RYBNÍČEK březen 2016
VÝSTAVA JOSEFA LADY V našem Domově se nám o zábavu a různé akce starají děvčata z erga – Jana, Lenka a Evička. Všechny jimi připravované aktivity nás vždycky pobaví, rozptýlí i poučí. Často navštěvujeme všelijaké výstavy a já se chci podrobněji zmínit o jedné zvláště povedené. 19. ledna jsme jeli do Litoměřic, kde byla v tamější galerii výstava obrazů a kreseb Josefa Lady. Není snad jediný Čech, který by neznal obrázky tohoto našeho opravdu národního malíře českého venkova. A jeho zvířata! Všichni jsme si tam uvědomili, že jedny z prvních obrázkových knížek našeho dětství byly „Ladův veselý přírodopis“ a „Moje abeceda“. A tam na té výstavě jsme chodili od obrázku k obrázku 2
a vzpomínali, že jsme řadu z nich viděli jako ilustrace v knihách mnoha autorů – např. K. J. Erbena, B. Němcové, J. Drdy, ale hlavně Jaroslava Haška. Jeho Osudy dobrého vojáka Švejka ozdobil Lada nezapomenutelnými figurkami.
Malému J. Ladovi poradila v dětství jeho maminka, aby kreslil jen to, co opravdu viděl. Proto je asi jeho dílo tak srozumitelné. J. Lada se narodil v prosinci 1887 v Hrusicích. Jejich malý domek, tato 3
vesnička a její okolí mu byly celoživotním vzorem. Učil se knihařem a zároveň studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Později vydával různé humoristické časopisy. R. 1920 nakreslil svůj Betlém oblíbený dodneška.
vystřihovací
Kreslil návrhy kostýmů pro různá divadla i pro Národní. Spolupracoval i s filmovými tvůrci. V knize „Kronika mého života“ vzpomíná na šťastné i když chudobné dětství v Hrusicích – byl tedy i spisovatelem. Josef Lada zemřel v prosinci 1957. Z jeho výstavy jsme se všichni vraceli s úsměvem, což znamená, že takovéto akce jsou pro nás velmi prospěšné. Jiřina Fišerová, Mgr. 4
OD ZIMY K JARU Jakýmsi předělem mezi zimním časem a časem probouzející se přírody je masopustní období. Nebývá každý rok stejně dlouhé. Jeho délka se určuje podle Velikonoc. Začíná vždy po 6. lednu (svátku Tří králů) a končívá v úterý před popeleční středou, po níž nastává čtyřicetidenní předvelikonoční půst.
Ve dnech před Popeleční středou bylo zvykem dodržovat masopustní dny. Byl to tučný čtvrtek, kdy se konaly oblíbené 5
zabíjačky, pekly se husy, připravovala se zvěřina a vše se hojně zapíjelo pivem. Pak to byla taneční neděle v podobě tancovaček, plesů a masopustních redut. Tanečníci se velmi snažili, aby se naplnila pověra, která se říkala: „Obilí a len bude letos tak vysoké, jak vysoko budou tanečníci vyskakovat.“ Neděle přecházela v masopustní pondělí, kdy se pokračovalo v takzvané „mužovském“ bálu. Na tyto bály neměla přístup svobodná chasa, pouze ženatí a vdané. Následovalo celé vyvrcholení masopustního období – maškarní úterý. Rozpustilý původ masek a maškar dominoval tomuto dni. Dovádění masek leckde doplňovaly žákovské divadelní hry a spousta krajových zvyků. Pak už následovala Popeleční středa, kdy začíná období předvelikonočního půstu. 6
V den maškarního úterý měly masopustní obchůzky podle krajů různé zvyky, například takzvané „stínání kohouta, porážka kobylky, vodění medvěda“ apod. Zábavu doplňovaly i různé scénky a hry, například: „babský mlýn, růžičková koleda, mečový tanec, obchůzka po babkách, pochovávání basy, ostatky“ atd. Ze staletých tradic vycházejí nejznámější lidové masopustní masky, například medvěd, klibna (šiml, kobyla), brůva, kterou vedl Žid na opratích, bába s nůší, slaměný 7
(slamák), nevěsta, Turci, kominík, laufr (strakatý – šel v úvodu průvodu a bouchal na vrata), smrt, masky řemeslníků a profesí. Průvod masek prochází obcí, zastavuje se u jednotlivých domů a zakončení se koná v hostinci, kde obvykle nastanou zabíjačkové hody, doplněné sladkostmi z kynutého těsta (podle krajů – koblihy, šišky, věnce, uzly, šneky, křehůtky, boží milosti apod.). Z pranostik si připomeňme například: „O masopustním úterku musí hospodyně a hospodář hodně tancovat, aby jim vyrostl dlouhý ječmen a veliké brambory.“ „Masopust u kamen.“
na
slunci
–
pomlázka
z knihy Lidové tradice, Dagmar Šittnerová
8
VELIKONOČNÍ NEDĚLE První neděle postní - ČERNÁ První postní neděle po Popeleční středě se jmenuje černá. Jméno černá si vysloužila díky černým šatům, do kterých se oblékaly ženy a dívky vzhledem k nastávajícímu půstu. Na některých místech se této neděli říkalo také „liščí“. Nejčastěji tomu tak bylo na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku. Příčinou byly postní preclíky sypané mákem a solí. Matky vše připravovaly v noci, aby o tom jejich děti nevěděly. Podle toho, kolik měla matka dětí, tolik vrbových proutků si opatřila. Na každý z nich navlékla několik preclíků a zavěsila na strom do zahrady. Ráno, ještě před východem slunce, vzbudila své děti a řekla jim: „Milé děti, běžela tudy liška a nechala 9
vám preclíky na stromě v zahradě. Umyjte se, oblékněte a jděte do zahrady. Pomodlete se a pak je můžete najít a sníst.
Druhá neděle postní – PRAŽNÁ Tato neděle má své jméno podle jednoho z postních jídel, nazývané „pražmo“. Pražmo jsou upražená obilná zrna nebo klasy. Z tohoto Pražma se také připravovala polévka „praženka“. Další jídlo, se nazývalo „pučálka“. Na pučálku potřebujeme: naklíčený hrách, sádlo, cibuli nebo česnek, sůl, pepř. Postup přípravy: Na pánvi rozehřejeme sádlo, přidáme klínky cibule, naklíčený hrách a společně 10
opékáme. Příliš hrachem nemícháme, spíš ho jen na pánvi prohazujeme, aby se neolámaly klíčky. Hotový pokrm osolíme, opepříme a jíme horký. Pokud místo cibule použijeme česnek, přidáme ho (utřený) až téměř ke konci, aby dlouhým pražením nezhořkl. Pučálka se může dělat i na sladko.
Třetí neděle postní – KÝCHAVÁ Třetí neděle je nazývána po kýchání. Ve středověkých spisech se můžeme dočíst o velikých a náhlých morech, které se začaly projevovat právě kýcháním. V této době se říkalo: „Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil.“ Lidé obávající se, aby z toho 11
kýchnutí neumřeli, přáli sobě: „Pomáhej pán Bůh“ nebo „Pozdrav tě pán Bůh“. U našich předků bylo pozdravení při kýchání znakem dobrého chování. Později se už nevěřilo, že se kýcháním projevuje nákaza morem. Panovalo přesvědčení, že kýchání čistí hlavu a pro tento účel užívali mnoho rostlinných prostředků. Tento zvyk přetrvává i dodnes. I dnes je možné zakoupit si šňupací tabák. Všeobecnou pověstí bylo, že kolikrát kdo kýchnul o kýchavé neděli, minimálně tolik roků byl ještě živ.
Čtvrtá
neděle
postní
–
DRUŽEBNÁ Název pochází zřejmě z toho, že tuhle neděli přicházel ženich s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. 12
Na Nepomucku se v této neděli podával pokrm zvaný „pučálka“. Byl to nabobtnalý nebo napučený hrách, upražený na másle a smíchaný s rozinkami, různým kořením a pokroutkami.
Pátá neděle postní – SMRTNÁ V ten den vynášeli lidé ze vsi slaměnou smrt, Moranu, Mařenu, Mořenu apod. Byla to slaměná loutka oděná do ženských šatů a navlečená na tyči. Na krku měla někde i šnečí ulity jako symbol smrti. Za vsí ji vhodili do vody a vraceli se se zeleným stromkem – smrčkem tzv. lítem, 13
symbolem jara. Smrk byl ověšen barevnými pentlemi, papírovými květy, obrázky svatých, barevnými i bílými vyfouklými vajíčky. Chodili od domu k domu na koledu a hlasitě zpívali: Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Buďte páni veselí, s červenými vejci, žlutými mazanci. Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi. Buďte páni veselí na tu smrtnou neděli. Smrt jsme vám odnesli, nové léto přinesli. Vítej líto líbezné, obilíčko zelené.
Šestá neděle postní – KVĚTNÁ V tento den se slaví památka slavného vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi a házeli je na cestu.
14
V tento den se světily kočičky. Když se posvěcené kočičky přinesly domů, staré kočičky, do té doby zastrčené za rámy svatých obrázků, nebo za křížem, byly spalovány. A na jejich místo se daly nové. Někde polykali jednu až tři kočičky v domnění, že je po celý rok nebude bolet v krku. Někde si zas kočičkami vytřely oči se slovy: „Kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky“. Na květnou neděli se nesmělo nic péct, prý by se neurodilo žádné ovoce. V této době se také oblékaly nové šaty, aby prý člověk rozkvetl. net 15
VELIKONOČNÍ SVÁTKY – 6 DNÍ PLNÝCH ZVYKŮ Škaredá středa Středě před Božím hodem velikonočním se říkalo Černá, ale i Sazometná, protože se právě ten den vymetaly komíny, většinou však Škaredá. Podle tradice se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit všechny středy v roce.
Zelený čtvrtek Na Zelený čtvrtek zametly hospodyně dům ještě před východem slunce. Smetí odnesly na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Tento den si nic nepůjčujte a s nikým se nehádejte. Pak se vám vyhnou spory a budete mít dost peněz. 16
Velký pátek Vstávalo se před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, chránili se tak před nemocemi. Pátek před Velikonocemi se nesmělo nic půjčovat, nepracovalo se se zemí a nesmělo se prát prádlo.
Bílá sobota Z ohořelých dřívek lidé dělali křížky a nosili je do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně posypávali louku. Na Bílou sobotu se ale hlavně uklízelo, bílilo a připravovalo na slavnost Vzkříšení. Pekly se mazance a velikonoční beránci.
Boží hod velikonoční Tento den se světilo jídlo. Většinou beránci, mazance, vejce, chleba a víno.
17
Velikonoční pondělí Tak jako dnes se i kdysi chodilo v pondělí hodovat. Kluci s ručně vyrobenými pomlázkami obcházeli domy a vyšlehávali děvčata. V každém hospodářství dostali malovaná vajíčka, případně i skleničku něčeho „ostřejšího“. l.k.
18
KRASLICE Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo prázdné vyfouknuté vejce, ozdobené různými výtvarnými technikami. Od dob raného křesťanství jsou kraslice v křesťanské tradici nedílně spojeny s Velikonocemi, kde symbolizují plodnost a znovuzrození. Kraslice slouží ženám a dívkám o Velikonocích jako odměna pro koledníka za tzv. pomlazení, čili vyšlehání pomlázkou. Původně byly takové dárky vykoupením, součástí velikonoční koledy a pomlázka byla zábavným trestem pro málo štědré dívky. Věřilo
se
v 19
magickou moc vajec a k jejímu posílení se pomalovávala různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní, rostlinné či zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu. V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Od ní je nejčastěji odvozováno slovo KRASLICE (ze staroslovanského krasnyj – červený). Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela. Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symboly smrti a sloužily ke zdobení Morany. Duté malované kraslice (výdumky) jsou k vidění až v dnešní době a jsou nyní také výhodným komerčním artiklem díky své trvanlivosti. net 20
VELIKONOČNÍ POKRMY Jak pro hospodáře, tak pro hospodyni byly Velikonoce a stejně tak celé jaro ve znamení velké práce. Zatímco hospodář byl od slunka do slunka na poli, hospodyně stála před nelehkým úkolem, jak z mála uvařit hodně. Sklep i komora po zimních masopustech byly v tuto dobu téměř prázdné a možnosti surovin, ze kterých by se dalo vařit, velmi omezené. A tak se vařily zejména pekly bramborové placky, přicházely hrách a kroupy. Z co ještě zbývalo, se snažila ušetřit co nejvíce na Velikonoce.
brambory, na řadu toho mála, hospodyně přicházející
Symboly velikonoční kuchyně, tedy téměř obřadní pokrmy v tento čas, byly především různé druhy pečiva (jidáše, 21
mazance, později i beránek), k přípravě nádivky nebo jarní polévky se zas využíval špenát, kopřivy, šťovík a různé jarní bylinky. Ovšem nejdůležitější byla vejce, která neměla chybět v žádné jarní kuchyni.
22
Velikonoční strava se dnes již téměř nijak neliší od každodenního jídelníčku. Že tomu vždy tak nebylo, nás přesvědčí následující polední jídelníček, pocházející z doby někdy okolo roku 1900: Zelený čtvrtek Hrachová polévka s praženou žemlí. Špenát s pečenými vejci nebo teplé Jidáše s medem. Velký pátek Bramborová polévka houbová. Tvarohové knedlíky s vařeným sušeným ovocem. Bílá sobota Polévka z kůzlečího mozečku a pražené krupice. Drobty z kůzlete s dušenou rýží. Neděle velikonoční Polévka hovězí s vaječným svitkem. Pečený kůzlečí zadek s napodobenými drobnými brambůrky. Pondělí velikonoční 23
Bílá polévka z prolisované zeleniny s praženou žemlí. Vepřová pečeně s houskovým knedlíkem a dušeným zelím.
Velikonoční pečivo První koláče byly upečeny z jednoduchých surovin a představovaly symboly mýtů a pověr. Ve většině evropských zemí, můžeme vysledovat určité společné znaky u obřadního velikonočního pečiva. Jsou to kulaté tvary, zlatavé barvy a lesklé povrchy, jako by připomínaly probouzející se slunce na obloze. Od Květné neděle až po Velikonoční neděli se tradičně peklo pečivo v podobě ptáčků nebo slepic, kuřátek, kohoutků, ježků, hádků či holubiček. Pečivo jarního období také znázorňovalo točence „dlouhého života“ 24
a také vrkoče stočené do věnečku, jež symbolizovaly vlasy dívek a žen. Nejoblíbenější a neznámější byly tzv. Jidáše. Měly tvar různých figur, točánků, preclíků apod. Později to byl tvar placky propíchaný vidličkou. Kromě těchto drobných Jidášků a jidášových provazů (symbolicky znázorňovaly provaz, na kterém se Jidáš po zradě Ježíše oběsil) se vytvářely složitější kompozice v podobě a velikosti mazance, které byly zdobeny zvířecími figurkami a rostlinnými motivy. Někde se do těsta zapékala i celá syrová vejce se skořápkou, buď bílá, nebo červená. V rodinách, kde si nemohli dovolit zabít na Velikonoce beránka nebo kůzle, se pekl beránek ve formě většinou z piškotového těsta. Velké kulaté koláče s několikerým plněním (tvaroh, povidla,
25
mák …) byly tzv. „družince“ a pekly se čtvrtou neděli postní. Velikonoční pečení bývalo stejně jako vánoční spojeno s různými obřady. Např. bylo zvykem, že hospodyně s rukama zamoučenýma od mazanců šla do zahrady pohladit stromy, aby dobře plodily. l.k.
26
PRANOSTIKY Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Velký pátek žíznivý.
deštivý
–
dělá
rok
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu. Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví. Na Boží Hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší. Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají. Když je před Jiřím rosa, to před Michalem mráz. Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři. Na svatého řádka.
Marka,
brambor
plná
27
Jedna netradiční koleda Dávaj vajec kázal kadlec Dávaj vajec kázal kadlec, kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka, jedno bílý, dvě červený, šak slépka snese jiný, vajíčko se kotoulí, slepička se popelí, u pastýřů v koutku, na prašivým proutku. Prašivý se zlámal, zlatý se ukázal. net
28
TROCHA
VELIKONOČNÍHO
HUMORU Koledníci dořeknou koledu a teta přinese z domu mísu vajec. „Chcete nějaká vejce, chlapci?“ „Určitě, teta.“ Natahují ruce koledníci. „Výborně, takže to bude šest korun za jedno.“ Pepíček přijde ze školy a ptá se: „Mami, nejsou dneska náhodou Velikonoce?“ „Ne, ty budou až za dva týdny. Proč se ptáš?“ „No, že jsem si dnes vykoledoval pětku ...“ Potkají se dva ježci. Jeden má obvázanou ruku. „Co se ti stalo?“ ptá se jeden. „Ále, zapomněl jsem a podrbal si záda.“ Králík potká hada a povídá: „Promiň, jak jsem se ti smál, že nemáš nohy.“ Had říká: „To je v pohodě.“ Králík na to: „Tak jo, ruku na to!“ 29
PO DLOUHÉ ZIMĚ JE ČAS NA „JARNÍ OČISTU TĚLA“ Zima dává tělu pořádně zabrat. V jarních měsících nám proto nějakou dobu trvá, než své tělo nastartujeme k pořádné aktivitě. Cítíme se vyčerpaní a malátní, ideální je proto začít s očistnou kúrou a zbavit organismus škodlivých látek. Spolehněte se na přírodu a začněte s bylinkami. Mladé výhonky obsahují velké množství vitamínů a minerálů. Můžete je využít nejen při přípravě lehkých pokrmů, salátů, ale výborné jsou zejména i nápoje. Dostatečně jimi pročistíte celé tělo od nechtěných škodlivých látek, k teré jste přes zimu v sobě „nastřádali“. 30
Účinky známých bylinek BAZALKA – je skvělá proti střevním infekcím a podporuje trávení. MÁTA – působí proti stresu, pročišťuje krev, zklidňuje žaludek. PAMPELIŠKA – dokonale „propláchne“ ledviny i játra, bohatá je na vitamíny C, A, B. SEDMIKRÁSKA upravuje funkci podporuje pocení.
– je močopudná, jater a žlučníku,
KOPŘIVA – pročišťuje celý organismus, zejména krev, k jídlu se hodí jen velmi mladé jarní výhonky. ŘEŘICHA – obsahuje vitamin C, minerální látky a karoten, čistí krev a podporuje trávení. MEDUŇKA – zmírňuje stres a poruchy spánku, zklidňuje žaludek. ŠALVĚJ – upravuje činnost žlučníku 31
a čaj je účinným kloktadlem při bolení v krku. Jarní bylinky jsou nedílnou součástí velikonoční nádivky, hlavičky nebo také sekanice, která je jednou z tradičních pokrmů Velikonoc. Kromě kopřiv, petrželky a pažitky se mohou do nádivky nasekat i jiné byliny. Třeba lístky medvědího česneku nebo kerblíku lesního. Svěžím šťavnatým osvěžením a plné vitamínů jsou jak již zmíněné jarní saláty. Jeden jednoduchý recept na jarní salát (pro 4 osoby): 4 vejce, 1 červená cibule, 2 mrkve, 10 ředkviček, 200 g lístků špenátu, řeřicha dle chuti. Dresink na salát: 1 lžíce hořčice, 1 lžička vinného octa, 2 lžíce zakysané smetany a 2 lžíce olivového oleje. 32
VELIKONOCE V EVROPĚ Francie O Velikonocích utichnou všechny zvony. Traduje se, že odlétají do Říma, aby s sebou odnesly všechno zlé. Odtud se pak s požehnáním vrací nazpět a přinášejí nadílku vajíček a sladkostí pro hodné děti. Když na Velikonoční neděli letí zpět, rozhazují po zahradách vajíčka, v dnešní době především čokoládová. A děti se je ještě týž den odpoledne vydávají hledat. Celé Velikonoce jsou vlastně ve znamení čokolády – a výrobci se předhánějí, kdo dodá na trh nejkrásnější čokoládový výrobek ... Tradičním velikonočním jídlem je jehněčí a Francouzi ho často připravují s jarní zeleninou. Typickým jídlem na sváteční tabuli je jehněčí guláš. Na stole nechybí ani cibulový quiche a samozřejmě láhev 33
dobrého červeného vína. Jedním z dalších symbolů francouzských Velikonoc je mimo jiné také sedmikráska – la paquarette – překladu něco jako „velikonočenka“.
34
Řecko V Řecku mají Velikonoce mnohem duchovnější charakter než u nás. Po celý týden se každý den konají mše. Na Bílou sobotu se dodržuje korfská tradice, kdy v 11 hodin dopoledne začínají lidé vyhazovat z oken keramické nádoby naplněné vodou. Tento zvláštní zvyk má vyjádřit rozhořčení lidu nad Jidášovou zradou. Při půlnoční mši ze soboty na neděli se zase tluče radostně do lavic, lidé si navzájem přejí a ťukají špičkami načerveno obarvených vajec o sebe. Komu se vajíčko nerozbije, bude mít po celý rok štěstí. O Velikonocích se na dvorku sejde celá široká rodina u tradičního rožnění jehňat a kůzlat. Všude je veselo, popíjí se ouzo, hraje hudba, u které se pak při dobrém jídle a pití sedí i několik hodin … Řekové si umějí svátky vychutnat a radovat se. 35
Prostě zapomenout na starosti, odpustit si případné křivdy, tančí a zpívají. Právě tyto chvíle vytvářejí a upevňují tradiční řeckou rodinnou soudržnost.
Itálie Velikonoce v Itálii, to jsou hlavně náboženské tradice a jídlo. Pořádají se bohaté hostiny o několika chodech. Kromě jehněčího se vydatně pojídají preclíky. Jejich zkroucený tvar má představovat ruce založené při modlitbě. Všudypřítomná jsou i velikonoční čooládová vajíčka. Ale nezapomíná se i na klasická vejce, která jsou symbolem jara. V některých oblastech nosí hospodyně celá vejce do kostela k posvěcení, pak se dají na stůl a kolem nich naskládají všechno ostatní jídlo. Na italských stolech neuvidíte beránka ani zajíčka, ale velikonoční holubici Colomba Pasquale. Na Velký 36
pátek, Bílou sobotu i Velikonoční neděli probíhají bohoslužby, kterých se účastní i velká část nevěřících Italů. Velikonoční pondělí také probíhá v duchu pikniků a výletů. z časopisu Blesk pro ženy
37
