ROZHOVOR s Michalem Brožou z Informačního centra OSN
3
TÉMA Migrace
4-7
DISKUSE Nejdřív válka, pak možná politika
8-9
2009
ROZVOJOVKA 1 MIGRACE
Ženy prchající v DR Kongo před dalšími boji, vesnice Kibali. Reuters / Stringer
K
KALEIDOSKOP
Střípky » Lepší voda v Somalilandu
STRANA
2
Somaliland, neuznaná republi ka na území Somálska, dosáh la dalšího pokroku v přístupu k nezávadné vodě. Díky čistí cím tabletám, nov ý m studním v e v e n k o v s k ý c h o b l a s te c h a privatizaci vodních zařízení se počet lidí v yužívajících kva l it n í vodu př ibl íž i l polov ině. V roce 2000 přitom tento podíl činil pouze 35 procent populace. I přes tato zlepšení lidé v Somali landu musí vystačit s nepoměrně menším množstvím vody, než je obv yklé v jiných zemích. Místo průměrných 20 litrů na osobu a den je to ve venkovských ob lastech Somalilandu pouze osm litrů vody na den.
» V Botswaně zakazují vyzývavé oblečení
V Botswaně platí nov ý zákon, který upravuje, jak se smějí ob lékat lidé zaměstnaní ve stát ních službách. Předpis zakazu je zejména upnuté, průhledné a ramena nebo záda odhalují cí oblečení. Zákon pak lidem „mluví“ dokonce i do účesů nebo pok r ý vek h l av y. T í mto kon troverzním předpisem se bot swanský prezident Ian Khama snaží bojovat se společensk ý mi nešvar y. V této souv islosti u ž d ř íve u zá kon i l např í k lad 70procentní daň na pivo, aby lidi odradil od popíjení.
» V Ugandě přibývá unesených dětí text Kaleidoskop
JANA MACHÁLKOVÁ, MICHALA HOZÁKOVÁ Člověk v tísni
foto Kaleidoskop
MARKÉTA KUTILOVÁ
foto titulní strana:
REUTERS / STRINGER
Na sever u Uga ndy se m nož í případy unesených nebo zneu žitých dětí. Děti se ztrácejí z ne mocnic, školek i dětských center. V této části Ugandy žijí zejména uprchlíci z okolních zemí, kteří se vzpamatovávají z dlouhotr vajících válek. Ve snaze zajistit sv ým potomkům lepší budouc nost jsou rodiče snadný m ter čem překupníků, kteří slibují, že dítěti seženou dobře place nou práci v domácnosti. Není však v ý jimkou, že děti místo toho končí na obětišti místních šamanů. Poslední takový případ byl zaznamenán v polovině dub na, kdy šamani obětovali teprve ročního chlapce.
V Súdánu jezdí porodnické motorky V těžko dostupných provinciích již ního Súdánu začala nedávno fungo vat zvláštní zdravotnická služba pro těhotné ženy: motorková ambulance. Motorka má postranní vozítko, kam se kromě rodičky vejde dokonce i lékař. Ten může v případě nouze poskytovat zdravotní pomoc už při převozu. Jedna porodnická motorka stojí šest tisíc dolarů a súdánským lékařům je zakoupil UNICEF. Zdravotníci si od novinky slibují sní žení mateřské úmrtnosti, která je v oblasti jižního Súdánu jedna z nej vyšších na světě. Na sto tisíc porodů tu připadá 2 234 úmrtí. Alarmující také je, že pouhá desetina porodů zde probíhá pod lékařským dozorem. Výhodou motorek je, že se dostanou i do obtížně přístupného terénu a je jich provoz je relativně levný. Podobný projekt se uskutečnil už v Malawi, kde se však využívalo bi
cyklů. Tato pojízdná ambulance při spěla k tomu, že se skoro polovina těhotných žen dostala včas do porod nice a mohla své dítě přivést na svět pod lékařským dozorem. Toto „štěs tí“ mělo před zavedením zdravotnic kých kol jen 25 procent rodících žen. Zdroj: IRIN News, foto Markéta Kutilová
Americká pomoc Africe Americký program zaměřený na po moc HIV pozitivním zaznamenal v Af rice výrazný úspěch. PEPFAR (Prezi dent´s Emergency Plan for AIDS Relief) vznikl v roce 2003 za vlády prezidenta George Bushe a postupně se rozšířil do dvanácti afrických států. Program kombinuje prevenci a péči o nakažené a funguje například v Na míbii, Tanzánii nebo Pobřeží Slonoviny. Výsledkem snažení Američanů je, že ve sledovaných zemích se počet úmrtí na AIDS ve srovnání s okolními státy snížil o deset procent. Až milion za
Publikace je financo
chráněných lidí tak může dále pracovat a zabezpečovat své rodiny, což výrazně ulehčuje ekonomikám daných zemí. Vynaložená částka na pomoc HIV pozitivním a nemocným tuberku lózou a malárií nyní představuje patnáct miliard amerických dolarů, tedy zhruba 2 450 dolarů na člověka. A peněz vyhrazených na boj s pande mií HIV/AIDS ještě přibude. Americ ký kongres totiž loni v červenci navý šil prostředky určené pro program PEPFAR na 48 miliard dolarů. Zdroj: Alertnet
ROZVOJOVKA 01/2009
vána z fondů Evropské unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk v tís ni, názory v ní obsažené
Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu To Act You Have to Know realizovaného společností Člověk v tísni.
nelze interpretovat jako stanovisko donora.
Vydavatel Člověk v tísni, o. p. s., Sokolská 18, 120 00, Praha 2 Telefon +420 226 200 443, fax +420 226 200 401 E-mail
[email protected] Na přípravě publikace se podílely Michala Hozáková, Jana Machálková a Blanka Medková Design Pavel Lukšan, elemnts ds (www.elementsgroup.cz) Sazba Zoran Bonuš
zaregistrujte si novinky na www.rozvojovka.cz
Kongo a Srí Lanka jsou jen špičkou ledovce
Začátkem května vyšla Hodnotící zpráva o stavu rozvojové spolupráce v EU. Co vás na výsledcích nejvíce zaujalo nebo překvapilo? Zaujalo mne, s jakou vervou se ev ropské nevládní organizace, včetně těch českých, zasazují o spolupráci s rozvojov ým světem. Uvědomují si, že bohatý svět má odpovědnost za zlepšení zoufalých životních pod mínek téměř třetiny světové popu lace. Překvapilo mě, jak malý zájem zpráva vyvolala v českých médiích.
Svět se momentálně potýká s finanční krizí. Jak by podle vás mezinárodní společenství mělo v otázce rozvojové spolupráce nyní postupovat? Jde prakticky o tři krize najednou – fi nanční, ekonomickou a potravinovou. Bohatý svět po dlouhé době zažívá ob dobí nejistoty. Vlády jsou schopny najít biliony dolarů na záchranu vlastních ekonomik a na rozvojové projekty v chudých zemích se pak může rychle
STRANA
3
Rozvojová spolupráce je teď potřebná ještě víc, než před vypuknutím globální finanční krize, říká Michal Broža z Informačního centra OSN v Praze. Informační centrum OSN, jehož jste zástupcem, se mimo jiné zabývá tématem rozvojové spolupráce. Jaké oblasti byste ve vztahu k vaší činnosti označil za klíčové? Naším úkolem je komunikovat přede vším takzvaná prioritní témata OSN. Rozvojová pomoc a spolupráce mezi ně patří již mnoho let. Tuto problematiku spojuje jeden hlavní termín – Rozvo jové cíle tisíciletí, tedy výrazné sníže ní chudoby a hladu a také nerovností mezi vyspělým a rozvojovým světem do roku 2015. Těch témat je tam ale víc, například potírání infekčních nemocí, zajišťování přístupu k pitné vodě a ka nalizaci, snižování úmrtnosti matek a další. Zvláštní pozornost letos věnu jeme změnám klimatu, jejichž dopa dy mohou mít v rozvojových zemích nedozírné následky. Je to tudíž jedno z nejdůležitějších rozvojových témat. Prosincová konference OSN o klima tické změně v Kodani bude jednou z nejvýznamnějších událostí roku.
R
ROZHOVOR
zapomenout. Tam ale krize ohrožuje samotnou existenci stovek milionů lidí. Naše problémy nekončí u našich hranic. Jinými slovy: rozvojová pomoc a spolupráce teď nesmí počkat. Je jí na opak potřeba ještě víc než před krizí.
Máte určité mezinárodní srovnání. Jaké největší rozdíly v oblasti rozvojové spolupráce spatřujete mezi EU a ČR? V čem je ČR napřed a v čem naopak pozadu? Česká republika jistě patří mezi novými členskými zeměmi EU k těm nejaktiv nějším. Tradice rozvojové spolupráce, jak ji známe v západní Evropě, zde sice není tak dlouhá, ale za poslední dvě desetiletí se Česko stalo plně dárcov skou zemí. Rozvinul se nový systém rozvojové spolupráce jak po linii státu, tak i nevládního sektoru. Existuje zde výrazné know-how a odborné zázemí. Navíc Češi mají obrovský smysl pro so lidaritu, který je probuzený především aktivitami nevládních organizací.
V mnoha oblastech světa (Barma, DR Kongo, Srí Lanka) probíhají dlouhodobé konflikty. Kde vidíte momentálně největší prostor pro práci OSN a proč? Země, které uvádíte, jsou tou takzva nou špičkou ledovce. Hodně se o nich mluví a píše. Postkonfliktní země jsou obecně těmi nejzranitelnějšími, proto je práce OSN potřebná především tam. Takových států je ale bohužel stále až příliš moc. Súdán, Somálsko, Haiti, Li bérie, Pobřeží Slonoviny, Čad, Východ ní Timor, Gaza, Afghánistán… Ten seznam by mohl pokračovat. Když ale budu hodně obecný, pak mi bude stačit jedno slovo: Afrika.
Jednou z českých rozvojových priorit je good governance (koncept dobrého vládnutí). V Barmě byla před pár týdny zatčena disidentka Su Ťij. Co by podle vás Česko mělo v této věci podniknout? Nemohu radit Česku, co by mělo dělat. Mohu naopak vyzdvihnout to, co udě
lalo, ať už to byl postoj vlády jako před sednické země EU, vyjádření osobností jako je Václav Havel nebo řady běžných lidí, jimž není osud Aun Schan Su Ťij a demokracie v Barmě lhostejný. Mohu vyzdvihnout i to, jak reagoval generál ní tajemník OSN Pan Ki-mun či vysoká komisařka pro lidská práva Navi Pil layová. Odpovědnost za ochranu lidí, jejichž lidská práva jsou porušována či ignorována, máme všichni. Myslíte si, že česká média informují dostatečně o problematice rozvojové spolupráce? V čem byste novináře pochválil a co jim naopak vytkl? Nebudu ani chválit, ani vytýkat. Česká republika patří mezi země s vysokými standardy demokracie. A to zahrnuje i úlohu, jakou sehrávají média. Jako člověk, který rozvojovou problematiku sleduje denně, mám ale pocit, že by se rozvoj měl objevovat v médiích častěji a snad i trochu jinak. V důsledku nejde o to, jak dokáží pomáhat Češi nebo jiný vyspělý národ. Jde především o zlepše ní života lidí, kteří jinak nemají žádnou šanci žít důstojně. Jste hodně zcestovalý. Na základě svých zážitků; doporučil byste české vládě nějakou rozvojovou zemi, která by se měla zařadit mezi prioritní? Nedoporučil. Taková doporučení se ne dají dělat na základě zážitků. Priority se stanovují na základě důkladných ana lýz. Je důležité, aby se rozvojová spolu práce na celém světě řídila méně prin cipy sledování vlastních zájmů a priorit, ale aby byla založena na skutečných potřebách a pocitu odpovědnosti.
text
MICHALA HOZÁKOVÁ Člověk v tísni
foto archiv Michala Broži
TÉMA
MIGRACE
T
Jak migrace ovlivňuje rozvojové země
STRANA
4
Odliv mozků, hromadný odchod kvalifikovaných pracovníků. To je jeden z hlavních problémů, které chudým státům přináší migrace. Rozvojové země, které hradily jejich vzdělání, tyto pracovníky často nedokáží nahradit. Hlavním úkolem dnešního světa je vytvořit takové podmínky, aby me zinárodní migrace nemusela vůbec existovat! Toto prohlášení je příliš radikální na to, abychom jej mohli brát zcela vážně, dobře však pou kazuje na jednu z hlavních příčin toho, proč lidé vlastně migrují. Je to rozdílná úroveň rozvoje, která oby vatele chudých zemí nutí k odchodu do ciziny. Vytvořit svět, v němž bude rozhod nutí odejít ze země dáno pouze vnitřními důvody každého člověka a nebude záviset na vnějších pod mínkách, je však velmi složitý úkol.
Vysoké poplatky Dříve byla migrace z rozvojové per spektivy vnímána spíše negativně. Rozbité rodiny či nedostatek kva lifikované pracovní síly v rozvojo vých zemích – všechny tyto výtky šly na vrub migrace. V posledních letech se ale začal zdůrazňovat i její možný přínos. Hlavním argumentem jsou v tom to smyslu remitence, tedy peníze, které migranti v zahraničí vydělají a pošlou zpět domů. Celkový objem remitencí lze jen těžko vyčíslit, pro tože peníze jsou často přes hranice posílány různými neoficiálními způ soby. Podle odhadů však prostředky zasílané migranty přesahují přímé zahraniční investice i oficiální roz vojovou pomoc. Předpokládá se, že 150 milionů migrantů podporuje až 600 milionů lidí v zemích původu. Ekonomiky některých rozvojových zemí jsou na remitencích dokonce přímo závislé. Jako příklad lze uvést Moldavsko, kde tyto příjmy tvoří až 37 procent HDP. Takto velké objemy peněz mají obrovský dopad na živo ty lidí v rozvojových zemích a přispí vají ke snížení úrovně chudoby. Velkou pozornost je však třeba věno vat využití remitencí v zemi původu. Pro hospodářský rozvoj oblasti je prospěšné je dále investovat, napří
klad do tvorby pracovních míst či podpory celé komunity. Proto se sle duje, kolik z těchto peněz jde na jed norázovou spotřebu a kolik je vyu žito na investice, které mohou nést ovoce i v budoucnosti. V současnosti však jde podle Světové banky na dal ší investice jen 25 procent remitencí. Přestože jsou remitence soukromý mi penězi a nelze na ně spoléhat jako na veřejný zdroj, je vhodné usilovat o jejich optimálnější využití tak, aby prospívaly co nejvíce lidem. Problematická zůstává cena převodu peněz. Vysoké procento zaslané část ky totiž putuje na poplatky institucím, ať již formálním či neformálním, kte ré převody zajišťují. Část peněz tratí na hodnotě také kvůli nepříznivému měnovému kurzu. Dalším úkolem je zlepšení přístupu chudých k finanč ním a investičním službám, včetně těch mikrofinančních. Přestože remitence do značné míry omezují chudobu, nemohou být po važovány za záchranu rozvojového světa. Prostředky se zaprvé nedo stanou k těm nejchudším, protože ti ani jejich rodinní příslušníci zpra vidla nemigrují. Spolehlivost remi tencí coby finančního zdroje je také přinejmenším diskutabilní, protože remitence mohou přispívat k inflaci národní měny. V neposlední řadě re mitence země nenutí hledat vlastní cesty rozvoje.
Problém: odliv mozků Pro hospodářský rozvoj chudých zemí je lepší, když za prací do ciziny odjíždí málo kvalifikovaná pracov ní síla než ta vysoce kvalifikovaná. Lidé zaměstnaní na nižších příč kách profesního žebříčku migrují často bez rodin a nemají takovou tendenci se v cílové zemi usadit. Tito migranti také domů posílají více re mitencí. Vysoce kvalifikovaní pra covníci naopak častěji cestují s ro dinami a v nových zemích se usazují. Právě toho se týká jeden z nejváž
nějších negativních dopadů migrace na rozvojové země – takzvaný odliv mozků (brain drain). Rozumí se tím hromadný odchod kvalifikovaných pracov níků do v yspělých států. Tímto fenoménem trpí především nejchudší rozvojové země. Obecně totiž platí, že nekvalifikovaní mig ranti pracující ve vyspělých státech pocházejí spíše ze zemí transfor mačních, zatímco kvalifikovaní ze zemí nejchudších. Například v subsaharské Africe má až polovina migrantů odcházejících do rozvinutých zemí univerzitní
vzdělání. Rozvojová země přitom často hradí náklady na jejich vzdě lání, které po jejich odchodu není schopna nahradit. Jak lze problém odlivu mozků zmír nit? Nabízí se omezení programů, pomocí kterých vyspělé státy v roz vojových zemích cíleně vyhledávají kvalifikovanou pracovní sílu. Ně které rozvojové státy také požadují kompenzace za náklady na vzdělání pozdějších migrantů. Přísná migrační politika znesnad ňující vstup do cílových zemí sice odlivu mozků zabránit může, pokud však nebude odpovídat potřebám pracovního trhu a migrantů, přispě je jen k nárůstu nelegální migrace. Nelegální migrace přitom rozvo jov ý přínos migrace jen omezu je. Nelegální migranti v ydělávají zpravidla méně, nemohou využívat některé oficiální kanály převodu pe něz a kvůli strachu z překračování hranic necestují zpět do vlasti, což může oslabovat jejich společenské vazby na zem původu.
Hledají se nové přístupy Jisté řešení představuje prosazo
vání takzvané cirkulační migrace neboli dočasné migrace, kdy se mi grant neusadí trvale v nové zemi, ale vrací se cyklicky domů. Navrá tilci pak mohou předávat zkušenosti
Ekonomiky některých rozvojových zemí jsou na remitencích přímo závislé. Například v Moldavsku tvoří tyto příjmy 37 procent HDP.
získané během pobytu v zahraničí a tím přispívat k rozvoji země svého původu. Návrat samotný však ještě nezajistí přínos migranta své zemi. Ten naopak po mnoha letech stráve ných v jiné společnosti nemusí být schopen se do své staré komunity integrovat.
Významnou roli hrají i takzvané nadnárodní komunity migrantů. Ty udržují kontakty s domovskou zemí – zprostředkovávají například za hraniční investice, podporují turis mus v dané zemi, zakládají nadace a snaží se účastnit programů rozvo jové spolupráce. V poslední době se také čím dál více diskutuje o propojení migrač ní a rozvojové politiky. Programy zahraniční rozvojové spolupráce tak některé vlády podmiňují tím, že rozvojové země musí spolupraco vat na kontrole a prevenci migrace. I tento přístup však má své kritiky, kteří mu vyčítají, že klade mnohem větší důraz na kontrolu migrace než na rozvojové projekty. Rovnice není jednoduchá, nesta čí pouze zlepšovat životní úroveň v rozvojových zemích, aby se pře dešlo migraci. To ji naopak může podporovat. Právě proto, že vztah migrace a rozvoje je složitý, je třeba mu věnovat pozornost a zkoumat, jak nejlépe zajistit všeobecný přínos z migrace ve světě, který zatím ne dokáže předejít jejím nejzávažněj ším příčinám.
TÉMA
MIGRACE
T STRANA
5
text
TEREZA REJŠKOVÁ Multikulturní centrum Praha
foto:
REUTERS / STRINGER
TÉMA
MIGRACE
T STRANA
6
Kdy se vrátíš, mami? Mladí Moldavané houfně cestují za prací na Západ, své potomky ale často „na dobu neurčitou“ odkládají k příbuzným nebo do přeplněných internátů. Následkem je citově deprimovaná generace dětí, se kterou si nikdo neví rady. Moldavsko je bý valá sovětská re publika ležící mezi Rumunskem a Ukrajinou. V malé rovinaté zemi s komunistickou vládou žije 4,5 mi lionu lidí. Tvrdí to tak alespoň ofici ální statistiky. Ve skutečnosti si ni kdo netroufá přesný počet obyvatel stanovit. Důvodem je migrace za prací. Odha duje se, že 600 tisíc až milion Mol davanů dlouhodobě žije mimo svou domovinu. Za v ýdělkem míří nej
ském městě a nevytížeností rozhod ně netrpí. Dětí, které rodiče kvůli práci v zahraničí de facto odložili, je tam spousta. Některé tam tráví měsíce, výjimkou nejsou ale i celé roky až do dospělosti. Těmto dětem se říká migrační si rotci a pro Moldavsko představují časovanou bombu. Vyrůstá totiž ci tově deprimovaná generace, která proti nevyžádané osamocenosti bo juje po svém: kriminalitou, drogami
Moldavsko je v současnosti nejchud ší zemí Evropy, pod hranicí chudoby tu žije 30 procent lidí. Obnova sovět ským režimem zdecimované země je tak i kvůli migraci stále v nedo hlednu. „V internátech děti běžně tráví 360 dní v roce a jsou ve věku od jednoho do patnácti let. Ze své situace jsou značně deprimované. Nechápou, proč nemohou být se svými rodiči, proč je tu nechali,“ popisuje své zkušenosti Kavaljenko. „V interná tech připadá na jednoho vychovate le velké množství dětí. Individuální přístup tedy není možný a děti jsou na své problémy samy,“ dodává ře ditelka centra.
Chybějící zákony
text
častěji do zemí jako je Itálie, Řecko, Německo nebo Španělsko. Obživu si ale hledají třeba i v Rusku, na Slo vensku nebo v Česku. Jde především o mladé lidi, často manželské nebo partnerské páry. Doma v Moldavsku jsou jejich v y hlídky na důstojné žití mizivé. Vol ných míst je málo a průměrná mzda činí v přepočtu pouhé čtyři tisíce ko run měsíčně. Náklady na život jsou přitom s Českou republikou srov natelné. V Moldavsku platí, že kdo je alespoň trochu schopný, odjede pracovat do zahraničí.
JANA MACHÁLKOVÁ
Zvláštní druh sirotků
Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni
foto
DAN VEJROSTA
Řada Moldavanů, kteří do ciziny od jíždějí, však má děti. S sebou do ne známa je ale každý nebere. Rodiče své potomky svěří v lepším případě příbuzným nebo sousedům. V hor ším, ale rozhodně ne ojedinělém případě putují do internátu. Ty stojí v každém větším moldav
a nechozením do školy. Migrační si rotci představují podle moldavské ho Ministerstva mládeže až devade sát procent veškerého osazenstva ve zdejších dětských ústavech, kde v současnosti žije 12 tisíc dětí. „Když se rodiče po čase vrátí, tahají děti z alkoholu a drog,“ říká Lud mila Kavaljenko z komunitního centra pro migračni sirotky, které funguje v jihomoldavském městě Kahul. Dětem, jejichž rodiče pra cují v zahraničí, se středisko snaží poskytovat zázemí, aby neskončily na šikmé ploše. Děti v centru spor tují, malují, hrají hry nebo s vycho vatelkami-dobrovolnicemi dodělá vají věci do školy. Pracovní migrace svírá Moldavsko v kleštích: schopní lidé odjíždějí do zahraničí a z jejich dětí rostou nedovzdělaní jedinci s psychickými problémy, kteří se v dospělosti obtíž ně zařazují do společnosti, natož aby jí pomáhali s odražením ode dna.
Migrující rodiče podle Ludmily Kaval jenko v zahraničí často zůstávají natr valo. Vidí, že se dá žít i jinak, než v bídě a za svou minulostí udělají tlustou čáru. Stává se tak, že na své děti zkrát ka „zapomenou“ a nechají je v ústavu až do dospělosti. Ostatní rodiče dětem alespoň volají nebo posílají peníze. To však ke zmírnění jejich psychických problémů zdaleka nestačí. „V západní Evropě, když rodiče chtě jí na delší dobu odjet, tak musí úřa dům doložit, že o dítě bude mezitím postaráno. V Moldavsku taková po vinnost neexistuje. Rodiče odjedou za lepší budoucností a co bude s dí tětem je často nezajímá,“ popisuje realitu Kavaljenko. Sama Kavaljenko, které je asi pade sát let, má s pracovní migrací ve své rodině bohaté zkušenosti. Její manžel má zaměstnání v Izraeli a syn v Rus ku. Ona žije doma se snachou a ma lým vnukem. „Bez peněz od manže la a syna bychom nepřežili. Zvlášť v zimě náklady až dvojnásobně pře vyšují moji výplatu,“ říká Kavaljenko. Právě nízké mzdy a špatná sociální situace jsou podle ní důvodem, proč houfný exodus mladých Moldavanů do zahraničí jen tak nepoleví. „Mig raci nikdo nezastaví, když se z vý platy se nedá žít. Když těm lidem ne máme co nabídnout, těžko po nich můžeme chtít, aby se vrátili,“ shr nuje Kavaljenko.
Migrace přispívá k šíření viru HIV Namibie disponuje značnými zdroji nerostných surovin, další příjmy plynou z turistického ruchu. Přesto jsou dvě třetiny obyvatel bez pravidelné práce a žijí pod hranicí chudoby. Kromě nedostatku obživy národ decimuje největší epidemie současnosti – nemoc AIDS. Právě cestování za výdělkem je jednou z příčin, proč se šíření zákeřné choroby v Namibii stále nedaří dostat pod kontro lu. Pracovní příležitosti se tu soustředí pouze v několika oblastech – ve větších městech, v těžebních místech nebo v ob líbených turistických destinacích, kam se stahují lidé ze všech částí země. K šíření epidemie HIV/AIDS pak vý znamně přispívá i nerovné postave ní žen ve společnosti. „Například se toleruje, že muž vyhledává a zakládá během cest jiné partnerské a sexuál ní vztahy. Nemůže přece být bez ženy. Podle tradičního vnímání by ale man želka na svém muži neměla vyžadovat používání kondomu,“ vysvětluje Dag mar Fousková, která v Namibii tři roky pracovala pro společnost Člověk v tísni.
TÉMA
MIGRACE
T STRANA
7
přispěla nestabilní politická situace v mnoha afrických státech, které se často zmítaly ve vojenských konflik tech a hospodářských potížích. Pro politické elity i prosté obyvatelstvo v době velkých společenských otře sů tehdy téměř neznámý vir akutní nebezpečí nepředstavoval. V Namibii
pracovní síly i turistů. Velká četnost mezistátních pracovních cest s sebou bohužel přinesla i rostoucí výskyt onemocnění HIV. Na severu Namibie převažuje zeměděl ská produkce. Zajímavější farmářské plochy si ještě v koloniálním období rozdělila mezi sebe bělošská menšina,
vojenský konflikt a okupace, které předcházely vyhlášení nezávislosti, zájem o všechny ostatní potencionál ní i skutečné hrozby zcela potlačily.
místní se museli sestěhovat do měst či komunitních území. Příkladem je Owamboland uprostřed severní Nami bie, kde na desetině celkového území žije více než polovina namibijské po pulace. K rychlému šíření nákazy HIV/ AIDS přispěla vysoká hustota obyvatel, mezi které se vmísili uprchlíci, a také zavedený systém stěhování za obživou. Od 90. let začala Namibie za pomoci Světové zdravotnické organizace vy tvářet národní koordinační programy pro boj s AIDS. V první fázi se zaměřo valy především na zvýšení povědomí o existenci choroby, v dalších krocích si kladly za cíl změnu přístupu obyva text tel a zlepšení péče o nemocné. KAREL VRÁNA „V současné době je již většina Namibij Autor pracuje ců o hrozbách pandemie AIDS i mož ve společnosti nostech ochrany velmi dobře obezná Člověk v tísni mena. Paradoxně se ale nepodařilo navzdory vynaloženým prostředkům změnit rizikové chování a návyky jed notlivců,“ komentuje úspěšnost kam foto paní Dagmar Fousková. JAN MRKVIČKA
Situace na jihu Afriky Onemocnění AIDS je celosvětově čtvr tou nejčastější příčinou úmrtí. Dosud si tato nevyléčitelná choroba vyžáda la přes dvacet milionů lidských životů. Podle odhadů UNAIDS je 33 milionů osob nakaženo virem HIV, který ne moc způsobuje, a každý den přibývá několik stovek dalších. Dva ze tří infikovaných lidí žijí v subsaharské Africe, která je hlavním epicentrem onemocnění. Odtud se začala nákaza nezadržitelně šířit dál. Státy nejhůře postižené epidemií HIV/ AIDS se v současnosti nacházejí na jihu Afriky. Do oblasti vir HIV zavlekli lidé přicházející ze zemí ve střední části kontinentu jako Uganda, Keňa či Rwan da, kde epidemie AIDS vypukla jako první. Společná zpráva OSN a WHO uvá dí, že v roce 2005 v osmi zemích jiho afrického regionu poměr práceschop ných obyvatel nakažených virem HIV přesahoval patnáct procent. Například v Botswaně byla nemocí AIDS ohrožena čtvrtina lidí v produktivním věku. V Ji hoafrické republice či v již zmiňované Namibii se vir HIV nalézal v těle každé ho pátého dospělého jedince. Postrachem rozvojových zemí se vir HIV stal během necelých tří desetiletí. Šíření viru na přelomu 80. a 90. let
Návrat uprchlíků Namibie se dočkala, téměř jako posled ní africká země, nezávislosti v roce 1990. Díky tomu se mohlo do vlasti v krátké době vrátit několik desítek ti síc uprchlíků, kteří přežívali zejména ve střední Africe. Velké množství z nich se ale během pobytu v zahraničí naka zilo virem HIV. Po návratu z exilu se většina usazovala u svých rodin v pásu na severu Namibie a v hlavním měs tě Windhoeku v centrální části země. V těchto místech se také nyní nacházejí ohniska onemocnění HIV/AIDS. K nejvíce postiženým oblastem patří protáhlý výběžek Caprivi na severo východě země, který proniká do Za mbie, Zimbabwe a Botswany. Pro svoji výhodnou polohu bývá využíván jako významná křižovatka dopravy zboží,
D DISKUSE
STRANA
8
Jak dopadla schůzka AKT-EU Téměř souběžně s návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy do Prahy začátkem dubna přijeli také poslanci ze zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří. Cílem jejich návštěvy bylo setkání s poslanci Evropského parlamentu. Praha ve dnech 4. až 9. dubna hos tila v pořadí už sedmnácté Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU (Afrika, Karibik, Tichomoří a Ev ropská unie). Tato schůzka se koná dvakrát ročně a má přispět k silněj šímu partnerství mezi globálním Severem a Jihem. Spolupráci EU se zeměmi AKT v sou časné době upravuje Dohoda z Coto nou, která byla podepsána v roce 2000 a která je zaměřena přede
kých změn nebo možnosti dalšího rozvoje v zemích AKT. Momentální finanční a potravino vá krize ale účastníky dubnového setkání zaměstnávala nejvíce. „Po kud naléhavě potřebujeme, aby se něco stalo, musí se bohatí ocitnout v krizi. Desetiletí trvající krize chu dých, miliony mrtvých a miliony če kajících na smrt – nic z toho nikdy nevyprovokovalo stejně naléhavou odezvu,“ prohlásila ve své úvodní řeči britská europoslankyně Glenys Kinnock, která je zároveň místo předsedkyní Smíšeného parlament ního shromáždění AKT-EU. „V Evropě čelíme ztrátám zaměst nání, majetku či domovů, což jistě přinese četné útrapy mnoha ob čanům. V zemích AKT, které často postrádají jakoukoliv záchrannou síť, však dopady krize budou daleko drtivější. Pravděpodobná finanční ztráta bude jen za rok 2009 činit zhruba 750 miliard dolarů,“ uvedla ve svém projektu Glennys Kinnock.
Rezoluce proti pirátství
text
JIŘÍ PASZ, INEKE ADRIAENS, ZUZANA SLÁDKOVÁ autoři pracují pro FoRS
foto
JIŘÍ PASZ
vším na boj se světovou chudobou. Výsledky z období, které započalo podepsáním smlouv y před devíti lety, však zatím příliš důvodů k op timismu nedávají. Chudé země za tu dobu ještě více zchudly a hospodář ská spolupráce vázla i v časech eko nomického rozkvětu. A jaké jsou vyhlídky nyní, v dobách hospodářské recese? Právě tato otázka byla hlavním bodem pražské schůzky AKT-EU. Kromě toho spolu poslanci probírali také například environmentální dopady klimatic
Poslanci se na schůzce shodli, že pokud má mít 1,1 bilionu dolarů přislíbených na londýnské schůzce G20 nějaký dopad, neobejde se to bez reforem, které zabrání dalším daňovým únikům, spekulacím s ce nami komodit a znev ýhodněním plynoucím ze zemědělských dotací. Dalším tématem shromáždění AK T-EU se stalo Somálsko, kde se již sedmnáct let válčí. Rezoluce vyda ná shromážděním požaduje, aby všechny strany vleklého konfliktu zastavily jak pirátství na moři, tak porušování lidských práv v zemi. Další přijatá rezoluce se týká nut nosti koordinovat rozvojovou poli tiku s klimatickými změnami. Ně které dopady globálního oteplování už lze sledovat – rostoucí migrace kvůli zvyšujícím se hladinám oce ánů, problémy se zásobami pitné vody či nárůst onemocnění přená šených hmyzem.
Setkání poskytlo 78 členům Evrop ského parlamentu možnost disku tovat se stejným počtem poslanců ze zemí AKT. Evropa s těmito státy spolupracuje už několik desítek let, přesto je politická, ekonomická i so ciální situace v mnoha zemích stále neuspokojivá.
Promluvil Kohout i Topolánek Pražské shromáždění mělo na pro gramu mimo jiné i diskuzi o úloze Dohody z Cotonou v řešení potra vinové a finanční krize v zemích A KT. Za Českou republiku na za sed á n í v y stoupi l prem iér toho času v demisi Mirek Topolánek a Jan Kohout, náměstek ministra zahraničí zodpovědný za rozvoj. Schů z k y A K T-EU se zúčast n i la také europoslankyně Zuzana Roi thová. Jan Kohout ve své řeči připo mněl zkušenosti České republiky s transformací, kdy se země během velmi krátké doby stala z příjemce rozvojové pomoci dárcem. Taková zkušenost by mohla být pro rozvo jové státy velmi přínosná. Zasedání EU-AKT je jedinou insti tucí svého druhu na světě. Poslanci se scházejí dvakrát ročně, střídavě v zemích AKT a Evropy. Cílem je podporovat vzájemnou spolupráci regionů. Podstatná část jejich spo lečného úsilí je věnována podpoře lidských práv a demokracie. Spolupráce zemí AKT a EU se řídí Dohodou z Cotonou, podepsanou v roce 2000 a revidovanou v roce 2005. Ta je financována z Evropské ho rozvojového fondu, který v letech 2002 až 2007 vyhradil pro region AKT 13,5 miliard dolarů. Neziskové organizace trvají na pro vedení druhé revize Dohody z Coto nou, která by měla být dokončena v roce 2010. Obavy panují zejména ohledně zneužívání dohody k poli tickým cílům. Nevládní organiza ce varují také před nedostatečnou transparentností a efektivitou roz vojové spolupráce.
Nejdřív válka, pak možná politika Sedmdesát tisíc mrtvých a dva miliony uprchlíků – to je účet za dlouhotrvající etnický konflikt na Šrí Lance. Ani úplné vítězství vlády nad Tygry však mír nezajistí, dokud se nevyřeší příčina konfliktu – nerovný přístup k menšinám.
D DISKUSE
STRANA
9
Přibližně 100 tisíc lidí zadržovaných násilím na méně než dvaceti kilome trech čtverečních trpí nedostatkem vody, potravin i léků. Někteří z nich jsou nuceni účastnit se boje, ostatní slouží jako lidské štíty. Ti, kterým se podaří uprchnout, jsou na druhé straně frontové linie umístěni do za držovacích táborů, v horším případě směřují do vězení, nebo prostě zmizí. Být Tamilem na severu Šrí Lanky není v současnosti vůbec lehké. Vrcholí
Co bude dál?
Problém jménem Vanni
„Nejprve vojenské, až posléze politické řešení,“ tak zní heslo současné vlády, podporované většinou Sinhalců. Ne smyslnost jásavé a všeřešící války je nasnadě: ani totální porážka Tygrů ne pomůže zahubit myšlenku tamilského Ílamu (v tamilštině domov). Ozbrojený odboj bude i nadále pokračovat; gueril la a teroristické útoky povedou ke znač né nestabilitě a vláda bude nucena k tvrdým bezpečnostním opatřením.
V nadcházejících měsících a letech bude velmi důležité zajistit co nejrych lejší rehabilitaci a integraci všech uprchlíků z Vanni, oblasti, kterou vládní vojska nově dobyla, respekti ve osvobodila. Vláda vnímá obyvatele Vanni, kteří žili dlouhá léta na terito riu spravovaném povstalci, jako velké bezpečnostní riziko a shromažďuje je proto do vysoce střežených uteče neckých táborů, některými otevřeně
tu dlouhotrvající humanitární krize. Šrílanská vládní vojska jsou krůček od naplnění svého strategického cíle – vojensky rozdrtit povstaleckou orga nizaci Tygři osvobození tamilského Ílamu. Již jen zajistit poslední kousíček území pod kontrolou Tygrů a dostat je jich obávaného vůdce, Vélupillaie Prab hákarana. Válčení si již vyžádalo přes sedmdesát tisíc životů a donutilo více než dva miliony lidí opustit domovy. Odborná veřejnost i diplomatičtí představitelé demokratických států se dlouhodobě shodují v názoru, že šrílanský konflikt by měl být řešen primárně politicky. Všeobecně panu je také shoda o nutnosti uspokojení práva Tamilů na sebeurčení, ovšem v rámci jednotného státu. Ústupky ta milským požadavkům jsou však na sa motné Šrí Lance velmi nepopulární. „Tato země patří Sinhálcům. Menšiny tu s námi mohou žít, neměly by však klást nepatřičné požadavky,“ řekl vrchní velitel šrílanské armády, gene rál Fonseka, loni v září pro kanadský list National Post.
„Myšlenka Ílamu bude znovu ožive na a my se dočkáme nových cyklů násilí,“ předvídá profesor Johan Galtung, přední myslitel v oblasti mírových studií. Trvalý mír bez od stranění hlavní příčiny konfliktu – nerovnoprávného postavení menšin v rámci státu, prostě nemůže přijít. Hlavním a nanejvýš akutním problé mem dneška je řešení situace deseti tisíců lidí, které Tygři za nelidských podmínek drží jako rukojmí. Rozdíl mezi militanty a civilisty je čím dál ne jasnější; regulérní vojenská operace by znamenala ohromné ztráty na ci vilním obyvatelstvu, obludný masakr. Podle posledních zpráv vůdce Tygrů Prabhákaran souhlasil s evakuací ci vilistů za asistence západní mocnosti. Americký velvyslanec Robert O´Blake dokonce za tímto účelem požaduje na stolení sedmidenního příměří. Vláda se však obává, že by jí Prabhákaran mohl proklouznout mezi prsty a poža davku prozatím neustupuje. Situace si říká o rozhodnou iniciativu ze strany mezinárodního společenství.
označovaných za „koncentrační“. Pobyt těchto uprchlíků mimo pů vodní domovy je vládou ze strate gických důvodů plánován na dva až text tři roky. S tím však nesouhlasí me TOMÁŠ DOPITA zinárodní humanitární organizace. Autor pracuje Zlepšit se musí také celková bezpeč ve sdružení Zelená nostní situace v zemi. Šrí Lanka je pro planetu po Iráku druhá nejnebezpečnější země pro novináře, druhé místo Při užívání slov na světovém žebříčku jí patří i v „ka přejatých ze tegorii“ počtu neobjasněných zmi sinhalštiny se autor zení. Dochází tu také k vraždám snaží dodržovat a zmizením humanitárních pracov transliterační pravidla níků. Urgentně nutné je dosáhnout platná v rámci odzbrojení mnoha aktivních para české indologie. militantních skupin, jakož i demili tarizace celého státu, v kterém hraje Pozn. red.: armáda čím dál významnější úlohu. V době vydání Zdaleka nejtvrdším oříškem však bulletinu byly bude dobrat se k politickému řešení boje ukončeny. přijatelnému pro všechny význam né aktéry zapojené do konfliktu. Je třeba dospět do situace, kdy většina Sinhalců dokáže uznat legitimitu po foto litických požadavků Tamilů, jakož MARKÉTA i dalších komunit žijících na ostrově. KUTILOVÁ
POHLED ZE ZAHRANIČÍ
P STRANA
10
Kořeny keňského chaosu Osmačtyřicet procent lidí žije v chudobě a tři čtvrtiny mladých nemají práci. To je jen část problémů, se kterými se Keňa dlouhodobě potýká. Pokud se nemají opakovat loňské společenské nepokoje, vláda musí začít konečně jednat.
foto
MARKÉTA KUTILOVÁ
text
FRANKIE MARTIN Autor je výzkumníkem na fakultě mezinárodních služeb Americké univerzity a píše knihu o keňském povstání mau-mau Z angličtiny přeložil DAVID DADUČ
Začátkem loňského roku to v ypa dalo, že se Keňa propadá do šílen ství. Ty scény se vracejí jako noční můra: děti masakrované v hořících kostelech, tlupy povstalců zvedající mačety v městských slumech, země na pokraji zhroucení. Během nepokojů bylo v íce než 1500 lidí zavražděno a na 400 tisíc vyhnáno z domovů. Chaos vypukl bezprostředně po prezidentských volbách, které proběhly v prosinci 2007 a které pozorovatelé označili za zmanipulované. Hlavou státu se stal Mwai Kibaki. Před pádem do propasti Keňu nako nec zachránil bleskový politický sňa
tek kikujského prezidenta Kibakiho s jeho vyzyvatelem z řad Luů Railem Odingou, kterému připadl premiér ský post. Vláda založená na sdílení moci zemi stabilizovala. Dodala Ke ňanům naději ve zlém roce, kdy ceny potravin i paliv vyletěly prudce naho ru a sever sužovalo sucho.
Vize prezidenta Kenyatty Má-li však vláda uspět a předejít dalšímu násilí, musí se Keňa vypo řádat s kořeny svého povolebního chaosu. Ty se jmenují chudoba, lpění na kmenové příslušnosti a neschop nost dostát vizi prvního keňského prezidenta Joma Kenyatty.
Ten už v roce 1952, ještě před vyhlá šením nezávislosti, prohlásil: „V his torii zatím není známa země, která by prosperovala bez rovnosti. Do kud jsou lidé drženi v podřízenosti, rozrůstá se korupce. Jedinou odpo vědí je politika rovnosti. Spojíme-li úsilí jako jeden muž, musíme uspět,“ věřil Kenyatta. Dnešní Keňa má s touto vizí pramá lo společného. Osmačtyřicet procent Keňanů žije v chudobě a tři čtvrtiny mladých lidí nemají práci. Městské slumy zůstávají vládními službami téměř nedotčeny. Řeč je třeba o nair obské Kibeře, kde v hrozivých pod mínkách žije až milion lidí.
Do tohoto vakua vstoupily kmenové gangy, například Sabaotské jednot ky pozemní obrany nebo Tálibán Luů – podle slov jednoho z členů po jmenovaný na počest „afghánských hrdinů a jejich obrany vlastního lidu a způsobu života“. Tyto skupiny často pomocí zastrašování, vydírání a násilí narušují právní řád. Žádná skupina ovšem vládu neroz lítila natolik jako kikujští Mungiki. Tato organizace, sdružující údajně až milion členů, je vinna hrozivými a stále nepolevujícími projevy násilí. Mimo jiné je zodpovědná za nedáv né stětí jednoho z klíčových spojen ců prezidenta Kibakiho.
Válka proti teroru Původ Mungiki lze vystopovat z části až k synům a dcerám bojovníků maumau – oloupených Kikujů, kteří v 50. letech minulého století bojovali proti kikujské elitě a britským kolonistům. Dnes Mungiki přísahají, že budou bo jovat proti vládním elitám, křesťan ství a původcům zahraničního vlivu, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Mungiki je viní z opětovné kolonizace Keni. Západní kulturu se snaží vypudit a prosazují tradiční kikujská přesvědčení, na příklad ženskou obřízku.
Prezident Kibaki na Mungiki zarea goval tvrdě. Zahájil tažení ve stylu „války proti teroru“, aby je rozdrtil. Pod le keňsk ých lidskopráv ních organizací za to už tisícovky lidí zaplatily životem. Kibakimu v jeho úsilí pomáhala Bushova vláda, kte rá se obávala, že keňská nestabili ta poškodí obchodní zájmy Západu a ohrozí americké protiteroristické operace v Somálsku. Jenže právě v době, kdy se keňský prezident snažil Mungiki potlačit, poštvali údajně někteří z jeho ki kujských vládních spojenců Mun giki vpřed jako trhací psy v odpo vědi na útoky Luů a dalších kmenů proti Kikujům během povolebního chaosu.
Dali jsme světu Obamu Nesoulad v přístupu vlády k Mungiki je dobrým příkladem toho, co v Keni selhává. Stát se nedokáže postarat o své občany. Bída, politická margi nalizace a spory o půdu kvasí a do dávají síly etnickým milicím, které působí jako „stínové vlády“ kmenů a často zajišťují chybějící sociální služby. Stát pak milice brutálně po tírá, čímž situaci ještě zhoršuje. Aby Keňa tento koloběh prolomila, potřebuje nový přístup k vládnutí –
návrat ke Kenyattově původní vizi spravedlnosti a rovnosti. Je potřeba najít způsob, který i chudým zajistí prospěch z hospodářského růstu a globalizace. Neznamená to nasazování státní moci k rozdrcení skupin, které vznikly částečně kvůli selháním samotného státu, ale spíš prosazo vání právního řádu stíháním pouze těch, kteří se provinili. Loňský zá vazek premiéra Odingy, že s Mun giki zahájí dialog, je sice správným krokem, ale musí po něm následo vat činy. Keňané by měli být hrdí na to, co se jim podařilo v roce 2008, který se vyznačoval také zvolením Baracka Obamy (kterého považují „za své ho“) americkým prezidentem. Zůsta ne-li však vše při starém a rozsáhlé skupiny chudobou postižených oby vatel budou nadále v ytěsněny mimo politický proces, v zemi může propuknout další záchvat násilí. Pro všechny zúčastněné strany, včetně koaliční vlády a jejich spojenců, jsou sázky příliš vysoké na to, aby se věci vrátily do vyjetých kolejí.
POHLED ZE ZAHRANIČÍ
P STRANA
11
Copyright: Project Syndicate / Europe’s World, 2009. www.project-syndicate.org
Aktuality z projektů ŠKOLÍCÍ CENTRUM PRO ETIOPSKÉ UČITELE Etiopská mise společnosti Člověk v tísni v dubnu slavnostně otevřela nové školí cí centrum pro místní učitele. Středis ko se nachází v hlavním městě Addis Abebě a kantoři se zde dozvědí, jak děti vyučovat moderněji. Školící modul spo lečně vyvinuli čeští a etiopští odborníci na vzdělávání. Praktické školení tak zo hledňuje podmínky, jaké ve zdejších ško lách skutečně panují. Jsou to například přeplněné třídy nebo nedostatek škol ních pomůcek. A jak školení funguje? Je den učitel se trénuje čtyři týdny. Během této doby by se měl naučit, jak dětem zá bavněji předávat poznatky a současně je vést ke kritickému myšlení a schopnosti řešit problémy. Etiopské školství totiž stále trpí tím, že je zaměřené na prosté memorování. Po dvou až třech týdnech od ukončení kurzu se učitelé do středis ka vrátí. S lektory pak mohou probrat konkrétní potíže, na které během výuky s dětmi narazili. Školící projekt je hra zen z prostředků české zahraniční roz
vojové spolupráce a potrvá až do konce roku 2010. Na organizování kurzů pro kantory se podílí také místní Vyšší pe dagogická škola, která centru poskytla nábytek a najala dva nové školitele. ADRA ZAKONČILA SRÍLANSKÝ PROJEKT Pomoc 200 rodinám zasaženým tsunami v oblasti Tangalle na jihu Srí Lanky – to byl hlavní úkol projektu LIFE, který v roce 2006 na místě rozjela nezisková organiza ce ADRA. Nyní je projekt u konce. Během uplynulých dvou let česká ADRA ve spo lupráci s organizacemi ADRA Švýcarsko a Solidarita Švýcarsko vybudovala 225 kuchyní a 201 sběrných nádrží na dešťo vou vodu. Uskutečnilo se také 315 různých kurzů – zdravotnických, dovednostních nebo obchodních. „Po vlně tsunami k nám přišlo mnoho neziskových organizací, mnoho jich záhy zmizelo, ale ADRA u nás zůstala, aby byla stále na blízku zdejším lidem,“ řekla na slavnostním ukončení projektu Priyanga Handunhewa, členka vlády pověřená řízením oblasti Tangalle.
Pomoc lidem v této oblasti bude pokra čovat i nadále. Organizátoři projektu už mají hotový finanční i časový plán aktivit na období let 2009 až 2011. „Je to popr vé, co tady něco takového dělá nezisková organizace. Příjemci pomoci si tak mohou uvědomit smysl a kontinuitu celé akce,“ řekl projektový manažer LIFE Olive Orate. ZÁSTUPCI EU NAVŠTÍVILI MONGOLSKÉ PROJEKTY CHARITY Devatenáct velvyslanců Evropské unie na konci dubna navštívilo rozvojové projekty Charity Česká republika v Mon golsku. Zástupce devatenácti různých evropských zemí do Mongolska pozval český zastupitelský úřad. Účelem schůz ky byla debata o možnostech rozvojové spolupráce v Mongolsku. Delegáti během svého pobytu navštívili vzdělávací cent rum pro studenty sociální péče, který pro vozuje Charita Česká republika v rámci projektu „Příprava a zavedení studijního programu sociální práce.“ Na tuto oblast se Charita Česká republika v Mongolsku specializuje dlouhodobě.
text Aktuality z projektů
JANA MACHÁLKOVÁ, MICHALA HOZÁKOVÁ
Velikost území ukazuje relativní úroveň migračního salda ve všech oblastech (s větší imigrací než emigrací).
rodíl mezi počtem imigrantů a emigrantů
Migrační saldo
© Copyright 2006 SASI Group (University of Sheffield) and Mark Newman (University of Michigan). Zdroj: http://www.worldmapper.org
Bohatší světové oblasti vykazují větší počet imigrantů než emigrantů. Na této mapě je takových území téměř polovina z celkového počtu 200 zobrazovaných území, přičemž země s větší emigrací než imigrací na mapě nejsou zobrazeny, resp. jejich velikost je nula. Největší velikost má Severní Amerika, západní Evropa a Střední Východ, které dohromady tvoří 79,5 % migračního salda.
