Migrace, emigrace, uprchlictví

Migrace, emigrace, uprchlictví Marcela Zygulová Jirásková

Příspěvek poskytuje úvodní vhled do problematiky migrace a uprchlictví. Přibližuje základní právní rámec ČR se vztahem k migraci, rizika, pohnutky i důsledky, které uprchlictví charakterizují. Naznačuje počátky migrační politiky v České republice po roce 1989. Klíčová slova: migrace, civilizace, uprchlictví, globalizace, migrační politika The paper provides an initial insight into the problems of migration and refugees . It approaches basic legal framework of the Czech Republic related to migration , risks, motives and consequences that characterize the refugees . It suggests the beginnings of a migration policy in the Czech Republic after 1989. Keywords: migration, civilization, refugees, globalization, migration policy

Migrace neboli přesun obyvatel, jednotlivců či skupin v prostoru je definován jako trvalý proces, s typickými prvky. Pohyb obyvatel v prostoru může probíhat na úrovni vnitrostátní, podléhající nutnosti krátkodobého dojíždění za prací, do škol či rekreací. Při krátkodobé vnitrostátní migraci nedochází k trvalé změně bydliště a může být pro stát ekonomicky výhodná. Migrace na úrovni mezistátní je charakteristická svými podněty, na jejichž základě dochází k pohybu obyvatel. Ovlivňují jí nejčastěji ekonomické, politické, případně náboženské pohnutky. V rovině mezinárodní migrace rozlišujeme mezi emigrací a imigrací. O imigraci mluvíme, když se jedná o pohyb ve smyslu příchodu obyvatel přes hranice státu nebo států, ve kterém jsou v některém ze zmíněných důvodů očekávány výrazně výhodnější podmínky. Emigrací nazýváme pohyb ve smyslu odchodu obyvatel za předpokladu, že lidé mají na vybranou volit si životní podmínky. Emigrací, ale není nucené opuštění. Pokud jde o situaci, kdy si lidé své životní podmínky nemohou vybrat nebo by je museli změnit, mluvíme o vyhnání a o exulantech.

1

Migrace ovlivňuje politické, ekonomické i kulturní podmínky populace. Ovlivňují ji i kulturně historické vztahy související s hodnotou lidských práv. Lidská práva jsou vymezena, jako práva člověka spočívají v důstojnosti, která přísluší každému lidskému životu a jsou definována jako, všeobecná, nezrušitelná a nezcizitelná.1 Jejich zákonná opora je v České republice součástí ústavního pořádku, a to v usnesení předsednictva České národní rady v zákoně č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a v platném zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů v platném znění. V současném moderním světě je přeshraniční pohyb obyvatelstva považován za součást civilizace. Člověk obecně touží po lepším životě a lze historicky pozorovat, už v počátcích lidské populace, že se lidé stěhovali za lepšími životními podmínkami. Evidence existence migrace osob, ať se jedná o zákonnou či nezákonnou, se váže ke vzniku státních uspořádání v období 16. a 17. století. V 19. a na počátku 20. století byl otevřen systém státních dokladů a hraničních kontrol, s cílem ochrany hranice státu vůči cizím státním příslušníkům a nepřátelům národa a státu.2 Cílem pohybu osob a přesidlování bylo a je primárně zlepšení vlastní životní situace a situace rodiny nejen v oblasti dostupnosti základních životních potřeb, ale i hledisko bezpečnosti a zachování si lidské důstojnosti. Lidé samostatně i s celými rodinami prchali před hladem a válkami, hledali úrodnou zemědělskou půdu, na níž by mohli hospodařit a prostředí k zajištění obživy rodiny z jiných, např. přírodních zdrojů.

Novodobá historie zná několik velkých migračních vln. V 16. a 17. století osidlování Nového Světa, kolonizace Kanady a Spojených států amerických na začátku 20. století, na přelomu 20. a 30. let, kdy zasáhla i Severoamerický kontinent velká hospodářská krize při, níž, z ekonomických důvodů, přesídlily tisíce lidí z Evropy. Po druhé světové válce proběhl značný pohyb obyvatel v Evropě na základě nového politického uspořádání.

„Tato práva jsou….. všeobecná, protože se nacházejí ve všech lidských bytostech bez jakékoliv výjimky z hlediska času, místa a subjektu. Jsou nezrušitelná, neboť jsou vlastní osobě a její důstojnosti… Tato práva jsou nezcizitelná, neboť žádný člověk nemůže legitimně zbavit těchto práv jiného člověka, ať je to kdokoliv, neboť by to znamenalo násilí na jeho přirozenosti.“ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR. Kompendium sociální nauky církve. Praha: Ermat, s.r.o., 2008, str. 106 2 FRANC, Aleš. Soudobé poznatky a teoretické přístupy k migraci. [online].© 2010 [2014-22-2].Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/keyword/typy%20migrace/ ISSN: 1802-4785. 1

2

Příčiny migrace v současném světě

jsou

nejčastěji

způsobeny rozdílným

ekonomickým rozvojem jednotlivých zemí a s tím souvisejícím subjektivním vnímáním životní úrovně a kvality života jejích obyvatel. Migraci také napomáhají fenomény dnešní doby. Migrace osob se jeví jako důsledek rozvinuté všeobecné globalizace světa. Fenomén uprchlictví je celosvětovým jevem. Z pohledu imigrace i z pohledu emigrace přináší pohyb obyvatel jak pozitivní tak i negativní důsledky. Neuvážené zevšeobecnění této problematiky zlehčuje sporné situace, protože rozdílné příčiny migrace mají i rozdílné dopady na společnost. Tábory uprchlíků v ekonomicky slabých státech vzniklých politickou krizí prosluly špatnou hygienou a hladem. Lidé čekající na pomoc jsou ohroženi vznikem infekčních chorob, a to i těch, které se v minulosti zdály být již vymýcené. Typickým příkladem jsou dětská obrna, černý kašel, tuberkulóza. Jejich obnovený výskyt po mnoha letech ohrožuje svět vznikem epidemií i možnými pandemiemi. Hromadné a rychlé přesuny obyvatel, nedostatek finančních prostředků a nízká vzdělanost, letecká doprava a turistika, to je latentní nebezpečí případných virových onemocnění, jejichž původci mutují a paradoxně se stávají rezistentními na běžné očkovací látky, které jsou navíc v mnohých oblastech nedostupné. Složitost dopadu celosvětové migrace přináší úskalí cílovým zemím zvláště v oblasti společensko-politické, ekonomické a kulturní3. V současnosti je možné spatřovat nárůst nerovnosti mezi bohatými a chudými státy, v nichž se díky globalizaci a rozvoji komunikačních médií zkracuje vzdálenost od informace po cíl zprávy. Problematika se poměrně zásadně začala dotýkat afrického kontinentu. Narůstá informovanost lidí z méně rozvinutých zemí, kteří v důsledku přijatého sdělení hledají lehčí a snadnější živobytí – hledají lepší životní podmínky. Nespornou výhodou řízené migrace je

přínos nových stanovisek, vztahů i myšlení, které jsou zdrojem obohacení a nových zkušeností. Lidé žijící ve státě s rozvinutou ekonomikou mohou vidět v přistěhovalectví ohrožení, léty budované, životní úrovně. I tady je možné nacházet příčiny jevu, kdy jsou nejen nekvalifikovaní, ale i vysokoškolsky vzdělaní migranti zaměstnáváni v oborech, kde našinci pracovat odmítají. Handicapem migrace může být upřednostňování průmyslových a ekonomických vstupů nenáročných na odbornost a levnou pracovní sílu. Tento fenomém je původem omezování práv jedince a následným snížením percepce vlastní důstojnosti a kvality 3

„Společnost vytváří určité společenské klima, které je pro rozvoj a existenci každého člověka velmi významné. Uspokojuje mnohé z jeho potřeb a poskytuje mu podněty k jeho dalšímu, především socializačnímu vývoji. Společnost určuje normy chování, hodnoty, vzory a ideály. Přispívá tak k základní orientaci jedince ve světě, a proto je jedním ze zdrojů jeho jistoty“. VÁGNEROVÁ Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, s.r.o., 2004 ISBN 80-7178-802-3, str. 649

3

života člověka, v tomto případě migranta. Na druhé straně existují i skupiny nedostatečně vzdělaných, sociálně a ekonomicky marginalizovaných cizinců, kteří ani ve své zemi uplatnění nenalézají. V České republice se problematice uprchlictví věnuje velká pozornost. V realizaci je řada projektů interkulturního, multikulturního a integračního charakteru. Úkoly jsou zpracovávány jednat po linii státu s podporou finančních prostředků získaných z dotací Evropské unie, ale významnou součástí jsou také aktivity nestátního neziskového sektoru. Cizincům, kteří přichází do České republiky, se u nás líbí. Vnímají, že v ČR jsme se přiblížili ke standardům svobody a myšlení, náš právní systém je vstřícný a proevropský, máme zformovány evropské standardy a progresivně jsou na úrovni státu řešeny problémy slabší populace. Naše zákonodárství směřuje k ochraně obyvatel a bezpečnostní situace v České republice je vstřícná a demokratická. Uprchlictví je oblastí, která není v České republice zcela novým jevem. Bývalé Československo uprchlictví zásadně zasáhlo v prvních letech po revolučním období v roce 1989. Bylo potřeba upravit právní rámec příslušné problematiky. Migrace a uprchlictví je multidisciplinární problematikou, zásadně zasahující vnitřních věcí státu. Svůj podíl na vývoji a uspořádání migrační politiky v ČR má řada státních institucí a ministerstev, nestátních neziskových organizací a politické uspřádání. Zákonně do této problematiky zasahují instituce spravující i data pro Český statistický úřad. Jedná se zvláště o: Ministerstvo vnitra ČR a Ředitelství služby cizinecké policie; Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Úřad práce; Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR; Ministerstvo spravedlnosti ČR a Generální ředitelství Vězeňské služby ČR; Ministerstvo obchodu a průmyslu ČR; Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky; Sociologický ústav. V období před rokem 1989 se v ČSSR věnoval velký zájem regulaci přeshraniční migrace, s odkazem na ochranu státních hranic. Krátce po otevření hranic na konci roku 1989 musela legislativa zareagovat na změny, které se v přeshraničním pohybu objevily. Bylo třeba otevřít státní hranice i pro cizí státní příslušníky, kteří viděli šanci na uplatnění v nově vznikající ekonomice, průmyslu i kultuře. Fenomén uprchlictví musel najít svou oporu v zákonech ČSSR a podporu ke spolupráci se zeměmi, které poskytly cenné zkušenosti.

4

Krátce po změnách, které nastaly, byla na vládní úrovni zřízena funkce zmocněnce vlády pro uprchlíky a Sekce pro otázky uprchlíků4, později úřad pro uprchlíky, kam byla soustředěna jak správní činnost, tak činnost zajišťující materiálně ubytovací potřeby migrantů. Úřad pro uprchlíky, při svém vzniku hojně využíval zkušeností severoevropských států a praxí v Nizozemsku, kde bylo a dosud je, uprchlictví na velmi vysoké úrovni. Zkušenosti přebíral i od rakouských a německých zmocněnců pro uprchlictví. Vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004 a posléze do Schengenského prostoru v roce 2007 doznává problematika udělování azylu v ČR značných změn. Zvláště je poukazováno na zachování bezpečnosti podporou mezinárodní spolupráce. Za dobu aktivní migrační politiky žije v ČR již druhá až třetí generace migrantů a i z tohoto pohledu je vnitřní bezpečnost státu potřebné sledovat a korigovat. V globálním měřítku znamenají velké nebezpečí kulturní zvyklosti přenášené z východní do západní části Evropy. V ČR jsou evidováni cizinci pocházející ze všech koutů Země. Převažují Východoevropané a občané blízkovýchodní Evropy. (nejčastěji legálně žijící národnost je Ukrajina, Slovensko, Vietnam, Ruská fed. republika a Polsko). Velký počet cizinců zde žijících jsou Vietnamci a Mongolové5.

V srpnu 1990 byl v souvislosti s prvními vlnami uprchlíků, které směřovaly na území tehdejší ČSFR, jmenován zmocněnec federální vlády pro otázky uprchlíků. V březnu následujícího roku byl jmenován též zmocněnec vlády ČR pro otázky uprchlíků. K 1. lednu 1992 pak byl zřízen sekretariát tohoto zmocněnce. Ministerstvo vnitra zajišťovalo organizační podmínky pro činnost zmocněnce a jeho sekretariátu. V souvislosti s rozpadem Československa a vznikem České republiky došlo ke změnám i v oblasti agendy uprchlíků. Dne 1. ledna 1993 byl v rámci bezpečnostního úseku Ministerstva vnitra zřízen odbor pro uprchlíky. Tento útvar byl k 1. říjnu 1996 přejmenován na odbor pro uprchlíky a integraci cizinců. V lednu 2000 byl nově zřízen odbor pro imigraci a ochranu státních hranic. Tento útvar existoval jen půl roku, neboť již k 1. červenci 2000 došlo ke sloučení obou odborů, čímž vznikl odbor azylové a migrační politiky. V současné době odbor azylové a migrační politiky postupně přebírá výkon správních činností v oblasti pobytu cizinců na území České republiky od Služby cizinecké policie Policie České republiky. http://www.mvcr.cz/clanek/seznamte-se-odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D © 4

5

MATOUŠOVÁ, M., RŮŽIČKA, J., Cizinci v České republice 2013. str. 20-35

5

Použitá literatura: MATOUŠOVÁ, M., RŮŽIČKA, J., Cizinci v České republice 2013. Vyd. 1. Praha: Český statistický úřad, 2013. 212 s. ISBN 978-80-250-2439-3 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3 Portál MVCR. cz [online]. © 2010 Ministerstvo vnitra České republiky, všechna práva vyhrazena [10.03.2014]. Z historie azylové a migrační politiky. Dostupné na World Wide Web:˂http://www.mvcr.cz/clanek/seznamte-se-odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx?q=Y2hudW09NA%3d%3d˃ Portál RVP. cz [online]. 2010 [10.03.2014]. Soudobé poznatky a teoretické přístupy k migraci. Dostupné na World Wide Web: ˂ http://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/9445/SOUDOBE-POZNATKY-A-TEORETICKE-PRISTUPY-K-MIGRACI.html/ ˃

6