Rozhovor s Michalem Bobkem

Květen 2007

10 Kč / zdarma pro akademickou obec PF UK

Časopis na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

Rozhovor s Michalem Bobkem Co se zkouší na PF UK Bezdrátová Praha Letní škola práva Činnost Akademického senátu Debatní klub UK Partneři ELSA Praha

2

Úvodní slova zásadně nečteme!

A proč taky? Nečteme předmluvy v učebnicích, nečteme poznámky pod čarou, dokonce nečteme kapitoly, které nejsou předepsány ke zkoušce. Se škubnutím v koutcích úst pročteme dvouodstavcový seznam doporučené literatury k předmětu a jdeme zakoupit onu jednu hlavní učebnici. Nejlépe podtrhanou z burzy učebnic. Nemusíme pak číst to, co není zvýrazněno. Kopírujeme poznámky od kolegů z přednášek, na které z principu nechodíme. Při postávání u kopírky s údivem sledujeme ty divné studenty, co sedí u stolů ve studovně obklopeni knihami. Stahujeme zkouškové otázky z internetu zpracované našimi předchůdci. Týden před zápisem na zkoušky si spočítáme, kolik dní na jednotlivé předměty budeme potřebovat, a zohledníme svůj úsudek při přihlašování na zkoušky v informačním systému fakulty. Po dvou měsících úmorného a útrpného ležení v textech si prohlédneme index a hrdě se poklepeme po ramenech. Je to neuvěřitelné, jak vynalézaví a důvtipní my studenti jsme! To jsme ale ušetřili času! Je nanejvýš zřejmé, že pěstovat akademického ducha ve studentovi je úkol nezřídka obtížný. Je na druhou stranu otázkou, do jaké míry má univerzita potažmo fakulta snahu a nástroje ve svých studentech cosi podobného vyvolávat a rozvíjet. Jen těžko lze dnešní typický obraz fakultního dění sloučit se základním úkolem univerzitního studenta, totiž bádáním. Univerzita (z latinského universitias – spole-čenství) je do velké míry autonomní společenství učitelů a studentů, které mělo zejména ve svých historických počátcích elitní charakter. Vzdělání ovšem již dávno univerzity nenabízejí jen úzké elitní skupině, ale stále rostoucímu počtu studentů. Současné evropské státy vytvářejí svými finančními nástroji takové prostředí, aby univerzity byly nuceny masovou poptávku po vysokoškolském vzdělání uspokojit. Ať už jsme zástupcem z řad učitelů či studentů, je třeba vnímat schopnost univerzity více ovlivňovat společenské prostředí než že by tomu bylo naopak, tedy že by společenské prostředí ovlivňovalo ji. Pokud tento jev dáme do souvislosti s množstvím studentů, které prochází či v budoucnu projde vysokoškolským či univerzitním prostředním, je zcela bez pochyb, že rozvíjení univerzitního smyslu univerzity potažmo fakult je jednou z nejpodstatnějších složek akademického života. Toto vydání si vzalo jako hlavní téma polemiku o možnostech a směrech výuky v kontextu moderní doby, která klade na studenty stále tvrdší ekonomické požadavky praktického života. Jeho cílem není kritika či vyjádření jakéhokoliv přímého nesouhlasu, avšak podpora úvah a myšlenek nad různými eventualitami rozvoje současného studenta s ohledem na zkušenosti osobností a studentů ze studia nejen na právnické fakultě pražské ale také na jejich zkušenosti ze zahraničí. My sami bychom si však měli neustále pokládat otázku, jak přispíváme k tomu, abychom v sobě rozvíjeli jak samostatnost ale i schopnost týmové spolupráce, jak dalece v sobě rozvíjíme schopnost strategického myšlení, schopnost rozhodovat se, obhajovat svůj postup, řešit dané problémy. David Petr, šéfredaktor

Rozhovor

3

I když jste sám na poušti, neznamená to, že si tam nemůžete hezky zařvat. Pedagog, asistent soudce a vědec Michal Bobek vstoupil v širší povědomí svojí kritickou reflexí poměrů na českých právnických fakultách publikovanou v Právních rozhledech. O podrobnosti se zajímala Lucie Vinčálková. Ve svém článku píšete, že jste se nepokoušel jen o další negativní komentář. Že se snažíte přijít na to, jak z toho ven. Máte tedy už nějaký konkrétní návrh na zlepšení situace? Jak by podle Vás mohla vypadat „ta pravá“ koncepce? Za současného stavu je zákonným požadavkem pro výkon v podstatě jakékoli tradiční právnické

zasedání Akreditační komise se dozvíme, že tyto návrhy byly smeteny ze stolu s tím, že nejsou dostatečně personálně zajištěny. Kdyby se tak nestalo, pedagogové by byli zaměstnanci dvou, tří, čtyř a více fakult najednou. Postupem času by mohlo dojít k tomu, že tyto učitele by úplně “přetáhla” soukromá škola (což je mnoho z nich tak jako tak již dnes, a to i v rámci jednotlivých fakult veřejných). Tento způsob vykrvácení veřejných vysokých škol se samozřejmě v rámci Akreditační komise nikomu příliš nelíbí. Některým soukromým školám se již přesto podařilo právní či spíše „para-právní“ obory akreditovat. Další věc je pak kvalita takovýchto oborů, která je,

lepší, než když se jedná o doposud naprosto neznámý (soukromý) subjekt. Odrazil se nějak na situaci, ve které se naše vysoké školství v oblasti práva ocitá, náš vstup do Evropské Unie? Vstup do Evropské Unie rozhodně zdůraznil, jak moc je náš vysokoškolský trh, zejména v oboru právo, přeregulovaný a nepřístupný. Ukázalo se, že pro privátní subjekty je snazší získat akreditaci v zahraničí a dávat studentům v České republice zahraniční diplom. Touto cestou se vydala kupříkladu Anglo-American College, privátní škola, která získala akreditaci od University of Wales. Co ale s takto získaným bakalářským titulem v oboru práva dál? V rámci Unie je uznáván, protože se jedná o anglický diplom, ale pokračovat v navazujícím magisterském studiu musí absolventi v zahraničí. Nešlo by přejít na nějakou školu u nás v Česku? Možná by šlo takové studenty přijímat dál prostřednictvím institucionálních dohod mezi školami. Podobná praxe již pokud vím existuje mezi Vysokou školou Karlovy Vary a Právnickou fakultou Západočeské Univerzity. Ideální by nicméně byla situace, kdyby studijní cykly byly od sebe oddělené a studenti by si mohli volně vybírat. V takovém případě by rozdělením studia na bakalářské a magisterské nevznikla propustnost jen v rámci univerzit v České republice a v zahraničí, ale i částečná propustnost oborová. Můžete přiblížit, jak by taková propustnost v praxi vypadala?

profese magisterské vzdělání v oboru práva a toto vzdělání poskytují v České republice čtyři státní instituce. Je velice důležité prolomit tento monopol čtyř státních právnických fakult v poskytování právního vzdělávání. Z ekonomického hlediska zde vzniká jistý druh kolektivní dominantní pozice. Dominantní subjekty jsou schopny vyloučit jakoukoli relevantní hospodářskou soutěž, jakoukoli konkurenci. Nevzniká motivace ke změně zevnitř fakult a žádný výraznější tlak není na fakulty vyvíjen ani ze strany univerzit. Mluvíte-li o konkurenci, vnímáte tu v podobě soukromých vysokých škol jako nedostačující? Pokusy o akreditaci soukromých právnických škol nebyly nikdy příliš úspěšné. Ke zřízení podobné instituce je třeba značné finanční i personální zázemí a „veřejné“ fakulty se skrze Akreditační komisi brání “přetahování” učitelů do neveřejné sféry. Některé soukromé školy měly smlouvy o smlouvě budoucí s pedagogy ze současných právnických fakult. Ze zápisů

upřímně řečeno, často velice pochybná. Co je tedy třeba udělat pro to, aby soukromé vysoké školy mohly lépe konkurovat školám veřejným? Hlavním problémem je velice obtížný vstup na „trh“ poskytování magisterského vysokoškolského právnického vzdělání. Důvod vidím v tom, že ono vzdělání je pětileté, tudíž se jedná o velice dlouhý blok. Konkurence bude lépe vznikat v okamžiku, kdy se studium rozumným způsobem rozštěpí na bakalářské a magisterské. Takto vzniklé menší jednotky, zejména bakalářskou část, pak budou schopny poskytovat i jiné subjekty. Je tu však ještě jiná možnost, kterou představují veřejné vysoké školy. Byly činěny například pokusy založit právnické obory v rámci studia práva a ekonomie na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické. Pokud přijde etablovaná veřejná univerzita s tím, že chce rozšířit své obory o obor právo, její vyjednávací pozice je v rámci Akreditační komise o poznání

Propustností mezi školami by byla myšlena situace, kdy by kupříkladu student bakalářského studia v Olomouci dále pokračoval v Brně či v Praze či kdekoliv jinde podle toho, zda by na dané škole byla nabízena specializace, která by mu vyhovovala. Pokud by došlo ke skutečnému funkčním oddělení studia na studium bakalářské a magisterské a nikoliv pouze k mechanickému „useknutí“ tří roků od dvou, pak by se v rámci bakalářského studia naučily základy řemesla a magisterského studium by bylo specializační. Ony tři roky by představovaly „právnické minimum“. Pokud by se pak nějaký student chtěl specializovat mezioborově, nic mu nebrání studovat v rámci navazujícího studia třeba ekonomii a právo na VŠE anebo magisterskou politologii či mezinárodní vztahy na FSV UK či i jiné obory a získané poznatky prakticky provazovat. Tím by se dosáhlo i propustnosti oborové. Ve svém článku v Právních rozhledech jste zmínil také to, že vypovídací hodnota studijních výsledků na našich právnických fakultách je minimální. Proč potom podle Vás inzeráty, nabízející studentům pozice v advokátních kancelářích, tak často hlásají požadavek výborného studijního prospěchu? Pokud mám příležitost hovořit s některým

4

Rozhovor

z partnerů advokátních kanceláří, otevřeně mi říkají, že diplom z právnické fakulty je jejich zaměstnancům v praxi téměř k ničemu. Kanceláře si musí své zaměstnance “vychovat”, naučit je samy právnickému řemeslu. Z tohoto pohledu se krásně ukazuje, že hodnotící systém v rámci výuky nefunguje, což je možné dovodit hned z několika indicií. Za prvé, je vcelku nepodstatné, na jaké fakultě jejich zaměstnanec vystudoval, protože všechny právnické fakulty u nás poskytují studentům - co se vzdělání týče - prakticky to samé. Ohledně prospěchu je potřeba dodat, že v pozici vysokoškolského pedagoga, pokud chcete, aby vysokoškolské vzdělání mělo alespoň minimální relevanci, musíte jakási hodnotící kriteria převzít. Ve fungujícím systému zkoušení slušný prospěch naznačuje, že student je pracovitý, inteligentní, rozumí problematice atd. Dnes ale říká, že potenciální zaměstnanec je trpělivý, pečlivý a umí se nadřít. Pokud tedy kancelář hledá takovéto osobnosti, nechce pravděpodobně brilantní právníky, ale pečlivé lidi, kteří si budou umět sednout a dřít. Proč ne, není přece možné mít advokátní kancelář složenou jen z vynikajících právníků, kteří oplývají brilantními myšlenkovými konstrukcemi, ale nejsou schopni je přenést na papír a už vůbec neumí sestrojit slušnou žalobu a dohledat materiály. Takže svým perverzním způsobem, ten „hodnotící“ systém funguje, ale jinak, než by se na první pohled čekalo. Jestli nějaká kancelář vyvěsí takový inzerát a ví, co dělá, tak hledá pečlivé dříče, od kterých nemusí čekat výjimečnost, ale pracovitost. V ideálním případě by právník měl zvládat obojí, tedy jednak být schopen výtečného myšlení i obyčejné „dřiny“, nebo ne? To ano, ale pak by nemohlo existovat tolik advokátních kanceláří. Drtivá část praktické práce opravdu spočívá ve fádních úkonech. Rozhled v právní argumentaci je v agendě běžného právníka vždycky jen třešničkou na dortu. Ty, kteří jdou na práva s tím, že z nich nebudou úředníci, čeká v tomto směru zklamání. Co si tedy podle vás studenti od práv slibují? Vzpomínám na jednoho hostujícího amerického profesora, který se při jednom pohostinském posezení vyptával studentů sedících u stolu, proč si zvolili životní dráhu právníka. Zjevně očekával salvátorské projevy jako “chtěl jsem spasit svět”, “vždy jsem si přál pomáhat postiženým lesbickým ženám černé barvy pleti” a podobně. Zůstal však sedět konsternován výroky typu “na matiku jsem blbej”, “na ekonomku se mi nechtělo”, “přírodní vědy neumim”, až po “otec má advokátní kancelář, tak že bych to jako po něm převzal“ a „chtěl bych vydělat peníze“. To je přirozeně nadsázka: ne všichni studenti právnické fakulty spadají do těchto kategorií, mám ale obavu, že jich je většina. Co stojí za takovou letargií ve srovnání se zahraničím? A existuje podle vás způsob, jak ji překonat? Pokud něco charakterizuje průměrného studenta pražské právnické fakulty, pak je to míra nezájmu. Vždy mne zarážela ta obrovská netečná masa lidí, kteří jdou na fakultu jen proto, aby dostali na konci tubus, který jim pak umožní vydělávat peníze. Na právnické fakultě tvoří devadesát procent studentů zmíněnou masu. V ideálním případě se mihnou jednou denně v

menze, pak sem tam přetrpí nějakou tu zkoušku. Proto jsou také velmi cenné studentské spolky. Máte zkušenosti s činností studentských spolků v zahraničí? Spolkové aktivity nejsou tak silné v germánské nebo frankofonní tradici, ale i tam existují v podstatně živější podobě než u nás. Přehršle jich je ale v anglosaském světě. Tam je však zcela jiná i samotná organizace studentských spolků. Nejsou jen vysloveně fakultní anebo oborové, ale spíše průřezové, jdoucí celou univerzitou. I když samozřejmě existují i nějaké výzkumné skupiny, působící v jednom oboru v rámci fakulty. Kupříkladu v Oxfordu či Cambridge působí spolky v rámci jedné koleje až celé univerzity a jejich záběr je velice rozmanitý; od univerzitních sportovních klubů přes debatní spolky až po spíše recesistické podniky jako je „Spolek Medvídka Pů“ či „Milk First Club“. Hlavní aktivitou posledně zmiňovaného spolku je přesvědčit celou Univerzitu a celý svět o tom, že při nalévání (anglického) čaje patří do hrnečku jako první mléko a nikoliv čaj, což je odvěký spor a téma nekonečných debat v „lepší“ anglické společnosti. Různých spolků v rámci jedné univerzity nicméně bývají desítky až stovky. Poměrně velký prostor ve svém článku věnujete kritice systému financování a myšlence zavedení školného. Můžete tuto část krátce přiblížit? Jestli je něco příšernou lží této společnosti, tak je to rovnice nemáme školné = studují u nás dělnické děti. Sociální propustnost je v našich podmínkách mýtem. Jednou věcí je, zda rodina potomkovi vštěpuje, že vzdělání je hodnota hodná následování, či namísto toho dítě vidí, že je důležité si dát si pivo a klobásku a v pátek mít padla ve dvě. Pak přirozeně ani touha po vzdělání příliš nevzniká. Avšak dle studií OECD a dalších organizací je u nás propustnost v tom smyslu, že Michal Bobek vystudoval PF UK a mezinárodní vztahy na FSV UK, další studia zahrnují Oxford, Brusel, Brisbane (Austrálie), Cambridge a Bolzano (Itálie). V současnosti je asistentem předsedy Nejvyššího správního soudu a doktorandem na Evropském univerzitním institutu ve Florencii. Své heretické myšlenky občasně formuluje na blogu http:// jinepravo.blogspot.com.

zkušenosti anebo vyspělosti ještě příliš nerozpoznají. Je potom úsměvné pozorovat jejich proměnu, když jednoho dne začnou chodit do školy v sáčku a s kufříkem, protože „musí ještě do práce“, přičemž náplň jejich prestižní práce tvoří ve většině případů kopírování, nakupování kolků, nošení dokumentů na rejstříkové soudy a v lepších případech sepisování zbytečných „memos“ apod., které pak někdo rychle prolétne a odloží. Souhlasím, že takoví někteří studenti jsou, není ale přece jen možné, že k práci v těchto firmách motivují i vcelku racionální důvody? Jistě, úplně jinou věcí je, pokud je student nucen pracovat z existenčních důvodů jen proto, aby se udržel na fakultě. Pak je to naprosto pochopitelné. Chápu také, že někteří jsou vyštváni tím, že chtějí dělat kromě studií ještě něco smysluplného. Což ale bohužel příliš nenaplní tím, že jdou kopírovat dokumenty a kupovat kolky. Pokud studujete práva a nemusíte vysloveně sami na sebe vydělávat, je lepší studovat jazyky a dál se obohacovat a růst. Široce rozšířenou „chorobou“ je také paralelní studium dvou a někdy dokonce tří vysokých škol. To ale opět pouze potvrzuje to, že právnická fakulta není svým (lepším) studentům schopna poskytnout odpovídající intelektuální stimuly. Nicméně pokud skutečně toužíte vstoupit do světa mezinárodních právních kanceláří, na to je vždy času dost. Pokud tak učiníte, váš život se záhy po skončení studia rozštěpí na billable a non-billable hours, a pokud si dovolíte odejít z práce před osmou hodinou večer, budete považován za lenocha a podivína. Takový životní rytmus absolutní většina lidí není schopna dlouho vydržet a buď se v horizontu několika let vyšplhají na pomyslném žebříčku do pozice partnera, nebo jdou jinam Takže “nepracuj”, radí Michal Bobek. Ale to rozhodně ne. Ne že bych nechtěl vypadat jako umírající loupežník z „Lotranda a Zubejdy“, který dával klíčovou radu loupežnickému dorostu, na to byla ta postava příliš sympatická. Říkám pracuj, ale pracuj smysluplně. Uč se jazyky, ekonomii, historii, cokoli dalšího, rozvíjej se, piš, prostě dělej cokoli, co rozvíjí tvou osobnost. Tohle jsou věci, na které následně v profesním životě není čas a které pak lidem chybí. Za rozhovor děkuje Lucie Vinčálková.

dítě z nižších středních vrstev dostává vzdělání v rámci vysokoškolského systému a uchycuje se o třídu výš, čtyřikrát nižší než v USA, tedy v té tradiční „baště“ kapitalismu. V zemích, kde studenti nějakým způsobem přispívají k úhradě nákladů svého studia, bývá propracován systém studentských půjček. V tu chvíli se rozšiřuje možnost jít studovat bez ohledu na to, zda rodiče vydělávají tolik, aby vás byli schopni pět let podporovat při studiu na škole. Faktem je, že velký počet studentů právnických fakult už během studia pracuje. To mi připomíná jednu věc. Je zajímavé sledovat, jak se studenti zejména nižších ročníků shlédnou ve světě “vysokého práva” prestižních mezinárodních advokátních kanceláří, které jim posléze tragickým způsobem vymývají mozek. Teď nechci nikoho urážet, ale pouze konstatovat fakt. Tito mladí lidé to vzhledem ke své

Názory

5

Co zkouší zkoušky na PF UK? se člověk nepřipravoval, nemá šanci takovou zkoušku složit, protože na místě není dostatek času na to, aby dané materiály četl poprvé nebo aby vyhledával příslušnou judikaturu, na kterou by mohl odkázat. Jendou jsem měla v Praze rozhovor se studentem z mého ročníku, který obhajoval systém, nutící studenty k biflování zákonů. Jeho argument byl, že právník musí vědět, co kde je. To je pravda. Ale to podle mého názoru neznamená, že to musí znát nazpaměť, ale musí to umět najít a především použít. Ráda bych podotkla, že studiem, skutečným studiem, se člověk stejně naučí obsah i těmi čísly. Ale zůstane mu mnohem víc. Jeden profesor nám říkal, že když on před 30 lety studoval, také ho učitelé nutili, aby se něco učil nazpaměť. Řekl nám, že si ke zkoušce můžeme přinést jakékoli materiály, protože on chce, abychom přemýšleli. Nechce abychom opakovali knížku, kterou on napsal. Pak dodal: „Ano, já vím, že to bolí a že je jednodušší se vše naučit nazpaměť, ale my chceme vychovávat myslící právníky!“.

O rozdílnosti studia, resp. zkoušení platného práva, tedy nikoli historie a jiných fakt, u nás a v zahraničí. Měli jste někdy pocit, když jste odcházeli od zkoušky, že jste nebyli dostatečně prozkoušeni? Že jste strávili tolik času nad studiem zákonů, v lepším případě také judikatury, a u zkoušky jste dostali otázku, jaké jsou subjekty práva? Já osobně jsem tento pocit měla často. Mnohokrát jsem si kladla otázku, proč nejsou zkoušky stavěny tak, aby zkoušející zjistil, co skutečně umím a jak danému problému rozumím. Ne aby zjistil, jak dobře jsem se naučila recitovat paragraf 137, hlava třetí OSŘ. Často jsem si říkala, proč jsem při zkoušce z pracovního práva tázána na subjekty práva. Proč se prostě nepředpokládá, že když jdu ke zkoušce, mám už nějaké základní znalosti? Proč se mě radši zkoušející neptají na otázky aplikace práva, které bez znalosti jeho subjektů stejně nebudu schopna odpovědět? Bohudík (nebo bohužel?) mám možnost srovnání zkoušek u nás a na zahraniční univerzitě. Zkoušky na právech jsou komplexnější, zaměřené na argumentaci, obsahující zpravidla fiktivní případ, ke kterému se váže mnoho otázek. Jsou to otázky typu: jaké argumenty zvolíte na místě státního zástupce, advokáta, jak případ rozhodnete jako soudce a proč, čím můžete argumenty podložit, jaká judikatura se váže k danému problému apod. Taková zkouška pak prověří nejen celkovou znalost studenta, ale především ho nutí přemýšlet a používat naučené právní předpisy. Ale nejen to. Pro vyřešení případů je nutná i teoretická znalost, kterou je nutno použít pro vysvětlení argumentace. Zkoušky jsou samozřejmě písemné, mimo jiné kvůli objektivitě, a také open book. Někdy je možno si přinést jakékoli materiály, jindy zase pouze právní předpisy. Při takových zkouškách se zjišťuje, jak umí student aplikovat nabyté poznatky teoretické

i praktické. Neodpovídá na dvě otázky bez kontextu, z čehož lze zjistit pouze to, kolik se toho dokázal namemorovat. Otázky jsou stavěné tak, aby odpovědi nebyly jednoznačné, aby student musel přemýšlet, abstrahovat a analyzovat daný problém. Takové odpovědi nelze tedy přečíst v knize, kterou si přinesl na zkoušku. Pokud

Vždy mě překvapilo, když vyučující zdůrazňovali, že nemusí být pouze jedna správná odpověď. Že jde především o naši argumentaci. A co je důležitější pro studenta práv? Naučit se nazpaměť čísla hlav a paragrafů, které se, zvláště v naší právní a politické kultuře, změní dříve než dostuduje? A nebo se naučit, kde je hledat a jak je aplikovat? Odpověď nechávám na každém z Vás. (se)

6

Názory O (ne)důležitosti známek

Vždycky jsem byla typ studenta, který se učil až když bylo potřeba a měla jsem známky odpovídající trochu lepšímu průměru. Když jsem zrovna nedostala jedničku, moc jsem se netrápila, důležité bylo, že jsem to dala. Dost mě štvali studenti, kteří žili jen pro známky a pro jedničku by si nechali koleno vrtat. Asi jako každému se mi stalo, že jsem nebyla moc naučená, ale zrovna mi sedla otázka nebo vyučující měl dobrou náladu a já dostala jedničku. Ale bohužel i naopak. Vrcholem pro mě bylo, když jsem šla na jednu zkoušku, při které zkoušející nechtěl, abych mu řekla látku probíranou na většině seminářů a přednášek. Chtěl, abych mu řekla, kam se na určitém formuláři dává razítko. Protože jsem to nevěděla, dostala jsem za tři. Kolega, který tam byl se mnou, mi potom říkal, že mám být ráda, že tento zkoušející prý dává za tři nebo nic. Vedle v místnosti, moji kamarádi, na které připadl jiný zkoušející, si mohli vybrat otázky a dostali téměř všichni jedničky. Odcházeli spokojeni a s pocitem, že se ani tolik nenadřeli. Pár takových zkušeností mě ještě utvrdilo v mém názoru, že známky nejsou důležité, protože je to

více o štěstí, než o skutečných znalostech. Mnohem důležitější je to, co má člověk v hlavě než v indexu. Když jsem začala studovat na zahraniční univerzitě, velmi záhy jsem zjistila, že známky jsou mnohem důležitější, než jsem si myslela. Rozdíl je ale ve způsobu zkoušení a následně známkování. Mám pocit, že známky zde odpovídají vždy znalostem studenta, zatímco u nás, jen někdy. Zkoušky na právech jsou mnohem komplexnější a především zaměřené na interpretaci, zahrnující zpravidla fiktivní případ. Během takové zkoušky má vyučující možnost zjistit, jak je student přemýšlivý a jak dokáže aplikovat nabyté poznatky. Nikoli to, kolik se toho dokázal naučit nazpaměť. Asi není potřeba zmiňovat, že zkoušky jsou písemné, což mimo jiné zaručuje také objektivitu, resp. přezkoumatelnost hodnocení. Student tak dostává známku, která odpovídá jeho celkovému pochopení problému a schopnosti aplikace právních předpisů. Jak jsou známky důležité, jsem si prvně uvědomila při pohovoru, který se týkal mého členství v univerzitním týmu na moot court.

Vyučující projel pohledem mé dosavadní studijní výsledky v Praze a řekl: „Není to špatné (…), koukám, že máte dvojku z mezinárodního práva (…)“. V tu chvíli mi prošla hlavou myšlenka, proč mám dvojku z mezinárodního práva. Protože jsem si spletla rok založení Rady Evropy s počtem jejích členů (rok založení Rady Evropy je 1949 /´49/, počet členů je 46). V tu chvíli jsem si uvědomila, že známky, kterými jsem do té doby pohrdala, otevírají nebo naopak zavírají mnoho dveří v životě studenta. Pokud chce studovat na zahraniční univerzitě (mám na mysli především jiné programy než Socrates/ Erasmus), chce zažádat o stipendia, která by financovala toto studium apod., jeho šance se odvíjejí především od jeho studijních výsledků. Paradoxně se tedy v našich podmínkách může stát, že větší šanci na úspěch mají lidé, kteří se umí nazpaměť naučit knihy a zákony včetně čísla paragrafů, ale třeba už nejsou tolik schopni je aplikovat, než jejich kolegové, kteří více přemýšlí a vědí, jak a kde mají hledat. Bohužel, znám mnoho lidí z obou skupin. (se)

Domov

7

Municipální internet zdarma a soulad s právem ES (nezákonná veřejná podpora) Pražský magistrát zahájil přípravu projektu tzv. „Bezdrátová Praha“. V rámci toho projektu by každý resident měl zdarma přístup k vysokorychlostnímu internetu (šířenému bezdrátově) zdarma pro účely kontaktu s veřejnou správou (tzv. eGovernment) a v další fázi by za minimální paušální poplatek (cca 100 Kč / měsíc) měl každý rezident neomezený přístup k vysokorychlostnímu internetu. Asociace telekomunikačních operátorů podala stížnost Evropské komisi, že projekt je v rozporu s Evropským právem a představuje tzv. nezákonnou veřejnou podporu. Cílem článku je vyjádřit právní názor autorů na tento projekt. I.

Definice pojmu veřejná podpora

Smlouva o založení Evropských společenství (dále jen „SES“) definuje tyto základní znaky veřejné podpory: a)poskytování veřejných prostředků Za veřejné prostředky jsou považovány i prostředky z rozpočtu krajů, obcí a měst. Poskytnutím veřejných prostředků nemusí být myšleno jen přímo jejich vyplacení ve formě dotace, ale například i odpuštění některých plateb, navýšení základního jmění, převod majetku za nižší než tržní cenu apod. b)zvýhodňování podnikání či odvětví výroby Podnikáním se v kontextu práva o veřejné podpoře rozumí provozování ekonomické činnosti – nabízení služeb a zboží na trhu, a to bez ohledu na právní formu subjektu. K ovlivnění podnikání tak může dojít i u subjektů plně vlastněných a kontrolovaných městy a obcemi, příspěvkových organizací, atd. Takové subjekty jsou pak příjemci veřejné podpory pokud činnost, na kterou čerpají podporu z veřejných zdrojů, vykonávají na trhu v rámci hospodářské soutěže s ostatními hospodářskými subjekty. c)narušení nebo hrozba narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU Jak vyplývá z judikatury Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) není nutné prokázat skutečný dopad poskytnuté podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, stačí, když podpora může ovlivnit tento obchod a narušit hospodářskou soutěž. Výjimkou z tohoto pravidla je tzv. podpora de minimis dle nařízení Evropské komise č. 69/2001, která činí 100 000 EUR pro jednoho příjemce v období tří po sobě následujících let.

Pokud některý z těchto znaků není splněn, pak se o veřejnou podporu nejedná. II. Financování infrastruktury prostředků a veřejná podpora

z veřejných

Zde je nutné rozlišovat mezi výstavbou obecné infrastruktury,1 která bude sloužit na nediskriminační bázi předem neurčenému počtu uživatelů (silnice, neplacená parkoviště, páteřní rozvody, volně přístupná dětská hřiště, apod.)2 a výstavbou specializované infrastruktury, která je přizpůsobena konkrétnímu projektu a bude využívána jen konkrétními uživateli – podniky či vlastníky domů (např. silnice nebo parkoviště před sídlem jedné společnosti, které slouží pouze pro její potřeby, přípojky od páteřní infrastruktury k jednotlivým domům, placená garážová stání, prostory určené pouze pro obyvatele domů). Budování municipální internetové infratruktury z veřejných prostředků, do které na nediskriminačním základě bude mít přístup každá fyzická osoba, splňuje dle názoru autorů článku podmínky obecné infrastruktury.

Usiluje se o to, aby kromě škol všech stupňů byly k širokopásmovým sítím připojeny také knihovny, muzea a podobné instituce. Vlády členských států EU mají navíc poskytnout občanům zdravotnické služby on-line, včetně informací o prevenci nemocí, zdravotních záznamů on-line, konzultací na dálku a elektronického vyřizování náhrad výdajů na zdravotní péči. Současně s otevíráním trhů a stanovováním pravidel usiluje EU o zajištění, aby občané i podniky mohli využívat úspěchy informační společnosti. Jednou z priorit je zabránit vzniku “digitální propasti” mezi bohatšími a chudšími.5 Společným cílem složek iniciativy i2010 je posílit růst a zaměstnanost v odvětvích informační společnosti a médií. Myšlenkou je aktualizovat všechny politické nástroje s cílem podpořit rozvoj digitálního hospodářství, zvýšit investice do výzkumu a vývoje a přijmout další konkrétní opatření k zúžení digitální propasti.“6

III. Budování informační společnosti jako jeden ze základních cílů Evropské unie Společnost, jež se ze současné industriální společnosti vyvíjí, je společností založenou na informacích a vzdělávání, společností, v níž připadá informacím role suroviny i výrobku, výrobního prostředku i zboží. Informace, resp. jejich vyhledávání, příjem, zpracování či využívání se přímo či zprostředkovaně dotýkají života všech lidí a vystupují jako jeden ze základních atributů současného světa. IV. Služby v obecném hospodářském zájmu „Internet nabízí nekonečné proudy informací on-line. S tím, jak vysokokapacitní digitální systémy spojují kdysi oddělené světy televizního vysílání a telekomunikací, vzniká nabídka úžasného množství programů a služeb. Tato revoluce v informačních technologiích dává vzniknout informační společnosti – doma, ve škole i v zaměstnání. Evropská unie se svými politikami a akcemi tuto revoluci podporuje a vede od samého začátku.“3 „Současná iniciativa Evropské unie, nazývaná i20104, se zaměřuje na nadcházejících pět let. Za klíčovou základní technologii v tomto časovém rámci se považuje širokopásmový přístup k internetu, který umožňuje rychle, levně a trvale komunikovat on-line. Širokopásmový přístup k internetu má přibližně 20 % domácností v EU, ačkoliv údaje pro členské státy, které přistoupily k EU v roce 2004, jsou výrazně pod tímto průměrem. Pod heslem “raději on-line než do fronty” je nyní on-line více než 90 % poskytovatelů veřejných služeb v Evropské unii. Cílem je poskytnout snadný elektronický přístup k 20 základním veřejným službám (podávání přiznání k dani z příjmu nebo k DPH, přihlašování nových vozidel a změny vlastnictví atd.). Ve starých členských státech se již elektronicky podává 88 % přiznání k DPH.

V čl. 16 SES ve spojení s článkem 10 SES je stanovena povinnost Evropských společenství a jednotlivých členských států Evropské unie zajistit fungování služeb v obecném veřejném zájmu. Evropská komise opakovaně uznala veřejný přístup k vysokorychlostnímu internetu jako službu v obecném hospodářském zájmu (čl. 16 SES) a to např. v rozhodnutích Broadband in Limusin7 nebo Pyrénées-Antlantiques.8 Stejně tak platí, že členským státům je ponechána značná volnost, které služby budou považovat jako služby v obecném hospodářském zájmu.9 Internet ve 21. století bezpochyby splňuje požadavky na službu v obecném hospodářském zájmu. Veřejný sektor dle názoru autorů tohoto článku je oprávněn zajistit internet jako veřejnou službu pro každého. Stejně jako veřejný sektor zajišťuje svým občanům základní služby jako silniční a dálniční síť, železniční síť, vodovody a kanalizace, dětská hřiště, veřejné parky, školství, bezpečnostní služby (armáda a policie) apod., tak by měl zajistit každému i přístup k vysokorychlostnímu internetu na nediskriminačním základě a to buď zdarma nebo za minimální paušální poplatek. Cílem je vybudovat „všem přístupnou informační společnost podporující růst a vytváření nových pracovních míst, lepší veřejné služby

8

Domov

a kvalitu života. Jde o rozvoj takové informační společnosti, která nebude nikoho vynechávat či vylučovat a prostřednictvím použití uživatelsky příjemných informačních a komunikačních technologií bude nabízet vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby.“10

V. Povinnost vytváření podmínek ke konkurenceschopnosti Na základě čl. 157 SES jsou členské státy povinny zajistit existenci podmínek nezbytných pro konkurenceschopnost průmyslu Společenství. Za tímto účelem jsou povinny se zaměřit především na (a) urychlené přizpůsobování průmyslu strukturálním změnám, (b) podporu vytváření prostředí příznivého pro rozvoj podnikání v rámci Společenství, zejména malých a středních podniků, (c) podporu prostředí příznivého pro spolupráci mezi podniky a (d) podporu dokonalejšího využívání průmyslového potenciálu v oblasti inovace, výzkumu a technologického rozvoje. Viviane Reding, členka Evropské komise zodpovědná za informační společnost a media, ve svém projevu na Fóru o nové ekonomice v květnu 2006,11 zdůraznila, že základním cílem iniciativy i2010 je vytvoření Evropského informačního prostoru v němž inovační potenciál digitální ekonomiky není brzděn umělými bariérami. Prvním požadavkem je vysokorychlostní, levná, široce dostupná a bezpečná informační infrastruktura. Proto je nutné podporovat investice do vysokorychlostních sítí. Jak bylo uvedeno v jejím dalším projevu na konferenci v Bruselu v březnu 2006,12 poslední studie prezentovaná na CeBIT IT veletrhu v Hannoveru, vzrůstající vysokorychlostní pokrytí v Německu povede v důsledku k vzrůstu HDP Německa v roce 2010 o 40 mld.€ a k vytvoření 265 tis. pracovních míst. Také studie provedené v USA ukazují, že díky vysokorychlostnímu Internetu ve městech, která ho realizovala, vzrostla zaměstnanost o 1% vůči městům, která je dosud neimplementovala. Je proto nutno pohlížet na investice do vysokorychlostního připojení nejen z hlediska ekonomického, ale i sociálního. Evropa proto již déle nemůže tolerovat vysokorychlostní propast mezi těmi, kdo přístup k síti a službám mají a kdo nikoliv. Je nutno využít všech nástrojů na úrovni národní, regionální i municipální k realizaci projektů překlenujícím tuto propast. VI. Zajišťování internetového připojení tržními silami Jedním z možných přístupů pro vedení města by bylo ponechat věci tak jak jsou a čekat, jestli infrastrukturu potřebnou pro „levný a rychlý internet pro každého“ v plné šíři někdy v budoucnosti zajistí trh. To by však znamenalo, že po dlouhou dobu bude velké množství občanů a podniků bez

vysokorychlostního připojení s příslušným dopadem na konkurenceschopnost a produktivitu firem, kvalitu života občanů a atraktivitu města z hlediska rozhodování významných firem o alokaci svých poboček, což má významné dopady jak pro nabídku kvalitních pracovních míst, tak i na ekonomiku města. Na základě empirických studií z praxe také vyplývá, že rozvoj municipálního internetu pozitivně stimuluje tržní prostředí.13 Jasně to dokládá i výrok mluvčího největší americké telekomunikační společnosti Verizon Communications14 (také největšího poskytovatele vysokorychlostního připojení v USA), který uvedl, že díky municipálnímu vysokorychlostnímu internetu si občané lépe uvědomují výhody tohoto připojení a v důsledku této skutečnosti se společnosti Verizon daří lépe prodávat svoje služby založené na vysokorychlostním internetu (broadband services).15 Empirické studie dokonce dokazují, že pokud není na trhu municipální poskytovatel vysokorychlostního připojení, potom je na trhu celkem o 13% méně soutěžitelů.16 Většina zemí, které jsou ve vysokorychlostním připojení k internetu na špičce a předstihly i USA, dosáhly daného stavu právě kombinací municipálních internetových systémů a internetových sítí vybudovaných soukromých sektorem.17 VII. Statistické ukazatele využívání internetu v ČR Ze statistiky18 vyplývá, že přes 40% uživatelů internetu má zájem o služby eGovernmentu (v hlavním městě Praze dokonce 50%). Pouze 30% uživatelů internetu ale tyto služby využívá (v Praze dokonce jenom 25%). Česká republika (Praha je navíc podprůměrem ČR) výrazné zaostává ve využívání služeb eGovernmentu a trh evidentně není schopen zajisti rychlé a pro každého dostupné vysokorychlostní internetové připojení. Zájem občanů ČR o využívání služeb eGovernmentu je značný. Přes 60% občanů chce tyto služby využívat např. při vyřizování osobních dokumentů, přes 50% občanů chce registrovat automobil přes internet a více než 40% občanů chce podávat své daňové přiznání přes internet I přes takto velký zájem nemá více než polovina obyvatel žádné zkušenosti s využíváním internetu a méně než 30% populace má základní znalost práce s internetem. Pokročilou znalost práce s internetem má potom pouhých 3,6% populace. Jako jeden z hlavních důvod ů nevyužívání internetu doma uvádějí občané předraženou cenu internetového připojení a to včetně nízkorychlostního – narrowband. Navíc skoro 400 tisíc domácností má osobní počítač ale nemají připojení k internetu. Tyto aktuální statistické ukazatele dle názoru autorů článku dokládají správnost záměru pražského magistrátu ohledně vybudování municipální internetové sítě určené pouze pro služby eGovernmentu, protože v současné době není trh evidentně schopen zajistit přístup k internetu za přijatelné ceny. Vybudování municipální internetové sítě je v takovémto případě plně v souladu se stanovisky Evropské komise.19 VIII. Vybudování

infrastruktury

z veřejných

prostředků a poskytování vysokorychlostního internetového připojení v Praze zdarma pouze za účelem kontaktu s veřejnou správou (tzv. služby eGovernmentu).20 Vzhledem ke skutečnostem, že a) internetové připojení v této fázi projektu nebude možno použít pro komerční provoz; b) provozováním pouze služeb eGovernmentu nebude vytvářena konkurence stávajícím provozovatelům internetového připojení; c) provozovatel sítě bude využívat volná pásma vysílací frekvence; d) zpřístupnění služeb eGovernmentu občanům v ČR je jasně definováno ve strategických dokumentech vlády ČR a to v (1) Národní politice pro vysokorychlostní přístup (tzv. broadband strategie)21 a v (2) Státní informační a komunikační politice;22 e) zřizovatel a provozovatel sítě byl vybrán na základě výběrového řízení v souladu s právem ČR a ES (legislativa týkající se zadávání veřejných zakázek); f) vybudovaná infrastruktura bude 100% vlastněna magistrátem a přístup do ní bude mít každý ve stejném rozsahu a to transparentně a nediskriminačně23 je realizace této fáze projektu dle názorů autorů slučitelná s právem ES, resp. vytvoření obecné infrastruktury za účelem komunikace občanů s veřejnou správou nepředstavuje nezákonnou veřejnou podporu. Táto fáze projektu nenaplňuje znaky veřejné podpory, protože nenarušuje hospodářskou soutěž a nezvýhodňuje žádné podnikání ani odvětví výroby. Navíc autoři článku upozorňují, že celá tato fáze projektu byla konzultována s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) a Úřad jasně stanovil, že se o veřejnou podporu nejedná. Tento projekt je vyjádřením zcela pochopitelné základní snahy Magistrátu o co nejlevnější a nejdostupnější služby eGovernmentu v Praze. Evropská komise tedy dle autorů článku v souladu s čl. 5. SES (principy subsidiarity a proporcionality) není ani oprávněna se touto fází projektu zabývat a zasahovat do místních poměrů. Navíc masové rozšíření vysokorychlostního internetu (broadbandu) je základní podmínkou pro rozvoj moderní ekonomie a Evropské unie je povinna takovýto rozvoj stimulovat.24 IX. Vybudování infrastruktury z veřejných prostředků a poskytování neomezeného vysokorychlostního internetového připojení v Praze za minimální paušální částku.25 Každý občan má právo na nediskriminační přístup k informacím. Znamená to, že občan může prostřednictvím internetu vyhledávat informace a komunikovat s ostatními, ale i využití

Domov internetu pro užší elektronický styk s úřadem. Infrastrukturu a připojení k internetu zdarma zajišťují nebo připravuji zajistit pro svoje občany většina z významných evropských měst jako jsou např. Amsterdam,26 Berlín,27 Kolín nad Rýnem,28 Vídeň,29 celý region Katalánska,30 Turín,31 Paříž,32 Brusel33 a mnoho dalších. Z bezpečnostních důvodů jako např. živelné katastrofy, teroristické úroky atd. je také dle názoru autorů tohoto článku nezbytné, aby veřejný sektor měl kontrolu nad infrastrukturou internetového připojení a aby veřejný sektor sám převzal vedoucí roly v zabezpečování vysokorychlostního internetu jako základního komunikačního kanálu a to v ideálním případě zdarma pro každého. Podle Sdělení Komise o službách veřejného zájmu v Evropě (OJ 2001/C 17/04) je poskytování služeb veřejného zájmu orgány veřejné moci využíváno v těch případech, kdy trh není schopen zajistit poskytování těchto služeb, popř. jsou tyto služby na trhu nabízeny, avšak za příliš vysoké ceny a zájmem veřejného orgánu je, aby tyto služby byly poskytovány v dobré kvalitě za přiměřenou cenu pro všechny občany (a/nebo podniky). Při poskytování dotací společnosti, která se zavázala k zajišťování služeb veřejného zájmu se nebude jednat o veřejnou podporu, v případě, že závazek subjektu vykonávat veřejnou službu: 1) je jasně definován národní legislativou a/nebo licencí (smlouvou), 2) jsou předem objektivním a transparentním způsobem stanoveny parametry, na jejichž základě je kalkulována kompenzace, 3) kompenzace nesmí přesahovat výši nutnou k pokrytí části či veškerých nákladů, které vznikly v souvislosti s plněním závazku veřejné služby, přičemž musí být zohledněny relevantní příjmy a v přiměřené výši zisk za plnění tohoto závazku, jestliže podnik, který plní závazek veřejné služby, nebyl vybrán na základě výběrového řízení v souladu s procedurou veřejných zakázek, pak nezbytná výše kompenzace musí být určena na základě analýzy nákladů, které by vznikly zavedenému podniku při plnění závazků veřejné služby, přitom musí být zohledněny relevantní příjmy a v přiměřené výši zisk za plnění těchto závazků. 4) v zájmu finanční transparentnosti pro případné doplňkové činnosti komerčního charakteru bude vedeno oddělené účetnictví, aby nedocházelo k přelévání z veřejných zdrojů poskytnutých finančních prostředků do jiných komerčních aktivit společnosti. ad 1) tivou

Cíl jasně definovaný národní legisla-

„Dne 26. ledna 2005 na svém zasedání vláda schválila na návrh Ministerstva informatiky Národní politiku pro vysokorychlostní přístup. Její součástí je mimo jiné i ustanovení tzv. dotačního titulu na rozvoj vysokorychlostního přístupu, do něhož stát vloží finance ve výši 1 % výnosu z privatizace Českého Telecomu. Z prostředků tohoto dotačního titulu budou spolufinancovány infrastrukturní projekty z oblasti metropolitních a místních sítí, přičemž podmínkou bude vždy finanční spoluúčast regionu (kraje). Z dotačního titulu budou také spolufinancovány projekty z oblasti obsahu a služeb pro vysokorychlostní přístup. Prioritně budou podporovány projekty, které budou stimulovat požadavky na vysoko-

rychlostní přístup rozdílných uživatelů (např. zdravotnictví, školství, samosprávné orgány, komerční subjekty apod.) v konkrétních územích a které budou zajišťovat vyšší ekonomický efekt investic.“34 ad 2), 3 a 4) Objektivně a transparentně stanovená kriteria kompenzace a oddělné účetnictví Podniku (společnosti), která bude provozovat infrastrukturu, kterou vybuduje město Praha, nebudou poskytovány žádné kompenzace. Takovýto podnik bude vybrán na základě řádného nediskriminačního výběrového řízení v souladu se zákon o zadávání veřejných zakázek.35 Do městské internetové sítě mohou mít přístup i další operátoři a podniky a to na nediskriminačním základě a za stanovenou minimální cenu, která se bude rovnat nákladům na připojení (podobná metoda jako u local loop unbundling). Městská internetová síť bude dále plnit i tyto funkce: umožnění studentům, nezaměstnaným nebo matkám na mateřské dovolené přístup k informačním zdrojům, které jim mohou usnadnit plnění svých specifických povinností, zvýšení kvalifikace či nalezení vhodného zaměstnání, zpřístupnění informační a komunikační technologie široké veřejnosti, vytvoření prostředí pro ověření a další rozvoj nových mobilních služeb, umožnění elektronické komunikace občanů s okolím, především s veřejnou správou, umožnění veřejnosti seznámit se s možnostmi elektronické komunikace, cíleně tak zvyšovat informační gramotnost společnosti a tím generovat poptávku po službách, jako jsou eGovernment, eLearning a eWorking, zvýšení poptávky po homeworkingu, využití sítě v těchto dalších oblastech: dopravní telematika využití sítě složkami krizového řízení (IZS) v terénu kamerové systémy pro dopravu a bezpečnost (pro pevné i mobilní objekty, např. tramvaje) monitorování těžce nemocných pacientů (doma i v terénu) přístup k informacím z terénu, např. z PDA (složky města, obyvatelé i návštěvníci) a další. Navíc i v případě, že obec na svém území vybuduje novou silnici, železniční trať nebo zavede kanalizační a vodohospodářské sítě v části svého území, také nelze hovořit o narušení hospodářské soutěže a zvýhodnění podniků a soutěžitelů, kteří budou moci novou silnici, kanalizaci a vodovodní síť využívat. Dle názoru autorů článku je zajištění neomezeného vysokorychlostního internetové připojení za minimální paušální částku v souladu s právem ES a navíc realizace takovéhoto projektu je ukázkovým příkladem služby v obecné zájmu dle čl. 16 SES (v tomto posudku část I.4.) kterou jsou členské státy oprávněny pro své občany zajistit. X.

ZÁVĚR

Dle názoru autorů je zajištění služeb eGovernmentu pro residenty v Praze a zajištění bezdrátového vysokorychlostního internetového připojení za minimální paušální částku v souladu

9

s právem ES a nepředstavují nezákonnou státní podporu, protože internetové připojení je třeba chápat jako základní veřejnou službu, kterou jsou členské státy oprávněny dle čl. 16 SES svým občanům (residentům) zajistit. Zároveň je v obou případech vysokorychlostní internetové připojení poskytováno transparentně a všichni k němu mají rovný přístup. Trh, jak vyplývá ze statistických ukazatelů ČSÚ, v současné době není schopen zajistit vysokorychlostní internetové připojení pro každého za přijatelnou cenu. Wifi (bezdrátové) internetové připojení je vhodné, protože kromě přenosu dat, hlasu a videa (tzv. triple play) umožňuje i mobilitu (tedy připojit se k síti kdekoliv), kterou je třeba považovat za základní prvek při budování eGovernmentu a informační společnosti. Jakkoliv jsou autoři přesvědčeni o souladu vybudování obecné infrastruktury a poskytování vysokorychlostního internetového připojení za minimální poplatek s právem ES, tak upozorňuji, že se jedná, dle jejich názoru, především o politické rozhodnutí. Rozhodnutí, zda-li Evropská komise umožní veřejnému sektoru, aby zajistil svým občanům kvalitní přístup k vysokorychlostnímu internetu jako základní veřejnou službu a to zdarma nebo za minimální paušální poplatek a tím vytvoří (1) základ pro naplnění principu rovnosti pro každého k přístupu k informacím, (2) začne naplňovat iniciativu i2010 a (3) umožní skutečný rozvoj informační společnosti ve snaze co nejdříve dostihnout USA, Kanadu, Japonsko a další vyspělé státy. Jakékoliv jiné než kladné stanovisko k budování municipálních internetových sítí pro občany by dle názoru autorů tohoto článku mělo výrazně negativní vliv na vývoj informační gramotnosti, rozvoj konkurenceschopnosti na trhu IT, podpořilo by rozšíření digitální propasti a negování snah většiny evropských měst o vysokorychlostní internet dostupný pro všechny.

JUDr. Bohumír Štědroň, LL.M., autor je advokátem v Praze Mgr. Ivana Hájková, Fakulta provozně ekonomická ČZU v Praze 1 Corrigendum to decision C(2004)1809 fin., Project ATLAS; broadband infrastructure scheme for business parks. 2 Budování takovéto obecné infrastruktury je v souladu s čl. 87 SES (veřejná podpora), protože zde chybí prvek selektivnosti, tedy zvýhodňování určitého podniku nebo odvětví. K obecné infrastruktuře má přístup každý. 3 http://europa.eu/pol/infso/overview_cs.htm (oficiální stránky Evropské unie) 4 1. června 2005 zveřejnila Evropská komise iniciativu „i2010: Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ - komplexní strategii pro oblast informační společnosti a médií. Základními cíly této iniciativy jsou (a) dobudovat jednotný evropský informační prostor, (b) posílit inovace a investice do výzkumu v oblasti ICT a (c) všem přístupná informační společnost podporující růst a vytváření nových pracovních míst, lepší veřejné služby a kvalitu života. 5 Poznámka autora: nejedná se zde pouze o bohatší a chudší regiony, ale o obecný rozdíl mezi bohatstvím a chudobou. I v rámci bohatého

10

Domov

regionu jsou chudí občané, které nelze geograficky lokalizovat do jednoho nebo více míst. 6 http://europa.eu/pol/infso/overview_cs.htm (oficiální stránky Evropské unie). 7 Broadband in Limusin – DORSAL (N 382/ 2004). 8 Pyrénées-Antlantiques (N 381/2004). 9 Competition Policy Newsletter, Number 1 – Spring 2005, Sate aid and public funding of broadband, page10. 10 Iniciativa Evropské komise i2010. 11 Viviane Reding: The Role of ICT in Innovation and Growth, Forum de la Nouvelle Ekonomie, Madrid. 12 Viviane Reding: Broadband Access: The new Highways to Prosperity, Brussels. 13 Does Municipal Supply of Communications Crowd-out Private Communications Investment? An Empirical Study, Applied Economic Studies, February 2005. 14 http://investor.verizon.com/profile/overview. aspx. 15 Fred O. Williams, Urban Wi-Fi hot spots criticized in report, Bufflo (N.Y) News, Feb. 4, 2005. 16 Does Municipal Supply of Communications Crowd-out Private Communications Investment? An Empirical Study, Applied Economic Studies, February 2005. 17 Roy Mark, McCain Bill Would Help Municipal Wi-Fi, Wi-Fi Planet.com, June 23,2005. 18 Jedná se o oficiální údaje Českého statistického úřadu z roku 2006 (www.czso.cz). 19 Competition Policy Newsletter, Number 1 – Spring 2005, Sate aid and public funding of broadband, page13; (“The Commission supports the principle that the deployment of broadband infrastructure needs to be encouraged where the broadband connectivity is not provided by the market at affordable prices ”) 20 Více informací o projektu viz wifi.praha-mesto.cz. 21 http://www.micr.cz/scripts/detail. php?id=2135. 22 http://www.micr.cz/scripts/detail. php?id=275. 23 viz. např. Corrigendum to decision C(2004)1809 fin. - Project ATLAS; broadband infrastructure scheme for business parks. 24 Bridging the Broadband Gab, Com(2006), 126 final, 20.3.2006. 25 Více informací o projektu viz wifi.praha-mesto.cz. 26 ING report: CityNet Amsterdam: Fibre-to-thehome is becoming a reality. 27 Bigger role for small fry in broadband, International Herold Tribune. 28 Municipal Matryoshka Fiber in Cologne Germany?, Cook’s Collaborative Edge. 29 FTTH in Vienna to all households, VoIP and ENUM. 30 http://www.localret.es. 31 http://www.comune.torino.it/ksf/. 32 400 free Wi-Fi hotspots planned for Paris, PC Advisor. 33 http://www.eurolabs06.be/. 34 http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2135 (oficiální stránky Ministerstva informatiky ČR). 35 Studie proveditelnosti – Internet pro Pražany a Popis projektu.

Veřejnoprávní smlouvy v českém právu Předmluva redakce: stejně jako v loňském roce i tentokrát Vám redakce časopisu PrímaLEX přináší jednu z prací, která se velmi úspěšně účastnila Soutěže studentských prací 2007, jež je pořádána ve spolupráci s advokátní kanceláří Allen & Overy. V tomto případě jsme nemohli sáhnout po pracech vítězných, které budou publikovány v jiných médiích, přesto jsme přesvědčeni, že přinášíme práci velmi kvalitní a doufáme, že Vám bude inspirací pro to, účastnit se této písemné soutěže opět v příštím roce. Historie Přestože institut veřejnoprávních smluv není na našem území neznámý, nebyl v minulosti příliš užíván, což mělo za následek jeho nedostatečnou nebo dokonce žádnou legislativní úpravu. Užívání samotného termínu „veřejnoprávní smlouva“ není historicky zcela jednoznačné či striktní. V teorii byly nebo jsou užívány také pojmy „veřejné smlouvy“ nebo „správní dohody“.1 Výskyt tohoto právního institutu je možné vysledovat již v právní úpravě Rakouska-Uherska. Veřejnoprávní smlouvy byly již tehdy vnímány odlišně od smluv v soukromoprávním pojetí. Odlišnosti jsou spatřovány jednak v úpravě veřejnoprávních smluv, kdy tyto jsou upraveny normami správního práva a jednak jsou rozdílné důsledky rozporu takové smlouvy se zákonem včetně režimu řešení sporů z takových smluv.2 V řadě případů je ovšem průnik tohoto modelu do naší právní úpravy jen pozvolný.

smluv ve francouzské právní úpravě, kde byly pojímány daleko šířeji než v úpravě české5. Mezi hlavní důvody potřebnosti takové úpravy je třeba řadit zbytečné opakování právní úpravy, která byla důsledkem zakotvení možnosti uzavírat veřejnoprávní smlouvy vždy v každém příslušném zákonu ad hoc. Při zakotvení konkrétní veřejnoprávní smlouvy býval totiž zároveň upraven i postup jejího uzavírání v každém takovém právním předpisu. Principy postupu byly přitom totožné. Jiné právní předpisy dále obsahovaly možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu, avšak nestanovily podrobnosti kontraktačního procesu či principy existence smlouvy popřípadě jejího zániku6. S touto problematikou byla úzce spojena neexistence samotného obecného zakotvení principů dovolující uzavřít veřejnoprávní smlouvu a nahradit tak vrchnostenský akt. V neposlední řadě podstatný problém vyvstal v případě sporu z takové smlouvy, kdy soud vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a správní orgán nebyl evidentně oprávněn postupovat tak, že by vydal vrchnostenský akt.7 Otázka věcné příslušnosti k řešení sporů z veřejnoprávních smluv nebyla tedy obecně upravena vůbec. Za tohoto stavu docházelo k určité nesystematičnosti v praxi správních úřadů, které využívaly k úpravě těchto otázek institutů práva občanského, aniž by byl takový postup pro dané účely vhodný.8 Současná právní úprava 1.1.Pojem veřejnoprávní smlouvy

Povahu veřejnoprávních smluv judikoval v roce 1924 Nejvyšší správní soud. Dle jeho nálezu3 lze „za veřejnoprávní považovati jen takovou smlouvu, při které dohodou stran má býti na místě dispozitivního předpisu právního, určitý poměr upravujícího a majícího povahu veřejnoprávní, nastoupiti přípustná úprava jiná“. Pokud o veřejnoprávních smlouvách hovoříme z pohledu moderního pojetí, první jejich úpravu v českém právu je třeba hledat v ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění novely ze dne 13. června 2002.4 Termín „veřejnoprávní smlouva“ používají ustanovení §§ 63, 66a a 66c a násl. respektive § 3a. Z hlediska této úpravy byly veřejnoprávními smlouvami taková právní jednání, jenž slouží k přenosu výkonu přenesené působnosti z jedné obce na druhou. A pouze v těchto případech byla otázka právního režimu takových smluv vyřešena relativně uspokojivě. Pro případ neřešených otázek odkazuje úprava na přiměřené použití občanského zákoníku. Občanský zákoník se však nepoužívá subsidiárně, nýbrž „přiměřeně“. Pojem přiměřeného použití byl ovšem zjevně nepraktický, neboť zároveň nebyla stanovena kritéria pro takové „přiměřené“ použití.

Obecnou úpravu veřejnoprávních smluv vnesl do českého práva zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), účinný od 1. ledna 2006. Definiční a obsahové vymezení pojmu je zakotveno v části páté v § 159 a násl. Veřejnoprávní smlouvou tedy rozumíme dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Pojem „veřejné právo“ je třeba vykládat ve smyslu § 1 odst. 1 a § 159 odst. 1 jako právo správní, včetně práva sociálního zabezpečení či práva životního prostředí jako jeho speciálních oborů.

Potřeba úpravy veřejnoprávních smluv

V užším smyslu slova specifikuje teorie blíže povahu stran takové smlouvy, kdy stanoví, že alespoň jedna ze stran je subjektem veřejné správy.9 V širším smyslu pojmu ovšem mohou veřejnoprávní smluvní vztahy vznikat i mezi osobami soukromého práva.10 Veřejnoprávní povaha veřejnoprávních smluv vyplývá z integrace významných objektivních zájmů, ke které v rámci veřejnoprávních smluv dochází, přičemž míra účasti subjektů, které takové smlouvy uzavírají, tedy míra jejich dispoziční autonomie je značně omezena, neboť zde neplatí zásada, podle níž je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno, ale zásada právě opačná.11

Nedostatek obecné zákonné úpravy institutu veřejnoprávních smluv byl kritizován mnohými autoritami. Například již v roce 1934 prof. Hoetzel upozorňoval na rozsah pojetí veřejnoprávních

Zákon stanoví obecná pravidla a zásady pro všechny veřejnoprávní smlouvy takto: veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí

Domov 12

být v souladu s veřejným zájmem; uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a musí sledovat plnění cílů veřejné správy; veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého obsahu,13 veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena vždy písemně.

zatímco ve vztazích veřejnoprávních získává na základě přesného vymezení zákonem nadřazené postavení nositel veřejné moci. Ten poté autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. To vše v mezích zákona a způsobem, který zákon předvídá.17 Tato teorie poskytuje velmi názorné vodítko, které ovšem právě v případě veřejnoprávních smluv subordinačních nelze uplatnit.

1.2.Členění veřejnoprávních smluv

Subordinace zde není vyjádřením nerovnosti subjektů, avšak skutečnosti, že tyto smlouvy mohou být uzavírány namísto vydání správního aktu. Subjekty subordinačních veřejnoprávních smluv (viz dále) jsou tedy v rovném právním postavení. Tato rovnost vyplývá nejen z důvodové zprávy k návrhu správního řádu, ale také např. z rozsudku Vrchního soudu v Praze.18 Zároveň v uzavření takové smlouvy nelze spatřovat autoritativní vrchnostenské rozhodnutí (správní akt), kterým by se vyhovělo žádosti druhé strany na uzavření veřejnoprávní smlouvy.19

Rozlišovacím znakem pro členění veřejnoprávních smluv je povaha smluvních stran. V závislosti na tom, zda je smlouva uzavřena mezi subjekty veřejné správy, hovoříme o smlouvách koordinačních, resp. pokud je uzavřena subjektem veřejné správy na straně jedné a fyzickou nebo právnickou osobou, vůči níž výkon veřejné správy směřuje, na straně druhé, hovoříme o smlouvách subordinačních. 1.2.1.Koordinační veřejnoprávní smlouvy Veřejnoprávní smlouvy koordinační jsou jak bylo řečeno výše uzavírány mezi subjekty veřejného práva. Těmito subjekty jsou dle textace zákona stát, veřejnoprávní korporace (např. obec, kraj, hlavní město Praha), jiné právnické osoby zřízené zákonem (např. veřejné vysoké školy, zdravotní pojišťovny) a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy (např. lesní stráž, pohraniční stráž), pod podmínkou, že tak činí za účelem plnění svých úkolů. Za koordinační veřejnoprávní smlouvy v čistém slova smyslu pak na druhou stranu nepovažujeme dohody uzavřené mezi orgány (správními úřady, organizačními složkami) jediné osoby veřejného práva. Tyto dohody je možné označit jako kvazikoordinační veřejnoprávní smlouvy, jelikož tyto správní orgány nemají samostatnou právní subjektivitu.14 Některé prameny hovoří ovšem o určité pochybnosti o charakteru právních účinků takových správních úkonů.15 Předmětem koordinační veřejnoprávní smlouvy je tedy na rozdíl od smluv soukromoprávních výkon veřejné správy (při správě veřejných záležitostí a ve veřejném zájmu). Tyto smlouvy mohou být uzavírány, jen stanoví-li tak zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu,16 který posuzuje, zda byly dodrženy zásady stanovené v § 159, odst. 2 správního řádu, tedy soulad s právními předpisy a veřejným zájmem. Konkrétní příklady koordinačních veřejnoprávních smluv lze dovozovat jen z jejich skutečného obsahu, v některých případech také z korespondujícího označení. Příkladem takových smluv je veřejnoprávní smlouva o přenosu výkonu státní správy mezi jednotlivými obcemi (tzv. veřejnoprávní smlouva o přenesené působnosti obcí), veřejnoprávní smlouva týkající se plnění úkolů obecní policie, dohoda o připojení obce k jiné obci a jiné. Záměrem této části úpravy bylo dle důvodové zprávy k návrhu správního řádu umožnit upravovat své vztahy zejména územním samosprávným celkům.

vrchnostenské oprávnění správního orgánu schválit nebo neschválit posouvá vztah na úroveň subordinační.22 Správní orgán může k takové smlouvě dokonce přistoupit, pak ovšem platí fikce, že k jejímu uzavření souhlas udělil. Pro tyto postupy postrádá právní úprava výslovnou povinnost správního orgánu vydat o takovém přistoupení rozhodnutí, což by bylo vhodné zejména z hlediska přezkoumatelnosti důvodů a správnosti takového rozhodnutí. Samotný institut přistoupení je problematický sám o sobě, jelikož správní orgán se přistoupením stává stranou smlouvy, aniž by se mohl opřít o speciální zákonné ustanovení, které je vzhledem k přenosu určitých veřejnoprávních povinností obecně vyžadováno. Obsahem těchto smluv může být také smír nebo případně obdobná dohoda odstraňující rozpory mezi stranami. Kontraktační proces

Subordinační veřejnoprávní smlouvu může uzavřít správní orgán s osobou, která by byla, případně již je účastníkem podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo nebo již probíhá řízení podle části druhé. Podmínkou účinnosti takové smlouvy je písemný souhlas ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo odst. 3. Uzavření takové smlouvy musí být výslovně připuštěno zvláštním zákonem. Jako příklady uvádí literatura smlouvu o závazku veřejné služby v oblasti silniční dopravy, dohodu na podporu zaměstnanosti či dohodu o vytvoření chráněné pracovní dílny. Zároveň je však třeba brát na zřetel, že veřejnoprávní povaha těchto smluv není v pozitivním právu zcela nepochybná. Za subordinační veřejnoprávní smlouvy lze pak již bez pochyb považovat mimo jinými smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů. Je třeba poznamenat, že veřejnoprávní smlouva nemusí být vždy nevyhnutelně alternativou možnosti vydat správní akt. Lze ji však, jak již bylo naznačeno, uzavřít i po zahájení řízení podle části druhé správního řádu.20 V tom případě správní orgán řízení usnesením zastaví. 1.2.3.Veřejnoprávní smlouvy dle § 162 Literatura tyto smlouvy označuje také jako „veřejnoprávní smlouvy mezi osobami soukromého práva“, „veřejnoprávní smlouvy mezi účastníky“ či dokonce „veřejnoprávní smlouvy smíšené“. V případě, že ti, kdo by byli účastníky podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé správního řádu, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení jsou, uzavřou smlouvu týkající se převodu nebo způsobu výkonu jejich práv nebo povinností, lze takovou smlouvu v širším slova smyslu označit jako veřejnoprávní. Jako podmínky uzavření takové smlouvy stanoví § 162 správního řádu souhlas správního orgánu. Ten opět posuzuje náležitosti obsahu smlouvy vzhledem k dikci § 159 odst. 2, tedy soulad s právními předpisy a veřejným zájmem. Uzavření takové smlouvy nesmí dále vylučovat samotná povaha věci21 ani zvláštní zákon.

1.2.2.Subordinační smlouvy Shodně s tzv. mocenskou teorií mají účastníci soukromoprávních vztahů rovné postavení,

11

Přestože jsou stranami této smlouvy subjekty soukromého práva, a ve vzájemném vztahu by bylo možné hovořit o smlouvách koordinačních,

Návrh, proces vzniku smlouvy Pro uzavírání veřejnoprávních smluv subsidiárně platí principy, jak jsou zakotveny v občanském zákoníku.23 Návrh na uzavření smlouvy definuje § 163 správního řádu jako „projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo návrh činí (navrhovatel smlouvy), být jím v případě jeho přijetí vázán“. Základní odlišností veřejnoprávních smluv od úpravy soukromoprávní je zejména předmět návrhu, kterým je vždy úprava veřejných subjektivních práv a povinností založených normami správního práva. Podle judikatury Nejvyššího soudu je významnou odlišností také skutečnost, že při posuzování povahy zmíněných práv a povinností je třeba přihlížet ke kogentním normám veřejného práva.24 Stejně tak účinky a zánik návrhu jsou podobné s úpravami smluv občanskoprávních či obchodněprávních.25 Návrh smlouvy působí od okamžiku, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh smlouvy může navrhovatel zrušit, dojdeli projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem smlouvy. To platí, i když je návrh smlouvy neodvolatelný. Návrh smlouvy zaniká uplynutím lhůty, která je v něm pro jeho přijetí stanovena, pokud v ní nebyl návrh přijat, pokud nebyla určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti použitých komunikačních prostředků, okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli smlouvy. Samotná smlouva pak může být uzavřena v několika různých okamžicích. za prvé je to připojením podpisu poslední smluvní strany, jsou-li ovšem smluvní strany přítomny současně, druhou situací je teprve okamžik, kdy řádně podepsaná smlouva dojde navrhovateli smlouvy. Tak je tomu v případě, kdy nejsou smluvní strany současně přítomny. Projevy vůle všech smluvních stran musí být na téže listině, třetí možnost přichází v úvahu, kdy je uzavření smlouvy podmíněno souhlasem správního

12

Domov

orgánu. Pak je smlouva uzavřena teprve dnem nabytí právní moci takového souhlasu.

zejména pak povinnosti správního orgánu hájit při uzavírání smlouvy (resp. udělování souhlasu k uzavření smlouvy) veřejný zájem.

Řízení o výběru žádosti Určitá specifika přináší řízení o výběru žádosti dle § 146 správního řádu. Podle jeho druhého odstavce mohou být zájemci vyzváni k předložení návrhu smlouvy nebo k přijetí návrhu smlouvy. Řízení probíhá na základě zvláštního zákona, zahajuje se vyhlášením podle § 25 správního řádu, které obsahuje lhůtu pro podávání žádostí a dále kritéria hodnocení podaných žádostí. Zároveň se však návrh neobrací na konkrétního adresáta, nýbrž je určen neurčitému okruhu adresátů. Ve své podstatě se jedná o výběrové řízení obdobné úpravě obchodní veřejné soutěže (§ 281 a násl. obchodního zákoníku) nebo veřejné soutěže (§§ 847 – 849 občanského zákoníku). V případě řízení o výběru žádosti rozhoduje správní orgán na základě doporučení ustavené komise. Souhlas třetích osob Účinnost veřejnoprávních smluv (kromě veřejnoprávních smluv koordinačních) může být odsunuta na okamžik písemného udělení souhlasu s takovou smlouvou třetí osobou. Podle § 168 správního řádu se tak děje v případě, že veřejnoprávní smlouva se přímo dotýká práv nebo povinností této osoby. Nedostatek takového souhlasu znemožňuje veřejnoprávní smlouvu uzavřít a správní orgán může pouze vydat rozhodnutí ve správním řízení, v němž použije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy. Tímto je zabezpečena situace, aby veřejnoprávní smlouvy nebyly zneužívány k obcházení zájmů dotčených osob, tedy aby nedocházelo k účelovému omezování procesních práv nevyužíváním procesu standardního řízení podle části druhé správního řádu.26 Změna obsahu veřejnoprávní smlouvy Obsah veřejnoprávní smlouvy je možné měnit, stejně jako u smluv soukromoprávních, pouze dohodou všech smluvních stran. Taková vůle smluvních stran musí být pak opět vyjádřena v písemné formě. Bylo-li k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního orgánu nebo třetí osoby, je také změna obsahu smlouvy opětovně podmíněna souhlasem s novým zněním smlouvy. Výpověď veřejnoprávní smlouvy Veřejnoprávní smlouvu lze jednostranně vypovědět pouze písemnou formou a navíc za předpokladu, že si takovou možnost smluvní strany ve smlouvě dohodly a zároveň stanovily výpovědní lhůtu. V opačném případě je výpověď z veřejnoprávní smlouvy přípustná pouze na základě shodného projevu vůle smluvních stran. Ustanovení § 582 občanského zákoníku, podle kterého lze obecně vypovědět smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, se zde nepoužije. Přezkum veřejnoprávních smluv Jedním ze základních požadavků v případě veřejnoprávních smluv je možnost kontrolovat jejich soulad s právními předpisy. Vzhledem k tomu, že veřejnoprávní smlouva může být uzavřena namísto správního aktu vydaného ve formě rozhodnutí, obsahuje otázka přezkumu dále soulad s povinnostmi smluvních stran,

Zde je třeba upozornit na odlišnost od občanskoprávního režimu smluv, která spočívá ve faktu, že v případě veřejnoprávních smluv se nepoužije institut „neplatnosti smlouvy“. Správní řád považuje uzavřenou veřejnoprávní smlouvu vždy za platnou. Případné vady jsou řešeny přezkoumáváním zákonnosti v jejíž souvislosti zná správní řád pouze pojem „zrušení“. Důsledkem takové úpravy je bezesporu vyšší právní jistota. Soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat jen z moci úřední. Podle § 165 odst. 1 správního řádu však strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem, může dát podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla. Na druhou stranu, pokud by byla smlouva uzavřena v rozporu s právními předpisy, má správní orgán povinnost zahájit přezkumné řízení sám z moci úřední. K získání informací a podkladů pro takovéto zahájení pak může správní orgán použít libovolné zdroje, včetně tedy takového podnětu.

se smluvní strany dohodly nebo udělením souhlasu se zrušením smlouvy. Mezi důvody, pro které lze podat návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy § 167 uvádí bylo-li to ve smlouvě dohodnuto, změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení obsahu smlouvy a plnění této smlouvy nelze na smluvní straně již spravedlivě požadovat, dostala-li se smlouva do rozporu s právními předpisy, z důvodu ochrany veřejného zájmu, jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí smlouvu neuzavřela. důvodů zanikne veřejnoprávní Z těchto smlouva dnem, kdy písemný souhlas s návrhem na zrušení smlouvy dojde straně, která návrh podala, a to od poslední ze smluvních stran (od všech smluvních stran). Při nesouhlasu některé ze smluvních stran s návrhem může o zrušení rozhodnout správní orgán příslušný ke sporům ze smlouvy na žádost smluvní strany, která odmítnutý návrh podala. Spory z veřejnoprávních smluv

Pokud dojde správní orgán k závěru, že veřejnoprávní smlouva byla uzavřena v rozporu s právními předpisy, smlouvu zruší ex nunc. Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení veřejnoprávní smlouvy, jsou zrušena jen tato, pokud z povahy smlouvy nebo z jejího obsahu či okolností uzavírání smlouvy nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních ustanovení a že v důsledku toho bude potřeba zrušit smlouvu jako celek. Zrušení veřejnoprávní smlouvy (koordinační, subordinační), resp. jejích ustanovení, se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím osobám smluvní stranou v souvislosti působnosti převzaté na základě takové smlouvy až do okamžiku jejího zrušení. Tím je opět naplněn požadavek právní jistoty. Při přezkumu souladu veřejnoprávních smluv s právním řádem se použije obdobně ustanovení o přezkumném řízení (§§ 94 – 99) s výjimkou závaznosti lhůt dle § 96 a § 97. Zrušení smlouvy se provede formou správního rozhodnutí, z čehož vyplývá, že je umožněno eventuální opětovné napadení takového rozhodnutí opravnými prostředky nebo přezkumem. Orgánem, který přezkum provádí je u koordinačních a subordinačních veřejnoprávních smluv příslušný správní orgán uvedený v § 169 odst. 1 správního řádu jako orgán oprávněný řešit spory z těchto smluv, u veřejnoprávních smluv dle § 162 správní orgán nadřízený správnímu orgánu, jehož souhlasu bylo třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy. Zrušení veřejnoprávní smlouvy Pojem „zrušení“ veřejnoprávní smlouvy používá správní řád opět v § 167, tentokráte jde o zrušení na základě shodného projevu smluvních stran.27 Výkladem lze dovodit, že taková dohoda smluvních stran může obsahovat jakýkoliv důvod, popřípadě může být zcela bez důvodu. Stejně jako u změny veřejnoprávní smlouvy dle § 166 správního řádu, je také zde potřebný souhlas správního orgánu s takovou dohodou, pokud jej bylo potřeba i při uzavírání veřejnoprávní smlouvy.28 Smlouva pak zaniká dnem, na kterém

Vzhledem k tomu, že úmyslem zákonodárce byl zájem na tom, aby veřejná správa dokázala nedostatky veřejnoprávních smluv řešit v rámci vlastních postupů a aby nedocházelo k zahlcování správních soudů nalézacím řízením o sporech z veřejnoprávních smluv, nerozhodují na rozdíl od soukromoprávních smluv spory z veřejnoprávních smluv soud v rámci soudního řízení, ale správní orgán ve správním řízení podle části druhé správního řádu. Jak bylo uvedeno, určení příslušnosti správních orgánů ve věcech sporu z veřejnoprávních smluv je podstatné také pro postup při přezkumném řízení či zrušení veřejnoprávní smlouvy. Dle § 169 správního řádu spory z veřejnoprávní smlouvy tedy rozhoduje Ministerstvo vnitra, jde-li o koordinační veřejnoprávní smlouvu a je-li alespoň jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními stranami obce s rozšířenou působností, příslušný krajský úřad, jde-li k koordinační veřejnoprávní smlouvu a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra, správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li o jinou koordinační veřejnoprávní smlouvu; není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám, správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, jde-li o subordinační veřejnoprávní smlouvu, správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 162 správního řádu. Samotný důvod žaloby ani žalobní petit zákon blíže nespecifikuje. Vzhledem k obecným zásadám řízení bude však správní orgán schopen vydat rozhodnutí jen na základě dostatečně jasné formulace těchto náležitostí návrhu. V otázce

možnosti

podat

proti

rozhodnutí

Domov správního orgánu řádné opravné prostředky není právní úprava dostatečná. Ve svém ustanovení § 169 odst. 2 správní řád pouze vylučuje možnost podat odvolání či rozklad proti rozhodnutím vydaným ve sporu podle § 169 odst. 1. Závěr, že na ostatní rozhodnutí o sporech z veřejnoprávních smluv, která nejsou uvedena v § 169 odst. 1, se toto vyloučení nevztahuje, není zcela jednoznačný. Určitý úsudek je možné dovodit z toho, že zákonodárce měl zajisté příležitost vyloučit možnost podat řádné opravné prostředky proti takovým rozhodnutím jednoznačněji. De lege ferenda měl tak učinit, pokud skutečně takový úmysl měl. Pokud zákonodárce nevyloučil možnost podat odvolání v jiných případech, je možné dovodit přípustnost odvolání nebo rozkladu proti rozhodnutím správního orgánu upravené mimo ustanovení § 169 odst. 1 správního řádu.29 Srovnání s úpravou v jiných zemích Německo Česká právní úprava institutu veřejnoprávních smluv měla svou inspiraci právě v německém spolkovém správním řádu (dále jen VwVfG).30 Ten ovšem v úvodu těchto ustanovení definuje přípustnost veřejnoprávní smlouvy takto: „Právní vztah v oblasti veřejného práva může být založen, změněn nebo zrušen, pokud to není v rozporu s právními předpisy. Zejména pak může úřad, namísto vydání správního aktu, uzavřít veřejnoprávní smlouvu s tou

osobou, která by jinak byla adresátem správního aktu.“31 Německá úprava tedy na rozdíl od úpravy české zvolila legislativní řešení, kdy veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít kdykoliv, pokud to není právním předpisem výslovně vyloučeno. Tento způsob úpravy znamená širší otevření prostoru pro veřejnoprávní smlouvy. Ostatní ustanovení jsou již obdobná české úpravě. Tak je tomu v případě změny obsahu veřejnoprávních smluv, souhlasu třetích osob aj. Rovněž je obsaženo přiměřené subsidiární použití BGB (občanského zákoníku). Vzhledem k § 1 odst. 3 VwVfG se jeho ustanovení na úrovni spolkových zemí nepoužijí v případě, že je veřejnoprávní činnost jednotlivých zemských úřadů upravena samostatným zákonem. Vzhledem ke značné podobnosti těchto úprav se spolkovým zákonem, a to zejména v oblasti veřejnoprávních smluv, však nelze spatřovat žádné větší odchylky. Rakousko Také v Rakousku mají veřejnoprávní smlouvy své pevné místo v právní úpravě, přestože rakouský správní řád jejich úpravu výslovně neobsahuje. V oblasti správního práva jsou více frekventované veřejnoprávní smlouvy koordinační, které jsou hojně užívány pro úpravu vztahů mezi spolkovými zeměmi a státem i mezi spolkovými zeměmi navzájem. Subordinační veřejnoprávní

13

smlouvy jsou častěji využívány v oblasti práva finančního, například mezi finančním úřadem a plátcem daně při výměru daně a způsobu její úhrady. Takové smlouvy musejí mít svou oporu v zákonném zmocnění a nesmějí ve svém důsledku znamenat podstatné změny odvodu na daních. Přesto je v nich spatřováno zjednodušení celého procesu. Švýcarsko Ve švýcarské právní úpravě jsou rovněž subordinační veřejnoprávní smlouvy mnohem méně uplatňovány. Koordinační veřejnoprávní smlouvy jsou přípustné, pokud je právní úprava předvídá nebo pokud není zákonem výslovně vyloučena. Na rozdíl od úpravy české neobsahuje švýcarská úprava požadavek speciálního zákonného zmocnění. Závěrem Působnost správního řádu Ustanoveními správního řádu se dle § 182 odst. 2 řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti správního řádu s tím, že vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle předchozích právních předpisů. Toto ustanovení tak zavádí nepravou retroaktivitu, podle které se vznik právního vztahu posuzuje podle právní normy účinné v době vzniku právního vztahu, avšak obsah právního vztahu

14

Domov

se řídí již ustanoveními nového správního řádu. Vzhledem k tomu ovšem nebude možné přezkoumávat soulad veřejnoprávních smluv vzniklých před 1. lednem 2006 s požadavky § 159 odst. 2 a 3, pokud by stejné zásady nevyplývaly z předchozí příslušné právní úpravy.

Úprava však není zcela bez mezer. Nepřijatelné jsou zejména situace, kdy není naplněna základních zásada předvídatelnosti správního rozhodnutí a ochrana veřejného zájmu. Tak je tomu v případě absence zákonné povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí v případě přistoupení k veřejnoprávní smlouvě.

Kvalita úpravy veřejnoprávních smluv Nad rámec předchozí právní úpravy vnesl nový správní řád do české právní úpravy institut bezesporu moderního charakteru, jehož hlavní přínos je obecně spatřován ve zjednodušení činnosti veřejné správy, které by se mělo projevit zejména vůči veřejnosti a zároveň zefektivnění jednotlivých jejích procesů.

Pokud budeme úvahy směřovat do budoucna, lze očekávat vývoj k většímu počtu smluv subordinačních oproti smlouvám koordinačním a to zejména vývoj směřující k jejich jednoduchosti. De lege ferenda by mohly povahu subordinačních veřejnoprávních smluv získat další, z dnešního pohledu ne zcela přesně vymezené instituty. Například poskytování

1 Srov. Hendrych, D. a kol.: Správní právo, obecná část, Praha 2006, str. 238n. 2 Podrobněji Vedral, J.: Veřejnoprávní smlouvy o výkonu státní správy podle zákona o obcích, Správní právo, 2003, č. 2-3. 3 Nejvyšší správní soud, Boh A 3595/24 K povaze veřejnoprávních smluv, 1924. 4 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění novely zákona č. 313/2002 Sb. 5 Hoetzel, J.: Československé správní právo, Melantrich, Praha 1937. 6 Ani argumentace, dle které se v tomto případě postupuje podle obecných ustanovení o závazcích v občanském zákoníku, neobstojí ve světle specifického pojetí veřejnoprávních smluv. 7 David, L.: Veřejnoprávní smlouva a pravomoc soudu, Časopis pro právní vědu a praxi č. 1/ 1996, str. 10 a násl. 8 Blíže viz například důvodovou zprávu k návrhu zákona o řízení před správními úřady, správní řád, 2001. 9 Kadečka, S.: Veřejnoprávní smlouvy a nový správní řád, Parlamentní zpravodaj č. 12/2001, str. 22. 10 § 162 správního řádu, viz dále. 11 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2004, čj. 4 As 47/2003-125. 12 Nedodržení požadavku veřejného zájmu

spatřuje důvodová zpráva zejména v uzavření veřejnoprávní smlouvy v neprospěch veřejných prostředků. 13 Správní řád definuje pouze obecné náležitosti veřejnoprávních smluv, jejich konkrétní obsah je odvislý od zvláštních zákonů, podle kterých jsou uzavírány, popřípadě od vůle smluvních stran. 14 Srov. § 160 odst. 3 a 4 správního řádu. 15 Hendrych, D. a kol.: Správní právo, obecná část, Praha 2006, str. 240. 16 Pojem nadřízený správní orgán je třeba vysvětlovat ve smyslu § 178 správního řádu. 17 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2004, čj. 4 As 47/2003-125. 18 Mazanec, M.: Soudní judikatura ve věcech správních 1993-1997, Praha 1999, str. 472 – 473. 19 Tento fakt ve svém důsledku znamená, že na tyto případy se nepoužila úprava předchozího správního řádu – zákona č. 71/1967 Sb. 20 § 161 odst. 2 správního řádu. 21 O takovou situaci by se jednalo např. v případě povinnosti v podobě nezastupitelného plnění konkrétní osobou. 22 Je třeba dodat, že na udělení souhlasu není právní nárok. 23 Výjimkou z této zásady je veřejnoprávní smlouva o poskytnutí podpory dle zákona č. 130/ 2002 Sb., o podpoře a výzkumu vývoje, ve znění

dotací a návratných finančních výpomocí z veřejných prostředků právnickým nebo fyzickým osobám.32 De lege ferenda lze také rozvíjet myšlenku přímé vynutitelnosti ustanovení veřejnoprávní smlouvy. Na rozdíl např. od německé úpravy není koncepce přímé vynutitelnosti z těchto smluv v českém právu obsažena vůbec. David Petr, 4. ročník

pozdějších předpisů, který výslovně odkazuje na subsidiární použití obchodního zákoníku. 24 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 33 Odo 161/2002 K době, kdy může být vyplacena účelová dotace ze státního rozpočtu. 25 Srov. § 43a a násl. občanského zákoníku nebo § 269 a násl. obchodního zákoníku s ohledem na požadavek písemnosti návrhu veřejnoprávní smlouvy. 26 Důvodová zpráva k návrhu zákona o řízení před správními úřady (správní řád) z dubna 2001. 27 Vzhledem k matoucímu použití stejného pojmu jako v případě přezkumného řízení se zdá být vhodnější pojem „skončení smlouvy“ používaný v soukromém právu. 28 Tak je tomu vzhledem k tomu, že obsahem rušené smlouvy mohou být i povinnosti, které je strana nucena plnit bez ohledu na její vůli. 29 Tato problematika ovšem nemá vliv na možnost použít jiné opravné prostředky dle části druhé správního řádu. 30 Institut veřejnoprávních smluv je zde upraven v §§ 54 – 61. 31 § 54 VwVfG. 32 Srov. Hendrych, D. a kol.: Správní právo, obecná část, Praha 2006, str. 251.

Professional courtesy.

Don’t fit the stereotype? Contact us, for legal intern and koncipient positions. Tel: 224 054 100 office.manager@schoult zpartners.eu www.schoultzpartners.eu

Schoultz & Partners Law Office Vladislavova 17 Prague 1, 110 00

Schoultz & Partners

Why don’t sharks eat lawyers?

Domov

15

Ivo Jahelka - z výroků u soudu... “Poučení jsem rozuměl, ale ne moc.“

“Svědkyně sděluje, že ví, jak vypadá pánské přirození, neboť v práci ho vídá velmi často.“

“Snažil jsem se hlídce vysvětlit, že jsem toho moc nevypil, ale asi mi pro podnapilost nerozuměli.“

“Vyzývám vás, abyste vaše primitivní lhaní zastavil!“

“Stál na chlívku a díval se oknem na ženy, jak se sprchují. V tom jedna z nich náhle vykřikla a on se propadl mezi kozy paní J. S.“

“Neznám paragrafy jako třeba advokát, poněvadž jsem slušný a čestný člověk.“ “Manžel mě doma tloukl. Když jsem mu řekla, že to půjdu dát k soudu, řekl, ať jdu třeba do pr***e. Tak jsem tady.“

“Můj syn je sice velkej darebák, ale ne zas takovej, aby se musel bavit sváma, pane prokurátore.“ „S průběhem manželství nejsem spokojena. Odpůrce jen zabírá místo v posteli někomu, kdo by si to více zasloužil.“

“Pacient jel ve svém luxusním voze škoda 1000 MB z Litvínova do Horního Lomu. V zatáčce před Lomem se vyřítila osoba nezodpovědná z protisměru, nezvládla svůj stroj zn. Škoda Favorit a naprala to do poškozeného. Na nehodu se přišla podívat mimo jiné i policie ČR.“

“Tak jsem různě měnil zaměstnání, až jsem se dostal do vězení.“

“Poškozený ležel na zádech, chroptěl a byl evidentně mrtvý.“

“U stánku se zdravou výživou jsem vypil asi čtyři vodky.“ “Obviněný doznává, že nakupoval dolary. Na svoji obhajobu uvádí, že chtěl skoupit všechny dolary, aby Američani neměli na zbrojení.“

Letní škola „Gender a právo. Ženy a muži na trhu práce.“ Jak poznám diskriminaci? Jaké otázky zaměstnavatel smí a nesmí položit u přijímacího pohovoru? Kde na pracovišti končí legrace a začíná obtěžování? Co je spravedlivá odměna za práci? Máte-li chuť diskutovat a hledat odpovědí na tyto a jiné otázky, související s problematikou postavení žen a mužů v pracovněprávních vztazích, prožijte s námi pět dní na kurzu „Gender a právo. Ženy a muži na trhu práce.“ Stejně jako v minulém roce, se letní škola se i tentokráte zaměří na právní úpravu postavení žen v českém, evropském i mezinárodním právu, se zvláštním důrazem na pracovní právo. Zmíněny budou tradiční ochranné normy v pracovním právu, pozornost bude ale věnována zejména institutu rovného zacházení a zákazu přímé a nepřímé diskriminace. Diskutovány budou instituty sexuálního obtěžování, afirmativní akce, rovného odměňování, „přenesení“ důkazního břemene, či možnost sladění rodinného a profesního života pro muže i ženy. Účastníci/ce obdrží před začátkem letní školy speciálně sestavený soubor materiálů, se kterým budou v hodinách pracovat. Kurz pak budou tvořit jeden a půl hodinové interaktivní přednášky – účastníci/ce budou vybízeni ke komentování výkladu, rozboru předložených předpisů, ju-

dikatury i literatury. Vyučujícími budou specialisté/ky na gender problematiku i právníci/čky; odborníci/ce z praxe (právníci/čky z Právní poradny „Půl na půl“, Úřadu vlády, advokáti/ky soudci/ kyně) i akademici/čky (například z Katedry Genderových studií FHS UK, Právnické fakulty UK či Sociologického ústavu akademie věd). V závěru letní školy proběhne simulace soudního jednání - Moot Court, při kterém si účastníci/ice budou moci vyzkoušet již dnes před skutečným/ nou soudcem/kyní to, co jednou budou jako advokáti zažívat doopravdy V závěru kurzu účastníci obdrží certifikát. Letní škola se bude konat ve dnech 30. června – 4. července 2007 v Poděbradech. Pořádá ji Gender studies o.p.s. ve spolupráci s ELSA ČR v rámci Projektu EQUAL “Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů”, který je spolufinanco-

ván Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem ČR. Projekt je pod záštitou města Poděbrady. Účastníci/ce budou mít příležitost setkat se starostkou města. Registrační poplatek činí 750.- Kč, zahrnuje ubytování, plnou penzi, výuku a soubor materiálů. Internet na místě k dispozici. Účastníci si hradí sami povinnou literaturu, nutnou ke zvládnutí kurzu a dopravu. Přihlašovat se můžete u Petry Ingerové na adrese letniskola2�email.cz., nejpozději do 15. května 2007. Maximální počet účastníků/ic je dvacet, přihlášky budou přijímány do naplnění kapacity. Bližší informace najdete na adrese www.elsa.cz. JUDr. Barbara Havelková Petra Ingerová

Letní škola je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

16

Fakulta

Debatní klub Univerzity Karlovy Debatní klub studentů a přátel Univerzity Karlovy (DK UK) pusobí na poli akademické debaty již od roku 1999. V čem spočívá kouzlo debaty, resp. co je debata? Parlamentní debata je soutěžní diskuse podle přesných pravidel, ve které se dvoučlenné týmy snaží přesvědčit rozhodčí a publikum o platnosti předem zadaných tezí. Témata debat odrážejí zásadní otázky lidské společnosti, legalizací eutanázie počínaje a strategií boje proti terorismu konče. Debatování tříbí schopnosti analytického myšlení, kultivovaného mluveného projevu a týmové spolupráce. Program si zároveň klade za cíl vyváženě vzdělávat, formovat osobnost debatéra a podporovat smysl pro fair play. Co je naším cílem? Posláním DK UK je přispívat k rozvoji svobody projevu, demokracie a občanské společnosti, a to např. zkoumáním místních, národních i mezinárodních témat prostřednictvím debaty; šířením debaty jako formy komunikace; organizací debat, debatních turnajů, seminářů a konferencí; pomocí při doplnění nadstandardních vzdělávacích aktivit. Nezanedbatelným přínosem našeho klubu je rozšiřování přehledu o aktuálním společenském dění, zlepšování jazykových, rétorických a komunikačních schopností (podporujeme rovněž debatování v anglickém jazyce). Jaké máme zázemí? DK UK tvoří momentálně 50 aktivních členů ze sedmi fakult a institutů

Univerzity Karlovy v Praze. V čele klubu stojí předseda (v současnosti Richard Gracla, FSV UK), který klub řídí a reprezentuje navenek. DK UK také spolupracuje s národními debatními asociacemi (ADK – Asociace debatních klubů ČR, SDA – Slovenská debatná asociácia), CIEE, a s mezinárodní organizací IDEA – International Debate Education Association, která sdružuje víc než 70 000 členů z celého světa. Pomyslnou třešničkou na dortu bývají debatní turnaje, jež kromě příjemné zábavy a možností setkat se se zajímavými lidmi, poskytují šanci změřit síly s ostatními. Debatéři z DK UK jsou stabilními účastníky prestižních turnajů světové debatní veřejnosti a už od počátku založení klubu se mohou pyšnit vynikajícími výsledky na mis-

trovstvích Evropy a dalších akcích (Berlin Open, Oxford Open, LSE Open atd.), kde se střetávali se světovou debatní špičkou. Renomé DK UK posiluje i organizování vlastních turnajů, jež probíhají na Právnické fakultě UK. V nedávné době DK UK hostilo Akademické mistrovství České a Slovenské republiky, jež je největší česko-slovenskou debatní událostí roku a probíhá ve spolupráci českých a slovenských debatních klubů pokaždé v jiném městě. Je velkou ctí zmínit, že putovní pohár pro vítěze si v letošním roce odnesl tým z DK UK. Pro některé debatéry je ovšem debatování v českém jazyce jen odrazovým můstkem k měření sil s debatéry zahraničními. O předposledním dubnovém víkendu se Praha stala místem konání mezinárodního debatního střetnutí - členové DK UK pozvali milovníky argumentace na AllenOvery Prague Debate Tournament 2007, jež je již tradičním každoročním turnajem s nejvyšší kvalitou v České republice. Krom reprezentantů České a Slovenské republiky se jej účastní přes 20 týmů z více než 10 evropských zemí jako např. Velká Británie, Německo, Slovensko či Turecko. Turnaj vznikl za podpory právnické kanceláře Allen�Overy a Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která organizátorům poskytla své prostory. Klub DK UK organizuje každou středu v 18:00 pravidelné debatní schuzky, kde členové klubu i široká veřejnost debatují o různých významných tématech, proto zajímá-li se někdo

o společenské dění, má jedinečnou příležitost přijít a vyzkoušet si, zda jeho argumenty obstojí, nebo si jen přijít poslechnout názory ostatních. Pro právníky, jakož i další profese, je velmi duležité umět obhájit určitý názor a zároveň zaujmout a přesvědčit publikum. Více informací je možno nalézt na internetových stránkách DK UK: http://dkuk.wz.cz. DK UK

Fakulta

17

Senátní sloupek Vážení kolegové, po delším čase opět vítám možnost oslovit (nejen) širokou studentskou veřejnost přes médium, které se stalo „hlásnou troubou“ studentské části Akademického senátu PF UK. Oproti předchozím obdobím, která byla poměrně hektická, a to jak už samotnou volbou děkana, tak jednáním ohledně rozdělení závěrečných státnic, nebo pracemi nad novým studijním plánem (zahaleným do závoje kreditního systému), naše poslední období je obdobím určité konsolidace. Ale – co víc si přát. Závěrečná státnice byla, po dlouhých bojích týkajících se činnosti několika studentských kurií, konečně rozdělena. Na fakultě se (i mezi studenty) začínají objevovat hlasy, že „to rozdělení nebylo až tak dobrý nápad“, že „zkoušející teď půjdou více do hloubky“ a podobně. Existuje na to jediná odpověď – jděte se zeptat studentů, kterým souborná závěrečná státnice udělala ze závěru studia peklo. Osoby, které po 5 letech studia na PF UK měly „díky“ závěrečné státnici problémy školu dokončit, popřípadě po přestupu mají diplom třeba z právnické fakulty v Plzni, by s Vámi jistě polemizovaly. V rámci adaptace předpisů studijního systému na kreditní systém byly odstraněny největší nedostatky stávajícího systému – předměty platného práva (a formy jejich kontroly – zápočty, zkoušky, ...) byly přesunuty do nižších ročníků studia. Zároveň se, doufám, povedlo zvýšit náročnost úvodních ročníků studia ve prospěch ročníků navazujících. V rámci povinně volitelných a volitelných (doposud – výběrových) předmětů je možné hovořit o možnosti, byť jen částečné, specializace. Diskutovat se začíná i o možnosti praxe v průběhu studia, stranou pozornosti by nemělo zůstat ani kreditní zvýhodnění předmětů vyučovaných v cizím jazyce. Kreditní systém pak studentům poskytne i větší možnost uspořádat si studijní plán, využít alternativních možností studia. Jistě bude zajímavé sledovat

i vývoj ohledně uznávání právních předmětů ze studia v zahraničí. Vaší pozornosti by neměla uniknout ani nově ustavená Komise pro koncepci studia pod vedením proděkana pro koncepci studia prof. Kuklíka. Tato komise se má zabývat koncepčními otázkami. Ve skupině reprezentující jednotlivé složky fakulty se bude hovořit o alternativách děleného studia, nebo o možnosti kombinace studia prezenčního a kombinovaného. Dalšími tématy mohou být např. specializace v rámci magisterského studia, nebo nová akreditace, která se bude týkat mimo jiné systému státnic (státnice ne/volitelné, v průběhu/na závěr studia). A tento výčet jistě není úplný. Bohužel je možné hovořit i o oblastech, odkud zprávy nejsou jen pozitivní. Nový systém přihlašování na zkoušky způsobil při svém náběhu nemalé problémy. Zde lze konstatovat, že studentská kurie se obrátila „studentským hlasem“ nejen na senát, ale i přímo na vedení fakulty. Bylo přislíbeno, že napříště se bude více dodržován princip, že do určitého data by měly všechny katedry vypsat termíny, a až poté bude postupně docházet k zápisu. Zároveň jsme žádali, aby okamžik přihlašování byl stanoven na křesťanské hodiny, a nikoliv třeba na půlnoc. Upozornění o zápisu by pak mělo být zasíláno s dostatečným předstihem. Úsilí jsme věnovali i snaze prosadit možnosti užití znění zákonů u zkoušek. V tomto směru lze jen konstatovat, že tato možnost byla na většině kateder jednotlivě odmítnuta. Jsem přesvědčen, že v této věci by mělo být věnováno další úsilí diskusi a přesvědčování o pozitivech takového systému. Jakýmsi vzkazem pro „budoucí generace“ může být i zavedení zpětné vazby do studijního systému. V první řadě se jedná o výuku samotnou, stranou zájmu by nemělo zůstat ani zkoušení. Pokud akceptujeme tezi, že ústní forma zkoušení je ze samé podstaty neobjektivní, měla by být zavedena opatření k minimalizaci

této skutečnosti – a to zejména statistikami jednotlivých zkoušejících a srovnání výsledků do „katederního průměru“. Oblastí pozornosti je jistě více. Co je nejdůležitější – jsem přesvědčen, že stávající studentská kurie ukázala, že změny jsou možné a prosaditelné. Jistě nikdo nebude čekat, že se z PF UK stane škola liberálního způsobu výuky práva (PF UK je i historicky konzervativní institucí), ale poctivou a postupnou prací je možné uskutečnit ty změny, které jsou potřebné. Dále jsem pyšný na to, že stávající studentská kurie překonala populární tezi o „boji mezi studenty a pedagogy“. Jsem velmi rád, že diskuse (nejen) na poli Akademického senátu byly vždy věcného rázu, a že více než příslušnost k určitému „stavu“ hrál svou roli osobní charakter každého ze zúčastněných. V tomto směru není oblíbená předvolební teze o „paritě v senátu“ důležitá – důležité jsou věcné názory každého zástupce, a schopnost jejich kvalitní prezentace v plénu. Bylo pro mě pozitivní zkušeností, že tyto názory byly vždy s respektem vyslyšeny, a bylo o nich vážně diskutováno. Následující akademický rok je volební (jde o podzim 2007). Největším zadostiučiněním by pro mě byla vyšší než tradiční (rozuměj tristní) účast na těchto volbách. Studentští zástupci se 3 roky snaží prosadit a hájit studentské zájmy. Od řadových studentů PF UK se nežádá nic více než dát jim k tomu mandát. Jsem přesvědčen, že jsme dokázali, že takový mandát dává smysl. A za to těch 5 minut, o kterých se vám prodlouží cesta od tramvaje na přednášku, určitě stojí. Pavel Raboch, místopředseda AS PF UK za studentskou kurii

Slavnostní předání cen Randovy nadace Ve čtvrtek dne 15. března 2007 se ve Vlasteneckém sále Karolina uskutečnilo slavnostní předání Randovy ceny za vynikající vědeckou práci s přínosem k prohloubení právní vědy. Randova nadace při Spolku českých právníků VŠEHRD se v letošním roce rozhodla udělit Randovu cenu panu JUDr. PhDr. Janu Wintrovi, Ph.D. z katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za jeho celkový přínos k prohloubení právní vědy, jeho četnou publikační činnost a za jeho disertační práci obhájenou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a vydanou péčí nakladatelství Karolinum. Laureát Randovy ceny, kterého

přestavil prof. dr. J.Kruliš – Randa, pronesl při této příležitosti přednášku na téma Aktuální úvahy o evropské ústavní smlouvě. V průběhu večera byly rovněž předány ceny Randovy nadace za vynikající diplomové práce z oboru obchodního práva a příbuzných oborů práva soukromého, které Randova nadace každoročně uděluje za přispění advokátní kanceláře Procházka Randl Kubr. V letošním roce byly ceny uděleny panu Mgr. Jiřímu Konečnému a panu Mgr. Peteru Mikitovi, kteří absolvovali Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a panu Mgr. Josefu Šilhánovi, který

vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně. Slavnostního setkání se zúčastnili též děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Prof. JUDr. Aleš Gerloch, který se aktivně zapojil do diskuse k přednášce laureáta , proděkani JUDr. Jiří Hřebejk, doc.JUDr. Hana Marková, doc. JUDr. Josef Salač, JUDr. Věra Štangová a další učitelé a studenti fakulty. zdroj: aktuality PF UK

18

Sport

Gambrinus akademická fotbalová liga Jde v podstatě o soutěž, do které se zapojují vysoké školy a větší fakulty. Celé liga je rozdělená na několik skupin, podle různých oblastí republiky. Vítězové z každé oblasti postupují na akademické hry, kde mají možnost vybojovat si místo na Mistrovství Evropy vysokých škol. Proč se ani tento rok fotbalový tým PFUK neprobojoval na akademické hry? V prvé řadě bych chtěl apelovat na vedení školy,aby neřešily naše neúspěchy odvoláním trenéra Radka Jenčka, jehož trenérské schopnosti jsou na ligové úrovni. Selháni v zápase s ČZU, které zhatilo naše postupové ambice, bylo totiž jen a jen v nás hráčích. Doplatili jsme samozřejmě i na menší sehranost, a to hlavně v ofenzivě. A zmínit musím i nízkou návštěvu, de facto každý kdo na zápasy chodí fandí vždy jen soupeřům. Možná by vaše potencionální fanoušky a fanynky zajímalo jaký je následující program zápasů fotbalového týmu PFUK? Na jaře nás čekají jen zápasy II.skupiny ve kterých budeme bojovat o lepší výchozí pozici do

následujícího ročníku. V průběhu dubna sehrajeme utkání proti ČVUT FSS (fakulta stavební) a ČVUT FEL (fakulta elektrotechnická). Bližší informace o termínech a místu konání uveřejníme prostřednictvím školních nástěnek. V USA žiji fotbalovými zápasy svých školních týmů celé university, dočkáme se něčeho obdobného i u nás? Bohužel podpora akademické obce,hlavně z řad studentů a studentek je mizivá. Obecně zájem o akademický sport není v ČR,ale myslím, že ani v jiných státech v Evropě, valný. Těžko hledat příčiny,ale je to smutné. Protože trochu povyražení ze zavedených studentských starostí a strastí by mohl jenom prospět. Sport je společenská událost a dokáží si jí užít nejen aktivní, ale také pasivní účastníci. Čím si vysvětlujete nízký zájem studentu na naší škole o sport vůbec?

soutěže požádáme vedení školy aby nábor zaštítilo). Kdyby se nějaký v budoucnu vytvořil, věřím že by to pomohlo nejen větší atraktivitě našich zápasů, ale také nejmenovaní hráči by toho možná na hřišti nechali víc než nechávají doposud (smích). Jak se zejména vám hráčům z vyšších ročníku daří skloubit fotbal a školu? Myslím, že výborně. Ležet celý měsíc v knížkách nejde a sport je obecně jedna z možností, jak se odreagovat a aktivně si odpočinout. Nějakou podporu zkoušejících před nejdůležitějšími zápasy rozhodně nikdy neočekáváme, to by byla velká troufalost. Petr Flašar, služebně nejstarší hráč fotbalového týmu (rozhovor vedl OnG)

Těžko říct, myslím,že chybí hlavně kvalitní zázemí, reklama a vůbec podpora od vedení školy. Myslím,že většina studentů ani neví,že vůbec nějakou soutěž hrajeme. Není divu, že postrádáme i tým roztleskávaček (pro jarní část

Horní řada zleva: Ivan Mazanec, Martin Kotlár, Filip Trnka, Zdeněk Císař, Petr Souček, Jan Vácha a trenér Radek Jenček; dolní řada zleva: Zbyněk Odstrčil, Miroslav Čoček, Rado Vagaský, Jaroslav Lepka, Ondřej Galuška a Petr Flášar.

Partneři ELSA Česká republika

Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě Právnické fakulty UK v Praze, vydává jej občanské sdružení ELSA Praha, Nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1, kancelář č. 32, IČ: 66002460, DIČ: 001-66002460, e-mail: primalex@elsa. cz, web: www.elsa.cz, tel.: +420 221 005 240, registrace Ministerstva kultury ČR č. 8151 ISSN 1212-494X, sazba a tisk: Tiskárna Ing. V. Fabián, náklad 1.200 ks.