ROZHOVOR. Kdysi měl strach z fyziky, dnes se věnuje politice. Rozhovor s bývalým žákem naší školy Michalem Staňkem

ROZHOVOR Kdysi měl strach z fyziky, dnes se věnuje politice.

Rozhovor s bývalým žákem naší školy Michalem Staňkem. 1. Možná si vzpomínáš na svůj první den v naší škole. Co si z toho dne nejvíce pamatuješ? Na první den si vůbec nepamatuju, ale vím, že jsem se do školy netěšil ani trochu. Dokonce si vybavuju, že když jsem k šestým narozeninám dostal aktovku, tak se to neobešlo bez breku. Předpokládám, že v podobném duchu se tedy nesl i ten první den. 2. Tvým třídním učitelem na druhém stupni byl Jan Kamrla, jakou máš na něj nejlepší vzpomínku, čím tě naopak nejvíce (jestli teda ano) naštval? Je těžké vybrat jen jednu vzpomínku, ale myslím si, že na noční pečení kuřat na Smraďavce nikdo z naší třídy do konce života nezapomene. :) A jestli mě někdy naštval? Až díky této otázce jsem si uvědomil, že na pana učitele vlastně nemám žádnou negativní vzpomínku. 3. Jaký byl vlastně tvůj nejoblíbenější učitel, ať už budeme brát první nebo druhý stupeň? Tady bez váhání odpovídám: Jan Kamrla 4. Druhý stupeň to je také období puberty - byl jsi zamilovaný do nějaké své spolužačky?  A jak! Bohužel pro mě to nebylo oboustranné. Pokud si to čte mladá Křapka, nechť pozdravuje sestru.  5. Říká se, že na naší škole straší duch starého mlynáře, jenž kdysi žil ve mlýně, který stál na místě naší školy. Potkal jsi ho někdy ? Starého Mlynáře jsem bohužel nikdy nepotkal, ovšem pocit strachu jsem si bohatě kompenzoval při hodinách fyziky s paní učitelkou Frýzovou. 6. Jakou školu vlastně teď studuješ a proč právě ona byla ta pravá? Splnila tvoje očekávání? Čtvrtým rokem studuju Gympl v Uh. Hradišti, a abych pravdu řekl, tak původně jsem na tuto školu nechtěl. Hlásil jsem se tehdy ještě na gympl ve Starém Městě a na ekonomické lyceum na Obchodní akademii. Osud tomu chtěl, že GUH bylo jedinou školou, na kterou jsem byl přijatý. A očekávání rozhodně nesplnila. Očekával jsem nutnost celodenního učení a spoustu „šprtů“ všude kolem. Nedočkal jsem se. 7. Slyšel jsem, že jsi členem politické strany SPOZ, co vede člověka k tomu stát se politikem? Tato informace není úplně aktuální. Ze Zemanovců jsem 24. října vystoupil, neboť se spolupráce s komunisty neslučuje s mými morálními zásadami. Politiku jsem začal sledovat někdy v době nástupu na střední. V Kunovicích v té době začala fungovat tato strana, jejíž členy jsem osobně znal. Čím hlouběji jsem do „útrob“ politiky a strany nahlížel, tím víc sympatií získával tehdejší předseda

strany Miloš Zeman. Jelikož mi ještě nebylo 18, tak jsem do strany nemohl vstoupit, tudíž jsem se začal zapojovat jinak, např. psaním článků na webu strany. 8. Chtěl by ses politice i nadále věnovat ve svém životě? A jestli ano, co bys v naší republice změnil? Momentálně v České republice nevidím jinou stranu, do které bych chtěl vstoupit. Navíc se momentálně chci maximálně věnovat škole. Pokud bych měl říct jednu věc, kterou bych chtěl prosadit, tak častější používání referenda. Abych vám to vysvětlil jednoduše, tak např. by lidé sami v jakési „anketě“ rozhodovali, jestli chtějí, aby se u nás platilo Eurem nebo třeba aby u nás byla postavena další jaderná elektrárna atd. Pokud někoho zajímají mé další názory, tak se může podívat na www.michalstanek.blog.idnes.cz 9. Prý ses u nás velmi dobře učil. Použil jsi tedy někdy nějaký tahák k písemce? S mým prospěchem to zas tak slavné nebylo. Rozhodně jsem neměl nejlepší prospěch ve třídě. A ano, tahák několikrát použil. Pověst politiky jsem touto odpovědí asi moc nezlepšil, co?  10. Jaké jsou tvé záliby a koníčky? Tím největším je určitě čtení a rád si taky zahraju fotbal, který jsem 8 let hrál závodně. A poslední otázka, co bys naší škole jako bývalý žák popřál k jejímu 20. výročí od jejího založení?

Do dalších let bych jí rád popřál 2 věci: 1) žáky, kteří na ni budou vzpomínat tak dobře a rádi, jako na ni vzpomínám já 2) tak dobré učitele, které jsem na základce poznal já. Jsem totiž přesvědčený o tom, že mnozí z nich jsou dostatečně kvalitní na to, aby učili i na gymplu a někteří z nich by i tam patřili k nejlepším. Pokud mohu být konkrétní, tak bych na tomto místě rád jmenoval paní učitelky Frýzovou a Hlůškovou. Autor: Radek Blahuš

HLODY Z NAŠÍ ŠKOLY

HODINA TV 9. AB Domča: „Pane učiteli já nemožu cvičit, já mám ženské problémy!“ P. uč. Tanner: „Ne ne Dominiko, já to znám, já to znám.

HODINA ČJ 9. A Kuba: „Ty vole, ona napsala skrýš s tvrdým Y !“

UČITELÉ O PŘESTÁVCE Pí. uč. Hlůšková: „Tak Verča má synovce !“ P. uč. Tanner: „A je to kluk?“

V PÍSEMCE HV 8. tř.

Jaký byl nejhlavnější hudební nástroj v baroku ? Odpověď: „Ukulele!“

HODINA PŘ 9. B Žáci: „A jak se dá zbavit vši muňky (pohlavní choroby)?“ Dominik: Vyčesat!“

I MISTR TESAŘ SE NĚKDY UTNE Pí. uč. Viceníková: „Kdo to nemáte, tak si to opravte. Kdo to máte, tak si to napište.“

HODINA NJ 9. AB Při prezentaci německy mluvících zemích se zmínil žák i o hudbě v Rakousku: ,,A žil zde jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů Wolfsvagen Amadeus Mozart.

HLÁŠKA PANA ŘEDITELE „Vy jste dutí jak bambule! No počkat, odkdy je bambule dutá?“

Hlášky sbírali: Bětka Vardanová, Kika Martinková, Kája Klišíková a Vojta Šiler Radek Blahuš

ZAHAJOVACÍ SCHŮZE ŠKOLNÍHO PARLAMENTU Nově zvolení a ještě hodně ospalí zástupci parlamentu z prvního i druhého stupně se 2. října v brzkých ranních hodinách sešli na jejich první zahajovací schůzce. Ta se uskutečnila v poslanecké sněmovně tedy v našem školním klubu. Pohodlně jsme se usadili do svých pytlových křesel a schůze začala. Jako první na scénu přišly tři paní učitelky – paní učitelka Procházková, Viceníková a Hlůšková, které letos budou nově řídit školní parlament. Poté jsme volili svého předsedu. Tím jsem se stal já - Radek Blahuš. Nyní dostaly slovo opět paní učitelky. Ty si pro nás členy parlamentu připravily řadu speciálních úkolů (některé se budou týkat taky i Vás). U školního vchodu se například objevila schránka (krabička), do které můžete vhazovat své dotazy na parlament a vedení školy. Stéle obnovujeme pro Vás nástěnku u vchodu, na které se dočtete, co proběhlo a co se teprve chystá. Dále máme za úkol chystat část programu na školní shromáždění - video interview například s nějakým úspěšným žákem či učitelem a fotky z různých akcí, které se na školním shromáždění budou vždy promítat. A spoustu dalších… Nescházíme se však jen proto, abychom plnili tyhle úkoly, ale hlavně kvůli Vám. Naší hlavní činností je totiž předávat Vaše informace vedení školy a informace od vedení školy předávat zase Vám. Pevně doufáme, že budeme dobře plnit svou činnost. Radek Blahuš

Malí a velcí Edisoni 1. Kdo, nebo co je to OŘÍZKA?

2. Co je to PROCESÍ?

(Správná odpověď: Obřízka je boční část knihy tj. hrany listů knihy viditelné, je-li kniha zavřená.)

(Správná odpověď: Procesí je slavnostní církevní průvod. Přeneseně zástup lidí nebo jiných účastníků.)

Velcí Edisoni: o o o o o

Přeseknutí něčeho. Hmm…Něco se řízkem. Velký brk. Co? Já znám jenom obřízku. Něco s dřevem.

Malí Edisoni: o o o o o

Něco k jídlu. Používá se to k řezání dřeva. Nevím, asi nějaký strom. Věc na psaní not. Je to oříšek.

Velcí Edisoni: o o o o o

Je to řada lidí. Proces cezení. Nějaký proces, doba trvání. Zástup, dav. Dělali to při upalování čarodějnic.

Malí Edisoni: o o o o o

Takové hnědé malé zvíře. Nějaký proces zpívání. Je to zem ve škole. Procesí je, když někdo něco píše. To je motorka.

NIKDO NENÍ DOKONALÝ Opět jednoduché otázky a opět zajímavé odpovědi. A kdo se tentokrát popral se záludnými otázkami:

Michal Mašíček

Adam Handl

Míša Sovová

Libor Kunovjánek

Petr Šácha

Kolik dětí je ve třídě, jestliže v jejich šatně je 24 párů bot? Správná odpověď: 24 dětí. Michal – „V naší třídě je 27 dětí, ale jak kdo, protože někdo si to dává do pytlíků, někteří si to schovávají do aktovek atd…“ Adam – „Dvanáct.“ Míša – „Dvanáct.“ Libor – „Pár znamená, že je to po dvou, takže místo 24 botů bude 48 bot, tudíž je jasné, že tam bude 24 chlapců, teda děvčat, no vlastně dětí.“ Petr – „Dvanáct?“

Jakou roli ztvárnila herečka Kateřina Emmons ve filmu Harry Potter? Správná odpověď: Kateřina Emmons ve filmu Harry Potter opravdu nehrála, protože je to naše česká sportovní střelkyně ze vzduchovky a malorážky (je to taky olympijská vítězka). Michal – „Hrála Hermionu.“ Adam – „Žádnou tam myslím nehrála, protože je to střelkyně.“ Míša – „Ježíš, já fakt nevím.“ Libor – „Učitelka v létání na koštěti… Víš, jak se jmenovala?... To byla jakási ta Šiblá.“ Petr – „Ona tam hrála?... To asi nebyla ta Hermiona, že?… Ne, nehrála tam.“ K čemu nebo na co se používá vibrafon? Správná odpověď: Je to samo zvučný bicí hudební nástroj, takže se používá na hraní a vytváření různých melodií. Michal – „Asi na vibrace, nevím jinak.“ Adam – „Nevím, neexistuje.“ Míša – „Není to něco, do čeho se mluví a je to potom nahlas?“ Libor – „No tak to může mít více účelů, že. Můžou to používat ženy, když jsou doma samy nebo to taky může být u mobilu, když Vám někdo volá, aby to vibrovalo.“ Petr – „No to je takový přístroj, to se používá do jedné díry.“ Meniskus je kuchaři známá bylina, do jakého jídla se přidává? Správná odpověď: Meniskus se do ničeho určitě nepřidává, protože je to útvar, tvořený vazivovou chrupavkou, který se nachází uvnitř kolenního kloubu. Michal – „Do omáček, třeba.“ Adam – „Nevím, vůbec.“

Míša – „Do polévky?.“ Libor – „Meniskus… Skus, zkus, kuskus!“ Petr – „Nevím, dáme třeba koprová omáčka.“ Jak vypadá člověk, který je v embryonálním stavu? Správná odpověď: Embryo je vlastně jedna z prvních fází našeho vývoje v těle matky. Michal – „To je jako kdyby mimčo, až na to že je ještě menší, jako kdyby se ještě vyvíjí, něco jako vejce akorát je stočené – stočený malý člověk.“ Adam – „Ještě je malý.“ Míša – „Jako embryo, takže ještě nijak nevypadá.“ Libor – „No, jako taková malá fazole, když si to tak vezmeš, prostě jako malé děcko.“ Petr – „No, vypadá jako Wassr.“

Bonus: Ironické odpovědi Martina hromady.

Co znamená slovo oral? „No, paní učitelka Pálková nám tvrdí, že je to jednoduché, ale já jí to nevěřím. Jakou roli ztvárnila herečka Kateřina Emmons ve filmu Harry Potter? „Ta Džinda.“ K čemu nebo na co se používá vibrafon? „To je vibrátor, na který Vám možu aj zavolat. Meniskus je kuchaři známá bylina, do jakého jídla se přidává? „Meniskus, zkus, předkus… Do závitků! Jak vypadá člověk, který je v embryonálním stavu? „Jako ty, takové malé embryo.“

Jsem zamilovaná do jednoho kluka. On o tom ale neví. Co mám dělat? Je několik možností, jak si kluka získat. 1) Musíš na něho být hodná (to zabírá vždy, nikdo nechce protivnou holku) 2) Musíš mu to pořád nějak naznačovat, aby mu to došlo (pokud je plachý, tak to půjde asi trochu pomaleji) 3) A to nejdůležitější je nestydět se občas mu dát třeba pusu anebo pokud si odvážnější, tak i něco víc :-) (to něco víc platí pouze pro druhý stupeň, prváci mají ještě čas) Dva učitelé naší školy si na mě zasedli. Jak se jich mám zbavit? No, boj s učiteli je velmi těžká věc (většinou vyhraje učitel), ale každý ji řeší jinak: a) musíš se mu nějak zavděčit, třeba známkama, b) musíš s nimi domluvit na vhodném řešení, aby si zase odsedli. Jinak nevím jak poradit. Všichni se mi smějí kvůli mému účesu. Jak na to mám reagovat? Pokud jsi holka, tak to fakt nevím, jak ti vylepšit účes, jelikož neumím zaplétat copánek. Ovšem pokud jsi kluk, tak ti dám tip, jak se bezchybně nagelovat vlasy. Na to jsem expert. Postup: - lehce si navlhčíš vlasy - dáš si trochu gelu na konečky prstů - smyslným pohybem si vetři gel do vlasů (tady se ukáže tvá kreativita) Celé to trvá zhruba 3 minuty. Osobní rada: gel si musíš rozetřít na celou plochu hlavy se shora, protože když si to dáš pouze zepředu na afinku, tak ti to udělá vlnku a vypadá to, jako kdyby tě olízla kráva! Děti se mi smějí, že běhám jako sloní mládě. Co s tím? Á to dobře znám, též jsem ve svém mládí běhal jako sloní mládě. Většinou tento problém způsobuje nadměrný špek. Řešení: musíš na sobě makat (třeba kliky) a trochu posilovat a třeba s tebe bude elita třídy. Učitel mi vymyslel trapnou přezdívku. Jak mu to mám oplatit? Zajímavá otázka. Uveďme si příklad: - pan učitel Kamrla řekne jistému Janu s příjmením W: "Wassříku, už nejsi v lese." Načež nejmenovaný Jan jen mávne rukou a něco si zamumlá pod vous. - to je mírumilovné vyřešení. Ovšem pomsta může mít i více horších podob (pokud se nějakému učiteli toto stane, neviňte z toho mě) - kupříkadu připínáček na židli...:-( Blíží se pomálu měsíc lásky a já stále nemám partnera. Jak ho mám získat? Měsíc lásky je květen, to vím naprosto přesně , protože v jedné hodině ČJ (vracíme se k neznámu Janovi) se učitel zeptal, co děláme v květnu a Jan řekl, že je to měsíc lásky, který slaví se svým psem (dej mu pán Bůh věčný klid (psovi)). Není to důležité najít si partnera, ale vyjádřit svou lásku tomu, komu máš rád!

Horoskopy na prosinec Beranova tvrdohlavost by se mu ve fyzice mohla stát osudným, někdy je dobré poslouchat, co učitel říká! Blíženci budou v prosinci v pohodě, protože mají vždy někoho, kdo jim pomůže s tím, co sami nechápou. Raci budou plavat proti proudu testů a písemek. Budou toho mít plné zuby, ale nakonec se s tím poperou se ctí. Štíři by se měli začít učit, protože by je mohla uštknout nějaká nečekaná písemka. Střelci si na prosinec nabili ostré náboje a určitě se mu alespoň jednou podaří strefit jedničku. Kozorohovy se budou dařit písemky z přírazu, ale stejně si bude schovávat taháky za roh. Lvi se smíří s faktem, že vaše původní plány mohou být okolím malinko protahovány. Přesto mají pořád plno nápadů, nikdo to neocení. Jen bojujte o dobré známky a nezapojujte se do konfliktů. Panny upozorňujeme, ať si dají velký pozor na všechny přírodní vědy! Může přijít k nečekanému výpadu paměti. Všichni ve znamení vah by měli zpozornět ve fyzice a dbát na domácí úkoly. Přijde na vás nečekaně moc nátlaku. Všechny ryby by si měly dát pozor ve školní jídelně, může jim v klíně skončit například něčí polévka nebo nápoj.. Vodnáři by měli něco udělat do školy na neohlížet se jen na sebe. Dejte si velký pozor na matiku, protože právě v ní máte nedostatky. Býci zatouží po klidné atmosféře. Budou odpočívat a na školu nebudou chtít ani pomyslet. Pozor, do Vánoc zbývají ještě tři týdny! Musíte zapnout a neflákat se.

Reportáž - Praha očima Jakuba Fojty Výlet do Prahy místo dvou dnů mučení ve škole? To zní dobře, ale vstávání o čtvrt na čtyři mi k dobré náladě ze dvou pohodově strávených dnů moc nepomohlo. Máti si to fičí po obchvatu, abychom ten vlak vůbec stihli. Ááá, polovina lidí už netrpělivě stojí na té zimě a vyhlíží, jestli se jejich kamarádi uráčili přijít včas. Doletí za mnou Vardanka a ptá se, jestli náhodou není Pája před vlakáčem. Musím ji zklamat. Celá netrpělivá odcupitá k jejímu taťkovi. Pan učitel Kamrla a paní učitelka Viceníková se otáčejí všemi směry, jen aby zjistili, komu budou nadávat kvůli pozdnímu příchodu. Odevzdám učitelům všechny potřebné papíry, kartičku pojištění a položím na zem tašku moc těžkou na to, abych ji držel dalších deset minut na rameni. Vlak přijel a my si jdeme samozřejmě zabrat nejlepší kupé. Jenom Pája furt chybí. Vardanka už je z toho na prášky a potřetí jí volá. Asi jí to zvedla, protože na někoho, kdo byl na druhé straně telefonu, začala chrlit milion otázek najednou. Vytahuju mobil a šteluju si sluchátka na zdlouhavou cestu. Vyslechnu si nadávky na to, jak někdo z protější sedačky nesnáší nedochvilnost. Jsem rád, že pro jednou nejsem terčem já. Chvíli to trvá, ale Pája nakonec přece dorazí. Stihla to těsně, protože vlak právě vyjíždí. Hmm, nečekaně nám zabrání jednoho kupé pro tři lidi nevyšlo a Kamrla k nám posílá nějaké caparty ze sedmičky. Aspoň budu moct škádlit Jáchyma. Ten s námi jako jediný mluví a nejeví žádné známky strachu, narozdíl od těch ostatních. Nenápadně si něco prohlíží v batohu a doufá, že ho nikdo nevidí. Smůla. Skočím po něm a zjišťuju, že má ty boží svítící tyčinky, které jsem měl naposled v páté třídě na škole v přírodě! Postupně mu jich polovinu "zabavíme". Po nekonečné cestě jsme se konečně ocitli v Praze na hlavním nádraží. Je tu dost lidí, možná až příliš. Ale podle mě je to pořád lepší než Kunovice. Kam se podívám, všude samá mladá studentka! Tady by se žilo! To se jen tak nevidí.

Tramvají a metrem se snažíme dostat k ubytovně. Snažíme, to je výstižné. Pan učitel Kamrla je zmatený a odbíhá se podívat do jiné ulice, zda jdeme správným směrem. Mezitím se všichni pokouší sednout si kamkoliv, kde to paní učitelka Viceníková, která s námi čeká na učitele, nezakáže. Máme toho plné zuby, i když ještě není ani poledne.Pan učitel Kamrla se vrací a my se s ním přesouváme na jinou tramvaj. Konečně vidíme naši ubytovnu, ale čím víc se k ní blížíme, tím víc se nás zmocňuje pocit zděšení. OMG! Co to je? To si snad dělají p*del, ne? Některé holky už chytají hysterické záchvaty a spouštějí přednášky o tom, že v něčem tak odporném spát nebudou. Mně se dovnitř taky dvakrát nechce. Ale učitelé se nás snaží přesvědčit, že to není tak hrozné, jak to vypadá a ať nejsme takové princezny. Vchod do budovy nevypadá tak strašně, ale jakmile nás pohltí smrad v chodbě, jsem přesvědčený, že to nebude jenom tak. Pokoje jsou docela v pohodě. Je to normální kolej, ale všude jsou takoví divní lidi. Vezmeme si sebou jen to, co budeme v příštích pár hodinách potřebovat a přemísťujeme se na Václavák. Nojo, tady už mi to připadá povědomé. Už vím, toho chlápka, který sedí na koni, si všichni fotí, protože je to sv. Václav. Nejspíš kvůli němu se tohle náměstí nazývá Václavské. A i kdyby to bylo jinak, je mi to jedno. Nejel jsem sem kvůli tomu, abych zjišťoval podrobné informace z historie, ale abych se na dva dny ulil ze školy a trochu se porozhlédl po Praze. Po Praze a taky po pražských holkách. Vůbec mi nevadí, že si pouze představuju, jak se vedu za ruku s tou nádhernou blondýnou s dlouhýma nohama a pořádným výstřihem. Jednou takhle stejně skončím. Je to prosté, v tomhle ohledu už mám jasno. Vyhraju v sazce a bude ze mě milionář. Zdá se mi to, nebo k nám opravdu míří někdo z doby ledové? Mamut? Ne, pardon, spletl jsem se. Je to očividně naše průvodkyně, která se představí s učiteli a okamžitě se ujme slova. Jde vidět, že tomu rozumí, ale znáte to - jedním uchem tam, druhým ven. Dobrou chvíli vykládá o sv. Václavovi a potom objasňuje plán dnešního dne. Vytáhne otřesný červeno-růžový deštník, vytasí jej nad hlavu a vydává se vstříc velkoměstu. Vláčí nás přes všechny možné památky, což je neskutečně únavné, ale aspoň si stihnu zhodnotit všechny cizinky. Jedna z mála věcí, která mě opravdu zaujala je fakt, že jsme se právě střetli s prezidentem. Okamžitě se mi vybaví vzpomínka na televizní noviny, ve kterých nějaký chlápek vytasil kuličkovku a milého pana prezidenta zasáhl. Tento útok byl označen za 'atentát'. Hlavou mi běží několik myšlenek naráz Objedeme ještě pár známých míst a konečně se vrátíme na ubytovnu. Zjistíme, že na záchod musíme o patro níž a že večerka je pomalu ještě dřív než večerníček. Otevřeme s Jáchymem okno a pozorujeme, jak se všichni studenti shromažďují v protější budově, kde probíhá zřejmě velká párty. Achjo, nejradši bych zdrhl a šel taky, ale ten průser mi za to asi nestojí. Okomentuju pár holek a jdeme spát. Ráno vylezeme na Petřín a vrhneme se do nějakého baráku plného zrcadel. Když vidím všechny ty zdeformované postavy a gesta, co na sebe děláme v zrcadlech, neudržím se a pláču smíchem. Pak se přesuneme na Václavák, kde je chvíli rozchod. S pár klukama si jdeme sednout do restaurace. Nikdo si nic neobjednává, protože je mu jasné, že by utratil zbytek svých pěněz. Až na Gabriela. Jelikož k němu přišla číšnice, ocitl se v rozpacích. Celý zmatený nevěděl, co má dělat, tak si objednal Sprite. Až si spokojený Gabroš Sprite vypil, přinesla mu číšnice účtenku a my všichni jsme dostali neovladatelný záchvat smíchu. Gabriela jeho Sprite na Václaváku stál 80 Kč. Potom celé odpoledne chudák Gabroš neměl klid, protože si každý aspoň jednou rýpl. Všichni naprosto zničení, jsme se nějak dopravili na hlavní nádraží a čekali na vlak. Cesta vlakem byla příjemnější než ta první, neboť teď už nikdo nemyslel na nic jiného než na svoji postel. Docela jsme se pobavili, s holkama jsme si zapomlouvali a řekli všechny drby, co víme a už jsme byli doma. Konečně doma! Ale... Pořád lepší než ve škole! Pohled učitele: -

ano, mistr Jakub Fojta pojal exkurzi do Prahy opravdu svérázným způsobem. Pamětihodnostmi pro něj byla ženská část populace hlavního města Prahy. V budoucnu mu ze srdce přejeme, aby opravdu vyhrál ve Sportce a jeho sen se mu vyplnil...

Rebeka Ema

Ahoj Emy, víš co je dneska za den? Dneska je Halloween! A tak jsem si říkala, co kdybys u nás přespala?

Ahoj. To je skvělý nápad. Teď jsem v knihovně, tak já přijdu v pět.

Včera jsem byla v knihovně a půjčila jsem si úplně dobrou knížku.

Podívej se, tu jsou záznamy z novin staré sto padesát let.

Týjo, na Hallowen se ztratilo už 14 lidí. A tento rok se má ztratit další oběť.

Ahoj. Promiň, musela jsem hlídat bráchu.

Ahoj, no konečně, kde jsi tak dlouho byla?

Je o Halloweenu. Jak lidé viděli duchy a jednou za deset let se jedna osoba ztratí a nikdo ji už nenajde.

Jo? Jakou? Ukaž!

Ano! Ty snad ne?

Taková hloupost, zavři to prosím tě. Ty tomu věříš?

Co je to zezadu napsané? Kniha se objevuje jednou za deset let před Halloweenem. Kdo ji najde, ztratí se jako ostatní. Ne, je to jen obyčejná knížka, tomu věřit nebudu!

Taková hloupost a ona tomu věří.

Na co se dívá? Vždyť tam nic není?

Přece tu knihu. Spadla, a když je z knihovny, přece ji nemohu vrátit rozbitou!

Ale já si z tebe srandu nedělám!

Co děláš? Podávám tu knihu !

Viděla jsi to? Jako bych viděla něčí obličej?

Můžeš mi vysvětlit, co jsi podávala?

Co se to s tebou děje? Nemusíš si ze mě dělat neustále srandu. Já na to nevěřím, takže se nebojím. A víš co, měj se. Jdu domů!

Tak si jdi, já tě nepotřebuju!

CRRR

Ale…

Doufám, že dneska si ze mě srandu už dělat nebudeš.

Další den ve škole.

Rebeka chtěla Emě vysvětlit, že si z ní srandu nedělá, ale v tom zazvonilo.

Zase! Podívej, tam někdo stojí!

Ty jsi se doopravdy zbláznila!

Rebeka zakřičela tak silně až se všichni ohlédli, ale nikdo nic neviděl.

Já už takhle dál nemůžu. Já ti říkám pravdu.

Prosím, zvedni to! Co se jí mohlo stát?

Mám pro vás špatné a velmi smutné zprávy, Rebeka se ve čtvrtek ztratila a nikdo ji nemůže najít,hledá ji už i policie, kdybyste někdo věděli,co se stalo, řekněte to prosím.

Né,to nemůže být pravda!!

Bylo pondělí a Rebeka pořád chyběla ve škole.

Ema už měla o Rebeku obavy, většinou když se pohádaly, na druhý den si zavolaly a byly zase nejlepší kamarádky, ale Rebeka ani mobil nebrala.

Rebeka se už nenašla a v knize přibyla další oběť

Bonus!

Pec nám spadla Byla nebylo jedno městečko, v tom městečku náměstíčko, fontána a pekařství. Když Bohumilovi bylo 5.let, tak mu umřela maminka a musel se o něho starat tatínek. Jeho syn byl lenivý, ale tatínek byl majitelem pekařství. Od 6.let chodil pomáhat tatínkovi do pekařství a za pomoc dostával peníze. Bohoušek dostal na narozeniny pokladničku, tatínek mu musel vysvětlovat na co se pokladnička používá. „Bohoušku, to je pokladnička, do které se ukládají peníze když nemáš fond. Někde si tu pokladničku schovej, abys sis mohl něco koupit.“ Bohoušek zašel do pekárny, byla tam krásná stará pec, tak si tu pokladničku dal za pec. Když jeho syn byl už dospělí, tak mu jinak neřekli než Bohůš. Jednoho dne došel do tatínkové pekárny posel ze vzdáleného království, který mu oznámil, že hledá dobrého pekaře, pro toho nejlepšího má král dceru. Jak to uslyšel, Bohůš doběhl, posel viděl, že má dospělého hocha. Za týden můžete dojít s prvním sladkostí. V království bylo tolik pekařů a Bohůš s tatínkem tam byly taky. Donesli princezně veliký dort a na dortu napsané: Pro princeznu od Bohůša. Princezna měla radost s toho dortu a ptala se, jestli to dělal Bohůš sám. Bohůš jí řekl: „Já jsem to dělal pro nás princezno.“ Král se ptal princezny: „Líbí se ti ten hoch?“ A princezna říká: „Ten dort je tak pěkný, jak ten hoch.“ Králova dcerka Bohůškovi skočilo do náruče a byla svatba. S princeznou měli děti a Bohůš si je bral do pekárny. Pekárna dostala název: Pekařství u Bohůša. Když jednou pekl cukroví, v peci začalo zachotit. Za týden došel do pekařství, podíval se na pec a pec mu najednou spadla. Bohůš si koupil novou pec, která šlapala jak hodinky a s novou pecí dělá až do konce života. Jan Wasserbauer