afohled
ODCHÁZENÍ Ředitel AFO Jakub Korda v rozhovoru v dnešním čísle mluví o příštím ročníku. O tématech, která nás možná neminou. Architektura a… matematika. Považuje ji za nejhůře popularizovatelnou vědu. Na druhou stranu je přesvědčený, že se i v tomto případě najde způsob, jak zaujmout také její hrdé odpůrce. Chce bourat mýty o matematice jako čemsi nepřitažlivém a nezábavném. Říká se tomu popularizace vědy. Je to velkorysá myšlenka, která ovšem pro celou redakci znamená jediné. Konec. Odcházíme, tohle číslo je naše definitivně poslední. Většina redakce se v matice utápěla, utápí a utápět bude. Špatně jsme si propočítali festivalové dny a místo šesti čísel AFOhledu vydáváme pouze pět. Došli jsme k závěru, že jediným vysvobozením pro nás bude cesta na Sibiř. Loučíme se. Mějte se krásně. Bylo vám s námi fajn.
5
Vulgarizace vědy Rozhovor se Stevem Jonesem
Odchytit Steva Jonese, hlavního hosta letošního festivalu, nebylo snadné. Neustále se nacházel v zajetí fotografů či novinářů. Nakonec jsme si popovídali na nádvoří konviktu. O tom, jak je pro vědce důležité, aby se o své objevy podělili, či o tom, jak politika zneužívá genetiku. Jak se vám zatím líbí Olomouc? Máte vůbec čas prohlédnout si město? Je to tady hezčí, než jsem čekal. Olomouc je velmi poklidné město, udělalo na mě dojem. Jsem tu první den, ale myslím si, že je tady skvělé počasí. Aspoň zatím. Jste vědec, ale vaše knihy nezatěžuje zbytečná odbornost. Díky tomu vás čtou i lidé, kteří by se jinak do knihy o genetice nepustili. Byl to váš prvotní záměr, když jste začínal psát? Ano, určitě jsem chtěl, aby to bylo snadno pochopitelné. Vydavatel Stephena Hawkinga mu jednou řekl, že pokaždé, když do svých knih vloží nějakou matematickou rovnici, jejich prodej klesne o padesát procent. Já se snažím používání technického jazyka vyhýbat,
ale možná to někdy až přeháním, když dyž nepoužívám ani lékařské názvy nemocí. mocí. Mé knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, yků, včetně třeba korejštiny, která je asi nejdivnějším nějším z nich, protože z těch jejich znaků nevyčtu absolutně nic. Ale do francouzštiny y žádná moje kniha ještě přeložena nebyla, což mě celkem zklamalo, protože mám francouzštinu ncouzštinu rád. Jejich slovíčko pro popularizacii je vulgarisation. A já myslím, že to sedí. dí. Vulgarizujete vědu, v latinském smyslu myslu slova, děláte ji lépe pochopitelnou pro lidi a já doufám, že jsem v tom úspěšný. Je pro vědce důležité, aby spolupracovali pracovali s tvůrci filmů?
→
— ONDŘEJ ČÍŽEK, ŠÉFREDAKTOR AFOHLED 5
1
← POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 1
Myslím, že je to důležitější pro filma lmaře. Existuje totiž pravidlo, kterého jsem sám spolupracujete s filmaři důkazem. Pokud totiž spolupracuje až příliš, přestáváte áte být dobrým vě vědcem, protože se jedná o práci na plný ú úvazek, osmdesát hodin týdně. Ale přesto je to podle mého názoru důležité. První důvod je triviální – věda je financována z daní, takže si jejich plátci zaslouží vědět, o co jde. A druhým a důležitějším je, že jedna z podstat vědy samotné spočívá v komunikaci. Pokud totiž ve výzkumu zaznamenáte nějaký úžasný objev a nikomu o tom nedáte vědět, je to stejné, jako byste vůbec na nic nepřišli. Celé to pak postrádá smysl. Sledujete dokumenty? To je moje velké tajemství, ale protože tohle budete publikovat pouze v České republice, tak to asi tolik nevadí, když to řeknu. Na televizi se s mojí ženou skoro nedíváme, ačkoliv ona je televizní producentka. Máte představu, kam bude evoluce člověka dál směřovat? Na to se mě lidé často ptají. Před několika lety jsem ve své první knize napsal, že lidská evoluce ve svém konvenčním smyslu, jako pokrok a změna, už skončila. Pořád si myslím, že mám pravdu. Myslíte si, že by lidé mohli být tak hloupí a zničit sami sebe? Třeba nukleární válkou? Ano, samozřejmě! Tato možnost zániku našeho světa určitě existuje. Atomová bomba nebyla použita od roku 1945 a nemyslím si, že je to tak velká hrozba. Mnohem pravděpodobnější je epidemie. Lidé cestují a přenášejí nákazu a to je podle mě v budoucnosti mnohem větší riziko. Proč kreacionisté tolik útočí na evoluční teorii? Moc tomu nerozumím, ale je to asi proto, aby otravovali. (smích) Když přišel Darwin se svojí teorií, objevil se v tehdejších novinách 2
AFOHLED 5
obrázek. Byla to gorila oblečená v pěkných šatech a žádala, aby ji oslovovali jako pana Gorilu. A tím evolucionisté způsobili poprask. Lidé se děsili toho, že se podobají zvířatům, že lidstvo kleslo na jejich úroveň. Kreacionisté nedokážou pochopit, proč se tak tedy nechováme, proč máme třeba etiku. Říkají, že my jsme přece jiní. Souhlasím. Jsme sice skoro identičtí se šimpanzi, sdílíme s nimi pětadevadesát procent DNA. Je zjevná naše fyzická podobnost i s jinými tvory, ale vše, co nás dělá lidmi, co se týká etiky, budoucnosti, minulosti, spolehlivosti či sebeuvědomění, je čistě naše záležitost. Pokud víme, není zvíře, které by mělo něco podobného. Takže evoluční teorie člověka neponižují, ale naopak pozvedávají. Zkusil jsem to kreacionistům vysvětlit, ale odmítají poslouchat. Tady v Olomouci je lékařská fakulta, spousta studentů věří v Boha. Vypadá to, že víra v biologii a víra v Boha může koexistovat. Samozřejmě, existuje mnoho skvělých vědců, kteří jsou věřící. Například Francis Collins, hlava Národního institutu zdraví Spojených států, věří v Boha velmi silně, ale nezasahuje to do jeho vědecké práce. A je mnoho lidí, kteří říkají, že svět je tak krásný, že ho musel někdo stvořit. To, že si budete myslet, že svět pochází od Boha, vám však nepomůže hlouběji mu porozumět. Naopak to překáží, protože si pak už nemusíte klást otázky. Věřící lidi respektuji, ale sám víru nepotřebuji. Jak ovlivňuje evoluci politika? Myslím, že mnoho politiků využívá evoluci a genetiku jako alibi. Hitlerovo alibi pro vykonání všech těch zlých věcí bylo to, že Němci byli biologicky odlišná rasa, a, a tak měli svou biologickou povinností zničit ty ostatní. Já se začal lidskou genetikou kou zabývat v 60. letech, kdy jsem působil na univerzitě v Chicagu. Tehdy měli genetikové pocit, že pokud se podíváte na geny Afričanů ičanů a Evropanů, budou velmi odlišné, protože tyto lidi rozeznáte na první pohled. d. Pak jsme však získali technologii a porovnali ali je. Skoro vůbec se od sebe nelišily. A někdo tehdy
řekl, že to je super, protože to znamená, že rasismus nedává smysl. A já odpověděl: „Jen si představte, že se biologie ještě zlepší a poté zjistíme, že Afričani a Evropani jsou přece jen jiní. Ale pořád to přece nebude znamenat, že by rasismus nebyl špatný.“ Je chyba využívat biologii pro tvorbu politického názoru. Mohou podle vás věda a náboženství vést seriózní diskuzi? Já nejsem vůbec nábožensky založený a nemyslím si, že to spolu souvisí. Lidé by měli mít právo věřit, v co chtějí. Ale na rozdíl od náboženství je věda univerzální kulturou. Ta, kterou znám já, je stejná jako ta, kterou znají jinde ve světě. Kdyby to, co říká náboženství, byla pravda, měli bychom všichni stejnou kulturu. Některé z nich může mít pravdu, ale všechna ne. Pokud chcete věřit v pohádky, tak v ně věřte, ale já radši věřím faktům. – TOMÁŠ BŘÍZA
STEVE JONES Je emeritním profesorem na University College v Londýně, kde několik let stál v čele katedry genetiky, evoluce a environmentalistiky. K aktuálním vědeckým tématům se vyjadřuje v televizi, rozhlase a tisku. Stojí za šestidílnou televizní sérií In the Blood a v prestižním britském deníku Daily Telegraph má vlastní sloupek nazvaný Pohled z laboratoře. V roce 1996 převzal od Královské společnosti Cenu Michaela Faradaye za přínos všeobecnému pochopení vědy. Od roku 2011 stojí v čele Asociace pro vzdělávání ve vědě. U nás je znám především díky třem svým knihám, které se vyznačují čtivým jazykem. Jedná se o Jazyk genů (1996), Genetika (2003) a Y: Původ mužů (2008).
přesahy řesah
AFOstrofa Sobotní ch chvilka ilk d dystopie
Baroko se zachvělo. Chodbou prolétla Bible. To se stalo už pět minut po tom, co se zeměkoule i moře uklidnily. Kde se tady moře vzalo, nikdo nevěděl. Pro ten osudný okamžik to nebylo podstatné. Mnohem důležitější se jevila skutečnost, že už tak agresivně neatakovalo zdi budovy a nerozbíjelo okna. Většina z nás stála nehnutě ve třetím patře. Tam už se voda nedostala. Zvláštnost okamžiku umocňovalo ticho, které v nás, během některých sekund, znělo tak silně, až rozproudilo stojaté myšlenky. Netrvalo dlouho a náš mozek začal analyzovat situaci. Nejdříve pozvolna, sám se jistě musel vypořádat s nastalými podmínkami, ale pak přicházel s konkrétními otázkami, které byly stále vtíravější. Jejich narůstající naléhavost nás rozpohybovala a rozmluvila. První dojmy se sdělovaly Prvn šeptem, nikdo nechtěl jakkoliv šept zvyšovat hlas. Snad ze strachu, zvyš aby zzvukové vlny opět něco nevyvolaly nebo nepřivolaly. nevy Asi p po tř třiceti minutách se našlii prv první odvážlivci, jejichž kroky krok ky za zamířily ke střešnímu oknu. oknu u. Já tu odvahu ještě neměl, sedl jsem si na lavici a listoval festivalovým festi valo programem. Trochu Troc chu m mě to všechno rozesmálo, roze smá ovšem jen na jednu mikrosekundu. mikr rose Pomohla mi přenést přen nést se do doby před tím vším. vším m. Pil js jsem sem kávu a poslouchal známé, znám mé, k kteří si stěžovali na rychle se zhoršující počasí. To rych jsem neř neřešil až do chvíle, kdy něco těž těžko popsatelného spadlo poblíž pa parkánu, strhlo to hradby a vymaz vymazalo sedmdesát procent nedalekého parku. Všechno nedaleké jsem poz pozoroval dost nevěřícně a považo považoval za neskutečně efektní sshow, která byla součástí festivalu. Že to není v progra programu mi došlo v momentě, kdy vzduchem prolétl hořící koloušek. Propukl skutečný boj o holý život. Naše existence se smrštila na pouhé chaotické pobíhání po atriu a křižování se. Panika se strhla, když do prostor konviktu vtrhly tisíce hektolitrů vody. Nemohl jsem pochopit, kde a odkud se v takovém množství vzala. Navíc byla slaná. Její chuť se mnou dlouho zůstala. V několika záblescích byla sůl to jediné, co jsem cítil. Oči se
„Dokázali jsme to!“ zvolal kapitán Korda. Návštěvníci tu našli nový domov, napsali nový Nový zákon a společně s kapitánem Kordou položili základy nové civilizace. Konvikt od té doby nikdo nikdy neviděl. Už ani nevím, kdy se začalo tvrdit, že ho lze zahlédnout na několika místech na volném moři, vždycky jen v dubnu při západu slunce.
mi otevřely, když jsem byl ve druhém patře. Někdo mě nesl na ramenou jako pytel. Přišla další vlna. Můj zachránce zrychlil, to už voda pronikla takřka do celé budovy. Jen poslední patro zůstalo suché. Konečně jsem se odhodlal podívat z okna. Hlavou mi při pohledu ven proletěly snad všechny katastrofické filmy. Být i tohle film, myslel bych si, že je asi nejhorší na světě, režisér si nedělal vůbec žádnou hlavu s detaily. Žádná zajímavá podívaná, v podstatě se nebylo na co dívat. Všude voda a mlha a jen kdesi daleko od nás něco zářilo. I vzduch se změnil, snad se zhmotnil, ztěžkl, potemněl. Omdlel jsem, všichni omdleli. Naštěstí se odkudsi vynořil kapitán Korda v plynové masce a v ruce držel injekce, jejichž náplně zeleně svítily. „To je
zelená medicína, nebojte se, neublíží vám,“ pronesl svým sametovým hlasem. Třetí patro se tak znovu probíralo k životu. Vzduch se trochu pročistil a voda opadla o několik metrů. „Nemůžeme tady zůstat, zase se něco žene,“ řekl, sundal si masku a u okna ukázal na velký zelený mrak, který se přibližoval. Spousta lidí nejdřív nepochopila, co dělá, když začal strhávat plakáty a bannery a přivazovat je k sobě. „Odplachtíme i s konviktem,“ sdělil nám. Nikdo se nad tím nepozastavil a všechny ruce začaly pomáhat s plachtou. Ze všeho, co jsme našli a dalo se to použít, nakonec vznikla plachta dlouhá padesát a široká třicet metrů. Voda zase trochu opadla a dala nám možnost plachtu na konvikt upevnit. Katastrofická vodní
vlna budovu řádně proděravěla, takže bezprostředně po upevnění se začala plachta vzdouvat. Vítr byl stále silnější a celý objekt i se zbytkem atria se rozklepal. Nakonec jsme se pohnuli a s mírným náklonem pluli místem, kde se rozléhala hanácká metropole. „Utrhla se kaple Božího těla,“ dal nám vědět jeden z návštěvníků, který naši plavbu pozoroval ze střechy. Kaple se od nás sice odtrhla, ale bouřící vítr z ní učinil nebezpečnou překážku. Narážela do konviktu; už tak byl dost nestabilní. Nic se však udělat nedalo, zbylo nám jen čekání, zmatené pohledy a festivalové programy, které jsme pevně svírali v rukou. A potom přišla další vlna, ledová tříšť, záblesk, ještě jeden záblesk, znovu ledová tříšť a další vlna... Pátého dne konvikt do něčeho narazil. Nikdo neměl sílu vstát, leželi jsme bezvládně. Vím, že mi tekla krev. Nebyl jsem si jistý, zda jsem měl ještě na krku hlavu, ale asi ano. Naději k nám přinesl pípavý zvuk. Přibližoval se. Oči jsem pořádně otevřel až na rozlehlém ostrově, který byl plný zeleně a zvířecích skřeků. „Dokázali jsme to,“ zakřičel kapitán Korda, nad nímž proletěl ptakoještěr s Davidem Attenboroughem v sedle. Návštěvníci tu našli nový domov, napsali nový Nový zákon a společně s kapitánem položili základy nové civilizace. Konvikt od té doby nikdo nikdy neviděl. Už ani nevím, kdy se začalo tvrdit, že ho lze zahlédnout na několika místech na volném moři, vždycky jen v dubnu při západu slunce. – JIRKA BÁSNIČKA
Autor je něžný člověk a vizionář.
recenze
Steve Jobs – obdivovaný, inspirující, obviňovaný ze sobeckosti, kariérista, vizionář. Jobsovy iNovace zná každý z nás. Snímek nabízí intimní náhled do soukromého života muže, který se v devětadvaceti stal jedním z nejbohatších self-made menů Ameriky. Intimní, ale možná ne tak, jak byste mysleli. Když Jobs ve svých šestapadesáti zemřel na rakovinu, svět Apple-geeků a obdivovatelů krásného designu se zahalil do velkého smutku. Jeden americký student vymyslel Apple logo s Jobsovou hlavou, u Apple centra se hromadily květiny a fotky, lidé stáli s iPady, na nichž plápolaly virtuální svíce. Dokument Steve Jobs: světová iNovace zachycuje smrt digitálního inovátora, medailonek Jobsova života vytvářejí jeho nejbližší přátele z dětství, jako jsou Bill Hernandez, Donald Wayne či spoluzakladatel Applu Steve Wozniak. V roce 1994 Steve Jobs v jednom rozhovoru tvrdil: „Svět je obklopený výrobky a věcmi, které vynalezli lidé o nic chytřejší než vy.
Impérium KRISTÝNA ENGELOVÁ
Zvuky války, mihotavý obraz. Morálka se hroutí, demonstranti demonstrují a budovy hoří. Nebo ne? Už od prvních minut bezpečně víte, že experimentální snímek Hermana Asselberghse není pro každého. Ženský hlas vzpomíná, jaké to kdysi dávno bylo v hlavním městě. V Impériu. Mluví o válce a nepokojích, jako kdyby věděla, co se stane. Vypíná počítač a odchází splynout s davem. Demonstrovat. Jako divák jsem zmatená a nejasné obrazy s děsivými zvuky to jen
iChanged KRISTÝNA ENGELOVÁ
A jakmile si toto uvědomíte, můžete se naučit vybudovat si vlastní svět s vlastními věcmi, které vás obklopují dnes a denně.“ Tehdy ještě čekal na svůj největší úspěch. Poté, co na trh uvedl první Macintoshe, Apple I a Apple II, přišel první milionový zisk. Co málem následovalo, byl kolaps firmy. Všem slavným iPodům a iPadům předcházel
umocňují. Poté v zákmitech rozeznávám transparenty se slovy Izrael Genocida a žena říká něco o dvou věžích a únosu letadel. Začíná mi svítat. Média námi manipulují, jak se jim chce. Dostáváme zkreslené informace. Přesně jako ty mihotavé obrazy, co vidíme v Pádu Impéria. Dokážeme cítit empatii při sledování mediální reality, nebo se pravda o násilí proseje tak hustým sítem, že ho už nejsme schopni vnímat? Slepě hltáme zprávy o katastrofách a věříme, že to, co vidíme, je pravda. Nebo ne?
finanční propad společnosti, z něhož Jobse zachraňoval kamarád a guru Microsoftu Bill Gates. Snímek potvrzuje, že Steve Jobs je revolucionářem počítačového, hudebního, telefonického i filmového průmyslu. Co se techniky týče. Nelze mu upřít kuráž, originalitu a vervu. Nicméně film se nesnaží zákulisí jeho života prozkoumat zevrubněji. Jobse tak stále zahaluje řada tajemství, o jeho osobním životě nevíme zhola nic. Dokument stále vyzdvihuje ikonickou povahu duchovního otce Applu. Jobsovi přátelé a spolupracovníci na vizionářovu osobnost však vzpomínají v rozporuplných významech. Rozpadlé přátelství s Billem Gatesem, inspirace učitelem kaligrafie Robertem Palladinem či akciové podíly v Pixaru jsou zajímavostmi z Jobsova života, ale mě osobně neuspokojují. Nejsou schopny ztenčit hradbu tajemství kolem boha z kultu Apple. Steve Jobs: světová iNovace / Self-made men / 21. 4. / 15.00 / kino Metropol
Jen želvy přežijí! ŠTĚPÁNKA IŠTVÁNKOVÁ
!!!Bum!!! Booooooooom! Bombička. Bombička. Bombička Bum. Bum. Boom Bum. Bum. Bum. Bum Bum. Bum. Bum. Bum. Bum Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Duck and Cover. Bum. Bum Bum. Bum. Bum. Bum. Bum Bum. Bum. Bum. Bum. Bum Panika. Panika! Panika!! Panika!!! BUM! Hřib. Krunýř. Duck and Cover. Zalez pod stůl. Krunýř. Skrč se a přikryj. j. Zeptejte se svého učitele, jestli už je po všem. Propaganda. opaganda.
Herman Asselberghs / Pád Impéria / Zvláštní uvedení / 21. 4. / 22.30 / filmový sál
24 hodin / 24 režisérů / 2 minuty pro každého. Tak zní výchozí premisa projektu 24. Tvůrčí tým pod produkcí České televize si dal za cíl vytvořit dokument, který nebude čtyřiadvaceti samostatnými snímky, ale komplexním dílem. Předsevzetí působí ambiciózně, ale nezní jako nesplnitelný úkol. Bohužel se však jedná o úkol nesplněný. „Kraťasy“ tmelí jediná zastřešující idea: „Zachycujeme obyčejný den.“ Autoři natáčeli přiřknutou hodinu, ovšem v libovolně vybraný den. Při premiéře projektu na MFDF Jihlava 2011 snímek prezentovali bez titulkového segmentu k jednotlivým dvouminutovým dílům. Dokumentární fragmenty oddělovala pokaždé zatmívačka, a to bez ohledu na vztah mezi díly. Kdo seděl v sále, dostal tedy jasnou zprávu, kde končí práce jednoho autora a začíná druhá. Filmy navíc odděloval
Výchova k atomové válce / 21. 4. / 11.00 / divadelní sáll
24 filmů KRYŠTOF POHL
titulek oznamující, která hodina dne bude následovat. Projekt tak postrádal soudržnost a jednotnost. Tvůrčí tým nevyužil možnost přechodových efektů, které by alespoň symbolicky podpořily konzistentnost díla.
Mód prezentace je ovšem proměnný. měnný. Projekt je možné zhlédnout online na webu České televize. Zde má divák možnost st vidět a slyšet jednotlivé příspěvky jako samostatná ostatná videa v oddělených přehrávacích oknech. nech. Segmenty jsou označeny podle hodiny, kterou terou daný režisér reflektuje. Poznáte tak sice, čí dílo se vám líbí, ale koncept projektu je dokonale rozmělněn. Čtyřiadvacítku snímků si můžete ete dopřát i ve společné „jihlavské“ verzi, ovšem nově obohacené o titulky se jménem m tvůrce za každým příspěvkem. Přesně v takové podobě se film dostal do programu AFO. O. Je zásadním pochybením tvůrčího týmu, že nedokázal naplnit proklamovaný dramaturgický urgický koncept. Sklouzl k dalšímu z katalogizujících projektů, kde filmy fungují samostatně, mostatně, ale nevytvářejí žádnou společnou hodnotu. Kolektiv autorů / 24 / Česká soutěž / 21. 4. / 17.00 / filmový sál
budou například osobnosti z přírodovědecké či lékařské fakulty. Nebudeme prozrazovat víc, ať to zůstane překvapením.
Na Sibiř dobrovolně Vize budoucnosti v režii Jakuba Kordy, ředitele Academia Film Olomouc Proč si myslíš, že by se široká veřejnost měla zajímat o vědu? Věda je přirozenou součástí naší kultury. Zásadně formuje to, jak nahlížíme na svět, na sebe sama. Jakým způsobem přemýšlíme, vnímáme minulost, budoucnost. Je to přirozená součást, která formuje lidskou perspektivu. Také proto AFO usiluje o rozšíření za hranice týdenního festivalu. Je tady snaha vytvořit komunitu zabývající se vědou. Olomouc se zapojila do projektu Science Café, který bude probíhat od května. Můžeš k tomu říct něco bližšího? Nejenže chceme Science Café přivést do Olomouce, chceme tento koncept i obohatit. Sami organizátoři nás požádali, jestli bychom
nepřispěli filmy. Cítí, že spojení vědců, přednášek a vizuálních materiálů je zajímavé. Jak často budou přednášky probíhat? Tradice je každý měsíc. Toho se budeme držet. Už je vybraná kavárna? Ne, ale v rámci budování komunity chceme oslovit olomoucké fanoušky AFO, aby si vybrali, kde by se s vědci rádi scházeli. A konkrétní vědci jsou naplánovaní? Jsou. Pro přednáškový cyklus AFO jsme vytipovali asi pětadvacet hostů, z nichž jsme potom volili podle jejich časových možností. Tento korpus určitě využijeme. Mezi jinými se zde objeví v současné době mediálně viditelný politolog Tomáš Lebeda. Dále to
Mají si kde hrát? Jak podotkl autor dokumentárního snímku Dělat rozruch Edward Webb-Ingall: „Nejsme všichni tak trochu packalové?“ To byl možná nejtrefnější postřeh včerejší diskuse nad rodičovstvím gay a lesbických párů. Kdo z nás je vlastně ten normální? Kdo může říct, že jeho rodina je ta správná a funkční? Může dětem opravdu ublížit, když je budou vychovávat dvě mámy nebo dva tátové? A opravdu je tak důležité mít v nejbližším okolí vzory obou pohlaví? Matka Edwarda Webb-Ingalla si po rozvodu s jeho otcem našla partnerku. Johnny Symons, který natočil film Táta a taťka, spolu se svým partnerem vychovává dva chlapce. Nevypadali divně ani podezřele. Prostě dva pohodoví chlápci. Nebo se hluboko pod „slušným“ zevnějškem skrývají temné síly rozkládající „přirozený společenský řád“? V sále naprosto převažoval tábor diváků
Kde v zahraničí se letos bude AFO prezentovat? Především je to Sibiř. Chanty-Mansijsk je velmi bohatý region v Rusku. Pořádají zde festival To Save and Preserve zaměřený na filmovou, televizní a žurnalistickou tvorbu směřující k ochraně životního prostředí. Náš bývalý host Steve Lichtag je členem poroty a dostal nabídku vzít někoho s sebou. Vybral si AFO. Dostali jsme tedy prostor prezentovat festival a zároveň nový projekt, jehož jsme iniciátory. Startuje za pár měsíců. Cílem je vytvořit mezinárodní síť institucí zabývajících se popularizací vědy. Ať už jsou to televizní či filmové produkce, festivaly, vědecká muzea, popřípadě izolovaní popularizátoři typu Reida Gowera. Chceme dosáhnout sdílení zkušeností, vzájemného informování se. Festival v Rusku bereme jako příležitost k oslovení prvních potenciálních členů. Academia Film Olomouc 2013: jaké jsou vize této budoucnosti? Zvykem je, že po skončení jednoho ročníku si dopřejeme týden odpočinku. Poté se scházíme, abychom vyhodnotili to, co proběhlo, a záhy zvolili hlavní téma pro další rok a začali dávat dohromady nesoutěžní část. Mnoho nápadů nám zůstává z letošního roku. Témata, co jsme nakonec vyřadili, protože by byl program už moc rozsáhlý. Takže uvažujeme, že se vrátíme k některému z nich. Například koketujeme s myšlenkou věnovat se architektuře jako tématu, které spojuje estetické, geometrické a technologické roviny. Já osobně považuji za nejhůře popularizovatelnou vědu matematiku. Když se řekne matematika, zní to samozřejmě ozřejmě nepoužitelně, ale zkuste tohle: Proč roč se ve středověku nesměla používat nula? a? Proč se nesměly používat arabské číslice, ice, byť to komplikovalo obchod? Evidentně ntně jsou v matematice oblasti, které mohou ou zaujmout i ty, kdo kolem ní chodí velkým obloukem. bloukem. – ŠTĚPÁNKA IŠTVÁNKOVÁ ÁNKOVÁ
smýšlejících o homosexuálním rodičovství odičovství kladně. Když se ozval jediný hlas z protistrany, byl ostře přeargumentován. Ale díky za něj. Protože diskuse lidí se stejným názorem ázorem by byla trochu nuda. Kdyby se otevřenost společnosti měřila podle složení osazenstva divadelního sálu včera po druhé odpolední, nebylo by co řešit. Jenže například nový občanský zákoník přináší v této oblasti mnoho změn a zdaleka ne všechny budou příznivé pro potenciální rodičovství gay nebo lesbických párů. Bezproblémové zpřístupnění rodičovství všem neheteronormativním rodinám představuje ještě běh na delší trať. Celospolečenská diskuse je součástí komplexní proměny rodiny a její podoby v nových sociálních podmínkách. Mění se pohled na partnerství, na manželství, na role mužů a žen. S tím souvisí i proměna pohledu na rodičovství a jeho definice. Co se ovšem nemění: nejdůležitější jsou vždycky děti! – MONIKA BARTOŠOVÁ
AFOHLED 5
3
PRÁCE
OD SRDÍČKA
SE POZNÁ
afonoviny sou muj nejoblibenejsi casacek. Skoda, ze vychazi jen petkrat za rok, mozna byste mohli psat i o jinych vecech, treba obleceni, popularnich skupinach, reality show, ale to je jen muj navrch. Mrzi me taky, ze vas lidi nectou, protoze ty textiky nejsou zas tak spatny. Jana
Na co si hrajete? Na apokalypsu? Co mají znamenat ty propáleniny? Ptáme se proč? Čtu si rozhovor, chytím zajímavou otázku, těším se na odpověď a…propálenina. Upřímně je líto, že jste museli každé ráno bůhvíkdy vstát, naběhnout do tiskárny a zapalovačem (či snad sirkami?!) propalovat celkem dobře vyhlížející deník. Slibuju vám, že po festivalových dějištích posbírám všechny dostupné výtisky AFOhledu a upálím je v obýváku na své hranici. Je mi to jedno a je mi vás líto. anonym, Prostějov
Jsem záhadný. Nikdo mi nerozumí. umí. ěl ani já. Díky A donedávna jsem si nerozuměl AFO a hlavně deníku AFOhled jsem však našel smysl svého života. Propáleniny jsem jako designový prvek přenesl také na své tělo a dnes už si bez horkého konce cigarety na své kůži nedokážu představit ideální ráno. A dle kvality textů je vidno, že redaktoři deníku jsou pro něj zapálení stejně jako já. Slunce v duši. Věrný čtenář z Hynkova
Dobrý den! Každé ráno s velkým zaujetím čekám na nová legrační obrázková dobrodružství Garfielda nebo Snoopyho v deníku Právo. Vlastním všechna čísla Čtyřlístku (jako jeden ze dvou v ČR se mohu pochlubit také speciálním vydáním Drkotačky na Blaťáku s Bobíkovým šampónem z roku 1995) a nyní šetřím na svého prvního barevného Batmana. Vaše komiksové snahy na zadní straně zpravodaje mne však pravidelně vytáčí. Dvě laně a atomový výbuch mi totiž přijdou jako postavy pro zábavné vyprávění zoufale málo. Příští rok tedy prosím, abyste na této zdánlivě nepodstatné složce nešetřili a obrátili se na profesionály! Letošní komiksy totiž stejně jako vloni těší pouze mé děti a jejich voskovky. Kája Korek, komiksový fanda, Březí
GENERÁLNÍ PARTNER
Čtu jen texty Kryštofa Pohla. Miluju ho, miluju jeho styl. Vím, že má holku a je mi to jedno. Klára, Česká Třebová Nevím, proč máte v tom plátku negativní recenze. Chtěl jsem jít třeba do kina a vaše recenze mě úplně odradila. Myslím, že by jste o těch filmech měli psát hezky, aby na ně lidi chodili. Jaký to mám smysl být takhle proti? Fuegotron Píšete to ze srdíčka, to se pozná! Intimní holič, 58 let
FESTIVAL PODPOŘILI
Ty Vaše zmetky se fakt nedají číst. Půlka redakce se akorát láduje namazanými chleby a ta druhá bez přestání vypaluje dole pod schody. Uvědomte si, že od těch Vašich vajglů nechytaj jenom ty Vaše „noviny“, ale i koše! Sám jsem jeden takovej musel hasit SVOJÍ kávou. A pak aby ten plátek měl nějakou úroveň. Svými pseudo-chytrými slovy akorát kazíte tenhle jinak výbornej festival. A ten Váš šéfredaktor, to je taky něco. Člověka s tak mamutím egem jsem ještě neviděl! FUJ! Pepa, Brno Nic z toho nečtu, nezajímá mě to. Koukám se akorát na komiksy, ale těm nerozumím. Milan, Olomouc
HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
HLAVNÍ ORGANIZÁTOR
Ž R A LO K B Í L Ý : O N D Ř E J Č Í Ž E K / SURIKATKA: KATEŘINA SURMANOV Á / PAVILON ŠELEM: ŠTĚPÁNKA IŠTVÁNKOVÁ, MONIKA BARTOŠOVÁ, KRI S T Ý N A L I N DA E N G EL O V Á , K R Y Š T O F P O H L , T OMÁŠ BŘÍZA, JAN GÁL / LENOCHOD: PETR VLASÁK / MYŠOK: KRISTÝNA ERBENOVÁ / DATEL: JIŘÍ FOGL / M A K A C I : T OM Á Š Z A B IL A N S K Ý & R A D I M M Ě S Í C / SPRÁVA ZOO: REDESIGN / ATOL R EDAKCE:
[email protected] 4
AFOHLED 5
