Co si v tomto čísle můžete přečíst? Začíná jaro -146V muzeu -149Literární soutěž -152Skřítek Muzejníček -153Být kouzelníkem -155-
Měsíc knihy -156Chytrý jako encyklopedie -159Restaurace U Labužníka -162Naši sportovci -164Miss Žabka -166-
ROZHOVOR SE SNĚHOVOU KOULÍ ? Jak jistě všichni ví, jsi stvořena z mnoha sněhových vloček. Jak se všechny můžete domluvit? ! Když z nás někdo uplácá kouli, tak najednou jsme jedno tělo-jedna duše. Nevím, jak je to možné, ale vážně to funguje. ? Jaký je tvůj život? ! Většina vloček říká, že máme krátký život. Já tomu osobně nevěřím. Podle mě budeme žít věčně. Ti starší říkají, že až přijde obleva, roztajem, ale to je blbost. ? Takže nevíš, co tě čeká? ! No... Jak to tak vidím, tak si se mnou budou děti házet. ? A co se s tebou stane, když tě dítě hodí? ! Pokud spadnu do sněhu, tak asi nic, ale pokud do něčeho vrazím, tak se rozpadnu na vločky. Někdy větší, někdy menší než dříve. Přesně to nevím, ale učíme se to ve škole. ? Můžeme to zkusit? ! Tak jo. Po našem pokusu se koule vážně rozbila na menší kousky a nebylo s ní rozumné řeči. Teda popravdě jsme nenašli nikoho, kdo by si pamatoval všechno. Linda Bordovská 9.C
Vyhnání Zimy K vyhnání zimy je třeba: desetileté balení olomouckých tvarůžků, dvě silné baterky (svítilny), meč, dva kamarádi a dva hermelíny. O půlnoci natři meč tvarůžky a nabodej na ně hermelíny. Pak jdi k největší haldě sněhu široko daleko, ale přitom ti musí kamarádi svítit na meč baterkami. Pak meč zabodni do té haldy a do tří dnů bude krásně slunečno. Ale je také možnost, že hermelíny spadnou a zima tu bude ještě hóóóóóóóóóóóódně dlouho. Marián Bordovský 7.A
Jak přivítat jaro? Že by jaro? Je to úplně jednoduché - potřebujete pár Hory se nám zelenají, klacíků, zápalky, 1 velký klacek asi 2 metry na Radhošti sněhy tají. vysoký, tvrdý papír (žlutý), nůžky, lepidlo, V potůčcích je vody dost jeden vozembouch, žluté oblečení. Nejdřív živým tvorům pro radost. vystřihneme z tvrdého papíru velké, hodně (Kristýna Liberdová 4.C) velké slunce. Nalepíme ho na dlouhý klacek, položíme pár klacíků na hromadu a zapálíme. Když už bude oheň hořet, stačí se jen žlutě obléknout a vzít do jedné ruky klacek se sluncem a do druhé ruky vozembouch a zpívat: ,,Sluníčko, sluníčko popojdi maličko…“A skákat kolem ohně, mávat s klackem nad sebou a třískat vozembouchem o zem a to do té doby, než oheň zhasne… Veronika Palacká 7.A
Sněženka Rodím se většinou v zimě a umírám na jaře. Můj život bývá velmi krásný. Mám bílou hlavičku a zelenou nožičku. Rodím se vždy s mojí celou rodinou, která je velká. Bývám ale často smutná, když moji maminku nebo někoho jiného zabijí takoví hnusní obrovští tvorové. Vždy k nám čuchají a pak několik z nás zabijí a vezmou k sobě domů. Ale další rok se zase narodíme a opět prožíváme ten samý život jako normálně. Andrea Křesálková 9.A
Vlaštovka A je to tady. Po dlouhých a nekonečných dvou měsících se vydávám na 1 200 kilometrů dlouhou cestu zpátky do České republiky. Tato cesta bude dlouhá, ale výsledek bude pěkný. Tak tedy odlétám. Letím přes velké hory a paseky, louky a lesy. Blížím se k hranicím České republiky a zdáli jsem zahlédl záblesk. Vidím velké opeřené stvoření, vypadá to jako jestřáb. A je to on, strašně moc se bojím, proto letím k zemi, ať mě jestřáb nevidí. V klidu jsem se mu vyhnul a slavnostně jsem přeletěl hranice a blížím se k našemu hnízdu. Po dlouhé desetihodinové Radim Švrček 9.A cestě sedím ve svém teploučkém a bezpečném hnízdě.
Uf. Taková dálka. Už abych byl doma. Bohužel bude ještě celkem dlouhou dobu trvat, než svou rodinu uvidím a po dlouhé době konečně sevřu v náručí. Už se stmívá a měl bych se porozhlédnout po nějakém suchém místě, kde bych mohl strávit noc. Konečně vidím na stromě větev s prázdným hnízdem. Nikdo v něm není, a tak si ho trochu upravím a můžu si nechat něco pěkného zdát. Nezdá se mi ale pěkný sen. Je to spíš noční můra, doufám, že se mým dětem a ženě nic nestalo. Už abych byl doma. Protáhnu se a dám se zase na cesty. A po chvíli konečně vidím své rodné
město. Trefil bych domů i poslepu, takže netrvá ani minutku a jsem na místě. Počkat! Kde je mé hnízdo? Kam se poděla má rodina? Bloudím, hledám všude kolem sebe alespoň náznak, že tu někdo byl. Nic. Začínal jsem panikařit. A tu náhle jsem uviděl vzkaz. Bylo na něm napsáno, že jsme museli změnit bydliště a taky tam byla napsána adresa. Jaký velký kámen mi spadl ze srdce! Chvílí jsem bloudil ulicemi až jsem ji uviděl. Svou ženu a dětí. Jak dlouho jsem se těšil, až je sevřu v náručí a teď jsem se dočkal. Petra Kanioková 9.A
Po dlouhé dovolené v teple, kde neustále příjemně svítilo sluníčko, se vracím do své země. Cesta dlouhá, nožky bolí, křídla pomalu necítím. Jednou jsem i málem přišla o život. Ten hrozně obvodově velký strom mi neuhnul. Já mávám křídly, jak jen to šlo, ale chápejte, ve vysoké rychlosti toho málo zmůžete. Ale chvíli být v bezvědomí také není špatné, aspoň jsem si na chvíli odpočinula. Samozřejmě hlavička poté bolela. No jo, co říct na české stromy, kvalita sama o sobě. „Konečně doma!“ prohlásila jsem po přistávacím manévru do chléva ve své rodné vesnici. Hned jsem se vrhla do svého hnízda, které bylo umístěno blíže u zavěšeného světla, a které mi protentokrát majitelé neshodili jako minule. Vypadá snad moje hnízdo jako od kolegyně vosy? Tedy vosí hnízdo? Já si teda myslím, že je v tom teda obrovský, ale opravdu obrovský rozdíl. Čas utíkal a já se chystala ke spánku. Kdo by nebyl unaven, když pokořil tak dlouhou cestu a při ní poslouchal ty hloupé kecy ostatních vlaštovek? Ještě před usnutím jsem se stihla napít a najíst. Takovou hostinu jsem si ani nemohla vynachválit. No jo, narazit na majitele jako mám já, je malá šance. A k tomu ještě ty krávy jaké jsou kamarádky a to nemluvím ještě o bílých slepicích, co sdílejí se mnou a krávami chlév. „Všude dobře, doma nejlíp. V hnízdečku!“ Linda Rajnošková 9.A
Jsem Vlaštovka. Právě jsem u moře a opaluji se na pláži. Nedávno jsem slyšela od kachny, co už letěla domů, že prý už to doma je bez sněhu. No, já letím až později. Těším se domů, uvidím svůj starý dobrý domek. Mám ho postavený na chlívku, doufám, že tam jsou ještě krávy, protože je tam hodně much. Ale ta dlouhá cesta domů. Vždycky jsem úplně vyřízená. Někdy mám strach, že
nedoletím! Snad se mi to nestane. Jo, ale ještě ty kániska! Už mě jedno kánisko chtělo sežrat, no utekla jsem a chňaplo moji sousedku. Chudák no..., ale letošní zimní dovolená se povedla. Helena Hucovičová 9.A
O nespokojeném vláčku Ve Frenštátě na náměstí bývá často ve výloze vystavený malý vláček. Jezdí stále dokola. Je to malý zmenšený model parní mašinky. Dětem se moc líbí a chodí se na něj dívat. Mašinku ale už omrzelo jezdit jenom do kruhu a přála si jezdit po doopravdických kolejích. Každý den si to přála stále víc a více. A jednou už to nemohla vydržet. Zavřela oči a nahlas vyslovila svoje přání. Jak otevřela oči, zjistila, že je na doopravdických kolejích. Z komínu jí stoupal doopravdický kouř. Byla šťastná. Byla parní mašinkou, a proto ji často nepoužívali. Kolem ní projížděly motorové vlaky a elektrické lokomotivy. Pořád stála na vedlejší koleji a pršelo na ni a z komína se jí už nekouřilo. Byla nešťastná, přála si zase být malým modelem parní mašinky. Zavřela oči a vyslovila svoje přání nahlas. Otevřela oči a viděla, že je zase malá mašinka ve výloze. Nevěděla, jestli to byl sen nebo skutečnost, ale byla šťastná. Byla doma. Jan Liška 3. B
Malá Tyršovka očima 3.B Je to tu lepší o to, že je tu méně dětí než na velké Tyršovce a je tu menší hluk. Líbí se mi třída, protože je vymalovaná a hezky uklizená. Honza Lichnovský Máme tu hezké lavice a zdi. Ale jsem nerad, že když chci jít na záchod, musím jít nahoru. Jakub Novák Ahoj, volám sa Aneta Briedoňová a som zo Slovenska. A tam, kde som ja chodila, tak tá škola sa volala škola Gejzu Dusíka. Niekedy tam bol velký hluk a všetky deti nadávali. Já som to nenávidela. Tu je to iné. Bol to velký šok pre mňa, keď mi maminka povedala, že sa sťahujeme do Česka. Keď som to oznámila kamarátkam, boli s toho smutné. Tu je mi dobre, je to tu skoro to isté. A páči sa mi paní učitelky technika (učení). Zvykala jsem si dlouho, ale potom jsem si přece jenom zvykla. Líbí se mi, že na chodbě není moc dětí a taky že máme jako jediná třída internet. Máme taky novou spolužačku ze Slovenska. Jinak je to tu fajn! Kája Petrová Klad: je nás tu málo, proto přestávky nejsou tak hlučné. Zápory: není tu automat, musíme jít přes ulici na oběd, musíme chodit nahoru na záchod, Danek tu má místo na stojky. Tom Fešar Líbí se mi, že máme velkou třídu. Nelíbí se mi, že máme u holek věčně ucpané záchody, takže nesplachují. Jsme na sebe zlí, hlavně kluci a že musíme čekat, až
nám otevřou školu (má se otevírat v 7.30 hod., ale někdy se otevírá až v 7.35 hodin). Sabina Daňhelová Velká Tyršovka je o trošičku lepší, ale zase je tu větší klid. Třída taky není hrozná, je to tu vymalované a je tu útulno. Kdybych měla porovnávat učitelky a učitele, tak bych napsala, že jsou úúúplně stejní. A výhoda je na malé, že začínáme v 8.00 hodin. A nevýhoda je, že tu je moc moc moc hrozné WC. Ale jinak je tu dobrý. Radka Vašendová Je to tu pěkné. Ale bylo to lepší na té větší budově. Tam to mám blíž k družině nebo k obědu. Ale jsem ráda, že to tu máme barevnější než na té větší budově. A jsem hrozně ráda, že máme hodnou paní učitelku. Viki Lysková
V muzeu Nové muzeum ve Frenštátě na mě udělalo dobrý dojem. Líbí se mi, jak je to vevnitř udělané, žluté a modré osvětlení, průchod jakoby lodí, prostě je to hezké. Nejvíce mě asi zaujala hasičská přilba z dřívějších let. Když ji porovnám s těmi, co používáme dnes, hodně se liší. V muzeu se mi líbilo a klidně bych takové návštěvy dělala častěji. Kateřina Zdarsová 9.B
Myslela jsem si, že toho o Frenštátě znám celkem hodně, ale po návštěvě muzea musím přiznat opak. Překvapilo mě dost věcí, které bych nečekala. Nádherné vitríny byly propracovány do detailu. Mnoho expozic, které by se jinde nenašly, jsme si mohli zblízka prohlédnout. V mnoha muzeích se musí chodit
s průvodcem, ale tady nám nejprve řekli všechno a pak jsme si mohli muzeum prohlédnout sami. Můj dojem z muzea je hodně dobrý a myslím si, že je dobré takové muzeum tady ve Frenštátě mít. Tereza Juríková 9.B
V muzeu se mi to moc líbilo. Líbilo se mi, jak jsme mohli sami chodit po muzeu. nejvíce mě zaujala expozice tkalcovství, že v té době už byli tak vyspělí. Překvapilo mě, že měli i barevné látky (nejčastěji modré). Řeknu vám ale jedno – nechtěl bych v té době chodit do školy. Byla tam moc přísná pravidla a já bych je asi nesplnil. Jsem rád, že jsem v této době a v této škole, kde nejsou moc přísná pravidla. Lukáš Mikeska 6.A Líbilo se mi, jak jsme vyhledávali informace a ty pak psali do pracovních listů. Líbila se mi pokladnice Pohorské jednoty Radhošť – vyřezávaný dům, do kterého se komínem házely mince. Bylo to fajn a rád bych si to zopakoval. Radek Ondryáš 6.A
Návštěva muzea se mi líbila a naučila mě nové věci. Nejvíce mě zaujalo to, že lidé z Frenštátu a okolí se vydali do Texasu v Severní Americe. Já bych se v té době bál jet na lodi tisíce mil. Také se mi líbilo, že jsme na konci hledali různé věci. Bylo to super. Jan Šrubař 6.A Akce se mi líbila, byla velmi zajímavá. Nejvíce mě zaujala expozice Tam za mořem. Pan průvodce byl velmi příjemný. Určitě jsem si rozšířila vědomosti. Kdyby ještě někdy měla být taková akce, byla bych ráda. Leona Marková 8.B
V muzeu se mi nejvíce líbila expozice Tam za mořem. Dříve jsem nevěděla, kdy Frenštát vznikl nebo jak se zdobilo plátno. Také jsem se dozvěděla, že patronem hasičů je svatý Florian nebo že hodně lidí z Frenštátska odcestovalo do Ameriky. Muzeem nás provázel příjemný pán, který odpověděl na všechny naše záludné otázky. Po prohlédnutí všech expozic jsme se rozdělili do skupin a dostali pracovní listy. Andrea Jílková 6.B
V muzeu se mi celkem líbilo. Dozvěděla jsem se pár nových věcí, třeba že v naší škole byla kdysi tkalcovská škola, nebo že v muzeu byla chlapecká škola. Bylo třeba zajímavé, že měli aktovku ze dřeva nebo že Jiří Raška měl v Grenoble na olympiádě číslo 51. Nebo že když žák přišel do třídy, musel se uklonit učiteli. Denisa Chladná 7.B
Dozvěděla jsem se nové věci o Frenštátě, třeba že Jiří Raška měl na drese číslo 51, jak se tiskl modrotisk, jak se tkaly látky. Svatý Florian byl patronem hasičů, Markéta Přadková 7.B měl zabránit ohni.
Nedozvěděl jsem se nic, protože jsem nedával pozor. Pavel Vidiševský 7.B
musely uklonit učiteli, že se motovidlo používalo při tkaní na stavu. Tereza Žižková 7.B
V muzeu jsem se dozvěděl, že tam pracuje můj děda. Martin Morávek 7.B
Nevěděla jsem, že do Ameriky někteří nesměli, že Texas má vlastní vlajku, že aktovky byly ze dřeva, že se děti
V muzeu jsem se dozvěděl, že ve Frenštátě používali modrotisk. Dozvěděl jsem se také, že první osadníci osady Frenstat se jmenovali Alois, František a Martin Knězkovi. Zdenek Rajnoch 7.B
Proč by se mělo chodit do muzea? V muzeu se dozvíme možná i více, uvidíme ty věci na vlastní oči a ne jenom na obrázku. Mají tam také průvodce, který všechno řekne a odpoví snad na každou otázku. Adrian Le 7.A
Když tam sami vyhledáváme odpovědi, tak si toho více zapamatujeme a je to prostě lepší. Veronika Palacká 7.A
Do muzea by jsme měli někdy zajít, ale podle mě stačí dvakrát, třikrát za život. Myslím tím, že do jednoho muzea jít stačí jednou a znova do toho samého je zbytečné. Pavel Brtva 9.A
Protože je to tam fajne. Jsou tam vystaveny různé věci, které se jen tak nevidí. A také se ulijeme z vyučování. Monika Bartošíková 9.A
Spousta lidí neví o městě vše. Měli by se stavit v muzeu a prohlédnout si zajímavé věci. A je to hezky a zajímavě udělané. Patrika Vránová 9.A
V muzeu je uložena spousta uměleckých děl, kulturních památek a dalších zajímavostí, které stojí za to, abychom se na ně podívali. Ondřej Řezníček 9.A
Do muzea by se mělo chodit proto, abychom věděli, jak, kdy a proč se žilo v určité době. Jan Machač 9.A Do muzea bychom měli chodit proto, abychom se podívali, jak to kdysi vypadalo a mohli to porovnat s tím, jak žijeme teď. Radim Švrček 9.A
Mně osobně hodně fascinuje pohled na staré věci, myslím, že je to takové malé odbočení od běžného života a člověk se při prohlídce pěkně uklidní. Petra Kanioková 9.A
Do muzea bychom měli jít proto, že se v něm dozvíme plno nových informací třeba o městě, kde žijeme. David Antoš 9.A
V muzeu se dozvíš nové věci. Některé běžně neuslyšíš a nevyčteš z knížek. A mají tam pěkný interiér. Lenka Bartošová 9.A
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Předmět. který mě v muzeu zaujal (literární soutěž žáků 2. stupně) Zapátrejte v paměti a vyberte si z ní jeden předmět, který vás v muzeu zaujal a zkuste o něm napsat. Délka vašeho příspěvku: 6. třída 30 slov, 7. třída 35 slov, 8. třída 40 slov, 9. třída 45 slov. Takové bylo zadání literární soutěže. Dostali jsme hodně zajímavých prací a vybrali z nich osm nejzajímavějších.
Hana Parmová: Předmět který mě nejvíce zaujal?? Těch bylo celkem dost, ale hodně mě zaujala dřevěná brašna do školy. Nosila ji děcka v našem věku. Děti si je dělaly samy. Určitě byli velmi tvrdé, my v této době bychom je určitě nenosili. Jiří Mladěnka: V muzeu byla šavle ze staré doby. Byla velká a velice ostrá. Ostří jsem sice nezkusil, ale vypadala ostře. Byla ozdobená a vystavená v Paměti města. Rád bych si ji vystavil doma, hodně mě zaujala. Veronika Kuběnová: Motovidlo - je to taková dřevěná věc, která slouží ke tkaní lnu. Zaujalo mě to, protože to bylo takové divné. A průvodce se nás ptal, jak se to jmenuje, nikdo to ale nevěděl. Někomu třeba tak říkají doma, ale mně ne! Vlaďka Kantorová: Nejvíce mě zaujaly šaty asi z devatenáctého století, které i přes stáří nevypadaly špatně. Měly pěknou černo fialovou barvu, za kterou by se v dnešní době nikdo nemusel stydět. Některé maličkosti na nich byly ale přehnané, jako třeba černé peří, které jejich vzhled kazily. Tereza Dumbrovská: V muzeu mě zaujaly šaty, které nosily kdysi bohaté ženy. Dnes už byste je viděli jen v muzeu nebo na plese, ale to jen výjimečně. A ráda bych si je oblékla, možná by mi slušely. Lucie Romanovská: V muzeu mě zaujaly modrotiskové látky, které se tiskly. Vzorů bylo několik druhů, například kytičky, proužky, atd. Vím, že se používá ještě dodnes a jsou velmi drahé. Opravdu to zaujme. Radek Ondryáš: Zaujala mě pokladnička Pohorské jednoty Radhošť. Byla dřevěná a vyřezaná do tvaru domku se dveřmi a okny, byla ještě pěkně zdobená. V komínu byla díra, kterou se vyhazovaly kovové mince. Jan Tesař: když jsme byli v muzeu, tak mě zaujal tkalcovský stav. Stál na podstavci a my se kolem něho tlačili jako sardinky. Vypadal hodně složitě, ale ta látka z něho na tu dobu vypadala moc pěkně. Projekt je financován z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu České republiky
O skřítkovi Muzejníčkovi Paní ředitelka zamkla muzeum a já vylezl z truhly a nevěděl, co budu dělat. Nejdříve jsem šel do expozice Doteky přírody a půjčil jsem si lyže Jiřího Rašky. Ale skok se mi nepovedl, tak jsem musel vzít lepidlo a lyže slepit. Na stropě jsem si všiml čápa. Vyšplhal jsem za ním a přestřihl dráty. Chvilku jsme letěli, ale při přistání se znovu zlomily lyže. Vydal jsem se do expozice Tam za mořem. Vypůjčil jsem si vůz a projel se po všech expozicích. Byla to hrozná spoušť, proto jsem musel zavolat uklízecí četu a hned bylo vše uklizené, spravené. Můj kamarád říkal, že se mnou půjde na půdu, ale už se rozednívalo a přišla paní Petr Vlasák 7.A ředitelka. Když za paní ředitelkou zaklaply dveře, vylezl jsem ze svého úkrytu já skřítek Muzejníček. Společně s kamarádem Myškou jsme se vydali za dobrodružstvím. Nejraději jsme se vozili výtahem a hráli po celém muzeu na honičku. Dnes jsme ale měli práci – uklízení a mytí zvířat. Moc se jim to nelíbilo, ale jednou za měsíc jsme je museli umýt. Pak jsme je vrátili zpátky na místa. Potom už jsme dováděli, hráli na schovku, jezdili po schodech na saních a honili se. Vycházelo slunce a my s Myškou už byli unavení, vlezli jsme do svých úkrytů a usnuli. Za chvíli zachrastil zámek a přišla paní ředitelka. Muzeum zase patřilo lidem. Jana Kalmusová 7.C Cvak! To právě ředitelka muzea zamkla hlavní vchod. Konečně jsem se dočkal a jde se na věc! Ha, recepce, copak tu asi mají? Ale, žádná sláva, jenom jakási lejstra. A co to je na chodbě? Obrazy, ale nějaké dírkované. A taky je nějaká stará puška. Třeba nepoznají, když přibude pár dírek! Pif, paf. Trefa! Copak tu mají dál? Sportovní areál a lyže! Skleněná výloha, která vypadá jako skokanský můstek. Hned si zaskákám. Hop, hop, hop. Super, to je sranda. A co je to tady? Vycpaný orel. Mohl by posloužit jako rogalo? Jasně, já letím!!! To je bomba, tady se dá dělat věcí! Škoda, že se rozednívá. No nevadí, zítra je taky noc. Hup do truhličky. A jsem v bezpečí, tady mě nikdo nenajde. Cvak. Dveře se otevřely Martin Siuda 7.C a vešla paní ředitelka. V zámku zaklapl klíč. Z truhly vyvezl malý skřítek Muzejníček. Hned utíká na půdu pro svého kamaráda Kovalíka. Rozhodli se, že si půjdou hrát s knoflíky. Z dálky je házeli do truhly. Vyhrál Kovalík. Pak se shodli, že si půjdou zajezdit, našli velký vůz a tlačili ho ke dveřím. Dveře byly ale zavřené. Uviděli skřítka Hejska a požádali ho, aby je odemkl. Hejsek odemkl vlastním klíčem a pomohl jim roztlačit vůz. Za dvě hodiny dorazili na půdu. Všichni tři se svezli do přízemí. Za další čtyři hodiny vrátili vůz na své místo. Na chodbě našli terč a pušky. Zastříleli si, všechno uklidili a šli zase spát a čekali na další večer. Zdenek Rajnoch 7.B
V zámku zaklapl klíček. V tom okamžiku vyskočil z truhly Muzejníček a vydal se za svým kamarádem houpacím dřevěným koněm. Nejdříve se asi hodinu vozili výtahem sem a tam. Houpacímu koníčkovi se po hodině udělalo šoufl. Tak toho nechali. V jedné místnosti objevili truhlu a obrázky z knoflíků. Ve skříni ležela miska plná knoflíků. Oba dva se na sebe podívali a Muzejníček vzal misku s knoflíky a začal si hrát, vyrábět a tvořit. Když už byl moc polepený, rozhodl se, že už toho nechá. Houpacího koníčka to velice chytlo a nechtěl přestat. Muzejníček se procházel sem a tam. Najednou uviděl expozici Tam za mořem. Zavolal na houpacího koníčka. Ten toho se smutkem nechal. Oběma začalo tlouct srdce. Vešli dovnitř a uviděli nádhernou loď. Muzejnička napadlo: „A co si tak zahrát na piráty!” Hrozně je to chytlo. Ale byl čas se rozloučit, uteklo to jako voda. Muzejníček zalezl do truhly a houpací koníček zamířil zpátky do stáje. Martina Častulíková 7.B
Výstava Tutanchamon Přijeli jsme na parkoviště k Titanic Hall v Brně, já celý natěšený, jaké skvosty uvidím, jsem popoháněl taťku s mamkou, ať už jdeme. Šli jsme k pokladně, kde kupodivu nebylo mnoho lidí. Paní u poklady zinkasovala 300 Kč za osobu a už to bylo tady, vstupoval jsem do haly, kde byl bar s občerstvením, velké tabule, kde byly napsány nějaké zajímavosti. Také nám tam nabídli elektronického průvodce, ale my jsme si ho nevzali. Pak jsme šli dále a cestou si prohlíželi a četli zajímavosti na tabulích a pak to přišlo, vešli jsme do místnosti, kde byly židle a tři plátna s krátkými filmy o Tutanchamonových předchůdcích. Když videa skončila, paní u dveří nám sdělila, že můžeme vstoupit do další místnosti, kde následoval další film o Howardu Carterovi, který Tutanchamonovu hrobku objevil. Líbilo se mi zpracování, film skončilo při scéně, kdy Howard Carter bere do ruky louč a vstupuje do hrobky. V tu chvíli pořadatelka řekla: „Nyní uvidíte to, co viděl Howard Carter, když vstoupil do hrobky krále Tutanchamona.“ První byla krátká expozice celkového rozmístění věcí ve zmenšeninách. Dále jsme postupovali volně - byly zde různé expozice, impozantní byly jeho svrchní schránky, byly obrovské až neuvěřitelně. Byly tři
a až za těmito třemi schránkami byly sarkofágy. Sarkofágy byly ze zlata, uchvátilo mne to. A úplně nejlepší na celé expozici byla mumie krále v otevřeném sarkofágu, koukal jsem na to asi půl hodiny. Opodál byla rozsáhlá sestava sošek, které patřily k pohřební výbavě mladého krále. V další expozici byla postel, na které král spal, já osobně bych na tak vysoké posteli nespal, ale nemohu popřít, že byla zajímavá. Nohy byly udělány jako lví tlapy a celá byla vyřezávaná ze dřeva a pozlacená. Dále jsme vstupovali do místnosti, kde se za sklem dokola otáčela pohřební maska Tutanchamona. Na tu jsem taky dlouho zíral s úžasem nad preciznosti tak staré civilizace. Dále jsme vstoupili do další expozice, kde byla žezla, pektorály (náhrdelníky), trůny a koruny krále Tutanchamona. Tím už se výstava chýlila ke konci, nezdá se to, ale byli jsme tam skoro dvě a půl hodiny. Vyšli jsme z výstavního sálu a vyšli přímo do obchůdku se suvenýry, kde jsme nakoupili pohledy. Uprosil jsme rodiče, aby mi koupili tričko s obrázkem Tutanchamonovy pohřební masky. Nebyl jsme rád, že to končí, ale zážitek to byl nádherný, mohu zodpovědně říci, že těch 300 Kč za to stálo. Odcházeli jsme směrem k autu a já se naposledy ohlédl za velkým nápisem: Výstava Tutanchamon. Článek napsal Radmil Geryk v Trojanovicích dne 27. února 2009
Chtěla bych být kouzelníkem. Nevím, kolik dětí chce být kouzelníkem, ale řekla bych, že hodně. „Júúú a já budu mít nové barbíny, autíčka a šatičky." Celkem je chápu. Je to fajn, když jsou děti tak bezstarostné. Já už bych to tak asi neviděla, protože jsem starší a už vím, že k životu by mi panenky asi nestačily. Kdybych byla kouzelníkem, nejspíš by mě neměli někteří lidé moc rádi. Nikdy bych totiž nekouzlila tak povrchní věci jako šminky, oblečení. Já osobně bych si těch věcí vůbec nevážila, protože jsem přece nemusela dělat nic pro to, abych tu věc získala. Zaměřila bych se spíše třeba na děti v Africe. Vždyť jsou miliony lidí, kteří nemají co jíst nebo kde spát. A už vůbec nemají peníze na to, aby měl mít takový "luxus" jako my. Petra Kanioková 9.A
Chtěl bych být kouzelníkem, který umí všechno. Plnil bych lidem přání, ale každému jen tři. Potom bych svrhl vlády všech evropských zemí, samozřejmě pro dobro lidí. Vytvořil bych svou vládu, která by dělala vše pro dobro lidí a ti by už žádné přání nechtěli, protože by byli šťastní. A já bych měl klid na svoje koníčky. Ondřej Řezníček 9.A
Chtěl bych být kouzelníkem, který by plnil lidem přání, ale hlavně sobě nejvíce, ale stejně by mě to nebavilo. Všichni by každý den na mě volali jak na psa, abych jim splnil přání. Takže bych asi nebyl hodným kouzelníkem, protože by mě to přestalo bavit. Tak bych chtěl být temným zlým kouzelníkem a ti, které nesnáším, by to ode mě schytali. David Antoš 9.A
Chtěla bych být tím, kdo dělá lidem radost a plní jejich přání. Chtěla bych být kouzelníkem, který umí řešit problémy lidí bez vlastních emocí a problémů. Chtěla bych být osobou, která se stará o druhé a o sebe ne. Jó, to by bylo:-) Rovnou být bohem! Udělat lidem radost a pak se jenom dívat a v duchu se smát, jak málo stačí ke štěstí. No jo, ale co já? Dělali by radost také mně? Nemyslím... Zpátky na zem. Mám dost svých přání a a bych plnila ještě cizí... Zní to dost sobecky, ale každý člověk tahle uvažuje a já nejsem jiná. Ivana Barešová 9.A
Plnila bych přání lidem, kteří jsou neškodní ostatním. Třeba politikům bych nesplnila nic, spíše bych je nechala zmizet. Bylo by mi fuk, kolik přání klidně splním, ale rozmyslela bych se, kdyby nějaké děcko nebo dospělý po mně chtěli třeba kulomet nebo něco takového. Helena Hucovičová 9.A
Plnil bych přání lidem, kteří by chtěli věci, které by nemohli mít. Chtěl bych být tak dobrým kouzelníkem, že by mě lidé platili za pár nějakých kousků denně. A až bych měl více peněz, tak bych si otevřel kouzelnický kroužek a učil bych lidí učit kouzlit. Dominik Táborský 9.A
Březen Měsíc knihy a internetu (podle 9.B) O prázdninách se budu věnovat knize Komu zvoní hrana, mám ji určenou jako povinnou četbu, takže mi ani nic jiného nezbude. Ale myslím si, že i kdybych tu knihu neměla určenou, tak čtu aspoň články v novinách. Na internet bude čas taky, hlavně na ICQ. Pokecám se spolužáky, jak si užívají prázdnin a jestli mi třeba nedají nějaký dobrý tip na strávení prázdnin. Abych je jen nestrávila sezením na internetu a čtením té knihy. Březen je měsíc knihy i internetu, je to tak 50 na 50. Mám ráda knihy od Ericha Marii Remarqua a na internetu se dívám na různé stránky, například YouTube na videa a podobně. Taky jsem na ICQ, kde si domlouvám, kdy a kde půjdu ven. O týdenních prázdninách asi budu venku ve Frenštátě nebo pojedu do Brna. Do Brna jezdím většinou o prázdninách, kde je to ze všech míst na světě
nejlepší. Dá se tam dělat hodně věcí a jít na různá místa a to je pro mě lepší než internet a knihy dohromady. Čtu knihu Soví houkání, je velmi dobrá, ale zase být bez internetu a místo toho pořád číst, tak to ne. Ale zase bych byla chytrá, ale i na internetu je možné něco zjistit a je potřebný i na jiné věci. Prostě z knížky budu mít dostatečnou slovní zásobu a z internetu dostatečně rozvinuté mozkové buňky. Takže z toho vyplývá, že chceme obojí a basta:-)
Učitelé a Měsíc knihy či internetu? Zeptali jsme se několika učitelů, jak budou trávit jarní prázdniny. Jestli s knihou nebo u internetu nebo úplně jinak. Paní učitelka Alena Korčeková řekla: Nikde u ničeho, jedu do divadla na zájezd. Paní učitelka Straková: Ani u jednoho, budu relaxovat na chatě. Paní učitelka Maňasová: U praní, žehlení, mytí oken. Paní učitelka Kociánová: Jak u knihy, tak u internetu (zodpovědně). Paní učitelka Pivcová: Budu celý týden lyžovat, internet ani knížky nechci vidět... Ptaly se Veronika Balcarová, Veronika Hrubišová 7. C
Co čtou druháci? (2.C) Zdeněk Kocián: Já čtu rád. Nejraději mamce. Mirek Boldi: Čtu doma rodičům. Mamce a taťkovi. Čtu doma každý večer. Veronika Šaradyová: Já čtu ráda. Nejvíc se mi líbí knížka Kvak a Žbluňk. Ale nejvíc se mi líbí Kvak a Žbluňk Vánoce. Je to prostě skvělá knížka.
Vojta Charenza: Já čtu někdy rád a právě čtu z encyklopedie. A chodím
si půjčovat do městské knihovny a odsud. Šimon Hauser: Čtu rád. Čtu rád pohádky a encyklopedie. Čtu rád bratrancovi. Rád si půjčuju knížky z knihovny a taky rád čtu knížky o těle. Marek Lanča: Mi se trochu líbí čtení. Čtu si komiksy. Martin Gajdušek: Čtu hodně rád. Čtu rád pohádky a příběhy. Čtu rád Gulliverovy cesty. Martin Žižka: Hodně rád čtu. V poslední době čtu Zvířátka ze zoo. A myslím si, že mi to půjde ještě líp. Míša Krupová: Já čtu knížku o šelmách. Anebo dinosaury. Ale já mám i ráda o žralocích. Jirka Sladký: Mám rád čtení. Rád čtu čítanku. Čtu mamce a taťkovi. Taky dávám doma hádanky, oni mi taky dávají hádanky a já na ně odpovídám.
Marie Svobodová: Já mám jako třetí nejlepší předmět češtinu a čtení. Ráda si čtu knihy ze své knihovničky. A nejraději si čtu medvídka Pú. Kristýnka Štěpničková: Já čtu knížku o Patovi a Matovi. Anebo čtu knížku O pejskovi a kočičce, nebo Šrekovi. Vašek Raška: Mám rád čtení. Poslední dobou čtu hodně komiksů o vesmíru. Myslím o pozorování hvězd. Z komiksů nejraději čtu Čtyřlístek. Klárka Kubečková: Čtení mě baví, je to můj nejoblíbenější předmět. Rodiče mi nečtou pohádky. Jsem už velká na to, aby mi četli. Čtu si sama. Aneta Šturalová: Já si ráda čtu, proto mám doma knížku o zvířatech. Já ráda čtu, abych se mohla stát paní učitelkou. Já čtu proto, protože mě baví
příběhy. A čtu bráchovi. A taky poslouchám moji mp3. Filip Kellermann: No, já čtu rád. Moje oblíbená knížka je čítanka. Ale čtu nejraději večer. David Člupný: Já rád čtu knížku od Františka Halase Před usnutím. A ještě rád knihu od pana Zdenka Millera Krtek a raketa. No tak tyhle knihy rád čtu.
Jak se pozná dobrá kniha? Dobrá kniha se pozná, když dokáže alespoň trochu zaujmout. Musí být přiměřeně dlouhá a nesmí tam být mnoho obrázků. Taky musí mít smysluplný děj. Měla by dotyčného čtenáře bavit, aby ji po 4 kapitolách neodložil do poličky. Mohla by mít i poutavý název a obal. Obsahovat by měla ne moc složitá slova, ať ho pochopí každý čtenář. Magda Šnajdrová 8.C
Nejlepší kniha se pozná tak, že v knize jsou stručné texty a hodně obrázků. A taky jestli má více listů. Pokud má jen 5 listů, tak to asi skoro nikde nekoupí. Kniha by měla mít děj a svůj konec. Aneta Václavíková 8.C
Dobrou knihu nepoznáš podle obalu, ale podle příběhů. Pokud chceš poznat knihu, musíš si ji přečíst. Marek Kahánek 8.C
Já knížky moc nečtu, takže těžko říct…, ale určitě se pozná třeba podle toho, co mě baví, když si vybírám knížku, tak se podívám na obsah, ať vím o čem je ... A jestli je ta knížka opravdu dobrá, to zjistím, až ji přečtu. Sabina Tománková 8.C
Některé knihy se poznají podle názvu a spisovatele, ale ne vždycky. Většinou když mě neupoutá název, tak tu knihu nečtu. Taky od některých spisovatelů mě knížky nebaví. Ale nejlépe se knížka ohodnotí, až když se přečte. Tereza Šlechtová 8.C
Dobrá kniha je ta, která má známého a dobrého autora. Dobrá kniha má zápletky a případy, které se řeší. Je dlouhá, propracovaná a hlavně napínavá, strašidelná. Prostě záhadné případy. Petr Zdarsa 8.C
Už vím proč, aneb Chci být chytrý jako encyklopedie 1. KOLO LITERÁRNÍ SOUTĚŽE - UŽ VÍM PROČ Literární soutěž, o kterou jde především, je vyhlášena na podporu tvořivého psaní. I v tomto případě ale budou děti pracovat s encyklopediemi. Všem ročníkům, které se literární soutěže zúčastní, budou dány tři pojmy, jež se musí v práci objevit. Tyto pojmy budou většinou naprosto neznámé, takže ten, kdo s nimi bude pracovat, si musí v encyklopedii zjistit, jde-li o rostlinu, zvíře apod. Ty pak do svého příběhu začlení. Děti mohou zvolit jakoukoliv formu psaní – pohádku, dopis kamarádovi, povídku, sci-fi apod. Očekává se, že příběh bude mít logický děj – ne pouhý seznam nákupu apod. Děti třetích a čtvrtých tříd mají slova vždy jednoznačně dána. Pojmy pro 3. ročník: lžičák pestrý, rosomák, wapiti
Pojmy pro 4. ročník: kulíšek nejmenší, vodouch, blahovičník
Ahoj Kajko, dlouho jsme se neviděli, a tak ti chci napsat, co se mi nedávno přihodilo. Jednoho dne odpoledne jsem se vypravila do lesa. Šla jsem směrem k řece Lomné, ale nedošla jsem k ní, zabloudila jsem. Usilovně jsem se snažila najít cestu zpátky. Bohužel jsem ji nenašla. Začínalo se stmívat, a tak jsem šla večer lesem ve strachu, že se mi něco stane. Najednou jsem slyšela houkání. Nejprve jsem si myslela, že se mi to jen zdá, ale poté, kdy jsem kráčela dále, tajemné houkání zesilovalo. V tu chvíli jsem ve tmě spatřila zářivé žluté oči. Byla to sova. Přeletěla nade mnou, až jsem se lekla a přistála na krásně měsícem osvíceném stromě. Díky mé znalosti sov jsem poznala, že se jedná o kulíška nejmenšího. Šla jsem dál a najednou jsem se ocitla na
cestě. Pár minut mi trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak jsem rozpoznala, že jsem před brankou našich sousedů! Rychle jsem se rozběhla k naší brance a do našeho dvora a zazvonila na náš dům. Maminka mi otevřela a já jsem byla šťastná, že jsem doma. Když jsem všechno rodičům povyprávěla, šla jsem se umývat. Ale to zdaleka toho dne nebylo všechno. Během sprchování jsem si všimla, že něco tmavého leze z kanálu. Vyskočila jsem z vany, hodila na sebe župan a zapištěla: „Tatíí!” Taťka rychle přiběhl a zeptal se mě, proč pištím a smál se: „Vždyť je to jen vodouch!” „Je to pavouk,” ječela jsem. Později mi taťka vysvětlil, že vodouch je pavouk tkadlec, který dělá pavučinu ve tvaru zvonu, potom ji naplní bublinami a žije v ní. Pozdě večer, kdy jsem se před spaním ještě četla, jsem narazila na slovo nebo spíše název - blahovičník. Chvílí jsem si nad tím lámala hlavu, ale už jsem byla dost unavená, a tak jsem to vzdala. Druhý den ráno jsem se ve škole zeptala paní učitelky, co je to blahovičník. Paní učitelka mi řekla, že je to listnatý strom, který má bílou kůru. Hned co jsem po škole přišla domů, řekla jsem mamince, že jsem se dozvěděla, co je to blahovičník. Maminka se mě zeptala, co to je a kde jsem se to dozvěděla. Řekla jsem jí, že jsem na ten název narazila v mojí knížce a ve škole jsem se zeptala paní učitelky, co to je. Když přišel domů taťka z práce a ptal se mě, jak jsem se měla a co jsem dělala ve škole, řekla jsem mu, že jsem se dozvěděla, co je to blahovičník. Tak milá Kajko, už to víš i Ty. Doufám, že mi taky napíšeš, co se přihodilo tobě. Tak ahoj a ať se ti daří. Hanka Hana Smělá 4.B
Na mýtince u lesa Na mýtince u lesa se jednoho jarního dne potkala tři zvířata. Jedním z nich byl rosomák a hned se začal vytahovat: „Podívejte se, jak jsem mrštný, jak mám krásný kožíšek, kdo z vás umí udělat salto jako já?” Uslyšel to wapiti a hned začal: „Rosomáku, ty nevíš, že já patřím k největším jelenům na světě, vážím 450 kg a jsem králem lesa, tak se moc nevytahují, prcku!” Z rákosí se ozval lžíčák pestrý: „Hej, kdo z vás je věrný celý život své partnerce, vy nekňubové!” Jak se hádají, kdo je lepší, ani si nevšimli, že na stromě přistála moudrá sova Anna Vašíčková se svou třídou malých soviček. Sovičky se zvířátkům smály a paní učitelka jim řekla: „Vidíte, děti, jak hloupý je ten, kdo se vytahuje a myslí si, že je lepší než ostatní? Zapamatujte si, že každý je něčím krásný.” Anežka Vacková 3.B
Jak lžičák pestrý hledal ztracenou lžičku Každé ráno lžičák pestrý jedl svou dobrou rybí polívčičku. Už si na ni tak zvykl, že nejedl nic jiného. Jedl ji lžičkou, kterou měl od svého vylíhnutí. Vždy si ji
dával do kapsičky od kabátku. Jednou, když si udělal jídlo, zjistil, že ji v kabátku nemá. Jak teď bude jíst? Šel ji hledat. A mezitím ji našel jelen wapiti. Zkoušel s ní vyhrabávat kořínky, ale nešlo mu to. Paroží a kopýtka jsou lepší. Zahodil lžičku. Skákal kolem divoký králík a našel ji. „Jé, ta je pěkná!“ A zkusil s ní vyhrabat mrkev. Ale nešlo mu to. Zahodil lžičku také. Šel kolem rosomák. „Jé, to je hezká lžička. Já ji použiju na svou rybí polívčičku, protože vždycky když vylizuju talíř, mám zmáčený čumáček. Teď už si ho nezmáčím, protože vždy u jídla budu používat tuto lžičku.“ Lžičák pestrý bez té lžičky neuměl jíst. Už tři dny nejedl, a proto ji stále hledal na každém kroku. Celý udýchaný se dovlekl až k rosomákovi, který si zrovna pochutnával na své polívčičce. Lžičák viděl, že rosomák jí jeho lžičkou. „To je moje lžička,“ řekl lžičák, „já bez ní neumím jíst. Už tři dny jsem nejedl. Vrátíš mi ji, prosím?“ A rosomák řekl: „Jó, vrátím. Ale musíš mi ji někdy půjčit. A teď ochutnej moji polívčičku, kterou jsme uvařil. Určitě máš hlad.“ „Děkuji,“ řekl Jan Liška 3.B lžičák. A od té doby se stali přáteli.
Co to jsou zákony schválnosti (podle 9.A)? Vždy se něco přihodí, kdy se nám to nehodí. Zákon schválnosti je docela vtipná věc, které se člověk prostě nevyhne. Nejhorší na něm je, že nemáte komu co vyčítat. Je tam víc věcí, které se přihodí v nevhodné chvíli. Ze školy: Když se naučíme na zkoušení, učitel Když jsem naučená, tak nepíšeme, řekne, že se budeme dívat na televizi. a když se na to ani nepodívám, píšeme Když dostanu ve škole jedničku, vždycky. nemám žákovskou, když pětku, Když z písemky dostanu jedničku, žákovskou už mám. tak se to nepočítá, když dostanu pětku, Když mě učitel zkouší, nikdy mi tak se to vždycky píše. nedá to učivo, které jsem se učila nebo Když zjistím, že mám v příkladu když se naučím, nezkouší a když nic chybu, učitel řekne, odevzdejte. nevím, najednou si na mě vzpomene. Když si po dlouhé době vezmu věci, Když se člověk postaví k tabuli, že budu cvičit, tak se necvičí. momentálně zrovna nic neví, ale Když mám dobrou svačinu, bolí mě v lavici ví všechno. břicho. Jednou si donesu svačinu a nemám hlad. Trampoty s telefonem: Když mi zazvoní telefon, běžím tam, když to vezmu, přestane zvonit. Celý den nikdo nevolá a jak spěchám, zvoní mobil jako o život. Jednou se podívám na mobil a hned mi ho zabaví.
Z domova: Když chci jít ven, začne pršet, když nechci ven, tak je pěkně. Když se chci učit, všechny andulky začnou pískat. Když jsem o víkendu doma, chci se dívat na televizi, jenže tam nic není. Kdy se člověk jednou dokope k úklidu, je doma pořádek. Když chci pařit, pak nejsou lidi, když jsou lidi, musím domů. Když si vezmu botasky, vyjdu ven a tam sněhu po kolena.
Frenštátský sedmihlásek V pátek 6. března jsem se s mnoha jinými zpěváky zúčastnila pěvecké soutěže Frenštátský sedmihlásek, která se uskutečnila v Centru volného času Astra. Zpívaly se valašské písně. Na tuto soutěž a mnohé jiné pěvecké soutěže jsem jezdila velmi často (ještě asi před půl rokem), mnohem raději mám ale písně umělé, hlavně ve stylu hip-hop, rap... , ale jelikož takových soutěží, ve kterých si lze zvolit jakoukoliv píseň, tedy její žánr, je poměrně málo, nic jiného mi nezbývá. Začalo se druhou kategorií a pak až první a nakonec následovala dua. V porotě byli samí muži a ani jedna žena, což jsem od třetí třídy, kdy jsem si oblíbila zpěv, doposud nezažila. Ale co už. Účastníků soutěže nebylo mnoho, ale sami porotci říkali, že bylo z čeho vybírat a že to bylo celkem těžké. A měli pravdu, byla tam velká konkurence. Dokonce i lidé z Tv se přišli podívat a pochopitelně natáčet. Potkala jsem i své dávné soupeře. Na rozdíl od nich jsem si je nějak nepamatovala. Původně jsem měla zpívat i duo s nejmenovaným spolužákem, ale to z nejmenovaných důvodů padlo. Nakonec bylo jen jedno duo, každopádně jsem vyhrála už podruhé v této soutěži a postupuji také podruhé do Valašských Klobouků, kde se pokusím probojovat se do Velkých Losin. Ještě mě čeká soutěž v Kunčicích a poté to zakončím v Brně a končím se zpěvem. Proč? Podle mne to nemá budoucnost. Tímto bych chtěla poděkovat paní učitelce Šmírové za přihlášení do soutěží a paní učitelce z družiny za to, že šla se mnou a byla mi po celou tu dobu oporou. Denisa Bylo to vskutku zajímavé dopoledne! Zaděláková 8.C
Restaurace U Labužníka Nápad zařídit si ve třídě jednodenní restauraci se vším všudy se dětem zalíbil. S odhodláním v srdci a slovy: …při práci v naší restauraci musíme být rychlí jako draci. Když pak dobré jídlo uvaříme, úsměvy hostům na tváři vykouzlíme…
se všichni s neskutečným elánem pustili do jeho realizace. Čekalo nás všechny mnoho práce. Během pár dnů jsme se změnili v tým kuchařů se dvěma šéfkuchaři v čele, hbité číšníky a číšnice, štáb poradců, ředitelku podniku, manažerky
a ostatní personál (včetně pomocných sil v kuchyni), který pak bude vždy ochotně po ruce. Společně se plánovalo, kdy půjdeme nakoupit suroviny, koho si pozvat na návštěvu, jak hosty usadit, jak vše vyzdobit. Ve třídě se kupily nažehlené ubrusy, stylové oblečení, kuchařské knihy, různé recepty studené kuchyně. Vybrat si z nabídky nebylo opravdu lehké. Konečně přišel pátek 27. února, náš projektový den. Většinou se vyrábělo ve cvičné kuchyni, asistovali ochotní tatínkové, maminky i vysokoškolačka na praxi, tekly cibulové slzy, šermovalo se vařečkami, bojovalo s hromadami nádobí. Děti pracovaly ve skupinách, všichni si byli navzájem prospěšní a měli možnost zažít pocit úspěchu. Připravené pomazánky, zeleninový salát, nazdobené chlebíčky, jednohubky a voňavá pizza pak byly bez konkurence a návštěvníci „třídní restaurace“ estetiku výrobků ocenili a na všem si pochutnali. Hosté jídelní lístky zkoumali opravdu pečlivě a mnozí si pak odnášeli s sebou recepty na pirátské jednohubky, vitamínovou injekci, zažeňhladovky, královské ďobání či na salát pro mlsné jazýčky. Sliční číšníci obsluhovali hosty a nevěděli, kam dřív skočit, někteří zase urovnávali jídlo, upravovali tácy, nabízeli nápoje. Slova poděkování, nadšené a spokojené obličeje dětí i dospělých, atmosféra prosycená smíchem a pohodou byla pro mě tou nejhřejivější odměnou.
Děti si budou dlouho pamatovat, co jim návštěvníci napsali na památku: …takové pěkné posezení bychom si z profesionální přípravy pohoštění přáli opakovat každý pátek i výzdoby prostředí …radost pohledět na zapojené rodiče, …děti byly skvělé, hrály si na hodné kteří společně s aktéry projektu a slušné dospělé, zdvořile se ptali na přání zákazníků, vytvořili výborný pracovní tým …dnešek byl krásným zážitkem, děti přeji všem, aby tato hra nám všem udělaly kus práce vešla do paměti …vaše práce a vynikající výsledky …ať vám ve třídě vždy svítí sluníčko jsou důkazem toho, kolik má človíček …moc se nám líbilo a těšíme se, že nás v sobě ukrytých schopností zase příště něčím překvapíte, rádi … jsme velmi mile překvapeni přijdeme zase Mgr. Zdenka Gemrotová 4.C
Naši sportovci (tentokrát skokani na lyžích) Míša Rajnochová 6.A: ? Jaké děláš jiné sporty? ! Závodně jenom skoky na lyžích a jinak mě baví i fotbal (s kámošema). Já jsem spíš na klučičí sporty. ? Jak ses dostala ke skákání? ! Ke skákání jsem se dostala díky svému bratrovi Pavlu Rajnochovi. Když skákal on, zkusila jsem to taky a zůstala jsem u toho. ? Jaký je tvůj osobní rekord, největší úspěch?
! Můj rekord si přesně už nepamatuji, ale největší úspěch byl nedávno v Harrachově a byla jsem Mistryně ČR za rok 2009. ? Kolik jsi už absolvovala závodů, skákala jsi i někde v cizině? ! Skáču už od šesti let, takže je jich moc a v cizině jsem byla třeba ve Slovinsku, Rakousku, Polsku a Německu. ? Kolik holek skáče v Česku (ve Frenštátě) na lyžích? ! Ve Frenštátě jsme dvě, ale v ČR přibližně asi 11 holek. ? Máš čas myslet na něco, když se odrazíš z hrany můstku? ! To se v té rychlosti nedá stihnout, ale musím myslet na to, co mám udělat, abych letěla. ? Lákaly by tě lety na lyžích? ! Určitě by mě lákaly, pokud bych ještě skákala. ? Jak se ti spolupracuje s kluky? ! Někdy mě mezi sebe vůbec neberou, ale někdy se mezi sebou škádlíme, ale jinak jsou fajn:-)
? Jak jsi vysoká a jak těžké a dlouhé máš lyže? ! Vysoká jsem přibližně 164 centimetrů, ale pořád rostu, takže se výška mění. Jak těžké mám lyže, to fakt netuším, ale poslední délka lyží je 230 cm. ? Jaké máš plány do budoucna, jak dlouho chceš skákat? ! Plány ještě nemám, ale skákat chci určitě ještě dlouho. ? Z jakého nejvyššího můstku jsi skákala? ! Zatím v Desné na K60, ale v létě budu skákat i větší. Třeba už chci jít na K70 v Rožnově. Sebastian Kellermann 3.A: ? Jaké děláš jiné sporty? ! Žádné ? Jak ses dostal ke skákání? ! Náhodou jsem šel s rodinou kolem můstků, kde se trénovalo. Natolik mě to nadchlo, že jsem se přihlásil. ? Jaký je tvůj osobní rekord, největší úspěch? ! Nejdále jsem skočil na můstku K - 28 19,5m. Můj největší úspěch je druhé místo na Čokoládové ceně ve Frenštátu p. R. ? Kolik jsi už absolvoval závodů, skákal jsi i někde v cizině? ! Nevím přesně, ale bylo jich hodně. V cizině jsem ještě nebyl. ? Co si myslíš o holkách, které skáčou na lyžích? ! Holek je málo, ale jsou dost dobré, někdy skáčou dále než kluci. ? Máš čas myslet na něco, když se odrazíš z hrany můstku? ! Myslím na to, abych skočil co nejdál. ? Lákaly by tě lety na lyžích? ! Docela jo.
? Láká tě velký můstek ve Frenštátě? ! Celkem i ano, ale mám na něj ještě dost času. ? Skáčeš raději na sněhu nebo na hmotě? ! Raději na hmotě, protože je to bezpečnější a může se trénovat skoro pořád. Na hmotě se líp učí třeba doskok (telemark). ? Bolí tento sport? ! Podle toho, jak spadnete. Můj nejhorší pád byl na K21 a to jsem hodila jenom jedno saltíčko, ale zatím se mi ještě nic horšího nestalo:-)
? Chtěl bys mít na radnici pamětní desku, jako má Jiří Raška? ! O tom jsem ještě nepřemýšlel. ? Jak jsi vysoký a jak těžké a dlouhé máš lyže?
! Měřím 138 cm a lyže měří 2m. ? Jaké máš plány do budoucna, jak dlouho chceš skákat? ! Zatím si nedovedu představit, že bych někdy se skákáním přestal.
? Z jakého nejvyššího můstku jsi skákal? ! Z K - 28 v Novém Městě na Moravě. ? Láká tě velký můstek ve Frenštátě? ! Jasně.
? Skáčeš raději na sněhu nebo na hmotě? ! Raději mám hmotu. ? Bolí tento sport? ! Zatím jsem neměl větší pád, tak nevím, ale určitě mě to čeká.
Otázky vymýšleli členové kroužku Počítače a psaní
Miss Žabka a Mr. Bahňák Se slovy - v jednotě je síla - jsme dali dohromady třídní partu a vydali se na 11. ročník veselé soutěže pro šikovné holky a kluky Miss Žabka a Mr. Bahňák 2009, kterou dne 25. března pořádalo Centrum volného času Astra. Na souboj šikovnosti se zástupci 4. a 5. tříd všech škol v okolí jsme vyslali Lucku Holušovou a Lubana Svobodu. Na lavicích nám rostla hromada povzbuzujících pomůcek – mávátka, (Kristýna Liberdová 4.C) třepetalky, transparenty i hodně hlasité hudební nástroje. Vymýšlelo se vhodné logo, řešila se možnost zeleného oblečení. V sále jsme bez rozmýšlení obsadili vyvýšená místa a získali tak opravdu dobrý přehled o protivnících. Kmitání mávátek a intenzitu pokřiku by nám mohli závidět mnozí váleční bojovníci. Však jsme taky obhájili třetí místo a za odměnu dostali velikou mísu zlatavých koblížků. Náš žabáček Luban se všem přítomným i porotě moc líbil, umístil se na druhém místě. Vůbec mu ale nestačilo, že měl za partnerku hnědookou Lucku, donesl si s sebou na soutěž žabičku Karolínku a pro její hebký kožíšek dokonce složil básničku: 4.C
Veselé soutěžení Žabiček je tady plný sál, Bahňáčkové stojí opodál. Spolu chtějí soutěžit, ale musí sami chtít. Pokud všichni zapnuli svaly, pěkné ceny je čekaly. A tak přejme úspěch všem, hlavně všechno s humorem.
„Žabka, žabka, žabička má veliká očička. Na boku má kytičku a na krku mašličku. Jmenuje se Karolínka, se mnou každý večer spinká.“
Miss Žabka a Mr. Bahňák 2009 Letošní Miss žabka se konala 25. 3. 2009 v Kulturním domě. Já sama jsem na ní byla jako soutěžící. Trénovali jsme od 8 hodin do 12 hodin, pak jsme měli pauzu na oběd. Po obědě jsme šli na to. Začali jsme tím, že jsme se představili. Pak přišla řada na soutěže, první soutěž byla trhání a stříhání hada z novin. Při další soutěži jsme stavěli hrad, ale ty kostky jste si museli házet. A pak to přišlo vyhlášení Žabky kamarádky. Já a můj kamarád jsme to vyhráli. A je tu finále, na 3. místě se umístila žabka jménem Veronika a bahňák Adam. To bylo pro naši třídu super, protože Adam je z naší třídy. Druhé místo obsadila Klára a Luba z naší školy a první místo Mr. Bahňák získal Dominik z Tyršovky (5.B) a Miss žabku jsem vyhrála já. Jako nejlépe fandící třída jsme taky vyhráli, byl to super zážitek Sára Zrůstová 5.A
Školní nemoci Jaké můžeme mít nemoci ve škole? Určitě si každý okamžitě vybaví rýmu, kašel atd. Co takhle jiné nemoci, jako např. nemoci na písemky, nemoci na učebnice atd. Trochu vám popíšu, jak se nějaké nemoci projevují. Nemoc na písemky se pozná podle toho, že před tím než se začne psát písemka, tak se začnete strašně stresovat, např. co když dostanu špatnou známku, co tam bude, vždyť to všechno zapomenu ještě předtím, než se rozdají papíry a zadání. Učebnicová nemoc se pozná podle toho, že často necháváte učebnice doma, což znamená, že na ně máte nemoc a když si ji dáte do aktovky (batohu), tak se vám ta nemoc jenom zhorší. Dominik Schneiderka 7.A
VŠI Někteří z nás se tohoto štítí, někteří dokonce bojí. Kdo by se nebál? I přes to, jak jsou malé, má z nich respekt snad každý. K takovým breberkám můžeme přijít velmi snadno. V autobuse, ve škole, u kamaráda či kamarádky. Možností je spousta. Pokud vši dostanete, je dobré buď nechodit do školy nebo si dávat pozor, abychom nikomu nepůjčovali nebo od nikoho si nepůjčovali čepice, sponky, čelenky atd. Pokud vás neustále svědí hlava je dobré říct rodičům či někomu jinému, aby vám prohledali hlavu, jestli vám tam nic „neběhá“. Pokud vám něco
na vaší hlavě běhá, nevěšte hlavu. Stačí zajít do lékárny a koupit si přípravek proti vším (šampóny, spreje, hřebeny...), možností je spousta. V dnešní době máte na výběr. Před 50 lety moc na výběr neměli. Buď neustále vyčesávali vši jemným hřebenem nebo si myli vlasy petrolejem. Tato metoda byla bohužel složitější, avšak účinnější. Poté, co jste si na vlasy nanesli petrolej, museli jste si vlasy zabalit do igelitu a nechat účinkovat (nejlépe celou noc). Pak jste si vlasy umyli normálním šampónem, alespoň 5x. Petrolej jste sice smyli, avšak jeho zápach zůstal na vlasech. Kromě zápachu je tady ještě další nepříjemný účinek: jak jistě víte, petrolej je žíravina. Tudíž máte hlavu „spálenou“. Proto buďme rádi, že máme na výběr. Linda Bordovská 9.C
Je měsíc knihy a internetu …
… knihovny či k počítačům …
… každý kdo přijde do …
… dostane dárek.
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Milan Janda, Lada Chromelová, René Strnadel Komiks: Jan Tesař Fotografie: Petr Ondryáš, Zdeňka Gemrotová, Marek Křištof http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] http://www.druhepatro.ic.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 6. 4. 2009
