Inf
želvík
1. číslo pro školní rok 2009/ 2010 Rozhovor s Radkem Johnem Evou Rýznerovou Jirkou Mádlem Michalem Vieweghem Anketa, vtipy, stránka pro prvňáčky a ještě mnohem více.
Na úvod Jedna z věcí, která se po začátku školního roku vrátila do starých kolejí je školní časopis. Po počátečním nadšení sice článek nevytvořili všichni, ale jako začátek je to určitě dobré. Přivítali jsme mezi sebou pár nových členů, kteří se hned blýskli svými perfektními články. V tomto čísle se můţete těšit na rozhovory se známými osobnostmi nebo na zápisy z besed, které se konaly v městské knihovně. Někteří uvítají informace o pochodu na Křemešník a 9.A určitě potěší, ţe ani letošní osmáci to s hledáním pramenu Bělé neměli jednoduché. Pro prvňáčky, i kdyţ jim ještě bude muset předčítat paní učitelka, tu máme pár říkanek a obrázků, světlo světa spatří i jejich výkresy. Nezbývá neţ popřát hezké počteníčko. Jitka Němcová 9.A A ještě básnička od Zdeňky Dolejšové z 5.B
Ekolog Povídá si papír s kovem, ţe by jednou chtěl být ekologem. „Co v tom vidíš za vědu?“ povídá kov papíru. Papír říká: „Chtěl bych odpadu dát sbohem a být vyučeným ekologem. Třídit hezky odpádek a ze světa sprovodit pár skládek.“ „To není špatný nápad,“ povídá kov, „za rok budu vyučený ekolog.“
„K pramenům Bělé“ Dne 17.9.2009 jsme my, 8.B, vyjeli autobusem na tradiční školní exkurzi osmých tříd, která nesla název „K pramenům Bělé“. Sraz jsme měli v 7 hodin na autobusovém nádraţí.Většina z nás byla ještě nedospalých, tak byl při jízdě autobusem relativní klid. Autobus nás vyloţil na rozcestí v Ostrovci, kde jsme se uţ orientovali pomocí buzol, map, plánku a samozřejmě rad našich vţdy ochotných a milých učitelek – paní učitelky Medové a Hlaváčkové. Kdyţ jsme zjistili potřebné informace, vydali jsme se na cestu. Cesta byla příjemná a dobře promyšlená a hlavně , naše třída konečně po 8 letech byla něco jako parta. Po několika hodinách chození jsme dorazili do vesničky Bělá, kde jsme prováděli chemické rozbory místního potůčku. Rozbory byly pro nás zajímavé a vzhledem k tomu, ţe máme chemii 1. rokem, a protoţe jsme chytří a zvídaví, byli jsme brzy hotovi a hledali jsme hlavní náplň naší exkurze-
pramen Bělé.Ti první, co si to hnali vpředu (mezi nimi jsem byla mimochodem i já), by pramínek asi nenašli. Nebýt Štěpána Hunala, šli bychom asi aţ někam k lesu jako předchozí osmáci- dnešní 9.A- teda aspoň tak nám to vyprávěly paní učitelky. Ani na naši kondičku samozřejmě nemohly paní učitelky zapomenout, a proto jsme pokračovali lesem a polní cestou do Veselé, kde jsme vykoupili místní „sámošku“ a přemístili se s dobře najedenými ţaludky na hřiště. Tam jsme plnili většinou zeměpisné úkoly, které byly na první pohled namáhavé, ale my jsme to jako správní zeměpisní nadšenci zvládli levou zadní.Na konec jsme měli několik okamţiků, které jsme si mohli vyuţít sami pro sebe. Kluci hráli fotbal a holky si většinou povídaly.Kolem jedné hodiny se zavelelo na odchod, rozloučili jsme se s paní učitelkou Hlaváčkovou a po pár minutách uţ jsme nasedali do autobusu a plni
zajímavých záţitků jsme si to „drandili“ domů. Podle mě se exkurze velice podařila, byla zajímavá a pohodová. Poznali jsme také, ţe učitelky nejsou jenom přísné a protivné, ale ţe jsou i překvapivě milé. Doufám, ţe budoucím osmákům se bude exkurze „K pramenům Bělé“ líbit tak, jako mně.
Mariam Baldé 8.B
„Na
Křemešník autobusem, vlakem, pěšky a na kole“
Ve středu 7.10.2009 jsme se my, osmáci, sebrali a rozhodli se uskutečnit výlet na Křemešník, abychom si ověřili naše výpočty v praxi. Jako první vyjíţděli nadšení sportovci na kole (po příjezdu na Křemešník jejich nadšení kapku ochladlo). Potom další skupina vyrazila na „vlakáč“,dojeli do Zajíčkova a odtud šli pěšky na Křemešník. A na konec my- hezky před
odjezdem jsme si došli na oběd a pak autobusem za ostatními na Křemešník. Tam jsme se všichni sešli, zapsali si čas, kdy dorazili poslední, odpočinuli si a někteří se naobědvali. Všichni jsme se společně vyfotili a vypravili jsme se po skupinách na zpáteční cestu. My, pěšáci, jsme se vydali po červené značce domů. Prodírali jsme se lesem, houštím, přes pole a louky, aţ jsme se v půl
čtvrté doklopýtali do Pelhřimova. Někteří měli kliku, ţe na cestě zpět se šlo kolem jejich domu, kdeţto ostatní se museli plazit přes celé město. Dorazili jsme o hodinu déle, neţ bylo v plánu. No a tak skončila středa a čekal nás ještě čtvrtek a pátek normálního vyučování bez úlev. Příští týden zjistíme, jestli naše výpočty jsou správné. Barbora Valentová, 8.B
A.Hotovcová 1.B
Beseda se spisovatelm, Radkem Johnem (beseda se konala 7.10. v Městské knihovně ) Na začátku všichni pana vzácný druh vymře. Druhá „To je jednoduché, Johna vřele přivítali, přišlo ţidle je ochutnávání vín. Ta vymyslel jsem ho.“ Pak nám spousta lidí. Pan John se třetí ţidle patří pan John vyprávěl o rozpovídal o svých zájmechspisovatelství. Našel se zde zkušenostech se dá se to rozdělit na 3 ţidle. jeden muţ, kterému opravdu vzducholodí. Témat se našlo Ta první je scénaristická, vadil styl našich politiků a ještě hodně. Vše zakončil pan John řekl, ţe scénáristé tak divoce gestikuloval slovy: „Bylo mi s vámi pomalu vymírají, protoţe rukama, aţ ho pan John dobře“. z honoráře dostanou bud´ musel přerušit. Po pár minimum, nebo vůbec nic. otázkách mi to nedalo a (Jozefína Vytisková,Pavla Nejlepší by prý bylo, dát je musela jsem se zeptat taky: Hovorková) do rezervace a kaţdý by se „Jak jste se dostal do pořadu staral o dva nebo 3 tři na vlastní oči?“ A scénáristy, jinak tento odpověd´?
Reportáţ z besedy s panem Michalem Vieweghem Na začátku přišlo vřelé uvítání, bylo tu spousta lidí. Pan Viewegh přiznává, ţe chápe, jak je těţké dávat otázky. Později ale pomocí svého humoru donutil většinu lidí, aby se zapojili do debaty. Přesvědčil i nás! Tady je malý přehled toho, co se tu dělo: Jako první se zeptala paní knihovnice….a otázka zněla:,,Budete na kniţním veletrhu v Havlíčkově Brodě?“ A odpověď? Tady je: ,,Ano, moţná tam letos budu úplně poprvé mít i přednášku.“ Následuje ona trapná minuta ticha, Michal Viewegh ji ale překonal vtipnou historkou o upovídané paní z rozhlasu. Následuje otázka jednoho pána:,,Zvětšuje se inspirace s rostoucím věkem?“ A pan Viewegh na to:,,To se takhle nedá říct, já ,musím to zaklepat, jsem měl vţdycky nápadů a inspirací dost , ale je pravda ţe s rostoucím věkem přicházejí zkušenosti a jiná témata. Dokonce si během diskuse postěţoval i na některá svá zfilmovaná díla. Tvrdí, ţe některý text úplně pozměnili, například z původního ,,Ahoj miláčku.“ na ,,Naše manţelství uţ není flexibilní.“ Coţ prý je
naprosto příšerné a místo románu to podle něj vypadá jako ve sci-fi filmu. Protoţe by bylo namáhavé psát sem všechny otázky a odpovědi (o všech tématech hovořil pan Viewegh velice dlouho, to prý aby nenastala chvíle ticha), tak vám jako poslední napíšeme naši otázku:,,Kdy jste začal psát, nebo kdy jste dostal své první nápady?“ Odpověděl na to:,,Psal jsem uţ na gymnáziu, byly to básně, které se však mé nynější tvorbě vůbec nepodobaly, ale můj první velký úspěch byl otištěný román v Mladé frontě dnes. Kdyţ jsem jich otiskl 20, usmyslel jsem si, ţe napíšu knihu. Témat bylo spousta a diskusi zakončil vtipnou ukázkou. Toť vše!
Čtení ukázky:
Joţka Vytisková, Pavla Hovorková 8.A
Rozhovor s šéfredaktorkou časopisu Juicy – Evou Rýznerovou 1.Jak jste se dostala na pozici šéfredaktorky? Na pozici šéfredaktorky jsem se propracovávala krůček za krůčkem. Začínala jsem jako redaktorka, poměrně za krátkou dobu mi byla nabídnuta funkce editorky a zástupkyně šéfredaktorky. Po čtyřech letech práce na této pozici přišla nabídka snů – oslovila mě TV Nova, zda bych se nechtěla stát šéfredaktorkou televizního časopisu Anno, který TV Nova vydávala. 2.Je pravda, ţe jste pracovala i v televizi Nova? Ano, v televizi Nova jsem pracovala 5 krásných let na pozici šéfredaktorky časopisu Anno. 3.Jste se svojí prací spokojená? Jsem šťastná, ţe mám práci,která je tvůrčí. Jakákoliv rutina by mě zabila. Líbí se mi, ţe novinařina je nesmírně kreativní, ţe mým stavebním materiálem jsou slova, ţe ze slov spřádám příběhy, ţe z příběhů stavím časopis, který odráţí to, jak vnímám svět. 4.Máte nějakou hodně zajímavou vzpomínku z dětství? Musím bohuţel přiznat, ţe nepatřím k těm vyvoleným, kteří si mohou napsat do ţivotopisu, ţe proţili šťastné dětství. Moje dětství bylo hodně komplikované a dlouho mi trvalo, neţ jsem se s tím vyrovnala. Na
druhou stranu jsem přesvědčená, ţe právě díky tomu, ţe jsem neměla na růţích ustláno, se ve mně zformovaly obrovská duševní síla a houţevnatost, které mi pomohly dostat se aţ tam, kde jsem dnes. 5.Kolik povolání jste uţ vystřídala? Od svých dvaceti let se drţím novinařiny. Můj úplně první článek vyšel v časopise Cosmopolitan. Pak jsem pracovala v dalších časopisech: Harper´s Bazaar, Style, Anno, Štastný Jim, a v současné době jsem šéfredaktorkou ţenského lifestylového časopisu Juicy. 6.Jaké máte vztahy se svými podřízenými? Řekla bych, ţe neformální aţ přátelské. Tým musí drţet při sobě za kaţdé situace, protoţe časopis je výsledkem týmové práce. Moji podřízení musí přesně chápat můj způsob myšlení, musí cítit rytmus, jakým vnímám texty i grafiku. Je nutné, abychom byli vyladěni ve stejné tónině, protoţe jen tak můţeme zpívat stejnou píseň. 7.Jakou práci obsahuje přímo vaše pozice šéfredaktorky? Jsem zodpovědná za celkovou podobu časopisu. Kaţdé slovo i kaţdý obrázek jsou vizitkou mojí práce. Celek musí působit harmonicky a zajímavě,
čtenářka musí mít pocit, ţe na kaţdé stránce objeví něco originálního a nečekaného. Se svým týmem plánuji obsah kaţdé stránky, zařizuji textovou, fotografickou a grafickou realizaci jednotlivých stránek a ve finále dohlíţím na grafický design a přípravu dat do tisku. 8.Co byste doporučila našim čtenářům, aby se dostali na tak dobré místo? Základem úspěchu je mít sen, kterého se za ţádnou cenu nesmíte vzdát. Já jsem odmalička věděla, ţe budu dělat kreativní práci, a ţádné nepříznivé okolnosti (a ţe jich bylo mnoho!) mě nedonutily, abych se na své cestě zastavila.
Zápis z internetového on-line rozhovoru s Jirkou Mádlem Tady jsou odpovědi: 1.Jak se ti natáčel film Gympl? Výborně! Miluji ten film. I proto musíte jít na film od stejného reţiséraTomáše Vorla – „Ulovit miliardáře.“ 2.Komu fandíš ve fotbale? Sešívaní, Sešívaní – hej hej!!! (Slavie) 3.Jirko, prý jsi si dělal kurz němčiny v Berlíně. Je to tak? Jo, je to tak =) a teď brzo pojedu na kurz němčiny do Vídně! Hurá! 4.Co říkáš na Československou superstar? Ještě jsem to neviděl, ale tomu projektu strašně fandím. Je to dobrý nápad spojit ČR a SR. Prý je tam nějaká holka z Budějovic, tak jí asi fandím.:-) 5.Jaký je to být hercem? Vyčerpávající, stresující, schizofrenní, občas depresivní….. ale někdy TAK krásné!:-) 6.Připravuješ nyní nějaký film? Jo, „Ulovit miliardáře“ a na Vánoce pohádka „Zlatý oči.“ 7.Máš rád knedlíky se zelím a k tomu pivko? Miluji!….Zrovna dneska jsem si říkal, jak bych si to dal.
8.SPARTA Buzerantů parta! 9.Jak se ti hrálo s Matyášem Valentou? Matyáš je chytrý, skromný a citlivý kluk, a to z něj dělá výborného herce! Nepřestávám ho sledovat! 10.O čem je film Ulovit miliardáře? O médiích, politicích, korupci…Je to velmi nadnesené pojednání o tom, jak to u nás občas chodí. Velmi drsný a nekompromisní… 11.Uţ ti někdo řekl, ţe jsi pitomý? Monika, kdyţ jsem jí v pátý třídě šáhnul pod tričko….. 12.Myslíš, ţe tě bude natáčení bavit aţ do konce ţivota? No to právě asi ne…proto studuji. 13.Kouříš? Ne, jsem jeden z mála v téhle branţi, kdo je nekuřák. 14.S jakým reţisérem se ti nejlíp točilo? S Vorlem a s Janákem. 15.Jaké máš nejoblíbenější pití? Čerstvě vymačkaný dţus…neboli FRESH! 16.Prý jsi v mládí hrál za Spartu…je to pravda? Coţe??? Já byl gramotnej uţ v sedmi letech!!! A před tím…no nepamatuji si, ale doufám, ţe ne!
Hodně zdaru a sil v podzimním počasí! Váš Jirka.
Rozhovor s účastníkem UEFA Desert Challenge – Jaroslavem Vojnou Kdy ses narodil ? V roce 1959 V kolika letech jsi začal závodit? Asi v patnáctni. Oblíbená hudba? Country Sparta nebo Slavia? Hlavně ne fotbal.. Pět věcí, které by sis vzal na pustý ostrov? Dobrýho kamaráda, dobrou kníţku, dobrou muziku, čtyřkolku a dopravní prostředek na cestu zpět. Oblíbené jídlo ? Dobrý jídlo – všechno, co má dobrou chuť, třeba chleba, kdyţ je dobrej. Sbíráš něco ? Hezký starý věci (motorky) a záţitky. Člověk se kterým bys rád zašel na kafe? Se zajímavejma lidma- stačí, kdyţ něco dobře umí – nemusej bejt zajímavý nebo slavný. Nejkrásnější místo na Zemi? Je spousta krásných míst, nejkrásnější je to doma – kdyţ je pohoda. Oblíbená značka oblečení? Puma Můţeme tě vidět v nějakém závodě? Určitě někdy v neděli na motokrose Oblíbený film? Sedm statečných
Co si chtěl být, kdyţ si byl malý? Námořník Fotbal nebo hokej? Ani jedno, radši individuální sporty Máš nějakého domácího mazlíčka Psa – Koni Oblíbená značka aut? To nemám Jaký nápoj bys nikdy v ţivotě nevypil? To nevím, spoustu věcí co teče nevypiješ. (smích) Slaeduješ F1 a komu fandíš? Ano, nikomu nefandím, rád se na ně koukám, je to špičková technika Jaký je tvůj názor na český motosport? Je docela na dobrý úrovni . Je vţdycky pár lidí co to dělá dobře Co bys vzkázal našim ţákům? Ať se dobře učej - budou to potřebovat a kdyţ něco dělaj, ať to dělaj dobře – přináší to ovoce. Jakýkoli sport je lepší neţ sezení u počítače.
Můj dojem: Podle mě je Jarda docela dost časově vytíţený člověk, ale je hodně v pohodě. Z této návštěvy jsem odcházel více jak spokojen – protoţe jsem získal nového suprového kamaráda.:-) Míra Novák 9.A
PRO NEJMLADŠÍ …
Malý ţlutý míček Malý ţlutý míček, Na břiše má flíček. Ţe nemá míč břícho? Tak já uţ jsem ticho.
DRAČÍ ZÁUSKY (Pavel Šrut)
ZNÁM DRAKA,CO VŢDYCKY V BŘEZNU DOSTAL ZÁLUSK NA PRINCEZNU, A PAN KRÁL MU MUSEL NAPSAT: „ZAPOMEŇTE, CTĚNÝ DRAKU, NA SVÉ DRAČÍ ZÁLUSKY, NECHTE HOLKU V TRÁVĚ HOPSAT A PŘIJĎTEK NÁM NA LUSKY.“
VEČERNÍ TELEVIZE (Jiří Slíva)
KDYŢ JDU SPÁT A ZAVŘU OČI, VŠECHNO KOLEM ZMIZÍ, ZAČNU V HLAVĚ PROMÍTAT SI SVOJÍ TELEVIZI. A NA JEJÍ OBRAZOVCE Z OTEVŘENÝCH DVEŘÍ POCHODUJÍ V ŘADÁCH OVCE, BÍLÉ JAKO PEŘÍ. OVEČKY MI POČÍTAJÍ TELEVIZNÍ HLASATELÉ. DŘÍV NEŢ ZAČNOU TŘETÍ SOVKU, VYPNU ZASE OBRAZOVKU. CVAK – A TO JE CELÉ.
