Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR Miloslav Hezina Abstrakt Charakteristika a členění vědeckotechnických parků (VTP), Společnost vědeckotechnických parků ČR, situace ve financování vzniku VTP a další jejich existence, současný stav a příklady nejúspěšnějších VTP v ČR Úvod Vědeckotechnický park (VTP) je územní spojení podnikatelů, institucí a organizací s cílem provádět aktivity orientované na zavedení nových perspektivních technologií a na produkci výrobků vysokých jakostních parametrů.Vědeckotechnický park je instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání. Své know-how využívá k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečení transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání. Inovační podnikání je souborem podnikatelských aktivit specializujících se na soustavnou realizaci inovací. Ve vztahu k výzkumu a vývoji je předmětem podnikání uvádění výsledků jeho řešení do komerční zralosti, tj. realizaci projektů nových výrobků, technologií a služeb a jejich uvádění na trh. Významným nástrojem k tomu je transfer technologií. Proces inovačního podnikání začíná záměrem (myšlenkou) a končí nejen uplatněním nových produktů na trhu, ale i vyhodnocením jejich parametrů a užitných vlastností. 1. Integrace vědeckotechnického rozvoje Soudobý vědeckotechnický rozvoj dosahuje nebývalé šíře, dynamiky a účinnosti na základě probíhajících převratů ve vědě a technice. Důležitým prvkem dnešních inovačních procesů je právě integrace tohoto rozvoje. Souběžně s ním, jak se v procesu rozvoje vědy a techniky měnily jednotlivé fáze vědecké a výzkumné práce, měnily a rozvíjely se také formy vědeckotechnické spolupráce, od výměny informací, setkávání vědců a vzájemných návštěv k postupné dělbě práce, ke vzniku mezinárodních nadstátních výzkumných sdružení, spjatých i s formami ekonomické integrace.Působí zde již samotné změny v charakteru vědecké práce.Věda opouští laboratoře, komplexní výzkumné projekty vyžadují zapojení stále širších okruhů vědních disciplin. Rychle vzrůstají náklady na řešení problémů, které přesahují hranice malých a v současné době i ekonomicky středně silných států. Platí zásada, že skutečně důsledná mezinárodní dělba práce a kooperace při řešení vědeckých a technických problémů musí vést v každé ze zúčastněných zemí k určitému uvolnění kapacit a zdrojů a tím k jejich maximálnímu soustředění na stanovené úkoly tak, aby byly vykonány co nejrychleji a na špičkové světové úrovni. Stále zůstává otevřena celá rozsáhlá oblast problematiky řešená v rámci podnikových plánů a tedy i široké pole pro iniciativu podniků, aby přistoupily ke zhodnocení svých možností, které se nabízejí ve vědeckotechnické spolupráci s vědci a techniky ostatních států, popř.firem.
Celková tendence však směřuje k rozdělení světa na dvě části. Na první část, která spojuje svůj další vývoj s ekonomicky nejefektivnějšími inovacemi, a na druhou část, která zůstává identifikovaná s tradičními technologiemi – bez šance na ekonomickou prosperitu. Toto inovační rozdělení se zdá být spojeno s velkým nebezpečím pro lidstvo. Nejde jen o ekonomickou, ale i o ekologickou hrozbu. Všichni autoři hovoří o mimořádném zisku podloženém inovacemi (innovational profit – Samuelson a Nordhaus). Tento zisk je projevem novosti, mimořádnosti a vzácnosti nových technologií a výrobků, vyráběných a používaných díky inovacím.Je na jedné straně výsledkem radikálního snížení nákladů, kterého dosahují výrobci, kteří nové technologie užívají jako první. Na druhé straně je projevem vysokých a dosud nezvyklých užitečných parametrů výrobků a služeb u těch výrobců, kteří s nimi přicházejí jako první. Celková velikost tohoto mimořádného zisku se stala trvalým a možná nejvýznamnějším faktorem růstu hrubého domácího produktu ve vyspělých ekonomikách. 2. Změna pozice vědy v inovačním procesu Nástup nových technologických principů je pouze počátek revolučních změn v technologiích. Jistě nás čeká ještě vyšší frekvence inovací než jak ji zažíváme dnes, kdy je zdrojem inovací, stejně jako dříve, lidská fantazie, vynalézavost a odvaha k praktickým činům. Avšak tento zdroj se v naší době proměňuje ve své kvalitě i kvantitě. V průběhu 20.století se především podstatně změnila role vědy v inovačním procesu. Dřívější expanze vědy v průběhu 19.století odrážela nutnost zdokonalovat stroje, které od konce 18.století začaly nahrazovat ruční nástroje . Stále více lidí je vtahováno do moderního inovačního procesu. Rostoucí podíl populace je angažován v hledání rozmanitých sfér aplikace vědy – v kombinování nových znalostí s minulou zkušeností, ve vývoji nových materiálů, technologických systémů a spotřebních statků. Čím více lidí je zúčastněno v inovaci, tím méně jich musí být a je v běžné výrobě. Rozdíly mezi fyzickou a duševní prací ztrácejí svůj význam v procesu technologických převratů a struktura společnosti prochází podstatnými změnami. Lze se domnívat, že tento nárůst masovosti a dynamiky inovačních procesů představuje jeden z rozhodujících aspektů současného vědeckotechnického rozvoje. Zdůrazňování masového charakteru soudobého inovačního toku však neznamená abstrahování od velkých vědeckých objevů a technických převratů. Kdybychom však měli intenzivní rozvoj zakládat výlučně na velkých objevech, pak by vytvoření počátečních materiálních předpokladů pro jejich komplexní realizaci v hospodářské praxi kladlo vysoké požadavky na akumulaci a investiční výstavbu. To však není možné např. v rozvojových zemích. Ne všechny velké vědecké objevy však potřebují ke své realizaci rozsáhlé investiční programy. Mnohé lze uskutečnit i v rámci inovace existujících výrobních programů a zařízení. Právě soudobý masový inovační proces představuje tisíce technických zlepšení, jež se ve výrobních podnicích nejen realizují, ale také přímo vznikají.K přeměně běžné výroby na „výrobu inovací“ však znamená vytvořit celé série i vzájemně propojených předpokladů. Jde především o vzájemné přiblížení výzkumu a výroby, vybavení výrobních podniků dostatečnými konstrukčními, projekčními a vývojovými kapacitami a dalšími inženýrskými službami, zabezpečování rychlého servisu,
konzultací, apod. Samozřejmě je třeba využívat i hmotné zainteresovanosti odpovědných pracovníků. Nelze podceňovat ani vytváření předpokladů v oblasti zásadních makroekonomických proporcí. Jde např. o změnu struktury investic a zejména o formování struktury investic a zejména o formování struktury ekonomiky a výroby z hlediska snižování energetické, materiálové, pracovní a dovozní náročnosti v konkrétním spojení s vědeckotechnickým rozvojem. 3. Předpoklady pro širší využití inovací Příprava a realizace komplexních inovací, pomocí nichž se uskutečňuje rozvoj podniku, jsou svou vnitřní podstatou především procesem sociálním. Jejich konečná efektivnost závisí nejvíce na tom, do jaké míry se podaří získat co nejvíce pracovníků pro tak rozsáhlé inovace, nakolik se podaří vytvořit tvůrčí klima v rozhodujících částech podniku, ale i u spolupracujících výzkumných a projektových organizací. Přitom je třeba vycházet z toho , že podnikové klima je výslednicí nejen vnitřního systému řízení, ale i vnějších podmínek. Proto při přípravě a realizaci komplexních modernizací vznikají vysoké nároky na vedení lidí ze strany nadřízených orgánů. Ty musí přednostně dbát, aby vznikla žádoucí tvůrčí atmosféra při řešení všech aktuálních problémů. Musí přispívat k odstraňování tendencí ke konzervatismu, zejména v ekonomickém řízení, v práci rozhodujících dodavatelů, a hlavně jde o zajištění vhodné pracovní síly pro nové podmínky. Základní a nezastupitelné pro vytváření žádoucího proinovačního tvůrčího klimatu v podniku je vždy jeho vrcholové vedení jako rozhodující koncepční řídící tým.Toto vedení je pověřeno řadou klíčových rozhodovacích pravomocí a nese rozsáhlou dlouhodobou odpovědnost za celou modernizaci podniku.Primárním úkolem současného managementu je zabezpečit potřebnou úroveň konkurenceschopnosti vlastní firmy. To vyžaduje také přesun pozornosti od vlastních nákladů a produktivity výroby k otázkám kvality nových produktů a snahu o získání nových zdrojů příjmů prostřednictvím poskytování komplexního servisu k dodávaných produktům. Důležitá je také otázka internacionalizace trhů a jejich zpřístupnění prakticky všem díky postupnému odbourávání celních a dalších legislativních bariér.Zkušenosti ukazují, že období začátku komplexní inovace je spojeno s přechodnými vyššími nároky na čerpání zdrojů finančních, lidských, materiálních, aj. To řeší např. zajištění účelového úvěru na přechodné období, vytvoření prostoru pro změny v organizační struktuře (přerozdělení funkčních míst),apod. 4. Vědeckotechnické parky ve světě a v ČR V různých místech světa je v provozu několik tisíc vědeckotechnických parků. Přestože všechny plní obdobné úkoly, není možné nalézt dva stejné VTP.Je to dáno podmínkami a předpoklady, ve kterých jsou připravovány a provozovány.Důsledkem tohoto stavu je skutečnost, že je používání k jejich označování mnoho názvů, jako např. zakladatelské centrum, inkubátor, vědecký park, inovační centrum, technologické centrum, technopolis a nejrůznější mutace těchto, popř. dalších názvů. Kolébkou VTP jsou USA se svými inkubátory. Zkušenosti USA s inkubačními centry se rozšířily po celém světě, avšak v jednotlivých zemích na sebe braly některé specifické podoby.
Tak např. ve střední Evropě, zejména v Německu a Rakousku převládá typ technologického centra, ve Velké Británii, Skandinávii, ale i v Belgii a Nizozemsku převládla forma vědeckých parků, popř. center, ve Francii a některých dalších zemích byly zakládány velkoryse koncipované areály, značně rozsáhlé a nákladné soubory staveb, zahrnující nejen vysokoškolská a výzkumná pracoviště a zařízení, malé a střední inovační firmy, ale i instituce kulturní a sportovní. Pro ně se vžil název technopolis. Pro Českou republiku může být inspirující příklad takových zemí, jako je např. Nizozemsko, Irsko, ale zejména Finsko. Termín vědeckotechnické parky je v podmínkách České republiky používán od roku 1990 pro všechny druhy inovačních parků (center). Vědeckotechnické parky se profilují především do třech hlavních skupin: • vědecký park (centrum) • technologický park (centrum) • podnikatelské a inovační centrum. 4.1 Vědecké parky Vědecké parky působí v praxi pod různými názvy v závislosti na rozsahu svého předmětu činnosti. Jsou to např. vědeckovýzkumné parky, vědeckotechnologické parky a vědeckovýrobní parky. Vědecké parky představují komplex vědeckovýzkumných, projekčních, konstrukčních, výrobních a ostatních organizací, které se podílejí na inovačním podnikání, umístěných zpravidla v blízkosti vysokých škol a pracovišť Akademie věd ČR. 4.2 Technologické parky Působí v praxi zejména ve formě technologických center, technologických parků, technocenter, technoparků, technopolisů, apod. Nejběžnějšími typy jsou technologická centra a technologické parky, které působí v praxi propojeně, resp. v jednom areálu. Jejich hlavním posláním je zejména podpora technologického transferu a rozvoje High-tech špičkových technologií z oblasti mikroelektroniky, komunikační techniky, biotechnologie, ekotechnologie, nových materiálů, apod. 4.3 Podnikatelská a inovační centra Podporují především začínající podnikatele při tvorbě inovačních projektů, dále podporují start inovační firmy a její samotné podnikání, pomáhají při tvorbě inovačních příležitostí, podporují kooperaci mezi inovačními firmami, zprostředkovávají firmám přístup na mezinárodní trhy, kontakty s firmami v tuzemsku i zahraničí, zabezpečení propagace, účast na výstavách, apod. Organizují odborné semináře, kurzy, setkání firem, nabídky a poptávky technologií.V případě, že plní rovněž podmínky charty European Business and Innovative Centre Network, hovoříme pak o BIC. Zakladateli VTP jsou státní a regionální orgány, univerzity, výzkumné a vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce, soukromé firmy, sdružení a svazy. Vědeckotechnické parky vznikly a další jsou připravovány v prostředí vědeckovýzkumných pracovišť a v prostředí vysokých škol,
vznikají z iniciativy výrobních, obchodních a dalších podnikatelských subjektů, v pohraničních oblastech a z iniciativy soukromých osob. Stávají se součástí regionálních rozvojových plánů a připravovaných strukturálních fondů. 5. Společnost vědeckotechnických parků ČR Přijetí konkrétní inovační firmy do vědeckotechnického parku se uskutečňuje nejčastěji na základě výběrového řízení podle kritérií pro přijímání inovačních firem. Tato kritéria předkládá každý VTP. V případě zájmu o přijetí firmy je možné se obrátit přímo na vybraný VTP, anebo na Společnost VTP ČR. Vědeckotechnické parky poskytují začínajícím podnikatelům v oblasti perspektivních výrob a služeb významnou pomoc.Jsou zaměřeny na rozvoj inovačního podnikání, transferu technologií a podporu malých a středních firem inovačního charakteru. Činnost Společnosti vědeckotechnických parků ČR potvrdila, že cyklus výzkum, vývoj, výroba a užití nebo zavádění progresivních technologií, vyžaduje nejen kapitálovou podporu, ale i v případě malých a začínajících firem i vhodné prostředí, které umožňuje ověření a realizaci inovačních záměrů. Mezi hlavní úkoly Společnosti VTP ČR náleží: • získávat pro záměry přípravy a provozu VTP instituce a osobnosti, vč. členů vlády a poslanců, představitele vysokých škol, pracovišť AV ČR, výzkumných ústavů, průmyslu, podnikatelů, svazů, míst a obcí, obchodních komor, bank, apod., • podporovat vznik národní sítě VTP v ČR, • iniciovat legislativní a organizační předpoklady pro budování VTP, • organizovat vzdělávací, poradenskou, ediční a vydavatelskou činnost VTP, • rozvíjet spolupráci se zahraničními partnery VTP v ČR. 6. Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR V ČR existuje kromě již provozovaných řada zárodků technologických parků, většinou v v blízkosti některých výzkumných ústavů nebo BIC, ale za nezájmu státních a komunálních orgánů živoří.Vedení Akademie věd ČR se zajímá především o základní výzkum, vysoké školy mají legislativou svázané ruce a to, co zbylo z výzkumných ústavů bojuje o přežití. Novela vysokoškolského zákona by mohla situaci zlepšit. Chybí však propracovaný systém financování jejich vzniku a další existence. Vědečtí manažéři, kteří by měli stát v čele takových projektů a tvořit mezivrstvu mezi vědou a průmyslem, jsou u nás neznámým pojmem.Pouze Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytovalo v minulých letech podporu formou programu „PARK“. Tento objem finančních prostředků byl určen především na podporu rozvoje inkubátorů. Od roku 2001 už nebyl tento program z úsporných důvodů vyhlašován. Výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj jsou rozptýleny do 20 kapitol státního rozpočtu, přičemž žádná kapitola není výrazně dominantní.Vyplývá to
z neexistence silného státního orgánu odpovědného za výzkum a vývoj. To má zcela negativní dopady na výzkum, vývoj a rozvoj pokrokových technologií. Tak např. výdaje na výzkum byly v roce 2002 u Akademie věd ČR 3.048 mil.Kč, Ministerstva průmyslu a obchodu 1.200 mil.Kč, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 4.734 mil.Kč, Grantové agentury 1.013 mil.Kč a u všech ostatních 16 kapitol státního rozpočtu celkem 2.583 mil.Kč. To odpovídalo 0,62% HDP, tedy 12,6 miliardy Kč v r.2002. Stát však nepodporuje jednotlivé inovační firmy, ale snaží se o plošnější podporu nejrůznějších inovací. Existují tedy nejrůznější typy inovačních center, kde v některých dochází k doslovnému experimentování od základu a v jiných zase naopak ke zlepšení těch nejlepších technologií, které naše společnost zná. Vývoj počtu připravovaných a provozovaných VTP byl od samého začátku v rove 1990 značně dynamický. Podobně jako v ostatních vyspělých zemích vznikaly VTP, které plnily své hlavní funkce, ale vznikaly však i ty, které je z nejrůznějších důvodů neplnily.Společnost VTP ČR proto od roku 1994 akredituje jednotlivé VTP. Sleduje plnění jejich hlavních funkcí a příčiny případného neplnění. Tak došlo v průběhu šesti etap akreditace k vyřazení 12 VTP z již provozovaných, které neplnily kritéria akreditace. Přesto počet provozovaných VTP v ČR přesáhl do současnosti počet 30 a dalších 12 VTP je v přípravné etapě. 7. Příklady nejúspěšnějších VTP v ČR 7.1 Vědeckotechnologický park Ostrava Jako jedním z nejúspěšnějším VTP v ČR se jeví Vědeckotechnologický park v Ostravě.Byl založen v r.1997 s cílem podpořit rozvoj moderních proexportně orientovaných technologií a současně jako prostředek komercializace výsledků vědeckého výzkumu na tamních regionálních univerzitách. Zakladateli Společnosti Vědeckotechnologický park Ostrava, a.s. jsou Statutární město Ostrava, Agentura pro regionální rozvoj, a.s., Vysoká škola báňská-Technická univerzita, Ostravská univerzita a Slezská univerzita Opava. Hlavním cílem celého projektu je vybudovat v rámci regionu vrcholové pracoviště sloužící ke koordinaci vědeckého a technologického výzkumu a transferu pokročilých technologií.Současně též využít vědeckotechnologický park jako prostředek obchodního využití výsledků vědeckého výzkumu na zmíněných univerzitách. 7.2 Český technologický park Brno Je budován akciovou společností Technologický park Brno jako společná investice města Brna a britské nadnárodní společnosti P&O (The Peninsular and Oriental Steam Navigation Comp.) ve spolupráci s VUT Brno (Vysoké učení technické). Celý rozvojový projekt má nízkou míru zastavěnosti ploch a nabízí smíšené prostory pro kanceláře, výzkum a lehký průmysl spolu s dalšími prostorami pro odpočinkové aktivity a služby.Celý areál je připojen k budovám Vysokého učení technického.Umístění tohoto projektu do města Brna není čistě náhodné.Byla vzata v úvahu silná tradice v oblasti strojírenství a elektrotechniky, v současnosti směřující k High-tech technologiím, atraktivnost pro investory z hlediska kvalifikované pracovní
síly a poměrně příznivých nákladů.Bezprostřední blízkost VUT umožňuje přilákat absolventy této vysoké školy pro práci na projektech s vedoucími světovými firmami.Park nabízí reprezentativní prostory pro výrobu, montáž, výzkum, technický rozvoj a také kanceláře k pronájmu nebo k prodeji. VUT spolu s Jihomoravským krajem, Statutárním městem Brnem a Masarykovou univerzitou založilo také Technologický inkubátor, který je určen pro začínající společnosti na našem trhu. 7.3 Technologické centrum AV ČR Praha Bylo založeno pod původním názvem Technologický park Akademie věd ČR v roce 1994. Cílem sdružení bylo přispívat k využití tvůrčího potenciálu AV ČR v praxi, zejména v malých inovačních firmách. Při vzniku TC asistovali experti OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), kteří pomohli s vypracováním koncepce a strategického plánu rozvoje. Sídlem TC se stal areál pracovišť AV ČR V Praze 6-Suchdole. Vznik TC provázela v úvodní fázi některá očekávání. Ta ovšem plynula spíše z neznalosti a nezkušenosti s provozem podobných institucí, než ze zhodnocení reálných možností. Předpokládalo se např., že TC bude produkovat značné mimorozpočtové zdroje pro své členy od samého počátku své existence. Realita však ukázala, že komerčně úspěšný transfer technologií vyžaduje delší čas a že zdaleka ne všechny badatelsky zajímavé výsledky jsou připraven pro bezprostřední tržní využití.chybějí rovněž solventní zájemci o inovace z průmyslu, který v té době procházel a ještě prochází restrukturalizací a ne vždy racionální privatizací. Hospodářské prostředí se u nás teprve ustaluje a skutečné inovační podnikání v ČR je stále ještě ve stádiu zrodu. Existence TC se začala jevit jako přinejmenším předčasná a jeho budoucnost jako nejistá. Další rozvoj činnosti TC bez silného finančního zázemí je prakticky nemožný. To ukazují i příklady v dlouhodobě ustáleném prostředí tržní ekonomiky. Jako příklad je možné uvést British Technology Group, která byla státem financována řadu let než byla zprivatizována. 7.4 Vědeckotechnický park Plzeň Vědeckotechnický park Plzeň je společný projekt BIC Plzeň, Západočeské univerzity a města Plzně. Projekt obdržel finanční podporu z programu PERK Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Cílem VTP Plzeň je podporovat zakládání a rozvoj inovačních firem v Západočeském regionu, vytvářet podmínky pro lokalizaci high-tech firem a v neposlední řadě podporovat vytváření nových (kvalifikovaných) míst. Pro rozvoj VTP Plzeň byla Zastupitelstvem města Plzně poskytnuta územní rezerva v lokalitě Městského industriálního parku Borská pole o celkové ploše 5,5 ha. Pro toto území je zpracována urbanistická studie rozvoje. Úvodní etapou VTP Plzeň je Podnikatelský inkubátor pro začínající inovační firmy, jehož cílem je pomoci novým, technologicky orientovaným malým a středním podnikům v počáteční fázi jejich rozvoje. Další etapou je Technologické centrum pro
existující firmy pracující v oblasti high-tech a komercionalizace výzkumu a vývoje. Objekt Technologického centra byl zprovozněn v listopadu 2001. Podnikatelský inkubátor nabízí malým a středním podnikům technologicky orientovaným prostory pro podnikání vhodné pro lehkou výrobu a poskytování služeb, sekretářské služby, možnost používání technického vybavení – kopírka, fax, počítače, telefonní ústředna, konferenční a společenskou místnost, elektronické zabezpečení objektů, možnost parkování, konzultační a poradenské služby, přístup k informacím a databázím, kontakt na vědecké kapacity Západočeské univerzity, aj. Technologické centrum se nachází v lokalitě Městského industriálního parku Borská pole. Pronajímá kancelářské a laboratorní prostory vhodné pro stabilní firmy zabývající se moderními technologiemi, inovacemi a výzkumem a vývojem. Klienty Technologického centra jsou: Panasonic Europe Software Development Laboratory (vývoj softwaru pro digitální televize), Advanced Technology Group (nedestruktivní testování) a QC Plzeň (nedestruktivní testování, zkušebnictví, kvalifikace). Závěr Vědeckotechnické parky jsou instituce orientované do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání.Své know-how využívají k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečování transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání.Jsou dále prostředkem k rychlejšímu překonávání technického zaostávání, vč. dosažení konkurenční schopnosti v tržním hospodářství, k výraznému rozvoji malých a středních firem, k vytváření nových perspektivních pracovních příležitostí a k uskutečňování strukturálních změn v regionech.
Ing.Miloslav Hezina katedra podnikové ekonomiky Fakulta podnikohospodářská Vysoká škola ekonomická nám.W.Churchilla 4 130 67 Praha 3
[email protected]