Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
Rozhovor s bývalým ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem o jaderné katastrofě v Japonsku a situaci v České republice.
V souvislosti s jadernou katastrofou v Japonsku jsme v České republice z nejvyšších míst ujišťováni, že naše jaderné elektrárny jsou bezpečné. „Problémy, které řeší v Japonsku, Česká republika nemá,“ řekl kupříkladu ministr průmyslu Martin Kocourek (ODS). Co si tom myslíte?
Japonské úřady a politici si také mysleli, že jejich jaderné elektrárny jsou bezpečné. Zpráva Světové nukleární asociace z ledna 2011 uvádí: „Japonské jaderné elektrárny jsou konstruovány tak, aby odolaly zemětřesení. Jakmile seismické detektory v elektrárně zaznamenají zemský pohyb, automaticky aktivují systém bezpečného vypnutí elektrárny.“ Zpráva pojednává i o tsunami. „V jaderné elektrárně umístěné na pobřeží je reaktor chráněn před poškozením jaderné části tsunami robustní konstrukcí kontejnmentu, i když jiné části mohou být poškozeny. Ani v takovém případě by pravděpodobně nedošlo k radioaktivnímu úniku." Tolik citace ze zprávy. Jenže, co si na tom dnes již cáru papíru vezmou lidé, kteří jsou ozářeni. Jak to pomůže rodičům s malými dětmi, kteří ve strachu čekají evakuováni, co s nimi dál bude? Podle mě končí éra bezmezné důvěry v technokraty. Neexistují bezpečné jaderné elektrárny - vždy je zde zbytkové riziko havárie. Ministr Kocourek neví, o čem mluví.
Na stranu českých jaderných elektráren se svými prohlášeními staví i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Lze ji považovat za nestrannou? Zastupuje kontrolní orgán…
1/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
Dana Drábová vystupuje spíše jako tisková mluvčí jaderného průmyslu, neslyšel jsem od ní kritické slovo. Havárii v elektrárně Fukušima od počátku bagatelizuje. V sobotu uvedla, že dopady havárie budou mít vliv v okruhu maximálně deseti kilometrů od jaderné elektrárny. Později jí nezbylo než změnit názor a hovořit o desítkách kilometrů. Je příliš přesvědčena o nezávadnosti jaderných elektráren, což zabraňuje její nezávislosti. V pondělí jsem ji slyšel v rádiu vyřknout větu, že „české jaderné elektrárny jsou postaveny tak, aby odolaly maximálně rozumně představitelnému zemětřesení“. Dělá si z nás legraci? Tohle je kritický, nezávislý kontrolní orgán dohlížející na jadernou bezpečnost? Ztratila důvěryhodnost.
Nezávislý státní orgán, který by rizika spojená s jadernými elektrárnami popsal, tedy v ČR podle vás není?
Bohužel ne. Nikdo ze zodpovědných zatím objektivně neposoudil japonskou situaci, neřekl jakou lekci si z té nepředstavitelné havárie ve Fukušimě vzít. Vyjádření technokratů o tom, že české jaderné elektrárny jsou bezpečné, jsou ve světle japonské zkušenosti bezcenná. Zpráva o zabezpečení japonských elektráren, kterou jsem citoval na začátku našeho rozhovoru, také konstatovala, že japonské jaderné elektrárny jsou bezpečné. Ale hlavně, lidé z jaderného průmyslu neříkají pravdu a situaci zlehčují. Ředitel jaderné elektrárny Dukovany například v rozhovoru pro HN řekl, že „japonští technici mají situaci dobře zvládnutou“. Přitom experti ze Spojených států, kteří přijeli pomoci na žádost japonské vlády, již několik dní konstatují, že obsluha elektrárny nemá situaci pod kontrolou.
Čím si vysvětlujete tak hlubokou víru obyvatel České republiky v jaderné elektrárny?
Teď budu chvíli říkat nepříjemné věci. Když se podíváte na průzkum veřejného mínění, který zjišťoval důvěru obyvatel EU v jaderné elektrárny, skončili jsme na první příčce. Hned za námi byli Litevci, Maďaři a Bulhaři. Komunistická indoktrinace o tom, že „poručíme větru, dešti“ a bezmezná víra v technokraty nám byly vštěpovány šedesát let. Nikdy u nás neproběhla opravdu kritická debata o jádru, nezažili jsme protiatomové hnutí 60. let. A tak vítězí obchodní zájem polostátního podniku ČEZ, kterému přirozeně záleží na provozu jaderných elektráren, protože z
2/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
toho má obrovské zisky a manažeři si mohou vesele vyplácet nehorázné odměny. Kdo mě však nejvíce zklamal je premiér Nečas. Říci v době, kdy se celý svět obává toho, kam se havárie ve Fukušimě vyvine, že „strach z jádra je zbytečná hysterie“, je kombinací cynismu, neschopnosti vnímat realitu. Neměl by v takové situaci prokázat opravdový premiér schopnost kritického myšlení?
Premiér Nečas řekl včera v Českém rozhlase, že by zastavení jaderných elektráren vedlo “k ekonomickým problémům na hranici ekonomické katastrofy”. Co si o tom myslíte?
Že nevím, proč straší katastrofou. Nikdo po něm okamžité odstavení obou jaderných elektráren nechce. Ale dříve než zase bude někde mluvit o nezastupitelnosti jaderné energetiky, měl by se seznámit s následujícími statistickými údaji za rok 2009 (rok 2010 není k dispozici). Čistá roční výroba elektřiny z Temelína byla 12,6 TWh, z Dukovan 13,7 TWh. Čistý vývoz elektřiny z České republiky do zahraničí byl 13,64 TWh. Kdybychom tedy čistě teoreticky odpojili jednu ze dvou jaderných elektráren, Temelín či Dukovany ze sítě, měli bychom stále vyrovnanou bilanci výroby a spotřeby elektřiny. Ani já neprosazuji okamžité odstavení jaderných elektráren v Česku. Ale jsem pro to, abychom neprodlužovali životnost Dukovan bez ochranné obálky a také jsem pro moratorium na výstavbu nových jaderných bloků. A samozřejmě další přísnější bezpečnostní standardy a prověrky.
V mnoha členských zemích Evropské unie jsou reakce na stávající katastrofu jiné než v ČR, hledají tam rizika jaderné energetiky. Myslíte, že se podobné hlasy začnou ozývat i v Česku?
Zcela jistě, i když zatím to vypadá, že žijeme mimo evropský prostor i realitu. Na internetu i v zahraničních televizích jsem sledoval bezprostřední reakce politiků a komentátorů, a to hned v počátku, kdy ještě nikdo nemohl rozsah katastrofy odhadnout, což ostatně nemůže ani teď. Kladli si otázku, co to znamená, byli zděšeni. Zaznívaly i úvahy nad tím, že Japonsko je špičkově vyspělá země, která produkuje hi-tech technologie, je to jedna z nejsilnějších ekonomik světa, Japonci jsou známi svojí disciplínou a pořádkem, a přesto se to tam stalo. Je
3/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
zcela na místě analyzovat to právě to „přesto“.
V Německu dokonce, kvůli obavám z jaderné krize, na tři měsíce odpojili ze sítě sedm jaderných elektráren…
Německá státní televize hned v sobotu 12. března přerušila vysílání a celé odpoledne se tématu jaderné energetiky věnovala. Opakovaně se k tomu vyjadřoval i tamější ministr životního prostředí. V neděli zasedala německá vláda, vysvětlila občanům o co se jedná a zároveň přijala již zmíněné kroky, týkající se německých jaderných elektráren. Kancléřka Angela Merkel řekla, že je potřebné urychlit přechod do éry obnovitelných zdrojů energie. V Německu se ihned otevřela i debata nad tím, že havárie v Japonsku nebyla primárně způsobena zemětřesením či tsunami, ale výpadkem elektrických zdrojů pro chlazení elektrárny. To se může stát i v Německu… Anebo v České republice. Akurátní a precizní Němci mají obavy a kontrolují. Češi se švejkovskou povahou vědí, že mají všechno v pořádku. To už není legrace, z toho mám obavy.
Co dalšího by teoreticky mohlo způsobit jadernou havárii v České republice?
To je těžko předvídatelné, ani v Japonsku nepředpověděli katastrofu, která následně přišla. Pýcha povolaných orgánů v Česku jde tak daleko, že se tady mlčí třeba o tom, že jaderná elektrárna Dukovany nemá kontejnment, tedy ochrannou dvouplášťovou betonovou slupku, která chrání elektrárnu ze dvou důvodů. Jednak kvůli možnému úniku radiace v případě jaderné havárie, jednak proti vnějším vlivům - třeba pádu letadla nebo teroristickému útoku. O tom se ale nemluví, jen se tady omílají prázdné fráze, že se u nás, na rozdíl od Japonska, země netřese.
4/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
Zástupci hnutí Greenpeace uvedli, že by se od jaderné energie mělo začít postupně ustupovat a nahrazovat ji obnovitelnými zdroji. Velká část české veřejnosti má ale vůči těmto zdrojům, jako hlavnímu zdroji energie, stále nedůvěru. Může vůbec něco jadernou energetiku reálně nahradit?
Desetiletí nám ti samí, kteří mluví o bezpečných jaderných elektrárnách, říkají, že obnovitelné zdroje energie „proč ne?“, ale že budou vždy mít jen okrajový význam. Hrubě se mýlí. Za čtyřicet let budou uhelné elektrárny v Evropě raritou, jaderné elektrárny budou kvůli zpřísněným bezpečnostním standardům, mimo jiné po Fukušimě, tak drahé, že nebudou konkurenceschopné. Už nyní se výstavby finské jaderné elektrárny Olkiluito prodražila o 1,7 miliard euro, což je šedesát procent, a nabrala zpoždění tři roky. Dominantní roli budou hrát obnovitelné zdroje energie. Evropa se bude specializovat. V severním moři větrné elektrárny, na jihu sluneční elektrárny a vše bude propojeno novými elektrickými dálnicemi. Tenhle vývoj je nezadržitelný. V loňském roce šlo šedesát procent investic do energetiky v EU právě do obnovitelných zdrojů energie. Je to nejrychleji se rozvíjející průmyslové odvětví.
Jaké jsou největší překážky rozvoje obnovitelných zdrojů energie u nás?
Největší překážkou je neochota změnit způsob uvažování a přejít na novou energetiku. Evropská unie prosazuje přechod na bezuhlíkovou ekonomiku a obnovitelné zdroje energie. Plánuje investice více než jeden bilion euro do inteligentních rozvodných sítí, které dokážou zapojit jednotlivé malé decentralizované zdroje a využít výhodu jednoho proti nevýhodě druhého. Kupříkladu, když je silný vítr v severním moři a větrné farmy jedou na plný výkon, je docela možné, že je v jižním Německu nebo ve Španělsku mrak a tamější fotovoltaické elektrárny tedy vyrábějí méně. Nebo naopak. Obnovitelné zdroje si mohou navzájem vypomáhat.
V Česku se občas říká, že i jaderná energetika je čistý a obnovitelný zdroj energie…
5/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
To je samozřejmě nesmysl, který došel tak daleko, že bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil z ODS o tom chtěl jet přesvědčovat ministry z členských států Evropské unie a poslanec Milan Urban z ČSSD to zase uváděl na plénu sněmovny. Buď byli zaslepeni vírou v jádro, anebo si mysleli, že mohou dělat z lidí hlupáky. Obnovitelný zdroj energie je ten, který se spontánně obnovuje. To není jaderné palivo, které se získává z neobnovitelné uranové rudy. Každý ví, že při těžbě uranu dochází k obrovským škodám na životním prostředí. Vedlejšími efekty jaderné energetiky v Česku je poškození a kontaminace půdy hlavně v lokalitě Stráž pod Rálskem v rozsahu téměř sto miliard korun.
Je problémem třeba i úložiště jaderného odpadu?
Jistě, definitivní úložiště jaderného odpadu ve světě neexistuje. To, co je pokládáno za vrchol technologie, je ukládání do hlubinných struktur. V České republice máme mezisklady, haly, ve kterých stojí kontejnery Castor s jaderným odpadem. Problém s jaderným odpadem se projevil i při katastrofě v Japonsku. Oheň jednoho z reaktorů ve Fukušimě byl pravděpodobně způsoben explozí vodíku v bazénu, v němž bylo uloženo vyhořelé palivo, tedy jaderný odpad.
Už dlouho se hovoří také o renesanci jádra…
Debata o renesanci jádra je scestná. Žádná není - většina jaderných reaktorů byla postavena v 70. letech a nyní se po ukončení životnosti odstavují. Rychlost odpojování bude větší než připojování nových jaderných elektráren ve světě. To znamená, že celkový instalovaný výkon jaderných reaktorů ve světě neporoste, ale bude v následujících nejméně dvaceti letech klesat. Žádná renesance se nekoná. Jsem schopen k tomuto tvrzení doložit tvrdá data.
6/7
Důvěra v jaderné technokraty je otřesena
Budoucnost tedy v jaderné energetice nevidíte?
Rozhodně ne.
Zdroj: www.prvnizpravy.cz
7/7
