Rovinná sídliště doby bronzové v hornodunajském kulturním okruhu

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav archeologie a muzeologie

Ondřej Chvojka

Rovinná sídliště doby bronzové v hornodunajském kulturním okruhu

Habilitační práce Brno – České Budějovice 2011

Obsah 1. Úvod ………………………………………………………………………………….

5

2. Metodika …………………………………………………………………………….

7

2.1. Definice pojmu „rovinné sídliště“ …………………………………………………. 2.2. Chronologické vymezení problematiky …………………………………………… 2.3. Prostorové vymezení sledovaného území a jeho základní přírodní charakteristika ..

7 8 9

3. Rovinná sídliště starší doby bronzové (Br A1-A2/B1) ……………………………. 11 3.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů …… 3.1.1. Bavorsko …………………………………………………………………. 3.1.2. Horní Rakousko ………………………………………………………….. 3.1.3. Jiţní Čechy ……………………………………………………………….. 3.1.4. Západní Čechy ……………………………………………………………

11 13 14 14 16

3.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť ………………………………………………….

18

3.3. Sídlištní objekty …………………………………………………………………….

19

3.4. Movité artefakty a ekofakty …………………………………………………….…..

36

3.5. Chronologie sídlišť …………………………………………………………………

45

3.6. Topografie sídlišť …………………………………………………………………..

47

3.7. Sídelně-prostorová analýza ………………………………………………………… 50 3.8. Regionální shody a rozdíly …………………………………………………………. 53 4. Rovinná sídliště střední doby bronzové (Br B-C) …………………………………. 54 4.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů …… 4.1.1. Bavorsko …………………………………………………………………. 4.1.2. Horní Rakousko ………………………………………………………….. 4.1.3. Jiţní Čechy ………………………………………………………………. 4.1.4. Západní Čechy ……………………………………………………………

54 56 56 58 58

4.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť ………………………………………………….

60

4.3. Sídlištní objekty …………………………………………………………………….

64

4.4. Movité artefakty a ekofakty ………………………………………………………… 68 4.5. Chronologie sídlišť …………………………………………………………………. 79 2

4.6. Topografie sídlišť …………………………………………………………………… 80 4.7. Sídelně-prostorová analýza …………………………………………………………. 86 4.8. Regionální shody a rozdíly ………………………………………………………….. 88 5. Rovinná sídliště mladší a pozdní doby bronzové (Br D – Ha B) ………………….. 90 5.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů ……. 5.1.1. Bavorsko ………………………………………………………………….. 5.1.2. Horní Rakousko …………………………………………………………... 5.1.3. Jiţní Čechy ………………………………………………………………... 5.1.4. Západní Čechy …………………………………………………………….

90 94 96 96 97

5.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť ………………………………………………….. 99 5.3. Sídlištní objekty …………………………………………………………………….. 105 5.3.1. Exkurz. Ţlabovité objekty mladší a pozdní doby bronzové ………………. 117 5.4. Movité artefakty a ekofakty ………………………………………………………… 128 5.5. Chronologie sídlišť …………………………………………………………………. 138 5.6. Topografie sídlišť …………………………………………………………………… 140 5.7. Sídelně-prostorová analýza …………………………………………………………. 142 5.8. Regionální shody a rozdíly …………………………………………………………. 145 6. Závěr …………………………………………………………………………………. 146 Literatura ………………………………………………………………………………. 148 Anotace. Bronzezeitliche Flachlandsiedlungen im oberdonauländischen Kulturkreis ..................................................................................................... 168 Příloha 1. Soupis rovinných sídlišť starší doby bronzové v jiţních Čechách …….. 170 Příloha 2. Soupis rovinných sídlišť střední doby bronzové v jiţních Čechách ……. 186 Příloha 3. Popis nálezových okolností a nálezů vybraných jihočeských rovinných sídlišť …………………………………………………………………………………… 197 3.1. Starší doba bronzová ………………………………………………………………. 3.1.1. České Budějovice – Čalounova zahrada ………………………………….. 3.1.2. České Budějovice – Dobrovodská stoka ………………………………….. 3.1.3. Hůry ………………………………………………………………………..

3

197 197 198 199

3.1.4. Knín – Býšov ……………………………………………………………….. 201 3.1.5. Litvínovice ………………………………………………………………….. 216 3.1.6. Planá u Českých Budějovic ………………………………………………… 216 3.1.7. Staré Hodějovice ……………………………………………………………. 222 3.1.8. Vrábče ………………………………………………………………………. 223 3.2. Střední doba bronzová ……………………………………………………………… 229 3.2.1. Bechyně …………………………………………………………………….. 229 3.2.2. České Budějovice – Mladé …………………………………………………. 234 3.2.3. Dobronice ………………………………………………………………….. 237 3.2.4. Písek – Aisin ……………………………………………………………….. 239 3.2.5. Písek – Faurecia …………………………………………………………….. 242 3.2.6. Písek – SMOM ……………………………………………………………… 245 3.2.7. Planá u Českých Budějovic ………………………………………………… 247 3.3.8. Rataje ……………………………………………………………………….. 252 3.3. Březnice u Bechyně. Popis ţlabovitých objektů ze sídliště mladší doby bronzové .. 258 Příloha 4. Topografická data k rovinným sídlištím starší a střední doby bronzové v jiţních Čechách ………………………………………… 261 Tabulky. Dokumentace nálezových situací a nálezů z jihočeských rovinných sídlišť … 265 Tab. 1-25. Sídliště starší doby bronzové v jiţních Čechách Tab. 26-79. Sídliště střední doby bronzové v jiţních Čechách Tab. 80-89. Sídliště mladší doby bronzové v jiţních Čechách – doplněk. Ţlabovité objekty z Březnice u Bechyně

4

1. Úvod Převáţná část lidí doby bronzové proţívala své ţivoty v rovinných sídlištích a v jejich blízkém okolí (Harding 2000, 22), zemědělské osady tvořily páteř osídlení všech usedlých agrárních kultur (nejen) doby bronzové. Přesto stála tato problematika dlouhou dobu na okraji badatelského zájmu, a to jak terénního, tak především teoretického. Oproti pohřebním nálezům či depotům neposkytovala rovinná sídliště příliš atraktivních movitých památek, ve srovnání s výšinnými lokalitami pak nevynikala většinou ani svou polohou a viditelnými pozůstatky fortifikací. Naprostá většina archeologů aţ do poloviny 20. století rovinná sídliště maximálně jen registrovala, přičemţ systematický badatelský zájem o ně prakticky neexistoval. Ještě koncem 50. let uváděl např. W. Torbrügge z Horní Falce jen 32 jistých rovinných sídlišť z celé doby bronzové (Torbrügge 1959, 25, Abb. 7). Situace se začala měnit aţ v období po druhé světové válce, kdy došlo k enormnímu nárůstu rozsáhlých terénních odkryvů a k výraznému navýšení počtu této kategorie památek (srov. např. pro jihozápad Horního Bavorska Koschik 1981, Tabelle 1, Abb. 6; pro západočeská sídliště střední doby bronzové Militký 1996, 60; pro jiţní Čechy v mladší a pozdní době bronzové Chvojka 2009a, 16-22, tab. 1-2, graf 3). Přesto, nebo moţná právě proto zůstává dodnes většina odkrytých rovinných sídlišť nezpracovaných. Cílem a smyslem této práce je přinést ucelený a komplexní přehled rovinných sídlišť z prostoru tzv. hornodunajského kulturního okruhu. Pod tímto termínem je rozuměno kulturně do značné míry jednotné území, zahrnující přirozené regiony jiţních a západních Čech, Horního Rakouska a Bavorska. Na východě na něj navazuje středodunajský kulturní okruh, na jihu alpské regiony s do jisté míry samostatným vývojem, na západě pak prostředí porýnských kulturních skupin a na severu, kde je kulturní rozhraní nejméně ostré, regiony středních a severozápadních Čech a středního Německa. Informace o rovinných sídlištích doby bronzové jsou v tomto prostoru roztříštěné do stovek většinou drobných příspěvků či dílčích zpráv a aţ na výjimky pro určité regiony (pro jiţní Německo zejména Schefzik 2001; pro západní Čechy Šaldová 1981a; Militký 1992a; Hůrková 2002) zde dosud chybí souhrnné zpracování této kategorie památek. Předkládaná práce se proto snaţí tento nedostatek napravit a přinést shrnující informace, které především českému čtenáři mohou usnadnit hledání v mnohdy obtíţně dostupné a hlavně značně roztříštěné německé a rakouské literatuře. Zároveň je v práci předloţen kompletní soupis a zhodnocení rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové z jiţních Čech, který navazuje na autorem provedenou analýzu jihočeských sídlišť doby popelnicových polí (Chvojka 2009a). Některé významné a dostupné jihočeské nálezy byly zpracovány a jsou na tomto místě poprvé publikovány, v jiných případech byly vyuţity starší práce. Pro jihočeská sídliště mladší a pozdní doby bronzové je odkazováno na výše uvedenou autorovu disertační práci, podrobněji jsou v samostatném exkurzu uvedeny jen nové skutečnosti ke ţlabovitým objektům z lokality u Březnice. Výsledkem je pak srovnání rovinných sídlišť, jejich velikostí a vnitřních struktur, topografických poloh, terénních objektů i movitých nálezů mezi jednotlivými regiony uvedeného kulturního okruhu a jejich zasazení do celkového vývoje ve střední Evropě. Podoba rovinných sídlišť, stejně jako jednotlivých obytných a dalších staveb, není přitom jen odrazem soudobého společenského a kulturního prostředí, vnějších vlivů a starších tradic, ale je rovněţ reflexí lokálních přírodních a klimatických podmínek (Primas 2008, 15). Podle převaţujícího proudění větru byly orientovány delší strany staveb, přístupné materiály ovlivňovaly podobu nadzemních konstrukcí stěn a střech objektů, na konstrukci střech měla vliv např. i průměrná délka a mnoţství sněhové pokrývky apod. Vzhledem k dosti podobným přírodním podmínkám v regionech hornodunajského kulturního okruhu (viz kapitolu 2) by bylo moţné očekávat i srovnatelnou podobu a topografickou charakteristiku rovinných sídlišť 5

v jednotlivých úsecích doby bronzové. Jestli tomu tak skutečně bylo, se pokusí naznačit následující text. Výsledkem práce by pak měla být odpověď na otázku, zda a do jaké míry rovinná sídliště odráţejí kulturní svébytnost hornodunajského kulturního okruhu. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří mi byli při vzniku předloţené habilitační práce jakýmkoliv způsobem nápomocni. Můj dík patří jmenovitě vedoucímu mé habilitační práce, prof. PhDr. Vladimíru Podborskému, DrSc., a také mým kolegům z jihočeského regionu, kteří mi poskytli ke zpracování své výzkumy a nálezy – Jiřímu Fröhlichovi, PhDr. Janu Michálkovi, PhDr. Petru Zavřelovi, Mgr. Jaroslavu Jiříkovi, Ph.D. a Mgr. Jiřímu Benešovi. Za cenné informace a konzulatce jsem zavázán Mgr. Tereze Šálkové, Bc. Karlu Kašákovi, Mgr. Milanu Metličkovi a Dr. Karlu Schmotzovi. Poděkovat bych chtěl také svým kolegům z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, kteří mi pomohli zejména při tvorbě obrazové přílohy: Ladislavu Bílému, Tomáši Kolegarovi a Karlu Vávrovi.

6

2. Metoda práce a definice sledované problematiky Předkládaná práce vychází především z literárních podkladů, v menší míře pak i z nepublikovaných nálezových zpráv a z autorových vlastních terénních výzkumů a dokumentace muzejních nálezových souborů. Údaje pro rovinná sídliště v Horním Rakousku, Bavorsku i v západních Čech byly čerpány pouze z literárních odkazů, pro jihočeská rovinná sídliště byly vyuţity všechny dostupné prameny. Zejména pro zahraniční regiony byla vyuţita jen autorovi dostupná literatura, výčet především jihoněmeckých sídlišť tak není (a vzhledem k mnoţství lokalit a literárních odkazů často i v nedostupné regionální literatuře ani nemůţe být) kompletní. Snahou autora však bylo přinést informace alespoň o těch nejvýznamnějších či nejzajímavějších sídlištích, na ostatní lokality zde jmenovitě neuvedené pak najde čtenář odkazy v citované literatuře. Některé jihočeské lokality autor sám zkoumal (např. sídliště ze starší doby bronzové v Kníně – Býšově, sídliště ze starší a střední doby bronzové v Plané u Českých Budějovic, sídliště ze střední doby bronzové v Českých Budějovicích – Mladém, v Dobronicích a Ratajích, či sídliště z mladší doby bronzové u Březnice), u dalších zpracoval nepublikované nálezy a nálezové okolnosti. Některé lokality byly jiţ autorem dříve zveřejněny, výsledky však byly vyuţity i v této práci. 2.1. Definice pojmu „rovinné sídliště“ Vlastní předmět zkoumání této práce, „rovinné sídliště“ (či analogicky „níţinné sídliště“), je jeden z pojmů, spadajících v rámci tzv. prostorové archeologie do kategorie areálů aktivit (srov. Kuna a kol. 2004, 465-466; Neustupný 2010, 143). Jedná se přitom o označení místa, kde lidé sídlili a vykonávali další běţné činnosti, jako podomáckou i specializovanou výrobu, výměnu zboţí, uskladnění a zpracování produktů apod. Na okrajích sídlišť či v určitých vymezených areálech v intravilánech osad mohla být chována domácí zvířata, mohly se zde nacházet i záhony apod. Zdaleka ne všechna sídliště v námi sledované oblasti přinesla jednoznačné doklady obytných staveb, pro zařazení lokality do kategorie „rovinné sídliště“ byla nicméně určující i přítomnost jiných sídlištních objektů (jam různých funkcí a podob, kůlových jamek) a sídlištní vrstvy. Dostáváme se tím sice do rizika, ţe do kategorie „sídliště“ byly zařazeny i lokality, kde se de facto nesídlilo, ale vzhledem k velmi malému počtu bezpečně prokázaných obytných staveb v jiţních i západních Čechách a v Horním Rakousku bychom pak tyto regiony z dalších analýz rovinných sídlišť prakticky vyloučili. Ţádné sídliště v těchto regionech nebylo zatím odkryto celé, přítomnost pozůstatků po obytných stavbách tak lze u naprosté většiny dále pojednávaných sídlišť skutečně očekávat, či alespoň předpokládat jejich původní přítomnost. Rovinná sídliště bývají v době bronzové prostorově oddělena od soudobých pohřebišť, zejména ve starší době bronzové se však často setkáváme s jejich těsnou blízkostí. V mnoha případech se pak objevují i lidské skelety a výjimečně i regulérní pohřby přímo v areálu soudobého sídliště. V době bronzové jsou rovinná sídliště prakticky vţdy neopevněná i neohrazená pod širým nebem a nejsou situována ve výšinných polohách. Výšinné lokality lze topograficky vymezit jako polohy s náhlým terénním převýšením větším neţ 20 m, a to nejméně ze tří stran od okolního terénu (srov. Smrţ 1991, 63); rovinná (resp. „níţinná“) sídliště lze tak definovat i negativně jako ta sídliště, která nejsou ve výšinných polohách. Pro doplnění je třeba uvést, ţe v námi sledovaném území a zároveň ve sledovaném období prakticky nejsou doloţena sídliště nákolní (která jsou doménou v samostatném alpském kulturním okruhu; srov. Schlichterle ed. 1997) ani jeskynní (Primas 2008, 37-38; zejména v době popelnicových polí je sice např. v oblasti Francké Alby doloţeno poměrně intenzivní 7

vyuţití jeskyň, většinou se však nejedná o jednoznačné stopy skutečného sídlení; srov. Peša 2006, 74-87). Pod pojmem „rovinné sídliště“ je v této práci chápána pouze jasně interpretovatelná lokalita, která splňuje jak topografickou charakteristiku tohoto areálu aktivit (tj. nejedná se ani o výšinné ani o nákolní či jeskynní sídliště), tak i charakteristiku z hlediska nálezové situace, tj. vylučuje interpretaci jako pohřebiště či jiného typu památky. Z tohoto důvodu je v dalším textu podrobněji pracováno pouze s lokalitami, které poskytly bezpečné doklady sídlištních objektů či kulturních vrstev; nedostatečně dokumentované staré výzkumy a nebo lokality zjištěné při povrchových sběrech tak nelze za bezpečně prokázaná sídliště povaţovat. „Sídliště“ je prostorově přesně vymezený pojem, mimo něj se však nacházelo nebo mohlo nacházet mnoho dalších objektů, artefaktů a ekofaktů, které ovšem nedokládají sídlení (tj. obytný areál) v daném prostoru, ale např. samostatný výrobní, exploatační, skladovací nebo rituální areál (srov. Neustupný 1986; Kuna a kol. 2004, 18-22). U většiny sídlišť však nemáme dostatek informací, abychom mohli rozhodnout, jestli se jednalo skutečně o sídelní areál či o areál jiných aktivit, pokud tedy nebyla obytná či sídelní funkce takové lokality vyloučena, byla v této práci zařazena do kategorie „rovinné sídliště“. Problémy také můţe činit přesné časoprostorové vymezení konkrétního sídliště, neboť např. při jednotlivých výzkumech v rámci zastavěné plochy je obtíţné určit, jestli se jednalo o jednu velkou lokalitu a nebo dvě menší, původně prostorově oddělené. V mnoha případech, kdy byly provedeny jen prostorově omezené sondáţe či dokumentace drobných výkopů, je navíc určení zachycené situace a zjištění vzájemných vazeb mezi objekty rovněţ sporné – např. při objevu solitérní zapuštěné keramické nádoby se nemusí jednat o přímý doklad sídliště, ale např. o zásobní nádobu při okraji tehdejších polí, jiţ mimo areál soudobé osady. Stejně tak část zachycené kulturní vrstvy nemusí v daném místě dokládat sídliště, ale v některých případech i sekundárně přemístěný kontext vlivem erozně-akumulačních procesů. Mezi jasně determinovanými sídlišti je ovšem moţné odlišit řadu dalších kategorií: centrální dlouhodobá sídliště, sídliště specializovaná na určitou produkční, obchodní či exploatační činnost, drobné i větší osady či solitérní dvorce a samoty (srov. Harding 2000, 24; Primas 2008, 16-17). U velké části sídlišť hornodunajského kulturního okruhu však neumoţňuje stav jejich výzkumu přesněji postihnout, do jaké z uvedených kategorií spadají. 2.2. Chronologické vymezení problematiky V předkládané práci je pozornost věnovaná rovinným sídlištím z doby bronzové, tj. z období Reineckových stupňů Br A aţ Ha B včetně. Pro větší přehlednost byly vymezeny tři hlavní úseky doby bronzové, které jsou dále pojednávány v samostatných kapitolách, tj. starší doba bronzová (Br A), kam je v této práci počítáno i období přechodu starší a střední doby bronzové (Br A2/B1), dále střední doba bronzová (Br B-C) a pak epocha popelnicových polí (Br D – Ha B). Důvodem pro takové obecnější rozdělení celé doby bronzové je skutečnost, ţe některá sídliště nelze blíţe chronologicky zařadit neţ do jednoho z uvedených tří úseků; v Bavorsku je navíc doba popelnicových polí zpravidla členěna jinak, neţ je tomu na našem území (stupeň Br D je zde většinou počítán za samostatné období, označované jako „Spätbronzezeit“, následující doba popelnicových polí „Urnenfelderzeit“ je členěna na starší, střední a pozdní úsek). Nevýhodou tohoto pojetí je ovšem společná analýza období trvající někdy i více neţ půl tisíciletí (zejména starší doby bronzové a epochy popelnicových polí). V kaţdé kapitole je však zařazen oddíl, zabývající se jemnější chronologií těch sídlišť, která toto zařazení umoţňují; uvedený problém je tím alespoň částečně eliminován.

8

Obr. 1. Výřez z mapy střední Evropy s vyznačením sledované oblasti hornodunajského kulturního okruhu. Kresba O. Chvojka a K. Vávra.

2.3. Prostorové vymezení sledovaného území a jeho základní přírodní charakteristika Jak jiţ bylo uvedeno v úvodní kapitole, zabývá se tato práce makroregionem, zahrnujícím čtyři samostatné regiony: jiţní Čechy, západní Čechy (tj. povodí Berounky, bez Poohří), Horní Rakousko a Bavorsko mimo alpských území (obr. 1). Na tomto místě nemá smysl detailně charakterizovat přírodní prostředí všech uvedených regionů, omezíme se proto jen na základní fakta – podrobnější informace lze nalézt na jiných místech (pro Bavorsko viz Völkel 2006; pro Horní Rakousko Kohl 1988; pro jiţní Čechy Chábera a kol. 1985; pro západní Čechy Chytráček – Metlička 2004, 7-10; vše s další lit.). Sledované území lze definovat jako obdélník se zkosenou severovýchodní stranou o rozměrech max. 230 x 350 km, tj. o plošné rozloze cca 78.000 km2 (obr. 1). Z hlediska přirozeného vymezení lze na prvním místě pouţít geomorfologické poměry. Jiţní hranici tohoto rozsáhlého území tvoří severní výběţky Alp, na západě se dotýká výběţků Švábské Jury, na severu zahrnuje celý masív Franské Jury, Smrčin („Fichtelgebirge“), Českého lesa a jiţní výběţky Brd a na východě končí západními výběţky Českomoravské vrchoviny, Novohradskými horami a Weinsberským lesem. Nejvýznamnějším vnitřním orografickým celkem je Šumava, která dnes tvoří hranici mezi všemi čtyřmi základními regiony hornodunajského kulturního okruhu, avšak v pravěku byla protkána sítí dálkových cest, netvořila tedy ţádnou nepřekonatelnou bariéru. Z hlediska hydrologického je zdaleka nejvýznamnějším vodním tokem Dunaj, který odvodňuje velkou část dnešního bavorského území a celé Horní Rakousko. Jeho největšími jiţními přítoky jsou v Bavorsku řeky Lech, Isar a Inn (který na svém dolním toku tvoří dnešní 9

hranici Německa s Rakouskem) a v Horním Rakousku Traun a Enns; z významných severních přítoků lze zmínit řeky Altmühl, Naab a Regen v Dolním Bavorsku a Horní Falci. Většinu severozápadního Bavorska, tj. území Horních, Středních a Dolních Frank odvodňuje řeka Mohan (Main), tekoucí do Rýna; jejím důleţitým přítokem je ve sledované oblasti řeka Pegnitz. V západních Čechách je základním vodním tokem řeka Berounka a její hlavní zdroje, tj. řeky Úslava, Úhlava, Radbuza a Mţe; z významnějších severních přítoků Berounky lze zmínit Střelu. Jihočeský region pak tvoří povodí horního toku Vltavy, jejímiţ největšími pravostrannými přítoky jsou Malše a Luţnice a levostranným přítokem Otava, do níţ se předtím vlévají další významné jihočeské vodní toky, jako Volyňka, Blanice, Lomnice a Skalice. Prakticky stejné jsou průměrné nadmořské výšky pravěkých sídlišť ve sledovaných regionech. V Bavorsku i Horním Rakousku se naprostá většina sídlišť nachází v úrodných oblastech při Dunaji a jeho přítocích, kde se nadmořské výšky pohybují v rozmezí cca 300 – 350 m n.m., směrem k podhůří Alp potom narůstají do průměrných hodnot většinou mezi 400 aţ 500 m n.m. V jiţních Čechách se většina sídlišť doby bronzové nachází ve srovnatelných nadmořských výškách cca mezi 350 – 450 m n.m. a v západních Čechách v rozmezí 300 – 500 m n.m. Z geologického hlediska tvoří podstatnou část území hornodunajského kulturního okruhu staré primární horniny moldanubika, sloţené z ţul, rul a dalších metamorfovaných hornin. Oblasti jiţně od Dunaje v Bavorsku i Horním Rakousku pokrývají především říční sedimenty a pak spraše, s nimiţ souvisí bohaté osídlení v různých epochách zemědělského pravěku. Naproti tomu v českých regionech sledované oblasti se spraše vyskytují daleko méně – v západočeském regionu především v Plzeňské pánvi, v jiţních Čechách pak v několika menších ostrůvcích především v povodí dolního toku Blanice a středního a dolního toku Luţnice. Severní okraje Alp lemuje tzv. molasová pánev, tvořená terciérními uloţeninami. Pedologické poměry charakterizují ve sledovaném území především hnědé půdy. Zatímco v úrodných oblastech Bavorska a Horního Rakouska se na sprašových podloţích vytvořily kvalitní hnědé půdy, v jiţních a západních Čechách převaţují hnědé půdy kyselé. Vlhké a zamokřené jihočeské pánve pokrývají nivní a rašeliništní půdy, v horských oblastech se objevují podzoly. V západních Čechách jsou vedle převaţujících hnědých půd časté i půdy pseudoglejové. Z hlediska klimatického náleţí k nejteplejším místům oblasti při Dunaji a jejich jiţních přítocích a pak i údolí řeky Mohan. V těchto oblastech jsou zároveň i nejmenší průměrné roční dešťové sráţky, nedosahující ani 550 mm. V době bronzové osídlená oblast v západních i v jiţních Čechách patří do středně teplého území s průměrnými ročními teplotami kolem 7 °C; nejteplešími oblastmi s teplotami kolem 8 °C jsou území při řece Berounce v západních Čechách a obě jihočeské pánve, oblast při soutoku Vltavy s Luţnicí a dolní tok Blanice po soutok s Otavou v jiţních Čechách. V západních i jiţních Čechách obecně klesají průměrné roční sráţky ve směru od jihu na sever, kde nedosahují ani 550 mm ročního úhrnu. Shrneme-li uvedené skutečnosti, lze konstatovat, ţe v kaţdém ze sledovaných regionů hornodunajského kulturního okruhu se nacházejí oblasti s velmi příhodnými přírodními podmínkami k trvalému osídlení. Především území při hlavních vodních tocích, v nadmořských výškách mezi cca 300 – 500 m n.m., v mírně teplých a poměrně suchých pásmech, byla vyhledávána k zakládání stabilních sídlišť. Ve Švábsku, v Horním a Dolním Bavorsku a Horním Rakousku jsou to především území při Dunaji a jiţně od tohoto hlavního vodního toku aţ po alpská podhůří, v Horní Falci i při dolních tocích řek Naab a Regen, ve Frankách pak při řekách Mohan a Pegnitz. V západních Čechách byla od neolitu stabilně osídlena především Plzeňská pánev a v jiţních Čechách území při dolních tocích Otavy, Blanice a Luţnice a pak střední Povltaví od Českých Budějovic po širší okolí Zvíkova.

10

3. Rovinná sídliště starší doby bronzové (Br A1-A2/B1) 3.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů Starší doba bronzová přináší ve třech regionech hornodunajského kulturního okruhu dlouhodobý poklidný a stabilní vývoj, který se odráţí i v pevně vytvořené sídelní struktuře s mnoha rovinnými a v mladších úsecích této epochy i výšinnými sídlišti. Zatímco v Bavorsku i v Horním Rakousku navazuje osídlení na předchozí lokální vývoj pozdní doby kamenné, v jiţních Čechách se stabilní a trvalé osídlení objevuje aţ zhruba od začátku stupně Br A2 (Hájek 1954, 179; Beneš 1978a, 348; Chvojka 2007a, 29). V jiţním Německu a v západní části Horního Rakouska se v Reineckových stupních Br A1 – A2 vyvíjí straubinská kultura (někdy označovaná jako skupina; např. Jockenhövel 1994, 11, Abb. 6; David 2006), ve východní části Horního Rakouska pak zasahuje kultura unterwölblinská (obr. 2; srov. např. Krenn-Leeb 2006, Abb. 1). V závěrečném období starší doby bronzové, vyjádřené přechodem stupňů Br A2/B1, zasahuje do Horního Rakouska maďarovsko-větěřovsko-böheimkirchenský kulturní komplex (Trebsche 2008, 101-102), zatímco v jiţním Německu se pod silným vlivem tohoto tzv. protourbánního prostředí vyvíjejí lokální skupiny, jako např. skupina SengkofenJellenkofen ve východní části Bavorska nebo skupina Landsberg-Arbon v jihozápadní části tohoto regionu (David 2006). Jiţní Čechy (obr. 3) sice náleţejí do rámce únětické kultury, jiţ L. Hájek zde však definoval specifickou jihočeskou skupinu této kultury, která v mnoha směrech vykazuje uţší vazby do bavorského a hornorakouského Podunají, neţ do středních Čech (Hájek 1954, 178184). M. Bartelheim dokonce nedávno zpochybnil příslušnost jihočeského regionu do rámce únětické kultury a zdejší nálezy označil za kulturně shodné s bavorskými a rakouskými (Bartelheim 1998, 160). V závěrečném úseku starší doby bronzové se pak v jiţních Čechách výrazně projevují prvky věteřovské kultury. Specifická je pak situace v západočeském regionu, který, ačkoliv v jiných pravěkých obdobích prakticky vţdy stabilně osídlený, ze starší doby bronzové osídlení postrádá; první doklady sídlišť doby bronzové jsou zde evidovány aţ pro závěrečné úseky starší doby bronzové. Rovinná sídliště starší doby bronzové jsou ve sledovaných regionech rozloţena dosti nerovnoměrně (obr. 4) – zatímco z Bavorska je jich známo řádově několik stovek (jejich kompletní soupis nebyl nikde zveřejněn, celkový počet dnes známých rovinných sídlišť tak lze spíše jen odhadovat), v jiţních Čechách je bezpečně prokázaných rovinných osad 26 a dalších sedm desítek je jich nejistých, avšak v mnoha případech dosti pravděpodobných (srov. příloha 1). Pokud bychom započítali i nejistá rovinná sídliště, pak by tato kategorie památek starší doby bronzové v jiţních Čechách výrazně převaţovala a zahrnovala by 44 % všech jihočeských lokalit tohoto období (počty dalších typů lokalit podle Chvojka 2007a, tab. 1, s doplňky). V Horním Rakousku je dnes známo pouhých devět jistých rovinných sídlišť (podle Trebsche 2008, 96-101 s dalšími doplňky) a i v jiných kategoriích památek je tento region ve srovnání s jiţními Čechami velmi chudý (tabela 1): pohřebišť je zde 12 (Adler 1967, 34-36; Reitberger 2008, 10-11) a depotů podle posledního shrnutí deset (Höglinger 1998, 37-38). Západočeský region poskytl zatím jen šest bezpečně prokázaných sídlišť ze závěru starší doby bronzové, dalších pět je nejistých (Baštová – Bašta 1989; Militký 1992a). Výšinných lokalit je zde pro toto období doloţeno celkem 13, u většiny se však jedná jen o drobné sběrové soubory (Militký 1996, 61-62; Jiráň 2006, 22). Mohylových pohřebišť s komponentou Br A2/B1 je zde dnes známo osm (Čujanová-Jílková 1970; táţ 1998, 52) a depoty kovové industrie jsou doloţeny jen tři (Moucha 2005, 11, Abb. 3). 11

Obr. 2. Kulturní poměry v západní části střední Evropy (A) a v oblasti hornodunajského kulturního okruhu (B) ve starší době bronzové. A – podle Jockenhövel 1994, Abb. 6, B – kresba autor, částečně podle Krenn-Leeb 2006, Abb. 1.

12

Br A – A2/B1 jiţní Čechy západní Čechy Horní Rakousko

sídliště rovinná 26 6 9

nejistá sídliště 70 5 2

sídliště výšinná 30 13 3

pohřebiště

depoty

39 8 12

54 3 10

lokality celkem1 219 35 36

Tabela 1. Srovnání počtu rovinných sídlišť a dalších památek starší doby bronzové ve vybraných regionech.

3.1.1. Bavorsko Stejně jako v jiných regionech stála rovinná sídliště starší doby bronzové v jiţním Německu dlouhou dobu na okraji badatelského zájmu, přestoţe jiţ v 19. a na počátku 20. století zde byly učiněny první nálezy sídlištních objektů a sídlištní keramiky, jako např. v cihelnách ve městě Straubing a okolí (Hundt 1958, 7). První skutečné výzkumy bavorských rovinných sídlišť lze datovat do 20. let 20. století; zmínit můţeme např. v roce 1928 odkrytou lokalitu v Zirndorf (Zeitler 1982, 83; týţ 2000, 183), jednalo se ovšem v té době o výjimku. Základní shrnutí sídlištních nálezů z jiţního a jihozápadního Německa v předválečném období přinesla práce F. Holsteho, která však byla vydaná aţ delší dobu po autorově smrti (Holste 1953, 5-6). Aţ po druhé světové válce začala být sídlištní problematice věnována větší pozornost. Jedním z prvních, kdo se systematicky věnoval rovinným sídlištím v Bavorsku, byl W. Dehn, který podrobil rozboru sídlištní keramiku starší doby bronzové a konkrétně přitom publikoval nálezy ze sídliště v Gaimersheim (Dehn 1951). Zároveň přinesl jeden z prvních soupisů jihoněmeckých sídlištních lokalit tohoto období. Na toto téma navázal H. J. Hundt, který v roce 1962 zveřejnil podrobný rozbor keramických nálezů ze sídliště ze závěru starší doby bronzové v Malching (Hundt 1962), a po něm H. Koschik, který v roce 1975 analyzoval sídlištní keramické nálezy ze Sengkofen (Koschik 1975). Od 60. let 20. století začaly v Bavorsku rychle přibývat velkoplošné výzkumy sídlišť, které prokázaly, ţe právě neopevněná rovinná sídliště, skládající se z jedné nebo několika usedlostí, představují v tomto regionu nejběţnější typ sídla starší a střední doby bronzové (Schefzik 2006a, 118). V posledních letech zde byla pozornost věnována především sídlištním objektům a konkrétně velkým halovým stavbám (Schefzik 1995; Krause 1997; Nadler 1997; Schefzik 2001; týţ 2006b). Významnými lokalitami pro jejich poznání jsou v Horním Bavorsku Eching (Schefzik 1995; Biermeier – Ziegeler – Hüssen 2000), Poing (von Quillfeldt 1986, 53; Schefzik 2001, Abb. 32-34), Zuchering (Rieder 1990; Zeitler 2000, 173-175), Dornach (Schefzik 2001, 88, Abb. 31:B), Freiham (Ganslmeier – Schefzik 1996; Schefzik 2001, Abb. 34-35) a v poslední době dvě odkrytá sídliště u Pastetten (Berg-Hobohm – Völter 2009, 33), v Dolním Bavorsku sídliště v Straubing-Öberau (Engelhardt – Seliger 1988; Bauer 1998), ve středních Francích Greding (Nadler 2006), ve Švábsku Haunstetten (Dumler – Wirth 2001) a v přilehlé části Bádenska-Würtemberska Bopfingen (Krause 1997). Mnoho zajímavých půdorysů kůlových staveb poskytlo také sídliště v Aschheim (Schefzik 2001, 88-89, Abb. 37-38), naopak výjimečný doklad zahloubeného obydlí byl nalezen na sídlišti v Hienheim (Modderman 1969, 21-26). Několik lokalit bylo v nedávné době podrobně publikováno, jako např. sídliště v Geiselhöring (Lindinger 2008), Zirndorf (Zeitler 1982) nebo soubor nálezů z Jellenkofen (Engelhardt 1984, 48-50; Wullinger 2004). Zatím jen předběţně a bez podrobného zhodnocení byla zveřejněna sídliště v Dietfurt a. d. Altmühl (Hoppe 1985, 75), Altdorf (Wullinger 1996) či v Burgweinting (Hoppe 1993). 1

Do tohoto počtu nejsou zahrnuty ojedinělé či zcela sporné nálezy.

13

3.1.2. Horní Rakousko Ve srovnání s jinými středoevropskými regiony je Horní Rakousko dlouhodobě badatelsky podceněno, coţ se odráţí i na stavu poznání rovinných sídlišť starší doby bronzové. V nedávné době publikoval jejich základní přehled P. Trebsche, který uvádí pouhých devět hornorakouských sídlišť, z nichţ tři jsou klasifikována jako výšinná (Berglitzl bei Gusen, Ansfelden – Burgwiese a Mauthausen – Heinrichsbruch; Trebsche 2008, 96-101). Zbývajících šest sídlišť náleţí mezi níţinná. V Trebscheho seznamu však chybí lokality Linz – centrum (Ruprechtsberger 1979, 360) a Schwanenstadt (Pertlwieser – Tovornik 1979, 490; tíţ 1980, 412). Zatím poslední rovinná sídliště byla zjištěna v letech 2005 a 2006 při stavbě silnice v Neubau (Gruber 2007, 178) a v roce 2007 při stavbě silnice v Thann (Gruber – Klimesch 2007, 45-46). První z hornorakouských sídlišť starší doby bronzové bylo objeveno jiţ v roce 1928 při těţbě cihlářské hlíny na svahu návrší Froschberg v poloze Reisetbauer v Linci (Reitinger 1958). Aţ do roku 1957 zde pak P. Karnitsch, F. Stroh a J. Reitinger dokumentovali různé objekty (o minimálním počtu 10), jejichţ přesná poloha je však dnes nezjistitelná. Ve zmíněném roce prozkoumal J. Reitinger také dvě jámy v Aigerding u St. Florian am Inn na západním okraji Horního Rakouska (Reitinger 1958). V roce 1981 byly v jejich blízkosti nalezeny další starobronzové střepy, které náleţejí do jednoho sídelního areálu (Reitinger 1981, 394-395). V letech 1979–1980 bylo při výzkumu raně středověkého pohřebiště v Schwanenstadt zachyceno i starobronzové sídliště (Pertlwieser – Tovornik 1980, 412). Další a zatím největší rovinné sídliště starší doby bronzové bylo v Horním Rakousku zjištěno aţ v letech 1992–1996 při výzkumu neolitického kruhového ohrazení v Ölkam u Gemering, dosud však nebylo podrobněji publikováno (Pertlwieser 1992, 418; týţ 1993, 681; týţ 1994, 502; Pertlwieser – Pertlwieser 1996, 426-427). Dvě rovinná sídliště starší doby bronzové se nacházejí na katastru obce Asten. První bylo zachyceno před rokem 1996 při záchranném výzkumu (Trebsche 2008, 97). Druhé zjistili H. Gruber a A. Karbinski v letech 2003 a 2004 rovněţ při záchranném výzkumu (Gruber – Karbinski 2003, 38; tíţ 2004, 45). Blíţe nepopsané zůstávají dosud nálezy i z rovinných sídlišť u Tödling, které v letech 1998–2000 částečně odkryl M. Pertlwieser (2001, 579-581), a z Neubau u Lince, odkryté v letech 2005 a 2006 (Karbinski – Klimesch 2005, 45-46; Gruber 2007, 178). Jedno z největších sídlišť starší doby bronzové v Horním Rakousku bylo prozkoumáno v roce 2007 u Thann, zatím bylo ovšem zveřejněno jen předběţně (Gruber – Klimesch 2007, 45-46). Zmínit musíme i dvě sporná sídliště, resp. nález keramických zlomků z areálu neolitického sídliště v lokalitě Stadl-Paura (Reitinger 1968, 399) a pak soubor keramických zlomků, nalezených v roce 1979 ve výkopu pro kanalizaci v prostoru radnice v centru města Linz (Ruprechtsberger 1979, 360). Jedná se ovšem o lokality s nejistou klasifikací. 3.1.3. Jiţní Čechy V jihočeském regionu náleţí v současné době do starší doby bronzové prokazatelně 26 rovinných sídlišť, dalších 70 je nejistých (viz příloha 1). Aţ do poloviny 60. let 20. století zde nebylo ţádné sídliště z tohoto období známo – např. ve své syntetické práci z roku 1954 uvádí L. Hájek pouze jedno hradiště a pak jediné rovinné sídliště (Hřiměţdice), které se však nachází jiţ mimo jihočeský region (Hájek 1954, 119-120). Prvním bezpečně prokázaným rovinným sídlištěm je lokalita Písek – Řeřichova cihelna, zkoumaná A. Benešem v letech 1966–1969, která poskytla nálezy jak ze závěru starší doby bronzové, tak i z vrcholné fáze střední doby bronzové (Beneš 1967, 21; týţ 1968, 27; týţ 1969, 95; týţ 1972, 106). V 70. letech pak objevil A. Beneš sídlištní objekt v pískovně u Dobřejovic (Beneš 1981, 28).

14

Obr. 3. Jiţní Čechy ve starší době bronzové (Br A2 – A2/B1). Vysvětlivky symbolů: 1 – rovinné sídliště, 2 – výšinná lokalita, 3 – mohylové pohřebiště, 4 – ploché pohřebiště, 5 – hromadný nález, 6 – ojedinělý nález. Podle Chvojka 2007a, obr. 1.

15

Zdaleka nejvýznamnějším výzkumem jihočeského rovinného sídliště starší doby bronzové byl odkryv v Hostech v letech 1981–1988, který přinesl zásadní poznatky jak z hlediska sídlištních objektů a terénních situací, tak i pro poznání dálkových kontaktů. Lokalita však nebyla dosud zpracována ani podrobněji zveřejněna, všechny naše poznatky tak vycházejí z dílčích nebo předběţně publikovaných zpráv (Beneš 1984a; týţ 1984b; týţ 1984c, 35; týţ 1985, 41; týţ 1986; týţ 1987; týţ 1988; týţ 1989a; týţ 1989b, 53-55; Břicháček 1991; týţ 1992, 42-43). V posledních 30 letech byla v jiţních Čechách zjištěna a alespoň částečně zkoumána řada dalších rovinných sídlišť, velmi málo jich však zatím bylo podrobněji publikováno. K výjimkám patří sídliště u Slaníku, které poskytlo jeden objekt s bohatými keramickými nálezy, zpočátku však chybně datovanými do pozdní doby kamenné (Michálek 1989a, 45-46, obr. 2-6, tab. II). Výběr keramických nálezů byl publikován i ze sídlištní vrstvy v Dobešicích (Krištuf – Rytíř 2009, 50-51, obr. 10) a z jednoho objektu v Mahouši (Parkman 2004, 414415, obr. 6). Významné rozšíření nálezového fondu představují výzkumy starobronzových sídlišť, provedené Jihočeským muzeem v posledních dvaceti letech v okolí Českých Budějovic (obr. 12). Jedná se např. o dvě sídliště na katastru Českých Budějovic (Zavřel 1996a, 52; týţ 1997a, 30, 33-34; týţ 1997b, 17, Abb. 3-5; týţ 1998a, 390-391; týţ 2000, 33; týţ 2001, 31) která poskytla i významná archeobotanická data a přispěla také ke studiu akumulačních aktivit v říčních nivách (Beneš 1995, 134, 140; Jankovská 2001; Pokorný – Kočár – Jankovská – Militký – Zavřel 2002, 816, 818), a pak o výzkumy sídlištních objektů v Hůrách (Zavřel 2003, 82), Kníně – Býšově (Chvojka 2006, 15; týţ 2007, 10; týţ 2008, 103; Chvojka – Zavřel v tisku a), Plané u Českých Budějovic (Chvojka – Zavřel 2009a, 53; tíţ 2009b, 2425), Starých Hodějovicích (Militký – Zavřel 1995, 56 /jako České Budějovice/; Zavřel 1996a, 54) a ve Vrábči (Zavřel 2000, 225). Dalším významným přínosem pro poznání sídlišť v nivních polohách byl výzkum sídliště v Myšenci s prokázanou stratigrafií od starší do mladší doby bronzové (Fröhlich – Koppová – Dreslerová 2000, 117-118; Kuna a kol. 2004, 45-46, obr. V). Větší výzkumy byly v jiţních Čechách provedeny i na sídlištích u Radčic – Vodňan (Michálek 2000, 258 /lok. č. 1263/, 260 /lok. č. 1270/, 268 /lok. č. 1323/), Dubu (Parkman – Zavřel 2009, 41-42) a v poslední době u Čavyně a Tábora, zatím však nebyly podrobněji zpracovány. 3.1.4. Západní Čechy Podle současného stavu poznání nebyl západočeský region v období vlastní únětické kultury, tj. v Reineckových stupních Br A1-A2, osídlen a teprve v závěru starší doby bronzové, v souvislosti s vlivy z okruhu maďarovské a věteřovské kultury, se zde začínají objevovat první stopy lidského pobytu (viz Jiráň ed. 2008, 17-18, 31-32). V tomto období, spadajícím časově do přelomu stupňů Br A2/B1 a označovaném zde tradičně jako předmohylový horizont (Čujanová-Jílková 1967), časně mohylový stupeň (Čujanová-Jílková 1998, 52) či staromohylové období (např. Bašta – Bašová 1989), se i v západočeském regionu poprvé setkáváme s rovinnými sídlišti. Tradičně byla sice kladena aţ na počátek střední doby bronzové (např. Bašta – Baštová 1989; Militký 1992a; Čujanová-Jílková 1998, 52; Jiráň 2006), v pojetí této práce jsou však zařazena jiţ do starší doby bronzové, neboť jsou časově shodná se sídlišti tzv. věteřovského období např. v jiţních Čechách (srov. kupř. Písek – Řeřichova cihelna nebo mladší fáze osídlení v Hostech).

16

Obr. 4. Vybraná rovinná sídliště starší doby bronzové v hornodunajském kulturním okruhu (zmiňovaná v textu). V jiţních a západních Čechách a v Horním Rakousku jsou mapována všechna jistá sídliště, v Bavorsku jen výběr nejvýznamnějších. Jiţní Čechy: lokality č. 1-26 odpovídají soupisu v příloze 1. Západní Čechy: 27 Kvíčovice, 28 Meclov-Březí, 29 Plzeň-Roudná, 30 Starý Plzenec, 31 Vochov, 32 Ţákava. Bavorsko: 33 Altdorf, 34 Aschheim, 35 Bopfingen, 36 Burgweinting, 37 Dietfurt, 38 Dornach, 39 Eching, 40 Freiham, 41 Gaimersheim, 42 Geiselhöring, 43 Greding, 44 Haunstetten, 45 Hienheim, 46 Jellenkofen, 47 Malching, 48 Pastetten, 49 Poing, 50 Sengkofen, 51 Straubing, 52 Zirndorf, 53 Zuchering. Horní Rakousko: 54 Aigerding, 55 Asten, 56 Linz, 57 Neubau, 58 Ölkam, 59 Schwanenstadt, 60 Thann, 61 Tödling.

17

První sídliště z tohoto období bylo v západních Čechách zachyceno u Ţákavy. Při výzkumu mohyly č. 1 na mohylovém pohřebišti na návrší Sváreč zde v roce 1879 nalezl F. X. Franc jeden sídlištní objekt – kruhovou jámu (Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70). Dalším částečně zkoumaným sídlištěm, zachyceným opět při výzkumu mladšího mohylového pohřebiště, je lokalita u Vochova, kterou zkoumal v roce 1953 V. Čtrnáct; pod mohylou z mladší doby bronzové se nacházela část staršího sídlištního objektu – chaty (Čtrnáct 1954). Další kůlové jamky i keramické nálezy druhotně přemístěné do zásypů mohyl zde získal v letech 1954–1956, kdy prozkoumal dalších šest mohyl (Militký 1992a, 108-110). Nepochybně nejznámějším rovinným sídlištěm tohoto období je v západních Čechách lokalita v MeclověBřezí, zkoumaná V. Šaldovou v roce 1959 (Šaldová 1960), v letech 1960–1969 zde pak s přestávkami prováděla výzkum E. Čujanová-Jílková (Čujanová-Jílková 1967; táţ 1971). Původně bylo sice celé sídliště kladeno do stupňů Br A2/B1 (Šaldová 1960, 530, 536; Čujanová-Jílková 1967, 399-400), posléze však došlo k oddělení starobronzového objektu (jámy č. 1) od zbytku sídlištních objektů, zařazených aţ do stupně Br B1 (Čujanová-Jílková 1998, 52), o nichţ bude tedy pojednáno v následující části práce. Několik rovinných sídlišť tzv. staromohylového období Br A2/B1 objevili v 80. letech manţelé Baštovi. Kromě několika jen sběrem zjištěných lokalit je třeba uvést dvě sídliště, na nichţ byly drobnými výkopy zjištěny zahloubené objekty: Kvíčovice s nálezem jedné jámy a Plzeň-Roudná, rovněţ s nálezem jednoho většího zahloubeného objektu (Baštová – Bašta 1989, 271-275, obr. 10 a 12). Zatím posledním sídlištěm ze závěru starší doby bronzové je zde lokalita u Starého Plzence, na níţ byla prokázaná kulturní vrstva s nálezy z tohoto období; blíţe však zatím sídliště nebylo publikováno (srov. Braun 2004, 63). 3.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť Vzhledem k nedostatečnému výzkumu naprosté většiny rovinných sídlišť v hornodunajském kulturním okruhu je naše poznání o jejich velikostech a vnitřních strukturách velmi malé. Sídliště v Bavorsku, u nichţ je k dispozici údaj o jejich velikosti, se pohybují většinou mezi 1 aţ 2 ha. Např. dvě v blízkosti sebe leţící starobronzová sídliště v Poing v Horním Bavorsku měla plochy asi 2,5 a 2 ha (von Quilllfeldt 1986, 53). Sídliště v Burgweinting se rozkládalo na ploše asi 1,4 ha (Hoppe 1993, 54), sídliště v Unterbiberg na ploše cca 150 x 120 m (Schefzik 2001, 142). Výjimku tvoří lokalita ve Freiham, kde se sídlištní nálezy rozkládaly na ploše asi 11 ha; není zde však jisté, jestli jsou všechny chronologicky současné (Ganslmeier – Schefzik 1996, 61). Naproti tomu existovala sídliště, která byla tvořena pouze jednou stavbou resp. dvorcem, jako např. jedno sídliště v Eching, na němţ byla zjištěna jen jediná dlouhá halová stavba (Schefzik 2006b, 144). Ještě méně informací máme o sídlištích v Horním Rakousku. Velikost osídlené plochy lze dedukovat buď z prozkoumané plochy a nebo ze vzájemné vzdálenosti jednotlivých objektů. Např. na sídlišti v Linci byla jedna jáma vzdálená cca 100-150 m od ostatních objektů (Reitinger 1958, 3), velikost osídlené plochy lze tak odhadnout na alespoň 1 hektar. U sídliště v Aigerding je uváděna vzdálenost mezi jednotlivými nálezy aţ 700 m (Reitinger 1981, 395). Při poslední etapě výzkumu v Ölkam byla odkryta plocha minimálně 600 m2, na níţ byly zachyceny starobronzové sídlištní objekty (Pertlwieser – Pertlwieser 1996). Sídliště u Thann bylo prozkoumáno na ploše o velikosti 4400 m2, ani v tomto případě však nebyla určena jeho celková plocha (Gruber – Klimesch 2007, 45). V jiţních Čechách byla plošně zkoumána pouze tři sídliště – Hosty, České Budějovice a Knín-Býšov. Sídliště v Hostech zaujímalo plochu asi 3 ha (Beneš 1988, 7), která byla zhruba z jedné třetiny prozkoumaná. Podobný rozsah měla i rozplavená kulturní vrstva na lokalitě České Budějovice – Dobrovodská stoka, která byla zjištěna na území o velikosti cca 300 x

18

100 m, jednalo se však o erodovanou a sekundárně akumulovanou archeologickou situaci, která nemusela odráţet původní velikost osady. Naproti tomu předpokládaný rozsah nedávno zkoumaného sídliště v Býšově lze stanovit na cca 30 x 25 m, tj. 750 m2 (Chvojka – Zavřel v tisku a), v tomto případě se tedy mohlo jednat o lokalitu zahrnující patrně jedinou usedlost. Jiná jihočeská sídliště byla zkoumána jen v malých transektech, jejich původní velikosti nebyly tedy stanoveny. Z hlediska vnitřní struktury, zástavby a hustoty objektů poskytla největší mnoţství informací opět jihoněmecká sídliště. Zatímco řada sídlišť vykazovala desítky aţ stovky sídlištních objektů, existují zde i sídliště, z nichţ pochází pouze několik málo či jen jediný objekt. Příkladem je solitérní zásobní jáma na plošně zkoumané lokalitě (sídlišti s převahou nálezů z mladší doby bronzové a doby římské) v Künzing (Herrmann 1974-1975, 103-106). Charakteristická sídliště starší doby bronzové v Bavorsku zahrnují jednu či několik velkých halových staveb, které vzhledem k malému počtu a mnohdy i úplné absenci menších staveb a zásobních jam jsou povaţované multifunkční, tj. obytné, hospodářské i pracovní a snad i vyuţitelné jako stáje pro domácí zvířata. Mohly tedy slouţit jako dvorec jedné rodině, u největších lze uvaţovat i o přítomnosti více rodin (Schefzik 2006a, 119). Patrně největší odkryv starobronzového sídliště v Horním Rakousku byl proveden v roce 2007 u Thann, kde byly na celé zkoumané ploše nalezeny rozptýlené starobronzové objekty (Gruber – Klimesch 2007, 45). Nepublikována je zatím dokumentace k sídlišti v Ölkam, které poskytlo 27 zahloubených objektů a 2 kůlové jamky (viz Pertlwieser 1992; týţ 1993; týţ 1994; Pertlwieser – Pertlwieser 1996). U sídliště v Neubau je zmíněn řídký rozptyl objektů (Gruber 2007, 178). Minimálně 11 jam poskytlo sídliště v Linci, jejich vzájemné vazby však nebyly dokumentovány (Reitinger 1958, 3). Z jihočeských lokalit poskytlo nejvíce informací o vnitřní struktuře sídliště v Hostech. Především díky výzkumům v posledních dvou sezónách (1987–1988) se zde podařilo prokázat jednak řadu staveb kůlové konstrukce, které byly rozptýlené po celé zkoumané ploše výzkumu, a jednak část opevnění osady, tvořené dvěma nesoučasnými příkopy o šířce 2 a 4 m a hloubce 2 m (Břicháček 1991, fig. 2). Jiné doklady opevnění ani ohrazení nebyly na rovinných sídlištích ve sledované hornodunajské kulturní oblasti prokázané. Z dalších jihočeských lokalit poskytla data k vnitřní zástavbě jen některá: celkem pravidelný rozptyl objektů byl zjištěn na sídlišti v Kníně – Býšově (Chvojka – Zavřel v tisku a), zatímco na sídlištích ve Starých Hodějovicích (tab. 22) a ve Vrábči (tab. 23) byly objekty koncentrované spíše do malého prostoru a jiné plochy na nich byly prázdné. Také v Plané u Českých Budějovic byla větší část skrývky bez nálezů, dva starobronzové objekty se nacházely na opačných koncích skryté plochy ve vzdálenosti cca 90 m. 3.3. Sídlištní objekty Největší počet prokázaných sídlištních objektů poskytla plošně zkoumaná a publikovaná sídliště v Bavorsku. Pro starší dobu bronzovou jsou zde doloţeny pouze povrchové stavby kůlové či sloupové konstrukce (obr. 5). Při rekonstrukci jejich nadzemních konstrukcí se předpokládá, ţe jejich střechy byly zpravidla sedlové s čelní štítovou stěnou. Některé půdorysy však naznačují také moţnost vyuţití jednostranné valbové střechy. Pro vzácně nacházené stavby čtvercovitého půdorysu lze ovšem předpokládat i stanovou (pyramidovou) konstrukci a u drobných staveb bez výraznější kůlové konstrukce či u zahloubených staveb nelze vyloučit ani plochou pultovou střechu (Schefzik 2001, 135, Abb. 70; týţ 2006a, 119). Jako střešní krytinu předpokládá M. Schefzik pro oblast v okolí Mnichova slámu (tj. došky) nebo rákos; v těchto případech ale musel sklon střech dosahovat alespoň 45°, aby bylo

19

docíleno optimálního pokrytí střechy a její ochranné funkce. U rákosu předpokládá autor ţivotnost aţ 70 let, zatímco u doškových střech jen nanejvýš jednu generaci (Schefzik 2001, 138).

Obr. 5. Typologická tabulka půdorysů obytných staveb doby bronzové a ţelezné na sídlištích v okolí Mnichova v Horním Bavorsku. Podle Schefzik 2001, Abb. 71.

20

Obr. 6. Základní typy povrchových obytných staveb starší doby bronzové ve střední Evropě. 1,3 Eching (Horní Bavorsko), 2 Straubing-Öberau (Dolní Bavorsko), 4 Březno (ČR), 5-6 Bopfingen (Bádensko-Würtembersko), 7 Greding (střední Franky), 8-9 Aschheim (Horní Bavorsko), 10-12 Zuchering (Horní Bavorsko). Podle Schefzik 2001, Abb. 97.

21

Charakteristickým obytným objektem ve starší době bronzové je v Bavorsku dlouhá úzká halová stavba, která se zde objevuje od počátku doby bronzové (obr. 6). Podle M. Nadlera však vychází z tradic neolitických velkodomů, byť se jedná spíše o volné navázání na tradici starou několik tisíc let (Nadler 1997, 176-184; srov. téţ Schauer 1996, 65; Bauer 1998, 8082). Tyto dlouhé halové stavby nebyly dlouhou dobu známé, první byly objeveny aţ v 80. letech 20. století. Přestoţe poměrně brzy byla rozpoznána jejich správná datace do starší doby bronzové (Schefzik 1995, 286-287), byly aţ do 90. let některými autory povaţované za mladoči pozdněbronzové (srov. Engelhardt – Seliger 1988; Rind 1992, 107; Schauer 1995, 180, Abb. 56; týţ 1996, 65; Bauer 1998, 82). Nejstarší domy tohoto typu jsou doloţeny jiţ na samém počátku starší doby bronzové, jak dokládá např. dlouhá stavba ze sídliště v Eching (Nadler 1997, 162). Jejich největší výskyt je v Horním Bavorsku (obr. 7), zejména v okolí Mnichova (kde jich v roce 2001 bylo evidováno 17 z pěti lokalit: Schefzik 2001, 87) a Ingolstadtu, doloţeny jsou však i v přilehlé části Bádenska-Würtemberska (Bopfingen: Krause 1997; Nadler 1997, 163-164) a v Dolním Bavorsku (Straubing – Öberau; Nadler 1997, 161-162). Na jednom sídlišti jich mohlo být současných několik, jako např. u plošně zkoumané lokality v Poing minimálně šest, v jiných případech (Eching) je však uváděn pouze jediný takový objekt (Schefzik 2001, 141). Podle provedených experimentů lze odhadnout dobu trvání jedné takové stavby na řádově několik desetiletí (Zeitler 2000, 175).

Obr. 7. Rozšíření starobronzových typů obytných staveb ve střední Evropě. Kolečko – typ Eching/Öberau, plný trojúhelník – typ Březno, prázdný trojúhelník – typ Zuchering, šrafovaný trojúhelník – přechodná forma. Podle Schefzik 2001, Abb. 98.

22

V zásadě se v Bavorsku odlišují dva základní typy těchto staveb (obr. 6). První označil M. Schefzik jako typ Eching/Öberau (Schefzik 1995, 276-279; týţ 2001, 87). Jedná se o nápadně dlouhé halové stavby dvojlodní konstrukce, orientované ve směru sever – jih. Tato orientace delších stěn je v jiţním Německu v naprosté převaze doloţena i u mladších sídlišť doby bronzové a ţelezné – logické vysvětlení nabízí převaţující proudění větru v této oblasti (obr. 8), a s tím související snaha o maximální zmenšení plochy čelního nárazu větru (Schefzik 2001, 139). Jejich střední části bývají mírně vypouklé, coţ dodává těmto stavbám typický tvar půdorysu připomínající loď. Jejich stěny tvoří kůly, které bývají postaveny párově na protilehlých stěnách. Tyto obvodové kůly jsou zpravidla velmi husté, někdy i zdvojené či přecházející do obvodových ţlábků; naproti tomu středové kůly drţící konstrukci střechy bývají řídké. Zdá se tedy, ţe na konstrukci střechy se podílely i párové protilehlé obvodové kůly (srov. Bauer 1998, Abb. 2-4). Severní ukončení bývá někdy apsidovité, jiţní stěnu tvoří „anténovité“ výstupky, naznačující existenci jakési předsíně (Nadler 1997, 162-166, Abb. 1). Oba domy, prozkoumané v roce 2000 v Eching, měly před jiţními vstupy stopy vnější konstrukce – v jednom případě dvě linie kůlových jamek a ve druhém dva paralelní ţlábky (Biermeier – Ziegeler – Hüssen 2000, 47, Abb. 40).

Obr. 8. Orientace os dlouhých staveb ze starší doby bronzové ve střední Evropě. Podle Schefzik 2006b, Abb. 7.

23

Vstupy jsou u těchto halových staveb rekonstruovány zpravidla na jiţní krátké straně, u dvou domů v Eching jsou však mimo to detekovány další vchody v delších stěnách (Biermeier – Ziegeler – Hüssen 2000, 47, Abb. 40). Obecně jsou vstupy předpokládány v závětrných stranách; ochranu (nejen) před prouděním větru však mohly uţ v tomto období zajišťovat dveře (Schefzik 2001, 138). Zatímco vnitřní prostor bývá většinou povaţován za nečleněný či rozdělený středovou řadou kůlů v podélném směru, u některých domů bylo pozorováno jejich vnitřní členění do několika částí (např. Eching: Biermeier – Ziegeler – Hüssen 2000, 47, Abb. 40). U většiny kůlových i srubových staveb doby bronzové se předpokládá existence sedlové střechy, coţ je i případ starobronzových velkodomů, v některých případech však existují indicie, které dovolují předpokládat jednostrannou valbovou konstrukci střechy (Schefzik 2001, 135, Abb. 70). Konstrukce stěn byla většinou asi proutěná s hliněnou omazávkou, vzácně jsou však uváděny doklady i srubové či palisádové konstrukce (Schefzik 2001, 138). V jiţním Německu je dnes známo více neţ třicet půdorysů těchto staveb z osmi lokalit (Schefzik 2006b, 141; Berg-Hobohm – Völter 2009, 32). Největší stavba tohoto typu byla prozkoumána v roce 1998 na sídlišti v Augsburg-Haunstetten – její délka činila 75 m a šířka 12 m, coţ představuje vnitřní plochu zhruba 900 m2 (Dumler – Wirth 2001, 49). Většinou však dosahují domy tohoto typu délky 20 – 50 m a šířky kolem 5 – 7 m a jejich plochy tak mají mezi 90 a 280 m2 (Schefzik 2001, 87). Vzhledem k malému počtu a mnohdy i úplné absenci menších staveb a zásobních jam na většině starobronzových sídlištích v jiţním Německu jsou tyto velké halové stavby povaţované multifunkční, tj. obytné, hospodářské i pracovní a snad i vyuţitelné jako stáje pro domácí zvířata. Mohly tedy slouţit jako dvorec jedné rodině, u největších lze uvaţovat i o přítomnosti více rodin (Schefzik 2006a, 119). Pokus o stanovení funkce těchto halových staveb na základě aplikace fosfátových půdních analýz zatím nebyl úspěšný. Obytné funkci alespoň některých z těchto staveb však nasvědčují dochovaná otopná zařízení, jako např. ohniště v domě v Dornach (Schefzik 2001, 88). V závěru starší doby bronzové se objevuje další typ halového domu, označený jako typ Zuchering. Jedná se o plošně menší stavby o délkách mezi 12 – 25 m, které jsou jedno- i dvojlodní a orientované opět ve směru sever-jih (obr. 9). Jejich střední části jsou opět vypouklé, při jiţních okrajích bývají rovněţ někdy doloţeny „anténovité“ výstupky, jejich stěny pak tvoří husté řady kůlů v základových ţlábkách (Rieder 1990, 45, Abb. 16), coţ dokládá, ţe oproti předchozímu typu domů se střecha opírala nikoliv o střední hřebenovou řadu kůlů, ale o posílené stěny (obr. 10; Schefzik 2006a, 119-120), ačkoliv i tyto stavby mají v některých případech doloţeny středové řady kůlů. U některých domů je doloţeno jejich obnovování či vícefázové osídlení, jak ukazuje např. jeden dům ze sídliště v Zuchering, který byl třikrát postaven na stejném místě (Nadler 1997, 164; Zeitler 2000, 174-175, Abb. 5). Oproti předchozímu typu staveb jsou na sídlišti v Zuchering v blízkosti halových staveb doloţeny menší objekty kůlové konstrukce, které jsou povaţovány za hospodářské objekty (Rieder 1990, Abb. 16; Krause 1997, 166). Přímo v interiérech některých halových domů byly do jam zapuštěny zásobnicovité nádoby (Rind 1992, 104, Abb. 2). Za určitou přechodnou variantu mezi halovými a malými stavbami lze povaţovat tzv. typ Poing (obr. 6), který je však zatím omezen jen na několik příkladů (Schefzik 2001, 88). Jedná se o stavby podobné konstrukce jako typ Eching-Öberau, avšak výrazně zmenšené (Schefzik 2006b, 141, Abb. 1:C). Zvláštní podobu má také nedávno prozkoumaný dům na sídlišti v Greding, který má severo-jiţní orientaci, části stěn tvořené ţlábky a především jedinečnou vnitřní konstrukci z dvojic a trojic kůlů (obr. 11; Nadler 2006, Abb. 41-42).

24

Obr. 9. Zuchering. Plán sídliště ze starší doby bronzové. Podle Rieder 1990, Abb. 16.

25

Obr. 10. Zuchering. Rekonstrukce podoby sídliště ze starší doby bronzové. Podle Schefzik 2006a, Abb. 27.

Z uvedených typů se vymykají některé stavby na sídlišti v Aschheim (obr. 12), které jsou sice také poměrně prostorné (67-128 m2), ale jejich délky (12-16 m) jsou niţší ve srovnání s většími šířkami (5-8 m). Jejich stěny tvoří menší, ale hustěji kladené kůly neţ u předešlých typů, coţ, spolu s většinou jednolodní vnitřní podobou, dokládá jiný způsob podepření střechy, neţ u předchozích staveb – u domů v Aschheim byla tíha střehy rozloţena na obvodové stěny. Orientace delších stran těchto domů je opět sverojiţní (Schefzik 2001, 88-89, Abb. 37-38). Analogické dlouhé halové stavby jsou ve starší době bronzové známé i z jiných středoevropských regionů (obr. 7; Krause 1997, 149 – Abb. 1; Nadler 1997, 168) i ze severních částí Evropy (např. Harding 2000, 45-48, fig. 2.10; Fokkens 2009, Abb. 3-4). Jako příklad lze uvést halové stavby únětické kultury ze severozápadních Čech (např. Březno, Blšany, Postoloprty; Pleinerová 1960, 522, obr. 2; táţ 2002), které však mají jinou orientaci – většinou západ – východ (obr. 8; Schefzik 2001, 194; týţ 2006b, 149, Abb. 7). Stejnou nebo velmi podobnou orientaci mají i halové stavby z kompletně odkrytého sídliště únětické kultury ve Zwenkau (Schunke 2009, 275, Abb. 1) nebo z dolnorakouského Franzhausen, zatímco halová stavba z jihomoravského sídliště v Pavlově měla orientaci JV-SZ (Krause 1997, 164). V Horním Rakousku by k nim mohly snad patřit zatím blíţe nepopsané objekty ze sídliště v Neubau, tvořené řadami kůlovým jamek (Klimesch 2006). Také na sídlišti v Thann byly zachyceny stavby kůlové konstrukce, které však zatím nebyly podrobněji publikovány (Gruber – Klimesch 2007, 45). Pouze na jihoněmeckou oblast jsou však omezeny dlouhé halové stavby s vypouklými dlouhými stěnami – v jiných regionech střední Evropy mají dlouhé stavby všechny stěny rovné (Schefzik 2006b, 149, Abb. 8). Oproti jiným oblastem je rovněţ jihoněmecký region jediný, v němţ je doloţeno více typů domů, zatímco v Čechách, na Moravě, v Rakousku i v Maďarsku jsou známy halové stavby pouze jediného typu, který M. Schefzik označil jako typ Březno (obr. 6; Schefzik 2006b, 149, Abb. 6). Uvedené halové stavby však nebyly prokázány na všech starobronzových sídlištích v Bavorsku – např. na plošně zkoumaném sídlišti v Unterbiberg nebyla zachycena ani jedna taková stavba (Schefzik 2001, 142). Obecně lze soudit, ţe velké halové stavby a k nim připojené malé kůlové stavby mohly představovat samostatnou hospodářsko-sídelní jednotku, přestoţe určení přesné funkce jednotlivých staveb většinou není moţné (Schefzik 2001, 142).

26

Obr. 11. Greding. Plán polykulturního sídliště (A) a půdorys halového domu ze starší doby bronzové (B). Podle Nadler 2006, Abb. 41-42.

27

Obr. 12. Aschheim. Výběr půdorysů obytných staveb ze starší doby bronzové. Podle Schefzik 2001, Abb. 37.

28

Mimo uvedené velké halové stavby je ze starobronzových sídlišť v Bavorsku známo jen velmi málo malých staveb kůlové či sloupové konstrukce (Schefzik 2001, 141). Na sídlišti v Germering byla zachycena mj. i menší šestikůlová stavba, která měla v interiéru při jedné delší stěně paralelní ţlábek – dle M. Schefzika se mohlo jednak o prostor, kde stál tkalcovský stav (Schefzik 2001, 89, Abb. 36:A3). Vzhledem k téměř úplné absenci jiných objektů i zásobních jam mohly tyto malé stavby slouţit pravděpodobně jako sýpky, výrobní místa a snad i jako stáje či chlévy pro domácí zvířata (Schefzik 2001, 149). V západních Čechách brání podrobnějšímu poznání obytných staveb nedostatečný stav výzkumu. Jednou z výjimek je část kůlového objektu trapézovitého půdorysu o rozměrech min. 6 x 4 m, prozkoumaného ve Vochově, v jehoţ středu se nacházela (druhotně vyhloubená?) jáma (obr. 13). Podle terénního pozorování zanikl objekt poţárem (Čtrnáct 1954, 335-338, obr. 1-2). Z jihočeských sídlišť starší doby bronzové poskytla doklady kůlových staveb povrchové konstrukce jen dvě. V Hostech zachytil P. Břicháček v závěrečných sezónách výzkumu minimálně 12 kůlových chat o rozměrech od 4,3 x 4,8 m do 11,5 x 7,5 m, v jejichţ okolí se nacházely zásobní jámy (tab. 6:B, 7:A; Břicháček 1991, 90). Druhým jihočeským rovinným sídlištěm s nálezem snad obytného objektu je sídliště v Kníně – Býšově. Ačkoliv nebylo nikde zachyceno ţádné otopné zařízení, nelze případě kumulace objektů č. 3, 7, 13 a několika menších jamek mezi nimi (tab. 14) vyloučit, ţe se jedná o zbytek obytného objektu – chaty s mírně zapuštěnou podlahou (objekt 7/05), spojenou do jednoho celku (pod jednou střechou ? – srov. kumulace kůlových jamek) patrně s hospodářským přístavkem (objekt 3/05).

Obr. 13. Vochov. Plán sídlištního objektu ze závěru starší doby bronzové. Podle Čtrnáct 1954, obr. 1.

29

Oproti dominantním povrchovým stavbám kůlové či srubové konstrukce jsou v oblasti hornodunajského kulturního okruhu velice vzácné doklady zahloubených obydlí – zemnic starší doby bronzové. V Bavorsku je jedním z nich objekt z Hienheim (obr. 14; Modderman 1969, 21, Abb. 14; Rind 1992, 104, Abb. 3). Jednalo se o pravoúhlou stavbu o rozměrech 2,5 x 3,5 m, v jejímţ interiéru se nacházelo 16 kůlových jamek. Na delších stěnách byly zachovány stopy po obloţení dřevěnými prkny. Bez bliţší specifikace byl zmíněn zahloubený obytný objekt („Grubenhaus“) na lokalitě Kelheim – Kanal I (Rind 1987b, 33). Analogickou zahloubenou stavbou obytného charakteru ze starší doby bronzové je v Bavorsku objekt z hradiště Frauenberg u Weltenburg (Rind 1992, 104). Několik příkladů zahloubených sídlištních objektů je známo i z Horního Rakouska. Ze zajímavých nálezů lze uvést pravoúhlý objekt ze sídliště v Linci – „Froschberg“ o min. rozměrech 3 x 6 m a hloubce 1,5 m, jehoţ delší stěny lemovaly kůlové jamky, který J. Reitinger rekonstruoval jako zemnici (obr. 15; Reitinger 1958, 33, Abb. 23; později však tuto rekonstrukci poněkud zpochybnil: Reitinger 1969, 94). V prostoru tohoto objektu se nacházely rovněţ dvě jámy, které však se „zemnicí“ nebyly současné (Reitinger 1958, 6 – Abb. 5). V jiţních Čechách lze uvést, kromě výše uvedeného objektu z Býšova, další dvě „chaty“ s mírně zahloubenými podlahami. První byla zjištěna na sídlišti v Hůrách – obdélnou „chatu“ o rozměrech 8 x 3 m, mírně (20 cm) zahloubenou do podloţí, lemovalo 7 jam (tab. 11). Jako zahloubenou chatu označili autoři výzkumu i objekt č. 45 na sídlišti u Starých Hodějovic (Militký – Zavřel 1995, 56). Jednalo se o oválnou jámu s lalokovitým výčnělkem v SV rohu, s téměř kolmými stěnami a rovným dnem o rozměrech 360 x 270 cm a hloubce max. 36 cm (tab. 22). K jednoznačné interpretaci obou těchto objektů jako zemnic jim však chybějí především doklady otopných zařízení. Dalším výraznějším zahloubeným objektem je jáma obdélného tvaru se zaoblenými nároţími o rozměrech 3,4 x 2,3 m a hloubce max. 40 cm a se dvěma kůlovými jamkami při J a SV okraji objektu, která byla prozkoumána na sídlišti v Plané u Českých Budějovic (tab. 20). Ani tento objekt nemůţeme ovšem označit za jednoznačný doklad zahloubené chaty.

Obr. 14. Hienheim. Zahloubený obytný objekt ze starší doby bronzové. Podle Rind 1992, Abb. 3.

30

Obr. 15. Linz. Plán zahloubeného sídlištního objektu ze starší doby bronzové (A) a pokud o jeho rekonstrukci (B). Podle Reitinger 1958, Abb. 5 a 23.

31

Jak jiţ bylo uvedeno výše, mimo velké i menší povrchové stavby kůlové konstrukce nejsou v Bavorsku jiné typy sídlištních objektů příliš časté. Zajímavým nálezem na sídlišti v Zirndorf byl oválný povrchový objekt o délce cca 5 m, jehoţ obvod byl tvořen nasypanými pískovcovými kameny; na dvou místech byly tyto kameny přerušeny – snad se jednalo o vstupní otvory. V severní části objektu se pak nacházel cca 1 m široký výklenek, který mohl slouţit jako místo otopného zařízení (obr. 16). Interpretace objektu je, vzhledem k téměř úplné absenci podobných nálezů, obtíţná; podle J. P. Zeitlera se asi nejednalo o fundament nějaké pevné stavby s dřevohlinitými stěnami a střechou, ale spíše o základ pro lehký stanovitý přístřešek (Zeitler 1982, 92, 116-118, Abb. 10; týţ 2000, 183-185, Abb. 15). Při jeho interpretaci přitom nelze vyloučit jeho souvislost s výrobou keramiky, doloţenou na lokalitě. Jediným podobným objektem z jiţního Německa je nález ze sídliště v Mündling, kde byla zjištěna polokruhovitá neúplná kamenná struktura o průměru 3 m, která byla rovněţ interpretována jako základ pro stan (Berger 1984, 25). Z jiţních Čech je známa také jedna povrchová stavba vymezená kameny. Na sídlišti v Hostech zjistil A. Beneš dvě řady kamenů severojiţní orientace o délce 9,4 m a šířce 2,15 aţ 2,50 m (tab. 7:B), mezi nimiţ bylo nalezeno mnoţství drobných keramických plastik, bronzových nálezů aj. (Beneš 1988, 9). Podle autora výzkumu se jednalo o astronomicky orientovanou stavbu zvláštního významu (Beneš 1989a, 227-228). Velice málo je ve sledované oblasti zásobních jam, datovatelných do starší doby bronzové. V prostoru zahloubeného objektu (zemnice) na sídlišti v Linz – „Froschberg“ se nacházely dvě jámy, které však se zemnicí nebyly současné – jedna z nich měla typický trapézovitý profil zásobních jam (Reitinger 1958, 6 – Abb. 5). Blíţe neudaný počet rozptýlených zásobních jam zmiňuje na sídlišti v Tödling T. Pertlwieser (2001, 581) a dvě zásobní jámy, v nichţ byly ještě dochovány spodky stojících zásobnicových nádob, uvádí H. Gruber z Neubau (Gruber 2007, 178). Větší počet zásobních jam byl nalezen i na sídlišti v Thann, z nichţ mnohé byly vyplněny velkým mnoţstvím keramických fragmentů (Gruber – Klimesch 2007, 45-46, Abb. 53). Významné obohacení nálezů zásobních jam přinesl výzkum hornorakouského sídliště v Ölkam, které poskytlo 27 jam označených většinou za zásobní, z nichţ některé měly hruškovité profily (Pertlwieser 1992, 418). V jiţních Čechách poskytlo několik dokladů zásobních jam sídliště v Hostech. Některé byly rozptýlené v areálu sídliště (Beneš 1988, 9), jiné byly vázané na přítomnost staveb kůlové konstrukce, před nimiţ se nacházely (Břicháček 1991, 90). Jiné zásobní jámy ze starší doby bronzové nejsou v jiţních ani v západních Čechách známy. Zásobní funkci mohlo snad mít i torzo solitérního keramického hrnce, jehoţ dno bylo mírně zapuštěno do podloţí, nalezené na sídlišti v Plané u Českých Budějovic (tab. 20). Jiné doklady solitérních zapuštěných nádob z tohoto období (na rozdíl od doby popelnicových polí) v hornodunajském kulturním okruhu postrádáme. Na mnoha sídlištích je doloţena řada běţných sídlištních jam, u nichţ většinou nelze určit jejich původní funkci, některé však mohou přinést doklady o výrobních činnostech na sídlišti. Příkladem je sídliště v jihočeském Kníně – Býšově, na němţ bylo identifikováno celkem 12 zahloubených objektů a 11 kůlových jamek, z nichţ některé tvořily součást větších zahloubených objektů. Vedle běţných jam lze podrobněji zmínit dva interpretačně významnější objekty: objekt 1/05 se třemi kůlovými jámami při jiţním obvodu měl, vzhledem ke zmíněným nálezům mazanice v jeho okolí, nepochybně nadzemní dřevo-hlinitou konstrukci (tab. 16:A). Zajímavý byl dále objekt č. 8/05 s kamennou kumulací ve své výplni, který lze na základě nálezu kamenné zrnotěrky (podloţky) a několika otloukačů interpretovat jako výrobní objekt, související pravděpodobně s úpravou obilí (tab. 15).

32

Obr. 16. Zirndorf. Část plochy sídliště ze starší doby bronzové s kruhovým objektem vymezeným kameny (označen šipkou). Podle Zeitler 2000, Abb. 15.

33

Výplně několika jam v bavorském sídlišti v Geiselhöring jsou interpretované na základě značného mnoţství přepálených nádob jako nepodařené vsádky z hrnčířských pecí (Lindinger 2008, 52-54). Na sídlišti u Asten bylo podle předběţných zmínek nalezeno větší mnoţství kůlových jamek i větších zásobních jam, z nichţ dvě byly vyplněny aţ půlmetrovou vrstvou přepálené keramiky a mazanice; autoři proto uvaţují o odpadu z hrnčířské dílny (Gruber – Karbinski 2003, 38). Jedna jáma na hornorakouském sídlišti v Ölkam obsahovala odpad z hrnčířské produkce s mnoţstvím přepálených rekonstruovatelných nádob (Pertlwieser 1992, 418). Jedno soujámí na témţe sídlišti bylo označeno za „pekárnu“ („Backhütte“) – jednalo se o dvě propojené jámy se vstupními schůdky, jámou na popel a přepálenými zbytky mazanicové konstrukce snad z kopulové pece (Pertlwieser 1992, 418). Později bylo na lokalitě zachyceno jedno mělké ohniště a tři samostatné zahloubené pece („Herdgruben“), z nichţ jedna obsahovala mnoţství přepálené mazanice, kameny z pece, závaţí a keramické zlomky (Pertlwieser 1994, 502). Podobným nálezem je i jedna jáma ze sídliště ve Schwanenstadt, která byla klasifikována jako odpadní jáma z hrnčířské výroby, která obsahovala mimo mnoţství přepálené keramiky také zbytky snad z hliněné konstrukce pece (Pertlwieser – Tovornik 1980, 412). Na mnoha jihočeských sídlištích byly nalezeny solitérní či rozptýlené jámy, o jejichţ původním účelu není moţné prakticky nic sdělit. Ojedinělé jámy jsou doloţeny ze sídlišť v Dobešicích, Dobřejovicích, Mahouši a ve Slaníku (tab. 21), dvě jámy byly prozkoumány v Milenovicích a více nespecifikovaných objektů pak poskytla sídliště v Dubu, Kučeři a v Radčicích – Vodňanech. Na sídlišti ve Starých Hodějovicích bylo sice prozkoumáno několik desítek jam, do starší doby bronzové však lze bezpečně zařadit jen čtyři (tab. 22). Celkem 12 bezpečně datovaných jam poskytlo sídliště ve Vrábči (tab. 23-24). Na některých sídlištích sledované oblasti jsou doloţeny také studny, které se mohly nacházet jak u obytných staveb, tak i na okraji sídliště (Schefzik 2001, 142). Jako konkrétní příklad můţeme uvést studnu z bavorského sídliště v Eching, leţící poblíţ dlouhé halové stavby, která měla průměr 1,6 – 1,8 m, kolmé stěny a rovné dno v hloubce 1,4 m. Z její výplně pochází početný soubor keramiky, včetně několika rekonstruovatelných nádob (Schefzik 1995, 280-286, Abb. 2-6). V nedávné době byla prozkoumána jedna studna na sídlišti v Aschheim, která měla pravoúhlý půdorys a srubovou konstrukci (obr. 17). Její hloubka činila 7,5 m. Vzhledem k velmi dobře dochované dřevěné konstrukci se podařilo získat několik dendrochronologických dat, která ukazují na dlouhodobé vyuţití studny mezi léty 2049 – 1689 př.n.l., tj. minimálně 360 (!) let (obr. 20; Herzig – Pütz 2008, 33). Ve výjimečných případech se mohou objevit i doklady objektů sakrálního významu. Příkladem můţe být velký zahloubený objekt v bavorském Jellenkofen, u něhoţ je uvaţováno o jeho souvislosti s rituálními praktikami, především s předpokládaným záměrným deponováním keramiky do jeho výplně (Wullinger 2004, 20-22). O kamenné astronomicky orientované struktuře na sídlišti v Hostech jiţ byla zmínka jiţ výše. Zajímavé jsou doklady lidských pohřbů na soudobých rovinných sídlištích. Na sídlišti v Geiselhöring v Dolním Bavorsku byly v jedné jámě, leţící poněkud stranou jiných starobronzových jam, nalezeny dva dětské pohřby (Lindinger 2008, 26-28). Jiné sídliště ve stejném regionu, ve Wallerfing, poskytlo dvě jámy s lidskými pohřby: v jedné se nacházela kostra dospělé ţeny, ve druhé skelety dospělé ţeny a muţe, částečně poloţené přes sebe (Stapel 1999, 364). Z Horního Bavorska je uváděn sídlištní pohřeb z Eching – kostrový hrob ve skrčené poloze (Nadler 1997, 162), a pak dva hroby bez milodarů na sídlišti v Zuchering (Rieder 1990, 45). Sídlištní jáma v Pilsting obsahovala nepietně uloţené kosti lebky a femuru muţe a mladé ţeny, jevící stopy násilného usmrcení (Fischer – Kreiner 1995, 47).

34

Obr. 17. Aschheim. Studna ze starší doby bronzové (A) a opracované kusy z její dřevěné konstrukce. Podle Herzig – Pütz 2008, Abb. 41, 44-45.

35

Jen málo sídlišť sledované oblasti poskytlo doklady sídlištní vrstvy, zejména u starších výzkumů musíme ovšem předpokládat její nerozpoznání či neevidenci (srov. Ernée 2008). Z nemnoha příkladů v Bavorsku lze uvést sídliště v Zirndorf, kde byla zjištěna sídlištní vrstva, jevící místy stopy po poţáru (Zeitler 1982, 85, 120, Abb. 6). Slabá sídlištní vrstva byla doloţena také na sídlišti v Mündling (Berger 1984, 25). Kulturní vrstva o síle 15 – 50 cm byla identifikována na sídlišti ve Weilheim, datace tohoto sídliště však nebyla v rámci doby bronzové upřesněna (Koschik 1981, 56). V západních Čechách zmiňuje kulturní vrstvu na sídlišti ve Vochově V. Čtrnáct (Čtrnáct 1954, 338, 340), v novější době na sídlišti ve Starém Plzenci P. Braun (Braun 2004, 63). Jednoznačně nejvíce sídlišť identifikovaných podle kulturních vrstev poskytl jihočeský region. Klasickou je v tomto smyslu lokalita v Hostech, kde byla doloţena vrstva o mocnosti aţ 40 cm, která obsahovala velmi početné nálezy, tvořící místy i výrazné kumulace (shrnutí viz Ernée 2008, 38-41). Přestoţe sídliště bylo vícefázové, nebylo moţné v rámci uvedené kulturní vrstvy odlišit případnou vertikální stratigrafii. Ta byla naopak zjištěna na jiné významné lokalitě starší a střední době bronzové: na sídlišti v Písku – Řeřichově cihelně. Na lokalitě byly zjištěny dvě vrstvy, z nichţ starší lze datovat do závěru starší doby bronzové a mladší do stupně Br C (Fröhlich 1997a, 120-121). Především na základě sídlištní vrstvy bylo identifikováno sídliště v Kníně – Býšově. Vrstva byla zjištěna ve většině poloţených sond, přičemţ v okrajových sondách výzkumu postupně vyznívala – její celkovou plochu a tím i předpokládaný rozsah pravěkého sídliště lze stanovit na cca 30 x 25 m; celková plocha sídliště tak činila přibliţně 750 m2. Vrstva měla mocnost většinou mezi 20-25 cm, výjimečně přesahovala i 30 cm. Místy byla částečně narušena provedenou skrývkou ornice, vcelku však zůstala nenarušena. Ze sídlištní vrstvy pochází většina (plných 80 %) nalezených artefaktů (Chvojka – Zavřel v tisku a). Jen v krátkých zmínkách jsou uvedeny nálezy kulturních vrstev na sídlištích v Dobřejovicích, Křtěnově, Litoradlicích, Radčicích, Radčicích – Vodňanech, Táboře a v Týně nad Vltavou. Další jihočeská sídliště, leţící v nivních oblastech, poskytla erodované a naakumulované kulturní vrstvy. Jedná se o sídliště v Českých Budějovicích – Dobrovodské stoce (tab. 3-4), Českých Budějovicích – Čalounově zahradě (tab. 1:A) a v Litvínovicích (tab. 1:C). Tyto kulturní vrstvy, obsahující keramické nálezy i početné organické (především dřevěné) zbytky, se nacházely pod mocnými splachovými souvrstvími v hloubkách přesahujících 1 m od dnešního povrchu. Další velice zajímavou lokalitou je v tomto smyslu i sídliště u Myšence, které poskytlo celou stratigrafii tří vrstev ze starší, střední a mladší doby bronzové (tab. 1:B). Přestoţe se ve všech těchto případech jedná o druhotně transformované vrstvy, poskytly velice zajímavé doklady movitých artefaktů i ekofaktů (srov. např. Jankovská 2001; Pokorný – Kočár – Jankovská – Militký – Zavřel 2002, 816, 818). Pro zajímavost lze uvést zjištění asi 200 vývratů v prostoru sídliště v Zuchering, které autor výzkumu interpretuje jako doklad přírodní katastrofy na konci eneolitu, po níţ došlo v odlesněné terase k zaloţení starobronzového sídliště (Rieder 1990, 45). 3.4. Movité artefakty a ekofakty Naprostá většina sídlištních objektů obsahuje zlomky keramických nádob, v některých případech ovšem ve značném mnoţství. Např. odpadní jáma na sídlišti v bavorském Jellenkofen obsahovala 136 kg střepů z minimálně 200 nádob (Engelhardt 1984, 50; Wullinger 2004, 20, 24). Rozsáhlý soubor keramiky, včetně několika celých nádob, ze sídliště v Malching publikoval a podrobně analyzoval jiţ v roce 1962 H. J. Hundt (Hundt 1962, Abb. 1-2). Podle tohoto autora je starobronzová sídlištní keramika v okolí Straubing často silně

36

přepálená a ohněm různě deformovaná. V sídlištních jámách zde bývá nacházena spolu s mnoţstvím propálené hlíny (Hundt 1958, 10). Velké mnoţství rovněţ většinou přepálených nádob pochází ze sídliště v Sengkofen (Koschik 1975). Z významnějších souborů keramiky v Horním Rakousku můţeme zmínit obě jámy prokopané J. Reitingerem v Aigerding, které obsahovaly velké mnoţství přepálených keramických střepů ze zásobnicových nádob (Reitinger 1958, 23). Prakticky kompletní škálu starobronzové keramiky poskytlo také sídliště v Linci (Reitinger 1958, 8-20, Abb. 6-19; týţ 1969, Abb. 63-66), stejně jako v Ölkam, které však zatím zůstává nepublikované. Ze západočeských sídlišť závěru starší doby bronzové poskytlo výraznější keramické soubory např. jiţ první objevené sídliště v Ţákavě, na němţ byla nalezeno několik celých nádob, mj. i dvojuchý cedník (obr. 18; Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70). Další sídliště ve Vochově přineslo do té doby nejprůkaznější keramický materiál období Br A2/B1 ze západních Čech (Čtrnáct 1954). Zatím nejvýznamnějším keramickým souborem z prostředí rovinných sídlišť tohoto období v západních Čechách je však obsah jámy č. 1 v MeclověBřezí, který přinesl řadu typických nádob tohoto období, jako např. mis s pravoúhlými otvory pod okrajem, amfor s dosazeným hrdlem, dţbánků s horizontálními rýhami na plecích aj. (Šaldová 1960). Na jihočeské keramice starší doby bronzové lze sice ojediněle sledovat výskyt podunajských tvarů s analogiemi ve straubinské nebo unterwölblinské kultuře, celkově však má únětický ráz a je srovnatelná s výbavou mladoúnětických hrobů ve středních a severozápadních Čechách (Hájek 1954, 156, 158). Řada keramických nálezů z jihočeských výšinných lokalit horizontu Br A2/B1 má analogie i v moravském věteřovském prostředí. Z významnějších souborů keramiky, které byly podrobněji vyhodnoceny, můţeme uvést zejména nálezy ze sídliště ve Slaníku, původně sice chybně datovaném do mladého eneolitu, které však představuje vůbec první podrobně publikovaný soubor sídlištní keramiky v tomto regionu (Michálek 1989a, 45-46, obr. 3-6). Celkem zde bylo nalezeno 22 celých či rekonstruovatelných nádob (zejména misek, hrnců a zásobnic) a 933 keramických zlomků (tab. 22). Z dalších větších keramických souborů z jihočeských sídlišť (srov. přílohu 3.1.) můţeme zmínit více neţ 1000 keramických zlomků z Českých Budějovic – Čalounovy zahrady (tab. 2), objekt 1/2001 v Hůrách, který poskytl celkem 213 keramických zlomků (tab. 11:1-6), soubor keramiky z Mahouše (tab. 18) nebo objekt 1/08 z Plané u Českých Budějovic, který obsahoval celkem 1127 keramických zlomků, včetně několika slepených torz. Jednu téměř celou hrncovitou nádobu a několik dalších výraznějších fragmentů především keramiky hrubé třídy poskytlo sídliště v Českých Budějovicích – Dobrovodské stoce (tab. 5). Celkem 868 keramických zlomků bylo nalezeno při výzkumu sídlištních objektů ve Vrábči (tab. 25). Jen výběrem několika výraznějších keramických zlomků je zatím publikována keramika ze starší vrstvy sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (tab. 19). V jiţních Čechách bylo nejnověji podrobně analyzováno sídliště ze sídliště v Kníně – Býšově (Chvojka – Zavřel v tisku a). Dataci sídliště do průběhu stupně Br A2 umoţnila především keramika zdobená šikmo přesekávanými nebo promačkávanými páskami, plastickými pupky, se slámovaným nebo zdrsněným povrchem, prosté vytaţené okraje nádob apod. (tab. 17). Celkem bylo při archeologickém výzkumu nalezeno 2097 keramických zlomků. Pomineme-li sběrové soubory, pak ze zbývajících 1842 kusů keramiky jich 1477 pochází ze sídlištní vrstvy – jejím případným odstraněním bychom tak přišli nejen o informaci o plošném rozsahu sídliště, ale i o podstatnou část movitých artefaktů. Není účelem této práce přinést detailní typologický či technologický rozbor keramických nádob, které se odlišují podle kulturního prostředí v daném regionu. Určitým společným jmenovatelem u keramiky celého hornodunajského kulturního okruhu můţe být keramika s tuhovým nátěrem, která ačkoliv je v tomto období výjimečná, je alespoň okrajově na některých lokalitách zastoupena (srov. Hlava 2008, 196). Stopy tuhového nátěru na hrdlech a

37

nebo na vnitřním povrchu některých keramických střepů uvádí J. Reitinger z hornorakouských sídlišť v Linci a Aigerding (Reitinger 1958, 23, 25). Nádoby s potuhovaným povrchem jsou zmiňovány i z bavorských sídlišť v Bruck a v Sengkofen (Koschik 1975, 6162; Lindinger 2008, 49). V jiţních Čechách můţeme uvést celkem 4 keramické zlomky z objektu 1/2001 na sídlišti v Hůrách – 1 zlomek měl potuhovaný vnější povrch a 3 zlomky povrch vnitřní. Tuhovaný povrch mělo také 13 keramických zlomků ze sídliště ve Vrábči.

Obr. 18. Ţákava. Výběr nálezů ze starobronzového sídlištního objektu. Podle Čujanová-Jílková 1970, Abb. 70.

38

Zcela z rámce jihočeské starobronzové keramiky se vymykají nálezy ze sídliště u Hostů, ukazující na přímé vlivy z prostředí Karpatské kotliny (srov. tab. 8-10). K nejstaršímu horizontu na lokalitě patří dţbány postnagyrévské profilace nebo zásobnice a hrnce zdobené lizénou či plastickou páskou pod okrajem. Chronologicky návazné jsou keramické nálezy patřící do okruhu hatvanské kultury – mísy opatřené na vnitřní straně radiálními pásy taţených vpichů, mísy s oušky se svislými rýhami na povrchu nebo nádoby zdobené nehtovými záštipy. Malé, bíle inkrustované dózy na noţkách zdobené klikatkou, mříţkováním a klínořezem mají předlohy v keramice hurbanovského typu na jiţním Slovensku. Do tohoto okruhu jsou řazeny téţ zlomky dţbánů zdobených několikanásobným otiskem šňůry, klikatkou na hrdle a motivem ve tvaru písmene „J“ na plecích, které v rámci hatvanské kultury patří samostatnému typu Tokod. Otomansko-maďarovská fáze je zastoupena amforami se stlačenou výdutí a svislými ţebry, zásobnicemi s dvojitou plastickou lištou, mísami zdobenými klikatkou a vtlačenými krouţky. Tyto prvky řadí celý komplex do mladšího stupně Füzesabony. Kontakty s domácím prostředím zde dokládají mladoúnětické bezuché amfory, nízké misky a fragment únětického koflíku (Beneš 1984, 15). Sídliště v Hostech přineslo rovněţ nebývale početný soubor drobných keramických předmětů, z nichţ mnohé jsou rovněţ zcela jedinečné (jako např. zlomek chlebového idolu, ţenský houslovitý idol, napodobeniny bronzových šperků, hliněné cívky, modely sekeromlatů, kubické lampičky se stopami ohně, falický symbol aj.; Beneš 1984; týţ 1986; týţ 1988, 11-12, obr. 2:8-15,32; týţ 1989). V některých středoevropských regionech se ve starší době bronzové objevují nálezy tzv. chlebových idolů („Brotlaibidole“), v hornodunajské kulturní oblasti jsou však velice vzácné. Z rovinných sídlišť můţeme uvést, mimo zmíněný nález z Hostů (tab. 8:21), jen zlomek chlebového idolu ze sídliště v Mintraching (Loré 2005, 30). Další nálezy těchto předmětů jsou pak známé z výšinných lokalit: v jiţních Čechách v Bechyni (Krajíc 2007, obr. 45, 47) a v Bavorsku ve Freising a Weltenburg-Frauenberg (Rind 1999, 89-98, Abb. 14:3,7). K drobným keramickým výrobkům patří i lţičky. Ze sídlišť v cihelnách ve Straubing pocházejí dvě keramické lţíce (Hundt 1958, Taf. 21:32, 30:26), jedna lţička se zahnutou rukojetí byla nalezena na sídlišti ve Vochově (Čtrnáct 1954, 340, obr. 3:8). Zlomek keramické lţičky byl nalezen i na sídlišti v Hostech (Beneš 1988, obr. 2:38). Výjimečným artefaktem je zlomek snad hliněné plastiky ze sídliště v Burgweinting, který by mohl být fragmentem oltáře či jiného ceremoniálního předmětu (Hoppe 1993, 54, Abb. 21:12). Dva keramické válečkovité předměty nalezené na sídlišti ve Vochově byly autorem výzkumu klasifikovány jako části „sošky velmi primitivního vzhledu“ (Čtrnáct 1954, 340, obr. 3:6,12), přesnější klasifikace těchto předmětů je však obtíţná. Na sídlišti v bavorském Geiselhöring byla nalezena hliněná perla (Lindinger 2008, 47, Taf. 38:5). Zlomek snad kruhového kotouče o průměru 15 cm s kulatými otvory kopírujícími okraj předmětu byl nalezen na sídlišti v Mötzing (Neudert 2004b, 114, Abb. 13:3). Výjimečnými nálezy, dokládajícími metalurgické činnosti na rovinných sídlištích, jsou keramické dyzny. Jeden fragment pochází z bavorského sídliště v Geiselhöring (Lindinger 2008, 46, Taf. 8:4), další dyzny jsou doloţeny ze sídlišť v Poing (von Quilllfeldt 1986, 53) a v Burgweinting (Hoppe 1993, 54, Abb. 21:13). Výjimečnou lokalitou s početnými nálezy metalurgické činnosti je sídliště v jihočeských Hostech, které přineslo nálezy tří dyzen, zlomek kovliteckého tyglíku se stopami bronzu na vnitřním povrchu a pak zlomek keramického kadlubu na odlévání sekerek (Beneš 1988, 10, obr. 2:17-18,31). Textilní produkci dokumentují především nálezy keramických přeslenů, mezi něţ snad náleţí keramický kotouček s otvorem uprostřed, pocházející z bavorského sídliště v Geiselhöring (Lindinger 2008, 47, Taf. 47:1). Typickou výzdobu závěru starší doby bronzové, tj. motiv trojúhelníků s vpichy, má na sobě zlomek přeslenu ze sídliště v Jellenkofen

39

(Engelhardt 1984, Abb. 20:4). Dva mohutné dvojkónické přesleny pocházejí ze sídlišť ve Straubing (Hundt 1958, Taf. 17:33, 40:21). Na sídlišti v Hostech byla doloţena drobná keramická kolečka vyřezaná ze střepů; některá jsou provrtaná, mohou být tedy označena za přesleny (Beneš 1988, 11, obr. 2:34-35, 10). Jiná připomínají modely kol se zesíleným středem (Beneš 1988, 11, obr. 2:33,36); jeden téměř celý exemplář pochází i z pozdějších fází výzkumu na této lokalitě (Břicháček 1991, 90, fig. 3:7). S výrobou textilu jsou spojována také hliněná závaţí, která mohou v tomto období být jak jehlancovitá či kuţelovitá, tak i válcovitá. Právě posledně zmíněná závaţí jsou pro starší dobu bronzovou charakteristická, v námi sledovaném prostoru jich všk není doloţeno mnoho. Příkladem je několik torz ze sídliště ve Vochově (Čtrnáct 1954, 340, obr. 4:5). Všechny tři typy závaţí poskytlo sídliště v Hostech (Beneš 1988, 11, obr. 2:37). Skoro na všech sídlištích v okolí Straubing uvádí H. J. Hundt nálezy jehlancovitých či kuţelovitých závaţí (Hundt 1958, 12, Taf. 18:6-7, 21:37-38, 25:1-2, 29:29 aj.). V bavorském sídlišti v Geiselhöring bylo nalezeno celkem 22 kuţelovitých závaţí, z nichţ 18 obsahoval jeden objekt (Lindinger 2008, 46). Také v Horním Rakousku je známo několik větších souborů závaţí. V jedné jámě na sídlišti v Aigerding bylo nalezeno minimálně osm kuţelovitých závaţí (Reitinger 1958, 23). Několik jam na sídlišti v Linci obsahovalo zlomky kuţelovitých závaţí, jedna jáma pak dokonce celých 12 těchto artefaktů (Reitinger 1958, 19, Abb. 20). Blíţe nespecifikovaný počet hliněných závaţí je zmíněn také ze sídliště v Ölkam (Pertlwieser – Pertlwieser 1996, 426). Z jihočeských nálezů můţeme zmínit (mimo výše uvedené Hosty) celkem 42 drobných aţ středně velkých zlomků závaţí z objektu 1/08 v Plané u Českých Budějovic. Velice zajímavým nálezem jsou hliněné hroudy, v nichţ jsou dochovány i otisky lidských prstů, které byly nalezeny ve dvou objektech na sídlišti v Geiselhöring (Lindinger 2008, 47-48). Jedná se nepochybně o surovinu, určenou k dalšímu hrnčířskému zpracování, známou pak především z doby popelnicových polí (viz dále). Stejnou interpretaci přinesl i J. Zeitler pro nález hliněné koule na sídlišti v Zirndorf (Zeitler 1982, 121-122, Abb. 12). Na většině sídlišť byly nalezeny zlomky mazanice, v některých případech i výraznější kusy s otisky kůlů, prutů či trámů. Příkladem jsou nálezy ze sídlišť ve Straubing (Hundt 1958, Taf. 30:46, 36:5, 44:12) či ve Vochově (Čtrnáct 1954, 336). V poměrně malém mnoţství byly na starobronzových sídlištích doloţeny nálezy bronzových či měděných předmětů. Na sídlišti v hornorakouském Linci byla nalezena bronzová jehlice s šikmým otvorem v kulovité hlavici (Reitinger 1958, 20, Abb. 19:3). Většinou ojedinělé bronzové artefakty jsou známé i z některých bavorských sídlišť – např. z Jellenkofen dýka (Wullinger 2004, 30) nebo z Pilsting tyčinkovitý předmět, druhotně předělaný na medicínský (?) nástroj (Fischer – Kreiner 1995, 47, Abb. 16). Ze západočeských sídlištních nálezů můţeme zmínit zlomek tyčinkovitého náramku ze sídliště ve Vochově (Čtrnáct 1954, 340, obr. 3:7). V jiţních Čechách dominuje i v tomto smyslu sídliště v Hostech, z něhoţ pochází celý soubor bronzových či měděných artefaktů: zlomky jehlic, soudečkovité perly a rozdělovač náhrdelníku, šídla, dlátka, nášivky, fragment dýky aj. (Beneš 1988, 10, obr. 2:1925; Břicháček 1991, 90, fig. 3:2). Vzácně jsou na rovinných sídlištích starší doby bronzové doloţeny pozůstatky po metalurgické činnosti. Příkladem je jedno sídliště u hornobavorského Pastetten, kde jsou zmíněny nálezy měděné strusky (Berg-Hobohm – Völter 2009, 33). V západních Čechách sem můţeme počítat nález kamenného kadlubu ze sídliště v Ţákavě (Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70:18), v jiţních Čechách zlomek hliněného kadlubu a tyglíků z Hostů (Beneš 1988, 10, obr. 2:17). Z téhoţ sídliště pochází i zlomky bronzoviny a slitky s vysokým obsahem cínu, stejně jako zlomek měděné hřivny, dokládající rovněţ zpracování a produkci bronzu (Beneš 1988, 10, obr. 2:19; Břicháček 1991, 90). O nálezech keramických dyzen, které také souvisejí s výrobou kovových artefaktů, jiţ byla řeč výše.

40

Běţně se na rovinných sídlištích nacházejí kamenné artefakty. Kamenné podloţky ze ţuly jsou uváděny z jedné jámy v hornorakouském Aigerding i ze sídliště v Linci (Reitinger 1958, 6, 23). Zlomky kamenných podloţek i drtičů byly nalezeny na sídlišti v Ölkam (Pertlwieser – Pertlwieser 1996, 426), fragmenty ţulových mlýnků zmínil i V. Čtrnáct z Vochova (Čtrnáct 1954, 340). Zlomek kamenné podloţky obsahovala jedna jáma na sídlišti v Kníně – Býšově (tab. 16:B2), celkem 3 podloţky či jejich části obsahoval objekt 1/08 v Plané u Českých Budějovic. Zajímavou interpretaci přinesl J. Zeitler k početným nálezům zlomků kamenných pískovcových podloţek na sídlišti v Zirndorf – podle zmíněného autora se jednalo o fragmenty, které mohly být druhotně vyuţity pro získání příměsí do keramické hmoty (Zeitler 1982, 120-121). Mezi obecně rozšířené pracovní nástroje patřily v době bronzové křemenné otloukače a hladítka. Mnoţství přepálených oblázků a blíţe neudaný počet brousků a hladítek obsahovala odpadní jáma na sídlišti v hornorakouském sídlišti ve Schwanenstadt (Pertlwieser – Tovornik 1980, 412). Pískovcový brousek a otloukač byly nalezeny v sídlištním objektu v Ţákavě (Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70:19-20). Z jihočeských nálezů můţeme zmínit kamenné hladítko ze Slaníku (Michálek 1989a, obr. 3:1), pět otloukačů z objektu 1/08 v Plané u Českých Budějovic nebo několik otloukačů z Knína – Býšova (tab. 16:B1). Největší počet křemenných otloukačů, podloţek, palic a brousků přineslo sídliště v Hostech, kde byla doloţena i dílna na jejich výrobu (Beneš 1988, 9, obr. 13-15). Výjimečný nález kamenného kadlubu v jámě v Ţákavě (obr. 18:18; Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70:18) byl jiţ zmíněn výše. Ve starší době bronzové se běţně na sídlištích setkáváme s nálezy kamenné štípané industrie, která sice někdy můţe představovat starší intruzi, většinou ji však lze s různou mírou spolehlivosti datovat do starší doby bronzové. Se štípanou kamennou industrií se běţně setkáváme na bavorských starobronzových sídlištích (např. Hundt 1958, 11, Taf. 19:30-31, 24:8, 28:28, 31:28 aj.). Např. v jedné jámě v Jellenkofen bylo 34 kusů štípané industrie (Wullinger 2004, 30), na sídlišti v Zuchering byla mj. nalezena i pazourková čepelka do srpu s vyštípanými zuby v ostří (Rieder 1990, 45, Abb. 17). Na velkém sídlišti v Haunstetten byla nalezena početná kamenná štípaná industrie, s převahou z deskovitého rohovce (Dumler – Wirth 2001, 49). Nálezy rohovcových úštěpů jsou zmíněny ze sídlišť u Pastetten (BergHobohm – Völter 2009, 33). Neobvykle velká koncentrace kamenných štípaných nástrojů, především šipek, byla zjištěna na sídlišti z přechodného období Br A2/B1 v Zirndorf, dokládající intenzivní vyuţití i výrobu kamenné štípané industrie i v tomto závěrečném období starší doby bronzové. Podle J. P. Zeitlera je však zajímavé, ţe většina těchto šipek byla vyrobena ještě v eneolitické tradici, neodpovídají tedy typickým šipkám starší doby bronzové (Zeitler 1982, 113-115, Taf. 16-17). Kamenná rohovcová šipka pochází i z jedné jámy na sídlišti v Linci (Reitinger 1958, 14, Abb. 18:10). Rovněţ skoro všechna západočeská sídliště závěru starší doby bronzové poskytla nálezy kamenné štípané industrie. Sídlištní objekt v Ţákavě obsahoval mj. i tři pazourkové úštěpy (Čujanová-Jílková 1970, 125, Abb. 70:1-3). Ve starobronzové jámě na sídlišti v MeclověBřezí bylo nalezeno několik odštěpků z pazourku, mj. i část pilkovitého nástroje (Šaldová 1960, 527, obr. 3:34-37). Několik štípaných kamenných artefaktů poskytlo i sídliště ve Vochově (Čtrnáct 1954, 338, obr. 3:1,10). V jiţních Čechách má výjimečné zastoupení kamenných štípaných artefaktů opět sídliště v Hostech, které poskytlo řadu retušovaných šipek s vykrojeným týlem i s trnem, čepele či pilku (Beneš 1988, 10, obr. 2:1-2,4). Z hlediska surovin byla konstatována značná variabilita: pazourek (SGS), pruhovaný rohovec, křemenec, křišťál, opál, radiolarit, jaspis, chalcedon, porcelanit (Beneš 1988, 10). Dokladem kontaktů se severoevropskou oblastí jsou pazourkové dýky, pocházející ze dvou jihočeských lokalit: jako ojedinělý nález z Dobré Vody u Českých

41

Budějovic (Zavřel 1986) a ze sídliště v Hostech (tab. 10:8). Z dalších jihočeských rovinných sídlišť pochází jen ojedinělé kamenné štípané artefakty, jako např. z Kučeře opálový úštěp (Břicháček 1992, 74) nebo úštěp ze sídliště v Českých Budějovicích – Dobrovodské stoce (tab. 5:7). Oproti štípané industrii jsou ve starší době bronzové vzácné nálezy kamenných broušených artefaktů. Na sídlišti v Zirndorf byly mimo početné kamenné šipky „neolitické“ podoby (viz výše) nalezeny i zlomky dvou kamenných broušených sekeromlatů, které nejspíše mohly být sebrány jako „staroţitnost“, podle J. Zeitlera však mohly být vyrobeny i v přeţívající eneolitické tradici (Zeitler 1982, 115, Taf. 15:9-10). Dva zlomky kamenných sekerek uvádí H. J. Hundt ze sídlišť ve Straubing (Hundt 1958, 11, Taf. 21:31, 24:24). Ve Vochově byly nalezeny dva spilitové „klínky“ (Čtrnáct 1954, 338, obr. 3:5), tj. ploché sekerky, a zlomek sekeromlatu, u nichţ nelze vyloučit jejich reutilizaci v době bronzové (Militký 1992a, 139). Řada broušených kamenných předmětů byla nalezena na sídlišti v Hostech: sekerky s asymetrickým ostřím, vrtané sekeromlaty, palice s otvorem pro topůrko nebo i unikátní broušená šipka do šípu (Beneš 1988, 10, obr. 2:3,5-7). Mimořádným nálezem je i kamenný korálek s vyraţenými krouţky (Břicháček 1991, 91, fig. 3:5) Do broušené a vrtané kamenné industrie náleţejí i zlomky pískovcových závěsků či krouţky a perly z pseudofitu, tj. z mastku jihočeského původu (Beneš 1988, 10, obr. 2:29-30). V této souvislosti je třeba zmínit nález dílny na výrobu kamenných nástrojů, která se nacházela v blízkosti sídliště u Hostů, na protějším břehu Luţnice (Beneš 1984, 19; týţ 1988, 8-9, obr. 1:2). Jiţní Čechy jsou ve většině období mladšího pravěku známé jako území, kde byl získáván grafit a snad i zlato (srov. Beneš 1978c; Hlava 2008, 196). Zatímco zlaté artefakty z jihočeských rovinných sídlišť zatím neznáme, hrudky grafitu jsou uváděny ze sídliště u Hostů (Beneš 1978c, 54, 77 – obr. 5; týţ 1988, 10; Břicháček 1991, 91), u Radčic – Vodňan (Michálek 2000, 260) a jeden kousek grafitu ze sídlištního objektu u Dobřejovic (Beneš 1981, 28). Pro doplnění lze uvést i největší nález tohoto druhu v jiţních Čech, který byl nalezen na hradišti v Mříči – Dívčím Kameni; jednalo se o celý sklad amorfních kousků surové tuhy, váţící celkem 2,5 kg, který je však dnes ztracen (Poláček 1966, 38; Beneš 1978c, 54). Na rozdíl od zlata nebo tuhy je ve sledované oblasti jednoznačně importovanou surovinou jantar. Relativně četné nálezy jantarových předmětů z jihočeských starobronzových lokalit svědčí o čilých kontaktech jiţních Čech se severněji poloţenými oblastmi (srov. Michálek 1976). Celý depot minimálně 250 provrtaných jantarových korálů byl nalezen na hradišti v Mříči – Dívčím Kameni (Poláček 1966, 6, 28). Významným nálezem je polotovar jantarové destičky z Hostů, u něhoţ infračervená spektroskopie prokázala jeho baltský původ (Beneš 1988, 10). Dva provrtané jantarové korále z téţe lokality přinesl výzkum P. Břicháčka (Břicháček 1991, 93, fig. 3:3-4). Zatím posledním nalezeným jantarovým korálkem z jiţních Čech je drobný zlomek z obejktu č. 1/08 ze sídliště v Plané u Českých Budějovic, který však dosud nebyl publikován (viz pozn. 2 dále). Jediné nálezy ze skla poskytlo opět jihočeské sídliště v Hostech. Z výzkumů A. Beneše pochází dva skleněné korálky – jeden z kobaltově modrého průsvitného skla a druhý z neprůsvitného bílého skla (Beneš 1988, 10, obr. 2:27-28). Z organických materiálů bývají nejčastěji zastoupeny nálezy kostěných artefaktů. Skoro ze všech sídlišť v okolí Straubing uvádí H. J. Hundt nálezy kostěných šídel (Hundt 1958, 11, Taf. 22:22, 30:7, 42:10-11, 44:14 aj.), analogický artefakt pochází i ze sídliště v Sengkofen

42

(Koschik 1975, 63, Abb. 16:6). Kostěné šídlo, úzkou kostěnou „špachtli“ a většinou blíţe neurčené spálené zvířecí kosti obsahovaly také jámy na sídlišti v Linci (Reitinger 1958, 6, 8). Daleko početnější neţ artefakty jsou ovšem nálezy neopracovaného osteologického materiálu. V hornobavorských sídlištích v okolí Mnichova výrazně převaţují kosti hovězího dobytka (71 %) nad kostmi prasat (14 %), ovcí/koz (10 %) a koní (3 %). Kosti psů chybějí, nepřímo ale jejich přítomnost naznačují stopy ohlodání na jiných kostech. Podíl lovených zvířat zde dosahuje v průměru jen 1,25 % (Schefzik 2001, 171). Podobně i na sídlišti v Zirndorf převaţují kosti hovězího dobytka nad kostmi prasat a ovce/kozy (Zeitler 1982, 122). Na sídlištích v okolí Straubing uvádí H. J. Hundt převaţující nálezy kostí dobytka a prasat, ale téţ zlomky jeleních parohů (Hundt 1958, 10), které ovšem nemusejí dokládat lov, ale i sběr shozeného paroţí. Na sídlišti v Lnci byly určeny kosti z jámy č. VIII: cca 50x prase, 4x koza, 4x ovce, 2x hovězí dobytek (Reitinger 1958, 20). Otázky vzbuzuje nález lebky z lišky na sídlišti ve Vochově (Čtrnáct 1954, 340, obr. 3:4), který by mohl ukazovat na lovecké aktivity tehdejších lidí, mohl se ale do jámy dostat i sekundárně. Z dalších zvířecích kostí je na tomto sídlišti uváděn nález zajíce, jelena, tura domácího a sysla (Čtrnáct 1954, 340). Zajímavým nálezem byly skelety dvou zvířat – pravděpodobně psů nebo koček – nalezené ve dvou objektech na sídlišti v Mötzing (Neudert 2004b, 108, Abb. 5). Občas je doloţeno i záměrné opracování zvířecích kostí – v bavorském Jellenkofen bylo např. nalezeno několik dobytčích kostí se stopami řezání pilou (Wullinger 2004, 30-31). Za zmínku stojí i nálezy mušlí. Z bavorského sídliště v Künzing je uváděno asi 60 lastur mušle Unio (Herrmann 1974-1975, 106), blíţe neurčené nálezy škeblí pocházejí ze sídliště v Germering (Schefzik 2001, 171). Nálezy schránek mušlí jsou uváděny i ze sídlišť v okolí Straubing, které však podle H. J. Hundta nemusely být dokladem jejich konzumace, ale jejich rozdrcené schránky mohly slouţit k vápenatému nátěru stěn nebo jako bílá hmota k inkrustaci nádob (Hundt 1958, 10, Taf. 29:24). Naopak jako doklad potravy interpretoval nálezy lastur velevruba (Unio) ze sídliště ve Vochově V. Čtrnáct (Čtrnáct 1954, 340). Kuriózní je entomologický nález chrobáka v dobře dochovaném sedimentu ve výplni studny v Aschheim (Herzig – Pütz 2008, 35). Jen málo poznatků je dosud o archeobotanických nálezech. Ze sídliště ve Freiham byly nejprve uváděny jen sporadické nálezy ječmene (Ganslmeier – Schefzik 1996, 61), pozdější analýzy zde pak potvrdily přítomnost ječmene a mimo něj i pšenice jednozrnky a jako doklad sběru i lískový oříšek (Schefzik 2001, 160, Abb. 73). Soubory skládající se z ječmene byly doloţeny i ze sídlišť v Germering a Aschheim. Tato vysoká obliba ječmene je v jiţním Německu konstatována od počátku doby bronzové, v předchozích epochách mladší i pozdní doby kamenné zde naprosto převaţovaly pšenice jednozrnka a dvouzrnka (Schefzik 2001, 161, Abb. 74-75). Na sídlišti v Poing byly vedle semen z obilovin doloţeny téţ zbytky merlíků (Schefzik 2001, 160, Abb. 77), které mohly být v určitých případech rovněţ konzumovány. V jedné sídlištní jámě ve Straubing bylo nalezeno údajně velké mnoţství zuhelnatělých ţaludů (Hundt 1958, 10). Zajímavé výsledky přinesla pylová analýza ze sedimentů a z kulturní vrstvy na sídlišti v Českých Budějovicích – Dobrovodské stoce, která zjistila přítomnost pylů obilovin (pšenice, ţito), doloţen byl dále pelyněk, šťovík a jitrocel jako další antropogenní indikátory (obr. 19). Na lokalitě byly v té době olšiny a vrby, v okolí se nacházely tůňky a zamokřené louky. Krajina v širším okolí byla lesnatá s dominantním zastoupením jedle a s příměsí smrku, buku a dubu (Jankovská 2001).

43

Obr. 19. České Budějovice – Dobrovodská stoka. Palynologický diagram ze sedimentačních vrstev ze starší doby bronzové a z vrcholného středověku. Podle Jankovská 2001, obr. 1.

44

Některé lokality poskytly i nálezy ze dřeva. Výjimečným nálezem je konstrukce jedné studny na sídlišti v Aschheim, která byla zhotovena převáţně z dubového dřeva starého aţ 210 let. Jediná fošna pocházela z borovice. Řada dřev měla dochované stopy po opracování, z nichţ se daly vyčíst konstrukční detaily studny. Za zmínku např. stojí dochovaný kolík z borového dřeva, který byl opracován kamennou (nikoliv bronzovou) sekerou (obr. 17). Jako kuriozitu lze uvést nález větvičky z keře kaliny (Viburnum sp.), který mohl dle autorů výzkumu slouţit snad jako ratiště šípu (Herzig – Pütz 2008, 33-35, Abb. 44-45). Údajně dva zuhelnatělé dřevěné kůly obsahovala jedna jáma na sídlišti v Linci (Reitinger 1958, 6). Z ohrazeného stanoviště na břehu Dunaje v Pasově pochází 4,6 m dlouhý bukový trám s pravoúhle připojenou opěrkou, slouţící snad ke zpevnění břehu (Rind 2002, 277). Uhlíky ze zásypu jámy na sídlišti v Meclově-Březí byly určeny s převahou jako bukové, zastoupeny zde byly i uhlíky ze dřeva borovice a ojediněle i lísky a javoru (Šaldová 1960, 527). Antrakologická analýza uhlíků ze sídliště v Hostech doloţila v blízkém okolí lokality buko-jedlové lesy s významnou příměsí tisu, na slunných stráních pak převaţovaly doubravy s borovicí, případně suťové lesy s dubem (Beneš 1988, 9). 3.5. Chronologie sídlišť Ve srovnání s hrobovými celky či s depoty je značná část sídlišť odkázána na chronologické zařazení jen podle keramických zlomků, coţ většinou zabraňuje přesnější dataci. Např. J. P. Zeitler zmínil problémy při odlišení Reineckových stupňů A1 a A2 v sídlištní keramice z jiţního Německa (Zeitler 1982, 103). V poslední době však alespoň některá bavorská sídliště přinesla dostatek pramenů k jejich přesnějšímu chronologickému zařazení. Některá jihoněmecká sídliště jsou datována na samý počátek starší doby bronzové (Schefzik 2001, 156). Příkladem je sídliště v Bopfingen, které má ještě v artefaktech silné tradice kultury zvoncovitých pohárů (Krause 1997, 165). Sídlištní objekty z Pilsting jsou datovány dokonce na samý přelom mezi kulturou zvoncovitých pohárů a starší dobou bronzovou (Fischer – Kreiner 1995, 47). Obecně do starší fáze starší doby bronzové (Br A1) náleţejí sídliště s půdorysy halových staveb typu Eching-Öberau a Poing (Schefzik 2006b, 152), jak ukazují např. nálezy z nedávno zkoumaných sídlišť u Pastetten (Berg-Hobohm – Völter 2009, 33). Naopak do závěrečného období starší doby bronzové, tj. do období Br A2/B1, spadají jednak eponymní sídliště v Sengkofen (Koschik 1975) a Jellenkofen (Engelhardt 1984; Wullinger 2004) a dále pak např. lokality v Mötzing (Neudert 2004b, 123-128), Altdorf (Wullinger 1996) nebo v Dietfurt a. d. Altmühl (Hoppe 1985, 75). Na základě podrobných rozborů keramiky byla do tohoto období zařazena i sídliště v Malching (Hundt 1962, 43-57) a v Zirndorf (Zeitler 1982, 104-115). Do mladších úseků starší doby bronzové jsou datována také sídliště s půdorysy domů typu Zuchering (Schefzik 2006b, 152). Z hlediska relativní chronologie lze zmínit, ţe většina jihoněmeckých sídlišť starší doby bronzové se jeví být jednofázová, a tak nejspíše i relativně krátkodobá. Svědčí pro to jednotné orientace i rozestupy velkých staveb a neexistence superpozic objektů a snad i přiléhající malá pohřebiště, naznačující rovněţ krátkodobé osídlení (Schefzik 2001, 141). Existují však i sídliště osídlená opakovaně, jak ukazuje příklad lokality v Altheim, která byla osídlena od starší doby bronzové aţ po epochu popelnicových polí (Stapel 1999, 67). V Horním Rakousku brání stanovení přesnější chronologie rovinných sídlišť jejich nedostatečný stav zveřejnění. V současné době jsou tedy sídliště v tomto regionu zařazována pouze do dvou chronologických fází: do starší, odpovídající kulturám únětické, Unterwölbling a Straubing, tj. stupňům Br A1-A2, a do mladší věteřovské fáze Br A2/B1. Do

45

starší náleţejí sídliště v Tödling a Ölkam, do mladší věteřovské fáze sídliště v Linci a v Aigerding; obě sídliště u Asten a sídliště v Neubau pak zatím nejsou blíţe zařaditelná (srov. Trebsche 2008, 264 – Farbabb. 28). Nejnověji prozkoumané sídliště v Thann je klasifikováno jako únětické, jeho bliţší chronologické zařazení však nebylo zatím zveřejněno (Gruber – Klimesch 2007, 45-46). Z hlediska zániku sídlišť jsou v Horním Rakousku v některých případech uváděny poţárové horizonty. Dvě sídlištní jámy s poţárovými výplněmi byly nalezeny na sídlišti ve Schwanenstadt (Pertlwieser – Tovornik 1979, 490). Jedna jáma na sídlišti v Ölkam obsahovala odpad z hrnčířské produkce s mnoţstvím přepálených rekonstruovatelných nádob, většina dalších popelovité či s mnoţstvím uhlíků promíšené výplně, z čehoţ autor výzkumu usoudil na násilný zánik sídliště (Pertlwieser 1992, 418). Jak jiţ bylo uvedeno výše, všechna západočeská rovinná sídliště tohoto období spadají podle dnešního stavu poznání aţ do závěru starší doby bronzové. Sídliště v Meclově-Březí vykazuje kontinuitu od závěru starší (Br A2/B1) do počátku střední doby bronzové (Br B1) (ČujanováJílková 1998, 52). Zatím podrobněji nepublikované sídliště u Starého Plzence pak poskytlo nálezy z téměř celého průběhu doby bronzové (Braun 2004, 63). U jihočeských sídlišť starší doby bronzové lze vyčlenit dvě chronologická období – mladší etapu starší doby bronzové (Br A2) a věteřovský horizont Br A2/B1. Většinu sídlišť však zatím blíţe zařadit nelze. Minimálně tři aţ čtyři vývojové fáze byly zaznamenány na jihočeském sídlišti v Hostech, které má patrně plynulý vývoj v obou výše uvedených stupních (Beneš 1988, 11; Břicháček 1991, 90, 93). Výrazné nálezy věteřovského období pak poskytlo i sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (tab. 19). Dosud poměrně vzácná jsou exaktní radiokarbonová a případně i dendrochornologická data. Tři radiokarbonová data, získaná z kostí vepře domácího, poskytlo sídliště v bavorském Geiselhöring; všechna se pohybují mezi léty cca 1700 – 1550 př. n.l., tj. v období závěru starší doby bronzové, Br A2/B1 (Lindinger 2008, 51-52). Toto sídliště pak bylo osídleno ve střední i v mladší době bronzové (Hofmann 2008). Několik radiokarbonových dat poskytla dřevěná konstrukce studny na sídlišti v Aschheim – stejně jako tam získaná dendrochronologická data (viz níţe) se i radiokarbonová data pohybovala v širokém rozmezí mezi léty cca 2100 aţ 1520 př.n.l. (Herzig – Pütz 2008, 33). Do mladého úseku starší doby bronzové spadá také ohrazené stanoviště na břehu Dunaje v Pasově, které poskytlo radiokarbonové datum z období let 1875 – 1745 př.n.l. (Rind 2002, 277). V jiţních Čechách je jediným sídlištěm starší doby bronzové s radiokarbonovými daty lokalita v Českých Budějovicích – Dobrovodské stoce. Z naplavených dřev v kulturní vrstvě byla získána tři data, která potvrdila datování lokality do starší doby bronzové: 2457±135 BC, 1714±136 BC a 1634±135 BC (Pokorný – Kočár – Jankovská – Militký – Zavřel 2002, 818). Sídliště v bavorském Aschheim poskytlo rovněţ dendrochronologická data, získaná z jedné studny, která ukazují na extrémně dlouhou dobu pouţívání tohoto objektu mezi léty 2049 – 1689 př. n.l. (obr. 20; Herzig – Pütz 2008, 33, Abb. 43). Z jiných regionů hornodunajského kulturního okruhu nebyla zatím ţádná dendrochronologická data získána.

46

Obr. 20. Aschheim. Dendrochronololgické zařazení dřeva ze studní ze starší doby bronzové. Podle Herzig – Pütz 2008, Abb. 43.

3.6. Topografie sídlišť Rovinná sídliště starší doby bronzové můţeme většinou povaţovat za běţné osady s převahou agrárních aktivit, jejich polohy proto odpovídají potřebám populace ţivicí se především zemědělstvím; jen u některých sídlišť lze předpokládat jejich orientaci na exploataci určitých surovin nebo na jejich napojení na dálkový obchod (např. sídliště v Hostech v jiţních Čechách). Pro oblast mnichovské roviny v Horním Bavorsku uvádí M. Schefzik převahu sídlišť na nízkých terasách a pak na okrajích či přímo uvnitř nivních oblastí. Osídlení niv je však v této době obecný fenomén od východní Francie aţ po Dolní Rakousko (Schefzik 2001, 190; týţ 2006b, 144). Lokalizace některých jihoněmeckých sídlišť doby bronzové do nivních oblastí si povšiml jiţ W. Torbrügge (Torbrügge 1959, 25, 56). Zajímavá je tato skutečnost u starobronzových bavorských sídlišť s nálezy dlouhých halových staveb, která bývají často v oblastech zvlhčených, s vysokou hladinou spodní vody. Vysvětlením můţe být tehdy odlišná hydrologická situace s horší moţností zásobování vodou (Nadler 1997, 168). Jako příklad lze uvést sídliště s nálezy dlouhých halových staveb ve Straubing-Öberau (Engelhardt – Seliger 1988, 56; Nadler 1997, 162). Na nepochybně výraznou změnu hydrologických poměrů za poslední čtyři tisíciletí poukázaly v poslední době i autorky výzkumu v Pastetten, kde byla objevena starobronzová sídliště v terénu, který podle písemných záznamů nemohl být kvůli vysoké vlhkosti aţ do 50. let 20. století vůbec vyuţíván (Berg-Hobohm – Völter 2009, 32). Z Horního Rakouska máme údaj o sídlišti v Aigerding, které bylo situováno na vysoké terase (Reitinger 1958, 21). Také sídliště v Tödling a obě osady u Asten leţely na říčních terasách (Trebsche 2008, 97). Sídliště v Linci bylo situováno na západním svahu s pěkným výhledem do okolí, podloţí zde tvořila spraš (Reitinger 1958, 4). Podobně se i sídliště v Ölkam nacházelo na mírném svahu, jehoţ směr však nebyl uveden (Trebsche 2008, 97). Západočeská sídliště ze závěru starší doby bronzové se nacházela, stejně jako v následující střední době bronzové, v nadmořských výškách mezi 300 a 500 m n.m., ve vzdálenosti do 300 m od nejbliţšího vodního zdroje a v převýšení do 15 m nad okolní terén (Militký 1992a, 145). Topografická charakteristika byla podrobně sledována u jihočeských sídlišť (srov. přílohu 4). Z hlediska nadmořské výšky se jistá jihočeská sídliště pohybovala v rozmezí 350 – 538 m n.m. s průměrnou hodnotou 418 m n.m. Pokud bychom započítali i nejistá sídliště, dostaneme velmi podobnou hodnotu průměrných 422 m n.m. 47

U jistých jihočeských sídlišť nebyl výrazně preferován ţádný typ polohy – 10 sídlišť se nacházelo na svahu, 7 na terase, 6 v nivních oblastech a 3 na vrcholech (srov. graf 1). Podíváme-li se však na všechny lokality, tj. včetně nejistých (avšak potenciálních sídlišť), je zřejmá výrazná převaha lokalit na svazích (graf 2). Za zmínku stojí poměrně vysoký počet jistých sídlišť v nivních zátopových oblastech (jistých sídlišť 6 a nejistá další 3), která tak relativizují dříve převaţující názor o nevhodnosti říčních niv k osídlení (srov. např. Kuna – Slabina 1987, 264). Na druhou stranu musíme v pravěku předpokládat moţnou existenci mírných terasových zvýšenin či kopečků v místech, kde dnes máme doloţená záplavová území – současná podoba údolních niv je tak nejspíše značně odlišná od situace v době bronzové.

vrc h o l 12%

s va h 38% n iva 23%

te ra s a 27%

Graf 1. Zastoupení typů poloh u jistých jihočeských rovinných sídlišť starší doby bronzové.

n iva

vrc h o l h řb e t 2% 4%

10%

s va h 51%

te ra s a 33%

Graf 2. Zastoupení typů poloh u jistých i nejistých jihočeských rovinných sídlišť starší doby bronzové.

48

Celkem 45 jistých i nejistých sídlišť bylo situováno na svazích, u nichţ byly mírně preferována východní orientace (11 lokalit), významněji jsou však zastoupeny i další směry: jihozápad (7 lokalit), jihovýchod (7 lokalit), západ (6 lokalit) a severovýchod (6 lokalit). Celkové zastoupení orientace světových stran u svahů s nálezy jihočeských sídlišť ukazuje graf 3.

S 12 10 SZ

SV

8 6 4 2

Z

0

V

JZ

JV

J

Graf 3. Orientace svahu u jistých i nejistých jihočeských rovinných sídlišť starší doby bronzové.

Další ze sledovaných topografických kategorií jihočeských starobronzových sídlišť je sklon svahu. U jistých sídlišť se tato hodnota pohybovala v rozmezí 2° 23´aţ 7° 10´, u nejistých lokalit máme zaznamenánu i hodnotu přesahující 9°. U těchto lokalit na výrazněji skloněných svazích je však třeba počítat i s přemístěním artefaktů i třeba vrstev v souvislosti s erozí či s jinými moţnými přírodními procesy. Průměrné převýšení nad okolní terén činilo u jistých sídlišť 11 m, i zde se však pohybujeme ve značném rozmezí počínaje nulou u sídlišť v nivních polohách aţ po převýšení kolem 50-60 m u některých nejistých lokalit. Velmi důleţitou sídelně-topografickou kategorii představuje vzdálenost k nejbliţšímu vodnímu zdroji, který by u pravěkých osad neměl přesáhnout hodnotu 500 m (Smrţ 1991, 374). Protoţe však pracujeme se současnými mapovými podklady, je nepochybné, ţe dnešní hyrdologická situace v mnoha případech neodpovídá poměrům ve starší době bronzové; u sídlišť vzdálených více neţ 500 m od současného nejbliţšího vodního zdroje tak musíme uvaţovat o nějakém dnes jiţ zaniklém zdroji, jehoţ existenci můţe v některých případech naznačovat i geomorfologie terénu. Pro jihočeská starobronzová sídliště platí průměrná vzdálenost necelých 200 m od nejbliţšího vodního zdroje, i zde se však projevuje značný rozptyl hodnot; vzdálenost vyšší neţ 500 m má jen několik lokalit, přičemţ maximální zjištěná hodnota byla 600 m u lokality v Protivíně.

49

3.7. Sídelně-prostorová analýza Rovinná sídliště tvořila prakticky ve všech pravěkých kulturách základní jednotky kulturní krajiny, nikdy však nestála v rámci sídelních areálů odděleně od dalších komponent. Z hlediska vzájemných vazeb mezi rovinnými sídlišti bývá někdy sledována jejich lokální koncentrace (srov. např. obr. 21); otázkou ovšem v těchto případech zůstává jejich případná současnost či následnost, coţ většinou na základě sídlištních nálezů nelze přesněji stanovit. V Horním Rakousku je uváděna značná blízkost tří starobronzových sídlišť na katastru Asten, která byla od sebe vzdálena jen asi 500 m; zhruba 3 km jihovýchodně je pak situováno další sídliště u Tödling (Trebsche 2008, 99). Podobně i některá starobronzová sídliště v Bavorsku byla situována v těsné blízkosti – příkladem jsou dvě současná sídliště u Altdorf, zachycená při stavbě dálnice A92 v letech 1978–1980, která byla od sebe vzdálená pouhých 300 m (Christlein – Engelhardt 1980, 71, Abb. 52). Jiná dvě starobronzová sídliště se nacházela ve vzdálenosti 400 m na katastru obce Poing, jejich případná chronologická současnost však není jistá (von Quilllfeldt 1986, 53). Několik blízkých sídlišť je doloţeno na sousedních katastrech Sengkofen a Taimering (Koschik 1975, 56, Abb. 1).

Obr. 21. České Budějovice ve starší době bronzové (podle Chvojka – Zavřel v tisku b). 1: Č. Budějovice – Čalounova zahrada (lok. č. 2), 2: Č. Budějovice – Dobrovodská stoka (lok. č. 3), 3: Č. Budějovice – Suché Vrbné (depot hřiven), 4: Č. Budějovice – Nové Vráto (depot hřiven), 5: Č. Budějovice – Mladé (depot hřiven), 6: Č. Budějovice – Voříškův Dvůr (depot ţeber; všechny depoty souhrnně), 7: Č. Budějovice – za plynárnou (keramická nádoba), 8: Č. Budějovice – krajský soud (bronzová sekerka), 9: Dobrá Voda (pazourková dýka); 10: Doubravice (sběr 1985), 11: Homole (sběr 1990), 12: Hůry (sběr 1997), 13: Hůry – rovinné sídliště (lok. č. 9), 14: Litvínovice – rovinné sídliště (lok. č. 14), 15: Planá – rovinné sídliště (lok. č. 19), 16: Staré Hodějovice – rovinné sídliště (lok. č. 23), 17: Staré Hodějovice (sběr 1985).

50

Dosud málo poznané jsou vztahy mezi rovinnými a výšinnými sídlišti závěru starší doby bronzové. Výjimku v tomto směru představuje zejména západočeský region, kde tyto vazby naposledy sledoval L. Jiráň. Jako příklad uvedl vztah mezi výšinnou lokalitou Kout na Šumavě a dvěma rovinnými sídlišti ve Spáňově (Jiráň 2006, 28, Abb. 8:E); otázkou zde však zůstává časová souvztaţnost těchto lokalit, protoţe např. jedno sídliště ve Spáňově bylo datováno aţ do stupně Br C (Militký 1992b, 26), kdy zde výšinné lokality doloţeny nejsou. Poměrně husté osídlení v závěru starší doby bronzové je prokázáno v oblasti horního toku Radbuzy, kde se nachází několik opevněných i neopevněných výšinných lokalit, rovinných sídlišť i pohřebišť a depotů; zdejší koncentrace osídlení má přitom nepochybnou vazbu na lokální zdroje mědi a cínu u Mutěnína a v oblasti Sedmihoří (Čujanová – Prokop 1968; Chytráček 1996, 68-71; týţ 2006-2007, 15-19, Abb. 2-5). Jiţ H. J. Hundt si povšiml, ţe u mnoha sídlišť ze starší doby bronzové se nacházejí soudobá pohřebiště – konkrétními příklady pro něj byly některé lokality nalezené v pískovnách u Straubing (Hundt 1958, 9). Nejedná se však jen o jev omezený na Dolní Bavorsko, úzké prostorové vazby některých sídlišť k soudobým pohřebištím jsou pozorovány v celém Bavorsku (Schefzik 2001, 142). Příkladem je sídliště v Poing, které se nacházelo jen asi 80 m od soudobého pohřebiště (obr. 22; von Quillfeldt 1986, 53; Nadler 1997, 163; Schefzik 2006b, 145, Abb. 4). Zhruba 100 m od starobronzového sídliště v Freiham bylo zjištěno stejně staré malé pohřebiště (Ganslmeier – Schefzik 1996, 62, Abb. 35), v blízkosti sídliště v Eching bylo rovněţ zjištěno starobronzové pohřebiště (Biermeier – Ziegeler – Hüssen 2000, 47) a ve vzdálenosti 175 m od tamního halového domu ojedinělý kostrový hrob (Schefzik 1995, 286). V Haunstetten byly při plošně prováděném výzkumu zachyceny jak obytné stavby, tak i kostrové hroby ze starší doby bronzové, vzdálené od sebe několik desítek metrů (Dumler – Wirth 2001, 49, Abb. 37). Prakticky na okraji sídliště v Unterzeitldorn byly nalezeny dva soudobé kostrové hroby (Möslein 1999, 20, Abb. 8). Tato pohřebiště jsou většinou malá, a proto někteří autoři uvaţují o pohřbívání členů komunity, sídlící na těchto sídlištích (Nadler 1997, 168). Jednu z výjimek představuje pohřebiště vzdálené asi 300 m od sídliště v Mötzing, které poskytlo minimálně 78 hrobů (Neudert 2004b, 128, Abb. 1). V závěru starší doby bronzové byly přímo v areálu některých sídlištích v Bavorsku doloţeny soudobé ţárové hroby. Příkladem je sídliště v Asbach s nálezem jednoho ţárového hrobu nebo Malching se třemi hroby (Čujanová-Jílková 1971, 692-694, obr. 5, 9). Vzhledem k velmi nízkému počtu starobronzových sídlišť v Horním Rakousku nelze zatím stanovit jejich prostorové vztahy k soudobým výšinným lokalitám, která jsou zde známa pouze tři (Trebsche 2008, 96-101), ani k pohřebištím. Těch je v Horním Rakousku zmiňováno minimálně 12 (Adler 1967, 34-36; Reitberger 2008, 10-11), z nichţ některá výrazně přesahují sto hrobů (Linz – St. Peter 175 hrobů, Haid – 164 hrobů). Jedinou výjimku představuje nejnověji zkoumané sídliště v Neubau u Lince, na němţ měly být odkryty i dva snad současné hroby – jeden kostrový a jeden ţárový (Gruber 2007, 178). V jiţních Čechách bylo několik starobronzových sídlišť zjištěno při výzkumech mohylových hrobů z mladších období – konkrétně lze uvést lokality v Dobešicích (Krištuf – Rytíř 2009, 50-51) nebo v Újezdci u Číčenic (Braun 1981, 151). Jedná se ovšem o náhodné zvolení stejného místa pro pohřebiště v době, kdy zmíěná sídliště jiţ nejspíše nebyla v terénu nijak patrná. Výjimku v tomto směru představuje sídliště v Křtěnově, na němţ měly být budovány soudobé starobronzové mohyly (Braun 1987a, 251; týţ 1987b, 95-96); otázku případné následnosti či současnosti obou uvedených komponent by ovšem mohl prokázat pouze zatím neprovedený podrobný rozbor artefaktů i celé nálezové situace této lokality. Hojná sídlištní keramika byla zjištěna i v násypech starobronzových mohyl u Protivína; stopu po moţném současném sídlišti zjistil J. Michálek asi 50 m od okraje uvedeného pohřebiště (Michálek 1984, 105; Beneš 1997).

51

Obr. 22. Poing. Prostorový vztah sídliště ze starší doby bronzové a stejně starého pohřebiště. Podle Schefzik 2006b, Abb. 4.

Rovněţ soudobé depoty kovových artefaktů nejsou na rovinná sídliště většinou nijak vázané. Přestoţe je na některých rovinných sídlištích v jiţních i západních Čechách doloţena metalurgická produkce, nejsou prozatím z jejich areálů známé depoty – výše uvedené příklady nálezů bronzových artefaktů představují rozptýlené předměty, nikoliv hromadné nálezy. Např. v jiţních Čechách je dnes známo celkem 54 depotů kovových předmětů (Moucha 2005 a pozdější nálezy), z nichţ velká většina byla nalezena ve volné krajině; pouze dva pocházejí z areálu výšinného sídliště (oba z Mříče – Dívčího Kamene; Poláček 1966) a minimálně tři z pohřebních areálů – ve dvou případech (Hluboká nad Vltavou, Staré Sedlo) byl depot uloţen přímo do mohyly, v jednom (Nová Ves u Křemţe) byl nalezen v zemi mezi (mladšími ?) mohylovými náspy (shrnutí viz Chvojka – Frána – John – Menšík 2009, 630). Rovněţ v centrálních částech Čech nejsou kromě jediné výjimky (Hořovičky) depoty z prostředí rovinných sídlišť známé, oproti výšinným lokalitám, kterých je zde prokázáno několik (Moucha 2005, 24). Jiná je situace v prostředí rakouských a bavorských Alp, kde jsou depoty známé jak z blízkého okolí soudobých sídlišť (srov. Möslein 2008, 121-123, Abb. 13), tak i přímo z areálů sídlišť, jak ukazuje např. sídliště v Obereching u Salcburku, kde byly nalezeny čtyři depoty ţeber přímo pod podlahami domů (Höglinger 1998, 37). Další příklady pocházejí i z dalších bavorských regionů (srov. Stein 1976, 102-103). Např. z jedné cihelny u Straubing

52

pochází depot hřiven, který byl pravděpodobně uloţen v sídlištní jámě. Na sídlišti v Oberfahlheim byl nalezen depot miniaturních ţeber (Stein 1976, 104). 3.8. Regionální shody a rozdíly Z podaného přehledu jsou patrné spíše rozdíly mezi jednotlivými regiony, které jsou ovšem způsobeny jak odlišným lokálním vývojem, kulturním prostředím a staršími tradicemi, tak i jinými přírodními podmínkami, podloţím a v neposlední řadě i stavem archeologického poznání. Zdaleka nejvíce informací máme v současné době o rovinných sídlištích v jiţním Německu, z nichţ mnohá byla v posledních letech plošně zkoumaná. V Horním Rakousku bylo sice nově odkryto rovněţ několik rovinných sídlišť, ţádné však zatím nebylo komplexněji zhodnoceno a zveřejněno. V jiţních Čechách je kromě systematicky prozkoumaného, avšak zatím podrobněji nepublikovaného sídliště v Hostech, naše poznání omezeno spíše menšími sondáţními výzkumy, podobně jako v západních Čechách, kde do starší doby bronzové náleţí jen několik málo sídlištních objektů. Pouze na jiţní Německo je tak zatím v rámci sledované kulturní oblasti omezena evidence typických dlouhých halových staveb, které jsou však jinak známé i z jiných středoevropských oblastí. V Horním Rakousku, v jiţních i západních Čechách jsme tak zatím omezeni jen na většinou solitérní menší stavby kůlové konstrukce, s výjimkou sídliště u Hostů s doloţenými minimálně 12 povrchovými domy obdélného půdorysu. Naproti tomu společná je v Bavorsku, Horním Rakousku i v jiţních Čechách sporadická evidence domů se zahloubenými podlahami, i kdyţ v mnoha případech je jejich určení jako obytných staveb velmi problematické. Pouze na jiţní Německo jsou zatím omezeny nálezy studen i sídlištních pohřbů, coţ ovšem můţe být způsobeno výše zmíněným stavem výzkumů v jednotlivých regionech. Podobné jsou zjištěné velikosti rovinných sídlišť, které se většinou pohybují mezi 1-3 ha, i zde je však v kaţdém regionu značná variabilita, způsobená odlišnými funkcemi jednotlivých sídel (centrální sídliště – menší zemědělská osada – produkční či obchodní středisko – dvorec – samota). Většina publikovaných údajů pro Bavorsko i Horní Rakousko zmiňuje polohy na terasách, v jiţních Čechách spíše převaţují sídliště na svazích, společná je však poměrně hojná evidence sídlišť v (dnešních) nivních oblastech. Z hlediska movitých nálezů lze pozorovat shody v obecné rovině – vedle dominantních nálezů keramických nádob a jejich zlomků jsou poměrně hojné i kamenné předměty, včetně štípané kamenné industrie, naopak vzácné jsou nálezy kovových výrobků. Výjimečné postavení má i v tomto smyslu jihočeské sídliště v Hostech, které ukazuje na silné vztahy do prostředí středního Podunají a Karpatské kotliny; jiná sídliště v hornodunajském kulturním okruhu mají (aţ na výjimky v podobě importů – srov. např. nálezy chlebových idolů) hmotnou kulturu lokálního rázu. Rozdílné je pak chronologické zařazení sídlišť: zatímco v Bavorsku a v menší míře i v Horním Rakousku jsou doloţena sídliště jiţ z počátečních fází starší doby bronzové, v jiţních Čechách je lze datovat aţ od stupně Br A2 a v západočeském regionu aţ od „věteřovskomaďarovského“ horizontu Br A2/B1. Shrneme-li uvedené závěry, pak lze pro starší dobu bronzovou v rámci rovinných sídlišť hornodunajského kulturního okruhu pozorovat spíše lokální diference; pokud existují shody, jsou obecného nadkulturního charakteru. Uvedené odlišnosti odráţejí i jiné kulturní prostředí: v Bavorsku čistě straubinské kultury, v Horním Rakousku smíšených straubinskounterwölblinských vlivů a v jiţních Čechách smíšených vlivů z prostředí únětické, straubinské i unterwölblinské kultury.

53

4. Rovinná sídliště střední doby bronzové (Br B-C) 4.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů Zatímco ve starší době bronzové je v regionech hornodunajského kulturního okruhu pozorováno několik více či méně rozdílných kultur či jejich vlivů, sjednocuje se na počátku střední doby bronzové vývoj do v zásadě jednotného rámce mohylové kultury, označované tradičně jako česko-(horno)falcká (obr. 23). Jedná se však spíše o geografický termín neţ o skutečnou entitu, která by byla zásadně odlišná od jiných okolních kultur (srov. pro Čechy Jiráň ed. 2008, 77-78). V jednotlivých regionech pozorujeme lokální skupiny, které mají určitá svá specifika, daná jak tradicí předchozího vývoje, tak i v mnoha případech odlišnými přírodními podmínkami, v zásadě však můţeme hovořit o jednotném kulturním prostředí v celé sledované oblasti. Týká se to i Bavorska, kde jsou tradičně odlišované dvě kultury (někdy pojmenované i jako skupiny mohylové kultury) – vedle česko-falcké (označované zde jen jako hornofalcká) ještě mohylová kultura jihobavorská (Jockenhövel 1994, 13, Abb. 7; David 2006, 101 – Abb. 2). V Horním Rakousku jsou i v tomto období pozorované vlivy jak z jiţního Německa, tak i ze středodunajských regionů (Gruber 1999, 24-25). Ve srovnání s předchozí i následující epochou jsou sídliště střední doby bronzové relativně méně známá, coţ dříve vedlo aţ k extrémním názorům o jejich neexistenci, a s tím souvisejícím pasteveckým charakterem středobronzových populací (srov. např. Hásek 1960, 216; Neustupný – Neustupný 1960, 173). Záhy se sice ukázala neudrţitelnost těchto názorů, dodnes však představují rovinná sídliště tohoto období ve většině regionů nedoceněný pramen. Podobně jako pro starší dobu bronzovou nejsou ani středobronzová sídliště v Bavorsku předmětem ţádného komplexního zpracování, proto lze jejich celkový počet jen obtíţně odhadnout (srov. Stapel 1999, 12-13). Ze syntéz dílčích regionů lze zmínit např. údaj pro Dolní Bavorsko, který se na konci 70. let 20. století pohyboval na počtu 79 středobronzových sídlišť, z nich však 24 náleţelo vlastně ještě do předchozího období Br A2/B1 (Hochstetter 1980, 21-26, 178-179). Celkově tak můţeme počet rovinných sídlišť v jednotlivých částech Bavorska odhadovat na minimálně jedno sto, patrně spíše několik stovek. Přesnější údaj máme k dispozici z Horního Rakouska, a to díky nedávné syntéze od H. Grubera, v níţ je evidováno celkem pět níţinných sídlišť, dále tři výšinná sídliště, 14 pohřebišť a jeden depot kovové industrie (Gruber 1999, 148-159). V západních Čechách je dnes podle nejnovější souhrnné práce známo téměř 50 rovinných sídlišť střední doby bronzové a dalších pět je nejistých (Jiráň 2006, 22, Abb. 2). V tomto regionu doplňuje naše poznání celkem 73 mohylových pohřebišť a tři depoty kovových předmětů (Chotěšov, Kout na Šumavě, Kyšice), mezi něţ ovšem nejsou počítány soubory jasně datovatelné buď do předchozího období Br A2/B1 a nebo do přechodného horizontu Plzeň-Jíkalka Br C2/D (Čujanová-Jílková 1970; Militký 1992a, 157-168). V jihočeském regionu je dnes po provedené revizi známo 24 jistých rovinných sídlišť, přičemţ dalších 35 je nejistých (obr. 24). Tento na první pohled odlišný poměr obou sídlištních kategorií v západních a v jiţních Čechách (viz tabela 2) je nepochybně způsoben odlišně zvoleným kritériem pojmu „jisté rovinné sídliště“. Nejpočetnější skupinou památek střední doby bronzové jsou v jiţních Čechách, stejně jako v jiných regionech, mohylová pohřebiště, která svým počtem 85 (srov. Chvojka 2007a, tab. 1, korigováno) představují 55 % všech jihočeských středobronzových nálezů (kromě ojedinělých). Jistá i nejistá sídliště tak v jiţních Čechách representují 38 %, v západních Čechách 40 % a v Horním Rakousku jen 21 % všech středobronzových lokalit. Jihočeský nálezový fond tohoto období doplňují nečetné doklady lidských aktivit na šesti výšinných lokalitách a ještě vzácnější doklady depotů 54

kovových artefaktů, které jsou dnes v tomto regionu známy jen tři (nejsou zde však počítány depoty z obou přechodných horizontů Br A2/B1 a Br C2/D).

Obr. 23. Kulturní poměry v západní části střední Evropy ve střední době bronzové. Podle Jockenhövel 1994, Abb. 7.

Br B – C jiţní Čechy západní Čechy Horní Rakousko

sídliště rovinná 24 47 3

nejistá sídliště 35 5 2

sídliště výšinná 6 0 3

pohřebiště

depoty

85 73 14

3 3 1

lokality celkem 153 128 23

Tabela 2. Srovnání počtu rovinných sídlišť a dalších památek starší doby bronzové ve vybraných regionech.

55

4.1.1. Bavorsko Přestoţe jihoněmecká oblast náleţí v rámci regionů hornodunajského kulturního okruhu k nejlépe prozkoumaným, i zde je konstatován poměrně nízký stav poznání rovinných sídlišť střední doby bronzové (Rind 2002, 277). Jedna z prvních prací, která se zde této problematice věnovala, byla syntéza H. J. Hundta z roku 1964, podchycující mj. všechna do té doby známá sídliště z okolí Straubingu, jako např. sídliště ve Straßkirchen nebo několik poloh přímo ve městě Straubing (Hundt 1964). Další shrnutí sídlištní problematiky v Dolním Bavorsku přinesla syntéza od A. Hochstetter, v níţ je uveden celkový počet středobronzových sídlišť v tomto regionu – 79; z blíţe datovatelných však patří 24 do předchozího období Br A2/B1, stejný počet sídlišť pak náleţí do stupňů Br B2-C1 a 12 sídlišť do závěru střední doby bronzové (Hochstetter 1980, 21-26, 178-179). Několik rovinných sídlišť bylo v posledních letech alespoň částečně moderně prozkoumáno. V Dolním Bavorsku jsou příkladem sídliště v Pilsting s nálezy částí lidských skeletů ve dvou jámách (Kreiner 1997), rozsáhlé polykulturní sídliště v Altdorf (Stapel 1999, 11-65) nebo sídliště v Bad Abbach (Rind 1993). V Horní Falci lze zmínit např. sídliště v Mühlhausen-Rocksdorf (Loré 2004) a v Horním Bavorsku např. sídliště u Ilmendorf (Gläser – Conrad 2009). Podrobně publikován byl výzkum sídliště v Aiterhofen (Neudert 2004a), stejně jako několik středobronzových objektů ze sídliště v Geiselhöring (Hofmann 2008, 179), na němţ byla jinak převaha nálezů z mladší doby bronzové. Tradici sídlišť starší doby bronzové vykazují středobronzová sídliště v Eching či v Dornach, na nichţ je doloţeno pokračování vývoje halových staveb (Schefzik 2001, 89-90, 142, Abb. 39-40). V krátkých zmínkách byla publikována sídliště v Straubing-Alburg (Engelhardt 1981, 84-85), Menning (Rind 1992, 107, Abb. 6), Thalmassing (Zuber 2000, 133) a v Thannhausen (Hoppe 1986). Rozsáhlé sídliště ze starší a střední doby bronzové bylo prozkoumáno v Haunstetten ve Švábsku, problém je zde však odlišení obou chronologických komponent mezi mnoţstvím staveb kůlové konstrukce (Dumler – Wirth 2001, 49, Abb. 37). Několik středobronzových objektů je uváděno i z jinak rozsáhlého sídliště pozdní doby bronzové v Greding (Honig 2001). Pouze v rukopise disertační práce zůstala analýza sídliště v Straubing-Bajuwarenstraße (citováno v Hofmann 2008, 146, 179). 4.1.2. Horní Rakousko Z Horního Rakouska evidoval ve svém posledním soupisu z roku 1999 H. Gruber celkem tři jistá a dvě nejistá rovinná sídliště (obr. 25) a tři sídliště výšinná (Überackern, Dörnbach – Kürnberg a Attersee – Buchberg; Reitinger 1969, 98; Gruber 1999, 148-159). První sporné sídliště, které je s výhradami řazeno do střední doby bronzové, bylo registrováno v roce 1940 na stavbě dálnice na lokalitě Moos u města Enns (Reitinger 1968, 75; Gruber 1999, 152). Za nejisté sídliště je povaţována lokalita Stadl-Paura, odkud pochází středobronzová keramika z areálu neolitické osady (Reitinger 1968, 399). Za první jisté zjištěné středobronzové rovinné sídliště v Horním Rakousku lze označit lokalitu v Traun, kde byla v roce 1952 v místní štěrkovně nalezena početná keramika a zuhelnatělé obilí (Reitinger 1968, 416). V roce 1992 prozkoumali M. Pertlwieser a V. Tovornik jednu středobronzovou zásobní jámu v Asten (Pertlwieser – Tovornik 1992, 431). Dalších osm objektů zachytili stejní autoři v roce 1989 v obci Saxendorf (Pertlwieser – Tovornik 1989, 194-195).

56

Obr. 24. Jiţní Čechy ve střední době bronzové (Br B-C). Vysvětlivky symbolů: 1 – rovinné sídliště, 2 – výšinná lokalita, 3 – mohylové pohřebiště, 4 – hromadný nález kovové industrie, 5 – hromadný nález keramiky, 6 – ojedinělý nález. Podle Chvojka 2007a, obr. 2.

57

4.1.3. Jiţní Čechy V jiţních Čechách je dnes prokázáno 24 jistých rovinných sídlišť stupňů Br B-C. První z nich objevil a částečně prozkoumal B. Dubský v roce 1951 v Újezdu u Vodňan (tab. 75), kde evidoval jednu jámu s typickou keramikou (Dubský 1951). Jedním z nejvýznamnějších sídlišť tohoto období v jiţních Čechách je polykulturní lokalita v Písku – Řeřichově cihelně (tab. 33), kterou v letech 1966 aţ 1969 prozkoumal A. Beneš, dosud však byla publikována jen ve zmínkách (např. Beneš 1978b, 387-388, obr. 107-108). V 60. a 70. letech byla zjištěna dvě rovinná sídliště při výzkumech mohyl, nacházejících se v jejich areálech: v Dobešicích (Beneš 1964, 13-14; týţ 1965a, 11) a v Oldřichově (Michálek – Fröhlich 1974, 44), ani ta však zatím nebyla publikována. Větší výzkumy rovinných sídlišť byly v tomto regionu provedeny aţ v 80. letech. Jednou z nejkomplexněji prozkoumaných a zároveň i podrobně publikovaných je lokalita u Vodňan (tab. 76-78), kde v letech 1979 a 1981 odkryl J. Michálek celkem 55 středobronzových jam (Michálek 1983; týţ 1986). V roce 1981 prozkoumali J. Fröhlich, J. Michálek a J. Kurz několik objektů střední doby bronzové u Zátaví (tab. 79), sídliště však zatím nebylo podrobněji publikováno (Fröhlich – Michálek – Kurz 1984, 136-137, obr. 13-15). Větší odkryv realizoval v roce 1983 P. Braun na sídlišti v Křtěnově, i tato lokalita však zatím čeká na své zpracování (Braun 1985, 73; týţ 1987a, 251, Taf. 1:4). Jen ve zmínkách byla v literatuře zmíněna i další v této době zjištěná a částečně zkoumaná sídliště u Semic (Kurz 1985, 164), Heřmaně (Michálek 1984, 3) a Hradiště (Fröhlich 1984, 37). V roce 1986 bylo zjištěno i první rovinné sídliště střední doby bronzové v povodí dolní Luţnice u Bechyně, které poskytlo sice jen 4 objekty z tohoto období, zejména jeden z nich však obsahoval bohatý a zajímavý keramický materiál (srov. tab. 26-30). V 90. letech bylo sondáţně ověřeno významné polykulturní sídliště u Myšence s prokázanou stratigrafií ze starší, střední i mladší doby bronzové (tab. 1:B). Několik zahloubených objektů poskytla i sídliště v Roudném (tab. 69:B – 72) a ve Starých Hodějovicích (tab. 73-74), zkoumaná P. Zavřelem a J. Militkým (Militký – Zavřel 1993). Nejvýznamnějším sídlištěm zjištěným v 90. letech však byla lokalita u Radčic (tab. 48-64), která přinesla nález mimořádného ţlabovitého objektu s mnoţstvím neméně mimořádných nálezů, především pak hliněných idolů; jedná se o jedno z mála moderně zkoumaných i podrobně publikovaných sídlišť střední doby bronzové v jihočeském regionu (Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a). V posledním desetiletí byla prozkoumána tři sídliště na severozápadním okraji Písku (tab. 34-44), přičemţ všechna byla záhy i publikována (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004a; tíţ 2007; tíţ 2008). Autor této práce provedl v roce 2001 výzkum sídliště v Českých Budějovicích – Mladém (srov. tab. 31), v roce 2008 spolu s P. Zavřelem výzkum sídliště ze starší a střední doby bronzové v Plané u Českých Budějovic (tab. 45-47) a v poslední době, v rámci probíhajícího grantového projektu GA ČR, i dvě sídliště v povodí říčky Smutné – v Dobronicích (tab. 32) a v Ratajích (tab. 66-69:A). Zatím jen povrchově bylo identifikováno sídliště u Jetětic (Břicháček 2003, 93-94). 4.1.4. Západní Čechy Podobně jako v jiţních Čechách byl aţ do poloviny 20. století i západočeský region doménou především pro výzkumy mohylových pohřebišť. Od 50. let 20. století se začala zkoumat i první rovinná sídliště, přesto zde byla ještě nedávno konstatována disproporce mezi dominantním počtem mohylových pohřebišť a nemnoha k nim příslušejících sídlišť (Čujanová-Jílková 1996, 15) a teprve v poslední době počet rovinných sídlišť i v tomto regionu výrazněji stoupl (srov. výše; Jiráň 2006, 22, Abb. 2).

58

Obr. 25. Vybraná rovinná sídliště střední doby bronzové v hornodunajském kulturním okruhu (zmiňovaná v textu). V jiţních Čechách a v Horním Rakousku jsou mapována všechna jistá sídliště, v Bavorsku a v západních Čechách jen výběr nejvýznamnějších. Jiţní Čechy: lokality č. 1-24 odpovídají soupisu v příloze 2. Západní Čechy: 25 Dobřany – Vodní Újezd, 26 Klatovy, 27 Makov, 28 Meclov-Březí, 29 Netunice, 30 Plzeň, 31 Radčice u Plzně, 32 Spáňov, 33 Starý Plzenec, 34 Vochov. Bavorsko: 35 Aiterhofen, 36 Altdorf, 37 Bad Abbach, 38 Dornach, 39 Eching, 40 Geiselhöring, 41 Greding, 42 Haunstetten, 43 Ilmendorf, 44 Menning, 45 Mühlhausen, 46 Pilsting, 47 Straubing, 48 Straßkirchen, 49 Thalmassing, 50 Thannhausen. Horní Rakousko: 51 Asten, 52 Saxendorf, 53 Traun.

59

První sídlištní objekty střední doby bronzové, které se podařilo v západních Čechách zachytit, se nacházely v Plzni – Radčicích. V letech 1927–1929 zde V. Čtrnáct zdokumentoval dvě jámy z počátku střední doby bronzové, další částečně dochovaná jáma byla prozkoumána D. Baštovou v roce 1982 (Militký 1992a, 39-45). Jedno z nejkomplexněji moderně zkoumaných sídlišť je v západních Čechách lokalita v Meclově-Březí, která byla částečně odkrytá v letech 1959–1969 (Šaldová 1960; Čujanová – Jílková 1967; táţ 1971). Do střední doby bronzové náleţejí také některé keramické zlomky z Vochova, kde je sice část sídlištních nálezů datována jiţ do závěru starší doby bronzové (viz výše; Čtrnáct 1954), minimálně jeden objekt zde však náleţí aţ do vyspělé fáze střední doby bronzové (Militký 1992a, 110). Dalším objeveným rovinným sídlištěm byla v roce 1962 zkoumaná lokalita u Netunic (Beneš 1965b). V letech 1969–1970 bylo zkoumáno a následně i publikováno sídliště u Makova (Čujanová-Jílková 1973). Nepublikovány jsou dosud dva zahloubené objekty střední doby bronzové z polykulturního sídliště z Vodního Újezdu u Dobřan (Beneš 1967, 9). V roce 1982 byly zachyceny dva sídlištní objekty – části jam u Spáňova (Militký 1992b). V nedávné době se problematikou rovinných sídlišť střední doby bronzové v tomto regionu zabýval především J. Militký (Militký 1992a; týţ 1996), který v polovině 90. let uvedl počet 31 známých rovinných sídlišť v tomto regionu, z nich 25 jistých a 6 nejistých (Militký 1996, 60, Abb. 1). Z nověji publikovaných lokalit můţeme uvést jeden sídlištní objekt z Plzně – Karlovarské ulice, zkoumaný v roce 1990 (Metlička 1998, 57, 65, obr. 3). Nepublikováno je zatím jen v krátké zmínce uvedené údajně rozsáhlé sídliště ze střední a mladší doby bronzové ve Starém Plzenci (Braun 2002, 102; týţ 2004, 63). Do střední doby bronzové patří i nově objevené sídliště v Klatovech, které poskytlo kulturní vrstvu a 35 zahloubených objektů (Hůrková 2010, 8-9). Zatím poslední shrnutí problematiky západočeských sídlišť tohoto období přinesl L. Jiráň, který uvádí jiţ téměř padesát jistých rovinných sídlišť (Jiráň 2006, 22, Abb. 2). 4.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť Zejména u středobronzových sídlišť platí konstatování, ţe poznání velikosti a vnitřní struktury brání nedostatečný stav jejich výzkumu. Avšak i u některých plošně zkoumaných lokalit byl zjištěn pouze jeden nebo nanejvýš několik solitérních objektů (jako např. v Bavorsku sídliště v Aiterhofen, Bad Abbach nebo Pilsting, v jiţních Čechách např. sídliště Písek – SMOM /tab. 42/ nebo Planá u Českých Budějovic /tab. 45-47/). Ještě na počátku 80. let 20. století uváděla A. Hochstetter, ţe sídliště střední doby bronzové jsou v Dolním Bavorsku malá, nepřekračující rozlohu 30 m2 (Hochstetter 1980, 21); proti tomu se však později ohradilo několik badatelů (např. Schmotz 1996, 19). Např. v 80. letech zkoumané sídliště v Altdorf bylo zjištěno na ploše cca 4 ha, i kdyţ v rámci polykulturního osídlení není jasné, jestli sídliště střední doby bronzové zaujímalo celou plochu (Stapel 1999, 22). Sídliště v Straubing-Alburg bylo poměrně malé – zabíralo prostor jen asi 100 x 30 m, tj. 0,3 ha (Engelhardt 1981, 84). Naopak sídliště v Eching mělo plochu asi 200 x 350 m, tj. 7 ha (Schefzik 2001, 142). Západočeské sídliště v Meclově-Březí bylo sice odkryto na ploše asi 150 arů; na základě povrchových sběrů byla potom jeho velikost odhadnuta na asi 1,5 ha, následně provedené fosfátové analýzy však naznačily osídlení jen na cca jedné pětině původně předpokládané plochy (Čujanová-Jílková 1967, 392, Abb. 14). Na sídlišti u Měcholup byla povrchovým sběrem nalezena středobronzová keramika v prostoru dlouhém aţ 400 m (Jiráň 2006, 27). V jiţních Čechách můţeme zmínit středo- a mladobronzové sídliště u Bechyně, kde byla na základě odkryté plochy a následných povrchových sběrů stanovena jeho rozloha na asi 2-3 ha.

60

Příliš poznatků nemáme ani o vnitřní struktuře a zástavbě a středobronzových sídlišť. Plošně zkoumané sídliště v Künzing-Pleinting poskytlo celkem 141 objektů ze střední a mladší doby bronzové, přesný počet objektů ze střední doby bronzové však nebyl zveřejněn (Schmotz 1988, 102). U západočeských sídlišť bývá často poukazováno na poměrně řídce rozptýlené objekty se značnými vzdálenostmi mezi nimi, evokující dvorcovitou zástavbu (Čujanová-Jílková 1971, 692; táţ 1973, 523; Militký 1992a, 108). Asi nejlepším příkladem je sídliště v Meclově-Březí se třemi stavbami kůlové konstrukce a mnoţstvím zahloubených objektů mezi nimi (obr. 26; Čujanová-Jílková 1967, Abb. 15). V jiţních Čechách bylo i na lépe zkoumaných sídlištích identifikováno většinou jen několik objektů s bezpečnou datací do střední doby bronzové: Bechyně 4 jámy (tab. 26), Křtěnov 5 jam a jedna kůlová jamka (Braun 1985, 73), Písek-Aisin 5 objektů (tab. 35), Písek-Faurecia 10 jam a 3 kůlové jamky (tab. 39), Radčice II 3 objekty (tab. 65), Staré Hodějovice 2 jámy (tab. 73) a Zátaví 5 objektů (tab. 79). Větší počet sídlištních objektů poskytla pouze dvě jihočeská středobronzová sídliště – Radčice I s nálezem 13 objektů (tab. 48-51) a především Vodňany, kde bylo prozkoumáno celkem 55 objektů (tab. 76-78). Z celkového plánu posledně uvedené lokality je patrná niţší koncentrace objektů v západní části sídliště, zatímco severovýchodní část lokality vykazuje hustou kumulaci jam a kůlových jamek (tab. 76). Bohuţel blíţe nepublikovaná je dokumentace k sídlišti v Písku – Řeřichově cihelně, přesný počet středobronzových objektů tak u tohoto sídliště neznáme.

Obr. 26. Meclov-Březí. Plán sídliště na základě výzkumů z let 1959–1964. Podle Čujanová-Jílková 1967, Abb. 15.

61

Zajímavé poznatky přineslo sídliště v hornofalcké Thannhausen, kde byly obytné stavby situovány v pravidelných rozestupech podél lehkého ohrazení sídliště (obr. 27; Hoppe 1986, 55, Abb. 27). Část mírně se stáčejícího mělkého ţlabu o průměru cca 2,2 m a hloubce max. 30 cm byla zjištěna i na sídlišti v Mühlhausen-Rocksdorf. V jeho výplni bylo nalezeno mnoţství keramických zlomků a pak záměrná deponie jedné nádoby – hrnku. Také v tomto případě se mohlo jednat o prostorové vymezení určité části tohoto rovinného sídliště (Loré 2004, 179-181, Abb. 2, 6). Jiný příkop v areálu rovinného sídliště střední doby bronzové je uváděn z Mündling v Bavorsku, jehoţ datace však není jednoznačná (Hochstetter 1980, 22). Na sídlišti v Meclově-Březí byl objeven jeden lineární ţlab, široký 25-50 cm, hluboký do 35 cm a dlouhý minimálně 20 m, který však pokračoval dále mimo prostor výzkumu. Zachycen však byl jeho druhý konec, hned za nímţ se v ose ţlabu nacházely dvě kůlové jamky. Ţlab byl situován uprostřed sídliště, jeho interpretace však není jistá (Čujanová-Jílková 1971, 688, obr. 6-7). V jiţních Čechách představuje v tomto směru nejlepší příklad sídliště v Radčicích, kde byl zachycen asi 170 m dlouhý lineární příkop (objekt 8/94), který vymezoval sídliště ze západní strany (tab. 49; Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a). Jedná se o příkop téměř lineárního průběhu, pouze s malým zalomením ve své horní třetině, o celkové délce přibliţně 170 m. Ţádné stopy jeho vnitřní konstrukce nebyly zachyceny, pouze ve třech sondách, umístěných zhruba v polovině délky objektu 8/94, byly zjištěny celkem čtyři kůlové jamky, kolmo zapuštěné do východní stěny příkopu. Jejich interpretace zůstává nejistá, vzhledem k vzájemným vzdálenostem mezi nimi (3 – 8 m) je však moţné vyloučit jejich účel palisády nebo plotu. Čistě hypoteticky tak lze uvaţovat např. o pozůstatku nějakého zastřešení nebo o solitérně umístěných kůlech s blíţe neurčitelnou funkcí. Původní účel příkopu je značně nejistý. Jeho průběh mírně šikmo po svahu dolů nelze v ţádném případě označit za strategický. Příkop navíc neohraničoval ţádnou uzavřenou plochu, nelze jej tedy povaţovat za funkční ani symbolickou fortifikaci. Vzhledem k mnoţství zejména keramických nálezů lze sice uvaţovat o jeho odpadní funkci, coţ však můţe odráţet aţ sekundární vyuţití objektu. Primární účel příkopu tak zatím zůstává neznámý. Zbývá tak jen spekulace o záměrném oddělení sídelního areálu a prostoru západně od něho, v čemţ lze snad spatřovat i nějaký symbolický, pro nás ovšem těţko poznatelný a tedy i zdánlivě „nepraktický“ smysl (srov. Kuna 2002, 437). Jiným moţným primárním účelem mohlo být jiţ samo budování takové stavby, bez ohledu na její pozdější „praktické“ vyuţití (srov. Oliva 2002, 169-175).

Obr. 27. Thannhausen. Plán sídliště ze střední doby bronzové (černé objekty). Podle Hoppe 1986, Abb. 27.

62

Obr. 28. Příklad půdorysů povrchových staveb ze střední doby bronzové v jiţním Německu. Sídliště v Eching. Podle Schefzik 2001, Abb. 39.

63

4.3. Sídlištní objekty Největší počet a největší variabilitu sídlištních objektů vykazují i v tomto období jihoněmecká sídliště, která ovšem náleţejí v rámci sledované oblasti k nejlépe prozkoumaným. Podobně jako v předchozí epoše jsou i ve střední době bronzové v Bavorsku doloţeny jak solitérní dvorce (samoty), tak i sídliště o několika halových stavbách. Jedná se však opět o nálezy z posledních let – ještě v 80. letech 20. století nebyly kůlové stavby z tohoto období známé, a proto se uvaţovalo i o existenci staveb srubové konstrukce, bez stop po kůlových jamkách (srov. Hochstetter 1980, 21-22). Středobronzové obytné stavby navazují na tradice velkých halových staveb starší doby bronzové, nedosahují však jiţ jejich rozměrů a postrádají rovněţ vypouklé dlouhé stěny (obr. 28). Z Bavorska jich je známo více neţ 30 (Schefzik 2001, 195). Příkladem jsou sídliště v Eching nebo v Dornach, na nichţ bylo doloţeno několik půdorysů staveb kůlové konstrukce se severojiţní orientací, které evidentně navazují na starší tradice domů typu Eching/Öberau. Tyto dvojlodní domy mají vnitřní plochy o rozměrech cca 70-130 m2, oproti starobronzovým jsou kratší (maximální zjištěná délka činí 30 m) a jejich delší stěny nevykazují „loďkovité“ zduření, ale jsou rovné. Jejich obvodové kůly bývají někdy vsazovány do ţlábků či dráţek (Schefzik 2001, 88-89, Abb. 39-40). Tři půdorysy větších kůlových staveb byly v nedávné době zachyceny na sídlišti v Ilmendorf (obr. 29) – nejlépe a kompletně dochovaný půdorys jednoho z nich dosahoval délky 29,5 m a šířky aţ 12 m, jeho severní konec byl trapézovitě zúţený, vstupní otvor široký 2,6 m se nacházel na protější jiţní straně, která byla protaţena dvěma anténovitými výběţky (Gläser – Conrad 2009, 41, Abb. 47). Další obytnou stavbou tohoto typu je dvojlodní objekt ze sídliště v Altdorf o rozměrech 8,6 x 6 m a s orientací delší osy ve směru SZ – JV. Poblíţ domu se pak nacházela jáma s propálenou výplní, kterou A. Stapel označila za zbytek pece leţící vně obytného domu (Stapel 1999, 23-24, Abb. 1). O tradicích halových staveb lze uvaţovat i u středobronzového sídliště v Haunstetten, na němţ byly zachyceny halové stavby z obou období (Dumler – Wirth 2001). Halové stavby starobronzové tradice jsou známé i z jihozápadního Německa, jak ukazují např. dva půdorysy ze sídliště v Mühlhausen-Ehingen (Krause 1997, 161; Zeitler 2000, 183, Abb. 10).

Obr. 29. Ilmendorf. Plán sídliště a mohylového pohřebiště ze střední doby bronzové. Podle Gläser – Conrad 2009, Abb. 47.

64

Obr. 30. Příklad půdorysů menších povrchových staveb ze starší (1) a střední (2-4) doby bronzové v jiţním Německu. 1 Unterbiberg, 2 Thannhausen, 3-4 Natternberg. Podle Schefzik 2006b, Abb. 11.

Vedle velkých halových staveb se v této době zároveň objevují i menší stavby čtyř- nebo šestikůlové dispozice, které jsou povaţované za prostředníky k malým pravoúhlým domům epochy popelnicových polí (obr. 30; Schefzik 2001, 89; týţ 2006a, 120). Konkrétním příkladem jsou zbytky dvou půdorysů dvojlodních obytných staveb z blízkosti Natternberg u Deggendorfu (Rind 1992, 106, Abb. 5; Schefzik 2001, 196, Abb. 100:3-4). Oba objekty orientované ve směru sever – jih byly situované ve vzdálenosti 35 m od sebe v jinak zcela prázdném areálu. První budova měla obdélný půdorys o rozměrech 8 x 5 m a druhá téměř čtvercovitý půdorys o rozměrech 5 x 5,5 m. Několik jednolodních i jedna dvojlodní stavba kůlové konstrukce, orientovaných zhruba ve směru západ – východ, bylo prozkoumáno na sídlišti v Thannhausen (Hoppe 1986, 55, Abb. 27). V případě jedné dvojlodní stavby na této lokalitě je doloţeno její obnovení (Rind 1992, 106). Blíţe nerekonstruované půdorysy staveb kůlové konstrukce poskytla sídliště v Mühlhausen-Rockdorf (Loré 2004, 174-177) či v Menning (Rind 1992, 107, Abb. 6). V západních Čechách nebyly zatím ţádné jednoznačné půdorysy pravoúhlých staveb doloţeny, pouze na sídlišti v Meclově-Březí bylo zjištěno několik kumulací kůlových jamek, vytvářející čtyři nepravidelně trapézovité aţ oválné půdorysy, které autorka výzkumu interpretovala jako chaty, původně pravoúhlého půdorysu (obr. 26). První stavba o rozměrech cca 4,5 x 6 m byla tvořena 14 kůlovými jamkami a ohništěm při jedné stěně; nedaleko ohniště se nacházel vstup do objektu. Druhá chata byla tvořena 10 kůlovými jamkami a ohništěm uprostřed objektu a třetí chatu o rozměrech přibliţně 4 x 5 m tvořilo 14 kůlových jamek a rovněţ ohniště v interiéru (Čujanová-Jílková 1967, 387-390, Abb. 5-7, 15). Poslední chatu původně snad lichoběţníkovitého tvaru o rozměrech 5,5 x 5 m tvořilo několik rozptýlených kůlových jamek a ohniště uprostřed. Podle autorky výzkumu mohla mít tato chata původně spíše srubovou konstrukci. Ze všech jejích kůlových jamek pocházely uhlíky z jedle, zatímco ohniště obsahovalo uhlíky z borovice (Čujanová-Jílková 1971, 683-684, obr. 2-3). V Horním Rakousku ani v jiţních Čechách nebyly zatím ţádné stavby kůlové konstrukce bezpečně zjištěny a publikovány. Zmínky o kůlových jamkách jsou sice z několika jihočeských sídlišť (např. Dobešice nebo Písek – Faurecia), bezpečné doklady povrchových staveb však nepřinesly. Jedinou výjimkou by mohlo být sídliště v Písku – Řeřichově cihelně, odkud jsou evidovány kůlové jamky a zbytky mazanicových podlah povrchových staveb (Fröhlich 1997a, 120); lokalita však dosud nebyla publikována, o bliţší podobě, o počtu těchto staveb ani o jejich případných vzájemných vazbách tak bohuţel nejsme schopni uvést nic bliţšího. Celkem 108 kůlových jamek pak poskytlo sídliště u Vodňan (srov. tab. 76), vzhledem k polykulturnímu osídlení (střední doby bronzová, doba halštatská, laténská a převaţující raný aţ počátek vrcholného středověku) nelze tyto struktury datovat (srov. Michálek 1983; týţ 1986).

65

Problematická je případná existence zahloubených obydlí, která při novějších výzkumech nejsou prakticky vůbec zmiňována. Ze starších výzkumů jsou však takové objekty někdy uváděny. Např. ze sídliště v Straßkirchen je publikován zahloubený objekt o rozměrech 3,5 x 2,5 m a hloubce 60 cm, který byl interpretován buď jako zahloubený sklep nadzemní chaty a nebo přímo jako samotný obytný objekt; tomu by mohla nasvědčovat i podobná jáma z jedné cihelny ve Straubing, v níţ bylo zjištěnbo i otopné zařízení (Hundt 1964, 11-12). Podobný případ byl publikován i ze sídliště v Oberzeitldorn, kde bylo v jámě ledvinovitého tvaru o velikosti 1,9 x 1,0 m a hloubce 60 cm zjištěn zbytek ohniště (Hochstetter 1980, 21). Také podle F. Holsteho se občas na středobronzových sídlištích objevují zemnice („Wohngruben“), jako např. ve Wallersdorf u Landau a.d. Isar (Holste 1953, 22). Jeden objekt na hornorakouském sídlišti v Saxendorf byl určen jako zbytek zahloubené chaty (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Výjimečná situace byla zachycena na sídlišti v Ilmendorf (obr. 29), kde byly mezi třemi domy kůlové konstrukce zjištěny tři různě velké kruhové příkopy o průměrech 54, 10 a 5,5 m, přičemţ nejmenší z nich se nacházel jen několik metrů od okraje nejlépe dochovaného půdorysu kůlové stavby. Největší objekt měl vstup na jihozápadě, přičemţ vstupní otvor byl zúţen dvěma kůly. Na opačné, severovýchodní straně, se nacházel vstup do druhého, kruhovým příkopem vymezeného areálu, zatímco třetí (nejmenší) objekt měl vstup na jihu. Uvnitř tohoto nejmenšího kruhu byly zjištěny čtyři kůly postavené do čtverce, které mohly původně nést střechu a nebo jakési pódium. Ţádný z těchto tří rondeloidů sice neposkytl chronologicky signifikantní nálezy, vzhledem k jejich dispozici uvnitř sídelního areálu lze nicméně předpokládat, ţe tvořily součást středobronzového sídliště (Gläser – Conrad 2009, 41-42, Abb. 47). Jeden ţlabovitý objekt pochází ze sídliště v Greding. Oproti typickým ţlabům doby popelnicových polí (viz dále) však nebyl orientován ve směru sever – jih, ale SV – JZ (i kdyţ i tyto odchylky jsou u mlado- a pozdběbronzových ţlabů zaznamenány). Jeho interpretace je spojena s názorem o základovém ţlábku pro dům (Honig 2001, 27, pozn. 73). Běţné jámy byly prozkoumány např. na sídlišti v Mühlhausen-Rocksdorf (Loré 2004, 177). Největší počet středobronzových sídlištních objektů je v Horním Rakousku publikován ze sídliště v Saxendorf. Celkem osm objektů je klasifikováno většinou jako jámy (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Řada jam byla zachycena i na západočeském sídlišti v Makově (Čujanová-Jílková 1973, 502-508, obr. 1). Podrobněji byla publikována pravidelná oválná jáma s mnoţstvím keramických nálezů ze sídliště v Netunicích (Beneš 1965b). Také v jiţních Čechách jsou jámy různých tvarů a rozměrů prakticky jediným sídlištním objektem tohoto období. Jejich největší počet (55) pochází ze sídliště u Vodňan (tab. 76-78), celkem téměř dvě desítky jich byly nalezeny na dvou sídlištích u Radčic (tab. 48, 65), deset na lokalitě Písek – Faurecia (tab. 39-40) a několik jich známe i např. z Bechyně (tab. 27), Starých Hodějovic (tab. 73), z lokality Písek – Aisin (tab. 35) či Zátaví (tab. 79). Některé nevýrazné mělké jámy poskytly překvapivě bohaté nálezy, jak ukazují např. solitérní objekty z lokalit Písek – SMOM (tab. 42-44) nebo Rataje (tab. 66-69:A). Na některých rovinných sídlištích jsou doloţeny i typické zásobní jámy trapézovitého, vakovitého či hruškovitého tvaru se zúţeným ústím, oproti předchozí a zejména následující epoše jich je však známých jen velmi málo. Příkladem je jedna taková jáma ze sídliště v bavorském Straßkirchen (Hochstetter 1980, 23). Jedna zásobní jáma hruškovitého tvaru pochází z hornorakouského sídliště v Saxendorf (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Jediným středobronzovým objektem na sídlišti v Asten byla zásobní jáma o průměru 1,6 m a stejné hloubce, která měla stěny omazané hlínou a při dně obsahovala 10 cm mocnou humózní vrstvu s torzy tří nádob (Pertlwieser – Tovornik 1992, 431). Hlubší zásobnicová jáma je uváděna i ze sídliště v Netunicích (Beneš 1965b, 62). V jiţních Čechách lze zmínit solitérně zjištěné zásobnice z Roudného (tab. 69:B) a z Plané u Českých Budějovic (tab. 45-47). Druhá

66

z těchto jam obsahovala vedle početných keramických nádob (mj. i zlomky či torza osmi keramických zásobnic) i velmi hojné zuhelnatělé rostlinné makrozbytky z obilovin a ţaludů2, které potvrzují skladovací funkci tohoto objektu. Ve střední době bronzové rovněţ téměř neznáme zejména pro dobu popelnicových polí typické solitérní nádoby zapuštěné do podloţí, které mívaly nepochybně zásobní funkci. Výjimku představují dvě do podloţí zapuštěné nádoby ze sídliště v Mühlhausen-Rocksdorf; konkrétně se jednalo o koflík a zásobnici (Loré 2004, 177, Abb. 3-4). Na sídlišti v Straubing-Alburg bylo prozkoumáno velké soujámí, v němţ byla zjištěna stratigrafie několika vrstev, přičemţ z nejsvrchnější pochází velké mnoţství artefaktů. Podle autora výzkumu měl objekt dvě fáze – ve starší slouţil k nerozpoznanému účelu, zatímco v mladší fázi, kdy byl doplněn o kůlovou konstrukci, měl obytný účel (Engelhardt 1981, 84). Jako hliník klasifikovali autoři výzkumu jeden objekt z hornorakouského sídliště v Saxendorf (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Jedna jáma na sídlišti v Oberzeitldorn byla interpretována jako moţný zbytek hrnčířské pece. Jáma o velikosti 1,2 x 1,3 m a hloubce 6 m měla na dně kruhový propálený prostor s několika rekonstruovatelnými nádobami (Hochstetter 1980, 23). Jiný objekt o velikosti 3,2 x 3,0 m a hloubce 90 cm, nalezený v hornorakouském sídlišti v Saxendorf, byl označen jako pec, druhotně vyuţitá jako odpadní jáma (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Zahloubenou pec vně obytného domu uvádí i ze sídliště v Altdorf A. Stapel (Stapel 1999, 24) a zbytek snad z pece zmínil A. Beneš ze sídliště u Netunic (Beneš 1965b, 62). Dvě aţ tři pece zjistila E. Čujanová-Jílková na sídlišti v Meclově-Březí. Jedna se nacházela ve větší pravoúhlé jámě; dochována zůstala částečně její hliněná konstrukce včetně kopulovitého vršku. Vzhledem k nálezů hromádky spáleného ječmene v peci interpretovala autorka tento objekt jako praţící pec na zpracování obilí (Čujanová-Jílková 1967, 386-387, Abb. 3-4). Druhá pec se nacházela rovněţ uvnitř velké jámy, byla však více zničená (Čujanová-Jílková 1967, 390). Pozůstatky snad třetí pece zde byly zjištěny při výzkumu v roce 1967 (Čujanová-Jílková 1971, 688). V jiţních Čechách lze zmínit tři jámy ze sídliště u Vodňan, které obsahovaly fragmenty poškozených přenosných mazanicových pícek (Michálek 1986, 27-28), které snad mohly slouţit rovněţ k úpravě potravy. Dvě měly patrně hruškovitý tvar a dochovaly se u nich i zbytky příčného roštu, třetí pak nebylo moţné blíţe rekonstruovat. Dvě rekonstruovatelné pícky byly nalezeny v nevýrazných menších jamkách, hlubokých jen 20 a 22 cm, které se nacházely blízko sebe. Ţádné jiné objekty tohoto typu nebyly v oblasti hornodunajského kulturního okruhu zjištěny, více příkladů máme z východnějších částí střední Evropy (srov. Romsauer 2003). Zajímavý sídlištní objekt je uváděn z lokality u Traun – ohniště obloţené rulovými deskami, obsahující rostlinné makrozbytky (Reitinger 1968, 416). Zbytky snad dvou ohnišť by mohly představovat dvě plochy do červena propáleného podloţí, zjištěné na sídlišti v Písku – Aisin (tab. 35, objekty 4 a 5). Jako raritu lze uvést jednu jámu z hornorakouského sídliště v Saxendorf, kterou autoři výzkumu označili za milíř. Tuto funkci objektu by měla dokládat jeho výrazná uhlíkatá výplň a pak asi 5 cm mocná vrstva dřevěných uhlíků při dně (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Oproti starší i mladší době bronzové rovněţ postrádáme doklady studní. Jedinou publikovanou výjimku představují tři studny ze sídliště v Eching, které se všechny nacházely v osídleném areálu a jedna přímo v blízkosti obytné stavby (Schefzik 2001, 142). V několika případech jsou v Bavorsku doloţeny i lidské skelety nebo jejich části v sídlištních jámách. Dva takové nálezy publikoval L. Kreiner ze sídliště z počáteční fáze střední doby bronzové u Pilsting – v jedné jámě byla nalezena část lebky mladé ţeny a část 2

Za dosud nepublikovanou informaci děkuji autorce makrozbytkové analýzy od Mgr. Tereze Šálkové z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

67

muţské stehenní kosti, ve druhé jámě, vzdálené od předchozí asi 50 m, byly nalezeny tři lidské stehenní kosti (Kreiner 1997). S velkou pravděpodobností se nejedná o zbytky pohřbů, ale o lidské obětiny (srov. Rind 2002, 271-272). Lidský pohřeb a několik rozptýlených lidských kostí pochází i ze sídliště v Altdorf (Stapel 1999, 23). Na sídlišti v Meclově-Březí byl v roce 1967 objeven jeden ţárový plochý hrob, který se nacházel asi 3 m od soudobé chaty (Čujanová-Jílková 1971, 684-687, obr. 2, 4). Do kategorie záměrných obětin jsou počítána i keramická depozita, která známe z několika jihoněmeckých sídlišť. Příkladem je lokalita v Altdorf, odkud jsou deponované nádoby uváděny z několika zahloubených objektů (Stapel 1999, 22). Podobně jako u starobronzových sídlišť nebyly ani u osad tohoto období většinou registrovány ţádné kulturní vrstvy. Jednou z výjimek je sídliště v dolnobavorském Haidlfing, kde je bez dalších podrobností zmíněna přítomnost kulturní vrstvy (Hochstetter 1980, 21). Na sídlišti v Makově se nacházela pod ornicí hlinitopísčitá vrstva, která dosedala na písčité podloţí, do něhoţ se zahlubovaly sídlištní objekty (Čujanová-Jílková 1973, 501). Kulturní vrstva o mocnosti 18-28 cm byla zjištěna i na nedávno objeveném sídlišti v Klatovech (Hůrková 2010, 8). V jiţních Čechách byla na některých sídlištích kulturní vrstva jediným na nich zachyceným objektem. Příkladem je sídliště v Českých Budějovicích – Mladém, kde vrstva dosahovala mocnosti 20 cm (tab. 31). Sídlištní vrstvy ze střední doby bronzové byly identifikovány i pod mohylami v Dobešicích a Oldřichově, stejně jako při záchranných výzkumech v Hradišti u Písku a v Křtěnově, při revizním výzkumu v Újezdu u Vodňan či při sběrech v Jetěticích. Na dvou jihočeských sídlištích byla zjištěna i vertikální stratigrafie. Prvním z nich je známá, avšak dosud podrobně nezpracovaná lokalita v Písku – Řeřichově cihelně, kde starší vrstva patří závěru starší doby bronzové, zatímco mladší vrstvu lze datovat do stupně Br C. V roce 1997 byla v profilu výkopu pro vodovod u Myšence zachycena v délce 19,5 m středobronzová kulturní vrstva o mocnosti 8 cm, která se nacházela mezi vrstvami ze starší a mladší doby bronzové, pod 90 cm mocným říčním náplavem (tab. 1:B). 4.4. Movité artefakty a ekofakty Podobně jako u předchozí epochy nelze na tomto místě přinést detailní typologický rozbor keramických nádob zjištěných na sídlištích ve sledované oblasti. Obecně můţeme konstatovat, ţe mnohá sídliště poskytla kvantitativně i kvalitativně reprezentativní soubory keramiky, v mnoha směrech srovnatelných i významnějších neţ keramické nádoby z většiny soudobých pohřebišť. V Bavorsku můţeme zmínit např. soubory celých i rekonstruovatelných nádob z několika sídlišť ve Straubing a okolí, které publikoval jiţ H. J. Hundt (Hundt 1964, Taf. 21-45). Několik celých nádob poskytl i jediný sídlištní objekt střední doby bronzové, zachycený na sídlišti v Bad Abbach (Rind 1993). Velký soubor z minimálně stovky keramických nádob poskytl velký objekt (soujámí) na sídlišti v Straubing-Alburg. Vedle hrubé keramiky zde bylo i mnoho nádob jemné třídy s bohatou výzdobou, jako misky dţbánky či koflíky (Engelhardt 1981, 84, Abb. 74). Ze starších nálezů v Horním Rakousku lze zmínit např. údajné sídliště u Moos, z něhoţ jsou uváděny pouze keramické zlomky z minimálně 12 nádob a zvířecí kosti. Jedna vyobrazená nádoba je klasifikovatelná jako nezdobený hrnec esovité profilace (Reitinger 1968, 75, Abb. 51). Ze zásobní jámy v Asten pocházejí torza koflíku, mísy a zásobnice, mazanice a uhlíků, nálezy jsou však zatím blíţe nepublikované (Pertlwieser – Tovornik 1992, 431). V Traun byly nalezeny údajně početné keramické zlomky, publikována je odtud i jedna celá nádoba – dţbán s vysokým odsazeným hrdlem (Reitinger 1968, 416, Abb. 308). V

68

prohlubni na dně chaty v Saxendorf se nalezl dvouuchý hrnec a zbytky další neurčené nádoby (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). V jiţních Čechách poskytly největší soubory celých keramických nádob především sídliště v Radčicích I (tab. 56-64), Písek – Aisin (tab. 36-38), Písek – SMOM (tab. 42-44) a zásobní jámy v Plané u Českých Budějovic (tab. 45-47) a v Roudném (tab. 70-72). Kromě sídliště v Plané byly ostatní soubory v nedávné době publikovány a zhodnoceny. Na tomto místě se proto zaměříme pouze na základní shrnutí technologické charakteristiky jihočeské sídlištní keramiky tohoto období. Podíváme-li se na zastoupení keramických tříd, bylo několik významnějších keramických souborů z jihočeských sídlišť statisticky porovnáno, jak ukazuje tabela 3. Lokalita, objekt Bechyně, obj. 7/86 Bechyně, obj. 24/87 Písek-Aisin, obj. 1 Písek-Aisin, obj. 2 Písek-Faurecia, obj. 5 Písek-SMOM, objekt Radčice I, objekt 8/94 Radčice I, objekt 12/94 Radčice I, o. MKDB/95 Radčice I, o. MKDB/96 Radčice I, o. MKDB/03 Rataje, objekt 1/09

celkem keramika 349 279 947 91 76 617 10144 67 589 332 185 353

hrubá Σ 115 66 937 81 50 236 4895 34 213 188 59 125

% 32,9 23,7 98,9 89,0 65,8 38,3 48,3 50,7 36,2 56,6 31,9 35,4

střední Σ % 180 51,5 157 56,3 9 1,0 8 8,8 5 6,6 152 24,6 3383 33,3 26 38,8 239 40,6 96 28,9 99 53,5 116 32,9

jemná Σ % 54 15,5 56 20,1 1 0,1 2 2,2 21 27,6 229 37,1 1866 18,4 7 10,5 137 23,2 48 14,5 27 14,6 112 31,7

Tabela 3. Srovnání zastoupení keramických tříd ve vybraných jihočeských sídlištních objektech střední doby bronzové.

Podaný přehled ukazuje sice většinové zastoupení keramiky hrubé třídy u téměř všech souborů, tato převaha však není v mnoha případech nijak výrazná a v některých celcích ji převýšilo mnoţství keramiky středně hrubé. Jediným objektem, který měl téměř stoprocentní zastoupení hrubé keramiky, byl objekt č. 1 na sídlišti Písek – Aisin. V tomto případě se jednalo o jámu, jejíţ výplň tvořily téměř výhradně fragmenty několika velkých keramických nádob (tab. 36-37). Výrazné zastoupení keramiky střední třídy, překračující 50 % veškeré keramiky, vykazují obě analyzované jámy na sídlišti v Bechyni a pak keramika z objektu MKDB/03 z Radčic. Ve většině analyzovaných souborů dosahovalo zastoupení keramiky jemné třídy mezi 10 – 20 %; výrazně tuto hranici překračoval jen objekt ze sídliště Písek – SMOM, kde podíl jemné keramiky činil 37 % (tab. 42-44). Další detailní rozbory sídlištní keramiky byly provedeny a publikovány v případě sídlišť u Radčic (Chvojka – Michálek 2003). Jeden z z nejzajímavějších aspektů středobronzové keramiky je podíl zastoupení typických úprav povrchu – leštění a tuhování. Výsledek pro vybrané soubory ze dvou sídlišť v Radčicích a pro jeden objekt z Bechyně přináší tabela 4 a graf 4.

69

Úprava povrchu

Keramika celkem LEŠTĚNÍ Leštění celkem Leštění - hrubá ker. Leštění - střední ker. Leštění - jemná ker. Hrubá ker. celkem Hrubá ker. leštění Hrubá - p. vně Hrubá - p. uvnitř Hrubá - oba p. střední ker. celkem střední ker. leštění střední - p. vně střední - p. uvnitř střední - oba p. jemná ker. celkem jemná ker. leštění jemná - p. vně jemná - p. uvnitř jemná - oba p. TUHOVÁNÍ Tuhování celkem Tuhování - hrubá k. Tuhování - střední k. Tuhování - jemná k. Hrubá ker. celkem Hrubá ker. tuhování Hrubá - p. vně Hrubá - p. uvnitř Hrubá - oba p. střední ker. celkem střední ker. tuhování střední - p. vně střední - p. uvnitř střední - oba p. jemná ker. celkem jemná ker. tuhování jemná - p. vně jemná - p. uvnitř jemná - oba p.

Radčice I objekt 8/94 ∑ % 10144 100

Radčice I ostatní ∑ % 1409 100

Radčice II ∑ 208

% 100

Bechyně objekt 7/86 ∑ % 349 100

4517 1368 1409 1740 4895 1368 11 1326 31 3383 1409 276 738 395 1866 1740 411 430 899

44,5 30,3 31,2 38,5 100 27,9 0,8 96,9 2,3 100 41,6 19,6 52,4 28,0 100 93,2 23,6 24,7 51,7

422 178 163 81 669 178 0 176 2 499 163 14 130 19 241 81 7 31 43

30,0 42,2 38,6 19,2 100 26,6 98,9 1,1 100 32,6 8,6 79,8 11,6 100 33,6 8,6 38,3 53,1

26 11 3 12 117 11 0 11 0 53 3 0 3 0 38 12 0 11 1

12,5 42,3 11,5 46,2 100 9,4 100 100 5,7 100 0 100 31,6 91,7 8,3

7 0 4 3 115 0 180 4 2 0 2 54 3 3 0 0

2,0 57,1 42,9 100 100 2,2 50,0 50,0 100 5,6 100 -

88 2 42 44 4895 2 0 2 0 3383 42 13 12 17 1866 44 9 7 28

0,9 2,3 47,7 50,0 100 0,0 100 100 1,2 31,0 28,6 40,4 100 2,4 20,5 15,9 63,6

25 3 4 18 669 3 2 1 0 499 4 1 1 2 241 18 5 5 8

1,8 12,0 16,0 72,0 100 0,4 66,7 33,3 100 0,8 25,0 25,0 50,0 100 7,4 27,8 27,8 44,4

4 0 2 2 117 0 53 2 0 2 0 38 2 1 0 1

1,9 50,0 50,0 100 100 3,8 100 100 5,3 50,0 50,0

7 0 5 2 115 0 180 5 3 2 54 2 1 0 1

2,0 71,4 28,6 100 100 2,7 60,0 40,0 100 3,7 50,0 50,0

Tabela 4. Celkové srovnání leštění a tuhování na středobronzové keramice ve vybraných sídlištních souborech z jiţních Čech.

70

5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

Leš tění T uhování

R adč ic e I, ob j.

R adč ic e I,

8/94

os tatní

4517

422

26

7

88

25

4

7

R adč ic e II

B ec hyně, ob j. 7/86

Graf 4. Poměr zastoupení keramiky s leštěným a tuhovaným povrchem ve vybraných jihočeských sídlištních souborech střední doby bronzové.

Z uvedeného přehledu vyplývá velký podíl leštěné keramiky zejména v radčickém objektu 8/94 (44,5 % všech keramických jedinců). U dalších souborů je procento leštění niţší, coţ můţe být způsobeno vyšším podílem povrchově nalezené keramiky s více narušeným povrchem. Na rozdíl od tuhování se leštění vyskytuje poměrně hojně u všech tří keramických tříd: např. v radčickém objektu 8/94 mezi hrubou keramikou na více neţ čtvrtině exemplářů (27,9 %), u středně hrubé keramiky v 41 % a u jemné keramiky dokonce na téměř kaţdém jedinci (93 %). U hrubé keramiky naprosto dominuje leštění vnitřního povrchu (u objektu 8/94 v 97 %, u ostatních souborů v Radčicích I v 99 % případů). Také v rámci středně hrubé keramiky převládá leštění tohoto povrchu (52,4 % v objektu 8/94 a 79,8 % v ostatních objektech v Radčicích I), zatímco jemná keramika měla nejčastěji leštěny současně oba povrchy (51,7 % v objektu 8/94 a 53,1 % v ostatních souborech areálu I). Leštění bylo mnohdy provedeno velmi kvalitně, v některých případech byla nádoba opatřena zvláštní černou vrstvičkou, která pak byla vyleštěna do kovově černého lesku. Na rozdíl od leštění se tuhování povrchu nádob objevilo jen velmi ojediněle a v ţádném souboru nepřekročil jeho výskyt 2 %. Výjimku v tomto smyslu představuje soubor z objektu 7/86 v Bechyni, kde byl podíl leštěné a tuhované keramiky zcela vyrovnaný, vzhledem k velmi nízkému počtu jedinců v obou kategoriích však nelze činit významnější závěry. V radčickém objektu 8/94 nedosahoval podíl tuhované keramiky dokonce ani jednoho procenta. Zatímco u hrubé keramiky se tuhování téměř nevyskytovalo, dosahoval jeho podíl v rámci středně hrubé keramiky objektu 8/94 zhruba 1 % a u jemné keramiky 2,4 % v objektu 8/94 a 7,4 % u ostatních souborů v Radčicích I. U střední a zvláště u jemné keramiky převládalo tuhování obou povrchů, i kdyţ je opět třeba zdůraznit otázku dochovatelnosti tohoto druhu úpravy povrchu. S potuhováním povrchu nádob nepochybně souvisejí nálezy amorfních hrudek tuhy, jak bude podrobněji uvedeno dále.

71

Podobná analýza jiného souboru střední doby bronzové nebyla bohuţel dosud publikována. Při hodnocení keramických nálezů bývá pouze obecně konstatováno tuhování některých nádob, avšak bez podrobné statistické klasifikace (v jiţních Čechách např. Dubský 1951, 306; v Rakousku např. Willvonseder 1937, 222; v Bavorsku např. Hochstetter 1980, 87, 100). Obecně je dále uváděn výrazný nástup tuhování v závěru střední doby bronzové (např. Militký – Zavřel 1993, 9; Gruber 1999, 74; Hrala – Šumberová – Vávra 2000, 71). Z vzácnějších keramických tvarů můţeme zmínit např. zlomek cedníku pravděpodobně vejčitého tvaru s výrazně vytaţeným lalokem, který lze jiţ povaţovat za výlevku, ze sídliště Radčice I (Chvojka – Michálek 2003, obr. 24:11). Podobnou stavbu těla vykazuje také fragment cedníku ze sídliště v Písku-Řeřichově cihelně, který ovšem nemá vytaţený lalok (tab. 33:13). Přesnou analogii však vykazují cedníky-vykuřovadla ze Straubing v Bavorsku (Hundt 1964, Taf. 32:19-20). Posledně zmíněné bavorské sídliště poskytlo i plochou poklici (Hundt 1964, Taf. 32:23). Podobnou funkci snad mohl mít i zlomek přepálené a ke středu zesílené hliněné kruhové desky z objektu 8/94 v Radčicích (tab. 53:27). Z Meclova-Březí pochází keramický kotouček s otvorem uprostřed, který lze snad označit za přeslen (Čujanová-Jílková 1967, Abb. 9:16). Sporná je pak datace dvou velkých zdobených dvojkónických přeslenů z Velkého Horšína, které by mohly náleţet i do pozdní doby kamenné (Čujanová-Jílková 1967, 395-396, Abb. 12). Zlomek keramického kolečka nebo přeslenu (?) pochází ze sídliště v Českých Budějovicích – Mladém (tab. 31:6). Jeden přeslen v podobě zlomku hliněného kotouče dvojkónického tvaru se zaobleným lomem byl nalezen i na sídlišti v Radčicích (tab. 53:15). Ze stejné lokality i ze stejného objektu pochází i hliněné kolečko, pravděpodobně primárně vyrobené do této podoby (tab. 53:16). V radčickém objektu 8/94 byl také jeden drobný hliněný předmět kuţelovitého tvaru se svisle provrtaným otvorem (tab. 53:14), další podobný exemplář, který se liší pouze kónickými a rovnými stěnami s vtlačenou podstavou, pochází z objektu MKDB/95 z téţe lokality (tab. 53:13). V nedávné době pak byl nalezen analogický předmět v Ratajích (tab. 67:1). Interpretace těchto nálezů je sporná – lze je označit za drobná závaţíčka nebo miniaturní přesleny, jejich skutečnou funkci však neznáme. V jiţních Čechách nemají zatím analogii, z jiných českých oblastí lze uvést soubor několika tvarově i rozměrově téměř shodných předmětů ze Skalky u Velimi, u nichţ byla připuštěna moţnost výkladu jako ozdobných závěsků na oděv nebo napodobenin plechových kornoutků (Hrala – Šumberová – Vávra 2000, 211, fig. VI:2). Zlomek keramické plastiky (či nádoby na čtyřech lidských nohách) v podobě boty pochází ze středobronzového sídliště v bavorském Aiterhofen (Neudert 2004a, 113, Abb. 8:1); patrně se jedná o import z jihovýchodních částí Evropy. Mezi plastiky můţeme počítat i keramickou repliku tutulu, kterou zmínil P. Braun ze sídliště v jihočeském Křtěnově (Braun 1985, 73), nález však zatím nebyl podrobněji publikován. Jiným nálezem, pocházejícím ze zásobní jámy na sídlišti v Plané u Českých Budějovic, který lze označit za zlomek plastiky či snad drţadla (?), je zlomek ploché keramické destičky se zaoblenými rohy, který má ve vrcholové partii na boční hraně tři hluboké důlky. Předmět rovněţ nebyl dosud podrobněji publikován. Ve výplni objektu 8/94 (příkopu) v Radčicích bylo identifikováno celkem sedm hliněných předmětů, které lze pokládat za plastiky, i kdyţ jejich interpretace není jednoznačná (tab. 52). Některé z nich nápadně připomínají tzv. chlebové idoly („Brotlaibidolen“) ze starší doby bronzové, jiné jsou zatím bez analogií. Uvedené předměty lze na základě jejich tvaru a výzdoby rozdělit do několika skupin. Z hlediska tvarového byly odlišeny jednak předměty podoby ploché destičky se zaoblenými rohy (tab. 52:1-2), plastiku trapezoidního tvaru se

72

zaoblenými rohy (tab. 52:3), nepravidelně kruhový aţ oválný kotoučovitý předmět (tab. 52:4) a dva zlomky, pocházející z masivnějších plastik kvadratického tvaru se zaoblenými rohy (tab. 52:5,7). Poslední hliněný předmět s otvory v horní i boční stěně (tab. 52:6) nelze bezpečně zahrnout do výše uvedených tvarů, vzdáleně připomíná nálezy ze sídliště starší doby bronzové u Hostů, interpretované jako „lampičky“ (Beneš 1984a, 43, tab. 11:4; týţ 1988, 12, obr. 2:32). Podobné tvaroslovné členění pouţili pro italské exempláře i A. Piccoli a A. Zanini (1999, Tav. 3). Nejtypičtějším tvarem jsou předměty tvaru ploché destičky se zaoblenými rohy, označované obvykle jako „chlebové idoly“ neboli „Brotlaibidolen“ a vyskytující se převáţně ve starší době bronzové; daleko méně jsou zastoupeny tvary kruhové aţ oválné. Z publikovaných idolů neměl ţádný trapezoidní tvar, u několika zlomků ze severní Itálie jej však lze alespoň předpokládat (Fasani 1970, Fig. 8:2; Fogel – Langer 1999, Tab. V:36,41). K předmětům kvadratického tvaru nebyly v publikované a dostupné literatuře zjištěny ţádné přesné analogie. Výzdoba známých starobronzových idolů (viz např. Trnka 1992, Abb. 3; Piccoli – Zanini 1999, Tav. 6) se značně odlišuje od nálezů z Radčic. Motiv v podobě skupiny čtyř souběţných rýh, ukončených na jedné straně krátkou příčnou rýhou, byl zjištěn na dvou exemplářích (tab. 52:1-2), výzdoba obou plastik však není totoţná. Na prvním předmětu je provedena jemnější formou a navíc doplněna jedním hlubokým ţlábkem, zatímco na druhém exempláři je uvedený motiv proveden formou širších ţlábků. Kromě toho je na spodní straně tohoto druhého předmětu dochován jeden hluboký důlek, kdeţto první exemplář má spodní partii nezdobenou. Přesné analogie k těmto radčickým plastikám nejsou zatím známé. Určitou paralelu k výzdobě v téměř identickém motivu shledáváme na kamenném kadlubu z Niţné Myšľe (Olexa 2003, tab. XV, F 57), který měl slouţit k odlévání zlatých nákončí šňůrek; jedná se však o nález ze zcela jiného kulturního prostředí i z předcházejícího časového úseku. Třetí plastika z Radčic (tab. 52:3) má na obou plochách skupiny nepravidelně svislých rýh, které jsou v dolní části šikmo přeškrtnuté. Ani v tomto případě neexistuje ţádná publikovaná analogie, ze vzdálených analogií lze uvést dva chlebové idoly ze severoitalské Bovolone, které mají povrch rovněţ pokryt různě se kříţícími rytými liniemi (Sidoli 2003, fig. 5:39,42). Zcela jiný typ výzdoby vykazuje předmět tvaru kotouče, který má ve střední části horní plochy důlek, lemovaný po obvodu pásem vpichů (tab. 52:4). Analogie pocházejí ze dvou lokalit na našem území: ze sídliště střední doby bronzové z Přáslavic u Olomouce (Šabatová – Vitula 2002, Tab. 14:12) a z mladobronzového sídliště v Březně u Loun, kde je také uvaţováno o jeho interpretaci jako tzv. „chlebového idolu“ (Pleinerová – Hrala 1988, 132, Tab. XXIV:3). Geograficky vzdálenější analogii pak nabízí téměř kruhová placička s vpichy z rumunské lokality Dersida (Sidoli 2003, fig. 37:170). Dva zlomky kvadratických plastik (tab. 52:5,7) mají nepravidelnou výzdobu na obou plochách, která se skládá z kombinací důlků a rýh. I takové typy výzdoby jsou na některých evropských idolech doloţeny, i kdyţ se nejedná o identické analogie – např. v Itálii na předmětech z Lucone, Rubiery a Cataragna (Sidoli 2003, fig. 4:31, 21:60, 25:106) nebo v Polsku na artefaktu z lokality Pilat – Oszczywilk (Sidoli 2003, fig. 37:172). Z hlediska datování těchto předmětů lze konstatovat jejich největší výskyt v mladších fázích starší a na počátku střední doby bronzové (Br A2 – Br B1), kam ostatně spadají i dva jihočeské exempláře z Hostů a Bechyně (viz výše). S výjimkou severní Itálie (Urban 1993, 277, Abb. 140; Köninger 1998, 447; Sidoli 2003, 169-171, fig. 20, 26) a karpatského Podunají (Fasani 1970, 112; Köninger 1998, 446), kde pokračují i do pokročilé střední doby bronzové (Br B-C), jsou v jiných oblastech omezeny pouze na výše uvedený časový horizont. Radčické exempláře jsou tak jedinými středoevropskými dosud známými nálezy tohoto typu z vyvinuté fáze střední doby bronzové (Br B2–C1). Dataci některých hliněných plastik-idolů aţ do střední doby bronzové potvrzují dnes i zveřejněná absolutní data, získaná pro několik lokalit (Köninger 1998, Abb. 13-14).

73

Interpretace radčických plastik není zdaleka jednoznačná. Přijmeme-li alespoň pro některé z nich předpoklad jejich tvarové podobnosti s citovanými „chlebovými idoly“ 3, pak bychom mohli uvaţovat i o jejich podobné funkci. V dostupné literatuře se však setkáváme s celou řadou moţných interpretací těchto předmětů, z nichţ lze zmínit např. kultovní funkci-idol (Fasani 1970), společensko-symbolický význam (Beneš 1984a, 17), symbol čísla 12 (Fogel – Langer 1999, 99), tetovací pomůcku (Köninger 1998, 432), uţití jako komerčního pečetidla („Tonstempel“) souvisejícího s dálkovým obchodem (Bandi 1974, 248-251) či dokonce funkci jakési „účtenky“ nebo „potvrzenky“ v rámci obchodních styků (Fogel 1977, 100-101). Pro interpretaci chlebových idolů jsou ovšem důleţité jejich nálezové okolnosti, z nichţ vyplývá, ţe naprostá většina z nich pochází ze sídlišť, zatímco v hrobech byly nalezeny jen výjimečně (Trnka 1992, 616-617; Köninger 1998, 431). V rámci sídlišť však nebyly tyto předměty koncentrované na jednom (tj. „kultovním“) místě, a z toho vyvozují někteří autoři jejich moţný výklad jako osobních předmětů, které byly uschovávané v obydlích (Bartík – Bača 1999, 18), a které slouţily ke kaţdodenní potřebě (Köninger 1998, 431). V této souvislosti lze připomenout, ţe ani radčické exempláře nebyly koncentrovány na jednom místě příkopu. Navíc dnešní místo jejich nálezu mohlo být do značné míry ovlivněno erozí a dalšími postdepozičními procesy. Celkově tak můţeme shrnout, ţe vysvětlení funkce hliněných plastik není jednoznačné a nelze ani vyloučit, ţe další budoucí nálezy přinesou i nové interpretační moţnosti těchto unikátních nálezů. Jiným mimořádným nálezem je keramická nádobka s tyčinkovitou výlevkou z Bad Abbach, kterou autor výzkumu označil jako „dýmku“ (obr. 31). U ní nalezenou silicitovou hroudu pak označil za křesací kámen (Rind 1993). Pokud se skutečně jednalo o nádobku slouţící k inhalaci zplodin, zůstává otázkou, jaká byla náplň této jedinečné a v rámci celé Evropy doby bronzové unikátní dýmky – uvaţovat lze o konopí či o máku.

Obr. 31. Bad Abbach. Keramická „dýmka“ ze sídliště střední doby bronzové. Podle Rind 1993, Abb. 26.

3

Zejména v okrajových oblastech jejich rozšíření se objevují tvary i výzdoba značně odlišné od vlastních „chlebových idolů“ (Köninger 1998, 435, Abb. 4). I z tohoto důvodu proto nelze radčické předměty apriori vylučovat z této kategorie nálezů.

74

Na sídlišti v Nabburg byla kromě obvyklé středobronzové keramiky nalezena také keramická lţička (Koch 1986, 63, Abb. 35:1). Keramické lţičky poskytla i tři jihočeská sídliště. Nejstarším objeveným je nález fragmentu lţičky ze sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (tab. 33:8). Zlomek jedné lţičky byl nalezen i v jámě na sídlišti v Ratajích (tab. 67:14). Z výplně objektu 8/94 v Radčicích byly vyzdviţeny fragmenty dvou hliněných lţiček. První z nich má vytaţenou rukojeť se zahnutým zahroceným koncem (tab. 53:17), druhá lţička má namísto rukojeti vytaţen jen krátký válečkovitý výstupek (tab. 53:19). Mezi lţičky lze snad dále počítat i fragment ze sondy 1-2 téhoţ objektu, u něhoţ však nelze odhadnout jeho původní tvar (tab. 53:18). Více problematické je zařazení válečkovitého předmětu z objektu 8/94, který snad mohl slouţit jako drţadlo lţičky (tab. 53:20) – podobné hliněné válečky jsou známé i ze západočeských sídlišť tohoto období (Čtrnáct 1954, 340; Militký 1992, 140, tab. 11:2-3, 172:3). S výrobou textilu souvisejí i hliněná závaţí, která však nebyla v tomto období ve sledované oblasti častá. V jiţních Čechách můţeme zmínit nedávný nález dvou téměř celých závaţí z výplně zásobní jámy na sídlišti v Plané u Českých Budějovic. Rovněţ dvě závaţí obsahovala i zásobní jáma v Roudném (Militký – Zavřel 1993, obr. 5:6, 8:1). V rozsáhlém nálezovém souboru z příkopu (objektu 8/94) v Radčicích byla nalezena jen dvě jistá jehlancovitá závaţí. Snad do této kategorie náleţí i zlomek hliněného předmětu jehlancovitého tvaru z téhoţ radčického objektu, který má na čelní stěně patrnou nepravidelně oválnou prohlubeň (tab. 55:8). Interpretace tohoto nálezu je sporná a není známá ani jeho přesná analogie. Běţně se na sídlištích i v tomto období vyskytuje mazanice, zatím jí však aţ na výjimky nebyla věnována hlubší pozornost. Z jihočeských sídlišť pochází větší kolekce např. z objektu 7/86 v Bechyni; z celkem 29 kusů mazanice měly dva otisky prutů (o průměrech cca 1 cm), pět kusů neslo otisky kůlů o průměrech 3-5 cm a dva zlomky měly otisky trámů, které se projevovaly jako téměř rovné a na jedné straně stupňovitě odsazené plochy. Několik výraznějších kusů mazanice s otisky kůlů poskytlo i sídliště Písek – Faurecia (tab. 38:10-11). Výjimečné mazanickové nálezy poskytlo jihočeské sídliště v Radčicích. Z výplně objektu 8/94 (příkopu) pochází několik větších mazanicových fragmentů, z nichţ většina má alespoň jednu hladkou plochu, která byla v několika případech opatřena bílým vápenatým nátěrem. Někdy bylo moţné identifikovat i otisky po kůlech nebo pravoúhlých trámech, doloţených společně na jednom kusu mazanice (tab. 55:6). Většinu mazanicových zlomků lze povaţovat za doklad výmazu stěn pravěkých objektů, v některých případech se však mohlo jednat i o zbytek konstrukce podlahy (viz výše uvedený příklad ze sídliště v Písku – Řeřichově cihelně), nebo o torzo konstrukce pece. Tuto poslední moţnost by mohl naznačovat i zlomek hliněného sloupku z radčického objektu 8/94 (tab. 55:9), který připomíná část přenosné mazanicové pícky, jaké jsou doloţeny na nedalekém sídlišti u Vodňan (viz výše). Jeden mazanicový fragment, rovněţ nalezený v příkopu sídliště v Radčicích, nese na své hladké ploše náznak rytého motivu v podobě mříţky (tab. 55:1). Interpretace tohoto nálezu není jednoznačná, vyloučit ovšem nelze ani záměrnou výzdobu. Jiný zlomek mazanice z téhoţ objektu vykazuje na svém povrchu jednoznačný otisk textilu (tab. 55:4). Velmi málo je rovněţ známých bronzových předmětů. Z jedné jámy ze sídliště v Pilsting pochází, vedle mnoţství jiných artefaktů, téţ tyčinkovitý nástroj s roztepaným plochým koncem, připomínající chirurgický nástroj (Kreiner 1997, 189, Abb. 1). V jedné kůlové jamce na sídlišti v Haunstetten byl nalezen bronzový prstýnek (Dumler – Wirth 2001, 50, Abb. 38), z jedné jámy na sídlišti ve Straubing je publikováno bronzové rydlo (Hundt 1964, Taf. 42:6). Několik bronzových artefaktů pochází i z jihočeských sídlišť. V Písku – Řeřichově cihelně byl nalezen bronzový nůţ, dlátko, spirálka z prstenu a šipka, dosud však nebyly podrobněji

75

publikovány (Fröhlich 1997a, 121). Drobný bronzový plíšek poskytl jeden zkoumaný objekt na sídlišti v Ratajích. Výjimečné postavení má i v této kategorii nálezů sídliště v Radčicích I s celkem 26 bronzovými předměty a jejich fragmenty, z nichţ 25 pochází z výplně příkopu (objektu 8/94). Patří mezi ně jehlice s hlavicí stočenou v očko, šídlo, dva krouţky, zlomek patrně srdcovitého závěsku, zlomek srpu a další drobné fragmenty, které většinou nelze blíţe klasifikovat (tab. 53:1-2). I ve střední době bronzové jsou na rovinných sídlištích běţné kamenné artefakty. Kamennou podloţku (ţulový mlýnek) i s drtičem uvádí A. Beneš ze sídliště v Netunicích (Beneš 1965b, 63). V zásobní jámě na sídlišti v Plané u Českých Budějovic byly nalezeny zlomky dvou ţulových podloţek, které spolu s početnými nálezy zuhelnatělého obilí (viz pozn. 2) potvrzují úpravu potravy v tomto objektu či v jeho blízkosti. Z radčického objektu 8/94 pocházejí dvě podloţky (jedna ve zlomcích), fragmenty jednoho mlýnku byly v objektu 2/94 a celkem tři exempláře ze stejné lokality byly zjištěny při povrchových průzkumech. Surovinou na výrobu těchto podloţek byly místní suroviny: pegmatit, pískovec nebo ţula. Zlomek ţulové podloţky pochází i z objektu v Ratajích. V jámě na sídlišti v Netunicích byl nalezen mj. i pískovcový brousek (Beneš 1965b, 63). Brousek protáhlého tvaru nepravidelně pětihranného průřezu z šedé jemnozrnné ţuly pochází z objektu 1/09 v Ratajích (tab. 68:3). Brousky tvoří poměrně početnou kategorii kamenných nálezů i v jihočeských Radčicích: v objektu 8/94 jich bylo celkem sedm a čtyři brousky pocházejí z dalších objektů téhoţ sídliště. Většina z nich má tvar ploché obdélné destičky se zúţenými hranami (tab. 53:24,26). Výjimečným, i kdyţ tvarově typickým nálezem, je tyčinkovitý brousek s důlkem v horní části (náznak vrtání otvoru ?), pocházející z radčického objektu 8/94 (tab. 53:25). Podobný brousek lze uvést např. z bavorského Meinheim (Berger 1984, Taf. 71:7). Podobně jako otloukače jsou i radčické brousky vyrobeny z místních surovin: pískovce, arkózy, kvarcitu, břidlice, amfibolitu apod. Vůbec nejčastějším kamenným nálezem na středobronzových rovinných sídlištích jsou otloukače. Jedná se většinou o křemenné valouny, které měly nepochybně celou řadu funkcí. Mohly slouţit např. jako drtiče (roztírače) obilí nebo jiných surovin, jako palice na zatloukání, apod. Stopy těchto pracovních úkonů nesou otloukače dodnes na svém povrchu – ať uţ na jedné straně, na dvou protilehlých plochách nebo po celém obvodu, příp. i na celém povrchu. Nejvíce jich pochází z radčického objektu 8/94, kde jich bylo nalezeno 42 (tab. 54:4-5; Chvojka – Michálek 2004, tab. 4), z jiných objektů tohoto sídliště celkem 41, tři otloukače pak byly nalezeny na nedalekém sídlišti Radčice II. Všechny byly bez výjimky vyrobeny z místní, snadno dostupné suroviny, a to z z valounů sekerečného křemene, které tvoří součást terasy řeky Blanice. Dosti vzácným nálezem je v jihočeském regionu palice s oběţným ţlábkem, která byla nalezena ve východní části sídliště v Radčicích I (tab. 53:28). Je sice vyrobena z místní suroviny – granulitu, nápadné je však její světle šedé zbarvení s výraznými tmavohnědými prouţky, které mohlo upoutat pozornost jiţ v pravěku. Nález představuje zatím první exemplář tohoto typu ze střední doby bronzové v jiţních Čechách. Většina těchto předmětů je datována do starší doby bronzové (Michálek 1977). Mezi kamennými artefakty z radčických lokalit zaujímají zvláštní pozornost ploché disky, uměle osekané do nepravidelně oválné aţ kruhové podoby. První byl nalezen jako druhotná intruze v halštatském objektu 16/94 (tab. 54:1) a další čtyři kotouče pocházejí z povrchových sběrů v areálu téhoţ sídliště (dva z nich viz tab. 54:2-3). Zatím posledním nálezem tohoto typu je kruhový disk, získaný na jaře 2003 ve východní části polohy 4 na sídelním areálu I. Zatímco všechny předchozí disky byly vyrobeny z pararuly nebo z krystalické slídnaté horniny (Michálek – Pavlů – Vencl – Zápotocká 2000, 298), je poslední exemplář z amfibolitické břidlice šedomodrozelenavé barvy, tj. ze stejného materiálu jako

76

broušené nástroje z neolitické lokality. Uvedené kotouče jsou zatím v prostředí střední doby bronzové zcela bez analogií a ani datace radčických exemplářů do střední doby bronzové není potvrzena. Vzhledem ke skutečnosti, ţe téměř všechny byly nalezeny při povrchových sběrech, nelze vyloučit i jejich jiné chronologické zařazení. Mezi výjimečné, avšak jednoznačné doklady metalurgie patří kamenné kadluby, z nichţ dva byly nalezeny na jihočeských rovinných sídlištích. Z Písku – Řeřichovy cihelny pocházejí dvě části vícedílného pískovcového kadlubu, na němţ jsou vyryté negativy pro odlévání pinzety, nýtků a snad jehly jehlice (tab. 33:19; Fröhlich 1997a, 121; Blaţek – Ernée – Smejtek 1998, 191-192, Taf. 37). Druhým jihočeským sídlištním nálezem kamenné licí formy z tohoto období je zlomek pískovcového kadlubu s negativem pravděpodobně pinzety na jedné straně a fragmentem tyčinkovitého ţlábku na straně druhé (tab. 53:21). Štípaná kamenná industrie by od střední doby bronzové neměla tvořit běţnou součást nálezového fondu, přesto se s ní na některých sídlištích nadále sektáváme. Ve výplni jedné jámy v bavorském Aiterhofen, datovatelné na konec střední doby bronzové, byla nalezena pěkná pazourková šipka, která je však v uvedeném období povaţována za staroţitnost (Neudert 2004a, 112). Ve středobronzovém sídlištním objektu z Bad Abbach bylo nalezeno blíţe neudané mnoţství silicitů (Rind 1993, 61). Do počátečního období střední doby bronzové lze datovat několik kamenných odštěpků a především retušovanou pazourkovou šipku z Meclova-Březí (Čujanová-Jílková 1967, 390, Abb. 8; táţ 1971, obr. 8:1-3). Několik kusů štípané industrie pochází i z výplně příkopu (objektu 8/94) na sídlišti v Radčicích. Konkrétně se jedná o osm úštěpů z rohovce, resp. pazourku (tři kusy) a opálu (pět úštěpů). V tomto případě se však můţe jednat o intruzi z bezprostředního okolí příkopu, coţ je, vzhledem k poměrně intenzivnímu osídlení z pozdního paleolitu a mezolitu v tomto prostoru, značně pravděpodobné. Z dalších jihočeských nálezů můţeme zmínit odštěpek opálu, nalezený na sídlišti střední doby bronzové v Zátaví (Fröhlich – Michálek – Kurz 1984). Z jihočeských Radčic známe i několik neopracovaných amorfních hrudek surové tuhy. Osm hrudek bylo nalezeno na lokalitě III, zde je však, vzhledem ke sběrovému charakteru všech nálezů, jejich datace nejistá. Ze sídliště I pochází zbylých deset hrudek, z nichţ sedm bylo nalezeno v příkopu (objektu 8/94) a tři v objektu 2/94. Ţádná z hrudek nejeví známky opracování ani funkčního pouţití, rozměry jejich delších stěn se pohybují většinou v rozmezí 2-5 cm. Na jiných jihočeských lokalitách střední doby bronzové nebyly hrudky tuhy dosud registrovány. Mimořádným nálezem z rovinných sídlišť střední doby bronzové jsou předměty z jantaru. Jedna jantarová perla je zmíněna ze sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (Fröhlich 1997a, 121), blíţe však zatím nebyla publikována. Jiné nálezy jantaru nebyly ze středobronzových sídlišť sledované oblasti publikovány. Velmi nečetné jsou na středobronzových sídlištích nálezy zvířecích kostí a ještě vzácněji jsou doloţeny ve sledované oblasti opracované kostěné artefakty. Jako příklad můţeme zmínit rydlo ze sídliště ve Straubing (Hundt 1964, Taf. 39:5). Jedno z mála středobronzových sídlišť s publikovaným alespoň základním rozborem neopracovaných zvířecích kostí představuje sídliště v bavorském Straßkirchen, které poskytlo kosti hovězího dobytka, ovcí a prasat (Hundt 1964, 12). Na sídlišti v Makově byly v převaze kosti ovcí a/nebo koz (ČujanováJílková 1973, 519). V objektu 8/94 v jihočeských Radčicích bylo nalezeno větší mnoţství zvířecích kostí, které podrobně vyhodnotil R. Kyselý (Chvojka – Michálek 2003, 143-144). Jejich základní přehled přináší tabela 5. Mezi určenými kostmi výrazně převaţoval skot domácí, daleko méně je kostí z prasat, ovcí a/nebo koz; z divokých zvířat byl zastoupen jen jelen.

77

Zvířecí druh skot (Bos primigenius f. taurus) ovce / koza (Ovis / Capra) prase domácí (Sus scrofa f. domestica) jelen (Cervus elaphus) skot / jelen (Bos / Cervus) skot ? domácí (Bos primigenius f. ?) velký savec středně velký savec neurčený savec

počet fragmentů 187 6 8 1 1 2 72 3 42

minimální počet jedinců 4 2 1 1

Tabela 5. Radčice I, objekt 8/94. Zastoupení zvířecích druhů. Určil R. Kyselý (podle Chvojka – Michálek 2004, tab. 11).

Mimořádným archeobotanickým nálezem je (zuhelnatělé ?) obilí na lokalitě v Traun, které bylo konkrétně určeno jako jeţatka kuří noha (Panicum crus galli) a pšenice dvouzrnka (Reitinger 1968, 416). Další zuhelnatělé obilí, blíţe neurčené, je zmíněno ve výplni zásobní jámy na sídlišti v Saxendorf (Pertlwieser – Tovornik 1989, 195). Hromádku zuhelnatělých obilních zrn z ječmene uvádí E. Čuajnová-Jílková i z jedné jámy s pecí na sídlišti v MeclověBřezí. V jiné jámě na témţe sídlišti byla nalezena spálená zrna ječmene a nespecifikovaných plevelů (Čujanová-Jílková 1967, 386-387). Z dalších nalezených rostlinných makrozbytků tohoto sídliště určil E. Opravil různé druhy travin, semínka z ostruţin aj. (Čujanová-Jílková 1967, 400). V bavorském sídlišti v Taufkirchen se při výzkumu v roce 1993 v jedné jámě našlo asi 400 kg spáleného ječmene (Schefzik 2006a, 118) a poprvé také bob setý, který byl jinak oblíbený především v následují době popelnicových polí (Schefzik 2001, 162, Abb. 78). Z jihočeských sídlišť můţeme uvést výsledky analýzy rostlinných makrozbytků ze sídliště v Písku – Aisin, kterou provedla V. Čulíková (srov. Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004a, 85). Z celkem 2 kg odebramé zeminy získala následující spektrum domestikovaných i planě rostoucích plodin i dřevin: Atriplex sp. – lebeda (1 zl. oplodí), Chenopodium album – merlík bílý (4 semena + 2 zl.), Chenopodium ficifolium – merlík fíkolistý (1 semeno), Hordeum sp. – ječmen (1 zl. zuhel. obilky), Lamium purpureum – hluchavka nachová (1 tvrdka nezuhel. /pošk., subfosilní/), Panicum miliaceum – proso seté (2 nahé obilky /jáhly/), cf. Phleum pratense – ? bojínek luční (1 zuhel. obilka), Polygonum aviculare – rdesno ptačí truskavec (1 naţka + 5 zl. oplodí + 1 endosperm), cf. Secale cereale – ? ţito seté (1 zl. zuhelnatělé obilky), Triticum dicoccum/monococcum – pšenice dvouzrnka/jednozrnka (10 zl. obilek, 42 zl. bází klásků, 14 zl. bází pluch + 2 klíčky), Triticum monococcum – pšenice jednozrnka (43 zl. bází klásků), Vicia cf. hirsuta – vikev chlupatá ? (2 pošk. semena), Cerealia – obilniny (154 zl. obilek), Graminae – trávy (1 obilka + 1 zl. ob.), jehličnany /incl. Abies alba – jedle bělokorá + Pinus sylvestris – borovice lesní/ (56 zl. zuhel. dř. /= drť 2-4 mm délky/), indeterminata /cf. Erodium cicutarium – ? pumpava rozpuková/ (1 plůdek /semeno/ + 13 zl. zuhel. oplodí /osemení/). Na sídlišti tedy výrazně převaţovaly obilniny, především pak různé druhy pšenice. Podrobnou analýzu rostlinných makrozbytků ze zásobní jámy (objektu č. 1A/08) ze sídliště v Plané u Českých Budějovic provedla T. Šálková (viz pozn. 2), zatím však nebyla zveřejněna. Podle předběţných zpráv víme, ţe objekt obsahoval velkou koncentraci zuhelnatělých zbytků obilovin a pak i značné mnoţství ţaludů, které mohly slouţit buď jako krmivo pro prasata a za určitých podmínek i jako součást lidské stravy (srov. Vencl 1985, 534-552).

78

Z výjimečných nálezů dřeva lze zmínit zbytky dřevěných konstrukcí z několika staveb na sídlišti v Thannhausen, které se dochovaly díky zvýšené hladině spodní vody (Hoppe 1986, 55). Na základě antrakologické analýzy uhlíků byla na sídlišti v Makově konstatována převaha jehličnatých stromů (především jedle a borovice) nad listnáči (Čujanová-Jílková 1973, 511). Podle analýzy uhlíků ze sídliště v Meclově-Březí zjistil E. Opravil zastoupení listnatých i jehličnatých stromů, v těchto smíšených lesích přitom převaţovaly jedle, borovice, duby, jasany a javory (Čujanová-Jílková 1967, 400). Z jihočeských nálezů můţeme zmínit uhlíky ze sídliště v Písku – Aisin, kde J. Beneš určil celkem 12 uhlíků z objektů 1 a 2: celkem 10 uhlíků pocházelo pravděpodobně z jednoho kusu dřeva jedle, 2 uhlíky pak pravděpodobně ze smrku (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004a, 85, 87). 4.5. Chronologie sídlišť U sídlištních nálezů nejsme většinou schopni stanovit přesnější chronologické zařazení, přesto je v oblasti hornodunajského kulturního okruhu několik lokalit, které umoţnily datování alespoň do staršího (Br B1), středního (Br B2-C1) či mladšího (Br C2) úseku střední doby bronzové. V Bavorsku lze u některých sídlišť uvaţovat o kontinuálním osídlení od starší do střední doby bronzové. Příkladem je sídliště v Haunstetten, kde byly nalezeny objekty jak ze starší, tak i ze střední doby bronzové, přičemţ prakticky ţádné se nepřekrývaly (Dumler – Wirth 2001, 49, Abb. 37). Do starší fáze střední doby bronzové je datováno sídliště v Mühlhausen-Rocksdorf, které bylo jednofázové (Loré 2004, 184). Naopak sídliště v Eching mělo minimálně dvě fáze, jak naznačuje těsná blízkost dvou téměř identických menších staveb šestikůlové dispozice, které mohou naznačovat následnost obou objektů (Schefzik 2001, 142). Do střední fáze střední doby bronzové, tj. do stupňů Br B2/C1, patří sídliště v Thannhausen (Hoppe 1986, 55). Rovněţ do střední fáze střední doby bronzové, konkrétně do stupně Br C1, je na základě rozboru bohatých keramických nálezů datováno sídliště v Straubing-Alburg (Engelhardt 1981, 84). Významné z hlediska dlouhodobého (kontinuálního?) vývoje je pak sídliště v Altdorf, kde byly odlišeny následné chronologické horizonty od stupně Br B, přes Br C aţ po mladší dobu bronzovou (Stapel 1999, 54-58). V Horním Rakousku nebylo dosud ţádné středobronzové sídliště moderně zhodnoceno a publikováno, u ţádného proto nelze stanovit přesnější časové určení. Pouze nálezy ze sporné sídlištní lokality v Stadl-Traun jsou datovány do počátečního období střední doby bronzové (Reitinger 1968, 399). Do staršího období střední doby bronzové jsou v západních Čechách kladena sídliště v Meclově-Březí (které vykazuje kontinuitu od předchozího věteřovského období Br A2/B1: Čujanová-Jílková 1998, 52) a v Makově (Čujanová-Jílková 1973, 512). Sídliště v Makově však bylo osídleno i v mladé fázi střední doby bronzové (Br C), jak ukazují bohaté keramické nálezy zejména z jedné jámy (Čujanová-Jílková 1973, 513-519). Do staršího mohylového období, tj. do stupně Br B, byla zařazena analyzovaná jáma ze sídliště v Netunicích (Beneš 1965b, 63). Do stupně Br C patří nálezy ze sídlišť ve Spáňově (Militký 1992b, 26) a v Plzni – Karlovarské ul. (Metlička 1998, 57). Zatím podrobněji nepublikované sídliště u Starého Plzence pak poskytlo nálezy z téměř celého průběhu doby bronzové, mj. i z přechodného období mezi střední a mladší dobou bronzovou (Braun 2004, 63). Vývojovou kontinuitu mezi střední a mladší dobou bronzovou konstatoval L. Jiráň u celkem 63 % sídelních areálů v západních Čechách (Jiráň 2006, 30-31). Několik jihočeských sídlišť poskytlo rovněţ bohaté nálezy, které umoţňují jejich přesnější chronologické zařazení. Některá sídliště jsou v literatuře klasifikována jako „staromohylová“ či z „počátku střední doby bronzové“, v mnoha případech se však jedná o lokality jiţ z předchozího věteřovského období Br A2/B1 (srov. např. starší fázi osídlení na sídlišti v Písku

79

– Řeřichově cihelně: Fröhlich 1997a, 120), které je v této práci hodnoceno jako závěrečný úsek starší doby bronzové. Jiné takto určené lokality zatím nebyly ověřeny, jsou proto zatím řazeny do této epochy. Příkladem je sídlištní vrstva „z počátku střední doby bronzové“ z Dobešic (Beneš 1964, 13-14; týţ 1965a, 11). Do střední fáze střední doby bronzové, tj. do stupňů Br B2-C1, jsou na základě podrobného rozboru nálezového inventáře kladena sídliště Radčice I (tab. 52-64; Chvojka – Michálek 2003, 145) a Písek – SMOM (tab. 42-44; Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2008, 121). Obecně do stupně Br C jsou datovány nálezy z mladší fáze sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (tab. 33; Beneš 1967, 21; týţ 1968, 27), mezi oběma fázemi zde tedy existoval sídelní hiát. Zhruba do stejného období jsou kladeny i nálezy ze sídlišť Písek – Aisin (tab. 36-38; Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004a, 93) a Vodňany (tab. 78:B; Michálek 1986, 28). Aţ do závěrečného období střední doby bronzové (do stupně Br C2) jsou kladeny nálezy ze sídlišť v Roudném a ve Starých Hodějovicích (tab. 70-74; Militký – Zavřel 1993, 9). Ţádné jihočeské rovinné sídliště tak nevykazuje bezpečnou kontinuitu od starší doby bronzové (mezi staro- a středobronzovým osídlením v Písku – Řeřichově cihelně, v Plané u Českých Budějovic a ve Starých Hodějovicích je zřetelný hiát) ani do mladší doby bronzové (mladobronzoé osídlení v Radčicích I i II je datováno aţ do stupně Ha A2, sběrové nálezy mladobronzové keramiky z prostoru polykulturního sídliště u Rataj patří obecně do mladší doby bronzové a depot bronzů do rozhraní stupňů Br D – Ha A1; srov. níţe). Pouze sídliště u Bechyně poskytlo nálezy jak ze střední doby bronzové (tab. 26-30), tak i z počátečního období mladší doby bronzové (Br D; srov. Chvojka 2009a, tab. 43-51), i zde však zůstává otázkou, zda-li se jednalo o přímý vývoj a nebo o (krátkodobý ?) hiát. Jediné jihočeské sídliště s prokázanou vertikální stratigrafií tří vrstev z celé doby bronzové v Myšenci nelze zatím v rámci střední doby bronzové blíţe datovat, vzhledem ke zřetelnému oddělení staro-, středo- i mladobronzové vrstvy (srov. tab. 1:B) lze však předpokládat přerušované osídlení se sídelními hiáty. 4.6. Topografie sídlišť Porovnáme-li topografickou charakteristiku rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové, lze prakticky ve všech parametrech pozorovat analogické projevy. V Bavorsku byly podobně jako ve starší době bronzové preferované terasy, i v této době jsou však doloţena sídliště v níţinných nivních oblastech, jak ukazují např. sídliště v Straubing – Sand (Schopper 1997a, 94) nebo v Ilmendorf, které leţelo přímo na břehu potoka (Gläser – Conrad 2009, 41, Abb. 47). V západních Čechách konstatovala E. Čujanová-Jílková polohy sídlišť v rovině nebo na mírně se sklánějících svazích v místech, odkud byl dobrý rozhled minimálně na tři světové strany (Čujanová-Jílková 1973, 523). Podle J. Militkého i podle L. Jiráně jsou středobronzová sídliště v západních Čechách situována v typických agrárních polohách. Nejčastěji se nacházejí na svazích skloněných na jih nebo jihovýchod, objeví se však i na severních (např. sídliště ve Spáňově: Militký 1992b, 23) a severovýchodních svazích. Jejich vzdálenost od nejbliţších vodních toků nepřekračuje 300 m a jejich nadmořské výšky aţ na výjimky nepřekračují 450 m n.m. (v průměru dosahují 396 m n.m., nejvýše poloţeným západočeským sídlištěm je Starý Kramolín v nadmořské výšce 489 m n.m.; Militký 1992a, 102, obr. 26; týţ 1996, 61; Jiráň 2006, 26, Abb. 5). Většina západočeských sídlišť je nad nejbliţší vodní tok převýšena o 2-10 m, v celkem 9 případech je zde však prokázáno i osídlení v nivách (Militký 1992a, 103, obr. 25; Jiráň 2006, 26, Abb. 7), jak ukazuje např. sídliště v Plzni – Karlovarské ul. (Metlička 1998, 55).

80

Podrobněji byla sledována topografická charakteristika u jihočeských rovinných sídlišť tohoto období (příloha 4). Můţeme tedy na tomto místě provést srovnání mezi jihočeskými sídlišti starší, střední i mladší a pozdní doby bronzové (které jiţ byly autorem publikovány na jiném místě: Chvojka 2009a, 156-161). Jihočeská rovinná sídliště střední doby bronzové byla situována v nadmořských výškách většinou mezi 380 a 450 m. n.m., u jistých sídlišť činí průměrná nadmořská výška 405 m n.m. (u všech sídlištních lokalit včetně nejistých pak 417 m n.m.). Ve srovnání se sídlišti starší doby bronzové a doby popelnicových polí (graf 5) se jedná o relativně niţší hodnoty, rozdíly jsou však tvořeny jen několika metry.

418 416 414 412 410 408 406 404 402 400 398 prům ěrná nadm . výš k a

s tarš í d. b r.

s třední d. b r.

pop. pole

418

405

415

Graf 5. Srovnání průměrných nadmořských výšek jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí.

Zajímavé srovnání nabízí také rozmezí nejniţších a nejvyšších nadmořských výšek u jihočeských sídlišť všech tří úseků doby bronzové (graf 6). Zatímco nejniţší hodnoty se ve všech obdobích pohybovaly mezi 350 a 370 m n.m., tj. v nejniţších hodnotách existujících v jihočeském regionu, u nejvyšších doloţených nadmořských výšek je vidět určitý posun. Zatímco ţádné jisté středobronzové sídliště zde nepřekročilo nadmořskou výšku 500 m n.m., u sídlišť ze starší doby bronzové tuto hodnotu překročila dvě sídliště – ve Vrábči (503 m n.m.) a v Dobřejovicích (538 m n.m.). U sídlišť mladší a pozdní doby bronzové pak pozorujeme výraznější postup do vyšších nadmořských výšek, přičemţ jedno jisté sídliště v Novosedlech u Kájova mělo dokonce nadmořskou výšku dosahují k 570 m n.m. (Chvojka 2009a, 158).

81

600

500

400

300

200

100

0

s tarš í d. b r.

s třední d. b r.

pop. pole

nejniž š í n.v.

350

370

370

nejvyš š í n.v.

538

489

570

Graf 6. Srovnání nejniţších a nejvyšších nadmořských výšek jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí.

Dalším důleţitým údajem je pro rovinná sídliště typ jejich polohy. Většina (tj. 12) středobronzových jistých sídlišť se nacházela na svazích, pět lokalit bylo situováno na terasách a vţdy ve dvou případech byly vyuţity nivy, vrcholy a hřbety (graf 7).

h řb e t 9% vrc h o l 9%

n iva 9% s va h 51%

te ra s a 22%

Graf 7. Zastoupení typů poloh u jistých jihočeských rovinných sídlišť střední doby bronzové.

82

80 70 60 50 40 30 20 10 0

s vah

teras a

niva

vrc hol

hřb et

s tarš í d. b r.

38

27

23

12

0

s třední d. b r.

51

22

9

9

9

pop. pole

74

13

8

3

2

Graf 8. Srovnání zastoupení typů poloh u jistých jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí. Údaje jsou v procentech.

Porovnáme-li typy poloh u rovinných sídlišť starší, střední a mladší/pozdní doby bronzové (graf 8), vidíme ve starší době bronzové daleko vyrovnanější poměr počtu sídlišť na svazích, terasách, v nivách a na vrcholech, neţ je tomu u sídlišť z mladších epoch. Ve střední době bronzové, a zejména pak v době popelnicových polí byly jednoznačně preferovány svahy, zatímco ostatní typy poloh mají jen okrajové zastoupení. Zajímavé je přitom vyuţití současných nivních poloh, které bylo konstatováno jiţ u starší doby bronzové, kdy se v tomto prostředí nacházelo plných 23 % jihočeských sídlišť. Ve střední ani v mladší/pozdní době bronzové není sice zastoupení inundací jiţ tak výrazné, přesto i v těchto epochách bylo vţdy několik sídlišť v nivách situováno. Pěkným příkladem je v tomto smyslu sídliště v Myšenci, umístěné v nivě, které má doloţeno osídlení ve starší, střední a i mladší době bronzové (srov. tab. 1:B). Dalším významným topografickým ukazatelem je orientace svahů, na nichţ byla sídliště situována (graf 9). Podobně jako ve starší době bronzové byla i středobronzová (jistá i nejistá) sídliště v jiţních Čechách situována nejčastěji na východních svazích (11 lokalit), následována polohami na svazích obrácených k jihovýchodu (7 sídlišť), západu (6 sídlišť) a severovýchodu (5 lokalit). Podíváme-li se na chronologické srovnání orientace svahů (graf 10), lze u sídlišť starší a střední doby bronzové pozorovat značné podobnosti, s výjimkou severně orientovaných svahů, které ve střední době bronzové nebyly zastoupeny vůbec, zatímco ve starší době bronzové v celkem 7 %. Doba popelnicových polí se v tomto smyslu liší menší vyhraněností, resp. větší vyrovnaností v zastoupení všech směrů. Oproti starší i střední době bronzové u nich nemají výlučnou převahu východní svahy, ale zhruba stejně je i sídlišť na svazích jiţních, jihovýchodních, jihozápadních i západních.

83

S 12 10 SZ

SV

8 6 4 2

Z

0

V

JZ

JV

J

Graf 9. Orientace svahu u jistých i nejistých jihočeských rovinných sídlišť střední doby bronzové.

35

30

25

20

15

10

5

0

S

SV

V

JV

J

JZ

Z

SZ

s ta rš í d . b r.

7

13

24

16

7

16

13

4

s tře d n í d . b r.

0

14

31

20

6

9

17

3

p o p . p o le

5

5

15

21

16

14

15

8

Graf 10. Srovnání zastoupení směrů orientace svahu u jistých i nejistých jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí. Údaje jsou v procentech.

84

U sídlišť na svazích byl sledován i sklon svahu, který ve střední době bronzové dosahoval u jistých sídlišť v průměru 3° 25´. Mezní hodnoty nebyly v tomto období nijak extrémní, nejniţší hodnotu mělo sídliště v Bechyni, kde sklon svahu činil necelá 2°, naopak nejvyšší sklony jen mírně přesahovaly 4°. Při srovnání s průměrným sklonem svahů u rovinných sídlišť předchozí i následující epochy lze konstatovat velice podobné hodnoty, pohybující se kolem 3° 30´ (graf 11).

3, 38 3, 36 3, 34 3, 32 3, 3 3, 28 3, 26 3, 24 3, 22 3, 2 3, 18

pr ům . s k l on s vahu

s tar š í d. b r .

s tř ední d. b r .

pop. pol e

3,37

3,25

3,27

Graf 11. Srovnání průměrného sklonu svahu u jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí. Údaje jsou ve stupních a minutách.

14

12

10

8

6

4

2

0

pr ům . př evýš ení

s tar š í d. b r .

s tř ední d. b r .

pop. pol e

11

8

13

Graf 12. Srovnání průměrného převýšení u jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí. Údaje jsou v metrech.

Vztah polohy sídlišť k okolní krajině udává hodnota převýšení nad okolí terén. Zatímco u lokalit v nivních polohách není (dnes) převýšení ţádné, v mnoha jiných případech přesahuje 10 m. Nejvyšší hodnotu v rámci jihočeských sídlišť střední doby bronzové dosahuje v 85

Radčicích I, které bylo nad okolní nivu převýšeno o 20 m. V této kategorii se ovšem mnohdy pohybujeme v subjektivním přístupu, k jakému bodu v terénu hodnotu převýšení počítat – k úpatí svahu, k nejbliţší nivě, k hladině nejbliţšího vodního toku apod. Při porovnání se sídlišti starší a mladší/pozdní doby bronzové (graf 12) mají středobronzová sídliště relativně menší hodnotu průměrného převýšení, dosahující 8 m. Jedná se však o údaj odlišný v různých mikroregionech, jak ukázal rozbor této hodnoty u mlado- a pozdněbronzových sídlišť v jednotlivých jihočeských mikroregionech, kde se průměrné hodnoty pohybovaly od 9 do 20 m (Chvojka 2009a, 160, tab. 39). Poslední sledovanou topografickou kategorií byla vzdálenost k nejbliţšímu vodnímu zdroji. Tento velice důleţitý údaj hrál pro pravěké lidi velkou roli, v současné době je ovšem nepochybně výrazně odlišný od původní hydrologické situace v době bronzové. Současná průměrná vzdálenost rovinného sídliště od nejbliţšího vodního zdroje (většinou lokální drobné vodoteče) činí u středobronzových sídlišť 216 m, coţ je prakticky totoţná hodnota jako u sídlišť starší doby bronzové i doby popelnicových polí (graf 13).

250

200

150

100

50

0

pr ům . vz dál enos t vod.

s tar š í d. b r .

s tř ední d. b r .

pop. pol e

180

216

219

z dr oj e

Graf 13. Srovnání průměrné vzdálenosti od nejbliţšího vodního zdroje u jihočeských rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí. Údaje jsou v metrech.

4.7. Sídelně-prostorová analýza Přes obecně uváděné malé mnoţství známých sídlišť střední doby bronzové existují mikroregiony, kde je naopak pro toto období konstatována velká koncentrace sídlišť. Jiţ počátkem 80. let 20. století upozornila A. Hochstetter na velmi intenzivní osídlení v okolí Landshutu a severně od města Vils (Hochstetter 1980, 21, Karte 2-3). V poslední době se L. Jiráň zabýval vzájemnými vztahy a hustotou sídlišť střední doby bronzové v západních Čechách, přičemţ v některých mikroregionech konstatoval jejich poměrně hustou síť, srovnatelnou s následujícím obdobím popelnicových polí. Např. v Plzeňské pánvi připadá na 1 km2 0,045 sídliště a v povodí řeky Mţe na stejnou plochu 0,17 sídliště, tj. na kaţdém 5,8 km2 zde bylo nalezeno jedno sídliště (Jiráň 2006, 24-25, Abb. 3). Vzdálenosti mezi sídlišti se v některých západočeských oblastech pohybovaly pod 1,5 m (Jiráň 2006, 28). V jiţních Čechách je rovněţ v některých případech prokázána zvýšená koncentrace středobronzových sídlišť. Příkladem jsou tři sídliště, zjištěná v nedávné době v průmyslové 86

zóně na severozápadním okraji Písku (tab. 34). Lokality jsou situovány v pásu dlouhém 1200 m od JV k SZ, přičemţ vzdálenost mezi jednotlivými sídlišti činí 400 aţ 550 m. Situace je obdobná nálezové situaci u Radčic na Vodňansku, kde byly doloţeny čtyři sídelní areály, vzdálené od sebe jen 200 – 300 m (tab. 48:A). Určit vzájemný vztah všech uvedených sídlišť u Písku i u Radčic není jednoduché, neboť nevíme, zda-li byly tyto lokality alespoň částečně současné, chronologicky návazné a nebo jednalo-li se o návrat obyvatel do nedalekého místa po určitém sídelním hiátu. V případě lokalit u Písku se podle jejich ne zcela bezpečného chronologického zařazení dá uvaţovat o vzájemné nesoučasnosti, a to minimálně v případě sídliště Písek – Aisin, které je kladeno aţ do mladého úseku střední doby bronzové, a sídliště Písek – SMOM, které se jeví být starší. Třetí sídliště v tomto areálu, Písek – Faurecia, není bohuţel v rámci střední doby bronzové blíţe zařaditelné. Rovněţ mezi uvedenými (jistými i nejistými) sídlišti u Radčic je bezpečně datováno pouze jediné (Radčice I), které náleţí do stupňů Br B2-C1, další jsou zařaditelná jen obecně do střední doby bronzové. V této souvislosti můţeme uvést publikovanou teorii, ţe středy sídelních areálů pravěkých zemědělských populací byly od sebe vzdáleny aţ několik kilometrů (Neustupný 1986, 233). Jsou-li v jednom areálu aktivity nebo makrolokalitě dvě či více sídlišť jedné kultury, předpokládá Z. Smrţ (1994, 376) jejich nesoučasnost, tzn. ţe v jedné makrolokalitě existovalo v jednom časovém okamţiku pouze jedno sídliště. Více sídlišť by tak bylo výsledkem časoprostorového posunu, kterým mohla být řešena většina problémů s krátkodobým vyčerpáním některého přírodního zdroje (Neustupný 1986, 232). V mikroregionu Luţického potoka označil Z. Smrţ časoprostorové posuny knovízských lokalit za rotaci: sídliště se po 150-200 letech posunula o cca 2 km, aby se po dalších 150-200 letech vrátila zpět, nikdy však na zcela stejné místo (Smrţ 1987, 614). Uvedený model by mohl odpovídat i situaci ve střední době bronzové na severozápadním okraji Písku i u Radčic, jedná se však zatím o pouhou pracovní hypotézu. O časoprostorovém posunu lze uvaţovat v případě sídliště v PlzniRadčicích, kde se dva objekty se staromohylovou keramikou nacházely asi 300 m od jámy s nálezy stupně Br C2 (Militký 1992a, 111). Naopak v případě některých jihočeských sídlišť (v Myšenci, v Písku – Řeřichově cihelně, v Plané u Českých Budějovic a ve Starých Hodějovicích) lze konstatovat opakované osídlení v mladších fázích starší doby bronzové i ve střední době bronzové ve stejném prostoru. Zajímavá je blízkost několika rovinných sídlišť (např. sídliště v Mühlhausen-Rocksdorf) v okolí opevněné výšinné lokality střední doby bronzové Schlossberg u Sulzbürg v Horní Falci – snad lze uvaţovat o sídle místní vládnoucí elity, obklopené rovinnými sídlišti (Loré 2004, 185). Vzhledem k téměř úplné absenci evidence osídlení výšinných lokalit ve střední době bronzové nelze v jiných regionech sledované oblasti takové případné vazby postihnout. Stojí za zmínku, ţe v jiţních Čechách jsou výšinné lokality se středobronzovými nálezy situovány většinou mimo sídelní oblasti (Boudy: Dreslerová – Stejskal – Beneš 2003, 20; Mříč – Dívčí Kámen: Chvojka 2004b, 42; Strakonice: Michálek 2008, 272) a v jejich blízkosti se ţádná soudobá rovinná sídliště nenacházejí. Spíše na okrajích sídelních mikroregionů pak jsou výšinné lokality Zvíkovské Podhradí – Zvíkov, Chřešťovice a Dobešice – Slavná hora (souhrnně Fröhlich 1997a), ani v jejich bezprostředním okolí však ţádná soudobá rovinná sídliště nejsou doloţena; jedinou výjimku představuje sídliště v Dobešicích, které se nacházelo prakticky na úpatí zmíněného návrší Slavná hora. O vzájemném vztahu těchto dvou lokalit lze však jen spekulovat, nálezy z nich zatím nebyly podrobněji zpracovány, a není tak moţné ani určit jejich případnou současnost. Vzájemným poměrem sídlišť a pohřebišť ve střední době bronzové se zabýval jiţ F. Holste, který si všiml jejich časté blízkosti (Holste 1953, 20). Také H. J. Hundt konstatoval alespoň pro starší fázi této epochy ve východním Bavorsku geografickou blízkost sídlišť a pohřebišť

87

(Hundt 1964, 11). To pak v poslední době potvrdil výzkum lokality u hornobavorského Ilmendorf, kde byly zjištěny tři půdorysy domů a ve vzdálenosti cca 150-200 m od nich středobronzové mohylové pohřebiště, snad se sídlištěm současné (obr. 29; Gläser – Conrad 2009, 43, Abb. 47). Zvláštní kapitolu představují, stejně jako v předchozí starší době bronzové, ploché ţárové hroby, zjištěné přímo v areálu soudobých sídlišť. Z našeho území je moţné zmínit jeden ţárový hrob ze sídliště Meclově-Březí (Čujanová-Jílková 1971, 684-687, obr. 2, 4), ze sousedního Bavorska sídliště v Diesenbach s počtem aţ sedmi hrobů (Čujanová-Jílková 1971, 692, obr. 9:B,D). V jihočeském regionu byla dvě rovinná sídliště zjištěna v areálech mohylníků: v Dobešicích a v Oldřichově byly na kulturní vrstvě vybudovány jiţ ve střední době bronzové mohyly. Stanovení vzájemného vztahu obou těchto komponent brání v obou případech podrobné zpracování a srovnání nálezů. V blízkém okolí tří sídlišť v písecké průmyslové zóně se nacházejí dvě orbou značně narušená mohylová pohřebiště střední doby bronzové (tab. 34). První, na katastru Krašovic, lze předběţně datovat do mladé fáze střední doby bronzové, druhým mohylníkem je jiţ zmíněné pohřebiště u Oldřichova, které zatím nebylo blíţe datováno. O vzájemném vztahu mezi rovinným sídlištěm a současným pohřebištěm lze uvaţovat i v případě lokality Rataje, mohylník v poloze Na Homoli leţel pouhých cca 500 m od soudobého sídliště na stejném katastru, obě lokality od sebe oddělovala jen říčka Smutná (Menšík – Krištuf – Chvojka 2010, 116). Podobně jako výšinné lokality nejsou ve střední době bronzové ve sledované oblasti doloţeny téměř ţádné depoty kovových artefaktů, vzájemnou vazbu k soudobým rovinným sídlištím proto opět nelze postihnout. Příkladem je zatím jediný publikovaný depot ze střední doby bronzové z Horního Rakouska, který byl nalezen v areálu laténského sídliště v Neubau (Gruber 2007, 178, Abb. 15), v jehoţ blízkosti se však nenacházela ţádná středobronzová osada. V jiţních Čechách známe dnes z tohoto období tři depoty (České Budějovice – Krásná vyhlídka: Militký – Zavřel 1993; Písek: Fröhlich – Jiřík 2007; Kladné: nepublikováno), ţádný však nebyl nalezen v blízkosti soudobého sídliště. 4.8. Regionální shody a rozdíly Ve srovnání se starší dobou bronzovou se jeví být středobronzové rovinné osady v celém hornodunajském kulturním prostoru více podobné, i kdyţ rozdíly jsou v některých kategoriích nadále patrné. Snad z důvodu nedostatku plošných odkryvů ve většině regionů je zatím pouze na jiţní Německo omezena evidence větších povrchových halových staveb kůlové konstrukce, menší kůlové objekty jsou však známé i ze západních Čech. Problematická je ve všech regionech případná existence zahloubených staveb. Pouze na jiţní Německo je zatím omezena i evidence lidských skeletů ze sídlištních objektů, v západních Čechách (Meclov – Březí) a v Bavorsku jsou pak doloţeny i ţárové hroby ze sídlišť. Z hlediska plošné rozlohy dosahují sídliště ve sledované oblasti cca 1-3 ha, výrazně větší aglomerace nebyly v ţádném regionu zjištěny. V některých případech je sice evidován jen jeden či několik ojedinělých objektů, pro označení lokality jako samoty či samostatného dvorce však chybějí jasné doklady. Některé lokality poskytly velmi bohaté movité nálezy, zcela ojedinělé doklady cizích vlivů (importy?) pak přineslo sídliště v Radčicích I. Oproti starší době bronzové v tomto období chybějí na sídlištích stopy metalurgické produkce, bronzové artefakty se však alespoň v některých případech sporadicky vyskytly. Rovněţ doklady jiných specializovaných výrobních činností jsou výjimečné, v podstatě všechna sídliště tedy můţeme označit za běţné

88

agrární osady. Tomu odpovídají i v některých oblastech poměrně bohaté osteologické nálezy, dokládající naprostou převahu domácích zvířat, stejně jako zejména v poslední době přibývající archeobotanická data i doklady zahloubených zásobních jam. Jednoznačně tak můţeme odmítnout dřívější názory o pasteveckém charakteru tzv. česko-hornofalcké mohylové kultury (srov. výše). I v tomto období byla ve všech regionech rovinná sídliště zakládána v nejúrodnějších a klimaticky nejpříhodnějších místech. Jak ukázalo srovnání jihočeských sídlišť starší aţ pozdní doby bronzové, nelišila se sídliště střední doby bronzové od osad předchozích ani následujících epoch. Jiho- i západočeská sídliště byla situována většinou v nadmořských výškách mezi 350 – 450 m n.m., na poměrně mírných svazích orientovaných v západních Čechách hlavně k jihu a jihovýchodu, v jiţních Čechách pak nejčastěji k východu. I ve střední době bronzové jsou v hornodunajských regionech doloţeny osady v nivách. Oproti starší době bronzové jsou v tomto období rovinná sídliště doloţena ve všech regionech po celou epochu, tzn. není období bez dokladů rovinných osad. Pokud dovolují získané nálezy určit, nebyla sídliště častější v určitých fázích a v jiných naopak řidší, bliţšímu poznání však by však napomohla další data z mnoha blíţe nedatovaných sídlišť. V některých oblastech existovala i sídliště s prokázaným kontinuálním osídlením mezi předchozí a/nebo následující epochou. Můţeme shrnout, ţe přes uvedené dílčí rozdíly (dané však především odlišným stavem výzkumu) vykazují rovinná sídliště střední doby bronzové v jednotlivých regionech hornodunajského kulturního okruhu značné podobnosti, které odráţejí i prakticky shodné kulturní prostředí mohylové kultury, tradičně označované jako „česko-hornofalcká“.

89

5. Rovinná sídliště mladší a pozdní doby bronzové (Br D – Ha B) 5.1. Základní charakteristika sídlišť a jejich prostorové vymezení v rámci regionů Doba popelnicových polí představuje v celé střední Evropě jeden z vrcholů pravěkého osídlení. Díky příznivých klimatickým podmínkám se v průběhu mladší doby bronzové rozšířilo osídlení i do předtím neosídlených nebo jen řídce zalidněných oblastí (jako např. v Čechách na Příbramsko či Chebsko) a také v tradičních sídelních regionech je evidováno navýšení počtu lokalit. Není výjimkou, ţe na katastru jedné dnešní obce se nachází i několik sídlišť, pohřebišť a dalších památek z tohoto období. Nejinak je tomu i v regionech hornodunajského kulturního okruhu.

Obr. 32. Kulturní poměry v západní části střední Evropy v době popelnicových polí. Podle Jockenhövel 1994, Abb. 8.

90

Podobně jako ve střední době bronzové lze i v následující mladší době bronzové konstatovat jednotné kulturní prostředí, representované jednotlivými skupinami hornodunajských popelnicových polí (obr. 32). Patří mezi ně i jihočeská a západočeská skupina knovízské kultury, byť tradičně je v západních Čechách tato kultura označována jako milavečská (příp. „knovízsko-milavečská“; k terminologii srov. naposledy Jiráň ed. 2008, 129-132). Vývoj od střední do mladší doby bronzové je ve všech těchto regionech plynulý a většinou pak kontinuálně pokračuje minimálně do závěru pozdní doby bronzové. Výjimku v tomto směru představuje západočeský region, kde se na počátku pozdní doby bronzové objevuje nová kulturní entita, označovaná jako nynická kultura (Šaldová 1965a). Právě v pozdní době bronzové lze pozorovat větší diferenciaci vývoje, kdy západočeský region se úzce přimyká k vývoji především v Horní Falci a Dolním Bavorsku, zatímco jiţní Čechy vytvářejí jednotné prostředí se středočeskou štítarskou kulturou. Stanovit počet dnes známých rovinných sídlišť doby popelnicových polí v celém prostoru Bavorska je podle dostupné literatury prakticky nemoţné. Omezit se tak musíme pouze na dílčí území. Příkladem je dobře zpracované území Dolního Bavorska mezi Regensburgem a Deggendorfem, odkud bylo na počátku 90. let 20. století známých 154 sídlišť z doby popelnicových polí, coţ představuje jedno z největších zastoupení v rámci všech epoch mladšího pravěku – více sídlišť zde bylo uváděno jen pro „dobu bronzovou“, kam však byly zahrnuty lokality od starší aţ po počátek mladší doby bronzové, a pak pro dobu laténskou (Pätzold 1992, 91 – Abb. 4). O několik let později byl proveden soupis všech sídlišť z doby popelnicových polí v celém Dolním Bavorsku – celkový počet sídlišť tvořil 550, v tomto počtu však byly zahrnuty i sběrové soubory či nálezy keramiky bez dalších kontextů (Pfauth 1998, 7 – Karte 2, 331-397). V Bavorsku je přitom řada dalších oblastí s výraznou koncentrací mlado- a pozdněbronzových sídlišť: Mnichovská pánev v Horním Bavorsku, povodí řek Inn, Lech, Altmühl či Main aj. (Schauer 1995, 173; týţ 2006, 130). Celkový počet rovinných sídlišť tak v celém Bavorsku nepochybně přesahuje tisíc. Z hlediska chronologického zastoupení pak lze konstatovat postupný, avšak výrazný nárůst počtu sídlišť v průběhu této epochy. V Horním Rakousku je v současné době známých 7 jistých rovinných sídlišť z epochy popelnicových polí (obr. 34) a 5 výšinných (většinou opevněných) sídlišť: s jistotou Linz – Freinberg (Urban 1994) a Luftenberg (Kneidinger 1960, 13-17; Reitinger 1968, 285; Ruprechtsberger 2003a, 67-68), s výhradami Kürnberg u Wilhering (Reitinger 1968, 471473; zu Erbach 1989, 31), Berglitzl u Gusen a Buchberg u Attersee (zu Erbach 1989, 31). Pro doplnění lze uvést, ţe v posledních soupisových pracích bylo v Horním Rakousku evidováno 23 pohřebišť a 17 depotů doby popelnicových polí (zu Erbach 1985a, 177-178; táţ 1989, 32, Karte 1; Höglinger 1998, Abb. 1). Jihočeská rovinná sídliště byla v nedávné době souhrnně zpracována a publikována v autorově disertační práci (Chvojka 2009a), od té doby přibyla jen dvě jistá nová sídliště (Oldřichov a Písek – nemocnice; nepublikované výzkumy Prácheňského muzea v Písku) a 11 potencionálních sídlišť. K 31. 12. 2010 tak bylo v jiţních Čechách evidováno 108 jistých sídlišť a dalších 132 nejistých (tabela 6). Výšinných lokalit je zde pro celou tuto epochu doloţeno 18, pohřebišť celkem 52 (z toho 21 plochých a 31 mohylových) a depotů kovové industrie celkem 27 (obr. 33; dle Chvojka 2009a, 113 – tab. 24; s doplňky). Jistá rovinná sídliště tak tvoří v jiţních Čechách 32 % všech lokalit (kromě ojedinělých nálezů) z mladší aţ pozdní doby bronzové. Rovněţ západočeská rovinná sídliště mladší doby bronzové jsou komplexně zhodnocena v nedávné práci od J. Hůrkové, která uváděla jejich počet do roku 2000 na 91. Pokud z nich však odečteme povrchové sběry a nálezy učiněné bez jakékoliv dokumentace, dostaneme se k číslu 35 (Hůrková 2002, 13, graf 2). V posledním desetiletí zjištěná sídliště rozšiřují tento počet na minimálně 44 (srov. Čedíková – Metlička 2004; Metlička 2004; Richterová – Vladař

91

2008; Štěrbová 2008; Metlička 2009, 35; Sochorová 2009a; táţ 2009b; Hlásek 2010), desítky dalších se pak skrývají ve sběrových souborech (srov. např. Braun 1992; Výzkumy v Čechách 2005, lok. č. 83-84, 86, 95, 149-150, 152-153, 158, 160, 196, 222, 229, 287, 403, 409, 594, 602, 645, 651, 680, 932-934, 1014, 1085, 1146; Výzkumy v Čechách 2006, lok. č. 73, 75, 710, 733, 829-830, 894-895). Počet nejistých sídlišť tak lze v tomto regionu odhadnout na nejméně jedno sto. Pozdněbronzová sídliště v západních Čechách naposledy komplexně shrnula V. Šaldová na počátku 80. let, kdy jich bylo známo 15 (Šaldová 1981a, 93). Od té doby se jejich počet zvýšil minimálně o 14 (Nynice – Šaldová 1991, Horšovský Týn – Břicháček 1997, Bdeněves – Metlička 2002, Křimice, Malesice, Přehýšov – Metlička 2004, 323-327, Plzeň-Černice – Štěrbová 2006, Ostrov – Tetour 2007, Blíţejov – Hereit 2008, Měcholupy – Pícka 2008, Nýřany – Čechura 2009, Dolní Lukavice – Kostrouch 2009, dvě sídliště v Klatovech – Hůrková 2009), přičemţ další musíme hledat ve sběrových souborech nebo nebyla dosud publikována (srov. Hereit 2008, obr. 9, který jen na Domaţlicku uvádí 12 rovinných sídlišť stupně Ha B). Pohřebišť z mladší doby bronzové zde bylo před 10 lety evidováno celkem 61 (Hůrková 2002, 32) a depotů kovové industrie (mimo oblast Chebska) z celé epochy popelnicových polí 27 (Kytlicová 2007, Taf. 205). V roce 1996 byla do pozdní doby bronzové kladena v západních Čechách jen dvě pohřebiště (Nynice a Radčice; Šaldová 1996, 114, 117). V mladší době bronzové zde existovalo minimálně pět výšinných lokalit (Hůrková 2002, 32-33; Chytráček 2006-2007, 19-23), z nichţ nejméně čtyři přecházejí i do pozdní doby bronzové. Ve stupni Ha B pak v západočeské oblasti existovalo celkem 24 opevněných i neopevněných výšinných lokalit (Šaldová 1977; Chytráček – Metlička 2004, 29, Karte 1). Br D – Ha B jiţní Čechy západní Čechy Horní Rakousko

sídliště rovinná 108 73 7

nejistá sídliště 132 >100 4

sídliště výšinná 18 25 5

pohřebiště

depoty

52 64 23

27 27 17

lokality celkem 337 >289 56

Tabela 6. Srovnání počtu rovinných sídlišť a dalších památek doby popelnicových polí ve vybraných regionech.

Podíváme-li se na srovnání počtu jistých rovinných sídlišť ve třech statisticky podchycených regionech hornodunajského kulturního okruhu ve třech hlavních úsecích doby bronzové (graf 14), je patrný výrazný nárůst počtu sídlišť právě v době popelnicových polí; výjimku představuje pouze oblast Horního Rakouska, kde mírně převaţují sídliště ze starší doby bronzové, vzhledem k velmi nízkému počtu jistých sídlišť se však jedná jen o relativní údaj. Graf 15 pak ukazuje podíl rovinných sídlišť v celkovém zastoupení památek daného regionu a srovnání tohoto poměru v jednotlivých úsecích doby bronzové. Zatímco v jiţních Čechách byl podíl rovinných sídlišť (i nejistých) vţdy minimálně třetinový a v době popelnicových polí narostl aţ zhruba ke dvěma třetinám lokalit, v západních Čechách je tento poměr zastoupení sídlišť niţší, i kdyţ v době popelnicových polí se velmi blíţí situaci v jihočeském regionu. Velmi nízké zastoupení sídlišť však vykazuje hornorakouská oblast – ve všech obdobích zde pohřebiště převyšují počet sídlišť a výraznější zastoupení zde mají ve starší době bronzové a v době popelnicových polí i depoty.

92

120

100

80

60

40

20

0

již ní Č ec hy

z ápadní Č ec hy

H orní R ak ous k o

s tarš í d. b r.

26

6

9

s třední d. b r.

24

47

3

108

73

7

popelnic ová pole

Graf 14. Srovnání počtu jistých rovinných sídlišť starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí v jiţních a západních Čechách a v Horním Rakousku. Počty dle tabely 1, 2 a 6.

Graf 15. Srovnání procentuálního zastoupení jednotlivých kategorií památek starší a střední doby bronzové a doby popelnicových polí v jiţních a západních Čechách a v Horním Rakousku. Počty dle tabely 1, 2 a 6.

93

5.1.1. Bavorsko Pro dobu popelnicových polí je v Bavorsku konstatována velká hustota sídlišť se standardizovanou podobou obytných staveb. K prvním dobře dokumentovaným sídlištním nálezům patří v této oblasti eponymní lokalita v Atting, kde byla v roce 1934 v místní cihelně narušena sídlištní jáma s mnoţstvím jemně zdobené keramiky (Eckes 1938; Hundt 1964, 7375, Taf. 66-69; Schopper 1997b, 123). V polovině 30. let pak vznikla i první souhrnná práce o době popelnicových polí ve východním Bavorsku, která přinesla soupis všech do té doby známých lokalit, včetně několika rovinných sídlišť; tiskem však byla vydaná aţ 60 let po jejím obhájení a více neţ půl století po autorově smrti (Eckes 1996). Jedno z prvních plošně zkoumaných sídlišť doby popelnicových polí bylo v Bavorsku odkryto v letech 1936 – 1939 v Untermainbach (Rind 1992, 110, Abb. 11), kde bylo na ploše 1225 m2 zachyceno celkem 6 půdorysů staveb kůlové konstrukce. V letech 1958 – 1966 bylo při výzkumu kastelu z doby římské v Künzing zachyceno i velké sídliště ze střední fáze doby popelnicových polí, které bylo později i podrobně publikované (Herrmann 1974-1975). Jiné dolnobavorské sídliště bylo v letech 1971 aţ 1974 částečně odkryto v Hienheim při výzkumu neolitického sídliště (Kruyff – Modderman 1979). Sídlištní nálezy z města Straubing a jeho okolí, známé do počátku 60. let 20. století, shromáţdil a zveřejnil H. J. Hundt (Hundt 1964). Na některých sídlištích byly zjištěny doklady poţárového horizontu, který např. způsobil zánik mladobronzového sídliště v Geiselhöring. Na této poţárem zničené lokalitě bylo zjištěno záměrné zplanýrování pozůstatků sídliště, kdy byly spálené zbytky shromáţděny do několika jam (Hofmann 2008, 130-132). Zánik poţárem uvádí i K. Schmotz v případě sídliště v Künzing-Pleinting, částečně plošně prozkoumaného v letech 1985 a 1986 – dokládá jej mnoţství druhotně přepálených artefaktů, „uklizených“ po této katastrofě do výplní zahloubených objektů (Schmotz 1988, 105). Naopak starší fáze sídliště ve Wasserburg am Inn zanikla při povodni, jak dokládá mocná náplavová vrstva mezi starší a mladší fází sídliště (Steffan 1991, 71). Mezi první podrobně zhodnocená a publikovaná sídliště patří sídliště v Dietfurt v Horní Falci (Rind 1987a). Podrobněji publikovaná je téţ jáma ze sídliště v Eching-Viecht (Stapel 1997) a dvě jámy ze sídliště v Altheim (Stapel 1999, 67-75). Jedno z nejlépe zpracovaných a publikovaných rovinných sídlišť z doby popelnicových polí je v Bavorsku lokalita u Greding ve středních Francích (Nadler – Frank 1995; Honig 2001). Plošně bylo zkoumáno např. sídliště v Kelheim, které poskytlo nález několikafázového příkopového útvaru, snad předchůdce tzv. panských dvorců „Herrenhofe“ doby halštatské (Müller 1996). Z nejnověji zkoumaných sídlišť lze uvést mimořádnou lokalitu z Atting, která poskytla celkem 21 dendrochronologicky datovaných studní (Koch – Meixner 2004; Koch 2006). Plošně zkoumaná, avšak jen základním způsobem publikovaná, jsou např. sídliště v Unterhaching (Keller 1980; Schefzik 2001, 142), Aschheim (Schefzik 2001, 142), Eching (Winghart 1983; týţ 1984), Gauting (von Quillfeldt 1988) v Horním Bavorsku nebo dolnobavorská sídliště v Altdorf (Engelhardt 1983, 58-60; Engelhardt a kol. 1995; Stapel 1999), Neufahrn (Koch 2004) a Straubing-Öberau (Geck – Seliger 1990), v Horní Falci pak např. sídliště v Thalmassing (Breinl – Koch 1986; Schopper 1989, 87-89; Zuber 2000), Burgweinting (Dallmeier – Froschauer 1996) či v Plankstetten (Loré 1989), v Dolních Francích Zeuzleben (Hoppe 1997), ve Středních Francích Georgensgmünd (Honig – Specht – Nadler 2007) a ve Švábsku např. v Haunstetten (Bakker 1986) nebo v Graben (Dietrich – Sorge 1991). Jen ve zmínce bylo zatím zveřejněno sídliště v Zuchering s nálezy více neţ čtyř desítek jedno- i dvojlodních staveb (Rind 1992, 110).

94

Obr. 33. Jiţní Čechy v době popelnicových polí (Br D – Ha B). Podle Chvojka 2009a, obr. 1.

95

5.1.2. Horní Rakousko Rovinná sídliště epochy popelnicových polí v Horním Rakousku shrnula naposledy ve své syntéze M. zu Erbach (1989, 30-32). Autorka konstatovala jejich velmi nedostatečný stav poznání, kdy většina lokalit byla objevena náhodně, nebyla řádně prozkoumána a ani nálezy z nich se často nedochovaly. Na sídliště tehdy připadala pouhá 3 % z celkového počtu všech hornorakouských lokalit této epochy (zu Erbach 1995, Abb. 1), od té doby se však tento neutěšený stav poznání příliš nezlepšil. Pravděpodobně první rovinné sídliště epochy popelnicových polí bylo v Horním Rakousku zachyceno v letech 1932–1933 v Rüstorf (Willvonseder 1934, 182-183). V roce 1936 bylo v Schönering u Wilhering zjištěno další mladobronzové sídliště, nebylo však řádně dokumentováno (Reitinger 1968, 473). Blíţe nepopsané je sídliště u obce Neubau, které bylo v literatuře jen krátce zmíněno (Pertlwieser – Tovornik 1975, 117). V roce 1991 byly zjištěny sídlištní vrstvy z mladší doby bronzové v Traunkirchen (Neuhauser 1991, 246-247). Naoraný sídlištní objekt s mnoţstvím keramiky objevil v roce 2001 W. Rager u obce Katzenberg (Rager 1999, 758-759; týţ 2001, 600-601). Keramické sídlištní nálezy a bronzová jehlice z doby popelnicových polí byly nalezeny v roce 2002 při výzkumu neolitického a eneolitického sídliště ve Steyregg (Ruprechtsberger – Schmitsberger – Urban 2002, 580; Ruprechtsberger 2003b, 74). V roce 2005 pak bylo prozkoumáno rozsáhlé halštatské sídliště v Gilgenberg, jehoţ počátky však spadají jiţ do závěru pozdní doby bronzové (Klimesch 2005, 41). Sporná je sídlištní lokalita u Sierninghofen, která sice poskytla několik jam i kůlových jamek, jejich časové zařazení však kolísá mezi dobou popelnicových polí a dobou halštatskou (zu Erbach 1989, 31). U nálezů z Kristein, Bodendorf a Mittermicheldorf (zu Erbach 1989, 31), stejně jako u nálezu keramických zlomků od Lugnitz (Grömer – Moser – Nigst – Rebay 1998, 50 – pozn. 23), není jistá klasifikace lokalit, takţe se můţe jednat nejen o sídlištní, ale i o hrobové nálezy. 5.1.3. Jiţní Čechy Jihočeským regionem se v nedávné době podrobně zabýval autor této práce, který vypublikoval všechna do roku 2008 známá sídliště i další nálezy (Chvojka 2009a). První rovinná sídliště zde objevil a zkoumal aţ ve 20. letech 20. století Bedřich Dubský, který informace o nich shrnul do několika prací (zejména Dubský 1949; týţ 1954). Ze sídlišť, nalezených a zkoumaných B. Dubským, patří k nejvýznamnějším osady z oblasti středního a dolního Pootaví, jako např. dvě sídliště u Čejetic, dvě osady u Dobevi, jedno sídliště u Modlešovic, v Písku – Starém trţišti, v Rohozné, Sedlíkovicích aj. (viz Chvojka 2001). Další rovinná sídliště zde v průběhu 60. aţ 80. let zkoumali A. Beneš, J. Fröhlich, J. Michálek, P. Braun a P. Břicháček. Menšími sondáţemi byla v této době zmíněnými autory zkoumána např. sídliště v Bernarticích, Milenovicích, v Písku – sídliště Druţba či v Topělci. V 80. letech byla J. Militkým zjištěna i první rovinná sídliště na Bechyňsku, jak ukazuje zejména částečně odkrytá lokalita u Bechyně (Chvojka – Militký 2004). Od počátku 90. let byla řada sídlišť zkoumána v rámci záchranných výzkumů i badatelských projektů a v mnoha případech byla i následně publikována. Na Českobudějovicku tak můţeme zmínit dvě sídliště u Borku a Hosína (Zavřel 1996b), na Českokrumlovsku zatím nejvýše poloţené rovinné sídliště v regionu u Novosedel (Zavřel 1998c), na Strakonicku významné pozdněbronzové sídliště u Strakonic (Michálek 2002) či sídliště u Radčic (Michálek – Chvojka 2000; Chvojka – Michálek 2004b) a na Písecku lokality v Číţové (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004b), Vrcovicích (Fröhlich – Chvojka 2008)

96

nebo v Písku – nemocnici (nepublikovaný výzkum Prácheňského muzea v Písku v roce 2009). Autor této práce v posledních letech zkoumal v rámci záchranného archeologického výzkumu sídliště v Hluboké nad Vltavou a v rámci badatelských a grantových projektů sídliště na Bechyňsku u Černýšovic, Hvoţďan, Senoţat aj. Patrně nejvýznamnější v poslední době zkoumané sídliště je lokalita u Březnice na Bechyňsku s nálezy deseti ţlabovitých objektů (Chvojka 2007c; Chvojka – Šálková v tisku), která i nadále bude předmětem terénního výzkumu a dalších analýz. 5.1.4. Západní Čechy Západočeská sídliště mladší doby bronzové byla v nedávné době podrobně shrnuta a analyzována J. Hůrkovou (Hůrková 2002; srov. téţ Hůrková – Tetour 2004). Z uvedeného přehledu vyplývá, ţe zatím ţádné západočeské sídliště mladší doby bronzové nebylo komplexně plošně prozkoumáno a vyhodnoceno a jen čtyři byly alespoň částečně plošně prozkoumané (Hůrková 2002, 13, graf 2). Rovněţ tak rovinná sídliště pozdní doby bronzové byla jiţ v tomto regionu komplexně zpracována, a to V. Šaldovou (Šaldová 1981a). Největší hustotu mladobronzových sídlišť vykazuje Plzeňská kotlina, menší enklávy vykazují pušumavské regiony na Klatovsku a Domaţlicku (Hůrková 2002, 29, obr. 1). Sídliště z pozdní doby bronzové jsou známá především z Plzně a jejího okolí (Šaldová 1981a, 93), v poslední době se však objevila i v Pošumaví. První mladobronzová sídliště byla v západních Čechách zkoumaná jiţ na samém počátku 20. století (Hostaš 1902-1903, 351, tab. XXXVII; srov. Hůrková 2002, tab. 1, graf 1). Z významnějších lokalit, které poskytly větší mnoţství zahloubených objektů a/nebo významnější movité artefakty, můţeme zmínit dvě sídliště v Tajanově (Čujanová-Jílková 1968; Hůrková 2002, 70-71, obr. 16-17), sídliště v Hrádku u Manětína (Hůrková 2002, 5556, obr. 6-8), v Tupadlech (Jílková 1960), v Tlučné (Metlička 1990), v Nynicích (Šaldová 1991), v Hunčicích (Bašta – Baštová – Metlička 1990, 147-149) a pak větší odkryvy na sídlištích v Radčicích u Plzně (Šaldová 1981a, 143-145, obr. 21; Hůrková 2002, 66-67, obr. 9-14), Náklově (Šaldová 1983) a ve Vejprnicích (Hůrková 2002, 73). Z novějších výzkumů lze doplnit dvě zjištěná sídliště z přechodného horizontu Br C2/D u Mašovic (Čedíková – Metlička 2004) nebo zatím podrobněji nepublikované sídliště u Starého Plzence s nálezy z přelomu střední a mladší doby bronzové a pak z pozdní doby bronzové (Braun 2004, 63). Podrobně bylo publikováno např. sídliště v Přehýšově, které vykazovalo osídlení v mladší i pozdní době bronzové (Štěrbová 2008), nebo pozdněbronzové sídliště v Blíţejově (Hereit 2008). Z dalších výzkumů jsou zatím podrobněji publikované jen ţlabovité objekty: ze sídliště v Bdeněvsi, zkoumaného v letech 2001 a 2002 (Metlička 2002; týţ 2004, 322, obr. 1), dále ze sídlišť v Bručné (Metlička 2004, 322-323), v Křimicích (Metlička 2004, 323), Malesicích (Metlička 2004, 323-325) a Vejprnicích (Metlička 2004, 328). Jeden příkopovitý objekt byl publikován z většího výzkumu sídliště v Plzni – „Pod Sylvánem“ (Richterová – Vladař 2008). V letech 2007 a 2008 bylo plošně prozkoumáno sídliště z mladší doby bronzové u Přeštic, které zatím nebylo publikováno (předběţná zpráva o zpracování keramiky viz Hlásek 2010; předchozí výzkum v tomto prostoru viz Čedíková 2008). Pouze předběţně bylo rovněţ publikováno jiné, v roce 2007 plošně zkoumané sídliště v Ostrově u Stříbra (Tetour 2007) a v krátké zmínce je pak uvedeno sídliště se současným pohřebištěm v Nýřanech (Čechura 2009, 30), stejně jako nález zahloubené chaty z Horšovského Týna (Břicháček 1997).

97

Obr. 34. Vybraná rovinná sídliště střední doby bronzové v hornodunajském kulturním okruhu (zmiňovaná v textu). V jiţních Čechách a v Horním Rakousku jsou mapována všechna jistá sídliště, v Bavorsku a v západních Čechách jen výběr nejvýznamnějších. Jiţní Čechy: 1 Bechyně, 2 Bernartice, 3 Borek – Hosín, 4 Březnice, 5 Čejetice, 6 Černýšovice, 7 Číţová, 8 Dobev, 9 Hluboká nad Vltavou, 10 Hvoţďany, 11 Milenovice, 12 Modlešovice, 13 Novosedly, 14 Písek, 15 Radčice, 16 Rohozná, 17 Sedlíkovice, 18 Senoţaty, 19 Strakonice, 20 Topělec, 21 Vrcovice. Západní Čechy: 22 Bdeněves, 23 Blíţejov, 24 Bručná, 25 Horšovský Týn, 26 Hrádek, 27 Hunčice, 28 Křimice, 29 Malesice, 30 Mašovice, 31 Náklov, 32 Nynice, 33 Nýřany, 34 Ostrov, 35 Plzeň, 36 Přehýšov, 37 Přeštice, 38 Radčice, 39 Starý Plzenec, 40 Tajanov, 41 Tlučná, 42 Tupadly, 43 Vejprnice. Bavorsko: 44 Altdorf, 45 Altheim, 46 Aschheim, 47 Atting, 48 Burgweinting, 49 Dietfurt, 50 Eching, 51 Gauting, 52 Geiselhöring, 53 Georgensgmünd, 54 Graben, 55 Greding, 56 Haunstetten, 57 Hienheim, 58 Kelheim, 59 Künzing, 60 Neufahrn, 61 Plankstetten, 62 Straubing, 63 Thalmassing, 64 Unterhaching, 65 Untermainbach, 66 Wasserburg am Inn, 67 Zeuzleben, 68 Zuchering. Horní Rakousko: 69 Gilgenberg, 70 Katzenberg, 71 Neubau, 72 Rüstorf, 73 Schönering, 74 Steyregg, 75 Traunkirchen.

98

5.2. Velikost a vnitřní struktura sídlišť V době popelnicových polí se prohlubuje variabilita typů rovinných sídlišť, coţ se odráţí i na jejich různých velikostech. Vedle solitérních samot a dvorců se můţeme setkat i s centrálními sídlišti o rozlohách přesahujících 10 ha. Tak např. v mikroregionu Luţického potoka v severozápadních Čechách byla velikost průměrných osad zhruba 3-6 ha, přičemţ centrální stálá sídliště mohla dosahovat aţ 15 ha (Smrţ 1987, 614-615). Podobně je tomu i u sídlišť v hornodunajském kulturním okruhu. V Bavorsku patří k největším sídliště v Unterhaching, které mělo odhadovanou plošnou rozlohu cca 10-15 ha (Keller 1980, 72), prozkoumaná plocha zde však činila jen 300 x 185 m (Schefzik 2001, 142). Podobnou velikost mělo i sídliště v Graben, jehoţ rozloha byla na základě letecké prospekce odhadnuta na asi 500 x 300 m, tj. asi 15 ha (Dietrich – Sorge 1991, 75). Z lokalit střední velikosti můţeme zmínit sídliště v Eching, které bylo prozkoumáno na asi 8 hektarech (Winghart 1984, 57). Mimořádné sídliště v Atting bylo prozkoumáno na ploše 7,5 ha, evidentně však pokračovalo i mimo prozkoumanou plochu (Koch – Meixner 2004, 49, Abb. 42). Menší sídliště měla plochu mezi cca 0,5 – 2 ha. Příkladem je sídliště v Künzing-kastel, které mělo rozlohu minimálně 160 x 130 m, tj. min. 2 ha (Herrmann 1974-1975, 77). Sídliště ze závěru pozdní doby bronzové v Trailsdorf se nacházelo na ploše asi 150 x 110 m (Castritius – Ettel 1992, 67), stejně staré sídliště v Hienheim mělo plochu minimálně 135 x 210 m (Kruyff – Modderman 1979, 11), malé rozměry mělo i sídliště v Aschheim: 100 x 100 m (Schefzik 2001, 142). Část sídliště v Altdorf byla v roce 1995 zachycena na ploše 5500 m2, pravděpodobně stejné sídliště pak bylo částečně zkoumáno i v roce 1983 o 500 m dále (Engelhardt a kol. 1995, 54), coţ by ovšem jeho rozlohu značně zvětšilo. V Schönering v Horním Rakousku byly mladobronzové sídlištní objekty zachyceny v délce asi 100 m (Reitinger 1968, 473). Plošné rozlohy západočeských sídlišť mladší doby bronzové rovněţ kolísaly většinou od zhruba 1 aţ po 15 ha (v případě dvou sídlišť na katastru Plzně). Nejmenší plochu mělo jedno sídliště na katastru Klatov – cca 30 x 50 m. Průměrná velikost západočeských sídlišť stupňů Br D – Ha A se tedy pohybovala kolem 4 ha, vzhledem k absenci plošných odkryvů však jsou tyto údaje stanoveny jen na základě povrchových sběrů (Hůrková 2002, 33). Z nejnovějších výzkumů můţeme zmínit sídliště u Přeštic, které bylo odkryto na ploše 0,85 ha, nebylo však prozkoumáno celé (Hlásek 2010, 74). Ze západočeských sídlišť pozdní doby bronzové je zmíněn údaj pro sídliště v Radčicích, které se rozkládalo na ploše 5-10 ha (Šaldová 1981a, 94), pro sídliště v Ostrově, které bylo odkryto na ploše cca 2 ha (Tetour 2007, 212), a pro sídliště v Nynicích, které bylo zjištěno na ploše asi 100 x 50 m (Šaldová 1991, 416). Většina jihočeských sídlišť, u nichţ je tento plošný údaj k dispozici, se rozkládala na prostoru mezi 0,5 – 2 ha (Chvojka 2009a, 128-129), některá větší sídliště dosahovala aţ ke čtyřem hektarům (např. Milenovice 4 ha, Vlhlavy 4 ha, Březnice 4-5 ha) a zcela výjimečně přesahovala i 10 ha (Modlešovice 15 ha). Na počátku mladší doby bronzové dochází v jiţním Německu k zásadní proměně vnitřní struktury rovinných sídlišť – do té doby převaţující velké stavby slouţící jako „dvorce o jednom domu“ jsou vystřídány malými domy seskupenými do dvorců o více stavbách (Schefzik 2006b, 154). U některých sídlišť však brání poznání jejich prostorových vztahů jejich polykulturní osídlení, znesnadňující dataci zejména kůlových staveb a struktur. Příkladem je lokalita u Aiterhofen s početnými nálezy jak z doby popelnicových polí, tak i z dalších pravěkých kultur (Rühl 1997). Naprostá většina sídlišť zůstávala i v tomto období neopevněná i neohrazená, pokud se objevily výjimečné doklady příkopů, jednalo se většinou o zbytek po jiné konstrukci, neţ po opevnění sídliště. Podle předběţné zprávy z první sezóny výzkumu mělo být sídliště v Altdorf ohrazeno širokým a plochým příkopem (Engelhardt 1983, 58). Jak však ukázal pozdější

99

výzkum v jiné části tohoto sídliště, jednalo se s největší pravděpodobností o ohrazení z doby laténské (Engelhardt a kol. 1995, 56, Abb. 23). Část pravoúhlého příkopu byla odkryta i na okraji sídliště v Burgweinting, který korespondoval s orientací tamních obytných staveb i oplocení (obr. 35). V tomto případě se patrně jednalo o vymezení určitého sídlištního areálu, vzhledem k dřívějšímu hrobovému nálezu v těchto místech však nelze vyloučit ani ohrazení soudobého pohřebiště (Dallmeier – Froschauer 1996, 74). Na sídlišti v bavorském Eching byl prozkoumán mj. velký kruhový příkop o průměru cca 90 m, jehoţ datace sice není jistá, ale vzhledem k jeho poloze na severním okraji sídliště z doby popelnicových polí a k orientaci jeho jediného vstupu na nedaleké soudobé ploché pohřebiště lze připustit jeho dataci do mladší aţ pozdní doby bronzové (Winghart 1984, 59, Abb. 30). Jako část obloukovitě se stáčejícího příkopu interpretovala autorka výzkumu 2-3 m široký objekt, částečně zachycený na sídlišti v Plzni-Černicích a datovaný patrně do pozdní doby bronzové (Štěrbová 2006, 13). Část jiného příkopu, tomto případě lineárního tvaru, širokého aţ 5 m, byla zachycena v délce 22 m na okraji sídliště z mladší doby bronzové v Plzni (Richterová – Vladař 2008). Bliţší interpretaci těchto západočeských příkopů však nelze zatím stanovit. Zmínit můţeme také nález ze sídliště ve Strakonicích, na němţ byl zjištěn příkopem vymezený areál, snad původně kruhového(?) tvaru s kumulací keramických nádob, o jehoţ funkci uvaţuje J. Michálek jako o kultovní (Michálek 2002).

Obr. 35. Burgweinting. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí. Podle Dallmeier – Froschauer 1996, Abb. 44.

100

Pětifázové příkopové (či spíše ţlabovité) ohrazení uvnitř soudobého sídliště bylo zjištěno na sídlišti v Kelheim. Jeho datace do doby popelnicových polí není sice zcela jistá (sídliště bylo osídleno jak v tomto období, tak i v následující starší době ţelezné), ale je značně pravděpodobná. V poslední fázi měl objekt čtvercovitý tvar se zaoblenými rohy o rozměrech 76 x 76 m, jeho vnitřní plocha tak činila téměř 5800 m2. V této fázi byla k jeho severní stěně zevnitř přistavěna pravoúhlá kůlová stavba o rozměrech 6 x 6 m; vzhledem k hloubce kůlů aţ 1 m uvaţuje autorka publikace o funkci této přístavby jako o moţné věţi. Fortifikační účel této věţe však poněkud zpochybňuje jen lehké ohrazení celého areálu, tvořeného ţlaby o dochované hloubce 5-35 cm a šířce 20-80 cm. Pro případné kultovní vyuţití areálu nejsou ţádné doklady a funkci dvorce („Herrenhof“) zase neodpovídají identické stavby uvnitř i vně areálu, které neodráţejí případnou funkci sídla místní elity (Müller 1996, 138-140). I v tomto případě tak zůstává vysvětlení zjištěné struktury otevřené. Několik bavorských sídlišť poskytlo doklady pravoúhlých příkopových ohrazení, naznačujících počátky velmoţských dvorců („Herrrenhofe“), typických pro dobu halštatskou, jiţ v závěru pozdní doby bronzové. Příkladem je sídliště v Landshut – Haschkeller, datované do stupňů Ha B3/C1, na němţ byly výzkumem i pomocí geofyzikálního měření zjištěny minimálně tři takové dvorce. Jiným podobným příkladem je sídliště v Aiterhofen (Schauer 1995, 183-185, Abb. 55, 59). Datace těchto objektů jiţ do závěru pozdní doby bronzové není sice, vzhledem k osídlení i v následující starší době ţelezné, jednoznačná, je však poměrně pravděpodobná. Na sídlišti v hornobavorském Eching byly zjištěny zbytky ţlábků pod ploty, které dle autora výzkumu mohly od sebe oddělovat obytné a hospodářské části (Winghart 1984, 59). Stopy úzkých ţlábků jakoţto zbytků oplocení byly odhaleny téţ na sídlišti v Zeuzleben (Hoppe 1997, 83, Abb. 42). V západočeském Tajanově bylo nalezeno několik řad kůlových jamek, které J. Hůrková interpretovala buď jako několikafázové oplocení obytného areálu a nebo jako ohrady pro dobytek (Hůrková 2002, 35). Na sídlišti v Burgweinting byly zjištěny aţ 40 m dlouhé lineární řady kůlů, které autoři výzkumu interpretují jako oplocení či ohrazení, sloţící alespoň v některých případech nepochybně jako ohrady pro dobytek (Dallmeier – Froschauer 1996, 74). Velice zajímavou vnitřní strukturu vykazuje sídliště v Aschheim, na němţ bylo odkryto 21 kůlových staveb seskupených do půlkruhu kolem dvou studní; třetí studna se nacházela uprostřed nedaleké solitérní struktury, označené jako samota (Schefzik 2001, 142). Jedno z nejlépe prozkoumaných sídlišť tohoto období v Burgweinting, odkryté na ploše 3,7 ha, vykazovalo vedle hustě zastavěných ploch také místa označená jako ohrady pro dobytek, cesty i nezastavěná volná místa (Dallmeier – Froschauer 1996, 74). Stavby na sídlišti v Dietfurt byly orientovány do různých směrů, tvořily však několik seskupení podél několik os, které lze označit za cesty (obr. 36; Rind 1987a; týţ 1992, 106, Abb. 13). Zmínit můţeme i zbytky kamenného dláţdění ze sídliště v Bdeněvsi: v blízkosti jedné jámy se nacházela dvě oblázky vydláţděná místa o rozměru úpřibliţně 1 m (Metlička 2002, 9). V mnoha případech bylo konstatováno uspořádání jednotlivých staveb do dvorců. Příkladem je sídliště v hornobavorském Gauting, kde byly dvorce tvořeny jednou větší dvojlodní a jednou menší jednolodní stavbou (von Quillfeldt 1988, 54). Na sídlišti v Greding je uváděna spíše řídká dvorcovitá zástavba, díky vícefázovému osídlení se však archeologicky odkrytá plocha jevila jako hustě zastavěná (Honig 2001, 17). O moţném dvorcovitém uspořádání objektů uvaţuje J. Hůrková i v případě sídlišť na katastrech Měcholup a Prádla v západních Čechách, kdy se na ploše cca 1600 x 900 m nalezlo osm poloh s archeologickými nálezy, které byly od sebe vzdáleny mezi 200 a 400 m vykazovaly uspořádání do téměř pravidelného půlkruhu (Hůrková 2002, 37). Podobnou výraznou koncentraci lokalit můţeme vidět i na katastru Putimi v jiţních Čechách, kde se na návrší Pikarna a v jeho blízkém okolí

101

podařilo identifikovat sedm malých sídelních (?) jednotek (dvorců ?), bohuţel většinou blíţe nedatovatelných (srov. Chvojka 2001a, 98 – Abb. 14).

Obr. 36. Dietfurt. Rekonstrukce nadzemní podoby domů a celého sídliště z mladší doby bronzové. Podle Rind 1992, Abb. 13.

102

Různé bývají vzdálenosti mezi obytnými stavbami na jednom sídlišti – např. na lokalitě v Künzing-kastel se pohybovaly v rozmezí 8-25 m (Hermann 1974-1975, 78). Také celkem 16 zjištěných objektů na pozdněbronzovém sídlišti v Milenovicích bylo rozptýleno v poměrně značných vzdálenostech od sebe (Fröhlich – Chvojka 2001, obr. 10). Vzdálenosti mezi objekty na jednotlivých západočeských sídlištích značně kolísaly, většinou se pohybovaly mezi 1 a 20 m (Hůrková 2002, 35). Z hlediska počtu objektů dominuje v celé sledované oblasti sídliště v dolnobavorském Atting, jehoţ rozsáhlý odkryv na ploše 7,5 ha zachytil přes 6100 objektů (obr. 37) – kromě několika desítek eneolitických hrobů se jedná pouze o nálezy z doby popelnicových polí (Koch – Meixner 2004, 49, Abb. 42). Sídliště v Greding poskytlo celkem 313 objektů, z toho však 280 kůlových jamek (Nadler – Frank 1995, 60; Honig 2001, 19), sídliště v Burgweinting asi 800 objektů, opět většinou kůlových jamek (Dallmeier – Froschauer 1996, 73). Na plošně zkoumaném sídlišti v Künzing-Pleinting bylo zachyceno celkem 141 objektů ze střední a mladší doby bronzové, přesný počet objektů z mladší doby bronzové však nebyl zveřejněn (Schmotz 1988, 102). Specifickým nálezem na této lokalitě je celkem 8 ţlabovitých objektů, které autor výzkumu interpretuje jako tkalcovské jámy, tj. spodní partie pod tkalcovskými stavy. Jejich koncentrace v jiţní části lokality jej vedla k interpretaci této části sídliště jako „tkalcovské čtvrti“ (Schmotz 1988, 111). V bavorském sídlišti v Geiselhöring konstatovala A. Hofmann jeho rozdělení do několika vymezených areálů, z nichţ v některých se např. prováděly kovolitecké aktivity či se zde vyráběla keramika a textilie. Zpracování kovů bylo doloţeno v několika samostatných dílnách na okrajích sídliště, objekt s nejvýraznějšími doklady kovolitectví byl pak situován zcela izolovaně, coţ plně odpovídá i v historických obdobích známé tendenci, izolovat výrobní zařízení pracujících s otevřeným ohněm od obytných částí (Hofmann 2008, 132-133). Na částečně odkrytém sídlišti v Altdorf byly zjištěny dvě koncentrace větších staveb kůlové konstrukce – tři menší se nacházely v západní části zatímco dvě větší dvojlodní stavby ve východní části lokality, coţ naznačuje buď osídlení z různých časových fází a nebo jiné funkce těchto objektů (Engelhardt a kol. 1995, 54). Situace v západních i jiţních Čechách je odlišná. Naprostá většina západočeských mladobronzových sídlišť poskytla maximálně jen 1-2 zahloubené objekty. Výjimku tvoří sídliště v Přehýšově s osmi objekty (Štěrbová 2008), v Plzni – Radčicích, kde bylo dokumentováno celkem 16 objektů, sídliště v Hrádku s 24 objekty (Hůrková 2002, 40), sídliště v Tajanově s 165 kůlovými jamkami, 8 jámami a jedním ohništěm (Hůrková 2002, 35), sídliště ve Vejprnicích, na němţ bylo v letech 1995 aţ 2002 prozkoumáno 140 sídlištních objektů z mladší doby bronzové (Metlička 2004, 328) a pak v nedávné době zkoumané sídliště v Přešticích, které poskytlo celkem 78 zahloubených objektů (Hlásek 2010, 74); dalších osm objektů bylo na tomto sídlišti zachyceno jiţ v roce 1996 (Čedíková 2008). Největším pozdněbronzovým sídlištěm v západních Čechách byl dlouho Náklov s celkem 24 objekty, zjištěnými ve dvou výzkumných sezónách (Šaldová 1983, 317). Nedávno však bylo zkoumáno rozsáhlé sídliště v Ostrově u Stříbra, které poskytlo celkem 133 objektů – mnoho z nich však nebylo přesněji datováno, některé pak náleţejí i do doby ţelezné; přesný počet objektů z mladší a/nebo pozdní doby bronzové zde zatím nebyl zveřejněn (Tetour 2007, 212). Další velké sídliště z tohoto období v Blíţejově poskytlo celkem 45 objektů, většinou amorfních jam a kůlových jamek (Hereit 2008). V počtu mlado- či pozdněbronzových objektů vyniká v jiţních Čechách sídliště u Březnice, kde bylo zatím prozkoumáno celkem 55 zahloubených objektů: 10 lineárních ţlabovitých objektů (1 z nich je tvořen 4 samostatnými jámami v jedné linii), 15 jam bez bliţší specifikace, 2 soujámí, 1 zásobní jáma, 1 objekt označený jako pícka, 3 solitérní zapuštěné zásobnicovité nádoby, 1 keramický depot a 22 samostatných kůlových jamek (mimo výše zmíněné objekty). Kromě jediné výjimky se zde všechny objekty respektují,

103

nikde nebyla zjištěna ţádná superpozice (Chvojka – Šálková v tisku). Více neţ dvě desítky sídlištních objektů zde poskytlo i sídliště v Novosedlech, na němţ bylo identifikováno 19 objektů (Zavřel 1998c) a sídliště v Hluboké nad Vltavou s 26 objekty (Chvojka 2009a, 135).

Obr. 37. Atting. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí. Podle Koch – Meixner 2004, Abb. 42.

104

Obr. 38. Příklady půdorysů povrchových staveb z mladší doby bronzové v jiţním Německu a rekonstrukce jejich nadzemních částí. Podle Herrmann 1974-1975 a Schefzik 2001, Abb. 70.

105

5.3. Sídlištní objekty Na rovinných sídlištích mladší a pozdní doby bronzové se setkáváme s mnoţstvím sídlištních objektů, jen některé však lze blíţe interpretovat. Typickou obytnou stavbou doby popelnicových polí byly v jiţním Německu jednolodní i dvojlodní povrchové stavby obdélného aţ čtvercového půdorysu s 4-6 kůly po obvodu (Rind 1992, 114; Bauer 1998, 6769; Schefzik 2001, 102, Abb. 42-49; Schauer 2006, 132-133). Tyto objekty byly všechny povrchové, zahloubené stavby jsou doloţeny jen velmi vzácné. Jejich vnitřní plochy nebývají veliké, většinou nepřekračují 30 m2. Obecně platí jednotná orientace mlado- a pozdněbronzových staveb ve směru sever – jih, existují však i výjimky. Konstrukce střech se předpokládá většinou sedlová, u stěn asi převaţovala srubová konstrukce z vodorovně poloţených prken neţ vyplétané stěny, neboť u mnoha staveb se vůbec nedochovaly mazanice (Herrmann 1974-1975, 70). V případě několika domů na lokalitě v Künzing-kastel byla provedena i jejich stavební rekonstrukce (obr. 38; provedl A. Zippelius; viz Herrmann 19741975, 71-76, Abb. 7-8). U převaţujících sedlových střech lze snad jiţ v době popelnicových polí předpokládat znalost střešní vazby z krokví (Schefzik 2001, 136, Abb. 70). Celkem 10 takových staveb bylo zjištěno na sídlišti v Künzing-kastel, pět z nich však bylo dochováno jen částečně a další potenciální stavby mohly naznačovat početné rozptýlené kůlové jamky (Herrmann 1974-1975, 60-62, Abb. 1-2). Všechny domy byly shodně orientovány ve směru sever – jih. Délky u kompletně dochovaných budov se pohybovaly mezi cca 5-8 m a šířky kolem 3-5 m. V jednom případě byla zjištěna dvoulodní podoba domu (s jednou řadou kůlů ve středu domu), ostatní byly jednolodní. Vzhledem ke značnému narušení původního povrchu pozdějšími zásahy (římský kastel) není jisté, zda-li tyto stavby měly otopná zařízení, a jestli je tedy moţné je povaţovat za obytné domy, coţ je však u většiny z nich podle F. R. Herrmanna nejpravděpodobnější. Přímo v Bavorsku najdeme celou řadu analogických staveb (srov. Herrmann 1974-1975, 64-70, Abb. 4-5), i kdyţ mnoho starších objektů, označených jako „domy“, je ve skutečnosti sporných či je lze z této kategorie přímo vyloučit. U novějších výzkumů se zase často jedná o drobné výseky ze sídlišť, zachycených při záchranných výzkumech nebo jako vedlejší zjištění při výzkumech římských kastelů či raně středověkých pohřebišť. Na sídlišti v hornobavorském Gauting označila autorka výzkumu větší dvojlodní kůlové stavby za obytné, zatímco menší jednolodní za hospodářské (zásobní objekty nebo stáje; von Quillfeldt 1988, 54). Rovněţ na sídlištích v Thalmassing (Breinl – Koch 1986, 61, Abb. 34; Schopper 1989, 87, Abb. 53) a v Zeuzleben (Hoppe 1997, 83) byly zjištěny domy obou typů. Jako zajímavost můţeme zmínit nález miniaturní nádobky v jedné kůlové jamce obytného domu na sídlišti v Thalmassing, která byla interpretována jako stavební obětina (Zuber 2000, 134). Sídliště v Burgweinting poskytlo jeden z největších počtů půdorysů obytných staveb doby popelnicových polí v Bavorsku – původně uváděných minimálně třicet (Dallmeier – Froschauer 1996, 73, Abb. 44) bylo posléze rozšířeno na minimálně 80 prokázaných staveb (Zuber 2002, 44). Většinou se jednalo o malé jednolodní stavby se třemi nebo čtyřmi kůly na delších stranách. Stojí za zmínku jejich téměř jednotné rozměry 8 x 4 m. Vedle nich však byly zjištěny i delší osmikůlové stavby o rozměrech aţ 12 x 4 m. Téměř všechny stavby mají orientaci SZ – JV. Blíţe neupřesněný obytný objekt byl prozkoumán na bavorském sídlišti v AltdorfRömerfeld, v jehoţ podlaze byla nalezena zapuštěná zásobnicovitá nádoba (Rind 2002, 284, Abb. 11). Stejné sídliště, zkoumané v roce 1995, poskytlo půdorysy dvou dvojlodních a tří jednolodních halových staveb orientovaných tradičně ve směru sever – jih (Engelhardt a kol. 1995, 54, Abb. 23). Několik zbytků staveb kůlové konstrukce poskytlo i sídliště v KünzingPleinting, vzhledem k osídlení ve střední i mladší době bronzové je však nelze bezpečně

106

datovat (Schmotz 1988, 103). Podobně činí problémy datace minimálně 16 staveb kůlové konstrukce na sídlišti v Eching, které poskytlo nálezy jak z doby popelnicových polí, tak i z doby halštatské (Winghart 1983), později však byla stanovena jejich datace do mladší aţ pozdní doby bronzové (Winghart 1984, 59). Jednalo se o jedno- či dvoulodní kůlové stavby severo-jiţní orientace o délkách mezi 5 a 10 m a šířkách 3-9 m. Jejich stěny byly tvořeny třemi aţ šesti kůly (Winghart 1984, 59). Stejně problematická byla datace 51 staveb kůlové konstrukce na polykulturním sídlišti v Kelheim; po pečlivé analýze keramických nálezů bylo nakonec do pozdní doby bronzové zařazeno 27 staveb, do následující starší doby ţelezné 11 domů a zbylé stavby zůstaly nedatované. Všechny domy měly jednotnou severojiţní orientaci a podle vnitřní podoby byly tvořeny jak jednolodními (25 domů, z nich 14 ze stupně Ha B) tak i dvojlodními (24 domů, z nich 10 ze stupně Ha B) stavbami; oba typy se objevovaly jak v pozdní době bronzové, tak i v době halštatské. Pozdněbronzové domy byly většinou šestikůlové, objevily se však i 8- a 12-kůlové. Ve stupni Ha B byly domy v průměru větší (42 m2) neţ v době halštatské (32 m2). V případě malých 4- aţ 8-kůlových staveb uvaţuje autorka o jejich hospodářské funkci, u větších 8- aţ 15-kůlových stavbách jako o obytných, jednoznačné doklady funkce jednotlivých objektů však chybějí (Müller 1996, 140-146).

Obr. 39. Plankstetten. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí. Podle Loré 1989, Abb. 55.

Více neţ deset analogických staveb opět severojiţní orientace poskytlo sídliště v Plankstetten (obr. 39), z nichţ čtyři měly ve svém interiéru zapuštěné keramické nádoby (Loré 1989, 90-92, Abb. 55-56). Větší počet jedno- i dvoulodních staveb kůlové konstrukce se severojiţní orientací poskytlo i sídliště v Straubing-Öberau (Geck – Seliger 1990, 49, Abb. 20), celkem 21 staveb kůlové konstrukce bylo zachyceno také na sídlišti v Aschheim, přičemţ 107

minimálně jednu lze díky přítomnosti ohniště označit za obytnou (Schefzik 2001, 142). Na rozsáhlém sídlišti v Atting bylo odhaleno velké mnoţství staveb kůlové konstrukce, jejich přesný počet je však obtíţné stanovit vzhledem k velké hustotě kůlových jamek v centrální části lokality (obr. 37) – rekonstruovat však lze některé jednolodní stavby při okrajích sídliště (Koch – Meixner 2004, 51, Abb. 42). Jedno z nejlépe prozkoumaných a publikovaných bavorských sídlišť doby popelnicových polí v Dietfurt poskytlo celkem 23 půdorysů jedno-, dvoj- i trojlodních staveb kůlové konstrukce o délkách aţ 7 m a šířkách mezi 2,5 a 6,5 m. Jejich orientace není jednotná, převaţuje však severo-jiţní (Rind 1987a; týţ 1992, 116, Abb. 13). Více neţ 50 kůlových staveb mělo být prozkoumáno v hornobavorském Unterhaching, zatím však nebyly podrobněji publikovány. Některé však byly opravovány, coţ zde dokládají vyměňované kůly. Na místech starších zaniklých domů byly v některých případech posléze vystavěny nové (Keller 1980, 72). Většina staveb byla malých jednolodních, zatímco čtyři aţ šest dvojlodních budov lze označit za velké. Vnitřní plochy staveb se pohybovaly od 6 do 80 m2 (Rind 1992, 109). Podle názoru M. Schefzika představovaly tyto velké stavby a k nim přidruţené malé kůlové objekty jednotlivé samostatné zemědělské produkční jednotky, obývané jednou rodinou (Schefzik 2001, 142). Rovněţ další velké sídliště u Zuchering s půdorysy více neţ 40 staveb nebylo dosud podrobněji publikováno (Rind 1992, 110). Na některých sídlištích byly zachyceny obytné stavby s opačnou, tj. západo-východní orientací. Příkladem je sídliště v Georgensgmünd, kde bylo prozkoumáno celkem 16 půdorysů jednolodních staveb. Většina byla orientována v západo-východním směru, některé objekty však vykazovaly odchylky ve směru SZ – JV. Štítové strany domů byly směřovány k hraně terasy (Honig – Specht – Nadler 2007, 36, Abb. 35). Rovněţ ve švábském sídlišti Graben byly zjištěny jedno- i dvojlodní kůlové stavby s orientací západ-východ (Dietrich – Sorge 1991, 75, Abb. 47). Orientaci většinou západo-východním směrem mají i rekonstruované domy na sídlišti v Greding, kterých zde bylo minimálně deset (Honig 2001, 30-41, Abb. 16-31). Zajímavá stavba byla prozkoumána na sídlišti v Mintraching (obr. 40). Ve dvou paralelně jdoucích ţlábcích, vzdálených od sebe 7 m, bylo zjištěno šikmo proti sobě zapuštěných pět kůlů, které tvořily patrně jednoduchou stanovou konstrukci. Její výška je odhadována na 8 m od původního terénu. Účel této stavby, která zatím nemá analogii, není zřejmý (Engelhardt – Pargmann 2003). Na počátku mladší doby bronzové doţívají v jiţním Německu velké halové stavby, vycházející jiţ z tradic staro- a středobronzových domů této podoby (viz výše). Příkladem je sídliště v Germering se čtyřmi takovými půdorysy (Schefzik 2001, 102, Abb. 41:A). Jistou odezvu těchto staveb lze pozorovat na delších úzkých jednolodních stavbách, jak ukazuje např. objekt ze sídliště ve Freiham o délce 10,8 a šířce 3,2 m (Schefzik 2001, 197, pozn. 576). Na sídlišti v Haunstetten byly zjištěny dvě dlouhé halové stavby severojiţní orientace – jedna o délce 25 m byla jednolodní, zatímco druhá o délce 29 m byla dvojlodní (Bakker 1986, 68, Abb. 40). Další dvě dlouhé stavby o rozměrech 10,5 x 4,5 a 12,2 x 4,5 m pocházejí ze sídliště v Dittenheim (Rind 1992, 114). Zajímavou nálezovou situaci poskytlo sídliště v Neufahrn, kde bylo kromě několika neúplných půdorysů staveb kůlové konstrukce zachycena i jedna obdélná stavba srubové konstrukce se základovými ţlábky o rozměrech 8,2 x 5,5 m (Koch 2004, 46). V jiných regionech hornodunajského kulturního okruhu podobné povrchové stavby bezpečně prokázány (či publikovány) zatím nebyly. V jiţních Čechách je sice uváděno několik lokalit se zbytky povrchových staveb (srov. Chvojka 2009a, 130), s jistotou však jejich půdorys ani účel rekonstruovat nelze.

108

Obr. 40. Mintraching. Rekonstrukce neobvyklé kůlové stavby na sídlišti doby popelnicových polí a řez jedním kůlem. Podle Engelhardt – Pargmann 2003, Abb. 48-49.

V západních i jiţních Čechách převaţují oproti jihoněmeckým regionům zahloubené stavby, jejich obytný účel je však většinou sporný. Pro mladobronzová sídliště v západočeské oblasti chybějí dosud jednoznačné doklady obytných staveb (pomineme-li jen letmo zmíněnou a blíţe nepublikovanou „chatu“ na sídlišti z mladší doby bronzové v Dobřanech: Sochorová 2009). Ve Vejprnicích je sice uváděna jáma s ohništěm, která by navozovala dojem obytné stavby, k bliţšímu posouzení však chybí dokumentace (Hůrková 2002, 37). Aţ z pozdní doby bronzové jsou zde uváděny zahloubené chaty, a to jak na výšinných lokalitách (Okrouhlé Hradiště: Šaldová 1981b, 40-44), tak i na rovinných osadách. Příkladem je sídliště v Náklově, kde V. Šaldová zjistila zbytky dvou zahloubených chat o rozměrech cca 3 x 2 m. V jejich interiérech byly zjištěny kůlové jamky, které patrně nesly sedlové střechy, vně objektů však ţádné stopy jejich konstrukcí zjištěny nebyly. Významný byl zejména objekt č. 3A-3B, k němuţ byla z vnější strany přistavěna samostatná klenutá pec s částečně dochovanou kopulí (obr. 41; Šaldová 1983, 336-337, obr. 2). Jinou moţnou zahloubenou obytnou stavbu představuje jeden objekt z Blíţejova: nepravidelně oválná jáma o rozměrech 296 x 183 cm (tj. o ploše 5,4 m2) a hloubce 60 cm. Jeho případnou obytnou funkci však relativizuje absence jakýchkoliv stop po otopném zařízení (Hereit 2008, 103-104). Zbytek zahloubené chaty z pozdní doby bronzové pak byl zachycen v Horšovském Týně, zatím však nebyl blíţe publikován (Břicháček 1997).

109

Obr. 41. Náklov. Plán části odkryté plochy sídliště z pozdní doby bronzové. Podle Šaldová 1983, obr. 2.

110

Jediným prokázaným obytným zahloubeným objektem v jiţních Čechách je objekt 10/94 ze sídliště v Radčicích (Michálek – Chvojka 2000, obr. 3), coţ mj. potvrzují i jeho rozměry cca 5 x 4,5 m. Jedná se o zahloubenou chatu obdélného půdorysu se zaoblenými rohy, která má ve východní polovině dvě patrně zásobní jámy. Další jihočeské příklady jiţ tak výrazné nejsou (srov. Chvojka 2009a, 129-130). V jiţním Německu je obecně počátek zahloubených obytných staveb (zemnic) kladen aţ do doby halštatské (Schefzik 2001, 148, Abb. 71; srov. obr. 5). Jednou z mála spolehlivých zmínek o zahloubené chatě z mladší doby bronzové je informace o částečně prozkoumaném zahloubeném objektu ze sídliště v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 54). Čtyři zahloubené objekty o rozměrech 12 x 4-6 m, které autor výzkumu interpretoval jako zemnice nebo zásobní objekty (čemuţ by nasvědčovaly početné zlomky hrubých nádob při dnech těchto objektů), byly zjištěny při výzkumu sídliště v Hallstadt v Horních Francích (Endres 2005, 43). Ze starších výzkumů můţeme zmínit objekt z Unteröbling – mělkou jámu o rozměrech 4 x 6 m s ohništěm (Hundt 1964, 16). V Burgweinting měla být nalezena pravoúhlá zahloubená chata o rozměrech 6,5 x 2,5 m (Eckes 1996, 66). Další moţné zemnice jsou uváděny z pozdněbronzového sídliště v cihelně Jungmeier ve Straubing (Hundt 1964, 16). V Dolních Francích jsou zmíněny dvě zemnice nepravidelně obdélného tvaru ze sídliště ve Fuchsstadt (Wilbertz 1982, 21). O zahloubeném obydlí uvaţuje autorka v případně jedné jámy o velikosti 2,5 x 1,3 m ze sídliště v Burgheim (Srock 2009, 46), tato interpretace je však značně nejistá. Na sídlištích doby popelnicových polí jsou běţně nalézány jámy různých tvarů a funkcí, z nichţ některé lze interpretovat jako zásobní. Jedná se o typické jámy válcovitého, trapézovitého nebo hruškovitého tvaru, které jsou v jiţním Německu známé např. ze sídlišť v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 76-77, Abb. 9-10), Georgensgmünd (Honig – Specht – Nadler 2007, 36) nebo Greding (Honig 2001, 22, Abb. 11). Na zmíněném sídlišti v Georgensgmünd byla zjištěna zásobní jáma pravoúhlého tvaru přímo v interiéru jedné stavby kůlové konstrukce (Honig – Specht – Nadler 2007, 36, Abb. 38). Na sídlišti v Altdorf byla zásobní jáma obklopena několika kůlovými jamkami, které naznačují zastřešení objektu (Engelhardt a kol. 1995, 54). V prostředí západočeských mladobronzových sídlišť byly objekty, jednoznačně určené jako zásobní, velice vzácné – jediným bezpečně takto klasifikovaným objektem je jáma vakovitého tvaru ze Stoda (Hůrková 2002, 40, obr. 15). Do pozdní doby bronzové zde pak náleţí asi 10 zásobních jam na sídlišti v Bdeněvsi (Metlička 2002, 9). V jiţních Čechách můţeme uvést několik nesporných příkladů. Do mladší doby bronzové náleţí jáma trapézovitého tvaru z Radčic (Chvojka – Michálek 2004b, obr. 5), jáma hruškovitého tvaru z Březnice (nepublikovaný objekt č. 6/05) nebo ze starších výzkumů B. Dubského jámy z Písku (Chvojka 2001, Abb. 24) a z Rohozné, kde zásobní jáma tvořila součást interiéru zahloubené chaty (Dubský 1932, 58, obr. 38). Do stupně Ha B pak náleţí v roce 2010 prozkoumaná jáma trapézovitého průřezu a hloubky cca 70 cm ze Senoţat (nepublikováno). Vzácně jsou v Bavorsku doloţeny solitérní do podloţí zapuštěné nádoby ve funkci zásobnic. Příkladem je nádoba ze sídliště v Schwabmünchen (Mühlemeier 2005, 34) nebo blíţe neupřesněný počet zásobních nádob, nacházející se v prostorách mezi stavbami kůlové konstrukce na sídlišti v Georgensgmünd (Honig – Specht – Nadler 2007, 36). Daleko četnější jsou tyto objekty v jiţních Čechách, jak ukazují např. nedávno zkoumané nálezy z Vrcovic, Hluboké nad Vltavou, Černýšovic nebo tři objekty z Březnice (souhrnně Fröhlich – Chvojka 2008; Chvojka 2009a, 134). Vně jedné obytné stavby na sídlišti ve švábském Graben bylo identifikováno místo přípravy pokrmů – v ploché prohlubni se nacházela kamenná podloţka, vedle ohniště a tři stojící keramické zásobnice (Dietrich – Sorge 1991, 76). Jiným objektem slouţícím k analogickému účelu byla jáma zjištěná na sídlišti v Rückersdorf: jáma pravoúhlého půdorysu

111

se stopami po ohni byla obloţena kameny a překryta hliněnou deskou o síle 3 cm a průměru 60 cm. Na povrchu uvedené hliněné desky byly uloţeny zbytky pšenice dvouzrnky (Berger 1984, 25). Mezi tyto objekty můţeme zařadit také větší jámu se dvěma lalokovitými výběţky, prozkoumanou v roce 2005 na sídlišti v Hluboké nad Vltavou. Vzhledem ke dvěma kamenným podloţkám v její výplni můţeme objekt povaţovat za zpracovatelský, s výhradami lze připustit jeho interpretaci jako úpravny obilí (Chvojka 2009a, 132, obr. 24). Na sídlišti v Künzing-kastel jsou doloţeny také objekty označované jako hliníky – nepravidelná soujámí tvořená četnými prohlubněmi. Oproti zásobním jámám, které mnohdy mnoho nálezů neobsahovaly, byly v hliníkách zpravidla velmi početné artefakty, coţ dokládá jejich sekundární (?) vyuţití jako odpadních jam (Herrmann 1974-1975, 77, Abb. 11-12). Mnoho velkých jam a soujámí tvořilo součást sídliště v Atting – kumulovaly se v jakési dlouhé stáčející se řadě v jiţní části prozkoumané plochy (Koch – Meixner 2004, 51, Abb. 42). Jeden velký hliník byl zachycen také na západočeském sídlišti v Bdeněvsi (Metlička 2002, 9). V jiţních Čechách patří do této kategorie dvě rozsáhlá soujámí ze sídliště v Březnici, která rovněţ obsahovala velké mnoţství nálezů (Chvojka 2009a, 135). Některé objekty patří do kategorie výrobních. Dokladem produkce bronzu je jedna jáma na sídlišti ve Straubing-Öberau, v níţ byly pod mocnou vrstvou uhlíků nalezeny zbytky stěn tavící pícky (Geck – Seliger 1990, 50). Dvě oválné jámy ze sídliště v Greding byly označeny jako jámy na oheň („Feuergruben“) – jejich silně přepálené výplně i stěny dokládají pouţití ohně, a to jak pro přípravu potravy, tak moţná i k výrobním činnostem. Vzhledem k hojným nálezům vápence uvaţuje P. Honig o jejich vyuţití jako jam na pálení vápna, které bylo následně vyuţito na omítání stěn domů (Honig 2001, 22-23, Abb. 10). V Landau a.d. Isar byla při záchranném výzkumu nalezena oválná jáma o rozměrech 2 x 1,50 m, na jejímţ dně stálo v jedné linii deset kuţelovitých závaţí a uprostřed kompletní nádoba. Objekt, jehoţ datace spadá do počátku doby popelnicových polí, je interpretován jako tkací jáma (Kreiner 1987, 88; Schmotz 1988, 111). Podobnou interpretaci bychom snad mohli připustit i u kruhové jámy ze sídliště v Bdeněvsi, na jejímţ severním okraji bylo v malé jamce uloţeno 14 keramických závaţí (Metlička 2002, 9). Hrnčířská pec je uváděna z okrajové partie sídliště v Dietfurt (Rind 1987a; týţ 1987b, 38, Abb. 24; týţ 1992, 116). Orbou zničená hrnčířská pec byla zjištěna na sídlišti v Prosselheim (Wilbertz 1982, 21). Dva objekty, interpretované jako součást hrnčířské výroby, byly nalezeny při výzkumu sídliště v Dünzling: jednak několikanásobné ohniště, resp. otevřená jáma určená k výpalu keramiky, a pak soujámí ze čtyř jam, označené za pracovní prostor hrnčíře a zároveň jako prostor pro exploataci hlíny a její uskladnění před dalším zpracováním (Eisele – Rind 1997). Zbytky dvou pícek na výrobu keramiky, z nichţ jedna je však datována aţ do doby halštatské, byly prozkoumány na sídlišti ve Schwabmünchen: jednalo se v obou případech o jednu plochou „předpecní“ jámu vyplněnou kameny, na níţ navazovala jedna jáma hlubší, částečně vyplněná přepálenou keramikou (Mühlemeier 2005, 35, Abb. 37). Také na sídlišti v Altdorf byla zjištěna jedna jáma, kterou lze snad interpretovat jako zbytky hrnčířské pece (Stapel 1999, 61-62). Dvě hrnčířské pece uvádí J. Hůrková ze západočeských mladobronzových sídlišť ve Slavošovicích a v Hrádku, u obou však chybí podrobnější dokumentace. Druhou z uvedených pecí s opatrností označila J. Hůrková za dvouprostorovou horizontální pec (Hůrková 2002, 39). V nedávné době byla další snad pícka zjištěna na sídlišti z pozdní doby bronzové v Blíţejově – oválná jáma o rozměrech 182 x 102 cm měla propálené dno a ve výplni obsahovala mazanicovou vrstvu (Hereit 2008, 104). Jedinou píckou z jihočeských sídlišť tohoto období je jeden objekt z Březnice (Chvojka 2009a, 131, obr. 23). Hrnčířskou produkci nepřímo dokládají odpadní jámy s přepálenou keramikou, která bývá povaţována za odpad z výroby keramiky. Jedním z prvních dokumentovaných objektů tohoto

112

typu je jáma ze sídliště u Atting, která poskytla mnoţství jemně zdobené keramiky, označované na základě tohoto nálezu od té doby jako „attinská keramika“ (Eckes 1938; Schopper 1997b, 123). Další příklad jámy naplněné druhotně přepálenou keramikou pochází ze sídliště v Altdorf; lokální produkci keramiky mimo to dokládá i deponovaná hlína a hliněné hroudy s otisky lidských prstů (Stapel 1999, 30). Také několik jihočeských objektů z mladší doby bronzové obsahovalo mnoţství ţárem deformované keramiky (souhrnně Chvojka 2009a, 131). V hornorakouském Schönering je zmíněno šest ohnišť s nálezy z mladší doby bronzové (Reitinger 1968, 473). Dvě ohniště jsou uváděna i ze sídliště ve Wasserburg a. Inn (Steffan 1991, 71) a jedno ohniště, v jehoţ okolí se nacházely nesouvislé řady kůlových jamek, bylo nalezeno v Tajanově (Hůrková 2002, 35). Blíţe nedokumentované jsou starší nálezy několika ohnišť, resp. míst s propáleným podloţím, z jiţních Čech (srov. Chvojka 2009a, 136). Jáma na popel v blízkosti předpokládaného nedochovaného ohniště byla publikována ze sídliště v Greding (Honig 2001, 22). Dva prakticky stejné objekty, interpretované jako jámy k ohřevu vody, byly prozkoumány na sídlišti ve Schwabmünchen. Jednalo se o pravoúhlé vanovitě zahloubené jámy o rozměrech 3 x 1,5 m, s delšími osami orientovanými ve směru západ-východ, které byly kompletně naplněny donesenými kameny a přepálenou uhlíkatou vrstvou. Stěny jevily stopy výrazného propálení. Autor výzkumu dává tyto objekty do souvislosti s intenzivní výrobní činností (především kovovýrobou a produkcí keramiky), prokázanou na tomto sídlišti (Mühlemeier 2005, 35, Abb. 38). Blíţe neinterpretovaná je údajně asi stovka kamenných kumulací různé velikosti, zjištěných na sídlišti v Erlingen; jednalo se o přepálené kameny, mezi nimiţ se nacházely střepy a uhlíky (Hainski – Mattheußer – Büttner 2004, 58, Abb. 50) – nelze vyloučit, ţe funkce těchto objektů byla podobná jako na sídlišti ve Schwabmünchen. Výjimečným nálezem je minimálně 21 studní s dřevěnou konstrukcí ze sídliště v Atting (obr. 42; Koch – Meixner 2004; Koch 2006). Tři z nich měly konstrukci z kmenů, další tři dráţkovou a zbývajících 15 roubenou (Koch – Meixner 2004, 51-53, Abb. 45), přičemţ všechny tyto tři typy studní existovaly na lokalitě souběţně. Zatímco studny srubové a kmenové konstrukce jsou známé jiţ od neolitu, zmíněné tři studny dráţkové konstrukce jsou nejstaršími studnami tohoto typu v celé střední Evropě. Jedna z nich, patřící k nejlépe dochovaným studnám na této lokalitě, měla čtvercový půdorys o rozměrech 90 x 90 cm. Dochovaná hloubka studní činí dnes jen cca 1 m, není však jisté, o kolik byly postdepozičně sníţeny. V horních partiích studní jsou doloţena příčná nebo šikmo poloţená pochozí prkna, tj. jakási stupadla pro snazší manipulaci při získávání vody. O moţném vyuţití těchto studní nejen jako zásobáren vody mohou svědčit u několika z nich nálezy torz keramických nádob jemné třídy, které jsou nevhodné pro nabírání či transport vody – nejpravděpodobnějším vysvětlením je jejich funkce intencionálních obětin. Tomu by mohla nasvědčovat i téměř kompletně dochovaná velká nádoba z jedné studny, v níţ byla nalezena celá zadní noha zajíce, coţ lze vykládat jako masitou obětinu, která navíc znamenala znečištění pitné vody. Jedna studna byla nalezena také na sídlišti v Straubing-Öberau, z níţ se dochovaly zbytky dřevěné konstrukce v podobě komory z na plocho kladených prken. V její výplni byly nalezeny běţné zbytky sídlištního odpadu, analogické k výplním jiných objektů (Geck – Seliger 1990, 50). Celkem tři studny byly zjištěny při odkryvu sídliště v Aschheim – dvě v centru osady a třetí v nedaleké samotě (Schefzik 2001, 142). Dvě studny z počátku mladší doby bronzové pocházejí ze sídliště v Eching – obě měly malou hloubku 0,85 a 0,95 m, u jedné byly zjištěny zbytky dřevěného bednění (Schwenk 1996, 152).

113

Obr. 42. Atting. Fotografie několika studní a kresebná rekonstrukce tří základních typů studní z doby popelnicových polí. Podle Koch – Meixner 2004, Abb. 44-45.

114

V roce 1998 byla prozkoumána jedna studna v areálu sídliště ze starší fáze doby popelnicových polí v Germering v Horním Bavorsku. Při ústí měla studna průměr 3 x 3,3 m, ke dnu se však zuţovala na pouhých 1,1 m, hloubku 3,16 m. Ve spodních sedimentačních vrstvách bylo nalezeno mnoţství bronzových i keramických artefaktů, které autor výzkumu interpretoval jako obětiny a celý objekt jako (sekundární ?) obětní studnu, analogickou k jiným doloţeným obětištím ve vodních tocích, u pramenů či v jeskyních (Schefzik 1998, 3132, Abb. 18). S obětováním souvisejí i další objekty, nalezené na rovinných sídlištích hornodunajské kulturní oblasti. Příkladem je jáma o průměru 2 m na sídlišti v Eching-Viecht, kterou A. Stapel označila na základě mnoţství torz keramických nádob a dalších artefaktů a především podle spálených lidských kostí minimálně ze tří jedinců jako jámu obětní (Stapel 1997; Rind 2002, 282). Mohlo se zde jednat o jednorázovou či opakovanou jídelní obětinu, snad spojenou s lidskou obětí. Jako doklad rituální aktivity interpretuje G. Rühl výplň jedné jámy na sídlišti v Aiterhofen, v níţ se našlo velké mnoţství celých či rekonstruovatelných nádob jemné keramické třídy a další artefakty, snad záměrně poškozené ţárem (Rühl 1997, 86). Jinou obětní jámu publikoval před časem J. Zuber ze sídliště v Thalmassing – na základě provedené analýzy artefaktů a především podle výskytu mimořádných artefaktů z její výplně (jantarová perla, zlomky měsícovitých podstavců, bronzové artefakty aj.) interpretoval autor danou situaci jako sakrální obětinu (Zuber 2000, 171-172). Několik obětních jam identifikovala A. Stapel na sídlišti v Altdorf – v některých byla zjištěna keramická depozita, v jiných i lidské kosti (Stapel 1999, 65). Jinou obětní jámu s mnoţstvím keramiky a zvířecích kostí obsahovalo nedaleké sídliště v Altheim (Stapel 1999, 66-70). Dokladem určitých neprofánních praktik této epochy by mohl být i zatím nepublikovaný objekt z Bernartic v jiţních Čechách (Beneš – Břicháček 1978). Podle literárních údajů zde byla prozkoumána protáhlá úzká oválná jáma o rozměrech 265 x 80 cm a hloubce 18 cm s šedočernou kulturní výplní se zlomky hrubých i tenkostěnných nádob, uhlíky, přepálenými kameny, zlomky drtidla, mazanicí a zlomky jehlancovitých závaţí. V jámě byl také nalezen mazanicový „oltář“ s mnohonásobnými vápenatými nátěry. V SZ části jámy stály tři celé nádobky, posazené v pravidelném rozestupu v řadě sever – jih. Při nich byl zjištěn shluk spálených zvířecích (?) kůstek. Doklad snad picí obětiny přinesla jáma na sídlišti v Altdorf, v níţ byl uloţen keramický depot – ve velké keramické zásobnici bylo uloţeno 12 menších nádobek, částečně zdobených jemnou výzdobou (Engelhardt 1983, 59-60, Abb. 34). Intencionálně uloţený keramický depot připouští i v jednom objektu na sídlišti v Ostrově u Stříbra M. Tetour – na kamenné podloţce byla umístěna koncentrace keramických zlomků, pod podloţkou pak bylo identifikováno několik vrstev tvořených částmi keramických nádob (Tetour 2007, 221). Jediným jihočeským keramickým depotem z doby popelnicových polí jsou zbytky tří do sebe vloţených nádob, zapuštěných do podloţí, které byly zjištěny na sídlišti v Březnici (Chvojka 2009a, obr. 89). Minimálně tři objekty s lidskými skelety byly zjištěny na sídlišti v Geiselhöring (Hofmann 2008, 136-139, Taf. 59-60). V jednom případě se jednalo o zásobní jámu, na jejímţ dně byly zjištěny lidské kostry nebo jejich části z pěti jedinců – mj. jedné starší ţeny a tří dětí ve věku zhruba 4-6 let. V další jámě byla nalezena kostra dospělého muţe a ve třetí jámě skelety čtyř jedinců – tří dospělých a jednoho dítěte. Čtvrtý objekt s nálezem dvou skeletů (dospělého muţe a asi osmiletého dítěte) není blíţe datovatelný, takţe nelze vyloučit ani jeho zařazení do starší doby bronzové. Antropologické analýzy nepotvrdily u ţádného z těchto skeletů ţádné druhotné manipulace, stopy po zraněních či jakémkoliv násilí ani po katastrofálním poţáru, který dle interpretace autorky znamenal zánik sídliště. Přesná příčina úmrtí nebyla tedy u těchto jedinců zjištěna, jejich deponování v sídlištních objektech pak mohlo souviset s celkovým „úklidem“ spáleného sídliště po této katastrofě, jak dokládají i další nalezené artefakty, přičemţ ani příčina vlastního poţáru sídliště není zřejmá.

115

Obr. 43. Landshut. Fotografie začištěného sídlištního objektu s mnoţstvím nálezů (1) a s lidským skeletem (2). Podle Engelhardt 2006, Abb. 69, 71.

116

Další jámy s lidskými skelety jsou uváděny z dolnobavorských sídlišť v Altdorf, Ergolding nebo Hadersbach (Engelhardt 1983, 60). Na sídlišti v Schwabmünchen byla nalezena nevýrazná jáma s běţným sídlištním odpadem, do níţ byla uloţena část lidského těla ve skrčené poloze, kterou autor vylučuje jako regulérní pohřeb (Mühlemeier 2005, 34). Jedna jáma na sídlišti v dolnofranckém Eßfeld měla na dně malý věnec z vápencových a pískovcových kamenů a kousků mazanice a v něm lidský skelet; celý pohřeb byl původně překryt velkou kamennou deskou (Wilbertz 1982, 20, 23). Sídliště v Landshutu poskytlo mj. i typickou zásobní jámu hruškovitého profilu, v jejíţ výplni, v hloubce 85 cm od jejího okraje, se nacházel dětský skelet v silně skrčené poloze (obr. 43). Autor výzkumu interpretoval tuto nálezovou situaci buď jako doklad rituálu a nebo, s poukazem na mnoţství druhotně nasypaného přepáleného materiálu ve výplni jámy, jako doklad poţáru blízkého domu, při němţ mohlo uvedené dítě přijít o ţivot (Engelhardt 2006, 58-59, Abb. 69). Na sídlišti v Altheim byla prozkoumána mj. jedná jáma, v níţ byly nalezeny ostatky čtyř lidí, z nichţ tři byli určeni jako dospělí muţi. Vzhledem ke stopám psích či vlčích zubů na těchto kostech je pravděpodobné, ţe byly do jámy druhotně zavlečeny zvířaty (Stapel 1999, 72-73, 75). Na sídlišti v Altdorf byly zjištěny dvě jámy, které obsahovaly lidské kostrové pohřby, a pak tři jámy s ojedinělými rozptýlenými lidskými kostmi. První z uvedených pohřbů byl dětský: dítě ve věku asi 6 let bylo uloţeno v extrémně skrčené poloze v západo-východní orientaci s hlavou otočenou k jihu. Druhý jedinec byl pohřben rovněţ ve skrčené poloze – v tomto případě se jednalo o staršího muţe (Stapel 1999, 50-51). Rovněţ dvě mladobronzová rovinná sídliště v západních Čechách poskytla části lidských skeletů: lidská spodní čelist byla nalezena v Dobřanech a velká část lidské lebky ve Vejprnicích (Hůrková 2002, 44). V jiţních Čechách ani v Horním Rakousku nebyly zatím lidské kosti v areálech rovinných sídlišť nalezeny. Ve velmi málo případech jsou u bavorských sídlišť zmiňovány sídlištní vrstvy (Schefzik 2001, 140). K nemnoha výjimkám patří sídliště ve Wasserburg am Inn, kde byly zjištěny dvě vrstvy, z nichţ mladší měla mocnost asi 35 cm (Steffan 1991, 71). Na lokalitě Essing je uváděna kulturní vrstva, překrytá 1 m mocným sedimentem (Rind 1987b, 41). Více příkladů nabídla západočeská mladobronzová sídliště, z nichţ na některých byla kulturní vrstva zachována v délce několika desítek metrů a v mocnosti aţ několika desítek centimetrů, ve Vejprnicích dokonce aţ 88 cm (Hůrková 2002, 35; viz téţ Čedíková 2008, 48, 52). Kulturní vrstva byla zjištěna i na pozdněbronzových sídlištích v Náklově (Šaldová 1983, 317), Tlučné (Metlička 1990, 85-86) a v Nynicích, kde dosahovala aţ 70 cm (Šaldová 1991, 416). V Nýřanech dosahovala kulturní vrstva aţ 1 m; významné je, ţe se zde nevyskytovala jen v prostoru sídliště, ale i mezi (současnými ?) hroby v tomto sídelním areálu – poznání bliţších časoprostorových vztahů obou těchto komponent však brání zatím nezveřejněná dokumentace k výzkumu (Čechura 2009, 30). V jiţních Čechách byly kulturní vrstvy zaznamenány, vedle jiţ výše zmíněného polykulturního sídliště u Myšence (tab. 1:B), např. na nedávno zkoumaných lokalitách v Číţové, Hluboké nad Vltavou, Hvoţďanech nebo v Senoţatech. Ve všech těchto případech pochází z kulturních vrstev minimálně 75 % všech artefaktů, tj. daleko více neţ z výplní zahloubených objektů. Např. na sídlišti v Hluboké nad Vltavou byla do kulturní vrstvy zasazena i keramická zásobnice (Chvojka 2009a, obr. 32). 5.3.1. Exkurz. Ţlabovité objekty mladší a pozdní doby bronzové Zejména v posledních letech bývá při výzkumech rovinných sídlišť mladší nebo pozdní doby bronzové identifikována zvláštní skupina objektů, kterou můţeme označit jednoduše jako

117

ţlaby (srov. Metlička 2004; Chvojka 2007c; Chvojka – Šálková v tisku). Ţlabovitých objektů je sice na sídlištích tzv. zemědělského pravěku odkrýváno relativně hodně, většinou se však jedná o základové ţlábky nějakých staveb, palisád apod. Zde pojednávaná kategorie ţlabů je však jiného druhu a jistě i jiného původního účelu. Jedná se o lineární objekty, které nic nevymezují ani neohraničují a jsou téměř vţdy orientovány ve směru sever-jih. Jejich délka převyšuje nejméně čtyřikrát jejich šířku, přičemţ se pohybuje zpravidla kolem 5-7 m, zatímco šířka dosahuje většinou několika desítek centimetrů. Dna objektů bývají rovná či jen mírně mísovitě prohnutá, okraje jsou zaoblené (Metlička 2004, 322). V naprosté většině jsou pak tyto objekty naplněny velkým mnoţství keramiky, která je zpravidla přepálená, dále hliněnými závaţími, kamennými artefakty aj. Jedná se o prostorově i chronologicky omezený typ objektu – chronologicky pouze na mladší a pozdní dobu bronzovou a prostorově pouze na jiţní a západní Čechy, jiţní Německo a Rakousko (obr. 44). Celkem je dnes z těchto regionů známých minimálně 52 ţlabů, z toho 14 v jiţních Čechách, minimálně 12 v západních Čechách, 23 z Bavorska a po jednom z Bádenska-Würtemberska, Salcburska a Dolního Rakouska (tabela 7). Z jiných středoevropských regionů ani z jiných pravěkých epoch nejsou zatím takové objekty známé, či alespoň publikované.

Obr. 44. Ţlabovité objekty v hornodunajském kulturním okruhu. 1 Březnice, 2 Číţová, 3 Topělec, 4 Bdeněves, 5 Biřkov, 6 Bručná, 7 Křimice, 8 Malesice, 9 Nynice, 10 Ostrov, 11 Přehýšov, 12 Přeštice, 13 Vejprnice, 14 Geiselhöring, 15 Greding, 16 Künzing, 17 Neufahrn, 18 Straubing-Öberau, 19 Untermässing.

118

Lokalita Jiţní Čechy Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Březnice Číţová

objekt číslo 1/05 2/05 3/06 4/06 12/06 1/07 5/07 6/07 1/09 2-5/09 2

Topělec 1 Topělec 2 Topělec 4 Západní Čechy Bdeněves 323 Biřkov 1A+1B Bručná 22 Křimice 2 Malesice 4A Malesice 4B Nynice 13 Ostrov 2 Přehýšov 5 Přeštice 005 Přeštice

orientace

délka (m)

šířka (m)

kůlové jámy

stopy ţáru

Datace

SSV-JJZ SSV-JJZ S-J SSV-JJZ S-J SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ

6,0 6,8 2,6 5,6 7,3 6,7 5,3 6,1 4,9 7,5 4,0

1,0 1,6 0,6 1,1 1,2 1,5 1,4 1,4 0,7 0,8 0,8

2 1 1 1 -

ker., vrstva ker., uhlíky ker., vrstva ker., uhlíky vrstva, uhlíky zuhel. dřevo uhlíky ker. , dřevo

Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2 Ha A2

-

-

Ha B Ha B Ha B Ha B pop. pole Br D-Ha A Br D-Ha A Ha B Ha B Ha B Ha B2/3 Br D-Ha A Br D-Ha A

S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J S-J

další 1 S-J ţlab 102 SSV-JJZ

Vejprnice Bavorsko Geisel6315 SZ-JV höring Greding Gr 003 SSZ-JJV Künzing 8 ţlabů SSV-JJZ Neufahrn 8 ţlabů SSZ-JJV Straubing- 4 ţlaby S-J Öberau Unterbez č. S-J mässing Bádensko-Würtembersko Mühlbez č. SZ-JV hausen Salcbursko Saalfelden bez č. SZ-JV Dolní Rakousko Kleinklein bez č.

Z-V

3 – 7 0,5 – 1 (neod- (neodlišeno) lišeno)

Literatura

Chvojka 2007c Chvojka 2007c Chvojka 2007c Chvojka 2007c Chvojka 2007c příloha 3.3., tab. 86 příloha 3.3., tab. 86 příloha 3.3., tab. 87 příloha 3.3., tab. 88 příloha 3.3., tab. 89 Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004b Chvojka 2009a, 133 Chvojka 2009a, 133 Chvojka 2009a, 133

11,2 2,36 4,8 4,6 3,6 3,2 >2,0 2,3 4,3 ?

0,9 0,8 1,2 1,0 0,7 0,8 0,4 0,6 1,0 ?

3 ?

ker, uhlíky keramika keramika ker, uhlíky ker, uhlíky maz, uhlíky uhlíky ?

Metlička 2004 Pícka 2007 Metlička 2004 Metlička 2004 Metlička 2004 Metlička 2004 Metlička 2004 Tetour 2007 Metlička 2004 nepublikovaná informace K. Kašáka Br D-Ha A nepublikovaná informace K. Kašáka Br D-Ha A Metlička 2004

?

?

?

?

3,4

0,7

-

keramika

9,6

1,4

?

-

pop. pole

Hofmann 2008, 133

6,2 ? ? ?

0,5 ? ? ?

? ? ?

? ? ?

Ha B2/3 Ha A2 Ha B2/3 Ha A1-A2

Honig 2001, 27 Schmotz 1988 Koch 2004 Geck – Seliger 1990

5,3

1,0

1

stopy ohně

4,0

0,8

?

stopy ohně

d. bronz.?

Hald 2002

4,0

0,6

-

uhlíky, ker.

Br C2/D

Moosleitner 1991, 8182

>4,0

0,8

-

stopy ohně

Ha B3/C

Dobiat 1990

BrD-Ha A1 Nadler – Pfauth 1992

Tabela 7. Přehled ţlabovitých objektů mladší a pozdní doby bronzové ze střední Evropy.

119

Podaný přehled jasně ukazuje určité společné znaky ţlabovitých objektů. Nejmarkantnější je téměř shodná orientace jejich delších stran ve směru sever – jih, příp. s drobnými odchylkami východním i západním směrem (v případě většího počtu ţlabů v rámci jednoho sídliště jsou všechny orientovány stejně). Jejich délky, které se pohybují v rozmezí cca 2-11 m, převyšují minimálně 4x jejich šířky. Ve většině případů, pokud byly údaje publikovány, byly jejich výplně či alespoň jejich části často i výrazně přepálené. Časové rozloţení je proměnlivé, zahrnuje celou epochu popelnicových polí od přechodného horizontu Br C2/D aţ po samý závěr doby bronzové. Odlišné jsou pak případné stopy po vnitřních konstrukcích – pokud bylo zjištěno, většina ţlabů ţádné takové stopy nemá, v několika případech však byly doloţeny kůlové jamky jak uvnitř ţlabu, tak i v jeho bezprostředním okolí. Různý je také počet ţlabů na jedné lokalitě – většinou byl doloţen pouze jeden, v ojedinělých případech dva aţ čtyři ţlaby. Dvě sídliště v Bavorsku (Künzing a Neufahrn) poskytla po osmi ţlabech a největší počet – deset – jich je znám z jihočeského sídliště v Březnici. V případě většího mnoţství ţlabů na jedné lokalitě nebyly ţlaby koncentrovány pouze do jednoho místa. Březnické ţlabovité objekty rozmístěny v celém prostoru lokality (tab. 81); jejich výraznější koncentrace v západní třetině zkoumané plochy (tab. 82) můţe být náhodná, daná momentálním stavem výzkumu. V Bavorsku poskytla tři sídliště větší mnoţství ţlabů. Celkem osm ţlabovitých objektů na sídlišti v Künzing-Pleinting bylo rozmístěných v různých částech v jiţní polovině sídliště (obr. 45; Schmotz 1988, 103-106, Abb. 2). Všechny vykazovaly shodnou orientaci delších stran zhruba ve směru sever – jih. Dva paralelně jdoucí ţlaby o šířkách kolem 90 cm a délkách 1,6 a téměř 5 m obsahovaly kumulace jak jehlancovitých závaţí, tak i keramických kruhů, které autor výzkumu interpretuje také jako závaţí k tkalcovským stavům. V delším ţlabu byla zjištěna jedna kůlová jamka, jiné stopy po nadzemní konstrukci nebyly u tohoto ţlabu pozorovány. Jiný ţlab však obklopovaly paralelně jdoucí řady kůlových jamek, patrně byl tedy situován v interiéru stavby. V nedávné době zkoumané sídliště v Neufahrn poskytlo celkem osm lineárních ţlabů, opět všechny se severo-jiţní orientací (obr. 46), coţ se dle autora výzkumu nápadně shoduje s orientací téměř všech kůlových staveb na sídlišti (Koch 2004, 47-48, Abb. 39-40). Ţlabovité objekty se nacházely prakticky ve všech částech sídliště, stejně jako v Künzing však nebyly bezprostředně vázané na ţádnou obytnou ani jinou stavbu; tento stav však mohla způsobit výrazná eroze na lokalitě, která dle autora výzkumu mohla případné kůlové struktury zcela zničit a tyto ţlaby jsou tak patrně jedinými stopami zaniklých domů. Za zmínku pak stojí skutečnost, ţe z některých ţlabů pocházejí zlomky měsícovitých podstavců (idolů). Kromě toho obsahovaly ţlaby velké mnoţství nálezů a v minimálně jednom případě byl doloţen téţ depot dvou keramických nádob. Nálezy ze ţlabů umoţnily přesné chronologické zařazení lokality do stupně Ha B. Další minimálně čtyři ţlaby severojiţní orientace poskytlo sídliště v Straubing-Öberau (obr. 47). Všechny se nacházely v interiérech staveb kůlové konstrukce, při jejich východních stěnách. Vzhledem k nálezům jehlancovitých závaţí je autoři výzkumu rovněţ interpretovali jako základy pod tkalcovské stavy (Geck – Seliger 1990, 49, Abb. 20). Zbylé jihoněmecké lokality poskytly pouze jeden ţlabovitý objekt. Jeden ţlab délky 5,3 a šířky téměř 1 m byl zjištěn v Untermässing (Nadler – Pfauth 1992). Oproti např. v Březnici zjištěným ţlabům byly v severní části tohoto objektu zjištěny stopy ohně, jak dokládají stopy přepálení dna objektu. V severní části ţlabu byl také nalezen spálený fragment stojícího kůlu, zatímco v jiţní části leţel plochý kámen, který dle názorů autorů publikace mohl slouţit jako podloţka pod další kůl. V obou částech objektu byly nalezeny velmi početné keramické artefakty, mazanice i celá a zlomky hliněných závaţí. Oproti předchozím autorům interpretovali ţlab z Untermässing oba autoři jako doklad ceremoniálního uloţení či obětování artefaktů, a to zvlášť do obou částí ţlabu. V této souvislosti autoři upozorňují na

120

absenci zvířecích kostí, pro jejichţ dochování jsou jinak na lokalitě dobré podmínky (Nadler – Pfauth 1992, 58).

Obr. 45. Künzing-Pleinting. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí se ţlabovitými objekty (s šedým rastrem). Podle Schmotz 1988, Abb. 2.

121

Obr. 46. Neufahrn. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí se ţlabovitými objekty (s podtrţenými čísly). Podle Koch 2004, Abb. 40.

122

Obr. 47. Straubing-Öberau. Plán odkrytého sídliště z doby popelnicových polí se ţlabovitými objekty. Podle Geck – Seliger 1990, Abb. 20.

123

Obr. 48. Ţlabovité objekty ze západočeských sídlišť mladší a pozdní doby bronzové. A - Bručná, B – Křimice (podle Metlička 2004, obr. 2-3), C – Přehýšov (podle Štěrbová 2008, obr. 3).

124

Další ţlab délky 6,20 a šířky 0,5 m pochází z pozdněbronzového sídliště v Greding. Jeho orientace byla zhruba SSZ – JJV, jeho konce byly zaobleny. Objekt sice respektoval orientace jiných staveb na lokalitě, netvořil však součást ţádné z nich. Při severním konci ţlabu byl nalezen depot tří nádob, další tři nádoby byly postaveny na jiţním okraji ţlabu. V objektu se nacházely také kosti patrně z jedné ovce nebo kozy (Honig 2001, 27, Abb. 14). V bavorském sídlišti Geiselhöring bylo zachyceno na šest desítek sídlištních objektů z mladší doby bronzové, většinou různých jam a zásobních jam i kůlových jamek (Hofmann 2008, 130). Jeden podlouhlý objekt (délky 9,6 a šířky 0,8 aţ 1,4 m) interpretuje autorka jako tkací jámu (Hofmann 2008, 133); objekt je v publikaci vyobrazen jen velmi povrchně (Hofmann 2008, Beilage 1), přesto jej můţeme povaţovat za analogii k zde pojednávaným ţlabům. Další jihoněmecké příklady jsou více sporné, nejsou proto mezi jednoznačné ţlaby počítány. Blíţe nepublikována je hluboká tkací jáma s nálezy jehlancovitých závaţí, nalezená v interiéru domu na sídlišti v Straubing-Kreuzbreite (Schmotz 1988, 111), stejně jako několik velmi úzkých „štěrbinových jam“ („Schlitzguben“) ze sídliště v Burgweinting, v nichţ měla být zavěšována závaţí pod tkalcovské stavy (Dallmeier – Froschauer 1996, 74). Západočeské ţlabovité objekty (obr. 48) byly v nedávné době podrobně shrnuty M. Metličkou (Metlička 2004), od té doby však přibylo několik nových nálezů (Pícka 2007; Tetour 2007; nepublikovaný výzkum v Přešticích). Rovněţ jihočeské ţlabovité objekty byly nedávno podrobně autorem této práce analyzovány (Chvojka 2007c), v dalším textu se proto zaměříme pouze na nově zjištěné skutečnosti ke ţlabovitým objektů ze sídliště v Březnici a pak především na moţnosti jejich interpretace. Několik ţlabů z Březnice bylo podrobeno podrobnější analýze z hlediska jejich výplní a provedeno bylo i jejich základní srovnání s některými dalšími vybranými objekty z tohoto sídliště, jak ukazuje tabela 8. Porovnání zastoupení keramiky hrubé a jemné pak ukazuje obr. 49.

Artefakty (ks) keramika celkem keramika hr./stř. keramika jemná mazanice/závaţí závaţí celá a torza keramický kruh hliněná plastika kam. podloţka kam. otloukač kam. hladítko amorfní křišťál bronzové artefakty hrudky tuhy skleněný korálek kůstky

ŢLABY

SOUJÁMÍ

JÁMY

Objekt 1/05

Objekt 2/05

Objekt 3/06

Objekt 5/05

Objekt 2/06

Objekt 1/06

Objekt 6/05

2701 2649 52 1380 29 2 1 3 1 11

1063 982 81 84 1 2 2 2 -

1218 1040 178 93 2 1 1 1 -

2378 1590 788 420 3 1 3 8 1 2 1 xx

1300 876 424 202 -

230 181 49 392 2 -

802 744 58 75 -

Tabela 8. Březnice. Srovnání počtu jednotlivých druhů artefaktů z výplní několika ţlabů a dalších objektů.

125

Obr. 49. Březnice u Bechyně. Srovnání procentuálního zastoupení keramiky hrubé (šedá) a jemné keramické třídy (tmavě šedá) z vybraných objektů (podle Chvojka – Šálková v tisku).

Ve třech analyzovaných ţlabech výrazně převaţují nálezy hrubé keramické třídy, v objektu č. 1/05 dosahoval její podíl dokonce 98 %. Naproti tomu značně vysoké procento podílu jemné keramiky vykazují obě soujámí – v obou je zastoupení této keramické třídy shodně 33 %. Ve všech objektech se v poměrně vysokém počtu vyskytovala i mazanice a zlomky závaţí (ve zlomkovém stavu v naprosté většině případů od sebe neodlišitelné), v tomto směru opět vyniká objekt 1/05 s počtem těchto zlomků téměř 1400. Uvedený první ţlab pak obsahoval i 29 celých nebo velkých torz jehlancovitých závaţí, která jsou v jiných typech objektů zastoupena jen marginálně. Další typy artefaktů (jako např. kamenné či bronzové) se v ţádném objektu nevyskytly v tak velkém mnoţství, abychom je mohli povaţovat za omezené pouze pro určitý typ objektu. Na základě provedeného archeologického i archeobotanického rozboru (provedeném na jiném místě T. Šálkovou; srov. Šálková 2010; Chvojka – Šálková v tisku) ţlabovitých objektů je moţné shrnout argumenty pro jednotlivé moţnosti jejich interpretace. 126

Zejména v německé a rakouské literatuře se nejčastěji setkáváme s názorem o souvislosti ţlabů s textilní produkcí, konkrétně bývají tyto objekty povaţované za základové ţlaby pod tkalcovské stavy. Argumentem zde bývá nejčastěji hojný výskyt hliněných závaţí, která jsou v některých případech na dně ţlabů záměrně vyskládaná (srov. Schmotz 1988; Dobiat 1990, 50-53, Abb. 5-6, 25, 27; Hofmann 2008, 133). Pro tuto argumentaci nahrává také nálezová situace na některých bavorských sídlištích, na nichţ se ţlaby nalezly v interiérech domů. Tak např. čtyři ţlaby severo-jiţní orientace ze sídliště v Straubing-Öberau se nacházely při východních stěnách v interiérech staveb kůlové konstrukce. Vzhledem k nálezům jehlancovitých závaţí je autoři výzkumu interpretovali rovněţ jako základy pod tkalcovské stavy (Geck – Seliger 1990, 49, Abb. 20). V nedávné době zkoumané sídliště v Neufahrn poskytlo celkem osm lineárních ţlabů, opět všechny se severo-jiţní orientací, coţ se dle autora výzkumu nápadně shoduje s orientací téměř všech kůlových staveb na sídlišti (Koch 2004, 47-48, Abb. 39-40). Proti interpretaci většiny ţlabů jako „tkacích jam“ však mluví nerovná dna těchto objektů, navíc na lokalitě nebylo nalezeno ţádné závaţí. Pouze jeden ţlab měl rovné dno a v něm dvě kůlové jamky vzdálené od sebe 1,3 m, coţ by skutečně mohlo odpovídat zbytku tkalcovského stavu. Z březnických ţlabů by této interpretaci nejvíce odpovídal první ţlab (objekt č. 1/05; tab. 83), z jehoţ výplně pochází 29 celých jehlancovitých závaţí nebo jejich velkých zlomků. Existenci dřevěné nosné konstrukce naznačují u tohoto ţlabu dvě kůlové jamky v kratších stranách, kterou si můţeme skutečně představit jako konstrukci pro tkalcovský stav. Vzdálenost obou jamek sice činí více neţ 4 m, i takovéto dlouhé stavy jsou však z pravěku známy (srov. např. rekonstrukci u Dobiat 1990, 83 – Abb. 5). Do souvislosti s tkaním dává březnické ţlaby ve svém článku i J. Bouzek (2006), podobné neolitické ţlabovité objekty spojuje s tkaním i D. Gronenborn (1989). Uvést musíme i skutečnost, ţe mnoho rostlin, jejichţ rostlinné makrozbytky z březnických ţlabů pochází, mohou být vyuţity jako barvířské (Šálková 2010, 185-186). Druhou interpretací spojenou se ţlabovitými objekty můţe být jejich souvislost s hrnčířskou výrobou. Tomu by mohly nasvědčovat především velké kumulace přepálené keramiky i dalších artefaktů. Tisíce keramických torz či zlomků skutečně naznačují lokální keramickou produkci, zdá se však, ţe ţlabovité objekty nemají s touto výrobou přímou souvislost. U ţádného ţlabu v Březnici není doloţeno primární propálení stěn, které by ukazovalo přítomnost ohně (tu pak vyloučila i opakovaná měření magnetické susceptibility, provedená u několika březnických ţlabů A. Majerem z Volyně). Přepálené pak nejsou jen keramické artefakty, ale i kamenné předměty, závaţí či mazanice a rovněţ i vrstvy ve výplních ţlabů, které naznačují spíše „úklid“ spálených pozůstatků nadzemních konstrukcí objektů po poţáru (viz dále). Výjimku v tomto směru představuje jeden březnický ţlab – objekt 6/07, v jehoţ výplni bylo nalezeno několik hliněných koulí (tab. 87) a také vrstva hlíny, odpovídající svým sloţením materiálu uvedených koulí. V tomto případě můţeme předpokládat spojitost tohoto objektu s uskladněním hrnčířské hlíny, jak ukazují i analogie z jiných lokalit s obdobnými nálezy (např. Pleinerová 2003). Zmínit v této souvislosti můţeme i jiţ uvedený první ţlab (č. 1/05) z Březnice, který má těsnou prostorovou vazbu na blízký objekt č. 3/05, interpretovaný jako pozůstatek pícky; v objektu 3 vypálená, resp. přepálená keramika tak mohla být házena do sousedního ţlabu. Další z moţných výkladů ţlabovitých objektů je jejich spojitost s kultovními aktivitami. Můţeme v této souvislosti poukázat na podivuhodnou shodu se severo-jiţní orientací téměř všech zjištěných ţlabů a pak i na deponie celých nepřepálených jemných nádobek, příp. i dalších mimořádných artefaktů (tzv. zoomorfní nádobka v objektu 1/07 v Březnici: Beneš – Chvojka 2008, obr. 26; zlomek měsícovitého podstavce ze ţlabu v Nynicích: Metlička 2004, 328). Jako doklad ceremoniálního uloţení či obětování artefaktů, a to zvlášť do obou částí

127

objektu, je interpretována nálezová situace u ţlabu na lokalitě v Untermässing (Nadler – Pfauth 1992). Stejnou interpretaci přinesl i P. Honig v případě ţlabu z pozdněbronzového sídliště v Greding, při jehoţ severním konci byl nalezen depot tří nádob, další tři nádoby byly postaveny na jiţním okraji ţlabu. V objektu se nacházely také kosti patrně z jedné ovce nebo kozy (Honig 2001, 27, Abb. 14). M. Metlička vyslovil v této souvislosti názor, ţe pokud se na sídlišti objevuje jeden ţlab nebo několik ţlabů na sebe navazujících, mohlo by se jednat o doklad kultovního charakteru ţlabů (Metlička 2004, 329). Lokality s více ţlaby a především sídelní areál u Březnice s celkem deseti ţlaby pravděpodobně z jednoho časového horizontu však pohled na tento specifický typ objektů mění. Další interpretace ţlabovitých objektů jsou jiţ výjimečné. Zmínit můţeme názor P. Honiga, který u ţlabu z Mühlhausen-Ehingen uvádí jako moţné interpretace objekt k vysoušení obilí, k dopékání pokrmů nebo k vypalování keramiky (Hald 2002). Ani u březnických ţlabů nelze taková vysvětlení vyloučit, ve většině ţlabů se nacházejí kamenné podloţky či otloukače, které mohly slouţit k úpravám pokrmů. Uvedené interpretace by mohla podporovat i nálezová situace z objektu 12/06, kde cca 50 cm jiţně od ţlabu bylo zachyceno propálené podloţí. Obdobná nálezová situace se však u jiných ţlabů neopakovala. Pokud by primární funkcí ţlabů bylo vysoušení obilí či dopékání pokrmů, zkoumané výplně by jistě byly sekundární. V neposlední řadě musíme vzít do úvahy i primární funkci ţlabů jako odpadních objektů. Prakticky všechny ţlaby v Březnici měly jednotnou výplň, nasypanou buď v jednom okamţiku a nebo ve velmi krátké době. Dokládají to rovněţ artefakty, které bývají lepitelné z různých úrovní výplní, a také rostlinné makrozbytky, které sice vykazují drobné odchylky, jejich charakter je však v jednotlivých zachycených vrstvách obdobný. Výjimkou je v tomto smyslu pouze objekt č. 6/07, který se zdá být místem deponování hrnčířské hlíny (viz výše) a aţ později byl zasypán horní vrstvou výplně. Je přitom pochopitelně nasnadě otázka, proč by byl odpad uklízen do shodně severo-jiţně orientovaných ţlabů a nikoliv do „běţných“ sídlištních jam. Určitou moţnost vysvětlení by mohly nabídnout silně přepálené výplně, zbytky stavebních konstrukcí (včetně početných nálezů profilované mazanice, v některých případech i s 1-4 vrstvami bílých vápenatých nátěrů) i artefakty, které by mohly být pozůstatky po poţáru staveb, který mohl být jak nechtěný, tak teoreticky i záměrně vyvolaný (např. z důvodů sanitárních, hygienických, společenských /kupř. při úmrtí majitele objektu/ či rituálních?; srov. Bönisch 2005, 457; Thér – Prostředník 2009). Snad i zdánlivě záměrné uloţení jemných nepřepálených nádobek do některých ţlabů můţe mít vazbu na určité neprofánní vysvětlení takového „úklidu“ (srov. Bönisch 2005, 458: „spálené pohřby domů“ s přidanými obětinami – nepřepálenými nádobkami apod.), zde se však jiţ dostáváme do roviny spekulací. Kaţdopádně je velmi pravděpodobné, ţe ţlaby skutečně slouţily k ukládání spálených pozůstatků nadzemních konstrukcí objektů a poničených i nepoškozených artefaktů, smysl tohoto odklízení nám však uniká. Rovněţ tak není jasná vzdálenost místa shoření od místa uloţení spálených pozůstatků. 5.4. Movité artefakty a ekofakty Mlado- a pozdněbronzová sídliště jsou v celé střední Evropě charakterizována velkým mnoţstvím především keramických nálezů, především zlomků i celých nádob (srov. např. pro jiţní Německo Hofmann 2008). Jiţ jedno z prvních zkoumaných rovinných sídlišť v Bavorsku poskytlo mimořádný soubor celých nádob, z nichţ některé byly opatřeny typickou výzdobou (Eckes 1938; Hundt 1964, Taf. 66-69). Několik rekonstruovatelných nádob poskytlo i hornorakouské sídliště v Rüstorf, zmínit můţeme zejména vysoký dţbán s kulovitým tělem (zu Erbach 1985b, Taf. 72:B; táţ 1986, 175-176). Některá sídliště v Bavorsku přinesla

128

doklady i etáţovitých nádob, které bývají povaţované za doklady kontaktů s českými regiony. Příkladem je sídliště v Plankstetten v Horní Falci (Loré 1989, Abb. 56:1-2). Některé objekty poskytly extrémně velké mnoţství keramiky – např. v jedné jámě na sídlišti v Eching-Viecht u Landshutu bylo nalezeno téměř 13000 většinou druhotně přepálených keramických střepů o celkové hmotnosti 270 kg, které pocházejí z minimálně 100 nádob (Stapel 1997; Rind 2002, 282). Z jedné jámy na sídlišti v Thalmassing pochází cca 53 kg keramiky (Zuber 2000, 157), hmotnost keramiky ze sídliště v Altdorf dosahovala 78,7 kg, z nichţ plné dvě třetiny (58 kg) obsahovala jediná jáma (Stapel 1999, 31). Celkem asi 15000 keramických zlomků pochází ze sídliště v Dietfurt (Rind 1987b, 35). Soubor 13 celých nádob poskytl keramický depot ze sídliště v Altdorf (Engelhardt 1983, 59-60, Abb. 34). Jiná část tohoto sídliště, zkoumaná v roce 1995, přinesla tisíce keramických zlomků (Engelhardt a kol. 1995, 54). Na sídlišti v Altdorf byla keramika analyzována podrobněji. Za překvapující lze označit závěr, ţe zde výrazně převaţovala keramika jemné třídy – z 1052 kusů měla 655, tj. 62,3 %, zatímco keramika hrubá byla zastoupena jen v 37,7 %. U této jemné keramiky se objevuje i potuhování povrchu. U mnoha objektů však vykazuje keramika vysoké procento přepálených kusů (Stapel 1999, 28-30). Problémy ze zpracováním rozsáhlých souborů sídlištní keramiky řešili nedávno v západních Čechách J. Hůrková a M. Tetour vytvořením podrobné deskriptivní databáze (Hůrková – Tetour 2004). V poslední době se zpracováním mladobronzové sídlištní keramiky z Přeštic věnuje D. Hlásek který uvádí počet keramických nálezů na tomto sídlišti na minimálně 20000 (Hlásek 2010, 74). Sídlištní keramikou ze západočeských pozdněbronzových lokalit se podrobně zabývala V. Šaldová (Šaldová 1981a, 94-135; táţ 1983, 320-335). Na detailně analyzovaném sídlišti v Náklově zjistila 11 celých nádob a 5044 keramických zlomků, mezi nimiţ výrazně převaţuje keramika hrubé třídy (84 %). Keramiku z jihočeských rovinných sídlišť doby popelnicových polí analyzoval a nedávno publikoval autor této práce (Chvojka 2009a). Od té doby přibylo v tomto regionu několik nových sídlištních lokalit s mnoţstvím keramických artefaktů (zejména sídliště stupně Ha A2 v Březnici a ve Hvoţďanech a ze stupně Ha B sídliště v Senoţatech a v Písku – nemocnici), které však budou podrobněji zpracované a zhodnocené na jiném místě. Tavbu bronzu ukazují hliněné dyzny. Jedna pochází ze sídliště v Straubing-Öberau (Geck – Seliger 1990, 50), zlomek pravděpodobně další výfučny byl nalezen na sídlišti v Greding (Honig 2001, 59, Taf. 28:241). Zlomek dyzny poskytlo také sídliště v Altdorf, kde byl nalezen i fragment tyglíku (Stapel 1999, 52). Osm keramických zlomků s natavenou bronzovinou na vnitřní straně uvádí J. Hůrková ze sídliště ve Zbůchu v západních Čechách, jejich interpretace jako zlomků tyglíků je však problematická (Hůrková 2002, 43). V jiţních Čechách zatím ţádný doklad metalurgické keramiky z rovinných sídlišť neznáme (srov. Chvojka 2009a, 83). Mezi zvláštními formami nádob můţeme uvést sací nádobky, nalezené na sídlištích v Altdorf (Engelhardt 1983, 59, Abb. 34), Aiterhofen (Hundt 1964, Taf. 70:8), Straubing (Hundt 1964, Taf. 102:9), Burgweinting (Dallmeier – Froschauer 1996, 74, Abb. 45) a Geiselhöring (Hofmann 2008, 177-178, Taf. 20:3). Jen v krátké zmínce je uvedena sací lahvička ze sídliště v Thalmassing (Breinl – Koch 1986, 61). V západních Čechách byl za fragment sací nádobky označen malý zlomek ze sídliště v Náklově (Šaldová 1983, 328, obr. 10:27). Celá nádoba, odpovídající tvarově sacím nádobkám, avšak nemající „sací“ otvory, byla nalezena v jednom ţlabu (objektu 1/07) v Březnici (Beneš – Chvojka 2008, obr. 26). Podle V. Podborského však nepatří k sacím, ale ke stylizovaným zoomorfním nádobám (Podborský 1982, 14, obr. 10).

129

Jiným neobvyklým tvarem je cedníkovitá nádoba vejčitého tvaru z pozdněbronzového sídliště v Tlučné, kterou však autor nálezu interpretoval vzhledem ke značnému rozměru otvorů jako cedníkovitou naběračku na vyndavání pevných předmětů větších rozměrů (Metlička 1990, 90, obr. 3:9). Unikátní jsou keramické zvířecí plastiky, nalezené např. na sídlišti v Giebelstadt-Eßfeld v dolních Francích (Hoppe 2000, Abb. 43:1). Jedinou zvířecí plastikou z jihočeského regionu je drobná bezhlavá figurka z jednoho soujámí v Březnici (nepublikováno). Několik sídlišť ve sledované oblasti poskytlo nálezy tzv. měsícovitých idolů či postavců (v německém ekvivalentu „Mondidole“, „Mondhörner“, „Tonhornobjekte“, „Mondbilder“, „Feuerböcke“ aj.; k terminologii např. Fankhauser 1989, 126; Hager 2007). Jedná se o ploché deskovité předměty jehlancovitého průřezu, v klasické podobě s vytaţenými „rohy“ a připevněné ve vertikální poloze na okrouhlé desce. Takové předměty jsou známé z bylanské kultury i ze sousedních skupin starší doby ţelezné (srov. např. Filip 1936-1937, 28 – obr. 11), jejich přímí předchůdci jsou však doloţeni jiţ v mladší a zejména v pozdní době bronzové (Hrala 1973, 76; Chvojka – Parma v tisku). Většina výkladů spojuje tyto předměty s rituální funkcí v souvislosti s kultem měsíce nebo býka (s poukazem na jejich vytaţené rohy). Podle H. Steuer připomínají „měsícovité podstavce“ znázornění lodi, která má své pevné místo v symbolické sféře doby popelnicových polí (Steuer 1993). Objevil se také názor o souvislosti těchto předmětů s kultem úrody a plodnosti (Mandera 1962, 292; Nagy 1979, 73). Převaha nálezů ze sídlištního prostředí dává moţnost i jejich „praktického“ výkladu, jako např. součásti krbu – podstavce pod roţeň („Feuerbock“; v tomto případě by ovšem musely být nalezeny párově, coţ nebývají; srov. Goetze 1976, 137; Probst 1996, 284) či o jejich funkci akroteria, tj. ozdobného článku na vrcholcích střech domů (Goetze 1976; Kerner 2001, 96, Abb. 18). Objevují se i názory o jejich funkci jako opěrky hlavy či šíje (Steuer 1993, 82) nebo v případě „idolů“ připevněných na kruhových deskách jako poklic či poklopů pohřebních uren (Goetze 1976, 137-138) či symbolického znázornění krbů (Nebelsick 1994). Podle V. Šaldové mohly velké stabilní exempláře, které mívají někdy na povrchu stopy po ohni, slouţit k praktickým účelům (podstavce pod roţeň), zatímco malé plastiky lze spojit s kultovní funkcí ohně a krbu, který byl středem domu a sídlem předků a domácích bůţků (Šaldová 1965b, 88; táţ 1981a, 135136). Se zápalnými oběťmi spojuje funkci podstavců také I. Hägg (Hägg 1995, 231). Z dalších interpretací můţeme zmínit ochranné talismany v chatách či chlévech, měsíční kalendář, astronomicko-geodetickou měřící pomůcku (Kerner 2001; Hager 2007, 3, 5), lampu či napodobeninu řeckého kernosu (Nagy 1979, 72) aj. Zvláště hypotézu o kalendářní funkci těchto předmětů někteří autoři detailně propracovali: podle důlků či vrypů na některých podstavcích mohly být počítány dny, do proraţených otvorů v podstavcích mohla být nastrkována barevně odlišená dřívka, která by ukazovala týdny, měsíce či roky apod. (např. Terţan 1994, 518-519; Kerner 2001, 88). Devět vytaţených růţků a pět kulatých otvorů pod nimi na podstavci z Mainz-Hechtsheim slouţilo podle W. Diehla rovněţ ke kalendářnímu účelu – ať lunárnímu nebo solárnímu (Diehl 1986). Podle D. Hager byly podstavce vyráběny nejspíše pro jednorázový nebo krátkodobý účel, neslouţily tedy jako dlouhodobý kultovní objekt či idol. Jejich účel mohl podle této autorky souviset s ceremoniálními praktikami souvisejícími např. s ročním či ţivotním cyklem, se stavbou či opravami domu, obnovováním krbu apod. Podstavce různých tvarů a výzdob mohly být pouţívány k různým konkrétním obřadům (Hager 2007, 8). Je však třeba připomenout, ţe na nich postrádáme jakékoliv pracovní stopy, které by ukazovaly na jejich původní účel. Mlado- a pozdněbronzové měsícovité podstavce jsou rozšířené po celé střední Evropě, včetně oblasti hornodunajských popelnicových polí. Nálezy těchto předmětů zmiňuje z řady bavorských sídlišť jiţ J. J. Hundt (Hundt 1964, 16, Taf. 70:10, 84:17, 98:13, 99:29, 106:16-17

130

aj.). Další dva exempláře poskytlo také sídliště v Geiselhöring (Hofmann 2008, 178, Taf. 6:2, 50:1). Minimálně šest měsícovitých idolů bylo nalezeno v různých částech sídliště v Neufahrn, většina z nich pochází z výše uvedených ţlabovitých objektů (Koch 2004, 48, Abb. 40, 41:4). Zlomky z několika takových exemplářů pocházejí ze sídlišť v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 82-83, Abb. 14-15), Hienheim (Kruyff – Modderman 1979, 8), Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 55, Abb. 24:1-3; Stapel 1999, 52), Mintraching (Loré 2005, 30) a Thalmassing (Breinl – Koch 1986, 61; Schopper 1989, 89; Zuber 2000, 156, Abb. 17:1,3, 19:1-2). Zlomek zvířecí hlavičky, povaţované za ukončení takového podstavce, byl nalezen i na sídlišti stupně Ha B3 v Tückelhausen v Dolních Francích (Wamser 1983). Několik analogických předmětů známe i z Čech. V západních Čechách je uváděno několik nálezů tohoto typu, pocházejících většinou ze sídlišť stupně Ha B, příp. i závěru stupně Ha A: Tupadly (Jílková 1960, obr. 10), Tajanov (Čujanová-Jílková 1968, obr. 1), Radčice u Plzně (Šaldová 1965b, 91 – obr. 12:8; táţ 1981a, 135-136, obr. 13:29), Náklov (Šaldová 1983, 333334, obr. 8:39), Nynice (Šaldová 1991, 418, obr. 6:15), Přeštice (Čedíková 2008, 60, obr. 10:13) nebo výšinné sídliště u Radobyčic (Šaldová 1981b, Abb. 2:12). Drobnější stavbu měly dva ve zlomcích dochované exempláře z hrobu v Nynicích a z Okrouhlého Hradiště (Šaldová 1965, 91 – obr. 12:4-5). Jediným representantem tohoto typu předmětu v jiţních Čechách je zlomek ze sídliště ve Strakonicích, datovaného do závěru pozdní doby bronzové (Michálek 2002, 63-64, obr. 13:4). Předmět je vymodelován z hrubé hlíny, pouze jedna plocha je hladká a zdobená ţlábkovanou výzdobou. To by snad mohlo nasvědčovat funkci jakéhosi „oltáříku“ (srov. Bouzek 1963, 105; Šaldová 1981a, 135-136), situovaného tak, ţe se k němu přistupovalo pouze z této jediné upravené strany. Zde se ovšem pohybujeme pouze v hypotetické rovině. Strakonický nález je však k celkové terénní situaci (nalezen uvnitř patrně kruhového areálu vymezeného ţlabem spolu se shlukem celých nádob) moţné pokládat spíše za doklad jakéhosi obřadního předmětu. Z jiţních Čech je téţ zmiňován blíţe nepopsaný mazanicový „oltář“ s mnohonásobnými vápenatými nátěry, který byl nalezen spolu s celými nádobkami a shluky zvířecích (?) kůstek v úzké oválné jámě v Bernarticích, který však zatím nebyl podrobně publikován (Beneš – Břicháček 1978, 11). Podobnou stavbu jako měsícovité podstavce mají i keramické předměty, označované někdy jako „hřebenové tašky“ (Firstziegel). Tři zlomky takového předmětu poskytla jedna jáma ze sídliště v Riekofen, zlomky dalších jsou uváděny i z několika jiných bavorských sídlišť (Bürger 2002, 124-136). K výjimečným nálezům, patří keramické razidlo ze sídliště v Greding, které má na své podstavě tři koncentrické důlky (Nadler – Frank 1995, 60, Abb. 28:2). Mohlo se jednat o předmět určený k označování některých výrobků, např. textilu, jeho přesnou funkci však neznáme. V blízkém okolí sídliště v Greding najdeme pět dalších analogických či podobných razidel (Honig 2001, 60-61, Abb. 48). Do přechodného období mezi stupni Ha B a Ha C náleţí zlomek keramického disku s motivy slunce, který byl nalezen na sídlišti v Trailsdorf (Castritius – Ettel 1992, 67, Abb. 29:1). Zlomky dvou plných keramických disků, interpretovaných jako pečící talíře, podloţky nebo pokličky, pochází ze západočeského pozdněbronzového sídliště v Radčicích (Šaldová 1981a, 135, obr. 12:44, 15:49). Z jihočeských rovinných sídlišť jsou známé dva podobné nálezy: první, pocházející objektu 1 na sídlišti v Číţové, má jednu plochu zdobenou důlky, které se snad koncentricky stáčejí kolem středu (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004b, obr. 10:9). Přestoţe se jedná o poměrně malé torzo, můţeme v tomto případě uvaţovat snad o ploché kruhové desce, která mohla slouţit jako poklička, podloţka apod. Druhý jihočeský exemplář pochází ze sídliště stupně Ha B u Strakonic (Michálek 2002, 58, obr. 11:17).

131

S výrobou keramiky mohou souviset keramická kolečka, která však někdy mohou být pokládána i za polotovary přeslenů. V západních Čechách jsou známa z celkem šesti mladobronzových sídlišť (Hůrková 2002, 44; Čedíková 2008, 60, obr. 10:12), v jiţních Čechách jsou v sídlištním prostředí poměrně hojně rozšířené (Chvojka 2009a, 81). Poměrně vzácné jsou v celé sledované oblasti keramické přesleny. Jeden přeslen se zdobenou hranou pochází ze sídliště v Geiselhöring (Hofmann 2008, 133, Taf. 6:6), jiný z Greding (Honig 2001, 59, Taf. 34:398), promačkávané hrany mají dva přesleny ze Straubing (Hundt 1964, Taf. 98:12, 99:21). Bohatou rytou a bodovou výzdobou je zdoben přeslen z Aiterhofen (Hundt 1964, Taf. 70:9). Přeslen je uváděn i ze sídliště v Thalmassing (Schopper 1989, 89), jeden jistý dvojkónický a jeden nejistý pocházejí ze sídliště v Altdorf (Stapel 1999, 39-40) a několik přeslenů je zmíněno i ze sídliště v Burgweinting (Dallmeier – Froschauer 1996, 74). Také v západočeských mladobronzových sídlištích jsou přesleny poměrně vzácné, většina z nich je přitom vybroušena ze střepů nádob (Hůrková 2002, 43). Do pozdní doby bronzové náleţí dvojkónický přeslen s vrypy na boční hraně ze sídliště v Radčicích u Plzně (Šaldová 1981a, 135, obr. 17:33), stejně starý je i fragment kuţelovitého přeslenu ze sídliště v Náklově (Šaldová 1983, 333, obr. 8:41). Dvojkónický keramický předmět z Tlučné je spíše neţ za přeslen moţné označit za korálek (Metlička 1990, 90, obr. 3:9). Z jihočeských lokalit doby popelnicových je zatím známo pouhých deset přeslenů (Chvojka 2009a, 80-81; nejnovější nález kuţelovitého přeslenu ze Senoţat zatím nebyl publikován). Z obou publikovaných ţlabů na sídlišti v Künzing-Pleinting pochází velký soubor hliněných jehlancovitých závaţí i keramických kruhů, které K. Schmotz interpretuje rovněţ jako tkalcovská závaţí (Schmotz 1988, 105). Nálezy 35 hliněných závaţí a minimálně šesti keramických kruhů pocházejí i z několika objektů ze sídliště v Altdorf; i v tomto případě jsou kruhy dány do souvislosti s tkalcovskými závaţími (Stapel 1999, 39-40). Celá sada hliněných jehlancovitých závaţí pochází i ze ţlabu v Untermässing (Nadler – Pfauth 1992, 56), sedm závaţí bylo nalezeno pohromadě v jednom objektu v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 55). Dva celé a zlomek dalšího keramického kruhu pochází i ze sídliště v Thalmassing (Breinl – Koch 1986, 61; Schopper 1989, 89, Abb. 53:11; Zuber 2000, Abb. 19:3), zlomky kruhů pocházejí i ze sídlišť v Atting, Straubing a Straßkirchen (Hundt 1964, Taf. 79:29, 95:22, 107:19). Ze sídliště v Greißing je znám zlomek kruhu zdobený šrafovanými trojúhelníky (Hundt 1964, Taf. 109:24). Ze západočeských sídlišť můţeme uvést zlomek kruhu z Nynic (Šaldová 1981a, 135, obr. 4:26). Několik kruhů poskytla i jihočeská sídliště (Chvojka 2009a, 82). Výrobu keramiky dokládají hliněné koule nebo hroudy hlíny s otisky lidských prstů. Jeden takový pochází z bavorského sídliště v Geiselhöring (Hofmann 2008, 133, Taf. 51:2). Výrobu keramiky pak na této lokalitě dokládají i kamenná hladítka a kousky grafitu (Hofmann 2008, 133). Několik analogických hliněných koulí nalezl K. Schmotz při výzkumu sídliště v Künzing-Pleinting, kde jsou rovněţ označované jako připravená hlína k výrobě keramiky (Schmotz 1988, 105, Abb. 5:7). Stejnou interpretaci má i hliněná hrouda ze sídliště v Altdorf (Stapel 1999, 30). Několik hliněných hroud, některé i s otisky prstů, uvádí J. Hůrková ze západočeských mladobronzových sídlišť (Hůrková 2002, 44). Minimálně pět hliněných koulí, některé i s otisky prstů, pocházejí ze ţlabovitého objektu č. 6/07 z Březnice (tab. 87), kde byly patrně deponovány spolu s vrstvou stejné hlíny; nepochybně se i v tomto případě souvisí tyto nálezy z hrnčířskou produkcí. Běţné jsou rovněţ nálezy mazanice, které většinou nebývají podrobněji hodnoceny. Jen zřídka se objeví metrické údaje, jako např. ze sídliště v Thalmassing, kde bylo ve výplni jedné jámy nalezeno asi 1,7 kg spálené hlíny (Zuber 2000, 136). Podrobněji se mazanicí zabývala

132

A. Stapel, a to v souvislosti se zpracováním nálezů ze sídliště v Altdorf. Jednotlivé kusy mazanice rozčlenila podle stop po konstrukcích do sedmi skupin. Některé objekty na tomto sídlišti přitom obsahovaly velké mnoţství mazanice: z jedné jámy pochází např. 53 kg mazanice, z jiné 22 kg. Nemuselo se ovšem jednat pouze o výplně či omazávky stěn domů, ale i o zbytky dusaných podlah či zbytky konstrukcí pecí apod. (Stapel 1999, 43-44). Naopak pro západočeská sídliště pozdní doby bronzové uváděla V. Šaldová jen ojedinělé nálezy mazanice a jejich obecně malé mnoţství (Šaldová 1981a, 136). Pozdější nálezy však tuto teorii nepotvrdily. Tak např. ţlabovitý objekt ze sídliště v Nynicích byl mazanicí celý zaplněn; z více neţ 10 kg mazanice pochází mnoţství profilovaných kusů s otisky kůlů a dalších stavebních konstrukcí (Šaldová 1991, 418, obr. 6:6-14). Sídliště v Ostrově u Stříbra poskytlo celkem 732 zlomků mazanice o celkové váze přes 12 kg, z nichţ 66 neslo stopy konstrukčních prvků (Tetour 2007, 222, 225, obr. 16, graf 3). Ve srovnání s předchozími epochami je z rovinných sídlišť doby popelnicových polí v hornodunajském kulturním prostoru známo nejen více nálezů bronzových artefaktů, ale z některých sídlišť pocházejí i doklady metalurgické produkce. Příkladem je bavorském sídliště v Geiselhöring, kde intenzivní kovoliteckou aktivitu dokládají početné strusky a slitky, pískovcové licí formy aj. (Hofmann 2008, 132-133). Výrobu textilu zde pak mj. dokládá i nález bronzové šicí jehly (Hofmann 2008, 133, Taf. 3:9). Tento i další bronzové artefakty z tohoto sídliště (několik jehlic a jejich zlomků, nůţ, zlomek opaskové zápony, amorfní zlomky; Hofmann 2008, 139-142) jsou povaţované za ztracené a druhotně náhodně přimíchané do spáleného sídlištního odpadu. Další sídliště s mnoţstvím dokladů výroby a zpracování kovových artefaktů bylo nedávno prozkoumáno u švábského Schwabmünchen – vedle několika ohnišť a pecí jí dokládá především jáma se zlomky licích forem, kousky přepálené hlíny a zdobenou bronzovou tulejí (Mühlemeier 2005, 34-35, Abb. 36). Lokální zpracování a výrobu bronzových artefaktů dokládá i jeden objekt ze sídliště v Straubing-Öberau, v němţ byly vedle zbytků konstrukce tavící pece a hliněné dyzny nalezeny i strusky (Geck – Seliger 1990, 50). Výrobu bronzových předmětů na sídlišti v Dietfurt dokládá kamenná licí forma na srpy a pak několik bronzových artefaktů – nůţ, šipky a zlomky jehlic (Rind 1987b, 38, Abb. 25). Na sídlišti v Altdorf naznačují lokální metalurgickou produkci nálezy dyzny, tyglíku a kovové strusky (Stapel 1999, 52). Jiná jihoněmecká sídliště sice neposkytla doklady metalurgické produkce, v mnoha případech však z nich pochází více bronzových předmětů, vesměs povaţovaných za ztracené či zanechané při nebo po zániku sídliště. Několik bronzových artefaktů, mj. celá bronzová jehlice, zlomky hrotů šípů či spirálek pocházejí ze sídliště v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 55, Abb. 24:5). Z jediného podrobněji publikovaného objektu ze sídliště v Thalmassing pochází 5 bronzových předmětů – 3 jehlice, razidlo a amorfní zlomek; další jehlice pak pochází i z dalšího objektu na lokalitě (Zuber 2000, 157, Abb. 17:4-8). Řadu bronzových nálezů ze sídlišť v Straubing a jeho okolí publikoval H. J. Hundt (Hundt 1964, Taf. 70:23, 85:9, 90:3-6, 91:3, 94:15, 95:12 aj.). Drobná bronzová jehlice s dvojkónickou hlavicí pochází ze sídliště ve Wasserburg a. Inn (Steffan 1991, Abb. 44:4). Jehlice s dvojkónickou hlavicí byla nalezena i na sídlišti v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 82, Abb. 13:1), jehlice s malou vázičkovitou hlavicí pochází i ze sídliště v Hienheim (Kruyff – Modderman 1979, 11, Abb. 8). V jedné jámě na sídlišti v Aiterhofen byla nalezena jehlice s číškovitou hlavicí, která má svůj původ patrně na moravském území (Rühl 1997, 86, Abb. 45:1). Na sídlišti v Greding byla nalezena jehlice s vázičkovitou hlavicí, rydlo a drobný bronzový náramek (Nadler – Frank 1995, 60, Abb. 28:4; Honig 2001, 62). Zlomky bronzových jehel z jehlic, které nelze přesněji typologicky ani chronologicky zařadit, pocházejí ze sídliště v Thalmassing (Schopper 1989, 89). Na sídlišti v Altdorf poskytlo bronzové nálezy celkem 5 objektů, z nichţ pochází mj. i

133

zlomek opaskové zápony ze stupně Ha A (Stapel 1999, 45). Na nedalekém sídlišti v Altheim pak byl nalezen bronzový krouţek a v jiném objektu fragmenty bronzového plechu (Stapel 1999, 69, 74). Ve studni, prozkoumané na sídlišti v hornobavorském sídlišti v Germering, bylo nalezeno nebývale velké mnoţství bronzových artefaktů, interpretovaných jako obětiny – jednalo se např. o pět jehlic, dva závěsky, nůţ nebo hákovitý předmět, který dosud nebyl v sídlištním prostředí nalezen (Schefzik 1998, 32, Abb. 18). Z dvou desítek studní v bavorském Atting nepocházejí (přes velmi dobré podmínky, projevující se kvalitním dochováním obvodového dřeva studní) ţádné dřevěné artefakty, pouze jedna bronzová teslice se středovými laloky (Koch 2006, 76, Abb. 10). Několik bronzových předmětů bylo nalezeno i na hornorakouských sídlištích. Ze Schönering jsou uváděny, vedle početné keramiky, také nálezy bronzové jehlice a noţe (Reitinger 1968, 473). Blíţe nespecifikovaná je také bronzová jehlice ze sídliště u Steyregg (Ruprechtsberger 2003b, 74). Naproti tomu velmi málo bronzových nálezů je dosud známo ze západočeských sídlišť. Jediné západočeské pozdněbronzové sídliště s nálezem bronzů je lokalita v Radčicích u Plzně, odkud pochází dlátko a jehlice (Šaldová 1981a, 136, obr. 12:1, 13:1). Blíţe nedatovaný je pak zlomek bronzové dýky z polykulturního sídliště v Nýřanech, který můţe spadat do mladší i pozdní doby bronzové (Čechura 2009, 30). Z jihočeských sídlišť známe větší mnoţství bronzových artefaktů, mezi nimiţ převaţují jehlice, jednotlivě pak byly nalezeny i sekera, srp, dláto, šídlo a nůţ (Chvojka 2009a, 108, tab. 21). Stejně jako v předchozích úsecích doby bronzové je i v tomto období z rovinných sídlišť známo mnoţství kamenných artefaktů. Hojné nálezy kamenných podloţek a třecích kamenů jsou uváděny z bavorských sídlišť v Geiselhöring (Hofmann 2008, 133), Altdorf (Stapel 1999, 42) a Altheim (Stapel 1999, 69). Dvě podloţky byly nalezeny při dně jednoho objektu v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 55), dvě podloţky pocházejí také ze sídliště v Greding (Honig 2001, 61). Kamenná podloţka ze sídliště v Graben slouţila pravděpodobně k přípravě pokrmů, jak naznačuje blízké ohniště a tři stojící keramické zásobnice (Dietrich – Sorge 1991, 76). Dokladem roztírání barev je nález ţulového fragmentu z bavorského sídliště v Geiselhöring, na jehoţ opracovaných stranách se nalezly zbytky červené hlinky (Hofmann 2008, 133). Na většině západočeských mladobronzových sídlišť byl nalezen alespoň jeden zlomek kamenné podloţky, jejich největší počet (16) poskytlo sídliště v Radčicích u Plzně (Hůrková 2002, 42). Ţulová podloţka byla nalezena i v Schönering v Horním Rakousku (Reitinger 1968, 473). Z jiţních Čech bylo v roce 2008 známo celkem 39 podloţek, z nichţ 33 poskytla rovinná sídliště (Chvojka 2009a, 108-109, tab. 22). Na mnoha sídlištích se nalezly také kamenné otloukače. Uváděny jsou např. ze sídlišť v Aiterhofen (Rühl 1997, 86), Altdorf (Stapel 1999, 42), Altheim (Stapel 1999, 69) či Greding (Honig 2001, 61, Taf. 28:243). Ze zmíněného sídliště v Altdorf jsou publikovány i pískovcové brousky a oblázky, které mohly snad slouţit jako vařící kameny (Stapel 1999, 42). Stejně jsou interpretovány křemencové oblázky „ušlechtilého vejčitého tvaru a pěkného vybarvení“ z pozdněbronzového sídliště v Náklově (Šaldová 1983, 335, 9:28, 10:34-35). Křemenné drtiče poskytla i západočeská pozdněbronzová sídliště v Radčicích (Šaldová 1981a, 136) a zmíněné sídliště v Náklově (Šaldová 1983, 335, obr. 8:38, 13:8). Kamenná hladítka pocházejí např. z jednoho objektu v bavorském Geiselhöring (Hofmann 2008, 133) nebo ze sídliště v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 82, Abb. 13:3). Kamenný valoun se stopami opracování na povrchu pochází ze sídliště v KünzingPleinting (Schmotz 1988, 106, Abb. 6:8). Výjimečným nálezem je zlomek kamenné

134

pískovcové koule s otvorem pro násadu z Náklova, který V. Šaldová označila za odznak moci – „palcát“ (Šaldová 1983, 335, obr. 13:3). Z oblasti hornodunajského kulturního okruhu byly zatím pouze v jiţních Čechách pro mladší a pozdní dobu bronzovou doloţeny kamenné palice s oběţným ţlábkem, které jsou zde známé ze tří lokalit – rovinných sídlišť v Raděticích, Černýšovicích a Strakonicích (Chvojka 2009a, 109). Bavorské sídliště v Geiselhöring poskytlo celý soubor kamenných kadlubů, vyrobených z pískovce a nesoucích stopy ţáru (Hofmann 2008, 142-145). Z rekonstruovatelných tvarů lze zmínit formu na odlévání břitev typu Kostelec, kadlub na odlévání šipek nebo masivní fragment (o velikosti 28 x 26 cm) na současné odlévání pěti tyčinkovitých předmětů (dle autorky publikace hřiven). Zlomek licí formy je uváděn také ze sídliště v Dietfurt (Rind 1987a; týţ 1992, 116). Jediným mladobronzovým kadlubem z rovinných sídlišť v západních Čechách je zlomek formy na odlévání dláta z Litic, jeho přesná datace však není zcela jistá (Hůrková 2002, 43). Snad ze sídlištního prostředí pochází i kamenná forma z Ţichlic (Smejtek 2000), nález je však zatím klasifikován jako ojedinělý. Z jiţních Čech ani z Horního Rakouska zatím ţádný kadlub z rovinných sídlišť tohoto období nepochází. Výjimečné jsou v mladší a pozdní době bronzové kamenné štípané artefakty. Ze sídliště v bavorském Gauting pochází silexová šipka (von Quillfeldt 1988, 54, Abb. 24), ze sídliště v Atting velká čepel (Hundt 1964, Taf. 79:32). Dvě čepele a tři odštěpky z pazourku byly nalezeny na sídlišti v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 55), jedna silexová čepel byla nalezena ve výplni objektu v Thalmassing (Zuber 2000, 157). Několik kamenných štípaných artefaktů, mj. i retušovaná šipka, bylo nalezeno i na sídlišti v Altdorf (Stapel 1999, 42-43), vzhledem k polykulturnímu osídlení lokality však není jejich datace jednoznačná. Sporná je i datace několika jihočeských nálezů kamenné štípané industrie z prostoru mlado- či pozdněbronzových rovinných sídlišť, ve většině případů se přitom můţe jednat o intruzi ze starších období (Chvojka 2009a, 110). Na sídlišti v Greding byla nalezena broušená kamenná sekerka eneolitického stáří, sekundárně pouţitá jako naklepávací kámen (Nadler – Frank 1995, 60, Abb. 28:3; Honig 2001, 61-62, Taf. 13:24). Stejně byly reutilizovány i zlomky dvou kamenných sekeromlatů z pozdní doby kamenné, nalezené v roce 2010 v kulturní vrstvě pozdněbronzového sídliště v Senoţatech v jiţních Čechách (nepublikováno). Západočeské mladobronzové sídliště v Hrádku poskytlo z objektu, označeného pravděpodobně za pec, soubor břidlicových kotoučů, které mohly mít souvislost (i s ohledem na místo nálezu) s výrobou keramiky. Stejnou funkci mohly mít i břidlicové destičky ze sídliště ve Slavošovicích (Hůrková 2002, 44). Vzhledem ke všeobecnému rozšíření tuhového nátěru na keramice doby popelnicových polí (srov. nejnověji Hlava 2008) nepřekvapí občasné nálezy hrudek surového grafitu. Tři malé tuhové kousky jsou uváděny z výplně jednoho objektu na sídlišti v Geiselhöring (Hofmann 2008, 133), jeden kousek surového grafitu je zmíněn na sídlišti v Thalmassing (Zuber 2000, 157). Nejvíce dokladů však pochází z jihočeského regionu, který je jedním z nejbohatších regionů na výchozy tuhy v celé střední Evropě (srov. Chvojka 1999). Při posledním shrnutí bylo v jiţních Čechách známých 31 hrudek tuhy, z nichţ 23 pocházelo z rovinných sídlišť (Chvojka 2009a, 111, tab. 23), od té doby se jejich počet zvýšil o další dvě, pocházející ze sídliště pozdní doby bronzové v Senoţatech. Z jedné jámy na sídlišti v Thalmassing pochází několik desítek kusů surového jantaru o celkové váze 130 g. Většinou se jednalo o velmi drobné kousky, několik jich však bylo větších, váţících aţ 10 g. Stopy po opracování však nebyly na ţádném exempláři doloţeny (Breinl – Koch 1986, 61). V jednom objektu zkoumaném na stejném sídlišti v roce 1996 byla

135

nalezena také jantarová perla (Zuber 2000, 157, Abb. 16:29). Jedna jantarová perla pochází i ze sídliště v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 56). V západních Čechách je jediným rovinným sídlištěm s nálezy jantaru lokalita v Bdeněvsi, kde bylo nalezeno 5 kusů neopracovaného jantaru (Metlička 2002, 9). Aţ do nedávné doby nebyl z jihočeských rovinných sídlišť doby popelnicových polí znám ţádný jantarový nález (Chvojka 2009a, 112), v posledních dvou letech se však díky plavení výplní z několika jihočeských lokalit podařilo objevit několik prvních jantarových kousků (za upozornění na dosud nepublikované nálezy děkuji Mgr. Tereze Šálkové z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích). Jeden fragment pochází ze sídlištní vrstvy stupně Ha A2 ve Hvoţďanech, zlomky dvou dvojkónických jantarových korálků pak pocházejí z výplní dvou objektů ze sídliště pozdní doby bronzové v Senoţatech. Zcela výjimečné jsou skleněné korálky či perly. Na sídlišti v Altdorf bylo nalezeno celkem 27 perliček z modrého skla (Engelhardt a kol. 1995, 56). Jedna drobná skleněná perla o průměru asi 2 mm pochází ze sídliště v Aiterhofen (Rühl 1997, 86). Z výplně jednoho ţlabu (objektu 1/05) v Březnici pochází i malý korálek z tmavě modrého skla (srov. tabelu 8), v tomto případě však nelze vyloučit sekundární příměs. Některá sídliště sledované oblasti poskytla i nálezy kostěných artefaktů. Z hornobavorského sídliště v Gauting pochází kostěná brusle z vřetení kosti z krávy, provrtaná dobytčí kost a parohová palice (von Quillfeldt 1988, 54, Abb. 26). Kostěná brusle z koňské kosti byla nalezena i na sídlišti ve Wasserburg am Inn (Steffan 1991, 72). Ze sídliště v Graben pochází unikátní závěsek z medvědího drápu (Dietrich – Sorge 1991, 76). Na sídlišti v Altdorf byl nalezen zlomek kostěného sekeromlatu, zdobený vybíjenými krouţky (Engelhardt a kol. 1995, 56, Abb. 24:4). Ze sídliště v Schönering v Horním Rakousku jsou v literatuře zmíněny zvířecí kosti a kostěné nástroje, bohuţel však bez bliţší specifikace (Reitinger 1968, 473); jejich modernímu ověření pak brání jejich ztráta v době druhé světové války (zu Erbach 1989, 30, pozn. 2). Doklad opracování parohů přinesl jeden objekt na sídlišti v Straubing-Öberau, kde byl mj. nalezen polotovar z jeleního parohu, z něhoţ měla být vyrobena snad motyka (Geck – Seliger 1990, 50, Abb. 21:10). Jiný doklad této výrobní aktivity pochází ze sídliště v Greding, kde byl v jedné jámě nalezen srnčí parůţek předělaný na jídelní nástroj (Nadler – Frank 1995, 60; Honig 2001, 62, Taf. 28:242). V západních Čechách můţeme zmínit parohovou postranici koňského udidla z Radčic, datovanou do stupně Ha B (Šaldová 1981a, 136, obr. 14:29). Z řady sídlišť jsou známé i neopracované zvířecí kosti, jejichţ analýzy ukázaly naprostou převahu domácích zvířat. Na sídlišti v Gauting jsou např. uváděny kosti hovězího dobytka, prasat a ovce/koz (von Quillfeldt 1988, 54). Sídliště ve Wasserburg am Inn poskytlo celkem 245 zvířecích kostí výlučně domácích zvířat – krav, prasat, ovcí/koz, psů a koní (Steffan 1991, 71). Sídliště u Greißing poskytlo mj. i nález koňského zubu (Hundt 1964, 16). Stovky zvířecích kostí poskytlo i sídliště v Altdorf (Engelhardt a kol. 1995, 54). V Greding byly zjištěny jak ve velké převaze kosti domácích zvířat, tak i jednotlivé kosti zvířat divokých – vlka, lišky, zajíce a srny (Honig 2001, 62). Pro sídliště z okolí Mnichova je celkově uváděno následující zastoupení kostí zvířat: hovězí dobytek 48 %, ovce/koza 21 %, prase 21 %, pes 3,5 %. Podíl kostí lovených zvířat je, stejně jako ve starší a střední době bronzové, zanedbatelný – jen necelá 2 % (Schefzik 2001, 172). Na sídlišti v Altdorf bylo analyzováno celkem 416 zvířecích kostí, z nichţ 97,5 % patřilo domácím zvířatům. Mezi nimi měly největší zastoupení kosti ovcí a koz (38 %), hovězího dobytka (31,5 %) a prasat (26 %), stopově byl doloţen i kůň a pes. Z lovených zvířat lze zmínit ojedinělý výskyt srnce, medvěda, zajíce a divokého prasete (Stapel 1999, 46, Tab. 3). V jedné analyzované jámě na nedalekém sídlišti v Altheim měly převahu kosti hovězího

136

dobytka (46 %) nad kostmi prasat (17 %), mimo ně pak zde byly nalezeny i kosti lovených zvířat, jako jelena či bobra a dokonce i jestřába (Stapel 1999, 69-70). Jiná jáma na stejném sídlišti vykazovala zhruba stejný poměr zvířecích kostí: hovězí dobytek 52 %, prase 24 % a ovce/koza 11 %; jako raritu lze u tohoto objektu uvést nález zbytků ropuchy (Stapel 1999, 73). Celkem sedm západočeských mladobronzových sídlišť poskytlo osteologický materiál, který byl určen (Petříčková 2002). K bohatším souborům náleţejí zvířecí kosti z Radčic u Plzně, kde převládá tur (18x), následován ovcí/kozou (9x) a prasetem (5x). Lovenou zvěř zastupuje zajíc (1x), netypická je ţába (2x). Zdaleka největším západočeským souborem z mladší doby bronzové je celkem 556 kostí z Vejprnic, mezi nimiţ dominuje tur domácí (48 %), následován opět ovcí/kozou (16 %) a prasetem (13 %); lovná zvěř zde představuje vysokých 17 %, mezi ní pak převládá srnec (10 %), méně je pak zajíců a jelenů (Hůrková 2002, 41, graf 14). Z pozdní doby bronzové můţeme zmínit soubor 397 zlomků zvířecích kostí ze sídliště v Ostrově u Stříbra, z nichţ se podařilo určit jen 11 zlomků z ovce/kozy a zlomek parohu z jelena nebo srnce (Tetour 2007, 223-224). Velice málo poznatků zatím přinesla v tomto směru jihočeská rovinná sídliště. Pouze na sídlišti v Číţové byly určeny kosti tura domácího a ovce nebo kozy (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004b, 154). Mezi nálezy sbíraných zvířat patří schránky říčních škeblí. Pro příklad zle zmínit zlomek škeble ze sídliště v Straubing (Hundt 1964, Taf. 99:22) a několik škeblí ze sídliště v Altdorf (Stapel 1999, 47). V jiţních Čechách byla zjištěna celá vrstva škeblí na sídlišti z mladší doby bronzové u Strakonic (Chvojka 2009a, 112). Unikátem je pak zkamenělina ramenonoţce (druh Spiriferina fragilis), která pochází z jedné „obětní“ jámy na sídlišti v Altdorf. Tento neobvyklý nález, který byl na lokalitu donesen patrně z velké vzdálenosti (z oblasti Alp) můţe mít souvislost s výše uvedeným (rituálním ?) deponováním v jámě (Stapel 1999, 53). Zejména v posledních letech je při archeologických výzkumech věnována pozornost i získání a následným analýzám archeobotanických nálezů. Zajímavé výsledky pocházejí z bavorského sídliště v Geiselhöring. V jedné zásobní jámě se pod spáleništní vrstvou našlo mnoţství zuhelnatělého obilí, v jiné jámě stála velká keramická zásobnice, při jejímţ dně byly zjištěny zbytky spáleného obilí či luštěnin (Hofmann 2008, 134). Velké mnoţství rostlinných zbytků je uváděno i z jámy v Eching-Viecht (Stapel 1997; Rind 2002, 282). Ze sídliště v Germering pochází doklady bobu obecného, prosa a snad i hrachu (Schefzik 2001, 161, Abb. 76, 80). V jedné větší jámě na sídlišti ve švábském Graben byla pod propálenou hlínou, u dna objektu, nalezena aţ 10 cm mocná vrstva spáleného obilí, v němţ byly rozpoznány prakticky všechny tehdy pěstované druhy: vedle výrazně převaţujícího ječmene zde bylo identifikováno několik semen pšenice dvouzrnky, špaldy, prosa, čočky a snad i pšenice seté a jednozrnky. Mimo to zde byly rozpoznány i různé druhy plevelů (Dietrich – Sorge 1991, 76). Doklady obilních zrn byly zjištěny i ve výplni ţlabovitého objektu v Untermässing, dosud však nebyly odborně určeny (Nadler – Pfauth 1992, 56). Zbytky pšenice dvouzrnky byly nalezeny na ploché hliněné desce, která překrývala patrně pečící jámu na sídlišti v Rückersdorf (Berger 1984, 25). Jediným podrobně analyzovaným jihočeským sídlištěm tohoto období je po archeobotanické stránce lokalita u Březnice. Podrobně prováděná analýza rostlinných makrozbytků prokázala na tomto mimořádném sídlišti kompletní spektrum tehdy pěstovaných plodin, stejně jako planě rostoucích a ruderálních rostlin. Ze záměrně pěstovaných druhů měly dominantní zastoupení ječmen a proso, v různých objektech se však vzájemné poměry rostlinných makrozbytků značně lišily (Šálková 2010).

137

Podrobná antrakologická analýza uhlíků byla publikována ze západočeského sídliště v Tajanově (Beneš 2002). Zcela dominantním taxonem zde byl dub, v menší míře pak byla zastoupena jedle bělokorá, ve třech případech smrk a jednou javor. Ze sídliště pozdní doby bronzové v Náklově jsou zmíněny uhlíky z dubu, topolu a neurčeného jehličnanu (Šaldová 1983, 337). V jiţních Čechách můţeme uvést výsledky analýzy několika uhlíků ze sídliště v Číţové, které byly určeny jako borovice a dub (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004b, 154). 5.5. Chronologie sídlišť Ve všech regionech hornodunajského kulturního okruhu se rovinná sídliště objevují v celém průběhu doby popelnicových polí, v Horním Rakousku a v jiţních Čechách však jejich počet v závěru stupně Ha B výrazně klesá. Problematická je většinou snaha o určení délky trvání konkrétního sídliště, neboť na základě sídlištních nálezů nelze většinou stanovit detailní chronologii. U mnoha sídlišť bylo nicméně konstatováno jejich jednofázové osídlení – např. všechny stavby na sídlišti v Eching měly shodnou orientaci a vzájemně se respektovaly (Winghart 1984, 59). Také sídliště v Dietfurt bylo jednofázové (Rind 1987a; týţ 1992, 116). Naopak např. na sídlišti v Plankstetten se některé půdorysy překrývaly (Loré 1989, Abb. 55), stejně jako dva domy na sídlišti v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 77, Beilage 5). Na sídlišti v Greding bylo na základě změti kůlových jamek konstatováno vícefázové osídlení (Nadler – Frank 1995, 60). Vícefázové osídlení bylo konstatováno i u sídliště v Georgensgmünd, jak ukazuje superpozice dvou staveb a pak rozdílná orientace delších os staveb (Honig – Specht – Nadler 2007, 36, Abb. 35). Minimálně dvoufázové osídlení vykazuje také sídliště v Burgweinting, v artefaktech se však tento vývoj zatím nepodařilo zachytit (Dallmeier – Froschauer 1996, 73-74). I na sídlišti v Zeuzleben, které je povaţováno za krátkodobé, byly zjištěny superpozice některých objektů (Hoppe 1997, 82-83). Některá rovinná sídliště v Bavorsku vykazují osídlení i v předchozích úsecích doby bronzové. Jako příklad lze uvést sídliště v Geiselhöring, které má doloţeno osídlení jak v době popelnicových polí, tak i v předchozích epochách starší a střední doby bronzové (Hofmann 2008; Lindinger 2008). Rovněţ sídliště v Thalmassing bylo osídleno jak ve střední době bronzové, tak ve stupni Ha A – potvrzení případné kontinuity ve vyuţívání této osady však brání nedostatek nálezů ze stupně Br D (Zuber 2000, 133-134). Naopak prokázané patrně kontinuální osídlení vykazuje sídliště v Altdorf, kde bylo odlišeno pět navazujících chronologických horizontů od stupně Br B, přes Br C aţ po závěr mladší doby bronzové Ha A2/B1 (Stapel 1999, 54-60). Nálezy z přechodného horizontu Br C2/D poskytlo např. sídliště u Straubing s nálezem dţbánku zdobeného vrubořezem (Rind 2002, 281, Abb. 8). Zlomek keramiky zdobené vrubořezem i další keramické a bronzové artefakty datují do tohoto období i sídliště ve Wasserbung am Inn (Steffan 1991, 71). Do starší fáze popelnicových polí, tj. do stupně Br D, náleţí např. sídliště v Gauting (von Quillfeldt 1988, 56) nebo v Georgensgmünd (Honig – Specht – Nadler 2007, 38). Do následujícího stupně Ha A kladou autoři výzkumu sídliště v Straubing-Öberau (Geck – Seliger 1990, 50). Do stupně Ha A1 je řazena jáma ze sídliště v Thalmassing (Zuber 2000, 166-167). Na přechod mezi stupně Ha A a B jsou datována sídliště v Graben (Dietrich – Sorge 1991, 76) a v Dietfurt (Rind 1987a, 114; týţ 1992, 116). Do starší části stupně Ha B je datováno sídliště v Künzing-kastel (Herrmann 1974-1975, 86) a do stupně Ha B1 náleţí téţ sídliště v Zeuzleben (Hoppe 1997, 83). Sídliště v Greding bylo zařazeno do stupně Ha B2 (Honig 2001, 77-78). Hornobavorské sídliště v Germering vykazuje kontinuitu od počátku pozdní doby bronzové (Ha B1) aţ do jejího závěru (Ha B3) (Schefzik 2001, 158). Obecně do stupně Ha B je pak kladeno sídliště v Neufahrn (Koch 2004,

138

48), stejně jako rozsáhlá lokalita v Atting, kde toto časové zařazení potvrdila i dendrodata z tamních unikátně zachovaných studní (viz níţe; Koch – Meixner 2004, 51). Jednoznačně kontinuální vývoj od střední fáze doby popelnicových polí přes pozdní dobu bronzovou a intenzivní halštatské osídlení aţ po časně laténskou osadu vykazují rozsáhlá sídliště v Eching (Winghart 1984, 59) a v Dietfurt a.d. Altmühl (Hoppe 1985, 77; týţ 1987). Prokazatelně kontinuální je rovněţ osídlení na sídlišti v Kelheim, osídleném ve stupních Ha B a Ha C/D1 (Müller 1996, 145). O moţné kontinuitě pozdněbronzového sídliště v Atting do počátku doby halštatské můţe nasvědčovat nejmladší ze dvou desítek tam zjištěných dřevěných studní, která poskytla dendrodatum 758 př.n.l. (Koch 2006, 71). Také některá sídliště v Horních Francích vykazují kontinuitu od pozdní doby bronzové po počátek starší doby ţelezné, jako např. Haßlach, Trailsdorf (Castritius – Ettel 1992, 67) nebo Mistelgau (Wedekind 2007). V zatím poslední syntéze epochy popelnicových polí v Horním Rakousku jsou do starší fáze (Br D – Ha A1) datována jen dvě sídliště, do střední fáze (Ha A2 – B1) jediné a do pozdní doby bronzové ţádné (zu Erbach 1995, Abb. 13-15). Novější nálezy z lokality Steyregg jsou datovány na přelom stupňů Ha A a Ha B (Ruprechtsberger – Schmitsberger – Urban 2002, 580). Sídliště v Gilgenberg vykazuje kontinuitu od pozdní doby bronzové aţ do časného laténu (Klimesch 2005, 41). V západních Čechách se rovinná sídliště objevují v průběhu celé mladší i pozdní doby bronzové. Do přechodné „vhavečské“ fáze náleţejí obě sídlištní polohy u Mašovic (Čedíková – Metlička 2004). Zatím podrobněji nepublikované sídliště u Starého Plzence poskytlo nálezy z téměř celého průběhu doby bronzové, mj. i z přelomu střední a mladší doby bronzové a z pozdní doby bronzové (Braun 2004, 63). Podle J. Hůrkové má celkem 6 západočeských sídlišť osídlení ve střední a mladší době bronzové, naopak jen tři byla následně osídlena i v pozdní době bronzové (přitom ještě V. Šaldová neznala ţádné sídliště, které by vykazovalo kontinuitu mezi stupni Ha A a Ha B: Šaldová 1983, 343). Ze sídlišť kontinuálně osídlených v mladší i pozdní době bronzové můţeme uvést především Plzeň – Radčice (Šaldová 1981a, 143-145, obr. 21; Hůrková 2002, 66-67, obr. 9-14) a snad i sídliště v Křimicích, kde byly zachyceny objekty z obou období (Metlička 2004, 323). Nově pak přibyla i sídliště v Nýřanech, na němţ se nacházela kulturní vrstva s nálezy z obou epoch (Čechura 2009, 30), a v Přehýšově, kde většina objektů náleţí do závěru mladší doby bronzové a jeden pak do starší fáze pozdní doby bronzové (Štěrbová 2008, 77). Šest sídlišť vykazuje kontinuitu mezi stupni Br D a Ha A1, tři západočeská sídliště byla opakovaně osídlena ve stupni Br D a pak v Ha A2/B1 (Hůrková 2002, 27, tab. 2). Podle V. Šaldové jsou západočeská pozdněbronzová sídliště datována sice spíše do starších fází stupně Ha B (Šaldová 1983, 342), příklad nedávno zkoumaného sídliště v Ostrově u Stříbra však ukazuje na jejich trvání do konce stupně Ha B a na plynulý přechod do počátku stupně Ha C (Tetour 2007, 224). Patrně kontinuální vývoj od pozdní doby bronzové do starší doby ţelezné mělo mít i sídliště v Bdeněvsi (Metlička 2002, 9), objekty ze stupňů Ha B i Ha C byly zjištěny i v Malesicích (Metlička 2004, 323-325). Jihočeská rovinná sídliště byla v nedávném shrnutí (Chvojka 2009a, 113-124, tab. 24) datována následovně: 2 náleţejí do přechodného mohylovo-knovízského horizontu, 15 do staršího úseku mladší doby bronzové (Br D – Ha A1), 13 do středního úseku popelnicových polí (Ha A2 – A2/B1) a 20 do pozdní doby bronzové (Ha B2-3). Oproti ostatním regionům sledované oblasti však ţádné jihočeské sídliště zatím nepřineslo jednoznačné doklady kontinuálního osídlení do starší doby ţelezné. Jedinou výjimku by mohlo představovat jedno sídliště u Milenovic, datované do Ha B2-3, které poskytlo i jeden objekt z doby halštatské

139

(Fröhlich – Chvojka 2001, 116); na případné prokázání plynulého vývoje mezi těmito epochami však chybějí i v tomto případě spolehlivé doklady.

Obr. 50. Atting. Dendrochronologická analýza z několika studní z mladší a pozdní doby bronzové. Podle Sommer (ed.) 2006, Abb. 5.

Bavorské sídliště v Atting poskytlo díky unikátnímu nálezu dvou desítek dřevěných studní (viz výše) vůbec první dendrochronologická data pro jihovýchodní Bavorsko, která se pohybují v rozmezí 1068 – 879 př.n.l. (obr. 50; Koch 2006, 70-74). Studna, která poskytla nejstarší datum 1068 př.n.l., však byla stavěna z několika starších prken a fošen – nejstarší přineslo datum 1094 př.n.l. Další dendrodatum poskytla studna na sídlišti v Straubing-Öberau: 1050 – 995 př.n.l. (Koch – Meixner 2004, 55). Z radiokarbonových dat můţeme zmínit tři data z objektů na sídlišti v Ostrově u Stříbra, která potvrzují datování lokality do přelomu stupňů Ha B/C: 775 ± 30, 820 ± 35 a 740 ± 30 př.n.l. (Tetour 2007, 224). Na konci roku 2010 bylo získáno vůbec první radiokarbonové datum z jihočeských sídlišť této epochy: ze zuhelnatělého hrachu z jednoho ţlabu – objektu č. 1/07 (sektoru C, vrstvy 4) v Březnici pochází datum 1190-930 BC, které odpovídá dosavadnímu chronologickému zařazení lokality podle movitých nálezů do stupně Ha A2, resp. Ha A2/B1 (Chvojka – Šálková v tisku). 5.6. Topografie sídlišť Problematikou topografie lokalit zemědělského předřímského pravěku na území mezi Regensburgem a Deggendorfem v Bavorsku se zabývala podrobněji D. Pätzoldová. Rovinná sídliště doby bronzové i doby popelnicových polí jsou podle ní situována většinou (cca 54 %) na vysokých terasách se sprašovým podloţím, následována polohami na nízkých terasách (18 – 24 %) (Pätzold 1992, 99-100, Abb. 7). V době bronzové se zde také poprvé ve větší míře setkáváme s osídlením na glejových půdách a podzolech (Pätzold 1992, 99, Tab. 3). Sídliště v Katzenberg bylo situováno na okraji vysoké terasy nad Innem (Rager 1999, 759), sídliště v bavorském Künzing-Pleinting zase na okraji terasy nad údolím Dunaje (Schmotz 1988, 102), stejně jako nedaleké mladobronzové sídliště v prostoru římského kastelu v Künzing (Herrmann 1974-1975) či sídliště v Atting (Koch – Meixner 2004, 49). Také ve Švábsku byla sídliště mladší a pozdní doby bronzové situována především na terasách (Dietrich – Sorge 1991, 75). Vedle toho jsou však i v době popelnicových polí v Bavorsku doloţeny osady v nivních záplavových oblastech, jak ukazuje např. sídliště ve Wasserburg am Inn, jehoţ starší fáze zanikla při povodni (Steffan 1991, 71-72). Několik sídlišť v nivní poloze bylo zachyceno při budování kanálu Mohan – Dunaj (Rind 1992, 116).

140

Jiným příkladem je sídliště v Straubing-Öberau, které bylo osídleno (s přestávkami) od starší doby bronzové aţ do starší doby ţelezné (Schauer 1995, 180). V západních Čechách bylo plných 75 % (65 lokalit) rovinných sídlišť mladší doby bronzové situováno na svazích, 11 sídlišť se pak nachází v inundačních územích, zatímco na terasách se, na rozdíl od výše zmíněného Bavorska, nacházelo jen 5 lokalit (Hůrková 2002, 15, graf 3). Dvanáctým sídlištěm z mladší doby bronzové v nivě je sídliště v Bdeněvsi (Metlička 2002, 8) a třináctým nedávno zkoumané sídliště v Přešticích (Čedíková 2008, 35; Hlásek 2010, 75). Pozdněbronzová sídliště zde byla zakládána nejčastěji rovněţ na mírných svazích nebo v rovině, několik jich leţelo v nivních oblastech přímo na břehu řeky nebo potoka (Šaldová 1981a, 93). V jiţních Čechách bylo 66 % rovinných sídlišť umístěno na svazích, 12 % na terasách a 7 % v inundacích, další polohy zde byly ojedinělé (Chvojka 2009a, 158, tab. 33). Průměrný sklon svahu činil u mladobronzových sídlišť v západních Čechách 3° 14´, mezní hodnoty představovala sídliště v Dobřanech s 0° 30´ a v Hrádku s 9° 40´ (Hůrková 2002, 16, graf 4). Prakticky stejné hodnoty vykazovala i jihočeská sídliště doby popelnicových polí – v průměru 3° 27´ (Chvojka 2009a, 159, tab. 35). Z hlediska orientace svahu nebyla u západočeských mladobronzových sídlišť výrazněji preferována ţádná světová strana, mírně přitom převaţují orientace na jihovýchod, jihozápad, severovýchod a jih, nejméně častá pak byla orientace na sever (Hůrková 2002, 17, graf 5). Pozdněbronzová sídliště byla v tomto regionu rovněţ orientována na všechny světové strany, nejčastěji pak na západ (Šaldová 1981a, 93). Prakticky stejné výsledky pocházejí i z jihočeského prostředí, kde byla mírná většina sídlišť na jihovýchodních (21 %), jiţních (16 %), západních (15 %) a východních (15 %) svazích (Chvojka 2009a, 159, tab. 34). Nadmořská výška se u západočeských mladobronzových sídlišť pohybovala mezi 394 a 552 m n.m., průměr tedy činil 394 m n.m. (Hůrková 2002, 17, graf 6). V pozdní době bronzové je situace obdobná, většina sídlišť se nacházela v rozmezí 300 – 350 m n.m., s nejvyšší hodnotou 450 m n.m. (Šaldová 1981a, 93). Mírně větší hodnoty vykazují rovinná sídliště v jiţních Čechách, kde jejich průměrná nadmořská výška činila 415 m n.m. (Chvojka 2009a, 158, tab. 33). Z hlediska vztahu k nejbliţšímu vodnímu zdroji poskytla unikátní doklady lokalita v Atting – absence povrchových zdrojů vody a velká vzdálenost k nejbliţší tekoucí vodě (1,1 – 1,3 km) přinutila místní obyvatele k vybudování řady studní (Koch – Meixner 2004, 51). V západních Čechách byla mladobronzová sídliště vzdálena k nebliţšímu vodnímu zdroji v průměru 234 m, přičemţ více neţ polovina lokalit byla vzdálena do 200 m (Hůrková 2002, 20, graf 9). Také pozdněbronzová západočeská sídliště se nacházela většinou v rozmezí 200 – 500 m od vodního zdroje; výjimku zde představuje sídliště v Plzni – Lochotíně se vzdáleností 1700 m (Šaldová 1981a, 93), které však v době své existence muselo mít nějaký bliţší, dnes zaniklý, vodní zdroj. Rovněţ jihočeská sídliště měla průměrnou vzdálenost k nejbliţšímu vodnímu zdroji 219 m (Chvojka 2009a, 160, tab. 38). Převýšení nad hladinu nejbliţšího vodního zdroje činilo u západočeských mladobronzových sídlišť v průměru 11 m, celkem deset jich však nebylo převýšeno vůbec; nejvyšší hodnotou je převýšení o 47 m (Hůrková 2002, 21, graf 10). V jiţních Čechách činilo průměrné převýšení 13 m (Chvojka 2009a, 160, tab. 39). Velká většina západočeských mladobronzových sídlišť byla situována na sladkovodních sedimentech, na nejúrodnějším sprašovém podloţí zde bylo zaloţeno jen 11 sídlišť. Z hlediska půdního pokryvu jsou zde dominantní hnědé půdy (Hůrková 2002, 23, graf 11-12). V jiţních Čechách je situace obdobná, na spraších bylo zaloţeno 13 % sídlišť této epochy (Chvojka 2009a, 161, tab. 40). Dvě třetiny jihočeských rovinných sídlišť se nacházelo v oblasti hnědých půd či hnědých půd kyselých (Chvojka 2009a, 161, tab. 41).

141

5.7. Sídelně-prostorová analýza Jak jiţ bylo uvedeno, patří doba popelnicových polí k epochám s největší hustotou lokalit v celém středoevropském pravěku. Např. některé mikroregiony v jiţním Německu byly natolik hustě osídleny, ţe je dnes v těsné blízkosti sebe doloţeno více sídlišť, pohřebišť, příp. i dalších památek. Příkladem je oblast jiţně od města Deggendorf, na levobřeţí Dunaje (zejména v blízkosti obce Steinkirchen) s lokálním centrem v podobě výšinného sídliště v Natternberg, v jehoţ blízkém okolí je několik současných sídlišť i pohřebišť (Schauer 1995, 178 – Abb. 53, 54). Podobnou lokální kumulaci lokalit můţeme pozorovat např. na sousedních katastrech obcí Radčice a Milenovice v jiţních Čechách, kde lze za místní centrum povaţovat výšinnou lokalitu Skalka u Milenovic (srov. Fröhlich – Chvojka 2001; Chvojka 2009a, 127, obr. 14-15). V mnoha případech jsou zdánlivě současná, ale rovněţ i evidentně nesoučasná, rovinná sídliště situována v těsné blízkosti, někdy vytvářejí i souvisle osídlené rozsáhlé areály. Příkladem je koncentrace minimálně pěti sídelních jednotek (sídlišť ?), poloţených na okraji terasy na okraji obce Altdorf u Landshutu (Engelhardt 2006, 57, Abb. 68). V Dolním Bavorsku je obecně vysoká koncentrace sídlišť doby popelnicových polí, není výjimkou, ţe na jednom dnešním katastrálním území je i více neţ deset sídlišť z mladší či pozdní doby bronzové. Příkladem je katastr obce Ergolding s 11 sídlišti či katastrální území dnešního města Straubing s počtem 20 sídlištních lokalit (Pfauth 1998, 369-370, 394-396). V západních Čechách připadalo na jedno mladobronzové sídliště v průměru prostor o rozloze 46 km2, tj. na 1 km2 vychází v průměru 0,021 sídliště. V hustě osídlené Plzeňské kotlině je však tato hodnota výrazně niţší – na jedno sídliště zde vychází prostor 32 km2, tj. na 1 km2 připadalo 0,031 sídliště. Průměrná vzdálenost mezi dvěma mladobronzovými sídlišti zde činila necelé 2 km, nejmenší vzdálenosti pak činily pouhých 300 m (Hůrková 2002, 29, tab. 3). Pro západočeská pozdněbronzová sídliště je v jejich centrální oblasti uváděna vzájemná vzdálenost mezi 2 a 6 km a v okrajových sídleních oblastech aţ 10 – 14 km (Šaldová 1981a, 93-94). Srovnatelné hodnoty přinesla i nedávná analýza jihočeských sídlišť, kdy na jedno sídliště připadá v průměru 23 km2, tj. na 1 km2 vychází v průměru 0,04 sídliště. V nejhustěji osídleném pootavském mikroregionu však byly tyto hodnoty několikanásobně niţší: na jedno sídliště připadalo v průměru jen necelých 6 km2, tj. na 1 km2 vycházelo 0,17 sídliště (Jiráň 1997; Chvojka 2009a, 125-127, tab. 29). Velmi pěkný příklad vzájemného vztahu mezi centrální opevněnou osadou a rovinnými sídlišti a pohřebišti v jejím zázemí nabízí např. povodí potoka Schwabach v Horních Francích, coţ je oblast relativně podrobně poznaná díky intenzivním povrchovým prospekcím (Nadler 1986, 73, Abb. 42). V západních Čechách konstatovala V. Šaldová jen minimální prostorové vztahy mezi pozdněbronzovými sídlišti a hradišti; oba typy sídel zde tak nejspíše představovaly na sobě nezávislé hospodářské jednotky (Šaldová 1981a, 94). V jiţních Čechách nabízí nejlepší příklad v tomto smyslu jiţ zmíněné výšinné sídliště Skalka u Milenovic, v jehoţ blízkém okolí se nacházela tři patrně současná (a dvě nesoučasná) sídliště a jedno ploché pohřebiště (Fröhlich – Chvojka 2001). Podobně jako v západních Čechách však i většina jihočeských výšinných lokalit nevykazovala přímou prostorovou vazbu na rovinná sídliště.

142

Obr. 51. Eching. Plán sídliště a pohřebiště z doby popelnicových polí. Podle Winghart 1984, Abb. 30.

V řadě případech je v Bavorsku konstatována vzájemná prostorová vazba mezi sídlištěm a soudobým pohřebištěm (Schauer 1995, 173-174). Velice zajímavý vztah mezi osadou a současným pohřebištěm přinesla plošně zkoumaná hornobavorská lokalita v Eching, kde bylo prozkoumáno rovinné sídliště a ve vzdálenosti cca 100 m od jeho severního okraje soudobé ploché pohřebiště (obr. 51). Mezi oběma lokalitami se přitom nacházel snad soudobý kruhový příkop (Winghart 1984, 59, Abb. 30). Soudobé pohřebiště o 4 ţárových hrobech se nacházelo i v areálu dalšího sídliště v Eching (Schwenk 1996, 152). Velmi zajímavá je nálezová situace na sídlišti v Burgweinting, na jehoţ okraji byla zjištěna část pravoúhlého příkopu – autoři 143

výzkumu nevyučují, s poukazem na starší nález hrobu z doby popelnicových polí, příkopem ohrazené pohřebiště na okraji sídelního areálu (obr. 35; Dallmeier – Froschauer 1996, 73, Abb. 44). Rovněţ v Burgweinting bylo v roce 2002 prozkoumáno velké pohřebiště z doby popelnicových polí, které se nacházelo na jiţním okraji soudobého sídliště (Zuber 2002, Abb. 31). V areálu sídliště z doby popelnicových polí v Erlingen bylo nalezeno i pohřebiště z téţe epochy, vzhledem ke značnému narušení mělce zahloubených hrobů však nebyla stanovena jejich bliţší chronologie, a tím ani vztah obou těchto komponent (Hainski – Mattheußer – Büttner 2004, 58). V těsné blízkosti sídliště v Haunstetten se nacházelo soudobé pohřebiště (Bakker 1986, 68), stejně jako v Burgheim, kde se pohřebiště nacházelo asi 150 m od soudobého sídliště (Srock 2009, 47, Abb. 56). Necelých 300 m byla od sebe vzdálena sídliště a pohřebiště ve Flinstbach am Inn (Möslein 2001, 347). Přímo v areálu plošně zkoumaného sídliště v Atting bylo zjištěno zhruba pět desítek mladobronzových hrobů, které jsou však bez výjimky starší (Br D – Ha A) neţ sídliště, datované do stupně Ha B – na lokalitě tak bylo nejprve pohřbíváno a pak byl tento areál následně vyuţit jako sídlištní (Koch – Meixner 2004, 53-54, Abb. 42). V západních Čechách byla tři mladobronzová sídliště situována v bezprostřední blízkosti soudobého pohřebiště, jinak se zde vzdálenost mezi nejbliţším sídlištěm a pohřebištěm pohybovala kolem 3-4 km. Počet rovinných sídlišť zde v mladší době bronzové zhruba o jednu třetinu převyšuje počet pohřebišť, na jedno pohřebiště by tak připadalo 1 aţ 2 sídliště (Hůrková 2002, 31-32, tab. 3). Z nově zkoumaných lokalit pak lze doplnit nálezy z Vejprnic, kde byly při výzkumu v pískovně zachyceny jak početné sídlištní objekty z mladší doby bronzové, tak i stejně staré mohyly; výzkum zatím nebyl podrobně publikován (viz předběţně Metlička 2004, 328), o přesných prostorových vztazích obou komponent tak zatím nelze říci nic bliţšího. Blíţe nepublikováno je pak i sídliště v Nýřanech, kde bylo zjištěno jak sídliště, tak i ploché pohřebiště s dvaceti hroby, mezi nimiţ se nacházela sídlištní vrstva (Čechura 2009, 30). V pozdní době bronzové je zde příkladem sídliště a pohřebiště v Nynicích, která od sebe dělilo jen cca 100-150 m (Šaldová 1991, 416). Také v jiţních Čechách byla v blízkosti některých sídlišť zjištěna mladobronzová pohřebiště, u nichţ lze alespoň v některých případech uvaţovat o jejich současnosti. Příkladem jsou výše zmíněná sídliště u Radčic a Milenovic (Chvojka 2009a, 146-147, obr. 14-15). Čtyři příklady pohřbů přímo v areálech soudobých sídlišť byly nedávno uvedeny v autorově disertační práci (Chvojka 2009a, 147), jedna lokalita však byla později překlasifikována jen na samotné pohřebiště (Chvojka – Šálková – Beneš – Kovačiková – Novák 2009). V několika případech byly v areálech nebo na okrajích rovinných sídlišť nalezeny soudobé hromadné nálezy kovových artefaktů, které mohou nasvědčovat jak lokální metalurgické produkci, tak mohou být i rodinných (či občinovým) majetkem, ukrytým v době ohroţení; přesné postiţení významu konkrétního depotu většinou nelze. Na okraji sídliště ve Flinstbach am Inn byl nalezen depot měděných slitků a jejich zlomků (Möslein 2001, 340-348). V interiéru jednoho domu ve Windsbach, asi 1 m pod jeho podlahou, byl nalezen depot bronzů datovaný do stupně Ha A1 (Stein 1976, 106). V blízkém okolí pozdněbronzového sídliště v Jeţovech se nacházelo několik hromadných i ojedinělých nálezů bronzových předmětů (Šaldová 1981a, 94). V jiţních Čechách je dnes známo 27 mlado- či pozdněbronzových depotů, pouze jediný však pochází z areálu soudobého sídliště – jedná se o lokalitu v Ratajích, kde byl v areálu polykulturního sídliště nalezen orbou narušený depot zlomků ze starší fáze doby popelnicových polí (Br D – Ha A1; Chvojka 2009a, 155, tab. 69). Ještě méně informací máme o případných vztazích sídlišť a depotů keramických nádob, protoţe tento typ památky se v oblasti hornodunajského kulturního okruhu prakticky vůbec nevyskytuje (např. v poslední syntéze keramických depotů ve střední Evropě není z této

144

oblasti uveden ţádný nález: Palátová – Salaš 2002, 76 – obr. 10). Přesto lze několik příkladů uvést. O vzájemném vztahu lze uvaţovat u sídliště v Kahl am Main a nedalekého depotu 24 keramických nádob (Wohlfahrt 1986, 57). V případě jiného depotu pěti nádob z Regensburgu je za nejbliţší současné sídliště uváděna lokalita vzdálená asi 1,5 km (Dallmeier 2002, 98). Jediným jihočeských keramickým depotem je jiţ zmíněný soubor tří do sebe vloţených nádob, který byl nalezen na sídlišti stupně Ha A2 v Březnici (Chvojka 2009a, obr. 52). 5.8. Regionální shody a rozdíly Doba popelnicových polí prohlubuje kulturní unifikaci ve velké části střední Evropy, přesto zůstávají regionální rozdíly nadále patrné, jak ostatně ukazují různé lokální skupiny či kultury v rámci jednotlivých kulturních komplexů. Pokud zaměříme pozornost do sledovaného hornodunajského kulturního okruhu, jsou i v tomto období patrné jak obecné shody, tak i dílčí rozdíly v podobě a struktuře rovinných osad. Rozdíly jsou ovšem, stejně jako v předchozích úsecích doby bronzové, dané do značné míry jinými přírodními podmínkami i odlišným stavem archeologického výzkumu v jednotlivých regionech. Jihoněmecká sídliště se tak jeví být poměrně rozsáhlá, s desítkami menších staveb povrchové konstrukce a mnohdy s úzkou vazbou na blízké pohřební areály. Naproti tomu v západních i jiţních Čechách dosud prakticky zcela postrádáme doklady staveb kůlové konstrukce, avšak zejména v pozdní době bronzové zde ve větší míře nastupují zahloubená obydlí. Pouze na Bavorsko jsou zatím omezeny i další typy objektů, jako např. studny či stavby typu nejstarších „panských dvorců“ („Herrenhofe“), které jsou zde pak hojné v následující starší době ţelezné. Ve srovnání s ostatními regiony hornodunajské kulturní oblasti jsou pak v jiţním Německu ve větší míře zaznamenány i lidské skelety v sídlištních objektech, jejichţ (téměř úplná) absence v západních a jiţních Čechách však můţe být způsobena současným stavem dochování těchto památek vlivem agresivních kyselých půd. Jediným sídlištním objektem, který se jeví být společným pro všechny regiony hornodunajského kulturního okruhu (pouze s výjimkou Horního Rakouska), jsou ţlabovité objekty, které zatím v jiných středoevropských oblastech aţ na výjimky (srov. tabelu 7) známé nejsou. Jejich vysvětlení zatím zůstává nejisté, nejblíţe pravdě se zatím zdá být moţnost jejich vyuţití jako objektů se záměrně (symbolicky, rituálně?) deponovaným odpadem, je ovšem otázkou, byla-li to jejich primární funkce. Všechna lépe zkoumaná sídliště hornodunajského kulturního okruhu přinesla velké mnoţství movitých artefaktů, které umoţňují stanovit jejich časové zařazení – téměř ve všech regionech jsou doloţena sídliště od přechodného horizontu Br C2/D aţ po samotný závěr doby bronzové a kromě jiţních Čech i s přesahem do starší doby ţelezné. Ţádné sídliště zatím nelze označit za primárně specializované k nějaké exploatační, výrobní nebo obchodní činnosti, ačkoliv mnohá poskytla doklady hrnčířské, textilní a vzácněji i metalurgické produkce. Primárně se však jednalo o agrární osady, jak dokládají početné osteologické a archeobotanické zbytky, stejně jako další artefakty související se zpracováním pokrmů. Aţ na výjimky nebyly na sídlištích nalezeny takové artefakty, které by ukazovaly na jejich intenzivnější napojení na dálkový obchod; ke zmíněným výjimkám patří ojedinělé nálezy jantarových korálků či některých vzácných keramických předmětů, jako např. měsícovitých idolů (vzhledem k jejich obecnému rozšíření ve střední Evropě /srov. souhrnně Chvojka – Parma v tisku/ však ani u nich nelze s jistotou určit, odkud pocházejí a jestli spíše nebyly vyráběny lokálně). Na sídlištích se také ojediněle setkáváme s obětními depozity, resp. s objekty, u nichţ se předpokládá jejich vyuţití k uloţení intencionální obětiny. Jedná se však o jev obvyklý ve všech kulturách popelnicových polí (srov. Stapel 1999; Podborský 2006, 247250).

145

6. Závěr Předloţená práce si vytkla za cíl shromáţdění a utřídění základních informací o rovinných sídlištích v oblasti tzv. hornodunajského kulturního okruhu, jehoţ regiony, ač vzájemně geograficky odděleny pohořím Šumavy a Českého lesa, měly v době bronzové více méně analogický vývoj. Pouze ve starší době bronzové zde pozorujeme do značné míry samostatné kulturní entity, od závěru starší doby bronzové se však vývoj v celém tomto kulturním okruhu v zásadě sjednotil a aţ do závěru celé epochy pak probíhal aţ na výjimky shodně. Hlavní otázkou, řešenou v této práci, tak bylo, jestli se tento zpočátku diferencovaný a posléze analogický vývoj odráţí i v podobě a struktuře rovinných sídlišť. Získané poznatky lze shrnout do několika bodů: 1. Ve všech obdobích a ve všech regionech tvořila páteř osídlení neopevněná i neohrazená rovinná sídliště, v zásadě agrárního charakteru a některá s doklady lokální produkce keramiky, textilu či vzácněji i kovovýroby. S výjimkou starobronzového sídliště v jihočeských Hostech nebyla ţádná osada primárně orientovaná na dálkový obchod („kupecká faktorie“) ani nebyla specializovaná pouze na určitý druh výroby či exploatace surovin, stejně jako nebyla doloţena sídliště výlučně zemědělská nebo pastevecká. 2. Všechna sídliště se nacházela v nejúrodnějších a klimaticky nejpříhodnějších oblastech, v jiţním Německu především na terasách, v jiţních a západních Čechách nejčastěji na mírných svazích s různou orientací. Poměrně časté jsou ve všech regionech i doklady osídlení v nivních oblastech, dříve povaţovaných za nevhodné k osídlení. 3. Značně odlišná je úroveň archeologického poznání rovinných sídlišť v jednotlivých regionech. Zatímco v jiţním Německu jsou jiţ řadu desetiletí prováděny větší plošné odkryvy sídlišť, někdy i s přilehlými pohřebišti (srov. např. obr. 9, 22, 36-37, 47, 51), v jiţních a západních Čechách jsou větší výzkumy realizovány aţ na výjimky teprve v posledních zhruba dvou desetiletích, přičemţ zatím ţádné rovinné sídliště zde nebylo prozkoumáno celé. Zcela nedostatečný je pak stav poznání této kategorie památek v Horním Rakousku. 4. Z výše uvedeného důvodu vyplývá značně odlišný stav poznání vnitřních struktur i jednotlivých sídlištních objektů. Zatímco v jiţním Německu je jasně definován vývoj obytných staveb od počátku aţ do závěru doby bronzové (srov. obr. 5), pro ostatní regiony hornodunajského kulturního okruhu takové doklady aţ na výjimky chybějí. Zatímco ve starší a střední době bronzové jsou v jiţním Německu obvyklé velké halové stavby s nezahloubenými podlahami a v době popelnicových polí menší pravoúhlé domy kůlové konstrukce, v jiţních i západních Čechách takové stavby téměř nejsou známy (k výjimkám patří sídliště v Hostech – srov. tab. 7:A). Více dokladů obytných staveb je v těchto dvou regionech aţ pro dobu popelnicových polí a v západních Čechách aţ pro pozdní dobu bronzovou, kdy se zde začínají objevovat chaty se zahloubenými podlahami. 5. Jediným typem objektu na rovinných sídlištích, který je společný téměř celé oblasti hornodunajského kulturního okruhu, zatímco v jiných středoevropských regionech jej aţ na výjimky neznáme, jsou ţlabovité objekty z mladší a pozdní doby bronzové (srov. tabelu 7, obr. 44-48 a tab. 81-89). Jiné typy staveb jsou většinou obecně rozšířené nad rámec konkrétních kulturních okruhů. 6. Odlišné je chronologické postavení sídlišť v jednotlivých regionech. V jiţním Německu je pro všechny úseky doby bronzové prokázána pevná síť rovinných osad, a to jak ze samého počátku doby bronzové, tak i ze závěru celé epochy a doloţena je i kontinuita do starší doby ţelezné, potvrzená i radiokarbonovými a dendrochronologickými daty. Méně jasná je situace hornorakouských sídlišť, která však známe rovněţ ze všech úseků doby bronzové a jednou 146

lokalitou naznačují také plynulý přechod do doby halštatské. Naproti tomu západočeská rovinná sídliště zcela chybějí ve většině fází starší doby bronzové a teprve od přechodného úseku Br A2/B1 jsou i v tomto regionu doloţena. Některá se pak jeví být kontinuální v průběhu dalších úseků doby bronzové a oproti starším názorům se zdá, ţe několik sídlišť zde přeţívá i kulturní zlom v průběhu stupně Ha B1. Kontinuální vývoj do starší doby ţelezné, doloţený na některých pohřebištích, je zde prokázán i u několika rovinných sídlišť. V jiţních Čechách se nejstarší rovinná sídliště objevují zhruba od počátku stupně Br A2 a některá jsou pak opakovaně osídlována i v pozdějších úsecích doby bronzové (srov. např. Myšenec – tab. 1:B). Oproti jiným regionům zde však zatím postrádáme jednoznačný doklad kontinuity vývoje do stupně Ha C. Shrneme-li uvedené skutečnosti, nelze na základě studia rovinných sídlišť konstatovat výrazné odlišnosti hornodunajského kulturního okruhu ve srovnání např. se středočeskou oblastí nebo se středodunajským kulturním okruhem; zásadní rozdíly jsou patrné pouze ve srovnání s alpskými regiony, kde v této době evidujeme desítky nákolních osad a zcela odlišné vyuţití krajiny. Obecně platí, ţe v kaţdé oblasti jsou daná určitá lokální specifika, která odráţejí jak místní přírodní podmínky, tak i starší kulturní tradice a vlivy ze sousedních oblastí. V zásadě však lze v celé středoevropské oblasti na sever od Alp shledat podobný sídelní obraz. Pokud bychom měli stanovit lokální specifika sledované hornodunajské kulturní oblasti, mohli bychom uvést relativně vyšší nadmořské výšky v těchto regionech (většinou mezi 300 – 450 m n.m., občas i překračující hranici 500 m n.m.), dlouhé halové stavby několika typů orientované severojiţním směrem v jiţním Německu ve starší a střední době bronzové (obr. 6-8) a pak ţlabovité objekty v době popelnicových polí. Případná další kulturní specifika rovinná sídliště hornodunajského kulturního okruhu za současného stavu poznání neodráţejí.

147

Literatura Adler, H. 1967: Frühe Bronzezeit in Linz – St. Peter. Linzer Archäologische Forschungen 3. Linz. Bakker, L. 1986: Funde der Glockenbecher- und Urnenfelderkultur in Haunstetten, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 68-69. Bandi, G. 1974: Über den Ursprung und die historischen Beziehungen der Tonstempel der bronzezeitlichen Gruppen: Madarovče und Polada. In: Preistoria Alpina 10, Trento, 237252. Bartík, J. – Bača, R. 1999: Bochníkové idoly z Veselého. Príspevok k bochníkovým idolom z územia Slovenska, Zborník Slovenského Národného múzea 93, Archeológia 9, 13-25. Bašta, J. – Baštová, D. 1989: Nová staromohylová sídliště v západních Čechách, Archeologické rozhledy 41, 258-281. Bašta, J. – Baštová, D. – Metlička, M. 1990: Osídlení mikroregionu Čemínského potoka v době bronzové, Archeologické rozhledy 42, 147-158. Bauer, O. 1998: Der Langbau von Straubing-Öberau (Niederbayern). Versuch einer Rekonstruktion, Bayerische Vorgeschichtsblätter 63, 67-82. Beneš, A. 1964: Dobešice, Putim, Bulletin záchranného oddělení 1/1963, 13-14, 36. - 1965a: Dobešice, Bulletin záchranného oddělení 2/1964, 11. - 1965b: Netunice – příklad sídliště mohylové kultury na Plzeňsku, Archeologické studijní materiály 2, 61-66. - 1967: Dobřany, Kamenný Újezd, Písek, Vrábče, Bulletin záchranného oddělení 4/1966, 9, 12-13, 21, 27. - 1968: Dobešice, Písek, Bulletin záchranného oddělení 5/1967, 10, 27. - 1969: Hosty, Písek, Skály, Bulletin záchranného oddělení 6/1968, 41, 95, 146-147. - 1972: Písek, Výzkumy v Čechách 1969, 106. - 1973: Újezd, Výzkumy v Čechách 1970, 161. - 1975: Chlumec, Výzkumy v Čechách 1972, 63. - 1976: Počátky těţby a vyuţívání některých nerostných surovin v jiţních Čechách. I. Tuha, Výběr 13, 83-86. - 1978a: Kolonizace jiţních Čech. In: Pleiner. R. – Rybová, A. (eds.), Pravěké dějiny Čech. Praha, 347-352. - 1978b: Českofalcká mohylová kultura doby bronzové v jiţních Čechách. In: Pleiner. R. – Rybová, A. (eds.), Pravěké dějiny Čech. Praha, 385-389. - 1978c: Poznámky k počátkům těţby a vyuţívání tuhy a zlata podle archeologických nálezů v jiţních Čechách, Rozpravy Národního technického muzea v Praze 70 – Studie z dějin hornictví 8, 53-83. - 1978d: Strpí, Výzkumy v Čechách 1975, 86. - 1981: Dobřejovice, Vrábče, Výzkumy v Čechách 1976-1977, 28, 159. - 1984a: Pravěká osada z doby bronzové na soutoku Luţnice a Vltavy. Předstihový archeologický výzkum v Hostech 1981-1983. Týn nad Vltavou. - 1984b: Předstihový archeologický výzkum v Hostech 1981-1983, Výběr 21, 171-180. - 1984c: Hosty, Výzkumy v Čechách 1980-1981, 35. - 1985: Hosty, Vrábče, Výzkumy v Čechách 1982-1983, 41, 201. - 1986: An early bronze age settlement at Hosty and the expedition at the building of the nuclear power station at Temelín (S Bohemia). In: Archaeology in Bohemia 1981-1985. Praha, 67-78. - 1987a: Vorgriffsausgrabungen auf der frühbronzezeitlichen Siedlung bei Hosty, Südböhmen. In: Černá, E. (ed.), Archäologische Rettungstätigkeit in den 148

Braukohlengebieten und die Problematik der Siedlungs-geschichtlichen Forschung. Symposium Most 1986. Praha, 245-250. - 1987b: Hosty, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 56-57. - 1988: Sídliště ze starší doby bronzové u Hostů, okres České Budějovice. Zpráva o předstihovém výzkumu za léta 1981-1985. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 5, 7-26. - 1989a: Hosty: Die südböhmische frühbronzezeitliche Siedlung unter Teilnahme der karpatenländlichen Kulturen. Praehistorica 15, 227-232. - 1989b: Hosty, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 53-55. - 1997: Die Streuscherben in süd- und westböhmischen Grabhügeln. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 6. Treffen 12. bis 15. Juni 1996 in Hluboká nad Vltavou. Espelkamp, 194-200. Beneš, A. – Braun, P. 1982: Chvaletice, Výzkumy v Čechách 1978-1979, 42. Beneš, A. – Břicháček, P. 1978: Bernartice, Výzkumy v Čechách 1975, 11. Beneš, A. – Michálek, J. 2006: Památník města Protivína. Pobočka Prácheňského muzea v Písku. Katalog archeologické sbírky. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 61. Praha. Beneš, A. – Michálek, J. – Vokolek, V. 1975: Soběslav, Výzkumy v Čechách 1972, 162-163. Beneš, A. – Zavřel, P. – Militký, J. 1989: Bechyně, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 12-13. Beneš, J. 1995: Erosion and accumulation processes in the late holocene of Bohemia, in relation of prehistoric and medieval landscape occupation. In: Kuna, M. – Venclová, N. (eds.), Whither archaeology ? Papers in honour of Evţen Neustupný. Praha, 133-144. - 2002: Xylotomická analýzy uhlíků ze sídliště milavečské kultury v Tajanově u Klatov. In: Hůrková, J., Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – I. část, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 16, 100-101. Beneš, J. – Chvojka, O. 2008: Střípky zmizelých věků. Z nových archeologických poznatků o pravěku Bechyňska. Katalog k výstavě. Bechyně. Beneš, J. – Chvojka, O. – Šída, P. 2007: Předneolitické osídlení Bechyňska, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 20, 65-78. Berg-Hobohm, S. – Völter, A. 2009: Frühbronzezeitliche Hausgrundrisse unter neuen Straßen im Landkreis Erding, Das Archäologische Jahr in Bayern 2009, 31-33. Berger, A. 1984: Die Bronzezeit in Ober- und Mittelfranken. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 52. Kallmünz/Opf. Biermeier, S. – Ziegeler, P. – Hüssen, C. M. 2000: Bronze- und spätlatènezeitliche Besiedlung auf der „Himerwiese“ in Eching, Das Archäologische Jahr in Bayern 2000, 46-49. Blaţek, J. – Ernée, M. – Smejtek, L. 1998: Die bronzezeitlichen Gußformen in Nordwestböhmen. Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Nordwestböhmens 3. Most. Bönisch, E. 2005: Begrabene Häuser? Brandschutt mit bronzezeitlichem Hausinventar. In: Interpretationsraum Bronzezeit. Bernhard Hänsel von seinen Schülern gewidmet. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie 121. Bonn, 445-462. Bouzek, J. 1963: Problémy knovízské a milavečské kultury, Sborník Národního muzea v Praze, řada A 17/2-3, 57-118. - 2004: Evropský kontext rané a střední doby bronzové v jiţních Čechách, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 17, 65-70. - 2006: Tkaní a koberce v době bronzové, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 19, 17-22. Braun, P. 1981: Újezdec, Výzkumy v Čechách 1976-1977, 151. - 1985: Křtěnov, Výzkumy v Čechách 1982-1983, 73.

149

-

1987a: Vorgriffsausgrabungen auf dem Atomkraftwerk Temelín, Südböhmen. In: Černá, E. (ed.), Archäologische Rettungstätigkeit in den Braukohlengebieten und die Problematik der Siedlungs-geschichtlichen Forschung. Symposium Most 1986. Praha, 251-253. - 1992: Nové archeologické nálezy u Města Touškova, okr. Plzeň – sever, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 7, 40-45. - 1987b: Křtěnov, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 95-96. - 1995: Litoradlice, Výzkumy v Čechách 1990-1992, 187. - 2002: Nové archeologické nálezy na trase dálnice D5 na katastrálním území Starého Plzence (okr. Plzeň-jih), Sborník Západočeského muzea v Plzni – historie 16, 102-108. - 2004: Záchranné archeologické výzkumy na dálničním obchvatu Plzně u Starého Plzence, Sborník Západočeského muzea v Plzni – historie 17, 61-66. Braun, P. – Fröhlich, J. 1982: Písek, Výzkumy v Čechách 1978-1979, 90. Breinl, L. – Koch, R. 1986: Siedlungsfunde der Bronze- und Urnenfelderzeit in Thalmassing, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 60-61. Břicháček, P. 1981: Soběslav, Výzkumy v Čechách 1976-1977, 134. - 1989: Týn nad Vltavou, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 206. - 1991: Hosty (district of České Budějovice) – an Enclosed Settlement of the Early Bronze Age. In: Archaeology in Bohemia 1986-1990. Praha, 90-94. - 1992: Dobřejovice, Hluboká nad Vltavou, Hosty, Kučeř, Litoradlice, Výzkumy v Čechách 1988-1989, 28, 37, 42-43, 74, 87. - 1997: Horšovský Týn, Výzkumy v Čechách 1993-1995, 64. - 2003: Jetětice, Výzkumy v Čechách 2001, 93-94. - 2007: Kučeř, Výzkumy v Čechách 2004, 107. Bürger, I. 2002: Firtziegel oder Feuerbock? Zu einigen besonderen Funden aus einer späturnenfelderzeitlichen Grube in Riekofen, Lkr. Regensburg, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 5, 119-140. Castritius, A. – Ettel, P. 1992: Eine Siedlung der späten Urnenfelder- und älteren Hallstattzeit in Trailsdorf, Das Archäologische Jahr in Bayern 1992, 65-67. Čedíková, E. 2008: Sídliště z mladší fáze milavečské kultury v Přešticích, okr. Plzeň-jih v poloze „Na Dlouhém“ a „V Háječku“, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 19, 35-62. Čedíková, E. – Metlička, M. 2004: Sídlištní nálezy horizontu Vrhaveč-Jíkalka z Mašovic, okr. Domaţlice, Sborník Západočeského muzea v Plzni – historie 17, 67-81. Čechura, M. 2009: Archeologický výzkum sídliště a pohřebiště z mladší doby bronzové v Nýřanech, okres Plzeň-sever. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2009. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 75. Praha, 30. Čtrnáct, V. 1954: Mohylová chata a sídelní mohylové objekty na Plzeňsku, Památky archeolgoické 1954, 335-355. Čujanová-Jílková, E. 1967: Der donauländische Vorhügelgräberhorizont A2B1 und neue Funde aus Westböhmen, Památky archeologické 58, 381-410. - 1968: Milavečská jáma s měsícovitým podstavcem z Tajanova u Klatov, Archeologické rozhledy 20, 79-80. - 1970: Mittelbronzezeitliche Hügelgräberfelder in Westböhmen. Archeologické studijní materiály 8. Praha. - 1971: Ţárové hroby na sídlištích z rozhraní starší a střední doby bronzové v českobavorské oblasti, Archeologické rozhledy 23, 683-699. - 1973: Příspěvek k chronologii mohylových sídlišť doby bronzové, Archeologické rozhledy 25, 500-526.

150

-

1996: Die westböhmische Hügelgräberkultur – Zum heutigen Kenntnisstand. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 13-17. - 1998: Příspěvek ke vztahu rovinných a výšinných sídlišť v období vzniku mohylové kultury, Sborník Západočeského muzea v Plzni, řada historie 14, 52-54. Čujanová, E. – Prokop, R. 1968: Měděná loţiska v západních Čechách jako moţný zdroj suroviny v době bronzové, Archeologické rozhledy 20, 312-329. Dallmeier, L. M. 2002: Ein spätbronzezeitliches Gefäßdepot aus Regensburg, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 5, 89-98. Dallmeier, L. M. – Froschauer, W. 1996: Eine urnenfelderzeitliche Siedlung und neue Gräber der Glockenbecherkultur in Burgweinting, Das Archäologische Jahr in Bayern 1996, 7275. David, W. 2006: Fast schon eine Glaubenssache: Periodisierung der Früh- und Mittelbronzezeit. In: Sommer, S. (ed.), Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Regensburg, 100-103. Dehn, W. 1951: Eine frühbronzezeitliche Siedlungsgrube bei Gaimersheim, Ldkr. Ingolstadt. Zur Siedlungskeramik des Straubinger Kreises, Bayerische Vorgeschichtsblätter 18-19, 125. Diehl, W. 1986: Bemerkungen zu einem in der Mainzer Zeitschrift 50 (1955), S. 101f. behandelten Fundobjekt (Feuerbock), Mainzer Zeitschrift 81, 227-228. Dietrich, H. – Sorge, G. 1991: Gräber der Urnenfelderkultur bei Weichering, Das Archäologische Jahr in Bayern 1991, 75-76. Dobiat, C. 1990: Der Burgstallkogel bei Kleinklein I. Die Ausgrabungen der Jahre 1982 und 1984. Marburger Studien zur Vor- und Frühgeschichte 13. Hitzeroth. Dreslerová, D. – Stejskal, A. – Beneš, J. 2003: Historie krajiny severního Prácheňska. Písek. Dubský, B. 1932: Knovízská chata u Rohozné na Strakonicku, Památky archeologické 38, 5860. - 1949: Pravěk jiţních Čech. Blatná. - 1951: Sídliště mohylového lidu ze střední doby bronzové na Vodňansku, Archeologické rozhledy 3, 304-306. - 1954: Jiţní Čechy v mladší době bronzové, Památky archeologické 45, 383-387. Dumler, M. – Wirth, S. 2001: Gräber und Siedlungen aus vier Jahrtausenden – Neue Ausgrabungen am Unteren Talweg in Haunstetten, Das Archäologische Jarh in Bayern 2001, 47-50. Eckes, R. 1938: Eine Töpferei der Urnenfelderkutlur zu Atting, BA Straubing. Bayerische Ostmark. In: Festschrift für Gero von Merhardt. Marburg, 43-46. - 1996: Die Urnenfelderkultur in Ostbayern. Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands 3. Büchenbach. Eisele, K. – Rind, M. M. 1997: Zwei merkwürdige urnenfelderzeitliche Siedlungsgruben im Baugebiet Dünzling-West. In: Rind, M. M. (Hrsg.), Von Keltenkriegern und Kirchenmäusen. Archäologie im Landkreis Kelheim 2. Regensburg, 89-100. Endres, H. 2005: Ausgrabungen im Gewerbegebiet von Hallstadt, Das Archäologische Jahr in Bayern 2005, 42-44. Engelhardt, B. 1981: Eine bronzezeitliche Siedlung bei Straubing-Alburg, Niederbayern, Das Archäologische Jahr in Bayern 1981, 84-85. - 1983: Ein Gefäßdepot aus der urnenfelderzeitlichen Siedlung von Altdorf, Das Archäologische Jahr in Bayern 1983, 58-60. - 1984: Eine bronzezeitliche Grube von Jellenkofen, Das Archäologische Jahr in Bayern 1984, 48-50.

151

-

2006: Neue Einblicke in das urnenfelderzeitliche Siedlungsareal zwischen Altdorf und Landshut-Hascherkeller, Das Archäologische Jahr in Bayern 2006, 57-59. Engelhardt, B. – Pargmann, B. 2003: Ein eigenartiger Bau wohl der Urnenfelderzeit von Mintraching, Das Archäologische Jahr in Bayern 2003, 49-51. Engelhardt, B. – Seliger, Ch. 1988: Ein frühurnenfelderzeitlicher (?) Großbau von StraubingÖberau, Das Archäologische Jahr in Bayern 1988, 56-57. Engelhardt, B. a kol. 1995: Engelhardt, B. – Kobyliński, Z. – Krasnodebski, D. – Wojtaszek, R., Eine urnenfelderzeitliche Siedlung von Altdorf, Friedhofsparkplatz, Das Archäologische Jahr in bayern 1995, 53-56. zu Erbach, M. 1985a: Bemerkungen zu urnenfelderzeitlichen Deponierungen in Oberösterreich, Archäologisches Korrespondenzblatt 15, 163-178. - 1985b: Die spätbronze- und urnenfelderzeitlichen Funde aus Linz und Oberösterreich. Tafelband. Linzer Archäologische Forschungen 14. Linz. - 1986: Die spätbronze- und urnenfelderzeitlichen Funde aus Linz und Oberösterreich. Katalogband. Linzer Archäologische Forschungen 15. Linz. - 1989: Die spätbronze- und urnenfelderzeitlichen Funde aus Linz und Oberösterreich. Textband. Linzer Archäologische Forschungen 17. Linz. - 1995: Stand und Aufgaben der Urnenfelderforschung in Oberösterreich. In: Beiträge zur Urnenfelderzeit nördlich und südlich der Alpen. Ergebnisse eines Kolloquiums. RömischGermanisches Zentralmuseum-Monographien 35. Bonn, 307-322. Ernée, M. 2008: Pravěké kulturní souvrství jako archeologický pramen. Památky archeologické – Supplementum 20. Praha. Fankhauser, Ch. 1989: Feuerböcke. In: Primas, M. – Tarot, J. – Meier, W. – Schmid-Sikimić, B. – Fankhauser, Ch.: Eschenz, Insel Werd IV. Die Keramik der Spätbronzezeit. Zürcher Studien zur Archäologie. Zürich, 126-148. Fischer, W. – Kreiner, L. 1995: Ein Friedhof der Glockenbecherkultur und eine ungewöhnliche glockenbecher-/frühbronzezeitliche Grube aus Pilsting, „Kellerfeld“, Das Archäologische Jahr in Bayern 1995, 45-47. Fasani, L. 1970: Sul significato cronologico dei cosidetti ‘oggettti enigmatici’ dell´età del bronzo dell´Italia settentrionale, Memorie del Museo Civico di Storia Naturale di Verona 18, 91-112. Filip, J. 1936-1937: Popelnicová pole a počátky ţelezné doby v Čechách. Praha. Fogel, J. 1977: Z badań nad kontaktami społeczeństw ziem polskich wczesnej epoki brązu z kręgiem egejskim, Archeologia Polski 22, 97-109. Fogel, J. – Langer, J. 1999: Europejskije „idole chlebkowate“ z wcesnej epoki brązu. Próba nowej intepretacji treści metodami matematycznymi – European „bread-like idols“ from the early bronze age. Attempt of new interpretation of the idea by mathematical methods, Folia Praehistorica Posnanensia 9, 79-133. Fokkens, H. 2009: Die Wirtschaft der Nordischen Bronzezeit: mehr als Getreide sähen und Vieh züchten. In: Bartelheim, M. – Stäuble, H. (Hrsg.), Die wirtschaftlichen Grundlagen der Bronzezeit Europas. Rahden/Westf., 85-104. Fröhlich, J. 1972: Skály, Výzkumy v Čechách 1969, 145. - 1975a: První kapitola k dějinám města Písku, Výběr 12, 174-178. - 1975b: Radčice, Tukleky Výzkumy v Čechách 1973, 144, 170-171. - 1981: Vrábče, Výzkumy v Čechách 1976-1977, 159. - 1982: Borečnice, Hosty, Výzkumy v Čechách 1978-1979, 12, 32. - 1985: Semice, Ţďár, Výzkumy v Čechách 1982-1983, 164, 211. - 1987: Heřmaň, Skály, Topělec, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 47-48, 190, 209. - 1989: Malé Nepodřice, Písek, Semice, Zbonín, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 111, 130, 175, 219.

152

- 1992: Vojníkov, Výzkumy v Čechách 1988-1989, 166. - 1997a: Písecko v zrcadle archeologie. Písek. - 1997b: Topělec, Výzkumy v Čechách 1993-1995, 301. Fröhlich, J. – Chvojka, O. 2001: Knovízské osídlení mikroregionu výšinného sídliště „Skalka“ u Milenovic, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 14, 65-158. - 2008: Knovízské sídliště na břehu Otavy u Vrcovic na Písecku. In: Černá, E. – Hlavová, J. K. (eds.), Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 2003-2007. Sborník k ţivotnímu jubileu Zdeňka Smrţe. Most, 143-153. Fröhlich, J. – Chvojka, O. – Jiřík, J. 2004a: Mladomohylové sídliště v průmyslové zóně Písek – Sever, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 17, 83-101. - 2004b: Sídliště z mladší a pozdní doby bronzové v Číţové u Písku. In: Popelnicová pole a doba halštatská. Příspěvky z VIII. konference, České Budějovice 22. – 24. 9. 2004. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 1. České Budějovice, 127165. - 2007: Mohylové sídliště na staveništi firmy Faurecia v Písku, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 20, 167-182. - 2008: Třetí sídelní areál mohylové kultury střední doby bronzové v průmyslové zóně Písek – Sever, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 21, 115-128. Fröhlich, J. – Jiřík, J. 2007: Tři depoty z doby bronzové objevené roku 2007 v povodí dolního toku Blanice. In: Chvojka, O. – Krajíc, R. (eds.), Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semináře, České Budějovice 8. 11. 2007. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 4. České Budějovice, 187-197. Fröhlich, J. – Koppová, E. 2000: Hradiště, Výzkumy v Čechách 1998, 55. Fröhlich, J. – Koppová, E. – Dreslerová, D. 2000: Myšenec, Výzkumy v Čechách 1998, 117118. Fröhlich, J. – Kurz, J. 1992: Písek, Výzkumy v Čechách 1988-1989, 108. Fröhlich, J. – Michálek, J. 1967: Nové archeologické nálezy na Písecku v letech 1958-1965, Bulletin záchranného oddělení 4/1966, 51-73. - 1975: Oldřichov, Výzkumy v Čechách 1973, 109. - 1978: Archeologické nemovité památky okresu Písek, Zprávy Československé společnosti archeologické 20, 87-131. - 1984: Milenovice, Výzkumy v Čechách 1980-1981, 75. - 1985: Číčenice, Milenovice, Výzkumy v Čechách 1982-1983, 25, 101-102. - 1987: Písek, Radčice, Týn nad Vltavou, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 146, 178, 215. - 1989: Archeologický průzkum území dolního toku Blanice, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 6, 7-41. Fröhlich, J. – Michálek, J. – Kurz, J. 1984: Zátaví, Výzkumy v Čechách 1980-1981, 136-137. Ganslmeier, R. – Schefzik, M. 1996: Freiham – Siedlung und Gräberfeld der frühen Bronzezeit, Das Archäologische Jahr in Bayern 1996, 61-63. Geck, S. – Seliger, Ch. W. 1990: Die urnenfelderzeitliche Siedlung von Straubing-Öberau, Das Archäologische Jahr in Bayern 1990, 47-50. Gläser, R. – Conrad, S. 2009: Aus Sand gebaut – Bronzezeitliche Grabhügel und Siedlungsbefunde bei Ilmendorf, Das Archäologische Jahr in Bayern 2009, 41-43. Goetze, B. R. 1976: Feuerböcke und Hüttenakrotere. Ein Definitionsversuch, Archäologisches Korrespondenzblatt 6, 137-140. Grömer, K. – Moser, S. – Nigst, P. – Rebay, K. 1998: Eine spätbronzezeitliche Urne mit Beigaben aus Lugnitz, OÖ, Archäologie Österreichs 9/1, 47-50. Gronenborn, D. 1989: Neue Überlegungen zur Funktion von Schlitzgruben, Archäologisches Korrespondenzblat 19, 339-342.

153

Gruber, H. 1999: Die mittelbronzezeitlichen Grabfunde aus Linz un Oberösterreich. Linzer Archäologische Forschungen 28. Linz. - 2007: Die latènezeitliche Siedlung von Neubau bei Linz. Die Ausgrabungen des Bundesdenkmalamtes 2005–2006. In: Chvojka, O. – Krajíc, R. (eds.), Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semináře, České Budějovice, 8. 11. 2007. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Suplementum 4. České Budějovice, 175-186. Gruber, H. – Karbinski, A. 2003: Asten, Fundberichte aus Österreich 42, 38. - 2004: Asten, Fundberichte aus Österreich 43, 45. Gruber, H. – Klimesch, W. 2007: Thann, Fundberichte aus Österreich 46, 45-46. Hager, D. 2007: Skulpturen der Spätbronzezeit: Mondhörner, Feuerböcke, Firstziegel? Befunde und Deutungen der Tonhornobjekte (Auszug). Seminární práce, Institut für Prähistorische und Naturwissenschaftliche Archäologie, Universität Basel. Publikováno na www.home.datacomm.ch/hagerd2/_Mondhorn_Auszug.pdf. Hägg, I. 1995: Kultgebräuche im Alpenraum und in der Ägäis – Zur Frage der Funktion der Feuerböcke aus Eschenz. In: Schmid-Sikimić, B. – Della Casa, P., Trans Europam. Beiträge zur Bronze- und Eisenzeit zwischen Atlantik und Altai. Festschrift für Margarita Primas. Bonn, 211-234. Hainski, S. – Mattheußer, E. – Büttner, A. 2004: Eine urnenfelder- und eisenzeitliche Großsiedlung bei Erlingen, Das Archäologische Jahr in Bayern 2004, 56-58. Hájek, L. 1954: Jiţní Čechy ve starší době bronzové, Památky archeologické 45, 115-192. Hald, J. 2002: Ein vor- und frühgeschichtliches Siedlungsterrain bei Mühlhausen-Ehingen, Kreis Konstanz, Archäologische Ausgrabungen in Baden-Würtemberg 2002, 62-64. Harding, A. 2000: European societies in the Bronze Age. Cambridge. Hásek, I. 1960: Bojovný lid mohylový. In: Neustupný, J. (ed.), Pravěk Československa. Praha, 216-226. Hereit, P. 2008: Výzkum sídliště z pozdní doby bronzové v Blíţejově u Domaţlic, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 19, 92-111. Herrmann, F. R. 1974-1975: Die urnenfelderzeitliche Siedlung von Künzing, Jahresbericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 15-16, 58-107. Herzig, F. – Pütz, A. 2008: Drei vorgeschichtliche Brunnen aus Aschheim, Das Archäologische Jahr in Bayern 2008, 33-35. Hieke, E. 2007: Terénní pozůstatky po shozených pumách v Poněšické oboře na Boţí hod 1944, Výběr 44, 68-72. Hlásek, D. 2010: Objekt J23-003 sídliště z mladší doby bronzové u Přeštic. Poznámky k sídlištní keramice a metody jejího zpracování. In: Krištuf, P. (ed.), Archeologická studia. Sborník z 1. studentské konference Katedry archeologie FF ZčU v Plzni. Plzeň, 71-86. Hlava, M. 2008: Grafit v době laténské na Moravě, Památky archeologické 99, 189-258. Hofmann, A. 2008: Die mittelbronze- bis urnenfelderzeitliche Besiedlung des Fundplatzes Geiselhöring-Süd, Lkr. Straubing-Bogen. In: Beiträge zur Archäologie in Niederbayern 3. Büchenbach, 123-288. Höglinger, P. 1998: Bronzezeitliche Metalldeponierungen in Oberösterreich. In: Ruprechtsberger, E. M. (ed.), Berge – Beile – Keltenschatz. Linzer Archäologische Forschungen 27. Linz, 37-41. Holste, F. 1953: Die Bronzezeit in Süd- und Westdeutschland. Berlin. Honig, P. 2001: Die urnenfelderzeitliche Siedlung von Greding – „Am Rohrmeierkeller“, Lkr. Roth. Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands 11. Büchenbach. Honig, P. – Specht, O. – Nadler, M. 2007: Eine spätbronzezeitliche Siedlung bei Georgensgmünd, Das Archäologische Jahr in Bayern 2007, 35-38.

154

Hoppe, M. 1985: Eine Siedlung der Bronze- und Eisenzeit bei Dietfurt a. d. Altmühl, Das Archäologische Jahr in Bayern 1985, 75-77. - 1986: Eine Siedlung der mittleren Bronzezeit und Funde der Glockenbecherkultur bei Thannhausen, Das Archäolgische Jahr in Bayern 1986, 55-56. - 1987: Eine bronze- und eisenzeitliche Siedlung von Dietfurt a.d. Altmühl. In: Engelhardt, B. – Schmotz, K. (eds.), Vorträge des 5. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 53-61. - 1993: Eine frühbronzezeitliche Siedlung von Burgweinting, Das Archäologische Jahr in Bayern 1993, 52-54. - 1997: Eine urnenfelderzeitliche Siedlung in Zeuzleben, Das Archäologische Jahr in Bayern 1997, 81-83. - 2000: Urnenfelderzeitliche Tierplastiken aus dem Maindreieck, Das Archäologische Jahr in Bayern 2000, 49-51. Hostaš, K. 1902-1903: Kulturní jáma u Klatov (Vidrkumu), Památky archeologické 20, 351. Hrala, J. – Šumberová, R. – Vávra, M. 2000: Velim. A Bronze Age fortified site in Bohemia. Praha. Hrubý, P. 2000: Vrábče, Výzkumy v Čechách 1998, 224. Hundt, H. J. 1958: Katalog Straubing I. Die Funde der Glockenbecherkultur und der Straubinger Kultur. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 11. Kallmünz/Opf. - 1962: Älterbronzezeitliche Keramik aus Malching, Ldkr. Griesbach, Bayerische Vorgeschichtsblätter 27, 33-61. - 1964: Katalog Straubing II. Die Funde der Hügelgräberbronzezeit und der Urnenfelderzeit. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 19. Kallmünz/Opf. Hůrková, J. 2002: Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – I. část, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 16, 9-101. - 2009: Klatovy, Výzkumy v Čechách 2006, 75-76. - 2010: Archeologie města Klatovy a výzkumy v letech 2005 – 2009. Katalog výstavy. Klatovy. Hůrková, J. – Tetour, M. 2004: Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – II. část, Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie 17, 82-116. Chábera, S. a kol. 1985: Neţivá příroda. Jihočeská vlastivěda. České Budějovice. Charvátová, K. – Spurný, V. – Venclová, N. 1992: Nálezové zprávy StAÚ 1919–1952. Praha. Christlein, R. – Engelhardt, B. 1980: Keramik vom Ende der frühen Bronzezeit aus Siedlungen bei Altdorf, Landkreis Landshut, Niederbayern, Das Archäologische Jahr in Bayern 1980, 70-71. Chvojka, O. 1999: Uţití grafitu v jihočeské knovízské kultuře, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 12, 7-17. - 2001: Mittleres und unteres Flussgebiet der Otava. Jung- und Spätbronzezeit in Südböhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 25. Pragae. - 2004a: Mladé, o. České Budějovice, Výzkumy v Čechách 2002, 150. - 2004b: Pravěké osídlení na Dívčím Kameni. In: Dívčí Kámen. Přírodní rezervace a historický vývoj osídlení. Sborník příspěvků ze semináře dne 26. září 2002 v Regionálním muzeu v Českém Krumlově. Křemţe, 35-50. - 2006: Nové poznatky k době bronzové v jiţních Čechách. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2005. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 64. Praha, 14-15. - 2007a: Současný stav poznání doby bronzové v jiţních Čechách. In: Chvojka, O. – Krajíc, R. (eds.), Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semináře, České Budějovice 8. 11. 2007. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 4. České Budějovice, 29-55.

155

-

2007b: Z šera dávných věků… Nové archeologické výzkumy a nálezy na Vltavotýnsku. Katalog k výstavě. Týn nad Vltavou. - 2007c: Ţlabovité objekty na sídlištích mladší a pozdní doby bronzové v jiţních Čechách. In: Doba popelnicových polí a doba halštatská. Příspěvky z IX. konference, Bučovice 3. – 6. 10. 2006. Brno, 111-126. - 2008: Knín, Výzkumy v Čechách 2005, 103. - 2009a: Jiţní Čechy v mladší a pozdní době bronzové. Dissertationes Archaeologicae Brunenses Pragensesque 6. Brno. - 2009b: Dobřejovice, Výzkumy v Čechách 2006, 35. Chvojka, O. – Beneš, J. 2006: Hvoţďany, Výzkumy v Čechách 2003, 92. - 2007: Pravěké polykulturní sídliště u Rataj (okr. Tábor). Příspěvek k laténskému osídlení Bechyňska, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 20, 331-345. Chvojka, O. – Frána, J. – John, J. – Menšík, P. 2009: Dva depoty ze starší doby bronzové v areálu mohylového pohřebiště u Nové Vsi (okr. Český Krumlov), Archeologické rozhledy 61, 607-636. Chvojka, O. – Janda, F. – Beneš, J. 2004: Hvoţďany, Výzkumy v Čechách 2002, 80. Chvojka, O. – John, J. – Šálková, T. 2008: Hradec u Dobřejovic (okr. České Budějovice). Hradiště ze starší doby bronzové, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 21, 59-77. Chvojka, O. – Michálek, J. 2003: Sídliště ze střední doby bronzové u Radčic-Vodňan, okres Strakonice. Výzkumy na stavbě silničního obchvatu v letech 1994-1996, Památky archeologické 94, 83-160. - 2004a: Sídelní areály I-IV ze střední doby bronzové u Radčic-Vodňan, okres Strakonice. Výzkumy a povrchové sběry na stavbě silnice v letech 1994-2004. Popis situací, objektů a katalog nálezů. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 2. České Budějovice – Strakonice. - 2004b: Knovízské nálezy na stavbě silnice u Radčic-Vodňan (2. část – dodatek), Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 17, 121-161. - 2006: Výzkum sídliště v Radčicích (okr. Strakonice). K současnému stavu poznání mohylové kultury střední doby bronzové v jiţních Čechách. In: Acta Archaeologica Opaviensia 2. XVIII. symposium o starší době bronzové v českých zemích a na Slovensku. Opava, 65-81. Chvojka, O. – Militký, J. 2004: Struktura osídlení Bechyňska v době popelnicových polí. In: Popelnicová pole a doba halštatská. Příspěvky z VIII. konference, České Budějovice 22. – 24. 9. 2004. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 1. České Budějovice, 223-244. Chvojka, O. – Parma, D. v tisku: Keramický podstavec mladší doby bronzové z Ivanovic na Hané, Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, řada M. Chvojka, O. – Šálková, T. v tisku: Březnice u Bechyně. K interpretaci sídelního areálu se ţlabovitými objekty z mladší doby bronzové. In: Sborník z XI. konference Popelnicová pole a doba halštatská. Příbram. Chvojka, O. – Šálková, T. – Beneš, J. – Kovačiková, L. – Novák, J. 2009: Březnice – první ploché pohřebiště mladší doby bronzové na Bechyňsku, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 22, 61-97. Chvojka, O. – Zavřel, P. 2009a: Archeologické výzkumy Jihočeského muzea v roce 2008, Výroční zpráva Jihočeského muzea v Českých Budějovicích za rok 2008, 52-54. - 2009b: Archeologické výzkumy Jihočeského muzea v roce 2008. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2008. Sborník referátů z informačního kolokvia, Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 75. Praha, 23-25. - v tisku a: Sídliště ze starší doby bronzové v Býšově (k.ú. Knín, okr. České Budějovice), Archeologie ve středních Čechách 15.

156

-

v tisku b: Pravěké osídlení Českých Budějovic. Nové nálezy z let 1993 – 2010 z města a jeho blízkého okolí, Staré Budějovice 4. Chytráček, M. 1996: Übersicht zur bronzezeitlichen Besiedlung im Flußgebiet der oberen Radbuza, Kr. Domaţlice. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 68-81. - 2006-2007: Die Höhensiedlungen der Bronze- und Urnenfelderzeit an der oberen Radbuza in Westböhmen, Bericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 47-48, 15-31. Chytráček, M. – Metlička, M. 2004: Die Höhensiedlungen der Hallstatt- und Latènezeit in Westböhmen. Památky archeologické – Supplementum 16. Praha. Jankovská, V. 2001: Paleobotanická rekonstrukce přírodního prostředí kultury únětické a středověku na lokalitě České Budějovice – Dobrovodská stoka. In: Hašek, V. – Nekuda, R. – Unger, J. (eds.), Ve sluţbách archeologie 3. Brno, 92-98. Jílková, E. 1960: Prvé nálezy měsíčkovitých podstavců ze západních Čech, Archeologické rozhledy 12, 37-41. Jiráň, L. 1997: Zur Frage der Siedlungsdichte in der Urnenfelderzeit. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 6. Treffen 12. – 15. 6. 1996 in Hluboká nad Vltavou. Espelkamp, 63-71. - 2006: Siedlungen der Hügelgräberkultur in Westböhmen – Bemerkungen zum heutigen Kenntnisstand. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 15. Treffen 15. – 18. 6. 2005 in Altdorf bei Landshut. Rahden/Westf., 22-31. Jiráň, L. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 5. Doba bronzová. Praha. Jockenhövel, A. 1994: Raum und Zeit – Gliederung der Bronzezeit. In: Jockenhövel, A. – Kubach W. (eds.), Bronzezeit in Deutschland. Hamburg, 11-14. Karbinski, A. – Klimesch, W. 2005: Neubau, Fundberichte aus Österreich 44, 45-46. Keller, E. 1980: Ein Dorf der Urnenfelderzeit in Unterhaching, Landkreis München, Oberbayern, Das Archäologische Jahr in Bayern 1980, 72-73. Kerner, M. 2001: Mondhörner. Urgeschichtliche Messgeräte, Helvetia Archaeologica 32, 82136. Klimesch, W. 2005: Gilgenberg, Neubau, Fundberichte aus Österreich 45, 41, 45-46. Kneidinger, J. 1960: Urnenfelderzeitliche Funde aus dem oberösterreichischen Mühlviertel, Archaeologia Austriaca 28, 13-35. Kohl, H. 1988: Die leblose Natur. Geographische Lagebeziehungen. In: Katalog Das Mühlviertel. Linz, 41-50. Koch, H. 2004: Siedlungsbefunde der Urnenfelderzeit aus Neufahrn i. NB, Das Archäologische Jahr in Bayern 2004, 46-49. - 2006: Hölzer, Scherben, Jahreszahlen. Urnenfelderzeitliche Brunnen aus Atting, Lkr. Straubing-Bogen. In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 24. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 65-78. Koch, H. – Meixner, G. 2004: Atting „Aufeld“ – Eine Großsiedlung der Urnenfelderzeit mit hölzenrnen Brunnenanlagen, Das Archäologische Jahr in Bayern 2004, 49-55. Koch, R. 1986: Siedlungsfunde der Bronze- und Urnenfelderzeit aus Nabburg, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 62-63. Köninger, J. 1998: Gemusterte Tonobjekte aus der Ufersiedlung Bodman-Schachen I – Zur Verbreitung und Chronologie der sogenannten „Oggetti enigmatici“. In: Internationale Archäologie 3. Studia honoraria. Tradition und Innovation. Festschrift für Christian Strahm. Rahden/ Westf., 429-468. Koschik, H. 1975: ‚Alterbronzezeitliche Siedlungskeramik aus Sengkofen, Lgkr. Regensburg/Opf., Bayerische Vorgeschichtsblätter 40, 35-67. - 1981: Die Bronzezeit im südwestlichen Oberbayern. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 50. Kallmünz/Opf.

157

Kostrouch, F. 2009: Dolní Lukavice, Výzkumy v Čechách 2006, 39. Krajíc, R. 2007: Bechyně – Táborská ulice. Archeologický výzkum v roce 2006, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 20, 133-165. Krause, R. 1997: Frühbronzezeitliche Großbauten aus Bopfingen (Ostalbkreis, BadenWürtemberg). Ein Beitrag zu Hausbau und Siedlungsweise der Bronzezeit. In: Assendorp, J. J. (ed.), Forschungen zur bronzezeitlichen Besiedlung in Nord- und Mitteleuropa. Internationale Archäologie 38. Espelkamp, 149-168. Kreiner, L. 1987: Landau a.d. Isar, Bayerische Vorgeschichtesblätter – Beiheft 1, 88. - 1997: Zwei bemerkenswerte bronzezeitliche Gruben im Baugebiet Pilsting-„Kellerfeld“, Lkr. Dingolfing-Landau. In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 15. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 189-204. Krenn-Leeb, A. 2006: Gaben an die Götter? Depotfunde der Frühbronzezeit in Österreich, Archäologie Österreichs 17/1, 4-17. Krištuf, P. – Rytíř, L. 2009: Radiokarbonová data z mohylového pohřebiště „Na Hrůbatech“, k.ú. Dobešice (okr. Písek), Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 22, 49-60. Kruyff, L. – Moddermann, J. R. 1979: Urnenfedlerzeitliche Siedlungsspuren am Weinberg, Gde Hienheim, Ldkr. Kelheim, Bayerische Vorgeschichtsblätter 44, 1-11. Kuna, M. 2002: O věcech praktických a nepraktických. Komentář k poznámkám S. Vencla, Archeologické rozhledy 54, 436-438. Kuna, M. – Křivánková, D. – Krušinová, L. 1995: Archiv 2.0. Systém archeologické databáze Čech. Uţivatelská příručka. Praha. Kuna, M. – Slabina, M. 1987: Zur Problematik der Siedlungsareale (in der Bronzezeit). In: Archaeologische Rettungstaetigkeit in den Braunkohlengebieten und die Problematik der siedlungs-geschichtlichen Forschung. Prag, 263-278. Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle. Praha. Kurz, J. 1985: Semice, Výzkumy v Čechách 1982-1983, 164. Kytlicová, O. 2007: Jungbronzezeitliche Hortfunde in Böhmen. Prähistorische Bronzefunde XX/12. Stuttgart. Lindinger, E. 2008: Die frühbronzezeitlichen Funde und Befunde von Geiselhöring-Süd, Lkr. Straubing-Bogen. In: Beiträge zur Archäologie in Niederbayern 3. Büchenbach, 11-121. Loré, F. 1989: Hausinventare der Siedlung von Plankstetten, Das Archäologische Jahr in Bayern 1989, 89-92. - 2004: Eine bronzezeitliche Siedlung mit Grabenwerk in Rocksdorf, Gde Mühlhausen, Lkr. Neumarkt i.d. Opf., Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 6, 173-192. - 2005: Siedlungen und Gräber aus drei Jahrtausenden – Ausgrabungen in Mintraching, Das Archäologische Jahr in Bayern 2005, 28-31. Mandera, H. E. 1962: Ein urnenfelderzeitlicher „Feuerbock“ mit Tierkopfende aus Wiesbaden-Erbenheim, Germania 40, 287-292. Menšík, P. – Krištuf, P. – Chvojka, O. 2010: Mohylová pohřebiště na okrese Tábor. Plzeň. Metlička, M. 1990: Neobvyklé keramické tvary a výzdobné prvky ze sídliště nynické skupiny v Tlučné, Sborník Západočeského muzea v Plzni – historie 5, 85-96. - 1998: Pravěké sídlištní nálezy v Plzni – Karlovarské ulici, Sborní Západočeského muzea v Plzni – historie 14, 55-73. - 2002: Výzkum polykulturního sídliště v Bdeněvsi. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2001. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 49. Praha, 8-10. - 2004: Ţlabovité objekty na sídlištích mladší a pozdní doby bronzové v západních Čechách. In: Popelnicová pole a doba halštatská. Příspěvky z VIII. konference, České

158

Budějovice 22. – 24. 9. 2004. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 1. České Budějovice, 321-329. - 2009: Dnešice, Výzkumy v Čechách 2006, 35. Michálek, J. 1966: Červený Újezdec, Písek, Bulletin záchranného oddělení 3/1965, 9-10, 2627. - 1976: Jantar v pravěku jiţních Čech, Výběr 13, 229-233. - 1977: Mlaty (palice) s oběţným ţlábkem ze starší doby bronzové, Výběr z prací členů historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 14, 261-262. - 1982: Křtětice, Vodňany, Výzkumy v Čechách 1978-1979, 58-59, 149-150. - 1983: Záchranný výzkum ve Vodňanech, okr. Strakonice. Část 1 – výzkum v roce 1979, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 1, 29-53. - 1984: Čichtice, Heřmaň, Krč, Křtětice, Milenovice, Myšenec, Nová Ves u Protivína, Písek, Protivín, Strpí, Vodňany, Výzkumy v Čechách 1980-1981, 21, 31, 57, 60, 75, 80, 83, 87, 105, 118, 135. - 1986: Záchranný výzkum ve Vodňanech, okr. Strakonice. Část 2 – pokračování výzkumu v roce 1981, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 3, 17-73. - 1987: Dolní Poříčí, Heřmaň, Skály, Skočice, Slaník, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 43, 47, 190-191. - 1989a: Nové mladoeneolitické nálezy z jiţních Čech, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 6, 43-58. - 1989b: Číčenice, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 33. - 1992: Nová Ves u Protivína, Ţďár, Výzkumy v Čechách 1988-1989, 103, 175-176. - 1996: Systematický povrchový průzkum a výzkumy v dolním úseku toku Březového potoka v okrese Strakonice (předběţná informace), Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 13, 28-29. - 2000: Krašlovice, Radčice, Vodňany, Výzkumy v Čechách 1998, 249, 257-260, 268. - 2002: Sídliště z pozdní doby bronzové (HB) s kultovním areálem (?) ze Strakonic v jiţních Čechách, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 15, 55-87. - 2006: Kloub, Výzkumy v Čechách 2003, 123. - 2008: Pravěké nálezy v areálu národní kulturní památky Strakonický hrad. Archeologické výzkumy a nálezy v letech 1937 – 2006, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 21, 259-302. Michálek, J. – Fröhlich, J. 1974: Oldřichov. Výzkum mohyl z doby ţelezné, Výběr 11, 43-44. Michálek, J. – Chvojka, O. 2000: Knovízské nálezy na stavbě silnice u Radčic-Vodňan v roce 1994, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 13, 7-67. Michálek, J. – Parkman, M. 1996: Archeologický průzkum území středního toku Blanice v letech 1986-1993, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 9, 7-40. - 2000: Svinětice, Výzkumy v Čechách 1998, 264. Michálek, J. – Pavlů, I. – Vencl, S. – Zápotocká, M. 2000: Nová neolitická sídliště (LnK a StK) a ţárový hrob (StK) v Radčicích, okr. Strakonice, v jiţních Čechách. In: In Memoriam Jan Rulf, Památky archeologické – Supplementum 13. Praha, 266-302. Militký, J. 1988: Sídliště mohylové kultury v Bechyni. Nepublikovaný rukopis seminární práce. FF UK Praha. - 1989: Bechyně, Radětice, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 11-12, 163. - 1992a: Sídliště mohylové kultury v západních Čechách. Nepublikovaný rukopis diplomové práce. Filosofická fakulta UK Praha. - 1992b: Sídliště mohylové kultury ve Spáňově, okres Domaţlice, Sborník Západočeského muzea v Plzni – historie 8, 21-27. - 1995: Týn nad Vltavou, Výzkumy v Čechách 1990-1992, 363.

159

-

1996: Siedlungen der mittelbronzezeitlichen Hügelgräberkultur in Westböhmen. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 60-64. - 1997a: Zur bronzezeitlichen Besiedlung in der Umgebung von Bechyně. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 6. Treffen 12. – 15. 6. 1996 in Hluboká nad Vltavou. Espelkamp, 32-38. - 1997b: Radětice, Výzkumy v Čechách 1993-1995, 264. Militký, J. – Zavřel, P. 1993: Nálezy mohylové kultury střední doby bronzové v okolí Českých Budějovic, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 8, 7-19. - 1995: České Budějovice, Výzkumy v Čechách 1990-1992, 56. Modderman, P. J. R. 1969: Ausgrabungen in Hienheim, Ldkr. Kelheim, Jahresbericht der bayerischen Bodendenkmalplfege 10, 7-26. Moosleitner, F. 1991: Bronzezeit im Saalfeldener Becken. Archäologie in Salzburg 1. Salzburg. Möslein, S. 1999: Ausgrabungen in Unterzeitldorn, Das Archäologische Jahr in Bayern 1999, 19-22. - 2001: Siedlung, Depotfund und Gräberfeld der Urnenfelderzeit auf der Innterrasse am Fusse der Rachelburg bei Flintsbach a. Inn, Lkr. Rosenheim, Bericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 39/40, 1998-1999, 331-348. - 2008: Frühbronzezeitliche Depotfunde im Alpenvorland – neue Befunde. In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 26. Niederbayerischen Archäologentages. Rahden/Westf., 109-130. Moucha, V. 2005: Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha. Mühlemeier, S. 2005: Bronzezeitliches Handwerk in Schwabmünchen, Das Archäologische Jahr in Bayern 2005, 34-35. Müller, A. 1996: Zu den Befunden der urnenfedler- und frühhalstattzeitlichen Siedlung von Kelheim „Kanal I“ (Niederbayern). In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 134-147. Nadler, M. 1986: Testgrabung in einer urnenfelderzeitlichen Siedlung bei Großenbuch, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 71-73. - 1997: Langhäuser der Frühbronzezeit in Süddeutschland. Endglieder neolithischer Bautradition? In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 15. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 161-188. - 2006: Ein älterbronzezeitliches Haus mit besonderer Funktion in Greding?, Das Archäologische Jahr in Bayern 2006, 35-37. Nadler, M. – Frank, R. 1995: Notgrabung in einer urnenfelderzeitlichen Siedlung bei Greding, Das Archäologische Jahr in Bayern 1995, 58-61. Nadler, M. – Pfauth, U. 1992: Kult oder Abfallgrube ? – Ein ungewöhnlicher Befund der äleteren Urnenfelderzeit bei Untermässing, Das Archäologische Jahr in Bayern 1992, 5658. Nagy, L. 1979: A tuzykutya es holdidol kerdese magyaroszagi letekalapjan, A Veszprém megyei múz. közlem 14, 19 – 73. Nebelsick, L. 1994: Herd im Grab ? Zur Deutung der kalenderberg-verzierten Ware am Nordostalpenrand. In: Jerem, E. – Lippert, A., Die Osthallstattkultur. Akten des Internationalen Symposiums, Sopron, 10. – 14. Mai 1994. Budapest, 327-364. Neudert, Ch. 2004a: Ein Grubeninventar der mittleren Bronzezeit von Aiterhofen, Lkr. Straubing-Bogen. In: Beiträge zur Archäologie in Niederbayern 2. Büchenbach, 105-123. - 2004b: Siedlungsfunde der späten Frühbronzezeit zwischen Mötzing und Sünching – Die Ausgrabungen 2002 im Bereich der Trasse der St 2146 östlich Sünching, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 6, 103-150.

160

Neuhauser, R. 1991: Traunkirchen, Fundberichte aus Österreich 30, 246-247. Neustupný, E. 1986: Sídelní areály pravěkých zemědělců, Památky archeologické 77, 226234. - 2010: Teorie archeologie. Plzeň. Neustupný, E. – Neustupný, J. 1960: Nástin pravěkých dějin Československa. Sborník Národního muzea v Praze, řada A – historie 14/3-5. Praha. Olexa, L. 2003: Niţná Myšľa. Osada a pohrebisko z doby bronzovej. Košice. Oliva, M. 2002: Těţní jámy, rondely, hradiska … jak se to rýmuje? In: Neustupný, E. (ed.), Archeologie nenalézaného. Sborník přátel, kolegů a ţáků k ţivotnímu jubileu Slavomila Vencla. Plzeň - Praha, 153-186. Palátová, H. – Salaš, M. 2002: Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích. Pravěk – Supplementum 9. Brno. Parkman, M. 2001: Němčice, Výzkumy v Čechách 1999, 129-130. - 2003: Osídlení Prachaticka v pravěku a rané době dějinné. Díl I – text, díl II – soupis lokalit, díl III – obrazové přílohy. Nepublikovaný rukopis diplomové práce. Filozofická fakulta MU Brno. - 2004: Doba bronzová na Prachaticku. In: Popelnicová pole a doba bronzová. Příspěvky z VIII. konference, České Budějovice 22. – 24. 9. 2004. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 1. České Budějovice, 413-428. - 2007: Dvě polykulturní lokality u Krtel na Prachaticku. In: Droberjar, E. – Chvojka, O. (eds.), Archeologie barbarů 2006. Příspěvky z II. protohistorické konference. České Budějovice 21. – 24. 11. 2006. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách – Supplementum 3. České Budějovice, 375-394. Parkman, M. – Zavřel, P. 2009: Dub u Prachatic, Výzkumy v Čechách 2006, 41-42. - 2010: Nové objevy na sídlištích doby římské v jiţních Čechách. In: Beljak, J. – Březinová, G. – Varsik, V. (eds.), Archeológia barbarov 2009. Archaeologica Slovaca Monographiae. Communicationes 10. Nitra, 315-339. Pätzold, D. 1992: Bemerkungen zum Siedlungsverhalten neolithischer bis latènezeitlicher Bevölkerung zwischen Regensburg und Deggendorf, Bayerische Vorgeschichtsblätter 57, 77-102. Pertlwieser, M. 1992: Gemering, Fundberichte aus Österreich 31, 418. - 1993: Gemering, Fundberichte aus Österreich 32, 681. - 1994: Gemering, Fundberichte aus Österreich 33, 502. Pertlwieser, M. – Pertlwieser, T. 1996: Gemering, Fundberichte aus Österreich 35, 426-427. Pertlwieser, M. – Tovornik, V. 1975: Neubau, Fundberichte aus Österreich 14, 116-117. - 1979: Schwanenstadt, Fundberichte aus Österreich 18, 490-492. - 1980: Schwanenstadt, Fundberichte aus Österreich 19, 412. - 1989: Saxen, Fundberichte aus Österreich 28, 124-125. - 1992: Asten, Fundberichte aus Österreich 31, 431. Pertlwieser, T. 2001: Gemering, Fundberichte aus Österreich 40, 579-581. Petříčková, J. 2002: Rozbor osteologického materiálu. In: Hůrková, J., Rovinná sídliště milavečské kultury v západních Čechách – I. část, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 16, 88-99. Peša, V. 2006: Vyuţívání jeskyní v mladší době bronzové aţ halštatské ve vybraných oblastech střední Evropy, Památky archeologické 97, 47-132. Pfauth, U. 1998: Beiträge zur Urnenfelderzeit in Niederbayern. Materialien zur Bronzezeit in Bayern 2. Regensburg. Piccoli, A. – Zanini, A. 1999: Le tavolette impresse italiane dell´età del bronzo. Proposte per una metodologia d´ analisi e nuove acquisizioni. In: Annali Benacensi 12, 76-83.

161

Pícka, J. 2007: Biřkov. Parkoviště pro nákladní vozidla. Nepublikovaný rukopis nálezové zprávy k archeologickému záchrannému výzkumu. Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech. - 2008: Měcholupy, Výzkumy v Čechách 2005, 142. Pleinerová, I. 1960: Únětické pohřebiště a osada v Blšanech u Loun, Památky archeologické 51, 488-526. - 2002: Dlouhé domy únětické kultury v severozápadních Čechách. In: Čech, P. – Smrţ, Z. (eds.), Sborník Drahomíru Kouteckému. Most, 163-166. - 2003: Hliněné koule v jámách knovízské kultury (Nálezy ze sídliště mladé doby bronzové v Hostivici u Prahy). In: Šmejda, L. – Vařeka, P., Sedmdesát neustupných let. Sborník k ţivotnímu jubileu prof. Evţena Neustupného. Plzeň, 147-153. Pleinerová, I. – Hrala, J. 1988: Březno. Osada lidu knovízské kultury v severozápadních Čechách. Ústí n. L. Podborský, V. 1982: Keramické zoomorfní nádobky středoevropského pravěku, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity E 27, 9-64. - 2006: Náboţenství pravěkých Evropanů. Brno. Pokorný, P. – Kočár, P. – Jankovská, V. – Militký, J. – Zavřel, P. 2002: Archaeobotany of the High Medieval town of České Budějovice (Czech Republic), Archeologické rozhledy 54, 813-836. Poláček, J. 1966: Dívčí Kámen. Hradiště z doby bronzové. České Budějovice. Primas, M. 2008: Bronzezeit zwischen Elbe und Po. Strukturwandel in Zentraleuropa 2200 – 800 v.Chr. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie 150. Bonn. Probst, E. 1996: Deutschland in der Bronzezeit. München. Prostředník, J. 2001: Chamská kultura v západních Čechách. Praehistorica 25-26. Praha. von Quillfeldt, I. 1986: Das frühbronzezeitliche Gräberfeld von Poing, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 52-53. - 1988: Eine Siedlung der Spätbronzezeit in Gauting, Das Archäologische Jahr in Bayern 1988, 53-56. Rager, W. 1999: Katzenberg, Fundberichte aus Österreich 38, 758-759. - 2001: Katzenberg, Fundberichte aus Österreich 40, 600-601. Reitberger, M. 2008: Das frühbronzezeitliche Gräberfeld von Haid, Oberösterreich. Studien zur Kulturgeschichte von Oberösterreich 20. Linz. Reitinger, J. 1958: Linz – Reisetbauer und St. Florian am Inn. Ein Beitrag zur frühen Bronzezeit Oberösterreischs, Archaeologia Austriaca 23, 1-50. - 1968: Die ur- und frühgeschichtlichen Funde in Oberösterreich. Linz. - 1969: Oberösterreich in ur- und frühgeschichtlicher Zeit. Linz. - 1981: Schärding Vorstadt, Fundberichte aus Österreich 20, 394-395. Richterová, J. – Vladař, J. 2008: Plzeň – Pod Sylvánem. Objekt 100 sídliště z mladší doby bronzové, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 19, 63-66. Rieder, K. H. 1990: Ein frühbronzezeitliches Siedlungsplatz südlich von Zuchering, Das Archäologische Jahr in Bayern 1990, 45-46. Rind, M. M. 1987a: Die urnenfelderzeitliche Siedlung von Dietfurt/Oberpfalz. BAR International Series 377. Oxford. - 1987b: Kanalarchäologie im Altmühltal. Buch am Erlbach. - 1992: Siedlungen und Hausbau in Bayern während der Metallzeiten. In: Bauern in Bayern von den Anfängen bis zur Römerzeit. Katalog des Gäubodenmuseum Straubing 19. Straubing, 103-129. - 1993: Die älteste Tonpfeife Bayerns aus einer bronzezeitlichen Siedlung im Baugebiet Bad Abbach „Heidfeld“, Das Archäologische Jahr in Bayern 1993, 60-61.

162

-

1999: Höhenbefestigungen der Bronze- und Urnenfelderzeit. Der Frauenberg oberhalb Kloster Weltenburg I. Regensburger Beiträge zur Prähistorischen Archäologie 6. Regensburg – Bonn. - 2002: Zum Forschungsstand der Bronze- und Urnenfelderzeit in Niederbayern. In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 20. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 267-291. Romsauer, P. 2003: Piraunoi. Prenosné piecky a podstavce z doby bronzovej a doby ţeleznej. Nitra. Ruprechtsberger, E. 1979: Linz, Fundberichte aus Österreich 18, 360. - 2003a: Neuere Forschungen zur Urgeschichte des oberösterreichischen Zentralraumes. In: Worauf wir stehen. Archäologie in Oberösterreich. Linz, 65-70. - 2003b: Sondierungsgrabungen in Windegg/Steyregg 2000–2002. In: Worauf wir stehen. Archäologie in Oberösterreich. Linz, 71-76. Ruprechtsberger, E. – Schmitsberger, O. – Urban, O. H. 2002: Steyregg, Fundberichte aus Österreich 41, 580-581. Rühl, G. 1997: Neue Ausgrabungen in Aiterhofen, Das Archäologische Jahr in Bayern 1997, 83-86. Schauer, P. 1995: Stand und Aufgaben der Urnenfelderforschung in Süddeutschland. In: Beiträge zur Urnenfelderzeit nördlich und südlich der Alpen. Ergebnisse eines Kolloquiums. Bonn, 121-199. - 1996: Hausgrundrissen und Siedelstrukturen der frühen und mittleren Bronzezeit Süddeutschlands. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 65-67. - 2006: In Dörfern und mächtigen Befestigungen. In: Sommer, S. (ed.), Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Regensburg, 130-133. Schefzik, M. 1995: Neuartige Funde und Befunde endneolithisch-älterbronzezeitlicher Zeitstellung von Eching, Ldkr. Freising, Bayerische Vorgeschichtsblätter 60, 273-287. - 1998: Ein urnenfelderzeitlicher Brunnen mit Opferfunden aus Gemering, Das Archäologische Jahr in Bayern 1998, 30-32. - 2001: Die bronze- und eisenzeitliche Besiedlungsgeschichte der Münchner Ebene. Eine Untersuchung zu Gebäude- und Siedlungsformen im süddeutschen Raum, Internationale Archäologie 68. Rahden/Westf. - 2006a: Weiler und Zentralort. In: Sommer, S. (ed.), Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Regensburg, 118-123. - 2006b: Frühbronzezeitliche Gebäudeformen in Süddeutschland. Mit einer Gegenüberstellung des Formenbestandes der östlich angrenzenden Kulturlandschaften. In: Blajer, W. (ed.), Z badań nad osadnictwem epoki brazu i wczesnej epoki zelaza w Europie Środkowej. Kraków, 139-158. Schlichterle, H. ed. 1997: Pfahlbauten rund um die Alpen. Stuttgart. Schmotz, K. 1988: Ein Webstuhl der Urnenfelderzeit von Künzing, Lkr. Deggendorf. In: Schmotz, K. (ed.), Vorträge des 6. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 101-113. - 1996: Zur Kenntnis der Früh- und Hügelgräberbronzezeit in Niederbayern. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 18-25. Schopper, F. 1989: Neue Ausgrabungen in der urnenfelderzeitlichen Siedlung von Thalmassing, Das Archäologische Jahr in Bayern 1989, 87-89. - 1997a: Die mittlere und späte Bronzezeit. In: Gäubodenmuseum Straubing, Abteilung Vorgeschichte. Straubing, 94-99.

163

-

1997b: „Attinger Ware“, „Attinger Dekor“. In: Gäubodenmuseum Straubing, Abteilung Vorgeschichte. Straubing, 123. Schunke, T. 2009: Die frühbronzezeitliche Siedlung von Zwenkau, Ldkr. Leipziger Land. Untersuchungen zur Chronologie und Beobachtungen zur Wirtschaftsweise und sozialen Differenzierung anhand der keramischen Funde. In: Bartelheim, M. – Stäuble, H. (Hrsg.), Die wirtschaftlichen Grundlagen der Bronzezeit Europas. Rahden/Westf., 273-319. Schwenk, P. 1996: Die Ausgrabungen in Eching (Kleiststraße) 1985 und 1992 sowie in Freising-Attaching 1996, Archäologie im Landkreis Freising 5, 151-163. Sidoli, C. 2003: Le cosiddette tavolette enigmatiche dell´ eta del Bronzo in Italia e nel loro contesto europeo, Notizie Archeologiche Bergomensi 11, 141-201. Sochorová, M. 2009a: Neolitické sídliště v Dobřanech (okr. Plzeň-jih), v Ústavní ulici. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2008. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 75. Praha, 21. - 2009b: Líně, Výzkumy v Čechách 2006, 95. Sommer, S. (ed.) 2006: Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Regensburg. Smejtek, L. 2000: Odlévací forma ze Ţichlic, okr. Plzeň – sever. Příspěvek ke genezi jednoho typu antropomorfních závěsků, Archeologické rozhledy 52, 7-24. Smrţ, Z. 1987: Vývoj a struktura osídlení mikroregionu Luţického potoka na Kadaňsku, Archeologické rozhledy 39, 601-621. - 1991: Výšinné lokality mladší doby kamenné aţ raného středověku v severozápadních Čechách. Pokus o sídelně historické hodnocení, Archeologické rozhledy 43, 63-89. - 1994: Vývoj osídlení v mikroregionu Luţického potoka na Kadaňsku (severozápadní Čechy) – část I, Archeologické rozhledy 46, 345-393. Srock, B. 2009: Urnenfelderzeitliche Siedlung und Bestattungen in Burgheim, Das Archäologische Jahr in Bayern 2009, 46-48. Stapel, A. 1997: Spätbronzezeitliche Keramik aus Eching-Viecht, Lkr. Landshut. Überlegungen zur Deutung eines Grubeninhaltes, Bericht des Bayerischen Bodendenkmalpflege 38, 107-187. - 1999: Bronzezeitliche Deponierungen im Siedlungsbereich. Altdorf-Römerfeld und Altheim, Landkreis Landshut. Tübinger Schriften zur Ur- und rühgeschichtlichen Archäologie 3. Münster – New York. Steffan, F. 1991: Eine mittel- bis spätbronzezeitliche Siedlung auf der Halbinsel von Wasserburg a. Inn, Das Archäologische Jahr in Bayern 1991, 69-72. Stein, F. 1975: Bronzezeitliche Hortfunde in Süddeutschland. Beiträge zur Interpretation einer Quellengattung. Bonn. Steuer, H. 1993: „Mondidole“ – Kultgeräte für Haus und Hof. In: Sangmeister, E. (Hrsg.), Zeitspuren. Archäologisches aus Baden. Freiburg, 82-83. Šabatová, K. – Vitula, P. 2002: Přáslavice. Díly pod dědinou, Kousky a kukličky II. Pohřebiště a sídliště z doby bronzové (katalog). Archaeologiae Regionalis Fontes 3. Olomouc. Šaldová, V. 1960: Příspěvek k otázce osídlení jihozápadních Čech v časné době bronzové, Památky archeologické 51, 527-538. - 1965a: Západní Čechy v pozdní době bronzové – Pohřebiště Nynice I, Památky archeologické 56, 1-96. - 1965b: O vzácnějších keramických předmětech z pozdně bronzových sídlišť jihozápadních Čech, Archeologické studijní materiály 2, 87-91. - 1977: Sociálně-ekonomické podmínky vzniku a funkce hradišť z pozdní doby bronzové v západních Čechách, Památky archeologické 68, 117-163. - 1981a: Rovinná sídliště pozdní doby bronzové v západních Čechách, Památky archeologické 72, 93-152.

164

-

1981b: Westböhmen in der späten Bronzezeit. Befestigte Höhensiedlungen. Okrouhlé Hradiště. Praha. - 1983: Sídlištní formy z pozdní doby bronzové v západních Čechách, Památky archeologické 74, 316-349. - 1991: Pohřebiště a sídliště v Nynicích. Záchranná akce 1983, Archeologické rozhledy 43, 411-422. - 1996: Die Urnenfelderzeit in Südwestböhmen. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 112-118. Šálková, T. 2007: Pozůstatky pravěku a raného středověku v širším okruhu Vitína. Nepublikovaný rukopis seminární práce. FF JU České Budějovice. - 2010: Rostlinné makrozbytky ze sídliště mladší doby bronzové v Březnici. Nepublikovaná diplomová práce. Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Štěrbová, A. 2006: Záchranný výzkum neolitického a pozdně bronzového sídliště v PlzniČernicích. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2005. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 64. Praha, 13. - 2008: Sídlištní objekty z mladší a pozdní doby bronzové v Přehýšově, okr. Plzeň – sever, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 19, 67-91. Terţan, B. 1994: Weben und Zeitmessen im südostalpinen und westpannonischen Gebiet. In: Jerem, E. – Lippert, A., Die Osthallstattkultur. Akten des Internationalen Symposiums, Sopron, 10. – 14. Mai 1994. Budapest, 507-536. Tetour, M. 2007: Ostrov u Stříbra – osídlení z přelomu doby bronzové a doby ţelezné, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 20, 211-243. Thér, R. – Prostředník, J. 2009: Poţáry sídlišť v mladší době bronzové: nehody či záměrná lidská aktivita? Ţivá archeologie 10, 17-20. Tisucká, M. 2008: Příspěvky ke střední době bronzové v jiţních Čechách. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 70. Praha. Torbrügge, W. 1959: Die Bronzezeit in der Oberpfalz. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 13. Kallmünz/Opf. Töröková, L. 2010: Laboratorní zpracování keramického materiálu z archeologického výzkumu v Plané u Českých Budějovic, Výroční zpráva Jihočeského muzea v Českých Budějovicích za rok 2009, 60-62. Trebsche, P. 2008: Die Höhensiedlung „Burgwiese“ in Ansfelden (Oberösterreich). Linzer Archäologische Forschungen 38. Linz. Trnka, G. 1992: Neues zu den „Brotlaibidolen“. In: Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie 8. Festschrift zum 50jährigen Bestehen des Institutes für Urund Frühgeschichte der Leopold-Franzens Universität Innsbruck. Bonn, 615-622. Urban, O. H. 1994: Keltische Höhensiedlungen an der mittleren Donau vom Linzer Becken bis zur Porta Hungarica. 1. Der Freinberg. Linzer Archäologische Forschungen 22. Linz. Urban, T. 1993: Studien zur mittleren Bronzezeit in Norditalien. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie 14. Bonn. Vencl, S. 1985: Ţaludy jako potravina. K poznání významu sběru pro výţivu v pravěku, Archeologické rozhledy 37, 516-565. Völkel, J. 2006: Naturräumliche Charakteristika Bayerns. In: Sommer, S. (ed.), Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Regensburg, 24-31. Wamser, G. 1983: Ein späturnenfelderzeitlicher „Feuerbock“ mit Tierkopfenden von Tückelhausen, Das Archäologische Jahr in Bayern 1983, 62-64. Wedekind, F. 2007: Ein mehrperiodiger Siedlungsplatz in Mistelgau, Das Archäologische Jahr in Bayern 2007, 47-48.

165

Wilbertz, O. M. 1982: Die Urnenfelderkultur in Unterfranken. Materialhefte zur bayerischen Vorgeschichte 49. Kallmünz/Opf. Willvonseder, K. 1934: Die Kultur der süddeutschen Urnenfelder in Österreich, Germania 18, 182-189. - 1937: Die mittlere Bronzezeit in Österreich. Bücher zur Ur- und Frühgeschichte 3, 4. Wien. Winghart, S. 1983: Eine Siedlung der Urnenfelder- oder Hallstattzeit von Eching, Das Archäologische Jahr in Bayern 1983, 65-67. - 1984: Eine urnenfelderzeitliche Siedlung mit Gräberfeld von Eching, Das Archäologische Jahr in Bayern 1984, 57-59. Wohlfahrt, C. 1986: Ein Gefäßdepot der Gruppe Wölfersheim aus Kahl a. Main, Das Archäologische Jahr in Bayern 1986, 57-60. Wullinger, G. 1996: Ein bemerkenswertes Fundensemble aus einer Grube vom Ende der frühen Bronzezeit von Altdorf-„Römerfeld“, Gde Altdorf, Lkr. Landshut, Ndb. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 24. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 90-93. - 2004: Eine Grube mit frühbronzezeitlicher Siedlungskeramik von Jellenkofen, Gde Ergoldsbach, Lkr. Landshut. In: Beiträge zur Archäologie in Niederbayern 2. Büchenbach, 9-103. Zavřel, P. 1985: Nová lokalita ze starší doby bronzové u Lipí (okr. České Budějovice), Archeologické rozhledy 37, 565. - 1986: Rukojeť severské pazourkové dýky z Českých Budějovic 9 – Dobré Vody. Archeologické rozhledy 38, 290-292. - 1987: Doubravice, Koroseky, Nedabyle, Staré Hodějovice, Vrábče, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 44, 84, 133, 196, 228. - 1989: Haklovy Dvory, Hrdějovice, Lipanovice, Roudné, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 45, 57, 104, 168. - 1993: Současný stav znalostí o pravěku území města České Budějovice, Jihočeský sborník historický 62, 3-29. - 1995: Haklovy Dvory, Vrábče, Zliv, Výzkumy v Čechách 1990-1992, 80, 386-387, 399. - 1996a: Neue Entdeckungen zur Bronzezeit im Raum um České Budějovice und Český Krumlov. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 5. Treffen 21. – 25. 6. 1995 in Sulzbach-Rosenberg. Espelkamp, 52-59. - 1996b: Předstihový archeologický výzkum u Borku a Hosína (okr. České Budějovice) v roce 1993, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 9, 155-171. - 1997a: České Budějovice, Výzkumy v Čechách 1993-1995, 30, 33-34 (lok. č. 154, 166167). - 1997b: Die Besiedlung des Budweiser Beckens vom Mesolithikum bis zur Völkerwanderungszeit. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 6. Treffen 12. – 15. 6. 1996 in Hluboká nad Vltavou. Espelkamp, 15-24. - 1998a: Pravěk a raná doba dějinná. In: Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice, 390-392. - 1998b: Litvínovice, okr. České Budějovice, Výzkumy v Čechách 1996-1997, 106. - 1998c: Předstihový výzkum sídliště z mladší doby bronzové, pozdní doby halštatské a pozdní doby laténské v Novosedlech u Kájova, okres Český Krumlov, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách 11, 7-51. - 2000: České Budějovice, Hůry, Lékařova Lhota, Vrábče, Výzkumy v Čechách 1998, 33, 57, 94, 225. - 2001: České Budějovice, Výzkumy v Čechách 1999, 31. - 2003: Hůry, Výzkumy v Čechách 2001, 82.

166

Zavřel, P. – Chvojka, O. 2003: Archeologické výzkumy Jihočeského muzea v roce 2002. In: Archeologické výzkumy v Čechách 2002. Sborník referátů z informačního kolokvia, Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 53. Praha, 15. Zeitler, J. P. 1982: Die frühbronzezeitliche Siedlung am Hirtenacker bei Zirndorf, Lkr. Fürth. In: Festschrift zum 100 jährigen Bestehen der Abteilung für Vorgeschichte der Naturhistorischen Gesellschaft Nürnberg e.v. Nürnberg, 83-146. - 2000: Häuser, Weiler, Dörfer – das Siedlungsbild in Süddeutschland im zweiten vorchristlichen Jahrtausend. In: Mykene – Nürnberg – Stonehenge. Handel und Austausch in der Bronzezeit. Nürnberg, 173-188. Zuber, J. 2000: Neue Ausgrabungen auf dem „Scherfeld“, Gde Thalmassing, Lkr. Regensburg, Beiträge zur Archäologie in der Oberpfalz und in Regensburg 4, 131-174. - 2002: Ein Friedhof der späten Bronze- und Urnenfelderzeit in Burgweinting, Das Archäologische Jahr in Bayern 2002, 42-45.

167

Anotace Bronzezeitliche Flachlandsiedlungen im oberdonauländischen Kulturkreis. Die vorgelegte Arbeit wurde als Hauptziel genommen, die Versammlung und die Analyse der grundlegenden Informationen über die Flachlandsiedlungen im Gebiet des sog. oberdonauländischen Kulturkreises, d.h. im heutigen Bayern, Oberösterreich, Süd- und Westböhmen (Abb. 1) zu realisieren. Die bisherigen Kenntnisse sind in vielen kurzen Nachrichten oder in der lokalen Literatur publiziert, es gibt aber sehr wenige resümierende Publikationen zur Verfügung (wie z.B. Schefzik 2001; Šaldová 1981a; Militký 1992a; Hůrková 2002). Eine komplexe Arbeit für ganzes Gebiet des oberdonauländischen Kulturkreises gibt es jedoch nicht. Der Autor hat vor Kurzem die südböhmischen Fundstellen der Urnenfelderzeit ausführlich bearbeitet und publiziert (Chvojka 2009a), in dieser Arbeit sind alle südböhmischen Flachlandsiedlungen der frühen und mittleren Bronzezeit versammelt (siehe Beilagen 1-4 und Tab. 1-89) und analysiert und mit den Flachlandsiedlungen aus anderen erwähnten Regionen verglichen. Die Informationen über die Siedlungen aus Bayern, Oberösterreich und Westböhmen wurden aus der zugänglichen Literatur genommen, die Mehrheit der Informationen über die Siedlungen aus Südböhmen hat Autor bearbeitet oder aus den unpublizierten Nachrichten genommen. Die grundlegende Frage, die in dieser Arbeit gelöst wird, ist, ob die zuerst in einigen selbständigen Kulturen (Úntěice, Straubing, Unterwölbling) verlaufende Entwicklung, die dann vereinigt wurde (Hügelgräberkultur der mittleren Bronzezeit und Urnenfelderkultur in der späten Bronzezeit), auch in den Flachlandsiedlungen ausgeprägt ist. Die gewonnenen Resultate können in folgenden Punkten zusammengefasst werden. 1. Die unbefestigten Flachlandsiedlungen bildeten in allen Regionen und in allen Epochen der Bronzezeit den Siedlungskern. Sie hatten im wesentlichen einen Agrarcharakter, in einigen Siedlungen wurden auch Belege der lokalen Töpfer-, Textil- oder Metallproduktion gewonnen. Mit einer Ausnahme der südböhmischen frühbronzezeitlichen Siedlung in Hosty wurde keine andere Siedlung nur für den Fernhandel, für eine bestimmte Herstellung oder für eine Rohstoffförderung spezialisiert. Es wurden auch keine Siedlungen, die nur für Ackerbau oder nur für Viehzucht orientiert wurden, nachgewiesen. 2. Alle Siedlungen befanden sich in den fruchtbarsten und klimatisch günstigsten Gebieten, im Süddeutschland meisten an den Fluss- oder Bachterrassen, im Süd- und Westböhmen vor allem an den mäßigen Abhängen, die an verschiedene Himmelsrichtungen orientiert wurden. Relativ häufig sind in allen Regionen auch die Siedlungen in den Überschwemmungsgebieten belegt. 3. Ganz unterschiedlich ist der Forschungsstand der Flachlandsiedlungen in einzelnen Regionen. Während in Süddeutschland sind schon mehrere Jahrzehnte flächengroße Entdeckungen unternommen, die manchmal nicht nur die eigene Siedlung, aber auch dazugehörende Gräberfelder ins Licht bringen, in Süd- und Westböhmen sind meistens nur kleine Terraineingriffe dokumentiert und erst in den letzten Jahren wurden hier auch einige größere Forschungen realisiert. Ganz ungenügend ist der Forschungsstand in Oberösterreich. 4. Aus den genanten Gründen ergibt sich auch ganz unterschiedlicher Forschungsstand der inneren Strukturen der Flachlandsiedlungen sowie der Siedlungsobjekte. Während in Süddeutschland ist die Entwicklung der Wohnbauten vom Beginn bis zum Ende der Bronzezeit klar definiert (vgl. Abb. 5), für andere Gebiete des oberdonauländischen

168

Kulturkreises solche Belege (mit wenigen Ausnahmen) fast fehlen. Während in der frühen und mittleren Bronzezeit sind in Süddeutschland oft große nord-südlich orientierte Hallenbauen nachgewiesen (vgl. Abb. 5-12, 28-30), in der Urnenfelderzeit dominieren dort kleinere rechteckige oberflächliche Bauten (vgl. Abb. 36, 38-39). In Süd- und Westböhmen sind solche Bauten (mit wenigen Ausnahmen – vgl. Tab. 7:A) nicht nachgewiesen, mehrere Wohnbauten sind dort erst in der Urnenfelderzeit belegt, die jedoch nicht oberflächlich sind, sondern als Grubenhäusern belegt. 5. Der einzige Typ der Objekte, der gemeinsam für die Regionen des oberdonauländischen Kulturkreises ist, wobei in anderen mitteleuropäischen Gebieten fast überhaupt nicht nachgewiesen ist (vgl. Tabelle 7), stellen die streifenförmigen Objekte der Urnenfelderzeit dar (Abb. 44-48 und Tab. 81-89). Andere Siedlungsobjekte sind meisten allgemein in ganz Mitteleuropa verbreitet. 6. Verschieden ist die chronologische Stellung der Flachlandsiedlungen in den einzelnen Regionen. In Süddeutschland und mit weniger Sicherheit auch in Oberösterreich sind die Siedlungen in allen Phasen der Bronzezeit nachgewiesen, wobei einige auch eine Kontinuität in die Hallstattzeit aufweisen. Die westböhmischen Flachlandsiedlungen sind erst seit der Phase Bz A2/B1 belegt und mehrere sind erst aus der Urnenfelderzeit bekannt. Die Flachlandsiedlungen in Südböhmen sind erst in die Stufe Bz A2 nachgewiesen, manche waren dann wiederholt besiedelt (vgl. Tab. 1:B), aber keine weißt eine Kontinuität in die Stufe Ha C. Allgemein kann gesagt werden, dass die Flachlandsiedlungen im oberdonauländischen Kulturkreis keine markante Besonderheiten im Vergleich mit den Siedlungen z.B. aus Mittelböhmen oder aus dem mitteldonauländischen Kulturkreis aufweisen. Wenn wir irgendeine lokalen Besonderheiten im oberdonauländischen Kulturkreis suchen werden, können vor allem relativ höhere Seehöhen bei den Siedlungen (meistens zwischen 300 – 450 m ü.M.), dann die nord-südlich orientierten Hallbauten der frühen und mittleren Bronzezeit in Süddeutschland und die streifenförmigen Objekte der Urnenfelderzeit genannt werden. Eventuelle weitere kulturelle Besonderheiten sind bei den Flachlandsiedlungen in diesem Gebiet nicht zu sehen.

169

Příloha 1. Rovinná sídliště starší doby bronzové (Br A – A2/B1) v jižních Čechách Soupis zahrnuje všechna jistá rovinná sídliště v jiţních Čechách, známá do 31. 12. 2010. Nejisté lokality, klasifikované v dosavadní literatuře jako sídliště, jsou pak uvedeny v druhé části soupisu. Jedná se většinou o povrchovým sběrem zjištěné lokality či o starší nálezy bez jistých nálezových okolností, které však mohou naznačovat i jiné lidské aktivity neţ sídelní (např. pohřební, samostatné výrobní, obchodní, hospodářské aj.). V některých případech není jistá ani jejich datace. 1.1. Bezpečně prokázaná rovinná sídliště 1. Čavyně (okr. St) - Lok: trať Za humny Z od Číčenic, prostor skrývky pro těţbu štěrku – plocha C. ZM 22-43-09, 070:320. - Char: v souvislosti se skrývkou pro štěrkovnu nalezl J. Michálek v červnu 2010 na ploše 200 x 100 m keramické zlomky, otloukače a štípanou kamennou industrii ze starší doby bronzové. Mimo to zde zjistil a následně prozkoumal jednu jámu (objekt 1/2010). - Ulož: dočasně v laboratoři společnosti ARCHAIA JIH o.p.s. - Lit: ústní sdělení J. Michálka.

2. České Budějovice (okr. ČB) - Lok: zahrada p. Čalouna ppč. 1737 v zahrádkářské kolonii mezi silnicí do Českého Krumlova a řekou Vltavou. ZM 32-22-07, 484:147. - Char: při stavbě bazénu a jímky zachytil P. Zavřel v letech 1992–1994 a 1997 početnou keramiku naplavenou v říčních náplavech. Nálezy byly učiněny v hloubce 1,4 – 1,5 m pod současným povrchem. Starobronzové sídliště poslouţilo i ke studiu říčních akumulačních procesů. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24 810 – 24 822, 24 995 – 24 998, č.s. 1584 – 1596. - Lit: Zavřel 1993, 9-11, obr. 9; Beneš 1995, 134, 140; Zavřel 1996a, 52; týţ 1997a, 30; týţ 2000, 33. - Tab: 1:A, 2.

3. České Budějovice (okr. ČB) - Lok: prostor obchodní zóny u Dobrovodské stoky severně od Strakonické silnice (stavba obchodních domů Terno, Baumax). ZM 32-22-03, 045:081, 040:084, 050:076, 060:070. - Char: lokalitu objevil v roce 1992 P. Zavřel při povrchovém sběru, kdy zde nalezl keramické zlomky datovatelné jen obecně do pravěku. Přesnější chronologické zařazení přinesly aţ sondáţní výzkumy: sítí sond se v letech 1995 a 1999 podařilo P. Zavřelovi zachytit rozplavenou sídlištní vrstvu s nálezy keramiky a dřev. Mezi nálezy patří i torzo nádoby obsahující zbytky trav a zvířecí zuby. Významné poznatky pak přinesla pylová analýza z odebraných sedimentů, provedená V. Jankovskou. Radiokarbonová data z nalezených dřev potvrdila datování do starší doby bronzové: 2457±135 BC, 1714±136 BC a 1634±135 BC. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24935, 25064, č.s. 2815-2846, 3108-3117, 3762-3771, 3832-3834. - Lit: Zavřel 1993, 7, lok. č. 33; týţ 1997a, 33-34; týţ 1997b, 17, Abb. 3-5; týţ 1998a, 390-391; Jankovská 2001; Zavřel 2001, 31; Pokorný – Kočár – Jankovská – Militký – Zavřel 2002, 816, 818. - Tab: 3-5.

4. Dobešice (okr. Pi) - Lok: pole v trati Hrůbata JV od obce. ZM 22-41-09, 430:333. - Char: při výzkumu mohyly ze střední doby bronzové a z doby halštatské byl P. Krištufem a L. Rytířem v roce 2007 zjištěn i jeden zahloubený objekt (č. 015), který se nacházel přímo pod centrální částí později vybudované mohyly. Obsahoval keramické zlomky, které autoři datují na přelom starší a střední doby bronzové. - Ulož: dočasně v Západočeské univerzitě v Plzni.

170

- Lit: Krištuf – Rytíř 2009, 50-51, obr. 10. - Tab: 1:D.

5. Dobřejovice (okr. ČB) - Lok: východní stěna pískovny v lese Osiková, ppč. 2745, v těsném severním sousedství raně středověkého mohylového pohřebiště. ZM 22-44-14, 125:197. - Char: lokalitu objevil A. Beneš při povrchovém sběru v roce 1973. V roce 1976 zachytil tentýţ autor při záchranné akci v pískovně sídlištní objekt obdélné dispozice (110 x 225 cm) hluboký max. 1 m ze starší doby bronzové, který obsahoval zlomky keramiky, uhlíky a hrudku grafitu. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 54/73, 38-39/76. - Lit: Beneš 1981, 28.

6. Dobřejovice (okr. ČB) - Lok: ostroţna u sv. Jana mezi potoky a Vltavou, v trase silnice Hluboká nad Vltavou – Poněšice. ZM 22-44-18, 073:362. - Char: při úpravě komunikace v roce 1989 zjistil P. Břicháček na temeni ostroţny kulturní vrstvu s nálezy keramiky ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 354-371/89. - Lit: Břicháček 1992, 28.

7. Dub (okr. Pt) - Lok: plató mezi Dubským a Černým potokem, cca 900 m SZ od kostela v obci. ZM 22-43-11, 087:283, 109:282, 101:267, 083:270. - Char: při pokračování výzkumu sídliště z přechodného laténsko-římského období prozkoumali v roce 2006 M. Parkman a P. Zavřel i několik jam a kůlových jamek ze starší doby bronzové. - Ulož: M Prachatice, sine. - Lit: Parkman – Zavřel 2009, 41-42; tíţ 2010, 319.

8. Hosty (okr. ČB) - Lok: trať „Pod Novým dvorem“ na soutoku Vltavy a Luţnice, č. kat. 882. V současné době je lokalita vybagrována a zatopena. ZM 22-42-16, 441:070. - Char: lokalitu objevil J. Fröhlich při povrchovém sběru v roce 1968. Následně zde proběhl zjišťovací výzkum vedený A. Benešem, při kterém byla prokopána kulturní vrstva s nálezy keramiky, štípané industrie, kamenných mlýnků a surové tuhy. Stavba vodního díla Kořensko vyvolala záchranný výzkum expositury AÚ Plzeň, který proběhl v letech 1981– 1988 a při kterém byl zjištěn osídlený areál na ploše asi 3 ha. V délce 60 m byla prozkoumána kulturní vrstva o mocnosti 35-40 cm, ve které nebylo moţno rozlišit jednotlivé sídlištní vrstvy. Pouze na základě typologie nálezů byly zjištěny dvě (případně tři) fáze osídlení, z nichţ starší obsahovala prvky mladšího stupně hatvanské kultury a typu Hurbanovo, mladší pak keramiku maďarovsko-otomanského komplexu. Domácí prostředí reprezentuje keramika únětické kultury, ta je však zastoupena v menší míře neţ keramika karpatských kultur. Vedle běţné keramiky byly na lokalitě nalezeny keramické a kamenné plastiky (bochníkovitý idol, falický symbol, amulety, kolečka, sekeromlaty), vykuřovadla, přesleny a závaţí. Z nástrojů se objevila bronzová šídla a ostří dlátek, šperk byl zastoupen několika typy jehlic, prolamovaným plechem a rozdělovačem náhrdelníku. Zvláštní kategorii představují skleněné perly a polotovar jantarové destičky. Pestrý sortiment nástrojů a zbraní zahrnuje bronzové sekery, kamenné sekeromlaty a palice, ze štípané industrie jsou to šipky, čepele, pilky a pazourková dýka. Metalurgie je v Hostech doloţena slévačským tyglíkem, dyznami, odlévací formou na sekery a slitky bronzoviny. Ze sídlištních objektů bylo zachyceno větší mnoţství kůlových chat o rozměrech od 4,3 x 4,8 m do 11,5 x 7,5 m, v jejichţ okolí se nacházely zásobní jámy. Stavba tvořená dvěma řadami kamenů byla především na základě nálezů hliněných idolů interpretována jako kultovní objekt. Osada byla opevněna dvěma nesoučasnými příkopy o šířce 2 a 4 m a hloubce 2 m. - Pozn.: Do rámce tohoto sídelního areálu lze počítat i lokalitu na opačném břehu Luţnice, na katastru Týna nad Vltavou v polní trati „U Masáka“, kde byla jiţ v době výzkumu sídliště u Hostů zjištěna dílna na výrobu hrubé industrie s nálezy otloukačů a těrek i keramiky ze starší doby bronzové. Další sběr zde provedl v roce 1992 J. Militký.

171

- Ulož: M Týn nad Vltavou, i.č. 6317-6382; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 19-20/68, 33/81, 74102/81, 67-76/82, 8-19/83, 15/86-1 aţ 26/86-3, 128-707/88; JčM České Budějovice, i.č. A 24838 – 24839. - Lit: Beneš 1969, 41; týţ 1976, 85, obr. 2; týţ 1978c, 54, obr. 5; Fröhlich 1982, 32; Beneš 1984a; týţ 1984b; týţ 1984c, 35; týţ 1985, 41; týţ 1986; týţ 1987; týţ 1988; týţ 1989a; týţ 1989b, 53-55; Břicháček 1991; týţ 1992, 4243; Militký 1995, 363 /Týn nad Vltavou/; Ernée 2008, 38-41. - Tab: 6-10.

9. Hůry (okr. ČB) - Lok: louka v trati Nad výhony, cca 350 m západně od obce. ZM 32-22-04, 012:208. - Char: ve skrývce pro novou kanalizaci objevil a následně prozkoumal P. Zavřel v roce 2001 celkem 8 objektů ze starší doby bronzové – obdélnou „chatu“ o rozměrech 8 x 3 m, mírně (20 cm) zahloubenou do podloţí, kterou lemovalo 7 jam. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 25263 - 25269. - Lit: Zavřel 2003, 82. - Tab: 11.

10. Knín – Býšov (okr. ČB) - Lok: pole přiléhající na západě k areálu středověké tvrze Býšov, mezi rybníkem Barbora a silnicí do Knína. ZM 22-44-02, 019:040. - Char: v místě skrývky pro novostavbu závodu na zpracování biomasy provedl v roce 2005 O. Chvojka záchranný výzkum dosud neznámého sídliště ze starší doby bronzové. V celkem 33 sondách o celkové ploše 217,5 m2 byla zjištěna aţ 30 cm mocná sídlištní vrstva a pod ní 10 zahloubených objektů a několik kůlových jamek. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 26550 - 26628. - Lit: Chvojka 2006, 15; týţ 2007b, 10; týţ 2008, 103; Chvojka – Zavřel v tisku a. - Tab: 12-17.

11. Křtěnov (okr. ČB) - Lok: les „Hroby“ a vedlejší louka „K hrobům“. ZM 22-42-21, 350:002, 350:018, 365:018, 365:002. - Char: při záchranném archeologickém výzkumu v letech 1984–1985 zjistil P. Braun, ţe mohyly ze starší doby bronzové byly budovány přímo na sídlišti – jejich násypy obsahovaly značné mnoţství zlomků sídlištní keramiky, hrobová komora mohyly č. 45 byla zahloubena přímo do kulturní vrstvy. Zbytky sídliště byly sondáţně zjištěny rovněţ na sousední louce. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. nezjištěno. - Lit: Braun 1987a, 251; týţ 1987b, 95-96.

12. Kučeř (okr. Pi) - Lok: ploché návrší nad samotou „V dolanech“ J od obce a Z od potoka. ZM 22-23-19, 364:323. - Char: při povrchovém průzkumu P. Břicháčka bylo zjištěno 30 sídlištních objektů porušených orbou, zároveň byla nalezena keramika ze starší doby bronzové, mazanice a opálový úštěp. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. nezjištěno. - Lit: Břicháček 1992, 74; Fröhlich 1997a, 67.

13. Litoradlice (okr. ČB) - Lok: okraj terasového stupně, J od přehrady Hněvkovice. ZM 22-44-02, 456:176, 457:180. - Char: při sběrech P. Břicháčka v roce 1989 byla v místech, kde byl terén uměle sníţen o 30-50 cm, nalezena keramika ze starší doby bronzové, na písčitém podloţí pak byly zjištěny stopy kulturní vrstvy. Další nálezy byly zaznamenány v roce 1990 při sběrech P. Brauna. - Pozn.: P. Braun uvádí dvě samostatné lokality, vzhledem k jejich velké blízkosti se však nepochybně jedná o jeden sídlení areál. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, sine. - Lit: Břicháček 1992, 87; Braun 1995, 187 (lok. č. 955 a 956).

172

14. Litvínovice (okr. ČB) - Lok: východní okraj obce, vedle silnice České Budějovice – Český Krumlov, asi 170 m JZ od křiţovatky na Litvínovice, naproti rybníčku. ZM 32-22-07, 434:109. - Char: při stavbě obchodního střediska v roce 1996 zachytil P. Zavřel náplavovou vrstvu se zbytky dřev a keramikou ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24 949. - Lit: Zavřel 1998b, 106. - Tab: 1:C.

15. Mahouš (okr. Pt) - Lok: poloha Hlodačky, cca 1980 m SSZ od kapličky na návsi v Babicích. ZM 22-43-24, 281:253, 289:251, 291:248, 290:240, 287:237, 281:242, 278:248. - Char: při povrchovém sběru v roce 1998 objevil M. Parkman orbou narušené sídliště ze starší doby bronzové, na němţ následně prozkoumal jeden sídlištní objekt s bohatými keramickými nálezy. Další sběr zde uskutečnil v roce 2001. - Ulož: M Prachatice, přír. č. 5-1 aţ 5-4/98, 6-1 aţ 6-2/98, 78-1 aţ 78-2/01. - Lit: Parkman 2003/I, 49, II, 35, obr. 67; týţ 2004, 414-415, obr. 6. - Tab: 18.

16. Milenovice (okr. Pi) - Lok: pole 200-370 m V a SV od ţelezniční zastávky Milenovice, ppč. 380-381. ZM 22-43-04, 217:175. - Char: celkem dva sídlištní objekty ze starší doby bronzové, porušené melioracemi, objevil a prokopal v roce 1982 Jaroslav Boušek z Protivína. Následně je pak zaměřil J. Fröhlich. Jednalo se o jámy s keramickými zlomky a mazanicí. - Ulož: M Strakonice, sine. - Lit: Fröhlich – Michálek 1985, 101-102, obr. 17; tíţ 1989, 12 (lok. č. 10); Fröhlich 1997a, 79.

17. Myšenec (okr. Pi) - Lok: v nivě Blanice, na pravém břehu regulovaného Tálínského potoka, mezi starou a novou silnicí, 500-550 m východně od kostela v obci. ZM 22-41-24, 163:344, 158:340. - Char: v profilu výkopu pro vodovod byla v roce 1997 zachycena v délce 19,5 m (v ose Z-V) starobronzová kulturní vrstva o mocnosti 10 cm, která byla překryta 90 cm mocným říčním náplavem a kulturními vrstvami ze střední a mladší doby bronzové. V okolí tohoto profilu pak bylo provedeno 7 pedologických vrtů. - Ulož: M Písek, přír. č. 466/97. - Lit: Fröhlich – Koppová – Dreslerová 2000, 117-118; Kuna a kol. 2004, 45-46, obr. V. - Tab: 1:B.

18. Písek (okr. Pi) - Lok: poloha Řeřichova cihelna, kat. č. 1000/1, 500 m SZ od nádraţí. ZM 22-41-08, 070:075. - Char: lokalitu objevili J. Fröhlich a J. Michálek při povrchových sběrech v letech 1958 – 1963. V letech 1966 – 1969 zde provedl záchranný výzkum A. Beneš, při němţ zjistil dvě fáze osídlení. Starší fázi, tj. věteřovské sídliště z období Br A2/B1, reprezentují početné keramické nálezy, zlomky hliněných závaţí a kamenných zrnotěrek. Mladší fáze náleţí do stupně Br C. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 1-10/68, 1-7/69. - Lit: Michálek 1966, 26-27; Beneš 1967, 21; týţ 1968, 27; týţ 1969, 95; týţ 1972, 106; Fröhlich 1975a, 176; Beneš 1978a, 351, obr. 96; Fröhlich 1997a, 120-121; Tisucká 2008, 9 (lok. č. 36). - Tab: 19.

19. Planá u Českých Budějovic (okr. ČB) - Lok: návrší na jiţním okraji obce, cca 350 m JZ od kaple v obci, v místě skrývky pro komerční budovu. ZM 32-22-12, 391:257, 392:261, 405:260, 405:255.

173

- Char: v roce 2008 prozkoumali O. Chvojka a P. Zavřel tři sídlištní objekty. Do starší doby bronzové náleţí větší jáma (objekt 1/08) obdélného tvaru se zaoblenými nároţími (rozm. 3,4 x 2,3 m, hloubka max. 40 cm) a se dvěma kůlovými jamkami při J a SV okraji objektu. Ze starší doby bronzové je i torzo solitérního keramického hrnce (objekt 2/08), jehoţ dno bylo mírně zapuštěno do podloţí. Třetí objekt patří střední době bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 27207-27290. - Lit: Chvojka – Zavřel 2009a, 53; tíţ 2009b, 24-25; Töröková 2010. - Tab: 20.

20. Radčice (okr. St) - Lok: trať „Na ohradách“, 500 m S od obce, vlevo od cesty do Chvaletic, ppč. 194. ZM 22-43-03, 435:215. - Char: Ve skrývce v trase plynovodu zjistil v roce 1984 J. Fröhlich zbytky mělké kulturní vrstvy s keramikou ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1668. - Lit: Fröhlich 1987, 178; Fröhlich – Michálek 1989, 12, č. 7.

21. Radčice – Vodňany (okr. St) - Lok: trať „U lesa“ nebo „Na šibenici“, ppč. 169/4 a 169/8 (k.ú. Radčice) a 349/1 a 349/3 (k.ú. Vodňany), dnes trasa silničního obchvatu Vodňan. Označeno jako polohy 16, 16A a 16B. ZM 22-43-03, 307:065, 310:063, 316:068, 333:071, 323:076, 313:070, 310:069. - Char: při opakovaných povrchových sběrech a záchranném výzkumu v letech 1994-1997 vyvolaném stavbou obchvatu Vodňan, prozkoumal J. Michálek objekty (jámy, kůlové jamky) a kulturní vrstvu ze starší doby bronzové. Vedle keramických zlomků nalezl i kousky surové tuhy. - Pozn.: v literatuře vedeno jako dvě samostatná sídliště (Radčice a Vodňany), teprve Chvojka – Michálek 2004a uvádějí obě polohy jako jeden sídelní areál. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3295 – 3409, 3444 – 3459. - Lit: Michálek 2000, 258 (lok. č. 1263), 260 (lok. č. 1270), 268 (lok. č. 1323); Chvojka – Michálek 2004a, 15, obr. 4.

22. Slaník (okr. St) - Lok: trať„Na skalce“, asi 160 – 200 m JV od kapličky na V konci osady, čpp. 183/1. ZM 22-32-15, 242:118. - Char: Lokalitu objevil J. Michálek při povrchovém sběru v roce 1981. V roce 1984 zde zjistil a následně prozkoumal orbou narušený sídlištní objekt č. 1/84 – jámu nepravidelně ledvinovitého půdorysu s velkým mnoţstvím keramických zlomků i torz nádob, mazanicí a kamennými artefakty. Nálezy nejprve J. Michálek datoval do rozmezí eneolit – starší doba bronzová, poté je publikoval jako mladoeneolitické. Tuto dataci však později zpochybnil J. Prostředník, přičemţ v současné době jsou nálezy z objektu 1/84 povaţovány většinou za starobronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1498-1519. - Lit: Michálek 1987, 191; týţ 1989a, 45-46, obr. 2-6, tab. II; Prostředník 2001, 21, 39, 77. - Tab: 21.

23. Staré Hodějovice (okr. ČB) - Lok: pole V od silnice České Budějovice – Nedabyle, J od Nových Hodějovic; lokalita zasahuje i do k.ú. Nových Hodějovic. ZM 32-22-13, 313:310, 315:297. - Char: při záchranném výzkumu v roce 1992 zachytili J. Militký a P. Zavřel kulturní vrstvu a čtyři sídlištní objekty z přelomu starší a střední doby bronzové. Kromě běţných sídlištních jam (objekty č. 19, 31a, 31b/92) se v jednom případě (objekt 45/92) jednalo o oválnou jámu s plochým dnem a skupinami kamenů na kratších stranách, kterou autoři výzkumu interpretují jako chatu. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 19331-19349, č.s. 1-74. - Lit: Militký – Zavřel 1995, 56 /jako České Budějovice/; Zavřel 1996a, 54. - Tab: 22.

24. Tábor (okr. Ta)

174

- Lok: prostor nově vybudovaného sportovního areálu na J okraji Tábora, na severním okraji sídliště Nad Luţnicí, nad soutokem potoka a Luţnice, poloha „Komora“. ZM 23-13-21, 170:345. - Char: při záchranném výzkumu v roce 2009 zachytili a prozkoumali R. Krajíc a F. Janda sídlištní vrstvu s mnoţstvím keramických nálezů ze starší doby bronzové. - Ulož: M Tábor, sine. - Lit: nepublikovaná ústní informace od R. Krajíce a F. Jandy z Husitského muzea v Táboře.

25. Týn nad Vltavou (okr. ČB) - Lok: podél západního líce fary. ZM 22-42-22, 195:346. - Char: v roce 1987 zachytil a zdokumentoval ve výkopu kolektoru P. Břicháček kulturní vrstvu s nálezy ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. nezjištěno. - Lit: Břicháček 1989, 206.

26. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pískovna na Z okraji lesa Vrubice. ZM 32-22-16, 411:314. - Char: lokalitu objevil a částečně prozkoumal A. Beneš v roce 1966. Na přilehlém poli nalezl v roce 1972 keramické zlomky z přelomu starší a střední doby bronzové K. Ţebera. Od roku 1982 nacházel v pískovně další nálezy ze starší doby bronzové (keramika, štípaná industrie, kamenný brousek) T. Hamberger z Českých Budějovic. Při záchranném výzkumu v roce 1997 prozkoumal P. Zavřel na lokalitě 12 sídlištních objektů ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 36/76, 34/82; JčM České Budějovice, i.č. A 18296 – 18300, 19155 – 19156, 24654, 24977, 24985. - Lit: Beneš 1967, 27; týţ 1981, 159; týţ 1985, 201; Zavřel 1987, 228; týţ 1995, 387 (lok. č. 2034); týţ 2000, 225. - Tab: 23-25.

1.2. Nejistá rovinná sídliště 27. Bechyně (okr. Ta) - Lok: polní trať „Nad velkým prádlem“ nebo „U kříţe“, jiţní svah 1000 m JZ od středu Senoţat, ppč. 1430/3, 1440/1, 1388/1, 1380, 1395. ZM 22-42-08, 067:222. - Char: při povrchovém sběru v roce 1987 nalezli J. Militký, J. Beneš a D. Šmoldas zlomky keramiky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM i.č. A 27 105. - Lit: Militký 1989, 11-12.

28. Borečnice (okr. Pi) - Lok: pole ppč. 77, 500 m V od obce a 150 m J od chaty čp. 98. ZM 22-41-03, 145:370. - Char: při povrchových sběrech v letech 1977 aţ 1980 objevil J. Fröhlich keramické zlomky a část hliněného závaţí údajně z přelomu starší a střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 6119. - Lit: Fröhlich 1982, 12; týţ 1997a, 12; Tisucká 2008, 5 (lok. č. 4).

29. Březnice (okr. Ta) - Lok: pole v poloze „Za jatkami“, v místech polykulturní lokality. ZM 22-42-18, 270:335. - Char: při povrchovém sběru v roce 2007 objevil Jaromír Ernekr z Bechyně 1 keramický zlomek ze starší doby bronzové. - Ulož: u nálezce. - Lit: nepublikováno; k lokalitě viz Chvojka – Šálková – Beneš – Kovačiková – Novák 2009.

30. Čenkov u Bechyně (okr. Ta) 175

- Lok: pole v trati Široký, cca 400-600 m Z od samoty Malý Čenkov, v místech polykulturní lokality. ZM 22-4218, 189:147, 202:160, 210:149, 200:138. - Char: Při povrchovém sběru v roce 2005 objevil Jiří Beneš z Bechyně keramické zlomky mj. i ze starší doby bronzové. - Ulož: M Bechyně, sine. - Lit: nepublikováno; k lokalitě viz Beneš – Chvojka – Šída 2007, 68 (lok. č. 11); Chvojka – Beneš 2007, 339 (lok. č. 6).

31. České Budějovice – Suché Vrbné (okr. ČB) - Lok: pískovna v okolí bývalého Jungwirthova hospodářství, bez bliţší lokalizace. ZM -. - Char: v roce 1910 byly do Jihočeského muzea odevzdány zlomky keramiky ze starší doby bronzové, které byly nalezeny při těţbě písku. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. J.Ia – N1. - Lit: Zavřel 1993, 5 (lok. č. 17), obr. 6:A.

32. Číčenice (okr. St) - Lok: pravý břeh Radomilického potoka, asi 700 m SV od kapličky v osadě Čavyně, ppč. 879/1, 880. ZM 2243-04, 165:055. - Char: v roce 1986 objevil Jan Michálek při povrchovém sběru keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1743. - Lit: Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 8); Michálek 1989b, 33.

33. Čichtice (okr. St) - Lok: trať „Na klíně“ či „V Háji“, ppč. 223/1, 1300 m SZ od kapličky v osadě, SSV od kóty 469 m. ZM 22-4312, 125:219. - Char: v roce 1981 objevil Jan Michálek při povrchovém sběru keramické zlomky, patřící s výhradami do starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1360. - Lit: Michálek 1984, 21; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 1); Michálek – Parkman 1996, 12, 21.

34. Dobev (okr. Pi) - Lok: pískovna při východním okraji obce. ZM 22-41-06, 432:019, 435:028, 441:026, 443:018. - Char: při výzkumech souvisejících s těţbou písku objevil B. Dubský v roce 1935 údajně ve výplni mladobronzové chaty torzo zásobnice s uchy při dně, které však náleţí jiţ do závěru starší doby bronzové. - Ulož: M Písek. - Lit: Dubský 1949, 158, obr. 11:2; Fröhlich 1997a, 24; Bouzek 2004, 65-66, obr. 5.

35. Dobřejovice (okr. ČB) - Lok: Poněšická obora, 300 m SV od vrcholu kopce Rulík, cca 1000 m JZ od hájovny Cirhan. ZM 22-44-13, 259:063. - Char: ve vývratech a v kráteru po dopadu letecké bomby z II. světové války objevil v roce 2006 Erik Hieke z Ševětína 41 keramických zlomků ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 26864 – 26866. - Lit: Hieke 2007, 68; Chvojka 2009b, 35.

36. Doubravice (okr. ČB) - Lok: pole u ţelezniční trati. ZM 32-22-13, 303:215. - Char: při povrchovém sběru objevil pan Holub v roce 1985 keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 19351 – 19370. - Lit: Zavřel 1987, 44.

176

37. Haklovy Dvory (okr. ČB) - Lok: pole v trati „Na Blatci“, mezi rybníky Blatec a Zdráhanka. ZM 32-22-01, 483:157. - Char: lokalitu objevil v roce 1987 Jan Caletka, kdyţ zde při bagrování a povrchovém sběru nalezl keramiku a jantarový korálek ze starší doby bronzové. Další povrchový sběr zde uskutečnil v roce 1992 P. Zavřel. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 22111-22128, 24783, 25301. - Lit: Zavřel 1989, 45; týţ 1995, 80.

38. Haškovcova Lhota (okr. Ta) - Lok: ostroţnovitý výběţek nad Smutnou. ZM 22-42-07, 480:357. - Char: lokalitu objevili O. Chvojka, J. Beneš, J. Fröhlich a J. Michálek při povrchovém sběru v dubnu 2009, kdyţ zde nalezli 7 keramických zlomků, které lze s výhradou zařadit do starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, sine. - Lit: nepublikováno.

39. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: pole v trati „Na sedle“, asi 950-1000 m J od kostela v obci, V od kóty 445 m, ppč. 678. ZM 22-41-23, 020:367. - Char: v rámci systematického povrchového průzkumu povodí Blanice nalezl v roce 1981 J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. Další průzkum zde J. Michálek uskutečnil v roce 1984, kdy v trase tranzitního plynovodu nalezl další keramické zlomky. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1411, 1492. - Lit: Michálek 1984, 31 (lok. č. III); týţ 1987, 47; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 32).

40. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: návrší (380 m) nad pravým břehem Blanice, asi 250 m S od Benešovského mlýna a 1600 m SV od kostela v obci, ppč. 604/2. ZM 22-41-18, 193:135. - Char: v rámci systematického povrchového průzkumu povodí Blanice nalezl v roce 1981 J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1412. - Lit: Michálek 1984, 31 (lok. č. IV); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 28).

41. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: sedlo návrší J od Benešovského mlýna, asi 1500 m VSV od kostela v obci, ppč. 774 a 771/1. ZM 22-4118, 202:103. - Char: v rámci systematického povrchového průzkumu povodí Blanice nalezl v roce 1981 J. Michálek keramické zlomky, které lze s výhradami datovat do starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1416. - Lit: Michálek 1984, 31 (lok. č. VI); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 29).

42. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: pole ppč. 756/1, 1000 m JV od kostela v obci, vpravo od polní cesty z Heřmaně k Tvrzskému rybníku. ZM 22-41-18, 075:038. - Char: při povrchovém sběru v melioračních rýhách nalezl v roce 1985 J. Fröhlich keramické zlomky ze starší nebo střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 6367. - Lit: Fröhlich 1987, 47-48; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 30); Tisucká 2008, 7 (lok. č. 16).

43. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: sedlo návrší na JV okraji obce, asi 300-600 m VJV od kostela v obci. ZM 22-41-18, 100:070.

177

- Char: v rámci systematického povrchového průzkumu povodí Blanice nalezl v roce 1981 J. Michálek keramické zlomky, které původně datoval jen obecně do pravěku. Jejich upřesněná datace pak byla publikována J. Fröhlichem a J. Michálkem v roce 1989. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1418. - Lit: Michálek 1984, 31 (lok. č. VIII); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 31).

44. Hlavatce (okr. ČB) - Lok: trasa přivaděče vody z Hlavateckého do Vlhavského rybníka, návrší SZ od Vlhlavského rybníka. ZM 2243-20, 108:072. - Char: při záchranném výzkumu v roce 1986 byla P. Braunem a P. Břicháčkem nalezena keramika ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ. - Lit: nepublikovaný rukopis zprávy uloţené v archívu AÚ Praha č. j. 3390/86 (P. Braun – P. Břicháček).

45. Hluboká nad Vltavou (okr. ČB) - Lok: levý břeh Vltavy, SV od Křesína. ZM 22-44-17, 448:058. - Char: přímo na břehu řeky nalezl P. Břicháček v roce 1989 soubor keramiky ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 217/89. - Lit: Břicháček 1992, 37.

46. Hodonice (okr. Ta) - Lok: pole na SV okraji obce. ZM 22-42-13, 231:132. - Char: při povrchovém sběru v roce 2007 objevil Jiří Beneš z Bechyně keramické zlomky. - Ulož: M Bechyně, sine. - Lit: Beneš – Chvojka 2008, 5.

47. Homole (okr. ČB) - Lok: pole J od kravína v obci. ZM 32-22-12, 195:215. - Char: v roce 1990 nalezl při povrchovém sběru A. Kindermann z Homolí hliněnou odlévací formu s negativním otiskem mušle Cardium a několik keramických střepů ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 25045. - Lit: Blaţek – Ernée – Smejtek 1998, 98, 190-191 (lok. č. 173), Taf. 38:173.

48. Hrdějovice (okr. ČB) - Lok: polní trať „Za stokou“, SZ od obce. ZM 22-44-23, 065:050. - Char: při povrchovém sběru v roce 1986 nalezl ing. Holub z Českých Budějovic keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 20316 – 20330. - Lit: Zavřel 1989, 57.

49. Hradiště (okr. Pi) - Lok: J od obce, J od silnice směřující k mostu přes Otavu. ZM 22-41-12, 447:342. - Char: v trase budovaného vodovodu prozkoumali v roce 1997 J. Fröhlich a E. Koppová mělký příkop široký 4 m a dlouhý min. 11 m. Nálezy z něj lze zařadit jednak do starší aţ střední doby bronzové a také do doby laténské. - Ulož: M Písek, i.č. A 11025. - Lit: Fröhlich – Koppová 2000, 55; Tisucká 2008, 7 (lok. č. 20).

50. Hůry (okr. ČB) - Lok: pole přiléhající k západnímu okraji obce Adamov. ZM 32-22-03, 475:154, 500:148.

178

- Char: v roce 1997 objevil Jan Caletka při povrchovém sběru keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24989. - Lit: Zavřel 2000, 57.

51. Chotýčany (okr. ČB) - Lok: pole nad Spálenou pasekou. ZM 22-44-18, 444:210. - Char: při povrchovém sběru v roce 2002 nalezla rodina Šálkova vedle početné keramiky, datovatelné jen obecně do pravěku, také tři zlomky keramiky ze starší doby bronzové. - Ulož: sbírka rodiny Šálkovy, Vitín. - Lit: Šálková 2007, 29; Chvojka – John – Šálková 2008, 70.

52. Kamenný Újezd (okr. ČB) - Lok: okraj osady Bukovec bez bliţší specifikace. ZM 32-22-22, 390:350. - Char: při povrchovém sběru v roce 1966 zjistil údajně Karel Ţebera osídlení ze starší doby bronzové. - Ulož: ?. - Lit: Beneš 1967, 12-13.

53. Kloub (okr. St) - Lok: mírný J aţ JV svah nad bezejmennou vodotečí, vlévající se do Radanského potoka, ppč. 238/1-2, 235, u polohy Baţantnice. ZM 22-41-23, 204:047, 212:051, 226:054, 227:060, 204:054. - Char: při povrchovém sběru v roce 2001 objevil J. Michálek keramiku a kamennou industrii ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 4211-4215. - Lit: Michálek 2006, 123.

54. Krašlovice (okr. St) - Lok: plató návrší , 400 m S od řeky Blanice. ZM 22-43-03, 050:118, 050:125, 055:128, 061:121, 057:115. - Char: při povrchovém sběru v roce 1996 objevil J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3593. - Lit: Michálek 2000, 249.

55. Krč (okr. Pi) - Lok: pole asi 50 m JJZ od samoty „U Andresa“ a 170 m JV od samoty „U Apoleňáka“, ppč. 836/1. ZM 22-4124, 293:266. - Char: při povrchovém sběru v roce 1980 objevil J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1094. - Lit: Michálek 1984, 57; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 16); Fröhlich 1997a, 66.

56. Krtely (okr. Pt) - Lok: pole asi 680 m JV od kapličky v obci. ZM 22-43-18, 335:280. - Char: při opakovaných povrchových sběrech v letech 1997–2001 objevil M. Parkman mimo bohaté osídlení z jiných pravěkých období i keramiku ze starší doby bronzové. - Ulož: M Prachatice, přír.č. 8-1 aţ 8-31/97, 40-1 aţ 40-3/99, 41-1 aţ 41-7/99, 53-1/01. - Lit: Parkman 2007, 375, 381, obr. 11:9.

57. Křtětice (okr. St) - Lok: polní trať „Na břicanách“, 900 m JJZ od středu obce a 120-350 m S od levého břehu Blanice, ppč. 545. ZM 22-43-03, 140:111, 170:120, 176:111, 169:095, 147:092.

179

- Char: při povrchovém sběru v roce 1979 objevil J. Michálek mimo bohaté osídlení z jiných pravěkých období i keramiku ze starší doby bronzové. Další keramiku ze starší doby bronzové zde nalezli Jan Michálek a Jaroslav Boušek při opakovaných povrchových sběrech v letech 1995–2003. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 778-781, i.č. A 3473, 3475, 3479-3480, sine. - Lit: Michálek 1982, 58-59; pozdější sběry nepublikovány.

58. Křtětice (okr. St) - Lok: sedlo vrchu v trati „Na homolkách“, ppč. 201, 1000 m VJV od kapličky v osadě, 100 m V od kóty 423 m. ZM 22-43-03, 230:150. - Char: v rámci systematického průzkumu povodí Blanice zjistil J. Michálek v roce 1981 keramiku, kterou lze s výhradami datovat do starší doby bronzové (Michálek 1984, 60, uvádí dataci jen obecně do doby bronzové). - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1369. - Lit: Michálek 1984, 60; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 4).

59. Kučeř (okr. Pi) - Lok: pole S od silnice Milevsko – Zvíkovské Podhradí. ZM 22-23-14, 293:034. - Char: v roce 2004 objevil P. Břicháček při povrchovém sběru keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Milevsko, sine. - Lit: Břicháček 2007, 107.

60. Lékařova Lhota (okr. ČB) - Lok: pole na Z okraji obce. ZM 22-43-19, 415:290, 430:295, 445:283, 430:280. - Char: v rámci systematického povrchového průzkumu metodou ALRNB objevil v roce 1998 P. Zavřel polykulturní lokalitu, která poskytla mj. i keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM Č. Budějovice, i.č. A 25014. - Lit: Zavřel 2000, 94.

61. Lipanovice (okr. ČB) - Lok: pole 500 m JZ od kapličky v obci. ZM 32-21-09, 405:304. - Char: při povrchovém sběru v roce 1986 nalezli P. Zavřel, J. Caletka a p. Mráz keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, 20456-20461, 20531-20535, 20584, 21367. - Lit: Zavřel 1989, 104.

62. Lipí (okr. ČB) - Lok: pískovna cca 200 m SZ od samoty Adámek, ppč. 116/2. ZM 32-22-11, 056:224. - Char: v roce 1981 byla při těţbě písku náhodně nalezena keramická nádoba. Další keramický zlomek zde nalezl P. Zavřel při povrchovém sběru v roce 1983. - Pozn.: P. Zavřel uvaţoval o nálezu jako o pozůstatku zničeného kostrového hrobu, vyloučit však nelze ani sídlištní objekt. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 17499 – 17500. - Lit: Zavřel 1985, 565.

63. Malé Nepodřice (okr. Pi) - Lok: pole v trati „Na suchoně“, 450 m Z od hřbitova, ppč. 2519. ZM 22-41-07, 260:188. - Char: při povrchovém sběru v roce 1987 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Písek, přír. č. 513/88. - Lit: Fröhlich 1989, 111; týţ 1997a, 78.

64. Milenovice (okr. Pi)

180

- Lok: západní svah návrší JV od Milenovic a SV od osady Čavyně, ppč. 272/1. ZM 22-43-04, blíţe neurčeno. - Char: při povrchovém sběru v roce 1980 nalezl J. Michálek keramické zlomky, které lze s výhradami datovat do starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1073. - Lit: Michálek 1984, 75; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 9); Fröhlich 1997a, 79.

65. Myšenec (okr. Pi) - Lok: pole S od obce, asi 400 m SV od kostela, V od kóty 418 m, ppč. 170. ZM 22-41-24, 140:370. - Char: při povrchových sběrech v letech 1980 a 1981 nalezl J. Michálek keramické zlomky a téţ zlomek pazourkové dýky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1033, 1379. - Lit: Michálek 1984, 80; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 23); Fröhlich 1997a, 94.

66. Nedabyle (okr. ČB) - Lok: pole u ţelezniční trati. ZM 32-22-13, 330:070. - Char: při povrchovém sběru v roce 1985 nalezl pan Holub z Č. Budějovic keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 19410 – 19430. - Lit: Zavřel 1987, 133.

67. Nová Ves u Protivína (okr. Pi) - Lok: pole 200 m VJV od samoty „U Andresa“, asi 250 m V od pravého břehu Blanice, ppč. 447. ZM 22-41-24, 312:263. - Char: při povrchovém sběru v roce 1980 nalezl J. Michálek keramické zlomky, kamenný brousek a zlomky bronzu ze starší doby bronzové. Na parcele č. 447 provedl další sběr J. Michálek i v roce 1988, nebylo však blíţe specifikováno, jestli se jednalo o tuto nebo o následující dvě lokality, nacházející se všechny na shodné parcele. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1068, 1128, 2099. - Lit: Michálek 1984, 83 (lok. č. 256/I); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 19); Michálek 1992, 103.

68. Nová Ves u Protivína (okr. Pi) - Lok: pole asi 210-290 m JV od samoty „U Andresa“, 70 m V od předchozí lokality I, S a SZ od kříţku, ppč. 447. ZM 22-41-24, 325:255. - Char: při povrchových sběrech v letech 1980 a 1981 nalezl J. Michálek keramické zlomky, zlomek hliněného nákončí měchu, mazanici a dva brousky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1069, 1129, 1393-1394. - Lit: Michálek 1984, 83 (lok. č. 256/II); Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 18).

69. Nová Ves u Protivína (okr. Pi) - Lok: pole asi 350-370 m JV od samoty „U Andresa“, 120 m J od předchozí lokality II, ppč. 447. ZM 22-41-24, 325:243. - Char: při povrchových sběrech v letech 1980 a 1981 nalezl J. Michálek keramické zlomky, zlomek hliněného nákončí měchu, mazanici a dva brousky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1070, 1132, 1395. - Lit: Michálek 1984, 83 (lok. č. 256/III); Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 17).

70. Písek (okr. Pi) - Lok: trať „Na Vohybale“, na VJV konci lesa Amerika, u parcely s chatkou č. 32. ZM 22-41-08, 355:097. - Char: v roce 1980 nalezl L. Kořán z Písku ve výkopu zlomek amforovité nádoby ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1125. - Lit: Michálek 1984, 87; Fröhlich 1997a, 120.

181

71. Písek (okr. Pi) - Lok: sedlo mezi vrchy Svícny a Němec, 800 m SSZ od vrcholu Němce a 150 m J od kóty 545 m, ppč. 2311. ZM 22-41-14, 283:238. - Char: při drobné sondáţi a povrchovém sběru v roce 1986 nalezl J. Fröhlich 59 zlomků keramiky ze starší aţ střední doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, přír. č. 514/88. - Lit: Fröhlich 1989, 130; týţ 1997a, 120.

72. Protivín (okr. Pi) - Lok: trať „Holý vrch“, ppč. 2604 a 2615, v okolí ţulového lomu, asi 50 m na J od mohylníku ze starší doby bronzové, 1200 m SV od zámku v obci. ZM 22-41-24, 278:97. - Char: na temeni návrší zjistil v roce 1980 J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. Keramiku označenou jako sídlištní nalezl v hojném mnoţství v zásypech nedalekých starobronzových mohyl při jejich výzkumu v roce 1958 A. Beneš. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1093; M Písek, i.č. A 1220-1221; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, sine. - Lit: Fröhlich – Michálek 1978, 102 (lok. č. 110); Michálek 1984, 105; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 12); Beneš 1997; Fröhlich 1997a, 166.

73. Protivín (okr. Pi) - Lok: trať „U Boru“, mírný SZ svah v nadmořské výšce 380 m. ZM - (nelokalizováno). - Char: při povrchových sběrech v letech 1982 a 1984 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1470. - Lit: Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 14); Fröhlich 1997a, 166.

74. Protivín (okr. Pi) - Lok: pole v ppč. 1006 u ţelezniční zastávky, na pravém břehu Blanice. ZM 22-41-24, 205:055. - Char: při povrchovém sběru v roce 1981 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1373. - Lit: Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 11); Fröhlich 1997a, 166.

75. Radčice (okr. St) - Lok: pole na V svahu vrchu Kulovatý, ppč. 114/3 a 395/1. Lokalita, označená jako poloha 10 a 11, zasahuje na k. ú. Vodňany. ZM 22-43-08, 475:379, 478:382, 486:388, 491:389, 490:382, 480:378. - Char: při opakovaných povrchových sběrech v letech 1995–2004 nalezl J. Michálek mimo četné nálezy z jiných pravěkých období také keramické zlomky a otloukače ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3038-3041, 3419-3426, 3714-3719, 3870-3877, 4509. - Lit: Michálek 2000, 257; Chvojka – Michálek 2004a, 15, 17, 87.

76. Semice (okr. Pi) - Lok: pole asi 600 m V od osady a 78 m Z od lesa Havírky, ppč. 105/1. ZM 22-41-13, 485:275. - Char: v roce 1983 nalezl J. Fröhlich zlomky amforovité zásobnice ze starší nebo střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, přír. č. 27/84. - Lit: Fröhlich 1985, 164; týţ 1997a, 182.

77. Senoţaty (okr. Ta) - Lok: pole na J okraji trati Na dílech. ZM 22-42-08, 204:257. - Char: při povrchovém sběru v roce 2005 objevil Jiří Beneš z Bechyně keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Bechyně, sine. - Lit: Beneš – Chvojka 2008, 5.

182

78. Skály (okr. Pi) - Lok: pískovna v trati „U Boru“, asi 1,4 km V od obce, č. kat. 1438/6. ZM 22-41-23, 390:305. - Char: v roce 1957 byly při kopání písku nalezeny dvě celé nádoby, které zachránila a předala do muzea paní M. Kohoutová-Ambroţová. Další keramiku ze starší doby bronzové nalezl v pískovně v roce 1969 J. Fröhlich. Kromě starobronzových nálezů pochází z lokality i artefakty z jiných pravěkých období. - Ulož: M Protivín, i.č. 44-45, 395. - Lit: Beneš 1969, 146-147; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 24); Fröhlich 1997a, 188; Beneš – Michálek 2006, 7, tab. VII:1-2, VIII:7.

79. Skály (okr. Pi) - Lok: trať „V lutovém“, návrší 400-500 m JZ od samoty „U Boru“, ppč. 1436. ZM 22-41-23, 370:260. - Char: při povrchovém sběru v roce 1984 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Písek, přír. č. 461/86. - Lit: Fröhlich 1987, 190 (lok. č. 451c); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 25); Fröhlich 1997a, 188.

80. Skály (okr. Pi) - Lok: návrší „Na sedle“, 660 m Z od kapličky v obci, ppč. 724 a 736. ZM 22-41-23, 180:332. - Char: při povrchovém sběru v roce 1984 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1496. - Lit: Michálek 1987, 190 (lok. č. 451a); Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 26); Fröhlich 1997a, 188.

81. Skočice (okr. St) - Lok: pole asi 500 m JV od kapličky v osadě Albrechtice. ZM 22-41-22, 310:023. - Char: při povrchovém sběru v roce 1984 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1526. - Lit: Michálek 1987, 191.

82. Soběslav (okr. Ta) - Lok: SZ okraj návrší „Na Veselském kopci“ V od soutoku Luţnice s Dírenským potokem. ZM 23-31-16, 408:183. - Char: při povrchovém sběru v roce 1976 nalezl P. Břicháček keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. nezjištěno. - Lit: Břicháček 1981, 134.

83. Staré Hodějovice (okr. ČB) - Lok: pole u usedlosti vedle silnice České Budějovice – Vidov. ZM 32-22-13, 272:290. - Char: při povrchovém sběru v roce 1985 nalezl ing. Holub z Českých Budějovic keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice¨, i.č. A 19331 – 19350. - Lit: Zavřel 1987, 196.

84. Strpí (okr. St) - Lok: pole asi 800 m JJZ od středu osady, na J břehu Strpského rybníka, SV od lesa Černoháj, ppč. 283. ZM 2243-09, 260:130. - Char: při povrchovém sběru v roce 1980 nalezl J. Michálek keramické zlomky a zlomek brousku ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1010. - Lit: Michálek 1984, 118.

183

85. Svinětice (okr. St) - Lok: trať „K Bavorovu“, 500 m Z od levého břehu Blanice. ZM 22-43-07, 240:178, 237:189, 243:195, 247:191, 247:183. - Char: při povrchovém sběru v roce 1994 nalezli J. Michálek a M. Parkman keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3539. - Lit: Michálek – Parkman 2000, 264.

86. Tukleky (okr. Pi) - Lok: pole u lesa, 700 m J od obce. ZM 22-23-24, 055:165. - Char: při povrchovém sběru v roce 1973 nalezl J. Fröhlich na ploše 25 x 25 m keramické zlomky, mazanici a pazourkový odštěpek snad z orbou narušeného sídlištního objektu z rozhraní starší a střední doby bronzové. - Pozn.: asi 500 m VSV směrem byla v roce 1972 nalezena kamenná palice s oběţným ţlábkem, která by mohla mít s touto lokalitou souvislost. - Ulož: M Písek, i.č. A 8103-8118, 14099-14103. - Lit: Fröhlich 1975b, 170-171; týţ 1997a, 207; Tisucká 2008, 12 (lok. č. 65).

87. Týn nad Vltavou (okr. ČB) - Lok: bývalá zahrada domu v Ruské ulici čp. 61 na SV okraji města. ZM 22-45-17, blíţe nelokalizováno. - Char: při povrchovém sběru v roce 1985 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky ze starší aţ střední doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. nezjištěno. - Lit: Fröhlich 1987, 215.

88. Újezdec u Číčenic (okr. St) - Lok: polní trať „Pláň“ či „Na sedlišti“, asi 1100 VJV od obce. ZM 22-43-09, 483:245. - Char: v roce 1977 zjistil P. Braun pod narušenou mohylou z doby halštatské kulturní vrstvu s keramikou ze starší aţ střední doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 105/77. - Lit: Braun 1981, 151.

89. Vodňany (okr. St) - Lok: Z a JZ svah návrší 150 m Z od kostela sv. Vojtěcha, ppč. 328/1, 328/4-8, 330. ZM 22-43-03, 284:062, 282:080, 297:073, 299:065. - Char: při povrchovém sběru v letech 1980 a 1981 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1040, 1199, 1370. - Lit: Michálek 1984, 135; Fröhlich – Michálek 1989, 12 (lok. č. 5); Chvojka – Michálek 2004a, 13, obr. 4:E.

90. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pole při S okraji lesa Vrubice, trať „Chustě“ či „Na píckách“, 600 m VJV od obce, ppč. 1094. ZM 32-2216, 435:386, 439:352, 465:362, 464:389. - Char: při povrchovém sběru v roce 1977 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky z přelomu starší a střední doby bronzové. Přibliţně ve stejném prostoru nalezl P. Hrubý při povrchovém sběru v roce 1994 keramické zlomky, které lze snad rovněţ datovat do starší aţ střední doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 7/78; JčM České Budějovice, sine. - Lit: Fröhlich 1981, 84 (jako Koroseky); Hrubý 2000, 224.

91. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pole 500 m JV od osady Koroseky. ZM 32-22-11, 450:018.

184

- Char: při povrchovém sběru v roce 1985 nalezl T. Hamberger z Českých Budějovic keramické zlomky z několika pravěkých období, mj. i ze starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 19158 – 19170, 19 492. - Lit: Zavřel 1987, 84 (jako Koroseky).

92. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pole 1100 m JJZ od Dvora Koroseky. ZM 32-22-11, 380:085. - Char: při povrchovém sběru v roce 1990 nalezl T. Hamberger z Českých Budějovic keramické zlomky, které lze snad datovat do starší doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24648 – 24653. - Lit: Zavřel 1995, 386-387.

93. Zliv (okr. ČB) - Lok: zahrada domu v ulici Na výsluní čp. 694. ZM 22-44-16, 335:110. - Char: při stavebních úpravách nalezl majitel pozemku, p. Drexler, část vakovité nádoby s uchem a další zlomky keramiky ze starší doby bronzové, které by mohly pocházet snad ze zničeného sídlištního objektu. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24667 – 24670. - Lit: Zavřel 1995, 399.

94. Ţďár (okr. Pi) - Lok: pole na S okraji lesa „Rabiň“, JZ od Ţďárských chalup. ZM 22-41-24, blíţe nelokalizováno. - Char: při povrchovém sběru v roce 1982 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1472. - Lit: Fröhlich 1985, 210; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 21).

95. Ţďár (okr. Pi) - Lok: trať „U Apoleňáka“ nad pravým břehem Blanice, ppč. 143. ZM 22-41-24, blíţe nelokalizováno. - Char: při povrchovém sběru v letech 1984–1985 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1610. - Lit: Michálek 1987, 237; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 22).

96. Ţďár (okr. Pi) - Lok: trať „Za podnívky“, ppč. 143, SSZod samoty „U Apoleňáka“. ZM 22-41-24, 268:312. - Char: při povrchovém sběru v roce 1988 nalezl J. Michálek keramické zlomky ze starší doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, sine. - Lit: Michálek 1992, 175-176.

1.3. Zcela sporná lokalita Soběslav (okr. Ta) V roce 1971 měl v poloze Přední zátoky objevit V. Vokolek sídliště ze starší aţ střední doby bronzové (Beneš – Michálek – Vokolek 1975, 162-163, tab. IV:7). Ve skutečnosti se však jedná o jediný keramický zlomek, jehoţ datace ani interpretace není jistá.

185

Příloha 2. Rovinná sídliště střední doby bronzové (Br B-C) v jižních Čechách Soupis středobronzových rovinných sídlišť je koncipován stejně jako příloha 1, tj. v první části jsou uvedena jistá a ve druhé nejistá rovinná sídliště, známá do 31. 12. 2010. 2.1. Bezpečně prokázaná rovinná sídliště 1. Bechyně (okr. Ta) - Lok: trať U nového hřbitova na SV okraji města, po obou stranách silnice z Bechyně do Hutí. ZM 22-42-08, 184:136, 176:143, 190:154, 195:143. - Char: sídliště objevil J. Militký při povrchovém sběru v roce 1984, do roku 1986 zde pak prováděl další průzkumy. V letech 1986–1987 zde v trase skrývky pro vodovod uskutečnil ve spolupráci s A. Benešem a P. Zavřelem záchranný výzkum. Ve skryté ploše délky cca 100 m a šířky 20 m bylo prozkoumáno 26 zahloubených jam a 13 kůlových jamek, překrytých místy aţ 60 cm mocnou vrstvou ornice. Menší část datovatelných objektů (č. 4A, 7, 24 a 26) náleţí střední době bronzové, větší část (č. 1, 3, 4B, 5, 9, 12, 16, 17, 18/86) lze zařadit do mladší doby bronzové nebo nejsou blíţe datovatelné. Později provedl na lokalitě několik povrchových sběrů J. Militký a J. Beneš z Bechyně – na jejich základě lze celkovou osídlenou plochu odhadnout na 2-3 ha. - Ulož: JčM Č. Budějovice, č.s. 3547/86-3637/86; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 70/85 a sine; M Bechyně, sine. - Lit: Beneš – Zavřel – Militký 1989, 12-13; Militký 1988; týţ 1997a, 34-35; Chvojka – Militký 2004, 226-229, obr. 4; Beneš – Chvojka 2008, 12, obr. 13. - Tab: 26-30.

2. České Budějovice – Mladé (okr. ČB) - Lok: jiţní okraj městské části Mladé, západně od Hodějovického potoka a cesty ke Špačkům, trať Pod pilou. ZM 32-22-08, 192:021, 203:023, 201:017, 193:016. - Char: stavbou nových rodinných domů bylo v roce 2002 narušeno sídliště ze střední doby bronzové, které objevil J. Caletka. Následně zde O. Chvojka provedl sondáţní výzkum, při němţ zjistil sídlištní vrstvu. - Ulož: JčM Č. Budějovice, i.č. A 26632 – 26643. - Lit: Zavřel – Chvojka 2003, 15; Chvojka 2004a, 150. - Tab: 31.

3. Dobešice (okr. Pi) - Lok: trať Kolomazná (téţ Kolomaznice), 1100 m SZ od kapličky v obci, při silnici do Záhoří, ppč. 462/1. ZM 22-41-04, 399:062. - Char: při výzkumu solitérní mohyly s pohřby ze střední a mladší doby bronzové a z doby halštatské zjistil v letech 1963–1964 A. Beneš pod mohylou sídlištní vrstvu z počátku střední doby bronzové s kůlovými jamkami a ohništěm. Další snad sídlištní keramické nálezy získali A. Beneš, J. Fröhlich a J. Michálek v následujících letech z přilehlých lesních školek (lesní oddíl 108a, b). - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 1/64; M Písek, i.č. A 1146-1147. - Lit: Beneš 1964, 13-14; týţ 1965a, 11; Fröhlich – Michálek 1967, 56; Beneš 1968, 10.

4. Dobronice (okr. Ta) - Lok: pole Z od obce, mezi polní cestou a Dobronickým potokem, cca 1 km SZ od hradu v obci. ZM 22-42-03, 216:167. - Char: lokalitu objevil Jiří Beneš z Bechyně při povrchovém sběru v březnu 2009, kdy zde zjistil orbou narušený objekt. Jeho částečný výzkum provedl dne 5. 4. 2009 O. Chvojka s nálezcem. - Ulož: JčM Č. Budějovice, sine. - Lit: nepublikováno. - Tab: 32.

186

5. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: J okraj zaniklé pískovny na návrší Baba, cca 1400 m V od kostela v obci, ppč. 763/1 a 774/2, n.v. 382 m. ZM 22-41-18, 198:096. - Char: porušený sídlištní objekt o délce 95 a hloubce 25 cm prozkoumal v roce 1981 J. Michálek. Ve výplni objektu nalezl keramické zlomky a mazanici. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1413-1415. - Lit: Michálek 1984, 31; Fröhlich – Michálek 1989, 14 (lok. č. 10); Fröhlich 1997a, 31-32.

6. Hradiště (okr. Pi) - Lok: pole v trati Mezihoří vlevo od polní cesty z obce do Putimi, 750 m SV od soutoku Otavy s Blanicí, ppč. 341/1, n.v. 385 m. ZM 22-41-12, 469:245. - Char: v roce 1966 zjistil J. Fröhlich vyoranou kulturní vrstvu s nálezy keramiky. V roce 1981 ji ověřil při výzkumu v trase plynovodu. - Ulož: M Písek, i.č. A 14104-14109. - Lit: Fröhlich 1984, 37; týţ 1997a, 38; Tisucká 2008, 7 (lok. č. 19).

7. Jetětice (okr. Pi) - Lok: pole V od obce, mezi ţelezniční tratí a silnicí do Stehlovic. ZM 22-23-25, 310:289. - Char: v roce 2001 zjistil P. Břicháček při povrchovém sběru bohatou polykulturní lokalitu. Do střední doby bronzové náleţí vedle keramických zlomků téţ naoraná sídlištní vrstva a několik objektů. - Ulož: M Milevsko ?. - Lit: Břicháček 2003, 93-94.

8. Křtěnov (okr. ČB) - Lok: staveniště JE Temelín, prostor vpravo od silnice Temelín – Křtěnov, 100 – 150 m JV od bezejmenného rybníčku. ZM 22-44-01, 287:356. - Char: lokalitu objevil při povrchových sběrech P. Břicháček a následně zde v roce 1983 provedl záchranný výzkum P. Braun. V 11 sondách o celkové ploše zhruba 1400 m2 zachytil 5 mělkých sídlištních objektů, 1 kůlovou jamku a kulturní vrstvu s mnoţstvím keramických zlomků a keramickou replikou tutulu. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 43-50/83. - Lit: Braun 1985, 73; týţ 1987a, 251, Taf. 1:4.

9. Myšenec (okr. Pi) - Lok: v nivě Blanice, na pravém břehu regulovaného Tálínského potoka, mezi starou a novou silnicí, 500-550 m východně od kostela v obci. ZM 22-41-24, 163:344, 158:340. - Char: v profilu výkopu pro vodovod byla v roce 1997 zachycena v délce 19,5 m (v ose Z-V) středobronzová kulturní vrstva o mocnosti 8 cm, která se nacházela mezi vrstvami ze starší a mladší doby bronzové, pod 90 cm mocným říčním náplavem. V okolí tohoto profilu pak bylo provedeno 7 pedologických vrtů. - Ulož: M Písek, přír. č. 466/97. - Lit: Fröhlich – Koppová – Dreslerová 2000, 117-118; Kuna a kol. 2004, 45-46, obr. V. - Tab: 1:B.

10. Oldřichov(okr. Pi) - Lok: trať Na Markovci, na mírném návrší 400 m VSV od kaple v obci, ppč. 1796/1. ZM 22-41-07, 370:288. - Char: při výzkumu mohylového pohřebiště v roce 1973 zachytili J. Fröhlich a J. Michálek jihozápadně od mohyly č. 1 část sídlištní vrstvy o mocnosti aţ 15 cm, obsahující zlomky zdobené keramiky. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 134/73-16. - Lit: Michálek – Fröhlich 1974, 44; Fröhlich – Michálek 1975, 109; tíţ 1978, 99; Fröhlich 1997a, 107.

11. Písek (okr. Pi) 187

- Lok: poloha Řeřichova cihelna, kat. č. 1000/1, 500 m SZ od nádraţí. ZM 22-41-08, 070:075. - Char: lokalitu objevili J. Fröhlich a J. Michálek při povrchových sběrech v letech 1958 – 1963. V letech 1966 – 1969 zde provedl záchranný výzkum A. Beneš, při němţ zjistil dvě fáze osídlení. Starší fáze je datovaná do závěru starší doby bronzové, do mladší fáze, datované do stupně Br C, náleţejí objekty se zbytky mazanicových podlah, kůlové jamky a početné artefakty. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 1-10/68, 1-7/69. - Lit: Michálek 1966, 26-27; Beneš 1967, 21; týţ 1968, 27; týţ 1969, 95; týţ 1972, 106; Fröhlich 1975a, 176; Beneš 1978b, 387-388, obr. 107-108; Fröhlich 1997a, 120-121; Tisucká 2008, 9 (lok. č. 36). - Tab: 33.

12. Písek (okr. Pi) - Lok: průmyslová zóna na S okraji Písku, dnes zastavěno závodem Aisin, J svah návrší v trati Velké pole. ZM 22-41-07, 421:373. - Char: lokalitu objevili na ploše skrývky pro stavbu závodu a následně prozkoumali v roce 2003 J. Fröhlich a J. Jiřík. Celkem zde bylo prozkoumáno 5 objektů – dvě jámy, jedna kůlová jamka a dvě místa propáleného podloţí. - Ulož: M Písek, i.č. A 14867-14922. - Lit: Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004a. - Tab: 34:I, 35-38.

13. Písek (okr. Pi) - Lok: průmyslová zóna na S okraji Písku, dnes zastavěno závodem Faurecia, hřbet návrší 400-600 m JV od předchozího sídliště. ZM 22-41-07, 450:335. - Char: lokalitu objevili na ploše skrývky pro stavbu závodu a následně prozkoumali v letech 2005 a 2006 J. Fröhlich a J. Jiřík. Celkem zde bylo prozkoumáno 10 jam a tři kůlové jamky ze střední doby bronzové a drobný zbytek kulturní vrstvy. - Ulož: M Písek, přír.č. 1/06. - Lit: Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2007. - Tab: 34:II, 39-41.

14. Písek (okr. Pi) - Lok: průmyslová zóna na S okraji Písku, dnes zastavěno závodem SMOM IMMO, rozevřené údolí poblíţ prameniště potoka. ZM 22-41-02, 404:047. - Char: na ploše skrývky pro stavbu závodu objevili a následně prozkoumali v roce 2007 J. Fröhlich a J. Jiřík jednu jámu s mnoţstvím keramických nálezů ze střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 19334-19371. - Lit: Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2008. - Tab: 34:III, 42-44.

15. Planá u Českých Budějovic (okr. ČB) - Lok: návrší na jiţním okraji obce, cca 350 m JZ od kaple v obci, v místě skrývky pro komerční budovu. ZM 32-22-12, 391:257, 392:261, 405:260, 405:255. - Char: v roce 2008 prozkoumali O. Chvojka a P. Zavřel tři sídlištní objekty. Dva náleţejí do starší doby bronzové, jeden pak je datován do střední doby bronzové. Jednalo se o jámu oválného půdorysu s válcovitým profilem a rovným dnem v hloubce 75 cm, kterou lze označit za zásobní. Obsahovala několik rekonstruovatelných keramických zásobnic, dţbánek a amforu. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 27207 – 27290. - Lit: Chvojka – Zavřel 2009a, 53; tíţ 2009b, 24-25; Töröková 2010. - Tab: 45-47.

16. Radčice (okr. St) - Lok: místní trať U silnice, parc. č. 233/3 (nová silnice) a 114/1 (přilehlé pole na Z okraji silnice), ca 850 m J od kapličky v obci. V rámci číslování lokalit v trase silničního obchvatu označeno jako polohy 4 a 13A. ZM 22-4303, 444:068, 440:074, 445:082, 454:082, 456:073, 452:068.

188

- Char: lokalitu objevil a prozkoumal roku 1994 J. Michálek při výzkumu v trase nově budované silnice. V rámci polykulturního sídliště náleţí do střední doby bronzové celkem 18 objektů, většinou jam. Mimořádný je objekt č. 8/94 – lineární příkop délky cca 170 m, který obsahoval nebývale velké mnoţství artefaktů. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3064-3070, 3076-3080, 3086-3096, 3114-3225, 3411-3416, 3430-3431, 3442, 36293640, 3676, 3710-3711, 3860, 3867-3869, 4045, 4048-4049, 4110-4112, 4158, 4166-4169, 4296 a sine. - Lit: Michálek 2000, 258 (lok. č. 1265) a 259 (lok. č. 1269); Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a; tíţ 2006. - Tab: 48-64.

17. Radčice (okr. St) - Lok: místní trať Pod kaplí sv. Jana (nebo i Na Oleškách), parc. č. 169/8 (nová silnice), cca 1100 m J od kapličky v obci. V rámci číslování lokalit v trase silničního obchvatu označeno jako poloha 12. ZM 22-43-03, 454:034, 453:039, 460:043, 467:040, 467:035, 460:032. - Char: lokalitu objevil a prozkoumal roku 1994 J. Michálek při výzkumu v trase nově budované silnice. V rámci polykulturního sídliště náleţí do střední doby bronzové celkem 3 objekty (obj. 2, 3 a 12/94), datace dalších 7 objektů se pohybuje mezi střední a mladší dobou bronzovou (kterou na lokalitě jinak reprezentují další 4 objekty). Všechny středobronzové objekty patří mezi jámy. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3048-3049, 3052-3059, 3044, 3046, 3248. - Lit: Michálek 2000, 257 (lok. č. 1260); Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a. - Tab: 65.

18. Rataje (okr. Ta) - Lok: pole 550-850 m JV od kostela v obci, mezi polní cestou a říčkou Smutná. ZM 22-42-02, 410:167, 415:206, 434:192, 431:169. - Char: rozsáhlé polykulturní sídliště objevili v lednu 2007 Jiří Beneš, Jiří Boček a Jaromír Ernekr. V průběhu let 2007-2010 proběhla na lokalitě řada dalších povrchových průzkumů a několik drobných sondáţních výzkumů. Při jednom z nich na podzim 2009 prozkoumal O. Chvojka s J. Benešem, J. Johnem a J. Michálkem jednu jámu s bohatými nálezy ze střední doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, sine, M Bechyně sine a u nálezců. - Lit: Beneš – Chvojka 2008, 12; Chvojka 2009, příloha I – 63, lok. č. 34, tab. 69:1-24 (nálezy z doby popelnicových polí). - Tab: 66-68, 69:A.

19. Roudné (okr. ČB) - Lok: zahrada u domu čp. 8 na severním okraji obce, V od silnice Č. Budějovice – Plav. ZM 32-22-13, 116:230. - Char: lokalitu objevil v roce 1987 P. Zavřel, který zde prozkoumal jeden sídlištní objekt – jámu s mnoţstvím keramických nálezů. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 23131 – 23159. - Lit: Zavřel 1989, 168 /chybná datace/; Militký – Zavřel 1993, 8, obr. 2-6, 8:1. - Tab: 69:B, 70-72.

20. Semice (okr. Pi) - Lok: poloha Na Flekačkách V od okraje obce, ppč. 2370/1 a 7. ZM 22-41-13, 460:340. - Char: v roce 1982 byly při melioračních pracích narušeny sídlištní objekty, z nichţ Jindřich Kurz vyzvedl keramické zlomky, mazanici, hrudky vypálené hlíny a uhlíky. - Ulož: M Písek, i.č. A 5470-5481, 5483-5486. - Lit: Kurz 1985, 164; Fröhlich 1997a, 182; Tisucká 2008, 119 (lok. č. 50).

21. Staré Hodějovice (okr. ČB) - Lok: pole V od silnice České Budějovice – Nedabyle, J od Nových Hodějovic; lokalita zasahuje i do k.ú. Nových Hodějovic. ZM 32-22-13, 313:310, 315:297. - Char: při záchranném výzkumu v roce 1992 zachytili J. Militký a P. Zavřel, mimo sídliště ze závěru starší doby bronzové, také dva sídlištní objekty z mladší fáze střední doby bronzové - Ulož: JčM České Budějovice, č.s. 1-74.

189

- Lit: Militký – Zavřel 1995, 56 /jako České Budějovice/; tíţ 1993, 7-8, obr. 2, 7, 8:3-11. - Tab: 73-74.

22. Újezd u Vodňan (okr. St) - Lok: trať Písečná na JV úpatí malého návrší mezi depresemi Velkého černohájského rybníka na jihu a Strpského rybníka na severu, ppč. 561/2. Část lokality se nachází i na katastru obce Strpí. ZM 22-43-09, 225:130. - Char: první rovinné sídliště střední doby bronzové objevil a částečně prozkoumal B. Dubský v roce 1951, kdy zde prokopal jednu jámu. V roce 1970 zde provedli povrchový průzkum A. Beneš a J. Michálek, při němţ zjistili ve stěně pískovny barevně nevýraznou kulturní vrstvu s keramikou a mazanicí. Další sběry zde uskutečnili v letech 1966 K. Ţebera a 1980 J. Michálek. - Ulož: NM Praha, i.č. 83257 – 83294; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 4/70, 2/75; M Strakonice, i.č. A 1011. - Lit: Dubský 1951; Beneš 1973, 161, tab. XXXVI:3-5; týţ 1978d, 86 (jako Strpí); Michálek 1984, 118; Charvátová – Spurný – Venclová. 1992, 216, č. 1096. - Tab: 75.

23. Vodňany (okr. St) - Lok: trať V můstkách, 1000-1200 m Z od kostela ve městě, mírné návrší J od silnice do Bavorova. ZM 22-4308, 235:265. - Char: v roce 1979 zachytil a následně (v letech 1979 a 1981) prozkoumal J. Michálek ve skrývce pro novou pískovnu celkem 73 sídlištních objektů a 108 kůlových jamek. Z nich část náleţí do doby laténské a do raného středověku; do střední doby bronzové je datováno 55 objektů (jam), středobronzová keramika pak byla jako intruze přítomna v dalších 21raně středověkých objektech. Celkovou plochu sídliště lze odhadnout na cca 500 x 250 m. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 786-933, 1164-1196, 1202-1358. - Lit: Michálek 1982, 149-150; týţ 1983; týţ 1986; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 3). - Tab: 76-78.

24. Zátaví (okr. Pi) - Lok: trasa plynovodu 870 m S od kapličky v obci, ppč. 264/1, 578 a 601. ZM 22-41-12, 297:270. - Char: při záchranném výzkumu v roce 1981 zachytili J. Fröhlich, J. Michálek a J. Kurz několik porušených sídlištních objektů (jam) a kůlovou jamku. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1437-1445. - Lit: Fröhlich – Michálek – Kurz 1984, 136-137, obr. 13-15; Fröhlich 1997a, 223; Tisucká 2008, 13 (lok. č. 72). - Tab: 79.

2.2. Nejistá rovinná sídliště 25. Číčenice (okr. St) - Lok: svah pole ppč. 935/1 S od obce, cca 250 m Z od návrší Stráţka (kóta 449 m). ZM 22-43-04, 240:050. - Char: při povrchovém sběru v roce 1983 objevil J. Fröhlich keramické zlomky. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1476. - Lit: Fröhlich 1985, 25; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 5).

26. Dolní Poříčí (okr. St) - Lok: mírný JV svah návrší nad levým břehem Březového potoka, trať „Za potokem“, ppč. 371, cca 1000 m S od ţelezničního mostu přes Otavu. ZM 22-32-13, 085:300. - Char: při povrchovém sběru v roce 1985 objevil J. Michálek keramické zlomky. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1457, 1479, 1485-1486. - Lit: Michálek 1987, 43; týţ 1996, 28, lok. III-IIIA.

190

27. Haškovcova Lhota (okr. Ta) - Lok: pole při SZ okraji obce. ZM 22-42-03, 022:071, 022:080, 030:080, 030:071. - Char: lokalitu ze střední a mladší doby bronzové objevil Jiří Beneš z Bechyně při povrchovém sběru v květnu 2009. Následně zde uskutečnili několik dalších sběrů nálezce s O. Chvojkou, J. Fröhlichem a J. Michálkem. - Ulož: JčM Č. Budějovice, sine. - Lit: nepublikováno.

28. Heřmaň (okr. Pi) - Lok: svah pod remízkem 600 m JV od kostela v obci, vpravo od polní cesty z obce k Tvrzskému rybníku. ZM 22-41-18, 075:038. - Char: při povrchovém sběru ve dvou melioračních rýhách objevil v roce 1985 J. Fröhlich keramiku s výhradami datovatelnou do střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 6367. - Lit: Fröhlich 1987, 48; Fröhlich – Michálek 1989, 14 (lok. č. 11); Fröhlich 1997a, 32; Tisucká 2008, 7 (lok. č. 17).

29. Hvoţďany (okr. Ta) - Lok: pole v trati V luţci, cca 1000 m SZ od kaple v obci, Z od silnice do Hemer. ZM 22-42-12, 200:347, 192:353, 198:360, 217:362, 217:347. - Char: lokalitu s bohatými keramickými nálezy ze střední a mladší doby bronzové objevil v roce 2001 při povrchovém sběru Jiří Beneš z Bechyně. Další sběry zde uskutečnili J. Beneš, O. Chvojka a F. Janda v letech 2002–2008. V létě 2009 zde O. Chvojka provedl zjišťovací sondáţní výzkum, při němţ zjistil mocnou kulturní vrstvu a několik zahloubených objektů z mladší doby bronzové; keramika ze střední doby bronzové je však prozatím prokázaná pouze z povrchových sběrů. - Ulož: JčM Č.Budějovice, inv.č. A 26227-26229, 26239; M Bechyně sine. - Lit: Chvojka – Janda – Beneš 2004, 80; Chvojka – Beneš 2006, 92; Beneš – Chvojka 2008, 12, obr. 14.

30. Chlumec (okr. ČB) - Lok: pole v trati U boru, ppč. 803, 780 m JV od kaple v obci a 30 m JZ od rybníčka. ZM 22-44-12, 187:282. - Char: při povrchovém sběru v roce 1972 zde objevil Antonín Beneš jeden keramický zlomek, který lze s výhradami datovat do starší aţ střední doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 11/72. - Lit: Beneš 1975, 63.

31. Chvaletice (okr. Pi) - Lok: pod návrším Babka, 30 m od samoty Zelená hora. ZM 22-41-23, 455:090. - Char: při povrchovém sběru v roce 1979 zde B. Kolafa z Vodňan objevil keramické zlomky z rané střední doby bronzové. - Ulož: ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 93/79. - Lit: Beneš – Braun 1982, 42; Fröhlich 1997a, 48.

32. Krč (okr. Pi) - Lok: asi 100 m západně od tzv. švédského mostu. ZM 22-41-24, 346:132. - Char: při povrchovém sběru v roce 1963 zde J. Fröhlich a J. Michálek nalezli keramické zlomky ze střední nebo mladší doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 1176. - Lit: Fröhlich 1997a, 66.

33. Krtely (okr. Pt) - Lok: pole asi 680 m JV od kapličky v obci. ZM 22-43-18, 335:280.

191

- Char: při opakovaných povrchových sběrech v letech 1997–2001 objevil M. Parkman mimo bohaté osídlení z jiných pravěkých období i keramiku ze střední doby bronzové. - Ulož: M Prachatice, přír.č. 8-1 aţ 8-31/97, 40-1 aţ 40-3/99, 41-1 aţ 41-7/99, 53-1/01. - Lit: Parkman 2007, 375, 381, obr. 11:13,15.

34. Křtětice (okr. St) - Lok: polní trať „Na břicanách“, 900 m JJZ od středu obce a 120-350 m S od levého břehu Blanice, ppč. 545. ZM 22-43-03, 140:111, 170:120, 176:111, 169:095, 147:092. - Char: při opakovaných povrchových sběrech v letech 1979–2003 objevil J. Michálek mimo bohaté osídlení z jiných pravěkých období i nepočetnou keramiku ze střední doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 778-781, i.č. A 3473, 3475, 3479-3480, sine. - Lit: Michálek 1982, 58-59; týţ 1983, 39; pozdější sběry nepublikovány.

35. Litoradlice (okr. ČB) - Lok: pole J od obce, plošiny pahorků při silnici do Jeznice. ZM 22-44-02, 226:122. - Char: v meliorační rýze zjistil v roce 1988 P. Břicháček menší soubor keramiky ze střední doby bronzové. - Ulož: u nálezce. - Lit: Břicháček 1992, 87.

36. Milenovice (okr. Pi) - Lok: Z svah návrší JV od obce a SV od osady Čavyně, ppč. 935/1. ZM 22-43-04, blíţe nelokalizováno. - Char: při povrchovém sběru v roce 1980 objevil J. Michálek keramické zlomky z rané střední doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1072. - Lit: Michálek 1984, 75; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 6); Fröhlich 1997a, 79.

37. Myšenec (okr. Pi) - Lok: trať „V lukách“, ppč. 344/1, 500-800 m SZ od kostela, asi 500 m SV od pravého břehu Blanice. ZM 2241-19, 075:030. - Char: při povrchovém sběru v roce 1981 objevil J. Michálek keramické zlomky a mazanici ze střední doby bronzové. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 1382-1383. - Lit: Michálek 1984, 80; Fröhlich – Michálek 1989, 14 (lok. č. 9); Fröhlich 1997a, 94.

38. Němčice (okr. Pt) - Lok: Z okraj obce, S od silnice z Němčic do Netolic, cca 650 m Z od kostela v obci. ZM 22-43-25, 002:128, 011:134, 019:128, 011:125. - Char: lokalitu s keramickými nálezy ze závěru střední a z počátku mladší doby bronzové objevil M. Parkman při povrchových sběrech v letech 1999-2001. - Ulož: M Prachatice, přír.č. 7-1 aţ 5/99, 9-1 aţ 10/00, 67-1/01. - Lit: Parkman 2001, 129-130 (jako d. bronzová neurč.); týţ 2003, 42-43, obr. 69-70 (Němčice 1); týţ 2004, 427 – obr. 9:10-22.

39. Nová Ves u Číţové (okr. Pi) - Lok: lesní školka 150 m Z od Novoveské myslivny. ZM 22-23-22, 180:121, 192:122, 180:118. - Char: v roce 1997 objevil ve vývratu stromu J. Čermák keramické zlomky a zlomek hliněného závaţí. - Ulož: M Písek, i.č. A 12294. - Lit: Tisucká 2008, 8 (lok. č. 26).

40. Oldřichov (okr. Pi)

192

- Lok: v místech ZTV pro budoucí rodinné domy na JZ okraji obce. ZM 22-41-07, 358:230, 358:240, 368:240, 365:230. - Char: v místech staveniště budoucích rodinných domů roku 2009 objevili a následně prozkoumali J. Jiřík a M. Pták několik zahloubených objektů, které lze s výhradami zařadit do střední aţ mladší doby bronzové. - Ulož: M Písek. - Lit: nepublikovaná ústní informace J. Jiříka a M. Ptáka.

41. Oslov (okr. Pi) - Lok: les v poloze Sumovská, cca 200-250 m SV od skupiny 6 mohyl vpravo od silnice z Červeného Újezdce do Červené. ZM 22-23-24, 320:240. - Char: v roce 1965 objevil J. Michálek v lesní školce keramické zlomky ze střední doby bronzové, které označil za stopu sídliště. Nedaleko odtud objevil roku 1960 keramické zlomky ve vývratech i J. Fröhlich. - Ulož: M Písek, i.č. A 1254, 1373. - Lit: Michálek 1966, 9-10 (jako Červený Újezdec); Fröhlich – Michálek 1967, 55 (jako Červený Újezdec); Fröhlich 1997a, 111.

42. Písek (okr. Pi) - Lok: v místě továrny Jitex na ppč. 878/1. ZM: 22-41-08, 050:135. - Char: na staveništi skladu přádelny nalezl v roce 1958 J. Michálek keramické zlomky a fragment bronzového předmětu, které mohou být stopou sídliště i pohřebiště. - Ulož: M Písek, i.č. A 1206, 1398. - Lit: Fröhlich – Michálek 1967, 65, obr. 4; Fröhlich 1997a, 121; Tisucká 2008, 9-10 (lok. č. 38).

43. Písek (okr. Pi) - Lok: JZ úpatí vrchu Svícny nad prameništěm potoka, v prostoru lesní školky a v jejím okolí. ZM: 22-41-14, 180:293, 184:299, 200:277, 200:285. - Char: v roce 1980 objevil Jindřich Kurz ve vývratech, v lesní školce a v erodujících svazích početné keramické nálezy ze střední doby bronzové. Další průzkumy zde pak v následujících letech průběţně prováděl spolu s nálezcem J. Fröhlich. - Pozn: Zatímco J. Kurz a J. Fröhlich označili lokalitu za sídliště, M. Tisucká ji klasifikuje jako sídliště výšinné. - Ulož: M Písek, i.č. A 14988-15041. - Lit: Fröhlich – Kurz 1992, 108; Fröhlich 1997a, 120; Tisucká 2008, 10 (lok. č. 43).

44. Písek (okr. Pi) - Lok: pole na návrší pod lesem Hřebíček, vlevo od polní cesty z Písku ppč. 483. ZM: 22-41-08, 142:345. - Char: při povrchovým sběrech v letech 1978 a 1984 a drobným výkopem v roce 1979 získal J. Fröhlich keramické zlomky ze střední doby bronzové (které nejprve chybně datoval do mladší aţ pozdní doby bronzové). - Ulož: M Písek, i.č. A 6397-6401; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 93/78. - Lit: Braun – Fröhlich 1982, 90; Fröhlich 1987, 146; týţ 1997a, 121; Tisucká 2008, 10 (lok. č. 44).

45. Putim (okr. Pi) - Lok: pískovna na pravém břehu Blanice asi 400 m S od obce, ppč. 422/1 a 424. ZM: 22-41-12, 390:114. - Char: Roku 1960 byla v pískovně náhodně nalezena keramická zásobnice ze střední doby bronzové. Na místě provedl dokumentaci písecký muzejník L. Křivánek a zjistil zbytky její popelovité výplně a úlomky kostí, nelze proto vyloučit ani hrobový charakter nálezu. Následně zde J. Fröhlich a J. Michálek nalezli stejně staré keramické zlomky a torzo amfory. - Ulož: M Písek, i.č. A 1121, 1130, 1400. - Lit: Beneš 1964, 36; Fröhlich – Michálek 1967, 66, obr. 3; Fröhlich – Michálek 1989, 14 (lok. č. 12); Fröhlich 1997a, 175; Tisucká 2008, 11 (lok. č. 48).

46. Radčice (okr. St)

193

- Lok: niva severně od Blanice a počátek východního svahu vrchu Kulovatý, ppč. 114/3, 233/3 (k.ú. Radčice), 395/1-3 (k.ú. Vodňany). V rámci číslování lokalit v trase silničního obchvatu označeno jako polohy 5, 10 a 11. ZM 22-43-08, 475:379, 478:382, 478:384, 486:388, 488:390, 491:389, 493:385, 490:382, 480:378; 22-43-04: 004:009, 006:005, 003:002. - Char: lokalitu objevil roku 1994 J. Michálek v souvislosti s výzkumy v trase nově budované silnice. Všechny středobronzové nálezy pocházejí zatím jen z povrchových sběrů, charakter pravěké aktivity nelze proto zatím spolehlivě určit. - Ulož: M Strakonice, i.č. A 3421-3426, 3712, 3718, 3873-3877, 4037-4039, 4161-4164. - Lit: Michálek 2000, 257 (lok. č. 1258-1259); Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a.

47. Radčice (okr. St) - Lok: SV svah návrší Kulovatý, ppč. 114/2, cca 1400 m JV od kaple v obci, trať Na oleškách. V rámci číslování lokalit v trase silničního obchvatu označeno jako poloha 19. ZM 22-43-03, 458:015, 460:011, 464:010, 466:013, 461:016. - Char: lokalitu objevil při povrchovém sběru roku 1973 J. Fröhlich. Další povrchový sběr, uskutečněný zde roku 1996 J. Michálkem, byl negativní. - Ulož: M Písek, přír.č. 135/75. - Lit: Fröhlich 1975b, 144; Fröhlich – Michálek 1989, 13 (lok. č. 4); Michálek 2000, 257 (lok. č. 1250); Chvojka – Michálek 2003; tíţ 2004a.

48. Radětice (okr. Ta) - Lok: terasa nad soutokem Plzinského a bezejmenného potoka, 1500 m J od kaple v obci. ZM 22-42-07, 337:135. - Char: lokalitu objevil při povrchovém sběru roku 1986 J. Militký, kdy zmínil nález keramiky ze střední doby bronzové. Další povrchový sběr zde uskutečnil roku 2008 J. Ernekr, objevil však jen nálezy z doby popelnicových polí. - Ulož: soukromá sbírka J. Ernekra; nálezy J. Militkého nejsou lokalizovány. - Lit: Militký 1997a, 34, Abb. 2:3; nepublikovaná ústní informace J. Ernekra.

49. Radětice (okr. Ta) - Lok: pole S od rybníčku v trati Za vechcí, 300 m V od silnice do Bernartic, cca 1500 m S od kaple v obci. ZM 22-42-02, 329:053. - Char: lokalitu, datovanou do střední nebo mladší doby bronzové, objevil Jiří Beneš z Bechyně při povrchovém sběru v roce 1993. - Ulož: JčM Č.Budějovice, inv.č. A 24846. - Lit: Militký 1997a, 34, Abb. 2:5 (chybně jako Rataje); Militký 1997b, 264; Chvojka – Militký 2004, 232; Chvojka 2009a, tab. 68:3-4.

50. Semice (okr. Pi) - Lok: kóta 416 m V od samoty Krahulčí, ppč. 373. ZM 22-41-13, 326:233. - Char: v roce 1987 zde J. Fröhlich nalezl několik keramických zlomků ze střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 7656 /jako Smrkovice/. - Lit: Fröhlich BZO 1989, 175; Tisucká 2008, 11 (lok. č. 53).

51. Skály (okr. Pi) - Lok: pískovna u samoty U Boru vpravo od silnice do Protivína, 1400 m východně od obce, u ţelezničního přejezdu, ppč. 279, 1438/6, 1438/18. ZM 22-41-23, 389:298, 392:305, 411:302, 403:291. - Char: první nález v pískovně byl učiněn v roce 1957, kdy byly zaměstnanci pískovny nalezeny dvě nádoby ze starší doby bronzové. V letech 1961, 1968 a 1969 nalezli v pískovně další keramické zlomky A. Beneš, L. Hájek, J. Michálek a J. Fröhlich, které pocházejí ze zbytku kulturní vrstvy. Většinu nálezů lze zařadit jen obecně do doby bronzové nebo do jiných pravěkých období, pouze několik keramických zlomků náleţí do střední doby bronzové.

194

- Ulož: M Písek, i.č. A 1239; M Písek – sbírka Protivín, i.č. AO 395-403; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, sine. - Lit: Fröhlich – Michálek 1967, 68; Fröhlich 1972, 145; týţ 1997a, 188; Beneš – Michálek 2006, 7, tab. VIII; Chvojka 2009a, tab. 24:10-13.

52. Šipoun (okr. Pt) - Lok: poloha Za mlýnem asi 500 m JJV od kapličky v obci. ZM 22-43-17, 238:319, 244:324, 253:319, 250:314. - Char: při povrchovém sběru v roce 1994 objevil M. Parkman nevýraznou keramiku snad ze střední doby bronzové. - Ulož: M Prachatice, i.č. A 3540 (převod z M Strakonice). - Lit: Michálek – Parkman 1996, 18 (lok. Šipoun VI); Parkman 2003/II, 74.

53. Topělec (okr. Pi) - Lok: pole Na obcinách 600 m JV od hřbitova, ppč. 273/1. ZM 22-41-03, 130:010. - Char: při povrchovém sběru v melioracích v roce 1984 objevil J. Fröhlich keramické zlomky a mazanici. - Ulož: M Písek, i.č. A 6461-6462. - Lit: Fröhlich 1987, 209; týţ 1997a, 203; Tisucká 2008, 12 (lok.č. 63).

54. Topělec (okr. Pi) - Lok: les Hřebíček 200 m SSV od stejně starého mohylového pohřebiště. ZM 22-41-03, 188:016. - Char: při povrchovém sběru v rýhách pro výsadbu nových stromků v roce 1993 objevil J. Fröhlich keramické zlomky, které lze s výhradami zařadit do střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 11494. - Lit: Fröhlich 1997a, 203; týţ 1997b, 301; Tisucká 2008, 12 (lok.č. 64).

55. Týnec u Horaţďovic (okr. Kt) - Lok: pole na ppč. 162, mírný JV svah k řece. ZM 22-32-06, 091:204. - Char: na místě paleolitické aţ mesolitické lokality objevil v letech 2005 a 2008 Jan Eigner několik pravěkých keramických zlomků, mezi nimi i celou noţku z amfory - Ulož: u nálezce (?). - Lit: nepublikovaná ústní informace J. Eignera.

56. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pole 500 m JV od osady Koroseky. ZM 32-22-11, 450:018. - Char: při povrchovém sběru v roce 1985 nalezl T. Hamberger z Českých Budějovic keramické zlomky z několika pravěkých období, mj. i ze střední doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 19158 – 19170, 19 492. - Lit: Zavřel 1987, 84 (jako Koroseky).

57. Vrábče (okr. ČB) - Lok: pole 1100 m JJZ od Dvora Koroseky. ZM 32-22-11, 380:085. - Char: při povrchovém sběru v roce 1990 nalezl T. Hamberger z Českých Budějovic keramické zlomky z několika pravěkých období, mj. i jeden ze střední doby bronzové. - Pozn: lokalita je pravděpodobně totoţná s lokalitou objevenou K. Ţeberou při povrchovém sběru v roce 1966, při němţ nalezl rovněţ keramické zlomky ze střední doby bronzové. - Ulož: JčM České Budějovice, i.č. A 24648 – 24653; ZčM Plzeň – fond bývalé exp. AÚ, přír. č. P 41/66. - Lit: Beneš 1969, 60 (jako Koroseky), tab. VII:6-7; Zavřel 1995, 386-387.

58. Vojníkov (okr. Pi) - Lok: trať V suši, 500 m SSZ od středu obce. ZM 22-41-03, 350:334.

195

- Char: při povrchovém sběru v roce 1988 nalezl J. Fröhlich keramické zlomky ze střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 12786, 14374-14381. - Lit: Fröhlich 1992, 166; týţ 1997a, 215; Tisucká 2008, 13 (lok. č. 69).

59. Zbonín (okr. Pi) - Lok: sváţnice nad levým břehem Otavy proti hradu Zvíkovu, 400 m J od samoty Na Budách, ZM 22-23-13, 439:025. - Char: Při povrchovém průzkumu na čerstvě vyhrnuté ploše sváţnice nalezl v roce 1987 J. Fröhlich kolekci pravěké keramiky, z nichţ část by mohla náleţet i do střední doby bronzové. - Ulož: M Písek, i.č. A 7877-7903. - Lit: Fröhlich 1989, 219; týţ 1997a, 227; Tisucká 2008, 13 (lok. č. 73).

2.3. Zcela sporné nebo chybně datované lokality Hvoţďany (okr. Ta) J. Militký uvádí sídliště ze střední doby bronzové jiţně od obce (Militký 1997a, 34, Abb. 2:2). Lokalita však není jistá, není známé uloţení nálezů a ani při následných povrchových sběrech Jiřího Beneše a O. Chvojky nebyla v těchto místech ţádná lokalita ze střední doby bronzové nalezena.

Krašlovice (okr. St) J. Fröhlich s J. Michálkem (1989, 13, lok. č. 1) uvádějí na katastru obce sídliště ze střední doby bronzové. Po provedené revizi nálezů však bylo zjištěno, ţe se jedná o sídliště z pozdní doby bronzové, které se navíc nachází na rozhraní katastrů Křtětic a Lidmovic (srov. Chvojka 2009a, příloha 1, s. 7 – jako Křtětice-Lidmovice I).

Milenovice (okr. Pi) J. Fröhlich (1984, 75; viz téţ Fröhlich – Michálek 1989, 14, lok. č. 7; Fröhlich 1997, 79) uvádí sídliště snad ze střední doby bronzové mezi Blanicí a Radčickým rybníkem. Po provedené revizi nálezů však bylo zjištěno, ţe se jedná o sídliště z pozdní doby bronzové (srov. Fröhlich – Chvojka 2001, 89-97).

Radětice (okr. Ta) J. Militký uvádí lokalitu ze střední a zároveň i z pozdní doby bronzové na poli na JV svahu v trati Na doubských, cca 900 m JZ od kapličky v obci, ppč. 2449 (Militký 1989, 163; týţ 1997a, 34, Abb. 2:4). Následnými povrchovými sběry Jiřího Beneše a O. Chvojky však byla lokalita zařazena pouze do pozdní doby bronzové (srov. Chvojka 2009a, tab. 67:5-29).

Rataje (okr. Ta) J. Militký uvádí lokalitu ze střední a zároveň i z mladší doby bronzové na poli cca 1600 m V od kostela v obci, S od lesa Borečný, J od silnice do Rataj (Militký 1997a, 34, Abb. 2:6, 35 – Abb. 3:8). Následnými povrchovými sběry Jiřího Beneše a O. Chvojky však byla lokalita zařazena pouze do mladší doby bronzové (srov. Chvojka 2009a, tab. 68:13-20).

196