Č. okruhu Název okruhu Téma Pramen Strana

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

1

Kalendář, obsah

Obsah č. 8/2013

c.k.

25

Okruh 1 – Kalendář, obsah 2 – Daň z příjmů - společné 3 – Daňová evidence 4 – DPH

Téma

Strana

Obsah

25

Kalendář povinností v srpnu 2013 Daňové dopady bezúročných a jiných neobvykle úročených půjček Nespolehlivá spolehlivost – rekapitulace informací o ne/spolehlivém plátci

26 - 27 35 - 46 55 - 58

5 – Účetnictví

-

6 – Soc. a zdravotní pojištění

Zvýšení minimální mzdy – platby na zdravotní pojištění zaměstnanců a lidí bez zaměstnání

17

ČSSZ: Elektronická podání od 1. 1. 2014

18

Zálohy na podíly na zisku, novinka od roku 2014

27

7 – Právo v podnikání

8 – Zaměstnavatel a zaměstnanci 9 – Ostatní daně

10 – Související obory

Smlouva o výkonu funkce po 1. 1. 2014 a její náležitosti Zvýšení minimální mzdy od srpna 2013, výše zaručené mzdy dle skupin profesí

-

28 - 30 61 - 64

Změny v daňovém řádu účinné od 1. 1. 2013

11 - 12

Kam se ubírají majetkové daně – nová úprava „daně z nemovitostí“

13 - 16

Přehled předpisů za červenec 2013

45 - 48

Aktuálně ke změnám v daních, které nás čekají od 1. 1. 2014

49 - 52

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů

Daňové dopady bezúročných či neobvykle úročených půjček

Bulletin KDP

35

Daňové dopady bezúročných a „neobvykle“ úročených půjček Ing. Zdeněk Burda Poznámka c.k.: Milí čtenáři, v tomto článku Vám přinášíme informace o tom, jaké daňové dopady má stanovení neobvykle vysokého úroku (popř. nízkého či nulového) mezi osobami propojenými. Nad těmito daňovými dopady je třeba se zamýšlet nejen v momentě sestavování daňového přiznání, ale pokud možno už při uzavírání smluv o půjčce. Protože v momentě sestavování daňového přiznání už není moc cestiček, jak optimalizovat, pouze se případně musí příslušné nákladové úroky vyjmout z daňových nákladů, ideální je tedy optimalizovat už v momentě uzavírání samotné smlouvy. 1 Vztah mezi společníkem a společností 1.1 Společník půjčuje své firmě 1.1.1 Společník půjčuje své firmě za neobvykle nízký úrok Pro tento případ zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), obsahuje v § 23 odst. 7 pro společníky či členy družstva výslovnou úpravu, dle které se ustanovení o „obvyklých cenách“ nepoužijí. 1.1.2 Společník půjčuje své firmě za neobvykle vysoký úrok Zde v § 23 odst. 7 již omilostnění od uplatnění obvyklých cen nenajdeme. Dostáváme se tedy do obvyklého režimu tohoto ustanovení, tedy do diskuze se správcem daně o oprávněnosti neobvykle vysokého úroku. Zákon o daních z příjmů nehovoří o automatickém dodanění, ale pouze o případech, kdy rozdíl od obvyklé ceny není uspokojivě doložen. Neexistuje přitom oficiálně schválený katalog „přijatelných důvodů“, proto je na daňovém subjektu, jakým způsobem bude vůči správci daně argumentovat. Situace se tedy rozpadá do dvou okruhů: a) Diskuze o tom, která cena je obvyklá – na trhu existuje rozmanité množství subjektů poskytujících půjčky za nejrůznějších podmínek, je proto vhodné již v okamžiku uzavírání smlouvy o půjčce shromažďovat jako podpůrný důkazní materiál právě nabídky „cizích“ nezávislých subjektů, které odpovídají těm podmínkám, které chceme do smlouvy mezi „spojenými“ subjekty vložit;

Poznámka c.k.: Doporučujeme ověřovat výši úrokové sazby například na stránkách České národní banky. b) V případě, že se danou sazbu jako obvyklou nepodaří obhájit, stále zbývá možnost obhajovat důvod odchylky od ceny obvyklé – např. vysoká rizikovost nenávratnosti půjčky, skutečnost, že díky hospodářským výsledkům dlužníka by tento obtížně hledal někoho, kdo by mu půjčil apod.

Kromě toho musí dlužící firma brát v úvahu i ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, tedy takzvaný test „nízké kapitalizace“, který zakazuje v případě úvěrů a půjček od spojených osob zahrnovat do daňových nákladů úroky z úvěrů a půjček nad čtyřnásobek výše vlastního kapitálu. 1.1.3 Společník půjčuje své firmě bezúročně Na úvod je vhodné podotknout, že bezúročnost přichází v úvahu pouze u smlouvy o půjčce (§ 657 a § 658 občanského zákoníku). Právní úprava zde hovoří o tom, že při půjčce lze dohodnout úroky, nejsou tedy povinné. Naproti tomu smlouva o úvěru (§ 497 a násl. obchodního zákoníku) výslovně předpokládá existenci úroků. Příklad č. 1 Společník společnosti AAA, s. r. o., půjčil své firmě bezúročně 1.000.000 Kč. Často tato situace nastává i velmi neformálně (v pokladně firmy dojdou peníze). Firma nechce navyšovat základní kapitál, společník prostě jen vezme své finanční prostředky a vloží je do pokladny společnosti.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

36

Otázkou je, zda v takovém okamžiku vzniká pro společnost nějaký majetkový prospěch (v případě půjčky od banky by musela firma platit úrok). V této oblasti naštěstí panuje již letitá shoda mezi daňovými subjekty a státní správou, která hovoří o tom, že majetkový prospěch společnosti v případě bezúročné půjčky nevzniká. Dochází zde totiž k protiplnění ze strany společnosti tím, že na společníka připadnou v důsledku úspory nákladů za úroky vyšší podíly na zisku v budoucnosti. V případě existence protiplnění pak není důvod uvažovat ani o dani darovací. 1.2 Firma půjčuje společníkovi Právní úprava je obsažena v § 6 odst. 9 písm. l) ZDP. Od daně z příjmů jsou osvobozena: „peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku, zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb podle zvláštního předpisu a u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, jedná-li se o návratné půjčky poskytnuté zaměstnanci: • • • •

na bytové účely do výše 100.000 Kč, k překlenutí tíživé finanční situace do výše 20.000 Kč, u zaměstnance postiženého živelní pohromou do výše: 1.000.000 Kč na bytové účely, 200.000 Kč k překlenutí tíživé finanční situace“.

Je třeba vzít v úvahu, že společník, který vykonává práci pro společnost a pobírá za to příslušnou odměnu, je z hlediska legislativní zkratky v zákoně o daních z příjmů považován pro účely tohoto zákona za zaměstnance, i když nemá se společností uzavřen pracovněprávní vztah. 1.2.1 Firma půjčuje svému společníkovi za neobvykle nízký úrok Jak již vyplývá z definice, v případě půjček jde o návratnou pomoc, peněžní prostředky je nutno zaměstnavateli vrátit. Proto zde uvedené limity nelze zaměňovat s pravidly pro osvobození u sociálních výpomocí. Ze samotného poskytnutí půjčky se daň neplatí, ať už bude poskytnuta v jakékoli výši, právě proto, že peníze je nutno vrátit. Dani podléhá pouze „odpuštěný“ úrok z půjčky přesahující uvedené limity. Příklad č. 2 Firma NNN, a. s., poskytla svému společníkovi panu Janáčkovi půjčku s ročním úrokem 0,5% na pořízení bytu ve výši 300.000 Kč. Pan Janáček: a) byl postižen živelní pohromou, b) nebyl postižen živelní pohromou. ad a) Pokud byl postižen živelní pohromou, platí pro něj v daném případě limit půjčky 1.000.000 Kč, který v daném případě překročen nebyl. Není tedy co zdaňovat. ad b) Jestliže živelní pohromou postižen nebyl, limit pro osvobození je pouze 100.000 Kč. Dejme tomu, že obvyklá výše úroku v daném místě a čase činí 3,5 %. Vzhledem k tomu, že jde o půjčku na bytové účely, při splnění limitu půjčky do výše 100.000 Kč nevadí, že není požadován „obvyklý“ úrok. Půjčka však byla poskytnuta o 200.000 Kč vyšší, než stanoví limit pro osvobození. Při použití obvyklé úrokové sazby 3,5%by roční úrok z „nadlimitní“ částky 200.000 Kč činil 7.000 Kč. Firma však požaduje pouze 0,5 % (1.000 Kč). Rozdíl, tedy 6.000 Kč, je nutno chápat jako nepeněžní příjem zaměstnance a připočítat k jeho daňovému základu pro daň z příjmů ze závislé činnosti i do vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojištění. V praxi se obvykle v případech, kdy musí dojít ke zdanění, připočítává nepeněžní příjem z nepožadovaných úroků k daňovému základu za měsíc prosinec, tedy po skončení roku. Zákon o daních z příjmů však nezakazuje ani případné zdaňování průběžně v jednotlivých měsících roku.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

37

Příklad č. 3 Firma JJJ, s. r. o., poskytla svému společníkovi tzv. nenávratnou půjčku na pořízení nového bytu ve výši 600.000 Kč. Jde v podstatě o protimluv – půjčka by se pochopitelně měla vracet. Zde tedy o osvobození z výše uvedeného titulu nelze hovořit. V úvahu by mohla přicházet diskuze o osvobození dle § 6 odst. 9 písm. o) ZDP – sociální výpomoci. Zde je možno uplatnit osvobození maximálně do výše 500.000 Kč. Musí však jít o výpomoc v přímé souvislosti s překlenutím mimořádně obtížných poměrů zaměstnance v důsledku živelní pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie na územích, na kterých byl vyhlášen nouzový stav. Pokud by nešlo o tento případ, bylo by nutno celý příjem zdanit daní z příjmů ze závislé činnosti. Dále je třeba všimnout si některých problémů, které vznikly při postupných novelizacích zákona. Zákon o daních z příjmů hovoří o plněních pro zaměstnance z FKSP, sociálních fondů apod. na několika místech. Ustanovení obsahují na první pohled obdobný, nikoli však totožný text. V části, která se týká předmětu tohoto textu [tedy v pravidlech pro daňové osvobození bezúročných půjček – § 6 odst. 9 písm. l)], znění zákona neobsahuje formulaci „u zaměstnavatelů, kteří nevytvořili zisk, na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů“, která se ve všech ostatních výše uvedených případech vyskytuje. Striktní uplatnění doslovného znění zákona by pak znamenalo následující situaci: Příklad č. 4 Firma VVV, s. r. o., která nevytváří sociální ani obdobný fond a nemá k dispozici žádný zisk (ani nerozdělený zisk minulých let), se rozhodla svému společníkovi panu Novákovi poskytnout půjčku s ročním úrokem 1 % na bytové účely ve výši 100.000 Kč. Pan Novák nebyl postižen živelní pohromou. Při striktním výkladu zákona by bylo nutno k daňovému základu pana Nováka přičíst částku odpovídající obvyklým úrokům ze 100.000 Kč, přestože se pan Novák zdánlivě vejde do stotisícového „osvobozovacího“ limitu. Zvýhodněná půjčka by se totiž v tomto případě dala osvobodit pouze v případě, že by byla poskytnuta z FKSP, sociálního fondu nebo zisku po zdanění. Firma však takovéto zdroje nemá, což není dle znění ZDP na závadu v případě nepeněžního daru, rekreace, sociální výpomoci apod., ale v případě zvýhodněných půjček zde podobné ustanovení chybí. Je pravdou, že by bylo těžké hovořit o tom, že by u firem, které nevytvořily zisk, bylo možno poskytnout půjčku na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů – poskytnutí půjčky totiž není nákladem firmy, ale pohledávkou. To však nic nemění na tom, že např. za situace, kdy firma má dostatek peněžních prostředků, ale žádný zisk či sociální či obdobný fond, v případě poskytnutí zvýhodněné půjčky zaměstnanci při striktní aplikaci zákona nebude moci uplatnit osvobození od daně z příjmů ani do výše uvedených limitů a měla by jako nepeněžní příjem ke zdanění chápat veškeré „odpuštěné“ úroky z celého objemu půjčky. Není jisté, zda finanční úřad při případné kontrole bude postupovat skutečně tak přísně, nicméně ze znění zákona se dá dovodit výše uvedený přístup. Co se rozumí bytovými účely? Bytové účely jsou pro účely celého zákona o daních z příjmů definovány v § 15 odst. 3, tedy: a) výstavba bytového domu, rodinného domu, bytu podle zvláštního právního předpisu nebo změna stavby, b) koupě pozemku, pokud na něm bude postavena stavba uvedená v písmenu a) s využitím úvěru na financování bytových potřeb, za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c), c) koupě bytového domu, rodinného domu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu, nebo bytu podle zvláštního právního předpisu,

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

38

d) splacení členského vkladu nebo vkladu právnické osobě jejím členem nebo společníkem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu, e) údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu a bytů v nájmu nebo v užívání, f) vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním bytu, rodinného domu nebo bytového domu, g) úhrada za převod členských práv a povinností družstva nebo podílu na obchodní společnosti uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu, h) splacení úvěru nebo půjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g).“

Co je obvyklá výše úroku? Jak již bylo výše naznačeno, pokud je půjčka poskytnuta za výhodnějších podmínek, než by byla „obvyklá“ výše úroku, je vzniklý rozdíl nutno chápat jako nepeněžní příjem ke zdanění. Obvyklá výše pro účely příjmů ze závislé činnosti není (a nikdy nebyla) 140 % diskontní sazby České národní banky platné v den uzavření smlouvy, tak jak tomu např. dlouhá léta bylo v případě půjček v rámci „obchodních“ vztahů. V našem případě připadá v úvahu obvyklá výše úroku z půjček běžných komerčních bank poskytovaných na obdobné účely, na které je využije společník, kterému je půjčováno. Příklad č. 5 Firma poskytla svému zaměstnanci zvýhodněnou půjčku v hotovosti s úrokem 1 %, přičemž nebyl specifikován účel použití této půjčky zaměstnancem. Paní účetní se podívala na internetové stránky Komerční banky a zajistila, že ta má ve své nabídce tzv. hotovostní úvěr – bezúčelový úvěr vyplácený klientovi v hotovosti nebo na jeho účet, sloužící na pořízení jakéhokoliv druhu zboží, služeb, na úhradu závazků k jiným osobám apod. Použití půjčených prostředků se nesleduje. Úroková sazba dle sazebníku spořitelny činila min. 8 %. Tuto sazbu bude možno chápat jako „obvyklou“ (samozřejmě je možno vzít v úvahu i sazebníky jiných bank). Na závěr této části je nutno podotknout, že se v praxi vyskytují názory, že ani v případech zvýhodněných (ale úročených) půjček nedochází u dlužníka ke zvýšení hodnoty majetku, a proto by neměly být činěny daňové důsledky z rozdílu mezi obvyklým úrokem na trhu a úrokem zvýhodněným poskytnutým zaměstnanci. Tento názor však je v praxi mnohem méně propracovaný a obhajitelný než v případě půjček bezúročných, kde se již dá pro nedodaňování najít i výrazně více konkrétních podkladů např. ze strany akceptace státní správou či soudy. 1.2.2 Firma půjčuje svému společníkovi bezúročně Dlouhá léta bylo poskytnutí bezúročné půjčky společníkovi chápáno obdobně, jak bylo uvedeno výše v části týkající se půjček se zvýhodněným nízkým úrokem. Tedy panovala tendence „odpuštěné“ úroky z půjček nad popsané limity chápat jako nepeněžní příjem zaměstnance a zdanit je daní z příjmů ze závislé činnosti a strhnout i sociální a zdravotní pojištění. Příklad č. 6 V praxi nastávaly i případy, kdy společnice vybavená služební platební kartou pomocí ní hradila své soukromé nákupy. Po půl roce pak ale vždy své soukromé výdaje sečetla a do pokladny firmy je následně uhradila. Finanční úřad však období mezi soukromým nákupem a úhradou příslušné částky do pokladny firmy chápal jako poskytnutí bezúročné půjčky a provedl dodanění. Aniž se změnil text zákona, podařilo se na Koordinačním výboru mezi Ministerstvem financí a Komorou daňových poradců dosáhnout podstatné změny náhledu na tuto problematiku. Zlom spočívá v jiném náhledu na „cenu obvyklou“. Jestliže totiž jde o bezúročnou půjčku, obvyklým úrokem u

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

39

bezúročné půjčky nemůže být nic jiného než nula, protože jinak by už nešlo o bezúročnou půjčku. V takovém případě není tedy co dodaňovat, protože rozdíl mezi obvyklým (tedy nulovým) úrokem a úrokem z bezúročné půjčky je opět nula. Podívejme se blíže na případ projednávaný na zmíněném Koordinačním výboru. Šlo o KOOV 345/13.10.11 publikovaný 1. 12. 2011 na téma stabilizační půjčka studentům. Firma poskytla stabilizační bezúročnou půjčku studentovi, který v té době ani ještě nebyl jejím zaměstnancem. Student pak byl povinen po skončení školy do firmy nastoupit a setrvat v ní po dohodnutou dobu. V případě, že splní dohodnuté podmínky, pak kromě nulového úroku mu bude odpuštěno splacení i samotné půjčky. Výsledkem KOOV byl souhlas Ministerstva financí s tím, že zaměstnanci po dobu poskytování bezúročné půjčky nevzniká v průběhu jejího poskytování žádný zdanitelný příjem. Naopak z odpuštění jistiny půjčky by zaměstnanci pochopitelně příjem ke zdanění vzniknul. Vzhledem k tomu, že do legislativní zkratky „zaměstnanec“ se pro účely zákona o daních z příjmů vejde jak zaměstnanec dle zákoníku práce, tak společník vykovávající práci pro společnost, jednatel či člen statutárního či jiného orgánu právnických osob, je samozřejmě nutné vztáhnout závěry KOOV i na jejich půjčky. Vývoj názorů ze strany státní správy je možno sledovat i v pokynech, které v průběhu let k vysvětlení zákona o daních z příjmů vydalo. V řadu let platícím pokynu D-300, který vydalo Ministerstvo financí je sice nutnost zdanění „fiktivního úroku“ v poznámkách k § 6 odst. 9 písm. n) zmíněna, tento pokyn je však nahrazen pokynem Generálního finančního ředitelství D-6, který již otázku nutnosti zdanění „fiktivního úroku“ neobsahuje. Pokyn D-6 je cca z 90 % stejný jako dřívější pokyn D-300. Výše uvedená změna mohla lehce uniknout pozornosti, protože text pokynu D-300 v této části v pokynu D6 není nahrazen nějakou novou „opačnou“ formulací, ale prostě jen bez dalšího komentáře vypuštěn. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že ze samotného zákona o daních z příjmů je v souvislosti s přijetím zákona o jednotném inkasním místu (JIM) od roku 2015 text týkající se zdaňování zvýhodněných půjček bez náhrady zcela vypuštěn. Posun ve výkladu státní správy popsaný v předchozím textu je tedy zcela zřejmý. Přestože shodný výklad o nezdaňování bezúročných půjček opakovaně na svých přednáškách sdělují i čelní představitelé státní správy, tato „osvěta“ bohužel ne vždy dorazí až do „první linie“, tedy ke kontrolním pracovníkům jednotlivých finančních úřadů. Obhájení nezdaňování bezúročných půjček v praxi Vzhledem k tomu, že problematika poskytování bezúročných půjček je poměrně častá, chce mít ať už společník, firma, či jejich poradce vyšší míru právní jistoty. V zásadě jsou možné tři přístupy: a) neměnit dosavadní postupy a „z opatrnosti“ dodaňovat bezúročné půjčky i nadále – tento postup se však jeví ve světle nových výkladů jako zbytečně poškozující společníka, b) plně se spolehnout na výše uvedené závěry a bezúročné půjčky nedodaňovat, c) zvýšit si právní jistotu využitím možností daných daňovým řádem – postup popsaný v následujícím příkladu je možno pochopitelně použít i v případě, kdy bude mít jiný názor účetní společnosti a jiný společník apod.

Příklad č. 7 Společníkovi firmy JJJ, s. r. o., byla poskytnuta od firmy bezúročná půjčka ve výši 1.000.000 Kč. Na základě znalosti dřívějších výkladů mu účetní firmy připočítává do příjmů ze závislé činnosti 10 % obvyklého úroku ročně a z této částky mu též vypočítává daň ze závislé činnosti, sociální a zdravotní pojištění. Společník se dozvěděl o novém výkladu dané problematiky a žádá účetní, aby mu neexistující úroky nebyly dodaňovány. Paní účetní se poradila se svou známou na finančním úřadě, kde o tomto „novém“ výkladu pochybují a neoficiálně jí doporučili pokračovat v dodaňování. Paní účetní tedy odmítá společníkovi vyhovět.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

40

Zde je pak namístě postupovat dle § 237 daňového řádu, který je věnován tzv. stížnosti na postup plátce daně. Společník by měl nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat zaměstnavatele o vysvětlení (nejlépe písemně a nechat si potvrdit převzetí). V žádosti uvede důvody svých pochybností, bude tedy argumentovat tím, že má pochybnosti o správně sražené dani ze závislé činnosti, neboť dle jeho názoru neměla být z neexistujících úroků žádná dopočítávána. Zaměstnavatel má pak 30 dnů na to, aby zaměstnanci podal písemné vysvětlení. Pokud by zaměstnavatel ignoroval zaměstnancovu žádost o vysvětlení, může zaměstnanec podat stížnost správci daně do 60 dnů ode dne, kdy mu měl zaměstnavatel podat vysvětlení. Bude-li i nadále trvat na tom, že slevu nepřizná, může zaměstnanec (společník) podat stížnost na postup zaměstnavatele daně správci daně. Místně příslušný je správce daně – finanční úřad zaměstnavatele (nikoli zaměstnancespolečníka). Lhůtu na podání stížnosti má 30 dnů ode dne, kdy obdržel od zaměstnavatele vysvětlení. Finanční úřad stížnost prozkoumá a vydá rozhodnutí. Pokud s ním zaměstnanec nebude spokojen, může podat odvolání. V případě zamítnutí odvolání odvolacím finančním ředitelstvím pak může zaměstnanec podat žalobu ke krajskému soudu, v případě jejího zamítnutí pak kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a celá věc by mohla nakonec být uzavřena Ústavním soudem v případě podání ústavní stížnosti. Tak daleko by ale věc neměla zajít. Jak již bylo popsáno v předchozím textu, státní správa se s výkladem příznivým pro poplatníka ztotožnila, takže pokud stížnosti nevyhoví již samotný finanční úřad, obvykle bývá dosaženo nápravy v rámci odvolání. 1.2.3 Firma půjčuje svému společníkovi za neobvykle vysoký úrok Tento případ nebývá v praxi příliš častý. Vzhledem k tomu, že firmě předpis úroků zvyšuje základ daně a společník by si mohl výhodněji půjčit za běžnou sazbu u bank, dochází k této variantě spíše teoreticky. Z hlediska daňového by sice nedošlo k dodržení ceny obvyklé ve výši „obvyklého úroku“, ale půjčující firma by měla vyšší základ daně, což by jí určitě nikdo nevyčítal. Jiná situace by však mohla nastat např. tehdy, kdy by nešlo o půjčku společníkovi v souvislosti s jeho výkonem práce pro společnost, ale v případě, že sám podniká. Mohla by též nastat situace, kdy půjčující firma je chronicky ztrátová, navýšení základu daně z titulu vysokých úroků by jí nevadilo, a naopak společník by měl sám ze svého podnikání vysoký základ daně, který by bylo vítané vysokými úroky srazit. Zde by pak mohlo přijít na řadu ustanovení § 23 odst. 7 ZDP o obvyklých cenách mezi spojenými osobami. V případě, že dotčené subjekty nebudou schopny přesvědčivě doložit, proč se odchýlily od obvyklého úroku, bude pak správce daně moci využít možnosti upravení základu daně dlužícího společníka s ohledem na obvyklé úroky (tedy v podstatě mu část úroků daňově neuznat). Je též nutno upozornit, že již před řadou let bylo ze zákona o daních z příjmů vypuštěno ustanovení, které hovořilo o tom, že cenou obvyklou je 140 % diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Dnes by se obvyklé procento úroku dokazovalo nabídkami běžných komerčních bank. 1.2.4 Problém zvýhodněných půjček u společníků, kteří nevykonávají práci pro společnost Zatímco u společníků, kteří vykonávají práci pro společnost, je příjem za tuto práci příjmem ze závislé činnosti, a tudíž podléhá obdobným pravidlům, jako příjmy „běžných“ zaměstnanců, poněkud složitější situace je u společníků, kteří práci pro společnost nevykonávají a obdrží zvýhodněnou půjčku. Tuto situaci zákon o daních z příjmů jednoznačně neřeší, takže teoreticky připadá v úvahu několik variant: a) Posuzovat i v těchto případech zvýhodnění ve formě nízkého úroku jako příjem ze závislé činnosti s postupem popsaným v předcházejících částech tohoto příspěvku, „protože nějaká práce pro společnost se vždy najde.“ b) Vycházet z toho, že do legislativní zkratky „zaměstnanec“ dle § 6 ZDP se vejde jen společník s příjmy za práci pro společnost, a pokud pro společnost nepracuje, nemůže spadat pod pravidla zdaňování daná § 6 ZDP. V takovém případě pak ale není možno aplikovat žádná osvobození daná zmíněným § 6, nešlo by tedy osvobodit ani do výše uvedených limitů daných např. pro bytové účely, tíživé finanční situace apod.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

41

a.

Opět by došlo na řešení otázky, zda jde o nepeněžní příjem. Pokud by se dospělo k názoru, že ano, pak by zřejmě šlo o příjem dle § 10 ZDP – ostatní příjmy, protože § 8 věnovaný příjmům z kapitálového majetku počítá spíše s „reálnými“ úroky, tedy zejména s přijatými úroky z vkladů apod., nikoli s nehrazenými úroky ze zvýhodněných půjček. Ustanovení § 10 však tento druh příjmu konkrétně nejmenuje, je však „shrnující“ – patří sem všechny příjmy, které nespadají pod § 6 až 9. b. Jinou variantou je chápat rozdíl mezi obvyklým a zvýhodněným úrokem jako jiný majetkový prospěch podléhající dani darovací. Do předmětu daně darovací nepatří mj. příjmy, které podléhají zdanění daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, takže u půjček společníkům-zaměstnancům jsme o dani darovací neuvažovali.

Pokud by šlo o půjčky bezúročné, zde by k dodaňování dojít nemělo. Závěry KOOV docházející k tomu, že v případě bezúročné půjčky žádný příjem nevzniká, by dle mého názoru měly být uplatněny i zde. 2 Vztah mezi společností a jejími jednateli, členy orgánů společnosti, zaměstnanci Jak již bylo výše uvedeno, do legislativní zkratky „zaměstnanec“ pro účely zákona o daních z příjmů se vejdou kromě „běžných“ zaměstnanců i jednatelé společností, členové statutárních a dalších orgánů obchodních společností i společníci obchodních společností, kteří vykonávají práci pro společnost bez uzavření pracovněprávního vztahu. Vzhledem k tomu platí i pro tyto osoby to, co bylo v předchozím textu uvedeno ke společníkům. Přesto však můžeme zaznamenat určité odlišnosti pro některé skupiny zaměstnanců. Zatímco pro bezúročné půjčky nebudou tyto odlišnosti významné, protože se i na ně vztahují popsané závěry KOOV, u zvýhodněných půjček s „mírným“ úrokem již musíme být pozornější. 2.1 Zvýhodněné půjčky, daň z příjmů a FKSP Limity zvýhodněných půjček uvedené v předchozím textu [§ 6 odst. 9 písm. l) ZDP] řeší v prvé řadě půjčky z fondu kulturních a sociálních potřeb. Vyhláška Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, v platném znění (dále jen „vyhláška o FKSP“), se vztahuje na: • • •

organizační složky státu, státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace zřízené územními samosprávnými celky.

Na ostatní subjekty (zejména podnikatelské) se tato vyhláška nevztahuje. Zde pak hovoříme o poskytování půjček ze sociálního fondu či ze zisku po zdanění. Vzhledem k tomu, že zákon o daních z příjmů operuje s pojmy „bytová potřeba“ či „tíživá finanční situace“, je nutno postupovat podle správných definic těchto pojmů. 2.1.1 Bytové účely Bytové účely specifikuje § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, v platném znění (dále jen „vyhláška o FKSP“). Zaměstnancům lze na základě písemné smlouvy poskytnout z prostředků fondu půjčku na: a) pořízení domu nebo bytu do vlastnictví nebo spoluvlastnictví pro vlastní bydlení, na složení členského podílu na družstevní byt pro vlastní bydlení a na provedení změny stavby domu nebo bytu, který zaměstnanec užívá pro vlastní bydlení, b) koupi bytového zařízení, c) nesplacený zůstatek půjčky z fondu na bytové účely poskytnuté předchozím zaměstnavatelem a na nesplacený zůstatek půjčky z fondu na bytové účely manžela (manželky).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

42

Půjčky z prostředků fondu jsou bezúročné a poskytují se za těchto podmínek: • •

zaměstnanci je možno poskytnout i více půjček; součet zůstatků nesplacených půjček poskytnutých zaměstnanci a nové půjčky podle předcházejícího textu nesmí přesáhnout 100.000 Kč (z toho na bytové zařízení částku 50.000 Kč), každá půjčka je splatná nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy o půjčce; prostředky z poskytnuté půjčky lze použít pouze k přímé úhradě účelu, který byl dohodnut ve smlouvě o půjčce.

Jestliže dojde ke skončení pracovního nebo služebního poměru, je půjčka splatná nejpozději do šesti měsíců ode dne jeho skončení, pokud není ve smlouvě o půjčce stanoveno jinak. Půjčky nelze poskytnout na úhradu nákladů, které již byly kryty půjčkou nebo úvěrem od bank nebo poboček zahraničních bank nebo jiné osoby. Půjčku nelze dále poskytnout na vypořádání společného jmění manželů, vypořádání dědiců a jiné majetkoprávní vypořádání. Problémem však je skutečnost, že při doslovné aplikaci zákona o daních z příjmů vyplývá, že si bytové účely definuje ZDP sám, a to v § 15 odst. 3 věnovanému odečtu úroků z hypotečních úvěrů od základu daně. Definice tam uvedená však výslovně platí pro celý zákon. Měla by tedy mít přednost před definicí bytových účelů uvedených ve vyhlášce o FKSP, a to jak pro zaměstnance, na které se vyhláška o FKSP vztahuje, tak pro ty ostatní. Příklad č. 8 Firma SSS, a. s., se rozhodla ze sociálního fondu svému zaměstnanci panu Rybnému: a) poskytnout nepeněžní dar k jeho dvanáctiletému působení ve firmě v hodnotě 1.500 Kč, b) poskytnout půjčku s úrokem 0,5 % ročně na bytové účely ve výši 80.000 Kč. Pan Rybný ji celou využije na nákup bytového zařízení – nábytku.

V situaci popsané pod bodem a) by nebyla hodnota daru u pana Rybného od daně ze závislé činnosti osvobozena, protože zákon o daních z příjmů výslovně požaduje, aby pro uplatnění osvobození byl dar poskytnut za obdobných podmínek, která jsou uvedena ve vyhlášce o FKSP – zmíněná vyhláška uvádí nepeněžní dary až po dvaceti letech práce pro firmu a pak vždy po dalších pěti letech. Naopak v případě dle bodu b) je výklad jiný, protože zde zákon slovní spojení „za obdobných podmínek, která jsou uvedena ve vyhlášce o FKSP“ neobsahuje. Zjevně nedochází k dodržení pravidel daných vyhláškou o FKSP (půjčka na bytové zařízení nesmí přesáhnout 50.000 Kč). To ale v daném případě z daňového hlediska není podstatné. Zákon o daních z příjmů si pojem „bytové účely“ definuje pro potřeby celého zákona sám v § 15 odst. 3. Ten však pojem bytové zařízení vůbec neobsahuje. Při restriktivním výkladu bychom došli k tomu, že v daném případě nelze u pana Rybného použít jakékoli osvobození, protože nejde o půjčku na bytové účely ve smyslu ZDP. Stejně by se postupovalo v případě, kdy by pan Rybný byl zaměstnancem instituce, která vytváří FKSP, a to i v případě, kdy by půjčka byla nižší než zmíněných 50.000 Kč, které stanovuje vyhláška o FKSP. ZDP totiž v takovém případě hovoří sice u limitů platných pro osvobození půjčky na bytové účely o půjčce z FKSP (v daném případě splněno), ale na bytové účely (zde ale nehovoří o bytových účelech dle vyhlášky o FKSP, tím pádem platí definice bytových účelů daná § 15 odst. 3 ZDP, kde se bytové zařízení nevyskytuje). Kromě toho, i kdyby platila pravidla definice bytových potřeb dle FKSP, tak v tomto případě nebyla dodržena podmínka bezúročnosti půjčky požadovaná pravidly FKSP. 2.1.2 Tíživá finanční situace Vyhláška o FKSP hovoří o tom, že na základě písemné smlouvy lze zaměstnancům poskytnout k překlenutí tíživé finanční situace bezúročnou půjčku nejvýše 20.000 Kč nebo 50.000 Kč v případech postižení živelní pohromou, ekologickou nebo průmyslovou havárií na územích, na kterých byl vyhlášen nouzový stav, se splatností do 5 let od uzavření smlouvy o půjčce. Při skončení pracovního nebo služebního poměru je půjčka splatná nejpozději do šesti měsíců ode dne jeho skončení, pokud není ve smlouvě o půjčce stanoveno jinak. Půjčky k překlenutí tíživé finanční situace se poskytují v hotovosti v souladu s rozpočtem fondu.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

43

I zde je situace v definicích podobně problematická – zákon o daních z příjmů nikde nehovoří o tom, že by se firmy, které poskytnou společníkovi (zaměstnanci) výhodnou půjčku na překlenutí tíživé situace, musely řídit pravidly pro tuto půjčku danými vyhláškou o FKSP. ZDP obsahuje pouze limity 20.000 Kč (resp. 200.000 Kč v případě živelní pohromy) a další pravidla již nestanovuje. Lze tedy shrnout, že instituce podléhající vyhlášce o FKSP budou muset pravidla této vyhlášky dodržet, ne však z důvodu daňových, ale proto, že ve „státní“ sféře jsou pravidla pro poskytování půjček daná právě zmíněnou vyhláškou. Tím se však v konečném důsledku „nevejdou“ do pravidel této části textu, protože FKSP v této souvislosti hovoří o bezúročných půjčkách. O těch však bude pojednáno dále (a se zcela jiným daňovým dopadem). Naopak, ostatní subjekty, které vyhlášce o FKSP nepodléhají, bude v tomto případě zajímat pouze zákon o daních z příjmů, tedy nutnost poskytnutí půjčky ze sociálního fondu či ze zisku po zdanění a dodržení finančního limitu pro osvobození. Pojem „tíživá finanční situace“ pak není dále v zákoně o daních z příjmů nijak konkrétně definován a vyhlášku o FKSP není důvod použít. Bude tedy zřejmě záležet na zaměstnavateli, jak situaci zaměstnance vyhodnotí. 2.1.3 Účtování o půjčce zaměstnanci

Použité účty: 211 – Pokladna 221 – Bankovní účty 331 – Zaměstnanci 335 – Pohledávky za zaměstnanci 342 – Ostatní přímé daně 423 – Statutární fondy 427 – Ostatní fondy 662 – Úroky 3 Vztah mezi společností a „cizími“ subjekty Vztahy mezi společností a „cizími“ subjekty jsou řešeny v § 23 odst. 7 ZDP, který pojednává o ceně obvyklé mezi spojenými osobami. Toto ustanovení sice složitě popisuje vzájemné vlastnické či jiné vztahy a limity, při jejichž překročení se osoby stávají spojenými. Těmi však mohou být jakékoli „cizí“ osoby, u kterých se zjistí, že vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. A k tomu samozřejmě může určitou manipulací s úroky dojít. Lze proto konstatovat, že i mezi cizími subjekty by měly být stanovovány úroky v ceně obvyklé na trhu, tedy zejména u běžných komerčních bank. I zde ale platí, že neobvyklý úrok není automaticky důvodem k doměření do ceny obvyklé, ale stát se tak může pouze v případě, že tento rozdíl není uspokojivě vysvětlen. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný oficiální seznam „uspokojivých vysvětlení“, řeší se pak případ od případu při diskuzi se správcem daně, co je odpovídající, a co nikoli. Ustanovení § 23 odst. 7 pak dále výslovně obsahuje výjimky, které ale platí pouze pro případy, kdy sjednaný úrok je „neobvykle nižší“. Jde o situace, kdy: a) věřitel není daňovým rezidentem ČR (tedy je poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4 ZDP) – v takovém případě je jedno, zda je společníkem společnosti, či členem družstva kterému půjčuje;

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

44

b) věřitel je daňovým rezidentem ČR (tedy je poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 ZDP) – v tomto případě musí být zároveň společníkem společnosti nebo členem družstva, kterému půjčuje.

Ve výše uvedených případech je tedy možno „beztrestně“ použít úrok nižší než obvyklý bez dalšího vysvětlování. Pokud by ale např. šlo ale o tuzemského rezidenta „nespolečníka“, musel by být zdůvodňován i neobvykle nízký úrok. Stejně tak v případě všech neobvykle vysokých úroků, zde výše uvedené výjimky neplatí. Obdobně jako u půjček společníků či společníkům se dále diskutuje i u „cizích“ osob o daňových dopadech půjček bezúročných. I zde je možno zaznamenat občasné boje s některými správci daně. Argumenty pro nedodaňování jsou obdobné jako u půjček společníkům – obvyklá výše úroku u bezúročné půjčky je nula, nedochází k reálnému zvyšování hodnoty majetku. Lze též argumentovat níže uvedeným judikátem. 3.1 Z judikatury Otázka, zda nulový úrok u bezúročných půjček tvoří nějaký příjem ke zdanění, se přetřásala řadu let, a pochopitelně nikoli jen u zaměstnanců. Obvykle se stále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 Afs 106/2004-57. Netýkal se „zaměstnaneckých“ vztahů ani daně ze závislé činnosti (šlo o daň darovací), řešil však otázku důležitou pro námi sledovanou oblast, tedy zda v případě, kdy obdržíme bezúročnou půjčku, kterou pochopitelně musíme vrátit, dostáváme tím, že nemusíme hradit úroky, „něco navíc“. (V řeči daně darovací bychom to nazvali jiným majetkovým prospěchem, podléhajícím zdanění). Bezúročná půjčka a daň darovací (podle rozsudku NSS ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 Afs 106/2004-57, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 3/2006 pod č. 796/2006) Finanční úřad v Domažlicích (dále též „správce daně“) vydal dne 17. 7. 2003 platební výměr, jímž žalobkyni vyměřil daň darovací ve výši 66.885 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jež žalovaný zamítl. Rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně uzavřela s P. K. smlouvu o bezúročné půjčce částky 1.300.000 Kč s ujednáním, že splátky budou prováděny průběžně. Žalovaný dospěl k závěru, že byla-li žalobkyni poskytnuta půjčka bez jakéhokoliv protiplnění (bez úroku), vznikl jí z titulu bezúplatného užívání peněžních prostředků jiný majetkový prospěch, který je ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) ZDDN předmětem daně darovací. Majetkovým prospěchem bylo podle žalovaného ušetření obvyklého úroku, jímž byl úrok ve výši 140 % diskontní sazby ČNB, který v době získání bezúročné půjčky činil 191.100 Kč ročně, půjčka byla poskytnuta na dobu neurčitou, a proto základ daně darovací ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 ZDDN stanovil z ceny obvyklé, která činila pětinásobek ceny ročního plnění. Názor Nejvyššího správního soudu Po stránce skutkové není sporu o tom, že žalobkyně uzavřela s P. K. smlouvu o půjčce ve výši 1.300.000 Kč s tím, že splátky budou provedeny průběžně, žádné úroky sjednány nebyly. Nesporné je i to, že účastníci smlouvy uzavřeli smlouvu o půjčce, spravující se ustanoveními § 657 a § 658 občanského zákoníku. Spor je o to, zda v případě, kdy je smlouva o půjčce sjednána, aniž by se strany smlouvy dohodly na úrocích, je neexistence sjednaného úroku majetkovým prospěchem vzniklým na straně dlužníka, který je dán hodnotou obvyklého úroku, a je tak předmětem daně darovací ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) ZDDN. Předmětem daně darovací je podle § 6 odst. 1 ZDDN bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, přičemž majetkem pro účely daně darovací je – vedle věcí nemovitých a movitých – též i jiný majetkový prospěch. Předmět daně darovací je tak charakterizován tím, že na základě právního úkonu daňový subjekt bezúplatně získal majetkový prospěch, tedy určitou majetkovou výhodu, která může spočívat jednak v tom, že se majetek daňového subjektu zvýší či rozmnoží, nebo naopak v tom, že se jeho majetek nezmění a určité majetkové hodnoty ušetří, ač by je jinak měl či musel vynaložit.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

45

Nepochybně se lze se stěžovatelem ztotožnit, charakterizuje-li podstatu konstrukce daně darovací tak, že jedna strana právního vztahu „něco“ dostává, aniž za to „cokoli“ poskytuje a poukazuje-li na to, že základní a neopominutelnou podmínkou vzniku předmětu daně darovací je absence úplaty, přičemž úplata může spočívat nejen v penězích, ale i v jiné formě. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí krajského soudu je však jeho argumentace nepřípadná. Smlouva o půjčce (§ 657 občanského zákoníku) je smlouvou, kterou věřitel přenechává dlužníkovi věc určenou podle druhu a dlužník se zavazuje vrátit věc stejného druhu. Dlužník je tak oprávněn s těmito věcmi volně nakládat a předmětem jeho závazku je vrácení věcí téhož množství a druhu. Dochází tak k převodu vlastnického práva k předmětu smlouvy na dlužníka a dlužníku vzniká povinnost vrátit jinou věc téhož druhu a množství. Podstatou tohoto smluvního vztahu je tak převedení vlastnictví k druhově určeným věcem a po uplynutí doby zpětný převod vlastnictví věcí totožného druhu a množství zpět původnímu vlastníkovi. Ustanovení § 658 občanského zákoníku dovoluje ujednat při půjčce úplatu v podobě úroku, jde-li o půjčku peněžitou, případně při půjčce nepeněžité úplatu ve formě vrácení většího množství věcí nebo ve vrácení věcí lepší kvality. Smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou jen tehdy, jestliže v rámci dovolené smluvní volnosti se strany smlouvy na úplatě shodly a úplatnost vyplývá z jejího obsahu. Občanský zákoník upravuje smlouvu o půjčce tedy tak, že nespojuje s vrácením věci plnění nad rámec hodnoty věci půjčené. Věřiteli se má dostat po dohodnuté době vrácení věcí stejného druhu a množství, jaké byly dlužníkovi půjčeny, a žádná ze stran smlouvy tak nemá ze smluvního vztahu získat majetkovou výhodu či na něm tratit; jen jestliže v rámci dovolené smluvní volnosti strany sjednají úplatu, má věřitel právo na majetkovou výhodu z tohoto právního úkonu v podobě úroku či většího množství nebo kvality vrácené věci. Jestliže tedy strany smlouvy sjednají smlouvu o půjčce, aniž by současně dohodly úplatu, nezakládá takový právní úkon dlužníkovi majetkový prospěch, neboť do obsahu smlouvy vtělily zákonem předvídaný stav, který, bez modifikace formou dovolené úplaty, nepředpokládá protiplnění, ale ani majetkový prospěch žádné ze stran smlouvy. Věřitel není na svém majetku zkrácen a ani se nevzdává něčeho, čím by měl svůj majetek zmnožit, dlužníkův majetek (při splnění závazku) se nezvětší a nedostal ani nic, za co by měl úplatu poskytnout. Skutečnost, že zákon dovoluje úplatu sjednat (a dovoluje tak věřiteli získat ze smlouvy o půjčce majetkový prospěch), nečiní ze smlouvy o půjčce smlouvu, která by, při absenci takového ujednání, zakládala, a to bezúplatně, majetkový prospěch dlužníka. Ze znění ustanovení § 6 odst. 1 ZDDN („... nabytí majetku na základě právního úkonu“) vyplývá, že předmětem zdanění je jen takový bezúplatně nabytý majetek, jehož nabytí je předmětem právního úkonu. Ve shodě s krajským soudem má kasační soud za to, že má-li jít o zdanitelný jiný majetkový prospěch ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) ZDDN, musí být přímo předmětem plnění z právního úkonu. Tak tomu bude tehdy, spojuje-li zákon s určitým právním úkonem nabytí majetkové výhody jednou ze smluvních stran anebo tehdy, jestliže je v konkrétním případě dovoleným právním úkonem plnění ve prospěch jedné ze smluvních stran omezeno nebo vyloučeno. K založení daňové povinnosti tak nepostačuje, pokud v souvislosti s právním úkonem (nikoliv však bezprostředně na jeho základě) případně vznikne jedné ze smluvních stran majetková výhoda, v předmětné věci spočívající v právu dlužníka po časově omezenou dobu disponovat s věcí. Dovozovat, že nesjednáním úroku nabývá dlužník bezúplatně jiný majetkový prospěch v podobě bezplatného užívání cizích peněžních prostředků a jeho hodnotu odvíjet od výše obvyklého bankovního úroku je popřením smyslu a účelu smlouvy o půjčce, který musí respektovat i daňové předpisy. Ze shora uvedeného vyplývá, že smlouva o uzavření bezúročné půjčky není právním úkonem, na jehož základě by dlužník nabýval majetkový prospěch, který by podléhal zdanění daní darovací. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že nesjednáním úroku vzniká dlužníkovi jiný majetkový

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Bulletin KDP

46

prospěch v podobě bezplatného užívání cizích peněžních prostředků a jeho hodnotu odvíjel od ušetření obvyklého úroku, pochybil, a krajský soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže napadené rozhodnutí zrušil a žalovaného zavázal právním názorem, že nezaplacením obvyklého bankovního úroku za půjčení peněz od jiné fyzické osoby majetkový prospěch podléhající dani darovací nevzniká. Uvedený judikát Nejvyššího správního soudu byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí, což znamená, že je tímto dáváno na vědomí, že jde o konstantní názor soudu na danou problematiku. Obdobně judikoval např. i Městský soud v Praze v rozsudku čj. 38 Ca 138/98-22 ze dne 26. 1. 1999. Zmíněné rozsudky však vycházely z dřívějšího znění zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, v platném znění (dále jen „ZDDN“), který definici jiného majetkového prospěchu měl upravenu poněkud jinak než v současné době: a) znění § 6 ZDDN platné od 1. 1. 2008 „(1) Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem. Majetkem pro účely daně darovací jsou a) nemovitosti a movitý majetek, b) jiný majetkový prospěch“. b) dřívější znění § 6 ZDDN platné do 31. 12. 2007 „(1) Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele. Majetkem pro účely daně darovací jsou a) nemovitosti a movitý majetek, b) jiný majetkový prospěch.“ Na první pohled vypadají obě znění definující předmět daně darovací podobně. Rozdílem je však skutečnost, že od roku 2008 se předmětem daně nestalo jen bezúplatné nabytí majetku na „základě“ právního úkonu, ale i „v souvislosti“ s právním úkonem. Důvodová zpráva k novele zákona se k popisované novince nijak konkrétně nevyjadřuje. Pokud si však blíže prostudujeme zmiňované rozsudky, zjistíme, že jejich argumentace je z velké části založena právě na skutečnosti, že předmětem zdanění je jen takový bezúplatně nabytý majetek, jehož nabytí je předmětem právního úkonu. Mělo-li jít o zdanitelný jiný majetkový prospěch ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) ZDDN, musel být přímo předmětem plnění z právního úkonu (a nikoli pouze v „souvislosti“ s právním úkonem). Aktuální znění ZDDN však předmět daně rozšířilo i na plnění v souvislosti s právním úkonem. Vzniká tedy otázka, zda se novou formulací zákona nedostala celá problematika znovu na začátek s možností případného nepříjemného dodanění. Je však pravdou, že citovanou novelou ZDDN se odstranila pouze část argumentace z analyzovaných rozsudků. Stále však zůstává zbylá část, která poukazuje na to, že: „Jestliže tedy strany smlouvy sjednají smlouvu o půjčce, aniž by současně dohodly úplatu, nezakládá takový právní úkon dlužníkovi majetkový prospěch, neboť do obsahu smlouvy vtělily zákonem předvídaný stav, který, bez modifikace formou dovolené úplaty, nepředpokládá protiplnění, ale ani majetkový prospěch žádné ze stran smlouvy. Věřitel není na svém majetku zkrácen a ani se nevzdává něčeho, čím by měl svůj majetek zmnožit, dlužníkův majetek (při splnění závazku) se nezvětší a nedostal ani nic, za co by měl úplatu poskytnout“.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Nespolehlivá spolehlivost

Bulletin KDP

55

Nespolehlivá spolehlivost MVDr. Milan Vodička Poznámka c.k.: Milí čtenáři našeho „pepíčka“, v tomto článku Vám přinášíme podrobnější informace k ověření, zda nevznikne ručení za nezaplacenou daň z přijatého plnění. V minulém čísle jsme Vám přinášeli nejnovější koordinační výbor týkající se této problematiky. Tento článek shrnuje informace, které jsme Vám přinášeli v předchozích číslech a především, obsahuje velice zajímavé kuloární debaty, které řeší zásadní otázky spousty plátců daně z přidané hodnoty. Od počátku tohoto roku došlo díky přijetí zákona č. 502/2012 Sb., k některým zásadním změnám v oblasti daně z přidané hodnoty, které se týkaly především daňových dokladů a nároků na ně kladených, dále rozsahu údajů, které jsou o plátcích daně evidovány a zveřejňovány, a také nutnosti některé z těchto údajů prověřoval v souvislosti s institutem ručení za nezaplacenou daň. K novelizovaným ustanovením byly průběžně vydávány Informace Generálního finančního ředitelství (k dnešnímu dni jich bylo celkem již pět) a Ministerstva financí, byla upravena struktura údajů dostupná v evidenci plátců daně na Daňovém portálu, tradičně rychle zareagovali výrobci software, a tak by se mohlo zdát, že uvedení nových ustanovení legislativní normy pro DPH v život je bezproblémové. Pojďme se ale blíže podívat na některé vybrané otázky, které souvisí s evidencí plátců „způsobem umožňujícím dálkový přístup“, tedy na Internetu. Zákony a Informace Novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „ZDPH“), došlo od 1. 1. tohoto roku k řadě změn, z nichž významná množina dopadá i do oblasti elektronické evidence plátců přístupné prostřednictvím webových služeb. Aktuální stav (to znamená začátkem června) relevantních ustanovení zákona je následující: - ze znění § 96 odst. 1 ZDPH vyplývá povinnost uvést v přihlášce k registraci čísla všech účtů používaných pro ekonomickou činnost, odstavec druhý pak dává osobě povinné k dani možnost určit, která čísla účtů budou zveřejněna; - v § 98 nalezneme, které údaje z registru plátců a identifikovaných osob budou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kromě jiných jsou to dle písmene d) i čísla účtů určená plátcem ke zveřejnění v rámci registrované dani; - v § 106a je definován institut nespolehlivého plátce, kterým se za určitých okolností může stát některá osoba povinná k dani. V odstavci šestém téhož paragrafu je pak správci daně uloženo způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejnit skutečnost, že plátce je nebo není spolehlivým; - v § 109 je upraveno ručení příjemcem zdanitelného plnění za nezaplacenou daň, které nastává mimo jiné také: o V případě uvedeném v odstavci druhém pod písmenem c), což znamená, pokud byla úplata za plnění „poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňující dálkový přístup“. o V případě uvedeném v odstavci třetím, tedy „pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem“. - osobám povinným k dani, které ke dni předcházejícímu nabytí účinnosti novelizovaného znění ZDPH již byli plátci, bylo dle bodu 9 přechodných ustanovení podle zákona č. 502/2012 Sb. uloženo, aby do dvou měsíců od nabytí účinnosti oznámili správci daně údaje uvedené ve zmíněném § 96.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


Bulletin KDP

56

V relativně krátkých intervalech byly k předmětným ustanovením vydány materiály Generálního finančního ředitelství, konkrétně: - Dne 4. 1. 2013 Informace GFŘ, čj. 101/13-121002-506729, k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (nespolehlivý plátce) a souvisejících ustanovení; - Dne 27. 2. 2013 Informace GFŘ, čj. 8942/13/7001-2000-013120, k povinnosti plátců DPH oznámit správci daně čísla účtů poskytovatele platebních služeb; - Dne 5. 3. 2013 Informace GFŘ, čj. 3308/13/7001-21002-012287, k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb., kterou byla doplněna a modifikována Informace GFŘ, čj. 7688/113210-010165 ze dne 25. 3. 2011; - Dne 29. 3. 2013 Informace GFŘ, čj. 14 232/13/7001-21002-012287, k ručení za nezaplacenou daň, podle které správci daně až do 30. 9. 2013 ručitele k úhradě nedoplatku daně nebudou vyzývat, jestliže vznikne ručení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH. Ověřuj a prověřuj Sousloví, že údaje budou zveřejněny „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ znamená, že hledat je můžeme na internetu buď sami přímo v evidenci plátců na Daňovém portálu (www.daneelektronicky.cz), anebo prostřednictvím některého z programů, jež využíváme a které byly (nebo budou) upraveny, aby uměly volat webovou službu Ministerstva financí na adrese http://adisrws.mfcr.cz/adistc/axis2/services/rozhraniCRPDPH.rozhrani-CRPDPHSOAP, která umožňuje poptávat informace až o 100 plátcích (přesněji 100 daňových identifikačních číslech) najednou. A musí to být Ověřování a prověřování údajů týkajících se nespolehlivosti plátce a čísel jeho účtů je výsostně důležité z hlediska rizika ručení za nezaplacenou daň podle úpravy v § 109 ZDPH. Je samozřejmě otázkou, jak často bude správce daně využívat označení nespolehlivý plátce nebo jak intenzivně bude vyzývat ručitele k plnění ve smyslu úhrady daně z přidané hodnoty neodvedené poskytovatelem. To ukáže až budoucí praxe, nicméně pro zachování jistoty, že to mne nebo mé klienty nemůže potkat, bych určitě přivítal možnost získávat relevantní informace o plátcích v průkazné podobě s věrohodným časovým údajem, k němuž se ověření vztahuje. Mimochodem, informační systémy veřejné správy to dnes umějí už velmi slušně. Vyzkoušet si to můžete, když se podíváte na portál veřejné správy (www.portal.gov.cz) a ve spodní části si zvolíte Základní registry. V nabídce najdete řadu výpisů, o něž si můžete zažádat a také možnost vyplnit formulář žádosti o informace z Veřejných registrů, což zahrnuje Obchodní rejstřík, Insolvenční rejstřík, Rejstřík trestů právnických osob, Živnostenský rejstřík a Seznam kvalifikovaných dodavatelů. Pokud při vyplnění formuláře žádosti provedete přihlášení do své datové schránky, obdržíte do ní odpověď v řádu minut. A nejen, že příslušný výpis získáte rychle a bezplatně, ale bude navíc opatřen elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném certifikátu. A protože doputuje do vaší datové schránky, lze zcela spolehlivě určit okamžik, k němuž se údaje na výpisu vztahují. To zajistí elektronická časová razítka, která k datové zprávě automaticky připojí Informační systém datových schránek. Něco podobného by se v případě registru plátců DPH určitě hodilo také. Hypotetická kuloární debata Otázka: „Když si provedu ověření poskytovatele zdanitelného plnění, mohu si ty údaje jako průkazné nějak uložit nebo archivovat?“ Odpověď: „Ne, žádná taková možnost v dnešní evidenci plátců na Internetu neexistuje, jedná se o službu poskytující pouze aktuální informace.“ Otázka: „A co když si vytisknu údaje z obrazovky?“ Odpověď: „Průkaznost takového materiálu je prakticky nulová a nelze jej použít.“ Otázka: „A jak tedy prokážu, že jsem neodebíral zboží nebo služby od nespolehlivého plátce?“

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


Bulletin KDP

57

Odpověď: „Prokazovat by měl vždy správce daně, je na něm, aby věrohodně doložil, že byly naplněny zákonem stanovené podmínky pro uplatnění institutu ručení za nezaplacenou daň.“ Otázka: „Ale co když mne správce daně vyzve k úhradě nezaplacené DPH a já si budu jist, že v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebyl na Internetu poskytovatel označen jako nespolehlivý, přestože správce daně tvrdí opak? Jak to mám prokazovat, anebo se připravit na prokazování toho, že pravdu mám já?“ Odpověď: „Hmm, no to je otázka....“ Jak to tedy funguje Pokud na webu Daňového portálu v části Evidence plátců DPH zadáte konkrétní existující DIČ, bude výsledkem s pravděpodobností hraničící s jistotou zjištění, že předmětný subjekt v tomto okamžiku není nespolehlivým plátcem. První nespolehlivý plátce byl zveřejněn dne 16. 5. 2013 a předcházelo tomu tiskové oznámení na webových stránkách Finanční správy. Další budou nepochybně přibývat, je otázkou, jakým tempem. Dále v evidenci zjistíte čísla účtů platebních zprostředkovatelů, které plátce určil. V jejich případě je navíc uvedeno i od kdy do kdy byl předmětný účet zveřejněn. Bezhotovostní platby by měly směřovat vždy na takto evidované účty. Zaznamenal jsem v této souvislosti aktivitu Ministerstva průmyslu a obchodu, které se snaží docílit úpravy příslušných ustanovení ZDPH v tom smyslu, aby se případné ručení za nezaplacenou daň týkalo pouze plateb většího rozsahu (navržený limit je 700 tisíc Kč). Může se ovšem vyskytnout i případ, že žádný účet ke zveřejnění není znám, v tom případě bude tato informace v evidenci přímo uvedena podle § 98 písmeno d) ZDPH a s takovým plátcem je teoreticky bezpečné obchodovat pouze hotovostně (samozřejmě za dodržení jiných předpisů, které platby v hotovosti omezují). Podobným způsobem funguje i ověřování přímo z účetních programů, které výrobci upravili, aby byly schopny získávat informace prostřednictvím webové služby Ministerstva financí. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že je nutné nejen relevantní údaje ověřovat, ale také tak učinit ve správný okamžik. Který to v námi uvažovaných případech je? - dle § 109 odst. 3 ZDPH okamžik uskutečnění zdanitelného plnění, pokud je v tu dobu způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejněna skutečnost, že poskytovatel zdanitelného plnění je nespolehlivým plátcem, - dle § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH poskytnutí úplaty na jiný účet, než který byl zveřejněn. Podle Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ze dne 5. 3. 2013, čj. 3308/13/7001-21002-012287, je pro posouzení podmínek ručení za nezaplacenou daň rozhodný okamžik uskutečnění bezhotovostní úhrady. Pro účely aplikace tohoto ustanovení se za tento okamžik považuje den zadání příkazu k bezhotovostnímu převodu, na základě kterého k předmětné úhradě došlo. Na Koordinačním výboru se zástupci státní správy dne 24. 4. 2013 bylo potvrzeno, že se podmínky uplatnění případného ručení za nezaplacenou daň posuzují při aplikaci § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH opravdu k okamžiku, kdy byl předán příkaz k úhradě. Vzhledem k tomu, že údaje o spolehlivosti plátců daně a čísla jejich účtů se aktualizují vždy jednou za 24 hodin, mělo by být dostačující identifikovat okamžik předání příkazu k úhradě s přesností na dny. V případě příkazu papírového lze použít podací razítko, v případě Internetbankingu to už bude složitější. Ale otázek a nejasností je v této souvislosti daleko více, namátkou trvalé příkazy, akreditivy a celá oblast faktoringu. Dobrou zprávou proto byla informace GFŘ, čj. 14 232/13/7001-21002-012287 týkající se toho, že správci daně až do konce září výzvu ručiteli podle § 171 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nebudou vydávat v případech, kdy ručení vznikne na základě ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH, tedy v důsledku poskytnutí úplaty za zdanitelné plnění na jiný účet, než který byl zveřejněn.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


Bulletin KDP

58

Hypotetická kuloární debata II Otázka: „Nestihnul jsem si ověřit, zda je můj dodavatel (neboli poskytovatel zdanitelného plnění) nespolehlivým plátcem ke dni zdanitelného plnění, jak mi ukládá § 109 odst. 3, lze to nějak nyní napravit?“ Odpověď: „Ne, to možné není, tuto informaci zpětně zjistit nelze.“ Otázka: „Webový registr plátců DPH mi to neumožňuje?“ Odpověď: „Ne a ani nebude. Podle názoru příslušných úředníků zákon stanoví správci daně povinnost zveřejnit, zda plátce je či není nespolehlivým, nikoli, zda jím byl.“ Otázka: „A co když se zeptám správce daně, k němuž můj dodavatel věcně a místně přísluší?“ Odpověď: „Ten vám tu informaci nesdělí a ani nemůže, mohlo by to být chápáno jako porušení mlčenlivosti.“ Otázka: „A proč registr evidující plátce na Internetu umožňuje ověření časového intervalu od/do u čísel účtů, zatímco ohledně nespolehlivosti plátců nikoli?“ Odpověď: „Jedná se přece jen o údaj citlivý a senzitivní...“ Otázka: „Avšak riziko, že budu ručit za neodvedenou daň jiného plátce je taky citlivé a senzitivní a já to nutně potřebuju zjistit!“ Odpověď: „Ne, zpětně ten údaj zjistit nelze. Ale mohu Vás uklidnit, pokud v této chvíli Váš dodavatel nespolehlivým plátcem není, nemohl jím být nikdy. Nejkratší doba, po kterou je toto označení platné, činí dvanáct měsíců (podle § 106a odst. 4 ZDPH). Takže situace, že nějaký plátce byl nespolehlivým a v tento okamžik již není, může nastat nejdříve až příští rok.“ Otázka: „A jak tedy musím správně postupovat?“ Odpověď: „No, vezměme si zápis z jednání Koordinačního výboru č. 402/24.4.2013, na kterém zástupci státní správy uvedli, že „plátce by v zásadě již v okamžiku uzavírání transakce měl v rámci vyjednávání obchodních podmínek testovat spolehlivost svého dodavatele. Nicméně rozhodujícím datem pro aplikaci případného ručení je datum uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud provede test spolehlivosti až na základě vystaveného dokladu, musí si uvědomit možná rizika...“ Otázka: „To tedy znamená, že abych vyloučil riziko ručení za nezaplacenou daň, měl bych během každého obchodního případu prověřovat dodavatele natřikrát? Jednou při objednávce nebo smlouvě, podruhé v den uskutečnění zdanitelného plnění a potřetí ještě při předání příkazu k úhradě zjišťovat, zda platbu provádím na správný účet?“ Odpověď: „No, také můžete v případě pochybností využít zvláštní způsob zajištění daně podle § 109a ZDPH, kdy daň za poskytovatele zdanitelného plnění uhradíte přímo jeho správci daně.“ Otázka: „To ale může být obchodními partnery chápáno jako nekorektní jednání, ne? A já navíc četl názory, že mne v tom případě může dodavatel i soudně napadnout, že jsem mu neuhradil všechno, co jsem měl!“ Odpověď: „Hmm, no to je otázka...“ Otázka: „Hmm, no to je tedy odpověď...“ Odpověď: „A máte snad někdo nějakou lepší?“ Co bude dál Ručení za nezaplacenou daň z důvodu úhrady na jiný účet než zveřejněný správcem daně, stejně jako institut nespolehlivého plátce, jsou nové instrumenty a je otázkou příštích měsíců jejich způsob uplatňování v daňové praxi. Dají se předpokládat určité změny, upřesnění nebo doplnění, a je na nás, abychom v zájmu našich klientů tuto oblast bedlivě sledovali. Z pohledu funkčnosti a praktické použitelnosti údajů, které správce daně zveřejňuje „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ by se změny rozhodně neměly vyhnout ani evidenci plátců DPH dosažitelné pomocí Internetu.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6

Soc. a zdr. pojištění

Zvýšení minimální mzdy – změna plateb pojistného

VZP ČR

17

Zvýšení minimální mzdy – změna plateb pojistného za zaměstnance Poznámka c.k.: V osmém oddíle se dočtete o nařízení vlády č. 210/2013 Sb., ze dne 16. 7. 2013, kterým byla zvýšena minimální mzda, dále se tam dočtete o nové výši zaručené mzdy. V tomto článku Vám ale přinášíme informaci od všeobecné zdravotní pojišťovny, která na toto nařízení vlády reaguje a upozorňuje na důležité změny v platbách pojistného, které se zvýšením minimální mzdy souvisejí. Nařízením vlády č. 210/2013 Sb. ze dne 16. 7. 2013 bude od 1. srpna 2013 zvýšena minimální mzda z částky 8 000 Kč na 8 500 Kč. Tato změna ovlivní platbu pojistné na zdravotní pojištění u zaměstnanců a u osob bez zdanitelných příjmů. Změna platby pojistného za zaměstnance U zaměstnavatelů se ve vztahu ke zdravotnímu pojištění projeví zvýšení minimální mzdy ve třech případech: 

při provádění doplatků do minima u zaměstnanců, u nichž je vyměřovací základ pro platbu pojistného na zdravotní pojištění nižší než minimální mzda a nejedná se o zaměstnance, u kterých minimální vyměřovací základ není stanoven,



při odvodu pojistného za období pracovního volna bez náhrady příjmů, nejedná-li se o zaměstnance, u nichž se za tuto dobu pojistné neodvádí,



při odvodu pojistného za období neomluvené absence.

Ve všech těchto případech musí zaměstnavatel, poprvé při zúčtování příjmů za měsíc srpen 2013, počítat již s výší minimální mzdy 8 500 Kč. Měsíční pojistné vypočtené z tohoto minimálního vyměřovacího základu činí částku 1 148 Kč. Poznámka c.k.: toto pojistné je splatné do 20. září 2013. Změna platby pojistného za osoby bez zdanitelných příjmů Osoby bez zdanitelných příjmů jsou povinny od platby pojistného za měsíc srpen 2013 zvýšit pojistné z dřívějších 1 080 Kč na částku 1 148 Kč. Poprvé bude v této výši hrazeno pojistné za srpen 2013, splatné nejpozději 9. září 2013 (8. září 2013 je neděle). Komentář c.k.: Upozorňujeme, že OSVČ se změna netýká, protože jejich minimální pojistné se počítá z tzv. průměrné mzdy, která je každoročně valorizována. V roce 2013 je minimální záloha na pojistné na zdravotní pojištění pro OSVČ 1748 Kč.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6

Soc. a zdr. pojištění

Elektronické podání předepsaných tiskopisů

ČSSZ

18

ČSSZ informuje: Elektronické podání předepsaných tiskopisů 27. 6. 2013 Zavést od roku 2014 povinnou elektronickou komunikaci. To je úkolem České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a ošetřující lékaři tak mají letošní rok na to, aby se na elektronické zasílání zákonem předepsaných tiskopisů dostatečně připravili. Písemně v tištěné podobě bude ČSSZ předepsané tiskopisy akceptovat do konce tohoto roku. Novou povinnost elektronické komunikace schválili zákonodárci již v roce 2011 a právní úprava ji zavedla od 1. 1. 2013 pro všechny zaměstnavatele, OSVČ a ošetřující lékaře, vč. zdravotnických zařízení. Z důvodu jejich nepřipravenosti přistoupila ČSSZ k odložení elektronické komunikace a tento rok stanovila přechodným obdobím. ČSSZ vyšla vstříc zaměstnavatelům, OSVČ a ošetřujícím lékařům, kteří dosud možnost elektronického podání nevyužívali. Prvních šest měsíců letošního roku ale ukázalo, že zejména ošetřující lékaři a zdravotnická zařízení až na výjimky nevyužívají přechodného období a nadále zasílají předepsané tiskopisy výhradně písemně. Ze zhruba 35 000 ošetřujících lékařů s ČSSZ elektronicky komunikuje několik jednotlivců a během přechodného období se jejich počet prakticky nezvýšil. Naproti tomu od zaměstnavatelů i OSVČ obdržela ČSSZ elektronicky více než dvojnásobné množství přehledů o pojistném ve srovnání se stejným obdobím minulého roku. Informace k elektronickému podávání ochotně poskytnou každý pracovní den příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. S řešením technických problémů pomůže call centrum ČSSZ pro e - Podání na telefonním čísle 585 708 290. Poskytuje rady pro instalaci programu pro otevření elektronického formuláře pro vytvoření a odeslání tiskopisu v akceptovatelném formátu, podá informace o stavu zpracování a pomůže s řešením technických chyb v případech zamítnutí podání. Podrobné informace jsou dostupné na webových stránkách ČSSZ, stejně jako speciální leták pro lékaře s jednoduchým návodem pro elektronické podávání.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7

Právo v podnikání

Zálohy na podíl na zisku od roku 2014

ePravo.cz

27

ZÁLOHY NA PODÍL NA ZISKU – umožnění vyplácení záloh na podíl na zisku od roku 2014 Mgr. Jan Šafránek 12. 6. 2013 Od 01. 01. 2014 bude možné vyplácet společníkům obchodních korporací zálohy na podíl na zisku (viz § 40 ZOK), což podle stávající platné právní úpravy není možné (srov. § 178 odst. 1 věta třetí ObZ). ZOK stanovuje v souvislosti s výplatou záloh na podíl na zisku několik omezení ... Od 01. 01. 2014 bude možné vyplácet společníkům obchodních korporací zálohy na podíl na zisku (viz § 40 ZOK), což podle stávající platné právní úpravy není možné (srov. § 178 odst. 1 věta třetí ObZ). ZOK stanovuje v souvislosti s výplatou záloh na podíl na zisku několik omezení (vše viz § 40 odst. 2 ZOK). Prvním omezením je potřeba, aby statutární orgán prováděl před výplatou zálohy na podíl na zisku tzv. test insolvence (viz § 40 odst. 1 ZOK). Co to znamená? Je to velmi jednoduché. Vyplácet zálohy na podíl na zisku bude možné pouze tehdy, pokud si obchodní korporace takovouto výplatou nepřivodí úpadek. Povinnost provádět tzv. test insolvence se neomezuje podle ZOK pouze na případy, kdy chce obchodní korporace vyplácet zálohy na podíl na zisku, ale na výplatu zisku nebo prostředků z jiných vlastních zdrojů obecně. Druhým omezením je potřeba sestavit mezitímní účetní závěrku, která slouží společníkům a statutárním orgánům obchodní korporace k tomu, aby zjistila, zda má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Povinnosti zpracovat mezitímní účetní závěrku se obchodní korporace nemůže nijak vyhnout. Pokud bude obchodní korporace povinně auditovaná, bude muset být i tato mezitímní účetní závěrka ověřena auditorem. ZOK omezuje i maximální výši zálohy na výplatu podílu na zisku. Výše zálohy nesmí přesáhnout částku dopovídající součtu výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku, sníženou o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu. Posledním omezením je nemožnost použít k výplatě zálohy na podíl na zisku rezervní fond ani jiné vlastní zdroje, které jsou účelově vázány (toto omezení samozřejmě neplatí pro ty vlastní zdroje, jejích účelovou vázanost může obchodní korporace sama měnit). Lze jednoznačně doporučit, aby o možnosti výplaty záloh na podíl na zisku a o výši této zálohy rozhodovala vždy valná hromada obchodní korporace, a to na základě za tímto účelem zpracované auditované mezitímní účetní závěrky (§ 40 odst. 2 věta první ZOK). Samotnou výplatu zálohy na podíl na zisku provádí jako v případě výplaty samotného podílu na zisku statutární orgán obchodní korporace. Možnost vyplácet zálohy na podíl na zisku je v ZOK do jisté míry vyvažována tím, že ZOK nechrání dobrou víru osob, kterým jsou zálohy vypláceny (dobrá víra v souladu s § 35 ZOK se uplatňuje pouze v případě výplaty podílu na zisku). Jak se tato zásada projevuje? Pokud by se ukázalo, že k výplatě zálohy na podíl na zisku došlo v rozporu se zákonem a/nebo společenskou smlouvou/stanovami obchodní korporace, budou společníci povinni vyplacené zálohy vrátit, a to ihned poté, kdy k tomu budou ze strany obchodní korporace vyzváni. Povinnost vrátit vyplacené zálohy na podíl na zisku vznikne i těm společníkům, kteří byli v dobré víře. S ohledem na celkovou koncepci ZOK, kdy je ve velké míře zdůrazňována odpovědnost statutárního orgánu a odpovědnost ovládajících osob za škodu způsobenou obchodní korporaci, bude třeba každou případnou výplatu zálohy na podíl na zisku pečlivě zvažovat a přistoupit k ní pouze v případě, že nebude obchodní korporaci nadměrně ekonomicky zatěžovat.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7


Smlouva o výkonu funkce po 1.1.2014

ePravo.cz

28

Smlouva o výkonu funkce po 1. lednu 2014 a její náležitosti Poznámka c.k.: Vážení čtenáři, i v tomto článku se budeme věnovat nové právní úpravě obchodních společnosti, od roku 2014, obchodních korporací. Tento článek volně navazuje na minulá témata v tomto oddílu, pouze není zaměřen na všeobecnou právní úpravu společností samotných, ale věnuje se smluvnímu vztahu mezi obchodními korporacemi a členy jejich orgánů. Stále více členů statutárních orgánů obchodních společností si začíná silněji uvědomovat, že nový občanský zákoník („NOZ“) spolu se zákonem o obchodních korporacích („ZOK“) již není jen vzdálená budoucnost, ale nezadržitelně se blížící realita, na kterou je třeba se včas připravit. Jedním z významných témat, kterého se bude nová právní úprava v oblasti práva obchodních společností dotýkat, jsou vzájemné vztahy obchodních korporací a členů jejich orgánů. Jedná se přitom nejen o nové požadavky na členy orgánů obchodních korporací při výkonu jejich funkce, zpřísnění odpovědnosti za porušení povinnosti péče řádného hospodáře, ale také o novou úpravu smlouvy o výkonu funkce. Vzhledem k tomu, že oproti stávající stručné úpravě v ustanovení § 66 obchodního zákoníku je nová právní úprava smlouvy o výkonu funkce v ZOK, resp. NOZ, mnohem detailnější a v lecčems i nová, rádi bychom právě jí věnovali následující příspěvek. Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se primárně řídí ustanoveními NOZ o příkazu (§ 2430 a násl.), pokud však smlouva o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ZOK (v ustanoveních § 59 až 62) nestanoví něco jiného. Zda tedy bude tento vztah podroben úpravě ve smlouvě o výkonu funkce či nikoliv, zůstane nadále na úvaze a vůli těchto stran. Pokud však k uzavření takové smlouvy nedojde, budou se ze zákona řídit vzájemná práva a povinnosti přiměřeně ustanoveními NOZ o příkazu. A zde se dostáváme k první revoluční změně. Současná tendence spíše prosazovat transparentnější způsoby odměňování v obchodních společnostech totiž vedla zákonodárce k tomu, že stanovili pro případ, kdy smlouva o výkonu funkce nebude uzavřena nebo bude neplatná, bezplatnost výkonu funkce, s výjimkou případů upravených v ust. § 59 odst. 4 ZOK. Zatímco dnes je možné spoléhat alespoň na to, že při neexistenci smlouvy o výkonu funkce může člen orgánu nárokovat obvyklou odměnu dle ustanovení občanského zákoníku o mandátní smlouvě, úprava po 1. lednu 2014 již pro něj takto příznivá nebude. Na co je třeba dále speciálně upozornit, je pak povinnost stanovená v přechodných ustanovení ZOK, a to konkrétně v ust. § 777 odst. 3, podle kterého je třeba uzpůsobit ujednání již uzavřených smluv o výkonu funkce a o odměně novému zákonu do šesti měsíců od jeho účinnosti. Jako sankce za nesplnění této povinnosti je stanoveno, že výkon funkce bude taktéž pokládán za bezplatný. A to je již samozřejmě samo o sobě velmi pádným argumentem k revizi smluv o výkonu funkce po 1. lednu 2014. Základní náležitosti smlouvy o výkonu funkce Písemná forma I nadále zůstává pro smlouvu o výkonu funkce povinná písemná forma. Ustanovení § 59 odst. 2 ZOK však vyžaduje písemnou formu pouze pro smlouvy o výkonu funkce u kapitálových společností, tj. u společnosti s ručením omezení a akciové společnosti. Smlouva o výkonu funkce uzavřená v jiné než písemné formě (ústně, konkludentně) by byla neplatná a výkon funkce by byl v důsledku toho považován za bezplatný. Z uvedeného také vyplývá, že ZOK nestanovuje pro smlouvy o výkonu funkce u ostatních obchodních korporací písemnou formu, nicméně lze ji samozřejmě jen doporučit, zvláště když je vyžadováno i jejich schválení nejvyšším orgánem, jak je popsáno dále.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



ePravo.cz

29

Schválení smlouvy nejvyšším orgánem obchodní korporace Smlouvu o výkonu funkce a všechny její následné změny je dále nutné předložit nejvyššímu orgánu společnosti ke schválení. Toto schválení by přitom mělo mít podobu a formu vyžadovanou zákonem pro úkony nejvyššího orgánu, zejména jeho zachycení v zápisu z valné hromady. I když ZOK používá přímo termín nejvyšší orgán „společnosti“ (tedy legislativní zkratku pro kapitálové i osobní společnosti) je zřejmé ze znění dalších ustanovení § 59 (např. odst. 4), že i u jiných obchodních korporací (družstev, EZHS, evropské společnosti, evropského družstva), je schválení smlouvy o výkonu funkce vyžadováno. Za zmínku stojí výjimka upravená v ust. § 438 odst. 1 a 2 ZOK, kdy u akciových společností, v nichž jsou členové představenstva voleni dozorčí radou, schvaluje tento typ smluv právě dozorčí rada. U akciových společností s tzv. monistickým systémem pak smlouvu o výkonu funkce se správním ředitelem schvaluje správní rada (§ 463 odst. 1 ZOK). Vzhledem k tomu, že funkce orgánu obchodní korporace vzniká i nadále jmenováním, poskytuje ZOK nově zvolených orgánům ochranu v případě, že by smlouva o výkonu funkce nebyla uzavřena platně nebo bez zbytečného odkladu po vzniku funkce, a to z důvodu na straně obchodní korporace, resp. jeho nevyššího orgánu (§ 59 odst. 4 ZOK). Výkon funkce by tak nebyl považován za bezplatný, ale orgánu by náležela odměna obvyklá v době, kdy byla, nebo měla být, smlouva o výkonu funkce uzavřena. V případě sporu o takovou odměnu by však dle našeho názoru musel unést důkazní břemeno člen orgánu a prokázat, že důvody, pro které nebyla smlouvy o výkonu uzavřena, byly právě na straně obchodní korporace. Zákonné požadavky na vymezení způsobu odměňování Jak jsme popsali výše, bez dalšího nová právní úprava považuje výkon funkce zásadně za bezplatný. Určení odměny a způsob jejího poskytování musí být proto stanoveno primárně ve smlouvě o výkonu funkce. Z ustanovení § 61 odst. 1 ZOK pak vyplývá, že jakékoliv další plnění může být po odsouhlasení nejvyšším orgánem, resp. orgánem, který je jinak kompetentní ke schválení smlouvy o výkonu funkce, přiznáno také vnitřním předpisem nebo na základě zvláštního souhlasu, ke kterému se musí také vyjádřit kontrolní orgán, byl-li zřízen. ZOK dále stanovuje podrobně v ust. § 60 povinné náležitosti pro určení údajů o odměňování. Smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti musí tedy obsahovat: 

vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, dokonce i úhrad do systému penzijního připojištění nebo jakéhokoliv dalšího plnění,



určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,



určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a



údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, máli být odměna poskytnuta v této podobě.

Z uvedeného vyplývá, že správná formulace stanovení odměňování ve smlouvách o výkonu funkce bude hrát klíčovou roli. Neurčitost či rozpor se zákonem může mít za následek neplatnost takových ujednání a tudíž i bezplatnost výkonu funkce. Za úvahu také může stát smluvní úprava případů nebo důvodů, kdy naopak odměna členu orgánu náležet nebude. I samotný ZOK umožňuje neposkytnout plnění, pokud výkon funkce přispěl k nepříznivému hospodářskému výkonu, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



ePravo.cz

30

Určitě také není od věci doplnit, že stejná pravidla pro určení odměny platí také i pro poskytování plnění zaměstnanci, který je současně i členem statuárního orgánu nebo osobě jemu blízké. Další možné oblasti úpravy Z pohledu smlouvy o výkonu funkce je také v souvislosti se zpřísněním odpovědnosti zejména statutárních orgánů při výkonu jejich funkce, nutné zmínit, že jakékoliv omezení odpovědnosti člena orgánu za škodu nejsou možná, resp. se k nim nepřihlíží (§ 53 odst. 2 ZOK). Člen orgánu je nadále vázán povinností péče řádného hospodáře. Její nová zákonná definice, podrobnější stanovení následků jejího porušení, jakož i zavedení tzv. pravidla podnikatelského úsudku však má za cíl přimět členy orgánu při obchodním jednání a podnikatelském rozhodování s náležitou péčí, odpovědností a loajalitou. V opačném případě stanoví nová právní úprava poměrně zásadní sankce. Kupříkladu se jedná o povinnost člena orgánu vydat prospěch; v případě úpadku společnosti i za dva roky zpětně, pokud člen orgánu (i bývalý) věděl nebo mohl vědět o hrozícím úpadku korporace a neučinil „vše potřebné a rozumně předpokládané“ pro jeho odvrácení (zejména sám nepodal insolvenční návrh). Soud dokonce může pro takový případ rozhodnout, že člen orgánu bude za závazky společnosti ručit (§ 68 ZOK). Tyto nové požadavky na péči řádného hospodáře samozřejmě může smlouva o výkonu funkce také zpřesnit nebo i zavést některé další. Další oblastí, která určitě stojí za úvahu při adaptaci smluv o výkonu funkce, jsou také nová pravidla ohledně střetu zájmů (§ 54 až 58 ZOK), způsobu odstupování z funkce (§ 59 odst. 5 ZOK) nebo stanovení délky funkčního období člena orgánu (§ 439 odst. 3 ZOK). Zákon o obchodních korporacích a ani nový občanský zákoník vzhledem k zásadě, že co není zákonem zakázáno, je povoleno, meze nekladou. Naopak je zřejmé, že úpravám stávajících smluv o výkonu funkce se vyhne po 1. lednu 2014 málokterá společnost.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8

Zaměstnavatel a zaměstnanci

Zvýšení minimální mzdy od 1. 8. 2013

c.k.

61

Zvýšení minimální mzdy od srpna 2013, výše zaručené mzdy dle skupin profesí Odměna za práci nesmí být nižší než státem stanovená minimální mzda. Ta se od srpna 2013 zvyšuje nařízením vlády č. 210/2013 Sb., o 500 korun na 8.500,- Kč měsíčně. Základní hodinová sazba se zvyšuje z dosavadních 48,10 na 50,60 Kč. Minimální mzdu pobírají podle odhadů ministerstva zhruba tři procenta pracujících, tedy kolem 100 až 120 tisíc lidí. Zvýšení minimální mzdy má přesto význam pro mnohem více pracovníků. Současně totiž vzrostou i úrovně zaručené mzdy, tedy minimální tarify pro jednotlivé skupiny profesí. Výjimkou je veřejnoprávní sféra, odměňovaná podle platových tabulek. Zvýšení minimální mzdy Zatímco vlády vedené ČSSD zvyšovaly minimální mzdu každý rok, někdy dokonce dvakrát, po nástupu kabinetu Miroslava Topolánka (ODS) se růst zastavil. Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) krátce po svém nástupu jen zaokrouhlil minimální mzdu na nynějších 8.000,- korun, což od ledna 2007 znamenalo zvýšení o pouhých 45 korun měsíčně. Podle Nečase však lidem zůstalo více peněz než dříve, a to díky zvýšení daňových slev a zavedení bonusu na dítě. Současné zvýšení je kompromisem mezi požadavky odborů a zástupců zaměstnavatelů. Zatímco odbory požadovaly růst o více než tisícikorunu, firmy na tripartitě naopak tlačily na co nejmenší zvýšení, nebo ještě lépe zachování dosavadní úrovně. Odboráři poukazují na inflaci a celkový růst životních nákladů. Zástupci zaměstnavatelů i Nečasova vláda však argumentovali, že zvýšení minimální mzdy by se obrátilo proti zaměstnancům - firmám by vzrostly náklady, což by v době krize mohlo vést k dalšímu propouštění. Od ledna 2013 tak Nečasova vláda schválila jen zrušení dřívějších snížených sazeb minimální mzdy pro určité skupiny zaměstnanců. Nyní pro ně už platí stejné minimum jako pro ostatní, zatímco dříve mohli například mladiství zaměstnanci dostávat jen 80 procent základní sazby minimální mzdy a lidé ve věku 18 až 21 let - během prvního půl roku v jejich prvním zaměstnání - jen 90 procent. Výše minimální mzdy v roce 2013 Kolik je minimální mzda v roce 2013? Minimální měsíční mzda pro leden až červenec činila 8000 korun měsíčně (48,10 koruny za hodinu). Od srpna 2013 se zvyšuje na 8500 korun měsíčně (50,60 koruny za hodinu). Úrovně zaručené mzdy Mnoho lidí netuší, že pro většinu zaměstnanců platí mnohem vyšší minimum. Například popelář musí od srpna 2013 dostat alespoň 9.400,- Kč, pokladní v supermarketu nebo servírka nemůže brát méně než 10.400,- Kč, zdravotní sestra si má vydělat alespoň 11.400,- Kč a ředitel společnosti přinejmenším 17.000,- Kč. Minimální mzda totiž určuje pouze skutečný základ, platný pro nejméně kvalifikované profese. Pro většinu zaměstnanců jsou rozhodující vyšší sazby - takzvané úrovně zaručené mzdy. Jde vlastně o vyšší stupně minimální mzdy pro konkrétní profese. Zaručená mzda má osm úrovní stanovených nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Možná je znáte spíše pod dřívějšími názvy "minimální mzdové tarify" nebo "mzdové skupiny". Jednotlivé úrovně jsou rozlišeny podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce - od těch nejméně kvalifikovaných a nejhůře odměňovaných prací (první skupina) až po ty nejkvalifikovanější a nejlépe placené (osmá skupina). Minimální odměna stanovená pro nejnižší skupinu má shodnou výši s minimální mzdou, ostatní skupiny ji mají vyšší. Nárok na minimální mzdu či mzdové tarify Odměna za práci tedy v praxi nesmí být nižší než vládou určená zaručená mzda pro konkrétní profesi. Toto pravidlo se týká nejen zaměstnanců v pracovním poměru, ale vztahuje se i na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8



c.k.

62

Nezáleží, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Není ani důležité, jestli jde o "jen" o druhé zaměstnání nebo přivýdělek. Nárok na minimální mzdu vzniká v každé takové práci samostatně. Všechny úrovně minimální (či přesně řečeno zaručené) mzdy se vztahují na všechny soukromé podnikatele. Pro úplnost dodejme, že na veřejnoprávní sféru se vztahuje systém šestnácti platových tarifů. Měsíční sazba minimální (zaručené) mzdy vychází z týdenní pracovní doby 40 hodin. Jestliže má zaměstnanec sjednánu kratší pracovní dobu a zároveň není odměňován podle odpracovaných hodin, snižuje se mu minimální mzda úměrně odpracované době. Typicky u polovičního úvazku, tedy dvaceti hodin týdně místo čtyřiceti, je i minimální mzda poloviční, tedy 4.250,- Kč měsíčně. Co když by mzda v konkrétním kalendářním měsíci byla nižší než stanovené minimum? Nejdříve upřesněme, že do této měsíční částky se nepočítají různé příplatky (za přesčas, svátky, víkendy, noční práci a podobně) ani náhrady mzdy (včetně cestovních náhrad a odměn za pracovní pohotovost). Jestliže je tedy taková mzda nižší, musí ji zaměstnavatel doplatit do státem stanoveného minima. Níže Vám přinášíme výši zaručené mzdy v jednotlivých skupinách profesí s uvedením příkladů konkrétních profesí 1. skupina: 50,60 Kč/hod nebo 8.500,- Kč/měsíc; dříve: 48,10 Kč/hod nebo 8.000,- Kč/měsíc Příklady: - pomocné práce při výrobě jídel (sběr, mytí nádobí) - ruční manipulace s předměty do 15 kg hmotnosti - jednoduché strojní šití, drobné šicí práce - přípravné a dílčí práce v obchodním provozu, výkup lahví - základní služby hotelovým hostům včetně manipulace se zavazadly a vydávání klíčů od pokojů - běžný úklid, vynášení odpadků, luxování - doručování různých druhů zásilek - kontrola příchodu a odchodu osob, příjezdů a odjezdů vozidel, výdej klíčů 2. skupina: 55,90 Kč/hod nebo 9.400,- Kč/měsíc; dříve: 53,10 Kč/hod nebo 8.900,- Kč/měsíc Příklady: - ruční manipulace s předměty o hmotnosti nad 15 kg - kopáčské práce - přidavačské práce, například příprava maltovin, přesun stavebních hmot, obsluha jednoduchých stavebních mechanismů, dopravních pásů, míchaček - opravy dlažeb chodníků a vozovek litým asfaltem - montáž lešení do výšky 10 metrů - sanitář - nabídka a prodej omezeného sortimentu nebo sortimentu s nižší náročností na jeho znalost, například tisku, cenin, tabákových výrobků, mražených výrobků, nápojů a suvenýrů ve stáncích i pochůzkovým prodejem - domovnické a školnické práce včetně drobné údržby - ochrana objektů, sbírek a podobně - doprovod tuzemských i zahraničních zájezdových skupin s výkladem - manipulace s nádobami při svozu tuhého komunálního odpadu - řízení a běžná údržba akumulátorových vozíků s provozem mimo veřejné komunikace - řízení silničních motorových vozidel s celkovou hmotností do 3,5 tun - výroba jednoduchých jídel z polotovarů, výroba polévek a příloh k hlavním jídlům - péče o svěřené pokoje v mezinárodních hotelech - prodej u čerpacích stanic, inkaso tržeb v hotovosti nebo na úvěrové karty - třídění a jakostní kontrola zboží v balírnách, obsluha balících automatů nebo linek

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8



c.k.

63

3. skupina: 61,70 Kč/hod nebo 10.400,- Kč/měsíc; dříve: 58,60 Kč/hod nebo 9.800,- Kč/měsíc Příklady: - vyzdívání příček ze všech druhů materiálů - složitější klempířské práce - jednodušší instalační a topenářské práce - opravy elektrických rotačních a tepelných spotřebičů - odborné holičské a kadeřnické práce - nabídka a samostatný prodej zboží, přejímka, uskladňování, vystavení a aranžování zboží v prodejně včetně inkasa - výroba a výdej běžných druhů teplých jídel - obsluha zákazníků podle jejich objednávek v restauračních zařízeních nebo u baru včetně míchání nápojů, stolničení a inkasa tržeb - pokladní manipulace s peněžní hotovostí - samostatné práce na počítačích v prostředí databázových systémů, tabulkových procesorů, textových editorů apod. - jednoduché práce s fakturami a účetními písemnostmi - řízení, údržba a opravy silničních motorových vozidel s více než 9 místy k sezení nebo vozidel o hmotnosti nad 3,5 tuny - střední a generální opravy automobilů - ošetřovatel, zubní instrumentář - zajišťování programů zájezdových skupin v tuzemsku i v zahraničí spojené s volbou tras a s odborným výkladem, materiální a finanční zajišťování akce - strojvedoucí metra - porážení skotu a jateční zpracování masa 4. skupina: 68,10 Kč/hod nebo 11.400,- Kč/měsíc; dříve: 64,70 Kč/hod nebo 10.800,- Kč/měsíc Příklady: -

všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický záchranář, pokud jsou tyto práce vykonávány pod odborným dohledem složitější instalační a topenářské práce organizační doprovod zájezdových skupin v tuzemsku i v zahraničí spojený s tlumočením při specializovaných nebo tematických zájezdech, materiální a finanční zajišťování celé akce, jednání se zahraničními partnery výpočet a zaúčtování mzdy a její náhrady, zajišťování výplaty, výpočet a provádění srážek ze mzdy, pojistného apod. samostatné účtování pohledávek a závazků, sledování a evidování pohybu a stavu finančních prostředků na bankovních účtech, provádění platebního a zúčtovacího styku s bankou, zajišťování inventarizace majetku a závazků zajišťování provozuschopnosti a správy jednodušších technických a technologických zařízení a staveb - výroba náročných specialit české kuchyně i kuchyní cizích národů, výroba specialit studené kuchyně pro bankety a recepce včetně sestavování vlastních receptur zhotovování obleků v modelové a zakázkové výrobě diagnostika závad a elektrického či elektronického příslušenství vozidel včetně odstranění závad strojvedoucí na vedlejších železničních tratích lámání včetně korektur časopisů

5. skupina: 75,20 Kč/hod nebo 12.600,- Kč/měsíc; dříve: 71,50 Kč/hod nebo 12.000,- Kč/měsíc Příklady: -

řízení odborných prací na vymezeném výrobním nebo provozním úseku (mistr, dispečer) všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický záchranář, pokud nejsou tyto práce vykonávány pod odborným dohledem

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8



c.k.

64

-

zajišťování personální a mzdové agendy vedení účetnictví účetní jednotky, sestavování rozpočtu, analýza pohledávek a závazků samostatné zajišťování daňové agendy a jednání s finančním úřadem zajišťování jednotlivých úseků obchodní činnosti, například průzkumu trhu, zásobování a odbytu, kalkulace zajišťování správy rozsáhlého majetku. vytváření a testování aplikačního programového vybavení běžný správce IT ve firmě, podpora pro zaměstnance zpracování projektových podkladů jednodušších sestav a konstrukčních řešení jednoduchých výrobků vzdělávání dětí předškolního věku instruktor praktického výcviku v autoškole samostatné zpracovávání nebo posuzování projektů staveb organizační doprovod zájezdových skupin v zahraničí při trasách několika státy, jednání se zahraničními partnery, prodej a vyúčtovávání doplňkových služeb za valuty, kvalifikovaný výklad a tlumočení

6. skupina: 83 Kč/hod nebo 13.900,- Kč/měsíc; dříve: 78,90 Kč/hod nebo 13.200,- Kč/měsíc Příklady: - zajišťování obchodní činnosti včetně zpracovávání programů a realizace mezinárodních obchodních vztahů, organizace prodeje, tvorba návrhů cen - koordinace vývoje aplikačního programového vybavení, návrh jeho systémových komponent - správa systému výpočetní techniky, metodické usměrňování uživatelů, definování jejich problémů a jejich řešení - výstavba, administrace a zajišťování provozu sítí LAN a vytváření uživatelských aplikací - tvorba koncepce informačních a komunikačních systémů - samostatné vypracovávání a projednávání přípravných dokumentací a projektů rozsáhlých, významných a technicky náročných staveb 7. skupina: 91,70 Kč/hod nebo 15.400,- Kč/měsíc; dříve: 87,10 Kč/hod nebo 14.600,- Kč/měsíc Příklady: - stanovování finanční strategie organizace, provádění finančních operací na finančním a kapitálovém trhu, koordinace finančních a jiných aktivit a zajišťování rovnováhy ve zdrojích a potřebách organizace - tvorba celkových marketingových strategií a prognóz - vzdělávací a tvůrčí činnost při vyučování studentů nebo absolventů vysokých škol - koncepce informačních a komunikačních systémů s rozsáhlou hierarchickou strukturou a vazbami na jiné informační systémy či s rozsáhlými databázemi - vývoj nového aplikačního programového vybavení a systémů výpočetní techniky - lékař, zubař, farmaceut 8. skupina: 101,20 Kč/hod nebo 17.000,- Kč/měsíc; dříve: 96,20 Kč/hod nebo 16.100,- Kč/měsíc Příklady: - stanovování podnikatelské, obchodní a finanční strategie organizace, koordinace finančních a jiných aktivit a zajišťování rovnováhy ve zdrojích a potřebách organizace - finanční operace na finančním a kapitálovém trhu - tvůrčí systémové práce, kdy předmětem je odvětví jako soubor vzájemně provázaných oborů nebo nejnáročnější obory zásadního významu (činnosti s nespecifikovanými vstupy, způsobem řešení i výstupy s možnými vazbami na celé spektrum dalších činností, kde jsou předmětem jednotlivé vědní obory a disciplíny a jiné nejširší a nejnáročnější systémy)

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně

Změny v daňovém řádu od 1. 1. 2013

Daně a právo v praxi

11

Změny v daňovém řádu účinné od 1. 1. 2013 PhDr. Jitka Fučíková Zákonem č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření byla předsunuta novela daňového řádu, s původní účinností od 1. 1. 2015, jež byla schválena jako součást zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, a účinnost změn nastala již 1. 1. 2013. A právě novinky, se kterými se setkáváme v jednotlivých ustanoveních zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ), od letošního roku, jsou předmětem tohoto článku.

§ 72 - Podání Dosavadní taxativní výčet podání, uvedený v odst. 1, označovaných jako formulářová, tj. podání, která lze učinit jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem, přibylo oznámení o změně registračních údajů. V podstatě došlo ke zpřesnění textu, ze kterého je jednoznačně patrno, že jak přihláška k registraci, tak i oznámení o změně registračních údajů ve smyslu § 128 DŘ, lze podat pouze na předepsaném tiskopise. Nebude-li obligatorní forma tiskopisu dodržena, správce daně posoudí tuto absenci jako vadu podání dle ustanovení § 74 DŘ. § 106 - Zastavení řízení Stávající důvody pro zastavení řízení, zakotvené v odst. 1, zůstávají zachovány, k dílčí úpravě však došlo u písm. e). Ve znění účinném do 31.12.2012 bylo možno zastavit řízení pouze v případě bezpředmětnosti samotného podání, kterým bylo řízení zahájeno, nově lze zastavit řízení též za situace, kdy odpadly důvody, které vedly k jeho zahájení. Původní varianta omezující se pouze na zastavení řízení u podání, tj. u úkonu osoby zúčastněné na správě daní směřujícího vůči správci daně (§ 70 DŘ), je nahrazena obecnější variantou, která umožňuje zastavit řízení samotné. Jako praktický příklad lze uvést situaci, kdy je zahájena daňová kontrola, v jejímž průběhu správce daně dospěje k závěru, že není důvod pro doměření daně. Probíhající doměřovací řízení je třeba zastavit ze dvou důvodů, a to z důvodu právní jistoty účastníků a rovněž z důvodu formálně-právního, a to právě dle upraveného ustanovení § 106 odst. 1 písm. e). § 125 až 131 - Registrační povinnost Od 1.1.2013 došlo k přesunu ustanovení, která určují vznik povinnosti a lhůty pro podání přihlášky k registraci k daním z příjmů z daňového řádu do zákona o daních z příjmů, tj. hmotněprávní podmínky registrace byly zakotveny do hmotněprávního zákona, jak je tomu dlouhodobě u daně z přidané hodnoty, silniční daně a spotřebních daní. Předmětná legislativní změna spočívá nejen v přesunutí ustanovení vymezujících povinnost podat přihlášku k registraci, ale dochází zároveň ke změně samotných okolností, které zakládají vznik této povinnosti (viz nová ustanovení § 39, 39a, 39b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). V daňovém řádu zůstala zachována obecná úprava procesu registrace, podle níž se bude postupovat v případech, kdy zvláštní daňový zákon nebo zákon o pojistném na důchodové spoření stanoví povinnost registrace. Celková registrační povinnost daňového subjektu se vztahuje jednak na povinnost podat přihlášku k registraci a zároveň na oznamovací povinnost stran údajů, které jsou povinnými údaji v přihlášce k registraci. Náležitosti přihlášky k registraci i oznámení o změně registračních údajů jsou stanoveny v příslušných formulářích, které vydává Ministerstvo financí. Nalézt je lze mimo jiné na stránkách Finanční správy v aplikaci „daňové tiskopisy“ - „registrace“, případně je lze vyplnit elektronicky na daňovém portálu Finanční správy v úloze „elektronická podání pro finanční správu“ - „elektronické formuláře“ - „registrace“. Oznamovací povinnost se nevztahuje na údaje, jejichž změnu lze zjistit automatizovaným způsobem z dostupných veřejných rejstříků či evidencí, čímž došlo ke snížení administrativní zátěže pro daňové subjekty. Správce daně je oprávněn prověřovat údaje uvedené daňovým subjektem jak v přihlášce k registraci, tak v oznámení o změně registračních údajů. V případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti zahájí výzvou postup k odstranění pochybností dle § 128 DŘ. Úprava v § 129 DŘ pak jednoznačně vymezuje pravomoci správce daně ve věci registrace daňového subjektu, zrušení registrace nebo provedení změn v registračních údajích, a to jak na základě oznámení

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně

Změny v daňovém řádu od 1. 1. 2013

Daně a právo v praxi

12

daňového subjektu, tak i z moci úřední. Nově vytvořená koncepce registračního řízení je postavena na tom principu, že už se nejedná o registraci daňového subjektu k místně příslušnému správci daně, nýbrž o registraci daňového subjektu k jednotlivé dani, resp. druhu daně a v souladu s touto skutečností došlo k významnému zjednodušení procesu tzv. přeregistrace. Dosavadní příslušný správce daně pouze stanoví rozhodnutím den, k němuž přechází místní příslušnost na nového správce daně a odpadlo dosavadní zdlouhavé vydávání rozhodnutí o změně místní příslušnosti na obou stranách, tj. u původního i nového správce daně (viz § 131 DŘ). § 136 a 137 - Řádné daňové tvrzení Provedené změny souvisejí s úpravami, případně zpřesněními u plátců daně. V § 136 odst. 5 je povinnost sdělit správci daně skutečnost, že daňovému subjektu (obecná kategorie zahrnující i plátce daně viz § 20 DŘ) nevznikla povinnost k dani, rozšířena i na vyúčtování. V § 137 odst. 1 je upravena lhůta pro podání hlášení, které se podává nikoli do 25 dnů (lhůta účinná do 31.12.2012), ale do 20 dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci povinnost, která je předmětem hlášení. Změna souvisí s harmonizací termínů pro podání hlášení o třech odvodech záloh - na daň z příjmů ze závislé činnost a funkčních požitků, na sociální pojistné a na zdravotní pojistné. Do § 137 byl doplněn nový odst. 3, který znemožňuje prodloužit lhůtu pro podání hlášení a vyúčtování. § 141 - Dodatečné daňové přiznání K úpravě dochází v odst. 2, kde jsou zakotveny podmínky, za nichž je možno podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň. Bylo upuštěno od podmínky stanovené v textu předmětného odstavce do 31.12.2012, se kterou byly v minulých letech jisté výkladové potíže, tj. konkrétně od podmínky, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Na druhé straně však je text upraven ve smyslu znemožňujícím dodatečné daňové přiznání na daň nižší využívat jako procesní nástroj k odstraňování procesních pochybení správce daně při stanovení daně. Instrument dodatečného daňového přiznání nemá nahrazovat jiné prostředky právní ochrany, jako je odvolání, stížnost, podnět k přezkoumání rozhodnutí apod. § 235 - Daň vybíraná srážkou Původní úprava odst. 1 o pravidlech pro souhlasné vyměřování daně vybírané srážkou byla vypuštěna a došlo k jejímu podřazení pod obecnou úpravu v § 140 DŘ. K redukci textu odst. 1 došlo rovněž v souvislosti s duplicitní povinností správce daně stanovit plátci daně daň vybíranou srážkou k přímé úhradě v případě neplnění si povinností (viz § 233 odst. 3 DŘ). § 250 - Pokuta za opožděné tvrzení daně Nově se stanovuje minimální výše pokuty za opožděné podání daňového tvrzení, a to v návaznosti na skutečnost, zda bylo či nebylo daňové tvrzení podáno, tj. zda daňový subjekt se správcem daně spolupracoval či nikoli. Minimální hranice pokuty platná do konce roku 2012 byla 500 Kč bez rozdílu. Od 1.1.2013 je i nadále výpočet pokuty stejný jako v předchozích letech, tj. závisí na výši tvrzené daně a době prodlení. V případech, kdy je přiznání podáno, ovšem po zákonném termínu (liberační lhůta pěti pracovních dnů zůstává zachována), je minimální výše pokuty stanovena na 200 Kč, je-li nižší, správce pokutu nepředepíše. Původní minimální výše pokuty 500 Kč zůstává zachována pro případy, kdy k podání daňového tvrzení nedošlo vůbec, a to ani po výzvě správce daně k podání daňového tvrzení dle § 145 DŘ. Zákonodárce tak odlišuje případy, kdy si daňový subjekt své pochybení uvědomí a tvrzení podá, od situace, kdy nesoučinnost daňového subjektu trvá. Ve druhém případě, kdy daňový subjekt přiznání nepodá vůbec, bude sazba pro výpočet pokuty stanovena vždy ve výši horní hranice uvedené v odst. 1 a 2 předmětného ustanovení. Maximální výše pokuty 300 000 Kč zůstává rovněž zachována. Závěrem lze konstatovat, že změny, které se promítly do daňového řádu s účinností od roku 2013, nejsou rozsáhlé a zásadní v porovnání se změnami hmotněprávních zákonů, zvláště pak zákona o daních příjmů a především zákona o dani z přidané hodnoty, nicméně bez jejich znalostí se v daňové oblasti neobejdeme.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně

Kam se ubírají majetkové daně

Bulletin KDP

13

Kam se ubírají majetkové daně – připravovaný zákon o nabytí majetku JUDr. Alena Koutná Média již přinesla první informace o tom, že vláda schválila návrh zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, který předložil ministr financí Miroslav Kalousek. Cílem tohoto zákona je především snížení administrativní zátěže poplatníků i státu, potažmo finanční správy, ale také je třeba reagovat na přijetí nového občanského zákoníku, který zásadním způsobem mění právní úpravu týkající se nemovitých věcí a nakládání s nimi. Hlavní plánované změny Vzhledem k tomu, že stávající zákon, tedy zákon č. 337/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDDDPN“), bude zrušen, jedná se u tohoto návrhu skutečně o nový zákon. To umožňuje mimo jiné, konstruovat nový zákon i na jiných principech, na jiné filosofii, než tomu bylo dosud. Není žádným tajemství, v úvahách vlády se tato skutečnost objevuje již delší dobu, že pokud jde o daň dědickou a daň darovací, tak se jejich právní úprava přesune do zákona o daních z příjmů. Zbývá tak více prostoru pro to, jakým způsobem a na základě jakých pravidel a principů zdanit běžné, úplatné převody vybraného nemovitého majetku. Kdo se již měl možnost seznámit s prvním návrhem nového zákona o nabytí majetku, mohl seznat, že hlavní změny se dají shrnout do několika bodů: 1. Zareagovat na rekodifikaci soukromého práva, tedy na přijetí tzv. nového občanského zákoníku, který má nabýt účinnosti 1. 1. 2014, čemuž je nutno uzpůsobit věcně i terminologicky stávající zákony včetně ZDDDPN. 2. Zrevidovat předmět daně, tedy rozsah případů, které by této dani podléhaly. 3. Precizovat předmět daně tak, aby odpovídal novému pojetí nemovitých věcí. 4. Změnit osobu poplatníka daně, a zlepšit tak postavení nabyvatele nemovitého majetku. 5. Odstranit institut ručení. 6. Minimalizovat počty povinného předkládání znaleckých posudků pro stanovení základu daně. 7. Snížit administrativní náročnost správy této daně, dosáhnout jejího zjednodušení. 8. Zrevidovat a zaktualizovat nároky na osvobození. Nový občanský zákoník především mění definici nemovité věci a rozšiřuje ji i o věcná práva k nim. Zejména ve vztahu k právu stavby je nutné, aby tuto skutečnost z pohledu daňových dopadů zákon o nabytí majetku výslovně upravil, a zamezil tak spekulativním chováním. Zákon o nabytí majetku musí zcela jistě předmět této daně formulovat a konstruovat v návaznosti na nový občanský zákoník. Ten pak dále slučuje právní režim pozemku a stavby podle starého římského práva tak, že stavba bude součástí pozemku. Navrací se tím k řadě tradičních právních institutů a dává jim nový obsah. Spolu s ním je třeba reagovat i na nový zákon o obchodních korporacích, zejména v otázkách vkladů nemovitých věcí do těchto obchodních korporací. Tato problematika je poměrně obsáhlá. Jako velmi důležité se nabízí vyřešit problém s osobou poplatníka daně a ruku v ruce s tím i s osobou ručitele za daň z převodu nemovitostí. Kdo toto zažil, ví, jaká rizika s sebou institut ručení za „cizí“ daň nese a že ne vždy se tato rizika dají smluvně ošetřit tak, aby se jim předešlo. Ze své dlouholeté praxe mohu potvrdit, že tyto případy jsou velmi četné a nejen že jsou nepříjemné pro osobu ručitele, ale současně také prodražují výkon státní správy. Jestliže tedy je šance tento institut z daně z převodu nemovitostí, nově z daně z nabytí nemovitých věcí, vypustit, pak ji vítám. I když je třeba si současně položit otázku, jak se bude dařit vybírat tuto daň, když nelze počítat se stoprocentní platební kázní. A to souvisí i s otázkou, jak má být upravena osoba poplatníka této daně. V době, kdy se zpracovával návrh stávajícího zákona – ZDDDPN, tedy v 90. letech minulého století, řešila se tato otázka podrobně a do úvahy tehdy přicházely, stejně jako dnes, tři možnosti: 1. převodce, 2. nabyvatel, 3. převodce i nabyvatel.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně


Bulletin KDP

14

Tehdy zvítězila filosofie osoby poplatníka daně z převodu nemovitostí postavená na osobě převodce. A to z jednoho prostého důvodu. Nabyvatel, srozumitelněji kupující, uhradí kupní cenu a nemusí již mít volné finanční prostředky k dispozici. Převodce, tedy prodávající, je přeci ten, kdo z prodeje svého nemovitého majetku získá finanční prostředky, takže zcela logicky je to ta osoba, která na zaplacení daně bude „mít“. Předpoklad je to sice správný, ale ne vždy tomu tak bylo. Dost často se stávalo, že kupující kupní cenu neuhradil – např. neměl včas vyřízený úvěr. Nebo prodávající místo daně uhradil jiné své závazky apod. Do „hry“ tedy býval přibrán ručitel. Ten poté, co uhradil daň za poplatníka, mohl po něm žádat, případně soudně vymáhat úhradu tohoto plnění. Jelikož se jedná o časté případy, které daňové řízení dále rozvíjejí o další nutné úkony, tedy i správa daně není tak hospodárná, jak by mohla být, že se se komplikuje postavení kupujícího/nabyvatele, je jedním z impulsů snahy tyto problematické body z daňové správy odstranit a zjednodušit ji. Proto tedy nabývá vrchu myšlenka, aby poplatníkem daně z nabytí majetku byl kupující/nabyvatel. Tato změna bude nepochybně vnímána prodávajícími pozitivně nejen z důvodu, že daňová povinnost převodní daně je již nebude stíhat, ale zejména i z toho důvodu, že vedle převodní daně musel zpravidla tam, kde nesplňovali nárok na osvobození v důsledku časového testu, platit i daň z příjmů, takže celou situaci vnímali tak, že mají dvojí daňové zatížení. A to bez ohledu na to, že předmětem daně byla vždy jiná skutečnost, jiná konstrukce, jiné podmínky apod. Pro změnu osoby poplatníka z prodávajícího/převodce na kupujícího/nabyvatele hovoří i to, že prodávající často o budoucí daňové zatížení stejně navyšoval kupní cenu, takže „skrytě“ tuto daň v podstatě platil v konečné fázi kupující/nabyvatel. Samozřejmě, že výsledná daň tak byla vyšší, než kolik by činila, kdyby kupní cena byla vskutku jen kupní cenou neupravenou o budoucí daň. Jestliže se nyní tzv. karta otočí, tj. místo prodávajícího/převodce bude do budoucna poplatníkem daně kupující/nabyvatel, bude to muset být on, kdo si bude muset obstarat dostatek finančních prostředků tak, aby mu zůstalo i na úhradu této daně. Ne-li, bude snazší exekučně postihnout takto nabytý majetek. Lze tedy v duchu připravovaného zákona souhlasit s myšlenkou, že nabyvatel má možnost, a musí tak zvažovat – obstarat si prostředky nejen na pořízení nemovité věci samé, ale i na náklady s tím související, v neposlední řadě tedy i na zaplacení daně z nabytí majetku. Daňové zatížení, tj. sazba daně, je zvažováno opět ve výši 4 %, a je tak jen nepatrnou částkou v poměru k hodnotě nabývané nemovitost. V neposlední řadě také odpadne rozdílné upravení osoby poplatníka pro specifické případy, které jsou nyní v platné právní úpravě ZDDDPN, tj. pro případy například vydražení nemovité věci, pro její získání v rámci insolvenčního řízení apod. V budoucnu tak podle zákona o nabytí majetku již nebude ve vztahu k osobě poplatníka rozlišováno, zda jde o převod či o přechod vlastnického práva a z jakého titulu, na základě jakých listin atd. Abychom nepominuli žádnou z výše uvedených tří možností, zbývá uvést ještě pár slov k možnosti zákonem stanovit, že poplatníkem daně z nabytí majetku by možná mohly být obě smluvní strany – tedy jak prodávající/převodce, tak kupující/nabyvatel. Ale i to má svá úskalí. Především v rovině procesního konání. To je dáno tím, že v daňovém řízení se podle daňového řádu počítá s tím, že správce daně komunikuje vždy jen s jednou osobou. V tomto případě by si tak účastníci smlouvy museli v souladu s ustanovením § 30 daňového řádu zvolit společného zmocněnce, případně, kdyby tak neučinili, byl by jim správcem daně ustanoven podle téhož ustanovení společný zástupce. Jen z tohoto hrubého nástinu vidíme, že se nám daňová správa začíná komplikovat, čímž rostou i náklady na její výkon. Určitou výjimkou by však mohlo být zdaňování případů, kdy nemovitý majetek převádí manželé. Doposud podle platné právní úpravy se považoval každý z manželů za samostatného poplatníka a hodnota majetku šla v poloviční výši za každým z nich. Nově podle zákona o nabytí majetku by mohli být manželé poplatníky daně společně a nerozdílně. To by zřejmě i lépe korespondovalo s tím, že manželé mají za trvání manželství majetkové společenství, tedy společné jmění manželů. Tím, že by byli poplatníky daně z nabytí majetku společně a nerozdílně, mohlo by

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně


Bulletin KDP

15

v jejich případě dojít ke snížení administrativní zátěže, neboť by již podávali pouze jedno daňové přiznání. Zůstaňme tedy u toho, že zřejmě podle nové právní úpravy, bude-li tak schválena a přijata, bude poplatníkem daně z nabytí majetku kupující/nabyvatel, a že institut ručení zřejmě bez náhrady u této daně jako její specifikum zanikne. Samozřejmě že bude nutné zachovat určité výjimky či korekce, které však plynou jako důsledek právní úpravy občanského zákoníku po jeho rekodifikaci. Na mysli mám určitý „dvojí“ režim nemovitých věcí tam, kde dnes není shodný vlastník pozemku a vlastník stavby na něm stojící. Až do doby první dispozice např. se stavbou bude totiž i nadále trvat samostatný právní režim jak pro pozemek, tak pro stavbu. Avšak v důsledku dispozice, tj. změny vlastníka již do budoucna bude možný jen společný právní režim, tedy stavba se stane součástí pozemku. Zde lze očekávat, že osoba poplatníka nebude koncipována obecně jako nabyvatel nemovité věci, leč jako nabyvatel stavby (tedy dojde k zúžení pojetí osoby nabyvatele). A našli bychom ještě i další obdobné případy, kdy dojde ke ztrátě postavení samostatné věci u stavby tím, že se tato stane součástí pozemku. Další skutečností, která by mohla komplikovat daňovou správu u této daně je povinnost podávat s daňovým přiznáním i znalecký posudek. Pokud se tuto povinnost podaří odstranit či alespoň minimalizovat, veřejnost to zcela jistě přivítá. Vždyť znaleckým posudkem stanovená cena převáděné nemovitosti stejně nic nevypovídá o její skutečné tržní hodnotě. Znalecký posudek pořízený výlučně za účelem zdanění převodu jeho objednatel a poplatník daně z převodu nemovitostí stejně nemohl využít jinak, resp. nemohl pro tyto účely použít například znalecký posudek pořízený případně pro účely pojištění dané nemovitosti či pro účely získání úvěru apod. Prostě musel obstarat a zaplatit ev. další znalecký posudek předepsaný zákonem pouze pro daňové řízení. Již v předešlých letech došlo k určitému zmírnění této povinnosti, nicméně pro většinu nemovitostí, pro zdanění jejich převodu, znalecké posudky stále přetrvávaly. Uvažovaný nový zákon o nabytí majetku chce dosáhnout ještě výraznější redukce případů, kdy i nadále bude nutné znalecký posudek nechat zpracovat a v daňovém řízení jej předložit. Pro poplatníky to bude znamenat další úsporu nákladů spojených se změnou vlastnického práva k dotčeným nemovitým věcem. Navíc se navrhuje umožnit poplatníkovi, aby si uplatnil odměnu a náklady uhrazené znalci za vyhotovení znaleckého posudku, který je zákonem vyžadován pro účely stanovení daně, jako daňový výdaj (snížení základu daně). Aby tomu tak mohlo být, bude třeba zákonem zakotvit větší pravomoci správce daně, včetně příslušných postupů, k tomu, jak stanovit základ daně z nabytí majetku. Bude se jednat o většinu běžně převáděných nemovitých věcí, k nimž patří zejména převody nemovitých věcí určených k bydlení či k rekreaci, včetně garáží, a některých pozemků, zejména pozemků bez porostu a pozemků tvořících funkční celek s těmito stavbami atd. Z provedených analýz vyplývá, že by se mohlo jednat o cca až 80 % běžně převáděných nemovitých věcí. Spolu s tím dojde i k úpravě používané terminologie. Jiný bude i způsob využití této nabývací hodnoty v daňovém řízení. Nyní platí, že v běžných případech zejména kupních smluv se cena zjištěná porovnává s cenou kupní a základ daně se stanoví z té ceny, která je vyšší. U nově určených převáděných nemovitých věcí bude podle vybraných klíčových znaků stanovena tzv. směrná hodnota. Srovnávací daňová hodnota, která bude porovnávána s cenou zjištěnou, bude činit 75 % směrné hodnoty. Poplatník bude mít při podání DAP na výběr, zda pro stanovení základu daně a pro výpočet daně z nabytí majetku, tedy pro určení srovnávací daňové hodnoty jím nabývané nemovité věci, použije směrnou hodnotu (stane se nabývací hodnotou), nebo zda z nějakých důvodů i nadále bude chtít použít cenu zjištěnou, stanovenou znaleckým posudkem, který bude samozřejmě povinen včas obstarat a do daňového řízení je předložit.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

9

Ostatní daně


Bulletin KDP

16

Předpokládá se, že na internetu daňové, resp. finanční správy, by mohla být k dispozici speciální daňová kalkulačka. Ta by umožňovala pro danou nemovitou věc zjistit výši srovnávací daňové hodnoty odvozené od směrné hodnoty na základě vložení údajů o druhu, velikosti a klíčových znacích nabývané nemovité věci. Zjišťování a evidování základních hodnot běžně převáděných nemovitých věcí bude v gesci správce daně. Takto postupně budovaná databáze by mohla v budoucnu umožnit další zjednodušení zdaňování nemovitostí, tj. mohla by umožnit přejít na stanovení ceny obvyklé. Ostatně zkušenosti ze zahraničí ukazují, že stanovit základ daně z hodnoty převáděné nemovité věci je možné různým způsobem, a ne vždy je k tomu zapotřebí znaleckého posudku. U většiny členských států EU sehrává svou roli především tržní cena, případně se převáděná nemovitá věc oceňuje v daňovém řízení, a pokud s výsledkem poplatník nesouhlasí, má možnost předložit její ocenění, nebo se vychází pouze z kupní ceny. Zákonodárce tak zde má na výběr celou škálu možností, a je tudíž jen na něm, kterou zvolí. V tuto chvíli návrh předkládaného zákona zvažuje postup popsaný výše. Z pohledu administrativní zátěže a možnosti jejího snížení, jak na straně státu, tedy finanční správy, tak především na straně poplatníků, nový zákon umožní zrevidovat rozsah písemností, které se dosud do daňového řízení předkládaly a od jejichž dalšího předkládání by bylo možné, ba i vhodné, upustit. V současné době již řada takto předkládaných písemností existuje ve své elektronické podobě. Naskýtá se tak možnost, vystačit si v daňovém řízení s jejich digitální podobou. Po technické stránce není problém nahlížet do elektronických dat katastrálních úřadů, do listin uložených ve sbírce listin, např. v obchodním rejstříku apod. Informační systém veřejné správy by tak mohl být intenzivněji využíván i v daňovém řízení. Je sice pravdou, že přílohou daňového přizná je standardně smlouva či jiná listina, na jejímž základě vznikl posléze předmět daně z převodu. A nebude tomu tak jinak ani do budoucna. Je to jediný, resp. klíčový důkazní prostředek osvědčující, v jakém rozsahu vznikl předmět daně, kdo je poplatníkem této daně apod. Avšak mělo by být možné tyto smlouvy a listiny předložit jen v prosté kopii. Dosud se překládala a předkládá smlouva či jiná listina v originální podobě, tedy i s ověřeným podpisem smluvních stran. V neposlední řadě tomu přispěje, jak je výše uvedeno, i to, že manželé již v případech, kdy budou poplatníky daně u společného jmění manželů, budou podávat již jen jedno daňové přiznání a přikládat požadované listiny již jen v jednom vyhotovení, navíc jen jako prosté kopie. Nový zákon o nabytí majetku umožní také zaktualizovat nároky na osvobození. Některé z dosud upravených nároků na osvobození již neodpovídají potřebám současnosti. Byly historicky poplatné době, kdy se do zákona zapracovaly, a je otázkou, nakolik jsou tedy ještě nyní potřebné, a nakolik se tedy dají vnímat jako veřejně prospěšné či ekonomicky přínosné. Navíc je zcela nezbytné posoudit jednotlivé nároky na osvobození od daně z nabytí majetku také úhlem pohledu požadavků unijních předpisů, neboť každý z nároků na osvobození je nutné vnímat i jako určitý druh veřejné podpory. A veřejná podpora má svá pravidla, která je nutno dodržet, aby nedošlo ke kolizi s unijními předpisy, aby tedy veřejná podpora, resp. nároky na osvobození nepředstavovaly neslučitelnost s vnitřním trhem, případně aby se na jejich přiznání vztahovala výjimka z unijních předpisů Závěr Tento článek si nekladl za cíl podrobně rozebrat navrhovanou změnu právního režimu zdaňování převodů nemovitých věcí. Ostatně návrh čeká ještě celý legislativní proces, v jeho průběhu může dojít k celé řadě změn. Snaží se jen poukázat na některé vybrané, leč klíčové, skutečnosti, které se v návrhu zákona o nabytí majetku objevují a které vskutku budou novinkou. Doufejme, že se tato změna podaří a že s ní bude veřejnost spokojena více než se stávající daní z převodu nemovitostí. A současně, že to bude změna vedoucí k jednoduššímu daňovému řízení, jemuž se ve vybraných případech převodů nemovitých věcí nelze vyhnout.

Č. okruhu 10

Název okruhu Související obory

Téma Přehled předpisů za 7/2013

Pramen Sbírka.cz

Strana 45

Částka 91, rozeslaná dne 2. srpna 2013 226.

Zákon o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh

227.

Zákon, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

228.

Zákon, kterým se mění zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů

229.

Zákon o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem)

230.

Zákon, kterým se mění zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

231.

Zákon, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů

232.

Zákon, kterým se mění zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů), ve znění pozdějších předpisů

233.

Zákon, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

234.

Zákon, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

235.

Vyhláška o předkládání výkazů České národní bance statisticky významnými vykazujícími osobami pro účely sestavení statistiky platební bilance, investiční pozice a dluhové služby vůči zahraničí

Č. okruhu 10



Pramen Sbírka.cz

Strana 46

Částka 90, rozeslaná dne 31. července 2013 225.

Vyhláška, kterou se stanoví vzory formulářů a jazyky členských států Evropské unie používané v přeshraničních případech poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů


Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

224.

Nález Ústavního soudu ze dne 22. května 2013 sp. zn. Pl. ÚS 31/10 ve věci návrhu na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb.


Nařízení vlády o stanovení kategorií obcí výkonu služby vojáků z povolání a koeficientů pro výpočet přídavku na bydlení

220.

Vyhláška o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek

221.

Vyhláška, kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití

222.

Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce


Zákon, kterým se mění zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů

212.

Zákon, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů

213.

Zákon, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů

214.

Zákon, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů

215.

Zákon, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Č. okruhu 10



Pramen Sbírka.cz

Strana 47

216.

Zákon o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění půjčky České národní banky pro Mezinárodní měnový fond

217.

Zákon, kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů


Sdělení Státní volební komise o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 20. července 2013


Nařízení vlády, kterým se mění některá nařízení vlády v oblasti použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení

210.

Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 231/2009 Sb., o náležitostech a způsobu vedení deníku obchodníka s cennými papíry a náležitostech a způsobu vedení evidence investičního zprostředkovatele


Vyhláška o výši náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech

199.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

200.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

201.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Kukle a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

202.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Dunajovické kopce a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

203.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Žofinka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Č. okruhu 10



Pramen Sbírka.cz

204.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Rendez-vous a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

205.

Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Stránská skála a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

206.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 46/2010 Sb., o příslušnosti správ národních parků a správ chráněných krajinných oblastí k výkonu státní správy ve správních obvodech tvořených národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy, ve znění pozdějších předpisů

207.

Vyhláška o zrušení některých právních předpisů o vyhlášení zvláště chráněných území

Strana 48


Nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k likvidaci následků pohromy při povodních v období do 31.července 2013

197.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů


Vyhláška o kontrole klimatizačních systémů

194.

Vyhláška o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie

195.

Sdělení Ministerstva zdravotnictví o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2014


Vyhláška o stanovení formulářů žádostí o přidělení povolenek pro provozovatele letadla a o vydání povolení k emisím skleníkových plynů


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů

191.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 128/2009 Sb., o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty

Č. okruhu 10


Téma Aktuálně ke změnám v daních, které nás čekají od 1. ledna

Pramen c.k.

Strana 49

Aktuálně ke změnám v daních, které nás čekají od 1. 1. 2014 

Zásadní změny daňových předpisů reagující na rekodifikaci soukromého práva od 1. 1. 2014. Jedná se především o rozsáhlou novelizaci zákona o daních z příjmů, zákona o dani z nemovitostí, zákona o dani z přidané hodnoty, o zrušení daně dědické a daně darovací a o převedení darů a dědictví do předmětu daní z příjmů, o náhradu dnešní daně z převodu nemovitostí daní z nabytí nemovitých věcí. Více se o tomto tématu dočtete v oddíle 9 – článek „Kam se ubírají majetkové daně“.



změny prováděcích vyhlášek k zákonu o účetnictví a Českých účetních standardů. Některé změny soukromoprávní úpravy vyvolávají nutnost změny účetní legislativy, a to jak zákona o účetnictví, tak prováděcích předpisů. Změna zákona o účetnictví je součástí doprovodného daňového zákona k rekodifikaci soukromého práva, mnohem rozsáhlejší změny by však měly být v prováděcích vyhláškách k zákonu o účetnictví a Českých účetních standardech. Např. jak jsme již nastínili v oddíle 9, stavba je nově součástí pozemku a proto pozemky již nemohou být vyloučeny z účetního odpisování – z účetního odpisování bude vyloučen majetek nebo jeho části vymezený prováděcími vyhláškami k zákonu o účetnictví a prováděcí vyhlášky budou muset být novelizovány tak, aby bylo možné stavby nadále odepisovat. Velice frekventovaným pojmem účetního práva je pojem „závazek“ (chápaný jako dluh) a nový občanský zákoník jej důsledně označuje pouze jako dluh – tuto důležitou změnu bude nepochybně potřeba do prováděcích účetních předpisů promítnout.



změny daňových a dalších předpisů, které jsou již obsahem zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Zákon č. 458/2011 Sb. je účinný od 1. 1. 2015 a doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva některým změnám mění účinnost již na 1. 1. 2014 anebo tyto změny přebírá. Jedná se o některé důležité změny v daních z příjmů (viz níže) či daňovém řádu (např. možnost platit některé daně prostřednictvím SIPO).



další změny, které byly schváleny vládou a jsou součástí doprovodného daňového zákona k rekodifikaci soukromého práva projednávaného Poslaneckou sněmovnou – např. zvýšení hranice pro uplatnění srážkové daně z příjmů ze závislé činnosti na základě dohod o provedení práce nepřesahujících měsíčně 10 tis. Kč nebo změny zákonů upravujících veřejnoprávní pojištění (nové podmínky pro účast na nemocenském pojištění krátkodobých zaměstnání atd.)



podávání přiznání k DPH výhradně v elektronické formě s výjimkou pro fyzické obraty s obratem do 6 mil. Kč. Obrat rozhodný pro povinnou registraci k DPH zůstává pro rok 2014 na úrovni 1 mil. Kč (podle platné úpravy tak bude tato hranice snížena na 750 tis. Kč k 1. 1. 2015).

Daňové změny související s rekodifikací soukromého práva jsou obsaženy:  v návrhu zákona o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva hmotného a dalších souvisejících změnách (doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva) a  v návrhu zcela nového zákona o dani z nabytí nemovitých věcí.

Č. okruhu 10



Pramen c.k.

Strana 50

Oba uvedené návrhy schválila vláda dne 17. 4. 2013 a jejich prvé čtení proběhlo v Poslanecké sněmovně dne 17. 5. 2013. Lze odhadovat, že by mohly být oba zákony vyhlášeny ve Sbírce zákonů nejdříve v srpnu. Opozice však pravděpodobně tak rychlé přijetí obou zákonů neumožní a tak bychom vyhlášení zákonů ve Sbírce zákonů odhadovali na září či říjen. Oba zákony obsahují i důležité změny, které s rekodifikací soukromého práva buď nesouvisí anebo souvisí jen okrajově. V daních z příjmů nás čekají od 1. 1. 2014 zejména tyto změny:  změny související se změnami soukromého práva od 1. 1. 2014 – novou terminologii, nové principy, nové instituty atd. zapracuje do zákona o daních z příjmů daňový doprovodný zákon k rekodifikaci soukromého práva. Např. se jedná o náhradu pojmu půjčka novým termínem zápůjčka. Za věc movitou je nově považován např. i obchodní podíl a proto je dosavadní úprava osvobození od daně z příjmů fyzických osob pro příjmy z prodeje movitých věcí přeformulována (osvobozeny nově budou příjmy z prodeje movitých věcí hmotných). Novinkou soukromého práva od 1. 1. 2014 je např. nabytí majetku odkazem a proto se bude daňová úprava pro majetek získaný dědictvím nově vztahovat i na majetek nabytý odkazem apod. 

doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva obsahuje i některé důležité daňové změny, které s rekodifikací soukromého práva nesouvisí nebo souvisí jen částečně – např. přesun darů a zděděných příjmů do předmětu daní z příjmů, nová pravidla pro práci s obvyklými cenami, částečná změna struktury zákona a vymezení některých daňových pojmů (např. odpisovatel, samostatné vymezení finančního leasingu). Dochází přitom k řadě věcných změn (např. za finanční leasing se již nebude považovat vztah, kdy by bylo sjednáno pouze právo odkupu – převod do vlastnictví po skončení nájemního a obdobného vztahu bude muset být sjednán předem).



vybrané změny obsažené v zákoně č. 458/2011 Sb., o zřízení jednoho inkasního místa. Doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva mění účinnost některých ustanovení zákona č. 458/2011 Sb. z 1.1.2015 na 1.1.2014 - např. se jedná o zvýšení limitu pro dary odečitatelné od daňového základu fyzických osob podle § 15 odst. 1 ZDP na 15 % resp. od daňového základu právnických osob podle § 20 odst. 8 na 10 % (dosud tento limit platí jen pro dary vybraným subjektům). Zákon č. 458/2011 Sb. také (zatím s účinností od 1.1.2015) např. zavádí osvobození od daně z příjmů fyzických osob pro podíly na zisku (např. se týká společníků s.r.o.) – toto osvobození doprovodný daňový zákon k rekodifikaci věcně přebírá, byť legislativnětechnicky odlišně (nikoli samostatným ustanovením v rámci § 4 odst. 1 ZDP, ale v samostatném § 4a). Další změnou, která je již obsahem zákona č. 458/2011 Sb. (zatím od 1.1.2015) a se kterou počítá doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva již od 1.1.2014 je např. prodloužení časového testu pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů od daně z příjmů fyzických osob ze 6 měsíců na 3 roky

Daň z nemovitostí bude nadále upravena současným zákonem o dani z nemovitostí (původně se počítalo s přijetím nového zákona), který však bude velice rozsáhle novelizován a přejmenován na zákon o dani z nemovitých věcí (daň z nemovitostí se bude jmenovat daň z nemovitých věcí). Většina změn souvisí s novou soukromoprávní úpravou nemovitostí – především soukromoprávně budou stavby (až na výjimky) považovány za součást pozemku, ale pro účely daně z nemovitých věcí budou posuzovány samostatně. Novelizovaný zákon obsahuje i některé koncepční změny (např. vymezení předmětu daně ze staveb resp. v nové terminologii daně ze staveb a jednotek). Novelizace dnešního zákona o dani z nemovitostí (nově zákona o dani z nemovitých věcí) je součástí návrhu doprovodného daňového zákona k rekodifikaci soukromého práva.

Č. okruhu 10



Pramen c.k.

Strana 51

Součástí výše uvedeného návrhu doprovodného daňového zákona k rekodifikaci soukromého práva je mimo jiné i poměrně rozsáhlá novelizace zákona o dani z přidané hodnoty. Na novou soukromoprávní úpravu je reagováno např. tím, že pojem zboží bude nově zahrnovat i nemovitosti. Návrh usiluje o výslovné zakotvení některých institutů nového občanského zákoníku (např. pachtu) přím do zákona o DPH, což lze označit za diskutabilní – vnitrostátní úprava totiž musí odpovídat úpravě eurounijní, která je pochopitelně nezávislá na úpravě soukromého práva v tom či onom členském státě. Na novou soukromoprávní úpravu nemovitostí od 1. 1. 2014 reagovalo MF již na jaře roku 2012, kdy předložilo koncept nové koncepce dnešní daně z převodu nemovitostí (po novu daně z nabytí nemovitých věcí). Na konci roku 2012 MF předložilo do vnějšího připomínkového řízení návrh této nové úpravy ve zcela novém zákoně o dani z nabytí věcí nemovitých. Tento návrh byl na základě připomínkového řízení poměrně zásadně změněn a spolu s doprovodným daňovým zákonem jej vláda schválila 17. 4. 2013 a jeho prvé čtení proběhlo v Poslanecké sněmovny dne 17. 5. 2013 – k nové úpravě daně z nabytí nemovitých věcí více v oddíle 9. Návrh doprovodného daňového zákona obsahuje také dvě aktuální novinky:  pozměňovací návrh Rozpočtového výboru umožňující mimořádný daňový odpis nově pořízeného hmotného majetku zařazeného do odpisové skupiny 1 a 2 v průběhu 12 měsíců počínaje měsícem následujícím po měsíci pořízení (blíže k tomuto tématu se dočtete níže),  součástí původního vládního návrhu je s účinností navrženou od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů (reálně by se mohlo jednat o 1. 10. 2013, možná i o dřívější datum) změna ručení z důvodu úhrady na nezveřejněný účet, které by se vztahovalo jen na úplaty nad 700 tis. Kč (o čemž jsme Vás informovali již v předchozích číslech pepíčka). K 1. 1. 2014 dochází v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku k rekodifikaci soukromého práva. Tato změna se netýká pouze právnických profesí advokátů, notářů, soudců apod., ale přináší zásadní změny týkající se běžné podnikatelské praxe s daňovými a účetními souvislostmi. Mimořádné odpisy v připravované novele zákona Mimořádné odpisy byly v dani z příjmů zakotveny v letech 2009 a 2010, znění původního § 30 a Vám přinášíme níže: § 30a Mimořádné odpisy (1) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat rovnoměrně bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 12 měsíců. (2) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. (3) Odpisy podle odstavců 1 a 2 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. (4) Mimořádné odpisy hmotného majetku podle odstavců 1 a 2 nelze uplatnit u hmotného majetku odpisovaného podle § 30 odst. 4 a 5. (5) Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavců 1 a 2 nezvyšuje jeho vstupní cenu. Ukončené technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, ve které je zatříděn

Č. okruhu 10



Pramen c.k.

Strana 52

hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno, a odpisuje se jako hmotný majetek podle § 26 až 30 a § 31 až 33. Jak jsme již zmínili o pár řádků výše, rozpočtový výbor vydal pozměňovací návrh připravovaného doprovodného daňového zákona, kde opět nově upravuje možnost mimořádných odpisů, znění novelizovaného paragrafu Vám přinášíme níže s vyznačením změn: § 30a Mimořádné odpisy (1) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 a odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. července 2013 do 30. června 2014 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat rovnoměrně bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 12 měsíců. (2) Odpis podle odstavce 1 nelze uplatnit u hmotného majetku, u kterého nelze uplatnit při rovnoměrném odpisování roční odpisovou sazbu podle § 31 odst. 1 písm. b) až d). (3) Odpisy podle odstavce 1 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. (4) Mimořádné odpisy hmotného majetku podle odstavce 1 nelze uplatnit u hmotného majetku odpisovaného podle § 30 odst. 4 a 5. (5) Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavce 1 nezvyšuje jeho vstupní cenu. Ukončené technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, ve které je zatříděn hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno, a odpisuje se jako hmotný majetek podle § 26 až 30 a § 31 až 33. Změna oproti roku 2009 a 2010 je především v tom, že mimořádné odpisy u majetku zařazeného ve druhé odpisové skupině musely trvat 24 měsíců, zatím co nyní pouhých 12 měsíců, což je pro poplatníky jistě výhodnější, neboť investici dostanou dříve do nákladů. Oproti předchozímu znění ale byl přidán nový odstavec 2, který uvádí, že mimořádné odpisy nelze uplatnit u hmotného majetku, u kterého nelze uplatnit při rovnoměrném odpisování roční odpisovou sazbu podle § 31 odst. 1 písm. b) až d), tedy například u osobních automobilů by nyní mimořádný odpis neměl být možný. O dalším vývoji připravované novely Vás budeme nadále informovat a jakmile bude zákon vyhlášen ve sbírce zákonů, přineseme Vám bližší informace v konkrétních oddílech našeho c.k. placeného informátoru (např. oddíl 4 – DPH, 5 – účetnictví).

Č. okruhu Název okruhu Téma Pramen Strana

Recommend Documents