Role daně z nemovitostí v daňových systémech zemí Evropské unie

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Role daně z nemovitostí v daňových systémech zemí Evropské unie

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autorka:

Ing. Břetislav Andrlík, Ph.D.

Bc. Lucie Formanová

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Ing. Břetislavu Andrlíkovi, Ph.D. za odbornou pomoc, cenné připomínky a poskytnuté rady, které mi napomohly k vytvoření této diplomové práce.

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci: Role daně z nemovitostí v daňových systémech zemí Evropské unie vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do výše jejich skutečné výše. V Brně, dne 10. května 2014 ……………………………………………

Abstract

Abstract Formanová, L. The role of real estate tax in the tax system of EU countries. Diploma thesis. Brno, 2014. This diploma thesis deals with the issues of property taxes in the Czech Republic focusing on the real estate tax. The first part is devoted to theoretical description of taxes on specifying the property taxes and the historical development of tax system up to current legislation. In the practical part, there is the analysis of real estate tax in the Czech Republic which is followed by the analysis of property tax system in European Union Area. As a result of researched information there are formulated several recommendations or suggestions about the fairness of real estate tax on the territory of the Czech Republic at the end of the thesis. Keywords Property taxes, real estate tax, tax systems, tax rate, land tax, building tax, tax yield

Abstrakt Formanová, L. Role daně z nemovitostí v daňových systémech zemí Evropské unie. Diplomová práce. Brno, 2014. Diplomová práce se zabývá problematikou zdaňování majetku v České republice, se zaměřením na daň z nemovitého majetku. Úvodní část práce je věnována teoretickému vymezení majetkových daní a jejich historickému vývoji, a to až po současně platnou legislativu. Praktická část práce je zaměřena na analýzu daně z nemovitého majetku v České republice, která je dále doplněna o kapitolu věnující se tomuto typu daně v daňových systémech zemí Evropské unie. V závěru je provedena komparace jejího uplatňování v jednotlivých daňových systémech, jenž vyústila v doporučení týkající se spravedlnosti daně z nemovitých věcí uplatňované na území České republiky. Klíčová slova Zdanění majetku, daň z nemovitých věcí, daňové systémy, daň z pozemků, daň ze staveb, daňový výnos

Obsah

Obsah 1

Úvod

12

2

Cíl práce

14

3

Daně, daňové principy, daňový systém

15

4

3.1

Daňové principy a zásady........................................................................ 16

3.2

Daňový systém ČR................................................................................... 19

Majetkové daně

22

4.1

Definice majetkových daní...................................................................... 22

4.2

Klasifikace majetkových daní ................................................................. 24

4.3

Teorie majetkových daní......................................................................... 25

4.4

Teorie daně z nemovitých věcí ................................................................28

4.5

Historický vývoj majetkových daní na území ČR ...................................30

4.6

Současná právní úprava daně z nemovitých věcí v ČR........................... 36

5

Metodika práce

44

6

Analýza daně z nemovitostí v České republice

49

6.1

Subjekty registrované k dani z nemovitostí............................................49

6.2

Absolutní inkaso daně z nemovitostí ...................................................... 51

6.3

Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt ..................................... 55

6.4

Vývoj tempa růstu inkasa daně z nemovitostí ........................................ 56

6.5

Podíl daně z nemovitostí na celkovém inkasu ........................................58

6.6

Podíl daně z nemovitostí na celkových majetkových daní v ČR............. 59

6.7

Výtěžnost daně z nemovitostí ................................................................. 61

6.8

Měření efektivnosti daně z nemovitostí..................................................62

6.9

Význam daně z nemovitostí v rozpočtech municipalit ČR v roce 2012..66

6.10 Analýza uplatňování místního koeficientu .............................................69 7

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

71

7.1

Belgie ....................................................................................................... 72

7.2

Bulharsko ................................................................................................ 73

7.3

Chorvatsko .............................................................................................. 73

7.4

Dánsko..................................................................................................... 74

7.5

Estonsko .................................................................................................. 75

7.6

Finsko ...................................................................................................... 76

7.7

Francie..................................................................................................... 76

Obsah 7.8 Irsko ......................................................................................................... 77 7.9

Itálie .........................................................................................................78

7.10 Kypr .........................................................................................................78 7.11 Litva .........................................................................................................79 7.12 Lotyšsko .................................................................................................. 80 7.13 Lucembursko ...........................................................................................81 7.14 Maďarsko.................................................................................................81 7.15 Malta ....................................................................................................... 82 7.16 Německo ................................................................................................. 82 7.17 Nizozemsko............................................................................................. 83 7.18 Polsko...................................................................................................... 83 7.19 Portugalsko............................................................................................. 84 7.20 Rakousko ................................................................................................ 85 7.21 Rumunsko............................................................................................... 86 7.22 Řecko .......................................................................................................87 7.23 Slovensko .................................................................................................87 7.24 Slovinsko................................................................................................. 89 7.25 Španělsko................................................................................................ 89 7.26 Švédsko ................................................................................................... 90 7.27 Velká Británie .......................................................................................... 91 8

9

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU 8.1

Vývoj inkasa daně v jednotlivých zemích EU......................................... 92

8.2

Podíl daně z nemovitého majetku na celkovém daňovém inkasu zemí EU ................................................................................................................ 94

8.3

Podíl daně z nemovitého majetku na HDP v zemích EU........................97

8.4

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku a její specifika v daňových systémech zemí EU................................................................................. 98

Diskuze

10 Závěr 11

92

Použité zdroje

101 109 111

11.1 Monografie.............................................................................................. 111 11.2 Právní legislativa ................................................................................... 113 11.3 Internetové zdroje ................................................................................. 113

Seznam obrázků

Seznam obrázků Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.

1 2 3 4 5

Schéma daňové soustavy ČR Schéma majetkových daní v ČR s platností do 31.12.2013 Struktura daňových příjmů v ČR v roce 2013 Vývoj absolutní výše inkasa daně z nemovitostí (v mil. Kč) Podíl inkasa daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu v ČR v letech 1993 – 2013 (v mil. Kč) Obr. 6 Vývoj inkasa daně z nemovitostí na 1 aktivní daňový subjekt Obr. 7 Vývoj tempa růstu inkasa daně z nemovitostí Obr. 8 Vývoj podílu daně z nemovitostí na celkových daňových výnosech v ČR Obr. 9 Podíl daně z nemovitostí na majetkových daních v ČR v letech 1993 – 2013 (v mil. Kč) Obr. 10 Průměrná výše inkasa z majetkových daní v letech 1993 – 2013 Obr. 11 Komparace celkových příjmů municipalit s výdaji (v mil. Kč) v roce 2012 Obr. 12 Příjmy municipalit bez inkasa daně z nemovitostí v roce 2012 Obr. 13 Příjmy municipalit s inkasem daně z nemovitostí v roce 2012 Obr. 14 Závislost počtu obyvatel a výše místního koeficientu Obr. 15 Průměrný podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu zemí EU Obr. 16 Daňová struktura v zemích EU dle OECD členění v roce 2011 Obr. 17 Procentní podíl skupiny daní 4100 na HDP ve vybraných státech EU v roce 2011 Obr. 18 Vývoj podílu majetkových daní na HDP v ČR a v zemích OECD v letech 1993 – 2011 (v %)

20 24 50 53 54 56 57 59 60 61 67 68 69 70 94 96 97 103

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Tab. 20 Tab. 21

Klasifikace daně z nemovitých věcí 28 Daň z pozemků – základ daně, sazba daně 38 Koeficient obce 39 Daň ze staveb – základní sazba daně 40 Interpretace korelačního koeficientu 47 Vývoj počtu subjektu registrovaných k dani z nemovitostí 49 Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 – 2013 v ČR 51 Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt v ČR 55 Tempo růstu inkasa a absolutní přírůstek daně z nemovitostí v ČR 56 Podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu v ČR 58 Výtěžnost daně z nemovitostí v ČR (v %) 62 Rozdělení počtu pracovníků územních finančních orgánů 63 Počet pracovníků podílejících se na správě daně z nemovitostí 63 Koeficient pro výpočet výdajů územních finančních orgánů 63 Vývoj běžných a kapitálových výdajů ÚFO v letech 2007 až 2012 (v tis. Kč) 64 Podíl administrativních nákladů k inkasu daně z nemovitostí – výsledná hodnota měření efektivity jejího výběru 64 Významnost daně z nemovitostí v rozpočtu municipalit v roce 2012 66 Rozpočtové určení daní z nemovitostí v zemích EU 71 Základ daně a roční sazba daně z nemovitostí na Slovensku 88 Vývoj inkasa daně z nemovitého majetku v jednotlivých zemích EU (v mil.) 93 Souhrn výsledků daně z nemovitostí v ČR v letech 1993 - 2013 101

Seznam zkratek

Seznam zkratek ČR DKK DPFO DPH DPPO DZN EU EUR FO FŘ GBP GFŘ HRK HUF LTL LVL ODS OECD PLN PO SEK ÚFO

Česká republika Dánská koruna Daň z příjmů fyzických osob Daň z přidané hodnoty Daň z příjmů pravnických osob Daň z nemovitostí Evropská unie Euro Fyzická osoba Finanční ředitelství Britská libra Generální finanční ředitelství Chorvatská kuna Maďarský forint Litevský lias Lotyšský lat Občanská demokratická strana Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Polský zlotý Právnická osoba Švédská koruna Územní finanční orgán

Úvod

12

1 Úvod Historie majetkových daní se datuje již ve 12. století, a proto jsou považovány za jedny z nejstarších daní vůbec. Jejich význam se však v současné době snižuje a do popředí se dostávají jiné typy daní, a to zejména daně důchodové či ty, které jsou zaměřeny na zdaňovány spotřeby. To však není důvodem, proč bychom měli tyto daně opomíjet, proto je předkládaná diplomová práce zaměřena na analýzu role daně z nemovitostí jednak v České republice, ale i v ostatních členských zemích Evropské unie. Dle nejvýznamnějšího členění daní (dle OECD) se jedná o daně zařazené do skupiny majetkových daní (skupina 4000), přesněji do podskupiny 4100, kdy hovoříme o daních pravidelně placených z nemovitého majetku. Jedná se o daně, které jsou v současné době velmi neoblíbené mezi daňovými poplatníky a jejichž administrativní náklady jsou značně vysoké. To jsou všechno důvody, proč v současné době čelí neustále snižující se významnosti. To byly argumenty, jež hovoří v jejich neprospěch, který je doprovázen diskuzemi o jejich zrušení. Avšak na druhé straně jsou tu i významné hlasy podporující existenci daně z nemovitých věcí. Jedná se především o skutečnost, že jsou jen minimálně citlivé na ekonomický vývoj, čímž tvoří velmi stabilní zdroj příjmů do veřejných rozpočtů, v případě daně z nemovitých věcí pak do rozpočtů municipálních jednotek. Daň z nemovitostí byla v České republice do konce roku 2013 upravována zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. S účinností od 1. ledna 2014 však došlo k významným úpravám v oblasti majetkových daní, které byly vynuceny změnami v soukromém právu, především pak vznikem nového Občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), Zákona o obchodních společnostech a družstev (zákon č. 90/2012 Sb.) a nového Katastrálního zákona (zákon č. 256/2013 Sb.). Zákon č. 338/1992 Sb., byl novelizován zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Dřívější daň z nemovitostí byla tedy přejmenována na daň z nemovitých věcí, která je tvořena 2 dílčími daněmi, a to daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek. Důležitým faktem, jenž by měl být v úvodu objasněn, je terminologie využívaná v překládané práci. Vzhledem k tomu, že daně skupiny 4100 nesou v jednotlivých členských státech různorodé názvy, budou jejich národní názvy v práci uvedeny, avšak při analýze významnosti daně bude respektována terminologie daná OECD členěním, tzn. předmětem diplomové práce je daň pravidelně placená z nemovitého majetku. Díky imobilnímu charakteru předmětu daně je daň z nemovitých věcí velmi neoblíbená u svých daňových poplatníků. A to zejména díky tomu, že zde prakticky neexistuje jakákoliv možnost se placení daní vyhnout hlavně kvůli existenci

Úvod

13

katastrů nemovitostí. Dalším faktorem, jenž může prohlubovat averzi vůči dani je fakt, že daň z nemovitých věcí je daní velmi dobře viditelnou, poněvadž v daňovém prostředí ČR je povinností každého daňového poplatníka stanovit svou daňovou povinnost a v řádném termínu ji také uhradit. Daň z nemovitých věcí bývá často označována za tu, která způsobuje druhé (někdy i třetí) zdanění již jednou zdaněného zdroje příjmů provedeného např. důchodovou daní. Proto bývá mezi občany považována jako trest za jejich úspěšnost. Analyzovaná daň z nemovitých věcí je jedinou daní v daňovém systému České republiky, jejíž příjmy plynou v plné výši do rozpočtů municipálních jednotek. Jinak řečeno do rozpočtů jednotlivých měst a obcí, na jejichž území se předmět daně nachází. Z inkasa jsou hrazeny výdaje související s infrastrukturou či rozvojem municipality. Možná i kvůli tomuto faktu se jakákoliv diskuze o jejím zrušení nesetkává s pozitivním ohlasem právě mezi zástupci zmíněných jednotek. Naopak v roce 2010 byla pravomoc zástupců municipalit posílena, kdy prostřednictvím tzv. místního koeficientu, mohou zástupci měst a obcí ovlivňovat výši inkasa analyzované daně. Avšak určitě si musí být vědomi, že neúměrné navyšování daňového zatížení vyústí v nespokojenost občanů a tím i v neúspěch v následujících komunálních volbách. Proto je nutné hledat kompromisní řešení, které nebude mít negativní dopad ani na jednu z výše uvedených stran, a zároveň bude respektovat základní principy daňové teorie. Z mezinárodního pohledu není daň z nemovitých věcí natolik významnou oblastí, aby podléhala stále rostoucí daňové harmonizaci, a to především z důvodu již jednou zmiňovaného imobilního charakteru předmětu daně, který poplatníci daně nejsou schopni přesunout do jiného státu a tím eliminovat svou daňovou povinnost. V legislativách Evropské unie tedy nenalezneme žádné harmonizační prvky, které by byly uplatňovány při zdaňování nemovitostí. Jinak řečeno pravidelně placená daň z nemovitého majetku stále zůstává v pravomoci jednotlivých členských států. Legislativa daně je tedy ovlivňována tradicemi či zvyklostmi daného státu. Předkládaná diplomová práce bude zaměřena na identifikaci významnosti daně, která dále vyústí v diskuzi o její samotné existenci. V závěru bude učiněno doporučení týkající se legislativních úprav, které by měly přispět ke zvýšení spravedlnosti daně, a v neposlední řadě také k tomu, aby se problematika daně z nemovitých věcí nestávala tak častým tématem diskuzí a novelizací, které určitě nepřispívají ke stabilním a transparentním podmínkám.

Cíl práce

14

2 Cíl práce Cílem diplomové práce je s využitím analýzy pravidelně placené daně z nemovitého majetku v zemích Evropské unie identifikovat a popsat odlišnosti systému jejího výběru v těchto zemích. Na základě provedené analýzy a jejich výsledků posoudit současný systém výběru daně z nemovitostí v České republice a navrhnout úpravy, které povedou k vyšší spravedlnosti při uplatňování této majetkové daně v daňovém systému ČR. Ke splnění cíle diplomové práce je nutné splnit několik dílčích cílů, mezi které lze zařadit deskripci odborné literatury, teoretické vymezení majetkových daní se zaměřením na pravidelně placenou daň z nemovitého majetku, identifikaci podstaty a funkce daně, sběr a následná analýza údajů týkající se analyzované daně v České republice. Pro potřeby analýzy budou využity ukazatele jako jsou absolutní výše inkasa daně, vývoj tempa růstu daně, podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu či výtěžnost a efektivnost daně z nemovitostí v daňovém systému ČR ve sledovaném období, které začíná rokem 1993 a končí v roce 2013. V rámci naplnění cíle práce bude provedena identifikace významu daně z nemovitostí v rozpočtech municipálních jednotek nacházejících se na území České republiky. Ke splnění tohoto cíle budou využity informace týkající se daňových příjmů plynoucích z daně z nemovitých věcí a údajů o celkových výdajích dané municipální jednotky. Prostřednictvím komparace a základních statistických metod bude zjištěna významnost (důležitost) analyzované daně v rozpočtech municipálních jednotek. Prostřednictvím realizace uvedené analýzy budeme schopni zodpovědět otázky zabývající se zrušením analyzované daně a následně i uvést argumenty pro, resp. proti jejímu zrušení v daňovém systému České republiky. K naplnění cíle diplomové práce, tj. navržení úprav vedoucí k vyšší spravedlnosti daně, bude využita metoda deskripce současného stavu uplatňování daně zařazené dle OECD členění do skupiny 4100, tzn. daně pravidelně placené daně z nemovitého majetku v jednotlivých členských zemí Evropské unie. Deskripce stavu bude doplněna o následnou identifikaci významnosti daně v daňových systémech zemí Evropské unie. Zjištěné skutečnosti budou následně podrobeny komparaci se systémem, který je zaveden na území České republiky, kdy nejvýznamnější rozdíly v uplatňování daně budou detailně popsány. Náplní závěrečné části práce bude formulace doporučení týkající se změn v legislativní úpravě daně z nemovitých věcí tak, aby současná právní úprava byla z hlediska daňové teorie spravedlivější.

Daně, daňové principy, daňový systém

15

3 Daně, daňové principy, daňový systém Daně lze považovat za nástroj, který je nutný při organizování lidské společnosti, již v Bibli lze nalézt odkaz na tzv. desátek (neboli jednu desetinu úrody), která byla odváděna pro církev a pro účely přerozdělování. Zdaňování ve středověku nabývalo naturální podoby, rolníci byli nuceni odpracovat určitou dobu na majetku místní šlechty (Stiglitz, 1997). Dnes lze daně považovat za platby, které ubírají prostředky ze soukromého sektoru, aniž by tu vznikala povinnost vlády tyto prostředky vracet (Musgrave, Musgraevová, 1994). S historickým vývojem společnosti docházelo i k vývoji samotných daní, které měly podobu dobrovolných či povinných plateb, příležitostný či pravidelný charakter a způsob odvádění se taktéž měnil z daní odváděných v naturální podobě v daně placené v jednotkách peněžních. V současnosti Kubátová (2006) daň definuje jako zákonem určenou platbu, která je povinná, nenávratná a plyne do veřejných rozpočtů. Jedná se o platbu neúčelovou a neekvivalentní. Daň se může pravidelně opakovat v časových intervalech, nebo je nepravidelná, tzn. platí se jen za určitých okolností. Povinnost daně vyplývá ze zákonem stanovené legislativy, neúčelovost dle autorky tkví v tom, že konkrétně vybraná daň není určena k financování konkrétního vládního projektu, avšak je součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož jsou pak financovány veřejné statky a služby. Neekvivalentnost daně pak lze vysvětlit tak, že poplatník daně nemá nárok na získání protihodnot, které by odpovídaly výši jeho zaplacené daně. Pravidelně placené daně jsou ty, jejichž platba probíhá v opakujících se frekvencích, příkladem může být každoroční platba daně z příjmů či platba daně z nemovitostí, naopak daně nepravidelné jsou ty, jenž jsou odváděny jen při určitých příležitostech, např. daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. Z výše definovaných vlastností daní lze jednoduše vysledovat charakteristiky:
povinná platba, která je definována právním předpisem,
má vynutitelný charakter,
nenávratný příjem do veřejných rozpočtů (Andrlík, 2010).

základní

Inkasované daňové příjmy plynou do veřejných rozpočtů. Určení rozpočtu, do kterého jednotlivé podíly daní poplynou, je v České republice určeno zákonem o rozpočtovém určení daní č. 243/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jenž upravuje rozpočtové určení pro daň z přidané hodnoty, daň spotřební, daně z příjmů, daň z nemovitého majetku a v neposlední řadě pro daň silniční.

Daně, daňové principy, daňový systém

16

Dle § 4, odst. 1, písm. a) tohoto zákona vyplývá, že daňovým příjemcem výnosu daně z nemovitého majetku je obec, na jejímž území se nemovitost nachází. Andrlík (2010) konstatuje, že určení, do kterého rozpočtu jednotlivé daně poplynou, závisí i na zemi a také na stupni vyspělosti ekonomiky. Vyspělé země, jejichž poplatníci mají dobrou platební morálku, preferují daně důchodové, na rozdíl od zemí s poplatníky na druhé straně barikády, které jsou pak nuceny využívat nepřímého zdanění. Společným cílem všech zemí však zůstává získání dostatečně vysokého obnosu finančních prostředků k realizaci jejich činností.

3.1 Daňové principy a zásady Daně jsou součástí daňového systému. Dle Stiglitze (1997) by každý dobrý daňový systém měl splňovat následujících 5 základních požadavků:
ekonomická efektivnost,
administrativní jednoduchost,
flexibilita,
jednoznačný vztah k politickému systému,
spravedlnost. Autorky (Láchová, Vančurová, 2012) tento výčet rozšiřují o požadavek na zabezpečení dostatečného daňového výnosu, daňovou perfektnost, jednoduchost a srozumitelnost a transparentnost. Smith (2001) se nad daňovou problematikou taktéž zamýšlel a formuloval 4 základní zásady, které by daně měly být naplňovány, těmi jsou rovnost, přesnost, pohodlnost platby a nízké náklady na jejich výběr. Dle požadavku na administrativní efektivnost musí být daňový systém jednoduchý a snadno aplikovatelný. Flexibilita daní spočívá v tom, že daňový systém by měl být schopen pružné reakce na změny ekonomických podmínek. Jednoznačný vztah k politickému systému lze vysvětlit tak, že každý občan by měl mít jasný přehled o tom kolik, kam a kdy musí platit (Stiglitz, 1997). Poslední zmíněný požadavek označuje Adam Smith jako zásadu přesnosti, kdy říká že: „Doba splatnosti, způsob placení a částka, kterou má každý jednotlivec platit, to všechno by mělo být poplatníkovi a komukoli jinému naprosto jasné (Smith, 2001, s. 733). Z výše uvedených požadavků Široký (2008) vybírá dva základní daňové principy, které by každý daňový systém měl splňovat. Těmito principy jsou princip efektivnosti a spravedlnosti. Oba dva principy nemohou být splněny v maximální výši současně. Budeme-li se snažit o co největší spravedlnost daní, povede to ke snížení efektivnosti celého daňového systému. To znamená, že snaha o maximální zabránění daňovým únikům povede ke zvýšení daňových kontrol a tím i k vyššímu počtu úředníků, což s sebou ponese vyšší administrativní náklady.

Daně, daňové principy, daňový systém

3.1.1

17

Princip spravedlnosti

Musgrave a Musgraevová (1994) řadí stejně jako Široký (2008) či Stiglitz (1997) princip spravedlnosti mezi základní kritéria dobrého daňového systému. Spravedlnost shledávají v tom, že by každý daňový poplatník měl platit správný podíl na nákladech vlády. Nelze avšak nalézt konsensus, který by definoval, jaká výše je právě ta správná pro každého poplatníka. Definovaný princip spravedlnosti lze rozdělit do dvou základních pojetí, kdy prvním z nich je tzv. zásada užitku (prospěchu). Tato zásada říká, že spravedlivý daňový systém je ten, v němž výše daňové povinnosti poplatníka vyplývá z jeho užitku, který pobírá z veřejných statků. Druhá zásada vycházející ze zásady schopnosti daňové úhrady spočívá v tom, že je stanovena celková požadovaná výše příjmů a každý daňový poplatník zaplatí dle své platební schopnosti. Tato zásada vede k tomu, že lidé se stejnou platební schopností budou platit stejně vysoké daně (horizontální spravedlnost) a lidé s větší kapacitou pak daně vyšší (vertikální spravedlnost). Ani jednu ze zásad není snadné zavést, v případě zásady užitku narazíme na problém jeho ocenitelnosti u jednotlivých poplatníků, v případě zásady vycházející z platební schopnosti poplatníka neumíme tuto schopnost změřit.

3.1.2

Princip efektivnosti

Princip efektivnosti spočívá v tom, že správa daní nesmí být marnotratná, vyvolávající nadměrné náklady pro daňové poplatníky. Jiným aspektem efektivnosti může být problematika nadměrného daňového břemene, u kterého je cílem dosahování minimálních hodnot. Správní náklady (přímé), které jsou zejména determinovány mzdovými či administrativními náklady, jsou nezbytné pro správu daní. Při respektování principu efektivnosti by měla být požadovaná kvalita těchto služeb dosažena při co nejnižších nákladech. Dle Vítka (2004) lze měření administrativních nákladů považovat za komplexní hodnocení efektivnosti veřejných výdajů a tím i veřejného sektoru jako celku. Druhou složkou jsou tzv. náklady vyvolané (nepřímé), neboli ty, které vznikají v souvislosti s výběrem dané daně. Jejich nositeli jsou zejména daňoví poplatníci, kteří stráví určitou dobu při vyplňování daňových přiznání či dalšími činnostmi souvisejícími s jejich daňovou povinností. Autoři navrhují pro ocenění těchto nákladů použít průměrnou mzdu po zdanění, kterou vynásobíme počtem hodin strávených při těchto činnostech (Musgrave, Musgraevová, 1994). Neefektivností daní se zabýval i významný anglický ekonom Adam Smith, který ve svém díle poukázal na zdroje neefektivností, které vznikají při výběru daní. Upozorňuje na fakt, že neefektivnosti může být dosaženo, vyžaduje-li výběr daně

Daně, daňové principy, daňový systém

18

práci příliš mnoha úředníků, či pokud se jedná o daň odrazující ekonomické subjekty od určitých činností např. od podnikání (Smith, 2001). Stiglitz (1997) uvádí, že při analyzování jednotlivých druhů daní není možné vyhodnocovat pouze inkaso daně, ale je nutné zaměřit se i na efektivnost jejího výběru. Vysvětluje, že jde vlastně o komparaci celkového objemu inkasa s náklady na jejich získání. Proto i Široký (2008) konstatuje, že z pohledu daňové teorie je nejzajímavější analyzovat administrativní náklady konkrétní daně s jejím daňovým inkasem. Vyjdeme-li ze studie autorů (Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel, 2004) zjistíme, že majetkové daně z pohledu jejich administrativních nákladů, co do výše absolutních nákladů, nejsou příliš vysoké. To především díky faktu, že předmětem daně je majetek nemobilní povahy. Zohledníme-li však často zanedbatelný daňový výnos těchto daní, zjistíme, že relativní náklady jsou značně vysoké. Stejná analýza týkající se daně z nemovitostí v České republice bude provedena v dalších částech diplomové práce. Další problematikou, která je často spojována s neefektivností daní, je její distorzita. Kubátová (2005) konstatuje, že distorzita daní významně narušuje efektivní alokaci zdrojů v ekonomice, poněvadž jsou ekonomické subjekty nuceny k substituci více zdaňovaných činností těmi méně zdaňovanými. Jakákoliv daňová změna vyvolá tedy změnu v chování ekonomických subjektů, která zapříčiní vznik distorzí a následně pak i nadměrného břemena. To je definováno jako dodatečný náklad, který je spojený s daňovým systémem a jenž způsobuje neefektivnosti. Dle Musgrave, Musgreová (1994) vzniká distorzita v situacích, kdy daň není ukládána ve stejných částkách pro všechny daňové poplatníky. Pokud by však byla daň ukládána v jednotných částkách, snížila by se její distorzita, ale nevyhovovala by pak principu spravedlnosti. Proto je cílem každé daňové politiky hledat kompromisní řešení, které bude zohledňovat jak kritérium spravedlnosti, tak i efektivnosti.

Daně, daňové principy, daňový systém

19

3.2 Daňový systém ČR Daně tvoří významnou složku příjmů do veřejných rozpočtů. K tomu, aby mohly být vůbec vybírány, je nutná existence některých právních předpisů. Samotnou definici slova daň nelze v právních předpisech České republiky nalézt. S povinností platit daně se setkáváme až v zákoně č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších právních předpisů, kde v článku 11 odst. 5 je uvedeno právo státu ukládat daně a poplatky, a to výhradně prostřednictvím zákona. Základní právní legislativou, ze které se vycházelo, byl zákon č. 212/1992 Sb. o soustavě daní, ve znění pozdějších právních předpisů, který nabyl účinnosti 1. ledna 1993. Tento zákon zahrnoval vymezení všech daní, které byly vybírány na území České republiky. S účinnosti od 1. ledna 2004 byl tento právní předpis zrušen, a to zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Daňový systém České republiky je rozdělen do dvou skupin, a to na daně přímé a nepřímé. Daně přímé jsou charakteristické tím, že poplatník je zároveň i plátcem daně, tzn. má povinnost sám daň odvést. Zatímco u daní nepřímých (až na výjimky) je nutno rozlišovat mezi poplatníkem a plátcem daně. Předmětem předkládané diplomové práce je přímá – majetková daň, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. ledna 2014 proběhla významná změna v oblasti majetkových daní, kdy největší změny byly provedeny v oblasti převodových daní. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí byl zrušen. Daně dědická a darovací byly zrušeny úplně, a jejich předměty daně byly přesunuty do oblasti daní z příjmů. Tato změna bylo provedena na základě Programového prohlášení Vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010 a uvedené daně tak byly inkorporovány do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Co se týče daně z převodu nemovitostí, tak i zde byla provedena změna, a to v názvu na daň z nabytí nemovitého majetku, která je v současnosti legislativně upravována zákonem č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Uvedená změna byla provedena v souvislosti se změnami v soukromém právu. Ze stejného důvodu byl pozměněn název i u analyzované daně, která byla dříve nazývána daní z nemovitostí, je s účinností od 1. ledna 2014 nazývána jako daň z nemovitých věcí.

Daně, daňové principy, daňový systém

Obr. 1

20

Schéma daňové soustavy ČR

Důchodové daně Daň z příjmů – Zákon č. 586/1992 Sb.

Majetkové daně

Přímé daně

Daň z nemovitých věcí – Zákon č. 338/1992 Sb. Daň o nabytí nemovitých věcí - Zákon č. 340/2013 Sb.

Daňová soustava ČR Univerzální daně Daň z přidané hodnoty – Zákon č. 235/2004 Sb.

Nepřímé daně

Selektivní daně Spotřební daň – Zákon č. 353/2003 Sb.

Energetické daně Energetické daně – Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

Zdroj: Vlastní práce, Marková – Daňové zákony (2014)

Daně, daňové principy, daňový systém

21

Daně jsou upravovány právními normami, které se dále člení na 2 základní oblasti, a to na hmotně-právní oblast a procesně-právní oblast. Dle Spirita (2010) hmotné právo vyjadřuje soubor právních norem, které obsahují oprávnění a povinnosti účastníků (neboli subjektů) právních vztahů. Hmotně právní oblast v souvislosti s daňovými zákony lze chápat jako oblast, která definuje základní oblasti týkající se daní, např. určení daňového subjektu, předmětu a základu daně, způsob stanovení sazby daně či definuje způsob placení daně. V návaznosti na předmět diplomové práce, jímž je pravidelně placená daň z nemovitého majetku, je tímto hmotně právním předpisem zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších právních předpisů. Dále autor popisuje právo procesní, které definuje jako soubor právních norem, které je třeba využít, pokud bylo hmotné právo porušeno, tzn. procesně právní oblast lze definovat jako postup daňových subjektů při daňovém řízení neboli při správě daní. V této oblasti došlo v České republice k významné změně, a to s účinností od 1. ledna 2011, kdy byl zaveden zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který nahradil dříve platný zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Majetkové daně

22

4 Majetkové daně 4.1 Definice majetkových daní Majetkové daně řadíme mezi daně, které patří do skupiny přímých daní. Předmětem majetkových daní je stavová veličina (movitý či nemovitý majetek), vždy v závislosti na jednotlivém typu daně. Na základě této veličiny řadíme majetkové daně mezi daně kapitálové. Mezi majetkové daně patří následující daně:


Daň z nemovitých věcí (dříve daň z nemovitostí) – upravena zákonem č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.




Daň o nabytí nemovitých věcí – legislativní úprava zákon č. 340/2013 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.1




Daň silniční – upravena zákon č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.

Význam těchto daní byl zřejmý už v dobách starověku či středověku, kdy zejména pozemková daň tvořila podstatu přímého zdaňování. V současné době se dle Kubátové (2010) již svou významností a daňovým výnosem nemohou rovnat daním důchodového typu či dle Radvana (2007) dani z přidané hodnoty, jenž v posledních desetiletích získala na významnosti. Majetkové daně považují někteří ekonomové za daně, které způsobuji tzv. dvojí zdanění. Jako argument předkládají myšlenku, že veškerý majetek byl pořízen z důchodů, které již podlehly zdanění daněmi důchodovými. Avšak i přes tento fakt, je většina ekonomů považuje za opodstatněné, a to z důvodu snadného výběru, možnosti zmírnění majetkových nerovností či dodatečného zdanění majetku, který byl vytvořen z důchodů, které unikly zdanění důchodovou daní (Široký, 2008). Dle základních charakteristik daní řadíme majetkové daně mezi daně adresné, tzn. takové daně, kde je nemožnost poplatníka vyhnout jejich placení. Další významnou charakteristikou je začlenění majetkových daní do kategorie in rem (neboli mezi daně nezohledňující platební schopnost daňového poplatníka) nebo do kategorie mající podobu daní osobních. Z tohoto pohledu lze majetkové daně zařadit do Do konce roku 2013 existoval zákon č. 357/1992 Sb. o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, který legislativně upravoval tyto tři daně. S účinností od 1. ledna 2014 byly daně dědická a darovací zrušeny, a jejich předměty daně přesunuty do oblasti daní z příjmů. Daň z převodu nemovitostí byla nahrazena daní o nabytí nemovitých věcí, jenž je upravována zákonem č. 340/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

1

Majetkové daně

23

obou výše uvedených skupin, pravidelně placená daň z nemovitého majetku bude typickým příkladem daně in rem, zatímco daně vztahující se na čistou hodnotu majetku poplatníka, na dary či dědictví, budeme považovat za daně osobní. V závislosti na skutečnosti, která zohledňuje pravidelnost platby jednotlivých majetkových daní, lze majetkové daně rozčlenit na 2 skupiny. Na ty, které jsou placeny opakovaně – např. pravidelně placená daň z nemovitého majetku či daň z čistého bohatství a na ty, které jsou hrazeny nepravidelně, často jen jednorázově – sem řadíme daň dědickou či darovací (Kubátová, 2010). Jedním z nejdůležitějších klasifikací daní v současné době vůbec je to, které je definované OECD. Dle Jacksona a Browna (2003) se jedná o členění, které každoročně srovnává daňové struktury všech členských zemí OECD, a to prostřednictvím jediného konzistentního souboru definic. Členění je zejména využíváno pro porovnávání statistických údajů mezi zeměmi OECD či pro účely sestavování státních rozpočtů. Toto rozdělení člení daně do 6 hlavních skupin: 1000

Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů 1100 Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů od jednotlivců 1200 Daně z příjmů, zisků a kapitálových výnosů od společností

2000

Příspěvky na sociální zabezpečení 2100 Zaměstnanci 2200 Zaměstnavatelé 2300 Samostatně výdělečná osoba nebo nezaměstnaná 2400 Nezařaditelné do 2100, 2200 a 2300

3000 Daně z mezd a pracovních sil 4000 Daně majetkové 4100 Pravidelné daně z nemovitého majetku 4200 Pravidelné daně z čistého jmění 4300 Daně z pozůstalosti, dědické a darovací 4400 Daně z finančních a kapitálových transakcí 4500 Ostatní nepravidelné daně z majetku 4600 Ostatní pravidelné daně z majetku 5000 Daně ze zboží a služeb 5100 Daně z výroby, prodejů, převodů, leasingu a dodávek zboží a úpravy zboží 5200 Daně z používání nebo povolení používání zboží nebo vykonávání určitých činností 5300 Nezařaditelné do skupin 5100 a 5200 6000 Ostatní daně

Majetkové daně

24

Dle tohoto členění řadíme daň z nemovitého majetku do skupiny 4000 - Daně majetkové, přesněji jsou vymezeny podskupinou 4100 – Daně pravidelně placené z nemovitého majetku. V rámci diplomové práce bude uvedené členění velmi důležité, a to zejména v části, která bude věnována komparaci daně z nemovitostí v České republice a v ostatních členských státech EU z hlediska jejího inkasa.

4.2 Klasifikace majetkových daní Podle autorek (Vančurová, Láchová, 2012) jsou majetkové daně nejstarším typem daní a historicky byly prvními uplatňovanými daněmi vůbec. Engliš (1929) rozlišuje zmíněné daně dle typu zdanění, a to na daně uvalené na majetkový stav (daně pravidelného charakteru) a daně z nabývání majetku (mimořádný charakter). V současné době však mají jen omezený vliv a jsou zastíněny jinými daněmi. Daňové výnosy z majetkových daní jsou velice stabilní, a to zejména z důvodu, že majetková základna, ze které je daň vybírána, je velice málo závislá na konjunkturním vývoji a stavu ekonomiky dané země. Následující obrázek zobrazuje schéma majetkových daní, které byly uplatňovány v daňovém systému České republiky do konce roku 2013. Obr. 2

Schéma majetkových daní v ČR s platností do 31.12.2013

Majetkové daně

Daň z nemovitostí

Daň z pozemků

Daň ze staveb

Daně převodové

Daň dědická

Daň darovací

Daň z převodu nemovitostí

Zdroj: Vlastní práce, Marková – Daňové zákony (2013)

S účinností od 1. ledna 2014 byly daně dědická a darovací zrušeny a jejich předměty daně přesunuty do oblasti daní příjmových. Daň z převodů nemovitostí byla přejmenována na daň z nabytí nemovitých věcí, jež je upravována samostatným zákonem č. 340/2013 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Analyzovaná daň je pak upravena zákonem č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších právních předpisů.

Majetkové daně

25

Majetkové daně, i přes jejich dlouhou historii, lze zařadit mezi ty, které jsou velmi nepopulární. Musgrave a Musgraevová (1994) to zdůvodňují tak, že se jedná o daň, která je povinně placená v daných intervalech a jejichž platba představuje pro daňového poplatníka značnou újmu. Jejich neoblíbenost je určitě způsobena i tím, že se jedná o daň, která je pro poplatníka jasně viditelná. Tím se liší například od daní důchodových, které jsou odváděny přímo u zdroje a tím si většina poplatníků velikost jejich výše ani neuvědomuje. Kubátová (2010) doplňuje faktory determinující neoblíbenost majetkových daní o skutečnost, kdy daň z nemovitých věcí je uvalena na nemovitost, která majiteli často nepřináší žádné dodatečné příjmy z jeho držby.

4.3 Teorie majetkových daní Majetkové daně, i přesto, že již v současné době nemohou konkurovat svým daňovým výnosem jiným typům daní, lze stále nalézt ve většině daňových systémů zemí Evropské unie, a to zejména z důvodu jejich jednoduchého výběru. Dle Širokého (2008) můžeme teorii majetkových daní zobecnit na teorii zdaňování bohatství, kdy za bohatství jedince je dle Jacksona a Browna (2003) považována současná hodnota jeho předpokládaného reálného důchodu (budoucích příjmů), jako například jeho předpokládané penze či předpokládaného důchodu z práce. Široký (2008) dále dodává, že se potýkáme s problémem vyčíslení veškerých forem bohatství, a proto se za základ daně z bohatství považují jen některé majetkové hodnoty. Autoři uvádějí fakt, že tato skutečnost může být způsobena i tím, že bohatství ve formě lidského kapitálu bývá velmi často opomíjeno, poněvadž v tomto případě nemůžeme použít tržní hodnotu jako zástupnou hodnotu diskontované veličiny (není možné s lidmi obchodovat, tj. kupovat či je prodávat). Mezi základní vlastnosti majetkových daní patří dle Širokého (2008) jejich menší negativní dopad na působení tržního mechanismu či jejich nižší distorzita. Autor dále uvádí, že majetkové daně nemají distorzní vliv na práci. Musíme si však uvědomit, že i tyto daně jsou placeny penězi a daňový poplatník jimi musí disponovat, aby byl schopný daň řádně uhradit. Dalo by se tedy říci, že existence majetkových daní nutí daňového poplatníka více pracovat, aby měl na jejich zaplacení. Naproti těmto pozitivním vlastnostem majetkových daní, jsou zde zřejmé i jejich negativní stránky. Mezi ty Kubátová (2010) především řadí dvojí zdanění stejného subjektu, kdy zdaňování majetku je pak považováno za nespravedlivé. S těmito ohlasy jsme se setkávali zejména u daně dědické a darovací, někdy však i v souvislosti s daní z nemovitostí. Další negativní vlastností majetkových daní může být jejich regresivní působení, kdy nezohledňování současných důchodů poplatníků má velmi často silné dopady zejména na starší či chudší spoluobčany (Široký, 2008).

Majetkové daně

26

Jackson a Brown (2003) však definují řadu důvodů, které mluví ve prospěch zdaňování bohatství. Prvním významným faktorem je výhoda, která plyne z existence samotného vlastnictví bohatství. Existují-li dva lidé, kteří mají stejný důchod, avšak druhý jedinec má vyšší majetek, tak už ze samotné zásady spravedlnosti (jmenovitě horizontální) vyplývá, že právě jedinec s vyšší hodnotou majetku by měl platit vyšší daně. A to zejména díky tomu, že existence bohatství předurčuje jedinci vyšší platební schopnost a také mu dodává větší moc či pocit jistoty. Autoři také poukazují na fakt, že důchod z bohatství má stabilnější charakter oproti vydělanému důchodu, který končí úmrtím či odchodem jednotlivce do penze. Závěrem uvádějí, že důchod z bohatství by měl být zdaňován více. Musgrave a Musgraevová (1994) uvádějí, že důvody pro zdaňování majetku lze odvozovat buď od principu užitku nebo z principu schopnosti daňové úhrady. Princip užitku zohledňuje tu skutečnost, že lidé by měli platit za veřejné služby, které zvyšují hodnotu jejich nemovitostí. Autoři vycházejí z Lockeovy teorie státu (konec 17. století), která považuje stát za ochránce majetku. Zastánci školy přirozeného práva vidí ochranu majetku jako jednu ze základních funkcí státu, tudíž by se vlastníci majetku měli spolupodílet na jejím financování formou tzv. souhrnné daně, která by zobrazovala čistou hodnotu majetku (majetek daňového poplatníka, který by byl očištěn o hodnotu jeho závazků). Výnosy z takto vybrané daně by měly být výhradně využívány na platby související s ochranou občanů a jejich majetku. Jiným pohledem na princip užitku může být skutečnost, že veřejné služby poskytované municipálními jednotkami navyšují hodnotu majetku svých občanů, kdy vlastníci nemovitostí na území dané obce spotřebovávají určité veřejné statky (např. policejní ochrana, využívání infrastruktury či jiné veřejné služby), které jsou částečně financovány z inkasa této daně (Vančurová, Láchová, 2012). Princip schopnosti daňové úhrady vychází z historického kontextu, kdy v koloniální době byl majetek nejvhodnějším ukazatelem ekonomické síly, poněvadž poplatníci získávali značnou část svého důchodu v naturáliích. Dle autorů je v současnosti situace odlišná a poplatníci získávají důchod převážně v peněžních podobě, tudíž vyvstává otázka, zda je stále vhodné odůvodňovat zdaňování majetku právě na základě tohoto principu (Musgrave a Musgraevová, 1994). Jackson a Brown (2003) v souvislosti s principem platební schopnosti uvádějí, že tento princip preferuje vybírání daní s ohledem na to, kolik je daňový poplatník schopen unést, namísto vyměřování daně na základě získaného prospěchu z veřejných statků a je tak založen na principu spravedlnosti, přesněji je rovnost definovaná rovností oběti. Zdaňování majetkovými daněmi považuje řada ekonomů jako opodstatněné, a to zejména z důvodů dodatečné možnosti zdanit majetek, který byl pořízen

Majetkové daně

27

z důchodů, které nebyly řádně zdaněny daní důchodovou, jejich snadného výběru či možnosti zmírnit majetkové nerovnosti (Široký, 2008). Kubátová (2010) však uvádí, že z teoretického hlediska zde neexistuje prostor pro uplatňování majetkových daní. Tento fakt argumentuje tím, že pokud by v daňovém systému existovala důchodová daň zahrnující všechny formy přírůstků umožňující uspokojovat potřeby, majetkové daně by pak byly jen duplicitní formou zdaňování. Autorka odvozuje vztah mezi daněmi důchodovými a majetkovými a dochází k závěru, že pro každou sazbu důchodové daně existuje při určité výši úrokové míry ekvivalentní sazba daní majetkových. Zvolíme-li úrokovou sazbu ve výši 10 % (vliv inflace není zohledňován) a poplatník disponuje majetkem ve výši 100 jednotek, tak vlastně majetková daň ve výši 2 % odpovídá 20% důchodové daně. V konečném důsledku docházíme v obou případech ke stejné hodnotě majetku po zdanění, a to ve výši 108 jednotek. Avšak teorie se od praxe velmi často liší, čehož si všímá i Kubátová (2010) a konstatuje, že ne všechny důchody jsou v praxi zdaňovány důchodovými daněmi, a že některé nemusí být vždy dokonalé, proto se nakonec také přiklání k existenci majetkových daní. Ke stejnému závěru docházejí i Musgrave a Musgraevová (1994) a považují vybírání daní z majetku poplatníků za žádoucí. Dosud jsme o majetkových daních uvažovali pouze z hlediska jejich spravedlnosti, podíváme-li se však na daně z pohledu ekonomie, tak zjistíme řadu jejich dalších vlastností (Kubátová, 2010).


Majetkové daně nemají distorzní účinky na práci. Porovnáme-li majetkové daně s daněmi důchodovými, které způsobují značné distorze, tak zjistíme, že majetkové daně postihují taktéž důchod poplatníka, avšak působí na jeho chování jen nepřímo. Jinak řečeno mají jen nepatrný vliv na ekonomickou aktivitu jednotlivců.




Majetkové daně přispívají k racionálnějšímu a efektivnějšímu nakládání s majetkem. Tento pozitivní dopad lze vysvětlit na příkladu, kdy daňový poplatník je povinen hradit daň i z toho majetku, který nevyužívá, což by ho mělo motivovat k rozhodnutí pronájmu či prodeji majetku. Jiným příkladem může být majetek získaný darem či děděním, kdy obdarovaný, resp. dědic, je motivován k odpovědnějšímu chování. Se stejnými závěry přicházejí i Jackson a Brown (2003), kteří uvádějí, že daň uvalená na bohatství jednotlivce jej motivuje k tomu, aby uchovával svůj majetek ve formě produktivnějších aktiv.

Tyto vlastnosti daní lze řadit mezi ty, které jsou pozitivní a díky nimž majetkové daně nadále setrvávají v daňových systémech jednotlivých zemí. Nesmíme však

Majetkové daně

28

opomíjet i negativní stránku majetkových daní, za kterou lze považovat jejich negativní dopad na velikost úspor, kdy existence majetkových daní snižuje disponibilní množství peněz, které může ekonomický subjekt alokovat do úspor (Kubátová, 2010).

4.4 Teorie daně z nemovitých věcí Daň z nemovitostí (daň z nemovitých věcí) stejně jako jiné druhy daní lze klasifikovat dle nejrůznějších kritérií, ke klasifikaci bylo využito členění daní dle Kubátové (2006). Tab. 1

Klasifikace daně z nemovitých věcí

Druh klasifikace - dle dopadu - dle objektu - dle veličiny - dle adresnosti - dle druhu sazby - dle daňového určení

Daň z nemovitých věcí přímá daň nemovitost (pozemek, stavba) stavová veličina daň in rem daň specifická (jednotková) daň valorická municipální daň2

Zdroj: Vlastní práce, Kubátová (2006)

Přímou daní se rozumí to, že vlastník nemovitostí (poplatník daně) je zároveň i plátcem povinným uhradit daň. Objektem daně z nemovitých věcí jsou nemovitosti (viz dále definováno zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí), které se nacházejí na území daného státu, v našem případě na území České republiky. Často se označuje za místní daň, kterou lze dle Radvana (2007) považovat za zákonem stanovenou peněžitou platbu, kterou může územní samosprávný celek ovlivňovat (např. rozhodovat o některých konstrukčních prvcích daně) a spravovat. Jedná se o platbu plynoucí od FO a PO, které mají v místě bydliště, popř. sídlo, a plní funkci jednoho ze zdrojů místního rozpočtu. Klasifikace daně z nemovitých věcí na základě veličiny, která tvoří základ daně, řadí analyzovanou daň mezi daně, jejichž základ je stanovován na základě stavové veličiny, v tomto případě na základě stavu, který je platný k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. Kritérium adresnosti zohledňuje vztah k platební schopnosti poplatníka, dle něhož řadíme analyzovanou daň mezi daně in rem, neboli mezi ty, které nezohledňují důchodovou situaci poplatníka. Občas se tedy může stát, že Současná legislativa daně z nemovitostí je v ČR stanovována na státní úrovni, avšak zástupci municipálních jednotek mají pravomoci při ovlivňování výše jejího inkasa, které je dále využíváno k budování ochranného aparátu, poskytování veřejných statků a služeb pro obyvatele obce (Provazníková, 2009). 2

Majetkové daně

29

daňový poplatník nebude mít na úhradu daně dostatečně velké množství finančních prostředků. Dalším klasifikačním stupněm je klasifikace dle druhu sazby, v tomto případě může daň z nemovitých věcí nabývat dvou podob, a to daň patřící do skupiny daní specifických či jednotkových, kdy je její výše stanovována na základě rozlohy pozemku či velikosti užívané plochy. Či mezi daně valorické, kdy za základ daně je považována cena pozemků či staveb, kdy se často vychází z oceňovacích předpisů. Posledním, avšak neméně důležitým kritériem, je kritérium daňového určení, kdy právě daň z nemovitých věcí je jedinou daní české daňové soustavy, jejíž daňové inkaso plyne v plné výši do rozpočtů měst a obcí, na jejichž území se předmět daně nachází. V návaznosti na tuto skutečnost se nám do popředí dostává pojem fiskální federalismus, který se zabývá uspořádáním rozpočtových soustav či vhodným přiřazováním zdrojů jednotlivým rozpočtovým soustavám. Z tohoto pohledu hovoříme o tzv. fiskální decentralizaci, kdy pravomoci z centra jsou přeneseny na nižší územní celky, jenž jsou oprávněny ovlivňovat výši daňové povinnosti, ale především jsou příjemci jejího inkasa. Předmětem jejich následného rozhodování je způsob využití vybraných daňových prostředků, kdy jde především o odpovědnost při zajišťování veřejných statků a služeb. Neopomenutelnou výhodou municipálních jednotek je jejich lepší znalost podmínek a potřeb v dané lokalitě, což vede k vyšší efektivnosti při disponování s veřejnými prostředky a tím i k eliminaci ztráty z centralizace (Široký, 2008). Kubátová (2006) dodává, že díky poskytování služeb pro vlastníky nemovitostí municipálními jednotkami, vzniká vztah mezi potřebami a výdaji za služby, které vedou k uspokojování služeb. I přes fakt, kdy poplatníci vědí, že jimi zaplacená daň zůstává municipální jednotce a následně vidí i její využití, je daň z nemovitých věcí stále považována za velmi neoblíbenou. Hlavní výhodou daně z nemovitých věcí je skutečnost, že nemovitost se nemůže stěhovat a je díky existenci katastru nemovitostí dobře sledovatelná, a tedy jen s obtížemi zatajitelná. Dle Kubátové (2006) plní majetkové daně také funkci zmenšování nespravedlnosti mezi poplatníky, kteří řádně platí důchodové daně a mezi těmi, kteří se dopouštějí daňových úniků. Historicky tvoří nemovitosti značnou a relativně stálou část majetku obyvatelstva. Hlavně díky tomu jsou inkasa daně z nemovitostí relativně stálým příjmem do rozpočtů municipalit.

Majetkové daně

30

4.5 Historický vývoj majetkových daní na území ČR Historický vývoj majetkových daní na území ČR bude rozdělen do 3 dílčích etap, a to do období před vznikem Československa, po jeho vzniku a poslední část bude naplněna změnami, které byly realizovány po 1. lednu 1993.

4.5.1

Historický vývoj Československa

majetkové

daně

před

vznikem

Široký (2008) uvádí, že první zmínka o celním regálu se na území českých zemí datuje v 10. století, tedy již za vlády knížete Václava. Stejně jako tomu bylo ve světě, tak i na našem území byly daně dobrovolné a naturální povahy, jenž byly odváděny svobodnými občany. Povinnost platit daň se objevila za vlády Boleslava I. Dle Indruchové (2012) mají české země dlouhodobou tradici ve zdaňování nemovitostí, kdy první majetkové daně se na území republiky objevují už ve 12. století a byly uvaleny na obdělávané pozemky a městské domy. Z učení o „trojím lidu“ vyplývalo, že ze zdaňování majetku byla vyloučena šlechta a církev. Ve středověkém českém království (tj. v 16. století) byla jednou z nejvýznamnějších daní tzv. „berna generalis“, jejímž základem byla určitá částka z půdy. V roce 1517 byla berním předpisem stanovena všeobecná daň z pozemků, jíž podléhal veškerý majetek poddaných. Tento předpis je považován za první ucelený náznak české daňové soustavy. Postupně vznikaly další daně - a to přímé jako například daň majetková, z hlavy a z příjmů, a nepřímé, mezi které byly řazeny akcízy z piva a vína (Široký, 2008). První pokus o sestavení českého katastru, jenž měl sloužit k vybírání daně z hlavy, se datuje v roce 1569. Na přelomu 16. a 17. století byla zavedena daň domovní, jejímž předmětem byly stavby. Období feudalismu bylo charakteristické následujícími daněmi, a to daní majetkovou, domovní, prodejní, důchodovou a spotřební, tzv. posudným (Široký, 2004). V návaznosti na předmět diplomové práce si více přiblížíme daň majetkovou, jejíž základ daně se lišil u vrchnosti, poddaných i svobodného obyvatelstva. Daňové přiznání bylo podáváno prostřednictvím tzv. přiznávacího listu, který byl vyplňován vrchností, která za něj nesla i odpovědnost. Druhou daní, která úzce souvisí s předmětem diplomové práce, je daň domovní, jenž byla uvalena na stavby v královských městech či na usedlosti na venkově. Široký (2008) dodává, že v období tereziánských reforem byl sestaven první katastr, tzv. „revisitační katastr“, který zahrnoval veškerou poddanskou půdu a členil ji dle rozlohy. Období vlády Marie Terezie bylo také významné tím, že vznikaly nové typy daní, z nichž dlouhodobějšího významu získala daň výdělková, příjmová a dědická. Základem daně dědické bylo dědictví, odkazy pro případ smrti, ale i užívání jmění na základě testamentu či zákonné

Majetkové daně

31

dědické posloupnosti. Daňová povinnost se nevázala na osobu, nýbrž na samotné věci (Starý, 2009). Josef II. provádí novou pozemkovou reformu, kdy se daňovou jednotkou stává pozemek neboli parcela. Pozemková daň v té době patřila mezi nejstarší součást finanční správy. Neopomenutelnou skutečností je fakt, že Josef II. provedl významnou změnu, a to zrušení práva neplatit daně pro šlechtu i církve (Indruchová, 2012). Roku 1817 byl přijat, tzv. stabilní katastr, který vyměřoval pozemky a jejich čistý výnos. Poněvadž vyměřování a jeho zavádění trvalo více než 35 let, začal být užíván až s účinností od roku 1851. Později došlo ke sjednocení pozemkové berny a modernějších konstrukcí, jenž byly realizovány zákonem č. 88/1869 ř.z., o regulaci pozemkové daně. Důležitým prvkem, který byl novým zákonem definován, bylo to, že se upustilo od tzv. stability pozemkové daně a byla zavedena její revize každých 15 letech. Tímto zákonem byla taktéž snížena sazba pozemkové daně z původních 26,66 % (rok 1860) na 22,7 %. V této podobě zůstává pozemková daň i v době vzniku Československa. Předmětem tehdejší pozemkové daně byly veškeré zemědělsky upotřebitelné pozemky či lesy. Institut osvobození od daně fungoval na principu objektivity, kdy osvobození bylo stanovováno na základě povahy pozemkové plochy. Díky tomu byly osvobozeny bažiny, jezera, rybníky, neproduktivní plochy, veřejné cesty, náměstí, hřbitovy, stavební pozemky, atd. Tehdejší zákon znal osvobození i dočasná (např. osvobození pro pozemky dotčené živelnou pohromou). Subjektem, který byl povinen platit daň byl držitel pozemku - vlastník, popř. nájemce. Podíváme-li se na pozemkovou daň z pohledu daňové sazby, tak se jednalo o tzv. kontingentovanou daň, kdy samotná daňová povinnost byla stanovována na centrální úrovni po zohlednění částky, která musela být za určité období vybrána. Pozemková daň byla v tomto období placena jedenkrát za měsíc a plátce si po jejím zaplacení mohl uplatnit 15% slevu z osobních daní (Starý, 2009). Domovní daň samostatně vzniká roku 1820 a nabývá dvou forem. První z nich byla daň činžovní, jíž podléhaly veškeré budovy v Praze, Brně, Olomouci, Opavě, lázeňských městech, a dále pak ve městech, kde alespoň polovina budov sloužila k bydlení a polovina bytů byla pronajímána. Tam, kde nebyla uplatněna činžovní daň, nastoupila daň třídní, jejíž výše byla stanovena na základě počtu obytných místností a pater. Předmětem daně domovní byly budovy určené k bydlení, osvobození se týkala např. budov císaře, chrámů, far či kulturních budov. Subjekty, pro něž bylo placení daní povinné, byli majitelé či uživatelé bytů. Sazba daně byla vypočtena procentem ze skutečného či konstrukcí zjištěného odhadu nájemného, od kterého byly odečteny částky určené na opravu a údržbu stavby. Výše daňové sazby byla ovlivněna i lokalitou, účelem a stářím nemovitosti. Po zaplacení domovní daně si mohl plátce odečíst 12,5 % z výnosu osobních přímých daní. Daň byla placena čtvrtletně, avšak čtvrtletí se lišila u jednotlivých měst a obcí (Starý, 2009). Během první světové války nedošlo k výrazným změnám v daňovém

Majetkové daně

32

systému, vznikla pouze tzv. válečná daň, která zdaňovala enormní válečné zisky podnikatelů a firem (Široký, 2008).

4.5.2

Historický vývoj Československa

majetkové

daně

po

vzniku

Z pohledu pozemkové daně neznamenal vnik Československa výrazné změny. Výjimkou byla změna, která byla upravena zákonem č. 170/1919 Sb z. a n., kdy byla odstraněna možnost odečíst si 15% slevu z důchodové daně, což způsobilo celkové navýšení daňového zatížení. Stejný zákon upravil i sazbu pro třídní domovní daně, kdy navracel její hodnotu na tu, která byla uplatňována v roce 1882, došlo tedy k jejímu opětovnému zvýšení. V roce 1921 došlo dokonce ke zdvojnásobení této sazby. Významný vliv měla v tomto období poválečná krize, jenž postihla skoro celé území Evropy, a která si vynutila zavedení dlouhodobějších osvobození pro novostavby a malé byty. Pravomoci obcí byly posíleny zákonem č. 329/1921 Sb. z. a n., kdy jim byla přenechána pravomoc v rozhodování o dávkách z přírůstku hodnoty nemovitostí či o dávkách ze zábav. Zároveň bylo obcím dovoleno zavést jakoukoli obecní dávku, která však musela být zavedena obecně závaznou vyhláškou (Starý, 2009). Rok 1920 byl významný tím, že byla zákonem č. 309/1920 Sb. z. a n. zavedena daň z majetku, která byla známá pod názvem dávka z majetku a dávka z přírůstku majetku a jenž byla svázána s důchodovou daní. Subjekty této dávky byly fyzické a právnické osoby, jejichž majetek se nacházel na území Československé republiky. Osvobození od daňové povinnosti se rozlišovalo na osobní (diplomaté, hlavy cizích států, apod.) a věcné (např. veřejně prospěšná zřízení, která negenerovala zisky). Předmětem dávky byl majetek (ve vlastnictví k 1. březnu 1919) po odečtení dluhů a břemen, který nebyl součástí nemovitosti ani provozním kapitálem, avšak sloužil k osobním potřebám podnikatelů. Dávce z přírůstku majetku podléhaly pouze fyzické osoby, které disponovaly s majetkem stejného typu, a které tento majetek získaly v období od 1. ledna 1914 do 1. března 1919. Osvobození se týkalo např. věcí sloužících k bohoslužebným, dobročinným či kulturním účelům. Sazby daně byly progresivní a rozděleny do konkrétních tříd. Další významnou změnou v oblasti majetkových daní byla dle Starého (2009) Englišova daňová reforma datována na rok 1927. Co se týče pozemkové daně, tak reforma z tohoto roku příliš věcí neměnila. Dani byly podrobeny všechny hospodářsky obdělávatelné pozemky, základem byl pozemkový katastr, jenž byl nově upraven zákonnou formou. Rozšířila se však oblast osvobození, kdy došlo o rozšíření o neplodné plochy, zastavěné plochy, dvory, močály či rybníky. Z pohledu domovní daně došlo ke změně, která uváděla, že daň by měla být placena ze všech budov, tedy i těch, které dříve nesloužily k bydlení. Nyní mělo stačit to, že se v nemovitosti nachází určitý prostor využívaný k bydlení. Změnou

Majetkové daně

33

prošla i daň činžovní, a to v oblasti určování poplatníka, kdy jeho určení bylo více konkretizováno, tím se rozšířil i počet případů, kdy se subjektem daně stal uživatel. Sazba činžovní daně byla vypočtena procentem z nájemného. Pro zajímavost v Praze, Brně a Bratislavě byla sazba ve výši 12 %, v ostatních obcích pak 8 %. Třídní daň byla stanovována na základě pevných sazeb dle počtu obytných místností. Tato sazba mohla být dále upravována, a to zvýšena v případě přepychových staveb, či snížena u zchátralých budov. Období během a po 2. světové válce bylo obdobím, kdy byla snaha očistit právní řád od předpisů z dob okupace. V oblasti daní jsme se spíše navraceli ke stavu, který byl uplatňován za doby 1. republiky. Pozemková daň byla uvalena na výnos z pozemků, který bylo možno obdělávat. Sazba daně byla 2 % z daňového základu, který byl zvýšen koeficientem dle určitého typu pozemku. Domovní daň stále nabývala 2 podob (daň činžovní a třídní). Roku 1946 byla zavedena mimořádná dávka z majetkového přírůstku, která postihovala fyzické a právnické osoby. Základem této dávky (jež byla zdaněna progresivní sazbou daně) byl rozdíl mezi počátečním a konečným stavem majetku v rozhodném období 1. leden 1939 a 15. listopad 1945. Vedle zmiňované mimořádné dávky existovala i dávka z majetku, jejímž základem byl veškerý majetek fyzických a právnických osob ke dni 15. listopadu 1945. Roku 1949 se poprvé na území České republiky setkáváme se zemědělskou daní. Ta byla placena fyzickými osobami, které vykonávaly zemědělskou činnost na půdě o výměře 50 ha. Daň byla stanovována paušálně, a to dle výměry hospodářství, výrobních oblastní a průměrného katastrálního výnosu. Osvobození od této daně se týkalo většiny drobných a středních zemědělců, včetně zemědělských družstev III. a IV. typu (Starý, 2009). Dalším reformním rokem byl rok 1952, kdy došlo radikální přestavbě daňové soustavy. Grúň (2004) uvádí, že daňová soustava byla tvořena 3 základními druhy daní, a to daněmi, které odčerpávaly akumulaci socialistického sektoru hospodářství, daně vybírané od obyvatelstva a daně místní, plynoucí do místních rozpočtů. Z pohledu majetkových daní zůstává zemědělská daň, která odčerpávala peněžní prostředky od organizací, ale i fyzických osob, které se zabývali zemědělskou výrobou. Od tohoto roku byla do daňové soustavy implementována i daň domovní upravená zákonem č. 80/1952 Sb., které ze začátku podléhaly veškeré budovy. Nakonec však předmětem daně zůstaly pouze budovy soukromých osob, organizací a cizozemských subjektů. Zákon nerozlišoval mezi soukromým a osobním vlastnictvím budov, proto v roce 1962 byla přijata nová legislativa upravující domovní daně, která s určitými obměnami platila až do roku 1992. Platilo, že u budov v osobním vlastnictví byl základ daně stanoven dle zastavěné plochy a u budov v soukromém vlastnictví dle nájemného a ceny jeho užívání.

Majetkové daně

34

Vývoj majetkových daní v letech 1971 až 1988 lze rozdělit do dvou podob, a to na daně placené podniky a občany. Daň z pozemků placená podniky zdaňovala vlastnictví pozemku (jenž byl vedený v evidenci nemovitostí), avšak bez ohledu na to, zda byl využíván k hospodářské činnosti či nikoliv. Poplatníky byli všichni uživatelé, zemědělská družstva, státní podniky či jiné organizace. Daně placené občany se dělily do dvou skupin – daně důchodové a majetkové. Pro nás je především zajímavá skupina daní majetkových, do nichž se řadila daň z pozemků a daň domovní. Poplatníky daně z pozemků byli občané, kteří byli uživatelé půdy, která podléhala zdanění, nerozlišovalo se, zda byli vlastníky či pouhými uživateli. Předmětem daně z pozemků byla veškerá zemědělská půda a půda hospodářsky využívaná, např. vodní plochy či okrasné zahrady. Základem daně byla výměra pozemku, sazba daně pak zohledňovala i katastrální území obce. Co se týče daně domovní, tak ta postihovala hrubý výnos budov v osobním či soukromém vlastnictví. Předmětem daně byly tedy budovy, které byly zřízeny k trvalým účelům – např. obydlí či garáže. Sazba daně zohledňovala obec, ve které se nacházela. Už v této době existovalo 5 skupin, a to podle počtu obyvatel obce, kdy každé skupině bylo stanoveno rozpětí sazby daně. Posledním časovým úsekem, který předcházel rok 1993, je období v letech 1989 až po zmiňovaný rok 1992. V tomto období byla daňová soustava doplněna o zemědělskou daň placenou organizacemi, která zahrnovala 3 daně, a to daň z pozemků, daň z objemu mezd a odměn a daň ze zisku. Poplatníkem daně z pozemků byl vždy uživatel, daň byla uvalena na zemědělskou půdu, která byla v evidenci nemovitostí. Daňová povinnost byla vypočtena z celkové výměry pozemků, které dani podléhaly, a to při použití pevné sazby, která byla stanovena na 1 ha pozemků. Sazby daně byly v sazebníku odstupňovány dle ekonomických skupin. Do skupiny majetkových daní, které byly placeny občany, patřila daň domovní (Starý, 2009). Grúň (2004) konstatuje, že změna politické a společenské orientace po listopadu 1989 si vyžádala vytvoření nových principů, ale i zákonů. Touto cestou prošlo finanční právo, ale i daňové zákony, které bylo potřeba zejména zjednodušit. Na základě usnesení vlády z června 1990 byla zahájena přestavba tehdejšího daňového systému a samotná reforma byla uskutečněna v letech 1991 a 1992. Struktura daňové soustavy nabývala následující podoby – přímé daně zahrnovaly daně důchodové a majetkové, nepřímé pak všeobecnou a selektivní spotřební daň. Uvedené daně byly upraveny zákonem č. 212/1992 Zb. (který byl schválen na jaře 1992), a měl platit s účinnosti od 1.1.1993 na území České a Slovenské republiky. Politická situace z června 1992 a následné rozdělení Československa si však vyžádalo vytvoření právních předpisů pro oba státy odděleně. Výše uvedená reforma se týkala všech typů daní, které byly na území tehdejšího Československa uplatňovány. Z pohledu majetkových daní došlo k vytvoření

Majetkové daně

35

nových druhů daní, kdy některé byly nově vytvořeny, jiné vznikly z již existujících. Do druhé skupiny daní patřila daň z nemovitostí, která vznikla z daně domovní a zemědělské daně z pozemku. Dalšími majetkovými daněmi, které se zrodily z již existujících poplatků byly daň darovací, dědická a z převodu nemovitostí. Jedinou nově vzniklou majetkovou daní byla daň silniční upravena zákonem č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z historického vývoje majetkových daní České republiky můžeme zaregistrovat tři hlavní reformy, které proběhly v letech 1927, 1952 a poslední je datovaná v roce 1992, jejíž účinnost byla od 1. ledna 1993. Touto reformou byla zavedena daň z nemovitostí, která nahradila původní zemědělskou daň z pozemku a daň domovní (Široký, 2008). Reforma je od svého zavedení platná, ve znění pozdějších předpisů, až dodnes, byla však několikrát novelizována. V roce 2001 byla provedena novela zákona o dani z nemovitostí, která rozšířila předmět daně o byty a nebytové prostory, které byly součástí daně ze staveb, díky níž došlo k podstatnému rozšíření okruhu poplatníků. S účinností od 1. ledna 2010 dochází ke zvýšení základní sazby daně na dvojnásobek, což mělo za následek významnější nárůst inkasa daně z nemovitostí (Indruchová, 2012). S účinností od 1. ledna 2014 došlo v souvislosti se změnami v soukromém právu ke změně názvu daně, a to na daň z nemovitých věcí. V současné době se Evropa nachází v dluhové krizi, a proto je vhodné a nutné zamýšlet se nad úlohou daňové politiky tak, aby Evropa byla schopná držet krok se zbytkem světa. Autoři Chrenko a Hrdlička (2012) uvádějí přehled základních trendů, které hýbou současným světem daňové politiky. Jako jeden z nich označují odklon od přímých daní k daním nepřímých, a to především s ohledem na distorzitu, kterou přímé daně způsobují. Jiným aspektem je požadavek na elektronizaci daňové správy, pomocí níž by bylo možné snížit administrativní náklady na straně daňových poplatníků, ale i veřejné správy. Uplatňování majetkových daní v současné době je dle Láchové (2007) založeno zejména na požadavku zdaňování na principu platební schopnosti, kdy zdaňování majetku doplňuje zdaňování důchodu a spotřeby.

Majetkové daně

36

4.6 Současná právní úprava daně z nemovitých věcí v ČR Daň z nemovitých věcí je v České republice upraven zákonem č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. ledna 2014 došlo ke změně v názvu daně, kdy dřívější daň z nemovitostí byla přejmenována na daň z nemovitých věcí. Změna byla vynucena přijetím nového Občanského zákoníku, jehož účinnost se datuje ke stejnému datu, či novým Katastrálním zákonem. Dřívější právní úprava o dani z nemovitostí byla tedy novelizována zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva o změně některých zákonů, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2014. Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů byl schválen Českou národní radou 4. května 1992, měl však řadu nedostatků, proto bylo nutné provést řadu jeho novelizací, které mimo jiné zohledňovaly skutečnosti společenské či politické povahy. Poslední změna, jenž proběhla s účinností od 1. ledna 2014, reaguje na změny v oblasti nemovitých věcí, kdy dle nového občanského zákoníku je pojem nemovitost nahrazena pojmem nemovitá věc, což je také hlavním důvodem změny v názvu daně. V důvodové zprávě Ministerstva financí je uvedeno, že nové vymezení pojmu nemovitá věc vynutilo změny v zákonech upravujících daně z příjmů, daň z přidaného hodnoty, ale i daní majetkových. V případě nerealizace nutných změn by došlo k významnému zúžení předmětu daně z nemovitých věcí, kdy dle důvodové zprávy by nebyly zdaněny stavby, jenž jsou součástí pozemků či stavby, které jsou součástí práva stavby a bez výslovné úpravy by jednotka nebyla předmětem daně z nemovitých věcí. Daň z nemovitých věcí je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek. Novinkou od 1. ledna 2014 je zavedení pojmu „jednotka“ do legislativního předpisu. Tento krok byl opět učiněn v návaznosti na nový občanský zákoník, který pojem „jednotka“ vymezuje. Důležitým faktem a zároveň odlišností od ostatních daní je to, že příjmy z daně z nemovitostí nejsou příjmem plynoucí do státního rozpočtu, avšak v plném rozsahu plynou do rozpočtů měst a obcí. Zákon o dani z nemovitých věcí je rozdělen do 6 částí: Část první Daň z pozemků Část druhá Daň ze staveb a jednotek Část třetí Společná ustanovení Část čtvrtá Správa daně z nemovitých věcí Část pátá Zmocňovací ustanovení Část šestá Přechodná a závěrečná ustanovení V následující části se zaměříme na fungování daně z nemovitých věcí v ČR dle současně platné legislativy.

Majetkové daně

4.6.1

37

Část první - Daň z pozemků

Předmětem daně z pozemků dle § 2, odst. 1 jsou pozemky, které se nacházejí na území České republiky a jsou vedeny v katastru nemovitostí. Vybíhal (1997) uvádí, že katastr nemovitostí ČR byl zřízen zákonem ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. Tato právní úprava byla však k 1. lednu 2014 zrušena a nahrazena zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Dle § 1, odst. 2 tohoto zákona se za katastr považuje soubor, ve kterém jsou uvedeny údaje o nemovitostech zahrnující jejich soupis, popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je i evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Katastr nemovitostí je průběžně aktualizovaný veřejný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Mohlo by se zdát, že katastr nemovitostí slouží ke zjišťování základu daně, avšak není tomu tak. Katastr nemovitostí slouží finančním úřadům pouze jako kontrolní aparát správnosti a úplnosti podaného daňového přiznání (Baudyš, 2010). V zákoně dle §2, odst. 2 jsou také definovány pozemky, které předmětem daně z pozemků nejsou, jedná se především o:
pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb,
lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení,
vodní plochy, s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb,
pozemky určené pro obranu státu. Poplatníkem daně z pozemků dle § 3 je vlastník pozemku. Jedná-li se o pozemek ve vlastnictví České republiky, poplatníkem daně se dle § 3, odst. 2 stává: a) organizační složka státu, státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik nebo jiná státní organizace, které jsou příslušné hospodařit nebo mají právo hospodařit s majetkem státu, b) právnická osoba, která má právo užívat tento pozemek na základě výpůjčky vzniklé podle zákona upravujícího některé užívací vztahy k majetku České republiky. Jde-li o pozemek ve svěřeneckém či podílovém fondu, tak se i tyto subjekty (fondy) stávají poplatníky daně. Jedná-li se o pozemek, jenž je zatížen právem stavby, poplatníkem daně se stává stavebník. Poplatníkem je i nájemce či pachtýř u pronajatého nebo propachtovaného pozemku, jedná-li se o pozemky: a) evidované v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem, b) se kterými je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad nebo spravované Správou státních hmotných rezerv, nebo

Majetkové daně

38

c) převedené na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí. V některých případech může být poplatníkem i uživatel, a to zejména v situacích, kdy vlastník pozemku není znám. Dle § 4, odst. 1 jsou od daně z pozemků osvobozeny mimo jiné tyto pozemky:
pozemky ve vlastnictví České republiky,
pozemky ve vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí,
pozemky užívané diplomatickými zástupci či konzuly z povolání pověřenými v České republice,
pozemky tvořící jeden funkcí celek se zdanitelnou stavbou nebo jednotkou sloužící škole nebo školskému zařízení, muzeu, galerii, knihovně či zdravotnickému zařízení, jenž má oprávnění poskytovat zdravotní služby,
pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť,
pozemky ve vlastnictví kraje, které se nacházejí v jeho územním obvodu,
pozemky ve vlastnictví veřejných výzkumných institucí, aj. Tab. 2

Daň z pozemků – základ daně, sazba daně

Předmět daně Orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady Trvalé travní porosty

Základ daně

Sazba daně

cena za 1 m2 * výměra v m2

0,75 %

cena za 1 m2 * výměra v m2

0,25 %

cena zjištěná podle platných Hospodářské lesy, rybníky

0,25 %

cenových předpisů nebo skutečná výměra v

m2

* 3,80 Kč

Ostatní – zpevněné plochy pro skutečná výměra v m2

1,00 Kč

skutečná výměra v m2

5,00 Kč

Ostatní – stavební pozemky

skutečná výměra v m2

2,00 Kč

Ostatní plochy

skutečná výměra v m2

0,20 Kč

Zastavěné plochy a nádvoří

skutečná výměra v m2

0,20 Kč

zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství Ostatní – zpevněná plocha pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, podnikatelskou činnost

Zdroj: Vlastní práce, Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

V tabulce 2 jsou uvedeny skutečnosti týkající se základu daně dle druhu pozemků s příslušnou výší sazby daně, vycházíme-li z § 5 a § 6 příslušného zákona.

Majetkové daně

39

Sazba uvedená u jednotlivých typů pozemků se dále násobí koeficientem pro obec, který je definován v § 6, odst. 4, písm. a) a b). Výše koeficientu pro obec je uvedena v následující tabulce: Tab. 3

Koeficient obce

Počet obyvatel v obci do 1 000 1001 – 6000 6001 – 10 000 10 000 – 25 000 25 000 – 50 000 nad 50 000, statut. města, Fr.Lázně, Luhačovice, Mar.Lázně, Poděbrady Praha

Hodnota koeficientu

Rozmezí koeficientu podle vyhlášky obce dle § 6 odst.4, písm.b)

1,00 1,40 1,60 2,0 2,5

1,00 – 1,40 1,00 – 1,60 1,00 – 2,00 1,00 – 2,50 1,40 – 3,50

3,5

1,60 – 4,50

4,5

2,00 – 5,00

Zdroj: Vlastní práce, Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Po přiřazení správné výše koeficientu pro obec je rozhodující počet obyvatel v obci podle posledního sčítání lidu. Sčítání lidu zajišťuje český statistický úřad na základě Zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů. Dle českého statistického úřadu proběhlo poslední sčítání lidu v březnu roku 2011.

4.6.2

Část druhá - Daň ze staveb a jednotek

Daň ze staveb a jednotek tvoří druhou část zákona o dani z nemovitých věcí. V § 7 jsou definovány stavby a jednotky nacházející se na území České republiky, kdy předmětem daně je: a) zdanitelná stavba:
budova, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí budova podle katastrálního zákona,
inženýrská stavba, jenž je blíže definována v příloze zákona o dani z nemovitých věcí. b) jednotka. Předmětem daně dle § 7, odst. 2 není budova, v níž se nacházejí jednotky. Poplatníkem daně ze staveb a jednotek jsou dle § 8 vlastník zdanitelné stavby nebo jednotky. Jde-li o zdanitelnou stavbu nebo jednotku ve vlastnictví České republiky, poplatník daně se určí dle § 8, odst. 2, písm. a). Je-li předmět daně ve svěřeneckém, podílovém fondu či fondu obhospodařovaném penzijní společností, stávají se poplatníky daně tyto subjekty. Poplatníkem daně se dle § 8 odst. 3 vždy stává

Majetkové daně

40

nájemce či pachtýř3 u pronajaté či propachtované jednotky, která zahrnuje nebytový prostor jiný než sklep nebo komoru, nebo zdanitelné stavby, s výjimkou budovy obytného domu, jsou-li: a) s nimi příslušné hospodařit Státní pozemkový úřad nebo Správa státních hmotných rezerv, nebo b) převedené na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí. Dle § 9, odst. 1 jsou od daně ze staveb a jednotek například osvobozeny:
zdanitelné stavby nebo jednotky ve vlastnictví České republiky či obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí,
zdanitelné stavby nebo jednotky ve vlastnictví jiného státu užívané diplomatickými zástupci či konzuly pověřenými v České republice,
stavby ve vlastnictví církví, náboženských společností, které jsou uznány státem a slouží k vykonávání náboženských obřadů,
zdanitelné stavby veřejně přístupného památkového objektu prohlášeného za kulturní památku,
budovy nebo jednotky ve vlastnictví obecně prospěšných společností, spolků, odborových organizací, aj.,
zdanitelné stavby nebo jednotky sloužící školám, muzeím, galeriím, knihovnám, veřejným archivům, zdravotnickým zařízením či zařízením sociálních služeb,
zdanitelné stavby nebo jednotky sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy,
zdanitelné stavby a jednotky ve vlastnictví kraje, které se nacházejí v jeho územním obvodu. Základem daně u staveb a jednotek je upravená podlahová plocha, která se stanoví jako součin výměry podlahové plochy v m2 platné k 1. lednu zdaňovacího období a koeficientu, který nabývá následujících hodnot:
1,22 – je-li součástí jednotky pozemek přesahující zastavěnou plochu nebo je-li s jednotkou užíván pozemek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě,
1,20 v ostatních případech. Následující tabulka 4 zobrazuje základní sazby daně, které jsou definované v § 11 příslušného zákona. Tab. 4

Daň ze staveb – základní sazba daně

Dle Důvodové zprávy z 17. dubna 2013 se za PACHT považuje přenechání věci k užití jinému, ten má právo předmět paktu užívat, ale také požívat, což tvoří rozdíl od nájmu, kdy je možné předmět pouze užívat. 3

Majetkové daně

41

Předmět daně

Základní sazba daně

Budovy obytného domu*

2 Kč / 1 m2 zastavěné plochy

Budovy pro rodinnou rekreaci *

6 Kč / 1 m2 zastavěné plochy

Garáže*

8 Kč / 1 m2 zastavěné či upravené podlahové plochy

Zdanitelné stavby a jednotky pro podnikatelskou činnost

zemědělská prvovýroba, lesní a vodní hospodářství – 2 Kč průmysl, doprava, energetika – 10 Kč (v obou případech sazba za 1 m2 zastavěné či upravené podlahové plochy)

Ostatní jednotky

2 Kč / 1 m2 upravené podlahové plochy

Ostatní zdanitelné stavby*

6 Kč / 1 m2 zastavěné plochy

Zdroj: Vlastní práce, Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

* Základní sazby daně za 1 m2 zastavené plochy zdanitelné stavby zjištěné podle odstavce 1 písm. a) až c) a e) se zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje 2/3 zastavěné plochy. U zdanitelných staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za 1 m2 zastavěné plochy zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje 1/3 zastavěné plochy. Výsledná sazba daně se dále násobí koeficientem pro obec, který je ve stejné výši jako v případě daně z pozemků. Výše koeficientů pro obce je uvedena v tabulce 3.

4.6.3

Část třetí - Společná ustanovení

Společná ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí tvoří třetí část tohoto zákona, dle § 12 může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce tzv. místní koeficient. Tento koeficient může nabývat hodnot ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Uvedeným koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo jednotek. Český statistický úřad eviduje pro rok 2013 celkem 6 253 obcí, z nichž pouze 508 (tj. 8 %) tento koeficient uplatňuje. Z tohoto počtu se jako nejpoužívanější jeví koeficient ve výši 2,0, pro který se rozhodlo 84 % měst a obcí, koeficient 3,0 zvolilo 10 % obcí, koeficient 4,0 pak pouhé 1 % obcí a nejvyšší koeficient ve výši 5,0 byl zvolen 3 % obcí.

Majetkové daně

42

V roce 2014 se situace v uplatňování místního koeficientu příliš nezměnila. Došlo jen k nepatrnému nárůstu v počtu obcí (absolutní zvýšení o 11 obcí), které se pro zavedení místního koeficientu rozhodly. Stále zůstává nejpoužívanějším koeficient ve výši 2,0, nejméně uplatňovaným je pak koeficient ve výši 5,0. Vrátíme-li se zpátky k deskripci současně platné legislativy týkající se daně z nemovitých věcí, tak zjistíme, že v § 12a je definována problematika zaokrouhlování jednotlivých základů daně, kdy odst. 1 a 2 definuje zaokrouhlování základu daně u pozemků, odst. 3 pak u staveb a jednotek. Dále pak § 4 se věnuje zaokrouhlování výsledné daňové povinnosti. Zdaňovací období, definované v § 12c, je pro daň z nemovitých věcí kalendářní rok.

4.6.4

Část čtvrtá – Správa daně z nemovitých věcí

V této části zákona je v § 13 definována solidární daňová povinnost, kdy poplatníci kteří jsou spoluvlastníci nemovité věci, nebo u nichž nelze určit podíl na nemovité věci, jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně. Na tyto poplatníky se pak hledí, jako by měli společnou daňovou povinnost. Řádné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí je poplatník povinen dle § 13a, odst. 1 podat do 31. ledna zdaňovacího období, a to příslušnému správci daně. Místně příslušným správcem daně je dle § 13, odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, ten správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá věc nachází. Dle § 13a se daňové přiznání nepodává v případě, kdy jej daňový poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období nebo daň byla vyměřena či doměřena v některém z předchozích zdaňovacích období z moci úřední a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. V tomto případě se daň vyměří ve výši poslední známé daně a za den vyměření se považuje 31. leden zdaňovacího období. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo ke změně v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat. V těchto případech dochází buď k podání daňového přiznání nebo k podání dílčího daňového přiznání, ve kterém musí být uvedeny nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti. Dle § 13b je daň z nemovitých věcí vyměřována dle stavu k 1. lednu příslušného zdaňovacího období.

Majetkové daně

43

Dle § 15 je daň z nemovitých věcí splatná: a) u poplatníků daně provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb ve 2 stejných splátkách, a to do 31. srpna a 30. listopadu běžného zdaňovacího období, b) u ostatních poplatníků ve 2 stejných splátkách, a to do 31. května a 30. listopadu běžného zdaňovacího období. Je-li roční výše daně z nemovitých věcí menší než 5 000 Kč, je splatná dle § 15 odst. 2 jednorázově, a to do 31. května běžného zdaňovacího období. Činí-li naopak daň z nemovitých věcí u jednoho poplatníka méně než 30 Kč, je daňový poplatník dle § 15 odst. 3 povinen podat daňové přiznání, daň se vyměří, avšak není předepsána.

4.6.5

Část pátá – Zmocňovací ustanovení

Pátou částí zákona o dani z nemovitých věcí je část věnující se zmocňovacím ustanovením. Významnou skutečnost definuje § 17 odst. 1, kdy obec může zcela či částečně osvobodit od daně z nemovitých věcí na svém území obecně závaznou vyhláškou nemovitosti, které byly dotčeny živelnou pohromou, a to nejdéle na dobu 5 let. V následujících odstavcích zákona (přesněji 2 a 3) jsou definovány podmínky pro uplatnění tohoto osvobození.

4.6.6

Část šestá – Přechodná a závěrečná ustanovení

Závěrečná část zákona obsahuje informace mimo jiné týkající se účinnosti zákona, zrušovacích či přechodných ustanoveních, jež se vztahují k dani z nemovitých věcí.

Metodika práce

44

5 Metodika práce Ke splnění stanovených cílů byla provedena rešerše odborné literatury, která se zabývala daňovou problematikou. Použitá odborná literatura je uvedena v závěru práce v seznamu použitých zdrojů. Poznatky získané studiem uvedené literatury, byly využity v kapitolách týkajících se teoretického vymezení daní, daňové soustavy, jejich principů či historické geneze zdaňování. Diplomová práce se zaměřuje na majetkové daně, a to především na daň z nemovitých věcí, která je v rámci mezinárodní klasifikace daní dle OECD členěna do skupiny 4100 – Pravidelně placené daně z nemovitého majetku. Prostřednictvím deskripce literatury byly vysvětleny základní pojmy, se kterými pracuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších právních předpisů. Další důležitou právní normou, kterou je nutné znát, je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, jenž upravuje základní pravidla a principy, které finanční úřady při správě daní a poplatků aplikují. Opomíjet také nesmíme zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní, jenž identifikuje rozpočet, do něhož jednotlivé druhy daní poplynou. Údaje o dani z nemovitých věcí (daň z nemovitostí), které budou dále využívány ve vlastní práci, budou primárně čerpány z výročních zpráv Finanční správy, OECD Revenue Statistics či Eurostatu. Ostatní prameny budou uvedeny v seznamu použitých zdrojů v závěru práce. Ve vlastní práci budou využity metody statistické, metody analýzy a komparace, jenž povedou ke kvalitnějšímu zpracování vlastní práce a následné vyšší přehlednosti celé práce. Vlastní analýza daně z nemovitostí je provedena na časové ose začínající rokem 1993 a končící pak v roce 2013. Rok 1993 je zvolen z důvodu, že právě v tomto roce dochází k nabytí účinnosti zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, a proto i data o vývoji inkasa jsou dostupná, tudíž i samotné výsledky práce budou přehlednější. Posledním rokem, pro který byly dostupné veškeré informace potřebné pro analýzu, je rok 2013. Analýza daně z nemovitostí v České republice provedená ve vlastní části práce bude zaměřena především na vyhodnocení inkasa daně, výše daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt, podíl daně na celkovém daňovém výnosu, výtěžnost daně a v neposlední řadě na měření efektivnosti daně s využitím metody přepočteného pracovníka. Následně bude identifikována významnost analyzované daně v rozpočtech municipálních jednotek. Následující část práce se bude věnovat analýze role pravidelně placené daně z nemovitého majetku v daňových systémech Evropské unie. Poté bude provedena komparace uplatňování analyzované daně v zemích EU se systémem, jenž je uplatňován na území České republiky.

Metodika práce

45

Metodika (vzorce), jenž budou využity při zpracování vlastní práce, která se zabývá analýzou daně z nemovitostí v České republice: Metodika pro stanovení tempa růstu daně z nemovitostí Gx =

xt − xt −1 xt −1

⋅ 100 [%]

(1)

kde: Gx tempo růstu inkasa daně z nemovitostí hodnota inkasa daně z nemovitostí v roce t xt xt-1 hodnota inkasa daně z nemovitostí v roce t-1 Metodika pro stanovení výtěžnosti daně z nemovitostí Výtěžnost daně = (daňové inkaso / daňová povinnost) * 100 [%]

(2)

Metodika pro měření administrativních nákladů daní Pro měření efektivnosti daně z nemovitostí bude použita metoda přepočteného pracovníka. Jedná se o metodu, která je založena na rozdělení pracovníků dle náplně jejich činnosti a konstrukce přepočtového koeficientu k rozdělení celkových nákladů organizace. Pro výpočet administrativních nákladů přímých lze použít následující postup: (Pudil a kol., 2004) Nejdříve je nutné rozdělit zaměstnance ÚFO do skupin dle jednotlivých druhů daní a činností: TEce = DEdpfo + DEdppo + DEdph + DEspd + DEsd + DEdn + DEdde + DEdda + DEdpn + (3) + DEnc + IEdc + IEzb kde: TEce DEdpfo DEdppo DEdph DEspd DEsd DEdn

celkový počet zaměstnanců ÚFO počet zaměstnanců přímo se podílejících na výběru daně z příjmů FO počet zaměstnanců přímo se podílejících na výběru daně z příjmů PO počet zaměstnanců přímo se podílejících na výběru daně z přidané hodnoty počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru spotřební daně počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru silniční daně počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru daně z nemovitostí

Metodika práce

DEdde DEdda DEdpn DEnc IEdc IEzb

46

počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru daně dědické počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru daně darovací počet zaměstnanců přímo podílejících se na výběru daně z převodu nemovitostí počet zaměstnanců přímo podílejících se na nedaňových činnostech počet režijních zaměstnanců daňových činností počet režijních zaměstnanců zbylých (nerozlišených)

Poté je nutné provést rozklíčování režijních zaměstnanců, a to prostřednictvím přepočtových koeficientů. Následující vztahy popisují způsob výpočtu koeficientu pro daň z nemovitostí. První koeficient K1dn je nutný pro přepočet režijních zaměstnanců daňových činností podílejících se na výběru daně z nemovitostí. K1dn vyjadřuje podíl počtu zaměstnanců přímo se podílejících na výběru daně z nemovitostí a celkového počtu zaměstnanců podílejících se přímo na výběru všech daní: K1dn = DEdn / (DEdpfo + DEdppo + DEdph + DEspd + DEsd + DEdn + DEdde + DEdda + DEdpn) (4) Pomocí koeficientu K1dn je vyjádřen počet zaměstnanců, kteří se přímo podílejí na správě daně z nemovitostí a režijních zaměstnanců daňových činností podílejících se na výběru daně z nemovitostí: PEdn = DEdn + K1dn * IEdc

(5)

Pro výpočet režijních nákladů nerozlišených podílejících se na výběru daně z nemovitostí je nutno znát koeficient K2dn, který lze vyjádřit následujícím vztahem: K2dn = PEdn / (PEdpfo + PEdppo + PEdph + PEspd + PEsd + PEdn + PEdde + PEdda + PEdpn + DEnc) (6)

Hodnota K2dn umožňuje kvantifikaci celkového počtu zaměstnanců, kteří se podílejí na výběru daně z nemovitostí: TEdn = PEdn + K2dn * IEzb

(7)

Posledním koeficientem sloužícím pro přepočet nákladů připadajících na daň z nemovitostí je koeficient K3dn, který je vyjádřen poměrem všech zaměstnanců podílejících se na výběru daně z nemovitostí a celkového počtu zaměstnanců ÚFO:

Metodika práce

47

K3dn = TEdn / TEce

(8)

Po zjištění všech koeficientů můžeme přistoupit k určení absolutních administrativních přímých nákladů připadajících na výběr daně z nemovitostí (TCdn): (9) TCdn = K3dn * CCto + K3dn * TNCto kde: CCto TNCto

běžné výdaje investiční výdaje

Poměříme-li TCdn s inkasem daně z nemovitostí (TRdn) dostaneme hodnotu, která vyjadřuje procentuální podíl administrativních nákladů na daňovém inkasu (ACdn): (10) ACdn = (TCdn / TRdn) * 100 Korelační analýza Korelační analýza je metoda, pomocí níž lze najít, zkoumat či hodnotit závislosti mezi dvěma a více statistickými znaky. Hlavním cílem je odhalení kauzálních vztahů mezi veličinami, kdy hledáme vztah mezi jedním jevem, který má dopad na jev jiný (Hindls, 2007). K vyhodnocení závislosti mezi dvěma proměnnými lze použít korelační koeficient, jenž závislost vyjadřuje v číselné podobě, či bodový graf. Pomocí uvedených metod lze rozeznávat pozitivní či negativní vztah mezi danými proměnnými, kdy pozitivní korelace je vyjádřena rostoucím bodovým grafem, negativní pak klesajícím (Němec, 2009). Interpretace hodnot korelačního je následující: Tab. 5

Interpretace korelačního koeficientu

Koeficient korelace |r| = 1 1,00 > |r| ≥ 0,90 0,90 > |r| ≥ 0,70 0,70 > |r| ≥ 0,40 0,40 > |r| ≥ 0,20 0,20 > |r| ≥ 0,00 |r| = 0

Interpretace hodnoty perfektní závislost velmi vysoká závislost vysoká závislost střední závislost nízká závislost slabá závislost naprostá nezávislost

Zdroj: Vlastní práce, Němec (2009)

Korelační analýza bude využita při ověřování hypotézy týkající se závislosti výše místního koeficientu na počtu obyvatel obce, jenž bude provedena v rámci kapitoly 6.10. Hodnoty korelačních koeficientů budou vypočteny pomocí ekonometrického softwaru Gretl, a dále pak interpretovány dle tabulky 5.

Metodika práce

48

V závěru diplomové práce budou využity metody komparace a syntézy, pomocí nichž bude na základě výpočtů a získaných poznatků identifikován význam daně z nemovitých věcí v daňovém systému České republiky. Následně pak bude formulováno doporučení pro nositele hospodářské politiky obsahující návrhy změn, které přispějí k vyšší spravedlnosti při uplatňování analyzované daně v daňovém systému České republiky.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

6 Analýza daně republice

z nemovitostí

49

v České

Hlavní náplní této části diplomové práce je sběr, zpracování vstupních dat a provedení analýzy u daně z nemovitostí, a to v časovém horizontu od roku 1993, kdy byla tato daň v České republice zavedena, až do roku 2013. Je nutné podotknout, že následující kapitola práce pracuje s terminologií, která byla platná do konce roku 2013. Analyzovaná daň (daň z nemovitých věcí) je zde proto označována jako daň z nemovitostí.

6.1 Subjekty registrované k dani z nemovitostí Dle portálu finanční správy České republiky bylo v roce 2012 evidováno celkem 4 558 103 subjektů, které byly registrovány k dani z nemovitostí, aktivních pak bylo pouze 4 019 605. Tab. 6

Vývoj počtu subjektu registrovaných k dani z nemovitostí

Rok 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005

Počet subjektů evidovaných aktivních 4 558 103 4 019 605 4 554 847 3 991 993 4 407 461 3 899 162 4 276 596 3 795 411 4 061 464 3 609 821 3 924 769 3 473 098 3 771 022 3 352 147 3 666 845 3 255 537

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2013b)

V tabulce 6 jsou uvedeny hodnoty vývoje počtu daňových subjektů pouze od roku 2005, a to z důvodu, že v tomto roce došlo k významné změně ve způsobu stanování jejich počtu. Dle výroční zprávy Finanční správy dochází od tohoto roku k přijetí novému přístupu v oblasti výpočtu počtu daňových subjektů. Do roku 2005 byl počet daňových subjektů definován počtem osobních daňových účtů, které vedly příslušní správci daně každému poplatníkovi nebo plátci daně, a to samostatně pro jednotlivé druhy daní. Stávalo se tak, že jeden poplatník měl několik osobních daňových účtů. Další významnou součástí byly i účty subjektů, které již ukončily svou podnikatelskou činnost. Tyto skutečnosti způsobovaly nepřesnosti, a proto byla provedena změna v metodice stanování počtu daňových

Analýza daně z nemovitostí v České republice

50

subjektů, kdy byla zavedena nová kategorie zohledňující ekonomicky aktivní daňové subjekty. Díky této změně dochází k zreálnění počtu daňových poplatníků daně (Finanční správa, 2005). Uvedená data vývoje počtu aktivních daňových subjektů daně z nemovitostí budou využita při analýze daně z nemovitostí v České republice. Pro zajímavost lze z údajů získaných z výroční zprávy Finanční správy určit pořadí daní vybíraných na území České republiky, a to dle počtu aktivních daňových subjektů. Největší počet aktivních daňových subjektů měla v roce 2012 námi analyzovaná daň z nemovitostí s celkovým počtem 4 019 605 subjektů, pomyslné druhé místo obsadila daň z příjmu fyzických osob s 2 464 062 subjekty a třetí místo drží daň silniční s celkovým počtem 815 234 subjektů (Finanční správa, Výroční zpráva za rok 2012). Pomyslné vítězství daně z nemovitostí je dáno zejména faktem, že této dani podléhají až na výjimky všechny stavby a pozemky nacházející se na území České republiky, či také díky existenci katastrálního úřadu, kdy je velmi obtížné předmět daně ukrýt tak, aby mohlo docházet k daňovým únikům. Neméně důležitou skutečností je struktura daňových příjmů na území České republiky, která je zobrazena na následujícím obrázku.

Obr. 3

Struktura daňových příjmů v ČR v roce 2013

DPH

1% 1%

DPPO

24%

Ostatní příjmy Majetkové daně 51%

4% 0%

19%

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

DPFO Odvod z elektřiny ze slun.záření Odvod z loterií

Analýza daně z nemovitostí v České republice

51

Z hlediska struktury daňových příjmů na území ČR je zřejmý fakt, že daně s vysokým počtem daňových subjektů (např. daň z nemovitostí) nemusí generovat vysokou hodnotu daňového inkasa. Největší podíl na celkovém daňovém inkasu (51 %) je tvořen nepřímou daní z přidané hodnoty, která je následována daněmi přímými – důchodovými, jmenovitě daní z příjmů fyzických osob (24 %) a právnických osob, jejíž podíl činí 19 % z celkových daňových výnosů. Všechny vybírané majetkové daně tvoří pouze 4 % celkových daňových příjmů inkasovaných v roce 2013, což potvrzuje mezi odborníky diskutovaný fakt o omezeném vlivu majetkových daní.

6.2 Absolutní inkaso daně z nemovitostí Následující část práce je věnovaná identifikaci výše absolutního daňového inkasa u analyzované daně z nemovitostí. Z portálu Finanční správy byly zjištěny následující hodnoty daňového inkasa, a to v letech 1993 – 2013. Tab. 7

Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 – 2013 v ČR Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Inkaso daně

Inkaso celkem

(v mil. Kč)

(v mil. Kč)

3 434 230 338 3 658 266 933 3 778 300 072 3 991 328 297 3 938 340 121 4138 365 528 4 271 391 804 4 469 400 801 4 535 440 201 4 576 473 771 4 840 507 696 4 948 455 547 4 987 517 870 5 017 514 079 5 123 577 014 5 195 606 896 6 361 522 950 8 747 548 432 8 568 561 388 9 541 583 746 9 847 610 759 Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Analýza daně z nemovitostí v České republice

52

Z tabulky 7 je zřejmé, že se každoročně daňové výnosy této daně zvyšovaly. V roce 1993 tvořily daňové výnosy 3 434 mil. Kč, o 10 let později tedy v roce 2003 výnosy činily 4 840 mil. Kč a v roce 2013 příjmy dosáhly hodnoty 9 847 mil. Kč. Během let 1993 až 2005 nedocházelo k významným legislativním změnám v zákoně o dani z nemovitostí, což způsobilo stabilní růst inkasa této daně. V letech 1997 a 2002, kdy Českou republiku zasáhly ničivé povodně, lze v některých oblastech vysledovat pokles inkasa daně z nemovitostí, který byl způsoben platební neschopnosti daňových subjektů (zejména drobných rolníků či zemědělských podniků), jenž byli postiženi touto živelnou pohromou. Avšak v souhrnu se výše inkasa značně nevychýlila od hodnot dosahovaných v předchozích letech, v roce 2002 dokonce došlo k mírnému nárůstu. Významnější novela zákona o dani z nemovitostí byla provedena v roce 2005, kdy se poplatníky daně z nemovitostí stali vlastníci pronajatých pozemků po obnově katastrálního aparátu. Tato novela způsobila meziroční nárůst inkasa daně z nemovitostí z 4948 na 4987, tzn. navýšení o 39 mil. Kč. V letech 2006 a 2007 nebyla provedena významnější novela daně, avšak i přes to došlo k meziročním nárůstům inkasa o 30 mil. Kč, resp. o 106 mil. Kč. Uvedené navýšení inkasa odpovídalo dle Finanční správy dlouhodobému trendu daně z nemovitostí a pozitivním dopadům vlivem provedené novely v roce 2005. Další významnější legislativní změna byla provedena v roce 2009 s účinností od 1.1.2009. Od tohoto dne již není možno poskytovat osvobození nově dokončených staveb obytných domů a staveb, u nichž bylo provedeno zateplení. Od tohoto roku se i některé obce rozhodly začít uplatňovat místní koeficient, který navyšuje výslednou daňovou povinnost. Pro jeho zavedení se v tomto roce dle Finanční správy rozhodlo pouze 389 obcí z celkového počtu 6 241 obcí. Obě zmiňované změny způsobily meziroční nárůst o 1 166 mil. Kč. Od roku 2010 dochází k výraznějšímu nárůstu inkasa, jenž byl způsoben tím, že byla s účinností k 1.1.2010 schválena novela zákona o dani z nemovitostí, která zvyšovala sazby daní z nemovitostí na dvojnásobek základní sazby daně u všech pozemků, staveb a jednotek, s výjimkou pozemků zemědělské půdy a staveb pro ostatní podnikatelskou činnost. Mimo tuto legislativní úpravu docházelo k upřesňování evidence pozemků a vyjasňování vlastnických vztahů. Tyto skutečnosti vedly k meziročnímu nárůstu inkasa daně z nemovitostí o 2 386 mil. Kč. V roce 2011 nedochází k žádné významné legislativní změně a inkaso daně z nemovitostí, i přes mírný nárůst předepsané daně, meziročně pokleslo o 179 mil. Kč. Jako příčinu snížení inkasa Finanční správa uvádí významný nárůst nedoplatků, které činily cca 50 mil. Kč oproti roku 2010. Významnou skutečností

Analýza daně z nemovitostí v České republice

53

byl i fakt, že na základě některých soudních rozhodnutí došlo k dodatečnému snížení daně z nemovitostí a jejímu následnému vrácení. Mezi lety 2011 a 2012 došlo ke zvýšení inkasa o 973 mil. Kč, což je nárůst o 11,36 %. Finanční správa uvádí, že inkaso této daně v roce 2012 tvořilo 110,3 % rozpočtované částky, ze které se vycházelo při tvorbě státního rozpočtu. V roce 2012 došlo k výraznému navýšení daňové povinnosti daně z nemovitostí o 899 mil. Kč, inkaso se přitom zvýšilo o 973 mil. Kč. Hlavními důvody zvýšení obou položek je zefektivnění kontrolní a vyhledávací činnosti správců daně či častějšího uplatnění místního koeficientu dle § 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, kterého využíval větší počet obcí. Mezi lety 2012 a 2013 došlo k navýšení v inkasu, které však nenabývalo tak významné hodnoty jako v předchozím období. Absolutní nárůst činil 306 mil. Kč, což je meziroční nárůst o 3,21 %. Vyhodnotíme-li vývoj inkasa daně z nemovitostí za celé sledované období, tzn. za 21 let své existence, zjistíme, že průměrná hodnota inkasa daně je 5 427 mil. Kč. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo roku 2013, nejnižší pak v roce zavedení daně, tedy v roce 1993. Během celého časového intervalu docházelo k mírným nárůstům inkasa, významnějších změn bylo dosaženo jen v letech, kdy byly provedeny významné legislativní úpravy. Obr. 4

Vývoj absolutní výše inkasa daně z nemovitostí (v mil. Kč)

12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000

Inkaso daně z nemovitostí

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Průměrná hodnota inkasa

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0

Analýza daně z nemovitostí v České republice

54

Pohled na inkaso daně z nemovitostí pouze v absolutním vyjádření není však dostatečně vypovídajícím ukazatelem o významnosti daně. K tomu, abychom mohli identifikovat význam analyzované daně v daňovém systému země, je nutné zjistit její podíl na celkovém daňovém inkasu. Uvedená skutečnost je zobrazena na obrázku 5. Obr. 5

Podíl inkasa daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu v ČR v letech 1993 – 2013 (v mil. Kč)

201 3 201 2 201 1 201 0 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1 999 1 998 1 997 1 996 1 995 1 994 1 993 0

1 00 000 200 000 300 000 400 000 500 000 600 000 7 00 000 Celkov é daňov é inkaso

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Inkaso - daň z nemov itostí

Analýza daně z nemovitostí v České republice

55

Z obrázku 5 je zřejmé, že podíl inkasa daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu je velmi zanedbatelný, kdy jeho průměrná hodnota za sledované období činí pouze 1,20 %.

6.3

Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt

V tabulce 6 jsou uvedeny počty daňových subjektů, a to ve dvou variantách – registrované subjekty a subjekty aktivní. V následující analýze budeme pro výpočet inkasa daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt využívat počty daňových subjektů, které jsou aktivními plátci daně. Při vyhodnocování tohoto kritéria budeme pracovat s časovou osou počínající v roce 2005, a to především z důvodu významné změny ve stanovování metodiky při zjišťování počtu daňových subjektů. Tab. 8

Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt v ČR

Inkaso daně z nemovitostí ( mil. Kč) Počet aktivních subjektů Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt (v Kč) Inkaso daně z nemovitostí (mil. Kč) Počet aktivních subjektů Inkaso daně z nemovitostí na 1 daňový subjekt (v Kč)

2005

2006

2007

2008

4 987

5 017

5 123

5 195

3 255 537

3 352 147

1 532

1 497

1 475

1 439

2009

2010

2011

2012

6 361 3 795 411

8 747 3 899 162

8 568 3 991 993

9 541 4 019 605

1 676

2 243

2 146

2 374

3 473 098 3 609 821

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2013a, 2014)

Ve sledovaném období od roku 2005 dochází ke každoročnímu nárůstu počtu aktivních daňových subjektů, což způsobilo i samotný nárůst inkasa daně z nemovitostí. Pro potřeby vyhodnocování výše inkasa na 1 daňový subjekt rozdělíme časovou osu na 2 intervaly, a to na období mezi roky 2005 a 2009, a následný interval začínající v roce 2010, kdy došlo k významné novelizaci daně z nemovitostí s účinnosti právě od 1. ledna 2010. Průměrná hodnota výše inkasa na 1 daňový subjekt činila v prvním intervalu 1 524 Kč. V jednotlivých letech hodnoty výše inkasa oscilují právě kolem této hodnoty, kdy v letech 2005 a 2009 hodnotu převyšují, v ostatních letech pak této hodnoty není dosaženo. Budeme-li vyhodnocovat druhý časový úsek, můžeme si povšimnout výrazného navýšení inkasa daně z nemovitostí na 1 aktivní daňový subjekt, které bylo dle mého názoru způsobeno zejména novelizací zákona o daní z nemovitostí. Průměrná hodnota inkasa v tomto intervalu pak činí 2 254 Kč. Po sloučení obou intervalů činí průměrné inkaso na 1 aktivní daňový subjekt za oba sledované intervaly 1 798 Kč.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

Obr. 6

56

Vývoj inkasa daně z nemovitostí na 1 aktivní daňový subjekt

2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 2005

2006

2007

2008

2009

Inkaso na 1 daň.subjekt

2010

2011

2012

Průměrná hodnota inkasa

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2013a, 2014)

6.4 Vývoj tempa růstu inkasa daně z nemovitostí Hodnoty vývoje tempa růstu inkasa daně z nemovitostí byly zjištěny pomocí vzorce 1, který je uveden v metodice této diplomové práce. Tab. 9

Tempo růstu inkasa a absolutní přírůstek daně z nemovitostí v ČR Rok

Tempo růstu inkasa daně (v %) Absolutní přírůstek (v mil. Kč) Rok Tempo růstu inkasa daně (v %) Absolutní přírůstek (v mil. Kč) Rok Tempo růstu inkasa daně (v %) Absolutní přírůstek (v mil. Kč)

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

x

6,52

3,28

5,63

-1,32

5,08

3,21

x

224

120

213

-53

200

133

2000

2001

4,64

1,48

0,90

5,77

2,22

0,80

0,60

198

66

41

264

108

39

30

2010

2011

2012

2013

22,43

37,53

-2,03

11,36

3,21

1 165

2 387

-180

973

306

2007 2,12

2002 2003 2004 2005 2006

2008 2009 1,41

72 106 Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Analýza daně z nemovitostí v České republice

57

Vývoj tempa růstu inkasa daně z nemovitostí je zejména určen legislativními změnami, které byly v minulosti provedeny. Tyto změny byly podrobně popsány v subkapitole věnující se vývoji inkasa daně z nemovitostí. Podíváme-li se na hodnoty tempa růstu daně z nemovitostí, které jsou uvedeny v tabulce 9 zjistíme, že po sledované období došlo dvakrát k poklesu daňového inkasa, konkrétně v letech 1997 a 2011. Propad roku 1997, jak již bylo výše zmíněno, byl způsoben platební neschopností daňových subjektů v důsledku zasažení České republiky povodněmi. Poklesy v roce 2011 Finanční správa vysvětluje rostoucím počtem daňových nedoplatků a soudními rozhodnutími, které snížili výši daňové povinnosti. V ostatních letech dochází k meziročnímu nárůstu daňového inkasa. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2010, což koresponduje s významnou legislativní změnou, která byla v tomto roce provedena. Průměrná hodnota tempa růstu daně z nemovitostí ve sledovaném období činí 5,74 %. Průměrná hodnota týkající se absolutního přírůstku daně z nemovitostí ve sledovaném období pak činí 321 mil. Kč. Obr. 7

Vývoj tempa růstu inkasa daně z nemovitostí

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

-5%

Analýza daně z nemovitostí v České republice

58

6.5 Podíl daně z nemovitostí na celkovém inkasu Pomocí tohoto ukazatele a následujících ukazatelů budeme schopni vyhodnotit důležitost daně z nemovitostí v daňovém systému České republiky. Za sledované období bude porovnáno inkaso daně z nemovitostí s celkovým daňovým výnosem ČR daného roku. Díky tomu zjistíme, jak je analyzovaná daň významná. Tab. 10

Podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu v ČR

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Podíl DZN na celkovém inkasu (v %)

Rok

1,49 2004 1,37 2005 1,26 2006 1,22 2007 1,16 2008 1,13 2009 1,09 2010 1,12 2011 1,03 2012 0,97 2013 0,95 průměr za období Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Podíl DZN na celkovém inkasu (v %) 1,09 0,96 0,98 0,89 0,86 1,22 1,50 1,53 1,63 1,61 1,20

Po analyzovanou dobu, tedy od roku 1993 do roku 2013, nedošlo k výraznému navýšení inkasa daně z nemovitostí na takovou výši, jenž by vedl k výraznějšímu nárůstu na významnosti této daně. Po celou dobu nabývá podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu hodnot od 0,8 % do 1,63 %, což je velmi zanedbatelný podíl, proto bude zajímavé sledovat další kritérium, a to například měření efektivnosti daně z nemovitostí, kterou se budeme zabývat v další části práce. Ta nám napoví, zda má uplatňování daně z nemovitostí v ČR vůbec smysl či zda by nebylo lepší uvažovat o jejím zrušení. Průměrná hodnota podílu daně z nemovitostí na celkových daňových výnosech v ČR za analyzovaných 21 let činí 1,20 %. Uvedené skutečnosti jsou patrné i z následujícího obrázku 8, z něhož vyplývá, že podíl analyzované daně se od samého zavedení každoročně snižoval, a to až do roku 2009, kdy došlo k jeho nárůstu. Od roku 2010 (což je rok, kdy došlo ke zvýšení sazeb daně na dvojnásobek) má podíl zvyšující se tendenci a prozatím nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2012, v roce 2013 hodnota tohoto ukazatele mírně klesá, jeho hodnota činí 1,61 %.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

Obr. 8 v ČR

59

Vývoj podílu daně z nemovitostí na celkových daňových výnosech

2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 0%

10%

20%

30%

40%

Ostatní daňové inkaso

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Inkaso daně z nemovitostí

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

6.6 Podíl daně z nemovitostí na celkových majetkových daní v ČR Dalším významným faktem může být identifikace významnosti analyzované daně na celkových majetkových daní, které jsou v České republice vybírány. Mezi majetkové daně jsou pro tuto analýzu řazeny daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. Analýza je opět provedena z údajů získaných z portálu Finanční správy a v časovém horizontu 1993 – 2013.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

60

Obr. 9 Podíl daně z nemovitostí na majetkových daních v ČR v letech 1993 – 2013 (v mil. Kč) 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 0

5 000

10 000

15 000

Celkem majetkové daně

20 000

25 000

30 000

Daň z nemovitostí

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

Uvedený obrázek 9 zobrazuje podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu z majetkových daní v ČR za sledované období 1993 – 2013. Po celé sledované období tvoří daň z nemovitostí v průměru 30,69% podíl na celkovém inkasu z majetkových daní v ČR. Nejvyšší hodnota byla dosažena v roce 2013 (40,69 %), následována rokem 2010, kdy byl tento podíl ve výši 40,64 %. Příčinou vysoké hodnoty bylo s největší pravděpodobností dosaženo díky již zmiňovanému zvýšení některých sazeb daně na dvojnásobek. Třetí pomyslnou příčku drží rok 1993, kdy byla analyzovaná daň zavedena, podíl v tomto roce činil 40,14 %.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

61

Naopak nejnižší hodnoty byly zjištěny v letech 2004 a 2007, kdy podíl daně z nemovitostí tvořil pouze 23 % z celkových daňových výnosů majetkových daní. Podíváme-li se jak si na tom stojí ostatní majetkové daně, můžeme konstatovat, že v průměru za sledované období tvoří největší podíl daň z převodu nemovitostí s 34 %, následována daní silniční s 31 %, třetí místo zaujímá námi analyzovaná daň z nemovitostí s 30 %, předposlední se umístila daň darovací se 4 % a poslední místo drží daň dědická, jejíž podíl je pouze 1%. Obr. 10 Průměrná výše inkasa z majetkových daní v letech 1993 – 2013

Daň z nemovitostí 30 %

31 %

Daň z převodu nemovitostí Daň darovací

1% 4%

Daň dědická 34 %

Daň silniční

Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2014)

6.7 Výtěžnost daně z nemovitostí Tento ukazatel vypovídá o celkové úspěšnosti správců daní při jejich vybírání, kdy poměřuje hodnoty daňové povinnosti neboli hodnoty daní, které byly správcem daně předepsány k úhradě s hodnotami inkas, které byly daňovými poplatníky skutečně zaplaceny. Hodnoty nižší než 100 % signalizují horší platební morálku daňových subjektů, zatímco hodnota převyšující tuto hranici značí situaci, kdy dochází k úhradám nedoplatků z předcházejících období. Průměrná výtěžnost daně z nemovitostí činí 100,6 %. Nejvyšší výtěžnost byla zaznamenána v roce 1995 ve výši 122,2 %, nejnižší pak v roce 1999 s hodnotou 95,4 %.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

Tab. 11

62

Výtěžnost daně z nemovitostí v ČR (v %)

Výtěžnost daně z nemovitostí v letech 1993 - 2012 Inkaso (mil. Kč) Daňová povinnost (mil. Kč)

Výtěžnost (v %) Inkaso (mil. Kč) Daňová povinnost (mil. Kč)

Výtěžnost (v %)

Inkaso (mil. Kč) Daňová povinnost (mil. Kč)

Výtěžnost (v %)

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

3 434

3 658

3 778

3 991

3 938

4 138

4 271

x

x

3 092

4 100

4 098

4 336

4 477

x

x

122,2

97,3

96,1

95,4

95,4

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

4 469

4 535

4 576

4 840

4 948

4 987

5 017

4475

4 604

4 640

4 841

4 864

4 917

4 978

99,8

98,5

98,6

99,9

101,7

101,4

100,8

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

5 123

5 195

6 361

8 747

8 568

9 541

x

5 023

5 104

6 318

8 671

8 676

9 576

x

102

101,8

100,7

100,9

98,8

99,63

x

Pozn.: Data za období 1993, 1994 a 2013 nebyly na portálu Finanční správy zveřejněny. Zdroj: Vlastní práce, Finanční správa (2013a, 2014)

6.8 Měření efektivnosti daně z nemovitostí Problematika efektivnosti majetkových daní je dlouhodobě diskutované téma, kdy mnoho odborníků dochází k závěru, že administrativní náklady jsou neúměrně vysoké vůči jejich daňovému inkasu. Proto je následující část zaměřena na vyčíslení procentuálního podílu administrativních nákladů, jenž daň z nemovitostí vyvolává ku celkovému inkasu daně z nemovitostí. K vyhodnocení efektivnosti daně z nemovitostí bude využita metoda přepočteného pracovníka, která vychází z rozdělení pracovníků dle náplně jejich činnosti a následné konstrukci přepočtového koeficientu, jehož lze dále využít k rozdělení celkových nákladů organizace. Kompletní metodický postup je vymezený v metodice diplomové práce. Podkladové údaje, které jsou využity v následující části práce, byly převzaty z interních materiálů o přepočtených pracovnících z Generálního finančního ředitelství, a to v letech 2007 až 2012. Dále pak byly získány z výročních zpráv a doplňkových informací o činnosti daňové správy ČR v jednotlivých letech. V úvodu samotného vyhodnocování efektivnosti daně z nemovitostí bylo nutné pracovníky rozdělit do následujících podskupin:
počet pracovníků podílejících se na výběru jednotlivých druhů daní,
počet pracovníků podílejících se na nedaňových činnostech,
počet režijních pracovníků podílejících se na daňových činnostech,

Analýza daně z nemovitostí v České republice




63

počet režijních pracovníků zbylých (nerozlišených).

Na základě tohoto rozdělení získáváme tabulku 12, která zobrazuje počty pracovníků v závislosti na rozdělení podle jednotlivých činností. Tab. 12

Rozdělení počtu pracovníků územních finančních orgánů 2007

2008

2009

2010

2011

2012

∑ DEdpfo až DEdpn

5 107,49

5 121,95

5 073,15

4 857,25

4 708,89

4 740,01

DEnc

2 128,59

2 075,70

2 065,14

1 964,31

1 984,22

2 001,21

IEdc

5 899,09

5 591,09

5 601,15

5 302,02

5 216,48

4 695,65

IEzb

2 406,89

2 609,06

2 611,92

2 588,45

2 713,29

3 284,89

Celkem

15 542,05

15 397,80

15 351,36

14 712,03

14 622,88

14 721,75

Zdroj: Vlastní práce z interních materiálů Generálního finančního ředitelství ČR

Poněvadž je předmětem diplomové práce daň z nemovitostí, podíváme se blíže na vývoj počtu pracovníků, kteří se podílejí na její správě. Po pohledu do tabulky 13 zjišťujeme, že v analyzovaném období nejsou zřejmé žádné extrémní výkyvy v počtech pracovníků. Maximální hodnoty bylo dosaženo v roce 2007, naopak nejméně pracovníků se podílelo na správě daně v roce 2011. Průměrná hodnota za sledované období pak činí 671,02 pracovníků. Tab. 13

Počet pracovníků podílejících se na správě daně z nemovitostí

DEdn

2007

2008

2009

2010

2011

2012

698,96

675,65

680,67

660,76

652,10

657,99

Zdroj: Vlastní práce z interních materiálů Generálního finančního ředitelství ČR

Pro přepočet nákladů, jenž připadají na daň z nemovitosti, byl vypočten koeficient K3dn, jehož hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce 14. Uvedený koeficient bude dále využit ke kvantifikaci absolutních administrativních nákladů připadajících na daň z nemovitostí, které dále využijeme ke stanovení celkové efektivnosti výběru daně z nemovitostí. Tab. 14

Koeficient pro výpočet výdajů územních finančních orgánů

K3dn

2007

2008

2009

2010

2011

2012

0,1147

0,1105

0,1124

0,1140

0,1154

0,1133

Zdroj: Vlastní práce z interních materiálů Generálního finančního ředitelství ČR

Analýza daně z nemovitostí v České republice

64

Prostřednictvím koeficientu K3dn a znalosti běžných a kapitálových výdajů ve sledovaném období, budeme schopni stanovit absolutní hodnotu administrativních nákladů na daň z nemovitostí. Hodnoty běžných (neinvestičních) a kapitálových (investičních) výdajů byly zjištěny z výročních zpráv Finanční správy ČR a jsou uvedeny v následující tabulce: Tab. 15 Vývoj běžných a kapitálových výdajů ÚFO v letech 2007 až 2012 (v tis. Kč)

Kapitálové výdaje (v tis. Kč) Běžné výdaje (v tis. Kč)

2007

2008

2009

2010

2011

2012

335 421

488 791

250 757

200 359

786 792

1 078 486

7 300 002 7 440 034 7 732 931 7 223 784 7 185 229 7 256 847

Zdroj: Vlastní práce dle Finanční správa, Výroční zpráva 2007 – 2012

Prostřednictvím vzorce 9, jenž je uveden v metodice práce, zjistíme absolutní výši administrativních přímých nákladů, které připadají na výběr daně z nemovitostí. Využijeme-li následně i vzorec 10, zjistíme procentuální podíl administrativních nákladů na daňovém inkasu daně z nemovitostí. Uvedené skutečnosti zobrazuje následující tabulka 16. Tab. 16 Podíl administrativních nákladů k inkasu daně z nemovitostí – výsledná hodnota měření efektivity jejího výběru 2007

2008

2009

2010

2011

2012

TCdn (v mil. Kč)

875

876

897

846

920

944

TRdn (v mil. Kč)

5123

5195

6361

8747

8568

9541

ACdn (v %)

17,09

16,87

14,11

9,68

10,74

9,90

Zdroj: Vlastní práce na základě tabulek 21-24

Porovnáme-li výsledky efektivnosti daně z nemovitostí, jenž jsou uvedeny v tabulce 16, s průměrnou hodnotou efektivnosti výběru daně, která dle výstupu Expertní skupiny (MFČR, 2006) činí pouze 2 %, zjišťujeme, že kritika majetkových daní je oprávněná. Průměrná hodnota podílu administrativních nákladů na daňovém inkasu u daně z nemovitostí ve sledovaném období činí 13,06 %, což je hodnota, která výrazně převyšuje 2 %. Přistoupíme-li k hodnocení podílu administrativních nákladů ku daňovému inkasu, zjišťujeme, že v prvních dvou analyzovaných letech se průměrná hodnota příliš neliší a pohybuje se kolem 17 %. V dalších letech však dochází k jejímu postupnému poklesu, což bylo způsobeno postupným navyšováním daňového inkasa daně z nemovitostí, které bylo především zapříčiněno legislativními změnami. S účinností od 1. ledna 2009 je zrušeno osvobození od daně u některých domů a staveb, téhož roku začínají obce

Analýza daně z nemovitostí v České republice

65

uplatňovat místní koeficient. Ještě výraznější změny při hodnocení efektivnosti daně z nemovitostí byly zjištěny v následujícím roce, kdy díky novele zákona zvyšující základní sazby na dvojnásobek, dochází k poklesu administrativních nákladů o 4,43 procentních bodů (tj. snížení o 31 %). Mírný nárůst podílu o 1,06 procentního bodu byl v roce 2011 způsoben meziročním poklesem inkasa daně z nemovitostí, jenž byl zapříčiněn nárůstem nedoplatků či dodatečným snižováním daňové povinnosti. V roce 2012 dochází k opětovnému nárůstu daňového inkasa, což způsobuje opětovné snížení podílu administrativních nákladů. I s hodnotou 9,90 % však daň z nemovitostí stále patří mezi ty daně, které způsobují významnější administrativní náklady. Získané hodnoty byly porovnávány s průměrnou hodnotou 2 %, jenž byla uvedena v roce 2006 expertní skupinou. Je však vhodné podotknout, že v dokumentu není uvedena metodika stanovování této hodnoty, proto nelze tuto hodnotu považovat za jedinou správnou. A proto je nutné nahlédnout i do jiných studií zabývajících se problematikou efektivnosti daní. Takovou studií může být studie Prušvice, který v roce 2006 analyzoval efektivnost výběru daní a pojistného vybíraného na území ČR. Jeho studie byla založena na využití stejného metodického aparátu, tedy metodiky přepočteného pracovníka, proto tyto hodnoty jsou vhodnější ke komparaci s vlastními výsledky. Nesmíme však opomíjet fakt, že metoda je založena na prvotním rozčlenění pracovníků do podskupin, které závisí na úsudku autora, proto se s vysokou pravděpodobností u obou hodnocení budou lišit. I přes tento fakt budou vlastní výsledky s hodnotami Prušvice konfrontovány. Hodnoty, které byly zjištěny pro daň z nemovitostí, nabývaly v roce 2004 hodnoty 17,83 %, v roce 2005 pak 18,21 % (Prušvic, 2006). Vlastní analyzované období bylo v letech 2007 až 2012, kdy na počátku tohoto období je patrný obdobný trend, kdy hodnota administrativních nákladů činila 17,09 %. Postupně, zejména díky legislativním změnám, docházelo k výraznému navýšení daňové inkasa, což zapříčinilo, že v roce 2012 činil podíl administrativních nákladů ku daňovému inkasu daně z nemovitostí „jen“ 9,90 %. I přes značné snížení je hodnota administrativních nákladů u daně z nemovitostí stále dost vysoká a určitě se nemůže srovnávat s hodnotami, kterých dosahuje daň spotřební či daň z příjmů právnických osob, které Prušvic (2006) považuje za nejefektivnější právě z tohoto pohledu. Na druhou stranu však nevytvářejí nadměrné neefektivnosti, jenž jsou patrné u převodových daní, a to zejména daň darovací či dědická, kdy především administrativní náklady dědické daně převyšují jejich daňové výnosy.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

66

V analyzovaném období činil průměrný podíl administrativních nákladů u jednotlivých druhů převodových daní následujících hodnot: daň dědická 82,57 %, daň darovací 53,67 % a daň z převodu nemovitostí 6,51 %. Možná i s přihlédnutím k vysoké neefektivnosti daní dědické a darovací, dochází s účinností od 1. ledna 2014 ke zrušení těchto daní, kdy jejich předměty daně se stávají předmětem daní z příjmů. Změnou prošla i daň z převodu nemovitostí, u které se změnil její název na daň z nabytí nemovitostí a je upravována vlastním legislativním předpisem, a to zákonem č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí.

6.9 Význam daně z nemovitostí v rozpočtech municipalit ČR v roce 2012 Následující část práce se věnuje vyhodnocení významnosti daně z nemovitostí z pohledu obce, jež je výhradním příjemcem inkasa této daně. Tato část je zaměřena na vyčíslení procentního podílu daně z nemovitostí na celkových daňových příjmech, resp. na absolutních příjmech obce, se kterými pak vedení obce může dále disponovat. Analýza bude provedena na datech, která byla získána z portálu „Rozpočet obce“, jenž zahrnuje celkem 6 241 obcí, kdy u každé jsou uvedeny následující údaje: celkové příjmy obce, celkové daňové příjmy obce a příjmy z daně z nemovitostí a výdaje dané obce. Tab. 17

Významnost daně z nemovitostí v rozpočtu municipalit v roce 2012 průměr

Podíl daně z nemovitostí na celkových daňových příjmech obcí Podíl daně z nemovitostí na celkových příjmech obcí

maximum minimum

13,53%

83,95%

0,04%

8,91%

72,67%

0,03%

Zdroj: Vlastní práce, ROZPOČET OBCE (2013)

Z tabulky 17 je zřejmé, že daň z nemovitostí tvořila v roce 2012 v průměru 13,53% podíl na celkových daňových příjmech municipálních jednotek. Podíváme-li se na podíl daně z nemovitostí na celkových příjmech obcí, zjišťujeme, že je tato hodnota nepatrně nižší, přesněji se jedná o cca 9% podíl. Nejvýznamnější podíl v příjmech byl identifikován u obce Vysoká (v okresu Havlíčkův Brod), kdy daň z nemovitostí tvořila 72,67% podíl na celkových příjmech obce. Další obce, jejichž podíl daně z nemovitostí na celkových příjmech obce přesáhl hodnotu 50 % jsou Dukovany (okr. Třebíč), Nošovice (okr. Frýdek Místek), Trnávka (okr. Pardubice), Volevčice (okr. Most), Vřesová (okr. Sokolov) a Žabeň (okr. Frýdek Místek). Naopak velmi malý význam daně z nemovitostí (situace, kdy podíl daně z nemovitostí na celkových příjmech byl menší než 1 %) byl identifikován u 31 municipálních

Analýza daně z nemovitostí v České republice

67

jednotek, nejnižší hodnota (0,03 %) pak byla zjištěna u obce Lazsko (okr. Příbram). Z provedené analýzy (zejména z průměrných hodnot) by se mohlo zdát, že daň z nemovitostí má jen nepatrný význam pro jednotlivé municipální jednotky, a proto byla provedena komparace příjmů a výdajů jednotlivých municipálních jednotek. Nejdříve byly porovnány příjmy a výdaje ve skutečné výši, tzn. kterých bylo dosaženo v roce 2012. Poté byla provedena úprava celkových příjmů municipalit při respektování předpokladu, že daň z nemovitostí neexistuje a netvoří tak příjmovou složku do rozpočtů municipálních jednotek. Úprava spočívala v očištění celkových příjmů obce o inkaso získané prostřednictvím daně z nemovitostí. Takto zjištěné příjmy byly pak porovnávány s výdaji jednotlivých obcí. Závislost municipalit na dani z nemovitostí byla vyhodnocena pomocí stavu rozpočtu, tedy zda je možné identifikovat schodek či přebytek místního rozpočtu. Nejdříve byla analýza zaměřena na současný stav, tedy v situaci, kdy je daň z nemovitostí v plné výši příjmem do rozpočtu municipalit. Bylo zjištěno, že 2 324 obcí má deficitní neboli schodkový rozpočet, tzn., že z celkového počtu obcí na území ČR bylo 37,24 % obcí zadlužených. Dále jsme přistoupili k druhé části testování, kdy inkaso daně z nemovitostí bylo odstraněno z příjmů měst a obcí. Poté bylo zjištěno, že by došlo k nárůstu o 1 205 municipálních jednotek, u kterých by byl identifikovatelný deficitní rozpočet. V případě neexistence daně z nemovitostí jako příjmu do rozpočtů municipalit, by se na území ČR nacházelo 3 529 zadlužených municipalit, což by představovalo 56,55 % všech obcí na našem území. Obr. 11 2012

Komparace celkových příjmů municipalit s výdaji (v mil. Kč) v roce

250 000 240 000 230 000 220 000 210 000 200 000 190 000 180 000 170 000 160 000 150 000 Celkové příjmy s DZN

Celkové výdaje

Zdroj: Vlastní práce, ROZPOČET OBCE (2013)

Celkové příjmy bez DZN

Analýza daně z nemovitostí v České republice

68

Uvedené skutečnosti jsou zobrazeny i na obrázku 11, na němž jsou zachyceny souhrnné příjmy municipalit ve 2 variantách – příjmy zahrnující inkaso daně z nemovitostí (Celkové příjmy s DZN) a pak příjmy v podobě bez této složky (Celkové příjmy bez DZN) v komparaci s celkovými výdaji u všech obcí na území ČR. Z obrázku je patrné, že souhrnné příjmy bez daně z nemovitostí nedosahují celkových výdajů a tvoří cca 98% podíl. Tato hodnota však nemá dostatečně vypovídající schopnost, poněvadž byla zjištěna z celkových příjmů a výdajů všech municipalit na území ČR. Proto je nutné analyzovat jednotlivé obce zvlášť, kdy pak zjišťujeme, že úroveň příjmů bez daně z nemovitostí je nedostatečně vysoká ve srovnání s výdaji daných municipalit u 3 529 jednotek. Tento počet odpovídá počtu měst a obcí, jejichž rozpočet by byl v případě neexistence daně z nemovitostí deficitní. Jedná se zejména malé municipální jednotky s průměrným počtem obyvatel 1 422. Municipální jednotky, které by byly schopny pokrýt své výdaje i bez příjmů z daně z nemovitostí, lze charakterizovat průměrným počtem obyvatel ve výši 2 015. Následující obrázek 12 zobrazuje situaci měst a obcí na území ČR v případě, že by daň z nemovitostí neexistovala a municipální jednotky by tak přišly o svůj příjem do místního rozpočtu. U 43 % jednotek by byly příjmy dostatečně vysoké a rozpočet obce by nadále zůstal přebytkový. Naopak v případě 57 % obcí by se jejich rozpočet stal deficitním. Obr. 12 Příjmy municipalit bez inkasa daně z nemovitostí v roce 2012

43 %

57 %

dostatečně vysoké

nedostatečně vysoké

Zdroj: Vlastní práce, ROZPOČET OBCE (2013)

Pro srovnání je uveden obrázek 13, jenž zobrazuje obdobnou situaci při zohlednění skutečnosti, že inkaso daně z nemovitostí je součástí rozpočtů municipálních jednotek. V této situaci se hodnoty obracejí a příjem 63 % municipalit je dostatečně vysoký, deficitní rozpočet je patrný pouze u 37 % jednotek.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

69

Obr. 13 Příjmy municipalit s inkasem daně z nemovitostí v roce 2012

37 %

63 %

dostatečně vysoké

nedostatečně vysoké

Zdroj: Vlastní práce, ROZPOČET OBCE (2013)

6.10 Analýza uplatňování místního koeficientu V návaznosti na legislativní úpravu, tedy na možnost obcí zavést závazně platnou obecní vyhláškou místní koeficient vyvstává otázka, zda existuje vztah mezi výší místního koeficientu a počtem obyvatelem obce. K tomu, aby mohla být tato otázka zodpovězena je nutné podrobit stanovování místního koeficientu statistické analýze se zaměřením na zjištění korelací mezi uvedenými veličinami. V úvodu analýzy je nutné stanovit výchozí hypotézu, která bude prostřednictvím statistické analýzy potvrzena, resp. zamítnuta. Jedná se tedy o následující hypotézu: „Počet obyvatel pozitivně koreluje s výší místního koeficientu.“ Z hypotézy vyplývá myšlenka, že s rostoucím počtem obyvatel, by se výše místního koeficientu měla zvyšovat. Z výše uvedeného již víme, že místní koeficient může nabývat hodnot 2, 3, 4 nebo 5 a že stanovení jeho výše je v plné kompetenci municipalit, jenž jej stanovují místně příslušnou vyhláškou. Vyhodnocení závislosti výše místního koeficientu na počtu obyvatel dané obce bude provedeno na vzorku 508 obcí. Jedná se o municipality, které se v roce 2013 pro uplatňování místního koeficientu rozhodly. Použijeme-li ekonometrický software Gretl, zjistíme, že hodnota korelačního koeficientu nabývá hodnoty -0,08599542, po zaokrouhlení a v absolutním vyjádření se jedná o hodnotu |0,086|, což dle tabulky 5 značí velmi slabou závislost mezi oběma veličinami. Na základě tohoto výsledku lze usoudit, že počet obyvatel nemá jakýkoliv vliv na výši místního koeficientu. Z uvedeného lze tvrdit, že výše místního koeficientu není ovlivněna počtem obyvatel obce, není však vyloučena existence jiných faktorů, které by výši místního koeficientu mohly ovlivnit.

Analýza daně z nemovitostí v České republice

70

Obr. 14 Závislost počtu obyvatel a výše místního koeficientu

Zdroj: Vlastní práce, Českého statistického úřadu (2013a, 2013b) v programu Gretl

Ke stejnému závěru dospějeme i v případě pohledu na obrázek 14, na kterém není patrná žádná lineární závislost mezi proměnnými. Z obrázku je zřejmý fakt, že nejnižší koeficient ve výši 2,0 (který je z pohledu počtu obyvatel zaveden velmi různorodě. Koeficient můžeme nalézt jak u obcí s malým počtem obyvatel, tak i u obcí s počtem velkým. Vyjdeme-li ze vstupních dat, tak zjistíme, že koeficient ve výši 2,0 je aplikován u větších municipálních jednotek, např. u měst Liberec, Pardubice, Most, Znojmo, Vsetín či Mladá Boleslav. Zajímavostí je fakt, že nejvyšší koeficient (ve výši 5,0) je aplikován u obcí s velmi malým počtem obyvatel, kde průměrná hodnota počtu obyvatel činí 1 260 osob. Při stanovování hypotézy byla však zohledněna jiná skutečnost, předpokladem pro hypotézu byl fakt, že obce s vyšším počtem obyvatel stanoví místní koeficient ve vyšších hodnotách. Tento názor lze podpořit myšlenkou, že obce s vyšším počtem obyvatel, jsou nuceny vynakládat vyšší výdaje na poskytování statků a služeb (týkající se zejména místní infrastruktury, osvětlení, veřejné ochrany, apod.). Předpoklad však nebyl naplněn, poněvadž nejvyšší koeficient je uplatňován pouze 17 municipalitami. Jednalo se mimo jiné o následující obce: Boží Dar, Dukovany, Temelín, Rouchovany, Čeladná či Trnávka. Z uvedených hodnot a interpretací, lze hypotézu o pozitivním vlivu počtu obyvatel na výši místního koeficientu zamítnout. Při stanovování výše místního koeficientu se tedy nevychází z počtu obyvatel obce, ale z jiných skutečností, kterými můžou být poloha obce, průmyslová či turistická atraktivnost municipality.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

71

7 Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU Široký (2010) uvádí, že přímé daně v Evropské unii lze obdobně jako v České republice členit na daně důchodové (osobní důchodová daň a daň ze zisku firem) a daně majetkové (daň z nemovitostí, převodové majetkové daně a daň silniční). Autor rovněž označuje majetkové daně v Evropské unii za velmi rozmanité, poněvadž vycházejí z národních tradic. Společným znakem pro pravidelně placenou daň z nemovitého majetku v ČR a EU je skutečnost, že její výnosy plynou do rozpočtů lokálních municipalit. Vlády těchto municipalit mají možnost ovlivnit konečnou výši daně, a to pomocí různých koeficientů. Tab. 18 Rozpočtové určení daní z nemovitostí v zemích EU Země Belgie Bulharsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko

Rozpočtové určení daně z nemovitostí regionální, místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet státní, místní, regionální rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet státní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet státní rozpočet

Maďarsko Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko

místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet místní rozpočet státní, místní rozpočet místní rozpočet

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

Země

Rozpočtové určení daně z nemovitostí

Slovinsko

místní rozpočet

Španělsko

místní rozpočet

Švédsko

státní, místní rozpočet

Velká Británie

místní rozpočet

72

Zdroj: Vlastní práce, European Commission (2013a)

V České republice je rozpočtové určení daní určeno zákonem č. 243/2000 Sb. Zákon o rozpočtovém určení daní, který stanovuje, že veškeré daňové výnosy plynoucí z daně z nemovitých věcí jsou příjmem pro obec, na jejímž území se předmět daně nachází. V rámci deskripce odborné domácí a zahraniční literatury bude proveden kompletní přehled o uplatňování pravidelně placené daně z nemovitého majetku v jednotlivých státech Evropské unie, kdy pozornost bude věnována zejména následujícím oblastem:
existence daně z nemovitostí v daňovém systému jednotlivé země,
vymezení poplatníka daně,
vymezení předmětu daně a výjimek,
konstrukce základu daně,
sazby daně,
významnost daně v daňovém systému z hlediska daňového inkasa.

7.1

Belgie

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku (Précompte immobilier) v jednom ze zakládajících států Evropské unie není uplatňována, najdeme zde však speciální daň – srážková daň z nemovitého majetku. Ta je stanovována procentem z ročního nájemného z nemovitého majetku, jenž je umístěn na území Belgie. Základem daně je tedy katastrální příjem z pronájmu dané nemovitosti, jenž je stanovován dle hodnoty platné v roce 1975, proto je nutné základ daně upravit koeficientem o inflaci. Ten nabýval v roce 2013 hodnoty 1,16813. Základní sazby daně jsou velmi různorodé, a to v závislosti na regionu, v němž je nemovitý majetek umístěn, např. 2,5 % vlámský region, 1,25 % valonský a bruselský region. Tyto sazby pak mohou municipality zvyšovat prostřednictvím municipálních či provinciálních přirážek. Daň je splatná jednorázově, a to do 2 měsíců od jejího vyměření (Široký,2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

73

7.2 Bulharsko Naopak v Bulharsku, jenž přistoupilo do Evropské unie až 1. ledna 2007, lze daň z nemovitostí v daňovém systému země nalézt. Opět platí skutečnost, že inkaso daně plyne do rozpočtů municipálních jednotek. Poplatníky daně z nemovitostí se stávají vlastníci pozemků a budov. Předmětem daně je nemovitý majetek (budovy a pozemky), jenž se nacházejí na území Bulharské republiky. Za předmět daně se mimo jiné nepovažují silnice, dálnice či obecní majetek, osvobození pak podléhají lesy a zemědělská půda. V případě, že je poplatníkem daně fyzická osoba, je základ daně stanovován z hodnoty majetku dle tabulek, jenž podléhají každoroční aktualizaci. Je-li poplatníkem právnická osoba, je za základ daně považována hodnota vyšší z hodnoty rozvahové a statutární daňové. Na rozdíl od základu daně, jenž je stanovován na centrální úrovni, jsou sazby daně určovány místními autoritami, které však musí respektovat limity, které jsou garantovány právním předpisem. Z tohoto důvodu se sazby daně pohybují v intervalu 0,01 – 0,45 % ze základu daně. Daň z nemovitostí je splatná jednorázově či ve 2 splátkách, kdy dřívější zaplacení je bonusem pro daňového poplatníka. Je-li daň z nemovitostí uhrazena jednorázově, a to do 30. dubna příslušného kalendářního roku, může si daňový poplatník uplatnit slevu na dani ve výši 5 %. Nastane-li situace, že poplatník (tedy vlastník nemovitosti) má v nemovitosti zároveň i bydliště, je možné uplatnit slevu na dani ve výši 50 % (Široký,2012; European Commission, 2013; Global Individual and Corporate Tax HandBook,2013; Ministry of Finance of the Republic of Bulharia, 2013).

7.3 Chorvatsko Chorvatsko se stalo členem Evropské unie až v červenci 2013. V chorvatském daňovém systému lze nalézt spoustu různorodých daní jako například daň z lodí, daň ze zábavy či daň z hazardních her. Z pohledu předmětu diplomové práce lze mezi majetkové daně zařadit daň uvalenou na prázdninové domky, na neobdělávanou zemědělskou půdu, na nezastavěný stavební pozemek či daň za užívání veřejných prostor.


Daň na prázdninové domky Poplatníky daně jsou fyzické a právnické osoby, které vlastní prázdninové domky. Základem daně je 1 m2 použitelného povrchu, jenž závisí na lokalitě, stáří a podmínkách infrastruktury. Sazba daně se pohybuje v intervalu 5 - 15 HRK/m2, její stanovení je v pravomoci municipální jednotky.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

74




Daň na neobdělávanou zemědělskou půdu Předmětem této daně je neobdělávaná půda, poplatníkem pak majitel nebo pronajímatel předmětu daně. Základem daně je 1 ha, Sazba daně se pak pohybuje v rozmezí 0 – 1 000 HRK/ha.




Daň na nepoužívané obchodní nemovité věci Poplatníky daně se stávají fyzické či právnické osoby, které vlastní nepoužívané obchodní nemovité věci, a to po dobu 1 roku. Základem daně je 1 m2 obchodních nemovitých věcí. Sazba daně se stejně jako u daně na prázdninové domky pohybuje v intervalu 5 – 15 HRK/m2.




Daň na nezastavěný stavební pozemek Poplatníkem daně se stává fyzická či právnická osoba, jenž je majitelem nezastavěného stavebního pozemku. Za základ daně je považován 1 m2 stavebního pozemku, sazba daně se pak nachází v intervalu 1 – 5 HRK/m2.




Daň za užívání veřejných prostor Poplatníkem daně se stává subjekt (fyzická či právnická osoba), jenž užívá veřejné prostory. Základem daně je velikost užívaného veřejného prostoru, určení sazby daně je v pravomoci municipální jednotky (Široký, 2012; GLOBAL PROPERTY GUIDE-Croatia, 2014; Ministry of Finance, 2014; Katalog účetních–Daňový systém Chorvatska, 2014).

7.4 Dánsko Daň z nemovitostí v Dánsku, jež je členem Evropské unie již od roku 1973, nabývá dvou podob. Prvním typem je národní daň z nemovitostí, druhým pak municipální daň z nemovitostí, jenž je uvalena na budovy, které jsou používány jako kanceláře, hotely, závody, dílny či k jiným podnikatelským aktivitám. Národní daň z nemovitostí Předmětem národní daně z nemovitostí jsou nemovitosti umístěné na území Dánska, kdy základem daně je nižší hodnota z následujících:
odhadovaná hodnota k 1. lednu běžného zdaňovacího období,
105 % z odhadované hodnoty k 1. lednu 2001,
odhadnutá hodnota k 1. lednu 2002. Základní sazba daně je ve výši 1 % ze základu daně do 3 040 000 DKK, a 3 % na hodnotu převyšující tuto částku. Nabyl-li vlastní majetek před 1. červencem 1998, sazby jsou sníženy na 0,8 %, resp. 2,8 %. Municipální daň z nemovitostí Poplatníkem daně z nemovitostí je vlastník nemovitosti, kdy základem daně je hodnota nemovitosti. Sazby daně z nemovitostí se pohybují v intervalu 1,6 – 3,4 %, a to v závislosti na lokalitě, kde je nemovitost umístěna. Od municipální daně

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

75

z nemovitostí jsou osvobozeny mimo jiné veřejné ulice, silnice, hřbitovy, velvyslanectví a konzuláty cizích států. Daň z nemovitostí je splatná ve dvou či více splátkách, a to vždy v závislosti na rozhodnutí dané municipality (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Denmark, 2014).

7.5 Estonsko Estonsko je členskou zemí Evropské unie od května roku 2004. Daň z nemovitostí (v národním jazyku označována jako Maamaks) je municipální daní, kdy roční inkaso daně z nemovitostí plyne do rozpočtů municipálních jednotek. Předmětem daně jsou jako v ostatním případech všechny pozemky nacházející se na území Estonska. Existuje však několik výjimek, mezi které například patří pozemky přírodních rezervací, pozemky diplomatických, konzulárních misí či pozemky na nichž se nacházejí hřbitovy a kostely, které za předmět daně z nemovitostí nejsou považovány. Speciální typ osvobození od daně z nemovitostí se týká osob důchodového věku, splní-li následující podmínky: nemovitost musí být využívána k vlastnímu bydlení a nesmí být pronajímána. S účinností od 1. ledna 2013 jsou taktéž osvobozeny pozemky pod a kolem obytných budov, jsou-li splněny podmínky dané příslušnou legislativou. Základem daně je hodnota pozemku, jenž vychází z oceňovacích předpisů a z informací, které jsou poskytovány místní územní samosprávou při zohlednění polohy zdaňované nemovitosti. Poplatníkem daně z nemovitostí jsou vlastníci nebo uživatelé pozemků. Rozhodným datem, ke kterému se určuje výsledná daňová povinnost, je 1. leden příslušného kalendářního roku. Sazba daně je stanovována příslušnými municipálními jednotkami a pohybuje se v rozmezí 0,1 - 2,5 % ze základu daně. V pravomoci municipálních jednotek je však i modifikace konečné daňové povinnosti, tzn. snižování, resp. zvyšování v závislosti na hodnotových zónách pozemků. U pozemků, jenž nejsou plně využívány pro ekonomické aktivity, může být daňová sazba snížena na 50 % obecně stanovené sazby. Splatnost daně závisí na výši daňové povinnosti, je-li výše daňové povinnosti do 64 EUR v daném samosprávním celku, musí být uhrazena do 31. března příslušného zdaňovacího období. Přesáhne-li tuto hranici, poplatník je pak povinen uhradit nejméně jednu polovinu (avšak ne méně než 64 EUR) do 31. března a druhou polovinu pak do 1. října zdaňovacího období. Správce daně vydá platební výměr nejpozději do 15. února. V případě, že je výše daňové povinnosti nižší než 5 EUR, správce daně platební výměr nevydává (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; MINISTRY of FINANCE of the REPUBLIC of ESTONIA, 2013).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

76

7.6 Finsko V daňovém systému Finské republiky, jež je součástí Evropské unie od roku 1995, lze nalézt velké množství daní či poplatků, což činí daňový systém značně komplikovaným, často i nepřehledným. Z pohledu majetkových daní nás nejvíce zajímá daň z nemovitostí, která byla do daňového systému Finska implementována v roce 1993, kdy nahradila dosavadní daně, jako například daň z pozemku. Předmětem daně z nemovitostí je všechen nemovitý majetek, který je umístěný na území Finska, a to bez ohledu na jeho využití. Od daně je osvobozena půda využívaná v zemědělství či lesnictví, veřejná prostranství jako hřbitovy či silnice. Výsledná daňová povinnost je určena jako součin zdanitelné hodnoty s příslušnou sazbou daně. Zdanitelná hodnotou je určena legislativně, a to zákonem o oceňování majetku v oblasti daní. Příjemcem inkasa této daně jsou municipality, které mají taktéž právo stanovovat aktuální sazby daně. Existují zde však 2 kategorie sazeb daně z nemovitostí, a to obecná sazba pro pozemky a budovy a sazba daně uplatňována v případě obytných budov. Obecná sazba daně se pohybuje v intervalu 0,6 až 1,35 %, zatímco sazba pro obytné budovy leží v rozmezí 0,32 až 0,75 %. Sazbě daně ve výši 1 až 3 % podléhají nezastavěné stavební pozemky. V případě, že jsou pozemky a budovy využívány neziskovými organizacemi, může být sazba daně snížena. Naopak pokud se jedná o nemovitosti, jež jsou využívány jako „second residences“ neboli rekreační objekty, je v pravomoci municipální jednotky sazbu daně u těchto nemovitostí zvýšit. Maximální navýšení činí 0,6 procentních bodů vůči sazbě, jež je aplikována u nemovitostí sloužící k primárnímu bydlení. Poplatníkem daně z nemovitostí je osoba, která vlastní nemovitý majetek k 1. lednu příslušného kalendářního roku. Nepřevýší-li daňová povinnost 170 EUR, je daň splatná jednorázově, v opačném případě pak ve 2 splátkách (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; Vlasák, 2010; Ministry of Finance – Finnland, 2014).

7.7 Francie Ve Francii lze nalézt 2 druhy daně z nemovitostí, kdy první z nich je daň z pozemků, druhou pak daň z budov. Obě mohou být uvaleny kumulativně v případě, kdy vlastník bydlí ve svém domě. Daň z nemovitostí je místní daní, které podléhají všechny nemovitosti, jež jsou vlastněny daňovými poplatníky k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. Předmětem daně z budov jsou budovy nacházející se na území Francouzské republiky. Daň je povinen uhradit vlastník nebo uživatel budovy, která se nachází na území Francie. Samotná výše daňové povinnosti je stanována z katastrální

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

77

hodnoty nájemného platného k 1. lednu 1980, poněvadž se jedná o historickou hodnotu, je ji nutné přizpůsobit současným podmínkám. Proto vláda stanovuje vyrovnávací koeficient, pomocí kterého se upraví katastrální hodnota tak, aby poskytovala relevantní informace. Základem daně u pozemků je katastrální hodnota pozemku v ocenění platném 1. ledna 1980, která je následně opět upravována prostřednictvím vyrovnávacího koeficientu. Představitelé municipálních jednotek mají možnost zvýšit sazbu daně u pozemků v případě, že se jedná o stavební pozemek, mají však i pravomoc rozhodnout o pozemcích, na něž se bude vztahovat osvobození od daně. U obou typů daně z nemovitostí je povinností municipálních jednotek určit výši daňových sazeb, které vycházejí z jejich potřeb. Kromě uvedené majetkové daně můžeme ve Francii nalézt i daň z čistého bohatství, kterou jsou povinny platit fyzické osoby – tj. rezidenti, a to ze svého ročního čistého bohatství, které je v jejich vlastnictví k 1. lednu zdaňovacího období. Základ daně se stanovuje jako rozdíl mezi tržní hodnotou aktiv a hodnotou závazků (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; French-Property.com, 2014).

7.8 Irsko Předmětem daně z nemovitostí jsou v Irsku nemovitosti, které jsou využívány pro nebytové účely (např. továrny, obchody a jakékoliv pozemky sloužící jiným účelům než pro zemědělství, zahradnictví, lesnictví či sport). Předmětem této daně z nemovitostí v Irsku nejsou nemovitosti sloužící k bydlení. Poplatníky jsou subjekty, jenž jsou uživateli či nájemci těchto skupin nemovitostí. Inkaso daně z nemovitostí se stává doplňkovým zdrojem do rozpočtů municipálních jednotek, na jejichž území se předmět daně nachází. Základem daně je hodnota nemovitosti, která je stanovována každoročně komisaři, kteří určí hodnoty pro nemovitosti na celém území Irska. Sazby daně jsou každoročně stanovovány představiteli municipálních jednotek. Konečná výše daňové povinnosti je splatná ve 2 splátkách, řádně uhrazená daň z nemovitostí se stává daňově uznatelným výdajem pro potřeby daně z příjmů. Od července 2013 existuje v Irsku i místní majetková daň (Local Property Tax = LPT), která nahradila poplatek z rezidenčních nemovitostí a poplatek z domácností, který se stal součástí této daně. Poplatníky daně jsou vlastníci obytných nemovitostí, které se nacházejí na území Irska. Daňový základ je odvozován od tržní hodnoty nemovitosti, která byla platná 1. května 2013. Tento způsob stanovování základu je platný do konce roku 2016, poté bude stanovena nová metodika pro jeho určení. Sazba daně nabývá následujících hodnot:

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU





78

u nemovitostí, jejíž tržní hodnota činí maximálně 1 000 000 EUR, je sazba daně ve výši 0,18 %, u nemovitostí s tržní hodnotou nad 1 000 000 EUR platí následující: 0,18 % z 1 000 000 EUR a 0,25 % z částky převyšující 1 000 000 EUR

(Široký,2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Ireland, 2014; Irish Tax Institute, 2014).

7.9 Itálie Předmětem daně z nemovitostí (Imposta municipal unica - IMU) jsou nemovitosti (pozemky a stavby) nacházející se na území Itálie. Tato daň nahradila v roce 2012 původní daň z nemovitostí (ICI – Imposta Comunale sugli immobili). Poplatníkem daně je vlastník nemovitosti, a to bez ohledu na místo jeho trvalého bydliště. Od daně z nemovitostí jsou mimo jiné osvobozeny budovy patřící státu, obcím či nemovitosti sloužící k poskytování zdravotnickým či náboženským činností. Základem daně je katastrální hodnota nemovitosti, která je upravována multiplikátorem. Jeho výše je určována v závislosti na tržní ceně nemovitosti, což přispívá k vyšší daňové spravedlnosti. Sazby daně z nemovitostí jsou v pravomoci municipálních jednotek a jejich výše se odvíjí od typu nemovitostí. V případě, že se jedná o nemovitost sloužící jako hlavní bydliště je sazba 0,4 %, pro ostatní nemovitosti je sazba stanovena ve výši 0,76 %. Zástupci municipálních jednotek však mohou rozhodnout o modifikaci daňové sazby, a to o jejím zvýšení či snížení v maximální výši o 0,3 %. Daň z nemovitostí je splatná ve dvou stejných splátkách, kdy první musí být hrazena do 16. června, druhá pak do 16. prosince daného zdaňovacího období (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; Vlasák, 2010; INVITALIA - Italy’s Tax System, 2014).

7.10 Kypr V tomto ostrovním státě lze z majetkových daní nalézt jen daň z nemovitostí, poněvadž převodové majetkové daně zde vybírány nejsou. Předmětem daně z nemovitostí je nemovitý majetek, který je umístěn na území Kypru. Předmětem daně z nemovitostí pak nejsou nemovitosti sloužící subjektům jako jsou školy, nemocnice či budovy využívané neziskovými organizacemi. Poplatníky daně z nemovitostí se stávají všechny fyzické a právnické osoby, které jsou vlastníky nemovitostí na území Kypru k 1. lednu daného kalendářního roku. Základ daně je stanovován dle odhadované tržní hodnoty majetku, která byla platná k 1. lednu 1980.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

79

Do 1. ledna 2012 byla sazba daně stanovována následujícím způsobem – nulová sazba daně byla aplikována pro majetek do hodnoty 170 860 EUR, na majetek vyšší hodnoty byla použita progresivní daňová sazba, a to až do výše 0,4 % z majetku hodnoty převyšující částku 854 300 EUR. Od 1. ledna 2012 došlo ke změnám v daňových sazbách, v roce 2013 nabývaly následujících hodnot, a to vzhledem k hodnotě nemovitého majetku:










1 až 12 500 EUR 12 501 – 40 000 EUR 40 001 až 120 000 EUR 120 001 až 170 000 EUR 170 001 až 300 000 EUR 300 001 až 500 000 EUR 500 001 až 800 000 EUR 800 001 až 3 000 000 EUR nad 3 000 000 EUR

0% 0,6 % 0,8 % 0,9 % 1,1 % 1,3 % 1,5 % 1,7 % 1,9 %

Daň je splatná do 30. září daného zdaňovacího období. S účinností od 1. ledna 2013 platí, že v případě nezaplacení daně do uvedeného termínu, je výsledná daňová povinnost navýšena o 10 %. Naopak, je-li daň uhrazena do 31. srpna příslušného zdaňovacího období, je daňovému poplatníkovi poskytnuta sleva ve výši 10 %. Uhrazená daň z nemovitostí není zohledňována při výpočtu daňové povinnosti u důchodových daní (Široký,2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Cyprus, 2014; Delloitte – Cyprus Tax News, 2013).

7.11 Litva V Litvě lze z majetkových daní najít tři základní typy daní, a to daň z nemovitého majetku, daň pozemkovou, daň dědickou a darovací. V návaznosti na předmět diplomové práce bude pozornost především věnována prvním dvěma zmiňovaným daním. První z nich je daň z nemovitého majetku, jenž je uvalována na vlastníky nemovitostí, které jsou umístěny na území Litevské republiky. Základem daně je průměrná tržní hodnota nemovitého majetku, která je stanovována na základě speciálních pravidel, které zohledňují lokalitu a účel využití nemovitostí. Výsledná daňová povinnost je stanovována procentem ze základu daně. Roční daňová sazba pak leží v intervalu 0,3 – 3 % ze základu daně. Daň z nemovitého majetku je splatná do 1. února následujícího kalendářního roku. Druhým typem daně je daň pozemková, jenž je uvalena na veškeré pozemky (s výjimkou silnic, lesních pozemků či pozemků ve vlastnictví diplomatických a konzulárních misí) nacházející se v Litvě. Poplatníkem daně je majitel soukromého pozemku. Základem daně je tržní hodnota pozemku. Roční fixní sazba

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

80

byla v roce 2012 ve výši 1,5 % ze základu daně, jež byla stanovena na centrální úrovni. S účinností od 1. ledna 2013 je roční sazba daně stanovována municipálními jednotkami, které musí respektovat její minimální a maximální výši, jež je determinována následujícím intervalem 0,01 - 4 %. Přiznání k pozemkové dani musí být podáno do 1. listopadu, samotná platba daně musí být provedena do 15. listopadu daného kalendářního roku. Inkaso z obou typů daní je příjmem municipální jednotky, na jejichž teritoriu se nemovitost, resp. pozemek nachází. Tyto jednotky mají pravomoc ovlivňovat výši daňové sazby, tzn. lze je zvýšit, resp. snížit až o polovinu (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual and Corporate Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Lithuania, 2014; STATE TAX INSPECTORATE, 2014).

7.12 Lotyšsko Předmětem daně z nemovitostí v lotyšské republice jsou nemovitosti – pozemky, budovy a stavby, které jsou zapsány v národním katastru nemovitostí a jenž se nacházejí na území Lotyšska. S účinností od 1. ledna 2010 se předmětem daně stávají i obytné domy a byty. Od daně z nemovitostí jsou například osvobozeny: nemovitosti, jenž jsou využívány zejména pro zemědělskou produkci nebo budovy sloužící pro poskytování vzdělávacích, zdravotních, sociálních či kulturních služeb. Základ daně je stanovován dle katastrální hodnoty nemovitosti, která by měla vycházet z tržní ceny nemovitosti. Poplatníky daně z nemovitostí se stávají subjekty, v jejichž vlastnictví se předmět daně nachází, či jsou-li uživateli předmětu daně. Inkaso daně z nemovitostí je v plné výši příjmem municipálních jednotek, které mají oprávnění ovlivňovat konečnou výši daně, a to například snížením daňové povinnosti až o 90 % v závislosti na zařazení poplatníka do určité skupiny. S účinností od 1. ledna 2013 je možné u rodin s třemi a více neplnoletými dětmi výslednou daňovou povinnost snížit o 50 %, ne však o více než 300 LVL. Určování sazeb daně je od stejného roku v pravomoci municipálních jednotek, které výslednou sazbu určují z intervalu 0,2 – 3 %. Výsledná sazba musí být uveřejněna závazně platnou vyhláškou do 1. listopadu, nestane-li se tak je použita fixní sazba ve výši 1,5 % ze základu daně. Sazba daně u obytných budov a bytů je progresivní, tzn. je stanovována na základě hodnoty nemovitosti. Je-li tato hodnota do 40 000 LVL je uplatňována sazba ve výši 0,2 %, v případě hodnoty mezi 40 001 a 75 000 LVL je použita 0,4% sazba, a pro hodnotu nemovitosti převyšující 75 000 LVL pak 0,6 %. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, kdy daň je splatná ve 4 splátkách, vždy jednou za čtvrtletí (do 31. března, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu), výše takto

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

81

placené daně odpovídá výši ¼ celkové daňové povinnosti, avšak je tu i možnost jednorázové platby. V případě, že je nemovitost využívána k podnikatelským aktivitám, je uhrazená daň z nemovitostí odčitatelnou položkou u daní z příjmů (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Latvia, 2014; Ministry of Finance – Republic of Latvia, 2014; LIAA – Taxation, 2014).

7.13 Lucembursko V daňovém systému Lucemburska můžeme nalézt místní daň z nemovitostí, která je vybírána od vlastníků nemovitého majetku. Předmětem daně je nemovitý majetek, který je využíván ke komerčním účelům či je z něj pobírán příjem v podobě nájemného. Základem daně je odhadovaná hodnota, jež se stanovuje na základě oceňovacích předpisů. Základní sazby daně z nemovitostí u podnikových budov či nezastavěných pozemků nabývají hodnot z intervalu 0,7 – 1 %, kdy se nejedná o konečnou sazbu daně. V pravomoci municipálních jednotek je stanovit municipální koeficient, jímž se základní sazba daně následně násobí. Tento koeficient může nabývat hodnot mezi 120 až 1000 %, a to v závislosti na rozhodnutí municipální jednotky. Výše základní sazby daně i municipálního koeficientu závisí na klasifikaci nemovitosti, a to dle její velikosti, stáří či použití (Široký, 2012; Global Individual and Corporate Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Luxembourg, 2014; Deloitte – Luxembourg, 2013).

7.14 Maďarsko Daň z nemovitostí nabývá v Maďarsku 2 podob, kterými jsou daň z budov a daň z pozemků. Subjektem, který je povinen uhradit daň, je vlastník nemovitého majetku, který se nachází na území Maďarska. Daň z budov Daň z budov je v pravomoci místních vlád, které také stanovují sazby a základ daně při zohlednění umístění budovy. Poplatníky daně jsou majitelé budovy k 1. dni daného kalendářního roku. V případě, že existuje více vlastníků, dělí se výsledná daňová povinnost dle jejich vlastnického podílu. Základ daně může být stanovován 2 způsoby, jeho stanovení vždy závisí na rozhodnutí představitelů dané municipální jednotky. Prvním způsobem je stanovení základu daně dle čisté podlahové plochy budovy, která je vyjádřena v m2. Druhou možností je určení základu daně dle upravené tržní hodnoty nemovitosti, jež odpovídá 50 % z tržní hodnoty budovy, která je stanovována dle zvláštních právních předpisů. Sazby daně jsou tedy určovány municipálními jednotkami při respektování maximálních limitů, jenž jsou dané centrální legislativou. Ta říká, že maximální

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

82

sazba daně na 1 m2 činí 1 100 HUF, či maximálně 3,6 % z tržní hodnoty budovy. Daň je splatná ve 2 splátkách, a to k 15. dni měsíce března, resp. září. Daň z pozemků I v případě daně z pozemků existují určité limity, které musí být municipálními jednotkami respektovány při určování sazeb daně. Těmi jsou 200 HUF za 1 m2 pozemku, či 3 % z odhadované tržní hodnoty pozemku (Široký,2012; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Hungary, 2014).

7.15 Malta Malta je členskou zemí Evropské unie, kde daň z nemovitostí, stejně jako daň z čistého bohatství či daň dědická a darovací, není zavedena (Široký, 2012).

7.16 Německo Předmětem daně z nemovitostí (Grundsteuer) je v Německu veškerý nemovitý majetek nacházející se na území Německa. Poplatníkem daně je vlastník nebo nájemce nemovitosti. Daňový základ vychází ze standardní hodnoty nemovitostí, která byla platná v roce 1964, což způsobuje to, že takto oceněné nemovitosti nabývají často mnohem nižších hodnot než je jejich skutečná tržní hodnota. Velikost sazby daně závisí na typu nemovitého majetku, který je rozdělen do 2 kategorií - daň z nemovitostí typu A a B. Výsledná daňová sazba je tvořena základní federální sazbou, která je stanovena ve výši 0,35 % s její následnou úpravou tzv. municipálním koeficientem, který může nabývat hodnot z intervalu 280 až 810 %, kdy se průměrná daňová sazba pohybuje v rozmezí 0,98 až 2,84 %. Municipální koeficient je stanovován územní samosprávou municipální jednotky. Výsledná daňová povinnost pak závisí na mnoha dalších faktorech, kterými mohou být velikost, lokalita či účel využití dané nemovitosti. Daň je splatná ve 4 čtvrtletních splátkách vždy k 15. dni měsíce února, května, srpna a listopadu. Jedná-li se o nemovitost využívanou k podnikání či z ní daňový poplatník pobírá příjmy z pronájmu, je možno její úhradu považovat za odčitatelnou položku u daně z příjmů (Široký, 2012; Global Individual Tax HandBook, 2013; European Commission, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Germany, 2014; Germany TRADE&INVEST, 2014).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

83

7.17 Nizozemsko Daň z nemovitostí se i v Nizozemí řadí mezi majetkové daně, jejichž výše je determinována příslušnými municipálními jednotkami. Předmětem daně se stává nemovitý majetek nacházející se na území Nizozemského království. Daň z nemovitostí se skládá ze 2 částí, kdy první část daně je hrazena vlastníky, druhá pak uživateli (nájemci), což činí administrativu daně značně složitou. V případě, že se jedná pouze o jednu a tutéž osobu, nese tato osoba daň v plné výši. Základem daně z nemovitostí je tržní hodnota nemovitosti, která je stanovována tzv. veřejným oceněním (tzv. WOZ-waarde) k 1. lednu, a která je platná po dobu jednoho roku. Stanovení hodnoty nemovitosti je každoroční povinností jednotlivých municipálních jednotek. Jejich další odpovědnost spočívá ve stanovování výše daňových sazeb, které jsou pak na území celého Nizozemka velmi různorodé. Každá municipální jednotka tak stanoví vlastní sazby daně, které jsou pak aktualizovány každé 4 roky. Sazby daně se ve většině případů pohybují v intervalu 0,1 – 0,3 % z hodnoty majetku. Uhrazená daň z nemovitostí je daňově uznatelnou pro účely důchodových daní (Široký, 2012; Global Individual Tax HandBook, 2013; I amsterdam, 2014; PROPERTY TAX International – Dutch Property Tax, 2014; Rijksoverheid, 2014).

7.18 Polsko Předmětem polské daně z nemovitostí je nemovitý majetek – pozemky (kromě zemědělských pozemků a lesů), budovy a pevné instalace spojené s budovou využívané pro podnikatelskou činnost. Poplatníky daně jsou fyzické, ale i právnické osoby, které jsou vlastníky, nájemci či uživateli nemovitého majetku, jenž je předmětem daně. Základ daně je určován v závislosti na předmětu daně. Jedná-li se o pozemky, pak je základ daně určován dle výměry, u budov se využívá užitná plocha nemovitosti a pro stavby sloužící k podnikání je využívána pořizovací cena nemovitosti. Sazby daně jsou determinovány místními autoritami, které musí respektovat maximální limity, které jsou určeny ministerstvem financí. V roce 2013 byly limity následující:








0,88 PLN/m2 0,45 PLN/m2 0,73 PLN/m2 22,82 PLN/m2 4,63 PLN/m2 7,66 PLN/m2 2 % z hodnoty

pozemky užívané pro podnikatelské účely, ostatní pozemky, obytné budovy, budovy využívané k provádění ekonomické činnosti, budovy využívané k poskytování zdravotní péče, ostatní budovy, tzv. pevných instalací spojených s budovou.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

84

Je-li plátcem daně fyzická osoba, je daň z nemovitostí splatná ve 4 splátkách. Pokud je poplatníkem daně právnická osoba, je její povinností hradit daň v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni měsíce, výjimku tvoří první splátka, která je splatná do 31. ledna příslušného roku. Výhradním příjemcem daně z nemovitostí jsou municipální jednotky (Široký, 2012; Global Individual Tax HandBook, 2013; Ministerstvo Finansów, 2014).

7.19 Portugalsko Daň z nemovitostí (Imposto Municipal sobre Imóveis = IMI) je municipální daní, která je uvalena na vlastníky nemovitého majetku k 31. prosinci, jenž se nachází na území Portugalska. Výsledná daňová povinnost je určena součinem základu daně s příslušnou sazbou daně. Zdanitelná hodnota městských nemovitostí se určuje dle následujícího vzorce: Vt = Vc * A * Ca * Cl * Cq * Cv
Vc
A
Ca


Cl
Cq
Cv

základní hodnota nemovitosti, která odpovídá 1,25 násobku průměrných stavebních cen, celková plocha nemovitosti, koeficient, který nabývá hodnot 0,08 až 1,2 (např. 0,08 pro parkovací místa, 0,60 pro sklady či 1,2 pro budovy využívané pro komerční účely), místní koeficient, jenž může nabývat hodnot 0,35 až 3,5, koeficient kvality nabývající hodnot 0,5 až 1,7, koeficient zohledňující stáří nemovitosti z intervalu 0,4 až 1,0.

Zdanitelnou hodnotou u venkovských nemovitostí je dvacetinásobek ročního nominálního nájemného. Sazby daně jsou každoročně určovány municipálními jednotkami a mohou nabývat následujících hodnot:
0,8 %
0,5 – 0,8 %
0,3 – 0,5 %
7,5 %

venkovské nemovitosti, městské budovy, které jsou předmětem tzv. přechodného systému oceňování, městské budovy oceňované dle nových předpisů platných od roku 2003, pro nemovitý majetek, který je vlastněn rezidentem daňového ráje.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

85

Splatnost daně z nemovitostí závisí na výsledné daňové povinnosti, je-li její výše do 250 EUR musí být uhrazena do konce dubna. Nabývá-li výše daně 250 až 500 EUR, musí být uhrazena ve 2 splátkách (do dubna a listopadu). Převyšuje-li výsledná daňová povinnost částku 500 EUR, je daň placena ve 3 splátkách (duben, červenec, listopad). Příjemcem takto uhrazené daně je municipalita, na jejímž území se předmět daně nachází (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; PricewatterhouseCoopers, 2012).

7.20 Rakousko Daň z nemovitostí (Grundsteuer), jež je řazena mezi majetkové daně, existuje v Rakousku již od roku 1955. Legislativa je formována na centrální i lokálními úrovni, výhradním příjemcem inkasa daně z nemovitostí jsou však municipální jednotky. Předmětem daně z nemovitostí v Rakousku je nemovitý majetek, jenž je umístěný na území Rakouské republiky. Daňovým poplatníkem daně z nemovitostí je majitel nemovitosti. Daň z nemovitostí se v Rakousku dělí do 2 skupin, podskupina A a B. Předmětem daně ve skupině A jsou zemědělské a lesní pozemky, ve skupině B pak obdělávaná i neobdělávaná půda, pronajaté budovy a budovy sloužící pro podnikatelské účely. Od daně jsou mimo jiné osvobozeny nemovitosti federální, provinciální či místní, které jsou využívány pro veřejné účely, nemovitosti ve vlastnictví charit, náboženských sdružení či sportovních klubů. Základní odlišností od daňového režimu uplatňovaného v České republice je způsob vymezení základu daně. Ten je v Rakousku stanoven na základě hodnoty nemovitosti, která je stanovována dle zvláštních oceňovacích předpisů. Základní sazba daně z nemovitostí se nalézá v intervalu 0,05 – 0,2 %, která se následně násobí koeficientem, který je určován místními autoritami. Maximální hodnota koeficientu může nabývat až 500 % základní sazby. Výsledná daňová sazba se obvykle pohybuje na úrovni 0,8 %. Platba daně z nemovitostí se uskutečňuje ve 4 čtvrtletních splátkách, kdy je splatná vždy k 15. dni měsíce února, května, srpna a listopadu. V případě, že daňová povinnost nepřesáhne hodnotu 75 EUR, je daň splatná v plné výši do 15. května daného zdaňovacího období. Je-li daň hrazena z nemovitostí, jež jsou vlastněny firmami, jedná se pak o odečitatelnou položku pro účely daně ze zisku korporací (Široký,2012; European Commission, 2013; Global Individual and Corporate Tax HandBook, 2013).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

86

7.21 Rumunsko Daň z nemovitostí v Rumunsku nabývá 2 podob, a to daň z budov a daň z pozemků. Daň z budov Této dani podléhají budovy nacházející se na území Rumunska. Poplatníky daně se stávají vlastníci. Předmětem daně z budov nejsou například: budovy veřejných institucí, historické budovy, budovy škol a univerzit či budovy ve vlastnictví válečných veteránů. Základ daně z budov je určován v závislosti na osobě poplatníka. Jedná-li se o fyzickou osobu, pak se za základ daně považuje hodnota, která je stanovena zákonem na m2. Základem daně u právnických osob je hodnota, v které je budova zachycena v účetnictví. Sazby daně jsou opět různorodé v závislosti na typu poplatníka daně a mohou nabývat následujících hodnot:
0,1 % budovy ve vlastnictví fyzických osob,
0,25 – 1,5 % budovy ve vlastnictví právnických osob, budovy, které nebyly za poslední 3 roky přeceněny,
10 – 20 % budovy, jejichž přecenění je starší než 5 let,
30 – 40 %
5% turistické budovy, které nejsou během roku používány. V případě, že poplatník vlastní více budov, místní daň je zvyšována o 65 až 300 % pro každou další nemovitost. Stanovení výsledné daňové sazby je v pravomoci municipálních jednotek, které jsou také příjemci těchto plateb. Daň z budov je splatná ve dvou stejných splátkách (do 31. března a 30. září). Daň z pozemků Stejně jako tomu bylo u daně ze staveb, tak i v tomto případě se poplatníkem daně stává majitel pozemku, jenž se nachází na území Rumunska. Základem daně z pozemků je výměra v m2, která se upravuje pomocí koeficientů, které zohledňují způsob využití pozemku a lokalitu. Určení sazby daně je v pravomoci municipální jednotky, která při jejím stanovování vychází z typu pozemku, jeho využívání či lokalitě. Daň z pozemků je opět splatná ve dvou stejných splátkách ve shodných termínech jako tomu bylo u daně z budov. Je-li daň uhrazena v plné výši do 31. března, může být poplatníkovi poskytnuta sleva až ve výši 10 % (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

87

7.22 Řecko V Řecku lze najít 2 podoby daně z nemovitostí, kdy první z nich je státní a druhou pak místní daň z nemovitostí. Státní podoba daně z nemovitostí je uvalena na všechny subjekty, které vlastní na území Řecka nemovitosti. Základem daně je hodnota nemovitého majetku k 1. lednu příslušného zdaňovacího období, která je určována finančními úřady. Nemovitý majetek ve vlastnictví fyzických osob je zdaňován progresivními sazbami, které nabývají následujících hodnot:
hodnota majetku do 200 000 EUR 0%
za dalších 300 000 EUR 0,2 % 0,3 %
za dalších 100 000 EUR 0,6 %
za dalších 100 000 EUR
za dalších 100 000 EUR 0,9 %
hodnota nemovitosti nad 800 000 EUR 1,0 % V letech 2010 až 2012, kdy zdanitelná hodnota převýšila 5 milionů EUR, byla sazba daně stanovována ve výši 2 % ze základu daně. Je-li poplatníkem daně právnická osoba, sazby daně nabývají následujících hodnot:
slouží-li nemovitost k podnikání sazba daně činí 0,6 %
jedná-li se o neziskovou organizaci, pak je sazba daně 0,3 %
u budov, jež slouží k provádění obchodní činnosti činí sazba 0,1 % Platí však podmínka, že sazba daně na 1 m2 nesmí být nižší než 1 EURO, která byla aplikována zejména v letech 2010 až 2012. Inkaso místní daně z nemovitostí je příjmem do rozpočtu dané municipální jednotky, kdy předmětem daně se stává nemovitý majetek (včetně budov). Sazby daní se pohybují v intervalu 0,025 – 0,035 % z odhadované tržní hodnoty (Široký, 2012, European Commission, 2013; Global Individual Tax HandBook, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Greece, 2014).

7.23 Slovensko Daňový systém Slovenska je velmi podobný daňovému systému České republiky, avšak existují zde některé rozdíly. Co se týče daně z nemovitostí (Daň z nehnuteľností), tak také byla zavedena od roku 1993 a rovněž daňové příjmy plynou do rozpočtů municipálních jednotek. Daň z nemovitostí se na Slovensku skládá ze 3 daní, a to z pozemkové daně, daně ze staveb a daně z bytů, kdy právě zde lze vysledovat odlišnost mezi strukturou daně z nemovitostí v České republice a na Slovensku. Zatímco v České republice je daň z bytů upravována v § 7 (přesněji § 7, ost. 1, písm. e) v rámci daně ze staveb

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

88

a jednotek, na Slovensku mají byty své vlastní ustanovení, což může zdaňování nemovitostí činit přehlednějším, možná jednodušším, ale určitě administrativně náročnějším. Poplatníkem daně z nemovitostí je vlastník nemovitosti, správce majetku, který je ve vlastnictví centrální, regionální či místní vlády. Dojde-li k tomu, že nelze poplatníka určit, tak je za poplatníka považován ten subjekt, který majetek skutečně využívá. Je-li majetek ve vlastnictví více daňových poplatníků, platí každý z poplatníku daň ve výši, která odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu. Předmět daně se odvíjí dle jejich jednotlivých druhů. Předmětem daně z pozemků jsou například: orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady, lesní či stavební pozemky, aj., které jsou vyjmenovány v §6, odst. 1 zákona č. 582/2004 Z.z – úplné znenie. V § 10, odst. 1 stejného zákona je vymezen předmět daně u daně z pozemků, sem lze zařadit obytné domy, budovy určené pro zemědělskou produkci či průmyslové stavby. Předmět daně z bytů je definován v § 13, odst. 1 téhož zákona, kdy za předmět daně se považují byty a nebytové prostory v bytových domech, ve kterých je alespoň 1 byt nebo nebytový prostor nabytý FO nebo PO. Od daně z nemovitostí jsou osvobozeny například nemovitosti patřící obcím, nemovitosti využívající k náboženským účelům, oficiální rezidence diplomatů či nemovitosti patřící Slovenskému Červenému kříži, aj. Výše daňové povinnosti je určena jakou součin základu daně s příslušnou roční sazbou daně, kdy základ daně a roční sazby daně z nemovitostí u jednotlivých druhů jsou uvedeny v následující tabulce 19: Tab. 19

Základ daně a roční sazba daně z nemovitostí na Slovensku

Druh daně Daň z pozemků

Základ daně výměra pozemku v m2 * hodnota půdy za m2

Daň ze staveb

velikost zastavěné plochy v m2

Daň z bytů

velikost podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru v m2

Roční sazba daně 0,25 % 0,033 EUR / m2

*

0,033 EUR / m2

Zdroj: Vlastní práce, Zákon č. 582/2004 Z.z – úplné znenie

Správce daně má pravomoc zvýšit či snížit daňovou sazbu, to avšak nesmí převýšit pětinásobek (u daně z pozemků), resp. desetinásobek (u staveb a bytů) roční daňová sazby, která je stanovena správcem daně. * U vícepodlažních staveb je možné určit příplatek za každé další podlaží ve výši maximálně 0,33 EUR.

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

89

Hodnota půdy je stanovena zákonem č. 582/2004 Z.z, v jednotlivých přílohách. Příloha 1 řeší hodnotu orné půdy a trvalých travnatých porostů, příloha 2 se pak zabývá stanovením hodnoty půdy u zahrad, zastavěných ploch, nádvoří či stavebních pozemků. Zdaňovacím obdobím daně z nemovitostí je jeden kalendářní rok. Daňové přiznání musí být podáno do 31. ledna zdaňovacího období, v němž vzniká poplatníkovi daňová povinnost. Daň je splatná nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy vyměření daně nabude platnosti (Široký, 2012; European Commission, 2013; Zákon č. 82/2004 Z.z – úplné znenie).

7.24 Slovinsko Ve Slovinsku obecnou daň z nemovitostí nenalezneme, daňový systém však obsahuje jinou daň majetkového typu. Ta je vybírána z vlastnictví či užívání pozemků a budov, které se nacházejí na území municipální jednotky, které jsou také odpovědny za stanovování daňových sazeb. Ty jsou progresivní a zohledňující typ a hodnotu budovy, výsledná daňová sazba se většinou pohybuje v intervalu 0,10 až 1,50 % ze základu daně, kterým je tržní hodnota nemovitostí, jenž je stanovena dle legislativních předpisů. Sazba daně u nemovitostí sloužící k bydlení se pohybuje v intervalu 0,10 až 1 %, pro budovy sloužící k rekreaci pak 0,25 až 0,50 % a pro budovy sloužící k podnikání 0,50 až 1,00 %. V případě, že poplatník či jeho rodinný příslušník užívá budovu s výměrou maximálně do 160 m2 k bydlení, jsou takového budovy od daně osvobozeny. Osvobození se také týká budov využívaných armádou, konzuláty či budov kostelů. Poplatníci jsou povinni tuto daň uhradit do 45 dnů od vydání předpisu daně, které většinou bývá vydáváno do 31. března příslušného roku (Široký, 2012; European Commission, 2013; Global Individual and Corporate Tax HandBook, 2013; PKF – Slovenia, 2013).

7.25 Španělsko Předmětem španělské daně z nemovitostí (Impuesto sobre Bienes Inmuebles) je jsou nemovitosti nacházející se na území Španělského království, kdy poplatníky daně se stávají jejich vlastníci. V případě, že je nemovitost pronajímána, je možné přenesení daňové povinnosti na nájemce. Stejně jako tomu bylo v předchozích případech, tak i ve Španělsku se jedná o daň municipální, jejíž příjmy plynou do rozpočtu dané municipality. Základ daně je určován na centrální úrovni, sazby daně jsou však určovány na municipální i centrální úrovní, kdy centrální úroveň stanovuje základní limity, kterými se pak municipální jednotky řídí při stanovování konečných daňových sazeb. Za základ daně z nemovitostí je považována katastrální hodnota

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

90

nemovitosti, která je aktualizována každých 8 let a vychází z tržních hodnot nemovitostí. Základní sazby daně jsou stanoveny v intervalu 0,40 až 1,10 % pro městský majetek a 0,30 až 0,90 % pro majetek venkovský. Municipální jednotky však mají možnost výslednou daňovou sazbu změnit, musí však respektovat výše uvedené limity, jenž jsou dané zákonem. Speciální daň z nemovitostí je uvalena na nerezidenty, kteří jsou vlastníky nemovitostí. Sazba daně pro tyto subjekty činí 3 % z katastrální hodnoty nemovitosti. Je-li nemovitost užívaná pro vykonávání ekonomické aktivity, stává se uhrazená daň z nemovitostí daňově uznatelným výdajem (Široký,2012; European Commission, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Spain, 2014; Fiscal Impuestos, 2014).

7.26 Švédsko Daň z nemovitostí (Fastighetsskatt) byla v roce 2008 ve Švédsku zrušena a nahrazena místním poplatkem z nemovitostí, který je vybírán z nemovitého majetku, jako jsou soukromé domy, bytové domy, nemovitosti využívané ke komerčním činnostem a nemovitosti průmyslových a vodních elektráren. Poplatníky jsou pak vlastníci a uživatelé těchto nemovitostí. Poplatek je vybírán z odhadnuté hodnoty, která odpovídá 75 % z tržní hodnoty nemovitosti, tímto způsobem je odhadnutá hodnota aktualizována každých 6 let. Sazby daně se liší dle předmětu daně a způsobu užití nemovitostí, a platí následující:






7 074 SEK, ale ne více než 0,75 % ze základu daně rodinných domů, 1 210 SEK, ale ne více než 0,30 % ze základu daně bytových domů, 1,0 % pro nemovitosti využívané pro komerční účely, 0,5 % pro průmyslový majetek, 2,8 % pro vodní elektrárny.

S účinností od roku 2001 je v platnosti omezující pravidlo, které platí pro soukromé domy a říká, že daň z nemovitostí nesmí převýšit 4 % příjmů dané domácnosti. Další úleva se týká nových nemovitostí, které slouží k bydlení. Ty jsou prvních 5 let od daně z nemovitostí úplně osvobozeny a v následujících 5 letech je daňová sazba stanovena v poloviční výši (Široký, 2012; European Commission, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – Sweden, 2014; Skatteverket, 2012; Ekonomifakta, 2014).

Pravidelně placená daň z nemovitého majetku v zemích EU

91

7.27 Velká Británie Obecní daň z nemovitostí (Council Tax) je ve Velké Británii přímou majetkovou daní, jejíž výnos plyne do rozpočtů municipálních jednotek. Předmětem daně jsou obytné domy, s výjimkou například bytů, které jsou využívány studenty prezenční formy studia či lidmi s tělesným postižením. Poplatníky daně jsou vlastníci či nájemci předmětu daně. Každý byt je oceněn a následně zařazen do jednoho z 8 oceňovacích pásem (ve Walesu jich nalezneme 9), pomocí nichž se pak spolu s daňovou sazbou zjišťuje konečná daňová povinnost. Daňové sazby jsou každoročně stanovovány místními orgány, a to pro každé oceňovací pásmo. Jsou-li daňové sazby nepřiměřeně vysoké, mají voliči pravomoc vyjádřit svůj nesouhlas prostřednictvím tzv. referenda. Obecní daň z nemovitostí je placena v 10 splátkách, v případě, že je daň uhrazena jednorázově na začátku roku, je poskytnuta poplatníkovi sleva celkové daňové povinnosti. Dalším typem daně z nemovitostí, kterou ve Velké Británii můžeme nalézt je tzv. obchodní daň z nemovitého majetku, které podléhají nemovitosti nevyužívané pro soukromé účely (jako například obchody, sklady, hospody či továrny). Od daně jsou například osvobozeny budovy a pozemky, na nichž se nacházejí farmy či místa veřejných bohoslužeb. Právní legislativa se u jednotlivých částí Velké Británie liší, kdy vlastní zákonnou úpravu má Anglie a Wales, Skotsko a dále pak i Severní Irsko. Poplatníky obchodní daně z nemovitého majetku jsou majitelé či vlastníci pozemků a budov. Základem daně se stává hodnota ročního tržního nájemného (která je aktualizována každých 5 let) společně s národním daňovým koeficientem. Konečná daňová povinnost je výsledkem součinu základu daně a daňové sazby, která je každoročně stanovována jednotlivými částmi Velké Británie. Hodnota základní obchodní sazby je pro aktuální období stanovena ve výši 47,1 pence, a 46,2 pence pro malé a střední podniky (Široký, 2012; European Commission, 2013; GLOBAL PROPERTY GUIDE – United Kingdom, 2014; GOV.UK, 2014; Adviceguide, 2014; Global Individual and Corporate Tax HandBook, 2013).

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

8 Analýza daně v zemích EU

z nemovitého

92

majetku

Následující část práce je zaměřena na pravidelně placenou daň z nemovitého majetku (skupina daní 4100 dle OECD členění) z pohledu její role v daňových systémech zemí Evropské unie. Prostřednictvím vývoje inkasa, které bude vyhodnocováno v letech 1995 až 2011, bude identifikován význam analyzované daně v daňových systémech země, který pak bude využit při komparaci se situací v České republice.

8.1 Vývoj inkasa daně v jednotlivých zemích EU Absolutní vývoj inkasa daně je prvním z ukazatelů, který nám umožní identifikovat roli daně z nemovitého majetku v jednotlivých daňových soustavách. Následující souhrnná tabulka 20 zobrazuje základní údaje o absolutní výši inkasa v jednotlivých členských státech Evropské unie. Hodnoty zobrazené v tabulce jsou zachyceny v dlouhodobém časovém horizontu, kterým je období let 1995 až 2011. Údaje o inkasu jsou uvedeny v milionech národních měnách jednotlivých členských států Evropské unie. Z hodnot inkasa uvedených v tabulce 20 lze vysledovat dlouhodobě rostoucí trend ve vývoji inkasa daně u všech členských zemí Evropské unie. Zaměříme-li se na detailnější analýzu inkasa daně, a to prostřednictvím ukazatele tempa růstu inkasa daně (ve srovnání počátečního a konečného období), zjistíme, že ukazatel nabývá nejvyšších hodnot u zemí, které přistoupily do Evropské unie 1. července 2007. Jmenovitě se jedná o státy Rumunsko a Bulharsko, kdy hodnoty tempa růstu daně ve sledovaném období činily v případě Rumunska více než 10 tis. %, u Bulharska pak více než 22 tis. %. Hodnota ukazatele i u ostatních členských států EU nabývá kladných hodnoty, což naznačuje, že ve všech členských státech došlo mezi lety 1995 a 2011 k nárůstu inkasa analyzované daně. Samotná výše inkasa jakéhokoliv druhu daně však není dostatečně vypovídajícím ukazatelem, který by nám napověděl o významnosti určité daně v daňovém systému země. Je nutné přistoupit k identifikaci podílu daně na celkovém daňovém inkasu, resp. na HDP země. Po provedení uvedených operací budeme schopni odpovědět na otázky týkající se důležitosti jednotlivých daní v daňovém systému. V případě podílu daně na HDP dané země budou využita data dostupná pro členské státy Evropské unie, které jsou zároveň i členy OECD.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

Tab. 20

93

Vývoj inkasa daně z nemovitého majetku v jednotlivých zemích EU (v mil.)

Stát

Národní měna

Belgie Bulharsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

EUR BGN CZK DKK EUR EUR EUR HRK EUR EUR EUR LTL LVL EUR HUF EUR EUR EUR PLN EUR EUR RON EUR EUR EUR EUR SEK GBP

1995

2000

2005

2010

2011

2 401 1

2 879 31

3 705 63

4 417 1 92

4 693 227

3 273 10 325

6 485 13 565

6 143 17 466

6 065 24 161

6 562 25 018

10 441

24 569

32 725

51 1 169

52 1 199

31 448 -

37 981 -

44 727 376

45 863 444

50 409 449

422 6 727

589 8 435

1 052 10 885

1 504 9 078

1 499 9 070

19 78

34 200

74 230

97 328

83 308

26 16

44 19

62 23

90 27

98 28

5 320 0

26 253 0

50 881 0

82 401 0

91 355 0

7 027 1 316

8 849 1 803

10 247 2 552

11 315 3 046

11 674 3 128

3 420 310

8 404 508

12 718 827

16 631 1 045

17 748 1 138

395 22

463 170

539 855

609 2 235

621 2 329

97 81

132 143

113 228

32 277

335 286

36 2 760

79 3 990

119 6 071

169 9 686

171 10 215

15 264 21 672

23 264 30 677

25 108 25 998 40 902 49 884

27 420 51 301

Zdroj: Vlastní práce, European Commission (2014b); OECD Tax Statistics (2013); REPUBLIC OF CROATIA MINISTRY OF FINANCE (2014)

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

94

8.2 Podíl daně z nemovitého majetku na celkovém daňovém inkasu zemí EU Jak již bylo výše uvedeno, vývoj inkasa daně není dostatečně vhodným ukazatelem, který by determinoval její významnost či důležitost v daňových systémech. Proto zařazujeme do analýzy část věnující se podílu daně na celkovém daňovém inkasu členských zemí Evropské unie. Podíl daně z nemovitého majetku v jednotlivých členských státech EU lze zhlédnout na obrázku 15. Obr. 15 Průměrný podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu zemí EU 14,00%

12,00%

10,00%

8,00%

6,00%

4,00%

2,00%

Malta Lucemburs Chorvatsko Řecko Rakousko ČR Maďarsko Bulharsko Estonsko Kypr Litva Německo Itálie Finsko Švédsko Slovinsko Rumunsko Nizozemsk Slovensko Portugalsk Dánsko Lotyšsko Irsko Belgie Španělsko Polsko Francie V. Británie

0,00%

Zdroj: Vlastní práce, European Commission (2014b); OECD Tax Statistics (2013); REPUBLIC OF CROATIA MINISTRY OF FINANCE (2014)

Obrázek 15 potvrzuje dříve uvedenou myšlenku o tom, že samotná výše inkasa daně či tempo jejího růstu nepředurčují významnost daně v daňovém systému. To je potvrzeno zejména u států jako je Bulharsko či Rumunsko, u kterých nabýval ukazatel tempa růstu obrovských hodnot. Avšak v komparaci s ostatními uplatňovanými daněmi na území státu, tvoří daň z nemovitého majetku pouze 1,51% podíl v Bulharsku, 2,18% pak v Rumunsku.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

95

Co do výše podílu daně z nemovitého majetku v ostatních členských státech EU na celkovém daňovém inkasu země, ve většině států nelze vysledovat jejich signifikantního významu. Nebudeme-li zohledňovat Maltu (tedy členský stát EU, ve kterém analyzovaná daň není v daňovém systému zakomponována), tak zjistíme, že průměrná hodnota podílu činí pouze 2,85 %. Většina členských států této hodnoty zdaleka nedosahuje a pohybuje se s podílem daně z nemovitého majetku pod jeho hodnotou, např. Rakousko (0,74 %), Maďarsko (1,37 %), Estonsko (1,57 %). Naopak u států západní Evropy jako jsou Irsko, Belgie, Francie či Velká Británie dosahuje podíl daně vyšších hodnot, kdy úplně nejvyšší hodnota byla v roce 2011 identifikována u Velké Británie (11,48 %). Vyhodnocení pravidelně placených daní z nemovitého majetku z pohledu jejího podílu na celkovém inkasu, bude doplněno o analýzu daňové struktury v členských zemích EU (údaje jsou uvedeny pouze pro státy, které jsou zároveň i členy OECD), která je zobrazena na následujícím obrázku 16. Ten zobrazuje podíl jednotlivých skupin daní (dle OECD členění) na celkových daňových výnosech v zemích Evropské unie v roce 2011. Z obrázku je zřejmé, že největší podíl na celkových daňových příjmech zemí tvoří skupiny 1000 (daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů), 2000 (příspěvky na sociální pojištění) a skupina 5000 (daně na zboží a služby). Námi analyzované majetkové daně tvoří skupinu 4000 a jsou na uvedeném obrázku zobrazeny červenou barvou. Z následujícího obrázku je zřejmé, že skupina 4000 tvoří jen nepatrnou část na celkovém daňovém inkasu jednotlivých zemí Evropské unie. Při pohledu na zmíněný obrázek zjišťujeme, že v roce 2011 se hodnota podílu majetkových daní na celkovém daňovém inkasu pohybovala v intervalu 1,2 % až 11,6 %, kdy významnější postavení měly majetkové daně v západních zemích EU, a to především v Belgii (7,3 %), Francii (8,5 %), Lucembursku (7,1 %), Irsku (6,8 %), Španělsku (6,0 %) a Velké Británii (11,6 %). V ostatních členských státech Evropské unie tato hodnota nepřevýšila 6 %. Nejnižší hodnotu nacházíme v Estonsku (1,0 %), z pohledu České republiky se této hodnotě velmi blížíme, poněvadž podíl majetkových daní na celkovém daňovém inkasu činí pouze 1,5 %. Obdobných výsledků dosahují majetkové daně i v Rakousku, Slovensku či Slovinsku. V ostatních členských státech se hodnota pohybuje v intervalu 2 – 6 %, což jsou však taktéž relativně nízké hodnoty.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

96

Obr. 16 Daňová struktura v zemích EU dle OECD členění v roce 2011

V .Británie Šv édsko Španělsko Slov insko Slov ensko Portugalsko Polsko Nizozemsko Lucembursko Itálie Irsko Maďarsko Řecko Německo Francie Finsko Estonsko Dánsko ČR Belgie Rakousko

0% 1000

20% 2000

40% 3000

60% 4000

Zdroj: Vlastní práce, OECD (2014a)

1000 2000 3000 4000 5000 6000

Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů Příspěvky na sociální zabezpečení Daně z mezd a pracovních sil Daně majetkové Daně ze zboží a služeb Ostatní daně

80% 5000

100% 6000

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

97

8.3 Podíl daně z nemovitého majetku na HDP v zemích EU V rámci identifikace významnosti pravidelně placené daně z nemovitého majetku lze využít ukazatele, jenž poměřuje inkaso analyzované daně s HDP daného členského státu. Z údajů dostupných z OECD Tax Statistics byl vytvořen následující obrázek 17, jenž zobrazuje podíl skupiny 4100, tj. pravidelně placené daně z nemovitého majetku ku HDP země. Při vyhodnocování byly využity data týkající se členských států, které jsou zároveň členy i OECD. Obr. 17

Procentní podíl skupiny daní 4100 na HDP ve vybraných státech EU v roce 2011

V. Británie

Švédsko

Španělsko

Slovinsko

Slovensko

Portugalsko

Polsko

Nizozemsko

Lucembursko

Itálie

Irsko

Maďarsko

Řecko

Německo

Francie

Finsko

Estonsko

Dánsko

ČR

Belgie

Rakousko

4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0

Průměrná hodnota podílu daně na HDP v zemích OECD

Zdroj: Vlastní práce, OECD Tax Statistics (2014)

Z již provedené analýzy víme, že podíl daně z nemovitého majetku na celkovém daňovém inkasu zemí EU je značně malý. Ke stejnému závěru dojdeme, podívámeli se na obrázek 17, ze kterého je zřejmé, že podíl skupiny 4100 na celkovém HDP zemí nabývá relativně malých hodnot. Nejvyšší podíl je opět identifikovatelný u zemí západní Evropy (Velká Británie, Francie, Irsko, Dánsko), nejnižší hodnota je zjištěna u Rakouska, Slovenska, Slovinska či České republiky. V České republice se podíl majetkových daní na HDP pohybuje okolo hodnoty 0,5 %, průměrná hodnota podílu skupiny 4100 pak činí v České republice sledované období (od roku 1993 do 2012) 0,2 %.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

98

8.4 Pravidelně placená daň z nemovitého majetku a její specifika v daňových systémech zemí EU Pravidelně placenou daň z nemovitého majetku lze nalézt ve většině daňových systémů zemí Evropské unie, výjimkou je pouze ostrovní stát Malta, kde daně patřící do skupiny 4100 (dle OECD členění) nenalezneme. V ostatních členských státech lze identifikovat velmi rozmanité přístupy ve zdaňování nemovitých věcí, jenž budou v následující části popsány s důrazem na identifikaci rozdílů s daňovým systémem uplatňovaným v České republice. Začneme-li daňovým režimem daně z nemovitého majetku, který je nejvíce podobný tomu, který je uplatňován v podmínkách České republiky, budeme hovořit o daňovém systému na Slovensku. Stejně jako je tomu u nás, předmětem daně se stává nemovitý majetek nacházející se na území daného státu. Odlišnosti však lze vysledovat v detailní konstrukci předmětu daně, kdy na Slovensku se předmět daně dělí do 3 kategorií, a to na daň pozemkovou, ze staveb a z bytů, zatímco v podmínkách České republiky nalezneme pouze 2 kategorie – daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Režimy uplatňování daně z nemovitých věcí se v ostatních členských státech liší od toho, jenž je uplatňován v České republice, a to zejména v problematice stanovování základu daně. Ten je v České republice, Slovensku, Chorvatsku a částečně v Polsku stanovován jednotkově. V našich podmínkách je u pozemků stanovován vynásobením výměry pozemku s jeho příslušnou hodnotou, u staveb vycházíme ze zastavěné plochy, u bytů pak z velikosti podlahové plochy. Stejným způsobem je daňový základ stanovován v Polsku v případě nemovitostí nevyužívaných k podnikatelské činnosti. Velmi obdobným způsobem je definován i v Chorvatsku, kdy u jednotlivých typů daní z nemovitého majetku vycházíme z výměry v m2. V ostatních členských státech je aplikována odlišná konstrukce při stanovování základu daně z nemovitého majetku. Z deskripce stavu uplatňování daně v zemích Evropské unie, zjišťujeme, že existují 2 další způsoby stanovení základu daně. Prvním je využití stanovení základu daně tzv. ad valorem, neboli z hodnoty nemovitého majetku či kombinací způsobu hodnotového a jednotkového. Druhý uvedený způsob konstrukce daňového základu (kombinovaný způsob) nalezneme například v Maďarsku, kde existují 2 možnosti stanovení ZD, a to dle čisté podlahové plochy v m2 či z upravené tržní hodnoty. V závislosti na subjektu poplatníka daně je základ daně stanovován odlišným způsobem v Polsku či Rumunsku, v obou zemích je využíván, u poplatníků fyzických osob, způsob stanovení základu daně v podobě výměry pozemku či užitné plochy budovy. Základ daně pro subjekty využívající nemovitý majetek k podnikatelským účelům vychází v případě Polska z pořizovací ceny, v Rumunsku pak z hodnoty, která je zaevidovaná v účetnictví dané jednotky.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

99

Ve zbývajících 22 členských státech Evropské unie je základ daně stanovován z hodnoty (ad valorem). Jeho stanovení je velmi různorodé, kdy může vycházet z tržní hodnoty nemovitosti, ročního nájemného, odhadované či katastrální hodnoty předmětu daně. Specifické uplatňování daně nalezneme v Belgii, kde nám známou pravidelně placenou daň z nemovitého majetku nenalezneme. Namísto ní je v daňovém systému země zařazena srážková daň z nemovitého majetku, za jejíž základ daně se považuje roční hodnota nájemné platného v roce 1975, kterou je nutné upravit pomocí vyrovnávacího koeficientu tak, aby zohlednila reálnou situaci. Z ročního tržního nájemného vychází základ daně i ve Velké Británii, kde jsou nemovitosti zařazeny do 8, resp. ve Walesu 9 oceňovacích pásem, ze kterých je pak stanovována výsledná daňová povinnost. Za základ daně z nemovitého majetku může být považována i tržní hodnota nemovitostí. Uvedený způsob je využíván například v Irsku, Kypru, Litvě, Nizozemí, Slovinsku. Nastává však problém určení její výše, a to především její aktualizace, kdy častější aktualizace povede k výrazně vyšší spravedlnosti daně, která však bude vykoupena vyššími administrativními náklady, buď na straně poplatníka, či správce daně. Asi nejaktuálnější tržní hodnotu nemovitého majetku jako základu daně v současnosti nalezneme v Irsku, a to především z důvodu, že místní daň byla zavedena až s účinností od roku 2013, kdy nahradila poplatky z nemovitého majetku. Za základ daně je tedy považována tržní hodnota platná k 1. lednu 2013. Naopak značně historickou hodnotu základu daně nalezneme například na Kypru, kdy daňovým základem daně je tržní hodnota známá k 1. lednu 1980 či v Německu, jehož základ daně je stanovován z hodnoty nemovitosti platné v roce 1964. V Evropské unii však nalezneme i státy, kde je základ daně stanovován prostřednictvím každoročně aktualizovaných hodnot. Takovými státy jsou Nizozemsko, Bulharsko či Řecko. Základ daně vycházející z hodnoty je aplikován i v Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Lucembursku, Portugalsku, Rakousku, Španělsku i Švédsku. Vždy se jedná o specifický způsob stanovování daňového základu, kdy např. ve Švédsku vycházejí z odhadnuté hodnoty, která je stanovovaná jako 75 % z tržní hodnoty, jenž podléhá každých 6 let aktualizaci. Ve Španělsku je za základ daně považována katastrální hodnota, která je stanovována na centrální úrovni a taktéž podléhá aktualizaci, tentokrát však každých 8 let. V jiných státech (Finsko, Nizozemsko) je daňový základ určován z hodnoty nemovitosti, která je stanovována oceňovacími předpisy. Ať je už daňový základ stanovován jakýmkoli způsobem, je dle Radvana (2012) legislativně upraven centrální úrovní neboli na úrovni státu. Výjimkou jsou pouze Belgie, kde je daňový základ stanovován na úrovni regionů, či Estonsko, Francie, Lotyšsko a Slovinsko, jejichž daňový základ je stanovován na státní, ale i municipální úrovni.

Analýza daně z nemovitého majetku v zemích EU

100

Co se týče determinace daňových sazeb, dostáváme se do oblasti, která je více či méně ovlivňována rozhodnutím samotných municipálních jednotek, které mají ve většině zemí pravomoci ovlivňovat konečnou výši daňové sazby, a to například jejím samotným určením či respektováním jejich zákonných limitů daných centrální úrovní. Dle Radvana (2012) ale i samotné deskripce stavu uplatňování daně v zemích Evropské unie je zřejmé, že způsob stanovení sazby daně se odvíjí od způsobu stanovení základu daně. Ten byl detailně popsán v předešlých pasážích, u základu daně stanovovaného jednotkově (jako je tomu např. v České republice, Slovensku či částečně v Polsku), je aplikována fixní daňová sazba. Jak bylo zjištěno, ve většině států Evropské unie se za základ daně považuje hodnota nemovitosti, z toho důvodu je nutné aplikovat procentuální sazbu daně, namísto sazby jednotkové. Podstata v procentuální sazbě daně tkví v tom, že centrální či municipální jednotka stanoví procentní hodnotu, která je dále využita při určování výsledné daňové povinnosti poplatníka. Stanovená procentní hodnota však ve většině případů není hodnotou konečnou, poněvadž dochází k její modifikaci, za kterou jsou odpovědny municipální jednotky. Modifikací se rozumí upravení daňové sazby tak, aby zohledňovala potřeby dané municipální jednotky, charakter či účel využívání předmětu daně z nemovitých věcí. Může však nastat situace, kdy municipality stanovují lokální přirážky, jako je tomu například v Belgii, či municipální koeficienty (např. v Německu či Rakousku), kterými výslednou daňovou sazbu modifikují. I v současně platné české legislativě týkající se daně z nemovitého majetku můžeme tento korekční mechanismus nalézt, a to v podobě tzv. místního koeficientu, pomocí něhož mohou municipální jednotky výslednou daňovou povinnost navýšit. V některých členských státech máme možnost nalézt progresivní daňovou sazbu, která zohledňuje hodnotu zdaňované nemovité věci. Uvedený přístup nalézáme například v Irsku, Lotyšsku či Řecku. Aby byla analýza specifik v uplatňování pravidelně placené daně z nemovitých věcí kompletní, je nutné přistoupit k identifikaci daňových poplatníků. Těmi se ve většině případů stávají majitelé (FO i PO) nemovitého majetku, jenž se nachází na území daného státu. V některých státech je možné, aby se poplatníkem daně stala i osoba uživatele, nájemce či správce, vždy je však nutné prozkoumat současně platnou legislativu. Při deskripci stavu uplatňování analyzované daně byly identifikovány i výrazné odlišnosti. Za zmínku určitě stojí formy určitých slev pro daňové poplatníky. Mezi nejčastěji používanou patří sleva na dani v případě, že je daň uhrazena v dřívějším termínu. S takovou slevou se můžeme setkat například na Kypru či v Bulharsku, kde je dále poskytována i sleva pro poplatníky, jenž v předmětu daně mají trvalé bydliště. Se speciálním osvobozením od daně se setkáme v Estonsku, kdy od platby daně jsou osvobozeny osoby důchodového věku, splní-li zákonem požadované podmínky.

Diskuze

9

101

Diskuze

V následující části práce bude provedena diskuze obsahující zamyšlení nad samotnou existencí analyzované daně, popř. navržením úprav, jenž by měly vést k vyšší spravedlnosti při jejím uplatňování. Během vypracovávání předkládané práce byla provedena řada dílčích analýz a komparací, které umožňují závěrečnou polemiku o existenci či o významu daně z nemovitých věcí, která je v současné době aplikována českým daňovým systémem. Začněme tedy vyhodnocením souhrnných ukazatelů, jenž byly provedeny v kapitole věnující se analýze daně z nemovitých věcí v České republiky. Tab. 21 Souhrn výsledků daně z nemovitostí v ČR v letech 1993 - 2013 Ukazatel Absolutní výše inkasa daně Výše daně na 1 aktivní daňový subjekt Tempo růstu daně Absolutní přírůstek daně Podíl daně z nemovitostí na celkových daňových příjmech Podíl majetkových daní na HDP země (ČR) Podíl daně z nemovitostí na daňových výnosech z majetkových daní Průměrná výtěžnost daně Efektivnost daně

Průměrná hodnota 5 427 mil. Kč 1 798 Kč 5,74 % 321 mil. Kč 1,20 % 0,46 % 30 % 100,6 % 13,06 %

Zdroj: Vlastní práce (tabulky 7 až 17)

Pro vyhodnocení významnosti daně z nemovitostí (v současné terminologii daně z nemovitého majetku) v daňovém systému ČR je nutné sledovat ukazatele zobrazující podíl daně z nemovitostí na celkovém daňovém inkasu. Dle tohoto ukazatele se analyzovaná daň jeví s průměrnou hodnotou 1,20 % jako nevýznamná, a to i přes fakt, že v posledních letech docházelo k nepatrnému navýšení na jejich významu. Výše uvedenou myšlenku potvrzuje i vztah týkající se podílu majetkových daní na HDP země, který činil ve sledovaném období 0,46 %. S průměrnou hodnotou výtěžnosti 100,6 % se předmětná daň jeví jako daň, která nezpůsobuje správci daně přílišné problémy s jejím výběrem. Z informací poskytnutých Finanční správou vyplývá, že hlavním důvodem je zejména zkvalitněním kontrolního systému a vyhledávácí činnost jednotlivých finančních úřadů. Asi nejvýznamnějším ukazatelem je ten, jenž bere v potaz administrativní náklady daně, neboli efektivnost daně. Principem ukazatele je poměřit daňové inkaso

Diskuze

102

s celkovými administrativními náklady, které jsou konkrétní daní vyvolány. Hodnoty ukazatele byly zjištěny prostřednictvím metody přepočteného pracovníka. Průměrná hodnota podílu administrativních nákladů vůči daňovému inkasu daně byla stanovena ve výši 13,06 %, což je hodnota, která označuje analyzovanou daň za daň administrativně náročnou. Je však nutné podotknout, že se jedná o průměrnou hodnotu sledovaného období, kdy z analýzy je patrný zlepšující se trend (v roce 2012 nabýval ukazatel efektivnosti hodnoty 9,90 %). Výše uvedené poznatky více či méně naznačují nevýznamnost či zbytečnost uplatňování daně z nemovitých věcí v daňové soustavě České republice. Je však nutné uvědomit si fakt, že se jedná o jedinou daň, jenž je v plné výši příjmem do rozpočtů municipálních jednotek. Vyvstává však otázka, jak důležité místo daň z nemovitých věcí v rozpočtech municipálních jednotek vlastně zaujímá. Ke zodpovězení nastíněné otázky byla provedena analýza závislosti rozpočtů municipálních jednotek na uvedeném zdroji příjmů. Z analýzy, která byla realizována na datech z roku 2012 bylo zjištěno, že neexistence daně z nemovitostí by vedla ke zvyšujícímu počtu obcí, jejichž rozpočet by vykazoval deficitní podobu. Bylo identifikováno, že 43 % municipalit by bylo schopné své existence bez deficitního financování, tzn. jejich celkové příjmy by byly dostatečně vysoké na úhradu výdajů. Zbývajících 57 % měst a obcí by se dostalo do situace schodkového rozpočtu. Je potřeba zmínit fakt, že i v současnosti lze na území ČR nalézt obce s deficitním rozpočtem (přesně 37,24 %), avšak zrušení daně z nemovitostí by způsobilo nárůst absolutního počtu těchto jednotek o 1 205, což je nárůst o 51,85 %. Z výsledku analýzy lze usuzovat, že daň z nemovitých věcí je významných zdrojem příjmů do municipálních rozpočtů, což je také silným argumentem pro zachování daně. S tímto závěrem však nemohou být spokojeni občané (daňoví poplatníci), kteří daň z nemovitých věcí považují za daň nespravedlivou, která trestá jejich úspěšnost, neboť zdaňuje jejich nemovitý majetek, který byl pořízen z již řádně zdaněného. Z předložených skutečností lze vypozorovat, že problematika majetkových daní je velmi diskutabilní a kontroverzní téma, kterým se zabývají ekonomové, politikové, ale i samotní daňoví poplatníci a občané. Otázce daně z nemovitostí (dnes daně z nemovitých věcí) byla věnována i předkládaná diplomová práce, kdy v následující části dojde k naplnění v úvodu stanovených cílů, a to navržení doporučení nositelům hospodářské politiky tak, aby se daň z nemovitých věcí stala daní spravedlivější.

Diskuze

103

Doporučení OECD Před samotnou diskuzí týkající se spravedlnosti analyzované daně, přistupme k deskripci doporučení, jenž jsou nositelům hospodářské politiky v ČR předkládány. Obsahem takových dokumentů je doporučení k provedení legislativních změn, které by vedly k výraznému navýšení daňového inkasa analyzované daně. Jedním z dokumentů může být doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, ve kterém jsou nositelé hospodářské politiky motivování k tomu, aby učinili opatření, které by vedlo k přesunutí daňového zatížení poplatníků z důchodových daní (jenž mají distorzní účinky) na daně energetické či majetkové. Následující obrázek 18 ukazuje podíl majetkových daní na HDP České republiky v komparaci s jeho průměrnou hodnotou států OECD. Obr. 18 Vývoj podílu majetkových daní na HDP v ČR a v zemích OECD v letech 1993 – 2011 (v %) 2,5 2,0 1,5 1,0

ČR OECD

0,5 0,0 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011

Zdroj: Vlastní práce, OECD.Stat.Extracts (2013a)

Podíl majetkových daní na HDP v České republice je v průměru 0,46 %, zatímco hodnota v zemích OECD je nepatrně vyšší, konkrétně pak 1,82 %. Uvedené hodnoty se tak stávají silným argumentem OECD pro výrazné navýšení majetkových daní, potažmo daně z nemovitých věcí v České republice. Ke stejnému závěru došla i Národní ekonomická rada vlády (NERV), která v roce 2011 vydala vládě doporučení, jehož náplní bylo tvrzení, že by mělo dojít k výraznému navýšení majetkových daní, zejména pak analyzované daně. Argumenty byly takřka obdobné jako ty, které nabízí OECD, navíc zde Miroslav Zámečník (ekonom mající daňovou problematiku v NERVu na starosti) dodává myšlenky vycházející z daňové teorie. A to, že analyzovaná daň je typem daní, které mají minimální dopad na vývoj ekonomického růstu a jež jsou velmi snadno vyměřitelné. Na základě subjektů, jenž jsou zainteresováni na dani z nemovitých věcí, lze vysledovat 2 možné směry, kterými by se nositelné hospodářské politiky mohli vydat.

Diskuze

104

1) Zrušení daně z nemovitých věcí, 2) provedení takových legislativních změn, které povedou k vyšší spravedlnosti při uplatňování analyzované daně v daňovém systému ČR. Varianta 1 – zrušení daně z nemovitých věcí Zahajme diskuzi první variantou, a to zrušením daně z nemovitostí. V historii České republiky již k diskuzi na toto téma došlo, konkrétně pak v roce 2003, kdy poslanci poslaneckého klubu ODS navrhovali úplné zrušení analyzované daně, a to s účinností od 1. ledna 2004. Jako hlavní argumenty pro zrušení zmiňovali to, že se jedná o daň, která je demotivující či která způsobuje vícenásobné zdanění téže věci a je ve svém důsledku trestem pro subjekty, které dávají přednost spoření před jednorázovou spotřebou. Neopomenutelným faktem byla i značně zanedbatelná výše daňového inkasa vůči administrativní zátěži. Přijetím návrhu by pak byly potrestány zejména municipální jednotky, které by přišly o jeden z významných zdrojů do lokálních rozpočtů. Dle důvodové zprávy k návrhu na zrušení zákona č. 338/1992, Sb., o dani z nemovitostí, by ztráta z výnosu daně z nemovitostí měla být kompenzována zvýšením procentního podílu na výnosu DPH či daně z příjmů. Na to opozice reagovala argumenty, že by došlo k navýšení deficitu státního rozpočtu o 6 mld. Kč ročně. Závěrem lze konstatovat, že snahy o zrušení daně z nemovitostí byly neúspěšné a návrh zákona byl 16. dubna 2003 zamítnut. Z pohledu daňových poplatníků by bylo zrušení analyzované daně určitě s radostí přijato. Při polemikách o existenci daně z nemovitých věcí však musí být zohledněna i druhá strana barikády, a to municipality, jenž by tímto krokem přišly o významný zdrojů příjmů, Láchová (2007) k tomu dodává, že daň nemovitého majetku má významný vliv z pohledu fiskální decentralizace. Proto je nutné si uvědomit, že varianta zrušení daně není tou žádoucí, a proto můžeme přistoupit k variantě druhé, tedy k návrhu legislativních změn, které by přispěly k vyšší spravedlnosti analyzované daně v podmínkách ČR. Varianta 2 – návrh legislativních změn, jenž povedou k vyšší spravedlnosti analyzované daně Z literární rešerše již víme, že na spravedlnost se lze dívat 2 různými pohledy, a to na zdaňování dle užitku (prospěchu) či dle platební schopnosti poplatníka. Při respektování faktu, že zdaňování by mělo reflektovat užitek daňového subjektu, přicházíme k myšlence, která potvrzuje výše uvedená fakta, tedy to že daň z nemovitých věcí by určitě neměla být zrušena. Majitelé nemovitostí na území České republiky více či méně využívají veřejných statků a služeb, které jsou poskytovány municipálními jednotkami v lokalitě umístění jejich nemovitostí. S tím však vyvstává otázka, jak by měl být užitek poplatníka z využívání takovýchto

Diskuze

105

statků a služeb měřen? Jedná se o základní problém, kdy užitek každého jednotlivce je odlišný a velmi těžko měřitelný. Uvedené způsobí, že zdaňování dle užitku jednotlivých poplatníků není možno v reálných podmínkách uskutečnit, poněvadž by musela být stanovována každému daňovému poplatníkovi individuální sazba daně z nemovitých věcí respektující jeho užitek z veřejných statků a služeb. Dalším kritériem zabývající se spravedlností zdaňování je princip zdaňování dle platební schopnosti poplatníka. V horizontální podobě by mělo platit, že poplatníci, jejichž hodnota nemovitého majetku nabývá vyšších hodnot, by měli platit vyšší daň z nemovitého majetku. Proti tomu však může vystoupit odborná veřejnost, která bude argumentovat tím, že ne vždy všichni poplatníci si nemovitý majetek pořídili z vlastních finančních prostředků, ale získali jej například v rámci dědického řízení. Je si však nutné uvědomit fakt, že aby byla daň spravedlivá, musí být její determinace konzistentní a stejná pro všechny daňové poplatníky. Proto existují-li subjekty, jenž nebudou mít na úhradu daně z nemovitých věcí, musí podniknout kroky, které jejich platební schopnost zlepší, a to např. odprodej či pronájem nemovitosti. Na část věnující se spravedlností daně navazuje krátké zamyšlení se nad současným legislativním stavem daně z nemovitých věcí, jenž je aplikován na území České republiky. Lze dojít k závěru, že je nutné provést legislativní změny, aby se výběr daně z nemovitých věcí stal spravedlivějším. Problém lze vysledovat u nynějšího základu daně, který je určován z výměry podlahové plochy, což přispívá k daňové nespravedlnosti, poněvadž nezohledňuje stavebně technický charakter či fyzický stav staveb a jednotek. V návaznosti na plnění cíle diplomové práce, a to identifikace odlišností v uplatňování pravidelně placených daní z nemovitého majetku v jednotlivých členských státech Evropské unie, bylo zjištěno, že ve většině z nich je zaveden moderní hodnotový přístup stanovování základu daně. Jinak řečeno daňový základ je stanovován tzv. ad valorem, který je považován za mnohem spravedlivější než jednotkový daňový základ, jenž je v současné době aplikován na území České republiky. Na základě již výše uvedených skutečností je zřejmé, že k tomu, aby byla daň z nemovitých věcí spravedlivější, je nutné provést řadu legislativních změn, a právě jimi se bude zabývat závěrečná část této kapitoly. Stanovení základu daně Deskripce stavu v členských státech Evropské unie ukázala, že největší rozdíly jsou patrné ve způsobu stanovování základu daně, proto doporučení týkající se legislativních změn analyzované daně zahájíme právě determinací základu daně

Diskuze

106

z nemovitých věcí. Spravedlivější daně z nemovitých věcí lze docílit tak, že základ daně bude stanovován pro všechny daňové poplatníky shodně, a to bez ohledu na to, zda se jedná o poplatníka chudého či bohatého. Na centrální úrovni by tedy měla být stanovena přesná pravidla determinace základu daně. Již výše bylo nastíněno, že daň se může stát spravedlivější, pokud bude základ daně stanovován tzv. ad valorem. Hodnotový základ daně se však na základě deskripce uplatňování pravidelně placené daně z nemovitého majetku v zemích EU může stanovovat z hodnoty odhadní, tržní, či katastrální. Hlavní nedostatek odhadní hodnoty lze vysledovat v nejednotnosti osoby odhadce, kterým se může stát kterýkoli soudní znalec působící v oboru. To může vést ke korupčnímu chování a výsledné nespravedlnosti při výběru daně z nemovitých věcí, proto lze uvedený způsob stanovení základu zamítnout. Problémy však může způsobovat stanovování základu daně dle tržní hodnoty nemovitosti, která často může být velmi volatilní. Se zohledněním uvedené skutečnosti docházíme k závěru, že aby byla daň spravedlivá, muselo by docházet k aktualizaci tržní hodnoty předmětu daně. Tím by se však v ruku v ruce neúměrně zvýšily administrativní náklady. Je jen otázkou, jaká strana by byla za aktualizace zodpovědná a nesla tak administrativní náklady s tím spojené. Problémem však může být i zodpovězení elementární otázky: Jak často by měla být tržní hodnota zjišťována a základ daně tím aktualizován? Ročně? Jednou za pět let? To jsou všechno otázky, které indikují stanovování základu daně na základě tržní hodnoty nemovitosti za příliš finančně, časově ale i administrativně složité. Proto i tento způsob stanovování základu daně odmítáme. Obdobným návrhem se Poslanecká sněmovna ČR zabývala již v roce 2001. Předmětem návrhu bylo upravení determinace základu daně, který měl být navázán na tržní hodnotu jednotlivých pozemků a staveb. Stejně jako tomu bylo v roce 2003, tedy v případě návrhu na zrušení analyzované daně, tak i v tomto případě byl návrh již v prvním čtení zamítnut. Poslední možností je stanovení základu daně z katastrální hodnoty nemovitosti, jenž by byla zanesena do katastru nemovitostí, a to již v okamžiku jejího zápisu, čímž by se správa daně stala administrativně jednodušší, potažmo by byla ulehčena i samotná daňová kontrola. Katastrální hodnota by měla vycházet z hodnoty vyšší z hodnot sjednané a tržní ceny, tak aby byly omezeny manipulace ze strany poplatníka ve snaze eliminovat svou budoucí daňovou povinnost plynoucí z titulu daně z nemovitých věcí. Musíme mít však na paměti, že postupem času se i tato hodnota stane hodnotou historickou. Proto by každoroční odpovědností (pravomocí) centrální úrovně mělo být stanovení vyrovnávacího koeficientu, kterým by se hodnota uvedená v katastru nemovitosti vynásobila. Tím by bylo docíleno, že výsledný daňový základ by pak reflektoval situaci na reálném trhu. V návaznosti na tuto skutečnost by povinností správce daně mělo být vyměření

Diskuze

107

daňové povinnosti. Cestou stanovování základu daně dle katastrální hodnoty se vydali například ve Francii či Itálii. Výhodou by mohl být fakt, že takto stanovená katastrální hodnota nemovitostí, by se mohla stát základem daně i dalšího typu majetkové daně, konkrétně pak daně z nabytí nemovitých věcí. Stanovení sazeb daně Nyní již máme stanovený algoritmus stanovování základu daně, proto můžeme postoupit v návrzích týkajících se legislativních úprav daně z nemovitých věcí dále, a to k problematice daňových sazeb. Vyjdeme-li ze základní teze, že příjemci daně jsou municipální jednotky, je vhodné, aby právě ony subjekty disponovaly významnou pravomocí a odpovědností v determinaci výsledných daňových sazeb. V Evropské unii opět existuje řada možností při stanovování výsledných daňových sazeb. Od situace, kdy mohou být stanovovány výhradně municipálními jednotkami, po situaci kombinovanou, kdy jsou sazby určovány prostřednictvím centrální a municipální úrovně. Z pohledu daňové spravedlnosti lze považovat za vhodný systém determinace daňových sazeb ten kombinovaný. Prostřednictvím centrální úrovně by měly být zákonem stanoveny limity pro jednotlivé předměty daně. Inspirací může být například daňový systém uplatňovaný v Bulharsku či v Lotyšsku, kdy základní sazby daně jsou vymezeny horní a dolní hranicí. Je pak v pravomoci představitelů municipálních jednotek, jakou hodnotu sazby daně určí. Vyhodnotí-li daňoví poplatníci, že je sazba neúnosně vysoká a neodpovídá tak kvantitě či kvalitě poskytovaných veřejných statků a služeb, mohou vyjádřit svůj názor prostřednictvím komunálních voleb a říct tak „stop“ představitelům měst a obcí. Vraťme se však k determinaci základních sazeb daně, které by již na centrální úrovni měly být stanovovány v závislosti na druhu a následném účelu využívání zdaňované nemovitosti. Zjednodušeně lze říci, že je nutné stanovit sazby daně rozdílně pro pozemky, budovy a nebytové jednotky, ale také pro nemovitosti sloužící k podnikatelským účelům či pro budovy a jednotky sloužící k bydlení. Výsledná daňová sazba daně by pak měla být stanovena municipálními jednotkami, které pro každé zdaňovací období stanoví prostřednictvím obecně platné vyhlášení výslednou daňovou sazbu. Realizací navrhovaných úprav by došlo k výraznému administrativnímu zjednodušení výběru daně. S tím by mohlo dojít i ke zrušení současně uplatňovaných koeficientů (koeficient obce, místní koeficient). Pro zrušení místního koeficientu hovoří i výsledky analýzy, která byla provedena v rámci diplomové práci. Bylo zjištěno, že možnosti zvýšit příjmy do obecních pokladen využilo jen nepatrné procento municipálních jednotek. V návaznosti na nový způsob determinace základu daně, a to dle katastrální hodnoty nemovitosti, by

Diskuze

108

mohl být zrušen i koeficient obce, jehož cílem je při výpočtu daňové povinnosti zohlednit atraktivitu obce, kde se předmět daně nachází. Zrušením uvedených koeficientů a přechod na hodnotový základ by se daň z nemovitých věcí stala srozumitelnější i pro samotného daňového poplatníka. Závěrečné doporučení pro nositelé hospodářské politiky K tomu, aby se daň z nemovitých věcí stala daní spravedlivější je nutné provedení legislativních změn, a to zejména v oblastech determinace základu daně či způsobu stanovení daňových sazeb. V oblasti determinace základu daně se nejvýhodnější hodnotou jeví ta, jež je uvedená v katastru nemovitostí u jednotlivých pozemků a staveb, a která by byla aktualizována pomocí vyrovnávacího koeficientu určovaného centrální úrovní. Poněvadž je daň z nemovitých věcí daní plynoucí v plné výši do rozpočtů municipálních jednotek, je nutné, aby byla posílena jejich autonomie. Ke stejnému názoru se ve svém článku „Současnost a budoucnost majetkových daní v EU“ přichází i Láchová (2007). Optimálním řešením by proto mohl být kombinovaný způsob stanovování sazby daní, kdy na centrální úrovni bude stanoven interval daňových sazeb a následovně představitelé municipální jednotky rozhodnou jakou sazbu budou na svém území uplatňovat. Závěrem je třeba si uvědomit, že daň z nemovitých věcí by měla být i nadále ve správě finančních úřadů, které jsou pro výběr daní těmi vhodnými subjekty, poněvadž jsou schopny vybrat daň při nižších administrativních nákladech, a to především díky úsporám z rozsahu.

Závěr

10

109

Závěr

Diplomová práce se zabývala problematikou majetkových daní, které jsou v poslední době předmětem častých diskuzí. Během jejího vypracovávání došlo k významné změně v oblasti soukromého práva, díky níž došlo u analyzované daně ke změně jejího názvu. Z daně z nemovitostí se tak stala daň z nemovitých věcí. Současně platné znění zákona č. 338/1992 Sb., o daní z nemovitých věcí lze nalézt v podkapitole 5.6 (Současná právní úprava daně z nemovitých věcí v ČR). Práce byla zaměřena na detailní analýzu daně z nemovitých věcí v České republice, ale i v členských zemích Evropské unie, která nám dále napomohla k formulaci doporučení představitelům hospodářské politiky, aby se daň z nemovitých věcí stala daní spravedlivější. Z provedené analýzy daně v podmínkách České republiky bylo zjištěno, že se jedná o daň, jejíž daňové inkaso nabývá zanedbatelných hodnot, což ústí v závěr, že daň z nemovitých věcí, vybíraná na území ČR, lze označit z pohledu výše daňového inkasa za daň nevýznamnou. V neprospěch daně mluví i hodnoty ukazatele administrativní náročnost daně. Uvedené skutečnosti byly prvotním impulzem pro zamyšlení se nad existencí daně z nemovitých věcí na území České republiky. Z uvedených skutečností by se mohlo jevit jednodušším řešením její úplné zrušení, a proto byla tato varianta v práci také diskutována. Byly zohledněny skutečnosti týkající se významnosti daně v rozpočtech municipálních jednotek, kdy na základě provedené analýzy bylo zjištěno, že daň z nemovitých věcí tvořila v roce 2012 významný zdroj příjmů do rozpočtu dotčených jednotek. V případě jejího zrušení by došlo k nárůstu absolutního počtu municipálních jednotek, jejichž rozpočet by se stal deficitním. To lze považovat za silný argument hovořící pro razantní odmítnutí zrušení daně z nemovitých věcí. Jiný důvod můžeme nalézt v odborné literatuře, kde je zdůrazňována myšlenka, že občané by se měli spolupodílet na financování veřejných statků a služeb, které jsou poskytovány municipálními jednotkami v místě jejich bydliště. A to zejména s vědomím, že mají z jejich užívání určitý užitek, a to v podobě ochrany jejich majetku, pocitu bezpečí či příjemně stráveného odpoledne v parku na území municipality. Nakonec jsme tedy dospěli k závěru, že není rozumné daň z nemovitých věcí z českého daňového systému odstraňovat, a proto se námětem práce stala myšlenka hledající odpověď na otázku, jak daň z nemovitých věcí změnit, aby se stala daní spravedlivější. K jejímu zodpovězení byla provedena detailní deskripce stavu uplatňování pravidelně placené daně z nemovitého majetku na území jednotlivých členských států Evropské Unie, která byla dále doplněna následnou analýzou jejího významu.

Závěr

110

Zmíněná část tvořila významnou oblast předkládané diplomové práce, ve které bylo zjištěno, že ve většině členských států Unie je inkaso daně taktéž zdrojem municipálních jednotek. Z pohledu významnosti daně byl zjištěn fakt, že se její hodnoty příliš neliší od těch, které byly identifikovány pro Českou republiku. Významnějším zdrojem do rozpočtů je pravidelně placená daň z nemovitého majetku pouze v zemích západní Evropy, jako například ve Velké Británie, Francii či Belgii. Zjištěné skutečnosti jen potvrdily fakt, že nevýznamný podíl analyzované daně na celkovém daňovém inkasu, nemusí automaticky znamenat, že by daň měla být zrušena. Lze se tedy domnívat, že analyzované daně zůstávají v daňových systémech jednotlivých zemí Evropské unie zejména díky jejich historickému původu a tradicím. Na část věnující se deskripci a analýze pravidelně placené daně v daňových systémech Evropské unie navázala část tvořící přidanou hodnotu předkládané diplomové práce, jejímž předmětem byla formulace doporučení nositelům hospodářské politiky. Návrhy učiněné v této části práce by měly přispět k vyšší spravedlnosti v uplatňování daně z nemovitých věcí v daňovém režimu České republiky. Ústředním tématem závěrečné části tedy bylo zodpovězení otázek týkajících se uplatňování daně z nemovitých věcí v podmínkách České republiky. Výše již bylo uvedeno, že její zrušení není tou správnou variantou. Jsou ale nutné změny v zákonné úpravě daně z nemovitých věcí. Na základě dílčích analýz a deskripce odborné literatury docházíme k závěru, že změny by měly být provedeny zejména v oblasti stanovení základu daně. Tady by měl být upřednostněn moderní přístup při jeho stanovování, jenž tkví ve stanovení základu daně ad valorem, tj. z hodnoty. Je dáno doporučení, aby byl základ daně napojen na katastrální hodnotu nemovitostí, která by byla každoročně aktualizována prostřednictvím vypořádacího koeficientu určovaného na centrální úrovni. Se změnou v určení základu daně souvisí i realizace změn v oblasti stanovování sazeb daně. Je nutné, aby obce získaly větší autonomii při stanovování výsledné daňové povinnosti poplatníků daně, a proto by základní sazby daně měly být stanovovány na centrální úrovni pouze v intervalech, tzn. výsledná daňová sazba by pak byla určena představiteli municipálních jednotek, poněvadž jsou to právě tyto subjekty, které jsou výhradními příjemci inkasa analyzované daně. Závěrem je vhodné uvést myšlenku N. G. Mankiwa, který konstatuje, že: „Spravedlnost je podobně jako krása něco, co každý člověk vidí po svém“, proto je pravděpodobné, že úpravy navržené v předkládané diplomové práci nemusí být kladně přijaty všemi zainteresovanými subjekty.

Použité zdroje

111

11 Použité zdroje 11.1 Monografie ANDRLÍK, B., Transferové daně v zemích Evropské unie, 1. vyd. 2010. Akademické nakladatelství Cerm s.r.o., 2010. 204 s., ISBN 928-80-7204-716-1. BAUDYŠ, P., Katastr a nemovitosti. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2010. 305 s., ISBN 978-80-7400-304-2. ENGLIŠ, K., Finanční věda. 1. vyd. Praha : FR. BOROVÉHO, 1929. 407 s. GRÚŇ, L., Vybrané kapitoly z histórie daní, poplatkov a cla. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 202 s., ISBN 80-244-0867-8. HINDLS. R., HRONOVA, S., SEGER, J. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha : Professional Publishing, 2007. 420 s., ISBN 978-80-86946-43-6. Global Individual Tax HandBook 2013. Amsterdam: IBFD. 2013. 866 s., ISBN 978-90-8722-196-6. Global Corporate Tax HandBook 2013. Amsterdam: IFBD. 2013. 1 236 s., ISBN 978-90-8722-194-2. JACKSON, P. M., BROWN, C. V. Ekonomie veřejného sektoru. 1. vyd. Praha : EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003. 733 s., ISBN 80-86432-09-2. KUBÁTOVÁ, K., Daňová teorie a politika. 4. vyd. Praha : ASPI a. s., 2006. 279 s., ISBN 80-7357-205-2. KUBÁTOVÁ, K., Daňová teorie a politika. 5. vyd. Praha : ASPI a.s., 2010. 275 s., ISBN 978-80-7357-574-8. LÁCHOVÁ, L., Danové systémy v globálním světě. 1. vyd. Praha : ASPI a.s., 2007. 272 s., ISBN 978-80-7357-320-1. MARKOVÁ, H., Daňové zákony 2013 – Úplná znění platná k 1.1.2013. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4643-2. MARKOVÁ, H., Daňové zákony 2014 – Úplná znění platná k 1.1.2014. Praha : Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5171-9. MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVEOVÁ, P. G. Veřejné finance v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Management Press, 1994. 946 s. ISBN 80-85603-76-4.

Použité zdroje

112

NĚMEC, D. Základy ekonometrie – učební text. Brno : Masarykova univerzita, 2009, 330 s. PUDIL, P., VYBÍHAL, V., VÍTEK, L., PAVEL, J. a kol., Zdanění a efektivnost. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. 158 s., ISBN 80-86861-07-4. PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst, obcí a regionů – teorie a praxe. 2. vyd. Praha : Grada, 2009. 304 s., ISBN 978-80-247-6373-6. RADVAN, M., Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. 396 s., ISBN 978-80-7179-563-6. RADVAN, M., Místní daně. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR a.s., 2012. 243 s., ISBN 978-80-7357-932-6. SMITH, A., Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Nové přeprac. vyd. Praha : Liberální institut, 2001. 986 s., ISBN 80-863-89-15-4. SPIRIT, M., Úvod do studia práva. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., 2010. 192 s., ISBN 978-80-247-3290-9. STARÝ, M. a kol., Dějiny daní a poplatků. 1. vyd. Praha : PBtisk, s.r.o., 2009. 207 s., ISBN 978-80-87109-15-1. STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1997. 664 s. ISBN 80-7169-454-1. ŠIROKÝ, J., Daně v Evropské unii. 5. vyd. Praha : Linde, a.s., 2012. 400 s., ISBN 978-80-7201-881-9. ŠIROKÝ, J., Daňové teorie – s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2008. 301 s., ISBN 978-80-7400-005-8. VANČUROVÁ, A., LÁCHOVÁ, L., Daňový systém ČR 2012. 11. vyd. Praha : VOX a.s., 2012. 368 s., ISBN 978-80-87480-05-2. VYBÍHAL, V., Zdaňování majetku. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., 1997. 432 s., ISBN 80-7169-371-5.

Použité zdroje

113

11.2 Právní legislativa Důvodová zpráva k návrhu změnového zákona 3.4.2013. 2013. [online]. [cit.201402-22]. Dostupné z WWW: < http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Duvodovazprava_2013-05-02_Duvodova-zprava-k-navrhu-zmenoveho-zakona-342013PSP.pdf>. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 218/0 Návrh zákona o dani z nemovitostí. 2003. [cit.2014-03-09]. Dostupné na WWW:. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 811 – Vládní návrh o dani z nemovitostí a o změně některých zákonů. 2001. [cit.2014-03-15]. Dostupné na WWW:. Zákon č. 2/1993 Sb., Usnesení představenstva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/2004 Z.z. – Zákon o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, úplné znenie Zákonné opatření č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů

11.3 Internetové zdroje Adviceguide self help from Citizen Advice. Council tax. [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW: .

Použité zdroje

114

Aktuálně.cz. Zvyšte majetkové daně a ulevte chudším, vyzvali experti. 2011. [cit.2014-03-06]. Dostupné na WWW:. Český statistický úřad. Informace o sčítání lidu. [online]. 2013a. [cit. 2013-07-12]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. Počet obcí podle krajů (stav k 1.1.). [online]. 2013b. [cit.2013-10-10]. Dostupné z WWW: . Deloitte. Cyprus Tax News – Immovable Properte Tax 2013. [cit. 2014-02-13]. Dostupné na WWW: . Deloitte. Taxation and Investment in Lucembourg 2013. [cit. 2014-02-15]. Dostupné na WWW: . Ekonomifakta. Fastighetsskat och fastighetsavgift. [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW: . EUROPEAN COMMISSION. Recommendation for a COUNCIL RECOMMENDATION on the Czech Republic´s national reform programme and delivering a Council opinion on the Czech Republic´s convergence programme for 2012-2016. 2013. [cit.2014-03-15]. Dostupné na WWW:< http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/nd/csr2013_czech_en.pdf>. European Commission. Revenue data by individual tax. [online]. 2014a. [cit.2014-02-05]. Dostupné z WWW:. European Commission. Tax revenue statistics – National Tax Lists – individual taxes. 2014b. [cit.2014-03-06]. Dostupné na WWW:< http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/images/2/2c/National_tax _lists_20140207.xls>. European Commission. Taxation and Customs union – Taxes in Europe database. [online]. 2013a. [cit.2013-10-12]. Dostupné z WWW: . Finanční správa. Místní koeficienty obcí pro rok 2013. [online]. 2013. [cit. 201307-09]. Dostupné z WWW: < http://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/dseznam-dani/koef_mist_2013.xls>.

Použité zdroje

115

Finanční správa. Místní koeficienty obcí pro rok 2014. [online]. 2014. [cit. 201403-09]. Dostupné z WWW: . Finanční správa. Údaje z registru daňových subjektů. [online]. 2013a. [cit.201310-21]. Dostupné z WWW: . Finanční správa. Údaje z výběru daní. [online]. 2014. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z WWW: . Fiscal Impuestos. El impuesto sobre bienes inmuebles (IBI). [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW: . French-Property.com. Local Property Taxes in France. [cit.2014-02-07]. Dostupné na WWW: . GERMANY TRADE&INVEST. Taxation of Properte. [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW: . GLOBAL PROPERTY GUIDE. Tax Guide. [cit.2014-02-05]. Dostupné na WWW:< http://www.globalpropertyguide.com/faq/guide-taxes>. GOV.UK. Business rates. [cit.2014-02-17]. Dostupné .

na

WWW:

CHRENKO, P., HRDLIČKA, Z. Globální trendy v daňové politice. [online]. 2012. [cit.2013-11-23]. Dostupné z WWW: . I amsterdam. Types of taxes in the Netherlands. [cit. 2014-02-16]. Dostupné na WWW: . INDRUCHOVÁ, E., Kapitál – Ekonomický magazín. Z historie zdaňování nemovitostí. [online]. 2013. [cit. 2013-07-11]. Dostupné z WWW: . INVITALIA. Italy’s Tax System. [cit. 2014-02-13]. Dostupné na WWW: .

Použité zdroje

116

Irish Tax Institute. Local Property Tax. [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW:< http://www.taxinstitute.ie/Portals/0/Tax%20Policy/LPT/SCSI%20ITI%20LPT% 20Public%20Guide%20Web%2009APR13.pdf>. KATALOG-UCETNICH.CZ. Daňový systém Chorvatska. [cit. 2014-02-13]. Dostupné na WWW: . LÁCHOVÁ, L. Současnost a budoucnost majetkových daní v České republice a v Evropské unii. [online]. [cit.2013-11-23]. Dostupné z WWW: . LAND TAX ACT – Estonia. [cit.2013-10-25]. Dostupné na WWW: . LIAA – Latvijas Investīciju un attīstības aģentūra. Taxation – general principles. [cit.2014-02-14]. Dostupné na WWW: . Ministerstvo financí ČR. Informace o činnosti české daňové správy v letech 2004 – 2012. 2013. [online]. [cit.2013-07-19]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo financí ČR. Zdanění příjmů a majetku v České republice – výstup expertní skupiny. [online]. 2006. [cit. 2014-02-02]. Dostupné na WWW: . Ministerstvo financí ČR. Zdanění příjmů a majetku v České republice – Výstup expertní skupiny. 2006. [cit.2014-03-06]. Dostupné na WWW:. Ministerstvo financí Slovenskej republiky. Daňové príjmy. [online]. 2013a. [cit.2013-10-14]. Dostupné z WWW:< http://www.mfsr.sk/Default.aspx?CatID=47 38>. Ministerstwo Finansów. Podatek od nieruchomości. [cit. 2014-02-16]. Dostupné na WWW: . MINISTRY OF FINANCE – TAX ADMINISTRATION. THE CROATIAN TAX SYSTEM. [cit. 2014-02-13]. Dostupné na WWW: .

Použité zdroje

117

Ministry of Finance of the Republic of Bulgaria. IMMOVABLE PROPERTY TAX. [cit.2013-10-31]. Dostupné na WWW: . MINISTRY OF FINANCE REPUBLIC OF LATVIA. Tax system in Latvia. [cit.201402-14]. Dostupné na WWW: . OECD. Economic Policy Reforms – Going for Growth. 2013. [cit.2014-03-09]. Dostupné na WWW: http://www.oecd.org/inclusivegrowth/Economic%20Policy%20Reforms%202013%20Going%20for%20Growth. pdf>. OECD. OECD Tax Statistics – Tax Revenues. [online]. 2014a. [cit.2014-02-05]. Dostupné WWW:. OECD. Revenue Statistics 1965 – 2011. [online]. 2013. [cit. 2013-07-04]. Dostupné z WWW: . OECD. Tax policy analysis – Tax revenue of main headings as percentage of total taxation. [online]. 2014b. [cit.2014-03-01]. Dostupné na WWW: < http://www.oecd.org/ctp/tax-policy/revenue-statistics-table6.xls>. OECD. Tax revenue of main headings as percentage of total taxation. [online]. 2013. [cit.2013-07-12]. Dostupné z WWW: <www.oecd.org/ctp/taxpolicy/table6.xls>. OECD.Stat.Extracts. Revenue Statistics – Comparative tables. [online]. 2013a. [cit. 2013-07-04]. Dostupné z WWW: . PKF. Slovenia Tax Guide 2013. [cit.2014-02-16]. Dostupné na WWW: . PricewaterhouseCoopers. Real Estate Going Global Portugal. [cit.2014-02-16]. Dostupné na WWW: . PROPERTY TAX International. Dutch property tax information. [cit. 2014-02-16]. Dostupné na WWW: . PRUŠVIC, D. a kolektiv. Porovnání výběru pojistného a daní. [online]. 2006. [cit.2014-02-02]. Dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5418/Projekt_HR149-06.pdf>.

Použité zdroje

118

RAHANDUS-MINISTEERIUM – MINISTRY of FINANCE of the REPUBLIC of ESTONIA. Land Tax. [cit.2013-10-25]. Dostupné na WWW: http://www.fin.ee/land-tax>. REPUBLIC OF CROATIA MINISTRY OF FINANCE. Time series data. [cit.201403-06]. Dostupné na WWW:. Rijksoverheid. Waardering onroerende zaken (WOZ). [cit. 2014-02-16]. Dostupné na WWW: . ROZPOČET OBCE. Výběry obcí ČR: Obce v ČR v 2012. [online]. 2013. [cit.2013http://www.rozpocetobce.cz/filtr12-13]. Dostupné z WWW:< obci?filtr_obci%5Bbudget_item%5D=&filtr_obci%5Bbudget_item_income%5D= &filtr_obci%5Bbudget_item_expense%5D=&filtr_obci%5Bbudget_item_purpose %5D=&filtr_obci%5Bper_inhabitant%5D=0&filtr_obci%5Bkraj%5D=&filtr_obci %5Bpopulation_range%5D=&filtr_obci%5Byear%5D=2012&filtr_obci%5Bsort%5 D=desc>. Skatteverket. 2012 Taxes in Sweden. [cit.2014-02-17]. Dostupné na WWW: . STATE TAX INSPECTORATE – Under the Ministry of Finance of the Republic of Lithuania. Taxes. [cit. 2014-02-13]. Dostupné na WWW: . STATISTIK AUSTRIA. Steuern und Sozialbeiträge in Österreich, Einnahmen des Staates und der EU. [online]. 2013a [cit.2013-10-14]. Dostupné z WWW:< http://www.statistik.at/web_de/Redirect/index.htm?dDocName=030947>. VALTIOVARAINMINISTERIÜ FINANSMINISTERIET MINISTRY OF FINANCE OF FINNLAND. Real Estate Taxation. [cit.2014-02-05]. Dostupné na WWW: . VLASÁK, O., Daně z nemovitostí zvýšit, zrušit nebo reformovat? [online]. 2010. [cit. 2013-07-29]. Dostupné z WWW: . WKO.at. Grundsteuer - Alle Informationen auf einen Blick. [online]. 2013. [cit.2013-10-14]. Dostupné z WWW: .