Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Rod Janoušků ve Strachoňovicích v 17. až 19. století (bakalářská diplomová práce)
Blanka Větrovcová
Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Háza, Dr.
Brno 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny
30. srpna 2006
2
Obsah Úvod ........................................................................................... 4 Strachoňovice............................................................................. 5 Popis obce............................................................................... 5 Původ názvu obce ................................................................... 6 Historie obce............................................................................ 7 Vývoj počtu jejich obyvatel ve Strachoňovocích ...................... 7 Strachoňovice v lánovém rejstříku........................................ 8 Vývoj počtu obyvatel a domů od konce 18. století ............. 10 Současný počet obyvatel ve Strachoňovicích .................... 12 Správní zařazení obce........................................................... 13 Církevní správa ..................................................................... 13 Rod Janoušků........................................................................... 14 Příjmení Janoušek a jeho formy v archivních materiálech .... 15 Nejstarší Janouškové ............................................................ 16 Rodina Jakuba Janouška ...................................................... 18 Rozdělení rodiny.................................................................... 22 Grunt čp. 12........................................................................... 23 Rodina Tomáše Janouška.................................................. 23 Rodina Františka Janouška ................................................ 25 Rodina Jana Janouška ....................................................... 28 Konec působení Janoušků na gruntu číslo popisné 12 ...... 32 Grunt čp. 28........................................................................... 33 Rodina Šimona Janouška................................................... 33 Rodina Jakuba Janouška ................................................... 34 Rodina Jana Janouška ....................................................... 35 Rodina Josefa Janouška .................................................... 36 Závěr ........................................................................................ 39 Použité prameny a literatura..................................................... 40 Archivní materiály použité při tvorbě práce ........................... 40 Matriční knihy ..................................................................... 40 Pozemkové knihy ............................................................... 41 Další archivní materiály ...................................................... 41 Literatura ............................................................................... 42 Internetové zdroje.................................................................. 43 Přílohy ...................................................................................... 44
3
Úvod Janouškovi jsou jedním ze strachoňovických rodů s dlouhou a pro mou osobu velmi zajímavou minulostí. V průběhu čtyř století je možné sledovat velký rozmach rodu, který měl v některých obdobích měl několik desítek členů, ale i jeho postupný úpadek, kdy zbývá poslední jedna rodina nesoucí toto jméno. Je to historie podobná mnoha jiným v českých zemích – historie dnes a denně se opakující. A i proto pro mě samotnou tolik zajímavá. Je velmi zvláštní sledovat život celého rodu i jednotlivých rodin, protože člověk vidí paralely k dnešku i záležitosti, které dnes již není možné vysledovat. Primárním cílem této práce je sestavení rodové kroniky od let konce 16. století do konce 19. století (s mírným přesahem do století dvacátého, pokud to bylo okolnostmi umožněno). Bude zde pojednáno o vývoji rodu, o jeho jednotlivých větvích a jejich rozrůstání se a případném zániku. Práci jsem vytvořila na základě matričních a pozemkových knih, materiálů z farního a obecního archivu a také s pomocí regionální a lokální literatury. Využila jsem také literaturu obecnějšího charakteru, která mi pomohla v orientaci při sestavování popisu obce a dalších záležitostech. Též jsem využila i dříve nabyté znalosti a zkušenosti z genealogického výzkumu, které mi při psaní práce velmi pomohly. Chci poděkovat panu doktoru Házovi za vedení a velmi podnětné rady při přípravě práce – bez nich bych práci zřejmě nedokončila. Dále ředitelce Státního okresního archivu v Jihlavě, která mi umožnila zkoumat běžně nepřístupné archiválie. A také panu starostovi obce Strachoňovice, panu Františku Bártíkovi, za jeho ochotnou spolupráci nejen při zjišťování nejnovějších informací o obci.
4
Strachoňovice Strachoňovice jsou nevelkou obcí s více než šestisetletou historií, která je podobná mnohým jiným vsem a vískám v České republice. Nachází se asi 3 kilometry jihovýchodně od okraje města Telče, kdysi centra bývalého panství Telč, v okrese Jihlava, v kraji Vysočina. Leží na Dačické sníženině pod vrchem Oleška, v údolí potoka Ochozín, vlévajícího se pod obcí do Moravské Dyje. Průměrná nadmořská výška obce činí 513 metrů nad mořem.
Popis obce V typologii vesnických sídel patří Strachoňovice mezi smíšené návesní obce, jsou tedy typem, který spojuje rysy návesní obce ortogonální a radiální. Vesnice se rozrůstala kolem návsi, která má obdélníkový tvar se zaoblenými rohy, přičemž plužina u těchto vsí bývá ve většině případů traťová.1 V minulosti se ve středu obce nacházely dva rybníky, jeden z nich byl z důvodu zanášení kolem roku 1965 vysušen. V centru obce dnes stojí budova obecního úřadu, jednotlivé domy jsou situovány takřka kruhově kolem návsi. V současnosti je ze 42 domů s popisnými čísly 1 – 452 trvale obydleno 25 domů, 8 je používáno především k rekreaci a zbývající jsou trvale neobydlené.3 Do vsi, resp. ze vsi, vedou a i v minulosti vedly dvě hlavní a jedna vedlejší cesta, vycházející z návsi směrem na okolní vesnice. První z hlavních cest přichází do obce ze severozápadu, od 1 Při určování půdorysného typu jsem vycházela z článku Jana Pešty Půdorysné struktury venkovských sídel v Čechách. Je zde uvedeno celkem 23 příkladů půdorysné struktury. Strachoňovice ve své dřívější podobě se nejvíce blíží výše zmíněnému typu obce. Pro srovnání byly použity mapy z I. a II. vojenského mapování a tak zvaná prvorepubliková speciální mapa. Více k typologii půdorysné struktury viz Jan PEŠTA, Půdorysné struktury venkovských sídel v Čechách, in: Průzkumy památek II/2000, str. 153-166. 2 Tři čísla popisná již neexistují, a to č.p. 4, kde bývala kovárna, č.p. 13 a č.p. 31. 3 Údaje získány od strachoňovického starosty, pana Františka Bártíka.
5
obce Radkov přes lokalitu Vohoř. Druhá hlavní cesta vychází z obce směrem na jih, ke spojnici mezi obcemi Slaviboř a Dolní Vilímeč. Třetí, vedlejší, cesta spojuje Strachoňovice přímo s obcí Dolní Vilímeč.
Původ názvu obce Jméno Strachoňovice vzniklo přiřazením koncové přípony -ovice k osobnímu jménu Strachoň. Toto jméno je zřejmě odvozeno od staročeského jména Strachkvas, Strachuj nebo Strachota. Slovo Strachoňovice tedy znamená ves lidí Strachoňových. Již od nejstarších záznamů se vyskytuje latinsko-německá forma tohoto názvu, Strachonowitz, pouze v záznamech z 19. století se objevuje forma Strachonice nebo Strachomice4. Ve starších knihách se nacházejí jména lišící se maximálně v několika písmenech. Franz Josef Schwoy v publikaci Topographie vom Markrafthum Mähren používá název Strachoniowitz5, Gregor Wolny o 40 let později uvádí ve své knize Die Markgrafschaft Mähren tři možná pojmenování, a to německou formu Strachonowitz a dvě české formy – Strachonowice a Strachňowice6. Osobně jsem se v matričních a pozemkových knihách setkala s formou Strachonowitz nebo Strachonowicz, případně pak s nejnovější psanou formou Strachoňovice7. 4 Vlad. NEKUDA, Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005, str. 977; srov. též Jan TIRAY, Vlastivěda moravská – Telecký okres, Brno 1913, str. 349. V pozemkových a matričních knihách se nejčastěji vyskytuje forma Strachonowicz. K vývoji názvu obce Strachoňovice uvádí Ladislav Hosák následující: „1353 mediam villam Strachonowycz, ZDB II, 63; 1371 mediam villam Strachonowitz, ZDB II, 63; 1385 partem Strachonicz, ZDB VII, 98; 1678 Strachonowitz; 1718, 1751 a 1798 Strachoniowitz; 1846 Strachonowitz, Strachonowice, kdysi Strachňovice; 1850 Strachonowitz, Strachonice, Raffay; 1872 Strachonowitz, Strachomice (!); 1881 Strachoňovice; 1885 Strachonowitz, Strachoňovice; 1893 Strachonowitz, Strachoňovice; 1924 Strachoňovice.“ Ladislav HOSÁK, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, díl 2. M-Ž, Praha 1980. 5 Gregor WOLNY, Die Markgrafschaft Mähren. VI. Band, Iglauer Kreis, Brno 1846. 6 Franz Josef SCHWOY, Topographie vom Markrafthum Mähren, [Bd. 3, Prerauer, Znaymer und Iglauer Kreis ferner den Anhang unbekannter Ostschaften, auch Nachträge und Zusätze], Vídeň 1794. 7 Například zápis o sňatku mezi Karlem Besedou a Evou Jankovou z roku 1827, kde je
6
Historie obce Strachoňovice jsou poměrně starou obcí, první zmínky o ní pocházejí z poloviny 14. století, přesněji z roku 1353, kdy Bohunek z Volfířova dal zapsat polovinu této obce Mareši Mutišovi, purkrabímu na hradě Roštejn. Od roku 1390, kdy byla prodána Jindřichovi z Hradce, majiteli Telče, až do poloviny 19. století (1849) pak byla ves součástí telčského panství a sdílela jeho osudy. V držení pánů z Hradce zůstalo telčské (jinde nazývané též telecké nebo telečské) panství až do vymření jejich rodu po meči. K tomu došlo v roce 1604 a panství tehdy přechází na Slavaty z Chlumu a Košumberka. V jejich držbě je až do roku 1691, kdy poslední potomek rodu, Jan Karel Jáchym Slavata, odmítá převzít rodové dědictví. Tehdy se celé panství dostává do rukou rodu Liechtenstein-Castelcorn. O sedmdesát let později, tedy roku 1761, se panství přesouvá do vlastnictví Podstatských-Liechtensteinů. V jejich rukou pak majetek zůstává až do roku 1945, kdy bylo celé panství na základě dekretů prezidenta republiky zkonfiskováno a přešlo do rukou státu. V roce 1980 byla ves Strachoňovice připojena ke střediskové obci Radkov, o šest let později přímo pod město Telč. Po „sametové revoluci“, v roce 1991, se Strachoňovice osamostatnily a dnes zůstávají samostatnou obcí.
Vývoj počtu jejich obyvatel ve Strachoňovocích V následujících třech kapitolách se budu věnovat obyvatelstvu ve Strachoňovicích a jejich bydlištím. Díky materiálům a částečně dřívějším znalostem jsem byla schopna vysledovat matka nevěsty uvedena následovně: „Marianna geb. Kaukal, Bauerstochter von Strachonowitz“. MO Radkov 6829, fol. 9.
7
počet obyvatel od druhé poloviny 17. století po počátek 20. století. Pro zpracování těchto údajů jsem využila lánového rejstříku, soupisu obyvatel pro rok 1870 a několika knih pojednávajících o počtu obyvatel v době od konce 18. století.
Strachoňovice v lánovém rejstříku V letech 1669-1679 probíhala na Moravě druhá lánová vizitace, nahrazující první, nepřesnou a velmi kritizovanou vizitaci.8 Výsledkem tohoto mapování gruntů a jejich výnosu byl soupis poddaných, respektive držitelů poddanských usedlostí a pozemků, z nichž se platila berně nebo kontribuce. Lánový rejstřík pro panství Telč, který ve Strachoňovicích zaznamenává celkem patnáct sedláků, je uložen v Moravském zemském archivu ve fondu D1 pod značkou 319a. Z těchto patnácti sedláků bylo celkem osm držitelů celolánní usedlosti, šest držitelů půllánu a jeden čtvrtláník. Objevují se zde příjmení, ať už rodinná (Janoušek, Bártů) nebo podle usedlostí, která ve stejném období figurují i v pozemkové knize pro Strachoňovice. V lánovém rejstříku jsou sedláci rozřazeni podle rozlohy polí – od jednoho berního lánu po ¼ berního lánu. Berní lán byl určen počtem měřic a kategorií (třídou - Classe) půdy. Ve Strachoňovicích se nacházela pouze půda druhé a třetí třídy. V případě půdy druhé kategorie (půda, do které se seje oves) to bylo 125 měřic, v případě půdy třetí kategorie (půda, do které se seje žito) to bylo 150 měřic. Dále zde najdeme údaje týkající se osévání půdy. Osev se uvádí ve starých rakouských plošných mírách – Metz a Achtel, tedy měřice, která činila 0,19 hektaru, a achtl, který se odvozoval od měřice – už z jeho názvu vyplývá, 8 První lánová vizitace proběhla v roce 1654 a kvůli nepřesnostem v ní obsažených byla nahrazena druhou lánovou vizitací. Důvodem sestavení vizitací byla snaha o co nejpřesnější zmapování skutečného stavu půdy, aby bylo možné efektivněji určit daňové zatížení obyvatelstva.
8
že se jednalo o jednu osminu měřice. Tabulka v lánovém rejstříku uvádějící strachoňovické sedláky má následující podobu9: Předchozí majitel Jakob Kržižuw Waczlaw Mikssu Prokop Kaukal Giržik Chalupa stejný Urban Janaussek witib Woytisskowa Barta Kaubuw
Acker Stücke 16 17 13 10 16 12 12 13
Sec. Classe Metzen 8tl 31 2 2/3 31 2 2/3 30 32 24 23 2 2/3 23 2 2/3 30
Ter. Classe Metzen 8tl 15 5 1/3 15 5 1/3 15 16 12 11 5 1/3 11 5 1/3 15
Halb Lähner Majitel Kržiž Kolarž Hawel Pospichal Helena Wittib Wawra Waczek Andreas Kauba Wentzel Licžka
Předchozí majitel Barta Saukup Andreas Pospichal Rziha Drobil Jan Waczek Ambrož Kauba Jan Wapenik
Acker Stücke 10 9 9 9 12 9
Sec. Classe Metzen 8tl 18 5 1/3 18 19 2 2/3 20 18 5 1/3 18 5 1/3
Ter. Classe Metzen 8tl 9 2 2/3 9 9 5 1/3 10 9 2 2/3 9 2 2/3
Viertler Majitel Blasius Blahuw
Předchozí majitel Wawra Blahuw
Acker Stücke 3
Sec. Classe Metzen 8tl 10 5 1/3
Ter. Classe Metzen 8tl 5 2 2/3
Gantz Lähner Majitel Matieg Kržižuw Simon Mikssu Josef Kaukal Kasspar Chalupa Thomas Bartu Barton Janaussek Urban Wogtisska Matieg Tepley
Vzhledem ke znalostem, které máme o obydlenosti obcí v raném novověku, je možné odvodit přibližný počet obyvatel na každé usedlosti. Oproti starším pracím dochází k podstatnému snížení odhadovaného počtu obyvatel na jedné usedlosti. Na základě propočtů výnosnosti statku byl počet obyvatel na usedlosti průběžně upravován, nejnověji je brán jako odpovídající počet čtyř až sedmi obyvatel na jednu usedlost. Z toho je tedy možné odhadnout, že v době sepsání lánového rejstříku se počet obyvatel ve Strachoňovicích pohyboval mezi šedesáti a 105 obyvateli. V některých časových obdobích bylo 9 Ponechávám jména i další údaje v původní podobě tak, jak jsou uvedena v lánovém rejstříku.
9
pravděpodobně obyvatel na statku více (žijící výminkáři a větší počet malých dětí, které bylo nutné vyživovat), jindy naopak méně (vyvdané dcery, synové odešlí na jiné statky a podobně). Vývoj počtu obyvatel a domů od konce 18. století Nejpřesnější ucelené údaje o počtu strachoňovických obyvatel a domů na konci 18. století pocházejí od Franze Josefa Schwoye ze třetího svazku jeho knihy Topographie vom Markrafthum Mähren. Ta byla vydána v letech 1793-1794 a mapuje počty obyvatel na celé Moravě. Ke vsi Strachoňovice je v této knize uvedeno následující: Strachoniowitz, zur Herrschaft Teltsch gehöriges Dorf von 29 Hausern, 177 Seelen, eine Meile von Teltsch zwischen Osten und Süden gelegen, hat bey 310 Joche geringes Ackerland, etwas Gärten und Wiesen.10 Překlad: Strachoniowitz, ves s 29 domy a 177 dušemi, patřící k panství Telč, položena jednu míli jihovýchodně od Telče, má asi 310 jiter orné půdy, nějaké zahrady a louky. Koncem 18. století tedy měla obec 29 domů a 177 duší, tedy obyvatel. Nárůst obyvatel a domů v dalších letech nebyl nijak rapidní. Pokud porovnáme údaje z konce 18. století s údaji z let 1835-1842, které poskytuje kniha Die Markgrafschaft Mähren od Gregora Wolného, zjistíme, že zde počet obyvatel narostl o pouhé 4 osoby a počet domů o jednu budovu11. Wolny uvádí následující popis obce Strachoňovice: Strachonowitz (Strachonowice, einst Strachňowice) 1 ½ St ö, unweit vom vorigen und bei der Hschftsgränze, besteht aus 30 H. und 181 S. (84 mnl., 97 wbl.) ist zur Kirche und Schule nach Ratkau gewiesen.12 Překlad: Strachonowitz (Strachonowice, někdy Strachňowice) 1,5 hodiny východně, nedaleko předchozích a u hranic panství, skládají se ze 30 domů a 181 duší (84 mužů, 97 žen), církevně a 10 Franz Josef SCHWOY, Topographie vom Markrafthum Mähren. 11 Wolny uvádí 181 duší (84 mužů a 97 žen) a 30 domů. Gregor WOLNY, Die Markgrafschaft Mähren. VI. Band. 12 Tamtéž.
10
školně příslušné k Radkovu. V následující tabulce máte možnost porovnat vývoj počtu obyvatel za 70 let – od poloviny 19. století do vzniku první Československé republiky. Z tabulek je patrný průběžný pokles počtu obyvatel, který byl způsoben mimo jiné i odchodem mladých rodin ze Strachoňovic do větších měst za obživou. Rok
1850
1869
1880
1890
1900
1910
1921
obyv. 186 168 177 159 165 150 165 13 Tabulka č. 1: Vývoj počtu obyvatel ve Strachoňovicích v letech 1850-1921.
Vzhledem k tomu, že jsem získala přístup k některým nezpracovaným archivním materiálům uloženým v jihlavském Státním okresním archivu, měla jsem možnost porovnat uvedená čísla se soupisem obyvatel z roku 1870, který byl vytvořen radkovským farářem Josef Janem Sankotem. Je překvapivé, že čísla uvedená v Retrospektivním lexikonu a v soupisu obyvatel nesouhlasí. Radkovský soupis uvádí ve Strachoňovicích pro rok 1870 celkem 187 obyvatel, 102 mužů a 85 žen14. I tento poměr je zajímavý, protože většinou v obcích převládaly osoby ženského pohlaví, nikoli mužského. Rok
1850
1869
1880
1890
1900
1910
domů 30 31 31 32 32 Tabulka č. 1: Vývoj počtu domů ve Strachoňovicích v letech 1850-1921.15
1921 33
Oproti počtu obyvatel je v počtu domů možné sledovat poměrně stálý nárůst. Ten byl způsoben postupným vznikem nových rodin, respektive štěpením rodin původních z důvodu příliš velkého počtu obyvatel na jedné usedlosti. Směrem do současnosti pak počet trvale obydlených domů klesá, dochází k využívání některých budov pouze k rekreaci – stejně tak klesá i 13 Tabulka byla vytvořena na základě publikace Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, díl I/II, Praha 1978, str. 728-729. 14 Soupis obyvatel farnosti, Římskokatolický farní úřad Radkov, dokumenty do r. 1950, inventární číslo 1. 15 Tabulka byla vytvořena na základě publikace Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, str. 728-729.
11
počet obyvatel. Přínosným by jistě bylo porovnávání postupného poklesu počtu obyvatel na jeden dům. Vezmeme-li v úvahu, že na konci 18. století byl průměrný počet obyvatel na jedno číslo popisné 6,1, v letech 1835-1842 toto číslo už činilo 6,0, dále v roce 1869 5,6, v roce 1880 pak 5,7 obyvatele, v roce 1910 4,7 obyvatele, je jistě zajímavý fakt, že v současnosti se toto číslo zastavilo na pouhých 3,4 obyvatele na číslo popisné. Bylo by jistě možné v tomto postupném vývoji vysledovat zákonitosti související s postupným růstem prosperity a životní úrovně obyvatelstva. Je to ovšem námět na další zkoumání, v této práci však pro rozsáhlé úvahy na toto téma není prostor.
Současný počet obyvatel ve Strachoňovicích Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 má obec 82 obyvatele16, z toho 38 žen, podle novějších údajů z roku 2005 pak 85 obyvatel17. Počet jejích obyvatel za posledních 100 let se tedy podstatně snížil. Jak vyplývá z předchozí podkapitoly, měly Strachoňovice v roce 1890 skoro dvojnásobný počet obyvatel oproti současnosti, totiž 159, v roce 1870 měla obec ještě o osm obyvatel více18. Podle údajů posledního sčítání lidu bylo ve Strachoňovicích 43 domů, z toho dvacet šest jich bylo trvale obydlených. Podle údajů, které jsem získala ve spolupráci se strachoňovickým starostou, panem Františkem Bártíkem, bylo v roce 2006 ve vsi 42 domů, z toho 25 trvale obydlených. Současný demografický trend směřuje spíše k zániku malých obcí či k jejich přeměnu na rekreační oblasti. Ve Strachoňovicích ale došlo za poslední čtyři roky k nárůstu počtu obyvatel o 3 16 Český statistický úřad 2001, http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/587940?OpenDocument (1.3.2001) 17 Vladimír NEKUDA (ed.), Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005, str. 977. 18 Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, str. 728729.
12
osoby, proto je zde jistá šance, že tato ves zůstane tak zvaně „živá“. Do budoucnosti bude jistě zajímavé sledovat další vývoj počtu obyvatel.
Správní zařazení obce Jak již bylo zmíněno, do roku 1849 patřily Strachoňovice pod panství Telč. V letech 1850 až 1855 byla ves podřízena podkrajskému úřadu v Dačicích a Okresnímu soudu v Telči, mezi lety 1855 až 1868 potom Okresnímu úřadu v Telči. Po znovurozdělení soudní a veřejné správy byly Strachoňovice opětovně podřízeny Okresnímu hejtmanství v Dačicích. V roce 1919 přešly pod dačickou okresní správu politickou, v roce 1928 pod tamní okresní úřad. Po územní reorganizaci roku 1949 se staly součástí správního okresu Dačice v nově vzniklém Jihlavském kraji. V roce 1960 pak byly přeřazeny pod Jihlavský okres v kraji Jihomoravském. Od roku 2002 jsou pak součástí nového kraje Vysočina.
Církevní správa Co se týče církevní správy, spadaly Strachoňovice od nepaměti pod správu obce Radkov, ležící asi 1 kilometr severozápadně od obce. Radkov byl od roku 1601 filiálkou farního úřadu v Urbanově, roku 1784 byl vyfařen a vytvořil samostatnou farnost, ke které kromě Strachoňovic patřila (a dodnes patří) blízká obec Slaviboř, dříve nazývaná Slejboř. Tato farnost dnes spadá pod děkanství telčské.
13
Rod Janoušků Rod Janoušků patří mezi ty rody, které žijí ve Strachoňovicích nejdéle. Janouškovi se dle záznamů v pozemkových knihách pro ves Strachoňovice vyskytují v obci již v roce 1580. Vlastivěda moravská uvádí příjmení Janoušek jako „nejstarší jméno rodinné“19. Nositelé tohoto příjmení žijí v této obci dodnes, tedy již páté století – a to nepřetržitě. V době největšího rozmachu rodu žili jeho příslušníci na třech různých gruntech. Základem byl grunt číslo popisné 12, zvaný díky jeho obyvatelům Janouškovský, odkud vzešla i větev rodu žijící později v chalupě číslo popisné 28, která vznikla na konci 18. století. Dalším domem, kde tato rodina pobývala, byl grunt číslo popisné 17, zvaný Besedovský. Zde se rodina usídlila až koncem 19. století. V současnosti žijí ve Strachoňovicích dvě rodiny nesoucí příjmení Janouškových, a to v domech s číslem popisným 36 a 39. V obou případech se jedná o potomky větve rodu z čísla popisného 28, vnuky nebo případně pravnuky Josefa Janouška, jehož rodina je poslední mapovanou rodinou v této práci.
19 Vlastivěda moravská, str. 349.
14
Příjmení Janoušek a jeho formy v archivních materiálech Jak již jsem zmínila, příjmení Janoušek je jedno z nejstarších v obci Strachoňovice. Odvozuje se od osobního jména Jan, příjmení pak vzniklo jeho zdrobnělinou. Jméno Jan pochází z hebrejského osobního jména Jochánán, které znamená Bůh je mocný20. Odvozenin od tohoto osobního jména existuje mnoho, kromě jiných jmenujme například příjmení Janek, Janík nebo Janouš. Příjmení Janoušek se vyskytuje v archivních materiálech v několika různých obměnách. Jeho nejstarší výskyt v obci Strachoňovice jsem zaznamenala k roku 1584, kdy se uvádí Wondra Janaussek. Dalšími možnostmi jsou transkripce Janauschek nebo Janouschek. Setkala jsem se i s méně tradičními formami, které se dají nazvat spíše odchylkami od běžného zápisu, například Yanaschek. Nejnovější forma Janoušek se v materiálech začíná objevovat až po roce 1882, kdy z matrik mizí němčina a je nahrazena češtinou. Pokud je u žen příjmení uvedeno, je příjmení Janoušek používáno ve dvou formách, jejichž výskyt je poměrně běžný po celou dobu používání němčiny. Ve starší době, zhruba do roku 1830, se používá německá forma Janauschkin nebo Janausskin, později pak forma Janauschkowa, Janausskowa, případně Janouškova. Poslední forma se opět objevuje až po roce 1882.
20 Význam příjmení je přebrán z knihy Dobravy Moldanové Naše příjmení, která vyšla v Praze v roce 1984.
15
Nejstarší Janouškové Jak jsem již uvedla, patří příjmení Janoušek mezi nejstarší ve Strachoňovicích. Uvádí se již v nejstarších zápisech pozemkových knih, které jsou jediným pramenem zachovaným pro dobu nejstarší, to jest pro konec 16. a celé 17. století. Tato část práce vychází z pozemkových knih pro obec Strachoňovice. Pro toto období jsou (kromě lánového rejstříku, viz výše) jediným zdrojem informací. Zpočátku jsou tyto informace poměrně zmatečné, protože ještě nejsou plně ustálena příjmení, dochází proto k poměrně jednoduché záměně osob. Snažila jsem se tohoto vyvarovat a doufám, že se mi to povedlo. Informace o rodině Janoušků se nacházejí v pozemkové knize č. 8195 pro rychtu Radkovskou, obec Strachoňovice, vložka 10 a 17 ¾. Pozemková kniha je uložena v Moravském zemském archivu ve fondu F 239 (Velkostatek Telč). Ze zápisů v pozemkových knihách vyplývá, že nejstarším nositelem příjmení Janoušek byl Ondřej Janoušek21. Byl ženatý s Lidmilou a měli spolu alespoň jednoho potomka, syna Mikuláše. Lidmila se po smrti Ondřeje znovu provdala a Janouškovský statek v roce 1583 díky tomu přešel na jejího nového manžela, Jíru. Mikuláš kupuje v roce 1595 Koukalovský grunt – a mění si příjmí22 na Koukal. Ovšem i manžel Lidmily přijal příjmení po gruntu, jak bylo v tehdejší době rozšířeným zvykem. Stejně tak přejal příjmení Janoušek i další držitel gruntu, Mikuláš Tomášek, který statek koupil v roce 1606. Jeho rod na gruntu zůstává, nechává si jméno Janoušek a to nese až do současnosti. Výše zmíněný Mikuláš Tomášek-Janoušek se zřejmě někdy po zakoupení statku oženil, jméno jeho manželky je bohužel 21 PK Radkov č. 8195, vložka 10. Jméno Ondřeje Janouška se zde vyskytuje ve formě Wondra Janaussek. 22 Rozdíl mezi příjmím a příjmením je v dědičnosti – příjmí nebylo dědičné, jednalo se například o jména převzaté ze jména gruntu nebo podle zaměstnání a podobně. Příjmí se postupně vyvinula v dědičná příjmení, přenášená z otce na syna.
16
neznámé, pozemkové knihy ho nezmiňují. V roce 1642, po jeho smrti, je jmenováno sedm jeho dětí – Vávra, Mariana starší, Dorota, Gertruda, Bartoloměj, Augustin a Mariana mladší23. K těmto potomkům (kromě nejstaršího syna Bartoloměje) nemám mnoho informací, nejvíce asi o Vávrovi. Jak uvádí pozemková kniha, byl dán v roce 1654 na vyučení krejčím: Letha 1654 4 Januarij tak jakoz gest Wawra S.N. Mikolasse s powolenim wrchnosti na Rzemeslo Kreyczowske dan24 (Léta 1654 4. ledna tak jak je Vávra syn nebožtíka Mikuláše s povolením vrchnosti na řemeslo krejčovské dán). Podle svého řemesla pak přijímá příjmení a v pozemkových knihách se dále vyskytuje pod tímto příjmením. Oženil se asi s Alžbětou (Bieta), se kterou měl potomky, kteří uplatňovali později nároky na vyplacení z gruntu. Mariana starší je později uváděna jako Pospíchalka. V lánovém rejstříku se v 70. letech 17. století vyskytuje Havel Pospíchal, dá se předpokládat, že Mariana byla jeho ženou – časově by přiřazení těchto dvou osob k sobě odpovídalo. Mariana starší umírá v roce 1690. Gertruda se podle informací k vyplácení podílů na gruntu provdala za Říhu25, Mariana mladší zase odešla za svým manželem do Počátek26. V roce 1638 kupuje Janouškovský grunt Urban Lička. Ten měl za manželku Magdalénu (Mandalenu), dceru Mikuláše Janouška-Tomáška. O 19 let později, tedy v roce 1657, od něj grunt kupuje Bartoloměj Janoušek, bratr Magdalény. Díky tomu se statek vrací do držení rodu Janoušků a Urban Lička se usazuje na jiném statku, ve Slaviboři. Posloupnost tohoto držení gruntu je dobře ilustrována v lánovém rejstříku, kde je uváděn jako tehdejší držitel (70. léta 17. století) Bartoň Janoušek a jako předchozí držitel Urban Janoušek. Na dalšího potomka z rodu Janoušků přechází grunt v roce 23 Potomci jsou uvedeni v tehdejším zápisu jmen: Wawra, Mariana, Dorota, Kedruta, Barta, Augustin, Maryana. PK Radkov č. 8195, vložka 10. 24 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 25 „Kedrute po ni Rzihowi“; PK Radkov č. 8195, vložka 10. 26 „druhy Mariane v Poczatkach“; PK Radkov č. 8195, vložka 10.
17
1686. Bartoloměj předává grunt svému synu Václavovi. V zápise pozemkové knihy nejsou uvedeni žádní sourozenci – jsou dvě možná vysvětlení: Václav žádné sourozence neměl nebo byli již všichni ze statku vyplaceni. Jako pravděpodobnější se mi jeví druhá možnost, nejsou pro ni ovšem doklady. Roku 1709 přebírá statek Martin Janoušek, zřejmě syn Václava. Toto ale není nikde jistě potvrzeno, mohl to tedy být i jeho bratr. Nedrží statek dlouho, umírá, stejně jako jeho manželka, již v roce 1725 a grunt přebírá jejich syn Jakub. Ten měl mladšího bratra Václava, který se zřejmě narodil nedlouho před smrtí svých rodičů. S jeho jménem jsem se setkala až v zápise jeho sňatku s dcerou Jiřího Chytrého ze Slaviboře ze dne 18. ledna 1750: Honestus juvenis Wenceslaus legitimus superst. filius Martini Janaussek Strachonovicio.27 (Poctivý mladík Václav, legitimní pozůstalý syn Martina Janouška ze Strachoňovic). Václav se společně se svou manželkou usazuje ve Slaviboři, proto ani jeho větev sledovat nebudu, neboť nesídlila ve Strachoňovicích. Jakub je první osobou z rodu Janoušků, o které mám rozsáhlejší informace – v roce 1724 začíná být vedena matrika v Urbanově, kam v té době spadá církevní správou i obec Strachoňovice. Rodině Jakuba Janouška tedy již věnuji samostatnou kapitolu.
Rodina Jakuba Janouška Jméno Jakuba Janouška se poprvé objevuje v pozemkové knize v roce 1725, kdy je zmíněn, když přebírá rodinný grunt po smrti svého otce Martina i jeho manželky. V pozemkové knize se nachází následující zápis: Leta 1725. Po smrti neb. Martina Janausska a manželky geho ugal tuto žiwnost Jakub wlastni syn geho za pržedesslu sumu totiž 250 kop do zawdawku na wyplaczenj dluhu 24 kop zanechawa k tomu 3 zadussnj krawy w 15 kopach czinj 39 kop. 27 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 205.
18
Wegrunky po 3 kopách klasti ma a patržj gak na horže poznamenano stogj. V době převzetí gruntu nebyl Jakub zřejmě ještě ženatý. Z údajů v matričních knihách vyplývá, že se oženil v průběhu roku 1725, a to s Justinou neznámého příjmení. Jejich první dítě se narodilo v dubnu 1726, proto se dá předpokládat, že se Jakub oženil asi v květnu nebo červnu 1725. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Justinou, podruhé po Justinině smrti s Annou, taktéž neznámého příjmení, se kterou se oženil asi v roce 1749 nebo 175028. Z prvního manželství s Justinou vzešlo celkem devět dětí, pět synů a čtyři dcery: Kateřina, pokřtěna29 20. dubna 172630 Bartoloměj, pokřtěn 20. srpna 172731 Anežka, pokřtěna 1. března 172932 Mariana, pokřtěná 15. srpna 173133 František Xaver, pokřtěn 3. prosince 173334 Šimon, pokřtěn 19. října 173535 Tomáš, pokřtěn 9. listopadu 173736 Pavel, pokřtěn 29. prosince 173937 Rosina, datum narození neznámé O existenci poslední dcery vím díky jejímu sňatku s vdovcem Jakubem Živným z roku 1773. Vzhledem k datu sňatku předpokládám, že byla dcerou Jakuba a Justiny, v matriční knize je uvedena pouze jako dcera zemřelého Jakuba Janouška. 28 V obou dvou případech odhaduji datum sňatku podle data narození prvního dítěte, přesnější vodítko zatím nemám k dispozici. 29 Uvádím datum pokřtění, protože je údajem uváděným v matričních knihách. Datum narození se dá odvodit s přesností na několik dní – křtilo se většinou ještě týž den nebo druhý den po narození, někdy později, ale v takřka sto procentech případů to nebylo později než po 14 dnech od narození dítěte. 30 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 7. 31 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 10. 32 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 12. 33 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 18. 34 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 23. 35 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 27. 36 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 31. 37 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 37.
19
V matrice narozených jsem její narození nenašla ani po několikerém hledání. Je možné, že se narodila na jiném místě, ovšem nikde v rámci urbanovské farnosti. Z druhého manželství s Annou se pak narodily další dvě dcery: Uršula38, pokřtěna 29. září 175039 Markéta, pokřtěna 9. července 175340 Ovšem Anně se v roce 1762, zhruba rok a půl po smrti jejího manžela, rodí třetí dítě – syn František, narozen 4. prosince 176241. Ačkoli lhůta pro určení pohrobka, tedy dítěte narozeného po otcově smrti, byla poměrně dlouhá (v některých případech až jeden rok), v tomto případě uplatněna nebyla, syn se tedy rodí jako nemanželský. Další zprávy jsem o něm nezaznamenala, dá se tedy předpokládat, že ještě v dětském věku zemřel. Nejstarší dcera Kateřina se provdala 27. listopadu 174942 za Tomáše Bláhu ze Strachoňovic. Bláhova rodina v této obci se dále rozrůstala, už za rok se Kateřině a Tomášovi narodil první syn, Ondřej. Dcera Mariana se 25. listopadu 176443 vdala za Josefa Vetišku, sedláka ve Strachoňovicích. Vetiškové jsou dalším ze starých strachoňovických rodů, který v tomto sňatku úspěšně pokračoval – první potomek, dcera Mariana, se tomuto páru narodil deset měsíců po svatbě, přičemž pokřtěn byl 25. srpna 176544. Jako čtvrtá (a poslední) se provdala nejmladší dcera z druhého manželství, Markéta. 18. listopadu 178245 se provdala za Jakuba Růžičku z nedalekého Radkova.
38 Používám v matrikách nejčastěji se vyskytující formu tohoto jména. Staročeská varianta tohoto křestního jména zněla Voršila, v matrikách pro Strachoňovice se ale vyskytuje až po roce 1882, proto jsem zvolila starší, německou variantu jako vhodnější. 39 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 60. 40 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 65. 41 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 91. 42 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 205. 43 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 215. 44 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 102. 45 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 390.
20
Vzhledem k dostupnosti pramenů jsem měla možnost zmapovat osudy dvou synů této rodiny. Jednalo se o Šimona a Tomáše. V době po jejich sňatcích dochází k rozdělení rodiny na dvě větve. Rodinný statek číslo popisné 12 již nebyl pro obě rodiny dostatečně veliký, proto Šimon na počátku 80. let 18. století staví vlastní chalupu, na kterou se s celou rodinou stěhuje. Jedná se o chalupu číslo popisné 28.
21
Rozdělení rodiny Jak už jsem zmínila, dochází v 80. letech 18. století k oddělení jedné větve od hlavní větve, která sídlila na usedlosti číslo popisné 12. Jedná se o odnož pocházející od Šimona, staršího bratra Tomáše. Šimonova rodina zakládá chalupu číslo 28 a tím také větev Janoušků, jejíž potomci žijí ve Strachoňovicích dodnes. Větev pocházející od nejmladšího přeživšího syna Tomáše zůstává na rodinném statku, kde žije až do vymření rodu po meči, ke kterému dochází smrtí Tomášova vnuka Jana Janouška ve druhé polovině 19. století. Potomci Tomáše Janouška zde ale zůstávají, byť v odnoži po přeslici, a to až do druhé poloviny 20. století. Od této chvíle budu obě větve sledovat odděleně, rodinu po rodině tak, jak přecházely usedlosti z otců na jejich syny.
22
Grunt čp. 12 Na tomto statku zůstala usazena rodina Tomáše Janouška, nejmladšího přeživšího syna Jakuba Janouška a Justiny. Její potomci, byť již nesoucí jiné jméno, vlastnili statek až do druhé poloviny 20. století. V současné době je tento dům ve vlastnictví pražské společnosti a probíhá na něm částečná rekonstrukce. V nejstarších zápisech je statek uváděn jako celolánní. Před polovinou 19. století (kolem roku 1835) se začíná objevovat jako pouze tříčtvrteční, došlo tedy k oddělení půdy, zřejmě ve prospěch stavby jiného domu46. Podle lánového rejstříku k domu patřila půda druhé i třetí kategorie, hospodář podle záznamů v pozemkových knihách oséval jak žitem, tak i ječmenem a ovsem. Ke statku neoddělitelně patřila zahrada a ovocný sad.
Rodina Tomáše Janouška 13. února 1760 předává Jakub Janoušek svůj grunt synu Tomášovi, které v této době bylo pouhých 22 let. Ani Jakub nebyl příliš starý, bylo mu teprve kolem padesáti let, přesto předává statek v tomto poměrně mladém věku. Ovšem Jakub již příštího roku umírá, je tedy velmi pravděpodobné, že grunt předává kvůli své nemoci. V pozemkové knize je o předání gruntu uvedeno následující: Leta Panie 1760 dnie 13ho Februarii Jakub Janaussek pržy žiwobyti swem postaupil krunt tento synu swemu wlastnimu Tomassowy...47 Tomáš byl v době přebrání rodinného gruntu již ženatý, před rokem 1760 se oženil s Anežkou (Agnes), narozenou (podle údajů v matrice zemřelých) roku 1734, byla tedy o pět let starší než její manžel. 12. září 176048 se jim narodilo první dítě, syn 46 Jako tříčtvrteční se uvádí například v soupisu obyvatel z roku 1870. 47 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 48 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 82.
23
František. O dva roky později, 27. září 176249, se narodila první dcera Uršula. V roce 1765, 25. ledna50, se narodila další dcera, Mariana. Další dítě následovalo až po šesti letech, syn Václav se narodil 19. září 177151. 30. června 177552 následovala dcera Rosalie. 1. října 177853 se narodila další dcera nesoucí jméno Uršula – je tedy jisté, že její starší sestra stejného jména byla v té době již mrtvá, nedožila se tedy více než 15 let. Dospělosti se dožilo pouze pět dětí – nejstarší syn František, dcery Mariana, Anežka, Markéta a nejmladší Uršula. Anežka a Markéta nejsou vůbec uvedeny v matrikách, přesto se podle údajů v matrice oddaných musely narodit v letech 177154 (Anežka) a 177455 (Markéta). V urbanovských matrikách ovšem uvedeny nejsou. Všechny čtyři dcery se provdaly před rokem 1805, v pozemkové knize jsou totiž uvedené jako z gruntu vybyté, to jest nemající na něm žádné pohledávky: Mariana, Anysska, Markita, a Vorssila, od otcze wibitj gsau a nemagy k kruntu uss nicz k pohledawanj. 56 Jako první se provdala Anežka, a to 22. listopadu 1794 za Ondřeje Teplého ze Strachoňovic57. Následovala Markéta, která se 14. listopadu 1794 stala manželkou Františka Koláře, taktéž ze Strachoňovic58. Jako třetí se vdala nejmladší dcera Uršula. Vdávala se 6. listopadu 179659, jejím manželem byl Jakub Nováček, další strachoňovický soused. Následovala Mariana, které bylo v době 49 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 90. 50 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 100. 51 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 124. 52 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 135. 53 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 145. 54 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 1. 55 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 1. 56 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 57 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 1. 58 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 1. 59 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 2.
24
sňatku už 27 let, což byl u ženy v tehdejší době poměrně pokročilý věk pro sňatek. 7. listopadu 179760 se stala ženou Ondřeje Novotného, vdovce z téže vsi. Vzhledem k tomu, jak často docházelo ke sňatkům v rámci obce, dá se říci, že dcery z Janouškovské rodiny se staly prabábami všech starých strachoňovických rodů, které přetrvávají do současnosti. I rodina Janouškových na statku číslo popisné 12 se utěšeně rozrůstala – v rodinné tradici pokračoval jediný přeživší syn František. Tomáš Janoušek a jeho manželka Anežka dožívají na vejminku na rodinném statku. Oba se dožili velmi požehnaného věku. Anežka umírá v 78 letech 24. ledna 181261, Tomáš v 81 letech 19. ledna 181962.
Rodina Františka Janouška František Janoušek se před rokem 1796, kdy se narodilo jeho nejstarší dítě, dcera Mariana, oženil s Rosalií Nováčkovou. Ta se podle matriky zemřelých narodila asi v roce 1774, podle záznamů z matriky narozených pravděpodobně v Černíči. Jejich manželství bylo opravdu požehnané - celkem se jim narodilo deset dětí, sedm dcer a tři synové. Již zmiňovaná nejstarší dcera Mariana se narodila 20. března 179663. Druhým dítětem v pořadí byl syn Jan, který se narodil 8. května 179864. Zemřel ale ještě jako malé dítě, protože další syn byl v roce 1803 pokřtěn stejným jménem. Po Janovi následovaly dcery Markéta (4. července 179965) a Maria (3. července 180166). Jako páté dítě se narodil již zmíněný Jan, a to 8. května
60 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 2. 61 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 12. 62 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 15. 63 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 8. 64 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 9. 65 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 11. 66 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 12.
25
180367. Ten se stal také jediným mužským potomkem, který zajistil pokračování rodu. Po narození Jana a před narozením dalšího dítěte, čtvrté dcery Rosalie, dochází k převzetí rodinného statku - Tomáš Janoušek ho 8. dubna 1805 přenechává svému synu Františkovi. V převodu je zaznamenán nejen samotný akt, ale také podmínky, za jakých k němu došlo. Je to především zajištění vejminku, tedy formy důchodu pro rodiče (druhý bod) a vyplacené podíly (čtvrtý bod). Třetí bod, týkající se vyvdaných dcer, jsem již uvedla výše. Niže psaneho dne a roku otecz Tomass Janaussek žiwnost swau czelolanj synowy swimu Franczowy w cenie 800 kop za Wlastnost připsatj, a sicze ze wssum přislussenstwim a prawem, gak on gey sam užiwal, na čzasy budauczj nasledownim spusoben zaznamenatj nechal: 1dnio Odewzdawa otecz synowj hned krunt a czelj hospodařstwj a zanechawa gemu 1 par wolu, 1 krawu, 1 galowiczy, 1 vuz, 2 wornj nadoby a wssechen drobne hospodařske nabitky; proti tomu otecz Za 2he tento rok od nasseho obily 3ti mandel kliditi a pro budaucznost každoročnie užiwati chcze setiho obilj: 12 maleich mier zita 6 welkich m. owsa 2 mallj m. gečzmena 1 m m. hrachu k tomu 1/4 M. semena seti, 4 zah. zely 2 z. gablek sazetj, 1 krawu na hospodař. piczj chowatj, nanj esstie zadny louku kliditj. Mimo wsseho byt, teplo a swietlo, gen ke stolu nežada: rodičzum datj ma. Za 3ti dietj: Mariana, Anysska, Markita, a Vorssila, od otcze wibitj gsau a nemagy k kruntu uss nicz k pohledawanj. 67 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 14.
26
Za 4te Stare podielj s kruntu taky wiplaczene gsau, dluhu nenj, pročzess nowej hospodař mimo cisař. kral. wrchnostenskich a obecznnych danj, a powinosti, gen esstie nasledugiczj wegrunky ročznie po 3 kopách splaczetj ma. 68 Je zde určena cena statku, je uvedeno i příslušenství, které ke statku patřilo a které se s ním dědilo. Narozdíl od starších zápisů z pozemkových knih, kde se vyskytují jednotlivé příslušenství jmenovitě, zde nejsou uvedeny všechny nástroje, ale jsou zde zahrnuty pod pojmem „wssechen drobne hospodařske nabitky“. Po převzetí statku se Františkovi a Rosalii narodila již zmíněná Rosalie, rozená 7. srpna 180569. Následovala další dcera, Anežka, narozená 17. února 180870, a poté Kateřina. Ta se narodila 26. dubna 181171. Poslední dcerou byla Františka, narozená 25. srpna 181372. A zcela posledním dítětem byl syn František, který přišel na svět 16. ledna 181673. Nejstarší dcera Mariana se nikdy neprovdala, přesto se jí narodily tři dcery - Dorota, narozená 23. ledna 181674, Markéta (narozena 30. května 182075) a Mariana (28. června 182676). Nejstarší dcera Dorota pokračovala v „tradici“ své matky a taktéž se stala svobodnou matkou. 6. března 184177 se jí na statku číslo 12 narodila nemanželská dcera Mariana. Dorota se ale narozdíl od své matky provdala, a to 9. února 184778 za Kašpara Vetišku ze Strachoňovic. Dorotinu dceru Marianu ale nelegimizoval, byla v té době již mrtvá, jak napovídá pojmenování prvního dítěte tohoto páru, dcery Mariany.
68 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 69 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 15. 70 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 17. 71 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 19. 72 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 21. 73 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 23. 74 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 23. 75 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 26. 76 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 33. 77 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 57. 78 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, fol. 27.
27
Čtvrtá dcera Rosalie se stejně jako její starší sestra Mariana neprovdala, žila jako děvečka a nádenice ve Strachoňovcích, kde 6. března 1883 v 78 letech zemřela79. Anežka se vdala 22. listopadu 183080 ve Strachoňovicích za Martina Šimka, třičtvrtěláníka z Radkova. Kateřina se vdávala o jedenáct let později, tedy až ve svých 31 letech, a to 14. listopadu 184181 v Radkově za Jana Hoška, tamního chalupníka. Ostatní dcery buď zemřely v dětském věku, nebo se neprovdaly, případně se provdaly mimo domovskou farnost. Rodiče František a Rosalie zemřeli v poměrně velkém časovém odstupu – Rosalie 18. ledna 1824 v padesáti letech na zánět plic82, František pak o 17 let později, 28. dubna 184183, tedy v 81 letech, na sešlost věkem.
Rodina Jana Janouška Jak jsem již napsala, pokračovatelem rodu a dědicem rodinného statku se stal Jan Janoušek, narozený 8. května 1803 ve Strachoňovicích č. 12, pokřtěný též 8. května téhož roku ve farním kostele v Radkově84. Ve svých 18 letech, 17. října 182285, přebírá od svého otce grunt86, podle údajů v pozemkové knize proto, aby byl ještě v době žití svého otce zaopatřen. Usedlost je zde uváděna jako celolánní. Jan se oženil 11. července 182687 v Dolní Vilímči s Uršulou Bártů. Uršula se narodila 13. dubna 180488 v Dolní Vilímči čp. 23, byla dcerou tamního hostinského Bernarda Bártů a jeho manželky Marie rozené Pekařové. 79 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 52. 80 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 11. 81 MO Radkov č. 6829, Radkov, str. 36. 82 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 17. 83 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 30. 84 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 14. 85 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 86 PK Radkov č. 8195, vložka 10. 87 MO Nová Říše č. 6715, pag. 11. 88 MN Nová Říše č. 6710, pag. 12.
28
Z tehdejšího hlediska neměl tento manželský pár štěstí na děti – narodilo se jim celkem 10 dětí, ovšem pouze dcery. Pro otce to znamenalo velkou zátěž, protože každá z (přeživších) dcer musela při sňatku dostat věno. Taktéž to de facto znamenalo zánik této větve rodu, protože na gruntu čp. 12 nezůstala rodina nesoucí jméno Janoušek. Dcery se narodily v rozmezí poměrně dlouhého období, jednalo se celkem o devatenáct let, a to o léta 1827 až 1846. Jako první se narodila dcera Johana, a to 15. května 182789. Zemřela však již po roce a čtvrt, totiž 19. srpna 182890. Následovala Marie, narozená 21. listopadu 182991. Ta zemřela 20. října 190392. Třetí dcerou byla Anna, narozená 4. července 183293. Dále se narodila Johana - 13. března 183494, zemřela v 36 letech, roku 187095. Pátá dcera, Františka, se narodila 17. března 183696. Zemřela taktéž v poměrně nízkém věku, totiž ve 34 letech (14. ledna 187097). Šestou dcerou byla Antonie, narozená 23. března 183898. Zemřela v pouhých dvaceti letech, 1. prosince 1858, na pakostnici99. Jako sedmá se narodila dcera Rosina, a to 12. ledna 1840100. Zemřela 5. března 1905101. Osmá dcera Uršula se narodila 17. října 1843102 a zemřela 6. ledna 1893103.
89 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 34. 90 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 34 – u zápisu narození zmíněno i datum úmrtí. 91 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 37. 92 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 37. 93 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 41. 94 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 44. 95 Soupis obyvatel ŘKFÚ Radkov, Strachoňovice čp. 12. 96 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 47. 97 Soupis obyvatel ŘKFÚ Radkov, Strachoňovice čp. 12. 98 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 50. 99 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 37. 100 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 51. 101 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. . Stejné datum je uvedeno i na rodinném hrobě na hřbitově v Radkově. 102 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 62. 103 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 57.
29
Předposlední dcera Kateřina se narodila 14. března 1845104. Zemřela v necelých třech letech, 7. ledna 1848105. Poslední dcera Barbora se narodila 19. listopadu 1846106. Tři z dcer se nedožily dospělosti, respektive sňatku. Úmrtnost kojenců a dětí byla v té době poměrně vysoká, záznamy v matričních knihách jsou toho dostatečným důkazem. Nebylo to jen z důvodu dětských nemocí, na které neexistovala léčba, ale i z neznalosti základních hygienických pravidel. Velký podíl na tom měly staleté zvyky dodržované porodními bábami a vyžadované rodiči dětí107. Je proto poměrně velkým úspěchem, že v této rodině přežilo sedm dětí z deseti. Životní osudy jednotlivých dětí byly různé. Většina z nich se provdala za některého ze strachoňovických sousedů, případně za muže z okolních vsí. Nejstarší Marie se 27. listopadu 1855108 provdala za Antonína Dvořáka, chalupníka ze Strachoňovic, přičemž sňatek přišel v nejvyšší čas – jinak by Marii čekal osud jejích dalších dvou sester, které se staly svobodnými matkami. První dítě se totiž tomuto páru narodilo již v květnu příštího roku, tedy méně než devět měsíců po svatbě. Bohužel sňatek nepotkal dvě méně šťastné Mariiny sestry. Jednalo se o Annu, jejímž potomkem byla nemanželská dcera Kateřina Janoušková. Narodila se 15. listopadu 1849109 a zemřela už šest dní po porodu, tedy 21. listopadu 1849110. Stejně jako další členové rodiny byla pohřbena na hřbitově v Radkově. Anna se neprovdala, zůstala buď na rodinném gruntu, kde se starala o děti své sestry, nebo se stala služebnou na některém z dalších statků. O jejích dalších osudech nemám zprávy, ani v pozemkových knihách není zmíněna. 104 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 65. 105 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 65. 106 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 67. 107 Více o tomto tématu je možné nalézt v knize Narození a smrt v české lidové kultuře, především v části týkající se porodu a poporodní péče o děti. Alexandra NAVRÁTILOVÁ, Narození a smrt v české lidové kultuře, Praha 2004. 108 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 30. 109 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 69. 110 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 69.
30
Další dcerou, u které se v matrikách objevilo slovíčko „wohlbekannt“, označující svobodné matky, byla Annina mladší sestra Johana. Měla hned dvě děti, syna Františka (narozen 4. dubna 1857111) a dceru Anežku, narozenou 30. prosince 1860112. Anežka, stejně jako její sestřenice Kateřina, zemřela několik dní po porodu, 7. ledna 1861, na psotník113. František114 se oženil s Marií Dolskou a usídlil se na gruntu číslo popisné 17. Zde se jim narodily čtyři děti, dcera Marie a synové Matěj, Bartoloměj a František. Pátá dcera Františka se provdala v roce 1865115 za Václava Trojana, pololáníka z Votína. Sedmá dcera Rosina (v dnešní podobě se jedná o jméno Růžena) se provdala 14. února 1860 za Františka Trojana, třičtvrtěláníka ze Strachoňovic, původem z Třeště. Tato rodina zůstala usazena na statku číslo 12 a František přebírá od svého tchána statek v roce 1862. Další dcera Uršula se 24. listopadu 1874116, ve třiceti jedna letech, vdala za Jana Koláře, třičtvrtěláníka ze Strachoňovic. I jejich rodina se dále rozrůstala a její potomci žijí ve vsi dodnes.
111 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 76. 112 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 84. 113 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 39. 114 V roce 1870 je uváděn na statku své tety Rosiny provdané Trojanové, jako čeledín. Soupis obyvatel ŘKFÚ Radkov, Strachoňovice čp. 12 115 Ohlášky snoubenců 1853 – 1919. 116 MO Radkov č. 6829, str. 43.
31
Konec působení Janoušků na gruntu číslo popisné 12 Jan a Uršula Janouškovi umírají několik let po sobě – Jan 31. prosince 1862117 na zápal plic a Uršula 18. prosince 1869118 sešlostí věkem. Smrtí Jana Janouška zaniká na usedlosti číslo popisné 12 příjmení Janoušek a nadále patří tato usedlost rodině Trojanových. Tím končí historie rodu Janoušků na strachoňovickém gruntu číslo popisné 12 – zánik rodu po meči není tak neobvyklého, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Dále na tomto statku působí rodina Trojanových, tedy rodina manžela jedné z dcer posledního Janouška. Dá se tedy říct, že Janouškovi zde žijí i nadále – byť ne pod svým příjmením. Od roku 1585, od kterého je vedena pozemková kniha, se na tomto gruntu vystřídalo 11 držitelů, kteří nesli či přebrali příjmení Janoušek. Poslední majitel gruntu byl přímým potomkem třetího majitele. V rukou Janouškovského rodu byl grunt v letech 1657 až 1862, tedy po dlouhých 205 let.
117 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 42. 118 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 47.
32
Grunt čp. 28 V roce 1782 Šimon Janoušek na obecním pozemku staví vlastní chalupu – zřejmě byl otcovský statek pro jeho a bratrovu rodinu příliš malý, proto se rozhodl osamostatnit. Ke stavbě chalupy je v pozemkové knize uvedeno následující: Leta Panie 782ho dne 20ho 8bru wistawgel sobie Ssimon Janaussek na wobecznim trawniku, panskim mistie challupu w stim zawazkem: že každo ročznie k wobczy 1 zl. wiplaczetj, a milostiwey wrchnosj 25 piessich dnj wibegwatj ze zawazuge, pročzess se gemu za 15 kop za wlastnj přzipisuge.119
Rodina Šimona Janouška Zakladatelem větve sídlící v chalupě čp. 28 byl Šimon Janoušek, syn Jana Janouška a Justiny. Narodil se 19. října 1735 ve Strachoňovicích čp. 12. Stejné číslo popisné figuruje i u záznamů narození jeho nejstarších dětí. Šimon se totiž oženil ještě v době, kdy žil na otcovském statku – 19. listopadu 1776120 si vzal za manželku Marianu Kolářovou, dceru Martina Koláře, jednoho ze strachoňovických sousedů. Na statku číslo 12 se jim narodily čtyři děti ze šesti – synové Matěj (24. ledna 1778121) a Bartoloměj (13. srpna 1779122) a dcery Rosina (29. prosince 1780123) a Mariana (9. dubna 1783124). Na této chalupě se rodí dvě další Šimonovy děti – synové František (26. března 1787125) a Jakub (19. července 1788126). Další potomky pár nemá, navíc se dospělosti dožily pouze dvě děti ze šesti – a to dcera Rosina a nejmladší syn Jakub. Rosina 119 PK Radkov č. 8195, vložka 17¾. 120 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 274. 121 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 121. 122 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 132. 123 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 140. 124 MNOZ Urbanov č. 7050, str. 158. 125 MN Radkov č. 6827, str. 2. 126 MN Radkov č. 6827, str. 3
33
se 14. ledna 1823127 vdala ve Strachoňovicích za Františka Bláhu ze Zdinkova – její další osudy jsem nesledovala, protože se ze Strachoňovic odstěhovala do bydliště svého manžela.
Rodina Jakuba Janouška Jakub Janoušek se stal pokračovatelem rodu na chalupě číslo 28. 29. srpna 1826128 se ve Strachoňovicích oženil s Marianou Svobodovou, dcerou Matěje Svobody ze Svojkovic. Je určitě zvláštní, že se svatba konala ve Strachoňovicích, když nevěsta byla z jiné vsi. Nevěsta byla svobodná, nikoli vdova, je proto možné, že rodiče nevěsty nebyli schopni svatbu vypravit, případně Mariana sloužila na některém ze strachoňovických statků. Tomuto páru se narodilo celkem pět dětí, a to dvojčata Jan a Mariana (24. června 1827129. Tyto děti se narodily narozdíl od svých sourozenců v Šašovicích, které se nacházejí nedaleko Strachoňovic a ve kterých jejich rodiče krátkou dobu žili) a Antonín (5. června 1829130) a dcery Johana (21. června 1831131) a Anna (25. července 1833132). Dospělosti se dožil pouze syn Jan a dcery Mariana a Anna. Ostatní dvě děti zemřely ještě v dětském věku – bohužel v té době byla dětská úmrtnost stále ještě poměrně vysoká, i proto je zvláštní, že měl pár pouze pět dětí, a to přesto, že jak Jakub, tak Mariana zemřeli až v roce 1859, necelé dva měsíce po sobě – Jakub 14. března a Mariana 2. května. Byli pohřbeni na hřbitově v Radkově. Nejstarší dospělosti doživší dcera, Mariana, se stala nejprve svobodnou matkou – 24. února 1857133 se jí narodila Kateřina, otec neznámý. Dcera nežila dlouho, zemřela po necelých dvou
127 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 27 128 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 8. 129 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 30. 130 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 36. 131 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 40. 132 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 43. 133 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 76.
34
měsících, 11. dubna 1857134. Její matka se v roce 1863, ve svých 36 letech, provdala za Jana Horníka, stejně starého pacholka na panském dvoře v Němčicích. Nejmladší dcera Anna se 5. března 1867135 provdala za Josefa Tetoura, vozku z Telče, kam se za svým manželem odstěhovala. Jan se stal dědicem statku číslo popisné 28, jeho potomstvo se poměrně utěšeně rozrostlo a zajistilo další pokračování rodu.
Rodina Jana Janouška Jan se tři roky před smrtí svých rodičů, 11. listopadu 1856136, oženil ve Strachoňovicích s dvaadvacetiletou Františkou Běhanovou, dcerou Jakuba Běhana a Markéty Křížkové. Jejich manželství bylo poměrně bohaté na potomky – narodilo se jim devět dětí, čtyři dcery a pět synů. Nejstarším dítětem byla Marie, narozená 14. srpna 1857137. Následoval syn Josef, zajišťující pokračování rodu. Ten se narodil 6. března 1860138. 18. srpna 1862139 se narodil další syn, Bartoloměj. Dožil se ovšem pouhých 10 dní – 28. srpna 1862140 umírá. Po něm se rodí druhá dcera Rosina (25. srpna 1863141), následuje syn František (13. března 1866142). Jako šestá se narodila dcera Antonie (28. května 1867143), dalším dítětem byl syn Petr (narozen 29. června 1870144), po něm přišel na svět další syn Jan (narozen 6. prosince 1872145). Posledním dítětem 134 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 76. 135 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 36 136 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 30 137 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 77. 138 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 85. 139 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 89. 140 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 89. 141 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 92. 142 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 97. 143 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 98. 144 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 103. 145 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 106.
35
byla dcera Anežka, narozená 21. ledna 1876146. V tomto období již začíná být poměrně těžké sledovat jednotlivé potomky – žení se a vdávají v poměrně vzdálených vsích, proto mi často nezbývalo nic jiného, než se spolehnout na kusé zprávy obsažené u záznamů narození. Hodně mi pomohla též kniha ohlášek snoubenců z radkovské fary pro léta 1853 až 1919. Přesto ani tam nejsou zaznamenány všechny sňatky. Z těchto důvodů se mi podařilo získat informace pouze o třech potomcích tohoto páru. Nejstaršímu synovi Josefovi je věnována následující kapitola. Dcera Antonie se 6. července 1892147 provdala za Leopolda Horníka z Borku, čeledína sloužícího u jejího otce ve Strachoňovicích. Nejmladší syn Jan se v poměrně vysokém věku 52 let oženil v červnu 1924 v Telči s Viktorií Bauerovou148. Na rodinném statku zůstal nejstarší syn Josef a pokračoval v rodinné linii. Jeho otec Jan umírá ještě předtím, než se stačil Josef oženit, totiž 12. prosince 1880149. Starost o grunt tedy zůstává na tehdy dvacetiletém Josefovi a jeho sourozencích.
Rodina Josefa Janouška
Josef Janoušek byl dvakrát ženatý – prvně se oženil v říjnu roku 1883150 s Theklou Procházkovou, služkou z Velkého Pěčína. Ta po necelém roce manželství zemřela a Josef se ženil podruhé. 12. května 1885151 si v Nové Říši vzal za manželku Františku Machkovou, dcerou Františka Machka, zedníka z Vystrčenovic. Se svou druhou manželkou zplodil 9 potomků, tedy stejně, kolik 146 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 110. 147 MO Radkov č. 6829, Strachoňovice, str. 51. 148 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 106. 149 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 50. 150 Informace o sňatku odvozeny z informací o ohláškách snoubenců. 151 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 138. Tato informace je zapsána u zápisu narození jejich posledního syna Tomáše.
36
jich zplodili jeho rodiče. A opět se jednalo o čtyři dcery a pět synů. Děti se narodily během 23 let – od roku 1885, kdy se narodila nejstarší dcera Marie, do roku 1908. Tehdy se narodil nejmladší syn Tomáš. Jak vyplývá z data narození dcery Marie (1. října 1885152), byl tento sňatek také trochu uspíšený. Následoval nejstarší syn Leopold (15. listopadu 1887153), poté dcera Kateřina, narozená 19. dubna 1891154. Čtvrtým dítětem byla dcera Antonie, narozená 9. dubna 1894155. Ta však po necelém roce života zemřela – 24. března 1895156. Poté se narodil další syn, Josef, a to 16. července 1897157. Jako další se narodila poslední dcera Žofie (29. dubna 1900158). Po jejím narození následovali ještě tři synové – František, narozený 16. dubna 1903159, Jan, narozený 2. prosince 1905 a poslední syn Tomáš, narozený 24. listopadu 1908160. Nejstarší Marie se vdala 26. června 1910 ve Vídni, kde v té době sloužila, u svatého Floriána za Vincence Kucetla z Meziříčka. Ještě předtím, v roce 1908, se tomuto páru narodila dcera Marie, přičemž u zápisu jejího narození je zapsána následující legitimizující formule: „Dle výnosu c.k. místodržitelství ze dne 20.9.1910 přiznal se Kucetl Vincenz, kolářský pomocník ve Vídni, syn Tomáše Kucetla, šafáře v Meziříčku a Marie roz. Houzar-ovy k otcovství tohoto dítka a žádal výslovně, aby jméno jeho v rodné knize zapsáno bylo.“ 161 Nejstarší syn Leopold měl trochu výjimečnější osud než jeho 152 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 124. 153 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 130. 154 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 137. 155 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 142. 156 MZ Radkov č. 6831, Strachoňovice, str. 58. 157 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 146. 158 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 149. 159 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 153. 160 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 138. 161 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 138.
37
sourozenci. Jako většina mladých můžu se rozhodl oženit a v pětadvaceti letech si v Jihlavě bere za manželku Marii Tesařovou (28. srpna 1912162). A jako skoro všichni mladí muži byl za první světové války povolán do zbraně. Není mi bohužel známo, kdy zemřel – byl zřejmě nahlášen jako nezvěstný a poté prohlášen za mrtvého. Jeho jméno je společně s dalšími muži z radkovské farnosti vytesáno na pomníku obětem světové války 1914 – 1918 v Radkově. Druhá dcera Kateřina se provdala 6. října 1918163 v Příbrami za Jana Janovského ze Smolotel. Druhý syn Josef Janoušek převzal po smrti svého bratra Leopolda rodinný grunt. Oženil se 29. ledna 1924 v Radkově s Marií Novotnou164 a jejich potomci žijí ve Strachoňovicích do dnešních dnů. Třetí dcera Žofie se nikdy neprovdala. Zůstala ve Strachoňovicích a zemřela svobodná 24. ledna 1984. Předposlední syn Jan se oženil 23. května 1931 v Nové Říši s Františkou Náměstkovou, dcerou novoříšského tesaře Františka Náměstka165. Nejmladší syn Tomáš se oženil 16. října 1933 v Telči s Ludmilou Vilímkovou, o dva roky mladší dcerou telčského dělníka Antonína Vilímka166. Zde ukončuji sledování této rodiny. Další informace by se týkaly osob stále žijících, k čemuž nemám jejich výslovné svolení. Rodina Janouškových žila na gruntu číslo popisné 28 po více než 150 let, od jeho založení až do 2. poloviny 20. století. V současnosti patří tento dům rodině s jiným příjmením, to ovšem nevylučuje možnou příbuznost s původní rodinou Janouškových.
162 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 130. 163 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 137. 164 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 146. 165 MN Radkov č. 6827, Strachoňovice, str. 138. 166 Ohlášky snoubenců 1926 – 1952.
38
Závěr Jako primární úkol této práce jsem si stanovila sestavení rodové kroniky – zda se mi to povedlo a na jaké úrovni, je věcí posouzení. Nebyla to práce analytická, ale spíše sběratelská a kompilátorská. Přestože jsem pro tuto práci měla již položeny základy díky dřívějšímu výzkumu, který se rodu Janoušků ve Strachoňovicích též týkal, měla jsem nyní možnost podívat se na tento výzkum z jiné strany – ze strany snahy o co nejlepší zmapování osudů jednotlivých členů rodu. V této práci se objevuje několik témat, které by stály za další rozvíjení – tak například počet obyvatel obce Strachoňovice a jejich vývoj v porovnání s matričními knihami, stoupání životní úrovně obyvatelstva v porovnání s počtem obyvatel na usedlost a další. Tato témata přesahují zaměření této práce, proto jsem neměla možnost se jim věnovat zevrubněji. Výsledky této práce jsou kusé, protože některé prameny, umožňujících lepší poznání dalších životních osudů rodiny, jsou v nezpracovaném stavu, tudíž nejsou veřejnosti běžné přístupné. To mi znemožnilo využít například prameny typu školního nebo farního úřadu. V budoucnu snad dojde ke zpřístupnění těchto pramenů a já budu moci tuto práci doplnit o další poznatky.
39
Použité prameny a literatura Archivní materiály použité při tvorbě práce K tvorbě této práce jsem využila především matričních a pozemkových knih, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. Dále jsem použila materiály ze Státního okresního archivu v Jihlavě. Matriční knihy Pro účely této práce bylo možno použít celkem 5 matričních knih z fondu E67 Moravského zemského archivu v Brně. Jedná se o následující matriční knihy: Římskokatolický farní úřad Urbanov, matrika narozených, oddaných a zemřelých pro celou farnost, 1724 – 1784, evidenční číslo 7050. Římskokatolický farní úřad Radkov, matrika narozených pro obec Strachoňovice, 1773 – 1784, evidenční číslo 6826. Římskokatolický farní úřad Radkov, matrika narozených pro celou farnost, 1784 – 1908, evidenční číslo 6827. Římskokatolický farní úřad Radkov, matrika oddaných pro celou farnost, 1784 – 1908, evidenční číslo 6829. Římskokatolický farní úřad Radkov, matrika zemřelých pro celou farnost, 1784 – 1908, evidenční číslo 6831. Těchto pět matričních knih bylo doplněno rejstříkem narozených, oddaných a zemřelých pro roky 1784 až 1908 pro farnost Římskokatolického farního úřadu Radkov evidenční číslo 6833. Nejstarší matriční kniha, Urbanov 7050, je vedena především v latinském jazyce. Další matriky jsou až do roku 1882 vedeny převážně v německém jazyce, který byl v této oblasti využíván
40
jako jazyk úřední.
Pozemkové knihy V Moravském zemském archivu, ve fondu Velkostatek Telč, evidenční číslo F 239, se nacházejí dvě pozemkové knihy, které obsahují materiály pro obec Strachoňovice. Pokrývají časové období let 1584 až 1860, kdy sledují především výměnu majitelů na gruntech a případné splátky usedlostí. Jedná se o následující knihy: Velkostatek Telč, F 239, Pozemková kniha Strachoňovice 1584 - 1860, inventární číslo 8196.
pro
obec
Velkostatek Telč, F 239, Pozemková Strachoňovice , inventární číslo 8197.
pro
obec
kniha
Další archivní materiály Při zpracování následujících kapitol jsem použila i další archivní materiály. Jednalo se o tyto fondy: Moravský zemský archiv, fond D1, inventární číslo 319a, Lánový rejstřík pro panství Telč. Státní okresní archiv Jihlava, Římskokatolický farní úřad Radkov, dokumenty do r. 1950, inventární číslo 1, Soupis obyvatel farnosti 1870. Státní okresní archiv Jihlava, Římskokatolický farní úřad Radkov, dokumenty předané 27. září 1960, inventární číslo 16, Ohlášky snoubenců 1853 – 1919. Státní okresní archiv Jihlava, Římskokatolický farní úřad Radkov, dokumenty předané po roce 1960, inventární číslo 11, Ohlášky snoubenců 1926 – 1952.
41
Literatura Ladislav HOSÁK, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, díl 2. M-Ž, Praha 1980. Dobrava MOLDANOVÁ, Naše příjmení, Praha 1984. Alexandra NAVRÁTILOVÁ, Narození a smrt v české lidové kultuře, Praha 2004. Vladimír NEKUDA (ed.), Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005. Jan PEŠTA, Půdorysné struktury venkovských sídel v Čechách, in: Průzkumy památek II/2000, str. 153-166. Henry POHANKA, Sám proti toku času, Praha 2002. Retrospektivní lexikon obcí Československé republiky 1850-1970, díl I/II, Praha 1978.
socialistické
Kristoslav Řičař, Občanská genealogie, Praha 2000. Franz Josef SCHWOY, Topographie vom Markrafthum Mähren, [Bd. 3, Prerauer, Znaymer und Iglauer Kreis ferner den Anhang unbekannter Ostschaften, auch Nachträge und Zusätze], Vídeň 1794. Jan TIRAY, Vlastivěda moravská – Telecký okres, Brno 1913. Gregor WOLNY, Die Markgrafschaft Mähren. VI. Band, Iglauer Kreis, Brno 1846.
42
Internetové zdroje GENEAlogie na internetu http://www.genea.cz/
Google Maps http://maps.google.com/
Laboratoř geoinformatiky http://oldmaps.geolab.cz/
Libri.cz – Dějiny zemí koruny české v datech http://www.libri.cz/
Oficiální stránky města Telč http://www.telc-etc.cz/
Stránky Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/587940?OpenDocument
Stránky Římskokatolické farnosti Telč http://www.biskupstvi.cz/katalog/farnost.php?kod=R157
43
Přílohy č. 1: Mapa Strachoňovic z 2. vojenského mapování. Laboratoř geoinformatiky. č. 2: Müllerova mapa Moravy – Strachoňovice a okolí. Vlastní archiv. č. 3: Speciální mapa – Strachoňovice a okolí. Vlastní archiv. č. 4: Satelitní mapa Strachoňovic a okolí. Google Maps. č. 5: Lánový rejstřík pro Strachoňovice – celoláníci. MZA Brno. č. 6: Nejstarší zápisy v pozemkové knize. MZA Brno. č. 7: Převzetí gruntu Jakubem Janouškem 1725. MZA Brno. č. 8: Současná podoba statku č.p. 12. Foto Mojmír Buďa, vlastní archiv. č. 9: Převzetí gruntu Tomášem Janouškem 1760. MZA Brno. č. 10: Převzetí gruntu Františkem Janouškem 1805. MZA Brno. č. 11: Narození Johany Janouškové 1827. MZA Brno. č. 12: Ohlášky snoubenců 1865. SokA Jihlava č. 13: Stavba chalupy čp. 28. MZA Brno. č. 14: Narození Marie Janouškové 1908. MZA Brno. č. 15: Pomník obětem světové války. Foto Mojmír Buďa, vlastní archiv. č. 16: Rozrod rodu Janouškových.
44
