HELMUT HOLZHEY WOLFGANG ROD Filosofie 19. a 20. stol

DĚJINY FILOSOFIE Svazek 12

HELMUT HOLZHEY WOLFGANG ROD Filosofie 19. a 20. stol. II Novokantovství, realismus

idealismus,

a fenomenologie

PRAHA 2006

OIKOYMENH Hennerova 223 150 00 P R A H A 5 http://www.oikoymenh.cz

Obsah 11

Úvod K A T A L O G I Z A C E V K N I Z E - N Á R O D N Í K N I H O V N A ČR R o d , Wolfgang Filosofie 19. a 2 0 . stol. II / Wolfgang R o d , H e l m u t H o l z h e y ; [z n ě ­ m e c k é h o originálu D i e G e s c h i c h t e d e r Philosophie, B a n d X I I : D i e Philosophie des a u s g e h e n d e n 19. und des 2 0 . Jahrhunderts, 2, přeložil Martin P o k o r n ý ] . - Vyd. 1. - Praha: O I K O Y M E N H , 2 0 0 6 . - 5 1 6 s. (Dějiny filosofie; 12) N á z e v originálu: Philosophie des a u s g e h e n d e n 19. und des 20. Jahr­ hunderts 14(4) * 141 * 14(091) - evropská filozofie - 19.-20. stol. - filozofické směry - 19.-20. stol. - dějiny filozofie - 19.-20. stol. - přehledy 14(100-15)"15/20" - M o d e r n í západní filozofie

Helmut

Holzhey:

První část.

Novokantovství

I. H I S T O R I C K Ý P Ř E H L E D

15

1. Politika, hospodářství, společnost, věda a technika v N ě m e c k u v letech 1871-1914

15

a) Politika a e k o n o m i k a

15

b) Dělnická otázka

17

c) Židé a antisemitismus

20

d) V ě d a a technika

23

2. Novokantovství z historické perspektivy

34

a) Počátky

34 47

b ) D o b a rozkvětu c) Doznívání

52

II. M A R B U R S K Á ŠKOLA K n i h a vychází díky p o d p o ř e společnosti StringData (www.stringdata.cz)

Copyright © Verlag C. H. Beck, MUnchen 2 0 0 4 Translation © Martin Pokorný, 2006 © OIKOYMENH, 2006 ISBN 80-7298-178-1

55

1. H e r m a n n C o h e n

55

a) Život a dílo

55

b) R a n é psychologické studie a první výklad Kanta

58

c) Kritika K a n t a a rozvinutí svébytné teorie poznání

61

d) Etika

68

e) Filosofie státu a společnosti

75

f) Estetika a systémová

filosofie

g) Náboženství

77 81

h) Postava

filosofa

5

85

2. Paul Natorp

85

a) Život a dílo

85

b) Logika poznání

89

c) Etika a sociální pedagogika

94

d) Estetika a filosofie náboženství e) Od Všeobecné psychologie k Filosofické systematice .

. . .

173

2. Kritika teorie poznání

175

97

3. Etika

177

99

4. N a u k a o právu

180

103

4. Ernst Cassirer

\\\

a) Život a dílo

111

b) Dějiny filosofie

113

c) Teorie poznání a teorie vědy

114

d) Filosofie kultury

117 120

1. Wilhelm Windelband a) Život a dílo b) Kritická filosofie a kantovská inspirace

173

1. Život a dílo

3. Spolupracovníci a přímí žáci

III. B Á D E N S K Á ŠKOLA

IV. L E O N A R D N E L S O N

Wolfgang R o d : Druhá část.

Fenomenologie

V. F E N O M E N O L O G I E E D M U N D A H U S S E R L A

185

1. Život a dílo

186

2. M a t e m a t i k a a psychologie u r a n é h o Husserla

189

3. Kritika psychologismu

191

120

a) Psychologistické pojetí logiky

191

120

b) Kritika jednotlivých představitelů psychologismu

193

121

c) Husserlova n a u k a o v ý z n a m u

195

d) Filosofie j a k o přísná věda

200

c) Filosofie h o d n o t

125

d) Teoretická filosofie

127

e) Klasifikace věd a dějiny filosofie

130

a) M e t o d a

132

b) Analýza intencionality

210

a) Život a dílo

132

c) Čisté v ě d o m í a svět

212

b) Teorie p o z n á n í

135

d) Transcendentální syntéza a v ě d o m í času

215

c) Metodologie věd . .

139

e) Transcendentální vědosloví

218

d) Filosofie j a k o n a u k a o Weltanschauung

142

f) Idea první

2. Heinrich Rickert

3. Filosofové z okruhu „bádenské školy" a) Přehled

144 144

4. Transcendentální fenomenologie

204 204

filosofie

219

g) P r o b l é m intersubjektivity

221

5. F e n o m e n o l o g i e žitého světa

223

146

a) Krize přírodovědného uvažování

223

c) Emil Lask

149

b) Přírodní vědy a žitý svět

225

d) Bruno B a u c h

I55

e) Jonas C o h n

160

f) Richard H ó n i g s w a l d

164

b) H u g o Munsterberg

6

VI. F E N O M E N O L O G I E P O H U S S E R L O V I l.MaxScheler

229 229

a) Život a dílo

229

b) Schelerovo pojetí fenomenologie .

231

7

c) Teorie pocitů sympatie

234

a) Myšlenkoví předchůdci

333

d) Teorie h o d n o t

237

b) Benedetto C r o c e

333

e) Kritika formalismu a utilitarismu

241

c) Giovanni Gentile

338

f) Filosofie společnosti

244

g) Filosofie náboženství

247

2. Husserlovi žáci

251

a) Gottingenští a mnichovští fenomenologové

251

b) Adolf Reinach

252

3. Idealistická filosofie ve Velké Británii

342

a) Počátky idealistického hnutí

342

b) Francis Herbert Bradley

346

IX. G N O S E O L O G I C K Ý R E A L I S M U S

355

c) Alexander Pfánder

256

1. Realistické přístupy v 19. století

355

d) Další Husserlovi žáci

260

2. Wurzburská škola

362

3. M a r n i c e Merleau-Ponty

267

a) Oswald Kiilpe

362

a) Život a dílo

267

b) August Messer

369

b) M e t o d a

269

c) Chování a vnímání

271

d) Úloha těla

275

e) Vnímání věci

277

f) Cogito

279

g) Filosofické stanovisko v p o z d n í m díle

282

h) Kritické otázky

284

3. Další představitelé realismu

372

4. Alois Riehl

377

a) Úkol teoretické

filosofie

380

c) Racionální složka zkušenosti

382

d) Filosofie j a k o životní prizma

384

X. OBRODA ONTOLOGIE Wolfgang R o d - H e l m u t Holzhey: Třetí část. Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus

VII. F I L O S O F I C K Á A N T R O P O L O G I E

a

sociální

filosofie 289

378

b) Analýza počitku

386

1. Ontologická tendence ve 20. století

386

2. Johannes R e h m k e

391

3. Nicolai H a r t m a n n

394

a) Život, dílo, filosofické stanovisko

394

1. Úvod

289

b) Ontologické základy nauky o poznání

398

2. M a x Scheler

297

c) Jsoucí a j e h o určení

400

3. Helmuth Plessner

302

d) N a u k a o kategoriích a nauka o vrstvách

405

e) Etika

407

f) Estetika

409

4. Arnold Gehlen

314

VIII. OBRODA I D E A L I S M U

325

1. Idealistické hnutí o b e c n ě

325

2. Idealistická filosofie v Itálii

333

8

4. Gunther Jacoby

412

a) Úkol ontologie

412

b) Ontologická analýza skutečnosti vědomí

414

c) M y š l e n á a transcendentní skutečnost

416

9

XI. T E O R I E S P O L E Č N O S T I A S P O L E Č E N S K É H O VÝVOJE 421 1. Filosofické aspekty sociologie v d o b ě po C o m t o v i

421

2. Filosofie společnosti u M a x e Webera

427

3. Leninova nauka o společnosti a dialektický materialismus

434

4. Představitelé m a r x i s m u m i m o území Sovětského svazu

440

a) Georg Lukács

441

b) Další představitelé neomarxismu

443

Úvod T e n t o s v a z e k p o j e d n á v á j e d n a k o filosofických t e n d e n c í c h , k t e r é v z n i k l y v z á v ě r u 19. století a r o z v i n u l y se v p r v n í p o l o v i n ě 2 0 . stole­ tí - s e m p a t ř í n o v o k a n t o v s t v í či n o v o k r i t i c i s m u s , n o v o i d e a l i s m u s ,

S e z n a m literatury

447

J m e n n ý rejstřík

495

Věcný rejstřík

508

Ediční p o z n á m k a

515

r ů z n é r e a l i s t i c k é t e o r i e p o z n á n í a k o n c e p t y s o c i á l n í filosofie - , j e d ­ n a k o f e n o m e n o l o g i i j a k o ž t o f i l o s o f i c k é m h n u t í , k t e r é sice b y l o p ř i ­ p r a v e n o j i ž v 19. století, a l e t e p r v e ve 2 0 . století s a m o s t a t n ě v y s t o u ­ pilo, a k o n e č n ě o s m ě r e c h , k t e r é m u s í m e p l n ě z a ř a d i t d o k o n t e x t u 2 0 . století, t o t i ž o filosofické a n t r o p o l o g i i a n o v é o n t o l o g i i . V ý k l a d n o v o k a n t o v s t v í a filosofické a n t r o p o l o g i e p ř i p r a v i l H e l m u t H o l z h e y , autorem ostatních částí je Wolfgang Rod. U všech pojednávaných s m ě r ů se v ý k l a d z a s t a v u j e p ř i b l i ž n ě v p o l o v i n ě 2 0 . století. Ř a d a t ě c h t o filosofických směrů - p ř i n e j m e n š í m p o k u d j d e o pů­ vodní k o n c e p t - patří minulosti. Zvláště patrné to je u spekulativní­ ho idealismu. Novohegeliánství se ze scény vytratilo brzy po druhé světové válce, neboť v h e g e l o v s k é r e n e s a n c i let 1 9 5 0 - 1 9 8 0 nešlo o p r o s a z o v á n í H e g e l o v ý c h m y š l e n e k , n ý b r ž o k o m e n t á ř e k j e h o tex­ tům. Stejně tak po roce 1960 rychle opadl zájem o novou ontologii, jak ji založil především Nicolai H a r t m a n n . P o d o b n ě i fenomenolo­ g i c k á filosofie h o d n o t n a c h á z e l a v e d r u h é p o l o v i n ě 2 0 . s t o l e t í s t á l e m é n ě příznivců. O postavení, j e m u ž se těšily p ř e d první světovou válkou, přišly novokantovské školy již v meziválečném období: „marburská škola" existovala j e n do roku 1912 a v roce 1924 prohlá­ sil R i c k e r t n o v o k a n t o v s t v í j a k o ž t o h i s t o r i c k ý j e v z a u z a v ř e n o u z á l e ­ žitost. P ř e s t o n e l z e t v r d i t , ž e b y k r i t i c k á f i l o s o f i e , j a k j i r a z i l K a n t , z t r a t i l a v e š k e r ý v ý z n a m . H u s s e r l s e s n a ž i l t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii p r o p o j i t s f e n o m e n o l o g i í , k a n t o v s k é m o t i v y se p r o s a d i l y v P o p p e r o vě kritickém racionalismu a názory, jejichž původ lze vysledovat ke K a n t o v i , n a j d e m e i u m n o h a j i n ý c h filosofů a r e p r e z e n t a n t ů j e d n o t ­ livých v ě d .

10

11

Úvod H e n n i n g M o r i t z z m a g d e b u r s k é u n i v e r s i t y sestavil rejstříky, d ů ­ k l a d n ě text z k o r i g o v a l v o b t a z í c h a n a v í c p ř i s p ě l i ř a d o u o b s a h o v ý c h zlepšení, za což mu na tomto místě srdečně děkujeme. Poděkování za kontrolu jednotlivých kapitol v první části knihy (novokantovství) nechť laskavě přijmou Peter-Ulrich Merz-Benz, Ursula Renzová, U l r i c h Sieg, J u r g e n S t o l z e n b e r g a H a r t w i g W i e d e b a c h o v á . Vydavatelé

I HISTORICKÝ PŘEHLED 1. Politika, hospodářství, společnost, věda a technika v Německu v letech 1871-1914 a) Politika a e k o n o m i k a Po p r u s k o - f r a n c o u z s k é v á l c e a v ý s l e d n é p o r á ž c e F r a n c i e b y l v l e d n u 1871 p r u s k ý k r á l V i l é m I . v y h l á š e n v e Versailles z a n ě m e c k é h o císa­ ře a n ě m e c k é n á r o d n í sjednocení se po dlouholetých snahách stalo skutečností. Byla to zásluha Bismarcka, který j a k o pruský minister­ ský p ř e d s e d a u s i l o v a l o s j e d n o c e n í „ s h o r a " - v n e p o s l e d n í ř a d ě p r o střednictím válek v letech 1864 a 1866. Až do svého m o c e n s k é h o pádu v roce 1890 určoval j a k o ž t o říšský kancléř také vnitřní a zahra­ niční politiku n o v é h o císařství, přičemž j e h o hlavním zahraničně­ politickým cílem byla izolace Francie. Snahy o vyrovnání protikladných zájmů Ruska a Rakouska v oblasti Balkánu měly j e n částečný k r á t k o d o b ý ú s p ě c h . V k o l o n i á l n í p o l i t i c e v á h a v ě svolil, a b y „ v l a j k a následovala o b c h o d " . Na n ě m e c k é p ů d ě bouřlivý rozvoj průmyslu, o b c h o d u a bankovnictví „zakladatelských let" vyústil již roku 1873 v h o s p o d á ř s k o u k r i z i . N a n á t l a k k o n z e r v a t i v n í c h sil z a v e d l r o k u 1878 c e l n í o c h r a n u a v z n i k l o ú s p ě š n é „ s p o j e n e c t v í t ě ž k é h o p r ů m y s ­ lu a latifundistů". O b e c n ě vzato, p o d n i k l říšský kancléř roku 1878 změnu kursu: politicky nyní nacházel oporu u N ě m e c k é konzervativ­ ní s t r a n y , z a l o ž e n é r o k u 1 8 7 6 , a z č á s t i t é ž u k a t o l i c k ý c h c e n t r i s t ů . Na poli kulturní politiky postupně o d e z n ě l a takzvaná kulturní válka, k níž v e d l y m o c e n s k é n á r o k y p o l i t i c k é h o k a t o l i c i s m u ( z f o r m u l o v a n é P i e m I X . v e n c y k l i c e Syllabus errorum z r o k u 1 8 6 4 ) a d o g m a o p a ­ p e ž s k é n e o m y l n o s t i u n a u k o v ý c h p r o h l á š e n í ex cathedra,

přijaté

roku 1870 na p r v n í m v a t i k á n s k é m k o n c i l u . Jelikož se z á k o n n é nor­ my, k t e r é p r u s k ý stát přijal p r o t i p r o v á z a n o s t i k a t o l i c k é h o d u c h o v e n ­ stva s k u r i í , n e d a ř i l o p r o s a d i t v p r a x i , b y l y t u d o b r é d ů v o d y , p r o č j e

15

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

po roce 1878 za pontifikátu Lva XIII. zase odvolat - avšak n á b o ž e n ­

tím zmírnily j e n k r á t k o d o b ě a znovu vypluly na p o v r c h při listopa­

s k á sféra n a d á l e z ů s t a l a p r o d c h n u t a z á š t í . R o k 1 8 7 8 p ř i n e s l t a k é zá­

dové revoluci roku 1918.

k o n „ p r o t i o b e c n ě š k o d l i v ý m s n a h á m s o c i á l n í d e m o k r a c i e " , tj. z á k a z odborů, shromažďování a šíření tiskovin socialistického či komu­

b) Dělnická otázka

nistického zaměření: Bismarck sociální demokracii podsouval vinu

P r o společenskopolitický vývoj n ě m e c k é h o císařství představovala

za H ó d e l ů v a N o b i l i n g ů v atentát na císaře z k v ě t n a a č e r v n a 1878.

z á s a d n í p r o b l é m o t á z k a dělnictva či t a k z v a n á „sociální o t á z k a " , 1 tj.

I přes toto opatření (jehož platnost byla n a k o n e c p r o d l o u ž e n a až do

hospodářské, sociální, politické a morální postavení námezdních

r o k u 1 8 9 0 ) a p ř e s z á k o n y o s o c i á l n í m z a b e z p e č e n í ( z d r a v o t n í pojiš­

pracovníků zaměstnaných ve velkých průmyslových a zeměděl­

tění, 1883; ú r a z o v é pojištění, 1884; starobní a invalidní pojištění,

ských firmách. P o m ě r y se začaly zhoršovat, až se dostaly do rozporu

1889), j e ž byly přijaty p o d j e h o záštitou a přinesly na poli sociální

s p o ž a d a v k y s p r a v e d l n o s t i a h u m a n i t n í h o c í t ě n í na život r o d i n y i j e d ­

politiky velký pokrok, nedokázal B i s m a r c k tuto stranu zcela elimi­

notlivce a porušovaly uznaná základní osobní práva a odporovaly

n o v a t a n i z a b r á n i t d l o u h o d o b é m u n á r ů s t u h l a s ů p r o k a n d i d á t y so­

k u l t u r n í m c í l ů m státu. Postižení z a m ě s t n a n c i se v N ě m e c k u organi­

ciální d e m o k r a c i e ve volbách do říšského sněmu.

zovali nejdříve ve V š e o b e c n é m svazu n ě m e c k é h o dělnictva, který

B e d ř i c h I I I . - n á s l e d n í k V i l é m a I., k e k t e r é m u l i b e r á l o v é u p í n a l i

založil Ferdinand Lassalle roku 1863. R o k u 1869 se na v š e o b e c n é m

m n o h é naděje - úřadoval j e n několik měsíců roku 1888 a po j e h o

d ě l n i c k é m sjezdu v Eisenachu p o d v e d e n í m Wilhelma Liebknechta

smrti na trůn dosedl devětadvacetiletý Vilém II., ambiciózní a vznět­

a Augusta Bebela ustavila Sociálně demokratická dělnická strana ja­

livý m u ž . R o k u 1890 propustil B i s m a r c k a , přešel k i m p e r i á l n í m o ­

k o ž t o n o v á a p o d s t a t n ě r a d i k á l n ě j š í p o l i t i c k á síla, j e j í ž p r o g r a m n e s l

censké politice, podporoval německý militarismus a úspěšně bránil

pečeť revolučně z a m ě ř e n é h o Mezinárodního dělnického sdružení,

demokratizaci. V zahraniční politice nasadil „nový kurs" směrem

z a l o ž e n é h o r o k u 1 8 6 6 . S o c i á l n í d e m o k r a c i e r o k u 1875 n a goťhaj-

k i z o l a c i N ě m e c k a , k t e r é n y n í z ů s t a l o s p o j e n o „ n i b e l u n g o v s k o u věr­

s k é m k o n g r e s u s p l y n u l a s V š e o b e c n ý m n ě m e c k ý m d ě l n i c k ý m spol­

ností" pouze s Rakouskem:

1890 nedošlo k obnovení smlouvy

k e m (který při říšských volbách roku 1874 získal přibližně rovno­

o v z á j e m n é o b r a n ě s R u s k e m , c o ž v e d l o ke s b l í ž e n í R u s k a s F r a n c i í

c e n n ý p o č e t h l a s ů ) . N o v ý útvar přijal n á z e v Socialistická dělnická

(rusko-francouzská aliance z roku 1893), a roku 1904 dospěly Ang­

s t r a n a N ě m e c k a ( S A P D ) a její v e ř e j n ý o r g á n p ř e d s t a v o v a l list Volks-

lie a F r a n c i e k S r d e č n é d o h o d ě (Entente cordiale). Ř a d a o s t e n t a ­

staat

(později

Vorwarts).

V

důsledku

„zákona proti

socialistům"

tivních akcí ze strany n ě m e c k é říše vyhrotila n a h r o m a d ě n é mezi­

s t r a n a m e z i l e t y 1 8 7 8 - 1 8 9 0 p ů s o b i l a i l e g á l n ě č i z e z a h r a n i č í (nejvý-

národní napětí a n a k o n e c vyprovokovala první světovou válku.

z n a m n ě j š í m e d i á l n í z a s t o u p e n í p o s k y t o v a l l i s t Sozialdemokrat,

Hospodářsky si ovšem N ě m e c k o vydobylo přední pozici v evrop­

dávaný od roku 1879 v C u r y c h u ) , roku 1880 se definitivně oddělila

vy­

s k é m p r ů m y s l u , a j e h o z a h r a n i č n í o b c h o d a o b c h o d n í flotila v ý r a z n ě konkurovaly Anglii. Za říšského kancléře Bernharda von Bulowa proběhla roku 1902 revize o b c h o d n í politiky spojená se zavedením n o v ý c h c e l n í c h tarifů. B u l o w ů v n á s t u p c e B e t h m a n n - H o l l w e g na­ o p a k ztroskotal při pokusu o reformu pruského volebního práva, k t e r é se d ě l i l o na t ř i k a t e g o r i e a zajišťovalo v P r u s k u d o m i n a n c i r e akčního konzervativismu. Zesílilo tak pnutí mezi politickými ten­ d e n c e m i a stranami. „ H r a d n í smír", uzavřený po vypuknutí války r o k u 1914, s i c e p ř i m ě l i s o c i á l n í d e m o k r a t y h l a s o v a t v ř í š s k é m s n ě ­ mu p r o přijetí v á l e č n ý c h půjček, o v š e m vnitropolitické rozpory se

16

1 Srv. F. A. Lange, Die Arbeiterfrage in ihrer Bedeutungfiir Gegenwart und Zukunft, Duisburg 1865, Winterthur 1879 4 . K následujícímu histo­ rickému přehledu srv. H.-J. Steinberg, Sozialismus und deutsche Sozialdemokratie. Zur Ideologie der Partei vor dem I. Weltkrieg, Berlin - Bonn 1979 5 ; D. Lehnert, Sozialdemokratie zwischen Protestbewegung und Regierungspartei 1848-1983, Frankfurt a. M. 1983; C. E. Schorske, Die grofie Spaltung. Die deutsche Sozialdemokratie 1905-1917. Aus dem Amerikanischen von Harry Maór, Berlin 1981; H. Holzhey (vyd.), Ethischer Sozialis­ mus. Zur politischen Philosophie des Neukantianismus, Frankfurt a. M. 1994.

17

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

od anarchistů a po zrušení v ý j i m e č n é h o z á k o n a v r o c e 1891 přijala

s p o l s k ý m e x u l a n t e m S t a n i s l a v e m M e n d e l s o n e m , k t e r ý t é ž žil

v Erfurtu nový p r o g r a m . Z d e vznesla požadavky, j e ž bylo m o ž n é

v Londýně.3 Radikální protějšek k t o m u t o reformnímu pohledu, kte­

uskutečnit na základě daného společenského uspořádání (například

rý v k o n k r é t n í s t r a n i c k é p o l i t i c e m o h l p ř e r ů s t v „ p r a k t i c i s m u s " (Ig-

všeobecné a přímé volební právo, svoboda projevu a shromažďová­

n a z A u e r ) , p ř e d s t a v o v a l a m j . m l a d á R o s a L u x e m b u r g o v á , k t e r á vsa­

ní, r o v n o p r á v n o s t ž e n na v e ř e j n o s t i i v s o u k r o m í , s e k u l a r i z a c e škol­

dila na n e p r o š l a p a n é stezky r e v o l u č n í h o aktivismu a boj o sociální

ství, n e z a d a t e l n é p r á v o na právní z a s t o u p e n í a l é k a ř s k o u p o m o c ,

reformu přitom chápala j a k o prostředek p r o cíle společenského pře­

progresivní zdanění příjmů a majetku), a zároveň zformulovala bojo­

vratu.4 D e l e g á t i d r á ž ď a n s k é h o s t r a n i c k é h o sjezdu v r o c e 1 9 0 3 sice

vé cíle vycházející z historického materialismu, jak ho vypracoval

drtivou

Karl M a r x . Tato programová dvousměrnost v sobě již skrývala j á d r o

u Kautskym, n i c m é n ě v průběhu posledního desetiletí před první

následných kontroverzí ohledně reformního, na současnost zacílené­

s v ě t o v o u v á l k o u d o c h á z e l o k e stále o s t ř e j š í m s t ř e t ů m m e z i r e f o r m i s -

ho p r o g r a m u o n o h o politického uskupení, které od roku 1890 přijalo

ty, r a d i k á l y a centristy, p ř i č e m ž r o z n ě t k u t v o ř i l a r u s k á r e v o l u c e r o k u

většinou

potvrdili

stranickou

linii

vytyčenou

Bebelem

název Sociálně d e m o k r a t i c k á strana N ě m e c k a ( S P D ) . O p r o t i návr­

1905, v o l e b n í z t r á t a p ř i ř í š s k ý c h v o l b á c h z r o k u 1 9 0 7 , z h r o u c e n í vo­

h ů m reformistického agrárního programu (Eduard David), který by

lební reformy v P r u s k u r o k u 1910 a t a k é z a h r a n i č n ě p o l i t i c k é inter­

p r o stranu m o h l získat i sedláky, prosazoval K a r l Kautsky teorii ka­

v e n c e ř í š s k é vlády. Z a p r v n í s v ě t o v é války s e v e v z t a h u k e s p o r n é m u

pitalistické koncentrace majetku a odmítal odsouhlasit ochranná

c e l o n á r o d n í m u „ H r a d n í m u m í r u " vytvářelo ve straně stále silnější

opatření pro zemědělství, neboť by se tím údajně j e n posílila ideolo­

napětí, které n a k o n e c vyústilo ve vznik „Sociálně demokratického

gie majitelů půdy. „Revizionismus", tedy zpochybňování principů

svazu p r á c e " , tvořeného opozičními poslanci S P D v říšském sněmu

socialistického světového názoru, jak ho rozvinul především Marx

(březen 1916), a v založení „Nezávislé sociálně d e m o k r a t i c k é strany

a Engels, získal silný p o d n ě t z h o s p o d á ř s k é h o růstu, který započal

N ě m e c k a " ( U S P D , duben 1917).

v d r u h é p o l o v i n ě d e v a d e s á t ý c h let. I n t e l e k t u á l n í m p ř e d á k e m t é t o

Vedle s o c i a l i s m u m a r x i s t i c k é h o r a ž e n í p ů s o b i l v d r u h é p o l o v i n ě

vnitrostranické opozice byl Eduard Bernstein, který kritizoval „revo­

sedmdesátých let

luční očekávání", tedy očekávání, že se buržoazní společnost brzy

lismus, k o n z e r v a t i v n í s m ě r sázející n a n a d ě j e , ž e s p o j e n e c t v í m o n a r ­

s a m a zhroutí, a t o m u odpovídající politickou taktiku, a dále též jed­

chie se č t v r t ý m s t a v e m p r o l o m í panství buržoazie a s p o m o c í státu

noduché marxistické schéma třídních protikladů. Bernstein se posta­

prosadí oprávněné požadavky dělnictva. Na ideje Karla Rodberta

1 9 . s t o l e t í p ř e c h o d n ě t é ž t a k z v a n ý státní socia­

vil n a p o z i c i n e d ě l i t e l n é h o p r i n c i p u l i d o v é s v r c h o v a n o s t i a v y h l á s i l ,

později n a v á z a l t a k é o k r u h k o l e m G u s t a v a v o n S c h m o l l e r a , s d r u ž u j í ­

ž e n a t a k z v a n é m „ k o n e č n é m cíli s o c i a l i s m u " m á „ m i m o ř á d n ě m a l ý "

cí nedoktrinární liberální n á r o d o h o s p o d á ř e . „Křesťanský socia­

zájem: „ T e n t o cíl, ať v y p a d á j a k k o l i , mi n e n í n i č í m a h n u t í mi je

lismus" v N ě m e c k u reprezentoval Adolf Wagner, dvorní kazatel

vším. H n u t í m zde r o z u m í m jak všeobecný pohyb společnosti, tedy

Adolf Stoecker a politik Friedrich N a u m a n n , posledně j m e n o v a n ý

sociální pokrok, tak politickou a hospodářskou agitaci a organizaci,

m j . v „ E v a n g e l i c k o - s o c i á l n í m k o n g r e s u " (v p o l e m i c e s k o n z e r v a t i v ­

která tento pokrok přináší."2 K tomuto stanovisku Bernsteina v ne­

ním spoluzakladatelem Stoeckerem) a v N á r o d n ě s o c i á l n í m svazu,

poslední řadě přivedlo studium spisů Friedricha Alberta Langese,

/.uloženém

díky nimž získal těsnější vztah k novokantovství, a dále kontakt

( 1 8 9 1 ) p a p e ž L e v X I I I . v y z d v i h l p r á v o n a s o u k r o m é v l a s t n i c t v í , soli-

2 E. Bernstein, Zusammenbruchstheorie und Kolonialpolitik, str. 234. Bernsteinova pozice je naplno vyjádřena v Die Voraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der Sozialdemokratie a ve Wie ist wissenschaftlicher Sozialismus móglich?, str. 51-90.

18

roku

1896.

-

V

sociální

encyklice

Rerum

navarum

H.-J. Steinberg, Sozialismus und deutsche Sozialdemokratie, str. 90 n. R. Luxemburgová, Sozialreform oder Revolution?, str. 369.

19

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

daritu j a k o ž t o zodpovědnost všech za jedince i jedince za všechny

roku 1872 v Berlíně (roku 1882 byla d e g r a d o v á n a na p o u h ý „učební

a t a k é p r i n c i p subsidiarity.

ústav"). Zacharias Frankel, který od roku 1854 řídil židovský theolo­

Větší praktický

v ý z n a m m ě l o družstevnictví.

Zatímco

Hermann

gický s e m i n á ř v B r e s l a u , n a o p a k hájil k o n c e p t „pozitivního histo­

Schulze-Delitzsch podporoval živnostenská družstva (první němec­

rického judaismu",

ký ž i v n o s t e n s k ý svaz v z n i k l r o k u 1 8 5 9 ) a F r i e d r i c h W i l h e l m Raiffe-

pravd a povinnost dbát na tradiční rituály. Tradici přísné orthodoxie

zahrnujícího nedotknutelné jádro zjevených

isen dal p o d n ě t družstevní p o m o c i m e z i rolníky, F e r d i n a n d Lasalle

obnovil Samson Raphael Hirsch, od roku 1851 rabín Izraelitského

vsadil na výrobní družstva, od nichž si sliboval řešení sociální otáz­

náboženského spolku ve Franfurtu nad M o h a n e m : přesnému dodržo­

ky. D r u ž s t e v n í m y š l e n k a v s o b ě v z á s a d ě s p o j o v a l a p r i n c i p s v é p o ­

vání p ř í k a z ů T ó r y p ř i s u z o v a l s v r c h o v a n ý v ý z n a m , ale v y s o k o u h o d ­

m o c i a i d e u s p o l e č e n s k é reformy, n i c m é n ě l i b e r á l o v é , k t e ř í p r i n c i p i ­

notu p ř i č í t a l t a k é v š e o b e c n é m u v z d ě l á n í .

á l n ě a k c e p t o v a l i k a p i t a l i s t i c k ý h o s p o d á ř s k ý s y s t é m , dávali p ř e d n o s t

Již několik let po právní e m a n c i p a c i Ž i d ů v N ě m e c k u se z n o v u

demokraticky organizované spolupráci m e n š í c h h o s p o d á ř s k ý c h bu­

o h l á s i l a p r o t i ž i d o v s k á zášť. N e p ř á t e l s t v í k Ž i d ů m n y n í p o d h l a v i č ­

n ě k , z a t í m c o z e s o c i a l i s t i c k é p e r s p e k t i v y m ě l a d r u ž s t v a j a k o ž t o for­

k o u antisemitismu h á j i l o s v é n á z o r y 6 i s v y u ž i t í m b i o l o g i c k é a r g u ­

my k o o p e r a t i v n ě s p r a v o v a n é h o a ř í z e n é h o majetku a h o s p o d á ř s k é

m e n t a c e , p ř e d e v š í m t e o r i e ras, j a k ji ve

aktivity z c e l a p o d k o p a t p r i n c i p z i s k u .

des

races

humaines ( E s e j

o

s v é m Essai sur Vinégalité

nerovnosti lidských ras,

1853-1855)

p ř e d l o ž i l J o s e p h A r t h u r d e G o b i n e a u . N e b l a h ý vliv m ě l t a k é e v a n g e ­ c) Ž i d é a a n t i s e m i t i s m u s

lický k a z a t e l c í s a ř s k é h o d v o r a a d ó m u A d o l f S t o e c k e r , k t e r ý r o k u

P o d o b n ě j a k o j i ž d ř í v e o s t a t n í n ě m e c k é z e m ě , t a k é P r u s k o r o k u 1812

1878 z a l o ž i l a n t i s e m i t s k o u K ř e s ť a n s k o - s o c i á l n í d ě l n i c k o u s t r a n u

přiznalo Ž i d ů m právo na občanství, trvalé usídlení a n á k u p půdy.5

u ve s v ý c h k á z á n í c h a p r o j e v e c h - č a s t o s o d v o l á n í m na L u t h e r a -

J e l i k o ž a l e 16. č l á n e k z á v ě r e č n ý c h d o k u m e n t ů v í d e ň s k é h o k o n g r e s u

provokoval k protižidovským excesům. Cílem jeho antisemitských

každé zemi dovoloval tuto občanskou emancipaci odvolat a jelikož

p r o h l á š e n í b y l o z n o v u z í s k a t s t ř e d n í stav a d ě l n i c t v o , p o s t i ž e n é h o s ­

r e v o l u c e z let 1 8 4 8 - 1 8 4 9 ztroskotala, dospěl p r o c e s z á k o n n é h o

p o d á ř s k o u krizí, p r o trůn a církev. Berlínský historik H e i n r i c h von

z r o v n o p r á v n ě n í Ž i d ů n a ú z e m í N ě m e c k é říše k cíli a ž r o k u 1 8 7 1 p ř e ­

Treitschke článkem

vzetím zákona, který vydal S e v e r o n ě m e c k ý svaz roku 1869 a který

roku

rušil „ v e š k e r á d o p o s u d p l a t n á o m e z e n í o s o b n í c h a o b č a n s k ý c h práv,

a n t i s e m i t i s m u s d o u n i v e r s i t n í sféry a d o ř a d i n t e l i g e n c e . J e h o stať

p o k u d se zakládají na odlišnosti náboženského vyznání". To ale Ži­ d ů m samozřejmě zdaleka nezajistilo faktickou rovnoprávnost, napří­ klad při obsazování míst ve státním aparátu. Začlenění do občanské společnosti vyžadovalo reformy i uvnitř židovstva. Hlavní rabín A b r a h a m Geiger zdůrazňoval tradici proroků

Unsere Aussichten ( N a š e v y h l í d k y ) , k t e r ý v y š e l

1879 v T r e i t s c h k e m v y d á v a n é Preufiischen Jahrbiicher, p ř e n e s l

vzbudila o h r o m n ý ohlas a rozpoutala n e s m í r n ě ostrý „berlínský spor o antisemitismus",7 do něhož se zapojila celá řada židovských inte­ lektuálů, m j . H e r m a n n C o h e n . M e z i křesťanskými kritiky Treitschkova nacionálně založeného antisemitismu vynikl zvláště j e h o berlínský kolega T h e o d o r M o m m s e n . O v š e m slogan „Židé j s o u naše

a j e j i c h v ý z v y ke s p o l e č e n s k é s p r a v e d l i v o s t i , z a s a z o v a l se o v ě d e c k y o p o d s t a t n ě n é r o z l i š e n í k l í č o v ý c h a o k r a j o v ý c h s l o ž e k ž i d o v s k é reli­ giozity a patřil m e z i zakladatele liberálně zaměřené „Vysoké školy pro vědu o židovství" (respektive „vědu o judaismu"), která vznikla

5

K následující skice srv. I. Elbogen - E. Sterling, Die Geschichte der Juden in Deutschland. Eine Einfuhrung. Z novější literatury můžeme vy­ zdvihnout: M. A. Meyer (vyd.), Deutsch-judische Geschichte in derNeuzeit.

20

6 K tomu mj. patří štvavé spisky W. Marra, který roku 1879 založil Antisemitskou ligu, nebo O. Glagaua, který v roce 1876 na Židy svaloval vinu za burzovní krach z roku 1873; další podobné spisy: E. Duhring, Die Judenfrage als Racen-, Sitten- und Kulturfrage (1881); H. S. Chamberlain, Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts (1899). 7

Srv.

souhrn nejdůležitějších příspěvků in: Der Berliner Antisemitis-

musstreit.

21

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

n e š t ě s t í " u ž b y l n a světě, T f e i t s c h k o v o u p o c h y b n o u z á s l u h o u s e ujal

d) V ě d a a t e c h n i k a

m e z i „ l i d m i , k t e ř í b y štítivě o d m í t l i s e b e m e n š í p o d e z ř e n í z c í r k e v n í

V letech 1871-1914 prožila věda a technika v celosvětovém měřítku

intolerance anebo národní pýchy" a „sňal" z antisemitismu „uzdu

naprosto nevídaný r o z m a c h . Z hlediska teorie vědy se tento pokrok

s t u d u " ( M o m m s e n ) . R o k u 1881 byla Bismarckovi doručena petice s d v ě m i sty tisíci n ě m e c k ý c h p o d p i s ů a p o ž a d a v k e m z a k á z a t ž i d o v ­ s k o u i m i g r a c i , o d s t r a n i t Ž i d y z f u n k c í ve s t á t n í m a v z d ě l á v a c í m a p a ­ rátu a z a v é s t p r o n ě z v l á š t n í r e g i s t r a c i , a v š a k k a n c l é ř p o d o b n é n á p a ­ dy odmítl. D a l š í m d o k l a d e m stále vyhrocenějšího antisemitského s m ý š l e n í b y l y p a m f l e t y o r i e n t a l i s t y P a u l a d e L a g a r d e , n a p ř í k l a d spi­ sek Juden und Indogermánen ( Ž i d é a i n d o g e r m á n i ,

1888), k d e autor

p r o p o j i l „ z ž i d o v š t ě n í " s i n d u s t r i a l i z a c í a l i b e r a l i s m e m a j e d i n é vý­ chodisko pro lidstvo nacházel v eliminaci Židů. Politická reprezen­ t a c e v ě t š i n o u a n t i s e m i t i s m u s oficiálně o d m í t a l a , o v š e m z t a k t i c k ý c h důvodů mu někdy věnovala dočasnou podporu - nekompromisně ho potírali jedině sociální demokraté. Na podnět brožury Raphaela Lówenfelda

Schutzjude

oder Staatsburger?

(Žid

pod

ochranou,

ane­

bo občan státu?) došlo roku 1893 na židovské straně k založení Ú s t ř e d n í h o svazu n ě m e c k ý c h o b č a n ů ž i d o v s k é víry, k t e r ý z a svůj cíl p r o h l á s i l o s v ě t u a p r á v n í p o m o c při s v é p o m o c n é o b r a n ě n ě m e c k ý c h Židů a získal p o č e t n o u členskou základnu. P r o g r a m o v é předpoklady svazu však zpochybnilo sionistické hnutí, které pod v e d e n í m T h e o ­ dora Herzla spatřovalo jediné řešení „židovské otázky" v ustavení „ v e ř e j n o p r á v n ě z a j i š t ě n é h o ú t o č i š t ě " p r o v š e c h n y Židy, „ k t e ř í s e n e ­ c h t ě j í n e b o n e m o h o u a s i m i l o v a t " . I p ř e s ú č i n e k D r e y f u s o v y aféry, která otřásla Francií a pod jejímž d o j m e m Herzl napsal svou knihu Der Judenstaat ( Ž i d o v s k ý stát,

1896),

se s i o n i s t i c k é m u p r o j e k t u -

v y z n a č o v a l o d v r a t e m o d v ě d y „ d e f i n o v a n é c h a r a k t e r i s t i k a m i .vše­ obecnost', .nutnost' a .pravda'".9 Namísto obecného systému výroků podle

vzoru

scientia

more

geometrico

demonstrata

se

nyní

žezla

v ě d y c h o p i l o e x p e r i m e n t á l n í b á d á n í . P o j e t í vědy, j a k s e p o r o c e 1 8 5 0 prosadilo i v N ě m e c k u (z velké části p o d vlivem induktivní logiky J. S. M i l l a ) , v y k a z u j e n á s l e d u j í c í r y s y : 1) V ě d a se nyní c h á p e jakožto postup, tj. procedurálně, a primárně splývá s v ý z k u m e m . 2 ) E x p e r i m e n t á l n í b á d á n í stojí v ý š e n e ž t e o r i e . N e j v ě t š í h o d n o t u má inovace: dobrý vědec musí přinášet něco nového. Příslušné teorie se navíc musí osvědčit ze zkušenosti: jsou to jen „přestupní stanice na cestě p o z n á n í " čili induktivně získané systematizace, které vyža­ dují další e x p e r i m e n t y . 1 0 3) R o z p o r y m e z i t e o r i í a z k u š e n o s t í , p ř í p a d n ě m e z e r y a p r o t i m l u ­ vy v s a m o t n é teorii j i ž n e p o d n ě c u j í k p ř e k r o č e n í h r a n i c p ř í r o d n í c h věd a z a l o ž e n í m e t a f y z i c k é filosofie p ř í r o d y , n ý b r ž k o č i s t ě t e o r i e od kryptometafyzických pozůstatků. Důsledkem je odvrat od esencialismu

a

od

idealistických

i

materialistických

výkladů,

odvržení

po­

j m u síly, z a v e d e n í p ř í r o d n í c h k o n s t a n t a o b r a t k „ f e n o m e n o l o g i s m u " ve fyzice. 4) Dynamizace nastolená principiální úlohou zkušenosti jednak rozpouští stacionární systém vědeckých pravd v časovém procesu

p ř e d e v š í m s n a z e z a l o ž i t s a m o s t a t n ý ž i d o v s k ý stát - d o s t á v a l o v N ě ­

v ě d e c k é h o z j i š ť o v á n í a p o z n á v á n í a za d r u h é p o d ř i z u j e č a s u i s á m

m e c k u a ž d o v y p u k n u t í p r v n í s v ě t o v é války z e s t r a n y o r t h o d o x n í c h

předmět vědeckého z k o u m á n í : Darwinova evoluční teorie zavádí

k r u h ů i Ú s t ř e d n í h o svazu spíše k r i t i c k é h o přijetí, zvláště k d y ž se

primát č a s o v é h o u s p o ř á d á n í do biosféry, t e r m o d y n a m i k a ustavuje

uvnitř sionistického hnutí postavili „radikálové", požadující přesíd­ l e n í d o Palestiny, p r o t i „ r e v i z i o n i s t ů m " , kteří v n í m a l i ž i d o v s k é a n ě ­ m e c k é národní cítění j a k o navzájem slučitelné. Po zahájení bojů se n ě m e č t í Ž i d é - ač nikoli bez výjimky - projevili j a k o vlastenci při­ pravení k o b ě t e m . Teprve v letech 1 9 1 6 - 1 9 1 7 se j e d n o t n á n á r o d n í fronta r o z d r o l i l a i p o t é t o s t r á n c e , k d y ž z n o v u z d v i h l h l a v u a n t i s e m i ­ t i s m u s a k d y ž r o z k a z zjistit p o d í l Ž i d ů n a s l o ž e n í v o j s k a v y v o l a l p o ­ bouření na židovské straně.

8

8 Srv. E. Zechlin, Die deutsche Politik un die Juden im Ersten Weltkrieg; U. Sieg, Judische Intellektuelle im Ersten Weltkrieg. Kriegserfahrungen, weltanschauliche Debatten und kulturelle Neuentwiirfe. 9

H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, 107. Následující výklad se orientuje podle Schnadelbachovy analýzy. 1(1

22

str.

H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, str. 114.

23

První

část.

/.

Novokantovství

d i s t i n k c i m e z i r e v e r z i b i l n í m i a i r e v e r z i b i l n í m i p r o c e s y j a k o ž t o zá­ kladní charakteristiku přírodního dění.

11

Historický

přehled

1913 s y n t é z u a m m o n i a k u a H o f m a n n r o k u 1909 objevil syntetický kaučuk.

J i ž v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století d o š l o k p r o m ě n ě , k t e r o u m ů ž e m e

M a t e m a t i k a 19. s t o l e t í o b e c n ě v z a t o u s i l o v a l a o p o j m o v é z p ř e s n ě ­

v n á v a z n o s t i n a H u s s e r l a o z n a č i t j a k o „ z v ě d e č t ě n í ž i t é h o s v ě t a " : vě­

ní, n a p ř í k l a d u p o j m u m e z n í h o d n o t y , a u s t a v o v a l a n o v é d i s c i p l í n y

decké obory a jejich technické využití začaly prostupovat všemi ob­

( t o p o l o g i e , t e o r i e m n o ž i n ) . K teorii č í s l a a k a x i o m a t i c e č í s e l n é ř a d y

l a s t m i l i d s k é h o života, p o č í n a j e e l e k t r i f i k a c í d o m á c n o s t i p ř e s v ě d e c -

významně přispěli Gottlob Frege, Richard D e d e k i n d a Giuseppe Pe-

ko-experimentální z a m ě ř e n í m e d i c í n y a sociální statistiky až po

a n o , k t e o r i i f u n k c í B e r n h a r d R i e m a n n a K a r l W e i e r s t r a B . N a p o l i al­

takřka n á b o ž e n s k o u závislost na v ě d e c k é m pokroku. Pronikání věd

gebry došlo k přesunu zájmu s m ě r e m k abstraktním strukturám poté,

do oblasti všedního dne se přitom neomezovalo na instrumentální

c o A r t h u r C a y l e y r o k u 1 8 5 4 z a v e d l p o j e m a b s t r a k t n í ( k o n e č n é ) gru­

využití, tj. na technická vylepšení b ě ž n é existence. Díky t e c h n i c k ý m

py a Heinrich Weber roku 1893 axiomatickou teorii těles. Snahy

ú s p ě c h ů m se v ě d a b r z y z m ě n i l a v l e g i t i m i z a č n í i n s t a n c i a v p r a m e n

prokázat euklidovský axióm rovnoběžek přiměly Carla Friedricha

smyslu, j a k zvláště vyšlo najevo v sociálním darwinismu a z něj od­

GauBe, Jánoše Bolyaiho a Nikolaje L o b a č e v s k é h o k formulaci teo­

v o z e n é m o r á l c e . A v š a k t e n t o n e z v y k l e h l u b o k ý p r a k t i c k ý vliv s e k u ­

r é m u n e e u k l i d o v s k é g e o m e t r i e (tj. e l i p t i c k é g e o m e t r i e , v n í ž j e sou­

larizace vědy změnil i samotnou vědu: jakožto „klíčová determinan­

čet úhlů trojúhelníku větší n e ž dva pravé úhly, a hyperbolické geo­

ta industrializace" se sama dostala do područí industrializačního

metrie, v níž je součet úhlů trojúhelníku menší než dva pravé úhly).

v ý v o j e , k t e r ý se p r o j e v i l p r o f e s i o n a l i z a c í , s p e c i a l i z a c í a c e n t r a l i z a c í

To podnítilo m j . silný zájem o otázky axiomatiky. Rozvinutí teorie

ve velkých institutech, j a k o byl například Institut císaře Viléma.12

množin, o n ě ž se zasloužil Georg Cantor, se j e d n a k uplatnilo v m a t e ­

Z hlediska dějin t e c h n i c k é h o rozvoje n u t n o p o u k á z a t na následují­

m a t i c k é a n a l ý z e a v t o p o l o g i i , a v š a k z ní p l y n o u c í r o z p o r y z á r o v e ň

cí u d á l o s t i a o b j e v y : V ý s t a v b a ž e l e z n i č n í sítě s s e b o u p ř i n e s l a z á s a d ­

vyprovokovaly krizi základů matematiky, na kterou David Hilbert

n í p r o m ě n u k a ž d o d e n n í h o života. R o d i l y s e d o p r a v n í m o t o r y - O t t o

v

postavil čtyřtaktní p l y n o v ý m o t o r (1876), D a i m l e r a M a y b a c h čtyř-

vnitřně koherentní axiomatickou teorií a přenesl p r o b l é m k o h e r e n c e

taktní benzínový m o t o r (1884), Diesel naftový m o t o r (1892-1897) -

na p o l e a n a l ý z y .

a prototypy nových dopravních prostředků: Siemens zkonstruoval

Grundlagen

der Geometrie

(Základy

geometrie,

1900)

odpověděl

H i s t o r i c k y p r v n í k r o k v d i s k u s i o z á k l a d e c h fyziky, j a k p r o b í h a l a

elektrickou lokomotivu (1879), Daimler a Benz automobil (1885),

v

Zeppelin v z d u c h o l o ď (1900), roku 1903 se bratři Wrightové vznesli

rie z k o u m á , a t e d y v o b e c n é t e m a t i z a c i v ý k l a d o v ý c h a m b i c fyziky.

v p r v n í m p r o v o z u s c h o p n é m letadle. Převratné byly též objevy v ob­

„Dosavadní přírodovědný ,realismus' ustupuje ,fenomenalismu\

lasti k o m u n i k a c í (telefon 1 8 7 6 , b e z d r á t o v ý t e l e g r a f 1896, telegrafic­

který popírá nejen řešitelnost, ale i s á m smysl určitých úkolů, které

k ý p ř e n o s o b r a z u 1 9 0 4 ) , tisku, fotografie a t e c h n i c k é v ý r o b y ( n a p ř í ­

s i fyzikální u v a ž o v á n í s t a n o v i l o . " 1 3 R o k u 1 8 7 6 t a k G u s t a v K i r c h h o f f

19. století, s p o č í v a l v t e m a t i z a c i skutečnosti, k t e r o u f y z i k á l n í t e o ­

k l a d lití b e t o n u 1 9 0 4 ) . M e d i c í n a p ř i n e s l a m o ž n o s t a n t i s e p t i c k é h o

ve

ošetření, K o c h objevil bacil tuberkulózy (1882), Behring roku 1893

t e m a t i c k é fyzice) z a cíl m e c h a n i k y v ý s l o v n ě p r o h l a š u j e n i k o l i o b j a s ­

určil sérum proti záškrtu a m n o h o dalšího. P o k u d j d e o chemii, roku

ň o v a t p ř í r o d n í ú k a z y , n ý b r ž p o d a t k o m p l e t n í popis v š e c h p o h y b ů ,

1878 uskutečnil B a y e r úspěšnou syntézu indiga, H a b e r a B o s c h roku

které se v p ř í r o d ě vyskytují, a to co n e j j e d n o d u š š í m z p ů s o b e m , t j . ve

svých

Vorlesungen

uber mathematische

Physik

(Přednášky

o

ma­

shodě se zásadou myšlenkové úspornosti.14 Ernst M a c h toto metodo11 E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem schaft der neueren Zeit, IV, str. 92. 12

in der Philosophie und Wissen-

H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, str. 90.

24

13 E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str. 9 1 . Násle­ dující vývody se přidržují Cassirerova výkladu. 14

Tamt., str. 96.

25

První

část.

Novokantovství

/.

logické omezení opřel o specifickou formu pozitivismu, čímž dal vzniknout

oboru,

který

v

Die

Prinzipien

der

Wármelehre

(Principy

Historický

přehled

atomistice vytkl, že „z p ř e d s t a v y o s u b s t a n c i v její nejnaivnější a nejhrubší p o d o b ě . . . č i n í z á k l a d n í p ř e d s t a v u f y z i k y " . 1 8 Varoval pří­

nauky o teple) sám nazval „fenomenologickou fyzikou" v protikladu

rodní vědu, že není r a d n o „v proměnlivých a úsporných prostřed­

k fyzice „ m e c h a n i c k é " . 1 5 T a k t o c h á p a n á f y z i k a z k o u m á s k u t e č n o s t ,

cích, které si s a m a vytvořila, tj. v m o l e k u l á c h a a t o m e c h , spatřovat

j a k n á m j e s m y s l o v ě d á n a p r o s t ř e d n i c t v í m e l e m e n t á r n í c h d a t , a vy­

skutečnost s k r y t o u za j e v y " , a v ě ř i l , že se i p ř í r o d n í m v ě d á m n a k o ­

k a z u j e k a u z á l n í v a z b y m e z i t ě m i t o daty. K a u z á l n í v a z b y o v š e m n e ­

nec podaří překonat „mozaikovou hru s k a m í n k y " . 1 9 J e h o protihráč

musí být m e c h a n i c k é povahy. Cassirer za rozhodující složku M a c h o ­

Ludwig B o l t z m a n n se ještě v r o c e 1886 vyjadřoval velmi obezřetně:

va

i

Kirchhoffova

stanoviska

prohlašuje

to,

že

se

mechanice

výslovně upírá n á r o k na p o s t a v e n í p r v n í vědy o skutečnosti. V na­ značené relativizaci mechaniky se p o u z e odráží postupné a nakonec úspěšné

osamostatňování

dílčích

fyzikálních

disciplín.

Jestliže

H e l m h o l t z ještě roku 1869 považoval z á k o n zachování energie za doklad toho, že metou přírodních věd je „odhalit pohyby a hnací síly, j e ž stojí v z á k l a d ě v š e c h o s t a t n í c h z m ě n [= t e p l o , s v ě t l o a elek­ t r o m a g n e t i s m u s ] , tj. r o z p l y n o u t s e v m e c h a n i c e " , 1 6 p a k d o m n ě l é n a ­ p l n ě n í t o h o t o cíle v závěru 19. století stálo ve z n a m e n í M a x w e l l o vých rovnic a zásad termodynamiky. Cassirer shrnuje M a c h o v u kritiku m e c h a n i c k é fyziky n á s l e d o v n ě : „ M e c h a n i k a se z a b ý v á svě­ t e m těles, tedy tím, co n á m je d á n o prostřednictvím viditelných a h m a t a t e l n ý c h kvalit. N i c n á s a l e n e o p r a v ň u j e a n i c n á s n e n u t í vy­ h r a z o v a t t ě m t o k v a l i t á m v n a š e m v ě d e c k é m o b r a z u s v ě t a n ě j a k é vý­ sadní m í s t o . " 1 7

„Všechna pozorování shodně svědčí o věcech tak malých, že je naše smysly m o h o u zachytit j e n n a b a l e n é p o m i l i o n e c h . ... N á z o r , ž e existují t a k t o d r o b n é entity, j e j i c h ž s p o l e č n é p ů s o b e n í t e p r v e v y t v á ř í smyslově vnímatelnou věc, je samozřejmě p o u h á hypotéza. ... M o ž ­ ná atomistickou hypotézu někdy v b u d o u c n u vytlačí jiná: je to m o ž ­ né, ale nikoli p r a v d ě p o d o b n é . " O p o u h ý c h deset let později Boltz­ mann zdůraznil „nepostradatelnost atomistiky pro přírodní vědy".20 Úžasná série e x p e r i m e n t á l n í c h objevů u č i n ě n ý c h ve d r u h é polovině d e v a d e s á t ý c h let, n a p ř í k l a d objev r e n t g e n o v é h o a r a d i o a k t i v n í h o zá­ ření, n u t n ě vedla k r e n e s a n c i fyzikálního a t o m i s m u (ve vztahu k elektřině a látce). Nepřímé experimentální doklady existence ato­ mů nakonec donutily i hlavní zastánce „energetiky" Ernsta M a c h a ii W i l h e l m a O s t w a l d a k ú s t u p u . P r ů z k u m y radioaktivního z á ř e n í (Henri Becquerel, M a r i e a Pierre Curie, Ernest Rutherford) přivodily z r o d h y p o t é z o s t r u k t u ř e a t o m u . Ty b y l y s h r n u t y v tzv. p l a n e t o v é m

P r o s a z e n í m f e n o m e n a l i s m u ve fyzice se podařilo - ač zatím j e n

modelu (Jean Baptisté Perrin 1901, Rutherford 1911), jejž následně

s k r y t ě - z a m ě ř i t p o z o r n o s t n a k o n t r o v e r z n í b o d , k t e r ý p ř i t a h o v a l zá­

N i e l s B o h r spojil s k v a n t o v o u t e o r i í z á ř e n í , j a k j i r o k u 1 9 0 0 v y p r a c o ­

j e m i p o n á s t u p u n o v é h o století: m í n í m e t í m s p o r m e z i a t o m i s t i c k ý m

val M a x P l a ň e k , a v z n i k n u v š í m o d e l a t o m u n e s e B o h r o v o j m é n o .

a e n e r g e t i c k ý m c h á p á n í m . M a c h o v a k o n c e p c e o s v o b o d i l a fyziku

Bez ohledu na možnost experimentálního řešení v sobě spor

i v m e t a t e o r e t i c k é m ohledu od balastu metafyziky substance, k d y ž

o a t o m i s m u s n e s e p o z o r u h o d n o u o b e c n o u k o n t r o v e r z i o h l e d n ě tvor­

r o z h o d n ě odvrhla představu, že k a ž d é m u úkazu - například elektric­

by v ě d e c k ý c h h y p o t é z a n á s l e d n é h o v z t a h u e m p i r i e a t e o r i e . H r a n i c e

k ý m v l n á m - n u t n o přiřknout n ě j a k é h o h m o t n é h o nositele (elek­

sc tu o v š e m n e k r y l a s linií m e z i a t o m i s t y a e n e r g e t i k y a i s t r a n y s p o ­

trickou matérii, tepelnou látku, světelnou látku). M a c h ale zamířil

ru byly odlišné. V ý c h o d i s k e m byla snaha oprostit se od metafyzic­

m n o h e m výše, když téže kritice podrobil i pojem atomu a moderní

kých p o z ů s t a t k ů v teoretické fyzice. Tento kurs sledoval již R o b e r t Mayer, k d y ž n a r o z d í l o d H e l m h o l t z e v y l o ž i l z á k o n z a c h o v á n í e n e r -

15

Tamt., str. 100; E. Mach, Die Prinzipien der Wármelehre, str. 362 nn.

16

H. von Helmholtz, Uber das Ziel und die Fortschritte der Naturwissenschaft. Eroffiiungsrede fur die Naturforscherversammlune zu Innsbruck 1869, str. 205. 17

E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str. 99.

26

IK

E. Mach, Die Prinzipien der Wármelehre, str. 428.

19

E.

20

L. Boltzmann, Populare Schriften, str. 30, 141-157.

Mach,

Populár-Wissenschaftliche

27

Vorlesungen,

str.

429.

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

g i e v ý h r a d n ě v k o n t e x t u t e o r i e e n e r g i e a z d r ž e l se p o s t u l a c e j a k ý c h ­

vitě v y h r a d i l m n o h e m širší h r a c í p l o c h u , k d y ž z á k l a d n í p o j m y fyzi­

koli „sil". Střet m e z i energetikou a m e c h a n i s m e m či m a t e r i a l i s m e m ,

ky p o j a l j a k o rozvrhy do budoucna ( „ f i k t i v n í o b r á z k y n e b o s y m b o l y

k t e r ý p r o p u k l s p l n o u silou v n á v a z n o s t i na s h r o m á ž d ě n í n ě m e c k ý c h

vnějších p ř e d m ě t ů " ) a ne pouze j a k o všeobecné názvy pro souhrn

p ř í r o d o v ě d c ů a lékařů roku 1895 v L u b e c k u a zde proslovenou Ost-

s m y s l o v ě p r e z e n t o v a n ý c h fakt. V ý z n a m , k t e r ý n á l e ž í t e o r e t i c k é akti­

Mate-

vitě, s e p o d l e H e r t z e p r o j e v o v a l v p ř e m ě n ě „ o b r á z k u " m e c h a n i c k ý c h

ralismus ( P ř e k o n á n í v ě d e c k é h o m a t e r i a l i s m u ) a k t e r ý b r z y v y ú s t i l

přírodních procesů na koncepty klasické mechaniky, energetiky a na

v e d v a r o z d í l n é p o h l e d y n a svět, m ě l s v é o h n i s k o v k l í č o v ý c h p r o b ­

Hertzův vlastní „obrázek".23

waldovu

přednášku

Die

Ůberwindung

des

wissenschaftlichen

l é m e c h p o z n á n í p ř í r o d y . P o k u d všeobecná t e o r e t i c k á f y z i k a n e m á

K o l e m r o k u 1 9 0 0 s e z d á l o , ž e s e fyzice p o d a ř i l o v e š k e r o u n e ž i v o u

postulovat existenci atomů ani energie a má se omezit výhradně na

přírodu p ř e v é s t n a m a t e m a t i c k y z f o r m u l o v a n é p r i n c i p y a d o s t a t e č n ě j i

úkol uzpůsobit teorii zkušenostem, které bezprostředně o d v o d í m e

popsat pomocí axiómů mechaniky, zásad termodynamiky a Maxwel-

z řady pozorování,21 pak vyvstává otázka, z d a j e za těchto okolností

lových rovnic. Zčásti o d d ě l e n ě a zčásti souběžně s experimentálními

j e š t ě v ů b e c m o ž n é e t a b l o v a t r i g o r ó z n í f y z i k á l n í teorii. Ř e š e n í s e ujal

p r ů z k u m y d e v a d e s á t ý c h l e t se v š a k n y n í v t e o r e t i c k é fyzice v y n o ř i l y

H e i n r i c h H e r t z v ú v o d u k Prinzipien der Mechanik ( P r i n c i p y m e c h a ­

naléhavé problémy, jež měly nakonec přivodit zhroucení obrazu světa

niky, 1 8 9 4 ) . B y l o m o ž n á o p t i m á l n í , ž e p r o t i M a c h o v ě „ f e n o m e n o l o ­ g i c k é " fyzice vystoupil právě tento o s v ě d č e n ý empirik, j e m u ž se roku

1886 podařilo experimentálně prokázat existenci elektro­

m a g n e t i c k ý c h vln. H e r t z s M a c h e m sdílel výhrady proti ontologické interpretaci základních fyzikálních pojmů a rovněž je chápal jako „obrazy", avšak v j i n é m smyslu než M a c h . P r o odvozování očekáva­ ných budoucích pozorování navrhl následující postup: „Vytváříme si v n i t ř n í fiktivní o b r á z k y a n e b o s y m b o l y v n ě j š í c h p ř e d m ě t ů , a t o t a k , aby myšlenkově nutné důsledky těchto obrázků opět zobrazovaly přirozeně nutné důsledky zobrazených předmětů... Jakmile se n á m podaří odvodit z doposud nahromaděné zkušenosti obrázky požado­ v a n é h o c h a r a k t e r u , m ů ž e m e n a n i c h j a k o n a m o d e l e c h h b i t ě zjistit důsledky, které se ve vnějším světě vynoří až za delší dobu a n e b o

n a b í z e n é h o k l a s i c k o u fyzikou, totiž p r o b l é m k o n t i n u á l n í h o s p e k t r a t e ­ pelného záření a p r o b l é m invariance rychlosti světla. První p r o b l é m vyřešila P l a n c k o v a kvantová teorie, d r u h ý přivedl Alberta Einsteina roku 1905 k f o r m u l a c i s p e c i á l n í t e o r i e relativity, j e ž spočívá na d v o u p r i n c i p e c h : n a i n v a r i a n c i z á k o n ů e l e k t r o d y n a m i k y v r ů z n ý c h „galileo v s k ý c h s y s t é m e c h s o u ř a d n i c " a n a i n v a r i a n c i r y c h l o s t i světla v e va­ kuu n e z á v i s l e n a s y s t é m u s o u ř a d n i c p o z o r o v a t e l e . U p l a t n ě n í m t ě c h t o principů d o s p ě l E i n s t e i n k závěru, že s i m u l t a n e i t u a trvání u d á l o s t i lze stanovit j e d i n ě r e l a t i v n ě k s y s t é m u s o u ř a d n i c p o z o r o v a t e l e , že n e e x i s ­ tuje absolutní p r o s t o r a že h y p o t é z a é t e r u je z b y t e č n á . 2 4 H l u b o k ý m p ř e r o d e m p r o š l a v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století t a k é b i o ­ logie a v š e c h n y její p o d o b o r y . 2 5 A n a t o m i e a m o r f o l o g i e se v ý r a z n ě j i

v reakci na náš zásah. ... Obrázky, o kterých tu m l u v í m e , j s o u n a š e p ř e d s t a v y o v ě c e c h . S v ě c m i se s h o d u j í v o n o m jednom o h l e d u , že splňují výše f o r m u l o v a n ý p o ž a d a v e k , avšak p r o příslušný účel není n u t n é , aby se s v ě c m i shodovaly i j a k k o l i jinak. N e v í m e a n e m ů ž e ­ m e a n i n i j a k zjistit, z d a s e n a š e p ř e d s t a v y o v ě c e c h s v ě c m i s h o d u j í i v n ě č e m j i n é m n e ž p r á v ě v o n o m jediném k l í č o v é m s e p ě t í . " 2 2 Z á ­ s a d n í r o z d í l o p r o t i M a c h o v i s p o č í v a l v t o m , ž e H e r t z t e o r e t i c k é akti-

21

362. 22

G.

Helms, Die Energetik nach

ihrer geschichtlichen Entwicklung,

str.

23 Srv. E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str. 110-115. Podobnou tendenci vykazuje také H. Poincaré, La science et l'hyliDthe.se (1902), i když s konvencionalistickým zabarvením, a P. Duhem, La théorie physique; son objet - sa structure (1906). Zatímco Poincaré tvrdí, že existuje více druhů hypotéz, totiž hypotézy experimentálně ověřitelné, hypo­ tézy, „které poskytují našemu myšlení pevnou oporu", a konečně hypotézy zdánlivé, u nichž ve skutečnosti j d e o definice nebo pojmová určení (XIV), I )uhem klade důraz na to, že také jednotlivé fyzikální výroky jsou propojeny N celým systémem fyziky. 24

Srv. R. Locqueneux, Kurze Geschichte der Physik, str. 116-124.

25

H. Hertz, Die Prinzipien der Mechanik, str. I n.

28

Srv. I. Jahn (vyd.), Geschichte der Biologie - Theorien, Institutionen, Kurzbiographien, str. 356-446.

29

Methoden,

První

část.

/.

Novokantovství

oddělily od fyziologie. Experimentální fyziologie, již v N ě m e c k u re­

Historický

přehled

na s e d m z á h a d světa, k t e r é v p r o s l u l é p ř e d n á š c e z r o k u 1 8 8 0 v y t y č i l

p r e z e n t o v a l J o h a n n e s Miiller, H e r m a n n von H e l m h o l t z a E m i l Du

limil Du B o i s - R e y m o n d ( p o d s t a t a l á t k y a síly, p o č á t e k p o h y b u , p r v o ­

Bois-Reymond, se dočkala rozkvětu díky p o m o c i fyzikálního a che­

p o č á t e č n í v z n i k života, ú č e l n o s t p ř í r o d y , v z n i k p r o s t é h o s m y s l o v é h o

m i c k é h o b á d á n í . P r ů z k u m d ě d i č n o s t i přijal z á s a d n í p o d n ě t y z e z á k o ­

vnímání, počátek řeči a svoboda vůle), chtěl Haeckel „širším vzděla­

nů dědičnosti, jak je odhalil augustinián Johann Gregor Mendel.

n ý m k r u h ů m " přiblížit, „jak daleko j s m e z a t í m dospěli v jejich řeše­

Z h l e d i s k a d ě j i n b i o l o g i e o v š e m n e j v ě t š í u d á l o s t p ř e d s t a v u j e spis On

n í " . 2 6 K n i h a s e p o d l e S p i n o z o v a v z o r u o p í r á o p a n t h e i s t i c k é pojetí svě­

the

ta,

Origin

of Species

by Means

ofNatural

Selection

(O

původu

dru­

hů prostřednictvím p ř i r o z e n é h o výběru 1859). Charles D a r w i n v této

zahrnující

jedinou

universální

substanci,

jež

se

projevuje

prostřednictvím látky a energie a je u s p o ř á d á n a p o d l e v š e o b e c n é h o

k n i z e p ř e v e d l v z n i k d r u h ů n a d v ě z á s a d y : (a) n a d ě d i č n o u v a r i a b i l i t u

k a u z á l n í h o z á k o n a . V ý v o j o v é dějiny lidstva j a k o ž t o s l o ž k u v š e o b e c n é

živých bytostí (přičemž i u dědického přenosu nabytých vlastností

evoluce H a e c k e l b e r e z a z á k l a d n a t u r a l i s t i c k é h o v ý k l a d u v n í m á n í , vě­

připouštěl L a m a r c k o v y m e c h a n i s m y ) , a (b) na nadprodukci p o t o m ­

d o m í a m y š l e n í . - J e s t l i ž e H a e c k e l svůj m o n i s m u s p ů v o d n ě m í n i l j a k o

stva, z n ě h o ž p ř i „boji o ž i v o t " (strugglefor life) n e j p r a v d ě p o d o b n ě j i

nálepku pro „racionální vědeckou reformu r o z u m u " , pak nejpozději

přežijí ti, k d o se n e j l é p e p ř i z p ů s o b í s v é m u o k o l í (survival ofthefit-

v Záhadách světa z í s k a l o t o t o o z n a č e n í v š e o b j í m a j í c í c h a r a k t e r c e l k o ­

tesť). Velký z á j e m v z b u d i l a t a k é D a r w i n o v a p o z d ě j š í k n i h a The De-

v é h o p o h l e d u na svět s p s e u d o r e l i g i o z n í m i k u l t o v n í m i i d e á l y pravdy,

scent ofMan,

d o b r a a krásy, p ř i č e m ž v oblasti etiky a s p o l e č n o s t i H a e c k e l p r o p a g o ­

and Selection

in Relation

to Sex ( P ů v o d č l o v ě k a a

vý­

běr ve vztahu k pohlaví, 1871), věnovaná o t á z k á m lidské evoluce.

val u m í r n ě n ý s o c i á l n í d a r w i n i s m u s .

Darwinovy teorie revolučním způsobem proměnily tradovaný obraz

Jiným ohniskem veřejné diskuse na poli vědecké biologie byl spor

světa, zvláště p a k organické přírody včetně člověka, když odvrhly

o vitalismus, v n ě m ž j a k o hlavní protivníci stanuli anatom Wilhelm

d o p o s u d b ě ž n o u t e l e o l o g i c k o u p e r s p e k t i v u n a ž i v o u sféru i o d t u d

Roux a zoolog H a n s Driesch. R o u x se ve snaze vybudovat „vývojo­

p l y n o u c í theologické důsledky a převedly účelnost, již lze v přírodě

vou m e c h a n i k u " z a m ě ř i l n a „ k o m p l e t a c i m e c h a n i c k é n a u k y o ú č e l ­

pozorovat, na působení účinných příčin. Teorie společného původu

n o s t i " , k d y o d m í t l j a k ý k o l i ř í d í c í c í l o v ý p r i n c i p a s n a ž i l s e n a fyzi-

zase vytlačila představu o samostatném stvoření k a ž d é h o druhu.

k á l n ě - c h e m i c k é faktory převést i životní procesy, u n i c h ž na rozdíl

V e d l e š i r o k é v ě d e c k é d i s k u s e , k t e r á D a r w i n o v u t e o r i i o b o h a t i l a řa­

od neživých nacházel „autoregulaci". V Rouxově mechanistické

dou úprav, d o p l ň k ů a zpřesnění, p r o p u k l a také bouřlivá veřejná dis­

koncepci obsadilo jádrové plazma, j e ž „v potenci představuje veške­

kuse, zasahující až h l u b o k o do 20. století, j a k o u E v r o p a n e p o z n a l a

ré r o z v i n u t é ž i v o č i š s t v o a za t y p i c k ý c h o k o l n o s t í vytváří c e l é i n d i v i ­

od K o p e r n i k o v ý c h a G a l i l e o v ý c h č a s ů .

duum",27 onu funkci, kterou Driesch považoval za nutné přisoudit

Největší odezvy se přitom u publika dostalo n á z o r ů m zoologa Ern­

Npecifickému e n t e l e c h i c k é m u f a k t o r u . J a k o ž t o v ě d e c s e D r i e s c h

sta H a e c k e l a . V ě d e c k é r e n o m é mu zajistil spis Generelle Morphologie

d u b l o v a l m j . e x p e r i m e n t y s e m b r i i j e ž o v e k a o d t u d o d v o z e n o u tezí,

( O b e c n á m o r f o l o g i e ) z r o k u 1866 a t a k é p o p i s p ř i b l i ž n ě č t y ř tisíc n o ­

Ic se embrio ježovek chová jako „harmonicky rovnomocný systém".

vých druhů m o ř s k ý c h živočichů. Svébytnou proslulost si o v š e m vydo­

Počínaje r o k e m 1 8 9 5 s e p ř i i n t e r p r e t a c i s v ý c h p o z o r o v á n í v n e o v i t a -

byl p r o p a g a c í D a r w i n o v y e v o l u č n í t e o r i e , k t e r o u přijal j a k o p r v n í vý­

liHtickém d u c h u z a s a z o v a l o přijetí c e l o s t n í h o p r i n c i p u z v a n é h o „ e n -

z n a m n ý biolog v N ě m e c k u a kterou obohatil mj. tím, že definoval

Iclcchie", na k t e r é m založil svou n a u k u o autonomii organického

p o j m y fylogeneze a o n t o g e n e z e , sestavil fylogenetické r o d o k m e n y

dění, a ostře odmítl R o u x o v u „vývojovou m e c h a n i k u " .

a z a č l e n i l č l o v ě k a d o c e l k o v é e v o l u c e . Vliv j e h o studií n a t o m t o p o l i ovšem bledne před ú č i n k e m j e h o filosofických a obecně intelektuál­ n í c h t e x t ů , p ř e d e v š í m z c e l a m i m o ř á d n ě ú s p ě š n é k n i h y Die Weltrátsel ( Z á h a d y světa), jejíž podtitul rýsuje celkový p r o g r a m spisu: „Studie

26

E. Haeckel, Die Weltráthsel. nhtische Philosophie, str. V. "

W. Roux, Die Selbstregulation, str. 65.

k m o n i s t i c k é filosofii ze s t a n o v i s k a z d r a v é h o r o z u m u " . S p o u k a z e m 30

Gemeinverstándliche Studien uber Mo-

31

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

V ý z n a m n é p o k r o k y u č i n i l a v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století t a k é psy­

národohospodářství a sociální politika. N ě m e c k á sociologie vykazo­

c h o l o g i e . P r o m e c h a n i k u představ v d u š e v n í m životě dosadil již Jo-

vala silně t e o r e t i c k é z a m ě ř e n í . Z a v ý z n a m n é p ř e d s t a v i t e l e „ f o r m á l n í

hann Friedrich Herbart namísto tradičních „mohutností" matematic­

sociologie", jež zkoumala základní a nadčasové formy společen­

ky vyjádřitelné p o m ě r y vzájemné intenzity představ. V kritickém

s k ý c h v z t a h ů a ú t v a r ů ( p o s p o l i t o s t a s p o l e č n o s t , k o n k u r e n c e , spor,

rozvinutí se zakladatelé „etnické psychologie" H. [Chajim] Steinthal

přátelství atd.), n u t n o počítat především F e r d i n a n d a Tónniese a G e -

a Moritz Lazarus pokusili v šedesátých letech „odhalit zákony, j e ž

o r g a S i m m e l a . V e l k ý vliv n a f o r m o v á n í t é t o m l a d é v ě d y s i v y d o b y l

s l e d u j e v n i t ř n í , d u c h o v n í n e b o i d e o v á a k t i v i t a u r č i t é h o n á r o d a v ži­

Max Weber, podle j e h o ž definice se sociologie jakožto věda „snaží

votě, u m ě n í a vědě".28 Teprve nástup přírodovědných metod přede­

interpretačně p o c h o p i t společenské j e d n á n í , a tak ho příčinně objas­

v š í m v o b l a s t i p s y c h o l o g i e v n í m á n í a p s y c h o l o g i e s m y s l ů (tzv. p s y -

nit v j e h o vývoji a p ů s o b e n í " : 2 9 z a s v o u p o z i c i v d ě č í j a k r a n ý m p r a ­

chofyziky),

cím o fenoménu kapitalismu, tak výrazněji zobecňujícím analýzám

o

nějž

se

zasloužil

Ewald

Hering,

Hermann

von

v

souboru

Wirtschaft

und

Gesellschaft

Helmholtz a Gustav Theodor Fechner, prorazil psychologii cestu

shrnutým

k p o s t a v e n í e m p i r i c k é vědy. Zvláštní v ý z n a m v této spojitosti m ě l

a společnost, 1922) a formulaci sociologické teorie kategorií.

(Hospodářství

vznik první psycholaboratoře, kterou na Lipské universitě roku 1879

K o n e č n ě je n u t n o z m í n i t také d u c h o v n í vědy. Zčásti m o h l y navá­

založil Wilhelm Wundt, a antropometrické laboratoře, kterou v Lon­

zat na p r v o ř a d é v ý k o n y z p r v n í p o l o v i n y 19. století, z č á s t i z a ž i l y n e ­

dýně roku 1884 uvedl do provozu Francis Galton. Proti „atomistic-

v í d a n ý r o z m a c h s p o j e n ý s r o z v o j e m j i ž e t a b l o v a n ý c h o b o r ů i se za­

k é m u " zaměření této rané experimentální psychologie se následně

kládáním nových, jež

postavila „gestaltová" psychologie, kterou poprvé načrtl Christian

a n a p ř í k l a d k l a s i c k á f i l o l o g i e z í s k a l a g l o b á l n í v ý z n a m . O b e c n ě vza­

von

Ehrenfels

ve

stati

Uber Gestaltqualitaten

(O

tvarových

kvali­

se

zároveň prosazovaly na universitách,

to patřili n ě m e č t í b a d a t e l é v oblasti v ě d o k l a s i c k é m starověku

tách, 1890) a k t e r á se d l o u h o d o b ě a trvale prosadila p ř e d e v š í m na

k nejlepším dobovým znalcům: j m é n e m budiž uveden historik Edu­

poli psychologie vnímání a psychologie myšlení. Jako alternativu

ard M e y e r , h i s t o r i k T h e o d o r M o m m s e n , filolog U l r i c h v o n W i l a m o -

k „vysvětlující" (přírodovědné) psychologii zkoncipoval Wilhelm

witz-Móllendorff a archeologové Heinrich Schliemann a Wilhelm

D i l t h e y v d e v a d e s á t ý c h letech „ r o z u m ě j í c í " psychologii, k níž se

Dórpfeld. Čilý rozvoj vykazovala též orientalistika, jejíž zájem se

později přidružila Husserlem založená fenomenologická psycholo­

n e o m e z o v a l na P ř e d n í v ý c h o d , a z a h r n o v a l i Afriku, I n d i i a v ý c h o d ­

gie. Na základě z k o u m á n í hysterie vypracoval S i g m u n d F r e u d na

n í Asii. D ě j i n y u m ě n í z ů s t a l y d l o u h o p o d v l i v e m J a c o b a B u r c k h a r -

p ř e l o m u století psychoanalýzu j a k o ž t o novou psychoterapeutickou

dta, d o k u d k o n c e m 19. století H e i n r i c h Wolfflin n e n a s t o l i l v ý r a z n ě j i

metodiku, kterou brzy rozvinul do všeobecné teorie duševních pro­

formální kritéria. Ř a d a v ý z n a m n ý c h kunsthistoriků rostla zároveň

c e s ů a p o k u s i l s e j i v y u ž í t p r o p o c h o p e n í l i d s k é kultury. P s y c h o a n a -

s t í m , j a k v z n i k a l y n o v é p r o f e s u r y . V g e r m a n i s t i c e p a n o v a l a strikt­

l y t i c k é h n u t í s e p o r o c e 1 9 1 0 r y c h l e šířilo p o c e l é m s v ě t ě .

nější m e t o d i k a , v e d e n á v z o r e m p ř í r o d n í c h v ě d ; m j . b y l z p r a c o v á n j a ­

Po starších p o k u s e c h o ustavení „společenské fyziky", jejíž po­

zykový atlas němčiny, n á ř e č n í slovníky a m n o h o kritických vydání.

č á t k y sahají a ž d o 18. století, s e k o n c e m 19. století stal s p o l e č e n s k ý

P ř e d n í h i s t o r i o g r a f i c k é v ý k o n y sahají o d m e d i e v a l i s t i c k é h o b á d á n í

život s p e c i f i c k ý m p ř e d m ě t e m b á d á n í , k t e r ý v y ž a d o v a l z v l á š t n í m e t o ­

(práce na edicích M o n u m e n t a Germaniae Historica a Regesta Impe­

d i k u a t e c h n i k u . V N ě m e c k u se v ě d y o s t á t u o c i t l y ve s t í n u s o c i á l ­

rii) p o v z n i k e k o n o m i c k é a s o c i á l n í h i s t o r i o g r a f i e , j e ž n e s l y p e č e ť h i ­

ních věd, k n i m ž se řadila sociologie, p ř e d c h ů d n é formy politologie,

storického materialismu. Též nutno poznamenat, že významní histo­ rikové H e i n r i c h von Treitschke a H e i n r i c h von Sybel svými díly

28 H. Steinthal - M. Lazarus, Einleitende Gedanken uber Vólkerpsychologie, str. 7. Srv. M. Lazarus, Grundziige der Volkerpsychologie und Kulturwissenschaft.

32

29

M. Weber, Soziologische Grundbegriffe, str. 542.

33

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

o n ě m e c k ý c h dějinách přispívali k historické legitimizaci maloně-

značuje orientační body a směry dobové universitní filosofie včetně

m e c k é h o n á r o d n í h o státu, v z n i k l é h o p o d p r u s k ý m v e d e n í m . P r o t i t o ­

hlavních představitelů. Ponecháme-li stranou přerod levého hegelián­

m u t o s t r a n i c k é m u p ř í s t u p u s e v z á v ě r u 19. století s n a ž i l i M a x L e n z ,

ství na h i s t o r i c k ý a d i a l e k t i c k ý m a t e r i a l i s m u s , n a c h á z e l a se h e g e l o v ­

Erich M a r c k s a H e r m a n n O n c k e n znovu prosadit R a n k ů v ideál hi­

ská škola r o k u 1 8 7 0 j i ž s k u t e č n ě z a z e n i t e m . Vedle kritiky H e g e l a ja­

storické

k o ž t o filosofa p r u s k é r e s t a u r a c e , j a k j i z v l á š t ě ú č i n n ě p ř e d n e s l R u d o l f

objektivity.

H a y m v k n i z e Hegel undseine Zeit ( H e g e l a j e h o d o b a ,

1857), p ř i s p ě ­

ly - j a k přesvědčivě doložil H e r m a n n L u b b e - též politické poměry

2. Novokantovství z historické perspektivy roku

1870.

- V roce

nové d o b y " , ztratil na aktualitě. V n a c i o n á l n ě z a m ě ř e n é měšťanské v z d ě l a n o s t i n o v é h o císařství j i ž „ m e z i K a n t e m a M o z a r t e m , G o e t h e m

a) Počátky Německá filosofie kolem

k tomu, že „staroliberální duch, který hýbal hegeliánstvím předbřez­

1871

vylíčil Friedrich

U e b e r w e g „ s o u č a s n ý stav filosofie v N ě m e c k u " t ě m i t o slovy: „ Z a n ě ­ k o l i k p o s l e d n í c h desetiletí se z filosofických škol n e j š i r š í m u vlivu tě­ šilo h e g e l i á n s t v í a p o t é h e r b a r t i s m u s , v nejnovější d o b ě p a k r e f o r m a č ­ ní návrat tu k Aristotelovi, tu ke K a n t o v i , historicko-filosofické zkoumání našlo více příznivců než nauky pokantovského období. S c h l e i e r m a c h e r s i v y d o b y l v ě t š í vliv n a t h e o l o g i i n e ž n a filosofii. . . . I z o l o v a n í j e d i n c i d o s l o v a či s ú p r a v a m i r e p r o d u k u j í S c h o p e n h a u e r o v u , B e n e k o v u n e b o j i n o u n a u k u . M a t e r i a l i s m u s r e p r e z e n t u j e Vogt, M o l e s c h o t t a B i i c h n e r , s e n z u a l i s m u s C z o l b e a d a l š í . V d í l č í n á v a z n o s t i na starší m y s l i t e l e s i vlastní d r á h u p r o r a z i l T r e n d e l e n b u r g , F e c h n e r , L o t ze, von K i r c h m a n n , von H a r t m a n n a další."30 J e d n á se sice o skicu, k t e r á n a v í c z d n e š n í h o h l e d i s k a m ů ž e p ů s o b i t n e ú p l n ě , ale p ř e s t o vy-

a Beethovenem, Schillerem a Darwinem" nebylo pro Hegela místo.31 O p o r t u n i s t i c k é h o v ý r a z u tato n o v á i d e o l o g i e měšťanstva d o š l a v k n i z e Der alte und der neue Glaube (Stará a n o v á víra, 1872) z p e r a n ě k d e j ­ šího h e g e l i á n a D a v i d a F r i e d r i c h a StrauBe. Taktéž s n a h á m p ř i z p ů s o b i t hegelovskou logiku n o v é m u sebeporozumění věd, zvláště věd o příro­ d ě , s e j i ž n e d a ř i l o . S ú p a d k e m h e g e l i á n s t v í z t r a t i l a v e š k e r á filosofie „definiční m o n o p o l " n a p o j e m vědy. Silnější náboj j e š t ě k o l e m roku 1870 vykazoval starý spor m e z i idealismem a materialismem. Neblaze proslulý spor o materialis­ mus, který propukl v padesátých letech, se tehdy rozhořel k o l e m otázky těla a duše. V polemice s doposud vystoupivšími reprezenlunty t a k z v a n é h o v u l g á r n í h o m a t e r i a l i s m u 3 2 vypracoval Friedrich Engels po roce 1870 materialismus „dialektický", který neupadal do fyzikalistického m e c h a n i c i s m u . 3 3 Z á r o v e ň byl v první desítce let cí­ sařství z a s t o u p e n i i d e a l i s m u s v p o d o b ě u z p ů s o b e n é křesťanskému

30

F. Ueberweg, Grundriss der Geschichte der Philosophie der Neuzeit, Berlin 1872 3 [po Ueberwegově smrti 9. června 1871 vyšlo péčí R. Reickeho], str. 329. Nejdůležitější filosofické časopisy této doby: Der Gedanke (Berlin 1861 nn., hegelovská škola), Zeitschrift fiir exacte Philosophie (Leipzig 1860 nn., herbartovci), Zeitschrift fiir Philosophie und philosophische Kritik (1-16 pod názvem Zeitschrift fiir Philosophie und spekulative Theologie, vyd. I. H. Fichte, Bonn - Tubingen 1837-1846; 17 [1847] - 1 6 5 [1918], Halle 1 8 4 7 - 1 8 9 1 , Leipzig 1891-1918, založeno I. H. Fichtem a H. Ulricim, orgán „spekulativního theismu"), Philosophische Monatshefte" (1-30, Berlin 1869-1874, Leipzig 1875-1881, Heidelberg 1882-1891, Berlin 1892-1894, vyd. Julius Bergmann, od 24. sv. Paul Natorp); později se k němu přidružil Vierteljahrsschrift fiir wissenschaftliche Philosophie (Leip­ zig 1877 nn., vyd. Richard Avenarius, orgán empiriokriticismu a positivismu).

34

theismu, j a k ji ustavili I m m a n u e l H e r m a n n Fichte a Christian Her­ m a n n WeiBe. R o k u 1 8 7 9 p o s t a v i l G u s t a v T h e o d o r F e c h n e r p a n t h e i s mus a panpsychismus jakožto „denní p o h l e d " na skutečnost do konIrastu s „ n o č n í m p o h l e d e m " , j a k h o p o d l e n ě j s d í l e l a p ř í r o d o v ě d a N (materialistickou anebo theistickou) metafyzikou,34 a téhož roku

11 H. Liibbe, Politische Philosophie in Deutschland. Geschichte, str. 88. 12

Srv. F. Engels, Geschichte der Philosophie, X, odd. II, 5a. Tamt., odd. V, 2c.

14

Studien zu ihrer

Tamt., odd. VII, 2a-c.

35

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

publikoval R u d o l p h H e r m a n n Lotze zcela přepracované vydání své

a s u b j e k t i v n ě " . 3 8 T e n t o v e r d i k t b y l u r č e n i m a t e r i a l i s m u , j e h o ž kriti­

Metafyziky, v n í ž se p o k u s i l p o j m o u t v š e o b e c n é p o d m í n k y v e š k e r é ­

ku idealistické filosofie přírody sice L a n g e sdílel, o v š e m j e h o nos­

ho bytí a d ě n í - při v ě d o m í , že v p o s l e d t é t o věci n e l z e přijít na

nost j a k o ž t o s v ě t o n á z o r u p o v a ž o v a l z a n e v y h o v u j í c í . P o z n a t k y d o b o ­

k l o u b - j a k o d u c h o v n í , o r g a n i c k o - t e l e o l o g i c k y s t r u k t u r o v a n o u sku­

vé fyziologie smyslů, jež se jevily j a k o důkazy pro materialismus,

tečnost.35

o b r á t i l L a n g e p r o t i n ě m u ( r e s p e k t i v e p r o t i m a t e r i a l i s t i c k é m u objekti-

D o b o v é z k o u m á n í přírody sice m ě l o k materialistické orientaci b l í ž e n e ž k i d e a l i s t i c k é - v n e p o s l e d n í ř a d ě tu z a p ů s o b i l o d s t r a š u j í c í

vismu), když psychofyzické „uspořádání" člověka prohlásil za pod­ mínku zkušenosti, č í m ž zrelativizoval objektivitu poznání.

příklad H e g e l o v y a částečně i Schellingovy filosofie přírody -, nic­

Taktéž zvolání „Zpět ke Kantovi!", často vyhlašované přibližně

m é n ě č e l n í p ř í r o d o v ě d c i se i p ř e s p ř í k l o n k m e c h a n i s t i c k é m u o b r a z u

od roku 1855 (i k d y ž zdaleka ne j e d n o h l a s n ě ) , bylo n a m í ř e n o proti

světa v ý s l o v n ě d i s t a n c o v a l i od m a t e r i a l i s t i c k é h o v ý k l a d u fyzikál­

veškeré metafyzice, j a k idealistické, kterou kritizoval již Kant,

ních p o z n a t k ů . N a p ř í k l a d H e i m h o l t z roku 1877 v proslovu nazva­

tak materialistické. K d e se ale n a m í s t o metafyziky vyzývalo k ob­

n é m „Myšlení v m e d i c í n ě " prohlásil: „Nezapomínejte laskavě, že

nově

i m a t e r i a l i s m u s je m e t a f y z i c k á h y p o t é z a : h y p o t é z a , k t e r á se v o b o r u

jak o t o u s i l o v a l j i ž m l a d ý H e r m a n n C o h e n p ř i s v é m z á j m u o „ i d e a ­

přírodních věd samozřejmě prokázala j a k o nesmírně plodná, ale pře­

lismus v přírodních vědách",39 t a m se nová orientace na K a n t a dos­

ce j e n hypotéza. Pokud na tento rys z a p o m e n e m e , změní se v d o g m a

t a l a do o p o z i c e k pozitivismu, k t e r ý se v N ě m e c k u p r o s a d i l v p o ­

a může právě tak bránit vědeckému pokroku a právě tak vybízet

slední čtvrtině 19. století ( p ř i č e m ž d u c h o v n í m o t c e m mu byl spíše

idealismu, b y f i d e a l i s m u „ k r i t i c k é h o " ( t j . n e m e t a f y z i c k é h o ) ,

k vášnivé netoleranci j a k o jiná dogmata. Toto riziko se vynořuje,

Hume než C o m t e ) a k jehož čelným představitelům patří Carl

j a k m i l e s e p o k o u š í m e p o p í r a t a n e b o z a s t í r a t f a k t a . . . " 3 6 Z á s a d n í vliv

Góring (1841-1879), Ernst Laas ( 1 8 3 7 - 1 8 8 5 ) a Richard Avenarius

na tento myšlenkový obrat m ě l Friedrich Albert Lange (1828-1875)

( 1 8 4 3 - 1 8 9 6 ) . 4 0 P r o t e n t o t y p p o z i t i v i s m u j e p ř í z n a č n é , ž e (1) p r i v i l e ­

a jeho Kritik

podstatně seiner

rozšířená

Bedeutung

in

kniha der

Geschichte

Gegenwart

des

(Dějiny

Materialismus

und

guje p o z n á n í s p e c i á l n í c h v ě d a p o p í r á j a k é k o l i p o z n á v a c í a m b i c e v e

materialismu

f i l o s o f i i , (2) n a r o z d í l o d k a n t o v s t v í z a k l á d á p o z n á n í s k u t e č n o s t i vý­

a kritika j e h o současného významu).37 Již dříve prohlásil „veškerou

hradně na s m y s l o v é m v n í m á n í , tj. n e u z n á v á ž á d n ý „ d o d a t e k " , který

metafyziku za s v é h o d r u h u šílenství, j e ž lze obhájit leda esteticky

„ n a š e v l a s t n í p o z n á v a c í m o h u t n o s t . . . s a m a z e s e b e v y d á v á " (KČR B 1), a m y š l e n í p ř i s u z u j e p o u z e „ s u b j e k t i v n í " f u n k c i , j e ž se v y č e r p á ­

35 Tamt., odd. VII, 2d. Dále k Lotzemu srv. E. W. Orth, Rudolf Hermann Lotze. Das Ganze unseres Welt- und Selbstverstdndnisses, str. 9 - 5 1 ; R. Pester, Hermann Lotze. Wege seines Denkens und Forschens. Ein Kapitel deutscher Philosophie- und Wissenschaftsgeschichte im 19. Jahrhundert. 36

vá výkladem a u s p o ř á d a n ý m propojením Smyslově daných elemen­ tů. N a p ů d ě k r i t i k y m e t a f y z i c k é s p e k u l a c e a p ř i s n a z e e l i m i n o v a t j i pomocí gnoseologických z k o u m á n í se m o h l i kantovci a Kantovi od­ p ů r c i z p r v u s h o d n o u t . V „ p o z i t i v i s t i c k é v ý v o j o v é fázi r a n é h o n o v o -

H. von Helmholtz, Nátur und Naturwissenschaft, str. 188 n.

37

F. A. Lange, Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeu­ tung in der Gegenwart, Iserlohn 1866, 2. přepracované a rozšířené vydání I: Geschichte des Materialismus bis auf Kant (1873); II: Geschichte des Materialismus seit Kant (1875); 10. vydání Leipzig 1921; poslední vyd. A. Schmidt, I—II, Frankfurt a. M. 1974. - Literatura k Langemu: O. A. Ellissen, Friedrich Albert Lange. Eine Lebensbeschreibung; J. H. Knoll J. H. Schoeps (vyd.), Friedrich Albert Lange. Leben und Werk; K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus. Die deutsche Universitatsphilosophie zyvischen Idealismus und Positivismus, str. 233-257.

36

38 Dopis Kamblimu z 27. 9. 1858, cit. in: O. A. Ellissen, Friedrich Al­ bert Lange, str. 106, a K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukan­ tianismus, str. 235. 19

H. Cohen, Briefe, str. 3 1 .

40

C. Góring, System der kritischen Philosophie; E. Laas, Kants AnaloHien der Erfahrung; týž, Idealismus und Positivismus, I—III; R. Avenarius, Philosophie als Denken der Weltgemdss dem Prinzip des Kleinsten Kraftmasses. Prolegomena zu einer Kritik der reinen Erfahrung.

37

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

kantovství" (Klaus Christian Kohnke)41 ustupovaly vzájemné rozdí­

H e r m a n n WeiBe ( 1 8 0 1 - 1 8 6 6 ) z o d p o v ě d ě l t i t u l n í o t á z k u n á s t u p n í

ly - s výjimkou C o h e n o v a m y š l e n í p ř e d r o k e m 1880 - do p o z a d í

přednášky „V j a k é m smyslu se nyní n ě m e c k á filosofie musí opět

Philo­

orientovat na K a n t a " (1847) zaujetím u m í r n ě n é h o stanoviska v do­

sophie, k t e r ý A v e n a r i o v o u z á s l u h o u v z n i k l r o k u 1 8 7 7 , s e m o h l i p o ­

b o v é m s p o r u i d e a l i s t i c k ý c h a e m p i r i s t i c k ý c h p o z i c : K a n t zahájil

a

na

prvních

svazcích

Vierteljahrsschriftfiir

wissenschaftliche

dílet i v ý z n a m n í novokantovci. Rozkvět kantovského bádání z hle­

„novou éru

d i s k a d ě j i n filosofie, j e ž o d h a l i l o r o z d í l y m e z i s y s t é m o v ý m i z á j m y

o sobě, nýbrž díky rozlišení apriorních forem rozvažování a empiric­

filosofování"

nikoli díky tezi o nepoznatelnosti věci

h l a v n í c h k a n t o v s k ý c h i n t e r p r e t ů , a t a k é p o l i t i c k ý vývoj p o r o c e 1 8 7 8

k é h o o b s a h u , a n á s t u p t é t o n o v é éry n á m p ř i vší ú c t ě k e k r i t i c k ý m

však přispěly k t o m u , že se systémová stanoviska vyprofilovala jas­

distinkcím v oboru apriorních forem rozvažování dovoluje nahléd­

něji a filosofická rivalita vyšla zjevně na p o v r c h i m e z i s a m o t n ý m i

n o u t u K a n t a j e š t ě c o s i j i n é h o , totiž „ m o ž n o s t n í u r č e n í v ě c í " v e

kantovci.

smyslu „ideálního universa".

42

A u t o ř i , j e j i c h ž filosofie v ý z n a m n ě j š í m z p ů s o b e m n a v a z u j e n a Kanta,

se v n á s l e d n ý c h v e r z í c h U e b e r w e g o v a s p i s u Grundriss der

Geschichte der Philosophie

(Nárys

dějin

filosofie)

objevují p o d h l a ­

vičkou „ N o v o k a n t o v c i " až od s e d m é h o vydání z roku 1888, n i c m é n ě t e r m í n „ n o v o k a n t o v s t v í " byl stejně j a k o příslušný filosofický s m ě r rozšířen již přibližně od roku 1875.43 Užívalo se ho ovšem nejen k n e u t r á l n í h i s t o r i o g r a f i c k é klasifikaci j i s t é s k u p i n y filosofů, k t e ř í se odvolávají na Kanta, ale též k diskreditaci „ m ó d n í k a n t o m á n i e " ja­ kožto nové formy profesorské podřízenosti vůči historické autoritě (E. von H a r t m a n n , E. Diihring, E. Zeller). Kantovo působení ve

druhé třetině 19.

století.

-

Novokantovství ja­

s y o b r o d i t filosofii n á v r a t e m k e K a n t o v i , j e ž n a j d e m e p ř e d e v š í m v e d r u h é t ř e t i n ě 19. století a j e ž s e n y n í p o k u s í m e s t r u č n ě c h a r a k t e r i z o ­ vat. Již F r i e d r i c h E d u a r d B e n e k e ( 1 7 9 8 - 1 8 5 4 ) se ve spise Kant und philosophische

Aufgabe

unserer

Zeit

(Kant

a

filosofický

úkol

n a š í d o b y , 1 8 3 2 ) c h o p i l K a n t o v y t e o r i e p o z n á n í , byť kriticky, a n a j e j í m z á k l a d ě c h t ě l filosofii u k o t v i t v e v n i t ř n í z k u š e n o s t i . C h r i s t i a n

41

K. str. 15. 42

Ch.

Kohnke,

Entstehung

skeptickém a gnoseologicky z a m ě ř e n é m uvažování navazujícím na Kanta.44 Vedení s e t u k u p o d i v u ujal p ř í r o d o v ě d e c H e r m a n n v o n Helmholtz

(1821-1894),

a v přednášce

Uber das

který Sehen

se

věnoval

des Menschen

(O

fyziologii

smyslů

lidském vidění),

kterou pronesl r o k u 1855 v Královci, chválil vzor vzájemného vzta­ hu Kantovy filosofie a přírodních věd. V z t a h e m Kantovy teorie po­ znání k fyziologii s m y s l ů se H e l m h o l t z zabýval j i ž za studií a sou­ hlasil s K a n t e m v t o m , „ ž e v e š k e r é p o z n á n í skutečnosti m u s í vzejít ze zkušenosti". F y z i o l o g i e smyslů p o d l e něj empiricky p r o k á z a l a

kožto svébytnému filosofickému hnutí předcházely jednotlivé poku­

die

V d o b ě p o b ř e z n o v é v d ů s l e d k u i z o l a c e u n i v e r s i t n í filosofie od p o ­ litické a v e ř e j n é sféry z e s í l i l o v o l á n í po „ k r i t i c k é m " , t j . k m e t a f y z i c e

und Aufstieg

des

Neukantianismus,

tezi, kterou K a n t přisuzoval „ u s p o ř á d á n í d u c h a " , tj. že „ p o d o b a na­ šich v j e m ů j e p o d m í n ě n a p o v a h o u n a š i c h s m y s l ů p r á v ě t a k silně j a k o vnějšími objekty".45 H e l m h o l t z neuznává ž á d n é b e z p r o s t ř e d n í vní­ mání p ř e d m ě t ů vnějšího světa. Z počitků j a k o ž t o účinků vyvolaných těmito předměty j e n usuzujeme na jejich příčinu, pojatou j a k o „pří­ tomnost vnějších objektů". Z á k o n kauzality není zkušenostní zákon, nýbrž stejně j a k o u K a n t a „ z á k o n n a š e h o m y š l e n í , d a n ý p ř e d e vší zkušeností"; později ho Helmholtz označoval za hypotézu.46

44

Srv. niv. 175. 45

Srv. tamt., str. 367 nn.

K.

Ch.

Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus,

H. von Helmholtz, Ober das Sehen des Menschen, str. 73, 85 n.

46

Srv. H. Holzhey, Neukantianismus, VI, str. 747-754. Je nutné doplnit, že výraz „novokantovství" můžeme nalézt už roku 1859 u F. Lassalla a roku 1862 u C. L. Micheleta (srv. K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus, str. 179, 478, 484 n.).

Tamt., str. 104 n. Ve své zralé teorii vnímání už nezastává kantovské pojetí, že smyslové orgány neposkytují izomorfní zobrazení věcí, ale jen (symbolické) znaky, které zpracováváme jako skutečné představy věcí, když ne učíme s jejich pomocí ovládat své pohyby a jednání. Odmítá též Kantovo

38

39

43

První Také

Eduard

Zeller

část.

/.

Novokantovství

(1814-1908)

v

přednášce

Uber Bedeutung

Historický

přehled

kantovskou a idealistickou filosofií.49 Snažil se p ř i t o m filosofii, j e ž

po­

odolávala n á p o r ů m speciálních věd, vyhradit svébytnou předmětnou

znání), kterou pronesl roku 1862 v Heidelberku, zdůraznil, že Kan­

oblast, totiž apriorní r o z u m o v é poznání, o v š e m to nás ani ve vztahu

t ů v „ v ě d e c k ý p ř í n o s " , k t e r ý m „filosofii p r o r a z i l n o v o u c e s t u " , n u t n o

ke Kantovi, ani ve vztahu ke kantovství neopravňuje prohlásit

h l e d a t v j e h o teorii p o z n á n í : p r á v ě k ní se m u s í vrátit každý, „ k d o

s Windelbandem, že „Fischerův Kant dal novokantovskému hnutí

chce zpevnit základy naší filosofie", o v š e m při o b n o v e n é m zkoumá­

rozhodující p o d n ě t " . 5 0

und Aufgabe

der Erkenntnistheorie

(O

významu

a

úkolu

teorie

ní Kantových problémů je třeba využít „hojnosti vědeckých poznat­

O b e c n ě rozšířené kritice n ě m e c k é h o idealismu dal zvláště působi­

ků našeho století" a vyhnout se j e h o c h y b á m . Obsahově Zeller při

vý v ý r a z O t t o L i e b m a n n ( 1 8 4 0 - 1 9 1 2 ) . V k n i z e Kant und die Epigo-

své základní empiristické orientaci dává Kantovi za pravdu, že kaž­

nen ( K a n t a e p i g o n i , 1 8 6 5 ) o d h a l i l s p o l e č n é h o j m e n o v a t e l e v e š k e r é

dá „představa vzniká jedině zprostředkováním naší spontaneity

p o k a n t o v s k é filosofie v t o m , že šlo o m a r n é i n t e l e k t u á l n í p o k u s y o b ­

a skrze formy, j e ž n á m j s o u p ř e d e p s á n y p o v a h o u n a š e h o p o z n á n í " ,

hájit v ě c o s o b ě , j e j í ž o d l i š e n í o d j e v ů n u t n o j a k o c h y b u č i n e d ů s l e d ­

o v š e m návaznou kritickou tezi, že v důsledku subjektivní p o v a h y na­

nost přičíst na vrub již Kantovi, neboť představa mimoprostorového

šich p ř e d s t a v o v a c í c h forem nejsme s to u c h o p i t věci tak, j a k j s o u

a m i m o č a s o v é h o j s o u c n a je stejně n e s m y s l n á j a k o „dřevěné žele­

o sobě, kritizuje j a k o osudový pád do idealismu. Je pravděpodob­

z o " . 5 1 P o ž a d a v e k n á v r a t u k e K a n t o v i , k t e r ý L i e b m a n n o p a k u j e v zá­

nější - zní Z e l l e r ů v p r o t i a r g u m e n t -, že „ n a š e představovací formy j s o u o d p ř í r o d y u s t r o j e n y tak, a b y n á m u m o ž n i l y s p r á v n é n a h l é d n u t í věcí", což lze d o k á z a t tím, že h y p o t é z y o h l e d n ě podstaty věcí a pří­ činné vazby jevů o v ě ř í m e p o m o c í jevů, j e ž j s o u z těchto h y p o t é z od­ vozeny.47 Na šíření n o v é h o příklonu ke Kantovi se podílel také K u n o Fi­ scher (1824-1907), především díky výkladu Kanta, který vyšel roku 1860

ve

Fischerových

n o v ě j š í filosofie).

48

Geschichte

der

neueren

Philosophie

(Dějiny

Jak zčásti kriticky a zčásti souhlasně konstatova­

li již současníci, Fischer četl Kantovy texty fichtovskou optikou: zdůrazňoval tedy spontánní produkci čistého rozumu, stranou nechá­ v a l K a n t o v u k r i t i k u i d e a l i s m u a n a s t o l i l p r o b l é m o v o u spojitost m e z i

věru k a ž d é k a p i t o l y j a k o refrén, s á m a u t o r splnil t í m , ž e v p o j e d n á n í Uber den objectiven Anblick (O o b j e k t i v n í m n á h l e d u , ním

spise

Anály

sis

der

Wirklichkeit

(Analýza

1869),

v hlav­

skutečnosti,

a v d a l š í c h t e x t e c h r o z v i n u l p r o j e k t kritické metafyziky.

1876)

Její k r i t i č ­

n o s t s e o d v í j e l a o d p ů v o d n ě k a n t o v s k é h o p o s t ř e h u , ž e o b j e k t y závi­ sejí n a s u b j e k t u ( i n t e l e k t u á l n í z á k o n y p o z n á n í L i e b m a n n p ř i r o v n á v á k dioptrickým z á k o n ů m , j i m i ž se řídí o k o ) , metafyzické z a m ě ř e n í přijaté b e z o h l e d u na K a n t o v u n a u k u o i d e j í c h a na Kritiku praktic­ kého rozumu52 - p ř i c h á z í ke s l o v u v n á z o r u , že v ě c i a j e j i c h p o z n á n í mají j i s t ý a b s o l u t n í z á k l a d , i k d y ž p o d o b n é s o u d y m u s í p o d l e L i e b m a n n a vždy setrvat v rovině p o u h ý c h hypotéz. K systematickému studiu Kantovy filosofie zásadním z p ů s o b e m p ř i s p ě l J u r g e n B o n a M e y e r ( 1 8 2 9 - 1 8 9 7 ) k n i h o u Kants Psychologie (Kantova psychologie, 1870), v níž navázal na kritické statě, které

učení o aprioritě (euklidovského) prostoru a poukazuje na to, že skutečný fyzikální prostor je založen v empirické skutečnosti, totiž ve svobodné po­ hyblivosti těla. 47 Přednáška otištěna in: E. Zeller, 479-526, citovaná místa: str. 490-494.

Vortrdge und Abhandlungen,

str.

49

Srv. K. Fischer, Logik und Metaphysik oder Wissenschaftslehre, str. 9. K Fischerovu idealistickému „kantovství" srv. K. Ch. Kohnke, Entste­ hung und Aufstieg des Neukantianismus, str. 195-211. 50

W. Windelbandt, Kuno Fischer und sein Kant, str. 1-10, zde cit. str. 7.

51

O. Liebmann, Kant und die Epigonen. Eine kritische Abhandlung,

48

K. Fischer, Immanuel Kant. Entwicklungsgeschichte und System der kritischen Philosophie, I: Entstehung und Begriindung, der kritischen Philo­ sophie. Die Kritik der reinen Vernunft, U: Das Lehrgebáude der kritischen Philosophie. Das System der reinen Vernunft, Mannheim 1860 {Geschichte derneuern Philosophie, IH-IV), Heidelberg 1869 2 , Munchen 1882 3 .

40

str.

23-25. 52

K.

Ch.

Kohnke,

Entstehung

sir. 219.

41

und Aufstieg

des

Neukantianismus,

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

k p r o b l é m u d u š e a t ě l a v y d a l j i ž v d r u h é p o l o v i n ě p a d e s á t ý c h let.

myšlení a samo vyhlášení svobody je svobodným činem. Odvoláním

V n á v a z n o s t i na F r i e s e z k o u m á , o b h a j u j e a k o r i g u j e p s y c h o l o g i c k o u

kantovské distinkce mezi teoretickým a praktickým r o z u m e m si Re­

b á z i tří k r i t i k a s n a ž í se p r o k á z a t , že k o b j e v u sféry a p r i o r i K a n t d o ­

nouvier zjednává m o ž n o s t vyřešit p r o b l é m mravní svobody bez re-

s p ě l d í k y p s y c h o l o g i c k é a n a l ý z e sféry a p o s t e r i o r i .

k u r s u n a n ú m e n á l n í svět. S h o d n ě s K a n t e m u z n á v á m r a v n í z á k o n

Zájem o „návrat ke K a n t o v i " se ovšem rozhořel především díky k a p i t o l e o K a n t o v i v Dějinách materialismu od F.

A.

Langeho.

Ve

d r u h é m vydání z roku 1875 zde L a n g e zmiňuje „nově vzniklou ško­

jako bezprostřední imperativ svobodného vědomí, ovšem s dodat­ k e m , že reálně lze t o m u t o imperativu dostát p o u z e v solidárním spo­ lečenství.

lu k a n t o v c ů v u ž š í m a širším s m y s l u " , k níž v e d l e Otty L i e b m a n n a

V Itálii se K a n t o v a filosofie a j e j í n ě m e c k á r e n e s a n c e d o č k a l y p o ­

a Jurgena Bony Meyera počítá především Hermanna Cohena, Emila

zornosti v letech po n á r o d n í m sjednocení, k d y se z e m ě otevřela inte­

A r n o l d t a a C a r l a Twestena.53 Po v ě c n é s t r á n c e L a n g e hájí K a n t o v u teorii poznání, p ř i č e m ž ke Kantovu p o z n á v a c í m u a priori si zjednává přístup p o m o c í pojmu „ustrojení", přejatého z fyziologie smyslů.

l e k t u á l n í m d i s k u s í m v e d e n ý m v o k o l n í E v r o p ě . Z p r v u r e c e p c i zajiš­ ťoval h e g e l i á n s k ý k r u h , k t e r ý v N e a p o l i v e d l B e r t r a n d o S p a v e n t a (1817-1883),

ovšem

již

Spaventův

přímý

žák

Felice

Tocco

V p r v n í m vydání vyslovil názor, že n á m i t k y proti p o j m u věci o sobě

(1845-1911) vyhlásil roku 1869 návrat ke kritické filosofii za ne­

jsou pro Kantův systém destruktivní, avšak ve druhém vydání uzná­

z b y t n ý a o z d r a v n ý k r o k , k t e r ý p o d p o ř í v a z b y m e z i filosofií a v ě d o u .

vá výklad věci o sobě jakožto m e z n í h o p o j m u . 5 4 1 přes kritiku speku­

Další Spaventův ž á k F r a n c e s c o Fiorentino ( 1 8 3 4 - 1 8 8 4 ) si od navá­

lativní m e t a f y z i k y , k t e r o u z a v r h u j e j a k o „ p o j m o v é b á s n ě n í " , n a c h á z í jistý smysl i v K a n t o v ý c h idejích r o z u m u : lidská p o t ř e b a smyslu si ž á d á , a b y s e k e s v ě t u j e v ů p ř i d r u ž i l s v ě t idejí. T y o v š e m n e p ř i p o u š t ě ­ jí teoretické zpracování, nýbrž plní „vzdělávací" úlohu v nábožen­ ství a u m ě n í a n e b o m o t i v u j í k m r a v n é m u j e d n á n í , j a k j e v e s v é tvor­ bě příkladě zachytil Schiller (stanovisko ideálu).

zání na K a n t a , k t e r é h o chtěl sloučit s Vicem, sliboval smíření m e z i i d e a l i s m e m a p o z i t i v i s m e m a v z á v ě r u s e d m d e s á t ý c h let se p ř i h l á s i l k e v o l u č n í m u v ý k l a d u K a n t o v a a priori. Nejrozsáhlejší dílo ke Kan­ t o v ě f i l o s o f i i v š a k p ř e d l o ž i l C a r l o C a n t o n i ( 1 8 4 0 - 1 9 0 6 ) : v trojsvazk o v é m s p i s e Imanuel Kant ( 1 8 7 9 - 1 8 8 4 ) v ý s l o v n ě u s i l o v a l o o b r o d u italské f i l o s o f i e v K a n t o v ě d u c h u . Z á r o v e ň h r a n i c e k r i t i c k é h o m y š l e ­ ní překročil postulací „absolutního r e á l n a " , j e ž má skýtat základ n e ­

Návrat ke Kantovi jakožto nový

filosofický

počátek.

- S n a h y o syste­

jen fenoménů, ale i poznávací aktivity subjektu. To vyprovokovalo

matickou obrodu filosofie návratem ke Kantovi najdeme ve druhé

Tocca, aby proti C a n t o n i h o ontologismu postavil pozitivistický

p o l o v i n ě 19. s t o l e t í p o c e l é E v r o p ě . V e F r a n c i i b y l n e j v ý z n a m n ě j š í m

a s c i e n t i s t n í v ý k l a d K a n t a , d í k y č e m u ž se v o s m d e s á t ý c h l e t e c h stal

představitelem novokriticismu Charles Renouvier (1815-1903), je­

hlavním mluvčím italského novokantovství.55

hož

hlavní

dílo

nese

název

Essais

de

critique

generále

(Eseje

ze

v š e o b e c n é kritiky, 1 8 5 4 - 1 8 6 4 ) . J e h o k r i t i c k á a d a p t a c e K a n t o v y f i l o ­ sofie

se vyznačuje

antimetafyzickým fenomenalismem,

naukou

o kategoriích, j e ž vychází z kategorie relace, vrcholí v kategorii o s o b n o s t i a staví se k r i t i c k y k p o z i t i v i s m u , a k o n e č n ě s t v r z e n í m svo­ body i ve světě fenoménů. Svobodu člověk projevuje ve v ý k o n u

53

F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 453, 5 6 1 . Lange při­ znává, že k revizi výkladu kantovského systému z prvního vydání své práce ho přiměla Cohenova kniha Kants Theorie der Erfahrung (1871). 54

F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 498.

42

55

Doklady a podrobnější zpracování viz M. Ferrari, Introduzione a il Neocriticismo. Jak Ferrari ukazuje (str. 51-58 ital., str. 45-51 f r a n c ) , přijí­ mání Kanta v Anglii nevedlo k rozvoji novokantovství. Práce z teorie pozná­ ní a dějin vědy WiUiama Whewellse ze třicátých let 19. století obsahovaly určité prvky kantovského „vědeckého idealismu"; přednášky Williama Hamiltona na Edinburské universitě (od roku 1836) vnášely do britské diskuse teorémy kantovské filosofie; Henry Mansel v šedesátých letech v Oxfordu rozvíjel eklektické a relativitu poznání popírající kantovství svého učitele Hamiltona v knize Philosophy ofthe Conditioned (1866). V temže roce, kdy J. S. Mill uveřejnil své kritické Examination ofSir William Hamiltons Philo­ sophy (1865), byla vydána rovněž práce J. H. Stirlinga, Secret of Hegel, která

43

První

část.

/.

Novokantovství

Pouze v N ě m e c k u došlo (současně se založením druhého němec­ k é h o císařství) ke vzniku svébytného k a n t o v s k é h o hnutí, které se ná­ sledně rozdělilo na druhotné směry a částečně institucionalizovalo ve školách. Pod heslem nového filosofického počátku se hnutí po­ k o u š e l o odlišit od spekulativního idealismu i od takzvaného „ m a l o b u r ž o a z n í h o " materialismu, tedy od stanovisek, která se jevila jako n e p o u ž i t e l n á i ze s v ě t o n á z o r o v é h o h l e d i s k a . F i l o s o f i e v K a n t o v ě d u ­ chu naopak nabízela p o m o c n o u ruku k intelektuálnímu zvládnutí všech změn, jež s sebou přinesl ohromný rozmach přírodních věd a technické zužitkování shromážděných poznatků. Historický po­ u k a z k e K a n t o v i s e stal j a k o b y s m l u v e n ý m z n a m e n í m , ž e i s a m a fi­ losofie, j a k m i l e s e p o s t a v í n a g n o s e o l o g i c k o u p ů d u , m ů ž e d o s t á t n o ­ v é m u ideálu v ě d e c k é pravdy oproštěné od metafyziky, ale zároveň také v této nové podobě nabídnout i v nových vědecko-technických p o d m í n k á c h v í c e n e ž j a k á k o l i s p e c i á l n í v ě d a a n a p l n i t svou o d v ě k o u ambici jakožto orientační opora v nadčasových otázkách vědění a jednání. V t o m t o smyslu slogan „ R o z u m ě t Kantovi z n a m e n á pře­ k o n a t h o " 5 6 v y j a d ř u j e p r o g r a m , j e n ž b y l v 19. s t o l e t í s p o l e č n ý v š e m novokantovcům a pokantovským myslitelům. P r o t a g o n i s t é n á v r a t u k e K a n t o v i byli m l a d í , v r o c e 1871 č a s t o j e š ­ tě nepřesáhli třicítku: Otto L i e b m a n n (*1840), H e r m a n n C o h e n (*1842), Alois R i e h l (*1844), W i l h e l m W i n d e l b a n d (*1848) a další. S p o l e č n ý p o u k a z k e K a n t o v ě filosofii s a m o z ř e j m ě n e z n a m e n a l , ž e by zastávali společné filosofické stanovisko, což nás nepřekvapí již proto, že vyšli ze zcela odlišných filosofických milieu: L i e b m a n n a Windelband studovali v Jeně u Kuno Fischera, jehož interpretace K a n t a n e s l a v ý r a z n ě i d e a l i s t i c k é rysy, z a t í m c o C o h e n a R i e h l b y l i vyškoleni v s o u č a s n é psychologii a sdíleli zřetelné přírodovědné zájmy, n i c m é n ě lišili se v n á z o r u na i d e a l i s m u s a e m p i r i s m u s . I p ř e s tyto r o z d í l y lze v p o l o v i n ě s e d m d e s á t ý c h let nalézt m e z i m l a d ý m i

zahájila éru britského neoidealismu, a přitom představila Kantovu filosofii jakožto první verzi „universálně konkrétního". Kant tak vstoupil do služeb idealisticky orientovaného kritického empirismu (srv. N. H. Marshall, Kant und der Neukantianismus in England, str. 385-408).

Historický

přehled

kantovci společné směřování: obraceli se „proti naturalismu či mate­ rialismu, proti takzvanému ,klerikalismu' a také proti pesimistické tendenci", tj. proti v š e m hlavním světonázorům, které doba nabízela a které kritizovali nejen z hlediska obsahu, ale také v z n á š e n ý c h ab­ solutních n á r o k ů na p o z n á n í a jistotu, a prohlašovali se za obhájce „ideálů občanské svobody".57 Mezi novokantovci první vlny zaujímá zvláštní postavení Alois Riehl, který na p o d n ě t E u g e n a D u h r i n g a 5 8 v p r v n í m svazku m o n o ­ Der

grafie

philosophische

Kriticismus

(Filosofický

kriticismus,

1876), v ě n o v a n é m h i s t o r i i f i l o s o f i e , p ř e d s t a v i l K a n t o v u t e o r i i p o z n á ­ n í n a p o z a d í b r i t s k é h o e m p i r i s m u a p r o h l á s i l j i z a r e a l i s t i c k o u . Vy­ hodnotil nejen způsob, j a k ý m Kant přijímal jednotlivé racionalistické, e m p i r i s t i c k é a e k l e k t i c k é t e z e , k t e r é p r i n c i p i á l n ě o v l i v n i l y vývoj j e h o myšlení, ale prověřil je také samostatně. Kritická filosofie podle Riehla začíná u L o c k a a přes H u m a (jenž se dočkal chvály přede­ vším za svou teorii kauzality) dospívá ke Kantovi, jehož kritika ro­ z u m u t é ž n e s e s t o p y L a m b e r t o v a a T e t e n s o v a vlivu: p o p s y c h o l o g i c ­ kém prozkoumání původu metafyzických pojmů následuje snaha určit, n a k o l i k j s o u u p l a t n i t e l n é a n o s n é . V e d r u h é č á s t i t é h o ž s v a z k u d o s p í v á R i e h l k z á v ě r u , ž e K a n t spojil „ f e n o m e n a l i s m u s s m y s l o v é h o n á z o r u " s „ r e a l i s m e m v ě c í " . R i e h l se s p o z i t i v i s t y s h o d l na o d m í t á n í metafyziky a n a v y s o k é filosofické r e l e v a n c i v ě d e c k é h o p o z n á n í , zá­ r o v e ň a l e hájil sféru a p r i o r i , c h á p a n o u j a k o „ l o g i c k ý v z t a h m e z i p o ­ j m y " . (K Riehlovi viz též kap. IX.) Na vývojové analýze Kantova myšlení již před R i e h l e m pracoval Kuno Fischer, H e r m a n n C o h e n a Friedrich Paulsen. Paulsenovy po­ znatky vnesly do kantovského hnutí výraznější zájem o historické u filologické z á z e m í (v k o n t r a s t u k č i s t ě s y s t e m a t i c k é filosofii) a n a ­ k o n e c s e n a t o m t o p o l i e t a b l o v a l a s v é b y t n á k a n t o v s k á f i l o l o g i e s cí­ l e m najít v p o z ů s t a l o s t i z a t í m n e z n á m é texty, sestavit c o n e j ú p l n ě j š í bibliografickou dokumentaci, připravit spolehlivá kritická vydání

57

K.

Ch.

Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus, str.

321 n. 58

W. Windelbandt, Práludien. Autsdtze und Reden zur Philosophie und ihrer Geschichte, str. IV (předmluva 1883).

A. Riehl, Der philosophische Kriticismus und seine Bedeutung fiir die positive Wissenschaft. Srv. K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus, str. 373-376.

44

45

56

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

a v z h l e d e m k n e p ř e h l e d n é situaci n a k o n e c poskytnout definitivní

p o z n á n í a m r a v n o s t i (jež p o d l e n ě j n e s p o č í v á n a p o u h é m p o z n á n í

s o u h r n n é vydání K a n t o v a díla, j e ž by z a h r n o v a l o i k o r e s p o n d e n c i ,

mravní povinnosti) opřel o prioritu prožívání v kontrastu k myšlení

rukopisnou pozůstalost a vše h o d n o t n é ze zápisů přednášek. (Této

a náboženství chápal jako samostatnou, vědě nedostupnou zkušenost

edice se na Diltheyův a Zellerův p o d n ě t od roku 1894 ujala Králov­

0 skutečnosti. Theolog Richard Adalbert Lipsius (1830-1892), který

ská a k a d e m i e věd v Berlíně.)59 O b e c n ě vzato si toto bádání udržova­

v y u č o v a l v J e n ě a v ý r a z n ě j i n a v a z o v a l na S c h l e i e r m a c h e r a , na r o z d í l

lo od snah o systémovou rekonstrukci nestranný odstup.60 Filologic­

od H e r r m a n n a namítal proti obvinění z theologického novokantov­

ké, historické a interpretativní práce o K a n t o v ě díle našly n a k o n e c

ství j e n t o , že „empiristicko-senzualistický obrat, jejž .transcenden­

svého vydavatele v Hansi Vaihingerovi, který roku

tální i d e a l i s m u s ' prodělal u r o z m a n i t ý c h n o v o k a n t o v s k ý c h filosofů,"

čtvrtletník

1897 založil

Kant-Studien.

mu „lze přičítat právě tak málo jako onen hrubý dualismus mezi

Z á v ě r e m d l u ž n o z m í n i t vliv, k t e r ý K a n t o v a f i l o s o f i e m ě l a n a evan­ g e l i c k o u theologii A l b r e c h t a R i t s c h l a ( 1 8 2 2 - 1 8 8 9 ) a j e h o školy.

. s v ě t e m s k u t e č n o s t i ' a . s v ě t e m h o d n o ť n e b o . s v ě t e m i d e j í ' , j e j ž za­ stává n e j e n A l b e r t L a n g e , a l e i H e r r m a n n " . 6 2

Ritschl se metodologicky opřel o Kantova gnoseologická z k o u m á n í , ale přejal také ostré rozlišení m e z i t e o r e t i c k ý m a n á b o ž e n s k ý m po­

b) Doba rozkvětu

z n á n í m , tj. o d m í t l j a k o u k o l i p ř i r o z e n o u t h e o l o g i i . K l í č o v o u roli

F i l o s o f i c k é s m ě r y č i školy, j e ž t í m č i o n í m z p ů s o b e m - a ť t ě s n ě j i č i

v j e h o křesťanství, j e ž bylo silně etické, hrál p o j e m B o ž í h o králov­

kritičtěji, celistvěji n e b o spíše částečně - navázaly na K a n t a a n e b o

ství, t j . u n i v e r s á l n í h o m r a v n é h o s p o l e č e n s t v í j a k o ž t o k o n e č n é h o ú č e ­

kantovské interpretace, se vyhranily pod vlivem duchovního zázemí

lu člověka podle B o ž í h o plánu světa. U K a n t a našel Ritschl popr­

hlavních protagonistů, konkrétního systémového zájmu, j e n ž určoval

vé jasně řečeno, že církev představuje j e n prostředek k nastolení

horizont studia, a uplatnění dalších tradic. K d y ž Konstantin Oester-

Božího království, j e m u ž je tedy podřízena. Wilhelm H e r r m a n n

reich připravoval roku 1916 nové vydání čtvrtého dílu U e b e r w e g o v a

(1846-1922), který v letech 1879-1919 působil v Marburku jako

Nárysu dějin

profesor systematické theologie, patřil až do poloviny osmdesátých

„ 1 . fyziologickou tendenci (Helmholtz, Lange), 2. metafyzickou ten­

let - m j . d í k y s t u d i u K a n t o v y a L o t z o v y filosofie - m e z i R i t s c h l o v y

denci ( L i e b m a n n , Volkelt), 3. realistickou tendenci (Riehl, Kiilpe),

dílčí příznivce. P r á v e m se ale bránil začlenění na „ s e z n a m novokan-

4. logistickou tendenci (Cohen, Natorp, Cassirer - marburská škola),

t o v c ů " j e n proto, že se p o m o c í filosofických diskusí snaží poučit

5. axiologický

o Kantovi.61 Svůj a r g u m e n t o h l e d n ě svébytnosti náboženství oproti

a 6. relativistickou r e f o r m u k r i t i c i s m u ( S i m m e l ) . " 6 3 V r o c e

filosofie,

rozlišil uvnitř „ n o v o k r i t i c i s m u " šest směrů:

kriticismus

(Windelband,

Rickert,

Miinsterberg) 1923

jako sedmý směr doplnil „psychologickou" tendenci, „která navazu­ 59

Srv. předmluvu W. Diltheye k I. sv. akademického vydání I. Kant, Gesammelten Schriften, červenec 1902. 60

Z dřívější doby si zaslouží zvláštní zmínku především B. Erdmann: jeho srovnání obou vydání Kritiky čistého rozumu {Kanťs Kriticismus in der ersten und in der zweiten Ausgabe der Kritik der reinen Vernunft, Leipzig 1878) a jeho vydávání jednotlivých Kantových prací, především ale Reflexionen Kants zur kritischen Philosophie, I—II, Leipzig 1882-1884. Kromě toho musíme poukázat na monumentální, i když jen k závěru transcendentální estetiky dosahující komentáře Hanse Vaihingera Kommentar zu Kants Kritik der reinen Vernunft, I—II. Stuttgart 1881-1892. 61

W. Herrmann, Die Religion in Verháltniss zum Welterkennen und zur Sittlichkeit. Eine Grundlegung der systematischen Theologie, str. IX.

46

j e n a F r i e s e ( n o v o f r i e s i á n s k á škola, N e l s o n ) " . 6 4 O e s t e r r e i c h o v o d ě l e ­ ní se z dobrých d ů v o d ů neprosadilo. Ve filosofické literatuře je no­ v o k a n t o v s t v í j i ž o d d v a c á t ý c h l e t z a s t o u p e n o j e n dvěma š k o l a m i , totiž m a r b u r s k o u a b á d e n s k o u , p ř i č e m ž p o u z e u m a r b u r s k é s e j e d n á 1 z hlediska vnitřních a vnějších vztahů o „školu" v užším smyslu 62 R. A. Lipsius, Philosophie und Religion. schaftlichen Grundlegung der Dogmatik, str. 5. 63

F. Ueberwegs, Grundriss der Geschichte der Philosophie, IV, str.

364. 64

Neue Beitráge zur wissen-

12. vyd. Berlin 1923, str. 417.

47

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

slova.651 náš následující výklad se zaměřuje na tyto dva okruhy. Le-

o d l i š n ý m z p ů s o b e m , a to s o h l e d e m na j e d n o t l i v é š k o l y . A l e i p o ­

onardu Nelsonovi je věnován dodatek v k a p . IV a Alois Riehl přijde

j e m hodnoty, j a k h o L o t z e p ř e v z a l z t e o r i e n á r o d o h o s p o d á ř s t v í , asi­

ke s l o v u v k a p . I X .

miloval ho pro filosofii a předal b á d e n s k é škole, vděčil za svou

Marburské i bádenské novokantovství dosáhlo největšího roz­ květu a působení přibližně v letech

1895-1912, což lze doložit

atraktivitu s v ě t o n á z o r o v ý m p o t ř e b á m , j e ž d a n ý p o j e m m o h l splnit j e n díky svým k o ř e n ů m ve filosofii života: v z p o m e ň m e na Nietz-

publikační činností hlavních představitelů a sílícím o k r u h e m žáků,

scheho „přehodnocení všech h o d n o t " či na charakteristiku hodnot

a l e t a k é o d e z v o u m e z i o d b o r n í k y a u filosoficky p o u č e n é v e ř e j n o s ­

jako

ti. I p ř e s z n a t e l n é r o z d í l y l z e z h i s t o r i c k é h o o d s t u p u u o b o u š k o l

ž i v o t n í c h ú t v a r ů " . 6 9 V k o n f r o n t a c i s t o u t o v ý z v o u se n o v o k a n t o v -

„podmínek přežití a posílení u

relativně

trvalých

komplexních

v dobovém kontextu konstatovat společné zacílení: novokantovci

s k á ( a l e t a k é f e n o m e n o l o g i c k á ) f i l o s o f i e h o d n o t s n a ž i l a zajistit

usilovali o v y k á z á n í a zajištění racionality v kultuře, p ř i č e m ž prvo­

h o d n o t o v o u objektivitu, ať už to v k o n k r é t n í m případě z n a m e n a l o

řadý

cokoli.

v ý z n a m přisuzovali

vybudování

přesvědčivých filosofických

základů p r o vědecké p o z n á n í . Oproti rozmáhající se frustraci, že

K a n t o v a k r i t i k a r o z u m u - p ř e d e v š í m j e j í n e g a t i v n í a s p e k t , tj. r o z ­

věda n e d o k á ž e naplnit naděje v ní v k l á d a n é a poskytnout všezahr­

boření dogmatické ontologie a metafyziky - zůstala pro novokan­

n u j í c í p o h l e d n a svět, v y u ž i t e l n ý v p r a x i , 6 6 v s a d i l i n o v o k a n t o v c i n a

tovství, jež v t o m t o ohledu nepochybně dostálo svému j m é n u , vždy

filosofické r o z v i n u t í rozumu ve vědě. Na p ř e l o m u s t o l e t í se o v š e m

základem, přes veškeré rozdíly v hodnocení a výkladu Kantových

vynořili noví protihráči, kteří proti tezi, že věda j a k o taková je

spisů, j e ž l z e m e z i o b ě m a š k o l a m i k o n s t a t o v a t .

racionální povahy, postavili názor, že věda nachází m i m o r o z u m o v ý

Základní nauku marburské školy tvořil „kritický" či „transcenden­

z á k l a d v „ ž i v o t ě " . S l a b i n y r a c i o n a l i s t i c k ý c h s n a h se p r o j e v i l y v n e ­

tální i d e a l i s m u s " , d o k t e r é h o C o h e n z a č l e n i l z v l á š t ě L a n g o v u k r i t i k u

schopnosti dokončit racionální a „systematický celkový výklad

materialismu. Na rozdíl od L a n g a , který se pro potřeby etické a este­

skutečnosti". „Po odvratu od idealistického pojmu absolutna" se

tické orientace zasazoval o „hledisko ideálu", jež se m ě l o opírat

j a k o c e l o s t n í k o n c e p t n a b í z e l j e d i n ě život,61 v j e h o ž s t í n u s e p o h y ­

o s v o b o d n é „ p o j m o v é b á s n ě n í " , 7 0 o v š e m C o h e n s p o l u s K a n t e m tr­

b o v a l o d o b o v é m y š l e n í . V d e v a d e s á t ý c h l e t e c h 19. s t o l e t í t o t i ž za­

val n a p ř í s n ě e p i s t e m i c k é m v ý k l a d u r o z u m o v ý c h idejí a t e o r i i v ě ­

p o č a l a š i r o k á r e c e p c e N i e t z s c h o v y „ e t i c k é filosofie ž i v o t a " , i k d y ž

deckého poznání rozšířil na „gnoseologické založení etiky".71 Tento

akademické filosofie se tento pohyb skoro nedotkl. Universitní

„kritický i d e a l i s m u s " obohatil j e d n a k o teorémy z Trendelenburgo-

v á h u n a v í c z í s k a l a D i l t h e y o v a s n a h a u k o t v i t v ě d y o d u c h u v proží­

vých

vání, j e h o ž s u b j e k t j i ž n e m ě l p ř e d s t a v o v a t č l o v ě k p o u z e r o z u m n ý ,

o p r v k y P l a t ó n o v y t e o r i e idejí, k d y ž n a v r h l p o j í m a t P l a t ó n o v y i d e j e

n ý b r ž c e l á o s o b n o s t , „ b y t o s t , k t e r á c h c e , cítí a m á p ř e d s t a v y " . 6 8

bez jakékoli metafyzické přítěže j a k o čistě poznávací základy neboli

Novokantovství všechny podoby filosofie života odmítalo, i když

hypotézy. P o d o b n o u návaznost na Platóna mu u m o ž n i l o o n o zásadní

Logische

Untersuchungen

(Logická

zkoumání)

a

za

druhé

rozlišení, které roku 1874 zavedl Lotze a které m ě l o zásadní v ý z n a m 65 Dokonce i v případě marburské školy je to sporné, srv. Natorpův do­ pis Gorlandovi z 10. června 1912, in: H. Holzhey, Cohen undNatorp, II, str. 410-412. 66

F. str. 109. 67 68

Paulsen, Die deutschen

Universitáten

und das

in

die

48

lostí, t r v á n í m v z t a h ů a p l a t n o s t í v ě t . L o t z e z á r o v e ň f o r m u l o v a l n á ­ zor, ž e d o m n ě l ý m „ b y t í m " p l a t ó n s k ý c h idejí s e m í n í v ý h r a d n ě „ p l a t -

Universitátstudium,

H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, str. 23.

W. Dilthey, Einleitung Schriften I, str. XVIII.

p r o c e l é n o v o k a n t o v s t v í , totiž d i s t i n k c i m e z i b y t í m v ě c í , d ě n í m u d á ­

Geisteswissenschaften.

Gesammelte

69

F. Nietzsche, Werke in drei Banden, vyd. K. Schlechta, III, str. 685.

70

F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 981 nn.

71

H. Cohen, Kants Begriindung der Ethik, str. VI.

49

První

část.

/.

Novokantovství

Historický

přehled

nost pravd".72 - Vedle systematického kritického zpracování základ­

rostl v n a u k u o p l a t n o s t i o b e c n ě a b y l a p ř e n e s e n a na p o l e filosofie

n í c h t e z í K a n t o v y t e o r e t i c k é , p r a k t i c k é a e s t e t i c k é filosofie, j e ž v d u ­

kultury.

c h u t o h o t o „ i d e a l i s m u " p r o b ě h l o , d o c h á z e l o o d p ř e l o m u století t a k é

1) jednotlivé i n s t a n c e platnosti j s o u funkce subjektivity či zásady

k integraci jistých složek Leibnizovy filosofie. Relativně širokou

subjektivní aktivity ve vztahu k p ř e d m ě t u , 2) platnostní principy

o d e z v u našla především C o h e n o v a etika, Natorpova sociální pedago^

mají p o v a h u p o ž a d a v k ů , k t e r é l z e b u ď s p l n i t , n e b o n e s p l n i t ( „ d i f e ­

gika a interpretace Platónova myšlení, Cassirerovy dějiny novověké

rence platnosti"), ovšem tyto požadavky nejsou vznášeny zvenčí:

gnoseologie a Natorpovy a Cassirerovy práce k logice přírodních

subjektivita se j i m podřizuje a u t o n o m n ě , a 3) j e d n o t a platnostních

věd. C o h e n a N a t o r p se politicky zasazovali za etický socialismus

principů, j e ž je z a r u č e n a j e d n o t o u subjektivity, se dělí na soustavu

P o j e m platnosti v

p r i n c i p u v y k a z o v a l tři hlavní u r č e n í :

a s t í m t o s t a n o v i s k e m se zapojili do d i s k u s í v r á m c i sociální de­

platnostních jednotek, z nichž každá vykazuje svébytný platnostní

m o k r a c i e . C o h e n ů v trvalý z á p a s p r o t i a n t i s e m i t i s m u , v e d e n ý p o m o c í

obsah.75 Takto načrtnuté základy novokantovské filosofie kultury

etických argumentů, mu postupně vydobyl i pozici mluvčího ono­

získaly h l o u b k u díky t o m u , že se p r ů z k u m principů teoretické plat­

h o s m ě r u l i b e r á l n í h o židovství, který h o d l a l zachovat v ě r n o s t tra­

nosti (zvláště u L a s k á ) rozšířil také na filosofické či „metateoretic-

d i č n í m u n á b o ž e n s t v í . D ů l e ž i t é t e x t y t é t o š k o l y v y š l y v ř a d ě Phi­

k é " soudy, č í m ž v y v s t a l a o t á z k a p o „ p o s l e d n í m z a l o ž e n í " . - V g e n e ­

losophische Arbeiten,73

zi

kterou

v

letech

1906-1915

vedl

Cohen

bádenského

novokantovství hrály

klíčovou

roli

texty

Kuna

F i s c h e r a , z v l á š t ě j e h o spis o K a n t o v i . 7 6 D a n á š k o l a s i d í k y F i s c h e r o ­

s Natorpem. B á d e n s k á n e b o l i j i h o z á p a d o n ě m e c k á škola, j e j í ž v z n i k t a k t é ž spa­

vi osvojila fichtovské p o j e t í K a n t a , k t e r é v y h r o t i l o z á j e m o d u c h o v n í

d á d o d e v a d e s á t ý c h let 19. století, s e v e s v é m p o m ě r u k e K a n t o v i ří­

vědy či vědy o kultuře, o jejich v y m e z e n í oproti p ř í r o d n í m v ě d á m

dila W i n d e l b a n d o v ý m heslem z roku 1883: „ R o z u m ě t Kantovi zna­

a o recepci Hegela. K nejvýznamnějším příspěvkům této školy patří

mená

W i n d e l b a n d o v o v y t y č e n í z á k l a d ů a x i o l o g i c k é h o k r i t i c i s m u , j e h o spi­

překonat

ho."

Asimilace

Kantova

díla

tak

od

počátku

p r o b í h a l a z a ú č e l e m s y s t é m o v é h o rozvinutí b e z j a k é k o l i f i l o l o g i c k o -

sy k d ě j i n á m

historické interpretace jako spojovacího kroku. Kantova metodika

ohledně vztahu p ř í r o d o v ě d n é a d u c h o v ě d n é konceptuality (jejichž

filosofie,

Windelbandovy a Rickertovy průzkumy

zůstala zachována, v návaznosti na L o t z e h o 7 4 však její v ý z n a m pře-

projasnění spadá vjedno s metodologickým založením věd o duchu) a L a s k ů v p r o j e k t m e t a f i l o s o f i c k é logiky. M l a d š í r e p r e z e n t a n t i se p a k v průběhu hegelovské renesance77 po r o c e 1920 ocitli před ú k o l e m

72

Viz H. Lotze, Logik. Drei Bticher vom Denken, vom Untersuchen und vom Erkennen, §§ 316-318; H. Cohen, Platons Ideenlehre und die Mathematik, I, str. 336-366. 73

384 n.

Seznam prací z této řady in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, I, str.

74 Lotzovo dědictví spočívá jednak - pro Cohena - v pojmu platnosti, jednak v reinterpretaci idealistické metafyziky ve smyslu filosofie hodnot. Už ve své Metafyzice z roku 1841 prohlásil „dobro" nebo „absolutní účel" za metafyzický základ bytí a tuto etickou fundaci v pozdějších spisech explicit­ ně rozšířil na fundaci všeobecně hodnotovou. Měl přitom za to, že „svět hodnot" musíme chápat jako metodický předpoklad pro poznání skutečnosti pomocí „světa forem"; přičítal hodnotám status objetivní ideality, avšak jejich „skutečnost" jakožto platónských idejí kladl do jejich platnosti. Ovšem teprve Windelband a Rickert projasnili tuto myšlenku rozlišením mezi ideál­ ním bytím a irreálnou platností.

50

konfrontovat svou filosofii s d i a l e k t i c k ý m m y š l e n í m . 7 8 - Od r o k u 1910 m ě l a š k o l a k d i s p o z i c i č a s o p i s Logos. Vztahy mezi o b ě m a školami byly dlouho nepřátelské, na č e m ž mimo jiné nesly vinu rasisticko antisemitské výroky Kuna Fischera

75 G. Wolandt, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 299-330, 307 n. Srv. A. Liebert, Das Problém der Geltung; L. Herrschaft, Theoretische Geltung. Zur Geschichte eines philosophischen Paradigmas. 76

K. Fischer, Immanuel Kant.

77

Srv. H. Levy, Die Hegel-Renaissance in der deutschen Philosophie mit besonderer Beriicksichtigung des Neukantianismus, str. 58 nn. 78

Srv. znamenitý výklad S. Marcka, Die Dialektik in der Philosophische der Gegenwart, str. 3 1 .

51

První

část.

Novokantovství

/.

Historický

přehled

na adresu C o h e n a 7 9 a m n o h e m později varování před „židovským

t e l n ý pokrok v ě d e c k é

o d c i z e n í m " n ě m e c k é kultury, j a k je za první světové války vyslovil

R i c k e r t v t o m , že „základnípojmy, s n i m i ž p r a c u j í K a n t o v y s p i s y , . . .

B r u n o B a u c h . 8 0 Svou roli ale také hrála neúspěšná snaha z C o h e n o v y

získaly v novokantovských textech podobu, v níž j i m mohl porozu­

a Natorpovy strany zabránit tomu, aby se Windelbandův chráněnec Ludwig Busse habilitoval v Marburku (1894),81 odmítnutí Cassi­ rerovy habilitace ve Štrasburku se zdůvodněním, že je Žid,82 i prostá o s t e n t a t i v n í i g n o r a n c e a n e b o z l e h č o v á n í d r u h é strany. P o k u s y o v ě c ­ nou polemiku mezi „bádenským" Rickertem a Laskem a „marb u r s k ý m " N a t o r p e m a C o h e n e m lze doložit až od roku 1910. Středo­ vá stanoviska ve dvacátých letech zaujal Jonas C o h n a R i c h a r d Hónigwald.

filosofie".

Jejich nejvlastnější přínos spatřoval

m ě t každý, k d o j e v ů b e c s c h o p e n f i l o s o f i c k é h o u v a ž o v á n í . Ž á d n é další n o v o k a n t o v c e u ž n y n í n e p o t ř e b u j e m e : n e n a š l i b y ž á d n o u p r á c i , j e ž b y n a n ě č e k a l a . " 8 3 S n a d l z e t o t o v y m e z e n í t a k é číst j a k o k o m e n ­ tář k m e t a f y z i c k ý m i n t e r p r e t a c í m K a n t a , j e ž v t é ž e d o b ě v z k v é t a l y . P o k u d s e p o d í v á m e n a fakta, p a k l z e r o z p a d m a r b u r s k é š k o l y p o ­ važovat přímo za exemplární doklad konce filosofického myšlení v n o v o k a n t o v s k é m s t y l u , a t a k t o ho t a k é s o u č a s n í c i v n í m a l i . V r o c e 1912 C o h e n po s v é m o d c h o d u do p e n z e opustil město, na j e h o ž uni­ v e r s i t ě p ů s o b i l t a k ř k a č t y ř i c e t let, a j e h o n á s t u p c e m s e n e s t a l E r n s t

c) Doznívání

Cassirer, nýbrž experimentální psycholog Erich Jaensch. N a t o r p po

S t a n o v i t h i s t o r i c k é h r a n i c e n o v o k a n t o v s k é filosofie j e o b t í ž n é n e j e n

válce ohlásil, že se s marburskou školou již n e d o k á ž e b e z v ý h r a d n ě

n a počátku, j a k j s m e viděli výše, ale také n a k o n c i . M n o h é sice

ztotožnit. Největší rozruch vyvolal Nicolai H a r t m a n n , který se od

zdánlivě hovoří p r o názor, že první světová válka přinesla také zánik

g n o s e o l o g i e s v ý c h u č i t e l ů d i s t a n c o v a l ve

n o v o k a n t o v s t v í v j e h o p ů v o d n í p o d o b ě , a t e n t o s o u d šířili p ř e d n í zá­

taphysik der Erkenntnis

stupci nových směrů filosofického myšlení v průběhu poválečné po­

i když se spolu s H e i n z e m H e i m s o e t h e m od „ M a r b u r k u " vnitřně od­

(Náčrt

metafyziky

s p i s e Grundziige einer Mepoznání)

z roku

1921,

lemiky se s y s t é m o v ý m i stanovisky „ v i l é m o v s k é " filosofie kultury.

loučil j i ž r o k u 1 9 1 4 . N á v a z n ě j š í a m é n ě v y h r o c e n ý b y l p ř e c h o d E r n ­

I s á m R i c k e r t a l e přijal m í n ě n í , že o n o v o k a n t o v s t v í v u ž š í m s m y s l u

sta C a s s i r e r a o d „ k r i t i k y r o z u m u " k e „ k r i t i c e k u l t u r y " , n i c m é n ě p r v ­

lze historiograficky hovořit pouze do roku 1918: ve v z p o m í n k o v é m

ní

článku o Aloisů Riehlovi, v j e h o ž smrti spatřoval odchod novokan­

j a s n ě najevo, ž e i t e n t o m y s l i t e l s e v z d á l i l o d p ř e d v á l e č n ý c h s t a n o v i ­

tovství jakožto „historického jevu", navrhl vyhradit nálepku „novo­

sek. 8 4 - B á d e n s k á š k o l a n a b í z í j i n ý o b r á z e k . R o k u 1 9 1 5 p ř i b o j í c h

k a n t o v c i " j e n p r o f i l o s o f y , k t e ř í s e „ o b n o v e n ý m a p r o h l o u b e n ý m stu­

v Galicii padl Emil Lask a téhož roku zemřel také zakladatel školy

diem

Kanta

vlastním smyslem"

snažili a kteří

filosofii

přimět

,jiávratem ke

k hlubokému zamyšlení nad

Kantovi

zajistili

velmi zna-

svazek jeho

Filosofie

symbolických forem

(1923) již

dával

zcela

Windelband, n i c m é n ě práce na systematickém rozvíjení základní kriticistní k o n c e p c e b e z j a k ý c h k o l i z l o m ů č i h l u b š í c h p r o m ě n p o k r a ­ čovaly zásluhou mladší generace. Pro polemiku s novou ontologii

79

K. str. 487.

Ch.

Kohnke,

Entstehung

und Aufstieg

des

Neukantianismus,

80

Srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 449 nn, a U. Sieg, Bekenntnis zu nationalen und universalen Werten. Jiidische Philosophen im Deutschen Kaiserreich, str. 609-639, zejm. 627-629. 81

Srv. H- Holzhey, Cohen und Natorp, I, str. 16-18; U, str. 223 nn.

82

a m e t a f y z i k o u p o s k y t o v a l y d o s t a t e č n ý v ě c n ý z á k l a d j i ž starší f o r m u ­ lace, i k d y ž s o h l e d e m n a r o z š í ř e n ý p o c i t , ž e j e n u t n o z j e d n a t p ř í s t u p k poznání „skutečnosti", bylo zapotřebí změnit důraz a vymezení konkrétní subjektivity zas vyžadovalo revizi antipsychologismu d o -

83

H. Rickert, Alois Riehl, str. 162-185, zde cit. 164 n.

Srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 270. Výmluvné je také Natorpovo vyjádření v j e d n o m dopise o sborníku Festschrift zum 80. Geburtstag Kuno Fischers, který vydal Windelband v roce 1904, in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 329.

K autorům jako A. Liebert, K. Sternberg, F. Heinemann, W. SturmIcls nebo H. Kniťtermayer, kteří ve dvacátých letech a později bez náležité erudice přijímali a dále promýšleli prvky marburského novokantovství, zde nemůžeme blíže přihlížet.

52

53

84

První

část.

Novokantovství

m i n a n t n í h o v p r v n í fázi n o v o k a n t o v s k é f i l o s o f i e . R e t r o s p e k t i v n ě j e zjevné, ž e p ř e l o m p ř i n e s l a ž r o k 1 9 3 3 , k d y b y l a v N ě m e c k u v y h l a z e ­ na i s y s t e m a t i c k á filosofie r o z v í j e n á v n o v o k a n t o v s k é m d u c h u . M y s ­

II

litelé j a k o Rudolf Z o c h e r a Wolfgang C r a m e r sice ještě ve třicátých a p o t é z n o v u v p a d e s á t ý c h l e t e c h v o l n ě n a v a z o v a l i na o t á z k y z filo­

MARBURSKÁ ŠKOLA

s o f i c k é h o o d k a z u k r i t i c i s m u d v a c á t ý c h let, n i c m é n ě p ř i s u z o v a t j i m spolu s H a n s e m Wagnerem nálepku „novokantovci" se nezdá smys­ luplné.85 Po roce 1945 se novokantovství již nevzkřísilo. M á m e pro­ to tvrdit, že nauky j e h o hlavních představitelů, j a k je n a č r t n e m e na

1. Hermann Cohen

n á s l e d u j í c í c h s t r a n á c h , s e t a k staly v ě c í m i n u l o s t i ? P r o v o k a t i v n í t e z e K u r t a W a l t e r a Z e i d l e r s e , že „filosofie s o u č a s n o s t i se z v e l k é části pohybuje na p ů d ě p o l o v i č a t é h o novokantovství, j e h o ž kulturní idea­ lismus sice zavrhla, avšak nadále se drží j e h o platnostního objektivismu",

86

n á m otevírá horizont k nové práci na oné systematické fi­

losofii, k t e r o u n o v o k a n t o v s t v í zahájilo, ale n e p ř i v e d l o k závěru p o u z e s e s t a l o j e d n o u z o b ě t í z l o č i n n é politiky.

a) Ž i v o t a d í l o H e r m a n n C o h e n se narodil 4. července 1842 v obci Coswig/Anhalt j a k o jediný syn Friederiky rozené S a l o m o n o v é a Gersona C o h e n a . J e h o o t e c , k a n t o r v s y n a g o z e a učitel na ž i d o v s k é š k o l e v C o s w i g u , mu již v r a n é m věku poskytl vzdělání v hebrejštině a hebrejském písem­ nictví, takže m l a d ý C o h e n byl s židovskou tradicí d ů v ě r n ě obezná­ m e n . R o k u 1 8 5 3 n a s t o u p i l na g y m n á z i u m v D e s s a u a v říjnu 1857 p ř e ­ šel n a ž i d o v s k ý t h e o l o g i c k ý s e m i n á ř v B r e s l a u , k d e m e z i j e h o p ř e d n í učitele p a t ř i l Z a c h a r i a s F r a n k e l ( 1 8 0 1 - 1 8 7 5 , v i z v ý š e , k a p . I , l c ) , M a ­ nuel Joel (1826-1890), Heinrich Graetz (1817-1891) a klasický filo­ log J a c o b B e r n a y s ( 1 8 2 4 - 1 8 8 1 ) . P o t ř e c h l e t e c h d o c h á z k u přerušil a z a p s a l se na filosofickou fakultu university v B r e s l a u . V s r p n u 1 8 6 4 j a k o ž t o e x t e r n í a b i t u r i e n t s l o ž i l m a t u r i t u n a g y m n á z i u sv. M a t o u š e a o n ě k o l i k t ý d n ů p o z d ě j i svá s t u d i a p ř e s u n u l do B e r l í n a . V ě n o v a l se filosofii u F r i e d r i c h a T r e n d e l e n b u r g a , A u g u s t a B o e c k h a a H. [Chajima] Steinthala, ale navštěvoval také přednášky z matematiky, přírod­ ních věd a medicíny, především Emila Du Bois-Reymonda. Steinthalovy p r á c e k teorii j a z y k a m ě l y na C o h e n o v o n á s l e d n é u v a ž o v á n í velký vliv. V z á ř í 1 8 6 5 p ř e d l o ž i l na u n i v e r s i t ě m ě s t H a l l e a W i t t e n b e r k j a k o d o k t o r s k o u d i s e r t a c i stať, se k t e r o u se j i ž v B e r l í n ě z ú č a s t n i l a k a ­ d e m i c k é s o u t ě ž e a s n í ž si v y d o b y l T r e n d e l e n b u r g o v u c h v á l u . P r v n í články

85

Srv. H.-L. Ollig, Der Neukantianismus, str. 94 nn.

86 K. W. Zeidler, Kritische Dialektik und Transzendentalontologie. Der Ausgang des Neukantianismus und die post-neukantianische Systematik R. Hdnigswalds, W. Cramers, B. Bauchs, H. Wagners, R. Reiningers und E. Heintels, str. 3 1 .

54

vydal

v

Zeitschrift fiir

Vólkerpsychologie

und

Sprachwissen-

schaft ( v y d a v a t e l é : H. S t e i n t h a l a M. L a z a r u s ) . Ke K a n t o v ě filosofii se dostal d í k y ú č a s t i na s p o r u o s p r á v n é c h á p á n í k a n t o v s k é n a u k y o p r o s ­ toru a č a s e , k t e r ý p r o p u k l m e z i K u n o F i s c h e r e m a F. A. T r e n d e l e n b u r g e m . K o l e m C o h e n a s e t a k é utvořil č t e n á ř s k ý spolek, k j e h o ž č l e n ů m patřil A u g u s t S t a d l e r ( 1 8 5 0 - 1 9 1 0 ) a F e l i x A d l e r . R o k u 1 8 7 1 C o h e n

55

První v y d a l Kants

část.

Theorie der Erfahrung

//.

Novokantovství (Kantova teorie zkušenosti),

zá­

Marburská

škola

překonat a nastolit p r i m á t myšlení, c o ž ho v prvním svazku j e h o díla

k l a d n í n o v o k a n t o v s k é d í l o v i n t e r p r e t a č n í m i s y s t é m o v é m o h l e d u . Po

System

dvojím odmítnutí v Berlíně se roku 1873 díky podpoře F. A. L a n g a

g i k a č i s t é h o p o z n á n í , 1 9 0 2 , 2. v y d . 1 9 1 4 ) , p ř i v e d l o k n a u c e o „ p ů v o ­

der Philosophie,

nazvaném

Logik

der

reinen

Erkenntnis

(Lo­

z d á r n ě habilitoval v M a r b u r k u a r o k u 1 8 7 6 L a n g a v y s t ř í d a l j a k o ř á d n ý

d u " p o z n á n í v č i s t é m m y š l e n í . V e d r u h é m h l a v n í m d í l e s v é h o systé­

p r o f e s o r filosofie. V r o c e 1 8 7 8 se C o h e n o v o u ž e n o u stala o o s m n á c t

mu

let m l a d š í M a r t h a L e w a n d o w s k y , j e j í ž o t e c L o u i s L e w a n d o w s k y p ů ­

1907) předložil nauku o právu a ctnosti ukotvenou v „etickém člově­

sobil j a k o skladatel a sbormistr v několika berlínských synagogách.

k u " ; zde též ustavil teorii etického socialismu a vyslovil názor, že

Láska k hudbě byla společná i manželům Cohenovým: H e r m a n n

d o k t r i n á l n í o b s a h n á b o ž e n s k é v í r y j e j i ž p ř e k o n á n . V p r á c i Ásthetik

C o h e n n a p ř í k l a d d l o u h á léta ú ř a d o v a l j a k o p ř e d s e d a m a r b u r s k é h o h u ­

der reinen Gefuhls ( E s t e t i k a č i s t é h o c í t ě n í ,

debního spolku.

umělecké tvorby a uměleckého soudu v „čistém cítění", c h á p a n é m

Ve snaze o

filosofickou

aktualizaci K a n t o v y filosofie C o h e n 1

k v ý k l a d u K a n t o v y t e o r e t i c k é filosofie n á s l e d n ě p ř i p o j i l t a k é Kants

Ethik des reinen

Willens ( E t i k a č i s t é h o c h t ě n í ,

1904,

2.

vyd.

1912) založil platnost

j a k o třetí s m ě r v e v ě d o m í , v e k t e r é m s e p ř e t v á ř í t e o r e t i c k á i p r a k t i c ­ ká produkce objektu.

1910)

Po odchodu do p e n z e v roce 1912 C o h e n přesídlil do Berlína, kde

1889),

vyučoval na U č e b n í m ústavu p r o vědu o židovstvu. Již v marbur-

spisy, k t e r é s p o l u s v ý r a z n ě p ř e p r a c o v a n ý m a r o z š í ř e n ý m d r u h ý m

s k é m o b d o b í se v y j a d ř o v a l k o t á z k á m filosofie n á b o ž e n s t v í a o p a k o ­

v y d á n í m Kantovy teorie zkušenosti z r o k u

v a n ě z a u j a l v e ř e j n é s t a n o v i s k o k n á b o ž e n s k é , k u l t u r n í a p o l i t i c k é si­

Begriindung der Ethik ( K a n t o v o z a l o ž e n í etiky, a Kants Begriindung

der Ásthetik ( K a n t o v o

der Infinitesimal-Methode ( 1 8 8 3 ) t v o ř i l y

1 8 7 7 , 2. v y d .

založení 1885

filosofický

a

estetiky, se

s t u d i í Prinzip

základ „marbur­

tuaci Židů:

1 8 8 0 v y d a l Bekenntnis in der Judenfrage ( V y z n á n í

roku

zásadě

k židovské otázce), č í m ž se zapojil do „ b e r l í n s k é h o sporu o antise­

usilovala o separaci kantovské distinkce mezi smyslovým n á z o r e m

mitismus",2 jak ho vyvolal Heinrich Treitschke, a dobrozdáním

a m y š l e n í m od p s y c h o l o g i c k ý c h k o n o t a c í a o její v y k á z á n í j a k o ž t o

„Láska k bližnímu v Talmudu" pro účely marburského procesu

distinkce „ m e t o d " . Vlastní systémová stanoviska, jež Kanta překra­

(1888) se r o z h o d n ě postavil proti sílícímu antisemitismu a na stranu

ské školy".

C o h e n o v a i n t e r p r e t a c e Kritiky čistého rozumu v

čují, C o h e n r o z v i n u l při s n a h á c h z m í n ě n ý d u a l i s m u s zcela o b e c n ě

liberálního židovství, k t e r é o v š e m o d h o d l a n ě hájí p r á v o n a vlastní n á b o ž e n s t v í a p o v i n n o s t i v y z n á v a t j e . V k v ě t n u 1 9 1 4 navštívil n ě k o ­ lik ž i d o v s k ý c h k o m u n i t v R u s k u . V l a s t e n e c k ý z á p a l , k t e r ý C o h e n a

1

Celé Cohenovo dílo je dostupné v desetisvazkovém vydání, Die Werke, vyd. H. Holzhey, Hildesheim 1977-2004; reprint je opatřen úvody, kri­ tickým aparátem a rejstříky. Připravuje se nové vydání Religion der Vernunft aus den Quellen des Judentums (naposledy Wiesbaden 1978 jako reprint 2. vyd., Frankfurt a. M. 1929) a postupně vycházejí Kleinere Schriften (Werke, sv. 11-27), vyd. H. Wiedebach, Hildesheim 1997 nn. Jednotlivě v násle­ dujícím textu citujeme (písmeny A, B, C označujeme vydání): Kants Theorie der Erfahrung (= KTE), Berlin 1871 (A = Werke, 1.3), 1885
p r o d c h l p o v y p u k n u t í války, b r z y u s t o u p i l t r p k o s t i a s k e p s i , k d y ž

56

57

znovu vzplálo nepřátelství k Židům. V okruhu početných prací z po­ s l e d n í c h let C o h e n o v a života, j e ž s e m j . v ě n u j í v z t a h ů m m e z i N ě m c i a

Židy,

vyniká

studie

Begriff der Religion

im

System

der Philosophie

( P o j e m n á b o ž e n s t v í v s y s t é m u filosofie, 1915) a p o s m r t n ě v y d a n é Religion

der

Vernunft

aus

den

Quellen

des

Judentums

(Náboženství

r o z u m u čerpající z p r a m e n ů j u d a i s m u , 1919, 2. vyd. 1929). V červ­ n u 1917 s e r o z h o d l , ž e l é t o n á s l e d u j í c í h o r o k u z a s v ě t í p r á c i n a čtvr­ t é m s v a z k u s v é h o s y s t é m u , 3 k t e r ý b y p o d n á z v e m Psychologie p r o 2

Srv.

W.

Boehlich

(vyd.),

Der Berliner Antisemitismusstreit.

3

Dopis Natorpovi v 10. června 1917, in: H. Holzhey, Cohen und Na­ torp, II, str. 480.

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

kázal celkovou jednotu kulturního vědomí. K tomu ovšem již nedo­

n e b e r e v p o t a z , že t y t o - p ř i p u s ť m e - č i s t ě s u b j e k t i v n í f o r m y n á z o ­

šlo. C o h e n u m í r á 4. d u b n a 1918 v Berlíně; na j e h o p r a c o v n í m stole

r u m o h o u z á r o v e ň b ý t i o b j e k t i v n í , p o k u d p r a m e n í z aktivity, j e ž j e

leží

korekturní

obtahy

Náboženství

rozumu.

p ů v o d e m poznávajícího ducha i poznávaných věcí. Trendelenburgovy pochybnosti Cohena podnítily upřesnit Kantovy základní

b) R a n é psychologické studie a první výklad

m y š l e n k y s o p o r o u v „ p ů v o d n ě d i s p o n i b i l n í m " t e x t u (KTE A I V )

Kanta

a obhájit je proti hlavním námitkám. Otázka, jak vlastně Kant

C o h e n o v y p r á c e z š e d e s á t ý c h let 19. s t o l e t í setrvávají n a p ů d ě d o b o ­

smýšlel o prostoru a čase, však pro něj n e m ě l a čistě historickou

vé p s y c h o l o g i e : C o h e n sice uznává i „deduktivní kritiku", j e ž má

hodnotu. V úvodu svého článku dává za pravdu Trendelenburgově

prokázat vnitřní bezespornost a „metafyzickou účinnost" d a n é h o po­

k r i t i c e F i s c h e r o v y „ m e t o d y v o l n é h o r o z v i n u t í " , a v š a k n á s l e d n ě hájí

j m u , s á m se ale zajímá o p s y c h o l o g i c k o u analýzu, tj. návrat k psy­

m o ž n o s t vnést do diskuse systémová hlediska, zvláště při interpre­

c h o l o g i c k é m u původu v e š k e r ý c h k u l t u r n í c h ú k a z ů v l i d s k é m v ě d o ­

taci Kanta. Historik filosofie, který skutečně c h c e „zpodobnit kon­

m í . To je patrné již na hlavní tezi j e h o disertace (obsahově z a m ě ř e n é

tinuální souvislost filosofických p r o b l é m ů v celku lidské kultury",

n a n a u k y ř e c k ý c h filosofů o h l e d n ě a n t i n o m i e n u t n o s t i a n á h o d y ) :

m u s í v e s n a z e r o z l i š i t s t a r é a n o v é v ž d y vyjít o d m y š l e n k y j a k o ž t o

veškerý filosofický p o k r o k p r a m e n í z p s y c h o l o g i e . Z t o h o t o stano­

„ v ý t v o r u u r č i t é h o p s y c h i c k é h o p r o c e s u " ( S 1,271) a p o s o u d i t j i j a k

v i s k a se C o h e n z a m ě ř u j e na P l a t ó n o v u n a u k u o i d e j í c h 4 a ř e c k é idea

co do podmíněnosti historickou situací, tak filosoficky. S tím spjatá

dešifruje j a k o „ ž i v o u c í m y š l e n k o v o u č i n n o s t n a z í r á n í " ( 6 1 ) , j e ž p ř i ­

relativizace objektivní historiografie je

v á d í k n á z o r u s a m u p o d s t a t u v ě c i . T e p r v e t e n t o o h l e d n a l i d s k é vě­

bou mezi systémovým zaujetím stanoviska a historickým bádáním,

vyvážena vzájemnou vaz­

d o m í u v o z u j e p r a v o u , t j . p s y c h o l o g i c k o u f i l o s o f i i . J a k j e a l e u vel­

zvláště p o k u d j s o u příslušné

k ý c h o b j e v ů o b v y k l é , P l a t ó n svou m y š l e n k u n e d o k á z a l p e v n ě u d r ž e t

v Kantově případě - p r o interpreta „stále v p o h y b u " . Při vší „věr­

a podstata nazírání se mu p r o m ě n i l a v podstatu n a z ř e n é h o , idea

nosti p r a m e n ů m " s e v y k l a d a č s m í c h á p a t i j a k o „ k r i t i c i s t a " a p o ­

v substanci. P r o p s y c h o l o g i c k o u m e t o d u , j i ž C o h e n ověřuje v sérii článků

na

stránkách

Zeitschrift fiir

Vblkerpsychologie

und

Sprach-

wissenschaft, j s o u d e f i n i č n ě n e z b y t n é n á s l e d u j í c í t e o r e t i c k é s l o ž k y :

filosofické

problémy - jak tomu je

měřovat vlastní i cizí p o h l e d y na d a n o u věc tím, co mu vychází jako Kantovo mínění (272 n.). V

předmluvě

ke

Kantově teorii

zkušenosti

charakterizuje

Cohen

hypotéza jednoty vědomí, snaha rozčlenit psychologické procesy na

svůj p r o j e k t v ý s l o v n ě j a k o „ r o z v í j e n í s y s t é m o v é h o a h i s t o r i c k é h o

z c e l a e l e m e n t á r n í formy, m e c h a n i s t i c k á n a u k a o a s o c i a c i a a p e r c e p c i

z a d á n í " . S n a ž í s e s p o l e h l i v ě zjistit, „ n a k o l i k m á p r a v d u K a n t , j a k

(která navazuje na H e r b a r t a a Lazara) a k o n e č n ě několik psychofy­

h o i d e a l i s m u s č i r e a l i s m u s n á s l e d n ě rozvinul, a n a k o l i k m á p r a v d u

zických předpokladů.

Kant historicky d a n ý " . N o v á p r e z e n t a c e historického K a n t a sleduje

Do dobových snah o historicky adekvátní a systémově produk­

dvojí cíl: j e d n a k m á „ p r o s t ý m i c i t á t y " z p ů v o d n í h o t e x t u o d r a z i t

tivní p o c h o p e n í K a n t o v y filosofie s e C o h e n p o p r v é z a p o j i l a ž s v ý m

útoky, j i m ž j e K a n t o v o d í l o v C o h e n o v ě d o b ě v y s t a v e n o , 6 a z a d r u ­

příspěvkem

hé má v z á j m u s y s t e m a t i c k é filosofie v p l n é síle o b n o v i t „ K a n t o v u

ke

kontroverzi

mezi

Adolfem

Trendelenburgem

a Kuno Ficherem.5 Podle Trendelenburga jsou Kantovy důkazy

uutoritu".

o v ý h r a d n ě s u b j e k t i v n í p o v a z e p r o s t o r u a č a s u n e ú p l n é , n e b o ť se

4

H. Cohen, Die platonische Ideenlehre psychologisch 403^164. Přetištěno v Schriften, I, str. 30-87.

entwickelt,

str.

5 H. Cohen, Zur Controverse zwischen Trendelenburg scher, str. 249-296. Přetištěno v Schriften, I, str. 229-275.

und Kuno

Fi­

58

6

Cohen se zabývá kritikou I. Kanta především u A. Schopenhauera, J. F. Herbarta, A. Trendelenburga, K. Fischera, F. A. Langeho a F. Ueberwcga. Většinou se souhlasně, i když ne nekriticky, odvolává na J. B. Meyera, Kanťs Psychologie.

59

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

P o o b s a h o v é s t r á n c e j d e C o h e n o v i p ř e d e v š í m o n o v é založení

kurzíva doplněna). Při rozboru Kantova pojmu skutečnosti7 sice C o ­

Kantovy nauky o sféře a priori, a p r á v ě t e n t o c í l je d ů v o d e m , p r o č

h e n p ř i z n á v á , ž e p o d m í n k o u z k u š e n o s t i j e v e d l e a p r i o r n í sféry t a k é

první

v y d á n í Kantovy

k l a d (s o p o r o u

teorie

v obou

zkušenosti p o s k y t u j e

textově

vý­

počitek, n i c m é n ě má za to, že tato zásada se opírá o princip „antici­

transcen­

p a c í v e v n í m á n í " ( 2 3 5 n . ) , č í m ž p o d n i k á k r o k vstříc r o z š í ř e n í a p r i o ­

věrný

v y d á n í c h Kritiky čistého rozumu)

dentální estetiky a transcendentální analytiky. Projasnění a obhajoba

rity na oblast „empirična v ů b e c " (214).

K a n t o v a a priori probíhají v těsné vazbě na prokázání teze, že K a n t

S v y u ž i t í m K a n t o v y teze, že „ n a u k a o smyslovosti ... je z á r o v e ň

„ o b j e v i l n o v ý p o j e m z k u š e n o s t i " , a v Kritice čistého rozumu t a k n a ­

n a u k o u o n ú m e n e c h v n e g a t i v n í m s m y s l u " (KČR B 3 0 7 ) a že n ú m e -

bídl „kritiku z k u š e n o s t i " (A 3), která t r a n s c e n d e n t á l n í ú v a h o u pro-

n o n je p o u z e mezní pojem (KČR A 2 5 5 / B 3 1 0 n . ) , se C o h e n v z á v ě ­

jasňuje samu možnost zkušenosti. S Kantovou otázkou, jak jsou

rečné

m o ž n é syntetické s o u d y a priori, toto z k o u m á n í souvisí tak, že zku­

r o z u m u o h l e d n ě p o j m u s v ě t a a j e j í m u ř e š e n í a svůj s y s t é m t r a n s c e n -

kapitole

Kantovy

teorie zkušenosti

věnuje

antinomii

čistého

šenost chápe j a k o něco, co je po apriorně formální stránce ustaveno,

d e n t á l n í h o idealismu s v ý h l e d e m na ideje r o z u m u završuje následu­

respektive zkonstruováno „prostorem, časem a syntetickou jedno­

j í c í m s h r n u t í m : „Ideové věci m a t e r i á l n í h o i d e a l i s m u se tu m ě n í v r e ­

t o u " (104), a co je „v matematice a čisté přírodovědě dáno jakožto

gulativní principy, jejichž neustálé využívání představuje j e d i n ý ú k o l

nutné a v š e o b e c n é " (208). Při analýze apriorní povahy prostoru Co­

r o z u m u . " ( 2 7 0 ) V p r v n í č á s t i Kantova založení etiky se p a k p o m o c í

h e n u k a n t o v s k é h o a p r i o r i r o z l i š u j e t ř i s t u p n ě či ú r o v n ě : a p r i o r i

rekapitulace n a u k y o zkušenosti, nyní s vyhlídkou na „ m o ž n o s t eti­

označuje 1) metafyzickou původnost, 2) formu a 3) formální pod­

k y " , k p r o b l é m u r o z u m u a r o z u m o v ý c h idejí z n o v u v r a c í .

m í n k u m o ž n o s t i zkušenosti. První dva s t u p n ě připouštějí iluzi, že

c) Kritika K a n t a a rozvinutí svébytné teorie

apriorní je totéž co vrozené, ovšem s transcendentálním p o z n á n í m

poznání

třetího stupně apriority je prekritická distinkce mezi vrozeným a osvojeným definitivně překonána (87 nn.). Ohledně kategorií C o ­

V ý š e n a č r t n u t á i n t e r p r e t a c e Kritiky čistého rozumu

hen v „mírné o d c h y l c e " od Kanta prohlašuje, že apriorita primárně

systémovou intenci, která Kanta přesahuje a kterou C o h e n výrazněji

p a t ř í p o u z e kategorii o b e c n ě j a k o ž t o „ s y n t e t i c k é j e d n o t ě v e s p o j e n í

rozpracoval

r o z m a n i t o s t i " a a ž s e k u n d á r n ě kategoriím p o d l e

(1883), jakož i

Kantovy

tabulky

ve

studii

Princip

infinitezimální

sleduje

metody

a

určitou její

dějiny

ve d r u h é m v y d á n í Kantovy teorie zkušenosti ( 1 8 8 5 ) . 8

(101). P o k u d aprioritu prostoru, času a syntetické jednoty pochopí­

Zatímco podle Kanta se otázka po možnosti neempirických principů

me jako podmínku zkušenosti, pak je podle Cohena nutné z těchto

( „ s y n t e t i c k ý c h s o u d ů a p r i o r i " ) v m a t e m a t i c e a p ř í r o d o v ě d ě liší od

apriorních složek vystavět i sám pojem zkušenosti (104).

z k o u m á n í m o ž n o s t i v ě d e c k é metafyziky, C o h e n tu uznává jediný

Z k u š e n o s t í se m í n í o n a i n s t a n c e , u n í ž se p o j e m a p r i o r i v y k a z u j e

problém, totiž otázku po základu možnosti či platnosti „ m a t e m a t i c k é

j a k o ž t o nikoli p r á z d n ý (91). C o h e n se v této charakteristice sice

přírodovědy". Metafyzikou se u C o h e n a míní výhradně problém, j a k

slovně přidržuje Kanta, nicméně zmíněnou úlohu prověření pojmu

je vůbec m o ž n é vědecké poznání. „ C o je příroda, n á m je lhostejné,

přisuzuje zkušenosti nikoli díky její materiální, počitkové složce,

neboť c h c e m e f i l o s o f o v a t , n i k o l i b á s n i t . " 9 T é m a t e m f i l o s o f i c k é t e o r i e

nýbrž díky formálně apriornímu m o m e n t u smyslovosti (253, 270). Hlásí se tak k transcendentálnímu idealismu, j e n ž chce co do m e t o d y být idealismem kritickým, co do obsahu formálním (253). První krok tu představuje „abstrakce od matérie zkušenosti" (243): veškerá r e a l i t a tkví „v možné z k u š e n o s t i , t j . v k o n s t r u k t i v n í m n á z o r u , j e n ž vkládá již zkonstruovaný obraz do jisté přirozenosti, a dále ve s v é ­ bytně myšlených' rozvazovacích pojmech"; „i zkušenost, jež chce

7

I. Kant, KČR A 218/B 266: „Skutečné je to, co souvisí s materiálními podmínkami zkušenosti (pociťování)." 8

K vývoji Cohenovy teoretické filosofie srv. G. Edel, Von der Vernunftkritik zur Erkenntnislogik. Die Entwicklung der theoretischen Philoso­ phie Hermann Cohens. 9

H. Cohen, Biographisches Vorwort, str. XI.

být něčím více, leží právě zde - avšak v negativním smyslu" (253, 60

61

První

část.

Novokantovství

//.

p o z n á n í , j e ž - j a k C o h e n v ý s l o v n ě d o d á v á - m á p ř e d l o ž i t kritiku p o ­

Tyto

úpravy

Marburská

gnoseologického

škola

východiska

se

projevují

zvláště

znání, je určit, co z přírodovědy vlastně činí obor vědění, respektive

zřetelně u výkladu onoho základního problému teorie poznání, kte­

v č e m tkví p ř e d p o k l a d y jistoty v ě d e c k é h o poznání. C o h e n přitom

rý t k v í v z a j i š t ě n í v z t a h u p o z n á n í k realitě,

uplatňuje metodu, již sám nazval „transcendentální"10 a j e ž spočívá

v u r č e n í z á k l a d ů reálného v ě d e c k é h o p o z n á n í .

ve dvou navzájem navazujících krocích. Filosof-gnoseolog nejdříve

m n ě n k u , že v z t a h k r e a l i t ě l z e z a k o t v i t v b e z p r o s t ř e d n í c h d a t e c h

anebo jinak řečeno, Empiristickou

do­

vyjde o d faktu v ě d ě n í , p ř e s n ě j i ř e č e n o o d z á k l a d n í c h v ě d e c k ý c h p o ­

v ě d o m í (tj. p o č i t c í c h ) , C o h e n o d m í t á a n a o p a k t v r d í , ž e „ r e a l i t a "

j m ů a z á k o n ů , j a k je n a p ř í k l a d z f o r m u l o v a l N e w t o n v Principia mat-

představuje kategoriální určení, anebo přesněji řečeno „myšlenko­

hematica.

vý nástroj". P r o b l é m e m reality se tedy m í n í nutnost oprávnit, proč

Toto

„historické konstatování" však nepostačuje,

neboť

z n ě h o n e n í j a s n é , j a k é p o v a h y t a t o fakta v ě d o m í v l a s t n ě j s o u a j a k ý

se v ů b e c n ě c o k l a d e . N e j d e tu a n i o s u b s t a n c i a l i t u , a n i o s k u t e č n o s t

typ analýzy vyžadují. Chceme-li například vědět, co se v geometrii

či existenci, nýbrž o jakousi p r a p ů v o d n í kvalitu, „věcnost". Starý

míní p o j m e m prostor, n e m á smysl ho psychologicky převádět na p o -

ontologický problém, co ze jsoucího činí jsoucí, se m ě n í v p r o b l é m

čitky n e b o d o j m y ; m u s í m e h o n a o p a k u c h o p i t j a k o „ p o z n á v a c í ele­

reality. Z á k l a d n í protiklady tvoří n ě c o a nic. Klást nějaké n ě c o zna­

m e n t " , k t e r ý je a p r i o r i v L e i b n i z o v ě s m y s l u , tj. n e p ř i p o u š t í p s y c h o ­

m e n á , že „je v y z n a č e n původ a věc n e z a č í n á z nejasná".11 T í m t o

logickou

analýzu

(KTE

fakt

v y k á z á n í m kategorie, o niž se nárok na poznání reality opírá,

v ě d o m í " , j e ž se věnuje vyhledávání základních pojmů, C o h e n užívá

B

74).

Pro

podobné

„zkoumání

o v š e m c e l é f i l o s o f i c k é z k o u m á n í n e d o s p ě l o k cíli. J e p o t ř e b a p ř e d ­

Kantova termínu „metafyzické vysvětlení" a označuje je za „pří­

vést, ž e s e v z t a h p o z n á n í k r e a l i t ě z a k l á d á p r á v ě v t o m t o k a t e g o r i -

pravný postup pro transcendentální metodu". V tomto prvním kroku

álním myšlenkovém prostředku.

zůstává neobjasněno cosi, co se právě stává t é m a t e m d r u h é h o kroku

K a n t zařadil uplatnění kategorie reality p o d rubriku „zásada anti­

neboli „transcendentální m e t o d y " v u ž š í m slova smyslu: p r o „ele­

cipací ve v n í m á n í " , a tato zásada zní: „Reálné, j e ž je p ř e d m ě t e m po-

menty poznávajícího v ě d o m í " je nutno vykázat, že „postačují a jsou

č i t k u , m á v e v š e c h j e v e c h i n t e n z i v n í v e l i k o s t , t j . s t u p e ň . " (KČR B

n u t n é k t o m u , a b y b y l fakt v ě d ě n í o p o d s t a t n ě n a fixován", a z á r o v e ň

207) C o h e n tento princip přetváří v „zásadu intenzivní velikosti

například určit, zda je vedle kauzality n u t n o také postulovat „ele­

aneb zásadu anticipací",12 přičemž důležité impulsy přejímá z oboru

m e n t účelnosti ve v ě d o m í " (75).

psychofyziky. C o h e n ů v filosofický z á j e m s e u p í n á k m o ž n o s t i m ě ř i t

M ů ž e m e konstatovat další odchylku od Kanta: zatímco podle

počitkové veličiny, j e ž se tu otevírá. M a t e m a t i c k á „infinitezimální

Kantova výkladu se zkušenost skládá z matérie smyslových impresí

metoda", nasazená za tímto účelem, se mu m ě n í v paradigma výkon­

a z formy, j e ž v y c h á z í z n a š í v l a s t n í p o z n á v a c í s c h o p n o s t i , u C o h e n a

nosti myšlení v procesu p ř e d m ě t n é h o poznání a jeví se mu p ř í m o

je zkušenost tematizována pouze co do formy - a to proto, že „zku­

j a k o rozhodující m y š l e n k o v ý nástroj

šenost" se tu chápe j a k o „matematická přírodověda" a t a j e vymeze­

zdůvodnění této m e t o d y hledá v „zásadě intenzivní velikosti", která

na nikoli jako obor empirického poznání, nýbrž jako apriorní zkuše­

v p r v n í m k r o k u říká j e n tolik, že r e á l n ý m o b j e k t ů m v n í m á n í n u t n o

nost. Pod záhlavím transcendentální teorie zkušenosti se tedy C o h e n

připsat (intenzivní) velikost. C o h e n však zachází dál, když se z pre­

z a b ý v á p o d m í n k a m i p l a t n o s t i apriorního p o z n á n í , z a t í m c o o d s m y s -

d i k a c e v e l i k o s t i s n a ž í o d ů v o d n i t s a m o kladení r e á l n é h o , t j . v i n t e n ­

lově-materiální složky zkušenosti principiálně odhlíží, respektive

zivní v e l i k o s t i c h c e o d h a l i t r e a l i t u j a k o t a k o v o u . Z a t í m c o p o č i t e k j a -

nové přírodovědy. Logické

vyzvědá ji na formální určení zkušenosti. 11

H. Cohen, Jubildums-Betrachtungen, str. 2 5 7 - 2 9 1 . Otištěno v Schrif­ ten, I, str. 397-431, zde cit. str. 414. 12

K tomu srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, I. str. 53.

62

H. Cohen, Das Prinzip der Infinitesimal-Methode und seine Geschich­ te (Werke, 5/1), str. 14 (§ 18).

63

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

kožto smyslově-materiální m o m e n t zůstal pro Kanta - i přes mož­

dualismu názoru a myšlení. I n f i n i t e z i m á l n í m e t o d a se mu m ě n í v in­

nost matematického určení - pro vztah poznání k realitě nepostrada­

dex svrchované moci myšlení nad bytím.

t e l n ý , p r o C o h e n a s e výkon p o č i t k u s t á v á j e n s l o ž k o u m a t e m a t i c k o -

p r v n í m s v a z k u s v é h o Systému filosofie,

logického uvažování. K l a d e n í r e á l n é h o , tj. k l a d e n í n ě č e h o vůbec, j e

platnost p o z n á n í bez s e b e m e n š í h o o d k a z u na názor. Opodstatnění

tedy záležitost myšlení, nikoli datum předané počitkem. N u t n o

p l a t n o s t i v ě d e c k é m u p o z n á n í p o v a ž u j e d o b u d o u c n a v ý h r a d n ě z a zá­

V Logice čistého poznání,

se p o k o u š í

založit objektivní

o v š e m u p o z o r n i t , ž e z d e m l u v í m e o p r i n c i p i á l n í p o d m í n c e platnosti

ležitost logiky, k t e r á se n e p o t ř e b u j e o p í r a t o ž á d n o u t r a n s c e n d e n t á l n í

v ě d e c k é h o p o z n á n í , n i k o l i o nacházení p o z n a t k ů .

Nezávislost na

e s t e t i k u (tj. n a u k u o č i s t é m n á z o r u ) . V s o u s t a v ě g n o s e o l o g i c k ý c h zá­

č e m k o l i empiricky d a n é m má v C o h e n o v ě teorii platnost v ě d e c k é h o

k l a d ů n y n í n a m í s t o z á s a d y o t v o r b ě r e a l i t y j a k o ž t o i n t e n z i v n í veli­

p o z n á n í , a o d a n é m s e t u t e d y m l u v í p o u z e j a k o o s l o ž c e apriorní

kosti

k o n s t i t u c e p ř e d m ě t u . 1 3 D a n o s t je t e d y p r e z e n t o v á n a v čistém názoru,

s o u s l o v í m „ s o u d p ů v o d u " . „ M y š l e n í j e m y š l e n í p ů v o d u " (LrE B 3 6 ) :

nastupuje

myšlenkový

zákon původu,

který

Cohen

označuje

k t e r ý C o h e n definuje j a k o „ v z t a h v ě d o m í k n ě č e m u d a n é m u , tj.

m y š l e n í s e n y n í v n á v a z n o s t i n a P l a t ó n ů v p o j e m hypothesis c h á p e

k n ě j a k é m u X j a k o ž t o k d a n é m u " . T e p r v e kategorie n e b o m y š l e n k o ­

j a k o stanovení základů. Z d r o j

vé určení reality však tento názor „vyplňuje" j a k o ž t o vazbu v ě d o m í

h r a d n ě v zakládajícím myšlení, nikoli v „ d a n é m " , ke k t e r é m u by se

k nějakému X j a k o ž t o d a n é m u . Princip tohoto sepětí mezi čistým

myšlení muselo vztahovat. S ohledem na předmět poznání spočívá

n á z o r e m a kategorií reality udává „zásada intenzivní velikosti", jež

smysl „ d a n o s t i " m a x i m á l n ě ve snaze popsat - prostřednictvím poz­

s t a n o v í , ž e „ r e a l i t u " vytváří i n f i n i t e z i m á l n í , n e k o n e č n ě m a l á j e d n o t ­

n á v a c í h o p r o c e s u , k t e r ý s e s a m o z ř e j m ě n i k d y n e z a v r š í - její ú p l n o u

ka dx. Příklad: „ O n e n b o d tečny, který spojuje různé p o h y b y b o d u

určenost. Čistým p r a m e n e m matematického a přírodovědného po­

k jedinému s m ě r u , v y t v á ř í v t o m t o s m ě r u k ř i v k u . " 1 4

z n á n í je - o t e v ř e n ý - s y s t é m s o u d ů (jež j s o u a n a l o g i c k é ke K a n t o ­

p l a t n o s t i v ě d e c k ý c h p o z n a t k ů t k v í vý­

Dalším rozvíjením vlastní systematické filosofie15 C o h e n dospívá

vým zásadám),16 chápaný jako systém metod čistého myšlení ke

k t o m u , že p ř e k r a č u j e a n t i e m p i r i s t i c k é s t a n o v i s k o a zcela se vzdává

t v o r b ě p ř e d m ě t ů . R o z d í l m e z i s o u d y a z á s a d a m i - tj. m e z i j e d n o t í c í ­ mi funkcemi m y š l e n í v soudu a m e z i principy objektivně platných

13

soudů - se zastírá a mizí, n e b o ř s a m y „ s o u d y " (respektive p o d l e

Tamt., str. 20 (§ 25).

14

Tamt., str. 34 (§ 39). Paul Natorp později upřesňuje a poopravuje, že vlastně nikoli bod, nýbrž zákon „původu" je tím, co bychom měli myslet jako „intenzivně" koncentrované v daném „bodě". Když Cohen hovoří o „vytvá­ řejícím bodě", má na mysli „bod" jako nositele zákona, z něhož vychází prostřednictvím integrace extenzionální určení velikosti (srv. P. Natorp, Die logischen Grundlagen der exakten Wissenschaften, str. 220). - V úvodu k novému vydání díla (1984) P. Schulthess upozorňuje na rozdíl mezi logic­ kým a metafyzickým založením infinitezimálního počtu na straně jedné, a Cohenovým kritickognoseologickým založením infinitezimální metody na straně druhé; zároveň odmítá neoprávněnou kritiku s poukazem na to, že Cohen výslovně akceptuje vnitřní matematické založení prostíednictvím hra­ niční metody a infinitezimálie nechápe jako entity, nýbrž jako znaky hodno­ tové platnosti reality (Werke, 5/1, str. 7—46).

Kanta logické m o m e n t y všech soudů) j s o u nyní považovány za „zá­ kladní prostředky poznání", jejichž využitím - a bez jakéhokoli

H. Holzhey, Cohen und Natorp, I—II; A. Poma, La filosofia critica di Her­ mann Cohen; G, Gigliotti, Awenture e disawenture del trascendentale. Stu­ dio su Cohen e Natorp. Další monografie uvádíme v poznámkách níže. Dů­ ležité příspěvky se nacházejí také v následujících sbornících: R. Brandt F. Orlik (vyd.), Philosophisches Denken - Politisches Wirken, Hermann-Cohen-Colloquium Marburg 1992; E. W. Orth - H. Holzhey (vyd.), Neukanti­ anismus. Perspektiven und Probléme; W. Marx - E. W. Orth (vyd.), Her­ mann Cohen und die Erkenntnistheorie. - Ke Cohenově vlivu v dějinách viz H. Holzhey (vyd.), Hermann Cohen. 16

Cohenovou filosofií se zabývají (následující výběr je v chronolo­ gickém pořadí): D. Adelmann, Einheit des Bewufitseins als Grundproblem der Philosophie Hermann Cohens; H. L. Ollig, Religion und Freiheitsglaube. Zur Problematik von Hermann Cohens spáter Religionsphilosophie;

Tento systém zahrnuje čtyři typy soudů: soudy o zákonech myšlení (původ, identita, rozpor), matematické soudy (realita, většina, veškerost), Koudy matematické přírodovědy (substance, zákon, pojem) a metodické sou­ dy (možnost, skutečnost, nutnost) {LrE B 77 n.).

64

65

15

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

u p l a t n ě n í a-logických faktorů - se tvoří e l e m e n t y čistého p o z n á n í

čitku", lze v rámci „logiky čistého p o z n á n í " uskutečnit jen v „soudu

(LrE B 7 4 ) . U s t a v e n í j e d n o t y , p r o t v o r b u p o z n á n í n e p o s t r a d a t e l n é ,

o s k u t e č n o s t i " , j a k h o d o s a h u j e čisté m y š l e n í , d e f i n o v a n é s o h l e d e m

n e p r a m e n í z j e d n o t y čistého s e b e v ě d o m í (tj. z K a n t o v y „transcen­

na vyplnění tohoto nároku jako myšlení původu (434).

dentální apercepce"), nýbrž z jednoty oddělení a sloučení, v níž spo­

N a č r t n u t é p o j e t í l o g i k y v y m e z u j e o r i g i n á l n í s t a n o v i s k o kritického

čívá s o u d j a k o t a k o v ý . S v o u l o g i k u č i s t é h o p o z n á n í C o h e n z c e l a vý­

idealismu: liší s e j a k o d j a k é h o k o l i i d e a l i s m u s p e k u l a t i v n í h o , k t e r ý

slovně koncipuje j a k o „logiku soudu" (585), přičemž soud chápe

se snaží vybudovat systém r o z u m o v é h o poznání z jistého principu

j a k o základní formu o n o h o myšlení, j e ž tvoří poznatky. Jednota myš­

anebo soustavy principů, příp. jednoduše dát absolutnímu poznání

l e n k o v é aktivity v s o u d u j e z a j i š t ě n a t í m , ž e s e v n ě m o d d ě l e n í u s k u ­

slova k t o m u , a b y o b j a s n i l o s a m o s e b e , t a k o d a n a l y t i c k é t e o r i e vědy,

tečňuje j a k o sloučení a sloučení j a k o oddělení, respektive že se od­

j e ž s t a n o v u j e f o r m á l n í k r i t é r i a k o v ě ř e n í j i ž „ d a n ý c h " v ě d e c k ý c h vý­

dělení „uchovává" (62) ve sloučení a naopak. Toto pojetí soudu je

roků. Od metafyziky se idealismus odlišuje především tím, že „po­

p o z o r u h o d n é t í m , ž e r o z d í l m e z i o d d ě l e n í m a s l o u č e n í m s e t u vyjad­

s l e d n í z á k l a d y p r a v d y a v ě d ě n í " v n ě m p ř e d s t a v u j í stanovení zákla­

řuje j a k o r o z d í l zaměření a j e j i c h j e d n o t a n a o p a k j a k o uchování, r e s ­

du", z a t í m c o p r o m e t a f y z i k u j d e o „ a b s o l u t n í základy" ( 3 0 3 : p r á v ě

p e k t i v e v z á j e m n á k o r e l a c e o b o u směrů aktivity. C o h e n tak j i ž z d e p ř i n e j m e n š í m implicitně poukazuje na fundamentálně relační pova­ hu logična a pozvolna se osvobozuje od restriktivní orientace na po­ jem subsumpce.

17

Mezi základními metodami („soudy") čistého myšlení a vědecký­ mi poznatky C o h e n konstatuje ekvivalenci: i vědeckým poznatkům, například zákonu zachování energie, lze přiřknout apriorní ráz („čis­ t o t u " soudu). Prvek faktičnosti však ve „ z k u š e n o s t i " zároveň zůstává zachován, neboř C o h e n uznává, že zkušenost v sobě vždy zahrnuje

tímto rozlišením C o h e n bojuje proti fundamentalistické metafyzice, a ř u ž staví n a n a t u r a l i s t i c k é m a n e b o s p i r i t u a l i s t i c k é m z á k l a d ě ) . 1 8 Kritický idealismus se spokojuje s t í m stanovením základů, které se v danou chvíli osvědčují jako „nejsilnější", a přitom vykazatelné (Platón), zatímco jakékoli absolutní anebo nejzazší opodstatnění se vždy znovu projeví j a k o iluze. Stanovení základů probíhá „transcen­ d e n t á l n í m e t o d o u " , a to v z á s a d ě ve v š e c h o b o r e c h filosofie, i k d y ž cestu zprvu vytyčuje logika poznání. Logika

čistého poznání je

„repetice"

Kritiky

čistého

rozumu:

stej­

i vlastní postup vpřed, a to do n e k o n e č n a . Ukazuje se to na j e h o pří­

ně j a k o se u K a n t a navzájem vymezuje negativní a pozitivní kritika

s t u p u k o t á z c e počitku: d a n o s t s i c e n a d á l e n e n a c h á z í o p o d s t a t n ě n í

(KČR B X X I V n . ) , t a k é C o h e n o v a l o g i k a z í s k á v á s v é k o n t u r y z p r o ­

v n á z o r u , n ý b r ž v m y š l e n í , t j . u t v á ř í s e logicky, n i c m é n ě „ n á r o k p o ­

titahu kritiky a pozitivní teze. Terčem kritiky je nejen materialismus

č i t k u " j e h o d n o c e n p o z i t i v n ě . Z m í n ě n o u a m b i c i , j e ž tkví v z a j i š t ě n í

a e m p i r i s m u s , a l e t a k é n á b o ž e n s k á m e t a f y z i k a ; p o z i t i v n í cíl n a o p a k

faktičnosti v p o z n á n í , sice sám počitek n e m ů ž e naplnit, n i c m é n ě

p ř e d s t a v u j e d ů k a z i d e a l i s t i c k é h o u s t r o j e n í vědy. C o h e n k t o m u t o d ů ­

v m o d á l n í m „ s o u d u o skutečnosti" ji l z e p o z i t i v n ě p ř i j m o u t a „ i d e a ­

kazu dospívá p o m o c í deontologizace filosofického pojmu vědění

listicky" jí dostát. Analogicky k tomu, j a k se myšlení pne od půvo­ du, j e n ž byl nejdříve a prototypicky napojen na tvorbu k o n e č n é rea­ lity z a b s o l u t n í h o m i n i m a v r á m c i infinitezimální analýzy, až k logice původu, nejde ani v problematice počitku pouze o tvorbu r e a l i t y j a k o ž t o z v l á š t n í h o p ř e d m ě t n é h o u r č e n í , n ý b r ž o k r i t i c k é vy­ hodnocení všech čistých předmětných určení co do jejich vztahu ke skutečnosti. Toto vyhodnocení, ač požadováno pod hlavičkou „po-

4 nn.

Srv. E. Casirer, Kant und die moderně Mathematik, str. 1-49, zejm.

66

18

Srv. G. Edel, Kantianismus oder Platonismus? Hypothesis als Grundbegriff der Philosophie Cohens, str. 59-87, zejm. 73 nn. V plné míře dnes dávám zá pravdu - na rozdíl od své knihy Cohen und Natorp, I, str. 218 neabsolutistické interpretaci cohenovských teorémů' o původu, jak ji repre­ zentuje G. Edel. Můj výklad kritizoval J. Stolzenberg, Ursprung und System. Probléme der Begriindung systematischer Philosophie im Werk Hermann Cohens, Paul Natorp und beim friihen Martin Heidegger, zejm. str. 133-141. Důkladnou analýzu rozličných „rekonstrukcí" „teoretického prin­ cipiálního konceptu logiky Hermanna Cohena" podává W. Flacht in: Her­ mann Cohen und die Erkenntnistheorie, str. 99-109.

67

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

a vědy, p ř i č e m ž se o p í r á o t v r z e n í , že v e š k e r á u r č e n í b y t í j s o u v ý t v o ­

p o z n á n í po zavržení veškerých o n t o l o g i c k ý c h n á r o k ů musí zříci

r y č i s t é h o m y š l e n í . H l a v n í m h e s l e m j e h o filosofie j e i d e a l i s m u s ,

m o ž n o s t i , ž e b y v ě c i p ř i j í m a l a j a k o „ d a n é " n e b o „zjevující s e " a n e b o

zvláště s o h l e d e m na její relevanci p r o kulturu, ale zároveň C o h e n

ž e b y utvářející m y š l e n í z a k o t v i l a v p ř i r o z e n é g e n e t i c k é v ý b a v ě d r u ­

klade svrchovaný důraz na to, aby svou n a u k u vykázal j a k o idealis­

hu člověk, přichází antiontologická a antinaturalistická tendence ke

m u s kritický. K d y ž v e s v é g n o s e o l o g i i v y t y č u j e „ k o n s t r u k t i v n í p o v a ­

s l o v u i v e t i c e . J e d o k o n c e m o ž n é , ž e p r á v ě s n a h a zajistit r a c i o n á l n ě

hu m y š l e n í " a řídí se tezí, že „svět věcí spočívá na základě myšlen­

založenou etiku byla C o h e n o v i nejpůvodnější pohnutkou k radikál­

kových zákonů",19

či

n í m u o d m í t n u t í j a k é k o l i o p o r y v „ d a n é m " , opory, v e k t e r é v ž d y vět­

s p i r i t u a l i s t i c k é h o , k r á t c e ř e č e n o dogmatického i d e a l i s m u , k t e r ý p ř i ­

řil p ř í z r a k m a t e r i a l i s m u . J e h o e t i k a j e i d e a l i s t i c k á v e s t e j n é m s m y s l u

suzuje duchu člověka (respektive v člověku) stvořitelské schopnosti.

slova j a k o j e h o teorie poznání: i základní pojmy m r a v n í h o určení

Na obranu proti tomuto hrozícímu pádu do metafyziky se C o h e n od­

vůle se utvářejí analýzou již d a n é h o faktu věd. Ve hře tu je o v š e m

volává nikoli na smyslovou zkušenost, jak to učinil Kant, nýbrž na

víc než j e n m o ž n o s t e t i c k é h o p o z n á n í : klíčová j e m y š l e n k a a u t o n o ­

vystavuje

se

podezření

ze

subjektivního

faktum věd: podstatné není to, co je „ d á n o " ve smyslovém počitku,

mie jednajícího člověka, tj. toho, že jednající je sám sobě zákono­

n ý b r ž t o , c o j e d á n o v e vědě, n e b o ť „ h v ě z d y n e j s o u dány n a n e b i , n ý ­

dárcem. Oproti logickému založení přírodního poznání se v etice

brž ... v a s t r o n o m i c k ý c h ú v a h á c h " . 2 0 P ř e d m ě t e m g n o s e o l o g i c k é

jedná o stanovení základů normativního lidského sebepoznání, pro

analýzy jsou výhradně vědy a ono dané, které již ve vědách prošlo

něž C o h e n užívá termínu „sebevědomí". Lapidárně řečeno, autono­

kritickým p o s o u z e n í m . „ F a k t u m v ě d " vytlačuje smyslová data a prá­

m i e j e „ s á m p r i n c i p . . . i d e a l i s m u " (ErWB 3 2 8 ) - a t e p r v e z d e vy­

v ě f a k t i č n o s t v ě d p o d l e C o h e n a zajišťuje, ž e j e h o i d e a l i s m u s z ů s t á v á

chází etická motivace kritického idealismu plně najevo. K d y b y c h o m

kritický. N e n í pravda, že by se věci j e d n o d u š e „utvářely" z myšlen­

vsadili n a l i d s k o u p ř i r o z e n o s t , n u t n ě b y t o v e d l o k m r a v n í h e t e r o m >

k o v ý c h zákonů. Z á r o v e ň se ale vztah v ě d e c k é h o poznání ke skuteč­

mii, tj. k n e u s t á l é m u „ m o d l o s l u ž e b n i c t v í p ř í r o d y " ( 3 2 9 ) v p o d o b ě

nosti neodvíjí z dat, nýbrž z poznatků vydobytých kritickým zhod­

instinktů, návyků nastolených evolucí, přirozených potřeb atd. Ve

nocením, a to probíhá v s a m o t n é m procesu v ě d e c k é h o bádání, j e h o ž

sporu

předpoklady stanovují logické „soudy o m e t o d i c e " . Věda, v níž byla

mus člověka konfrontovaného s „ v ě č n ý m " úkolem sebezdokonalení.

smyslová obeznámenost s věcmi již podrobena metodickému zpra­

Cohenova druhá kantovská monografie22 se opírá o přesvědčení,

c o v á n í , t a k p o s k y t u j e k r i t i c k o u o p o r u p r o filosofický i d e a l i s m u s , j e ­

ž e p o k u d teorii v ě d e c k é h o p o z n á n í d o ž e n e m e a ž k u r č e n í s a m o t n ý c h

s

antropologickým

naturalismem

hájí

Cohenův

etický

idealis­

h o ž c í l e m j e v y k á z a t p o z n á n í j a k o p r o d u k t k o n s t r u k t i v n í h o , tvořivé­

principů vědeckého pokroku, dospějeme tím také k základním po­

ho myšlení.

j m ů m etiky, j a k o j e ú č e l a s v o b o d a . M o s t m e z i g n o s e o l o g i i a e t i k o u je sklenut výkladem Kantova rozlišení mezi fenomény a númeny:

d) Etika

v

návaznosti

na S t a d l e r ů v

spis

Kants

Teleologie

und ihre

erkenntnis-

C o h e n o v a g n o s e o l o g i c k á filosofie, jejímž vyústěním je logika vě­ d e c k é h o p o z n á n í , sleduje ve své idelistické tendenci nejen teoretic­ ký, a l e t a k é v ý r a z n ě e t i c k ý motiv, k t e r ý C o h e n s y s t e m a t i c k y r o z v i n u l v Etice čistého chtění.21 S t e j n ě j a k o se C o h e n o v a

filosofická

19 H. Cohen Das Prinzip der Infinitesimal-Methode und seine te, str. 125 (§ 88). 20

Tamt., str. 127.

68

teorie

Geschich­

21 Ke Cohenově etice srv. E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft. Eine historisch-systematische Untersuchung zur Ethik-Konzeption des Marburger Neukantianismus im Werke Hermann Cohens; P. A. Schmid, Ethik als Hermeneutik. Systematische Untersuchungen zu Hermann Cohens Rechtsund Tugendlehre. 22 H. Cohen, Kants Begriindung der Ethik (1877). 2. opravené a rozšíře­ né vydání: Kants Begriindung der Ethik, nebst ihren Anwendungen auf Recht, Religion und Geschichte (1910).

69

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

vý­

věk j a k o takový" - p ř e d m ě t e m etiky? N e m í n í se tu jednotlivý člověk

z n a m , 1874) c h á p e C o h e n věc o sobě j a k o ideální m e z n í pojem, kte­

a C o h e n nepředkládá individuální etiku. P o k u d b y c h o m chtěli jed­

theoretische

Bedeutung

(Kantova

teleologie

a její

gnoseologický

rý se regulativně vztahuje ke světu jevů v j e h o celku, č í m ž přesahuje

notlivce chápat j a k o „klíčový pojem lidskosti", z n a m e n a l o by to po­

o b o r z k u š e n o s t i i její a n a l ý z y a v z n á š í o t á z k u d e t e r m i n i s m u , n á h o d y ,

dle Cohena, že metodický základ etiky je n u t n é hledat v psychologii,

nutnosti atd., krátce ř e č e n o : formuluje p r o b l é m svobody. O h l e d n ě

čímž zabředáváme do naturalismu. Jednotlivce musí naopak prostu­

s y s t é m o v é v a z b y m e z i e t i k o u a g n o s e o l o g i i C o h e n n a b í z í d v ě va­

povat „ m o m e n t zvláštního a m o m e n t v e š k e r é h o " (11). C o h e n ale ne­

r i a n t y : „ B u ď n a u k a o z k u š e n o s t i p o n e c h á v á "místo i p r o n a u k u

předkládá ani společenskou etiku, jež by se zaměřovala na m o m e n t

o m r a v n o s t i . . . , [ a n e b o ] n a u k a o z k u š e n o s t i u k a z u j e , že její d ů s l e d k y

zvláštního, tj. na vazbu j e d i n c e a skupiny v l i d s k é m společenství.

vyúsťují v e t i k u . " S á m p r o h l a š u j e , ž e s e p o k u s í d o k á z a t d r u h ý , t ě s ­

Určujícím je pro Cohena princip „veškerosti": jeho etika se týká

nější t y p v a z b y ( 1 6 n . ) . P ř e d v é s t o n u r e g u l a t i v n í i d e u s v o b o d y , j e ž j e

všech lidí v ů b e c , lidství c h á p a n é h o j a k o j e d n o t a a esence. Jelikož

m e z n í m p o j m e m v t e o r i i z k u š e n o s t i , j a k o z á k l a d n u etické s v o b o d y

toto „lidství" vždy zůstane i d e á l e m - a tento ideál lze z a h l é d n o u t ve

v e s m y s l u e t i c k é a u t o n o m i e s e m u v š a k n e p o d a ř í . P o d l e a u t o r a Etiky

v š e o b e c n é j e d n o t ě státu - , l z e s t r o c h o u n a d s á z k y t v r d i t , ž e k l í č o v á

čistého chtění l z e t u t o a m b i c i (tj. s n a h u z a l o ž i t e t i k u v t e o r i i p o z n á ­

složka „etiky čistého c h t ě n í " spočívá v n a u c e o p r á v n í m státu. Stát -

n í ) p o j i s t é m s y s t é m o v é m u s k r o v n ě n í n a p l n i t j e d i n ě tak, ž e m e z i t e o ­

s a m o z ř e j m ě n i k o l i v p o d o b ě , v n í ž se v d a n o u c h v í l i v y s k y t u j e , n ý ­

rií p o z n á n í ( n y n í r o z v í j e n o u č i s t ě l o g i c k y ) a e t i k o u p r o k á ž e m e meto­

brž j a k o ž t o „princip e t i c k é h o s e b e v ě d o m í " (255) - tu je u c h o p e n

dickou s o u v i s l o s t : i e t i k u n u t n o z a k o t v i t v t r a n s c e n d e n t á l n í m e t o d ě .

j a k o p r a v ý e t i c k ý v o l n í subjekt.

O b e c n ě v z a t o v C o h e n o v ě z r a l é filosofii v a z b u m e z i t e o r e t i c k ý m

S á m C o h e n d o d á v á , ž e j e h o e t i k a m á p o d a t n a u k u o pojmu č l o v ě ­

a p r a k t i c k ý m r o z u m e m nezajišťuje p o j e m s v o b o d y , n ý b r ž t e l e o l o g i c ­

ka, a t e n t o p o j e m - stejně j a k o k a ž d ý z á k l a d n í p o j e m - n u t n o u t v o ř i t

ky

akcentovaný

p o j e m povinnosti

(das

myšlením. S n a h a vybudovat etiku j a k o n a u k u o pojmu člověka

Sollen).23

Cohen zde uplatňuje jisté rozvolnění v pojmu systému: logika po­

o v š e m naráží na svéráznou obtíž v otázce, z d a se j e d n á o pojem des-

z n á n í s i c e zajišťuje z á k l a d n u c e l é h o f i l o s o f i c k é h o s y s t é m u , o v š e m

kriptivní, a n e b o normativní. C o h e n se j a s n ě rozhoduje p r o druhou

j e h o ostatní složky preformuje p o u z e „ m e t o d i c k y " , nikoli obsahově.

a l t e r n a t i v u , č í m ž s e staví n a p o z i c i k a n t o v s k é e t i k y : l i d s k é c h t ě n í

M e t o d i c k ý p o s t u p j e v y t y č e n d ů k a z e m , ž e v ě d e c k é p o z n á n í m á svůj

n u t n o v etice c h á p a t j a k o aktivitu, j e ž se řídí povinností, tím, co má

p ů v o d v čistém myšlení. Etika tak z gnoseologie získává základní

být. O b r a t „ č i s t é c h t ě n í " z a c h y c u j e p r á v ě t o , ž e s e e t i c k é v o l n í c h t ě n í

logické pojmy, avšak ž á d n é obsahy typu volního chtění, praktického

podřizuje n o r m a t i v n í m u zákonu, nikoli žádostivé touze a n e b o pudu,

s e b e v ě d o m í , a u t o n o m i e atd. S y s t é m o v ý p r i m á t l o g i k y m á zajistit ra­

který n e m ů ž e jinak. Z d e se o v š e m C o h e n nezastavuje: volní chtění

c i o n a l i t u etiky, t j . j e d n a k b r á n i t t o m u , a b y c h o m e t i c k o u reflexi s m ě ­

musí dospět k jednání jakožto svému „nejvlastnějšímu p ř e d m ě t u "

šovali s osobní m r a v n o s t í , a za d r u h é odvrátit hrozbu e t i c k é h o

(174). P o u h é chtění je mravně bezcenné. Teprve poté, co vyústí

agnosticismu a iracionalismu, ovšem toto systémové začlenění má zřetelnou

mez:

obsahově vzato je

etika

samostatná.

Tato

svébytnost

vyplývá z rozdílu m e z i tím, co jest, a tím, co být m á . K d y ž C o h e n v úvodu etiky zdůrazňuje, že se tu j e d n á o n a u k u o člověku, m u s í m e i h n e d u p ř e s n i t : v j a k é m o h l e d u je č l o v ě k - „ č l o -

v j e d n á n í , d o s p í v á s a m o k s o b ě . A j e l i k o ž e t i c k á a n t r o p o l o g i e vy­ c h á z í z „ č i s t é h o " c h t ě n í , t j . z v ů l e ř í z e n é v ý h r a d n ě p o v i n n o s t í č i zá­ k o n e m , je č l o v ě k č l o v ě k e m až d í k y jednání: e t i c k y v z a t o se z č l o v ě ­ k a stává č l o v ě k t e p r v e d í k y t o m u , ž e j e s c h o p e n j e d n a t . O n o specifické „bytí", j e ž je vlastní t o m u , co má být,24 tj. bytí pří­ slušné k z á k o n n é m u chtění, je ( o b d o b n ě j a k o bytí přírody v teoretic-

23

Tuto cestu, zprvu Cohenem sledovanou a poté zdánlivě opuštěnou, znovu „objevuje" a j d e po ní až do konce Paul Natorp (viz následující kapi­ tolu).

24 Srv. H. Holzhey, Sein und Sollen. Postmetaphysischer Idealismus bei Cohen und Natorp, str. 139-153.

70

71

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

k é m r o z u m u ) zajištěno relačním v ě d e c k ý m faktem: podezření, že by

vozuje, že bytí toho, co být má, má svou skutečnost (na rozdíl od

se u „bytí toho, co být m á " mohlo jednat jen o myšlenkový přelud,

bytí p ř í r o d y ) v ě č n ě v b u d o u c n o s t i . K o n f r o n t a c e s p ř i r o z e n o u , v e š k e ­

zabraňuje mezi kulturními úkazy nejlépe právní věda, a především

r é h o s m y s l u z b a v e n o u závislostí l i d s k ý c h č i n ů a l i d s k é h o b y t í C o h e ­

státoprávní nauka. P r o č ? Historická věda sice ukazuje, j a k é p o m ě r y

na nutí nastolit zvláštní vztah m e z i životem, j a k ho člověk skutečně

vstoupily do skladby ideální mravní povinnosti a moci, avšak právě

v e d e (homo phaenomenon), a ž i v o t e m , j e n ž se ř í d í p ř í k a z y p r a k t i c ­

p r o t o n e m ů ž e s l o u ž i t z a v ý c h o z í f a k t u m e t i k y čistého c h t ě n í . J e d i n ě

k é h o m r a v n í h o r o z u m u (homo noumenon).26 J e h o o d p o v ě ď n a o t á z ­

v č i s t é p r á v n í n a u c e , tj. v t a k o v é , j e ž n e n í k o n c i p o v á n a a n i j a k o fak­

ku, j a k ý m z p ů s o b e m s e n e p o d m í n ě n á p o v i n n o s t z h m o t ň u j e v p r a k ­

t i c k á v ě d a , a n i j a k o ( m e t a f y z i c k á ) n a u k a o p ř i r o z e n é m p r á v u , j e zá­

t i c k é r e a l i t ě d a n é p ř í t o m n o s t i , z n í : z h l e d i s k a budoucnosti ( 3 9 5 n n . ) .

roveň s právem (nakolik je navázáno na pojem jednání) dána i čistá

Tento svébytně nadčasový vztah k budoucnosti označuje termín

f o r m a p o v i n n o s t i : v z p o m e ň m e n a p ř í k l a d n a státní ú s t a v u . S m í m e s e

„věčnost" (400). Pokud b y c h o m věčnost chápali v souladu s b ě ž n ý m

a l e č i s t é p r á v n í n a u k y 2 5 d o v o l á v a t t a k é j a k o g a r a n t a o n o h o bytí p o ­

užíváním, pak by samozřejmě poslední slovo dostala mytologie či

vinnosti, j e h o ž o z n a č e n í C o h e n zvolil v analogii k bytí přírody?

metafyzika. C o h e n však daný pojem i přes tuto zátěž vrací na pole

U této skeptické otázky m u s í m e objasnit, že „ b y t í m " povinnosti se

mravního subjektu, j e n ž j e n a p l n ě n „ s e b e v ě d o m í m věčnosti". P o j e m

n e m í n í ani e m p i r i c k y v y k a z a t e l n é m r a v n í j e d n á n í a n i n e u s t á l é p o r u ­

sebevědomí, p ř í p u s t n ý v ý h r a d n ě p ř i s t a n o v o v á n í z á k l a d ů etiky, n e ­

šování m r a v n í h o z á k o n a v r o v i n ě skutečnosti, tj. etické „ b y t í " n e ­

postihuje „poznávací já", nýbrž výhradně seberozvinutí „čistého

označuje ony faktické poměry, ve kterých žijeme, nýbrž „bytí" ústa­

c h t ě n í " ( 2 2 3 ) , c o ž n e n í n i c j i n é h o n e ž zákonodárství vztažené k sobě

vy a p r á v n í h o řádu ( d e m o k r a t i c k é h o ) p r á v n í h o státu. A n i k ústavě

samému, nebof v l a s t n í já k o r e l u j e s u r č o v á n í m z á k o n a a p o u z e v t é t o

p r á v n í h o státu se tu v š a k n e p o u k a z u j e j a k o k faktu v y k a z a t e l n é m u

korelaci přetrvává (340). Mravní „sebevědomí věčnosti" nahrazuje

například sociologií. Jestliže C o h e n v t o m t o právním uspořádání

nesmrtelnost j a k o d o m n ě l o u vlastnost lidské duše (413). „ V ě č n o s t í "

s h l e d á v á „ b y t í " t o h o , c o m á být, c h c e t í m říci, ž e d a n ý p r á v n í ř á d j a ­

se míní o n e n časový horizont lidského bytí, v n ě m ž se to, co být m á ,

k o ž t o s t a n o v e n í z á k l a d ů s t á t u p l n í legitimizační funkci p r o r a c i o n á l ­

zjevuje j a k o h i s t o r i c k y s k u t e č n é , a v ě č n o s t t a k p ř e d s t a v u j e s k u t e č ­

ně založené faktické jednání.

nost b u d o u c n o s t i . J e s t l i ž e m r a v n í s u b j e k t s k r z e „ s e b e v ě d o m í v ě č n o s ­

P ř e s t o z ů s t á v á „ m r a v n í b y t í " , p o k u d j d e o j e h o skutečnost, i d e á ­

t i " očekává „ n a p l n ě n í času", nečiní tak utopicky, s nadějí napjatou

lem (423): jednající člověk se ocitá v nepřekonatelném napětí mezi

k b u d o u c n o s t i č e h o s i , c o j e š t ě n e n í , n ý b r ž č i n í t a k jakožto b u d o u c ­

přirozenou podmíněností svých pudů či potřeb a ideální n e p o d m í n ě -

nost: v ž d y ť t a t o b u d o u c n o s t s p á s y m u s í „ b ý t č a s o v é b u d o u c n o s t i stá­

ností p o v i n n o s t i u r č o v a n é r o z u m e m . Toto napětí není p o u z e faktic­

le k d i s p o z i c i " . 2 7

k é : j e v e p s á n o p ř í m o d o e t i c k é h o p o j e t í č l o v ě k a , z č e h o ž C o h e n vy-

Přestože Cohen odmítá Kantovu nauku o postulátech, přebírá v tomto kontextu myšlenku, že Bůh je toliko hypotéza, jež slouží

23

k uspokojení r o z u m o v é h o zájmu na výstavbě systému. Zároveň ale

Cohen myslí v první řadě na čistou právní vědu, jak ji koncipoval R. Stammler, Die Lehre von dem Richtigen Rechte (1902), a kterou později rozvinul Hans Kelsen, Reine Rechtslehre (1934); přesto se jeho koncepce mírně odlišuje od Obou autorů. Srv. H. Holzhey, Kelsens Rechts- und Staatslehre in ihrem Verhdltniss zum Neukantianismus, str. 167-192; týž, Rechtserfahrung oder Rechtswissenschaft - fragwurdige Alternativě. Zu Sanders Streit mit Kelsen, str. 4 7 - 7 5 ; C. Miiller, Die Rechtsphilosophie des Marburger Neukantianismus. Naturrecht und Rechtspositivismus in der Auseinandersetzung zwischen Hermann Cohen, Rudolf Stammler und Paul Natorp; M. Pascher, Einflihrung in den Neukantianismus, str. 151-173.

z d ů r a z ň u j e , ž e v e f i l o s o f i c k é e t i c e l z e h o v o ř i t p o u z e o ideji B o h a .

72

73

S vyškrtnutím všech substanciálních u r č e n í spojuje představu o re­ lačním Bohu, který se plně vyčerpává „vnějším v z t a h e m " , totiž vzta-

26 Srv. I. Kant, Kritika čistého rozumu, A 538 nn., B 566 nn.; I. Kant, Metaphysik der Sitten. Rechtslehre (Ak VI.239, 434). 27

P. Fiorato, Geschichtliche Ewigkeit. Philosophie Hermann Cohens, str. 175.

Ursprung und Zeitlichkeit in der

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

h e m k č l o v ě k u ( 5 5 ) . C o h e n o d m í t á p a n t h e i s m u s a trvá n a B o ž í t r a n s -

c t n o s t i . J i ž v Etice čistého chtění se p ř i t o m v z t a h u j í i k j e d n o t l i v c i

c e n d e n c i . Ideje B o h a , a n e b o přesněji ř e č e n o ideje J e d i n é h o B o h a se

s j e h o slabostmi, jak je patrné především na Cohenově výkladu oné

tu užívá j a k o ručitele p r o budoucí splynutí lidstva v j e d n o t ě lidství

„ l á s k y p l n é c t n o s t i " , j í ž j e skromnost. K d o j e d n á z e s k r o m n o s t i , t e n s i

vedeného mravním zákonem (55, 214).28

u v ě d o m u j e , že m u s í žít v napětí m e z i i d e á l e m a tím, co je prakticky

Z á v ě r e č n o u č á s t e t i k y tvoří n a u k a o c t n o s t e c h , č í m ž s e t e m a t i z u j e

dosažitelné, a v t o m t o napětí obstát. Individuální platnost má také

subjektivně-afektivní stránka prosazování mravnosti v životě j e d n o t ­

upřímnost, c o ž j e c t n o s t c t i : p o z n á n í , j e ž v š t ě p u j e , t o t i ž j e d n o t l i v é h o

livce. I tento závěrečný k r o k na C o h e n o v ě m y š l e n k o v é cestě k „rea­

člověka chrání před tím, aby mravní identitu, k níž dospěje proce­

l i t ě " m r a v n o s t i j e n e s e n é t o s e m spásy, t a k ž e n a u k a o c t n o s t e c h p o ­

sem sebepoznání, pokřiveně chápal j a k o majetek.

skytuje oporu p r o C o h e n ů v o p t i m i s m u s na poli filosofie dějin. Jestliže se jednotlivec bytostně nachází v tíživém napětí mezi mrav­

e) Filosofie státu a s p o l e č n o s t i

ním úkolem a „ v ě č n o u " snahou o j e h o naplnění, pak nauka o ctnosti

Joseph Klein přišel s názorem, že C o h e n jakožto asimilovaný Žid

mu nabízí m o ž n o s t pozitivní orientace, neboť přes veškeré nedostat­

trasformoval touhu svého „národa" po občanské rovnoprávnosti ve

ky v k o n k r é t n í realizaci ukazuje stezky k dílčímu zdokonalení j e h o

státoprávní zaměření svého etického idealismu,30 či stručněji, že se

m o r á l n í c h návyků (424). Ctnost je vždy cosi více než j e n morální

svou e t i k o u s n a ž í o b h á j i t ž i d o v s k á p r á v a . P o d l e m é h o m í n ě n í p o d o b ­

v ě d ě n í . J a k o a f e k t i v n í b á z e c t n o s t i s e s i c e n a b í z í i láska, o v š e m C o ­

ná d o m n ě n k a nevystihuje ani zkušenost C o h e n a j a k o Žida, ani j e h o

h e n p o c i ť u j e j a k o n e d o s t a t e k , ž e l á s k a d o s p í v á k p o s p o l i t o s t i oájá

filosofickou etiku. N a m í s t o absolutizace C o h e n o v a zaměření na pro­

( 4 8 2 ) a s v o u a f e k t i v n í f u n k c i p l n í v r á m c i relativních s p o l e č e n s t v í ,

b l é m státního práva se i z biografických d ů v o d ů nabízí postavit do

které p a k m o h o u snadno vznést nárok na status společenství vůbec.

centra

Z a a d e k v á t n ě j š í b á z i p o v a ž u j e a f e k c i cti

nebo

důstojnosti.

Oproti

d n e š n í m u o b v y k l é m u úzu dává přednost označení „čest", neboť je „střízlivější, s k r o m n ě j š í a j e d n o z n a č n ě j š í " n e ž p ř í l i š s l a v n o s t n í „ d ů ­ stojnost", ale p ř e d e v š í m také proto, že „ č e s t " na rozdíl od „důstoj­ n o s t i " představuje zavedený právní termín. Kdyby C o h e n psal dnes, n e p o c h y b n ě by m l u v i l o „ d ů s t o j n o s t i " , a j e h o p o s e l s t v í z n í : důstoj­ nost před láskou. D ů s t o j n o s t l z e v y č í s t „z t v á ř e " d r u h é h o č l o v ě k a : „Tak j a k o l á s k a p r a m e n í z ,já', čest p r a m e n í z ,ty'; a tak, p o m o c í ,ty', stmeluje , m y ' . " (493) C o h e n o v a etika tak předjímá myšlenky Martina Bubera a Emmanuela Lévinase.

Cohenův

koncept

etického socialismu31

při j e h o ž

rozvíjení

skutečně sehrála židovská tradice p o d s t a t n o u roli. Takřka nepřeko­ natelně věc vystihl Franz Rosenzweig: „Existuje židovská myšlenka, která v p o z o r u h o d n é m souběhu dospěla ke globální platnosti až v p a p r s c í c h 19. století a uvnitř n ě m e c k é h o židovstva, totiž socia­ l i s m u s , a to s o c i a l i s m u s m e s i á š s k ý , v n ě m ž se p ř í k a z lásky p r o p o j u j e s p o ž a d a v k e m s p r a v e d l n o s t i . . . J a k o t a j n á h n a c í síla p ů s o b i l u L a s salla, a n a k o l i k mu b y l a u d ě l e n a m i l o s t n e d ů s l e d n o s t i , i u M a r x e . " 3 2 Vedle t é t o ž i d o v s k é i n s p i r a c e b y l p r o C o h e n ů v p o s t o j n e j s p í š určují­ cí socialismus, j a k ho praktikoval F. A. L a n g e . V opozici k histo­ rickému i dialektickému materialismu nachází Cohen socialistické

Základ ctností prvního stupně (upřímnost/pravdomluvnost, odva­

zásady v Kantově etice, přičemž u této teze, již samozřejmě nemíní

ha a spravedlnost) tkví v afekci cti, ctností d r u h é h o stupně (skrom­

jako historické konstatování, se odvolává především na spřízněnost

nost, věrnost, lidskost) v lásce. O b ě afektivní báze spolu korelují „ č e s t p o s k y t u j e l á s c e v š e o b e c n ý r á m e c , l á s k a zas u v á d í č e s t d o o m e ­ z e n é h o p r o s t o r u s p o l e č e n s t v í " 2 9 - a p o d o b n ě se d o p l ň u j í i p ř í s l u š n é 28 Srv. kritiku v H. Holzhey, Die Religion im System der Philosophie Cohens, str. 147-163, zejm. 154-158. 29

P. A. Schmid, Ethik als Hermeneutik, str. 256.

74

30

J. Klein, Die Grundlegung der Ethik in der Philosophie Hermann Cohens und Paul Natorps - eine Kritik des Neukantianismus, str. 99, 106, 134. 31

K tomu H. Holzhey (vyd.), Ethischer Sozialismus. Philosophie des Neukantianismus. 32

F. Rosenzweig, Einleitung, I, str. XXIII.

75

Zur politischen

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

socialistické kritiky společnosti s o n o u verzí kategorického imperati­

Cohenův pojem socialistické společnosti není jen „maskovaný po­

vu, která vyzývá užívat „lidství v o s o b ě své i kohokoli j i n é h o vždy

j e m státu".34 Ať už ji zodpovíme jakkoli, na významovém rozdílu

též j a k o cíle a nikdy j e n j a k o prostředku". V aplikaci na „sociální

m e z i i d e o u n o r m a t i v n í h o státu a i d e o u n o r m a t i v n í s p o l e č n o s t i C o h e n

o t á z k u " k o n č í c í h o 19. století t e n t o z á k o n p r a k t i c k é h o r o z u m u s t a n o ­

n e o c h v ě j n ě trvá. S p o l e č n o s t i totiž přisuzuje j a k o b y střední a zpro­

vuje, ž e j e n e p ř í p u s t n é dělníka ponížit n a p o u h é zboží, neboť t í m s e

s t ř e d k o v a t e l s k o u p o z i c i m e z i státem a jednotlivcem.

mu o d n í m á status osoby. K d y ž C o h e n „ideu lidství j a k o p r i m á r n í h o

pirické reality tak funguje tehdy, k d y ž se j a k o ž t o oblast hospodář­

Co do

své em­

ú č e l u " prohlásí za „ideu socialismu", obohacuje tím mravní zákon

s k é h o s t y k u v y č l e n í z o b l a s t i státní m o c i , a l e c o d o i d e j e t e h d y , k d y ž

o konkrétní historický rozměr: daný zákon nyní již nezavazuje jen

j e v z n e s e n p o ž a d a v e k m a t e r i á l n í s p r a v e d l n o s t i . Z dvojí p e r s p e k t i v y

lidstvo o b e c n ě , ale zvláště silně doléhá k t ě m , k d o nesou hospodář­

C o h e n n a h l í ž í i v z t a h společnosti a jednotlivce, totiž z h l e d i s k a e k o ­

s k o u a p o l i t i c k o u z o d p o v ě d n o s t , a u p o z o r ň u j e n a z á v a z e k v ů č i sku­

n o m i c k é reality a z hlediska mravní ideje společnosti j a k o ž t o zákla­

p i n á m a j e d n o t l i v c ů m , jejichž osobité lidství je ve světě p r á c e ovlá­

du etického socialismu: „U prvního prizmatu společnosti se jednotli­

d a n é m t r ž n í m i z á k o n y p o š k o z o v á n o (ErW B 3 2 0 n . ) .

vec nechápe a nehodnotí jako společenská, nýbrž hlavně jako

Na K a n t o v ě etice C o h e n shledává dvě slabiny,33 totiž m o n o l o g i c -

e k o n o m i c k á b y t o s t . U d r u h é h o p r i z m a t u s e č l o v ě k stává p r o b l é m e m v

„říše účelů". U první otázky ovšem již sám Kant, jak Cohen po­

se

střehl, vykročil ke korektuře, když mravní z á k o n v poslední instanci

„ D u c h a m r a v n o s t i " však C o h e n pociťuje i v M a r x o v ě historickém

začlenil do pojmu společenství mravních bytostí. Řečeno s Cohe-

m a t e r i a l i s m u , č í m ž M a r x e j a k o b y staví n a h l a v u , n e b o ť i o n s e stává

nem,

„společenství

zákonů

se

stává

s p o l e č e n s t v í m zákonodárství

mravním odvíjí

smyslu jakožto

Z prvního prizmatu

ké vymezení autonomie a nedostatečné institucionální zakotvení

sociální fyzika,

svědkem pro

z

společenská bytost.

druhého

sociální

idealistické chápání historie,

etika."

postavené

(ErW

B

na ideji

313)

či

hy­

227) Při tomto interpretačním

p o t é z e svobody. O b h á j i t s v o b o d u j a k o h i s t o r i c k ý p r i n c i p v š a k a n i

rozvinutí Cohen nepředstírá, že by se svobodné sebeurčení vedené

C o h e n o v i nestačí: teorie dějin se zároveň musí zasadit o budoucí

m r a v n í m z á k o n e m v n ě j a k é k o m u n i t ě j i ž n y n í fakticky v y s k y t o v a l o .

u s k u t e č n ě n í l i d s k o s t i . C o h e n n e u z n á v á ž á d n ý k o n e c dějin, n e b o ť a n i

Mravní zákon ztělesněný ve společenství a u t o n o m n í c h bytostí n u t n o

m í r , „ j e j ž p ř i n e s o u ,dny s p a s i t e l e ' " , n e z n a m e n á „ k o n e c s v ě t a a lid­

s p í š e c h á p a t j a k o „ k o n e č n ý c í l " , j í m ž s e řídí h i s t o r i e . T a k t o k o n c i p o ­

s t v a " ( 4 0 6 ) . P ř i j e t í m p e r s p e k t i v y s p á s y n a p o l i filosofie d ě j i n s e spí­

vaný „etický socialismus" se od marxistického socialismu hluboce

še postuluje zaměření politiky na budoucnost ve smyslu „věčného

liší: n e m á ž á d n o u t e o r i i t ř í d n í h o b o j e a n i t e o r i i r e v o l u c e a n e o p í r á s e

úsilí" o realizaci mravnosti (410).

a t í m t a k é zákonodárcem".

(KBE B

o politickou e k o n o m i i . Na rozdíl od revolučních očekávání a revo­ lučního aktivismu má etický socialismus diametrálně odlišný vztah k b u d o u c í m u h i s t o r i c k é m u vývoji: z d e se j e d n á o p ř i b l i ž o v á n í k „říši ú č e l ů " , p ř i b l i ž o v á n í , k t e r é „ m á b ý t " . Ř í š i ú č e l ů C o h e n staví z a v z o r i d e á l n í h o státu i eticky zreformované pospolitosti. Ideu státu, j e h o ž právní řád spočívá na společenství, konfrontuje nejenom s danými faktickými poměry, ale i s její marxisticko-materialistickou interpre­ t a c í . J e l i k o ž z á r o v e ň o d l i š u j e f a k t i c k ý stát m o c i a s t a v ů o d s t á t u j a ­ k o ž t o etického vodítka jednajících subjektů, vyvstává otázka, zda

Srv. H. van der Linden, Kantian Ethics and Socialism.

76

f) E s t e t i k a a s y s t é m o v á filosofie J a k u k á z a l h i s t o r i c k ý p ř e h l e d d í l a , C o h e n ů v s y s t é m f i l o s o f i e m á tři až č t y ř i č á s t i . R o z d ě l e n í s y s t é m u na tři č á s t i - l o g i k u , e t i k u a e s t e t i ­ ku - se opírá o Kanta, kterému C o h e n o b e c n ě přisuzuje zásluhu na vytvoření

filosofického

s y s t é m u c h á p a n é h o j a k o „ s o u s t a v u způsobů

utváření v e v ě d o m í , p ř i č e m ž k a ž d ý z p ů s o b u t v á ř í j i s t ý s o b ě v l a s t n í o b s a h " (KBÁ 9 4 n . ) . J a k é d ů v o d y a l e m ů ž e C o h e n u v é s t p r o s n a h u pochopit u m ě n í j a k o obsah specifického způsobu utváření ve vědo-

E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft, str. 343.

77

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

z a m y š l e n í n a d filosofií kultury.

jení přírody a mravnosti, j e ž „reinterpretací m ě n í příslušné složky na

U m ě n í n á s staví p ř e d p r o b l é m „ k u l t u r n í h o s y s t é m u " (4), tj. p ř e d

čistě myšlené s m ě r y " a zpodobňuje „jejich reálný smysl, obsah

otázku: Jak lze filosoficky odůvodnit systémovou jednotu kultury?

a h o d n o t u " (225 n).

mí?

Příslušný podnět

vychází

ze

Právě na t o m t o ú k o l u brousí C o h e n o v a m y š l e n k a systému své ostří.

K

podobnému

nálezu

Cohen

dospívá

v

Estetice

čistého

cítění:37

U m ě n í jakožto součást kultury vyžaduje estetiku, jež je od samého

jakožto systémový obor filosofie by estetika měla nalézt opodstatně­

p o č á t k u vztažena k s y s t é m o v é m u celku. Tak j a k o se zápas o j e d n o t u

n í tak, ž e vyjde o d u m ě n í j a k o ž t o f a k t i c k é s l o ž k y v š e o b e c n é k u l t u r y

kultury obecně vzato vede v „právním prostoru" vědomí, i systema­

(ÁrG I, str. X I ) . 3 8 1 k p r o b l é m u „ e s t e t i c k é h o z a l o ž e n í " C o h e n p ř i s t u ­

tické filosofické založení estetiky musí probíhat na p ů d ě teorie vědo­

p u j e z e strany p ř e d m ě t u a j e h o u t v o ř e n í , p ř i č e m ž v ý s l o v n ě p ř i z n á v á ,

mí,35 což vyvolává otázku, j a k ý m způsobem C o h e n uvede do hry

že se zpočátku zdá nezjistitelné, „jak by vedle poznání a mravnosti

s v é b y t n é estetické v ě d o m í . J i ž a r g u m e n t a c e v o b o r u s a m o t n é t e o r i e

m o h l e x i s t o v a t d a l š í r o v n o m o c n ě č i s t ý z p ů s o b u t v á ř e n í , zvlášť k d y ž

v ě d o m í p o d l e něj v y ž a d u j e b l i ž š í o d ů v o d n ě n í v z h l e d e m k m o ž n o s t i

u m ě l e c k é dílo, p r o n ě ž příslušný způsob h l e d á m e , zůstává p o d m í n ě ­

p s y c h o l o g i c k é h o v ý k l a d u . H r o z b u , ž e s e u p l a t ň o v á n í k a t e g o r i e vě­

n o o b ě m a p r v n í m i z p ů s o b y u t v á ř e n í " (1,84). J a k o v ý c h o d i s k o s e n a ­

domí36 dostane do područí empirické psychologie, odvrací Cohen

bízí hledat nový způsob utváření v „tom, j a k si vědomí počíná s a m o

m j . t í m , ž e r o z d í l y m e z i z p ů s o b y u t v á ř e n í fixuje p o m o c í r ů z n ý c h za­

v s o b ě " (1,86), a n i k o l i v e v z t a h u k p ř e d m ě t u . N a o t á z k u , z d a t e n t o

měření v ě d o m í :

namísto blíže neurčené subjektivní psychologické

subjektivní v z t a h l z e v y k á z a t j a k o z á k l a d n o v é h o p ř e d m ě t u (či p ř e d ­

kvality j e v ě d o m í , s n í m ž s e z d e p r a c u j e , v ž d y u r č e n o v z t a h e m k j i s ­

m ě t n é o b l a s t i ) , C o h e n o d p o v í d á tezí, ž e s t a n o v e n í z á k l a d ů s e s m í o b ­

t é m u o b s a h u (KBÁ 9 7 ) . T a k é a r g u m e n t p r o p ř i j e t í t ř e t í h o s m ě r u v e

s a h o v ě o m e z i t n a „ z á k o n i t o s t e s t e t i c k é h o v ě d o m í " (1,89 n . ) . P r o t o t o

v ě d o m í C o h e n získává ze zamyšlení nad obsahem, neboť u m ě n í

vědomí, jež nevychází m i m o sebe sama v případné snaze „získat

„ z p o d o b ň u j e s v é b y t n ý svět, k t e r ý s e n e v y č e r p á v á a n i p ř í r o d o u a n i

p ř e d m ě t n ý o b s a h i m i m o v l a s t n í sféru č i n n o s t i s p o č í v a j í c í s a m a

m r a v n o s t í " ( 9 9 ) a k t e r ý s v é s l o ž k y s á m vytváří. P ř i n a z n a č e n é m t ř e ­

v s o b ě " (1,97), C o h e n u ž í v á t e r m í n u „ č i s t é c í t ě n í " . P r á v ě o n ě , r e a l i ­

t í m z a m ě ř e n í se ve v ě d o m í j a k o ž t o nový obsah ustavuje krás n o -

zované j a k o „láska k lidské přirozenosti", se opírá umělecká tvorba

„objektech"'příroda

i u m ě l e c k á r e c e p c e ( 1 , 1 8 6 ; 11,416). P ř e d m ě t v n ě m u t v o ř e n ý , t e d y

a s v o b o d a (= m r a v n o s t ) , které nyní fungují j e n j a k o materiál (100).

p o d o b a u m ě l e c k é h o díla, v sobě obnáší s á m subjekt j a k o duši d a n é

ovšem nikoli j a k o nový

„ t y p o b j e k t u " , n ý b r ž na

C o h e n tak z celku kultury nejprve vyzdvihne specifickou oblast

p o d o b y (1,192). V r á m c i r ů z n ý c h u m ě n í p ř i s u z u j e C o h e n v ý s a d n í

u m ě n í , pro niž n á s l e d n ě stanoví základy její zákonité konstituce

m í s t o p o e z i i , n e b o ť v m é d i u j a z y k a d o s a h u j e „ s p l y n u t í p o j m u a slov­

v estetickém vědomí. Přestože pro specifičnost umění například

n í h o c í t ě n í " ( 1 , 3 6 7 ) , č í m ž zajišťuje j e d n o t u u m ě n í v ů b e c . J e s t l i ž e

v kontrastu k náboženství nebo technice není udáno žádné kritérium,

umění znamená tolik co „zniternění" vycházející ze „srovnání", pak

C o h e n v návaznosti na K a n t a tvrdí, že estetické v ě d o m í „završuje

poezie má exemplární ráz, neboť zniterňující „chování vědomí

systém druhů v ě d o m í , tj. systém filosofie" (101). N o v ý druh, respek­ tive nový s m ě r v ě d o m í - o z n a č e n ý j a k o „ c í t ě n í " - má svébytný ob­ s a h v t o m s m y s l u , ž e n a „ v ý h r a d n í c h o b s a z í c h v ě d o m í " vytváří s p o -

37

Zvláštnost této práce spočívá v tom, že krása je rozčleněna na „vzne­ šenost" a „humor".

36 V Logice čistého poznání Cohen uvádí v „soudu možnosti" vědomí jako heuristickou kategorii a ostře ji odlišuje od genetického pojmu vědomí.

38 Na často diskutovanou otázku, zda j e z hlediska transcendentální filo­ sofie přípustné vycházet z umění místo z vědy o umění jakožto vztahového faktu estetiky, podala definitivní odpověď U. Renzová ve své Die Rationa­ litat der Kultur, str. 57-60, která ukázala, že transcendentální otázka po podmínkách zákonitosti kulturní oblasti zásadně není omezena na vědecká fakta (srv. KBÁ, str. 144).

78

79

35

U. Renzová, Die Rationalitat der Kultur. Zur Kulturphilosophie ihrer transzendentalen Begriindung bei Cohen, Natorp und Cassirer, 148 nn.

und str.

První

část.

Novokantovství

//.

v s o b ě s a m é m " s e v n í a r t i k u l u j e j a k o „ d r u h ý j a z y k " , totiž j a z y k čis­ t é h o c í t ě n í , p r o k t e r ý j e „ p r v o t n í " j a z y k p o j m o v é h o p o z n á n í j e n tvár­ nou látkou.39 Stejně j a k o u založení estetiky j a k o ž t o třetí systémové součásti, t a k é p ř i r o z p r a c o v á n í v š e o b e c n é filosofické s y s t e m a t i k y C o h e n s p o ­ j u j e k u l t u r n ě - f i l o s o f i c k ý a s p e k t s a s p e k t e m filosofie v ě d o m í a p r o výsledek užívá t e r m í n u „kulturní v ě d o m í " . Jednotlivá „fakta" kultu­ ry, j a k o j e v ě d a , m r a v n o s t č i u m ě n í , l z e p o d l e C o h e n a s a m y o s o b ě i v j e j i c h p ř í s l u š n o s t i k j e d n o t n é k u l t u ř e v p o s l e d p o c h o p i t j e d i n ě ze vzájemné souvislosti způsobů utváření, které j i m odpovídají, a tuto v z á j e m n o u s o u v i s l o s t z a c h y c u j e s y s t e m a t i c k á filosofie. A r g u m e n ­ tační zajištění této j e d n o t y m ě l o představovat t é m a čtvrté, již nena­ p s a n é s y s t é m o v é č á s t i , t o t i ž „ p s y c h o l o g i e " j a k o ž t o ,Jiodegetické en­ cyklopedie filosofického a jeho

systému"

(ÁrG

11,432).

Oproti

Natorpovi

Všeobecné psychologii ( 1 9 1 2 ) C o h e n trval na t o m , že p s y c h o ­

l o g i e j e p o j m o v ě konstruktivní p o v a h y . J e d n o t a , o n i ž j d e , j e „ m e t o ­ dická", tj. spočívá ve stanovení základů, takže se v ní m ů ž e artikulo­ vat rozmanitost jednotlivých směrů kulturního vědomí. C o h e n o v o specifické p o j e t í s u b j e k t u s i c e v j e h o k o n c e p t u p s y c h o l o g i e n e z í s k á ­ vá přesnější kontury, n i c m é n ě odmítnutí Natorpova přístupu

40

si lze

vyložit j a k o s o u č á s t j e h o p r o g r a m o v é kritiky metafyziky. Systema­ t i c k á filosofie b y z t o h o t o h l e d i s k a m ě l a v y t l a č i t „ z a s t a r a l o u m e t a f y ziku" filosofie identity.

41

Marburská

škola

g) Náboženství Historicky vzato se C o h e n o v o pojetí socialismu ocitá v protikladu nejen vůči historickému materialismu marxistického ražení, ale i vůči n á b o ž e n s k é m u určení etického volního subjektu. Kantův po­ j e m autonomie etiku emancipoval z područí náboženství a theologie, a hlavním p r o s t ř e d k e m C o h e n o v ý c h úvah tak je snaha začlenit ústřední n á b o ž e n s k é pojmy (Bůh, věčnost, spasitel, hřích) prostřed­ nictvím etického výkladu do rámce filosofie vázané jen rozumem. P i e t n í ú c t a , k t e r o u j a k o ž t o Ž i d pociťuje v ů č i n á b o ž e n s k é m u p ů v o d u morálky a mravnosti, je pevně vymezena osvíceneckým závazkem v ů č i v š e o b e c n é m u z á j m u lidstva, z á j m u , k t e r ý s e C o h e n v y t r v a l e p o ­ k o u š í v y d o b ý t z b i b l i c k ý c h textů, p ř e d e v š í m z p r o r o k ů . V t o m t o vy­ t y č e n í h r a n i c t k v í s m y s l o n o h o „ ř e š e n í , j í m ž j e rozplynutí nábožen­ ství v etice".*2 O n á b o ž e n s t v í j a k o t a k o v é m C o h e n p í š e ,

že

sice

postuluje m o n o p o l n í n á r o k na mravnost, ale přitom zastupuje p o u z e „ p ř i r o z e n ý stav" m r a v n o s t i , „ j e h o ž k u l t u r n í vyzrálost s p a d á do eti­ k y " (ErW B 5 8 6 ) . I n á b o ž e n s t v í , j a k j e z a c h y c e n o n a p ř í k l a d t e x t y h e b r e j s k é b i b l e , t v o ř í v z t a ž n é f a k t u m , z n ě h o ž e t i c k á reflexe v y c h á z í s c í l e m v y d o b ý t z n ě j e t i c k é p r i n c i p y a j a k o t a k o v é je p r o k á z a t . P r o ­ rocké zvolání „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré" (Micheáš 6,8) C o h e n p o j í m á j a k o

etické založení,

kdy

lidství- t j . v š e o b e c n ý

pojem člověka - interpretuje j a k o to, co je pro člověka dobré. Potřeba dané téma aktuálně zpracovat je sedmatřicetiletému Coh e n o v i n e j d ř í v e v n u c e n a z v e n č í : p o d n ě t e m j e tzv. b e r l í n s k ý s p o r o a n t i s e m i t i s m u s (viz v ý š e , k a p . I,

l c ) . Ve Vyznání k židovské otázce

se C o h e n kriticky obrací proti Treitschkově charakterizaci judaismu jako „národního náboženství kmene, jenž n á m je původně cizí", 39

O vztahu této koncepce k teorii „vnitřní formy řeči" H. Steinthala srv. H. Wiederbach, Die Bedeutung der Nationalitdt fiir Hermann Cohen, str. 168-175. 40 Ve svých výpiscích z Natorpovy Všeobecné psychologie podle kritic­ ké metody (1912) si Cohen poznamenává ke stránce 20 n.: „Veškeré distink­ ce (teoretické, etické atd.) nutno opět převést na původní konkreci, na kon­ krétní původnost!" (H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 102) Srv. též K. W. Zeidler, Das Problém der Psychologie im System Cohens, str. 135-146. 41

H. Cohen, Einleitung mit kritischem Nachtrag zu F. A. Langes „Ge­ schichte des Materialismus" (Werke, 5/11), str. 38.

80

a j a k o víry, j i ž p o d l e T r e i t s c h k a p r i n c i p i á l n ě n e l z e s l o u č i t s „ č i s t š í podobou křesťanství".43 Svou polemiku s antisemitismem C o h e n

42

Ve třetím vydání svého Einleitung mit kritischem Nachtrag zu F. A. Langes „Geschichte des Materialismus" z roku 1914 nahradil Cohen tuto formulaci slovy: „řešení, jímž je přijetí náboženství do etiky" (Werke, 5/II, str. 106); v práci Der Begriff der Religion im System der Philosophie (1915) objasňuje, že v tomto „přijetí" jde o rozšíření „oblasti etiky o obsah náboženství" (str. 58). 43

H. Cohen, Judische Schriften, U, str. 73 n.

81

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

směřuje proti n á b o ž e n s k é m u zápalu křesťanů ve vztahu k Ž i d ů m .

tedy vůbec ptát po místě náboženství v systému filosofie? Touto

O d m í t á o n u e x e g e z i b i b l i c k é h o p ř í k a z u l á s k y k b l i ž n í m u ( L e 19,18),

otázkou se vyjadřuje uznání, že i náboženství je „kulturní faktum".

p o d l e níž je j e h o platnost zvláště v Talmudu o m e z e n a j e n na izrael­

Ať už na náboženství osobně pohlížíme jakkoli, je to v ý z n a m n ý kul­

ské e t n i k u m , a z d ů r a z ň u j e , že p ř í k a z z a h r n u j e i c i z i n c e a že láska

turní faktor, a p o k u d si filosofie stanoví za ú k o l najít o p o d s t a t n ě n í

k c i z i n c i t v o ř í „ t v ů r č í s l o ž k u v e vývoji p o j m u č l o v ě k a j a k o ž t o b l i ž ­

pro j e d n o t u kultury, p a k při řešení úkolu m u s í dostát i náboženské

n í h o " . 4 4 Antisemitismus je demaskován j a k o mravní denunciace ju­

víře, a to dvojím z p ů s o b e m : s k u l t u r n í m faktorem n á b o ž e n s t v í se

d a i s m u o p ř e n á o j e d n o s t r a n n ý v ý k l a d z á k l a d n í c h n á b o ž e n s k ý c h tex­

m u s í j e d n a k v y r o v n a t ve své s y s t e m a t i c e a za d r u h é m u s í n á b o ž e n ­

tů.

S á m boj proti a n t i s e m i t i s m u představuje součást filosofické

skému v ě d o m í s přihlédnutím ke kritickému pojetí kultury vykázat

p r á c e , totiž k r i t i c k é h o p o m ě ř e n í n á b o ž e n s k é víry r o z u m o v ý m i k r i t é ­

n á l e ž i t é h r a n i c e - j i n a k z n ě h o m ů ž e vyjít, a f a k t i c k y t a k é o p a k o v a ­

rii. O b e c n ě j i v z a t o j e C o h e n o v o e t i c k é č t e n í S t a r é h o i N o v é h o z á k o ­

ně vychází, riziko p r o jednotu kultury. Řešení problému u C o h e n a

na zaměřeno proti jakémukoli náboženskému partikularismu, proti

s p o č í v á v t o m , ž e n á b o ž e n s t v í s i c e n e p ř i s o u d í „ s v é b y t n o s t " , a l e při­

rozpadu na dogmatické konfesní okruhy s nárokem na absolutní

řkne mu „zvláštní ráz", což znamená, že vedle vědeckého, morální­

p l a t n o s t a o d t u d se o d v í j e j í c í p r a k t i c k o u a t e o r e t i c k o u n e s n á š e n l i ­

ho a estetického v ě d o m í se již v r á m c i kultury nepostuluje ž á d n é

v o s t . To p l a t í i ve „ s p o r u o s i o n i s m u s " , k t e r ý v r o c e 1 9 1 6 v e d e

svébytné náboženské vědomí ani žádná p ř e d m ě t n á oblast „nábožen­

s M a r t i n e m B u b e r e m . V o h n i s k u C o h e n o v a z á j m u se o c i t á s i o n i s t i c -

ství", již b y c h o m m o h l i srovnávat s vědou, mravností a u m ě n í m ; 4 6

ké pojetí „židovského n á r o d a " , pro který má vzniknout veřejnopráv­

o v š e m p o z i t i v n ě v z a t o v y k a z u j e n á b o ž e n s t v í svůj „zvláštní r á z "

ně zajištěné útočiště na ú z e m í Palestiny a proti n ě m u ž C o h e n cituje

v tom, že vůči logice, etice a estetice funguje j a k o kritický doplněk.

slovo proroka M i c h e á š e (5,6): „I bude pozůstatek Jákoba uprostřed

P r o teoretickou filosofii j e n á b o ž e n s t v í d ů l e ž i t é t í m , ž e m o n o t e i s t i c ­

m n o h a národů j a k o rosa od H o s p o d i n a . " Právě v prostorovém roz­

k á z á s a d a o B o h u j a k o j e d i n é m b y t í m á „ p r a p ů v o d n í p o d í l " (BR 2 3 )

ptýlení C o h e n spatřuje skutečnost a světodějinné poslání m o d e r n í h o

na z á k l a d n í m filosofickém konceptu bytí a na j e h o vztahu k pojmu

j u d a i s m u . Židovské náboženství se m ů ž e uchovat jedině v „judais­

j e d n o t y . P o j e m č l o v ě k a r o z v í j e n ý v etice z a s e ve s v ě t l e n á b o ž e n s t v í

mu universální lidskosti".45 Při svém odhodlání být d o b r ý m N ě m ­

projevuje zásadní nedostatek v t o m , že nedostačuje jednotlivci.

c e m ovšem C o h e n zůstává slepým k elementu partikulárního nacio­

A vůči estetice se náboženství ujímá kritické funkce jakoby s a m o

n a l i s m u v o n o m n ě m e c t v í , jež t é m ě ř n á b o ž e n s k y uctívá. Z k l a m á n í

vůči sobě, neboť ve střetu m e z i estetickým a n á b o ž e n s k ý m v ě d o m í m

na sebe nenechalo dlouho čekat.

v y c h á z í n a j e v o , že z á k l a d v cítění má p o u z e e s t e t i k a , a n i k o l i n á b o ­

Pro zastánce systémové filosofické ambice představuje nábožen­

ženství. C o h e n o d m í t á Schleiermacherův názor, že se náboženství

ství j e š t ě p r o n i k a v ě j š í v ý z v u n e ž u m ě n í . S y s t é m s e totiž j e v í j a k o

odvíjí od p o c i t u n a p r o s t é závislosti, a p o d o b n ě kritizuje i v ý k l a d n á ­

uzavřený a nevykazuje žádnou mezeru - dokud nevezmeme v potaz

boženství u N a t o r p a : jestliže N a t o r p vychází z celistvosti nábožen­

náboženství. A ani vedle etablovaných zaměření vědomí a jejich

ského prožitku a členitost v ě d o m í nechává odplynout v pocitu ^bez­

„výtvorů" n e n a c h á z í m e již pro náboženské vědomí místa. Proč se

m e z n é h o a beztvarého kolébání a proplétání duše",47 C o h e n zde vidí

44 H. Cohen, Nachštenliebe im Talmud. Ein Gutachten, dem Kóniglichen Landgerichte zu Marburg erstattet, otištěno in: H. Cohen, Jiidische Schrif­ ten, I, str. 145-174.

46 Natorpovo řešení, které identifikuje náboženství s citem, jenž je „vlastní základní podobě vědomí", avšak nepřiřazuje mu žádnou „vlastní předmětnou oblast" (P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát, str. 44), podle Cóhenových premis znemožňuje rozlišovat estetické a náboženské vědomí.

45 H. Cohen, Atwort auf das offene Schreiben des Herm Dr. Martin Buberan Hermann Cohen (1916), in: Werke, 17, str. 241-260, cit. místo: str. 253, 255 (Jiidische Schriften, II, str. 328-340, cit. místo: str. 335 n.).

82

47

P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát, str. 87.

83

První

část.

Novokantovství

//.

hrozbu p r o transcendenci j e d i n é h o B o h a , j e n ž tvoří c e n t r u m j e h o ná­ boženského konceptu.

Marburská

škola

h) Postava filosofa Pro Cohenovu systematickou myšlenkovou práci je příznačné, že

pramenů

o o s o b ě filosofa se n e h o v o ř í j a k o v t r a d i c e s o b d i v e m n e b o ú ž a s e m

judaismu z ů s t á v á p l n ě o d d á n o e t i c k é m u v ý k l a d u n á b o ž e n s t v í , a n i ž

a že n e n í s p o j o v á n a s p o c h y b n o s t m i . H l a v n í m a k t e m filosofa je t o , že

by přitom osvícenecký postoj j e d n o d u š e vyklidil pole. N a m í s t o

vyznává naději ve spásu. Avšak má toto „ j á " více než biografickou

0 snahu poměřit náboženství kritickými měřítky rozumu však nyní

p l a t n o s t ? Má i filosofickou r e l e v a n c i ? C o h e n n e b y l

C o h e n o v i p ř e d e v š í m j d e o p o d r o b n ý v ý k l a d č l á n k ů n á b o ž e n s k é víry

c e : j e h o f i l o s o f i c k á o s o b n o s t s e z d r ž u j e n a p o l i etického p o z n á n í . T o

a náboženské existence v horizontu rozumu. V C o h e n o v ý c h spisech

n á s j i s t ě p ř e k v a p í , s á m p ř e c e z d ů r a z ň u j e , že v e t i c e n e j d e o „ o s v ě d č o ­

Z

pozůstalosti

vydané

Náboženství

rozumu

čerpající

z

filosofem

existen­

n e s l o n á b o ž e n s t v í v ž d y k o n o t a c e j u d a i s m u , a i nyní se filosofický

vání a m o c n é v z m a c h y m r a v n í víry", „ n e h l e d ě n a t o , j a k p r o n i k a v ě h ý ­

r o z u m ujímá práce na „pramenech judaismu", jimiž se ovšem nemí­

b o u l i d s k ý m s r d c e m , a n a t o , j a k p o d n ě c u j í a osvětlují s a m o t n é h o d u ­

ní čistě inteligibilní faktum: n á b o ž e n s t v í se nyní zjevuje spíše j a k o

c h a " (ErW B 5 1 2 ) , n ý b r ž o p o z n á n í z á k l a d n í c h e t i c k ý c h p o j m ů

s l o ž i t á spleť, v n í ž se p r o l í n a j í h i s t o r i c k á l í č e n í , k u l t o v n í ú k o n y , s p e ­

a p r i n c i p ů . O s o b n í a n g a ž m á s e v š a k stává n u t n ý m t a m , k d e s i f i l o s o f

cifické životní p ř í k a z y a filosofické m y š l e n k y . F i l o s o f C o h e n si n y n í

u v ě d o m í , ž e o d p o v ě ď n a e t i c k o u o t á z k u , c o činit, s e n e m ů ž e o p ř í t o a b ­

navíc uvědomuje, že náboženství vzniká j e n p o s t u p n ý m historickým

s o l u t n í z á k l a d y a m u s í se spokojit se s t a n o v e n í m z á k l a d ů , hypotheseis.

vývojem. Filosofická snaha vyzískat pojem náboženství tak brzy

V t a k o v o u chvíli je i filosof vystaven p o k u š e n í f u n d a m e n t a l i s t i c k é

u p a d á d o d i l e m a t u : buď u t v o ř í čistě f i l o s o f i c k ý ( p r o C o h e n a : e t i c k ý ) p o j e m náboženství, z n ě h o ž jsou všechny neracionální a čistě histo­ r i c k é s l o ž k y v y k á z á n y , anebo p o d á p o j e m , k t e r ý v s o b ě z a h r n u j e n á ­ b o ž e n s k o u , a t e d y n i k o l i r a c i o n á l n í část, a v š a k u n ě h o ž l z e p o c h y b o ­ vat, n a k o l i k se v ů b e c j e d n á o p o j e m . C o h e n p ř e j í m á a radikalizuje Kantův postřeh, že je údělem lidského rozumu vznášet metafyzické otázky, aniž by je p o d l e měřítek lidského p o z n á n í m o h l uspokojivě z o d p o v ě d ě t . Vytyčuje takové pojetí r o z u m u , které na j e d n é straně ponechává nedotčenu j e h o kompetenci myslet striktně o b e c n ý m a n u t n ý m způsobem, čímž přispívá k překlenutí propasti oddělující člověka a B o h a , a na straně druhé se obejde bez metafyzické myš­

metafyziky, neboť s n a h a o p o z n á n í či pravdu vždy míří k vlastnímu p ř e k o n á n í a k vlastnickému u c h o p e n í pravdy. Proti t ě m t o s v o d ů m se m u s í filosof v y z b r o j i t m y š l e n k o u , že v ž d y z ů s t a n e j e n při úsilí o p r a v ­ du. K t o m u musí dospět sebepoznáním, j e ž lze získat j e d i n ě osobně, V procesu dospívání, které nelze beze zbytku rozklíčovat r o z u m e m ; s t r u č n ě ř e č e n o , j e t u z a p o t ř e b í ctnosti. S u b j e k t ů m f i l o s o f i e m u s í b ý t vlastní c t n o s t u p ř í m n o s t i a p r a v d o m l u v n o s t i ( 5 1 0 ) , j e ž p ř e d s t a v u j e k o r e k t i v u m p r o p o t ř e b u metafyziky. „ C t n o s t m í ř í k v e š k e r o s t i , " p r o n e s l C o h e n v z á v ě r u s v é p o s l e d n í m a r b u r s k é p ř e d n á š k y , „ a v š a k závisí n a člověku, na živoucím člověku."

lenky absolutna a základ theologie nachází v základní metodické m y š l e n c e korelace č l o v ě k a a B o h a . J e s t l i ž e v C o h e n o v ě p o z d n í m

2. Paul Natorp

díle náboženství získává podíl na rozumu, a to prostřednictvím hi­ storické orientace na j u d a i s m u s , děje se tak v setrvalé vazbě na uni­ versální etický r o z u m a v péči o něj. C o h e n ale nyní vyhrazuje místo 1 pro zkušenost, že systematické, zvláště etické uspořádání, jež do věcí vnáší lidský r o z u m , při zvládání obtížných p r o b l é m ů lidského

a) Ž i v o t a d í l o 4 9 Paul Natorp se narodil 24. ledna 1854 v Dusseldorfu j a k o syn E m i l i e rozené Kellerové a Adalberta Natorpa a vyrůstal v prostředí farářské

života selhává. Jestliže doposud znal zkušenost výhradně jako roz­ vrh, tak je nyní zděšen. Přesto - právě j a k o ž t o dotčen - dále pracuje n a filosofickém r o z v r h u světa, j e n ž s e o v š e m n y n í m á v ý s l o v n ě živit z pramenů judaismu.48

84

48

Srv. Ireně Kajon, Ebraismo e sistema difilosofia in Hermann Cohen; Wiedebach, Die Bedeutung der Nationalitdt.

49

K Natorpově biografii srv. F. Trošt, Paul Natorp, str. 2 3 3 - 2 4 9 ;

H.

85

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

rodiny prodchnuté tradicemi. Domácí muzicírování položilo základy

k o m u n i t n í h o p r i n c i p u v ý c h o v y . N a t o r p v y c h á z e l z e „ s o c i a l i s m u vý­

j e h o c e l o ž i v o t n í h o z á j m u o h u d b u . P o z á k l a d n í š k o l e a g y m n á z i u za­

c h o v y " a byl p ř e s v ě d č e n ý m sociálním d e m o k r a t e m , v důsledku če­

hájil r o k u 1 8 7 1 v B e r l í n ě š i r o c e p o j a t á u n i v e r s i t n í s t u d i a ( m j . h u d b y ,

h o ž m u s e l v r o c e 1 8 9 4 s t r p ě t o s t r é o s o b n í ú t o k y (tzv. „ p ř í p a d N a ­

h i s t o r i e a k l a s i c k é filologie), v n i c h ž n ě k o l i k n á s l e d u j í c í c h s e m e s t r ů

torp").

p o k r a č o v a l v B o n n u a od léta 1874 ve Štrasburku, k d e v ú n o r u

v z d ě l á v a c í politiky, n a p ř í k l a d k v ý c h o v ě u č i t e l ů a ke v z d ě l á v á n í d o ­

a b ř e z n u 1876 složil státní z k o u š k u a d o k t o r á t (s disertací na histo­

spělých, přičemž mj. odmítal konfesně-dogmatickou výuku nábo­

Opakovaně

zaujímal

rozhodné

stanovisko

k

otázkám

rické téma). Po d l o u h é m váhání, zda se profesionálně věnovat vědě,

ž e n s t v í . P o z d ě j i d o u f a l , ž e k u l t u r n í a s p o l e č e n s k o u o b n o v u zajistí

anebo hudbě, se až ve štrasburském období na radu Johannese Brah­

německé mládežnické hnutí, a osobně se podílel na vzniku Svobod­

m s e rozhodl pro filosofii. Filosofické vzdělání získal u Ernsta Laase.

né n ě m e c k é mládeže (1913). Natorpovy texty z válečného období

Čtyři roky působil j a k o p o m o c n ý a domácí učitel v Dortmundu,

m o h o u v z b u z o v a t p o c h y b n o s t i , a v š a k j i s t é j e , ž e s e při vší n á r o d n í

Štrasburku a W o r m s u , n a č e ž se - p ř i l á k á n C o h e n o v ý m kantov-

l o a j a l i t ě n i k d y n e n e c h a l s t r h n o u t k v ý r a z ů m n e n á v i s t i a n a o p a k va­

stvím - přesunul do Marburku, kde v červnu 1880 nastoupil j a k o po­

roval před vnějším i vnitřním „imperialismem", j e h o ž vinou by se

m o c n ý k n i h o v n í k universitní k n i h o v n y a v létě 1881 se habilitoval.

„den N ě m c ů " 5 0 mohl zhroutit v nic. Za „světové poslání N ě m c ů "

1 8 8 2 v y d a l p o d n á z v e m Descartes' Er-

( n á z e v t e x t u z r o k u 1 9 1 8 ) p o v a ž o v a l p é č i o d u c h a l i d s k o s t i , k t e r ý by

kenntnistheorie ( D e s c a r t o v a t e o r i e p o z n á n í ) , n e s l t a k s i l n o u k a n t o v -

d o k á z a l p ř e k o n a t n a c i o n á l n í žárlivost a nastolit svobodnější a sou-

s k o u pečeť, ž e s á m C o h e n p o ž a d o v a l ú p r a v y , j e ž m ě l y z a c h y t i t r e á l ­

družský socialismus. V t o m t o smyslu se po válce zasazoval o vnitř­

ný rozdíl m e z i D e s c a r t e m a K a n t e m . V následujících letech si

ně diferencovaný, „organický" pacifismus a potíral všechny podoby

N a t o r p z í s k a l o d b o r n é r e n o m é d í k y v ý z k u m ů m n a p o m e z í a n t i c k é fi­

r a s o v é i d e o l o g i e . Z e m ř e l 17. s r p n a 1924 v M a r b u r k u , krátce po

Habilitační spis, který r o k u

losofie a k l a s i c k é filologie a t a k é d í k y s t u d i í m k m y š l e n k o v ý m p ř e d ­

svých s e d m d e s á t ý c h n a r o z e n i n á c h , k n i m ž od svých žáků a přátel

c h ů d c ů m kriticismu. V květnu 1883 mu bylo zvýšeno stipendium

obdržel pamětní sborník.

soukromého docenta, a mohl opustit místo knihovníka. V květnu

Přestože N a t o r p o v a intenzivní m y š l e n k o v á a autorská aktivita,

1885 byl j m e n o v á n m i m o ř á d n ý m profesorem a přibližně o rok poz­

k t e r á p ř e k l e n u l a č t y ř i d e s í t k y let, n e v y k a z u j e ž á d n é h l u b š í c é z u r y ,

ději o b d r ž e l stálý plat. N a d ě j e , že by byl N a t o r p p o v o l á n na j i n o u

lze j e h o dílo r o z č l e n i t n a tři periody. D o první fáze (přibližně

universitu, bohužel opakovaně vyzněly do ztracena, n i c m é n ě roku

1885-1900) spadají p r á c e k dějinám filosofie, drobnější gnoseolo-

1893 se m o h l p ř í m o v Marburku j a k o nástupce Julia B e r g m a n n a uj­

gické

m o u t o r d i n a r i á t u p r o filosofii a p e d a g o g i k u , n a n ě m ž s e t r v a l a ž d o

Methode ( Ú v o d d o p s y c h o l o g i e k r i t i c k o u m e t o d o u ,

e m e r i t a c e r o k u 1 9 2 2 . V r o c e 1887 s i P a u l v z a l z a ž e n u svou s e s t ř e n i -

innerhalb

ci H e l e n ě Natorpovou, s níž m ě l pět dětí.

skosti

Největšího ohlasu se Natorpovy myšlenky dočkaly na poli peda­

studie der 1894)

a

knihy

Grenzen a

Einleitung

der Humanitát

Sociální pedagogika

in

die

Psychologie

(Náboženství (1899).

Druhá

nach

kritischer

1 8 8 8 ) , Religion v

mezích

fáze

lid­

(přibližně

1 9 0 0 - 1 9 1 1 ) s e k r y j e s d o b o u r o z k v ě t u m a r b u r s k é školy. N a t o r p vy-

g o g i k y , k d e v k r i t i c k é o p o z i c i k H e r b a r t o v ě a D i l t h e y o v ě p o j e t í sa­ mostatně navázal na základní pedagogické představy u Platóna a Pestalozziho.

V ý z n a m n ý v ý s l e d e k tu p ř e d s t a v o v a l a Sozialpddago-

R. Pippert, Idealistische Sozialkritik und „Deutsche Weltberuf". Paul Natorp Pestalozzirezeption (s dosud nejrozsáhlejším seznamem literatury); N. Jagelka, Paul Natorp: Philosophie - Pddagogik - Politik.

50 Natorp publikoval pod tímto titulem, který si vypůjčil z jedné Schillerovy básně, čtyři články o válce. Srv. H. Lttbble, Politische Philosophie in Deutschland. Studien zu ihrer Geschichte, str. 188-196; N. Jegelka, Paul Natorp, str. 11 n., 111-142; U. Sieg, Aufstieg und Niedergang des Marburger Neukantianismus. Die Geschichte einer philosophischen Schulgemeinschaft, str. 424-437; K. FlasCh, Die geistige Mobilmachung. Die deutschen Intellektuellen und der Erste Weltkrieg, str. 320-328.

86

87

gik ( S o c i á l n í p e d a g o g i k a , Í 8 9 9 ) , j e ž p o d á v á f i l o s o f i c k é z d ů v o d n ě n í

První

část.

Novokantovství

//.

Mar burská

škola

dává četné práce k sociální pedagogice a k dějinám pedagogiky

a C a s s i r e r o v ý m p o j m e m s y m b o l u , p ř i č e m ž o b a f i l o s o f o v é n a v í c hájí

a zaujímá také v tisku stanovisko k aktuálním otázkám. Především

primát poiésis před praxis.

a l e tři n o v é m o n o g r a f i e j a s n ě j i rýsují v n ě j š í i v n i t ř n í t v á ř j e h o m y š l e ­ n í . R o k u 1 9 0 3 v y š l a p r á c e Platos Ideenlehre ( P l a t ó n o v a n a u k a o i d e ­

b) Logika poznání

jích), k d e N a t o r p zastává tezi, žě platónské ideje n u t n o interpretovat

N a t o r p o v y g n o s e o l o g i c k é p r á c e d l o u h o s e t r v á v a l y v e stínu C o h e n o -

j a k o zákony, n ě j a k o věci. T í m již načrtává vlastní, funkcionální teo­

vy „kritiky p o z n á n í " . Příčinou byl pocit, že v základním přístupu

rii p o z n á n í , k t e r á se o p í r á o K a n t o v u t r a n s c e n d e n t á l n í l o g i k u a o p o ­

N a t o r p na C o h e n o v i p l n ě závisí, i k d y ž v artikulaci z á k l a d n í c h otá­

j e m „syntetické j e d n o t y " . Na základě několika kratších textů k teorii

zek, v e f o r m u l a c i p r i n c i p ů , v e s n a z e o s t r i k t n í o d v o z e n í p o z n á v a c í c h

m a t e m a t i k y a k l o g i c e r o z v i n u l z m í n ě n ý p o j e m v d í l e Die logischen

funkcí a v m n o h a o b s a h o v ý c h detailech bylo znát obrysy samostatné

Grundlagen

exaktních

k o n c e p c e . N a t o r p se s v ý m starším k o l e g o u n e p o c h y b n ě sdílel úsilí

v ě d , 1910), p ř i č e m ž „ s y n t e t i c k o u j e d n o t u " n y n í c h á p e j a k o z á k l a d n í

postavit teorii p o z n á n í na základě m e t o d i c k é h o idealismu, a v prin­

v z t a h m e z i j e d n í m a m n o h ý m (tzv. „ k o r e l a t i v i s t i c k ý m o n i s m u s " ) ,

c i p u přijal za svůj i „ l o g i c i s t i c k ý o b r a t " , i k d y ž ke C o h e n o v u „ k o r e -

a předložil systém „základních logických funkcí" jakožto gnoseolo-

lativnímu m o n i s m u " m ě l výhrady. Natorpovy práce se ovšem neza­

der

exakten

Wissenschaften

(Logické

základy

g i c k ý z á k l a d m a t e m a t i k y a fyziky. Z á v ě r t é t o f á z e a z á r o v e ň s h r n u t í

měřují na překonání (kantovského) dualismu názoru a myšlení, ale

N a t o r p o v ý c h ú v a h k p r o b l e m a t i c e filosofie j a k o ž t o systému tvoří

především na rozlišení matérie a formy poznání, jejichž výklad opírá

spis

Philosophie

nach

kritischer Methode

(1911).

Třetí

fázi

(Všeobecná

uvozuje

psychologie

Allgemeine

Psychologie

kritickou

meto­

o korelaci mezi n e u r č e n ý m X a určující myšlenkovou formou. Pro neurčené, jež n u t n o určit, lze v rámci této fundamentální gnoseolo­

dou, 1912), kde se N a t o r p znovu obrací k problematice subjektu

gické korelace plně dosadit „ d a n é " , ovšem problém „ d a n é h o " je pro

a předkládá projekt filosofické psychologie, jejímž hlavním úkolem

Natorpa m n o h e m podružnější než pro Cohena. Proto se také Natorp

předmětného

od s a m é h o p o č á t k u vyjadřuje zdrženlivě ke C o h e n o v ý m s n a h á m

poznání, c h á p a n é h o j a k o objektivace; sám o v š e m tento plán uskuteč­

zbavit se p o m o c í „principu infinitezimální m e t o d y " jakéhokoli gno-

n i l j e n v n á č r t c í c h a n e ú p l n ě . V n á s l e d u j í c í c h l e t e c h se z a b ý v a l m y š ­

s e o l o g i c k é h o p o u k a z u n a t o , c o j e d á n o . P o l e m i k a , j i ž N a t o r p v prv­

l e n k o u „ v š e o b e c n é l o g i k y " , v n í ž c h t ě l v y m e z i t s v r c h o v a n o u spoji­

n í c h s t u d i í c h ke g n o s e o l o g i i v e d e s „ p o z i t i v i s m e m " , a t e d y t a k é s fi­

t o s t s m y s l u p r o „ l o g o s " o b e c n ě , a v sérii p o k u s ů se s n a ž i l n a b í d n o u t

losofickým stanoviskem svého štrasburského učitele Ernsta Laase,52

c e l k o v é pojetí s y s t é m u f i l o s o f i e . D í l o N a t o r p o v a stáří j e d o k l a d e m

ústí ve zjištění, že o „ d a n é m " l z e h o v o ř i t j e d i n ě uvnitř p o z n á v a c í r e ­

neúnavné práce na sebeuvědomování rozumu „až k jeho nejzazšímu

lace, tedy pouze s o h l e d e m na to, jak je určeno v poznání. Označit

je

zrekonstruovat

subjektivně-psychologickou

stránku

z á k l a d u " , p ř i č e m ž z á r o v e ň v y c h á z í najevo, j a k s e v l a s t n ě N a t o r p sta­

„ d a n é " či „matérii" poznání pomocí termínů „počitek" a „(empiric­

věl k c e l k o v é m u kontextu západní metafyziky.51 Jak ukázal přede­

ký) n á z o r " je podle Natorpa oprávněné v t o m smyslu, že neurčené

v š í m J i i r g e n S t o l z e n b e r g , N a t o r p m ě l p r o n i k a v ý vliv n a ř a d u m y s l i ­

nutno chápat nejen j a k o to, co ještě není určeno, ale také j a k o to, co

telů, například na snahy m l a d é h o Heideggera o redukci na sebevztah

lze určit: X je d á n o pro určující, a v š a k n i k o l i skrze určující. T u t o r e ­

j a k o ž t o základní charakteristiku života a prožívání či na G a d a m e r o -

lativní s a m o s t a t n o s t d a n é h o N a t o r p p o j m o v ě v y m e z u j e t í m , ž e j e š t ě

vo ukotvení h e r m e n e u t i c k é ontologie ve filosofii jazyka, a těsný

před v ý k o n p o z n á n í staví úkol p o z n á n í . Z d e a l e o p o m í j í d o s t a t e č n ě

vztah lze také konstatovat mezi N a t o r p o v ý m pojetím „poiésis"

Srv. hesla „Logos - Psýché - Eros", do kterých Natorp přidal Metaphysischen Anhang (1920) ke 2. vydání své knihy Platos Ideenlehre.

52 P. Natorp, Uber objektive und subjektive Begriindung der Erkenntnis, str. 257-286, zejm. 280 nn.; Quantitat und Qualitdt in Begriff, Urteil und gegenstándlicher Erkenntnis. Ein Kapitel der transzendentalen Logik, str. 1-32,129-160, zejm. 129 nn.

88

89

51

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

rozlišit m e z i d v ě m a bytostně odlišnými složkami, totiž strukturním

nikdy nelze k o m p l e t n ě splnit. D o j e m filosofické chůze po laně

m o m e n t e m receptivity a m o m e n t e m vztahu jakéhokoli poznávacího

o v š e m v y v o l á v á fakt, ž e N a t o r p s i c e s h o d n ě s C o h e n e m o d v r h á v á

o b s a h u k p ř e d m ě t u , t j . m e z i r y z í u r č i t e l n o s t í a c í l e m u r č o v a c í snahy.

otázku po čemkoli, co je „ d á n o m y š l e n í " , j a k o nesmyslnou,54 ale

V raných spisech klade veškerý důraz na první význam „ ú k o l u "

zároveň má za to, že p o m o c í věty o nekonečnosti, která vyhlašuje

a v pozitivní charakteristice daného jakožto nejzazšího určitelného

setrvalou existenci poznávacího úkolu či „ o t á z k y " za pravdivý před­

navazuje na K a n t o v o pojetí počitku a názoru: s o h l e d e m na kvantita­

p o k l a d p o z n á v a c í logiky, m ů ž e t e r m í n „ d a n é " u c h o v a t v j e h o s k u t e č ­

tivní u r č e n í n u t n o „ p o č i t k e m " chápat nejzazší jednotlivinu, s ohle­

n é m smyslu.55 N a t o r p tak sice zachycuje n e k o n e č n o s t p o z n á n í , ale

d e m n a kvalitativní u r č e n í j í m n u t n o r o z u m ě t n o s i t e l e n e j z a z š í i d e n ­

není práv struktuře poznání jakožto určovacího vztahu.

tity. N u t n o u p o z o r n i t , ž e t a k t o v y m e z e n ý p o č i t e k n e n í ž á d n é d a t u m ,

J i ž v r a n ý c h t e x t e c h N a t o r p v y t y č u j e j a s n o u d i s t i n k c i m e z i objek-

nýbrž postulát, a „počitek" také nevyčerpává určitelnou matérii po­

tivně-transcendentálním a subjektivně-psychologickým založením

n e j z a z š í u r č i t e l n é n u t n o spíše p ř e d p o k l á d a t j a k o propojitelné,

poznání. Při systematickém postupu cohenovskou legitimizací čistě

znání:

tj. j a k o propojitelné v prostoru a čase („smyslový n á z o r " ) .

že obsah poznání nutno hledat ve vztahu k předmětu, avšak sám

poznání, j i ž o n o X , k t e r é t ř e b a u r č i t , n e n e s e ž á d n o u v l a s t n í p ř e d p o -

p ř e d m ě t j e u s t a v e n u r č e n í m „ j e v ů " p o d l e z á k o n ů čili o b j e k t i v a c í . F i ­

pozdějších

textech,

ovlivněných

Cohenovou

Logikou

objektivní a na obsah z a m ě ř e n é analýzy p o z n á n í N a t o r p vysvětluje, čistého

V

j m o v o u či mimopojmovou hodnotu. X se musí předpokládat, to je

losofická teorie poznání chce postihnout objektivní základ oné ob-

n a d á l e n e p o p i r a t e l n é - o v š e m to, co je takto „ d á n o " , lze nyní p o d l e

jektivaCe, j e ž se v p ř í r o d n í c h v ě d á c h fakticky uskutečňuje. N a t o r p

N a t o r p a stanovit p o u z e vytyčením hranice mezi již p o z n a n ý m a ješ­

jej n a c h á z í v „ z á k o n u z á k o n i t o s t i " . T í m t o z a l o ž e n í m s e p o d l e N a t o r ­

t ě n e p o z n a n ý m . N a t o r p s e t a k é v z d á v á t e o r é m u o č a s o p r o s t o r o v é ur­

p a n a p l ň u j e „ p o ž a d a v e k p o z n á v a c í a u t o n o m i e " . 5 6 N a o p a k subjektiv­

čitelností t o h o , co třeba určit, a spolu s C o h e n e m prohlašuje čas

nímu gnoseologickému založení chybí ono principiální pochopení,

a p r o s t o r za m y š l e n k o v á u r č e n í (totiž u r č e n í velikosti a v z t a h u ) . 5 3

které je n z b y t n é pro k a ž d o u vědu. Proti jejímu primátu ale hovoří

0 „ d a n é m " l z e n y n í m l u v i t j e d i n ě s o h l e d e m n a d r u h ý v ý z n a m úko­

především argument, že zakotvení objektivní vědy v subjektivních

lu, t j . s o h l e d e m n a ú p l n é u r č e n í p ř e d m ě t u : d a n é , datum, j e n y n í t o ­

prožitcích a o d t u d vyplývající p r o m ě n a objektivní platnosti v sub­

t é ž co u l o ž e n é v ú k o l u , dandum, a p o z n á v a c í X j i ž vyjadřuje j e n t o ­

j e k t i v n í s e míjí s e s m y s l e m v ě d y . 5 7 P ř e s t o s i N a t o r p u c h o v á v á n á v r a t

lik, ž e u r č o v á n í p ř e d m ě t u v p o z n á n í p ř e d s t a v u j e n e k o n e č n ý ú k o l .

k subjektivnímu prožívání poznávajícího jako otevřenou možnost.

1 přes tuto radikalizaci Natorpova logika nepropadá idealistickému

Z j e h o kritiky psychologické báze v gnoseologii tak vyplývá pro­

„ p ř e p j e t í " : „ k r i t i c k ý " i d e a l i s m u s , d l o u h o d o b ě zajišťovaný n e z a d a t e l ­

gram filosofické psychologie nového typu, který v Natorpově další

nou vzájemnou vazbou mezi smyslovým a logickým faktorem po­ znání, je navíc garantován teorémem, že úkol p ř e d m ě t n é h o poznání 54

53 P. Natorp, Logik (Grundlegung und logischer Aufbau der Mathematik und mathematischen Naturwissenschaft) in Leitsátzen zu akademischer Vorlesung, § 28. Označit prostor a čas za „čisté názory" je podle Natorpa nadále oprávněno jen s přihlédnutím k jejich funkci, která tkví v tom, že principiál­ ně završují myšlenkové určování předmětu v jeho jedinečnosti. Na rozdíl od Cohena nepovažuje prostor a čas jednoduše za „logické základní funkce" (kategorie), nýbrž za funkce plného určení kategoriálně fundovaného před­ mětu, aniž by z nich přitom činil heterogenní předpoklady poznávajícího myšlení.

90

P. str. 48.

Natorp,

Die

logischen

Grundlagen

der

exakten

Wissenschaft,

55 Na rozdíl od Cohena dává Natorp ve svém pozdním díle takřka abso­ lutní význam nekonečnosti „úkolu" a z toho plynoucí neukončitelnosti hle­ dání, které v sobě slučuje „metodu" a „život" - proti „absolutistické filoso­ fii", která věří, že pojmovou logikou může zdolat „nekonečně proudící život vědomí". Srv. P. Natorp, Kant und die Marburger Schule, str. 198 n. 56

P. str. 285. 57

Natorp,

Uber objektive

und subjektive Begriindung der Erkenntnis,

Tamt., str. 264 nn.

91

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

práci o h l e d n ě p o j m u subjektivity přinese o h r o m n é výsledky.58 Z m í ­

V periferním směru je v ý s l e d k e m z á k l a d n í funkce kvantity, v cen­

n ě n ý p r o g r a m se o p í r á o t e z i , že s o b j e k t i v n í m z a l o ž e n í m v g n o s e o ­

t r á l n í m s m ě r u z á k l a d n í f u n k c e kvality. N a v y š š í r o v i n ě v y v s t á v á zá­

logii zcela striktně koreluje založení subjektivní: u k a ž d é h o , j e v u "

kladní funkce relace, přičemž se mezi jednotkami určenými co do

m u s í m e odlišit vztah k p ř e d m ě t u p o z n á n í a vztah ke v ě d o m í . První,

k v a n t i t y a kvality p o s t u l u j e v z á j e m n á n e z á v i s l o s t , tj. j e d n á se o syn­

objektivní vztah z k o u m á kritika poznání, zatímco druhý, subjektivní

tézu syntéz. Z á k l a d n í funkce modality zase uchopuje způsob, j a k ý m

v z t a h tvoří t é m a p s y c h o l o g i e . K r i t i k a p o z n á n í p ř e d k l á d á z á k o n y , j e ž

každá p ř e d b ě ž n ě o d v o z e n á logická funkce přispívá k poznání před­

řídí z p ř e d m ě t n ě n í jevů, především základní pravidlo o zákonité po­

m ě t u , a s o u č a s n ě se v ní artikuluje sled k r o k ů j a k é h o k o l i s y n t e t i c k é ­

vaze samotného logična. Psychologie jevy naopak rekonstruuje z je­

h o p r o c e s u v ů b e c ( p o č á t e k , p o s t u p , u k o n č e n í ) , j e n ž t a k é tvoří z á k l a d

j i c h objektivací j a k o p s y c h i c k é obsahy ve vědomí, a to ve striktní

pro stupňování jednotlivých základních funkcí, například gradaci

korelaci k p o d m í n k á m konstituce objektů. Co do m e t o d y postupuje

kvantity v j e d n o t ě , m n o h o s t i a celku.61

p s y c h o l o g i c k ý v ý k l a d p o z n á n í s k r z e r e k o n s t r u k c i , tj. o d j i ž d i s p o n i ­

V centru N a t o r p o v y teorie p o z n á n í tedy neleží soud - ten je až

bilních objektů se vrací k subjektivním f e n o m é n ů m ; samo „bezpro-

druhořadý. Odvození základních funkcí se neodvíjí od (kantovské)

středno v ě d o m í " nelze v psychologii bezprostředně uchopit.

tabulky soudů, naopak příslušným o d v o z e n í m teprve získáme kon­

V y v r c h o l e n í m s n a h y o o b j e k t i v n í f u n d a c i p o z n á n í je p o j e m synte­

stitutivní složky p o j m u a soudu. Na rozdíl od C o h e n a se N a t o r p při

tické jednoty. T í m t o k a n t o v s k ý m t e r m í n e m N a t o r p o z n a č u j e z á k l a d ­

s y s t é m o v é m d ě l e n í z á k l a d n í c h l o g i c k ý c h f u n k c í n e o p í r á a n i o sys­

ní podobu či základní zákon poznání. Z j e h o kritických poznámek

t é m věd či vědeckých „ s o u d ů " , i k d y ž tvrdí, že založení věd - zvláš­

čistého poznání59 k t e r é o v š e m s á m N a t o r p n e ­

tě matematiky - musí navázat právě na systém základních logických

z v e ř e j n i l , v y c h á z í najevo, ž e p o j e m s y n t e t i c k é j e d n o t y m á p ř e v z í t in­

funkcí. I p r o N a t o r p a , a p r á v ě p r o něj je l o g i k a p o z n á n í ve s m y s l u

t e n c e , s n i m i ž C o h e n p ř e d l o ž i l svůj p o j e m původu, a p ř e d v é s t je sys­

„teoretiky", j a k ji později odliší od „ v š e o b e c n é logiky", co do před­

témově přesvědčivým způsobem. O shodě mezi o b ě m a postupy lze

mětu a metody definována vztahem k exaktním vědám. Toto sepětí

ovšem pochybovat, neboť „syntetickou j e d n o t o u " Natorp nemíní

však N a t o r p analyzuje m n o h e m diferencovaněji než C o h e n , již pro­

ke

C o h e n o v ě Logice

princip poznání, nýbrž základní poznávací strukturu, jež je relační

to, že do svých logických zkoumání vnáší přesné vědomosti ohledně

a spočívá ve vztahu mezi j e d n í m a m n o h ý m . Jako základ poznání

d o b o v ý c h d i s k u s í (jež s á m p o m o h l r o z p o u t a t ) o z á k l a d e c h m a t e m a ­

funguje díky t o m u , že její rozvinutí u m o ž ň u j e p o r o z u m ě t soustavě

tiky a fyziky, a j e h o r o z b o r ů m t e d y n e l z e p ř e d h a z o v a t , ž e o n a v ě d a ,

p o z n á n í jakožto vzniknuvší podle zákonů. Základní relaci lze totiž

kterou teorie p o z n á n í přijímá j a k o faktum, je již zastaralá. „Hledání

objasnit ze dvou stránek: buď co do vydělujícího, periferního z a m ě ­

základních pojmů, základních soudů a základních poznatků vědy"

ření na m n o h é , a n e b o co do sjednocujícího, centrálního zaměření na

d o k o n c e N a t o r p p r o h l a š u j e z a „ n e j d ů l e ž i t ě j š í z e v š e c h filosofických

j e d n o t u m n o h é h o . R e l a č n í vazbu j e d n o h o a m n o h é h o N a t o r p inter­

ú k o l ů " . 6 2 V y v s t á v á t a k o t á z k a , v j a k é m p o m ě r u stojí p o d o b n á t e o r i e

p r e t u j e j a k o k o r e l a t i v i t u t ě c h t o s m ě r ů , j e ž j s o u v ní s p o j e n y , a s n á ­

v ě d y k v ě d á m a k filosofii. N e n í s n a d p r a v d a , že s v é z á k l a d y si v ě d y

r o k e m na rigorózní dedukci z ní odvozuje systém „základních výko­

musí stanovit samy? M ů ž e se logika poznání, pokud se ujme tohoto

nů

syntetické j e d n o t y " neboli

„základních logických funkcí".60

úkolu a n e b o j e h o k l í č o v é části, obhájit j a k o samostatná disciplína, j e ž v ě d á m p ř e d c h á z í n e b o stojí p o j e j i c h b o k u ? A n o , a l e j e d i n ě t e h -

58

P.

59

Poprvé publikováno in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 5-40,

41-78. 60

Natorp, Einleitung

in die Psychologie nach kritischer Methode.

61

P. Natorp, Philosophie. Ihr Problém und ihre Probléme. Einfiihrung in den kritischen Idealismus, str. 56 n. 62

P. Natorp, Die logischen Grundlagen, str. 4 3 .

92

Ve své recenzi Cohenovy práce Logik der reinen Erkenntnis, otištěno in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 6.

93

První

část.

Novokantovství

dy, p o k u d s t a n o v e n í l o g i c k ý c h z á k l a d ů s k u t e č n ě n e t v o ř í s o u č á s t d i s ­

//.

Marburská

škola

zkušenosti", na n ě ž p a k navazují další stadia. Sled těchto procesuál-

k u s e o s t a n o v e n í z á k l a d ů v j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h . P a k se a l e v y n o ř u j e

n í c h stadií p o d l e N a t o r p a o p ě t p o d l é h á j e d n o t ě , o v š e m j e d n o t ě otev­

r i z i k o „ p o v z n e s e n é h o " filosofování, a p r á v ě v o b a v á c h p ř e d n í m N a ­

řené; v rámci výkladu oné regulativní role, kterou Kant přisoudil ro­

torp zvláštním z p ů s o b e m určuje vazbu m e z i teoretickou filosofií

zumovým

a v ě d e c k ý m p o z n á n í m . Vědu totiž nechápe j a k o uzavřený celek

p o s t u p u " (76). Tento regulativní princip v sobě zahrnuje předpis, že

idejím, ji

nazývá

„jednotou

zaměření

nekonečného

s pevně danými předpoklady, nýbrž j a k o nekonečný proces utváření

s e u ž á d n é h o u r č i t é h o s t a v u p o z n á n í n e m á m e z a s t a v i t j a k o p ř e d zá­

poznatků. Logika vědeckého poznání stanovuje zákon, j í m ž se řídí

v o r a m i , t j . v y j a d ř u j e v s o b ě n e k o n e č n o s t p o z n á v a c í h o úkolu, č í m ž

„ s m ě ř o v á n í " t o h o t o procesu, a nejde zde o princip, j e n ž by si vůči

poukazuje k momentu toho, co „má býti". Uchopení jednotlivého

tomu, co zakládá, zachoval transcendenci, nýbrž o imanentní pra­

p ř e d m ě t u n e b o j e d n o t l i v é h o f a k t u j e a z ů s t á v á „ ú k o l e m " ; definitivní

m e n procesu vědění. T í m t o p r a m e n e m je prvopočáteční zákon synte­ tické jednoty, podle n ě h o ž veškeré poznání vychází ze základní ko­ relace jednoho a rozmanitého. Natorp tedy prosazuje „velmi těsné p r o p o j e n í filosofie a v ě d y " , o v š e m p r o p o j e n í , k t e r é „ n e r u š í r ů z ­ n o s t " - a tuto vzájemnou jednotu opět interpretuje metaforou „na­ v z á j e m p r o t i c h ů d n ý c h s m ě r ů j e d n é a t é ž e c e s t y " : filosofie s e p o c e s ­ tě p o z n á n í u b í r á s m ě r e m k c e n t r u , v ě d y s m ě r e m k periferii. Natorp nezná žádnou logickou nauku o principech, jež by hledala

konec ve smyslu naprostého splnění poznávacího úkolu je vyloučen j a k p r o s v ě t v c e l k u , t a k p r o k a ž d ý j e d n o t l i v ý v ě c n ý stav. N a t o r p vý­ slovně odmítá názor, že „ ú k o l " předkládá poznávacímu procesu jistý cíl, j e m u ž j e t e n t o p r o c e s p o d ř í z e n . Z a m ě ř i t p o z n á v a c í p r o c e s d o n e ­ k o n e č n a n a o p a k z n a m e n á v y m e z i t h o z e v n i t ř , z p ů v o d u p o z n á n í vů­ bec. „Postupný vývoj p o z n á n í dosahuje ... nejzazšího založení te­ prve tehdy, k d y ž n a k o n e c o d k á ž e k n e p o d m í n ě n é složce ú k o l u , tj. k e l e m e n t u ,má b ý t i ' . " (81 nn.) P o z n á n í h n a n é k n e k o n e č n é m u po­

z d ů v o d n ě n í z á k l a d n í h o z á k o n a bez o h l e d u na j e h o funkci v neko­

s t u p u p o d l é h á p o v i n n o s t i , j e ž mu je imanentní. Tezí o v n i t ř n ě d e o n -

n e č n é m p r o c e s u p o z n á n í . K a ž d é t a k o v é t á z á n í p o d l e něj o d p o č á t k u

tickém charakteru poznání N a t o r p m ě n í Kantovu nauku o idejích

p a t ř í k p o z n á v a c í m u d ě n í (fieri) a p ř e d p o k l á d á o n u s y n t e t i c k o u j e d ­

v

notu, jež toto dění určuje. Zdůvodnění principu syntetické jednoty

nastoluje vazbu k etice. Z a t í m ale byla řeč o m e t a t e o r e t i c k é m „ m á

spočívá v j e h o rozvinutí, respektive v analýze tohoto rozvinutí, kdy

b ý t i " , nikoli o p r a k t i c k é m (tj. o p o v i n n o s t i v m o r á l n í m či p r á v n í m

z prvotního zákona syntetické jednoty odvodíme základy exaktních

smyslu).

„ l o g i k u p o v i n n o s t i " (Logik des Sollens), j e j í ž p o d r o b n ě j š í v ý k l a d

v ě d . P r á v ě v t o m t o v ý k o n u tkví s k u t e č n ý cíl N a t o r p o v y g n o s e o l o g i e .

Příslušný most Natorp sklene tvrzením, že veškerý obsah poznání

Z d a r v t o m t o d e d u k t i v n í m s t a n o v e n í z á k l a d ů u m o ž ň u j e hájit p ř e d p o ­

či „zkušenosti" ve své konkreci p o d l é h á „zákonu ,má b ý t i ' " (84 nn.).

klad prvotního zákona.

P o z n á n í a j e h o p o k r o k tedy není svému „ m á b ý t i " p o d ř í z e n o j e n vše­

c) E t i k a a sociální p e d a g o g i k a S t e j n ě j a k o C o h e n v Kantovi založení etiky, t a k é N a t o r p se s n a ž í za­ jistit p ř e c h o d od teoretické k praktické filosofii ideálním faktorem, který je relevantní již pro teoretické poznání, nakolik se toto poznání r e a l i z u j e j a k o stále p o k r a č u j í c í p r o c e s . I p o s t a n o v e n í z á k l a d n í c h l o ­ g i c k ý c h p o d m í n e k , j e ž m u s í splnit v e š k e r é p o z n á n í , z ů s t á v á n e j a s n é , j a k d o s p ě t k s o u d u o skutečnosti, tj. j a k od m o ž n é zkušenosti přejít k e s k u t e č n é . N a t o r p t u h o v o ř í o přejití d o o b l a s t i „ v p o s l e d b e z m e z n é m o ž n o s t i u r č o v á n í " (Philosophie, 7 3 ) , n e b o ť k a ž d é e m p i r i c k é s t a n o ­ visko lze n á s l e d n ě překonat. Z á k l a d n í p o d m í n k y p ř e d m ě t n é h o po­ znání j s o u sice n e m ě n n é , ale platí p o u z e v „určitém stadiu celkové 94

o b e c n ě a n e b o i d e á l n ě , a l e i v j e d n o t l i v ý c h k r o c í c h s v é h o p o s t u p u . Ji­ nak řečeno, empirické poznání či výzkum je vázáno povinností. Na­ torp tak podává zárodek teorie poznávacího pokroku, již chce zároveň - díky rozšíření pojmu zkušenosti - chápat j a k o teorii kul­ t u r n í h o d ě n í . S o h l e d e m na s y s t é m o v é p r o p o j e n í g n o s e o l o g i e a e t i k y však rozhodující b o d představuje výklad pokroku či vývoje j a k o „ p r á c e " či „konání". Natorpovy opakované zmínky o „práci" zkuše­ n o s t i a o z k u š e n o s t i j a k o „ k o n á n í " tu získávají s v é filosofické o s t ř í , neboť zkušenostnímu procesu se takto přisuzuje „ v ě d o m í " : m o m e n t „má býti" se již nevztahuje jen abstraktně na sumu kognitivních či kulturních aktů, nýbrž na „ p r á c i " či „ k o n á n í " vědců, u m ě l c ů atd. P r á v ě v t o m t o b o d ě p ř e c h á z í o n a p o v i n n o s t , j í ž s e řídí p o z n á n í , v ur95

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

č e n í vůle, u n í ž „ z á k o n záhodnosti n u t n ě d o c h á z í s l o v a j a k o z á k o n

volně navazuje na Platóna: k úrovni p u d u patří ctnost čistoty či u m ě -

chtění, a t o l i d s k é h o c h t ě n í " ( 8 7 n n . ) . P o d l e m é h o m í n ě n í n á m v š a k

řenosti, k úrovni volního chtění udatnost či mravná činorodost,

u t o h o t o p ř e c h o d u od l o g i k y p o z n á n í (a k ní n á l e ž e j í c í d e o n t i c k é l o ­

k úrovni čistého r o z u m o v é h o chtění ctnost pravdivosti. Spravedlnost

g i k y ) k e t i c e j a k o ž t o teorii „ p r a k t i c k é " z á h o d n o s t i č i p o v i n n o s t i N a ­

j i ž p o u k a z u j e n a sociální aspekt ctností, zvláště n a p o ž a d a v e k vše­

t o r p p ř í s l u š n é o p o d s t a t n ě n í z ů s t á v á d l u ž e n , a to z n á s l e d u j í c í h o d ů ­

obecné rovnosti. Originální je vnitřní omezení, j a k je Natorp vytyču­

vodu: jestliže regulativním principem předepsaným poznávacímu

je mezi individuální etikou ctnosti a sociální pedagogikou, jíž rozu­

procesu bylo zprvu zaměření do nekonečna, nikoli zaměření k urči­

mí „teorii volního vzdělání na základě pospolitosti". V návaznosti na

t é m u cíli n e b o ú č e l u , p a k N a t o r p o v a a r g u m e n t a c e u p a d á d o k r u h u ,

j e d n o t l i v é stupně ú s i l n é h o spění definuje život ve společnosti j a k o

k d y ž filosof t v r d í , ž e m o m e n t „ m á b ý t i " j e d o z k u š e n o s t i u v e d e n p r á ­

„pospolitost práce, ustavenou díky s p o l e č n é m u volnímu vedení pra­

v ě s t a n o v e n í m c í l e , j e ž p ř i t o m d o p o s u d p ř e d s t a v o v a l o důsledek p ř e ­

covních pudů mezi jednotlivci, které sdružuje pospolitost", přičemž

c h o d u od záhodnosti ke c h t ě n í . 6 3 1 k d y b y c h o m ale Natorpovu „de­

toto vedení podléhá „pospolité kritice r o z u m u " řízené hlediskem

d u k c i " přijali za s c h ů d n o u , vyjde najevo, že takto získaná b á z e je

nutné j e d n o t y účelů. T ř e m stupňům života ve společnosti - práce,

p r o e t i k u r e l e v a n t n í j e n v u r č i t é m o h l e d u . D a l e k o s p í š e p o s k y t u j e zá­

vedení společnosti skrze techniku a právo, r o z u m o v á kritika - odpo­

klady sociální pedagogiky.64

vídají e k o n o m i c k é , exekutivní a k o n e č n ě vzdělávací aktivity, j e ž

To se ukazuje při p o d r o b n ě j š í m výkladu teorie realizující se po­

t a k é r e p r e z e n t u j í r o z u m n a r o v i n ě s p o l e č n o s t i . Toto s t r u k t u r n í r o z d ě ­

v i n n o s t i : v ý c h o d i s k e m m u j e úsilné spění, c h á p a n é t a k , ž e z k u š e n o s t

lení N a t o r p zároveň interpretuje j a k o historickou cestu společenské­

v určitém b o d ě přijme určité zaměření. Nejnižší stupeň úsilného spě­

ho vývoje, k t e r o u v o p o z i c i k m a t e r i a l i s t i c k é m u c h á p á n í dějin p o v a ­

ní p ř e d s t a v u j e pud, k t e r ý v z á p a s e se s m y s l o v ě v n í m a t e l n o u h m o t o u

žuje za p o d ř í z e n o u z á k o n u záhodnosti či povinnosti. Díky sociální

z í s k á v á f o r m u práce. P o v ě d o m í o , j e d n o t ě z a m ě ř e n í , j i ž n u t n o p ř í s ­

p e d a g o g i c e s e p o s p o l i t o s t trvale p ř i b l i ž u j e k e k o n e č n é m u c í l i s p o l e ­

ně dodržovat a j e ž zakazuje každou odchylku", u práce ještě schází,

č e n s k é h o vývoje, j í m ž je „všestranný rozvoj lidstva", a to prostřed­

volního chtění, p ř i n í ž se p u d o v é

nictvím společenské organizace výchovy v domácnosti a rodině,

síly k o n c e n t r u j í n a j i s t o u „ z á l e ž i t o s t " . N e j v y š š í f o r m u aktivity p ř e d ­

p r o s t ř e d n i c t v í m školství a u s p o ř á d á n í m veřejného života. V oblasti

a l e p ř i s t u p u j e na r o v i n ě volby či

stavuje rozumová vůle, z a m ě ř e n á na t o , co „ m á b e z p o d m í n e č n ě b ý t " .

školské politiky se N a t o r p zasazoval p ř e d e v š í m o v š e o b e c n é a bez­

Natorpova nauka o ctnostech, vystavěná na naznačených základech,

platné základní vzdělání, tj. o rovnost vzdělávacích příležitostí pro v š e c h n y s p o l e č e n s k é vrstvy.

63 Problémem kauzality a teleologie se zde nyní nemůžeme podrobněji zabývat. Natorp zdůrazňuje, že na rozdíl od „má býti" zůstává technické uskutečňování účelné povinnosti zasazeno v kauzální souvislosti skutečnosti {Philosophie, str. 89 n.). 54

d) E s t e t i k a a filosofie n á b o ž e n s t v í E s t e t i k a u N a t o r p a o z n a č u j e filosofii u m ě n í a o b j e k t e m u m ě n í je „ t o , co je zcela individuální", co nelze teoreticky pochopit ani prakticky u c h o p i t , n e b o ť se o p í r á o z v l á š t n í „ s p l y n u t í " t e o r e t i c k é h o a p r a k t i c k é ­

Natorp poprvé rozvíjí tyto teorémy ve své Sozialpádagogik (1899, 7. vydání R. Pippert [vyd.] Paderbom 1974), zvláště v §§ 5 n., když se zabý­ vá poměrem mezi rozvíjením rozumu a vůle. Vychází zde z ideje nepodmíněnosti, která nemá jen regulativní význam pro zkušenost, nýbrž vytváří též „počátek záhodnosti v praktickém smyslu" (str. 50), a to tím, že stano­ vuje bezpodmínečný požadavek jednoty nebo zákonnosti jakožto poslední účel každého chtění (str. 52-55). V této argumentační souvislosti jde Natorpovi, podobně jako Cohenovi, jen o všeobecný metodický základ pro teorii a etiku.

ho t y p u o b j e k t i v a c e : na o b j e k t u m ě n í n u t n o n a h l í ž e t tak, Jako kdyby

96

97

tím, č í m j e s t , z á r o v e ň m ě l být: j a k m á být, t a k t a k é (jakoby) j e s t " . N e j ­ vyšší r o v i n y d o s a h u j e u m ě l e c k á t v o r b a t a m , k d e se v i n d i v i d u á l n ě vnímatelné p o d o b ě u m ě l e c k é h o díla zpodobňuje „idea sama", takže se u m ě n í „ t a k ř k a s a m o stává s v é h o d r u h u f i l o s o f i í " . Z a o r g á n k u c h o p e n í uměleckých objektů N a t o r p označuje „tvořivou fantazii". M e z i pro­ d u k c í a r e c e p c í u m ě l e c k ý c h d ě l se v t o m t o p s y c h o l o g i c k é m p o p i s u n e ­ rozlišuje. O u m ě l e c k é m „ c í t ě n í " l z e u N a t o r p a m l u v i t j e n tehdy, p o k u d

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

tak o d k a z u j e m e k „sebecítění v t v a r e c h " , tj. na cítění, které provází

logiku hranice. N á b o ž e n s t v í n e n a c h á z í s v é m í s t o a n i m i m o o b l a s t

u m ě l e c k o u tvorbu, a l e n e p o d í l í s e n a její k o n s t i t u c i .

lidské zkušenosti ani uvnitř ní, nýbrž v ý h r a d n ě na její hranici. T é t o

J i n a k se v ě c má u v z t a h u cítění a náboženství. N a t o r p j e š t ě p ř e d C o ­

hranice se dosahuje procesem vymezování, totiž překračováním

h e n e m p ř e d l o ž i l názor, ž e n á b o ž e n s t v í s e s i c e p r e z e n t u j e v d o k t r i n á l -

v š e c h k o n e č n ý c h m e z í a ž k „ i d e á l n í " h r a n i c i , t j . h r a n i c i v y t y č e n é sa­

ních pojmech, mravních příkazech a uměleckých dílech, avšak nečiní

m o t n o u „ i d e o u " . N a t o r p z d ů r a z ň u j e , ž e k v y m e z o v á n í d o c h á z í zev­

tak j a k o svébytná kulturní forma objektivace vedle zpředmětňování

nitř, z p r o ž i t k u n e k o n e č n o s t i t o h o , c o j e č l o v ě k s t o z a k u s i t . H r a n i c e

vědeckého, mravního a uměleckého. Oproti Cohenovi nachází Natorp

přitom není přehrazující zábrana, lidské vědomí se naopak vymezuje

spolu se S c h o p e n h a u e r e m p r a m e n náboženství v „cítění", c h á p a n é m

překračováním k a ž d é zábrany. Tato transcendentalita, j e ž je v ě d o m í

„ve smyslu subjektivně původního a všeobjímajícího, avšak prozatím

i m a n e n t n í , v y k a z u j e d v a aspekty. N a j e d n u s t r a n u s e kryje „ s č i s t ý m

beztvarého bezprostředná".65 Obtíž, která tak vyvstává pro vyhodno­

subjektivním základem

c e n í a l e g i t i m i z a c i n á b o ž e n s k é h o pravdivostního n á r o k u ,

se N a t o r p

d r u h o u stranu s „ k o n k r é t n í t o t a l i t o u obsahu ve v ě d o m í " , k n ě m u ž se

pokouší zvládnout tím, že „cítění" chápe j a k o výraz „celistvého, obsa­

s u b j e k t i v i t a v z t a h u j e s k r z e svůj z á k l a d . T a t o p o d v o j n o s t h r a n i c e

lidského

poznávání

a

prožívání

vůbec",

na

h e m n a p l n ě n é h o a b e z p r o s t ř e d n í h o prožitku sebe sama", k t e r ý i n t e r ­

nachází m e t o d i c k ý základ ve v z á j e m n é m sepětí subjektového a ob­

p r e t u j e j a k o „ p r a v d i v o s t n í z á k l a d " n á b o ž e n s k é víry. C í t ě n í j a k o ž t o

jektového vztahu: „ve svém transcendentálně m e z n í m smyslu" oba

„ n e d ě l i t e l n á j e d n o t a života v ě d o m í " n e b o „ i n d i v i d u a l i t a " t a k t o získává

„koincidují". Natorp vehementně odmítá jakékoli nevhodné zpřed-

reflexivní složku sebevztahu, j í m ž lze oprávnit pravdivostní nárok.

m ě t n ě n í o b s a h o v é h o smyslu totality prožívání nebo j e h o asertivní

N a t o r p j e d n a k s l e d u j e i n t e n c i ustavit s p e c i f i č n o s t n á b o ž e n s t v í v b e z ­

převod v realitu: tento obsahový smysl m u s í m e chápat jako „nad-

p ř e d m ě t n é m v ě d o m í ( = c í t ě n í ) , a t í m t o z p ů s o b e m s e kriticky staví p r o ­

objektivní a n a d s k u t e č n ý " ve smyslu „ideálního završení".

ti t e z i o a u t o n o m n í m z p ř e d m ě t ň o v á n í o b s a h u n á b o ž e n s t v í , ale z á r o v e ň

N á b o ž e n s t v í h o v o ř í o b o ž s k é m v k o r e l a c i k d u š i : „ s v ě t " , ve k t e ­

t o m u t o v ě d o m í p ř i s u z u j e pravdivostní n á r o k , k t e r ý j e u k o t v e n v p r á v u

r é m se l i d s k ý ž i v o t - a to i n á b o ž e n s k ý ž i v o t - n a p l ň u j e , je co do

subjektivity ( „ v n i t ř n í život d u š e " ) a vyjadřuje se j a k o „ n á r o k na t r a n s -

svého „transcendentálně mezního smyslu" „zcela prodchnut b o h e m

c e n d e n c i " . N e k o n e č n o s t „ c í t ě n í " zajišťuje p o d o b n é m u n á r o k u subjek­

a duší". Náboženství, j e ž se očistí p o d o b n ý m návratem m e z i „hrani­

tivní s r o z u m i t e l n o s t . J a k m i l e ho ale n á b o ž e n s t v í p r o m ě n í v t e z i o o b ­

ce lidskosti", již neuznává žádné „ d o g m a o transcendenci", žádnou

j e k t i v n í m i m o s v ě t s k é s k u t e č n o s t i , stává s e n e p ř i j a t e l n ý m a n e l z e h o

nejzazší pravdu a ž á d n é j e d n o u p r o v ž d y nastavší n e b o nastávající

obhájit „ v r á m c i l i d s k o s t i " .

vykoupení. „ Ú d ě l e m člověka je a zůstává práce, neúnavné úsilné

P r o ř e š e n í t o h o t o s t ř e t u m e z i r e s t r i k c í n a s t o l e n o u v e filosofii k u l ­ tury a náboženskou hypostatizací transcendentního nároku Natorp

s p ě n í vstříc v ě č n ě v z d á l e n é m u c í l i . " V n i t ř n í p r o m ě n a , j a k j i p r o ž í v á ­ me v náboženství, spočívá ve vykoupení „z pout zábran".

rozvíjí jistou m e z n í úvahu, j e ž se v j e h o p o z d n í m díle m ě n í v celou

e)

Od

Všeobecné

psychologie

k

Filosofické

systematice 65

P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitat. Ein Kapitel zur Grundlegung der Sozialpddagogik, str. 35. Výměna názorů mezi Natorpem a Cohenem ohledně filosofie náboženství se zaměřila na důsledky zalo­ žení náboženství v „cítění". Cohenova kritika se koncentrovala na založení náboženství v „neohraničeném a beztvarém vlnění a pohybech d u š e " (str. 87), které považuje za subjektivistické a které vede k pantheistickému pojetí Boha (srv. str. 124). Natorp se ve své pozdější metakritice přesunul k pojmu „cítění". - Údaje o příslušné literatuře in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, I, str. 339 nn.

98

Poté,

co

předběžně

ukončil

práci

na

Všeobecné psychologii

kritickou

metodou ( 1 9 1 2 ) , p o c í t i l N a t o r p m o ž n o s t a v ý z v u v y s l e d o v a t z á k l a d y filosofického s y s t é m u

ve

všeobecné logice:

„Teprve

nyní jsem

se

mohl skutečně vážně ujmout systémového úkolu."661 u tohoto pro-

66

V dopise H. Knittermeyerovi z 1. 8. 1921, cit. H. Knittermeyer, Ein­ leitung, str. XXXI.

99

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

j e k t u s e n e c h a l vést o t á z k o u p o n e j z a z š í j e d n o t ě , o v š e m z a t é m a n y n í

deckého, etického a estetického vědomí: „O prožívání, vůbec ne­

ustavil z á k o n s y n t e t i c k é j e d n o t y s o h l e d e m n a z a s t ř e š u j í c í s o u v i s l o s t

m l u v ě o bezprostředním prožívání, při t o m nejde."

filosofického m y š l e n í . D ů v o d y , p r o č s e s y s t é m o v o u j e d n o t u f i l o s o f i e

Natorpova

Allgemeine

Logik

(Všeobecná

logika)69

prezentuje

p o k u s i l u c h o p i t n a z á k l a d ě „ v š e o b e c n é p s y c h o l o g i e " ( n a m í s t o logi­

a a r t i k u l u j e ú k o l y filosofické n a u k y o s y s t é m u , v y c h á z e j í c ze z k o u ­

ky v ě d e c k é h o p o z n á n í neboli teoretiky j a k o d o p o s u d ) , vyplývají

m á n í j e d n o t y m y š l e n k o v é s o u v i s l o s t i v ů b e c . Avizuje s e t u o b e c n á f i ­

z k o n c e p c e této p s y c h o l o g i e . N a t o r p v ní provádí psychologickou

losofie kultury, která z j e d i n é h o principu vnáší řád do všech forem

„subjektivaci", j e ž odpovídá „objektivacím" kulturní práce,67 a před­

v ě d o m é h o života. Někdejší úhelný k á m e n v ě d e c k é logiky či „teore­

kládá tak „rekonstruktivní psychologii" symetricky protisměrnou

t i k y " získává v logické analýze logu j a k o takového v ý z n a m struktu­

k objektivacím, které v y k o n á v á m e při p o z n á v á n í a v e š k e r é m ostat­

ry, k t e r á p o p i s u j e m y š l e n í j a k o t a k o v é a j i ž l z e p o p s a t r e f l e x i v n í m

ním kulturním utváření a pro které se podařilo „ v y k á z a t . . . všudypří­

o b r a t e m k „ c e n t r u " . Z „ i m a n e n c e " z á k l a d u , tj. logu j a k o t a k o v é h o ,

t o m n ý j e d n o t í c í v z t a h " . R e k o n s t r u k c e s u b j e k t i v i t y n e p ř i d á v á k e svě­

N a t o r p odmítá ustoupit. Stejně j a k o v logice vědy pozdvihl gnoseo-

tu objektů žádný nový obsah, nýbrž tematizuje již dané obsahy

logické zákonitosti na rovinu základů speciálních věd, ve všeobecné

v j e j i c h v z t a h u k s u b j e k t u , t j . j a k o ž t o ú t v a r v ě d o m í . P ř i t o m se j i ž n e ­

logice buduje teoretické, praktické a poietické objektivace z katego-

j e d n á o „ a b s t r a k t n í " j e d n o t u objektivující z k u š e n o s t i , n ý b r ž o j e d n o ­

riální „struktury" a z „funkčních z á k o n ů " myšlenkové souvislosti

t u konkrétní, k t e r á v s o b ě u c h o v á v á r o z m a n i t o s t m o ž n ý c h o b s a h ů

j a k o takové. Avšak tato „logika objektivity" směřuje k diferenciaci

prožitku. N a t o r p h o v o ř í o r e k u r s u na „ p l y n o u c í život v ě d o m í " 6 8

a ne k i n t e g r a t i v n í a k o n k r é t n í „ v š e j e d n o t ě l o g i č n a " , j í ž by se d o s a ­

a s n a ž í se t u t o k o n k r é t n o s t j e d n o t y v y s t i h n o u t t e r m í n e m „život", k t e ­

h o v a l o t e p r v e d í k y „ d o k o n a l é subjektivaci o b j e k t i v n a , j e ž b y z á r o v e ň

r ý p o v a ž u j e z a v h o d n ě j š í n e ž C o h e n ů v p o j e m . j e d n o t y vědomť.

přinesla úplnou objektivací subjektivná" (korelativní m o n i s m u s ) .

Stejně j a k o v C o h e n o v ě s y s t é m o v é m p r o g r a m u , i u N a t o r p a tvoří

Ani na t o m t o stanovisku však Natorp nesetrval. Jednotlivé kroky

p s y c h o l o g i e z á v ě r e č n o u část filosofického systému. P ř e s t o tu lze

a zákruty na j e h o n e k l i d n é cestě za nejzazším m y š l e n k o v ý m funda­

konstatovat zásadní rozdíl: zatímco C o h e n přisuzuje psychologii -

m e n t e m s e d o d n e s n e p o d a ř i l o v ú p l n o s t i p o p s a t , c o ž s o u v i s í s fak­

závěrečné, čtvrté systémové části - úkol popsat jednotu systému,

tem, že zatím nejsou dostatečně přístupné texty z pozůstalosti,

u Natorpa je „transcendentální k o n s t r u k c e " dříve předložených částí

a z v l á š t ě r u k o p i s y p ř e d n á š e k z let 1 9 1 4 - 1 9 2 4 - o v š e m t e n t o n e u s p o -

systému již p ř e d e m určována nejzazší metodickou jednotou. Nator­ pova psychologická rekonstrukce jednoty se nevymezuje proti m e t o ­ dické „ č i s t o t ě " všech objektivací, nýbrž proti abstraktnímu rázu m e ­ todické jednoty

všech objektivací.

Cohen na rozdíl od tohoto

p s y c h o l o g i c k é h o p ř í s t u p u t r v á n a p o j m o v ě konstruktivním c h a r a k t e ­ ru i č t v r t é s y s t é m o v é č á s t i , t j . i z d e se d r ž í m e t o d y s t a n o v e n í z á k l a d ů s k r z e r o z v i n u t í s y s t é m u k (fiktivní) j e d n o t ě ; p ř í s l u š n á j e d n o t a j e p o ­ d l e něj čistě m e t o d i c k é p o v a h y , t a k ž e n e r u š í v z á j e m n o u o d l i š n o s t v ě -

67 Srv. P. Natorp, Einleitung in die Psychologie, str. 101; Philosophie, str. 164 nn.; Allgemeine Psychologie nach kritischer Methode, I: Objekt und Methode der Psychologie, str. 200 (další svazky nevyšly). 68

P. Natorp, Allgemeine Psychologie, str.

100

193.

69 Pod titulem Allgemeine Logik existuje z doby po roce 1914 vícero rukopisných konceptů (UB Marburk, Natorpova pozůstalost); jeden z nich je zpřístupněn v kompletní edici (W. Flach - H. Holzhey [vyd.], Erkenntnistheorie und Logik im Neukantianismus, str. 227-269) - Natorpova přednáška ze zimního semestru 1918/1919, na niž odkazuje Knittermeyer ve svém úvodu ke spisu Philosophische Systematik, představuje přepracování tohoto textu. Jako „rozhodující rukopis z pozůstalosti pro Natorpovu cestu k pozdnímu dílu" označil J. Stolzenberg (Ursprung und System, str. 14) text s s názvem Allgemeine Logik als Systematik der Philosophie z letního semestru 1920. Posmrtně vyšly Vorlesungen uber praktische Philosophie, a Philosophische Systematik). - Z literatury k Natorpovu pozdnímu dílu uveďme jen: Ch. von Wolzogen, Die autonome Relation. Zum Problém der Beziehung im Spatwerk Paul Natorps; J. Stolzenberg, Ursprung und System. Probléme der Begriindung systematischer Philosophie im Werk Hermann Cohens, Paul Natorps und beimfruhen Martin Heidegger.

101

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

kojivý stav z a s e z p ě t n ě souvisí s o b t í ž n o s t í s a m o t n é h o p r o b l é m u

aniž by o v š e m udal její důvod.72 K vyřešení t o h o t o problému, j e n ž je

a se spletitostí N a t o r p o v a m y š l e n k o v é h o vývoje. S á m N a t o r p ještě

pro

na

konci,

při

přípravě

Vorlesungen

uber

praktische

stanovení

základů

rozhodující,

nabízí

Filosofická systematika

Philosophie

d v ě k o n c e p c e . V ú v o d u v á ž e s t a n o v e n í z á k l a d ů k t o t a l i t ě života, k t e ­

( P ř e d n á š k y o p r a k t i c k é filosofii) do t i s k u , p r o h l á s i l , že stojí na z a č á t ­

r é m u je podřízeno i prožívání, n i c m é n ě popírá, že by bylo m o ž n o

ku.70 Z d e se m u s í m spokojit p o u k a z e m na obrat,71 který ve svém

p o d a t z d ů v o d n ě n í i p r o p ř e k r o k do d i f e r e n c e a k o n e č n o s t i . V z á v ě r u

myšlení vykonal ohledně vzájemného vztahu logiky a psychologie,

spisu n a c h á z í m e načrtnutý p o j e m subjektivity, který díky sebedife-

d í l a Philosophische

renciaci v sebevyslovení ustavuje zcela původní sebevztah, ovšem

respektive

subjektivity

a

objektivity.

V

závěru

„Subjektivita

n e s m y s l n ě ho spojuje s n e d i f e r e n c o v a n ý m „ p r a p ů v o d n í m b o d e m " .

a o b j e k t i v i t a se (v r o z p o r u s m ý m i d ř í v ě j š í m i v ý k l a d y ) k s o b ě p o j í

Propojit oba pojmy systémově konzistentním způsobem se Natorpo-

zcela j i n a k než stále se provázející, navzájem korelativní vztahy od

vi očividně nezdařilo.73 Když sám naposledy hovoří o „nezměrně

A k B a od B k A , " t a k ž e d ř í v ě j š í m u v ý k l a d u p ř í s l u š n é h o v z t a h u

velkém

„scházelo opodstatnění, jež by proniklo až k základu". Příslušná ko­

n a c h á z e l se pro něj tento úkol ve z n a m e n í t o u h y po o b n o v ě „bezpro­

relace je nejen dementována, ale navíc i p ř e k o n á n a objevem, že „tře­

s t ř e d n í h o v z t a h u m e z i filosofií a s v ě t e m d u c h a " . 7 4

Systematik ( F i l o s o f i c k á s y s t e m a t i k a ,

§

109) č t e m e :

úkolu

stanovení kategoriálních

základů

všeho

duchovního",

tí d i m e n z e l o g i č n a " se vyznačuje nadřazeností subjektivity: „subjekt b e z p r o s t ř e d n ě tkví v bezprostřednu, totalitě a všudyvztažnosti". Subjektivita se sice m u s í tak či o n a k vyjádřit v objektivitě, n i c m é n ě

3. Spolupracovníci a přímí žáci

n e n í p ř i t o m v y d á n a ú r a d k u objektivity, j a k t o n a o p a k p l a t í o o b j e k t i ­ vitě ve vztahu k subjektivitě. „ P r a p ů v o d n í m b o d e m " pro vyvstávání

V p r v n í c h l e t e c h v ý u k y v M a r b u r k u n e m ě l C o h e n ž á d n é ž á k y . Vy­

korelace subjektového a objektového vztahu, jak ho pojmenovává

tvořil se tu ale volný okruh spolupracovníků, k d e se probíraly prob­ lémy

s e m í n í „ t e n o h r o m n ý div, ž e , o n o ' , t o n e v y p o v ě d i t e l n é , . . . n y n í m l u ­

metody ( 1 8 8 3 ) , a t o j e d n a k u r č i t é a s p e k t y p s y c h o f y z i k y , j a k j i G . T h .

ví, v y j a d ř u j e s a m o s e b e , a p r á v ě d í k y t o m u v n í m á s a m o s e b e , č í m ž

F e c h n e r uplatnil k popisu funkční závislosti m e z i p o d n ě t e m a počit-

s e r o z č l e ň u j e n a m l u v í c í a v y ř č e n é " , tj. n a d v o u s t r a n n o s t s u b j e k t o v é ­

kem,75 ale p ř e d e v š í m p r o b l é m infinitezimální reality a její kontinui­

ho a o b j e k t o v é h o v z t a h u (§ 108). J a k u k á z a l Jiirgen Stolzenberg,

ty. T ě s n é v a z b y n a m a r b u r s k ý k r o u ž e k u d r ž o v a l A u g u s t S t a d l e r

Natorp již

v

p ř e d n á š c e Allgemeine

Logik als

Systematik der Philoso­

z

teorie

a h i s t o r i e v ě d y n a d n e s e n é v Principu infinitezimální

třetí logická d i m e n z e , je subjektivita j a k o ž t o „sebevyslovení", č í m ž

(1850-1910) z Curychu, který ve třech kantovských monografiích

1920)

samostatně promyslel kantovsko-cohenovskou „teorii zkušenosti"

p r e z e n t o v a l p r a p ů v o d logična j a k o p ů v o d n í akt sebediferenciace,

a o v l i v n i l p ř i t o m i C o h e n ů v n á s l e d n ý v ý v o j , 7 6 a od p o l o v i n y o s m d e -

phie ( V š e o b e c n á l o g i k a j a k o ž t o n a u k a o s y s t é m u filosofie,

70

E. Cassirer, 273-298, zvi. 274.

Paul Natorp.

24.

71

Januar

1854-17.

August 1924,

str.

Ve svém nekrologu Paul Natorp poukazuje Cassirer na Natorpův obzvláštní zájem o pojem kategorie (srv. Philosophische Systematik, § 6) jakožto „způsob .spojení'..., který prostupuje všechny oblasti smyslu" a o pojem symbolu (zejm. str. 291, 296). Ch. von Wolzogen se zaměřil na Natorpovu relační teorii, ale rozpracoval také - stejně jako později J. Stol­ zenberg, Ursprung und System, str. 259 nn. - vztahy mezi pozdním Natorpem a raným Heideggerem. Jako další oblast bádání vykrystalizovala Nator­ pova poiétika.

102

72

J. Stolzenberg, Ursprung und System, str. 175, 183.

73

Tamt., str. 246.

74

E. Cassirer, Paul Natorp, str. 289.

75

Srv. poslední stanovisko G. Th. Fechnera, Uber die psychischen Mafiprinzipien und das Webersche Gesetz. Diskussion mit Elsas und Kohler, IV, str. 161-230. 76 A. Stadler, Kants Teleologie und ihre erkenntnistheoretische Bedeutung; Die Grudsatze der reinen Erkenntnistheorie in der Kantischen Philo­ sophie. Kritische Darstellung; Kants Theorie der Materie. Srv. M. Ferrari,

103

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

sátých let také K u r d L a s s w i t z ( 1 8 4 8 - 1 9 1 0 ) , profesor na g y m n á z i u

politice, ovšem kritiku většinou vnímal osobně a ostře rozlišoval

v G o t ě , který do z m í n ě n é diskuse o teorii vědy přispíval r e c e n z e m i

m e z i s t o u p e n c i a p r o t i v n í k y , v i n o u č e h o ž t r p ě l č e t n ý m i a s t á l e vy­

si zís­

hrocenějšími konflikty na fakultě i n á p o r e m antisemitismu, proti ně­

k a l p ř í z n i v ý o h l a s u m a r b u r s k é h o k r u h u a p o č á t k e m d e v a d e s á t ý c h let

m u ž a v e p r o s p ě c h n ě m e c k é h o ž i d o v s t v a s e o d r o k u 1 9 0 0 s t á l e vý­

vedl s N a t o r p e m a C o h e n e m korespondenci o možnostech gnoseolo-

razněji veřejně angažoval. Podle Natorpova soudu to u C o h e n a vedlo

gického rozvinutí K a n t o v y soustavy kategorií.77

k nástupu „vyloženě bojovné fyziognomie..., která jeho duchovní­

a články,

s p i s e m Geschichte der Atomistik ( D ě j i n y a t o m i s t i k y )

N o v o k a n t o v s k á „marburská škola"78 se však zrodila až z filosofic­

m u c h a r a k t e r u stále v ý r a z n ě j i v t i s k á v a l a . . . r y s y h e r o i č n o s t i " . 7 9

ké spolupráce mezi N a t o r p e m a C o h e n e m . Proč se vlastně C o h e n

Z řad C o h e n o v ý c h a N a t o r p o v ý c h k o l e g ů z m í n k u zasluhuje Wil­

v osmdesátých letech tak rozhodně postavil za svého mladšího kole­

h e l m H e r r m a n n ( 1 8 4 6 - 1 9 2 2 ; viz výše, kap. I,2a). Tento systematic­

gu, který nepatřil m e z i j e h o žáky a n e m ě l ani s h o d n é osobní či vě­

ký theolog vyučoval na marburské universitě v letech 1879-1917 1 8 7 9 k n i h o u Religion

im

Verháltnis zum

Welterkennen

und

d e c k é zájmy, zůstává z a h a l e n o tajemstvím, a právě tak n e t u š í m e ,

a již roku

p r o č s e N a t o r p r o z h o d l spojit svůj o s u d t a k t ě s n ě s e s v ý m m e n t o r e m

zur Sittlichkeit ( N á b o ž e n s t v í ve v z t a h u k p o z n á n í s v ě t a a k m r a v n o s ­

a k o l e g o u . J i s t é j e , ž e v ý u k a f i l o s o f i e n a m a r b u r s k é u n i v e r s i t ě s i zá­

t i ) 8 0 d a l n a j e v o t h e o l o g i c k ý z á j e m o k a n t o v s k o u filosofii a j e j í n o v o -

sluhou vnitřně diferencované spolupráce dvou takto odlišných cha­

k a n t o v s k é r o z v i n u t í , k r i t i c k é k m e t a f y z i c e . Z n a t e l n ý vliv m a r b u r -

rakterů vydobyla v letech 1895-1910 v očích mladší generace po­

ských f i l o s o f ů n e s e j e h o theologická teorie kultury, zatímco C o h e n

m ě r n ě vysokou atraktivitu. Mezi o b ě m a došlo k jistému rozdělení

s N a t o r p e m čerpali z H e r r m a n n o v a díla klíčové složky svého pojetí

rolí. N a t o r p m ě l vysoké o d b o r n é r e n o m é , za které v neposlední řadě

protestantismu. I přes H e r r m a n n ů v narůstající odstup od Cohenova

v d ě č i l s v é f i l o l o g i c k é d ů k l a d n o s t i a č t e n á ř s k é p ř í s t u p n o s t i s v ý c h spi­

a N a t o r p o v a c h á p á n í náboženství a přes v z á j e m n o u kritiku81 se je­

sů, v e d l o b š í r n o u v ě d e c k o u k o r e s p o n d e n c i , projevoval silný zájem

jich vztah vyznačoval vzájemnou úctou. - Podstatně vstřícněji, ale

0 n o v i n k y z v ě t š i n y v ě d n í c h o b o r ů , v o s o b n í m k o n t a k t u se v ž d y d o ­

podle v š e h o také m é n ě p o d n ě t n ě se vyvíjelo přátelství s M a r t i n e m

kázal zaměřit na věc a byl také schopen klidně a kriticky posoudit

Ř a d e m ( 1 8 5 7 - 1 9 4 0 ) , k t e r ý v M a r b u r k u o d r o k u 1 9 0 0 v y u č o v a l sys­

1 p r o t i c h ů d n é názory. C o h e n předložil celkový náčrt, aniž by se pří­

tematickou

liš s t a r a l o j e h o p o d r o b n é filosofické n a p l n ě n í , a vystavil se t a k m o ž ­

Welt, hájil p o l i t i c k y a n g a ž o v a n o u , l i b e r á l n í v í r u a ve s v é m p o j e t í n á ­

n ý m ú t o k ů m tím spíše, že sě odmítal spokojit se s k r o m n o u rolí pro­

boženství, v n ě m ž usiloval o syntézu křesťanství s kulturou mrav­

fesora na provinční pruské universitě: h o d n ě cestoval a udržoval

nosti, byl k r o m ě marburského novokantovství ovlivněn také názory

četné kontakty, j e ž mu také m n o h d y přinesly prospěch v universitní

A. von Harnacka.

theologii,

editoval

respektovaný

časopis

Christlichen

Těsné vazby na Natorpa (a zprvu i na Cohena) udržoval právník a August Stadler als Kant-Interpret, str. ler. Interprete di Kant.

filosof

práva Rudolf S t a m m l e t ( 1 8 5 6 - 1 9 3 8 ) , který v letech

158-177; M. Giovanelli, August Stad­

77

Příslušné práce K. Lasswitze z této doby: Zur Rechtfertigung der kinetischen Atomistik, str. 137-161; Zum Problém der Kontinuitdt, str. 9-36; Geschichte der Atomistik vom Mittelalter bis Newton, I—II. Diskuse s Lasswitzem je doložena v korespondenci, kterou vydal H Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 166-203.

79

P. Natorp, Hermann Cohen als Mensch, Lehrer und Forscher, str. 6.

80

Natorp recenzoval knihu vcelku pozitivně in: Zeitschrift fiir Philoso­ phie und philosophische Kritik, 79, 1881, str. 242-259.

78 Srv. U. Sieg, Aufstieg und Niedergang des Marburger Neukantianis­ mus. Die Geschichte einer philosophischen Schulgemeinschaft (základní hi­ storická práce o marburské škole).

81 Srv. P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát. Ein Kapitel zur Grundlegung der Sozialpádagogik, str. 112-117; W. Herrmann, Die Auffassung der Religion in Cohens und Natorps Ethik, str. 5 7 - 6 9 , 162-175; H. Cohen, Der Begriff der Religion, str. 56 n., 124; a H e r r m a n n o v u diskusi k těmto pracem, in: Die Christliche Welt, 30,1916, str. 839-842.

104

105

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

Škola

1 8 8 2 - 1 8 8 4 zastával m i m o ř á d n o u p r o f e s u r u v M a r b u r k u a p o t é od-

j e n zdánlivě pramení z pozitivního práva, ve skutečnosti představuje

sloužil další r o k j a k o ř á d n ý p r o f e s o r v b l í z k é m G i e B e n u , n e ž k o n e č n ě

posuzovací instanci, jež je vůči právu transcendentní.82

n a š e l s t á l é u p l a t n ě n í na u n i v e r s i t ě v H a l l e . Ve s p i s e Wirtschaft und recht

nach

der

materialistischen

Geschichtsaujfasung

Při ohlédnutí za zimním semestrem 1896-1897 Natorp s uspoko­

(Hospodářství

j e n í m k o n s t a t o v a l p ř í t o m n o s t v y š š í h o p o č t u lidí, k t e ř í s e s p l n o u váž­

a p r á v o v m a t e r i a l i s t i c k é m pojetí dějin, 1 8 9 6 ) r o z v e d l m y š l e n k y s v ý c h

ností věnují filosofii, a C o h e n již krátce zmínil „nevelkou školu",

přátel-filosofů z p ů s o b e m , který došel jejich souhlasu. U p ř e s ň u j e tu

avšak obrat „ m a r b u r s k á š k o l a " se prosadil až po p ř e l o m u století. Je

p o j m o v é a m e t o d i c k é předpoklady p r o v ě d e c k é u c h o p e n í života ve

f a k t e m , ž e o b d o b í 1 9 0 0 - 1 9 1 0 s k u t e č n ě p ř i l á k a l o ř a d u m l a d ý c h lidí

společnosti. Z a p ř e d m ě t t a k o v é v ě d y p r o h l a š u j e „vnější s p r á v u " m e z i ­

z N ě m e c k a i ze z a h r a n i č í ke s t u d i u filosofie v M a r b u r k u : p a t ř i l

lidského soužití, kterou v souladu s N a t o r p e m vymezuje monisticky,

k n i m K a r l Vorlánder, A l b e r t G o r l a n d , E r n s t C a s s i r e r , O t t o B u e k , N i -

tj- j a k o j e d n o t u d ě j i n n é souvislosti v e s p o l e č e n s k é z k u š e n o s t i . Z a p r o ­ zatím nejvýznamnější příspěvek v tomto směru považuje Marxovu m a t e r i a l i s t i c k o u teorii dějin, j e ž v y h l a š u j e závislost d u c h o v n í c h fakto­ rů na e k o n o m i c k ý c h . S t a m m l e r sice přiznává, že kauzalita m ů ž e být j e n j e d n a , p ř e s t o p o v a ž u j e t e l e o l o g i c k é s t a n o v i s k o , j e ž zjišťuje v z t a h y p r o s t ř e d k u a c í l e a s m ě ř u j e ke s t a n o v e n í n e j z a z š í h o účelu, za o p r á v n ě ­ né, neboť společenské snahy nevycházejí pouze z daných společen­ ských okolností, ale p r a m e n í také z lidských přání a snah, které v p o ­ slední instanci podléhají jednotícímu cílovému bodu „společenství s v o b o d n ě s e r o z h o d u j í c í c h l i d í " , v n ě m ž k a ž d ý j e d i n e c p ř i j í m á c í l e os­ t a t n í c h , n a k o l i k j s o u o b j e k t i v n ě o p r á v n ě n é , z a vlastní. T o t o s t a n o v i s k o S t a m m l e r u p l a t ň u j e ve s p i s e Die Lehre von dem Richtigen Lehre ( N a u k a o

správném právu,

O r t e g a y G a s s e t , H e i n z H e i m s o e t h a B o r i s P a s t e r n a k . Jisté r e n o m é si m e z i C o h e n o v ý m i a N a t o r p o v ý m i ž á k y j a k o p r v n í v y d o b y l K a r l Vor­ lánder (1860-1928), který roku 1893 promoval v Marburku disertací Der

Formalismus

der

Kantischen

Ethik

in

seiner

Notwendigkeit

und

Fruchtbarkeit ( F o r m a l i s m u s K a n t o v y e t i k y , j e h o n e z b y t n o s t a p ř í ­ n o s ) a u š i r š í h o p u b l i k a v e š e l ve z n á m o s t d í k y s v ý m Geschichte der philosophie ( D ě j i n y

filosofie,

1. vyd. 1 9 0 3 ) a e d i č n í p ř í p r a v ě K a n t o ­

vých spisů pro „Filosofickou k n i h o v n u " nakladatelství Meiner. V návaznosti na C o h e n a využil K a n t o v u filosofii morálky a dějin k obhajobě e t i c k é h o socialismu a p r o z k o u m a l po této stránce vztah mezi Kantem a Marxem.83 Podobně i Franz Staudinger (1849-1921)

1 9 0 2 ) z h l e d i s k a juris-

prudence a v y v o z u j e z n ě j d a l š í d ů s l e d k y . P r o t i v l á d n o u c í m u j u r i s d i k č n í m u p o z i t i v i s m u staví v t é t o k n i z e - n a o k o v ý h r a d n ě s e z a m ě ­ ř e n í m na pozitivní p r á v o - n a u k u o p r i n c i p e c h právní vědy, tj. „teoretickou" jurisprudenci jakožto odlišnou od „technické", která s t a n o v u j e k r i t é r i a „ s p r á v n é h o p r á v a " . O p r o t i t e n d e n c í m fixovat n e ­ m ě n n é právní příkazy na základě přirozeného práva má Stammlerova nauka o správném právu poskytnout pouze „všeobecně platnou formální metodu", která umožňuje prověřit disponibilní právní nor­ my (nebo právní soustavy) co do správnosti. Posuzuje se přitom, zda právní n o r m y odpovídají m y š l e n c e „společenského ideálu", totiž ideji „společenství svobodně se rozhodujících lidí". S t a m m l e r sice po K a n t o v ě vzoru u této ideje nepodává obsahový výměr, n i c m é n ě p ř e s t o z n í vyplývají o b s a h o v é m o m e n t y , t j . s l o ž k y p ř i r o z e n é h o p r á ­ va. P ř e d e v š í m v š a k S t a m m l e r z a n o r m u s p r á v n é h o práva vyhlašuje cíl, v n ě m ž je t ř e b a s o u h r n n ě m y š l e n k o v ě u c h o p i t „veškeré m o ž n é cíle p r á v n ě spjatých j e d i n c ů v celkové j e d n o t ě " . Toto stanovení cíle

106

colai H a r t m a n n , Wladyslav Tatarkiewicz, Dimitrij Gavronskij, José

82 Sr. E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft, str. 22. Cohen kritizoval Stammlerův záměr založit čistě formální teorii práva; tím by totiž byla z právní nauky vyřazena etika a museli bychom se spokojit výhradně s „po­ jmy smýšlení a individua" (ErW, str. 226). Vyhlášením postulátu etické fun­ dace právní vědy požadoval Cohen od Stammlera legitimizaci „metodické­ h o " právního rozvažování, a to ve tvaru nějaké právněfilosofické principiální nauky, která by měla vytvářet pojítko k vědě o etice. Srv. P. A. Schmid, Das Naturrecht in der Rechtsethik Hermann Cohens, str. 4 0 8 - 4 2 1 . Natorp pod­ nikl roku 1913 principiální pokus o objasnění: Recht und Sittlichkeit. Ein Beitrag zur kategorialen Begriindung der praktischen Philosophie. Mit besonderem Bezug auf Hermann Cohens „Ethik des reinen Willens" und Ru­ dolf Stammlers „Theorie der Rechtswissenschaft", str. 1-79. Celkový vý­ klad této kontroverze poskytuje C. Muller, Die Rechtsphilosophie des Marburger Neukantianismus; srv. též R. Alexy (vyd.), Neukantianismus und Rechtsphilosophie. 83 K. sichtigung

Vorlánder, Kant und der Sozialismus, unter besonderer Beruckder neuesten theoretischen Bewegung innerhalb des Marxismus,

107

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

syntetizoval materialistické pojetí dějin s r o z u m o v ě v e d e n ý m stano­

n ě liší záměrem. V e s m y s l u k r i t i c k é h o i d e a l i s m u s e d r ž e l t e z e , ž e

v e n í m c í l ů v o b l a s t i p r a x e a p o l i t i k y , i k d y ž se o p r o t i V o r l á n d e r o v i

p r o l o g i k a m u s í setrvávat v e v z t a h u k e z k u š e n o s t i , k j e j í m u ž p o č á t k u

při hledání teoretické báze m é n ě opíral o marburské novokantovství

stejně j a k o C o h e n zaměřil „tvůrčí o t á z k u " , již zformuloval j a z y k o v ě

a otázku mravnosti od samého počátku chápal j a k o otázku sociální.

vyhroceným:

Vorlánder i Staudinger byli považováni za „rudé k a n t o v c e " .

Dafi) - j a k o ž t o n á z n a k ( č i „ o z n a m " , Andeut)T a u s t a v i l ji j a k o zá­

V r o c e 1 8 9 8 p r o m o v a l A l b e r t G ó r l a n d ( 1 8 6 9 - 1 9 5 2 ) p r a c í Aristo­ teles

und die

Arithmetik

(rozšířená

verze:

Aristoteles

und die

Mathe-

„Čím - jakožto

význam

(Bedeutung)

- je

fakt

(das

kladní korelační formu veškerého utváření ve zkušenosti.87 Zkuše­ nost čili v ě d e c k é p o z n á n í se tedy c h á p e j a k o p r o c e s , který z á r o v e ň

matik, 1 8 9 9 ) , a v š a k h a b i l i t a c e d o s á h l a ž r o k u 1 9 1 9 n a H a m b u r s k é

zahrnuje prohloubenou „apriorizaci" i vpřed postupující „proble-

universitě, kde v letech 1923-1935 působil j a k o m i m o ř á d n ý profe­

matizaci" toho, co je fenomenálně dáno. Jednotlivým filosofickým

sor. „ P ř e s o h r o m n o u píli s e G ó r l a n d n i k d y n e z a ř a d i l m e z i p ř e d n í ex­

disciplínám přiřkl G ó r l a n d úkol specificky zformulovat v š e o b e c n é

ponenty marburského novokantovství" a i jeho pětisetstránkové po­

podmínky vztahu mezi „smyslem" a „jazykem", jak je vymezuje

jednání

Aristoteles

und

Kant

beziiglich

der

Idee

der

theoretischen

Erkenntnis untersucht ( A r i s t o t e l e s a K a n t , p r o b á d á n i co do i d e j e t e o ­

prologika, pro zkušenostní oblasti j e d n o t l i v ý c h věd, tj. pro přirozené d ě n í ( l o g i k a ) , s p o l e č e n s k o u e x i s t e n c i ( e t i k a ) , u t v á ř e n í stylu ( e s t e t i ­

Dlou­

k a ) a n á b o ž e n s k é p r o ž í v á n í (filosofie n á b o ž e n s t v í ) . M y š l e n k a j e d ­

ho byl považován za nejvěrnějšího Cohenova stoupence a tento soud

n o t n é zkušenostní výstavby, jejíž p o d m í n k y a složky upřesňuje pro­

j e v ý s t i ž n ý , p o k u d j d e o G o r l a n d ů v d ů r a z n a v a z b u m e z i filosofic­

logika, v sobě zahrnuje představu „implikativní k o n k r e s c e n c e " mezi

k ý m myšlením a vědami, v níž pro

spatřoval možnost

u v e d e n ý m i zkušenostními oblastmi, díky č e m u ž lze náboženství

„osvobodit se od břemene, jež představuje hledání filosofických

chápat j a k o nejkonkrétnější prožívání vůbec. Pro náboženskou zku­

retického poznání, 1909) zůstalo povětšinou bez p o v š i m n u t í .

filosofii

84

Potvrzuje ho

šenost či „ t u c h u " se Gorlandovi jevila nutná ztráta jakékoli vztaže-

ale t a k é propojení logiky a etiky či G ó r l a n d o v a filosofie nábožen­

n o s t i v p r o ž í v á n í , z t r á t a , k t e r á v t o t á l n í s a m o t ě , j i ž n a s t o l u j e , vyvolá­

ství, v níž viděl k r i t i c k o u k o r e k c i N a t o r p o v a pojetí téže otázky.86

vá ideu

problémů v takzvaných bezprostřednostech života".

85

ojedinělosti

v

o s a m ě n í , Einzigkeit.

Prožívání, jež

takto

N i c m é n ě Górland je Natorpovi myšlenkově zavázán, když na poli

u p a d n e v „ n e j v y š š í n o u z i " , ke s v é o j e d i n ě l o s t i vytváří „odpovídající

poznání zdůrazňuje „intenzionální" a „extenzionální korelativitu",

ojedinělost - Boha", a z n o v u t a k n a s t o l u j e p o l a r i t u ve f o r m ě „ p o l á r ­

k d y ž d á v á n a j e v o o d h o d l á n í k rigidnímu s y s t é m u a v p o z d n í filosofii

ní transcendence".88

přijímá privilegizaci m o d á l n í c h kategorií j a k o ž t o „prakategorií". Ve snaze rozvinout nauku svých učitelů Górland předložil nový

Nicolai H a r t m a n n ( 1 8 8 2 - 1 9 5 0 ) , p ů v o d e m z Rigy, zahájil studia v Dorpatu a Petrohradu, ale pokračoval v nich v Marburku ( p r o m o c e

obor, „ p r o l o g i k u " . Z a m e t o d u t é t o „ v ě d y o t o t á l n í m t á z á n í " p r o h l á s i l

1907), k d e se roku 1909 habilitoval. Po první světové válce, b ě h e m

dialektiku, n i c m é n ě při t o m t o m e t o d i c k é m navázání na Hegela záro­

n í ž s e a k t i v n ě z ú č a s t n i l b o j ů , s e r o k u 1 9 2 0 stal m i m o ř á d n ý m a r o k u

v e ň z d ů r a z n i l , ž e j e h o „filosofie j a k o t a k o v á " s e o d H e g e l o v y b y t o s t -

1922 j a k o N a t o r p ů v nástupce ř á d n ý m profesorem filosofie v Mar­ b u r k u . N e j d ů l e ž i t ě j š í p r á c e j e h o r a n é h o m a r b u r s k é h o o b d o b í , Platos

str. 361-412; Die neukantische Bewegung im Sozialismus, str. 23-84; Kant und Marx. V uvedené knize pojednává Vorlánder také o jednotlivých teore­ ticích socialismu. 84

U. Sieg, Aufstieg und Niedergang, str. 215.

85

A. Górland, Ethik als Kritik der Weltgeschichte, str. 258.

86

A. Górland, Religionsphilosophie als geiste des kritischen Idealismus, str. 129.

108

Wissenschaft aus

Logik des Seins ( P l a t ó n o v a l o g i k a b y t í , 1 9 0 9 ) , p o d á v á s i l n ě s y s t e m a tizovaný výklad Platónovy teoretické filosofie s o h l e d e m na dialek­ t i c k é s e p ě t í n e b y t í a b y t í : n e b y t í (mé on) se tu s t e j n ě j a k o u C o h e n a 87

dem

System-

A. Górland, Prologik. Dialektik des kritischen Idealismus, str. 8 nn.,

31 nn. 88

A. Górland, Religionsphilosophie, str. 98 nn.

109

První

část.

//.

Novokantovství

chápe jako metodický pojem, který v platónské nauce o idejích a prvních principech ukazuje cestu k p o z n á n í bytí. O v š e m Hartmann ů v r o z c h o d s k r i t i c k ý m i d e a l i s m e m m a r b u r s k é školy, k t e r ý s e z a č a l projevovat již v roce 1912, vyšel dramaticky najevo při zveřejnění Grundzuge

einer Metaphysik

der

Erkenntnis

(Nárys

metafyziky

po­

z n á n í , 1921). K n i h a z a č í n á slovy: „Následující z k o u m á n í v y c h á z í

Marburská

škola

4. Ernst Cassirer a) Ž i v o t a d í l o N e j v ý z n a m n ě j š í m představitelem mladší generace marburské školy byl bezpochyby Ernst Cassirer (1874-1945).91 Z m í n k a Georga Sim-

z názoru, že poznání nespočívá ve vytváření, plození nebo produkci předmětu, j a k n á m chce tvrdit idealismus staré a nové t e n d e n c e , ný­

Vedle dvou základních Heimsoethových článků vycházely v Epochenjahr od roku 1924 s proměnlivou tendencí kantovské interpretace od Ericha Adickese, Nicolaie Hartmanna, Johannese Volkelta a Maxe Wundta. Srv. G. Funke, Von der Aktualitát Kants, str. 181-216, 217-237 (s přesnými údaji o literatuře).

91 Cassirerovy sebrané spisy vycházejí v „hamburském vydání", Gesammelten Werke, vyd. Birgit Reckiová, Hamburg 1998 nn. (= GW); kromě toho vycházejí také Nachgelassene Manuskripte und Texte, vyd. K. Ch. Kohnke, J. M. Krois a O. Schwemmer, Hamburg 1995 nn. Původní edice Cassirerových prací: Das Erkennmisproblem in der Philosophie und Wissenschaft der neueren Zeit, I-IV, Berlin 1906-1920, Stuttgart 1957; Substanzbegriff und Funktionsbegriff. Untersuchungen uber die Grundfragen der Erkenntniskritik (SuF), Berlin 1910; Freiheit und Form. Studien zurdeutschen Geistesgeschichte, Berlin 1916; Kants Leben und Lehre, Berlin 1918; Zur Ein­ stein'sehen Relativitdtstheorie. Erkenntnistheoretische Betrachtungen, Berlin 1921; Idee und Gestalt (IuG), Berlin 1921; Philosophie der symbolischen Formen (PhsF), I: Die Sprache, II: Das mythische Denken, III: Phánomenologie derErkennmis, Berlin 1923-1929; Individuum und Kosmos in der Philosophie der Renaissance, Leipzig - Berlin 1927; Die Philosophie der Aufkldrung, Tubingen 1932; Descartes. Lehre - Persónlichkeit - Wirkung, Stockholm 1939; An Essay on Man. An Introduction to a Philosophy of Human Culture, New Haven - London 1944; The Myth of the State, New Haven - London 1946. - Z novější literatury o Cassirerovi: R. A. Bast, Pro­ blém, Geschichte, Form. Das Verhdlmis von Philosophie und Geschichte bei Ernst Cassirer im historischen Kontext, Berlin 2000; H.-J. Braun, H. Hol­ zhey, E. W. Orth (vyd.), Uber Emst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, Frankfurt a. M. 1988; M. Ferrari, Ernst Cassirer. Stationen einer philosophischen Biographie, Hamburg 2003 (ital. 1996); Dorothea Frede R. Schmiicker (vyd.), Ernst Cassirers Werk und Wirkung. Kultur und Philo­ sophie, Darmstadt 1997; T. Goller, Ernst Cassirers kritische Sprachphilosophie, Wíirzburg 1986; A. Graeser, Ernst Cassirer, Munchen 1994; T. Knoppe, Die theoretische Philosophie Ernst Cassirers. Zu den Grundlagen transzendentaler Wissenschafts- und Kulturtheorie, Hamburg 1992; J. M. Krois, Cassirer - Symbolic Forms and History, New Haven - London 1987; E. W. Orth, Von der Erkenntnistheorie zur Kulturphilosophie. Studien zu Ernst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, Wurzburg 1996; H. Paetzold, Ernst Cassirer - von Marburg nach New York. Eine philoso­ phische Biographie, Darmstadt 1995; U. Renzová, Die Rationalitat der Kul­ tur. Zur Kulturphilosophie und ihrer transzendentalen Begriindung bei Co­ hen, Natorp und Cassirer, Hamburg 2002; E. Rudolph - B.-O. Kuppers (vyd.), Kulturkritik nach Ernst Cassirer, Hamburg 1995; O. Schwemmer,

110

111

brž v u c h o p e n í n ě č e h o , co tu je i před v š í m p o z n á n í m a nezávisle na n ě m . " ( K H a r t m a n n o v é f i l o s o f i i p o odvratu o d novokantovství viz níže, k a p . X,3.) - H e i n z H e i m s o e t h ( 1 8 8 6 - 1 9 7 5 ) přišel po studiích v H e i d e l b e r k u (u W i n d e l b a n d a ) a B e r l í n ě (u S i m m e l a a D i l t h e y e ) do M a r b u r k u ( 1 9 0 7 ) , k d e r o k u 1911 p r o m o v a l a v r o c e 1 9 1 3 se h a b i l i t o ­ v a l ; stati, j e ž v t é t o s o u v i s l o s t i p ř e d l o ž i l , v y š l y v e d v o u č á s t e c h p o d souhrnným

Die

názvem

Methode

der

Erkenntnis

bei

Descartes

und

Leibniz ( M e t o d a p o z n á n í u D e s c a r t a a L e i b n i z e , 1 9 1 2 , 1 9 1 4 ) . J a k vyplývá z H e i m s o e t h o v y k o r e s p o n d e n c e s j e h o přítelem N. Hart­ m a n n e m , j i ž r o k u 1 9 1 2 pociťoval z n a č n ý f i l o s o f i c k ý i o s o b n í o d s t u p od o b o u učitelů, ale i ke Cassirerovi a G ó r l a n d o v i . 8 9 Ve d v a c á t ý c h l e t e c h se p r o s a d i l j a k o h i s t o r i k n o v o v ě k é m e t a f y z i k y a ve s p i s e Die sechs Ausgang

grossen

Themen

des Mittelalters

der

(Šest

abendlandischen velkých

témat

Metaphysik západní

und

der

metafyziky

a k o n e c středověku, 1922) položil základy pro předvedení metafy­ zických motivů a myšlenek u Kanta.90

89 F. Hartmann - R. Heimsoeth (vyd.), Nicolai Hartmann und Heinz Heimsoeth im Briefwechsel. Jejich diskuse vrhá světlo na pozdější vývoj: zatímco Heimsoeth byl toho názoru, že se marburské novokantovství (po­ dobně jako už Kant) omezilo na určení ratio cognoscendi (str. 103), Hart­ mann promíjel dobře míněnému kritickému idealismu, že má „dvojí tenden­ c i " , totiž že „pátrá po poznání a zároveň po bytí", a kritizoval pouze okolnost, že marburská škola obojí rationes stále zmateně zaměňuje (str. 105 n.). 90

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

m e l a o C o h e n o v ě interpretaci K a n t a ho přiměla přesídlit z Berlína

texty k e č t v r t é m u s v a z k u v y š l y z p o z ů s t a l o s t i r o k u 1 9 9 5 p o d n á z v e m

do Marburku, kde byl od zimního semestru 1896 do zimního semes­

Zur

tru 1 8 9 8 z a p s á n j a k o s t u d e n t filosofie a m a t e m a t i k y a k d e v č e r v e n c i

kých forem). R o k u 1929 se Cassirer spolu se svým o p o n e n t e m Hei-

1899 schen

promoval. und

Disertační

naturwissenschaftlichen

práce

Descartes'

Erkenntnis

Kritik

der mathemati-

der

symbolischen

Formen

(K

metafyzice

symbolic­

deggerem ocitl v centru ostré diskuse na vysokoškolských dnech

kritika

v Davosu.93 Poté, co nacisté uchvátili m o c , okamžitě zažádal o dovo­

m a t e m a t i c k é h o a přírodovědného poznání) tvořila první část j e h o

lenou a r o z h o d l se k e m i g r a c i . Po k r á t k é m p o b y t u v Oxfordu mu

p r á c e ke stanovení základů m a t e m a t i k y a m e c h a n i k y u Leibnize,

byla d á n a m o ž n o s t usadit se ve Š v é d s k u a v G o t e b o r g u obdržel

kterou dále rozvíjel a na C o h e n ů v p o p u d ji předložil Berlínské aka­

osobní profesuru. Pozvání k pohostinské profesuře na Yaleově uni­

demii věd v soutěži o celkovou prezentaci Leibnizova systému. Prá­

versitě mu dovolilo přestěhovat se i s r o d i n o u roku 1941 do Spoje­

ce obdržela d r u h o u cenu, přičemž první nebyla udělena, a roku 1902

n ý c h s t á t ů , k d e v z n i k l y k n i h y Essay on Man ( E s e j o č l o v ě k u , 1 9 4 4 )

wissenschaftlichen

a The Myth ofthe State ( M ý t u s s t á t u , p o s m r t n ě , 1 9 4 6 ) . T ř i n á c t é h o

Grundlagen ( L e i b n i z ů v s y s t é m a j e h o v ě d e c k é z á k l a d y ) . L z e j i č í s t

d u b n a 1945 zemřel v důsledku srdečního selhání na p ů d ě Kolumbij­

vyšla jako

pod

titulem

historický

úvod

Leibniz'

System

(Descartova

Metaphysik

in

k p r á c i Logik der

seinen

reinen

Erkenntnis

(Logika

ské u n i v e r s i t y v N e w Yorku.

čistého poznání), která vyšla téhož roku a ke které chtěl C o h e n b)

v d r u h é m svazku mj. připojit historicky z a m ě ř e n é dodatky. Cassire-

Dějiny filosofie

Cassirerův

dvousvazkový

in

der

Phi­

n i c m é n ě druhý pokus, který podnikl roku 1906 s prvním svazkem

losophie

Wissenschaft der neuren Zeit ( P r o b l é m p o z n á n í

ve

filo­

svých dějin „problému p o z n á n í " , byl úspěšný. Vyhlídky na akade­

sofii a v ě d ě n o v é d o b y , 1 9 0 6 - 1 9 0 7 ) j e o č i v i d n ě n e j v ý z n a m n ě j š í m

m i c k o u k a r i é r u se mu v š a k n e o t e v ř e l y , a d o k o n c e i filosofická fakul­

p ř í n o s e m myslitelů m a r b u r s k é školy na poli dějin filosofie. O d h l é d -

rova snaha habilitovat se touto k n i h o u v Berlíně vyšla n a p r á z d n o ,

92

und

spis

Das

Erkenntnisproblem

t a m a r b u r s k é u n i v e r s i t y v r o c e 1912 o d m í t l a ž á d o s t p o v o l a t C a s s i r e -

n e m e - l i od N a t o r p o v ý c h s t a t í k a n t i c k é filosofii a V o r l á n d e r o v y

r a j a k o C o h e n o v a n á s t u p c e . T e p r v e v r o c e 1 9 1 9 s e stal p r o f e s o r e m

dvousvazkové

filosofie na nově založené H a m b u r s k é universitě, kde v letech

1903), byla d o p o s u d k dispozici buď j e n v y s o c e specializovaná

1 9 2 9 - 1 9 3 0 z a s t á v a l ú ř a d r e k t o r a . P o z v e ř e j n ě n í s p i s u Freiheit und

zkoumání, anebo se historické poukazy vynořovaly jen heslovitě

Form ( S v o b o d a a f o r m a , 1 9 1 6 ) , k d e p ř i c h á z í ke s l o v u j a k C a s s i r e r ů v

v systematickém kontextu. Cassirer naopak nechává vystoupit no­

kosmopolitismus, tak j e h o zájem o p r o b l é m kultury a o dějiny kultu­

v o v ě k ý z á p a s k o l e m o t á z k y p o z n á n í v c e l é j e h o h i s t o r i c k é šíři.

ry zvláště, se začal věnovat v ý z n a m u symbolických forem pro du­

Upřesňuje navíc C o h e n o v u tezi o souladu j e h o základních myšlenek

c h o v n í život, p ř i č e m ž h o j n o s t m a t e r i á l u n a c h á z e l v k n i h o v n ě a sbír­

s historickým během vědeckého myšlení, když podává systémové

ce, které v H a m b u r k u vybudoval Aby Warburg. V letech 1923-1929

vymezení vztahu m e z i teorií poznání a historickou analýzou. Hlavní

Philosophie der

myšlenka zní následovně: jakmile se pokusíme tematizovat histo­

vyšlo

ve

symbolischen

třech Formen

svazcích

Cassirerovo

(Filosofie

hlavní

symbolických

dílo,

forem).

Přípravné

práce

Geschichte

der

Philosophie

(Dějiny

filosofie,

rický vývoj p o j m u p o z n á n í v n o v o v ě k é v ě d ě a filosofii od r e n e s a n c e , ztratí z á k l a d n í g n o s e o l o g i c k é p o j m y z d á n í n e m ě n n o s t i a absolutní p l a t n o s t i , k t e r o u j i m p e r s p e k t i v a , j e ž p o s t r á d á vliv h i s t o r i c k é relativi-

Ernst Cassirer. Ein Philosoph der europáischen Moderně, Berlin 1997; J. Seidengart (vyd.), Ernst Cassirer. De Marbourg á New York. Uitinéraire philosophique, Paris 1990; T. Stark, Symbol, Bedeutung, Transzendenz. Der Religionsbegriff in der Kulturphilosophie Ernst Cassirers, Wiirzburg 1997.

zace, s n a d n o d o d á . Jsou-li n a h l é d n u t y historicky, projevují se j a k o

Srv. Natorpův dopis A. GSrlandovi z 13. ledna 1902, otištěno in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, n, str. 270 n.

93 Srv. K. Wuchterl, Streiigespráche und Kontroversen in der Philoso­ phie des 20. Jahrhunderts, str! 135 nn.; D. Kaegi - Ě. Rudolph (vyd.), Cas­ sirer - Heidegger. 70 Jahre Davoser Disputation.

112

113

92

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

t o , č í m s k u t e č n ě j s o u , t o t i ž „ m y š l e n k o v é v ý t v o r y " , k t e r é s e vyvíjejí

ž á d n é n a d ř a z e n é z a j i š t ě n í , j a k b y j e p o d a l a t r a n s c e n d e n t á l n í logi­

v neustálé provázanosti se svým kulturním kontextem. Systematické

ka.96

a h i s t o r i c k é z k o u m á n í se d o p l ň u j í s t í m v ý s l e d k e m , že h i s t o r i c k ý vý­

ce a pojem funkce) Cassirer podává p o d r o b n o u konceptuální analý­

V

knize

Substanzbegriff und

Funktionsbegriff ( P o j e m

substan­

voj n e c h á vyjít n a j e v o s t r u k t u r n í s l o ž k y p o z n á n í j a k o ž t o p r o c e s u

zu obou pojmů a ukazuje, že m a t e m a t i c k é a p ř í r o d o v ě d n é p o j m y

a ideální struktura poznávacího procesu zase určí vodítko pro histo­

jsou relační, nikoli v ě c n é povahy. Nástin p o d o b n é kritiky substan-

rický p o p i s . M e t o d i c k y v z a t o j e t e n t o styl f i l o s o f i c k é historiografie

c i a l i s t i c k é h o m y š l e n í n a č r t l j i ž K a n t a C o h e n , o v š e m C a s s i r e r vy­

oprávněn tehdy, když se podaří historické fenomény i výkladové

tyčuje precizní kontrast mezi ustavováním věcných a relačních

s c h é m a „uchopit j a k v jejich prostoupenosti, tak v jejich relativní

pojmů. Těžiště j e h o z k o u m á n í leží v logické teorii tvorby řad. Za­

svébytnosti". - Tuto koncepci později Cassirer prohloubil a p o d H e -

t í m c o v k l a s i c k é l o g i c e s e p o j e m vyvíjí z i z o l a c e k v a l i t a t i v n í c h

gelovým i Husserlovým vlivem přepracoval na projekt „fenomenolo­

r y s ů , j e ž j s o u s p o l e č n é c e l é s k u p i n ě d a n ý c h o b j e k t ů , f a k t i c k á tvor­

gie p o z n á n í " , jejímž ú k o l e m je p o c h o p i t a zpodobnit (vědecké) po­ znání v j e h o procesualitě. Pravda j a k o ž t o totalita tohoto procesu však pro Cassirera zůstává trvalým ú k o l e m a j e h o idealismus zůstá­ vá k r i t i c k ý . 9 4

ba pojmů v exaktních vědách postupuje nastolením zákonitého vztahu, tj. formy řady. Teoretické p o j m y přírodních věd v sobě ob­ sahují p o k y n „propojit r o z m a n i t é , j e ž je d á n o v názoru, u r č i t ý m způsobem a jít podle předepsaného zákona". Vztah obecného a zvláštního se tu c h á p e j a k o vztah principu řady a členů řady:

c) Teorie p o z n á n í a teorie vědy

nemá již povahu subsumpce,97 kdy se konkrétní obsah musí zbavit

Ve stanovení gnoseologických základů Cassirer z valné části násle­

své specifičnosti, nýbrž povahu korelativní. P ř e d m ě t p o z n á n í se

duje svého učitele Natorpa. Základní logické určení p o z n á v a n é h o

p r o k a z u j e j a k o „síť v z t a h ů " . 9 8

p ř e d m ě t u p o d l e n ě j o p ě t tkví v „ p r a p ů v o d n í m v z t a h u " , v e k t e r é m

K v ý š e n a č r t n u t é m u z á k l a d n í m u o b j e v u s v é k n i h y z r o k u 1 9 1 0 se

se navzájem p o d m i ň u j e forma a obsah, o b e c n é a zvláštní, platnost

Cassirer v zásadě přihlásí ještě v roce 1936, k d y již samozřejmě ne­

a bytí.95 Korelace základních složek poznávacího vztahu je charak­

tají o d s t u p s v ý c h p r a c í k t e o r i i s p e c i á l n í c h v ě d o d z a l o ž e n í m a t e m a ­

t e r i s t i c k á j a k p r o „ n e j z a z š í f o r m á l n í p o j m y " čili „ l o g i c k é i n v a r i a n ­

tiky a p ř í r o d o v ě d y , j a k je p ř e d l o ž i l i C o h e n a N a t o r p . 9 9 O v š e m o h o d ­

ty", v nichž se zakládá objektivita vůbec, tak pro „specifické v ě c n é

notě gnoseologického rekursivního tázání, například po pojmu

p o z n á n í " v j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h . A p r i o r n í sféra f u n g u j e j a k o p r e m i ­ s a k a ž d é h o p l a t n é h o s o u d u o f a k t e c h , tj. l e g i t i m i z a c e a p r i o r n í sféry spadá vjedno s analýzou fungování vědeckých pojmů a nevyžaduje

94 Na Cassirerovy práce k dějinám filosofie (obzvláště o renesanci a osvícenství), které tvořil na základě své kulturněfilosofické teorie symbolů, zde můžeme pouze poukázat. Ke vztahu pojetí kultury a dějin u Cassirera srv. U. Renzová, Philosophiegeschichte angesichts der Geschichtlichkeit der Vernunft. Vberlegungen zur Historiographie der Philosophie im Ausgang vom Marburger Neukantianismus, str. 177-197. 95 E. Cassirer, Erkenntnistheorie nebst den Grenzfragen der Logik, str. 13 nn. (Gesammelte Werke, 9, str. 151). Cassirer s „utrakvismem" Jonase Cohna v podstatě souhlasí, avšak s tou výhradou, že u duality formy a obsa­ hu se nejedná o protiklad logické a alogické složky poznání; správně se věc má tak, že zmíněnou podvojnost vykazuje i logická funkce jako taková.

114

96 Srv. T. Knoppe, Die theoretische Philosophie Ernst Cassirers, str. 49 nn., se zřetelem na Wolfgang Marx, Cassirers einer Theorie des Denkens und Erkennenes, str. 188-206, 304-339; W. Marx, Cassirers Philosophie ein Abschied von kantianisierender Letztbegriindung?, str. 75-88. 97 Srv. Cassirerovu kritiku {Substanzbegriff und Funktionsbegriff, str. 299 nn.) Rickertových vývodů z knihy Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung. 98 E. Cassirer, Erkenntnistheorie, str. 13 (= GW, 9, str. 152). Cohen příznačně připomínal, že idealistické založení materiálního bytí nelze zajistit výhradně pojmem relace, nýbrž je tu zapotřebí také infinitezimálního prvku (Cohenův dopis Cassirerovi z 24. srpna 1910, nezveřejněno). 99 E. Cassirer, Determinismus und Indeterminismus in der modernen Physik. Historische und systematische Studien zum Kausalproblem, str. 131-133.

115

První

část.

//.

Novokantovství

Marburská

škola

fyzikální p ř e d m ě t n o s t i , n e p o c h y b u j e ani tváří v tvář n o v é fyzice:

již předem nahlédnuté podobnosti mezi smyslově vnímatelnými

oprávněnost této otázky oproti přírodovědným sebevýkladům, do­

elementy ve srovnání, nýbrž je n u t n ý m předpokladem pro samo

k o n c e o p r o t i n o v o k a n t o v s k é m u z á v a z k u v ů č i p r á c i n a v ě d e c k é m fak­

zjištění p o d o b n o s t i . Ú k o l s t a n o v i t z á k l a d y d u c h o v n í c h v ě d p ř i v á d í

tu j e š t ě vyhrotí.100 V opozici k p a u š á l n í m u odvržení K a n t o v y nauky

Cassirera k filosofii produktivního d u c h a v c e l k o v é m souhrnu j e h o

o č a s e a p r o s t o r u s e z d ů v o d n ě n í m , ž e j e h o k r i t i c k á filosofie j e u p o u ­

f o r m a t i v n í c h aktivit, v č e t n ě p o z n á n í . 1 0 4

t á n a n a d n e s j i ž p ř e k o n a n o u n e w t o n o v s k o u f y z i k u , C a s s i r e r h á j í zá­ sady k r i t i c k é m e t o d y a d o m n í v á se, že je od d o b o v ě p o d m í n ě n ý c h

d) Filosofie kultury

aspektů lze oddělit. Předkládá mj. nauku o typech fyzikálních výro­

Cassirerova filosofie symbolických forem, pojatá j a k o všeobjímající

ků, kde rozlišuje výroky o měření, o zákonech a o principech.101

f i l o s o f i e kultury, v z n i k á j a k o r o z š í ř e n í č i d o p l n ě n í f i l o s o f i c k é l o g i k y

V diskusích o h l e d n ě základů matematiky zaujme vlastní stanovisko

poznání (teorie kognitivních funkcí v m a t e m a t i c e a přírodovědě).

ke s p o r u o f o r m a l i s t i c k é a i n t u i c i o n i s t i c k é z a l o ž e n í , k p a r a d o x ů m

G n o s e o l o g i c k ý „ p r a p ů v o d n í v z t a h " se zrcadlí i v pojmu symbolu,

teorie m n o ž i n i k interpretaci časového faktoru u B r o u w e r a a Oskara

o v š e m intelektuální funkce je nyní o z n a č e n a za funkci d u c h a j a k o

Beckera.102 - S o u h r n n ě lze konstatovat, že Cassirerovy analýzy

t a k o v é h o . V závěru stati „ G o e t h e a m a t e m a t i c k á fyzika" C a s s i r e r

k teorii vědy z hlediska základního

představuje p r o g r a m takové teorie poznání, která zahrnuje „nejen

filosofického

z a m ě ř e n í sledují

kritiku r ů z n ý c h forem naivního n e b o „ m e t a f y z i c k é h o " realismu.

poznávací m e t o d y v u ž š í m slova smyslu, ale i klíčové kategorie p o ­

„ M n o h e m obtížnější" se Cassirerovi j i ž roku 1921 jeví „ v z t a h

r o z u m ě n í světu v ů b e c " . Takový úkol ale m ů ž e splnit j e n „teorie po­

m e z i l o g i k o u j a k o ž t o v š e o b e c n ý m . v ě d o s l o v í m ' a s y s t é m e m .du­

z n á n í " ve velmi širokém slova smyslu, a p o j e m transcendentality se

chovních v ě d " ' , a to j a k věcně, tak s o h l e d e m na zachování jisté

m u s í r o z š í ř i t z a h r a n i c e sféry k a n t o v s k é h o a p r i o r i n a v š e c h n y „for­

kontinuity s C o h e n o v ý m a Natorpovým myšlením.103 Proti poku­

my d u c h o v n í zákonitosti", které určují objektivní výstavbu skuteč­

s ů m o založení d u c h o v n í c h věd ve zvláštní logice dějin, j a k je

n o s t i . R o z h o d u j í c í k r o k k „filosofii s y m b o l i c k ý c h f o r e m " v y z n a č u j e

p ř e d l o ž i l W i n d e l b a n d , C a s s i r e r n a m í t á , ž e j e j i c h p ř e d m ě t p a k zů­

objev, ž e a n i k a n t o v s k á t r i á d a l o g i c k é , m r a v n í a u m ě l e c k é o b l a s t i n e -

stává n a p r o s t o v á g n í . S t á t , p r á v o , n á b o ž e n s t v í , v ě d a a t d . , j e ž s e

vyčerpává celé pole tvořivého ducha. Tato filosofie vychází od řeči.

m ě n í v předmět historického pozorování, vykazují podle Cassirera

Cassirer poukazuje na von Humboldtův poznatek, že řeč vykazuje

v ž d y vlastní a svébytnou strukturu, kterou v logice dějin nelze

svébytnou „formu" nebo „funkci", což ovšem kantovská filosofie

uchopit, neboť ta se pohybuje j e n v mezích j e d n é dané struktury

o p o m e n u l a m l č e n í m . M e z i z p ů s o b y p o r o z u m ě n í světu, nyní p o d

nebo „modality", totiž vědeckého poznání. Cassirer naopak poža­

označením „symbolické formy", se počítá také mýtus, náboženství

d u j e p o v z n é s t z r a k n a d f o r m y vědění a „ z a m ě ř i t ho na totalitu d u ­

a u m ě n í . R o z h o d u j í c í m n á s t r o j e m t é t o f i l o s o f i e d u c h a s e stává p o j e m

chovních forem uchopování světa". K prohloubení své teorie po-

s y m b o l u , k t e r ý u m o ž ň u j e v y k á z a t aktivitu d u c h a , j e ž j e v š e m k u l t u r ­

jmotvorby Cassirer zároveň zdůrazňuje, že pojem není produktem

ním útvarům společná a spočívá v přetváření jednotlivých smyslově vnímatelných obsahů na nositele všeobecného duchovního význa­

100

E. Cassirer, Zur Einstein 'sehen Relativitatstheorie, str.

101

E. Cassirer, Determinismus und Indeterminismus, str.

102

E. Cassirer, Philosophie der symbolischen Formen, III, str. 417.

12-15. 162.

mu. Symbolizaci tedy n u t n o chápat j a k o všudypřítomný proces, ni­ koli j a k o n ě c o s p e c i f i c k é h o p r o u m ě n í , m ý t u s , v ě d u n e b o ř e č . C a s s i -

104

E. Cassirer, Die Begriffsform im mythischen Denken, přetištěno in: týž, Wesen und Wirkung des Symbolbegriffs, str. 1-70; srv. M. Ferrari, Das Problém derGeisteswissenschaften in den Schriften Cassirers fiir die Bibliothek Warburg (1921-1923), str. 114-133.

Podobně Cassirer ještě v roce 1942 klade vědám o kultuře za cíl po­ znat „totalitu forem, v nichž se odvíjí lidský život" jak v jejich nekonečné diferencovanosti, tak v jejich jednotné struktuře (E. Cassirer, Zur Logik der Kulturwissenschaften, str. 76).

116

117

103

První

část.

//.

Novokantovství

rer se naopak ptá, do j a k é míry v sobě řeč, mýtus a u m ě n í „nesou

Marburská

Škola

k b o d u , „ k d y se z á k o n , j e m u ž p o d l é h á , s t a n e problémem" - n i k o l i ve

ne

s m y s l u „ v ě d o m é teoretické r e f l e x e " , n ý b r ž p r o s t ř e d n i c t v í m r o z l o m u ,

pouze jako konkrétní jazykové, mytické nebo umělecké fenomé­

který rozpoltí s á m m ý t u s a který vede m e z i vůlí k výrazu a realitou

ny.105

vyjádřeni, která této vůli již neodpovídá.

v š e o b e c n ý c h a r a k t e r s y m b o l i c k é h o u t v á ř e n í " j a k q ž t o celek, t j . Symbolickou formu C a s s i r e r d e f i n u j e j a k o „ e n e r g i i d u c h a ,

...

která sceluje d u c h o v n í v ý z n a m o v ý obsah s k o n k r é t n í m smysly vní-

Fenomenologii vyjadřovacího vjemu a p ř e d m ě t n é h o vnímání, kte­ 3.

s v a z k u Filosofie symbolických forem,

m a t e l n ý m z n a k e m a k t o m u t o z n a k u se niterně p ř i m y k á " . 1 0 6 V kon­

ré C a s s i r e r p ř e k l á d á ve

k r é t n í m vývoji se s y m b o l i c k é formy m ě n í počínaje p o u h ý m n a p o ­

m u s í m e p o n e c h a t s t r a n o u , stejně j a k o t a m t é ž o b s a ž e n o u i n t e r p r e t a c i

tu

d o b o v á n í m přes a n a l o g i c k é o z n a č o v á n í a ž p o čirý v ý z n a m , j a k

matematického a fyzikálního poznání z hlediska teorie symbolu ane­

Cassirer upřesňuje nejdříve pro jazyk, ale pak i pro u m ě n í (podle

bo teorii p o r o z u m ě n í smyslu, jež se opírá o pojem „symbolické

G o e t h a : n a p o d o b e n í , m a n ý r a , styl) a p o z n á n í (teorie o d r a z u a její

p r e g n a n c e " . Ř a d u dalších motivů Cassirerova spisu m u s í m e p o u z e

překonání).107 Pro potřeby vnitřní diferenciace mezi symbolickými

zmínit, například charakterizaci techniky, u m ě n í a morálky jakožto

f o r m a m i r o z l i š u j e kvalitu j a k o ž t o z p ů s o b p ř í s l u š n é h o p r o p o j e t í ( n a ­

symbolických forem, „obrat k t e c h n i c e " (Heinz Paetzold), kritiku

p ř í k l a d s i m u l t á n n í n e b o s u k c e s i v n í p r o p o j e n í v č a s e ) a modalitu, j i ž

státního totalitarismu a také C a s s i r e r o v u p o z d n í antropologii. Stá­

ustavuje například časová posloupnost u přírodního zákona anebo

l e z n o v u k l a d e n á o t á z k a p o s y s t é m o v ý c h z á s a d á c h , a t e d y t a k é sys­

v hudbě.

tematické jednotě Cassirerovy filosofie symbolických forem, na

Inovativní potenciál Cassirerovy filosofie symbolických forem

kterou komentátoři podali rozmanité odpovědi, tu zůstane otevřená.

z v l á š t ě v ý r a z n ě d o k l á d á j e h o r o z b o r a p r i o r n í c h z á k l a d ů mytického

Na rozdíl od Wolfganga Marxe bych souhlasil s názorem, že se Cas­

prožívání světa. Z á k l a d n í formu m ý t u spatřuje v „pra-rozdělení",

sirer vydělil z n o v o k a n t o v s k é h o hledání nejzazších základů.108 J e h o

k n ě m u ž v preanimistickém m y t i c k é m v ě d o m í dochází mezi posvát­

trvalou obhajobu myšlenky, že kultura má jistý jednotící funda­

n ý m a profánním, přičemž hlavním d o k l a d e m tu je představa, kterou

m e n t , c h á p u p o v z o r u U r s u l y R e n z o v é j a k o v ý r a z kritiky kultury, j e ž

mají M e l a n é s a n é a P o l y n é s a n é o mana. Za p o d k l a d m y t i c k é d i f e r e n ­

v k u l t u ř e - t a k j a k o K a n t o v a k r i t i k a v r o z u m u - n a c h á z í svůj s u b j e k t

ciace skutečnosti vyhlašuje přemáhající, podrobující zkušenost, při

i objekt.

níž z oblasti všedního a z n á m é h o vyvstává něco nezvyklého. N a t o Cassirer sleduje rozvoj m y t i c k é h o c h á p á n í prostoru, času a počtu v médiu tohoto „primárního rozdělení". Z mytického vědomí vychá­ z í v ě d o m í n á b o ž e n s k é , j e ž n á s p ř i v á d í k f i l o s o f i i n á b o ž e n s t v í . Jestli­ ž e C a s s i r e r svůj c e l k o v ý p r o j e k t o z n a č u j e z a p ř e c h o d o d k r i t i k y r o ­ z u m u ke kritice kultury, p a k z „kritiky m y t i c k é h o v ě d o m í " vyvstává především otázka, j a k lze p o d o b n o u kritiku vůbec uskutečnit, když přitom předpokládá, že právě k ní vykazuje mytické vědomí vnitřní tendenci. Ta je dána tím, že „funkce mytického utváření" dospěje

105 E. Cassirer, Der Begriff der symbolischen Form im Aufbau der Geisteswissenschaften, str. 174. 106

Tamt., str. 175.

107

Tamt., str. 178 nn.

108

Srv. in: H.-J. Braun (vyd.), Uber Ernst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, str. 7 5 .

118

119

///.

Bádenská

škola

f i l o s o f i e a p o m o h l e t a b l o v a t dějiny f i l o s o f i e j a k o u z n á v a n o u m e t o d u f i l o s o f i c k é h o v ý k l a d u . J e h o č l á n k y z o s m d e s á t ý c h let, k t e r é p o s l é z e vyšly p o d n á z v e m Preludia, p o d á v a l y a r g u m e n t y p r o n a u k u b á d e n s k é

III

novokantovské

školy.

Přednáškou

Geschichte

und

Naturwissenscha.fi

( D ě j i n y a p ř í r o d n í v ě d y ) , k t e r o u p r o n e s l r o k u 1894 v e Š t r a s b u r k u j a k o

BÁDENSKÁ ŠKOLA

r e k t o r s k o u ř e č (Rektoratsredě), v e l m i v ý r a z n ě p o d n í t i l p r o c e s t e o r e t i c ­ k é h o s e b e v ý k l a d u ve v ě d á c h . V ř a d ě p r a c í z p o s l e d n í c h d e s e t i let živo­ ta r o z v i n u l a u p ř e s n i l s v é p o j e t í logiky. P o d n ě t e m o b r a t u k h e g e l i á n ­ ství, k t e r ý j i ž p r o b í h a l , b y l a W i n d e l b a n d o v a a k a d e m i c k á p ř e d n á š k a

1. Wilhelm Windelband

Die

a) Ž i v o t a d í l o Wilhelm Windelband se narodil roku 1848 v Postupimi. Jeho otec byl ú ř e d n í k e m p r u s k é h o státu. P o studiu m e d i c í n y a p ř í r o d n í c h v ě d s e vě­ n o v a l filosofii a h i s t o r i i . V J e n ě s l e d o v a l p ř e d n á š k y K u n o F i s c h e r a a v G ó t t i n g e n u R u d o l p h a H e r m a n n a L o t z e h o , k t e r ý t é ž řídil W i n d e l b a n d o v u d i s e r t a c i Die Lehren vom Zufall ( N a u k y o n á h o d ě ,

Erneuerung

der

Erkenntnis.

Eine

Hegelianismus

(Obroda

hegeliánství)

z

roku

vyšlo

losofie), o k t e r é m H e i n r i c h Rickert usoudil, že sice podává celkové s h r n u t í W i n d e l b a n d o v a ž i v o t n í h o díla, n i c m é n ě s y s t é m o v ě n e p ř i n á š í n i c n o v é h o , a d o k o n c e p o s t r á d á , j a s n é v y m e z e n í o h l e d n ě v z t a h u otá­ z e k v e v ě d ě k o t á z k á m h o d n o t " . 3 W i n d e l b a n d z e m ř e l 2 2 . října 1 9 1 5 v Heidelberku.

v B e r l í n ě 1 8 7 0 ) . V L i p s k u se r o k u 1 8 7 3 h a b i l i t o v a l s p i s e m Uber die Gewifiheit

des

1910. 2 N a k o n e c j e š t ě v y d a l Einleitung in die Philosophie ( Ú v o d do fi­

psychologisch-erkenntnistheoretische

Studie (O j i s t o t ě p o z n á n í . P s y c h o l o g i c k ó - g n o s e o l o g i c k á s t u d i e , v y š l o 1873). V r o c e 1 8 7 6 n a s t o u p i l j a k o ř á d n ý p r o f e s o r filosofie v C u r y c h u , r o k u 1 8 7 7 ve F r e i b u r k u v B r e i s g a u , r o k u 1 8 8 2 ve Š t r a s b u r k u a r o k u 1903 v Heidelberku.1 Windelband se nejdříve představil j a k o historik

b) Kritická filosofie a k a n t o v s k á inspirace Již v d i s e r t a č n í a h a b i l i t a č n í p r á c i se W i n d e l b a n d z a m ě ř i l na t é m a t a , j i m i ž se m ě l p o z d ě j i z a b ý v a t v m o n o g r a f i í c h k l o g i c e a t e o r i i p o z n á ­ ní, tj. na logické z á k o n y a jejich normativitu. M e z i autory, j i c h ž se W i n d e l b a n d dovolává, nezaujímá K a n t historicky ani systematicky ž á d n é zvláštní m í s t o , větší roli hraje Fichte, Schopenhauer, a přede­ vším L o t z e . N a p r o s t o u shodu s K a n t e m v rozvržení filosofického

1

Nejdůležitější Windelbandovy spisy (v chronologickém sledu): Die Geschichte der neueren Philosophie in ihrem Zusammenhange mit der allgemainen Kultur und den besonderen Wissenschaften, I—II, Leipzig 1878-1880,1922™ [česky částečně: Novověká filosofie, přel. R. Procházka, Praha 1921]; Prdludien. Aufsdtze und Reden zur Einleitung in die Philoso­ phie, Tubingen 1884, od 4. vyd. (1911) ve 2 sv.: Praludien. Aufsdtze und Reden zur Philosophie und ihrer Geschichte, 1924 9 (= Prdludien); Lehrbuch der Geschichte der Philosophie (1892), TUbingen 1903 3 , vyd. H. Heimsoeth, Tubingen 1957 1 *; Platon, Stuttgart 1900, 1923 7 ; Logik, in: Die Philosophie im Beginn des 20. Jahrhunderts. Festschriftfiir Kuno Fischer, vyd. W. Win­ delband, Heidelberg 1904,1907 2 , str. 183-207; Uber Willensfreiheit, Tubin­ gen 1904, 1923 4 ; Die Prinzipien der Logik, in: Encyclopádie der philosophischen Wissenschaften, vyd. A. Ruge, Tubingen 1912, str. 1-60; Einleitung in die Philosophie, Tubingen 1914,1923 3 . - Literatura o Windelbandovi (v abecedním pořadí): A. Babolin, Wilhelm Windelband, Pérouse

120

s y s t é m u , j a k ji W i n d e l b a n d k o n s t a t u j e

v předmluvě

k Preludiím,

n u t n o interpretovat ve světle sloganu: „ R o z u m ě t Kantovi z n a m e n á

1984; S. Besoli, La coscienza delle regole. Tre saggi sul normativismo di Windelband, Firenze 1996; A. B. Oliva, // compito dellafilosofia. Saggio su Windelband, Napoli 1990; G. Daniels, Das Geltungsproblem in Windelbands Philosophie, Berlin 1929; E. Dufour, „Introduction" k j e h o francouz­ skému překladu Windelbandových spisů, in: W. Windelband, Qu'est-ce que la philosophie? et autres textes, Paris 2002, str. 7-65; A. Hoffmann, Das Systemprogramm der Philosophie der Werte. Eine Wurdigung der Axiologie Wilhelm Windelbands, Erfurt 1922; H. Rickert, Wilhelm Windelband, Tubin­ gen 1915, 1929 2 ; A. Ruge, Wilhelm Windelband, Leipzig 1917. 2

W. Windelband, Praludien, I, str. 273-289.

3

H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 20, srv. str. 12.

121

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

p ř e k o n a t h o . " P o d l e p ř e d n á š k y ke s t é m u v ý r o č í Kritiky čistého rozu­

tedy nutnost apriorních výroků (axiómů) z n a m e n á tolik co teleolo­

m u ( 1 8 8 1 ) tkví v ý z n a m K a n t o v a d í l a v t o m , ž e n a j e d n é s t r a n ě v y k á ­

gickou nepostradatelnost.

zal m e z e vědeckého poznání a vykročením z oblasti poznávajícího

N a K a n t e m v z n e s e n o u o t á z k u o h l e d n ě v o d í t k a p r o v y h l e d á n í čis­

myšlení směrem ke chtění a cítění položil základy pro smíření proti­

t ý c h r o z v a z o v a c í c h p o j m ů (tj. p r o „ m e t a f y z i c k o u d e d u k c i " ) W i n d e l ­

kladů m o d e r n í kultury, na straně druhé inicioval překonání gnoseo-

band nejprve odpovídá s využitím Fichtova „principu teleologické

logické teorie obrazu.

s o u v i s l o s t i " „ n u t n ý c h r o z u m o v ý c h k o n á n í " , o v š e m p a k p r o t i Vědoslo-

Je zjevné, že W i n d e l b a n d tu K a n t a nečte „ d o litery". „Těžiště od

ví v z n á š í n á m i t k u , že v p o t a z n u t n o v z í t i „ m a t e r i á l " , v n ě m ž se má

p o č á t k u s p o č í v á v s y s t e m a t i c k é m r o z v í j e n í K a n t o v y k r i t i c k é filoso­

účel zrealizovat. 7 P ř i u r č o v á n í z á s a d , b e z n i c h ž b y v ů b e c n e e x i s t o v a l o

fie."4 „ K r i t i c i s m u s " , j a k ho W i n d e l b a n d zastává, se zřetelněji proje­

v š e o b e c n ě p l a t n é m y š l e n í , t e d y d ů l e ž i t o u r o l i hraje e m p i r i c k á p s y c h o ­

vuje v e v y m e z e n í k r i t i c k é a g e n e t i c k é m e t o d y ( 1 8 8 3 ) . N á v a z n o s t n a

logie a historie (kultury). Oproti g e n e t i c k é m u z k o u m á n í se filosofie

Kanta i zde zůstává selektivní a zahrnuje jisté výhrady. Uctivé pro­

kritickou m e t o d o u o p í r á o p s y c h o l o g i c k á a h i s t o r i c k á fakta n i k o l i j a k o

h l á š e n í , ž e o d f o r m u l a c e „ p r i n c i p u " k r i t i c k é m e t o d y s e v e filosofii

o prameny platnosti, nýbrž podrobuje je filosofickému posouzení;

neobjevilo nic zásadně nového, j d e ruku v ruce s výtkou, že K a n t p r o tento princip n e p o d a l zcela spolehlivé vymezení, zvláště s ohle­ d e m n a p o m ě r filosofie k p s y c h o l o g i i . 5 P r á v ě p r o t o W i n d e l b a n d v r á m c i m e t o d o l o g i c k é ú v a h y z a v á d í p o j e m axiómu j a k o o z n a č e n í těch všeobecných výroků, v nichž jsou vyjádřeny předpoklady ne­ zbytné pro každé konstatování „ohledně vzájemné sounáležitosti anebo h o d n o t o v é h o uspořádání obsahů představ".6 Nejspíš nás při­ t o m z a r a z í t e z e , ž e s y n t e t i c k ý m i s o u d y a p r i o r i K a n t m í n í p r á v ě axi­ ómy, neboť je prohlásil za nedokazatelné a bezprostředně evidentní. U k a z u j e s e v š a k , ž e „ n e d o k a z a t e l n é " t u m á ř í c t j e n tolik c o „ n e o d v o ditelné logickou d e d u k c í " a takzvaná bezprostřední evidence axió­ mů nás nezbavuje povinnosti prokázat j a k jejich skutečnou platnost ve vědomí (genetická metoda), tak jejich „teleologickou nepostrada­ t e l n o s t " (kritická m e t o d a ) . W i n d e l b a n d p ř i t o m skrytě poukazuje na ú k o l , k t e r ý K a n t v y t k l p r o t r a n s c e n d e n t á l n í d e d u k c i k a t e g o r i í , a l e zá­ roveň ho ve dvojím ohledu modifikuje: j e d n a k axiómy chápe j a k o normy a za druhé jejich platnost vymezuje j a k o splnění účelu. Má-li

a má-li b ý t t a k o v é p o s o u z e n í p r o v e d i t e l n é , j e n u t n o , a b y p s y c h o l o g i e a h i s t o r i e j i ž p o d r o b i l a p ř e d v ě d e c k á fakta v ě d e c k é m u v y m e z e n í . Sly­ šíme zde ozvěnu toho, co marburská škola pomocí termínu „faktum věd" předepisuje pro postup „transcendentální m e t o d y " . Jestliže však u C o h e n a v y c h á z í filosofické z k o u m á n í od apriorních s o u d ů (z o b o r u matematické přírodovědy), u W i n d e l b a n d a se filosofické posouzení v ý s l o v n ě v z t a h u j e p r á v ě na „ p o z n á v a c í m a t e r i á l " empirických v ě d s cí­ l e m v y h l e d a t s j e j i c h p o m o c í a „s p o z d r ž e n í m d e d u k t i v n í p r o c e d u r y " jednotlivé axiómy či normy. Obsahově vzato přitom historii, v níž , j s o u normy historicky dány j a k o skutečně platné principy kulturního života", n á l e ž í p o d s t a t n ě větší v ý z n a m n e ž p s y c h o l o g i i . Přibližně o dvacet let později, roku 1904, se W i n d e l b a n d pokusí o n o v ý p ř í s t u p k ú k o l u „ k r i t i c i s m u " : n y n í p o d l e n ě j (ve s h o d ě s v š e ­ o b e c n o u v ý v o j o v o u t e n d e n c í k o n c e 19. století) tkví v n a l e z e n í z á k l a d ů pro světonázor, v n ě m ž je z a c h y c e n v e š k e r ý „ h o d n o t o v ý d u c h o v n í o b ­ sah s k u t e č n o s t i " . 8 O n o v o k a n t o v s t v í se tu už m l u v í j e n v u v o z o v k á c h :

p o z n á n í v é s t k p r a v d i v é m u p o z n á n í a s p l n i t t a k svůj ú č e l , m u s í p o ­ stupovat p o d l e m ě ř í t k a logických a x i ó m ů . P o d l e „kritického" pojetí

4

W. Flach, Die Sudwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 34.

5

W. Windelband, Kritische oder genetische Methode, in: týž, Prdlu­ dien, II, str. 99-135, cit. str. 9 9 - 1 0 1 . 6

Tamt., str. 107.

122

7

Tamt., str. 125-127. Marion Heinzová dochází k závěru, že Windelbandův filosofický program se shoduje s Fichtem ve třech bodech, totiž v rozlišování mezi soudem a posuzováním, v teleologickém charakteru kri­ tické metody a v určení poměru mezi běžným vědomím a empirickou skuteč­ ností (M. Heinz, Fichte und die philosophische Methode bei Windelband, str. 135-146). 8 W. Windelband, Nach hundert Jahren. Zu Kants Todestage 1904, in: Prdludien, I, str. 147-167, cit. 165.

123

hundertjdhrigem

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

Škola

p o d l e W i n d e l b a n d a t e n t o s m ě r v e s v é p r v n í f á z i stavěl n a „ n e g a t i v ­

Filosofie h o d n o t , j a k se rozvíjí od p o l o v i n y 19. století, zahrnuje

n í c h " v ý s l e d c í c h K a n t o v a myšlení, tj. na kritice metafyziky, a n a t o

kritický postoj k metafyzické n a u c e o bytí a o dobru. H o d n o t y jsou

„ a n a l o g i c k y p r o d ě l a l " (mitgemacht haf) vývoj ke s v ě t o n á z o r u , v ý v o j ,

kvality, j e ž u r č i t é m u p ř e d m ě t u , f a k t u n e b o č i n u p ř i s u z u j e m e v d ů ­

díky n ě m u ž s e v e v ý k l a d u a „ s a m o s t a t n é m r o z v í j e n í " K a n t o v y n a u k y

sledku z h o d n o c e n í , tj. je třeba je c h á p a t j a k o koreláty k h o d n o t í c í m

p o d a ř i l o přivést na světlo i j e h o „ p o z i t i v n í " složky, j e ž specificky vy­

aktům, ať už je jejich status v rámci této korelace popsán jakkoli. Hi­

stihují K a n t ů v světonázor. W i n d e l b a n d tak věří, že m ů ž e prohlásit:

s t o r i c k y v z a t o s i c e h o d n o t y p r i m á r n ě s p a d a j í d o sféry m o r á l k y , n i c ­

„ C e l k o v ý s o u h r n K a n t o v a ž i v o t n í h o filosofického d í l a o b s a h u j e v ý r a z ­

m é n ě filosofie h o d n o t b r z y z a č n e m l u v i t i o e s t e t i c k ý c h a teoretic­

ně uzavřený a plně rozvinutý světonázor, který není přítomen j e n j a k o

kých hodnotách. Jestliže ještě u Kanta ona absolutní hodnota, již

skryté j á d r o n e b o v pozadí, nýbrž často je j a s n ě vyjádřen."9 Za doklad

a u t o r Kritik p ř i s o u d i l r o z u m n é l i d s k é o s o b ě c h a r a k t e r i z o v a n é d o b r o u

pro tuto překvapivou tezi mu slouží údajné K a n t o v o p ř e s v ě d č e n í

vůlí, 1 2 n e v y p r o v o k o v a l a ž á d n é o n t o l o g i c k é o t á z k y o h l e d n ě s t a t u t u

o „realitě ,inteligibilního světa'", dále postuláty praktického r o z u m u

této h o d n o t y co do bytí, neboť se také nejednalo o výsledek aktu

a t a k é h e u r i s t i c k é p r i n c i p y t e l e o l o g i c k é s o u d n o s t i . W i n d e l b a n d nevá­

zhodnocení, se zavedením hodnotícího vztahu do poznání skuteč­

h á p ř e s u n o u t o p o d s t a t n ě n í „ r o z u m o v ě n e z b y t n é víry p r a k t i c k é h o r o z u ­

nosti s e t o t o v š e m ě n í . L o t z e p o v a ž u j e z a n u t n é p r o v ě ř i t p o j e m h o d ­

m u " a „ r o z u m o v ě n e z b y t n é h o n a h l í ž e n í reflexivní s o u d n o s t i " d o f i l o ­

n o t y spjatý s a b s o l u t n í m d o b r e m t a k é v j i n ý c h o b l a s t e c h d u c h o v n í h o

sofické teorie hodnot, jež má zároveň také reformulovat princip

ž i v o t a a svůj p r o j e k t n e j p r v e z a m ě ř u j e n a k r á s u , k t e r o u t é ž c t í j a k o

Kantovy etiky10 a překonat úzkoprsost K a n t o v y teorie vědění, j e ž se

„o sobě h o d n o t n ý vztah". I když u L o t z e h o tento hodnotový vztah

o m e z u j e na „ v ě d y o z á k o n e c h " . O b e c n ě v z a t o staví W i n d e l b a n d

zůstává začleněn do „mravní atribuce h o d n o t y " , otevírá se tím cesta

„správné" p o r o z u m ě n í Kantově nauce do služeb jejího aktuálního roz­

k domněnce, že důstojnost nebo absolutní hodnota mravné osoby je

vinutí do p o d o b y filosofie světonázoru.

jen jedna hodnota z mnoha, a takto nastolená pluralizace v pojmu hodnoty vyvolává naléhavou potřebu vymezit, jaký způsob bytí hod­

c) Filosofie h o d n o t

notám patří.13

Ve snaze filosoficky uspokojit lidskou potřebu světonázoru Windel­

I v p o z a d í W i n d e l b a n d o v a p r o j e k t u t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie h o d ­

b a n d k o n c i p u j e s y s t e m a t i c k o u f i l o s o f i i h o d n o t , j e j í ž tři č á s t i - l o g i ­

not se stále skrývá kantovský p r i m á t praktického r o z u m u , j e n ž do­

k a , e t i k a , e s t e t i k a - p o j e d n á v a j í c í o trojici h l a v n í c h h o d n o t - p r a v d a ,

chází výrazu j a k o primát „ m á b ý t i " oproti (přirozenému) bytí věcí,

dobro, krása - prohlašuje za bezprostředně evidentní.11

ž i v o č i c h ů a lidí. N a m í s t o K a n t o v a „ k r á l o v s t v í ú č e l ů " v š a k n a s t u p u ­ je systém „všeobecně platných hodnot",14 v němž je ukotvena celá

9

filosofická systematika. Z á k l a d n í inovace spočívá v t o m , že i s a m a

Tamt., str. 149-151.

10

Windelband sám uvádí ve Vom Prinzip der Moral (Praludien, II, str. 161-194) pouhé vědomí povinnosti jakožto všeobecně platný princip morál­ ky, odmítá však způsob, jakým Kant při formulaci tohoto principu chápal všeobecnost, a objasňuje, že obsah zvláštních morálních předpisů nelze od­ vozovat z tohoto principu, „nýbrž je podmíněn zkušenostními okolnostmi" (str. 167). Přesto připouští, že lze z formálního principu vědomí povinnosti, pokud jeho naplňování chápeme jako nejvyšší účel, a priori odvodit další povinnosti, které rovněž tak zůstávají formální, a v š a k - j a k o třeba sebeovládání - vytvářejí „prostředky pro naplnění" vědomí povinnosti obsahem (str. 170). 11

Windelband, který chápe kulturní moc náboženství jako posvátno

124

(Prdludien, II, str. 297), přiřazuje náboženské zkušenosti funkce poznání, chtění a pociťování, respektive j i m společnou antinomii záhodnosti (normy) a nutnosti (přírodní zákony), v níž je prožívána transcendentní skutečnost (Praludien, str. 300 nn.; Einleitung in die Philosophie, str. 390 nn.; srv. J. Hessen, Die Religionsphilosophie des Neukantianismus, str. 27 nn.). 12 13

I.

Kant,

Srv. 205-217. 14

Grundlegung zur Metaphysik der Sitten (Ak IV,434).

H.-G.

Gadamer, Das ontologische Problém des

W. Windelband, Einleitung in die Philosophie, str. 255.

125

Wertes,

str.

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

p r a v d a se n y n í c h á p e j a k o h o d n o t a . V č l á n k u Normen und Naturge-

r e m " , které vyžadují filosofickou analýzu co do „rozumových nálezů

setze ( N o r m y a p ř í r o d n í z á k o n y , 1 8 8 2 ) W i n d e l b a n d v y c h á z í z n á z o ­

obecnější platnosti".17

ru, že vedle m r a v n í h o existuje také teoretické a estetické svědomí;

T e o r e t i c k á filosofie j e z t o t o ž n ě n a s l o g i k o u a v y m e z e n a j a k o „fi­

j i n a k ř e č e n o , u m o r á l n í c h , t e o r e t i c k ý c h i e s t e t i c k ý c h o t á z e k l z e stále

l o s o f i c k á n a u k a o v ě d ě n í " . P o d l e p ř e h l e d u ze s p i s u Die Prinzipien

znovu konstatovat odchylku mezi tím, k č e m u fakticky dochází,

der logik ( P r i n c i p y l o g i k y ) má t a t o d i s c i p l í n a č t y ř i č á s t i : f e n o m e n o ­

a tím, co by se p o d l e určitých předpisů stát m ě l o . „ S v ě d o m í " tedy

logii vědění, formální logiku, metodologii a teorii poznání. Windel­

tkví ve vědomí, že p o d l é h á m e n o r m a t i v n í m z á k o n ů m , které se ne­

bandova „fenomenologie" tematizuje aposteriorní předpoklady teo­

kryjí s e z á k o n y ř í d í c í m i ( k a u z á l n ě d e t e r m i n i s t i c k y ) p ř í r o d n í p r o c e s y ,

retické

z v l á š t ě v e sféře d u š e v n í h o ž i v o t a : z a t í m c o t y d r u h é tvoří z á k l a d p r o

„manifestacích vědění"; psychologické zkoumání soudu tu vede

t e o r e t i c k é o b j a s ň o v á n í fakt, t y p r v n í j s o u t v o ř e n y i d e á l n í m i n o r m a ­ m i , j i m i ž m ě ř í m e h o d n o t u faktů. K a ž d é p r o p o j e n í představ sleduje přirozené psychologické zákony, n i c m é n ě ne každé propojení musí odpovídat n o r m ě , tj. mít h o d n o t u „ n o r m a l i t y " (přiměřenosti n o r m ě ) . O b e c n ě v z a t o se n o r m y vyznačují v z t a h e m „k cíli v š e o b e c n é plat­ n o s t i " : W i n d e l b a n d je prohlašuje za „ty formy uskutečnění přírod­ ních zákonů, které je záhodno chválit za předpokladu všeobecné platnosti jakožto cíle".

15

Tato formulace zároveň dává najevo, že

normy u Windelbanda nejsou oproti přírodním z á k o n ů m ničím hete­ rogenním, nýbrž představují z nich výběr a z geneticko-darwinistick é h o hlediska je lze p ř í m o chápat j a k o výsledek selekčního procesu.

filosofie,

přítomné

v

psychologických

a

historických

k vytyčení „hodnotového rozdílu mezi pravdivým a nepravdivým" jakožto „fundamentálního faktu" (5). Ve formální logice se Windel­ band zabývá formami myšlení, a to od samého počátku formami správného m y š l e n í , tj. c h á p e j e j a k o p r a v i d l a , j i m i ž s e m á ř í d i t m y š ­ lení z a m ě ř e n é na pravdu, takže j s o u evidentní a platná bez ohledu na to, zda se j i m i fakticky řídíme (= o m y l je m o ž n ý ) . Jelikož se veškeré poznávání ustavuje v syntetických s o u d e c h , ve kterých se vyjadřuje souhlas n e b o nesouhlas s pravdivostí určité vazby m e z i představami, a jelikož pojmy j s o u produkt souzení, lze formální logiku souhrnně chápat jako nauku o soudu (21). W i n d e l b a n d sdílí s L o t z e m názor, že soud - j a k o ž t o tvrzení o pravdivosti syntézy obsahů představ - v sobě zahrnuje hodnotící

d) T e o r e t i c k á filosofie

stanovisko. Když obsah nějaké představy vyhodnotíme jako pravdi­

Filosofie podle W i n d e l b a n d a poskytuje „kritické vědosloví" v Kan­

vý n e b o nepravdivý, nerozšiřujeme tím své p o z n á n í , nýbrž vyjadřu­

t o v ě stylu: p o z i t i v n í c h v ě d v y u ž í v á j a k o p ř e d p o k l a d u , a n i ž b y s e p ř i ­

j e m e chválu či hanu, tj. provádíme akt h o d n o c e n í opřený o kladení

tom omezovala na přírodovědu. Samotné vědy metodicky zpracova­

h o d n o t y pravdy, respektive kladení pravdy j a k o ž t o normy. Oproti

ly p ř e d v ě d e c k o u lidskou zkušenost, a filosofie nyní hledá nejzazší

Natorpovi, který teoretické poznání podřizuje m o m e n t u „ m á b ý t i " až

z á k l a d y n e b o p r i n c i p y v ě d e c k é aktivity. „ K r i t i c k o f i l o s o f i c k é z k o u ­

v regulativním ohledu, činí W i n d e l b a n d totéž již s o h l e d e m na kon­

m á n í věd", z a m ě ř e n é na systematickou spojitost těchto principů, se

stituci, p ř i č e m ž m o m e n t „ m á b ý t i " c h á p e j a k o j i s t o u p o d o b u c h o v á n í

musí s ohledem na předměty vědění nakonec rozvinout až „k vědo­

v e d e n é h o n o r m a m i . N á r o k n a v š e o b e c n o s t , j e n ž j e spjat s k a ž d ý m

m é m u u c h o p e n í kulturního bohatství lidstva", tedy k filosofii kultu­

vyhlášením hodnoty, považuje za zajištěný díky „ n o r m o v é m u vědo­

ry. 1 6 Vedle o r i e n t a c e na v ě d y a č á s t e č n ě v p r o p o j e n í s ní v š a k u W i n ­

mí"

d e l b a n d a n a j d e m e t a k é p s y c h o l o g i c k é črty, k o n k r é t n ě v r o z l i š e n í tří

transcendentálnímu vědomí a které zahrnuje takzvané „zákony nor­

„ z á k l a d n í c h d u š e v n í c h a k t i v i t " a j i m o d p o v í d a j í c í c h „ k u l t u r n í c h fo-

mality" jakožto transcendentální podmínky předmětného poznání.

15

W. Windelband, Praludien, II, str. 74.

16

W. Windelband, Uber die gegenwártige Lage und Aufgabe der Philo­ sophie (1907), in: Prdludien, II, str. 1-23, cit. str. 11.

126

(Normalbewu3tsein),iS

které

postuluje

v

analogii

ke

W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 3. W. Windelband, Einleitung in die Philosophie, str. 253 nn.

127

Kantovu

První

část.

Novokantovství

///.

Těmto normativním „předpokladům normálního myšlení vůbec" podléhají naprosto všechny vazby mezi představami.

19

Bádenská

škola

n o , a tím, co j e s t " , je n u t n é provést v s o u d u o příslušné kategorii. V závěru ohlašuje, že „výřez ze skutečnosti", j a k je předložen v p o ­

P o k u d j d e o rozdělení a funkční v y m e z e n í soudů, odchyluje se

znání, sice sám o sobě nelze označit za skutečný, n i c m é n ě předmět

Windelband (souběžně se Sigwartem a L o t z e m ) od Kantovy tabulky

p o z n á n í o b s a h u j e m o m e n t y b y t í , a t o p r o v á z a n é t a k , ž e j e j i c h spoji­

tím, že rozdíly kvantity se p o d l e něj týkají p o u z e subjektu soudu

tost , j e p r o t o t o j s o u c í p l a t n á " ( 5 9 ) . 2 2

a m o d a l i t a se z v a l n é č á s t i r o z p l ý v á v k v a l i t ě , t a k ž e z f o r e m s o u d u , jak je vymezil Kant, zbývá pouze kvalita a relace. N o r m y souhlasu

e ) Klasifikace v ě d a d ě j i n y f i l o s o f i e

a nesouhlasu, j a k je postihuje kvalita soudu, jsou v logice b ě ž n ě zná­

J e d n í m z výsledků W i n d e l b a n d o v y „ m e t o d o l o g i e " je nové a origi­

my j a k o myšlenkové zákony. Z v l á š t ě i n t e n z i v n ě se W i n d e l b a n d z a b ý ­

nálně zdůvodněné rozdělení empirických věd (jímž se snaží překo­

val p r o b l é m e m negace, kterou chtěl c h á p a t ne p o u z e j a k o „ o d m í t n u t í

n a t o b v y k l é č l e n ě n í na p ř í r o d n í v ě d y a v ě d y o d u c h u ) na nomothetic-

h y p o t e t i c k é h o p ř i s v ě d č e n í " , ale spojit ji navíc s m o m e n t e m v ě c n é

ké v ě d y o z á k o n e c h a idiografické v ě d y o u d á l o s t e c h . 2 3 V o d í t k e m

platnosti.20 - Relaci soudů Windelband prohlašuje za předmět nauky o kategoriích, k d e rozlišuje kategorie reflexivní (počínaje rovností a růzností) a konstitutivní ( p ř e d m ě t n é relace ve smyslu K a n t o v y t r a n s c e n d e n t á l n í logiky, počínaje j s o u c í identitou a p r o m ě n o u , res­ pektive věcí a děním). Konstitutivní kategorie vznikají propojením kategorií reflexivních s představou času a prostoru.

21

Na analýzu formy myšlení, jež zcela odhlíží od poznávacího obsa­ h u , n a v a z u j e metodologie, k d e s e v e d l e f o r e m l o g i c k é h o p r o p o j e n í stává t é m a t e m t a k é p ř e d m ě t n o s t p o z n á n í . M e t o d o l o g i e s e ř í d í o t á z ­ k o u po vztahu zvláštního k o b e c n é m u . V první, všeobecné části se zájem poutá na deduktivní a induktivní metodu dokazování. Druhý d í l p o j e d n á v á o m e t o d á c h v ý z k u m u . W i n d e l b a n d tu h o v o ř í o „ l o g i c e p ř e d m ě t u " , která zkoumá, „podle jakých principů se v jednotlivých disciplínách provádí výběr a syntéza při utváření p ř e d m ě t u " (41 n.). O t e v ř e n o u o t á z k o u z a t í m zůstává, j a k s e m á p ř e d m ě t k e s k u t e č n o s t i ,

nové klasifikace je formální či metodologický, nikoli obsahový roz­ díl: první skupina se zaměřuje na o b e c n é (= zákony), druhá na z v l á š t n í a j e d n o t l i v é (= t v a r y ) , a j e d e n a t ý ž p ř e d m ě t - n a p ř í k l a d j a ­ zyk anebo organická příroda - m o h o u dojít systematického zpraco­ vání z j e d n é i d r u h é perspektivy. O b e c n ě ř e č e n o se j e d e n ani druhý t y p n i k d y n e r e a l i z u j e v n a p r o s t é r y z o s t i . 2 4 U i d i o g r a f i c k ý c h , t j . v zá­ sadě historických věd Windelband klade důraz na teleologickou složku v p o j m u faktu, neboť ne k a ž d é dění dosahuje ú r o v n ě faktu. Historik m u s í p r o v é s t výběr, c o ž činí u p l a t n ě n í m k u l t u r n ě p ů s o b i ­ vých všeobecných hodnot a přihlíží k tomu, do j a k é míry d a n á udá­ lost p ř i s p í v á k c e l k o v é m u p o z n á n í . S e l e k č n í m p r i n c i p e m h i s t o ­ rického bádání je hodnotové vědomí. Za W i n d e l b a n d o v o h l a v n í d í l o p r o h l á s i l R i c k e r t j e h o Lehrbuch der Geschichte der Philosophie

(Učebnici dějin

filosofie),

která poprvé

vyšla r o k u 1 8 9 2 . 2 5 P o d l e p ř e d m l u v y k p r v n í m u v y d á n í j e k o n c i p o v á n a

a t o h o t o p r o b l é m u se u j í m á teorie poznání. Ř e š e n í W i n d e l b a n d n a č r ­ tává s v y u ž i t í m k r i t i c k é o n t o l o g i e , j e ž by m u s e l a vyjít z n a u k y o k a ­ tegoriích, neboť vymezení vztahu „mezi tím, co je předmětně myšle-

19 W. Windelband, Immanuel Kant. in: Praludien, I, str. 138.

22

W. Flach poznamenává, že Rickert ontologické téma dále sleduje ve své práci Die Logik des Prádikats und das Problém der Ontologie (1930), kde poukazuje na predikátové logické možnosti - ve formě poznání „bytí" (W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 43).

Zur Sákularfeier seiner Philosophie,

W. Windelband, Geschichte und Naturwissenschaft (1894), in: Prdlu­ dien, n, str. 136-160.

20 W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 24; Beitrdge zur Lehre vom negativen Urtheil, str. 167-195. Srv. S. Besoli, Intorno alla problematica Windelbandiana della negazione, str. 4 4 7 - 4 8 1 .

24 Pod vlivem Rickertova dalšího vypracování této nauky o vědách Win­ delband roku 1912 v práci Die Prinzipien der Logik připouští, že se konkrét­ ní činnost věd pohybuje v odstupňování mezi „protipóly" obecného a jednot­ livého (str. 42).

21

W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 35; Vom System der Kategorien, str. 4 3 - 5 8 .

128

23

25

H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 7.

129

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

j a k o „dějiny problémů a p o j m ů " , s jejichž p o m o c í „evropské lidství"

a později N ě m e c k é volnomyšlenkářské strany), se dostal do styku se

p ř e d k l á d a l o své pojetí života a s v ě t a . 2 6 N a t e n t o h i s t o r i c k ý p r o c e s p ů ­

z n á m ý m i o s o b n o s t m i p o l i t i c k é h o a k u l t u r n í h o života, z a t í m c o m a t k a

s o b í p r a g m a t i c k ý , k u l t u r n ě h i s t o r i c k ý a i n d i v i d u á l n í faktor. P r v n í m se

mu vštípila z á j e m o l i t e r a t u r u a m a l í ř s t v í . Po d v o u s e m e s t r e c h v B e r ­

m í n í zjištění, že v e v r o p s k ý c h d ě j i n á c h se s j i s t o u p r a v i d e l n o s t í v y n o ­

l í n ě , k d y s e v z d a l p ů v o d n í h o ú m y s l u stát s e h i s t o r i k e m literatury, a l e

ř o v a l y stále s t e j n é filosofické p r o b l é m y v č e t n ě h l a v n í c h p o k u s ů o ř e ­

zároveň p ř e d e v š í m p o d d o j m e m p ř e d n á š k y Friedricha Paulsena na­

šení. P o k u d s e b ě h e m d ě j i n v ě c n á p r o v á z a n o s t t ě c h t o p r o b l é m ů p ř e t r h ­

šel c e s t u k f i l o s o f i i , s e n a j a ř e 1 8 8 5 p ř e s t ě h o v a l d o Š t r a s b u r k u . Z d e

ne anebo stane nerozeznatelnou, vyjdou rozhodující impulsy pro

našel ve Windelbandovi učitele, který dokázal podnětně využít Ric-

filosofické t á z á n í z d o b o v é kultury. A k o n e č n ě h i s t o r i c k é m u p r o c e s u

kertova relativismu (pramenícího z konfrontace s empirismem, em-

v e f i l o s o f i i v t i s k l y svou pečeť t a k é j e d n o t l i v é o s o b n o s t i . Z a b a d a t e l s k ý

p i r i o k r i t i c i s m e m a h i s t o r i c k ý m m a t e r i a l i s m e m ) a p ř e d e s t ř e l mu c e l ý

ú k o l W i n d e l b a n d v y h l a š u j e 1) zjištění h i s t o r i c k ý c h fakt o ž i v o t ě a n a ­

h i s t o r i c k ý vývoj e v r o p s k é filosofie. 2 8 V r o c e 1 8 8 8 R i c k e r t u W i n d e l ­

u c e f i l o s o f ů p o m o c í p r ů z k u m u p r a m e n ů , 2 ) objasnění t ě c h t o fakt

b a n d a p r o m o v a l p r a c í Zur Lehre von der Definition (K n a u c e o defi­

v p r a g m a t i c k é m , k u l t u r n ě h i s t o r i c k é m n e b o b i o g r a f i c k é m o h l e d u a 3)

n i c i , k n i ž n ě t é h o ž r o k u , třetí r o z š í ř e n é v y d á n í 1 9 2 9 ) a o tři r o k y p o z ­

kritické posouzení jednotlivých nauk, j e ž v imanentní kritice využije

ději

kritérií f o r m á l n ě l o g i c k é h o v y p l ý v á n í , o v š e m n a v í c t a k é p r o v ě ř í h o d ­

Gegenstand der Erkenntnis

n o t u j e d n o t l i v ý c h n a u k , p o k u d j d e o p ř í n o s „ k v y t v o ř e n í l i d s k é h o svě­

p o j e d n á n í , k t e r é s e j e n d o r o k u 1 9 2 8 d o č k a l o šesti v y d á n í ( s o b s á h ­

tonázoru a posouzení života".27

lými revizemi ve d r u h é m a třetím vydání), přispělo k Rickertově

předložil

proslulosti

ve

právě

Freiburku

v

(Předmět

tak jako

spis

Breisgau poznání).

Die

grenzen

habilitační Toto

der

spis

naturwissenschaftli-

chen Begriffsbildung ( H r a n i c e p ř í r o d o v ě d n é p o j m o t v o r b y , I—II,

2, Heinrich Rickert a) Ž i v o t a d í l o H e i n r i c h Rickert se narodil roku 1863 v G d a ň s k u , ale pozdější léta d ě t s t v í a d o s p í v á n í strávil v B e r l í n ě . D í k y s v é m u o t c i , k t e r ý p ů s o b i l j a k o r e d a k t o r a politik (říšský p o s l a n e c N á r o d n ě liberální strany

De

gnoseologické

1896

a 1 9 0 2 ) . V r o c e 1 8 9 4 se stal m i m o ř á d n ý m p r o f e s o r e m ve F r e i b u r k u v Breisgau a roku 1896 tamtéž ř á d n ý m profesorem jako nástupce Aloise Riehla, který byl povolán do Kielu. V roce 1916 přešel na universitu do Heidelberku, tentokrát j a k o Windelbandův nástupce. Byl členem řady vědeckých akademií a obdržel četná ocenění. Roku 1888 se oženil se s o c h a ř k o u Sophií Keibelovou, se kterou m ě l čtyři syny. S t e j n ě j a k o j e h o h e i d e l b e r s k ý k o l e g a J a s p e r s , s n í m ž h o p o j i l o „ s r d e č n é n e p ř á t e l s t v í " , 2 9 s n á š e l p o c e l ý život t í ž i v o u n e m o c . N a j a ř e

26

W. Windelband, Lehrbuch der Geschichte der Philosophie, str. 8. Řecké filosofii přikládal Windelband obzvláštní význam, neboť základní pojmy, které se v ní zrodily, rozhodujícím způsobem určovaly další vývoj, nehledě k tomu, že v ní byly obzvláště precizním způsobem vypracovány formální prvky racionálního uvažování (str. 24). Srv. Windelbandovo sepa­ rátní pojednání Geschichte der alten Philosophie (1912 3 ). Ke 4. vyd., které bylo připraveno A. Goedeckemeyerem v roce 1923, se kriticky vyjádřil H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 35 n. 27 W. Windelband, Lehrbuch der Geschichte der Philosophie, str. 10-17. Srv. N. Hartmann, Der philosophische Gedanke und seine Geschich­ te, str. 1-48, zejm. 7 n.; H.-G. Gadamer, Zur Systemidee in der Philosophie, str. 55-75, zejm. 6 0 - 6 3 ; H. Rikkert, Geschichte und System der Philosophie (1932), str. 231-317, zejm. 269 a 303.

130

1932 s e f o r m á l n ě e m e r i t o v a l , n i c m é n ě s v o u p r o f e s u r u z a s t á v a l a ž d o

28 Srv. H. Rickert, System der Philosophie, I: Algemeine Grundlegung der Philosophie, str. X n. Rickert zde píše, že u Windelbanda se za prvé naučil, „že evropská filosofie ve svém celku je útvarem hluboké vnitřní jednoty", a za druhé, že se Kantova filosofie od veškerého předkantovského myšlení zásadně odlišuje. - Tamt. Rickert uvádí, kteří filosofové vedle Win­ delbanda ho v jeho filosofickém vývoji ovlivnili nebo podnítili jeho filoso­ fický rozvoj. 29

R. A. Bast, Vorwort, in: R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. IX.

131

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

z i m n í h o semestru 1933-1934. D v a c á t é h o p á t é h o července 1936 ze­

W i n d e l b a n d , p ř e d e v š í m p a k „filosofii o d K a n t a p o H e g e l a " c h á p e

m ř e l v H e i d e l b e r k u , p o h ř b e n je v G d a ň s k u .

„ v z á s a d ě j a k o j e d n o t n ý c e l e k " . P o k u d s e n ě k d e „ k a n t o v s t v í " užíva­

U R i c k e r t o v y filosofické tvorby lze rozlišit tři p e r i o d y : 3 0 v první

l o j a k o o z n a č e n í š k o l y , R i c k e r t s e d o m n í v a l , ž e s e t í m falšuje p r a v á

vytyčil všeobecné gnoseologické základy, od nichž přešel k teorii

p o v a h a „ k a n t o v s k é r e v o l u c e " . N á l e p k u kantovec ( a č n i k o l i „ n o v o -

pojmotvorby v přírodních vědách a v historických vědách a kultuře,

k a n t o v e c " , v i z v ý š e , k a p . I,2c) j e s á m p r o s e b e s c h o p e n p ř i j m o u t j e n

v d r u h é m o b d o b í rozvrhl základy systému filosofie v ostré opozici

v t o m smyslu, že n a d á l e užívá p o j m ů „ t r a n s c e n d e n t á l n a " a „kritické­

k e v š e m f o r m á m f i l o s o f i e ž i v o t a a v e t ř e t í fázi s e z a b ý v á p ř e d e v š í m

ho subjektivismu", ve kterých spatřoval absolutní n o v u m Kantovy

dobovými tendencemi k novému založení ontologie a problémem

f i l o s o f i e (AGPh, str. X I ) . A u g u s t F a u s t p o p s a l R i c k e r t o v u o d l i š n o s t

metafyziky.31 - V ů č i K a n t o v i si p o č í n á s j e š t ě větší volností n e ž

o d n o v o k a n t o v c ů t a k , ž e R i c k e r t v K a n t o v i o d p o č á t k u v i d ě l „filoso­ fa veškeré m o d e r n í k u l t u r y " a o p r o t i C o h e n o v ě filosofii kultury, tak­

30

R. 457-462.

Zocher,

Heinrich

Rickert

31

zu

seinem

100.

Geburtstage,

str.

Nejdůležitější Rickertovy spisy (v chronologickém pořadí): Der Gegenstand der Erkenntnis. Ein Beitrag zum Problém der philosophischen Transcendenz, Freiburg i. Br. 1892; 2. rozšířené vyd. s podtitulem Einflihrung in die Transzendentalphilosophie, Tubingen - Leipzig 1904 (GE); Tubingen 1915 3 ; 1928 6 ; kritické vydání připravuje Rainer A. Bast; Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung. Eine logische Einlei­ tung in die historischen Wissenschaften, 1. polovina Freiburg i. Br. 1896; 1. a 2. polovina v j e d n o m svazku Tubingen - Leipzig 1902 (GnB); Tubingen 1913 2 ; 1929 5 ; Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, Freiburg i. Br. Leipzig - TUbingen 1899; Tubingen 1910 2 ; 1 9 2 9 6 7 , s doslovem F. Vollhardta (vyd.), Stuttgart 1986 (= KuN); Zwei Wege der Erkenntnistheorie. Transscendentalpsychologie und Transscendentallogik, in: Kant-Studien, 14, 1909, str. 169-228; Vom Begriff der Philosophie, in: Logos, I, 1910/11, str. 1-34; Das Eine, die Einheit und die Eins. Bemerkungen zur Logik des Zahlbegriffs, in: Logos, 2,1911/12, str. 2 6 - 7 8 ; Tubingen 1924 2 ; Vom System der Werte, in: Logos, 4, 1913, str. 295-327; Die Philosophie des Lebens. Darstellung und Kritik der philosophischen Modestromungen unserer Zeit, Tubingen 1920, 1922 2 ; System der Philosophie, I: Allgemeine Grundlegung der Philosophie, TUbingen 1921 (= AGPh) [jediné vydání]; Kant als Philosoph der modernen Kultur. Ein geschichtsphilosophischer Versuch, TUbin­ gen 1924; Die Logik des Prddikats und das Problém der Ontologie, Heidel­ berg 1930; Grundprobleme der Philosophie. Methodologie, Ontologie, Anthropologie, TUbingen 1934; Die Heidelberger Tradition und Kants Kritizismus, Berlin 1934. - Posmrtně vyšlo: Unmittelbarkeit und Sinndeutung. Aufsdtze zur Ausgestaltung des Systems der Philosophie, vyd. A. Faust, Tubingen 1939. - Philosophische Aufsdtze, vyd. R. A. Bast, Tubingen 1999. - Martin Heidegger/Heinrich Rickert: Briefe 1912-1933 und andere Dokumente, vyd. A. Denker, Frankfurt a. M. 2002. - Vybraná literatura k Rickertovi (v abecedním pořadí): Anna Donise, // soggetto e 1'evidenza. Saggio su Heinrich Rickert, Napo li 2002; A. Faust, Heinrich Rickert und

132

též z a m ě ř e n é systémově, se Rickert snažil do svého systému začlenit předvědecké poznání, mimoprávní mravnost a krásno nevázané na u m ě l e c k á díla, t o v š e n á v r a t e m „ k n e j p r o s t š í m a n e j j e d n o d u š š í m zá­ kladům veškerého smysluplného a v ý z n a m e m naplněného života" (k o d l i š n o s t e m v p o j e t í s y s t é m u v i z n í ž e ) . P o k u d j d e o filosofický ú k o l ustavit „ v ě d e c k ý p o j e m veškerenstva", tvoří p r o Rickerta klíčovou h i s t o r i c k o u figuru G o e t h e , „ k t e r ý z h o j n o s t i a r o z m a n i t o s t i s v ě t a vi­ děl a po s v é m přivedl k výrazu víc n e ž všichni dosavadní filosofo­ v é " . 3 2 S á m s e b e R i c k e r t ř a d í d o „ h e i d e l b e r s k é t r a d i c e " , j e ž p o d l e něj

seine Stellung innerhalb der deutschen Philosophie der Gegenwart, TUbin­ gen 1927; Ch. Krijnen, Nachmetaphysischer Sinn. Eine problemgeschichtliche und systetnatische Studie zu den Prinzipien der Wertphilosophie Hein­ rich Rickerts, WUrzburg 2001 (základní práce); R. Kroner, Ansčhauen und Denken. Kritische Bemerkungen zu Rickerts heterothetischem Denkprinzip, in: Logos, 13,1924/25, str. 90-127; L. Kuttig, Konstitution und Gegebenheit bei H. Rickert. Zum Prozefi der Ontologisierung in seinem Spátwerk. Eine Analyse unter Berucksichtigung nachgelassener Texte, Essen 1987; P.-U. Merz[-Benz], Max Weber und Heinrich Rickert. Die erkenntniskritischen Grundlagen der verstehenden Soziologie, WUrzburg 1990; A. Riebel, Zur Prinzipienlehre bei Heinrich Rickert. Eine Untersuchung zur Stufung der Denk- und Erkenntnisprinzipien, WUrzburg 1992; M. Signore (vyd.), Rickert tra storicismo e ontologia, Milano 1989; E. Spranger, Rickerts System, in: Logos, 12, 1923/24, str. 183-198; R. Zocher, Heinrich Rickerts philoso­ phische Entwicklung. Bemerkungen zum Problém der philosophischen Grundlehre, in: Zeitschrift fiir deutsche Kulturphilosophie, 4, 1938, str. 84-97; týž, Heinrich Rickert zu seinem 100. Geburtstage, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, 17, 1963, str. 457-462. 32

H. Rickert, Allgemeine Grundlegung der Philosophie, str. XII. Opě-

133

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

Škola

tkví v r o z v í j e n í filosofie j a k o ž t o v ě d y n a z á k l a d ě l o g i c k é h o s t a n o v e ­

veškeré bytí o b s a h e m v ě d o m í " (66), p a k tedy j a k o pojem nejsoucí­

ní z á k l a d ů a v t ě s n é m s v a z k u s d ě j i n a m i filosofie. 3 3

ho. Jelikož t é m a t e m teorie poznání je pravdivost či platnost poznání

Rickert měl nejen početný okruh žáků, ale našel širokou meziná­

a pravdivost či platnost m o h o u náležet j e d i n ě soudu, m u s í m e před­

r o d n í o d e z v u i m i m o vlastní filosofickou školu v prostředí kultur­

mět poznání p r o z k o u m a t jakožto „předmět s o u d u " (84). Namísto

ních a společenských věd především zásluhou své teorie pojmů, j a k

p ř e d m ě t u p o z n á n í , k t e r ý j e n e z á v i s l ý n a s u b j e k t u j a k o tvůrci před­

ji r o z v i n u l ve v ě d o s l o v í , a s v é filosofie h o d n o t .

stav, s e d o z o r n é h o p o l e p ř e s o u v á c o s i , c o j e n e z á v i s l é n a s u b j e k t u j a k o tvůrci soudů. Z á k l a d n í g n o s e o l o g i c k á o t á z k a n y n í z n í , „ č í m s e

b) Teorie poznání

ř í d í m e vždy, k d y ž s o u d í m e , n e b o l i j a k ý m á m e p r o v š e c h n y s v é sou­

V p ř e d m l u v ě ke d r u h é m u v y d á n í spisu Předmět poznání ( 1 9 0 4 ) R i c ­

dy p ř e d m ě t ? " (86). V n a š e m z k o u m á n í tedy nejde o p s y c h i c k é bytí

kert výslovně prohlašuje, že j e h o teorie p o z n á n í navazuje na Kanta,

s o u d u , n ý b r ž o smysl s o u d u z f o r m u l o v a n é h o s p r a v d i v o s t n í m n á r o ­

a d i s t a n c u j e se od v š e c h p s y c h o l o g i c k ý c h a m e t a f y z i c k ý c h k o n c e p c í

kem. Tento smysl Rickert v návaznosti na odpovídající průzkumy

v gnoseologii. Teorii poznání zároveň považuje za jedinou základnu

u Windelbanda nachází v přisvědčujícím nebo nesouhlasném posou­

vědecké filosofie. Výchozí otázka zní: „ O d k u d získává poznání svou

zení, j e ž s a m o o sobě není představou, nýbrž přistupuje k představo-

objektivitu?" ( G E 1) Objektivita či pravda je účelem poznání, a má­

v a c í m s l o ž k á m s o u d u . A n a l o g i c k y ke c h t ě n í a c í t ě n í s p o č í v á v zauje­

li ho p o z n á n í dosáhnout, musí se řídit „ p ř e d m ě t e m p o z n á n í " . Jak

tí s t a n o v i s k a k j i s t é h o d n o t ě , j e ž v p ř e d s t a v á c h , k t e r é se p r o p o j u j í

tomu rozumět? Oproti „obvyklé" představě o poznání, založené na

v s o u d u , n e n í o b s a ž e n a , t o t i ž k h o d n o t ě p r a v d i v o s t i . 3 4 Z m í n ě n é za­

shodě subjektivní představy s nezávislou skutečností, analyzuje Ric­

ujetí s t a n o v i s k a s e p o d l e R i c k e r t a o p í r á o j i s t ý p o c i t , p o c i t e v i d e n c e ,

k e r t p r o b l é m p o z n á n í j a k o „ p r o b l é m transcendence" ( G E 16). N e j p r ­

od ostatních pocitů odlišný tím, že „soudu vštěpuje nadčasovou plat­

ve je podáno objasnění gnoséologicky tematizovaného vztahu mezi

n o s t " ( 1 1 2 ) . K j e h o p o v a z e n a v í c p a t ř í , ž e s k r z e něj v n í m á m e závis­

subjektem a objektem.

„ O b j e k t e m " lze mínit j e d n a k prostorový

lost n a j a k é s i m o c i , k t e r á n á m u k l á d á p o v i n n o s t , a s o u d , k t e r ý s e

vnější svět, z a d r u h é „ t r a n s c e n d e n t n í o b j e k t " a z a třetí i m a n e n t n í o b ­

o něj o p í r á , t a k z í s k á v á „ n e p o d m í n ě n o u n u t n o s t " , n i k o l i n u t n o s t

jekt jakožto obsah vědomí. Právě „transcendentní objekt" je oním

toho, co se musí, nýbrž nutnost toho, co má býti: mé souzení je vede­

p ř e d m ě t e m p o z n á n í , j e h o ž j e třeba k e z d ů v o d n ě n í objektivity (či

no b e z p r o s t ř e d n í m p o c i t e m , že ,je mou povinností [ich soli]

p r a v d i v o s t i ) p o z n á n í . P o k u d j d e o subjekt, R i c k e r t z d ů r a z ň u j e , ž e vě­

takto a ne j i n a k " (115). Našli j s m e tedy onen „předmět poznání",

d o m í n e s m í m e z t o t o ž ň o v a t s l o g i c k ý m m y š l e n í m , n e b o ř o b s a h y vě­

j í m ž s e řídí k a ž d é p o z n á n í j a k o ž t o p r a v d i v é : j e t o „ t r a n s c e n d e n t á l n í

domí mohou být i absolutně iracionální. Pokud gnoséologicky po­

,má b ý t i ' " ( 1 2 5 ) , „ v z a t é n a v ě d o m í v s o u d u " . 3 5 V o p o z i c i k v e š k e r é

jem

subjektu

promyslíme

až

do

důsledků,

zahrnuje

soudit

výhradně

metafyzice Rickert zdůrazňuje, že p o j m e m „ m á b ý t i " se nepostuluje

„bezejmenné, všeobecné a neosobní v ě d o m í " v kontrastu k jakému­

žádné „transcendentní bytí", neboť „bytí" má smysl výhradně j a k o

k o l i o b s a h u ( 2 5 ) . „ T r a n s c e n d e n t n í o b j e k t " , k t e r ý j e n a t o m t o subjek­

s l o ž k a s o u d u ( 1 5 6 , 1 6 2 ) . J e l i k o ž a l e t r a n s c e n d e n t n o u R i c k e r t a vy­

tu nezávislý (Rickert užívá také obratu „transcendentní svět", který

stupuje j a k o i d e á l n í „ n o r m a s o u h l a s u a n e s o u h l a s u " , v y h ý b á s e R i c -

m u s í m e chápat p ř e n e s e n ě ; 30), lze vymezit j e d i n ě negativně, totiž

kert-gnoseolog j a k é m u k o l i metafyzickému dualismu a vyhraňuje se

j a k o pojem takového bytí, které není o b s a h e m vědomí, a p o k u d ,je 34

tovně se Rickert podobným způsobem odvolává na Goetha. Řada jeho speci­ fických studií se váže k Faustovi; jsou shrnuty in: Goethes Faust. Die dramatische Einheit der Dichtung. 33

H. Rickert, Die Heidelberger Tradition in der deutschen Philosophie.

134

H. Rickert, Die Philosophie des Lebens, str. 187.

35

H. Rickert, Der Gegenstand der Erkenntnis, str. 122. Rickert si je paradoxnosti svého způsobu vyjadřování dobře vědom, a právě tím dává zřetelně najevo, že pravdivost netkví ve zpředmětňujícím zobrazování nějaké transcendentní skutečnosti.

135

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

Škola

i proti „kritickému realismu", který transcendentní bytí degraduje na

číme za objektivní skutečnost, má pro transcendentálního idealistu

pouhé nepoznatelné X.

p o v a h u p o z n á v a c í h o úkolu,31 j e h o ž ř e š e n í t k v í v l o g i c k o - k a t e g o r i á l -

J a k ý m z p ů s o b e m ale pocit z á h o d n é h o „ m á b ý t i " opodstatňuje ob­

n í m ozřejmění forem objektivní skutečnosti. P ř e d m ě t e m vědeckého

jektivitu poznání ve speciálních vědách? Speciální vědy vycházejí

p o z n á n í j e e m p i r i c k á s k u t e č n o s t j a k o ž t o m n o h o s t faktů, a v š a k v ě ­

z daného nebo faktického. Pro vykázání slučitelnosti tohoto empiric­

d e c k é p o j m y s m ě ř u j í k u c h o p e n í f o r e m , j e ž j s o u p r o o b j e k t i v n í sku­

kého realismu se svým transcendentálním idealismem pracuje Ric­

tečnost konstitutivní.

kert s distinkcí, která je klíčová pro celé j e h o pojetí gnoseologie. Fi­

Ve

s p i s e Zwei

Wege

der Erkenntnistheorie

(Dvě

cesty

teorie

po­

l o s o f i c k o u t e m a t i z a c i t o h o , c o j e d á n o , o m e z u j e n u formu d a n é h o

z n á n í ) , j e h o ž h l a v n í m y š l e n k y a u t o r p ř e j a l d o t ř e t í h o v y d á n í Předmě­

a o b s a h o v é určení faktu p o n e c h á v á stranou. O b e c n ě vzato p r o něj

t u poznání ( 1 9 1 5 ) , R i c k e r t u p ř e s ň u j e s v o u d e f i n i c i g n o s e o l o g i e j a ­

p o j e m formy p o z n á n í a n e b o s o u d u z n a m e n á tolik, ž e o b s a h j a k o a l o -

kožto „vědy o teoretických hodnotách" kritickým zpracováním

gická složka p o z n á n í není pro logiku průhledný a d o m o v s k é právo

p o d n ě t ů a n á m i t e k s n e s e n ý c h p ř e d e v š í m ze strany fenomenologů,

ve filosofii nachází j e n díky svému vztahu k formě. Rickertův „hete-

a l e t a k é M i i n s t e r b e r g a a L a s k á . R o z l i š u j e d v ě cesty, p o n i c h ž l z e d o ­

rologický p r i n c i p " zní, že „forma vyžaduje obsah jakožto něco, co je

spět k odpovědi na otázku po transcendentním předmětu poznání.

v ů č i n í j i n é " . 3 6 N a s a m o t n é f o r m ě p o z n á n í l z e r o z l i š i t tři f a k t o r y :

C e s t a t r a n s c e n d e n t á l n í psychologie v y c h á z í z e s k u t e č n é h o a k t u p o ­

t r a n s c e n d e n t n í n o r m u , dále kategorii j a k o ž t o její vzetí na v ě d o m í

znávání n e b o souzení a i přes závažné nedostatky, na které Rickert

v aktu, který uskutečňuje p ř e c h o d od „ m á b ý t i " k „jest", a k o n e č n ě

upozorňuje, dosahuje transcendentního předmětu poznání jakožto

transcendentální formu, která soudu propůjčuje objektivitu. Trans­

onoho „má býti", ke kterému poznání přisvědčuje. Cesta transcen­

c e n d e n t á l n í f o r m a n á l e ž í p l n ě p r o v e d e n é m u s o u d u a j a k o f o r m a sou­

d e n t á l n í logiky v y c h á z í od s k u t e č n o s t i p r a v d i v é v ě t y a v e d e k p ř e d ­

du o skutečném je také formou skutečnosti: „V transcendentální fi­

m ě t u j a k o s o u h r n u t e o r e t i c k ý c h h o d n o t n e b o f o r e m smyslu p r a v d i v é

losofii neexistuje ž á d n á o sobě j s o u c í skutečnost se s v é b y t n ý m i

věty. V ý t ě ž e k t é t o n a u k y o d v o u c e s t á c h s p o č í v á v t o m , že j s m e s to

f o r m a m i . . . F o r m u skutečnosti spíše ... n u t n o c h á p a t j a k o p r o d u k t

přesněji určit a vymezit m o m e n t „ m á b ý t i " a hodnotu. Jelikož „ m á

s o u d u . " ( 1 7 0 ) M e z i n o r m u p r o t o , c o m á b ý t i , a f o r m u h o t o v é h o sou­

býti" je povzneseno nad bytí či skutečnost, m u s í m e je jasně odlišit

d u R i c k e r t d o s t i o s o b i t ě umisťuje „ k a t e g o r i i " p o c h o p e n o u j a k o c o s i ,

i od „pocitu požadavku" nebo „pocitu evidence", což je podoba,

„ á o j e š t ě n e n í f o r m o u v e sféře bytí, a l e n e n í u ž a n i p o u h o u f o r m o u " ,

v níž „ m á b ý t i " vystupuje v reálném p s y c h i c k é m poznávání. Důleži­

riýbrž je to „akt u z n á n í " či vzetí na vědomí, který soudu propůjčuje

t é p r o j a s n ě n í t é ž p r o d ě l á v á p o j e m smyslu d í k y r o z l i š e n í m e z i i m a -

objektivitu (172 n.). P r o otázku ohledně slučitelnosti e m p i r i c k é h o

n e n t n í m s m y s l e m p s y c h i c k ý c h a k t ů a s m y s l e m p r a v d i v é věty, k t e r ý

realismu s transcendentálním idealismem je přitom důležité, že kon­

je t r a n s c e n d e n t n ě l o g i c k ý a n e s p a d á do sféry bytí. L o g i c k ý s m y s l

krétní zkušenost a vjem jsou chápány jako utvořené skrze kategorii

n e s m í m e n e c h a t s p l y n o u t ani s i d e á l n í m b y t í m (například b y t í m čí­

danosti, ale zároveň si své právo uchovává i empiristická orientace

sel) j a k o ž t o o d l i š n ý m o d b y t í r e á l n é h o ; p r a v d a j e spíše t a k o v á , ž e s e

na .„hrubou skutečnost' vnímatelného světa", pokud se omezuje na

n a c h á z í „ n a d v š í m b y t í m " , a n á l e ž í t e d y d o „sféry h o d n o t y " . S t e j n ě

obsah poznání. Totéž, co ze stanoviska empirického realismu ozna-

j a k o negace h o d n o t y m ů ž e z n a m e n a t j a k její překonání, tak také n e -

37

H. Rickert, Das Eine, die Einheit und die Eins, str. 11 n., 18; srv. H. Rickert, Allgemeine Grundlegung der Philosophie, str. 57 nn. V tomto principu můžeme nalézt podstatný rozdíl od teorie poznání marburské školy, s čímž také Rickert souhlasí (str. 89 nn.). Srv. H. Holzhey, Cohen und Na­ torp, I, str. 244-246.

Také termín „úkol" se u Rickerta oproti marburské škole proměňuje. Zatímco u Natorpa se v něm skrývá postulát nekonečného přibližování k plně určenému předmětu, u Rickerta úkol poznání zahrnuje „souhrn impe­ rativů, které vyžadují, aby dané bylo uspořádáno podle určitých forem" (H. Rickert, Der Gegenstand der Erkenntnis, str. 198).

136

137

36

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

gativní hodnotu či nehodnotu, i negace smyslu m ů ž e znamenat j a k

z n a m ů , k t e r é j s o u s a m y o s o b ě b ě ž n ě p ř i j í m á n y z a p o j m y . P ř i bliž­

n ě c o smysluprostého n e b o vůči smyslu lhostejného, tak také ne­

ším pozorování se však ukáže, že nevyhovují p o ž a d a v k ů m , které na

s m y s l či p r o t i s m y s l . V u ž š í m p o j e t í h o d n o t y a s m y s l u se t e d y v o p o ­

v ě d e c k ý p o j e m m u s í m e k l á s t , n e b o ť t e n m u s í b ý t přísně o b e c n ý ,

zici ocitají pozitivní a negativní h o d n o t a , respektive pozitivní a ne­

a p ř e d e v š í m určitý. T e n t o p o ž a d a v e k s p l ň u j í o b e c n é s o u d y , a v š a k

gativní smysl. Rickert svou nauku o p o z n á n í koncipuje j a k o vědu

obecné slovní v ý z n a m y anebo v ý z n a m o v é představy nikoli, neboť

o formách pozitivního smyslu (například bezrozpornost, identita

nehledě na to, zda jsou určité, vždy vykazují výhradně empirickou

atd.), a tedy také o teoretických h o d n o t á c h , „které m u s í platit, p o k u d

obecnost. Pojmové uchopení nekonečné mnohosti v čase a prostoru

mají mít odpovědi na otázku, co jest, v ů b e c nějaký s m y s l " (208).

t e d y d o s p í v á k cíli j e n t e h d y , p o k u d s e o b s a h p o j m u s k l á d á z e s o u d ů ,

Z d á se, že za adekvátní označení p o j m u p o z n á n í Rickert považuje

„jimiž je vyjadřován přírodní z á k o n " (68). Jelikož v přírodovědě

pouze tento pojem hodnoty, podstatně odlišný od „ h o d n o t y " ve

v p o s l e d j d e o o d h a l e n í p ř i r o z e n ě z á k o n i t é n u t n o s t i , n e m o h o u s e pří­

s m y s l u dobra j a k o ž t o h o d n o t n é s k u t e č n o s t i ( 2 1 3 ) . M o m e n t „ m á

rodní vědy zastavit u klasifikační pojmotvorby a m u s í vytvářet i po­

býti", jak j s m e ho odhalili na cestě transcendentální psychologie, je

j m y „ z a h r n u j í c í soudy, j e ž vyjadřují p ř í r o d n í z á k o n y " . S o h l e d e m n a

v ů č i h o d n o t ě d r u h o ř a d ý , n i c m é n ě u p ř e s ň u j e v z t a h h o d n o t y k subjek­

celkový souhrn těchto zákonů považuje Rickert za logicky nevyhnu­

tu, od n ě h o ž si h o d n o t a žádá uznání, č í m ž je p r o p o c h o p e n í „skuteč­

telné postulovat „ p o j e m nejzazšího z á k o n a " , který „ o b e m y k á r o z m a ­

n é h o p o z n á n í " nepostradatelný.

nité p ř í r o d n í z á k o n y j a k o t y p y " a v y s t i h u j e všechny . j e d n o t l i v é for­ mace

skutečnosti"

(73

n.).

Zákony přísně obecným způsobem

c) Metodologie věd

p o p i s u j í relace m e z i v ě c m i n e b o p r o c e s y , a „ n e j z a z š í v ě d a o p ř í r o ­

Při své snaze o odlišení idiografických „ v ě d o u d á l o s t e c h " od no-

d ě " by tedy m u s e l a všechny věcné pojmy převést na relační pojmy.

mothetických „věd o z á k o n e c h " se Windelband neřídil d o m n ě l o u

Při p o d r o b n ě j š í ú v a z e m á a l e R i c k e r t z a t o , ž e k p ř e k o n á n í n e p ř e ­

rozmanitostí předmětů, nýbrž rozdílem v metodice. Na to Rickert

hledné rozmanitosti musí i kompletní přírodověda nadále pracovat

navazuje. O materiálním protikladu mezi objekty obou skupin věd je

s pojmy věcí - nicméně „posledních věcí", které jsou neměnné, ne­

ochoten mluvit j e n v t o m ohledu, že z celkové skutečnosti se vyčle­

dělitelné, n a v z á j e m si v k a ž d é m o h l e d u ekvivalentní, a tedy jed­

ňují objekty, v e v z t a h u k n i m ž č i s t ě p ř í r o d o v ě d n ý p ř í s t u p n e p o s t a č u ­

noduché.38 Ideální „nejzazší věda o p ř í r o d ě " obsahuje j e n j e d e n věc­

j e , a j e j i c h s o u h r n o z n a č u j e s l o v e m kultura. J e s t l i ž e s e n á m t a k v n u ­

ný p o j e m , t o t i ž p o j e m j e d n o d u c h é v ě c i , a jeden p o j e m z á k o n a -

cuje m y š l e n k a nahradit pojem d u c h o v n í c h věd, j a k se ho užívá

a v těchto dvou p o j m e c h by byla d o k o n a l e p ř e k o n á n a rozmanitost

v b ě ž n é m dělení, p o j m e m věd o kultuře, p a k s o h l e d e m na formální

názorné skutečnosti (82 nn.).

princip dělení věd vyvstává se zvláštní virulencí protiklad přírody

Přírodovědná pojmotvorba platí tu cenu a naráží na tu mez, že se

a dějin, c h á p a n ý c h j a k o „ n e o p a k o v a t e l n é d ě n í v e s v é j e d i n e č n o s t i

realizuje j a k o a b s t r a k c e o d n á z o r n é r o z m a n i t o s t i e m p i r i c k é h o s v ě t a ,

a i n d i v i d u a l i t ě " (KuN 3 2 ) . R i c k e r t o v o z k o u m á n í s e t a k z a m ě ř u j e n a

a ustupuje tedy do stále větší distance od skutečnosti: „Individuálno

rozdíl mezi individualizujícím postupem historické pojmotvorby

v přísném smyslu slova mizí již v primitivní pojmotvorbě... P o k u d

a generalizujícím postupem přírodovědné konceptualizace.

... d o o b s a h u p ř í r o d o v ě d n ý c h p o j m ů n e v s t u p u j e n i c i n d i v i d u á l n í h o

P ř í r o d n í v ě d y stojí p ř e d ú k o l e m e p i s t e m i c k y s i p o d m a n i t e x t e n ­

u názorného, p l y n e z t o h o , že do nich nevstupuje nic s k u t e č n é h o . "

zivní rozmanitost světa těles v c e l é m jejím rozsahu i intenzitě. Plní

(236, 238) Tato teze z dobrých důvodů narazila na odpor. Ernst C a s ­

h o z j e d n o d u š o v á n í m t é t o r o z m a n i t o s t i , k d y vytvářejí o b e c n é p o j m y ,

sirer ukázal, že j d e o d ů s l e d e k j i s t é h o c h á p á n í p o j m u (respektive

j e ž ( v e s h o d ě s t r a d i č n í m c h á p á n í m p o j m u ) fixují t o , c o j e v ě c e m a procesům vyčleněným k poznání společné. S využitím Sigwartovy Logiky (sv. I, 2. v y d . , 1 8 8 9 ; k S i g w a r t o v i t é ž v i z k a p . V,3b) R i c k e r t t y t o p o j m y p o d r o b u j e a n a l ý z e , v y c h á z e j e o d o b e c n ý c h s l o v n í c h vý138

38 Pro podrobnější výklad srv. P.-U. Merz[-Benz], Max Weber und Hei­ nrich Rickert, str. 155.

139

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

obecného v jeho poměru ke zvláštnímu), které pro přírodní vědy

Rickertovu teorii vědy pozitivně uplatnil především M a x Weber.

není adekvátní. P o k u d totiž vyjdeme z m a t e m a t i c k é h o poznání, po­

Sociologii nechápal j e n j a k o vědu o skutečnosti v Rickertově smys­

c h o p í m e obecné j a k o princip řady a jednotlivé j a k o člen řady, pak

lu, n ý b r ž v t á h l d o s v é h o r o z d ě l e n í v ě d i R i c k e r t o v u t e o r i i p o z n á n í

ž á d n ý r o z e s t u p m e z i n á z o r n ý m a s k u t e č n ý m , j a k ho d o m n ě l e dia­

a l o g i k u v ě d . W e b e r o v a t e z e o „ s t r ž e n í m a g i c k é h o h á v u s v ě t a " (Ent-

gnostikoval Rickert, nenastává. Tento rozestup lze konstatovat p o u z e

zauberung der Welt), j a k ho p ř i v o d i l z á p a d n í r a c i o n a l i s m u s , o v š e m

u t o h o typu pojmotvorby, která se řídí o b e c n ý m i v ý z n a m y slov ane­

zpochybnila přesvědčení o objektivitě kulturních hodnot, již snad

bo představami o těchto v ý z n a m e c h , a již sám Rickert nahlédl, že

lze konstatovat v d a n é m h o d n o t o v é m s y s t é m u . 4 0 (K W e b e r o v i viz

tato pojmotvorba je nevyhovující, když v přírodních vědách přisou­

n í ž e , k a p . XI,2.)

dil zásadní v ý z n a m převodu věcných p o j m ů na p o j m y relační.39 d)

Oproti přírodovědě se „historická pojmotvorba", vedená zájmem

Filosofie jako

o sféru n á z o r n é h o a i n d i v i d u á l n í h o , s n a ž í p o d l e R i c k e r t a s k u t e č n o s t i

Jak ukazuje již traktát

přiblížit ( G n B 2 2 9 n n . ) a s l e d o v á n í m t é t o t e n d e n c e Získává status

fie, 1 9 1 0 ) 4 1

nauka

o

Weltanschauung

Vom Begriff der Philosophie

(O p o j m u filoso­

a j a k je b l í ž e v y l o ž e n o v Allgemeinen Grundlegung der

„pravé vědy o skutečnosti" (255). N i c m é n ě i historik musí sáhnout

Philosophie ( V š e o b e c n é z á k l a d y f i l o s o f i e , 1 9 2 1 ) , f i l o s o f i e m á p o d l e

po prostředcích konceptualizace. Na rozdíl od přírodovědce, který

R i c k e r t a za p ř e d m ě t c e l e k světa, a t e d y t a k é c e l k o v ý smysl ž i v o t a ve

usiluje o o b e c n é , s e v š a k h i s t o r i k s n a ž í p o z n a t t o , č í m s e t e m a t i z o v a -

s v ě t ě . I k d y ž p o s t u p n ě s m ě ř u j e k n a h l é d n u t í světa, g l o b á l n í m u p r i z ­

né objekty individuálně vyznačují. Své objekty vybírá a ustavuje

m a t u č i s v ě t o n á z o r u , Weltanschauung, „ k t e r é n á m p o s k y t n e j a s n o s t

tím, že „ d o s p í v á k v ě d o m í o jejich v z t a h u k h o d n o t á m , j e ž tkvějí

ohledně našeho místa v celku světa" (4), j a k o ž t o věda s a m a není na­

v b o h a t s t v í [die Giiter] k u l t u r y " - v ž d y ť p r á v ě a j e n v t o m t o v z t a h u

hlédnutím

vychází najevo, že j d e o objekty h o d n é p o z n á n í . P o s t u p historika je

v t e o r e t i c k é m p o s t o j i . Její z v l á š t n í ú k o l t k v í v e v y t y č e n í h r a n i c ř í š e

p o s t u p vztahování k hodnotám. To n e z n a m e n á , že by p r o n á š e l h o d ­

h o d n o t , u r č o v a n é p l a t n o s t í ( „ d r u h ý p o j e m v š e h o m í r a " ) , o d ř í š e sku­

notící soudy. Vyloženo na příkladu Francouzské revoluce: historik

tečnosti neboli teoreticky u c h o p e n ý m „ v e s m í r e m " („první pojem

k ní nezaujímá ani vstřícné (Paine), ani odmítavé (Burke) stanovis­

v š e h o m í r a " ) 4 2 a v p r o p o j e n í h o d n o t y a s k u t e č n o s t i na p ů d ě t ř e t í o b ­

k o , n ý b r ž p o j e d n á v á o ní v l í č e n í e v r o p s k ý c h d ě j i n j a k o o n e s m í r n ě

lasti, j í ž s e m í n í „ p ů v o d n í p r o s t o u p e n o s t r e á l n é h o b y t í a i r e á l n é p l a t ­

světa,

nýbrž

naukou

o

Weltanschauung,

která

setrvává

v ý z n a m n é události. Na rozdíl od „praktického h o d n o c e n í " patří

nosti v h o d n o t í c í m a k t u s u b j e k t u " , r e s p e k t i v e v „ i m a n e n t n í m s m y s l u

„teoretické vztažení k h o d n o t ě " na půdu faktického konstatování.

aktu". Novotvar „předsvětí" má zamezit myšlenkám na metafyzické

H i s t o r i k s e z a b ý v á j e n t í m , c o j e s t , a v y z d v i h u j e t o , č e m u d í k y fak­

„zásvětí", a je-li v ě d a o předsvětí o z n a č e n a za „profyziku", má to

tickým h o d n o c e n í m ze strany subjektů náleží kulturní význam. Ob­

s i g n a l i z o v a t o d l i š n o s t o d „ m e t a f y z i k y " (AGPh 2 9 6 ) . P ř e d s v ě t í , p o -

jektivitu historické pojmotvorby zaručuje ta okolnost, že kulturní

z o r u j e m e - l i je

h o d n o t y p ř e d s t a v u j í m e z i l i d s k y s d í l e n é h o d n o t y (KuN 110 n n . ) .

právě ony jsou tím „nejvíce bezprostředním", „o č e m ještě lze ve

39 E. Cassirer, Substanzbegriff und Funktionsbegriff, Berlin 1910, str. 2 9 3 - 3 0 1 ; srv. M. Frischeisen-Kohler, Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, str. 225 nn. Ani Rickertovy vývody o významu mate­ matiky pro vytváření přírodovědných pojmů nejsou uspokojivé (H. Rickert, Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, str. 89 nn.). Další diskusi srv. R. Honigswald, Zur Wissenschaftstheorie und -systematik Mit besonderer Rucksicht auf Heinrich Rickerts „Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft", str. 28-84.

140

blíže,

ustavuje

o b l a s t předpředmětných

stavů.

Jelikož

40

Srv. P.-U. Merz[-Benz], Max Weber und Heinrich Rickert, str. 277 nn.

41

Citováno podle R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. 3-36.

42

Rickert zodpovídá otázku po totalitě světa (jakožto „zcela konečného celku") na základě určení teoretického (logického) předmětu vůbec, a to prostřednictvím tří momentů: jednoho (formy), jiného (obsahu) a jejich jed­ noty (AGPh, str. 50 nn.). Právě zde nabývá formulace „heterologického prin­ cipu" své čisté podoby.

141

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

vědě hovořit", užívá Rickert p r o takto v y m e z e n o u profyziku též

nost, j e ž s e z d ů v o d ň u j e v ý h r a d n ě o d l i š n o s t í v ů č i r e á l n é a n e b o i d e á l ­

označení „protofyzika".43

ní existenci. Například smysl pravdivé věty je „ireálný hodnotový

Filosofie k o n c i p o v a n á j a k o universální věda m ů ž e existovat j e d i n ě

útvar", který nevykazuje reálnou ani ideální existenci, ale přesto

v e f o r m ě systému. N i e t z s c h o v u k r i t i k u , ž e „ v ů l e k s y s t é m u " s v ě d č í

„ j e s t p r á v ě t a k j i s t ě j a k o r e á l n é j s o u c n o " (AGPh

0 „ n e d o s t a t e č n é z o d p o v ě d n o s t i " , R i c k e r t s á m cituje v ú v o d u p o j e d n á ­

Schnadelbach shrnuje následovně: „ O d předkritické metafyziky je

115).

Herbert

ní O systému hodnot ( 1 9 1 3 ) . 4 4 P o k u d se b u d o v á n í

systé­

tento objektivní apriorismus oddělován již j e n odlišností na d i m e n z i

mu octne ve službách „uzavřeného poznání skutečnostní totality", pak

. e x i s t e n c e - p l a t n o s t ' . " 4 6 P o z d n í R i c k e r t se a l e o b r a c í i p ř í m o k m e -

filosofického

se ke kritice systému připojuje i Rickert. To ale n e z n a m e n á , že by

tafyzice, k d y ž k o n t o l o g i c k é triádě doplňuje čtvrtý článek, metafy­

c h o m s m e t l i z e stolu m y š l e n k u s y s t é m u j a k o t a k o v o u : p o d l e v š e h o l z e

zické bytí, j e ž nyní považuje za zpřístupnitelné pro pozitivní filoso­

v y b u d o v a t otevřený s y s t é m , v e k t e r é m d o s t o j í m e j a k h i s t o r i c k é n e -

fické b á d á n í - o v š e m s výhradou, že j e d n o t u h o d n o t o v é reality

u z a v ř e n o s t i k u l t u r n í h o života, t a k n a d d ě j i n n é p l a t n o s t i h o d n o t . S y s t é m

v nadsmyslovém základu

má zůstat o t e v ř e n ý v t o m o h l e d u , že „v n ě m m o h o u najít své m í s t o

V p o s l e d n í m spise R i c k e r t p ř e d k l á d á n o v é r o z d ě l e n í „ p r o b l é m ů f i l o ­

světa lze myslet p o u z e symbolicky.47

1 n o v é h o d n o t n é o b j e v y [neue Guter], k t e r é se s n a d v y n o ř í až v bu­

sofie" na metodologii, ontologii a antropologii. Poslední j m e n o v a n é

d o u c n o s t i " (AGPh 4 0 6 ) . S y s t e m a t i c k é u s p o ř á d á n í s v ě t a j a k o f o r m á l n í

je přisouzen úkol propojit formální nauku o hodnotách či smyslu

v s o b ě o b s a h u j e p ř e d p o k l a d y k a ž d é h o vývoje, a v t o m t o s m y s l u se h i ­

s konkrétními formacemi smyslu v lidské kultuře.

s t o r i c k é p r o m ě n ě v y m y k á , tj. j e u z a v ř e n é . T a k t o c h á p a n ý s y s t é m h o d ­ n o t z a h r n u j e j e d n a k ú p l n o u klasifikaci m a t e r i á l u d o s t u p n é h o v k u l t u r ­ n í m bohatství. M á m e - l i ale splnit i s v ě t o n á z o r o v ý úkol filosofie, tj.

3. Filosofové z okruhu „bádenské školy"

ú k o l j e d n o t n ě v y l o ž i t s m y s l života, j e n u t n o v e d l e klasifikace kultur­ n í c h statků za d r u h é sestavit i n a d d ě j i n n o u h i e r a r c h i i h o d n o t , z j e j i c h ž v z á j e m n ý c h v a z e b l z e - za třetí - u t v á ř e t f o r m á l n í p o j m y p r o s t u p n ě s u b j e k t i v n í h o d n o t o v é r e a l i z a c e . P l n ě r o z v i n u t ý s y s t é m z a h r n u j e šest h o d n o t o v ý c h o b l a s t í (logiku, estetiku, m y s t i k u , etiku, e r o t i k u a filoso­

a) Přehled Pokud se r o z h o d n e m e sloučit filosofy, kteří vystudovali u Windel­ b a n d a 4 8 a R i c k e r t a 4 9 a n e b o hájili kriticky p o j í m a n o u teorii h o d n o t ,

fii náboženství), j i m ž je vždy přiřazena určitá hodnota, určitý kulturní statek, u r č i t é subjektivní p o č í n á n í a u r č i t ý s v ě t o n á z o r ( n a p ř í k l a d u es­ tetiky: krása, u m ě n í , s m y s l o v é názory, e s t é t s t v í ) .

45

h á m o vybudování „ n o v é " ontologie. Svou nauku o celku světa nyní p ř e d k l á d á j a k o ontologický p l u r a l i s m u s . K d y ž h o v o ř í o „ i n t e l i g i b i l ním bytí" v kontrastu k bytí smyslově vnímatelnému (psychofyzic­ k é m u ) a bytí p r o f y z i c k é m u , p ř i k l á d á t a k h o d n o t á m objektivní plat-

H. Rickert, Die Methode der Philosophie und (1924), in: Philosophische Aufsdtze, str. 107-151, 124.

das

Unmittelbare

44

Citováno podle R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. 73-105.

45

H. Rickert, AGPh, 7. kap., se schematickou přehlednou tabulkou.,

142

H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, str. 224.

47

V p o s l e d n í m y š l e n k o v é fázi s e R i c k e r t p ř i p o j i l k d o b o v ý m s n a ­

43

46

H. Rickert, Thesen zum System der Philosophie (1932), in Philoso­ phische Aufsdtze, str. 319-324. 48

Hans Ehrenberg (1883-1958) promoval roku 1906 v Mnichově v oboru národohospodářství a v roce 1909 zakončil druhý studijní cyklus u Windelbanda v Heidelberku disertací Kants mathematische Grundsdtze der reinen Naturwissenschaft. O rok později se zde habilitoval spisem Kritik der Psychologie als Wissenschaft. Forschungen nach den systematischen prinzipien der Erkenntnislehre Kants. Po čtyřleté válečné službě se v roce 1918 stal mimořádným profesorem filosofie v Heidelberku. Avšak už svým přestupem k evangelické církvi v roce 1909 a dvěma pracemi z roku 1911 (Die Parteiung der Philosophie. Studien wider Hegel und die Kantianer; Die Geschichte des Menschen unserer Zeit) se začal - obrácen proti kantovství II hegelianismu a s odvoláním na Nietzscheho - od akademické filosofie od­ vracet směrem k theologii, po jejímž studiu se stal roku 1925 farářem v Bo-

143

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

p o d historiografickou hlavičkou „bádenská škola novokantovství",

také nedostatečně prozkoumány. Odborníci se n i c m é n ě shodují, že

n e m ů ž e m e se opřít o projevy těsné sounáležitosti, j a k je lze v d o b ě

hlavními postavami mladší generace, které při výkladu konceptuál-

největšího rozkvětu prokázat u školy marburské. Navíc jsou vztahy

ního rozvíjení W i n d e l b a n d o v a a Rickertova kriticismu zasluhují p o ­

m e z i někdejšími freiburskými a heidelberskými studenty, kteří roz­

zornost, jsou Jonas C o h n (*1869), Emil Lask (*1875), Richard

víjeli f i l o s o f i i s v ý c h u č i t e l ů , d o d n e s š p a t n ě z d o k u m e n t o v á n y , a t e d y

Honigswald (*1875) a B r u n o B a u c h (*1877). Za „ ž á k y " v p r a v é m slova s m y s l u t u l z e p r o h l á s i t p o u z e L a s k á a B a u c h a : C o h n s e p ř í s l u š ­ nému pojetí filosofie přiblížil až při freiburské habilitaci a H o n i g ­

chumi. - Aniž by stál v nějakém akademickém školním poměru k Windelbandovi, věnoval se Fritz Mtinch (1879-1920), který promoval v Jenč a také se tam habilitoval, filosofii dějin s vůdčí ideou „historicko-kritického systé­ mu", v němž se pokoušel určit „konkrétní smysl" bezprostředně prožívaného z principů transcendentálního poznání (Erlebnis und Geltung. Eine systematische Untersuchung zur Transzendentalphilosophie als Weltanschauung). 49 S Rickertem se přátelil o tři roky starší Paul Hertsel (1860-1930). Promoval roku 1885 ve Freiburku u Riehla, k jehož gnoseologickému realis­ mu se nejprve hlásil, ale následně přešel k idealistickému kantovství Windel­ banda, u něhož se ve Štrasburku roku 1887 habilitoval prací Ethisches Wissen und ethisches Handeln (1889). Ve Štrasburku začalo také j e h o přátelství s Rickertem. V roce 1898 se stal profesorem v Heidelberku a v roce 1902 v Erlagenu. Jeho dílo Hauptprobleme der Ethik se zabývá protikladem etiky smýšlení a etiky následků. V oboru obecných duchovních dějin, což byla primární oblast j e h o zájmu, předložil mj. studie o Thomasi Carlyleovi, J.-J. Rousseauovi a Wilhelmu von Humboldtovi. - K Rickertovým žákům se řadí Friedrich Kuntze (1881-1929), který promoval ve Freiburku roku 1904 di­ sertací Das Problém der Objektivitát bei Kant a habilitoval se v Berlíně roku 1911. Disertace tvoří druhý díl jeho knihy Die kritische Lehre von der Ob­ jektivitát. Versuch einer weiterfuhrenden Darstellung des Zentralproblems der kantischen Erkenntniskritik (1906). V prvním dílu pojednává o problému objektivity před Kantem, ve třetím o tomtéž problému po Kantovi. V před­ mluvě vysvětluje Kuntze, že j e h o ,.hlavními věřiteli" jsou Rickert a Husserl v systematickém ohledu a Riehl a Cohen, pokud jde o historické poznání Kanta. Rickertovým žákem byl též Richard Kroner (1884-1974), který pro­ moval roku 1908 ve Freiburku a zde se také v roce 1912 habilitoval; stal se známým svou dvousvazkovou prací Von Kant bis Hegel, v níž se pokoušel ukázat, že v německém idealismu se Kantovy teorémy sloučily s ústřední tradicí evropské filosofie. Kroner může být charakterizován jako nejdůležitější reprezentant novohegelianismu, vzniklého z bádenského novokantov­ ství (srv. H. Levy, Die Hegel-Renaissance in der deutschen Philosophie, str. 80). Dalším Rickertovým žákem byl Georg Mehlis (1878-1942, promoce 1906 v Heidelberku, habilitace 1910 ve Freiburku), který vystoupil s rozsáh­ lým spisem Lehrbuch der Geschichtsphilosophie. Tato práce obsahuje na základě Rickertova učení nejen filosofii a vědeckou teorii dějin, nýbrž na to navazující dějiny filosofie dějin a „kostrukci universálních dějin".

144

swald se vůči b á d e n s k é škole nikdy nenacházel v j a s n ě v y m e z e n é m institucionálním vztahu, a je d o k o n c e obtížné vůbec ho „připojit k některé ze z n á m ý c h n o v o k a n t o v s k ý c h škol", „přestože scientistní a h u m a n i s t i c k ý étos n o v o k a n t o v s k é filosofie reprezentuje zcela vzorově".50 b) H u g o Miinsterberg V kontextu bádenského novokantovství zaujímá H u g o Miinsterberg ( 1 8 6 3 - 1 9 1 6 ) z v l á š t n í m í s t o . 5 1 Z a studií h o W i l h e l m W u n d t v L i p s k u získal p r o experimentální psychologii a roku 1885 u něj promoval. Ve studiích p o k r a č o v a l v Heidelberku, k d e roku 1887 obdržel titul doktora medicíny, a následně se habilitoval na freiburské universitě v o b o r u filosofie. K d y ž k o n c e m r o k u 1 8 8 9 p ř i š e l d o F r e i b u r k u R i c ­ kert, M i i n s t e r b e r g s e s n í m s p ř á t e l i l . B ě h e m ž i v é v ý m ě n y n á z o r ů s e p o d r o b n ě s e z n á m i l s R i c k e r t o v o u filosofií h o d n o t a z a č a l se z a j í m a t o

filosofické

předpoklady psychologické konceptualizace. Roku

1892 b y l m l a d ý p s y c h o l o g p o v o l á n n a H a r v a r d o v u u n i v e r s i t u v a m e ­ rické C a m b r i d g i ( M a s s a c h u s e t t s ) , k d e m u b y l o u m o ž n ě n o v y b u d o v a t v e l k o u p s y c h o l o g i c k o u l a b o r a t o ř . O tři r o k y p o z d ě j i s e z n o v u v r á t i l do Freiburku, ale v roce 1897 se definitivně rozhodl pro profesuru psychologie na Harvardu.

K jeho nejvýznamnějším příspěvkům

50 E. W. Orth, Kultur und Organismus. HOnigswald, str. 7. 51

Studien zur Philosophie Richard

O Munsterbergově životě a díle podává stručný náčrt H. Rickert v nekrologu ve Frankfurter Zeitung z 3.-4. ledna 1 9 1 7 , 1 . ranní vydání. Ob­ sáhlou bibliografii primární a sekundární literatury poskytuje E. Massimilla ve své základní práci Psicologia fisiologica e teoria della conoscenza. Saggio su Hugo Miinsterberg. - Kritický pohled na Munsterbergovu psychologii podává Paul Natorp ve své Allgemeine Psychologie. Srv. též L. Binswanger, Einftihrung in die Probléme der Allgemeine Psychologie, str. 71 nn.

145

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

Škola

v oboru psychologie patří zdůraznění p r a k t i c k é h o uplatnění p s y c h o ­

ním, nýbrž uznáním. Jelikož čas a prostor jsou objektivační m o m e n ­

logie

(Grundzige

ty, n e l z e j e „ s k u t e č n é m u " s u b j e k t u p ř i ř k n o u t . A t e m p o r á l n í v o l n í

1914),

a to

der

zvláště

v

Psychotechnik,

Základy

ekonomice

(Psychologie

psychotechniky, und

Wirtschaftsleben,

a k t y s u b j e k t ů t v o ř í o b l a s t dějin. Ú k o l e m h i s t o r i k a j e n a s t o l i t m e z i

Psychologie a ekonomika, 1912).52 Praktické úspěchy „psychotech­

volními akty systematickou souvislost tím, že vybere akty kulturně

niky" též považoval za dostatečný důvod, proč akceptovat „nepo­

c e n n é , a n i ž b y s e p ř i t o m o p í r a l o k a u z á l n í s o u v i s l o s t . S l e d o v á n í psy­

chybně u m ě l á a n e p l o d n á " kauzální pozorování duševního života ve

chofyzických individuí namísto skutečných subjektů m ů ž e plnit

v ě d e c k é p s y c h o l o g i i . N á s l e d u j í c í s t r u č n ý v ý k l a d M i i n s t e r b e r g o v y fi­

pouze roli „přípravné n á h r a ž k y " pro p o z o r o v á n í skutečných histo­

l o s o f i e se o p í r á o j e h o d v ě h l a v n í d í l a , t o t i ž o Grundziige der Psy­ chologie

(Základy

psychologie)

a Philosophie

der

Werte

(Filosofie

hodnot).

rických osobností. Miinsterberg tak načrtává „historickou vědu o subjektu j a k o ž t o d o p l n ě k přírodovědné p s y c h o l o g i e " . 5 6 Tuto k o n c e p c i rozvíjí s využitím c e n t r á l n í c h motivů F i c h t o v a

Podle Múnsterberga je bezprostředně prožívaná skutečnost za

„ e t i c k é h o i d e a l i s m u " , z v l á š t ě p o j m u „ č i n n é h o j e d n á n í " , Tathan-

ú č e l e m p o z n á n í p o d r o b e n a p r o c e s u objektivace, který využívá kla­

dlung. O p r o t i R i c k e r t o v i o s t ř e o d l i š u j e h o d n o t u o d m o m e n t u „ m á

d e n í o n t o l o g i c k ý c h a r e l a č n í c h h o d n o t a ve k t e r é m se u t v á ř í fyzický

b ý t i " , k l a d e d ů r a z n a vůli, j e ž s e p ř e d p o k l á d á p ř e d k a ž d ý m h o d n o c e ­

( t j . z a k u s i t e l n ý m n o h a s u b j e k t y ) a p s y c h i c k ý o b j e k t (tj. z a k u s i t e l n ý

ním,57 a nechává pojem h o d n o t y p ř í m o splynout s p o j m e m vůle.

j e d i n ý m s u b j e k t e m ) . F y z i c k ý svět n e b o l i p ř í r o d u l z e o b j a s n i t m e c h a ­

Subjekt či já, které zaujímá stanovisko, je vůle, totiž „vůle, aby byl

n i c k y čili z n á v a z n o s t i p o h y b ů . O d t u d s v y u ž i t í m h y p o t é z y p s y c h o ­

svět, t j . a b y p r o n á s o b s a h p r o ž i t k u n e p ř e d s t a v o v a l j e n p r o ž i t e k , a l e

fyzického paralelismu vyplývá, že přinejmenším v principu „lze

také se s á m o s o b ě nezávisle p r o s a d i l " . 5 8 Tato absolutní a prvotní

veškerý obsah v ě d o m í p ř e d e m určit p r o p o č t e m m e c h a n i c k ý c h pro­

vůle, v n i ž s e i n d i v i d u á l n í j á r o z š i ř u j e , k d y ž s k r z e v l a s t n í č i n p ř e c h á ­

c e s ů " 5 3 - o v š e m nejdříve je zapotřebí ho rozložit na elementární počitky ve s m y s l e c h (tj. na „ t a k o v é složky smyslové představy, které již nelze dále dělit").54 Vědecká psychologie podle Míinsterberga ne­ s m í o p o m í j e t fakt, že i s a m y p o č i t k y j s o u v ý s l e d k e m s p l ý v á n í a s p o ­ j o v á n í n e v y k a z a t e l n ý c h „ p r v o t n í c h e l e m e n t ů " . - O b j e k t i v o v a n ý svět fyziky a p s y c h o l o g i e staví na p ř e d p o k l a d u světa b e z p r o s t ř e d n í h o prožívání, jejž Miinsterberg c h á p e j a k o svět h o d n o t o v ý c h a volních vazeb m e z i subjekty. Právě zde Miinsterberg n a c h á z í „ s k u t e č n ý " subjekt, který své objekty činí zaujetím stanoviska s á m p r o sebe „skutečnými", totiž platnými a hodnotnými,55 a ani vztah tohoto subjektu k ostatním subjektům v tomto světě není určován vnímá-

zí ve vyšší já, je z á k l a d e m v e š k e r é h o bytí. Přitakání s v é b y t n é m u světu, p r o v e d e n é p r v o t n í vůlí, tvoří u M í i n s t e r b e r g a z á k l a d p r o zajiš­ tění s y s t é m u h o d n o t . Rozlišuje 1) logické hodnoty, které vyplývají z e „ s e b e z á c h o v á m s v ě t a " , 2 ) e s t e t i c k é h o d n o t y , k t e r é k o t v í v „,seb e s h o d ě ' [= vnitřní harmonii] světa", 3) etické hodnoty, které pra­ mení ze „sebeaktivizace světa", a 4) metafyzické hodnoty, které se odvíjejí z e „ s e b e z d o k o n a l e n í s v ě t a " . V k a ž d é s k u p i n ě s e p ř i t o m b e z ­ p r o s t ř e d n ě k l a d e n é h o d n o t y ž i v o t a odlišují o d c í l e n ě u t v o ř e n ý c h k u l ­ turních hodnot. První - v u v e d e n é m pořadí - zahrnují h o d n o t y exis­ tence, jednoty,

vývoje

a Boha, jimž jakožto kulturní hodnoty

odpovídají 1) „ h o d n o t y p r o p o j e n í " , které ustavují přírodu, dějiny u r o z u m , 2) h o d n o t y krásy, o n ě ž se o p í r a j í u m ě n í , 3) h o d n o t y r e a l i ­

52

Srv. M. Hale, Human Science and Sociál Order. and the Origins of applied Psychology.

Hugo Miinsterberg

53 H. Miinsterberg, Grundziige der Psychologie, I: Allgemeiner Teil: Die Prinzipien der Psychologie, str. 415. 54

H. Miinsterberg, schauung, str. 146. 55

Philosophie

der

Werte.

Grundziige

einer

Weltan­

zace a v ý k o n u ( h o s p o d á ř s t v í , právo, m r a v n o s t ) a 4) h o d n o t y spjaté

16

Tak zní podtitul příspěvku H. Hildebrandta, Neukantianismus, str. 198-403. 57

H. Miinsterberg, Grundziige der Psychologie, str. 50, 56.

146

H. Miinsterberg, Philosophie der Werte, str. 8. Tamt., str. 74.

147

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

se z á k l a d e m (veškerenstvo světa, lidstvo a vyšší já). M e t a f y z i c k ý m

re.

h o d n o t á m Miinsterberg přisuzuje funkci j e d n o t n ě shrnout ostatní

g i k a filosofie a n a u k a o k a t e g o r i í c h . S t u d i e k o b l a s t i , k d e v l á d n e l o ­

h o d n o t y p o d z a s t ř e š u j í c í h o d n o t u „ s v a t é h o " , tj. v y k á z a t s e j a k o v ý r a ­

g i c k á f o r m a ) , r o k u 1 9 1 2 Die Lehre vom Urteil ( N a u k a o s o u d u ) ; o b a

zové formy p ů v o d n í h o činného jednání: na poli životních hodnot

t y t o s p i s y L a s k c h á p a l j a k o p ř í p r a v n é p r á c e p r o s y s t e m a t i c k ý vý­

toho dosahuje náboženství, na poli kulturních hodnot filosofie.

klad, který se už nezrealizoval.60 Krátce po vypuknutí první světové

Eine

Studie

uber den

Herrschaýtsbereich

derlogischen

Form

(Lo­

války se z pocitu národní povinnosti přihlásil j a k o dobrovolník

c ) Emil Lask

a v k v ě t n u 1 9 1 5 p a d l na v ý c h o d n í f r o n t ě . 6 1

Emil Lask se narodil roku 1875 ve Wadowicích (rakouská Halič)

L a s k o v o filosofické dílo představuje takřka p a r a d i g m a t i c k ý pří­

j a k o první dítě židovských rodičů, kteří pocházeli z provincie Posen.

k l a d p o l e m i k y ž á k a s filosofií s v é h o u č i t e l e . J a k p o z n a m e n a l W e r n e r

V d e s e t i l e t e c h se s n i m i i s o b ě m a s o u r o z e n c i p ř e s t ě h o v a l do F a l c -

Flach, „vyznačuje se napětím vůči Rickertově nauce, odvratem od ní

kenbergu v říšské marce Brandenburg, kde otec vedl malou papírnu

a vposled snahou o integraci".62 B á d á n í se p r o t o tímto v z t a h e m opa­

a s á m L a s k v n e d a l e k é m Freienwaldu (Odra) navštěvoval h u m a n i t n í

kovaně zabývalo. Oproti ostatním Rickertovým žákům si Laskovo

g y m n á z i u m . Po maturitě se v letním semestru 1894 zapsal na práva

„puzení ke konkrétnosti"63 razilo cestu nikoli konkretizací pojmu

na freiburské universitě, o v š e m již v p r ů b ě h u prvních dvou semestrů

subjektu, n ý b r ž o t á z k o u p o t o m , j a k s e o b e c n ě p l a t n é i n d i v i d u a l i z u j e

navštěvoval přednášky Heinricha Rickerta, ke kterému se po jedno­

v e j s o u c n u . J i ž p r o s o u č a s n í k y v c e n t r u z á j m u s t á l j e h o v ý k l a d filo­

r o č n í v o j e n s k é s l u ž b ě a s t u d i í c h ve Š t r a s b u r k u ( m j , u P a u l a H e n s e l a

sofické logiky. P o d l e n o v ě j š í h o b á d á n í j e v š a k h i s t o r i o g r a f i c k y p ř e s ­

a Wilhelma Windelbanda) roku 1898 vrátil. P o d Rickertovým vede­

nější a v ě c n ě o p r á v n ě n é vzít v p o t a z celý j e h o m y š l e n k o v ý vývoj,

n í m napsal

a to v č e t n ě d i s e r t a c e Fichtův idealismus a historie.

disertaci

Fichtes Idealismus

idealismus a historie) (promoce sophie ( P r á v n í

filosofie)

und die

Geschichte

(Fichtův

1 9 0 1 ) a p o j e d n á n í m Rechtsphilo­

se r o k u 1 9 0 5 h a b i l i t o v a l u W i n d e l b a n d a

Metodika

filosofie

dějin. - J a k o ž t o h i s t o r i c k é z k o u m á n í se L a s k o v a

v H e i d e l b e r k u . T e n t o spis, který aplikuje Rickertovu a W i n d e l b a n -

r a n á stať o F i c h t o v i o p í r á o W i n d e l b a n d o v u m e t o d i k u , p ř i č e m ž L a s k

dovu filosofii platnosti na oblast práva a upřesňuje j e h o zvláštní plat­

nechává její e m p i r i c k é rysy ustoupit do p o z a d í a zdůrazňuje rysy

n o s t n í rysy, d o š e l š i r o k é h o o h l a s u , z v l á š t ě v Grundzůgen der Rechts­

filosofické: historické dílo, j a k o je Fichtovo, je posuzováno podle

philosophie ( Z á k l a d y p r á v n í

Gustava Radbrucha (1914).

toho, nakolik se v n ě m realizuje nějaký ahistoricky platný p r o b l é m o ­

Na III. m e z i n á r o d n í m filosofickém kongresu, který se konal roku

v ý o b s a h . S l e d o v a t dějiny p r o b l é m u a l e m ů ž e t a k é z n a m e n a t , ž e

filosofie)

1 9 0 8 v H e i d e l b e r k u , v y s t o u p i l s p ř e d n á š k o u Gibt es einen „Primát der praktischen

Vernunft"

in

der Logik?

(Existuje

v

logice

„primát

praktického r o z u m u " ? ) , v níž se postavil proti „etizaci" normativity platnosti ve filosofii h o d n o t a implicitně podrobil kritice Rickertovu „subjektivní cestu".59 R o k u 1910 se stal m i m o ř á d n ý m a roku 1913 ř á d n ý m profesorem filosofie. K j e h o posluchačům patřil Georges Gurvitch, Karl Jaspers, Georg (von) Lukács a Helmuth Plessner, o s o b n ě se přátelil s G u s t a v e m R a d b r u c h e m a M a x e m Weberem. Roku

1911

v y š l a Die

Logik der philosophie

und die Kategorienleh-

60 E. Herrigel vydal Laskovy Gesammelte Schriften (= GSch), I—III, TUbingen 1923-1924. 3. sv. obsahuje fragmenty „systému" z pozůstalosti. Die Logik der Philosophie und die Kategorienlehre vyšla roku 1993 j a k o reprint textů z 2. sv. Gesammelte Schriften, s doslovem F. Kaulbacha. - Vy­ braná literatura: U. B. Glatz, Emil Lask. Philosophie im Verháltnis zu Welt­ anschauung, Leben und Erkenntnis; R. Hofer, Gegenstand und Methode. Untersuchungen zurfríihen Wissenschaftslehre Emil Lasks; S. Nachtsheim, Emil Lasks Grundlehre. 61

Výše uváděné biografické údaje podává U. B. Glatz, Emil Lask, str.

12-19. 59

Srv. odpověď P.

Rickerta, Zwei Wege der Erkenntnistheorie,

210 nn.

148

str.

62

W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 49.

63

G. von Lukács, Emil Lask. Ein Nachruf, str. 349-370, 350.

149

První

část.

///.

Novokantovství

dějin p r o b l é m u v y u ž i j e m e j a k o h e u r i s t i c k é m e t o d y k o d s t r a n ě n í jis­

Bádenská

škola

r o u r a c i o n á l n í h o faktoru v p o z n á n í ( 4 4 n n . ) . K F i c h t o v u v ě d o s l o v í

t é h o t e o r e t i c k é h o deficitu. V t o m t o s m y s l u (a v p r o k l a m o v a n é s n a z e

směřuje otázku: Je „absolutním racionalismem, anebo pro racionál­

položit systémové základy

no vytyčuje nějakou m e z ? " (74). S á m v návaznosti na Kanta zaujímá

filosofie

dějin) Lask využívá K a n t o v y

kritické metody, kterou v návaznosti na Windelbanda chápe jako

pozici

„metodu posouzení hodnot". Vzniká přitom problém, jakým způso­

cionalismem a (absolutním) racionalismem, když pozitivně oceňuje

b e m sloučit metodologickou kategorii hodnotové individuality s lo­

iracionálno v j e h o napojení na p o d m í n k y n a š e h o p o z n á m , totiž ja­

gickou strukturou filosofie dějin.64 Oporu zde poskytuje Rickertova

kožto hranici, a překonání této hranice nastolením dokonalé raciona­

myšlenka, která u Windelbanda n e m á obdobu. Již Rickert totiž pře­

lity p o j í m á j a k o n e k o n e č n ý ú k o l (GSch 1,103; srv. 11,222).

kritického

antiracionalisty j a k o

středu

mezi

(absolutním)

ira­

k r a č u j e m e t o d i c k é h r a n i c e h i s t o r i c k é v ě d y a usiluje o filosofii d ě j i n , koncipovanou jako základ všeobjímajícího globálního prizmatu či s v ě t o n á z o r u , Weltanschauung. T a t o

filosofie

d ě j i n 6 5 se o p í r á o t e o r i i

Logika předmětu a logika soudu. - L a s k s i c e v k n i h á c h z r o k u

1911

a 1912 své základní stanovisko n e m ě n í , avšak odchylka od Rickerta

logické struktury e m p i r i c k é historické vědy, avšak v n í m á její princi­

n y n í j a s n ě v y c h á z í n a p o v r c h . L a s k n a d á l e sdílí R i c k e r t o v u z á k l a d n í

py jako absolutní kulturní hodnoty, jimiž poměřuje kulturní hodnoty

k o n c e p c i , p o d l e n í ž s e m y s l i t e l n é dělí n a sféru j s o u c í h o a sféru p l a t ­

u z n á v a n é fakticky. L a s k sleduje stejný cíl j a k o R i c k e r t (totiž p o l o ž i t

ného a poznání nutno považovat výhradně za fenomén platnosti.

základy universálně historického světonázoru, u k o t v e n é h o ve vše­

R i c k e r t o v u „třetí o b l a s t " s u b j e k t i v n í h o z p r o s t ř e d k o v á n í a l e L a s k n e ­

obecně platných a absolutních kulturních hodnotách), ovšem jde

přijímá. Vydává se v teorii poznání v ý h r a d n ě po cestě transcenden­

o k r o k d á l e a v a n a l o g i i k l o g i c e h i s t o r i c k é h o p ř e d m ě t u v y t y č u j e ex­

t á l n í logiky, o r i e n t o v a n é n a p ř e d m ě t p o z n á n í , s u b j e k t u u p í r á v p o ­

p l i c i t n í l o g i k u p o j m o t v o r b y v e f i l o s o f i i dějin, l o g i k u , j e j í ž p o č á t k y

znání jakoukoli aktivitu a s a m o poznání c h á p e j a k o čisté vydání se

nachází v n ě m e c k é m idealismu.66 S o h l e d e m na problém p o j m o v é h o

předmětu jakožto nadčasově platnému a jednoduše pravdivému.67

ovládnutí iracionality všeho (historicky) individuálního Lask zavádí

Platnost náleží s a m o t n é m u předmětu, který je tedy v duchu „trans-

rozdíl ideálních typů m e z i analytickou teorií pojmů, již zastával

c e n d e n t á l n í h o p l a t o n i s m u " ( L u k á c s ) p o j í m á n j a k o čirý e i d o s , k t e r ý

K a n t , a e m a n a t i s t i c k o u t e o r i í p o j m u , k t e r o u hájil H e g e l (GSch 1,30).

se v y m y k á v š e m protikladům, a d o k o n c e i soudu, j e h o ž pravdivost

První přístup konstatováním neodvoditelnosti všeho individuálního

se m ů ž e měnit. Logika soudu je podřízena logice předmětu, namísto

v y h l a š u j e i j e h o i r a c i o n a l i t u , z a t í m c o d r u h ý odvíjí r a c i o n a l i t u indivi­

s o u d u s e d o c e n t r a d o s t á v á kategorie. T e o r e t i c k á p l a t n o s t j e n o v ě

d u á l n í h o z t o t a l i t y p o j m u . Ve s v é v l a s t n í l o g i c e se L a s k z ř e t e l n ě

popsána pomocí nauky o kategoriích, pro niž předmět poznání před­

staví n a p ů d u p r v n í , a n a l y t i c k é t e o r i e , k t e r o u n á s l e d n ě p r e c i z u j e ,

stavuje „ d o k o n a l o u s l i t i n u " f o r m y a m a t e r i á l u : p r á v ě ve v z t a h u for­

když podá vymezení matematické pojmotvorby a narýsuje dichoto­

my a materiálu podle L a s k á spočívá „prvotní č l e n ě n í " teoretické

mii m e z i intuitivně-matematickou a diskursivně-analytickou struktu-

sféry (11,330). F o r m a j e k a t e g o r i í , k t e r á „ p l a t í s m ě r e m k m a t e r i á l u " a p r o p ů j č u j e m u „ s m y s l " čili p ř e d m ě t n o s t ; m a t e r i á l f o r m u o z v l á š t ňuje a i n d i v i d u a l i z u j e k r o z m a n i t o s t i j e d n o t l i v ý c h k a t e g o r i í se s p e c i ­

64

R. Hofer, Gegenstand und Methode, str. 49-62.

65

Srv. H. Rickert, Probléme der Geschichtsphilosophie. Eine Einfiihrung (podstatně přepracovaný text příspěvku Geschichtsphilosophie).

f i c k ý m o b s a h e m . „ P r v o t n í m a t e r i á l " (11,172) j e i r a c i o n á l n í , t j . p r o l o g i k u n e p r ů h l e d n ý , a L a s k p ř i k l á d á m a t e r i á l n í s l o ž c e p o z n á n í vý-

66

R. Hofer, Gegenstand und Methode, str. 96-100. Velkou zásluhou Hoferovy práce je důkaz, že raný Lask „sleduje projekt filosofické metodo­ logie zaměřené na teorii pojmů" (U. B. Glatz, Emil Lask, str. 44) a že Fichtovu filosofii dějin interpretuje - oslněn vlastní „metafyzikou dějin" - jako paradigma tohoto projektu.

67 G. von Lukács, Emil Lask, str. 352, zdůrazňuje, že Lask přitom není ovlivněn jen Rickertovým učením o transcendentálním předmětu, ale právě tak i Bolzanovou a Husserlovou naukou o úplné nezávislosti teoretických myšlenkových útvarů.

150

151

První

část.

///.

Novokantovství

z n a m , k t e r ý s e o d R i c k e r t o v a p ř í s t u p u o s t ř e liší. Z a t í m c o R i c k e r t

Bádenská

Škola

zici k e j s o u c í m u , a l e z á r o v e ň s e j a k o „ s m y s l n ě č e h o " o c i t á v e v z t a h u

chápe logickou formu jako nutně vztaženou k materiálu jako tomu,

k u r č i t é m u b y t í , t o t i ž k p r o ž í v á n í , j e ž se t a k t o s t á v á objektem: „ o b ­

co jí poskytuje „alogické jiné", nicméně s a m o t n é m u alogičnu nepři-

j e k t o v é b y t í tkví v p l a t n o s t i , j e ž s e m a t n ě v y n o ř u j e p ř e d p r o ž í v á n í m "

z n á v á určující f u n k c i p r i n c i p u , L a s k j e v n í m á j a k o s v é b y t n o u i n s t a n ­

(111,85). K o r e l a t i v n ě k t a k t o c h a r a k t e r i z o v a n é m u o b j e k t u l z e z a s u b ­

ci, k t e r á f o r m ě v t i s k á v á u r č e n í . F o r m a , j e ž s o s t a t n í m i f o r m a m i sdílí

jekt označit „ o n o prožívání, jež v sobě pojímá a nese platnost". Krok

m o m e n t platnosti,

od objektivní platnosti ke k o m p l e x n í konfiguraci subjektu a objektu

získává v y m e z e n ý v ý z n a m až díky materiálu

(= n a u k a o v ý z n a m o v é d i f e r e n c i a c i ) .

L a s k v ý s l o v n ě o z n a č u j e z a „ p o s t u p v s t ř í c s u b j e k t i v a c i " (111,86). Tezí

Soud již podle Laská nepředstavuje „výhradní pole pravdivosti".68

o „prvotní provázanosti obou světů skrze prožívání" se Lask znovu

Sestává z „vazby mezi představami" o subjektu a predikátu, která

přibližuje t o m u řešení, které se Rickert snažil předestřít teorií o dvou

předmětu buď odpovídá, anebo se mu příčí (v důsledku čehož záro­

cestách.

veň o d p o v í d á n e b o se příčí pravdě). Specificky logickým subjektem (v protikladu k j a z y k o v é m u p o d m ě t u ) je u L a s k á kategoriální mate­

Logika filosofie. - Trvalý z á j e m o L a s k o v o m y š l e n í se n e o p í r á o t e n ­

riál představy a specificky logickým p r e d i k á t e m je kategorie zachy­

d e n c i k l o g i c k é m u m y š l e n í p o d s t a t y , j a k se p r o j e v u j e v n o v é m p o j e t í

cená představou. Pravda spočívá v propojení formy a materiálu

vztahu mezi logikou p ř e d m ě t u a logikou soudu, ale především o j e h o

a předchází k a ž d é m u soudu i každé subjektivitě. Spojení subjektu

snahu načrtnout logiku inteligibilního světa platnosti. Nejde přitom

a p r e d i k á t u v s o u d u p r a v d ě m ů ž e a n e m u s í o d p o v í d a t . S o u d u se ak­

o n i c m e n š í h o n e ž o k a t e g o r i á l n í l o g i k u filosofie, tj. o l o g i k u , j e j í ž

t e m „rozhodnutí o s o u d u " přisuzuje h o d n o t a správnosti (nikoli prav­

t é m a již nepředstavuje platnost p o z n á n í o bytí, nýbrž platnost j a k o

divosti) n e b o h o d n o t o v á n e g a c e n e s p r á v n o s t i , a h o d n o t o v ý p r o t i k l a d

t a k o v á , a t e d y t a k é „ k a t e g o r i á l n í f o r m a , f o r m y " ' (11,177). S t e j n ě

tedy p r a m e n í ze s a m o t n é h o soudu. Akt souzení n u t n o odlišit od

j a k o „bytí" ustavuje „regionální k a t e g o r i i " pro konstituci všech ná­

s m y s l u s o u d u . Smysl s o u d u z h l e d i s k a l o g i k y s o u d u v y k a z u j e d v a

z o r n ý c h p ř e d m ě t ů (tj. j s o u c í h o ) , č i n í „ p l a t n o s t " t o t é ž p r o v š e c h n y

s t u p n ě : s o u d í c í z a u j e t í v z t a h u k s u b j e k t u p ř e d s t a v u j e zaujetí v z t a h u

p ř e d m ě t y f i l o s o f i e . C o v e sféře j s o u c í h o p l n í f u n k c i p l a t n é f o r m y

ke kategorii, která materiálu „ n a d p ř e d m ě t n ě " náleží, zatímco samot­

n á z o r n ý c h p ř e d m ě t ů , j e v e sféře p l a t n o s t i m a t e r i á l e m p r o p l a t n o s t

ný soud se n a o p a k vyznačuje protiklady a diferencemi (pravdě při­

zde směrodatné formy „být platné". Jinak řečeno, kategorie bytí

měřený/pravdě se příčící; pozitivní/negativní; správný/nesprávný).

j a k o ž t o n ě c o , c o p l a t í c o d o formy, s e v i n t e l i g i b i l n í m s v ě t ě p o

Jak dokládají náčrty, které z Laskovy pozůstalosti vydal E u g e n

stránce funkce c h á p o u j a k o materiál, p r o který nutno vykázat formy

Herrigel, filosof z a m ý š l e l dojít k s y s t e m a t i c k é prezentaci filosofie

(„formy forem") v p o d o b ě filosofických kategorií. Souvislosti mezi

a věd. Znatelný t u j e nový důraz na subjektivní „prožívání",69 které

o b ě m a kategoriemi Lask objasňuje o b r a z e m dvou p o s c h o d í : 7 0 ani na

L a s k p r o h l a š u j e za „ s c é n u p l a t n o s t i " (111,88). P l a t n é s i c e stojí v o p o -

horním poschodí nepanuje naprostá racionální transparence, nicmé­ ně tematizace forem platnosti odvádí pohled od vztahu mezi formou

68

H. Sommerhauser, Emil Lask 1875-1915. Zum 90. Geburtstag des Denkers, str. 136-146, cit. 143. Srv. týž, Emil Lask in der Auseinandersetzung mit Heinrich Rickert, a kritické ocenění této práce R. Malterem, Hein­ rich Rickert und Emil Lask. Vom Primát der transzendentalen Subjektivitdt zum Primát des gegebenen Gegenstandes in der Konstituiion der Erkenntnis, str. 86-97. 69 Srv. E. Herrigel, Emil Lasks Wertsystem. (Versuch einer Darstellung aus seinem Nachlafi), str. 100-122; a W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 5 1 .

152

a m a t e r i á l e m . D a n á t e m a t i z a c e m á t o t i ž p o v a h u reflexe, k t e r á o d h l í ž í od individuality materiálu. Lask se od rozdělení na logiku poznání bytí a l o g i k u filosofického p o z n á n í n e c h á v á vést k d r u h é m u r o z d ě l e ­ ní, o p ř e n é m u o r o z d í l m e z i k o n s t i t u t i v n í m i , p r o i n d i v i d u a l i t u n e z b y t -

70

Podle H. Sommerháusera, Emil Lask 1875-1915, str. tento obraz z románu F. Th. Vischera Auch Einer.

153

141, pochází

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

n ý m i k a t e g o r i e m i sfér b y t í i p l a t n o s t i a k a t e g o r i e m i , j e ž j s o u refle­

filosofických diskusích po roce 1945 nejspíš souvisí s j e h o k o m p r o -

x i v n ě v š e o b e c n é p o v a h y , n e b o ř p o d á v a j í e x p l i k a c i (11,133 n n . ) .

mitující p o d p o r o u n a c i o n á l n í h o s o c i a l i s m u . 7 2

V z h l e d e m k n e u z a v ř e n é m u charakteru Laskova díla nás nepřekva­

B a u c h vstoupil ve z n á m o s t díky souhrnné prezentaci Kantovy fi­

pí, že j e h o filosofické působení n e m á j a s n é kontury. Byly tu poku­

losofie a dalším k a n t o v s k ý m studiím.73 Z c e l a v d u c h u svých před­

sy - z č á s t i o p r á v n ě n é - k o n s t a t o v a t j e h o vliv u H e i d e g g e r a , z v l á š t ě

chůdců C o h e n a a Windelbanda ve své obsáhlé knize postavil histo­

p o k u d j d e o kritiku ontologie výskytu a p o j e m ontologická diferen­

rické vylíčení do služeb rozvoje „systému kritického idealismu".

ce, anebo u Laskova přítele z mládí Georga Lukácse, jehož mohl

Oproti Cassirerovi, který se K a n t o v u filosofii pokusil vyložit z po­

L a s k p ř i v é s t k m a t e r i a l i s m u . J i s t é j e , že u m á l o k t e r é h o „ n o v o k a n t o v -

j m u svobody, se B a u c h ů v výklad K a n t o v y s y s t é m o v é m y š l e n k y od­

c e " najdeme tak vyhraněné povědomí o krizi a explozivitě předvá­

víjí

lečného období.

soudnosti". - Podle vlastního názoru měl v letech 1907-1911 blízko

na

půdě

druhé

části

Kritiky soudnosti,

„Kritiky

teleologické

k m a r b u r s k é š k o l e , a l e p o z d ě j i s e o d j e j i c h n o v o k a n t o v s t v í stále v í c e d) Bruno Bauch B r u n o B a u c h ( 1 8 7 7 - 1 9 4 2 ) strávil celou d o b u f i l o s o f i c k ý c h studií

distancoval a v k l í č o v ý c h o h l e d e c h přijal p r o t i k l a d n é teze.74 P ř e s t o j e h o dílo vykazuje j a s n é stopy recepce C o h e n o v ý c h teorémů.

výhradně v okruhu bádenské školy: sledoval Windelbandovy před­ nášky ve Štrasburku a p ř e d n á š k y K u n o Fischera v Heidelberku, ale

Teoretická

p ř e d e v š í m studoval ve Freiburku u H e i n r i c h a Rickerta, u k t e r é h o

a skutečnosti, j a k je pro bádenskou školu centrální, přičemž bere

filosofie.

- B a u c h se z a m ě ř u j e na p r o b l e m a t i k u h o d n o t y

v r o c e 1 9 0 1 p r o m o v a l a s n í m ž ho p o j i l o o s o b n í p ř á t e l s t v í až do R i c ­

zvláštní ohled na p r o b l é m subjektu, č í m ž znovu - i když s a m o ­

k e r t o v y s m r t i . V r o c e 1 9 0 3 se h a b i l i t o v a l v H a l l e u V a i h i n g e r a p o ­

statně - navazuje na „dvě c e s t y " Rickertovy teorie poznání. V opozi­

j e d n á n í m Luther und Kant ( k n i ž n ě

ci k odloučení p ř e d m ě t u od veškerých „subjektivních" p o d m í n e k

1 9 0 4 ) a t é h o ž r o k u n a s t o u p i l do

r e d a k c e č t v r t l e t n í k u Kant-Studien; n a m í s t o e d i t o r a v š a k m u s e l r o k u

v ě d ě n í č i p o z n á n í n a o p a k tvrdil, ž e p ř e d m ě t jako takový j i ž p o d l é h á

1917 rezignovat v důsledku svých vyjádření k rasové otázce, kdy

p o d m í n k á m , „ z a n i c h ž s e m ů ž e stát p ř e d m ě t e m m é h o p o z n á n í "

zvláště j e h o výrok v t o m smyslu, že židovství nepatří k N ě m c ů m ,

(Selbstdarstellung

237).

V

poslední

instanci j d e

ve

všem

vědění

vnímali C o h e n a Cassirer jako antisemitský. Od roku 1911 až do smrti působil j a k o řádný profesor filosofie v Jeně. Nauku bádenské školy v ý z n a m n ý m z p ů s o b e m rozvinul a podle názoru Gerda Wolandta přitom „poskytl myšlence platnosti v řadě podrobných zkoumání doposud nejvyhraněnější formu".71 Nevalná přítomnost j e h o díla ve

J. StraBer, Die Bedeutung des hypothetischen Imperativs in der Ethik Bruno Bauchs, Bonn 1967; K. W. Zeidler, Kritische Dialektik und Transzendentalontologie. Der Ausgang des Neukantianismus und die post-neukantianische Systematik R. Hdnigswalds, W. Cramers, B. Bauchs, H. Wagners, R. Reiningers undE. Heintels, Bonn 1995, str. 173-207. 72

71

G. Wolandt, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 299-330, 306. - Nejdůležitější Bauchovy práce (v chronologickém pořadí): Studien zur Philosophie der exakten Wissenschaften, Heidelberg 1911; Immanuel Kant, Berlin - Leipzig 1917, 1920 3 ; Wahrheit, Wert und Wirklichkeit, Leipzig 1923 (= WWW); Die Idee, Leipzig 1926 (= Idee); Systematische Selbstdarstellung, str. 227-257 (= Selbstdarstellung); Grundziige der Ethik, Stuttgart 1935, Darmstadt 1968 (= Ethik). - Literatura k Bauchovi (v abe­ cedním pořadí): M. A. G. Porta, Transzendentaler .Objektivismus'. Bruno Bauchs kritische Verarbeitung des Themas der Subjektivitát und ihre Stellung innerhalb der Neukantianischen Bewegung, Frankfurt a. M. 1990;

154

Srv. G. Woland, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 330: „Bauch už záhy zaujímal, podobně jako Max Wundt a později také Rickert, ve své společenské teorii a politickém přesvědčení rozhodnou národní (vólkische) pozici, a to ve značném protikladu k .internacionalismu' marburských. Z tohoto postoje ... můžeme také dobře vysvětlit pozdější sympatie pro to, co se nazývalo .národní revolucí'." 73

Srv. podrobnou kritickou recenzi P. Natorpa, Kant-Studien, 2 2 , 1 9 1 8 , str. 426-459. 74

ta,

Srv. výklad Bauchovy polemiky s marburskou školou v M. A. G. Por­ Transzendentaler .Objektivismus', str. 65-92.

155

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

a p o z n á n í o s k u t e č n o s t . P ř e d m ě t a v ě d ě n í či p o z n á n í j s o u ve s v é

Jestliže pravdu p o c h o p í m e jako „ideu", vyvstává tím problém

vazbě na skutečnost ustavovány společnými podmínkami, které

„ s u b j e k t i v n í v z t a ž e n o s t i p r a v d y " (Idee 2 3 6 ) . V č l á n k u p r o č a s o p i s

Bauch označuje termínem „pravda". Pravda nesplývá vjedno ani

Logos B a u c h u p ř e s n i l , ž e t r a n s c e n d e n t á l n í m s u b j e k t e m ( v e s m y s l u

s m y š l e n k o v o u s p r á v n o s t í a n i s e s k u t e č n o s t í , n e b o ť zajišťuje b á z i j a k

Fichtova „já") nutno mínit nepředmětný a ireálný „jednotný souhrn

pro předmět, tak pro poznání předmětu, provedené v soudu. Souzení

p o d m í n e k p ř e d m ě t u " , tj. systém pojmů,76 j e n ž vposled podmiňuje

je subjektivní a faktické nastolování vztahu.

i p s y c h o l o g i c k ý reálný subjekt, který j a k o ž t o reálná v ě c vyžaduje

Má-li být souzení

s p r á v n é , m u s í se o p í r a t o t r a n s s u b j e k t i v n í a l o g i c k é p r a v d i v o s t n í vaz­

zajištění vztahu k platnosti stejně j a k o j s o u c n o nepsychické povahy.

b y : B a u c h j e n a z ý v á „ p ř e d m ě t n ě l o g i c k é v z t a h y " v e s n a z e vyjádřit,

Přes všechny souhlasné výpůjčky z H ó n i g s w a l d o v y psychologie

že j d e zároveň o p o d m í n k y p ř e d m ě t u i správného souzení, zkrátka

m y š l e n í , p o d l e n í ž f a k t i c i t u f a k t i c k é h o j á n u t n o p o c h o p i t j a k o prin­

0 p o d m í n k y „objektivní platnosti p ř e d m ě t n é h o smyslu,75 a zdůraz­

cip v e š k e r é fakticity (Idee 2 4 4 ) , B a u c h p s ý c h é n e p ř i ř k l t r a n s c e n d e n ­

ň u j e , ž e b y t í p ř e d m ě t ů j e s k r z n a s k r z b y t í v e v z t a z í c h (Selbstdarstel­

tální status a využil „teze o charakteru smyslu, j e n ž je p r o p s ý c h é

lung 2 4 3 ) . Z a z á k l a d n í p ř e d m ě t n ě l o g i c k é v z t a h y č i „ s t r u k t u r n í for­

konstitutivní, ... k jejímu začlenění do r á m c e otázky po uskutečnění

m y p r a v d y " (WWW 135) v y h l a š u j e s o u d , p o j e m a m e t o d u . O b e c n ě

h o d n o t " . 7 7 P r á v ě v p r o p o j e n í t r a n s c e n d e n t á l n í h o j á s „ i d e o u j a k o ta­

vzato je j e h o logika koncipována funkcionalisticky. Logický soud je

kovou v jejím syntetickém v ý z n a m u " se potvrzuje B a u c h ů v „objek­

f u n k c e p ř e d m ě t n é h o u r č e n í , totiž „ v z t a h u p l a t n o s t i , k t e r ý u r č u j e v ě c ­

t i v i s m u s " (Idee

né k o n f i g u r a c e k p r a v d i v o s t i " (WWW 1 8 8 ) . F a k t i c k é s o u z e n í m ů ž e

„o s o b ě " ) a světa (jakožto . j i n é h o " ) se sice B a u c h odpoutává od ja­

být naopak správné (platné) nebo nesprávné (neplatné) bez ohledu

kékoli striktnější formy Rickertova principu heterologie, n i c m é n ě

na to, zda vyhovuje pravdivostní n o r m ě n e b o ne. Pojem tvoří cen­

nepropadá ani Kronerově hegeliánské tendenci ke zrušení dichoto­

t r u m k o n s t i t u c e p ř e d m ě t u p o z n á n í . Z a t í m c o o b s a h y p o č i t k u získáva­

mie hodnoty a skutečnosti.

249).

Reflexí

na

„dialektiku" já

(jakožto

ideje

j í p r o s t ř e d n i c t v í m k a t e g o r i e svůj p ř e d m ě t n ý v ý z n a m v ž d y j e n v jed­ nom v z t a h u ( J e d n o r o z m ě r n ě " ) , p o j m o v á f u n k c e p l a t n o s t i u r č u j e

Etika.

předmět jakožto celek: jako „všeobecná podmínka individuace" je

v o b l a s t i p r a k t i c k é filosofie. Již v k l í č o v ý c h r a n ý c h p r a c í c h , m j . v di­

p o j e m „funkcionálním z á k o n e m tvorby p ř e d m ě t u , j e n ž je ve své s e b e k o n s t i t u c i u r č o v á n k o n k r e s c e n c í " (Idee 9 1 ) .

Výrazem „idea"

B a u c h o z n a č u j e v p o j m u o b s a ž e n o u „ n e k o n e č n o u k o m p l e x i t u vzta­ h ů p l a t n o s t i , k t e r á u k a z u j e , ž e k a ž d ý p o j e m j e s á m o s o b ě v e vzta­ z í c h s j i n ý m i p o j m y a ty z a s e s n í m " ( 1 0 1 ) , č í m ž f u n k c i o n á l n í vzta­ hy mezi pojmy propojuje k veškerosti neboli „celistvému c e l k u " ( 1 4 1 ) . I d e a p l n í n e j e n r e g u l a t i v n í funkci i d e á l n í h o ú k o l u , a l e m á

sertaci

-

Svébytný

profil

GlUckseligkeit

und

vykazuje

Bauchovo

Persbnlichkeit

in

myšlení der

především

kritischen

Ethik

(Štěstí a o s o b n o s t v k r i t i c k é e t i c e , 1 9 0 2 ) , u s k u t e č ň u j e t r a n s f o r m a c i k a n t o v s k é e t i k y s m ě r e m k filosofii h o d n o t a v j e j í m r á m c i z a v á d í pojem osobnosti.

Pozdní

spis Grundziige der Ethik ( Z á k l a d y etiky,

1935) n a b í z í s o u h r n n ý v ý k l a d B a u c h o v a p o j e t í . E t i k a , j i ž definuje jako „nauku o smyslu života", se vztahuje na celou oblast lidského j e d n á n í . O t á z k a p o s m y s l u u v á d í život d o v z t a h u k h o d n o t á m , k t e r é

1 konstitutivní význam, neboť jakožto „celek p o j m ů " je totéž co p r a v d a ( 1 3 9 n n . , z v i . 154, 1 8 3 ) . - U p r o b l é m u m e t o d y se j e d n á o sta­ n o v e n í z á k l a d ů p o z n á n í , p ř e d e v š í m vědy. B a u c h j e n a c h á z í v e v ě c n ě logické provázanosti důvodu a následku, která subjektivnímu výko­ nu p o z n á n í v y t y č u j e s m ě r a cíl (WWW 3 1 1 n n . ) .

W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 53.

156

76

B. Bauch, Das transzendentale phische Skizze, str. 29-49, 4 3 .

Subjekt.

Eine

transzendentalphiloso-

77 M. A. G. Porta, Transzendentaler .Objektivismus', str. 107 (srv. po­ drobnou analýzu vztahu Baucha a Honigswalda, str. 241 nn.). Autor též uka­ zuje, že „princip konstituovanosti psýché skrze logos", j a k je rozvinut v Bauchově článku Logos und Psyche, str. 173-193, neobsahuje žádné principiální rozlišení mezi smyslovosti psychické sféry a její přirozenou určitelností.

157

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

jsou sice na životě nezávislé, n i c m é n ě j e n p r o něj j s o u platné. Etika

( 2 7 1 ) , a u k a z u j e s e , j a k s n a d n o filosof p ř i v y t y č o v á n í p o z i t i v n í c h

p o d l e B a u c h a p o j e d n á v á o i n d i v i d u á l n ě k o n k r é t n í m p r o v e d e n í for­

mravních výzev propadá svodům ideologie: jestliže Bauch například

mace hodnot. V takzvané fenomenologii mravního vědomí názorně

vítá „nátlak k pospolitosti" ze strany státu (217), n e m á to již s mrav­

předvádí faktickou provázanost mezi tím, co je v etice obecné (a co

ní volní výzvou ve smyslu Kantova kategorického imperativu na­

j e d n o s t r a n n ě zdůrazňoval Kant) a co je individuální. Z hlediska

prosto nic společného.

t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie p o d l é h á j e d n á n í a život c o d o s v é h o d n o t o ­ vé určenosti a určenosti smyslem jistým h odn otov ým principům.

e) Jonas C o h n

P ř e s n ě j i v z a t o , je-li h o d n o t a , j i ž n u t n o c h á p a t j a k o o b j e k t i v n í o b s a h

J o n a s C o h n ( 1 8 6 9 - 1 9 4 7 ) s e n e j p r v e k v a l i f i k o v a l j a k o f y z i o l o g rost­

platnosti, vztažena k subjektu, prezentuje se j a k o „obsah ú k o l u "

lin a v l e t e c h 1 8 9 2 - 1 8 9 4 p ů s o b i l j a k o b a d a t e l n a W u n d t o v ě p s y c h o ­

(Ethik 6 4 ) . F o r m a i m p e r a t i v u , k t e r o u t o m u t o ú k o l u p ř i ř k l K a n t ,

l o g i c k é m institutu v L i p s k u . Z á r o v e ň se ale vzdělával i ve filosofii

u B a u c h a není totožná s celou oblastí „ m á býti", nýbrž představuje

a právě v t o m t o oboru se roku 1897 habilitoval ve Freiburku, k d e od

j e n j e d n u d a n o u specifikaci. Od příkazů n u t n o odlišit objektivní

roku 1919 až po n u c e n ý nástup do p e n z e v roce 1933 přednášel j a k o

h o d n o t o v é výzvy, k t e r é n e m a j í p o v a h u p ř í k a z u . V e v z t a h u k s u b j e k t u

profesor filosofie a pedagogiky. R o k u 1939 emigroval do Anglie

se

J a k o ž t o bytostná

a usadil se v B o u r n v i l l e - B i r m i n g h a m u , k d e roku 1947 z e m ř e l . 7 9 P o ­

výzva se vztahuje k charakterově p o d m í n ě n é m u chování subjektu

d o b n ě j a k o s e m l a d ý B a u c h v r á m c i š k o l y ujal etiky, c h o p i l s e m l a d ý

a p o ž a d u j e , a b y se stal o s o b n o s t í . J a k o ž t o volní v ý z v a - „ c h t ě j zá­

C o h n estetiky, 8 0 k t e r o u s e v p r v n í r o z s á h l e j š í p u b l i k a c i ( 1 9 0 1 ) p o k u ­

k o n , p r o t o ž e je z á k o n e m " ( 1 2 2 ) - se kryje s k a t e g o r i c k ý m i m p e r a t i ­

sil v y s t a v ě t j a k o k r i t i c k o u v ě d u o h o d n o t á c h . V o l n ě t u n a v á z a l n a

v e m a p r i n c i p e m a u t o n o m i e u K a n t a . J a k o ž t o v ý z v a k působení má

Kantovu estetiku, když například „všeobecnost" a „nutnost", j a k je

mravní princip projevuje

ve třech p o d o b á c h .

z a cíl s p l n ě n í u r č i t é p o v i n n o s t i . T a t o č á s t B a u c h o v y etiky j e n e j v í c e

Kant přiřkl estetickému soudu, přenesl do „charakteru p o ž a d a v k u "

o r i g i n á l n í a B a u c h tu n a v a z u j e na K a n t o v u n a u k u o h y p o t e t i c k ý c h

estetické hodnoty. - C o h n o v u teorii p o z n á n í a vědy předkládá k n i h a

imperativech, ovšem v zásadní úpravě: jako hypotetické chápe impe­

Voraussetzungen

und Ziele des Erkenntnis

(Předpoklady

a cíle

po-

rativy, j e j i c h ž r e a l i z a c e závisí n a i n d i v i d u á l n í v ý b a v ě , tj. m í n í k u l t u r ­ n ě z f o r m o v a n é p o d o b y z á k o n a , 7 8 k t e r é n o r m a t i v n ě určují r e a l i z a c i kategorické volní výzvy v konkrétním jednání. Hypotetická u těchto požadavků není jejich platnost, nýbrž jejich provedení, u kterého vstupují do hry individuální schopnosti a dovednosti. Definitivní zdůvodnění nachází tato syntéza kategorického a hypotetického im­ perativu v B a u c h o v ě n a u c e o idejích. Bauchova etika též obsahuje postřehy k „hodnotovým svazkům s p o l e č e n s k é h o ž i v o t a " , j a k o j e stát a n á r o d , r o d i n a a š k o l a . Ú k o l e m státu je „řídit život s p o l e č n o s t i [Gesellschaft] tak, a b y se stala p o s p o ­ litostí

[Gemeinschaft]"

(212).

Nejpozději

právě

zde

vychází jasně

najevo, j a k o s u d o v é d ů s l e d k y m á , p o k u d s v o b o d u p o j m e m e j e n p o z i ­ tivně j a k o „ s v o b o d n o u připravenost k úkolům, cílům, h o d n o t á m "

79 Bibliografii Cohnových prací a sekundární literaturu najdeme u Margret Heitmannové, Jonas Cohn (1869-1947). Das Problém der unendlichen Aufgabe in Wissenschaft und Religion, str. 261-280. - Cohnovy nejdůležitější filosofické práce (v chronologickém pořadí): Geschichte des Unendlichkeitsproblems im abendlándischen Denken bis Kant, Leipzig 1896, Hil­ desheim 1960; Beitrdge zur Lehre von den Wertungen, str. 2 1 9 - 2 6 2 ; Allgemeine Ásthetik, Leipzig 1901; Voraussetzungen und Ziele des Erkennens. Untersuchungen uber die Grundlagen der Logik, Leipzig 1908 (= VuZdE)\ Der Sinn der gegenwdrtigen Kultur. Einphilosophischer Versuch, Leip­ zig 1914; Theorie der Dialektik. Formenlehre der Philosophie, Leipzig 1923; Darmstadt 1965 (= TdD); Wertwissenschaft, I: Axiotik, JJ: Systematik, lil: Ergetik, Stuttgart 1932 (= W); Wirklichkeit als Aufgabe, z pozůstalosti vyd. J. von Kempski, Stuttgart 1955 (= WaA).

78 Bauch označuje působící výzvy za „kulturní imperativy", neboť uvá­ dějí subjekt do vztahu k všeobecným kulturním hodnotám.

80 Srv. P. Maerker, Die Ásthetik der SUdwestdeutschen Schule. Autor vykládá příslušné myšlenky u Windelbanda a Rickerta, všímá si také kon­ cepcí, které rozvíjeli Rickertovi žáci Leonore Kuhnová a Broder Christianaen, avšak pokud j d e o Cohna, omezuje se jen na stručnou zmínku (str. 25).

158

159

První

část.

III.

Novokantovství

Bádenská

škola

Wirklichkeit als Aufgabe

poznání j s o u ukotveny „v jednotě čistě poznávajícího nadindividuál­

(Věda

n í h o s u b j e k t u " (WaA 1 0 5 ) . - U t r a k v i s t i c k é n a u k y d o k á z a l C o h n

o h o d n o t á c h , 1932) shrnuje j e h o životní filosofické dílo p o d zcela

p l o d n ě využít v teorii vědy, a to v ě c n ě o b e z n á m e n ý m z p ů s o b e m j a k

znání,

1908)

(Skutečnost

a z pozůstalosti v y d a n ý spis jako

úkol).

-

Trojsvazková

Wertwissenschaft

výstižným titulem. C o h n se tu řídí p r i n c i p e m „ u t r a k v i s m u " a princi­

v e f i l o s o f i i m a t e m a t i k y , tak v e f i l o s o f i i e m p i r i c k ý c h v ě d . J a k p r á v e m

p e m „prevalence pozitivního": za „ h o d n o t n o u " nikdy nelze označit

zdůrazňuje Flach, zaplnil tím v rozvoji b á d e n s k é nauky citelnou m e ­

samu h o d n o t u , ale vždy j e n určité d o b r o , které - spjato s formou

zeru. Na poli teorie m a t e m a t i k y se j e h o z k o u m á n í zaměřují na pro­

h o d n o t y - v y k a z u j e j i s t ý „ v ů č i h o d n o t ě c i z í " o b s a h , j e j ž m u s í m e fi­

blém konstrukce.82 Poznání skutečnosti n a o p a k oproti matematice

losoficky r e s p e k t o v a t . S a m o t n é h o d n o t y n e j s o u u k o t v e n y v e v ů l i , j e ž

nikdy n e m ů ž e d o s á h n o u t úplnosti: usiluje sice o „kompletní p o z n á n í

by je postulovala v aktech hodnocení; mají naopak povahu výzvy či

v š e h o zjistitelného", tj. snaží se „vystavět ze soudů k o m p l e x , j e h o ž

požadavku, kterému musí vyhovět i volní rozhodnutí. C o h n přikládá

p ř e d m ě t y j s o u buď ozřejměny ve své vnitřní výstavbě z elementár­

velkou váhu uskutečnění hodnoty, ve kterém ideální dobro teprve

ních předmětů, a n e b o se j e d n á o pojmy ve striktním smyslu, a j e h o ž

d o c h á z í s v é p r a v d y ; p ř í s l u š n á n a u k a z a b í r á t ř e t í č á s t C o h n o v y Vědy

soudy nacházejí opodstatnění buď odvozením z jiných soudů, anebo

o hodnotách a o b s a h u j e z á k l a d y j e h o

kultury. - V práci

v y k á z á n í m " (WaA 5 4 ) , a l e k t o m u t o c í l i v p r i n c i p u n e m ů ž e d o j í t ,

1 9 2 3 ) se mu p o d a ř i l o d i a ­

a to nejen vlivem n e k o n e č n é h o r o z s a h u p o z n á v a c í h o úkolu, j a k učil

lektickou formu myšlení začlenit do kritického idealismu, aniž by ho

N a t o r p , a l e t é ž v d ů s l e d k u protikladu m e z i m o m e n t e m k o m p l e t n o s t i

přitom podroboval hegeliánské modifikaci. V ý z n a m n ě též přispěl

a m o m e n t e m „úplnosti vyzdviženého zjistitelného". Oba poznávací

k oboru pedagogiky.

směry, k t e r é z t o h o t o p r o t i k l a d u vyplývají, ilustruje fyzika a h i s t o r i e :

Theorie der Dialektik ( T e o r i e d i a l e k t i k y ,

filosofie

C o h n o v a teorie p o z n á n í je v j á d ř e n a u k o u o soudu a j a k o taková

kvantifikační n a u k a o tělesech se musí o m e z i t j e n na určitý typ p o ­

se pohybuje v r á m c i hranic, jež dodržovala celá bádenská škola: pře­

zorování skutečnosti, zatímco historické poznání musí v zájmu toho,

devším to platí o j e h o axiologickém p o j m u pravdy. U k a ž d é h o soudu

aby vzalo v potaz p o k u d m o ž n o všechny zjistitelné aspekty d a n é h o

a u k a ž d é s l o ž k y s o u d u o d l i š u j e j a k o n a v z á j e m n e r e d u k o v a t e l n é prv­

dění, rezignovat na rigorózně pojmovou analýzu. Veškeré poznávání

ky „to, co je myšlení c i z í " (prostý obsah, který z myšlení nelze od­

skutečnosti spočívá v procesu objektivace, který vychází z bezpro­

vodit), a „myšlenkovou formu". Svou nauku o . j e d n o t ě této d u a l i t y "

s t ř e d n í p r o ž i t k o v é s k u t e č n o s t i a t o , co v ní p o d l e o b s a h o v ý c h p r i n c i ­

v k a ž d é m myšlenkovém útvaru nazývá „utrakvismus".

81

Každé po­

pů83 vykáže j a k o zjistitelné, začlení ve shodě s formálními principy

z n á n í závisí n a n ě č e m , c o j e m u d á n o ( r e s p e k t i v e c o s e n a s k ý t á ) j a k o

do obecné souvislosti. Poznávání se uskutečňuje j e d n o u j a k o ovláda­

v ů č i m y š l e n í c i z í , a n a m y š l e n k o v ý c h f o r m á c h ( W 1,37). O b e c n ě

jící a j e d n o u j a k o rozumějící („nivelizující"), v závislosti na tom,

vzato v y m e z u j e aprioritu j a k o postulát, j e h o ž splněním („suficien-

zda je o n o vykazatelné, j e ž u z n á m e za zjistitelné, vybráno tak, „že

c e " ) se prosazuje složka něčeho, co je vůči myšlení cizí: takovou

už neobsahuje nic nezvládnutelného", anebo zda se ujímá „skutečné­

složku obsahuje k a ž d á kategorie j a k o apriorní forma poznání skuteč­

ho v celé j e h o p l n o s t i " (přestože i r o z u m ě n í jakožto poznávání

nosti, a to nezávisle na cíli p o z n á n í . D á l e se vše p o z n a n é vztahuje

v sobě obsahuje prvek ovládání).84

k „uznávajícímu" já, c h á p a n é m u j a k o nadindividuální subjekt po­

Jakmile se v p o z n á n í vynoří protiklady či rozpory, nutí nás to

znání. Chceme-li formulovat pro poznání prokazatelně pravdivé ne­

k zamyšlení nad s a m o t n ý m myšlením. C o h n tento úkol vytyčuje

boli evidentní soudy, m u s í se individuální já snažit d o s á h n o u t „sta­ n o v i s k a n a d i n d i v i d u á l n í h o j á " (VuZdE 118), n e b o ť f o r m á l n í p r i n c i p y 82

81 Výklad vlastní filosofie, in: Die Philosophie der Gegenwart in Selbstdarstellungen, str. 9. n. Srv. H. Cohen, VuZDe, str. 118; WaA, str. 44 nn.

160

W. Flach, Die Sudwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 56.

1,3

Jsou to principy verifikace a integrace (H. Cohen, WaA, str. 85)

84

H. Cohen, WaA, str. 79; srv. výklad vlastní filosofie, str. 11.

161

První

část.

Novokantovství

///.

Bádenská

škola

a r o z v í j í v e s v é t e o r i i d i a l e k t i k y , 8 5 k t e r á n a p r o s t o n e h e g e l i á n s k y vy­

usiluje o n a p r o s t é o v l á d n u t í j i s t é h o s o u h r n u , který s a m o nevytváří.

chází z názoru, že „vynoření, vyřešení a nové vynoření s p o r u " m ů ž e

Z o b j e k t u d i a l e k t i k a p r a m e n í p r o t o , ž e s e o b j e k t n e p r o p ů j č u j e vý­

být prostředkem, ,jak dospíváme k nejvyššímu poznání, které je

h r a d n ě l o g i c k é m u výkladu, a přesto jej p o ž a d u j e . " (184 n.) P r a m e n

n á m d o s t u p n é " (TdD 3 ) . D i a l e k t i k a u C o h n a n e s o u v i s í s n e g a c í j a ­

v s e b e v ě d o m í , k d y j e č i s t ý subjekt m y š l e n j a k o objekt, tvoří s y n t é z u

kožto „ploditelkou určitosti" (Hegel), spíše j d e j e n o „postulát nové

prvních dvou p r a m e n ů (133).

určitosti" (42), j i n a k ř e č e n o : negací se sice překračuje, a tedy také uchovává a vyzdvihuje na vyšší rovinu o m e z e n o s t k a ž d é h o určitého

f) Richard Honigswald

rezultátu, avšak „neruší s e " ve smyslu n e g a c e negace. C o h n ů v od­

Richard Honigswald se narodil roku 1875 židovským rodičům v M a -

stup od Hegelovy dialektiky se projevuje také tím, že C o h n v Ric-

gyaróváru, kde j e h o otec Heinrich vedl lékařskou praxi, a sám také

kertově heterothetickém principu spatřuje zárodek dialektické myš­

nastoupil lékařskou kariéru (promoce roku 1902 ve Vídni). Následně

lenky, ž e „při k a ž d é m m y š l e n k o v é m k r o k u n u t n o v n í m a t n ě c o

se a l e v G r a z u (u A l e x i a M e i n o n g a ) a v H a l l e (u A l o i s e R i e h l a ) v ě ­

nového, co je co do původu vůči myšlení c i z í " (51).

86

Dialektickým

nazývá ten myšlenkový postup, j e h o ž „pohyb vpřed je určován roz­ p o r e m , a to v t o m smyslu, že tento r o z p o r je n u t n o vyřešit a že je tře­ ba dospět k b e z r o z p o r n é v ě t ě " (118). R o z p o r a j e h o řešení sice v m y š l e n k o v é m p o s t u p u tvoří bytostnou součást výsledku, n i c m é n ě i přesto zůstává p o d r o b e n pravidlům formální logiky (120 n.). Dia­ lektické myšlení j e n e p o s t r a d a t e l n é p r o určité druhy p ř e d m ě t ů (prá­ vo a m o c , n a d v l á d a a l á s k a , b y t í a č a s ) , a l e p ř e d e v š í m p r o filosofické p o z n á n í celku, a i s a m u teorii dialektiky n u t n o pojmout dialekticky. „Trvalá relativizace relativního a kritické překonávání relativního absolutna nastolují přítomnost absolutního v relativním, aniž by se p ř i t o m a b s o l u t n a d a l o v r e l a t i v n í m d o s á h n o u t . " 8 7 C o h n v y h l a š u j e tři „ p r a m e n y " dialektiky: p r a m e n v poznání, pramen v objektu a pra­ m e n ve z p ř e d m ě t n ě n é m subjektu. „Z poznání dialektika pramení p r o t o , ž e p o z n á n í v s o b ě o b s a h u j e faktor, k t e r ý m u j e v n ě j š í , n e b o ř

85 Koncizní výklad této teorie podává S. Marek, Die Dialektik in der Philosophie der Gegenwart, II, str. 1-15. 86

Srv. S. Marek, Die Dialektik, str. 6, 8 n. Cohn přitom ale zjišťuje, že Windelband a Rickert měli od této metody velký odstup, obdobně jako Husserl a jeho žáci, kteří tuto metodu odmítali (srv. R. Klockenbusch, Husserl und Cohn. Widerspruch, Reflexion und Telos in Phdnomenologie und Dia­ lektik); naproti tomu Simmela charakterizoval jako „mistra dialektického duchovního počínání" (TdD, str. 51). Ke Cohnově vlastnímu „dialektickému duchovnímu počínání" srv. S. Marek, Die Dialektik, str. 14 n.; M. Heitmann, Jonas Cohn, str. 6 9 - 7 8 . 87

S. Marek, Die Dialektik, str. 10.

162

noval studiu filosofie, k t e r é r o k u 1904 u z a v ř e l p r o m o c í v H a l l e (Ober

die

Lehre

Humes

von

der Realitdt

der Aussendinge,

K

Humo-

vě n a u c e o r e a l i t ě v n ě j š í c h v ě c í ) . R o k u 1 9 0 6 se h a b i l i t o v a l v B r e s l a u (Beitráge

zur

Erkenntnistheorie

und

Methodenlehre,

Příspěvky

k teorii p o z n á n í a n a u c e o m e t o d ě ) , k d e z í s k a l r o k u 1 9 1 6 k ř e s l o m i ­ m o ř á d n é h o a r o k u 1 9 1 9 ř á d n é h o p r o f e s o r a filosofie. R o k u 1 9 3 0 p ř e ­ šel d o M n i c h o v a a r o k u 1 9 3 3 b y l n u c e n é p e n z i o n o v á n i p ř e s p ř í m l u ­ vu třinácti n ě m e c k ý c h profesorů a dvou italských u č e n c ů ; svou roli t u s e h r á l n e g a t i v n í p o s u d e k z p e r a M a r t i n a H e i d e g g e r a . P o „křišťálo­ vé n o c i " byl tři t ý d n y z a d r ž o v á n v k o n c e n t r a č n í m t á b o ř e D a c h a u u r o k u 1939 se v p o s l e d n í c h v í l i z a c h r á n i l ú t ě k e m p ř e s Š v ý c a r s k o do Spojených států. Z e m ř e l roku 1947 v N e w H a v e n u . - J e h o přednáš­ ky a t e x t y o v l i v n i l y p e d a g o g i k u , p s y c h o l o g i i a l i n g v i s t i k u . K j e h o nejvýznamnějším ž á k ů m patřil pozdější sociolog Norbert Elias88 a filosof W o l f g a n g C r a m e r . 8 9 N o v ě j i s e n a j e h o m y š l e n k y p o k u s i l n a ­ vázat p ř e d e v š í m G e r d W o l a n d t a W o l f d i e t r i c h S c h m i e d - K o w a r z i k . 9 0

88 Srv. P.-U. Merz-Benz, Richard Honigswald und Norbert Elias - Von der Geschichtsphilosophie zur Soziologie, str. 180-204. 89

Srv. W. Cramer, Die Monade.

9(1

Bibliografie primární i sekundární literatury se nachází ve vydání I lonigswaldových Grundfragen der Erkenntnistheorie, str. 245-267. - Nej­ důležitěji* filosofické práce R. Honigswalda (v chronologickém pořadí): Hfitrtíge zur Erkenntnistheorie und Methodenlehre, Breslau 1906, Leip­ zig 1906 (rozšířeno o předmluvu); Zum Streit uber die Grundlagen der Mathematik. Eine erkenntnistheoretische Studie, Heidelberg 1912; Zur Wissensvhaftstheorie und -systematik. Mit besonderer Riicksicht auf Heinrich

163

První Hónigswaldova

specifika.

-

část. Po

Novokantovství

prvních

studiích

///. Haeckela,

Macha

die

Grundlagen

der

Pddagogik

Bádenská (O

škola

základech

pedagogiky,

1918)

a H u m a H o n i g s w a l d rozvinul vlastní tázání v konfrontaci s Riehlo-

a Die

v ý m pojetím „věci o s o b ě " a zařadil se na p o m e z í obou novokantov-

lení, 1921) předložil filosofii k o n k r é t n í h o prožívajícího subjektu,

Grundlagen

der

Denkpsychologie

(Základy

psychologie

myš­

s k ý c h š k o l . V l e t e c h 1 9 0 9 - 1 9 1 5 v y d a l č l á n k y k t e o r i i vědy, z v l á š t ě

„monády". Navázal přitom na empirickou psychologii myšlení, jak

k teorii matematiky, které mají blízko k h l a v n í m p r a c í m Ernsta C a s ­

ji v prostředí wiirzburské školy rozvinul Oswald Kiilpe (viz kap.

sirera a B r u n a B a u c h a z téže doby. N á s l e d n á pojednání k dějinám

IX,2 a) a která myšlení jakožto původní fenomén ve vědomí separo­

f i l o s o f i e s e profilují n a d ě j i n á c h p r o b l é m ů . R o z v r h n o u t z c e l a s v é b y t ­

vala od t v o r b y p ř e d s t a v a v o p o z i c i k e m p i r i s t i c k é m u d o g m a t u o e l e ­

ný systematický projekt se Hónigswaldovi podařilo poté, co zájem

mentárních představách determinovaných v názoru podala výklad

z a m ě ř i l na „ p l a t n o s t m y š l e n í a c h t ě n í ve světě"91 a ve s p i s e c h Uber

nenázornosti a celistvosti prožitku myšlení a potvrdila j e h o intencionální ráz. Honigswald tyto objevy uplatnil j a k o filosofické principy,

Rickerts ,Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft', str. 28-84; Die Skep­ sis in Philosophie und Wissenschafi, Gottingen 1914; Ober die Grundlagen der Pddagogik Ein Beitrag zur Frage des pddagogischen Universitáts-Unterrichts, Munchen 1918, 1927 2 ; Die Grundlagen der Denkpsychologie. Stu­ dien und Analysen, Munchen 1921, Leipzig - Berlin 1925 2 , Stuttgart 1965 (= DGdD); Grundfragen der Erkenntnistheorie. Kritisches und Systematisches, TUbingen 1931. Pod titulem Grundfragen der Erkenntnistheorie vyd. W. Schmied-Kowarzik, Hamburg 1997, str. 1-202 (= GdE); [Systematický sebevýklad] Richard Honigswald, in: Deutsche systematische Philosophie nach ihren Gestaltem, vyd. H. Schwarz, L Berlin 1931, str. 191-223, přetiš­ těno in: Grundfragen der Erkenntnistheorie, str. 203-243; Geschichte der Erkenntnistheorie, Berlin 1933, Bad Godesberg 1965, Darmstadt 1966, 1976; Philosophie und Sprache. Problemkritik und System, Basel 1937, Paris 1939; Darmstadt 1970; Schriften aus dem Nachlafi, I-X, Stuttgart 1957-1961, Bonn 1965-1977. - Vybraná literatura k Hónigswaldovi (v abe­ cedním pořadí): R. Breil, Honigswald und Kant. Transzendentalphilosophische Untersuchungen zur Letztbegrundung und Gegenstandskonstitution, Bonn 1991; M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie, Berlin 1965, str. 126-156; E. W. Orth, Kultur und Organismus. Studien zur Philo­ sophie Richard Hdnigswalds, Bonn 1997; E. W. Orth - D. Aleksandrowicz (vyd.), Studien zur Philosophie Richard Hdnigswalds, WUrzburg 1996; A. Redeker, Korrelation und Kontinuitdt. Zur Genese und Kritik der Erkenntnispsychologie Richard Hdnigswalds vor dem Hintergrund der Theoriekonzepte des Marburger Neukantianismus, WUrzburg 2001; W. Schmi­ ed-Kowarzik (vyd.), Erkennen - Monas - Sprache. Internationales RichardHdnigswald-Symposion Kassel 1995, WUrzburg 1997; G. Wolandt, Gegenstandlichkeit und Gliederung. Untersuchungen zur Prinzipienlehre Richard Hdnigswalds mit besonderer Riicksicht aufdas Problém der Monadologie, K51n 1964; týž, Idealismus und Faktizitát, Berlin - New York 1971; týž, Richard Honigswald: Philosophie als Theorie der Bestimmtheit, in: Grundprobleme der grofien Philosophen, vyd. J. Speck, Philosophie der Ge­ genwart, II, Gottingen 1973, str. 4 3 - 1 0 1 .

když „myšlení" prosadil jako všeobecný termín pro každé intencio-

164

165

nální vědomí vůbec ( n ě m e c k é „ich habe e t w a s " - „cosi mě n a p a d á " ) a takto pojatou psychologii myšlení začlenil do filosofie jakožto p s y c h o l o g i c k o u n a u k u o p r i n c i p e c h ( v i z DGdD 4 0 0 ) . Z á k o n i t ý r á z aktu „něco mě n a p a d á " / „ n ě c o m y s l í m " , jejž ve své filosofické psy­ chologii myšlení uchopil označením „ v ý z n a m " (193 nn.), následně systematicky

rozvinul

v

Grundfragen

der

Erkenntnistheorie

(Zá­

kladní otázky teorie poznání, 1931).92 Souhlasím s G e r d e m Wolandtem, že Honigswaldův myšlenkový vývoj b y l souvislý: n i k d e n e n a j d e m e „ostrý přeryv n e b o z á s a d n í změnu stanoviska... U Honigswalda se sice vynořuje m n o h o nové­ ho, ale vše nové se vždy připojí k již z n á m é m u . " 9 3 Přít se o to, z d a patří m e z i p ř e d s t a v i t e l e „ n o v o k a n t o v s t v í " , n e b o n a o p a k m e z i ty, k d o novokantovství p o m o h l i překonat, je irelevantní: p o d o b n é nálepkování s e b o h u ž e l p ř í l i š č a s t o o p í r á o n e p r o k á z a n é s o u d y . P ř e s v e š k e ­ rou

tematickou b l í z k o s t k H a r t m a n n o v i , H e i d e g g e r o v i , J a s p e r s o v i

a dalším autorům, kteří se zabývali bytím či historickou existencí člověka, se Honigswald proti n o v ý m s m ě r ů m ostře vyhraňoval, ne­ boť j i m p o d l e j e h o n á z o r u s c h á z e l o r i g o r ó z n í o p o d s t a t n ě n í . 9 4 „ Ž á d n é

91 P.-U. Merz-Benz, Die Stufen zum Vernunftvermdgen. Richard Hdnigswalds Begriff der Monas als Gegenstand erkennmiskritischer Refle­ xům, str. 133-157, 133. 92 Srv. R. Honigswald, Problemgestaltung.

Systematik

der

Philosophie

aus

93

G. Wolandt, Richard Honigswald, str. 44.

94

Srv. R. Honigswald, Geschichte der Erkenntnistheorie, str.

individueller

183.

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

j m é n o není dost veliké," upozorňoval důrazně, „aby nastoupilo na

jevů98 o v š e m o n e n vztah p o z n á v a c í h o subjektu a objektu, který je

m í s t o p r o b l é m ů , " a ani své vlastní názory nepovažoval za ovlivněné

tímto principem „předmětnosti" fundován, chápe jako výhradně ko-

„ s u m á r n í m i t e z e m i o . k r i t i c k é m stylu f i l o s o f i e ' " (GdE 3 n . ) . H á j i l fi­

relativní.

losofii z a l o ž e n o u n a v ě d e c k é r a c i o n a l i t ě , n a s y s t e m a t i c k é p r e z e n t a c i a na p r i m á t u t e o r i e p o z n á n í , v č e m ž se z c e l a shodoval s k l í č o v ý m i

a) „ Určení,jesť." P o k u d z á k o n k o r e l a t i v n í p ř e d m ě t n o s t i v z t á h n e m e

zásadami novokantovství, j a k je popsal především Natorp ve své na­

n a „ o b j e k t " , tj. n a „ u r č e n í j e s t ' " 9 9 v p ř e d m ě t u , p a k v s o b ě o b j e k t

u c e o s y s t é m u (Filosofie, 1 9 1 1 ) , a z v l á š t ě B a u c h v t e o r i i p l a t n o s t i .

z a h r n u j e i t o , ž e s e „ u r č e n o s t i p ř e d m ě t u " m í n í „ n e z á v i s l o s t ,na m n ě '

Honigswald ovšem kriticismu vytýkal „nedostatečné vymezení po­

d í k y v z t a ž e n o s t i ,ke m n ě ' " ( 7 0 ) . P o d r o b n ě j š í v ý k l a d t ě c h t o d v o u

j m u p s y c h o l o g i e , p o j m u dějin a historické vědy a t a k é pedagogiky,

m o m e n t ů u v n i t ř „ u r č e n í j e s ť " ( p ř e k l á d á m e „ e s t i t a " ) v e sféře sku­

dále pojmu subjekt a konečně pojmu p ř e d m ě t " , což v j e h o očích

tečnosti, m o m e n t ů , které jsou provázány a přitom se navzájem roz­

zpochybnilo z n a č n o u část teorémů rozpracovaných v obou novokan-

dělují,

t o v s k ý c h š k o l á c h . 9 5 N á s l e d u j í c í v ý k l a d č e r p á p ř e d e v š í m z j e h o Zá­

matický autoportrét). První m o m e n t spočívá v tom, že ve svém

kladních

otázek

teorie

poznání.

Honigswald

podává

v

Systematische

Selbsdarstellung

(Syste­

určení skrze pojem, soud a metodu je předmět kladen poznávajícím subjektem; co do d r u h é h o m o m e n t u p a k estita implikuje, že b e r e m e

Teorie

předmětnosti.

-

Filosofii

Honigswald

chápe

jako

„vědu

o s o b ě s a m é " , a t e d y j a k o „ v ě d u o m o ž n o s t i p ř e d m ě t u v ů b e c " (GdE 1 0 n . ) . Její z á k l a d n í p r o b l é m tvoří p ř e d m ě t n o s t

96

chápaná jako tako­

vé zdůvodnění veškerého předmětného poznání, které se pohybuje n a r o v i n ě n e j z a z š í c h definic. V t o m t o s m y s l u s i c e f i l o s o f i e s p a d á vjedno s teorií poznání, avšak n e o m e z u j e se na teorii v ě d e c k é h o poznání. Honigswald pracuje s pojetím předmětnosti, které v sobě zahrnuje také nárok na platnost vykazovaný předměty jiné než teore­ t i c k é p o v a h y v o b l a s t e c h , j a k o j e m r a v n o s t , víra, u m ě n í a p r á v o ( 2 1 ) . Ú k o l f i l o s o f i e s p o č í v á v t o m , aby „ o d k r y l a z p ů s o b , j a k j e u m o ž n ě ­ no veškeré poznávání skutečnosti vůbec, na rovině nejzazšího zalo­

na vědomí nezávislost předmětu na n a š e m poznání. Idealistické pře­ konání nezávislosti předmětu, k níž by j e h o teorie určenosti n e b o předmětnosti se s v ý m z a m ě ř e n í m na principy vědy m o h l a vyzývat, Honigswald odmítá. P o d l e Brelagova sdělení si v o s o b n í m exemplá­ ři j e d n é B a u c h o v y knihy H o n i g s w a l d ke kriticistické tezi, že „nelze m y s l e t n i c , c o b y b y l o n a m y š l e n í n e z á v i s l é " , n a okraj p ř i p s a l : „Avšak jakožto n e z á v i s l é n a m y š l e n í a n o ! " 1 0 0 T í m s e v y h r a n i l n e j e n proti v š e m t e o r i í m „ u t v á ř e n í " p ř e d m ě t u v m y š l e n í , ale t a k é o d o n t o logického konceptu p o z n á n í u Nicolaie H a r t m a n n a , který chtěl jsou­ c í m u o s o b ě p ř i ř k n o u t „ s v r c h o v a n o u n e z á v i s l o s t " , č í m ž přeťal „ v z t a ž e n o s t p ř e d m ě t u k m o ž n o s t i , že b u d e p r o ž i t " (GdE 6 0 ) .

ž e n í " . 9 7 V e s n a z e s p l n i t t e n t o ú k o l , a n i ž b y p ř i t o m sešel n a h e g e l o v ­ ské scestí absolutního myšlení, se H o n i g s w a l d vrací ke Kantovi a j e h o základní myšlence původní syntetické jednoty čistého sebe­ vědomí. V návaznosti na Kantův princip „transcendentální afinity"

95 Srv. G. Wolandt, Richard Honigswald, str. 55-65; Wolandt detailně a výstižně líčí kompletní vztahy Honigswalda k rozmanitým filosofům, kteří jsou řazení k novokantovství, včetně Riehla. O poměru Hůnigswalda k mar­ burské škole důkladně informuje A Redeker, Korrelation und Kontinuitát. 96 Pojem předmětnosti nahradil v teoretické psychologii centrální pojem „významu", který se zase vřadil do užšího kontextu filosofie jazyka. 97

W. Schmied-Kowarzik, Einleitung, in: R. Honigswald, GdE, str. XVI.

166

98 I. Kant, KčR A 113: „Základ možnosti asociativního propojení rozma­ nitosti, nakolik se nachází v objektu, nazýváme afinitou rozmanitosti." Půso­ bením původní apercepce „se nacházejí všechny jevy v průběžném propojení podle nutných zákonů, a tedy v transcendentální afinitě". 99

K terminologii , j e s t " a „já" (určení ,jest" a určení , j á " ) , kterou Schmied-Kowarzik přesvědčivým způsobem interpretuje jakožto základní (úvod k R. Honigswald, GdE, str. XXXII nn.), srv. R. Honigswald, DGdD, »tr. 218, 2 5 1 , 295 et passim. 100

M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie, str.

167

135.

První

část.

///.

Novokantovství

Bádenská

škola

b) Určení „já". - S p o l u se s u b j e k t e m či „ u r č e n í m , j á " ' ( e g o i t a ) na

(90 n.). J e d i n e č n é prolnutí faktu a principu se manifestuje tím, že

p ř e d m ě t u vyvstává p r o b l é m prožívání, respektive toho, co je v proží­

v sebevztažném prožívání monády je prézentní celek daného, ve kte­

vání d á n o . V p o l e m i c e s antipsychologismem, v prostředí kriticismu

rém se monáda zároveň vnímá jako začleněná a ve kterém je dána co

přijímaným s až přílišnou samozřejmostí, Honigswald tento p r o b l é m

d o s v é h o b y t í . 1 0 1 P r é z e n c e j a k o fakt v y ž a d u j e „ p ř í r o d n í objekt, k t e r ý

rezolutně chápe j a k o otázku po umístění psychologie v systému filo­

s p l ň u j e její p o d m í n k y " (GdE 103), a l e k t e r ý z á r o v e ň p ř e d s t a v u j e p ř í ­

sofie. K o r e l a c i d v o u m o m e n t ů l z e v p o z n á n í p ř e d m ě t u k o n s t a t o v a t

r o d n í a vlastním já obdařený organismus, který se díky reflexivitě

i u egoity, totiž k o r e l a c i z á k l a d n í h o s e b e v z t a h u v p r o ž í v á n í na j e d n é

podílí na zákonitosti monády.102 Psychosomatická jednota já náleží

straně a prožívání daného na druhé. Prožívání daného tu není posta­

objektivnímu či přírodnímu času, n i c m é n ě ve způsobu, j a k ý m je m o ­

veno do abstraktního kontrastu vůči formě či formování, nýbrž je

n á d a pro sebe, se objektivní čas mění v čas prožitku neboli prézence,

pojato jako dané, j e ž je d á n o nějakému já. Pro analýzu této egoity

který je podle Honigswalda přiřazen realizaci vědění. Oproti Berg-

Honigswald inauguruje psychologii jakožto „vědu, ve které se rozví­

s o n o v ě s e p a r a c i o b j e k t i v n í h o m ě ř i t e l n é h o č a s u (temps) a s u b j e k t i v n ě

jí j e d e n z předpokladů pojmu předmětu, totiž ten, v j e h o ž důsledku

z a k o u š e n é h o „ t r v á n í " (durée) H o n i g s w a l d z d ů r a z ň u j e , ž e č a s o v á

j e n e v y h n u t e l n é u č i n i t p ř e d m ě t m o ž n ý m t é m a t e m p r o ž í v á n í " (GdE

f o r m a j á b y t o s t n ě setrvává v e v z t a h u k p ř í r o d n í m u č a s u . J a k o t ě l e s n é

38). Z k o u m á n í prvního m o m e n t u egoity vede ke vzniku originální

představuje já se svými prožitky časovou událost mezi minulostí

teorie transcendentálního subjektu, jíž H o n i g s w a l d odstraňuje m n o ­

a b u d o u c n o s t í a zároveň p r é z e n c i , k t e r á se n e m ů ž e stát t é m a t e m p r o ­

h o k r á t vytýkaný nedostatek kriticistického pojetí subjektu (totiž

žitku (a kterou také Honigswald označuje t e r m í n e m „formovaný

schopnost chápat subjekt j e n j a k o o b e c n ý a ne j a k o konkrétní);

čas",

v t o m t o o h l e d u sdílí z á m ě r y H u s s e r l o v y f e n o m e n o l o g i e a H e i d e g -

zpřístupněné zkušenosti, n i c m é n ě toto konstatování ještě nevyčerpá-

g e r o v y e x i s t e n c i á l n í o n t o l o g i e . K o n k r é t n í subjekt, o z n a č e n ý t e r m í ­

vá j e h o svébytnost, neboť se zároveň nachází v neměřitelném vztahu

n e m „ m o n á d a " , je s á m sobě dán, tj. prožívá s á m sebe j a k o jsoucí,

k p r é z e n c i (GdE 1 1 1 n . ) . S p o j i t o s t m o n á d y s p ř í r o d o u p o d l e H o n i g s ­

z á r o v e ň a l e též j a k o s e b e p o z n á v a j í c í a reflektující subjekt. F a k t

w a l d a zajišťují p o č i t k y , s m y s l o v é o r g á n y a p o d n ě t y ( 1 0 6 ) . 1 0 3

gestaltete Zeit).

O r g a n i s m u s sice nevzlétá n a d svět fyzikálně

a p r i n c i p spadají v m o n á d ě v j e d n o , n e b o ť m o n á d a s i c e j e f a k t e m , a l e

Pokud je sepětí m o n á d y s přírodou jakožto celkem d a n é h o takto

n e n í f a k t e m m e z i fakty: j e t í m f a k t e m , „ v e k t e r é m d o c h á z í v ý r a z u

ukotveno v jejím vlastním organismu, který také zaručuje přiroze­

princip všech principů, samotná myšlenka určenosti" (217). Jestliže

nou vazbu m o n á d y na jiné monády, zbývá otázka, jaký vztah se

t r a n s c e n d e n t á l n í reflexe v e s v é t r a d i č n í p o d o b ě ( H u s s e r l a n e v y j í m a ­

vůbec m ů ž e utvořit mezi m o n á d a m i jako takovými v jejich jedineč­

j e ) v e d l a k s u b j e k t i v i t ě m i m o s v ě t s k é a i r e á l n é , H o n i g s w a l d se ji n a ­

nosti.

o p a k svou m o n a d o l o g i í snaží ukotvit v konkrétní subjektivitě a je­

čemž se ukazuje, že dorozumění v médiu jazyka představuje dopo­

jích principiálních ontologických určeních. Vykonavatelem poznání

sud

Honigswald jeho

neexplikovaný

základ

vidí

předpoklad jak

v jazykovém pro

dorozumění,

sebevztah

při­

přisuzovaný

je vždy konkrétní subjekt. Z o p a č n é strany tak ale vyvstává otázka, zda lze t o m u t o „ r e á l n é m u " n e b o „ j s o u c í m u " subjektu přisoudit schopnost vykonat platné poznání. Ke k a ž d é m u sebeprožitku m o n á d y j a k o druhý m o m e n t egoity pat­ ří zároveň prožívání n ě č e h o : Oproti estitě se zde „ n ě č í m " - korelát e m s e b e v z t a h u - m í n í d a n é v e své celistvosti. T a t o k o r e l a c e m á svůj z á k l a d v čase (viz GdE 8 0 ) . Při u s k u t e č ň o v á n í s e b e v z t a h u je m o n á d a sebeprézencí, a j a k o t e n t o j e d i n e č n ý s t ř e d o b o d p r o ž í v á n í se v z t a h u j e k celku, totiž k celku j a k o ž t o č a s o v é m u propojení dřívějšího a poz­

101

W. Schmied-Kowarzik, Einleitung, in: R. Honigswald, GdE,

102

Srv. E. W. Orth, Psyche und Organismus bei Richard Honigswald. Zur Frage nach der Medialitát des Subjekts, in: týž, Kultur und Organismus, str. 103-120. 103 R. Honigswald, GdE, str. 106: .„Podněť označuje nějaké hledisko posouzení veličin, tj. přirozeně určených předmětů; a sice nějaké nutné, tedy předmět a prožitek rovněž obepínající a p o d m i ň u j í c í . . . hledisko."

dějšího, k t e r é j e „ p ř e h l e d n é " , tj. p o d l é h á p o d m í n k á m p r é z e n c e 168

str.

XXXVI.

169

První

část.

Novokantovství

jednotlivé m o n á d ě , tak p r o vazbu vlastního prožívání na všeobecné určování předmětů, která je konstitutivní pro poznání skutečnosti (133 nn.). „Pospolitost d o r o z u m ě n í " tvoří základ mravnosti a práva

IV

(159-176). Metodologie

věd.

- Již

v

článku

Zur

Wissenschaftstheorie

tematik (K t e o r i i a s y s t e m a t i c e v ě d ) z r o k u

LEONARD NELSON

und -sys-

1 9 1 2 (viz p o z n . 9 0 )

Honigswald argumentuje, že „myšlenka objektu" (pozdější „předm ě t n o s t " ) j a k o ž t o n e j v y š š í p o d m í n k a „ s k u t e č n o s t i " p ř e d e p i s u j e vě­ decké m e t o d y p r o p r ů z k u m skutečnosti (81). „ M y š l e n k a objektu,

1. Život a dílo

o s o b ě n e j z a z š í p r i n c i p p l a t n o s t i , si svůj o b j e k t utváří v m é d i u m e ­

Vedle n o v o k a n t o v s t v í a n o v o h e g e l i á n s t v í s e v d o b ě p o p ř e l o m u sto­

tod, které se p o d l e ní orientují." (64) Ve svých kritických ú v a h á c h

letí v y s k y t l y t a k é p o k u s y p ř e d l o ž i t m o d e r n í i d e a l i s t i c k o u f i l o s o f i i

k Rickertově „vědě o kultuře a vědě o přírodě" proto Honigswald

opřenou o dílo J. G. Fichta n e b o F. W. J. Schellinga. Fichtovy teoré­

klade důraz na metodologický rozdíl mezi přírodovědným faktem

my k s o b ě p o u t a l y p o z o r n o s t i v o b o u n o v o k a n t o v s k ý c h školách,

a individuálním j s o u c n e m v dějinách (61 n.). Pojem individuálního klade do nesmiřitelného protikladu vůči vztahu subsumpce mezi obecným a jednotlivým, který podléhá pojmu přírodovědného záko­ n a . Z á j e m o i n d i v i d u á l n o se a r t i k u l u j e v h o d n o c e n í a v ě d e c k ý je t e n ­ t o z á j e m tehdy, p o k u d s e „ p s y c h o l o g i c k y . . . d a n ý p r i n c i p h o d n o c e n í d í k y s v é v a z b ě k m y š l e n c e o b j e k t u s á m s t a n e r e p r e z e n t a n t e m hodno­ ty1' ( 8 2 ) . T e n t o logický v z t a h j e p o d l e H ó n i g s w a l d a ( z d e v e s h o d ě s marburskou školou) klíčový: o n a etika, kterou předložil Windelb a n d j a k o „ t e o r i i p o z n á n í v h i s t o r i c k ý c h v ě d á c h " , je u k o t v e n a v teo­ retických z á k l a d e c h ; e t i c k é „ m á b ý t i " n e m á stejný v ý z n a m j a k o o n o „ m á býti", které Rickert vymezil j a k o předmět poznání, a i rickert o v s k é „ m á b ý t i " , j e o b j e k t i v n í v ý h r a d n ě z á s l u h o u s v é h o logického , b y t í " ' (84). - P o z d n í H o n i g s w a l d ve d r u h é m díle svého spisu z p o ­ zůstalosti, staltung

Systematik

(Systematika

der

Philosophie

filosofie

z

aus

individueller

individuální

tvorby

Problemgeproblémů,

5 4 0 n n . ) , p ř e d k l á d á s o p o r o u v e své z r a l é filosofii p ř e d m ě t n o s t i t e o ­ rii s p e c i f i c k é h o o b j e k t u h i s t o r i c k é h o p o z n á n í , v e k t e r é ú s t ř e d n í r o l i

avšak pravou fichtovskou renesanci přineslo až politické využití j e h o teorie práva a státu, spojené s „idejemi roku 1914", zvláště p a k F i c h t o v ý c h Řečí k

německému

národu.1

Výrazný

Schellingův

vliv s e p r o j e v o v a l v e s p i s e c h K a r l a J o ě l a ( 1 8 6 4 - 1 9 3 4 ) a O t t o B r a u n a ( 1 8 8 5 - 1 9 2 2 ) . N i k o l i v přímé spojitosti s oživením idealismu, nýbrž j a k o alternativě ke kantovství s m ě r o d a t n ý c h škol se zvláštní pozor­ nosti d o s t a l o filosofii J a k o b a F r i e d r i c h a F r i e s e ( 1 7 7 3 - 1 8 4 3 ) . R u d o l f Otto ( 1 8 6 9 - 1 9 3 7 ) se ve své filosofii náboženství opíral o Friesovu nauku o pocitu a o j e h o dichotomii mezi vírou a věděním.2 Skuteč­ n ý m z a k l a d a t e l e m n o v o f r i e s i á n s k é h o p r o u d u v e filosofii v š a k b y l Leonard Nelson. Narodil se roku 1882 v bohaté židovské rodině v B e r l í n ě a j i ž p ř e d z a h á j e n í m s t u d i í m a t e m a t i k y a filosofie se z a č a l zabývat díly J. F. Friese a E r n s t a Friedricha Apelta ( 1 8 1 2 - 1 8 5 9 ) , na jejichž základě rozvinul svou „kritickou m e t o d u " . V roce 1904 se zasloužil

o

obnovu

činnosti

p e r i o d i k a Abhandlungen

der Friesschen

Schule,3 j e h o ž c í l e m b y l o p ř e d v é s t a p r o s a d i l K a n t e m z a l o ž e n o u

hrají „ i n v a r i a n t y " d o r o z u m ě n í a p o h y b u t r a d i c e j a k o ž t o k o n s t i t u t i v n í složky předmětu z v a n é h o „dějiny".104

104 Srv. P.-U. Merz-Benz, Richard Hdnigswalds Begriffder Geschichtswissenschaft, str. 333-345.

170

1 Srv. H. Lubbe, Politische Philosophie in Deutschland. Studien zu ihrer Geschichte, str. 196-207. 2 R. Otto, Kantisch-Friessche Religionsphilosophie, srv. jeho velmi po­ zoruhodnou a bohatým materiálem k dějinám náboženství vybavenou knihu Das Heilige. Uber das Irrationale in der Idee des Góttlichen und sein Verhůltnis zum Rationalen.

171

První

část.

Novokantovství

IV.

a F r i e s e m a A p e l t e m r o z v í j e n o u filosofii j a k o m e t o d i c k y e x e m p l á r n í vědu.4 Nelson přednesl oprávněnou obhajobu Friese proti námitce p s y c h o l o g i s m u , k t e r o u p r o t i n ě m u v z n á š e l i n o v o k a n t o v c i . O s t ř e zá­ p o r n á r e c e n z e na C o h e n o v u Logiku čistého poznání, k t e r o u N e l s o n

Leonard

Nelson

2. Kritika teorie poznání „Takzvaný problém poznání", j a k ho přednesla a j a k se ho snaží vyřešit p ř e d e v š í m

„takzvaná novokantovská škola",7

prohlašuje

11,1-27),

N e l s o n za nicotný a p r á z d n ý a odpovídající teorii p o z n á n í za ne­

a l e t a k é v ě c n ě j i v e d e n á k r i t i k a n o v o k a n t o v s t v í (GS 1,69-78) v e d l a

s m y s l n o u . J e h o a r g u m e n t a c e s e odvíjí n á s l e d o v n ě . T e o r i í p o z n á n í

vydal

roku

1905

v

Góttingensche

gelehrte Anzeigen

(GS

k plamenné polemice, kterou s N e l s o n e m a j e h o zastánci vedl Ernst

se obecně vzato míní „věda, jejímž ú k o l e m je zkoumat objektivní

Cassirer a Paul Stern. R o k u 1904 N e l s o n promoval, roku 1909 se ha­

p l a t n o s t p o z n á n í v ů b e c " (GS 11,92). T e n t o ú k o l , j e h o ž f o r m u l a c e

b i l i t o v a l v o b o r u filosofie na g o t t i n g e n s k é u n i v e r s i t ě a r o k u 1 9 1 9 se

předpokládá pochybnost o objektivní platnosti poznání, je neřeši­

t a m t é ž stal m i m o ř á d n ý m p r o f e s o r e m . P o m e t o d i c k é m založení vě­

telný. P r o č ? J e h o ř e š e n í b y s p o č í v a l o v u d á n í k r i t é r i a , j e h o ž u p l a t ­

d e c k é f i l o s o f i e v e F r i e s o v ě stylu a k r i t i c e ( n o v o k a n t o v s k é ) t e o r i e p o ­

nění by rozhodlo o objektivní platnosti poznání. P o k u d přijmeme

z n á n í se o b r á t i l k e t i c e , p e d a g o g i c e a t a k é k filosofické n a u c e o p r á ­

domněnku, že toto kritérium je poznatek, celý problém se vynořuje

vu a státu.5 Z á r o v e ň se výrazně politicky angažoval za přenos svých

znovu. Pokud n a o p a k řekneme, že kritérium objektivně platného

filosofických názorů do praxe. V závěru první světové války založil

poznání samo n e m ů ž e být poznatkem, vnucuje se otázka, j a k lze

M e z i n á r o d n í svaz mládeže, jehož cílem bylo vést mládež k dodržo­

z í s k a t n ě j a k é p o z n á n í o něm. J e l i k o ž t o t o p o z n á n í l z e v y k á z a t z a

v á n í z á s a d N e l s o n o v y e t i k y a ke s p o l u p r á c i v o r g a n i z a c í c h d ě l n i c k é ­

platné opět j e n uplatněním d a n é h o kritéria, nevede ani tato cesta

ho hnutí. Poté, co byli členové svazu roku 1925 vyloučeni z S P D ,

k v y t o u ž e n é m u cíli.

ustavil n o v o u s o c i a l i s t i c k o u p l a t f o r m u p r o svůj p o l i t i c k ý z á p a s

P o v ý k l a d u v p ř e d c h o z í c h k a p i t o l á c h n e t ř e b a d o d á v a t , ž e t a t o ra­

v M e z i n á r o d n í m socialistickém bojovém svazu. Dále k prosazení

dikální námitka není práva formulacím, jichž se problému poznání

s v ý c h p e d a g o g i c k ý c h idejí založil r e f o r m n í školu ( „ W a l k e m i i h l e "

v novokantovských školách dostalo. Zajímavější je, j a k se závěrem,

poblíž Kasselu) a Filosoficko-politickou akademii. I po j e h o před­

že odůvodnění objektivní platnosti p o z n á n í nelze podat, zachází sám

č a s n é smrti 29. října 1927 zůstali j e h o příznivci j e d n o t n í , v nepo­

Nelson. J e d n a k p r o něj p o m ý l e n o s t kritizovaných snah n e z n a m e n á

s l e d n í ř a d ě v boji p r o t i n a c i o n á l n í m u s o c i a l i s m u . Ř a d a j e h o p ř e d s t a v

jakékoli pochybnosti o objektivní platnosti poznání. Proti hrozící

o e t i c k é m socialismu se prosadila v G o d e s b e r s k é m p r o g r a m u S P D z roku 1959.6

3

Stará řada, zahájená roku 1847 Apeltem a dalšími, byla už v roce 1849 po vydání druhého sešitu zastavena. V nové řadě vyšlo mezi léty 1904 a 1937 šest svazků, z toho první čtyři za Nelsonovy spolupráce. 4 Nové vydání j e h o díla: L. Nelson, Gesammelte Schriften, I-IX, vyd. P. Bernays - W. Eichler, Hamburg 1970-1977 (= GS). 5 Nelsonovy Vorlesungen uber die Grundlagen der Ethik představují ve třech svazcích vypracování jeho praktické filosofie - I: Kritik der praktischen Vernunft, Leipzig 1917 (GS IV); II: System der philosophischen Ethik und Pddagogik, z pozůstalosti vyd. G. Hermann - M. Specht, Leipzig 1932 (GS IV); III: System der philosophischen Rechtslehre und Politik, Leipzig 1924 (GS VI). 6

K Nelsonovu životu srv. W. Eichler - M. Hart, Leonard Nelson. Ein

172

skepsi vztyčuje rozlišení mezi zprostředkovaným poznáním, shrnu-

Bild seines Lebens und Wirkens. Aus seinen Werken zusammenfiigt und erItíutert; H. Franke, Leonard Nelson: Ein biographischer Beitrag unter besonderer Beriicksichtigung seiner rechts- und staatsphilosophischen Arbeiten. - K jeho dílu srv. A. Brandt, Ethischer Kritizismus. Untersuchungen zu Leonard Nelsons „Kritik der praktischen Vernunft" und ihren philoso­ phischen Kontexten; Grete Henry-Hermann, Die Vberwindung des Zufalls. Kritische Betrachtungen zu Leonard Nelsons Begriindung der Ethik als Wissenschaft; R. Kleinknecht - Barbara NeiBer, Leonard Nelson in der Diskussion; Silvia Knappe - D. Krohn - Nora Walter, Vernunftbegriff und Menschenbild bei Leonard Nelson; Ch. Westermann, Argumentationen und Begriindungen in der Ethik und Rechtslehre. 7 Srv. L. Nelson, Ober das sogeňannte Erkenntnisproblem (1908), in: GS II, str. 5 9 - 3 9 3 ; Die sogeňannte neukantische Schule in der gegenwártigen Philosophie (1914), in: GSl, str. 207-217.

173

První

část.

Novokantovství

IV.

Leonard

Nelson

t ý m v soudu, a p o z n á n í m bezprostředním. Odůvodňovat je n u t n o

p o z n á n í (GS 1,243). N e l s o n t e d y o d m í t á v y m e z e n í a p r i o r n í c h p o d m í ­

p o u z e první typ poznání, které N e l s o n označuje j a k o „reflexivní či

nek objektivně platného poznání, j a k je podává transcendentální filo­

r o z v a z o v a c í p o z n á n í " a staví j e d o k o n t r a s t u s p o z n á n í m b e z p r o ­

sofie, a l e n e p r o p a d á a n i p s y c h o l o g i s m u , n ý b r ž n á s l e d u j e F r i e s e , k t e ­

středním neboli

rý ve snaze projasnit epistemologický status apriorního poznání

„rozumovým"

(GS11,156).

H l a v n í m ú k o l e m v ě d e c k é filosofie j e v y h l e d a t a o d ů v o d n i t filoso­

zaujal o b d o b n ě s t ř e d n í p o z i c i m e z i m e t a f y z i c k ý m „ z p r a c o v á n í m p o ­

f i c k é p r i n c i p y , n a p s a l N e l s o n r o k u 1 9 1 8 . 8 J a k t o t o p r o h l á š e n í spojit

j m ů " J. F. Herbarta a psychologií „vnitřní zkušenosti" F. E. Beneke-

s tím, co j s m e právě uvedli? Proces vyhledávání popsal již roku

ho. Metafyzika jakožto „systém syntetických filosofických soudů"

1 9 0 4 j a k o r e g r e s i v n í a b s t r a k c i , b ě h e m k t e r é „ k r i t i c k á filosofie" přijí­

se tedy podle N e l s o n a opírá o „bezprostřední, ač také p ů v o d n í m

má vědecké p o z n á n í „tak, j a k je n a c h á z í j a k o faktum, ... abstrahuje

způsobem temné poznání".

z n ě h o čistě pojmové p o z n á n í a převádí je na j e h o nejvyšší princi­ py".9 P o d o b n ě č t e m e v článku z roku 1918, že filosofické p o z n á n í vychází z konkrétního užívání diskursivního rozumu a u pravdivých soudů p o m o c í abstrakce od jejich zkušenostního obsahu umožňuje

3. Etika

nahlédnout jejich nejobecnější předpoklady, které lze zformulovat

T a k é v p r a k t i c k é f i l o s o f i i N e l s o n v z n á š í n á r o k , ž e s e m á s t á t vědou

p r i n c i p y ( n a p ř í k l a d v ě t a k a u z a l i t y ) . 1 0 - Odůvod­

opřenou o vědeckou metodiku. M ů ž e se ale etika, která pracuje s im­

nění p r i n c i p ů , k t e r é n e n í t o t o ž n é s j e j i c h o d h a l e n í m , n e l z e j a k t v r d í

perativy, stát v ě d o u , je-li v ě d u j i n a k n u t n o c h á p a t j a k o „ s y s t é m i n d i -

N e l s o n , p o d a t ani v n á z o r u , ani v čisté logice. Jejich p o z n á v a c í zá­

kativů"? N e l s o n sice takzvaný ú s u d e k z „ m á b ý t i " na „jest" a s tím

k l a d n u t n o v y k á z a t v t e o r i i rozumu. To z n a m e n á : 1) P r a m e n p o z n á n í

související r e d u k c i e t i c k ý c h v ě t n a v ě t y s p e k u l a t i v n í m e t a f y z i k y o d ­

filosofických principů, „ p o k u d v ů b e c existuje", leží „v n á s s a m ý c h

mítá, n i c m é n ě nevylučuje, že p o d m í n k á m vědy m ů ž e vyhovovat

nezávisle na vší z k u š e n o s t i " , a patří tedy k p ů v o d n í m u vlastnictví

i „ s y s t é m i m p e r a t i v ů " , ve k t e r é m j a k o i m p e r a t i v y v y s t u p u j í i s a m o t ­

jakožto

filosofické

rozumu. 2) Tento p r a m e n představuje bezprostřední poznání, které s e v y m y k á vší p o c h y b n o s t i , p ř e d c h á z í v š e m u z d ů v o d ň u j í c í m u i z d ů ­ v o d n ě n í v y ž a d u j í c í m u p o z n á n í a existuje d í k y ,faktu s e b e d ů v ě r y r o ­ z u m u " . 3) Toto fundamentální a bezprostřední poznání r o z u m u ale

né principy. P r o b l é m etiky spočívá v t o m , že se její nejvyšší princip, zformulovaný j a k o imperativ, nedá vědecky zdůvodnit, a tento pro­ b l é m sdílí e t i k a s p ř í r o d n í v ě d o u , n e b o ť a n i v ní n e l z e p r v o t n í z á s a d y d o k á z a t , p ř e s t o ž e j s o u z f o r m u l o v á n y v i n d i k a t i v u (GS V,5 n . ) .

není dáno „s bezprostřední jasností", nýbrž k jasnosti je teprve musí­

Při budování etiky p o m o c í kritiky p r a k t i c k é h o r o z u m u N e l s o n

me přivést vykázáním. 4) „ Z d ů v o d n ě n í " filosofických principů spo­

znovu využívá „kritické m e t o d y " , jak ji uplatnil již v teoretické fi­

čívá p r á v ě a j e d i n ě v t o m t o v y k á z á n í , „ ž e j s m e fakticky majiteli b e z ­

losofii: p o m o c í „ a b s t r a k c e " l z e v s o u d e c h , k t e r é j s m e v ž d y j i ž přija­

prostředního rozumového poznání". 5) Tímto vyjasněním, které

li, v y k á z a t p r i n c i p y , j e ž s e t u v ě t š i n o u n e v ě d o m k y p ř e d p o k l á d a j í .

samo vykonává, se ještě myšlení nestává p r a m e n e m bezprostředního

A i při l e g i t i m i z a c i t ě c h t o p r i n c i p ů volí N e l s o n třetí c e s t u m e z i z d ů ­ vodněním „v teorii p o z n á n í " a „demonstrativní" redukcí na smyslo­ v ý n á z o r , t o t i ž c e s t u bezprostředního r a c i o n á l n í h o e t i c k é h o p o z n á n í

8

L. Nelson, Von der Kunst zu philosophieren (1918), in: GS I, str. 219-245, cit. 240. 9

L. Nelson, Die kritische Methode und das Verhaltnis zur Psychologie. Ein Kapitel aus der Methodenlehre (1904), in: GS I, str. 9-17, cit. 16. 10

S názorem, že principy se odhalují procesem abstrakce, zůstává Nel­ son pod úrovní, na níž reflektují problém duality obsahu a formy jeho novokantovští kolegové.

174

(GS IV,52). O p o d s t a t n ě n í p r o „ z á v a z n o s t m r a v n í p o v i n n o s t i " s e l h á v á stejně j a k o v p ř í p a d ě teorie p o z n á n í , neboť p r o tuto závaznost n e l z e udat kritérium (45 n.). Při vykázání o n o h o etického poznání, o které s e opírají n e j v y š š í e t i c k é p r e m i s y , s e n e j e d n á a n i o d ů k a z v e s m y s l u převedení j e d n ě c h vět na j i n é ani o rekurs k bezprostřednosti názoru: druhá možnost je vyloučena tím, že k názoru patří bezprostřední vě­ d o m í , a l e k b e z p r o s t ř e d n í m u e t i c k é m u p o z n á n í n i k o l i . Bezprostřední

175

První

část.

Novokantovství

evidenci e t i c k é h o p o z n á n í N e l s o n o d m í t á :

zcela analogicky jako

IV.

Leonard

Nelson

zájmy m o h o u kolidovat. Určit takové o m e z e n í si žádá respekt ke

u k r i t i k y t e o r e t i c k é h o r o z u m u se p r o n ě j j e d n á o „původním způso­

stejné důstojnosti k a ž d é osoby. Z f o r m u l o v á n j a k o „princip vyváže­

bem temné p o z n á n í " , k j e h o ž z a j i š t ě n í je n u t n á r e f l e x e ( 5 5 ) . S o h l e ­

n o s t i " zní mravní zákon následovně: „Nejednej nikdy tak, že bys

d e m na „existenci čistého praktického r o z u m o v é h o p o z n á n í " (58)

k v l a s t n í m u j e d n á n í n e m o h l svolit, k d y b y z á j m y t ě c h , k d o j s o u d a ­

m ů ž e na rozdíl od situace v teoretické filosofii navázat na Kantův

n ý m j e d n á n í m d o t č e n i , b y l y z á j m y t v ý m i . " (GS I V J 3 3 ; V . 1 4 3 ) P o ­

p o j e m fakta č i s t é h o p r a k t i c k é h o r o z u m u . 1 1 N e l s o n v š a k n e z ů s t á v á

kud j s e m se ale vůči této zásadě již provinil, přichází ke slovu obrá­

u k o n s t a t o v á n í , že m r a v n í z á k o n n e l z e o d v o d i t , a č i n í v y k á z á n í „fak­

c e n á p o d o b a příkazu nestavět vlastní zájmy n a d cizí, totiž „princip

t a " ú k o l e m p s y c h o l o g i c k é d e d u k c e . S K a n t e m p ř i t o m sdílí n á z o r , ž e

o d p l a t y " : „Je třeba, abys svolil ke stejné n e ú c t ě vůči vlastním záj­

s a m o bezprostřední praktické poznání r o z u m u není empirické pova­

m ů m , j a k o u j s i p r o j e v i l v ů č i d r u h ý m . " ( I V . 1 3 6 ; srv. V.147) V š e c h n y

hy. V y k a z u j í c í „ k r i t i k a " p r o t o n e d o s a h u j e s t a t u t u r a c i o n á l n í e t i c k é

p o v i n n o s t i v p o s l e d p r a m e n í z p ř í k a z u s p r a v e d l n o s t i : „ J e d n e j spra­

vědy, n a o p a k „ s y s t é m u f i l o s o f i c k é e t i k y " p ř e d c h á z í .

vedlivě." (IV,136) V této nejkratší verzi m r a v n í h o z á k o n a N e l s o n

Cesta k vykázání etických principů vede přes pojem povinnosti -

ustavuje s p r a v e d l n o s t j a k o p r a v é a j e d i n é k r i t é r i u m v š e c h p o v i n n o s t í

eudaimonistickou n e b o konsekvencialistickou etiku N e l s o n odmítá.

v č e t n ě t a k z v a n ý c h p o v i n n o s t í v ů č i s o b ě s a m é m u ( s e b e z á c h o v a , čest,

P ř e d m ě t e m e t i c k ý c h s o u d ů m o h o u b ý t j e d i n ě skutky. N e p o d m í n ě n ý

p r a v d o m l u v n o s t ) . S t í m spojuje bližší u r č e n í v z t a h u m e z i p o v i n n o s t ­

p ř í k a z j e d n a t t a k a tak, j í m ž se u s t a v u j e p o v i n n o s t , n e v y c h á z í z ž á d ­

mi a právy: „ O b s a h e m povinnosti je úcta k z á j m ů m d r u h ý c h , tj. p o ­

ného imperátora, nýbrž vychází z autonomního zákonodárství. Tento

v i n n o s t svůj o b s a h z í s k á v á z práv d r u h ý c h l i d í . " (IV,148) N e l s o n

princip autonomie Nelson zdůrazňuje ještě vyhroceněji než Kant,

sice p o v a ž u j e z a v h o d n é o d l i š o v a t m o r á l n í h o d n o c e n í s k u t k u o d p o ­

n e b o ť v p r a k t i c k é filosofii v ů b e c n e p ř i p o u š t í h y p o t e t i c k é i m p e r a t i v y ,

souzení j e h o shody s o b s a h e m m r a v n í h o zákona, tj. od o d p o v ě d i na

j e ž sesazuje na rovinu technických pravidel, tj. teoretických vět, je­

otázku, zda se dostálo právům toho či onoho, nicméně n e m á za nut­

jichž nárok na závaznost je jen odvozený. Oproti Kantově nauce

né předkládat dva imperativy (imperativ ctnosti či smýšlení a impe­

však princip povinnosti podle Nelsona vyžaduje obsahové doplnění.

rativ p r á v a ) , n e b o ť m r a v n í z á k o n j e d i f e r e n c o v á n p o s t r á n c e o b s a h -

Své etické stanovisko Nelson vyhraňuje nejen spolu s K a n t e m proti

forma, a právě v t o m t o ohledu udává j e d n o t n ý princip o b o u typů

„etice zdaru", „která jednání neposuzuje podle smýšlení jednajícího,

h o d n o c e n í (IV, 1 6 6 n n . ) . P o d o b n ě s e N e l s o n v y s l o v u j e p r o t i s e p a r a c i

nýbrž podle j e h o důsledků", ale také proti „formalistické etice", kte­

p o v i n n o s t í c t n o s t i a p o v i n n o s t í p r á v n í c h (IV,217 n n . ) .

rá se o m e z u j e „ n a p ř í k a z j e d n a t z p o v i n n o s t i a s t a n o v i t j a k ý k o l i d a l š í

Na n a u k u o p o v i n n o s t i n a v a z u j e n a u k a o i d e á l u , v n í ž je k s y s t é ­

obsah mravního zákona vyhlašuje za n e m o ž n é " (115).12 Z m í n ě n ý

mu kategorického imperativu j a k o doplněk připojen systém „katego­

o b s a h n e m ů ž e s p o č í v a t v p ř í k a z u n á s l e d o v a t n ě j a k é (ať j a k é k o l i )

r i c k é h o o p t a t i v u " (V, 1 9 4 n . ) . I d e á l e m n u t n o r o z u m ě t o b j e k t i v n í a p o ­

cíle, ale j e d i n ě v omezení, j e ž n u t n o d o d r ž o v a t p ř i s l e d o v á n í p o z i t i v ­

zitivní h o d n o t u , j e ž j e p ř e d l o ž e n a (vorgegeben) r o z u m n ý m b y t o s t e m ,

n í c h cílů s o h l e d e m na zájmy o s t a t n í c h lidí, j e ž s n a š i m i vlastními

a n i ž b y j i m p o v i n n o s t u k l á d a l a j í d o s á h n o u t . I d e á l p r a m e n í z a k t u es­ tetického h o d n o c e n í , t j . z h o d n o c e n í z a m ě ř e n é h o „ n a h o d n o t u , k t e ­ rou věc o b n á š í s a m a v s o b ě " . 1 3 Z a č l e n ě n í n a u k y o ideálu do etiky

11

I. Kant, Kritika praktického rozumu, (Ak V,31, 32).

vyplývá z toho, že j d e o „nauku o úkolech pro j e d n á n í j a k o t a k o v é " ,

12

Pro Nelsona obsahové kritérium neodporuje formálnímu charakteru etiky tehdy, když je pojímáno jako všeobecné kritérium, které pro určení individuálních povinností nedostačuje. A tak má skutečně za to, že použití přísně všeobecně platného mravního zákona, přestože má obsahovou náplň, vede k uspokojivé odpovědi na otázku, co mám činit, pouze pokud vezmeme na zřetel zvláštní okolnosti individuálních případů.

L. Nelson, GS V, str. 20. Jak ukázal A. Brandt, Nelson má velmi Široký pojem estetiky, který přesahuje oblast krásného a je koncipován jako teorie o sobě hodnotného (Ethischer Kritizismus, str. 159). Pod vlivem Schillera může ale také hovořit o „kráse života" jako faktoru ideálu (IV,411).

176

177

13

První

část.

IV.

Novokantovství

Leonard

Nelson

která jakožto morálka či nauka o povinnostech vymezuje negativní

xí": 3) V p r ů b ě h u této reflexe se p ů v o d n í právní pocit b e z e zbytku

podmínky hodnoty skutků a jako nauka o ideálu pro j e d n á n í vytyču­

m ě n í v j a s n é p o j m y . 4 ) S t a n o v e n í p r i n c i p u p r á v a n e l z e p r o v é s t vý­

j e pozitivní ú k o l y (IV,272). P r o p o t ř e b y o b s a h o v é h o u r č e n í ideálu

hradně logickým rozčleněním právních pojmů; j e d n á se o záležitost

N e l s o n z a v á d í p o j e m výchovy (Bildung), k t e r o u definuje j a k o „ r o z u ­

p r a k t i c k é metafyziky, k t e r á p r a c u j e s a p r i o r n í m i s y n t e t i c k ý m i s o u d y

m o v é s e b e u r č e n í " n e b o j a k o „ v l á d u r o z u m o v ě u r č o v a n é v ů l e n a d ži­

(VI.36 nn.). Od etiky v u ž š í m smyslu neboli nauky od ctnosti se na­

v o t e m " ( V . 2 1 6 ; srv. I V . 4 5 3 ) a k t e r á p ř e d s t a v u j e p r i n c i p m a t e r i á l n í

u k a o p r á v u o d l i š u j e t í m , že p o j e d n á v á o „ n á r o c í c h , k t e r é p r á v n í stav

nauky o ideálu. Sepětí tohoto principu s obsahově určeným mravním

vznáší na společnost" (43). Nelson se ovšem nevzdává názoru, že

z á k o n e m tkví v tom, že princip vyváženosti či zákon oprávněnosti

nelze hovořit o dvou typech povinností, totiž povinnostech vůči

(„Jednej spravedlivě") vytyčuje omezující podmínku pro estetické

ctnosti a právních povinnostech. D o m n ě l ý rozdíl vyplývá z toho, že

(intrinsické) posouzení r o z u m n é osobnosti a naopak ideál rozumo­

j e d i n e c , k t e r ý p l n í svoji p o v i n n o s t d o d r ž o v á n í m z á k o n a o p r á v n ě n o s ­

vého sebeurčení ukazuje cestu k nauce o pravých zájmech člověka.14

t i ( „ J e d n e j s p r a v e d l i v ě " ) , t í m j e š t ě n e r e a l i z u j e p r á v n í stav v e s p o l e č ­

Úkol podat zdůvodnění platnosti obou vykázaných principů náleží

nosti, který závisí na plnění povinnosti u všech příslušníků společ­

„psychologické dedukci". Dedukce povinnosti vychází z „deskriptivní a n a l ý z y " m r a v n í h o c í t ě n í , k t e r á u k a z u j e , ž e s e t o t o c í t ě n í o p í r á o b e z p r o s t ř e d n í , p ů v o d n ě sice t e m n ý , avšak v reflexi projasnitelný mravní zájem. K tomuto předvedení „existence čistého praktického r o z u m u j a k o ž t o z á k l a d u n a š i c h m r a v n í c h s o u d ů " (IV,499) j e a l e n u t ­ n o d o p l n i t d e d u k c i kritéria p o v i n n o s t i , t j . j e n u t n o u k á z a t , „ ž e p r o ­ střednictvím našeho čistého praktického rozumu skutečně uznáváme u r č i t ý m r a v n í z á k o n " (IV.506). P o d o b n ě j a k o d e d u k c e p o v i n n o s t i rý­ suje f o r m u m r a v n í h o z á k o n a , t v o ř í a n a l ý z a m r a v n í h o c í t ě n í z á k l a d pro dedukci j e h o obsahu. Při jejím zprvu heuristickém a následně s y s t é m o v é m provedení využívá N e l s o n teorie mravního zájmu k ob­ sahovému určení m r a v n í h o zákona, kdy ze souhrnu všech myslitel­ ných obsahových určení mravního poznání vylučuje ty,, j e ž se příčí f a k t ů m z j i š t ě n ý m v d e s k r i p t i v n í a n a l ý z e " (IV,508).

nosti. A nelze také považovat za p o v i n n o s t j e d i n c e , aby k d o s a ž e n í společenského právního stavu přispíval: „Povinnost j e d i n c e spočívá přímo v tom, aby se sám za sebe nedopouštěl žádných křivd, nikoli v n a s t o l e n í stavu, k d e by se z ž á d n é s t r a n y n e p á c h a l y k ř i v d y " a k t e r ý je l é p e o z n a č i t za právní ideál ( 4 4 ) . P o d o b n ě j a k o etika se i n a u k a o právu v j i s t é m smyslu člení na f o r m á l n í a m a t e r i á l n í ( t j . k o b s a h u v z t a ž e n o u ) č á s t . Právo N e l s o n v y m e z u j e j a k o „ v z á j e m n é o m e z e n í , k t e r é s e t ý k á sfér s v o b o d y j e d ­ n o h o a d r u h é h o č l o v ě k a v j e j i c h v z á j e m n é m p ů s o b e n í a k t e r é je p o ­ d l e p r a k t i c k é h o z á k o n a [totiž z á k o n a o p r á v n ě n o s t i ] n u t n é " , s t r u č n ě řečeno - j a k o spravedlnost (90). Materiální nauka o právu předkládá čtyři „ p o s t u l á t y " : 1) s m l u v n í postulát: „nechť r o z u m n é bytosti vná­ šejí d o f o r m y s v é h o s t y k u ř á d p o m o c í s m l u v " ; 2 ) p o s t u l á t , ž e s e s p o ­ lečnost má podřídit pozitivnímu zákonu, který stanoví pravidla ma­ jetkového

rozdělení;

3)

postulát,

že

majetkové

rozdělení

má

dodržovat princip osobní rovnosti; 4) postulát, že na veřejný zákon má navazovat trestní zákoník vybudovaný na výše zformulovaném

4. Nauka o právu

principu odplaty (96-106). N e l s o n si cení čistě regulativního význa­

S v o u f i l o s o f i i p r á v a N e l s o n o p ě t v t ě s n é n á v a z n o s t i n a F r i e s e rozvíjí

mu těchto postulátů, které n u t n o chápat nikoli jako výroky přiroze­

na základě „juristického kriticismu", který se vyznačuje čtyřmi rysy:

n é h o práva, nýbrž j a k o „kritéria k p o s o u z e n í m o ž n é pozitivní legis­

1 ) N a u k u o p r á v u u k o t v u j e „ v p r i n c i p u f i x o v a n é m n e z á v i s l e n a veš­

lativy" ( 1 0 8 ) . P ř e s t o u z n á v á i f o r m á l n í a m a t e r i á l n í p ř i r o z e n é p r á v o ,

k e r é z k u š e n o s t i " . 2 ) T e n t o p r i n c i p j e z í s k á n „ v ý h r a d n ě v l a s t n í refle-

ukotvené v p ř e d p o k l a d u ideálního pravidla pro vyhodnocení prefe­ rence účelů. Toto pravidlo se obsahově vztahuje k sebeurčení ro­

14

Srv. G. Henry-Hermann, heslo Nelson, Leonard, in: The Encyclopedia ofPhilosophy, vyd. P. Edwards, V, str. 465.

178

z u m n ý c h b y t o s t í . P ř í s l u š n á p r á v n í v ě t a z n í : „ V š e c h n y r o z u m o v é by­ tosti m a j í p r á v o n a s t e j n o u v n ě j š í m o ž n o s t d o s p ě t k s e b e u r č e n í " , t j . v y h l a š u j e se tu právo na duchovní svobodu ( 1 1 6 n n . ) . 179

První

část.

Novokantovství

Takto rozvržená filosofie práva již předjímá přechod k filosofic­ ké politice, u které Nelson podrobně zkoumá náležité prostředky k realizaci „zákona oprávněnosti" ve společnosti a ve státě. Jde mu přitom o stát vykazující vůli k právu provázenou donucovací mocí, který - jakožto právní stát - vtiskává společnosti formu právní po­ spolitosti (128).

v

FENOMENOLOGIE EDMUNDA HUSSERLA Termín „fenomenologie" nepochází od Husserla: najdeme ho už u L a m b e r t a v 1 8 . a u H e g e l a v 19. s t o l e t í . H u s s e r l ho v š a k o b d a ř i l n o v ý m v ý z n a m e m , který na starší ú z u s t a k ř k a nenavazuje. U L a m ­ berta se „ f e n o m e n o l o g i í " míní n a u k a o vztazích m e z i z d á n í m a prav­ dou: klíčový tu je problém, j a k lze od jevu p r o n i k n o u t k p r a v é m u bytí. 1 T u t o o t á z k u s i a l e H u s s e r l n e k l a d l . S t e j n ě t a k H u s s e r l a j e h o následovníci užívají t e r m í n u „ f e n o m e n o l o g i e " odlišně od H e g e l a , který j í m označoval zkušenost „sledu p o d o b v ě d o m í v jejich nevy­ h n u t e l n o s t i " , 2 r e s p e k t i v e „ v z n i k á n í vědy vůbec n e b o l i v ě d ě n í " . 3 H e gel o v š e m předjal f e n o m e n o l o g i c k o u devízu „ K v ě c e m s a m ý m " , když o p o č á t k u v z d ě l á n í prohlásil, že m u s í „nejprve u s t o u p i t váž­ nosti n a p l n ě n é h o života, k t e r ý p ř i v á d í k t o m u , a b y c h o m z a k u s i l i v ě c samu".4 Ani u Husserla a j e h o m y š l e n k o v ý c h stoupenců se výrazu „feno­ m e n o l o g i e " neužívá vždy ve stejném smyslu: termín není definován, ba často je výslovně prohlášen za nedefinovatelný. M u s í m e se proto 1 J. H. Lambert, Neues Organon, Leipzig 1764 (VIII, kap. VII, 4 c). O „fenomenologii" hovořil také C. Stumpf, Wiedergeburt der Philosophie, in: Philosophische Reden und Vortrage, Leipzig 1910, str. 186. „Fenomeno­ logii" Lambert chápal jako „analýzu smyslových jevů samých, která pronik­ ne až k posledním složkám", čímž mínil přírodovědné zkoumání psychic­ kých a fyziologických korelátů fyzikálních objektů. Srv. J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger. Kritik der phanomenologischen Philosophie, Frank­ furt a. M. 1956 2 (Leipzig 1932 1 ), str. 20 n. 2

G. W. F. Hegel, Phánomenologie des Geistes, Úvod, in: Sámtliche Werke, str. 79-80 [česky: Fenomenologie ducha, přel. J. Patočka]. 3

Tamt., str. 30.

4

Tamt., str. 14.

183

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

spokojit s tím, že b u d e m e sledovat faktické počínání zastánců feno­

und Zeit ( B y t í a č a s ) . V r o c e 1 9 1 6 b y l p o v o l á n do F r e i b u r k u v B r e i s -

m e n o l o g i e a p o k u s í m e se osvětlit, co je na jejich způsobu myšlení

gau j a k o následník Heinricha Rickerta a zde vyučoval až do roku

zvláštního.

1928. V roce 1933 byl jakožto Žid zbaven možnosti veřejného půso­ b e n í , v r o c e 1 9 3 5 p ř i š e l o u č i t e l s k é o p r á v n ě n í a r o k u 1 9 3 7 mu b y l a zapovězena cesta na IX. mezinárodní filosofický kongres v Paříži. Zemřel roku 1938 ve Freiburku. Jeho rozsáhlá pozůstalost se nachá­

1. Život a dílo

zí v H u s s e r l o v ě a r c h í v u v L o v a n i , k a m ji po filosofově s m r t i p ř e m í s ­

E d m u n d Husserl se narodil roku 1859 v Prostějově na Moravě, tedy 5

na ú z e m í rakousko-uherské m o n a r c h i e . Po studiích v Lipsku, Berlí­

til H e r m a n n L e o v a n B r e d a . P o z o r n o s t na s e b e H u s s e r l p o p r v é u p o u t a l v y d á n í m Logische Unter­ 1 9 0 0 n n . ; Hua X V I I I a X I X / 1 - 2 ) , 8

n ě a V í d n i , k d e n a v š t ě v o v a l B r e n t a n o v y p ř e d n á š k y , p r o m o v a l n a Ví­

suchungen ( L o g i c k á z k o u m á n í ,

deňské universitě. Habilitoval se roku 1887 v Halle p o j e d n á n í m

k d e p o d r o b i l k r i t i c e p s y c h o l o g i s t i c k é p o j e t í logiky, o b j a s n i l k l í č o v é

Uber

den

Begriffdet

Zahl.

Psychologische

la. P s y c h o l o g i c k é a n a l ý z y ) , 6 k t e r é názvem

Philosophie

Untersuchungen

der

(Filosofie

v

Arithmetik. aritmetiky.

Anály

sen

rozšířené

(O verzi

Psychologische Psychologická

pojmu

čís­

e p i s t e m o l o g i c k é o t á z k y ( d r u h ý díl n e s e p o d t i t u l „ Z k o u m á n í k f e n o m e ­

vyšlo

pod

n o l o g i i a teorii p o z n á n í " ) a p o d a l u k á z k y o n t o l o g i c k y z a l o ž e n é logiky.

und

logische

Například v oddíle „ N a u k a o celku a č á s t i " jsou nadneseny otázky,

a

logická

jichž se později chopila analytická ontologie pod hlavičkou „mereolo-

z k o u m á n í , sv. I , 1 8 9 1 ; Hua X I I ) . 7 R o k u 1 9 0 1 s e stal m i m o ř á d n ý m

gie".9 Roku

a r o k u 1 9 0 6 ř á d n ý m p r o f e s o r e m v G ó t t i n g e n . R o k u 1 9 1 3 z a l o ž i l Ja-

logie ( I d e a f e n o m e n o l o g i e , Hua I I ) z a č a l o h l a š o v a t p ř e c h o d k t r a n s ­

hrbuchfiir

cendentální

Philosophie

und phánomenologische

Forschung,

kde

vy­

šly p r á c e t a k z á s a d n í j a k o H u s s e r l o v y Ideén zu einer reinen Phanomenologie

und

phánomenologischen

Philosophie

(Ideje

k

čisté

f e n o m e n o l o g i i a f e n o m e n o l o g i c k é filosofii, sv. I ) , S c h e l e r ů v Forma­

1907 se v p ř e d n á š k o v é m c y k l u Die Idee der Phánomenofilosofii.

Roku

1911

v y š e l č l á n e k Philosophie als strenge

Wissenschaft (Filosofie j a k o p ř í s n á v ě d a ) . 1 0 V

Idejích

k

čisté

fenomenologii

a

fenomenologické

filosofii

(kniha

p r v n í : V š e o b e c n ý ú v o d d o f e n o m e n o l o g i e , 1 9 1 3 , Hua I I I ) 1 1 H u s s e r l

lismus in der Ethik ( F o r m a l i s m u s v e t i c e ) n e b o H e i d e g g e r o v o Sein

5

K biografii K. Schuhmann, Husserl-Chronik. E. Husserls.

Denk-

und Lebensweg

6 Tento v Halle vytisknutý spis se neobjevil na knihkupeckých pultech; nyní in: Husserliana XII, str. 298-338. Odpovídá prvním čtyřem kapitolám Husserlovy práce Philosophie der Aritmetik (Husserliana, XII, str. 1-283). V předmluvě ohlášený druhý díl už nevyšel. 7 Souborné dílo vychází od roku 1950 pod titulem Husserliana v Haa­ gu. Z pozůstalostí je ve spolupráci s Husserlovým archivem Kolínské univer­ sity zveřejňuje Husserlův archiv v Lovani, nejprve pod vedením H. L. van Bredy, později S. Ijsselinga. Podle tohoto vydání budeme v následujícím textu citovat. Pokud nebude uvedeno jinak, římské číslice odkazují na sva­ zek, arabské na stránku tohoto vydání. [Česky \yl\o:Karteziánskémeditace; Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie; Přednášky k feno­ menologii vnitřního časového vědomí; Idea fenomenologie; Ideje k čisté fe­ nomenologii a fenomenologické filosofii.]

184

8 Tituly jednotlivých zkoumání (od 2. vyd.): I: Ausdruck und Bedeutung, II: Die ideále Einheit der Spezies und die neueren Abstraktionstheorien, III: Zu Lehre von den Ganzen und Teilen, IV: Der Unterschied der selbstándigen und unselbstandigen Bedeutung und die Idee der reinen Grammatik, V: Uber intentionale Erlebnisse und ihre „Inhalte", VI: Ele­ mente einer phánomenologischen Aufklárung der Erkenntnis. 9 Ve zkoumání „O celku a části" (XIX/i, str. 227-300) navázal Husserl na úvahy C. Stumpfa, např. o neodělitelnosti barevných kvalit a rozlehlosti. Nesamostatnost kvalit, intenzity, hranic atd. vyvozuje ze syntetického a prio­ ri (XIX/i, str. 256 n.). Probírá poměr kusů a momentů (tj. abstraktních částí) i pojem fundace částí a se zřetelem na to formuluje obecné zákony. K pomě­ ru Husserlova zkoumání a moderní mereologie srv. L. Ridder, Mereologie. Kin Beitrag zur Ontologie und Erkenntnistheorie. 10 Poprvé vyšlo in: Logos, I, 1911, str. 289-340; samostatně: E. Husserl, Philosophie als strenge Wissenschaft; nyní už Husserliana, XXV. 11

Druhá

kniha:

Phánomenologische

185

Untersuchungen

zur

Konstitution

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

předložil plně rozvinutou koncepci transcendentální fenomenologie. Roku

1928

bewusstseins Hua X ) , und

(Přednášky

k

fenomenologii

vnitřního

které do tisku připravil Heidegger.

transzendentale

1929),

Vorlesungen zur Phánomenologie des

vyšly

Logik

Cartesianische

(Formální

Meditationen

a

vědomí

času,

transcendentální

(Kartesiánské

meditace,

Edmunda

Husserla

2. Matematika a psychologie u raného Husserla

inneren TLeit-

N á s l e d o v a l a Formale

Fenomenologie

Husserlův habilitační

s p i s a j e h o p ř e p r a c o v a n á v e r z e v e Filosofii

aritmetiky p o j e d n á v a j í o z á k l a d n í c h o t á z k á c h m a t e m a t i k y , n a k t e r é

logika,

Husserl (který m a t e m a t i k u studoval) narazil v Brentanových před­

první

náškách: především j d e o otázku po podstatě čísla. Čísla j s o u podle

v y d á n í ve f r a n c o u z s k é m p ř e k l a d u E. L é v i n a s e , 1 9 3 1 ; Hua I) a Die

H u s s e r l a p o j m y u r č i t ý c h m n o h o s t í (Hua XIJ.,81), a o b j a s n ě n í p o j m u

Krisis

čísla tedy vyžaduje rekurs na p o j e m m n o h o s t i (respektive souhrnu,

der

Phánomenologie

europáischen

Wissenschaften

und

die

transzendentale

(Krize evropských věd a transcendentální fenome­

n o l o g i e , d í l č í v y d á n í v b ě l e h r a d s k é m č a s o p i s e Philosophia,

tj.

množiny).

Husserl převedl mnohost na „kolektivní spojení"

1936;

(XII,20), tj. na akt spojení v e d e n ý u r č i t ý m z á j m e m , tj. snažil se ho

s d o p l ň u j í c í m i t e x t y v Hua V I ) . T a t o m o n o g r a f i e m u s e l a vyjít v za­

určit p ř e d v e d e n í m z p ů s o b u , j a k v z n i k á . K o l e k t i v n ě s p o j e n é j e d n o t k y

hraničí, neboť v N ě m e c k u již měl Husserl zakázáno publikovat. Po­

p ř i t o m hrají r o l i p o u z e j a k o n ě c o a n ě c o a ... ( j e d n a a j e d n a a . . . ) , tj.

s m r t n ě v y š l y m j . p ř e d n á š k y Erste Philosophie ( P r v n í

nezávisle

z let

na

obsahových

určeních,

a

m n o h o s t je

„prázdná forma

Fenomenologická psychologie

různosti" ( X I I , 4 9 ) . S p o j e n í p ř e d s t a v u j e a k t d r u h é h o s t u p n ě , o p ř e n ý

( 1 9 2 5 , Hua I X ) i d a l š í t e x t y z p o z ů s t a l o s t i , n a p ř í k l a d n á č r t y d a l š í c h

o představu e l e m e n t ů , j e ž n u t n o spojit, j a k o o akt p r v n í h o stupně.

s v a z k ů Idejí (Hua IV a V; viz p o z n . I I ) . 1 2

Podstatu spojení lze p o d l e Husserla u c h o p i t p o m o c í reflexe na s á m

1923-1924

(Hua

filosofie)

VII-VIII)

nebo

akt s p o j o v á n í ( X I I . 7 4 ) . P ř e d s t a v a m n o ž i n y s e t a k stává t é m a t e m p s y c h o l o g i e , k t e r á t e d y (Husserliana, IV); třetí kniha: Die Phánomenologie und die Fundamente der Wissenschaften (Husserliana, V). Základem edice byly zápisy Edith Steino­ vé a Ludwiga Landgrebeho. 12 K Husserlově filosofii existuje velmi rozsáhlá literatura, zde můžeme uvést jen výběr: R. Bernet - I. Kern - E. Marbach, Edmund Husserl. Darstellung seines Denkens [česky: Úvod do myšlení Edmunda Husserla]; Th. de Boer, The Development of Husserl's Thought; E. Fink, Studien zur Phánomenologie 1930-1939; K. Held, Lebendige Gegenwart. Die Frage der Seinsweise des transzendentalen leh bei Edmund Husserl, entwickelt am Leitfaden der Zeitproblematik; P. Janssen, Geschichte und Lebenswelt. Ein Beitrag zur Diskussion von Husserls Spátwerk; L. Kolakowski, Husserl and the Search for Certitude (něm. Die Suché nach der verlorenen Gewifiheit. Denkwege mit Edmund Husserl); L. Landgrebe, Der Weg der Phánomenolo­ gie; E. Marbach, Das Problém des leh in der Phánomenologie Husserls; W. Marx, Die Phánomenologie Edmund Husserls. Eine Einfuhrung; J. N. Mohanty, Edmund Husserl's Theory of Meaning; E. W. Orth, Bedeutung, Sinn, Gegenstand. Studien zur Sprachphilosophie E. Husserls und R. Hdnigswalds; týž, Wilhelm Dilthey und die Phánomenologie Edmund Husserls, str. 2 7 - 4 3 ; Sonja Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl. Zeitlichkeit und Intentionalitát; K. Schuhmann, Die Dialektik der Phánomenolo­ gie: Reine Phánomenologie und phánomenologische Philosophie; R. Sokolowski, Presence and Absence. A Philosophical Investigation of Language and Beeing; týž, The Formation of Husserl's Concept of Constitution;

186

nepřímo ustavuje základy aritmetiky. Čísla nejsou určení p ř e d m ě t ů , n i c m é n ě p s y c h i c k ý p r o c e s , k t e r é m u v d ě č í z a svůj v z n i k , v y c h á z í p r á v ě z e z k u š e n o s t i p ř e d m ě t ů , k t e r á j e p r o něj v t o m t o s m y s l u n o s n á (XII, 163). M a l á čísla lze p o d l e H u s s e r l a n a h l é d n o u t b e z p r o s t ř e d n ě , o větších číslech n a o p a k přemýšlíme nikoli přímo, nýbrž pomocí

M. Sommer, Husserl und der friihe Positivismus; E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie; táž (vyd.), Lebenswelt und Wissenschaft in der Philosophie Edmund Husserls; E. Tugendhat, Der Wahrheitsbegriff bei Husserl und Heidegger; K. Wuchterl, Bausteine zu einer Geschichte der Philosophie des 20. Jahrhunderts: von Husserl zu Heidegger, Bern 1995, část B: Die Grundlegung der Phánomenologie durch Edmund Husserl. Ediční řady: Phaenomenologica. Collection fondée parH. L. Van Breda, Den Haag 1958 nn.; Analecta Husserliana, vyd. A.-T. Tymieniecka, Dordrecht 1971 nn.; Phánomenologische Forschungen, vyd. Deutsche Gesellschaft fiir phánomenologische Forschung, Freiburg - Munchen 1975 nn.; Husserl Studies, vyd. J. N. Mohanty - K. Schuhmann, Den Haag 1984 nn. - K Husser­ lově bibliografii viz L. Eley, Husserl-Bibliographie, in: Zeitschrift fiir philo­ sophische Forschung, XIII, 1959, str. 357-367 (obzvláště s důrazem na léta 1945-1959); B. Waldenfels, Einfuhrung in die Phánomenologie; seznam li­ teratury str. 133-158 (nejen k Husserlovi).

187

Druhá

část.

Fenomenologie

symbolů. Aritmetika se bez symbolických pojmů a bez operací se s y m b o l i c k ý m i p o j m y n e o b e j d e , d o d á v á H u s s e r l v e d r u h é č á s t i Filo­ sofie

aritmetiky.

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

V následujících letech Husserl psychologistické stanovisko opus­ til a ve s v é d r u h é k n i z e , Logických zkoumáních, p ř e d l o ž i l j e h o obšír­ nou kritiku.17 Logicko-matematické věty nyní pojal j a k o popisy

Ostrá dělicí čára mezi logicko-matematickými a psychologickými úvahami, jak ji požadoval Frege, byla pro Husserla nepřijatelná (XII.118 n.). Byl totiž předvědčen, že pojmy nutno objasnit rekursem na způsob, jak jsou dány ve vědomí. Rozdíl mezi myšlenkovým z a m ě ř e n í m o b o u filosofů v y c h á z í j a s n ě n a j e v o , k d y ž H u s s e r l v o p o ­

j s o u c e n (Wesenheiten) a v z t a h ů m e z i j s o u c n y , p ř i č e m ž s e o d v o l a l n a Leibnize, Lotze a Brentana, ovšem Frega pominul mlčením.18 Pozi­ c í m , j e ž z a u j a l v t é t o fázi s v é h o m y š l e n k o v é h o v ý v o j e , s e m u s í m e věnovat nejdříve.

zici k Fregovi prohlásí „rovnost" za fundamentální pojem, který není n u t n é ani m o ž n é definovat. J e d n o z n a č n é vzájemné přiřazení

3. Kritika psychologismu

p r v k ů d v o u m n o ž i n , p ř e s k t e r é F r e g e d e f i n o v a l r o v n o p o č e t n o s t sou­ hrnů, představuje podle Husserla pouze nutnou podmínku rovnosti,

a) Psychologistické pojetí logiky

ale nikoli její podstatu. Fregova odpověď na Husserlovu kritiku na sebe nedala dlouho če­ kat. V rozsáhlé r e c e n z i

13

F r e g e podrobil Husserlovo pojetí abstrakce

Z a t í m c o Filosofie aritmetiky s i p o v š i m l i p o u z e lův

druhý

19

s p i s - Logická zkoumání

specialisté, Husser­

- vzbudil obecnou pozornost.

a j e h o psychologickou teorii v ý z n a m u kritice, a navíc mu vytkl, že nedostatečně rozlišuje mezi „představou" a „ p o j m e m " . Při četbě H u s s e r l o v a p o j e d n á n í p r ý m o h l „ o d h a d n o u t r o z s a h zkázy, j i ž z p ů s o ­ bil v p á d p s y c h o l o g i e do logiky".

14

Frege přiznal, že se u Husserla

psychologická m r a č n a začínají protrhávat, neboť autor tu a t a m do­ spívá k p o c h o p e n í , „že na našich představách tu p r a m á l o záleží a p ř e d m ě t e m n a š e h o z k o u m á n í je spíše věc sama".15 Z d a Fregova kritika ovlivnila Husserlův další vývoj, je p ř e d m ě t e m sporů.16

13 Zeitschrift fur Philosophie und philosophische Kritik, Neue Folge 103,1894, str. 313-332, nyní také in: G. Frege, Kleine Schriften, vyd. I. Angelelli, str. 179-192. 14

G. Frege, Kleine Schriften, str. 192 (původně in: Zeitschrift fur Philo­ sophie und philosophische Kritik, 1894, str. 332). 15

Tamt., str. 191, popř. 3 3 1 . Husserl skutečně mluvil o říši čísel o sobě, „o skutečných číslech, která jsou pro nás obecně nepřístupná" (XII, str. 260). K Fregeho kritice a Husserlově reakci srv. M. Šukale, Sprachlogik. Sechs Studien zur Logik, Sprachphilosophie und Wissenschaftstheorie, str. 87-116. 16 G. Patzig, Gottlob Frege, str. 272, cituje dopis z 19. 2. 1936, kde Husserl prohlašuje, že si už nevzpomíná, co bylo podnětem jeho korespon­ dence s Fregem, který byl považován za podivína, jehož dílo není přínosem ani pro matematiku ani pro filosofii. Patzig hovoří v souvislosti s tímto vy­ jádřením o „psychologické záhadě". Na Fregeho vliv poukazoval také

188

P. Prechtl, Husserl. Zur Einfiihrung, str. 12. Určitý vliv Fregeho na Husserla připouští též D. Fellesdal, Husserl und Frege. Jinak E. W. Orth a J. N. M o hanty ve svých monografiích, in: R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, vnímají Husserlův myšlenkový vývoj jako nezávislý na Fregem. M. Sommer, Hus­ serl und derfriihe Positivismus, str. 98, tvrdí, že Husserl už ve Philosophie der Arithmetik rozlišoval mezi číslem o sobě, pojmem čísla a představou souhrnu. Sommer vidí vývoj Husserlova myšlení od Philosophie der Arith­ metik k Idejím jakožto proces postupného projasňování od počátku přítom­ ného sklonu. Vnější podněty, jmenovitě Fregeho kritika, tento proces podle Sommera jen podpořily. 17 M. Sommer, Husserl und der frtihe Positivismus, str. 16, relativizuje tezi, že Husserl zprvu zastával pozici psychologismu, v Logických zkoumá­ ních se od této pozice odpoutal a v Idejích zaujal idealistický názor. Jeho hledání bezprostředního poznání ho spojuje s Machem a Avenariem. Srv. M. Sommer, Evidenz im Augenblick. Eine Phanomenologie der reinen Emfindung, kde je vylíčen, M a c h ů v pozitivismus ... jako společný kořen gestalt teorie a fenomenologie" (str. 114). Na vztahy mezi Husserlem a M a c h e m poukazuje též H. Liibbe, Positivismus und Phanomenologie. Mach und Hus­ serl, str. 161-184. 18 V knize R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 11, je zastoupen názor, že Husserl stále zdůrazňoval prioritu vědecké činnosti a subjektu, který ji vykonává. To ale nic nemění na skutečnosti, že Husserl opustil své psycho­ logické pojetí logicko-matematické pojmotvorby. 19

V následujícím výkladu budeme citovat podle svazku XVIII a XIX

189

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

H u s s e r l o v i tu n e j d e o l o g i k u v u ž š í m s l o v a s m y s l u , n ý b r ž o filosofii

kon a s o c i a c í . V e š k e r é s n a h y z m á s t h r a n i c e m e z i l o g i k o u a p s y c h o l o ­

logiky, p ř i č e m ž t e r m í n „ l o g i k a " n u t n o c h á p a t v e s t a r š í m , r o z š í ř e n é m

gií a p ř e v é s t l o g i c k é p r i n c i p y n a p s y c h i c k é a k t y s o u z e n í , v y v o z o v á n í

v ý z n a m u , k t e r ý z a h r n u j e i t e o r i i p o z n á n í . T o u t o k n i h o u z a č í n a j í ději­

závěru atd., j a k to učinil například J o h n Stuart Mill,21 j s o u p ř e d e m

n y f e n o m e n o l o g i e , j a k j e p ř í z n a č n á p r o filosofii 2 0 . s t o l e t í . D n e s s e

určeny ke ztroskotání.

Logická zkoumání v p o r o v n á n í s p o z d n í filosofií s v é h o a u t o r a t ě š í

Odmítnutí psychologismu neznamená, že by se tu zavrhovala filo­

m e n š í m u zájmu, snad proto, že tematické okruhy, kterým se tu H u s ­

sofie subjektivity, t j . filosofie, v j e j í m ž c e n t r u ( j a k o u D e s c a r t a ) stojí

serl v ě n u j e , m e z i t í m o b s a d i l a a n a l y t i c k á f i l o s o f i e j a z y k a .

cogito. P ř i z p ě t n é m p o h l e d u na Logická zkoumání s o d s t u p e m t a k ř k a

V Logických

zkoumáních

se

znovu

prosazuje

ontologické

zamě­

třiceti let H u s s e r l prohlásil, že v t o m t o spise nekritizoval p s y c h o l o -

ř e n í n o v o v ě k é f i l o s o f i e , j a k j e hájil n a p ř í k l a d L e i b n i z č i B o l z a n o ,

gismus o b e c n ě , n ý b r ž j e n j e d e n j e h o styl, totiž m í n ě n í , že v logice

tj. stanovisko p r o t i k l a d n é ke kritické filosofii. Kriticismu se stále

jde o p r o ž i t k y s o u z e n í , z a t í m c o s o u d j e z h l e d i s k a l o g i k y c o s i , c o

znovu předhazovalo, že pro samou kritiku p o z n á n í zanedbává s a m o

v mnohosti soudících aktů zůstává totožné, a m u s í m e je tedy od

p o z n á n í . B r o u š e n í n e m á s m y s l , k d y ž n e n í c o krájet, j a k ř í k á v a l

t ě c h t o a k t ů o d l i š i t ( X V I I , 162). P ř e s t o j s o u a l e i r e á l n é p ř e d m ě t y logi­

Lotze.20 Jakkoli je podobná výtka nemístná, vepsala se do paměti

ky - stejně j a k o v š e c h n y p ř e d m ě t y - závislé na aktivitě subjektu,

publika a Husserlovu výzvu „K věcem s a m ý m ! " mnozí chápali

který je u s t a v u j e ( X V I I . 1 7 5 n . ) . H u s s e r l h o v o ř i l o produkci logické­

j a k o a p e l k o d v r a t u od f o r m á l n í c h p r o b l é m ů a p ř í k l o n u k o b s a h o ­

ho útvaru ve v ě d o m í " ( X V I I , 1 7 5 ) , o „ v ý k o n e c h " , v n i c h ž s p a t ř o v a l

v ý m filosofickým o t á z k á m . M n o z í si od f e n o m e n o l o g i e slibovali p o z n á n í podstaty věcí, tj. vědění, j a k é h o p ř í r o d o v ě d n ý m i instru­ menty ani prostřednictvím filosofie vázané m e t o d a m i přírodovědy nelze dosáhnout.

„původní ztroje" thetického smyslu předmětů (XVII.179). I toto po­ jetí je v jistém smyslu psychologistické, o v š e m ne v t o m ohledu, k t e r ý k r i t i z u j í Logická zkoumání.

Logické útvary nutno nahlédnout

ze dvou stran: j e d n a k j a k o ideální objekty, nezávislé na subjektu,

Husserl se distancoval od tehdy rozšířeného mínění, že logika je

u jednak j a k o výtvory subjektu. Psychologický ráz d r u h é h o aspektu

p r a k t i c k á d i s c i p l í n a , r e s p e k t i v e m e t o d i c k á o b r a t n o s t (Kunstlehre) za­

je vázán na první aspekt, k n ě m u ž tvoří d o p l n ě k . Pravá filosofická

k o t v e n á v p s y c h o l o g i i . Z d ů r a z ň o v a l , že se j e d n á o čistě teoretický

logika se o p í r á o t o t o „ d v o u s t r a n n é " n a h l í ž e n í ( X V I I . 1 6 1 ) .

obor, nezávislý na j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h , a tedy i na psychologii* je­ h o ž věty se opírají o n a h l é d n u t í ideálních faktů, a j s o u tedy platné a priori. Teprve na základě logiky j a k o ž t o čisté teorie lze rozvinout logiku j a k o argumentační obratnost.

b) Kritika jednotlivých představitelů psychologismu Nejdůležitějším reprezentantem o n o h o způsobu myšlení, které Hus­

V p r v n í č á s t i Logických zkoumání (s n á z v e m „ P r o l e g o m e n a k čis­

serl k r i t i z u j e , b y l J o h n S t u a r t M i l l , p o d l e j e h o ž n á z o r u s e n a p ř í k l a d

té logice") Husserl upozornil, že podle psychologistického pojetí by

zákon sporu opírá o zevšeobecnění zkušenosti, že určité psychické

logické věty m u s e l y být téhož druhu j a k o věty empirických věd, to­

stavy, n a p ř í k l a d s o u h l a s n é a n e s o u h l a s n é m í n ě n í , j s o u n a v z á j e m n e ­

tiž věty p s y c h o l o g i e : m u s e l i b y c h o m j e považovat z a v ý s l e d e k in­

slučitelné. Z á k o n sporu tedy neplatí se striktní všeobecností, a totéž

duktivního zevšeobecnění, a tedy za hypotézy. De facto j s o u ale

lze ř í c t o v š e c h o s t a t n í c h l o g i c k ý c h p r i n c i p e c h : n e j s o u o b j e k t i v n ě

pravdivé nejen pravděpodobně, nýbrž nutně. Z téhož důvodu je také

nutné. Fakt, že j s m e subjektivně n u c e n i uvažovat v souladu s nimi,

n e l z e p ř e v é s t n a k a u z á l n í z á k o n y p r o u d u p ř e d s t a v , n a p ř í k l a d n a zá-

lze p o d l e M i l l a o b j a s n i t v r á m c i a s o c i a č n í p s y c h o l o g i e . H u s s e r l p r o t i

Husserlian, které poskytují text nového přepracovaného vydání (Halle 1913/1923) a v poznámkách pod čarou varianty prvního vydání. 20

R. H. Lotze, System der Philosophie, U: Metaphysik, str. 15.

190

2 ' Srv. J. S. Mill, An Examination ofSir William Hamilton 's Philosophy, V vyd., str. 4 6 1 , kde se říká, že logika by neměla být vědou oddělenou od psychologie, nýbrž její částí.

191

Druhá

část.

Fenomenologie

t o m u t o mínění vznesl námitku, že asociační m e c h a n i s m y jsou slepé,

Ví

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

m e n t uplatnit na m a t e m a t i k u , což ale n i k d o nedělá. P o d o b n ě se to

a tedy zcela nevhodné k objasnění evidentních logických principů

m á s a r g u m e n t e m , ž e s o u d y p o v a ž u j e m e z a p r a v d i v é n a z á k l a d ě evi­

(XVIII,92n).

dence, která j i m náleží, avšak pocity evidence z k o u m á psychologie

U z á k o n ů u s u z o v á n í se věc má p o d o b n ě . P o k u d stejně j a k o G e -

( n a p ř í k l a d c o d o p o d m í n e k , z a n i c h ž s e v y n o ř u j í ) . T o m o ž n á z n í vě­

rardus Heymans (1857-1930, profesor v Groningenu) pochopíme

r o h o d n ě , m l u v í m e - l i o subjektivní e v i d e n c i , a v š a k n u t n o s t l o g i c k ý c h

úsudkové schéma „ M a P + S a M = S a P " (kde „ S " zastupuje termín

a m a t e m a t i c k ý c h s o u d ů se o p í r á o e v i d e n c i o b j e k t i v n í , t j . o n a h l é d ­

v subjektu, „ M " označuje střední člen, „ P " zastupuje predikát a „ a "

nutí „ m o ž n o s t í " , j e ž - j a k o i d e á l n í e n t i t y - n e m o h o u b ý t p ř e d m ě t e m

v š e o b e c n o u kladnou větu) analogicky k c h e m i c k é formuli (napří­

psychologických v ý z k u m ů . Husserl tak v š i r o k é m smyslu slova při­

klad „ 2 H 2 + 02 = 2 H 2 0 " ) , pak zcela zastíráme pravou povahu usuzo­

jal platónské stanovisko. Když se ovšem proti p o d o b n é m u označení

vání, neboť ú s u d e k se n e o p í r á o reálnou, nýbrž o ideální souvislost.

ohrazuje, má na mysli onu formu platonismu, j e n ž se vyznačuje při­

S á m H e y m a n s přiznal, že ani poté, co se opakovanou zkušeností pře­

j e t í m o s o b ě j s o u c í c h idejí, k t e r é o d k o n k r é t n í s k u t e č n o s t i o d d ě l u j e

svědčíme o zákonité povaze souvislosti mezi premisami a závěrem,

p r o p a s t . S t a k t o c h á p a n o u n a u k o u o i d e j í c h n e m á H u s s e r l o v a filoso­

člověk nemusí pochopit, j a k se k závěru vlastně dospívá.22

f i e o p r a v d u n i c s p o l e č n é h o . Přijetí v š e o b e c n ý c h p o d s t a t , r e s p e k t i v e

D a l š í m t e r č e m H u s s e r l o v y kritiky byl C h r i s t o p h Sigwart ( 1 8 3 0 - 1 9 0 4 ,

ideálních, r o z u m e m poznatelných skutečností je platónské v širším

p r o f e s o r v T u b i n g e n ) , p o d l e j e h o ž n á z o r u l o g i k a z k o u m á v ě d o m í s vy­

s m y s l u 2 6 i tehdy, p o k u d i d e á l n í p ř e d m ě t y n e k l a d e m e d o n a d n e b e s k é -

u ž i t í m nástrojů p s y c h o l o g i e a s c í l e m p o d a t n á v o d ke s p r á v n é m u uva­

ho prostoru, nýbrž je (v konceptualistickém stylu) c h á p e m e j a k o

ž o v á n í . 2 3 S á m S i g w a r t v j e d n é z p o z d ě j š í c h v y d á n í své Logiky p o d r o ­

ustavené ve vědomí.27 Pouze za tohoto předpokladu může Husserl

bil k r i t i c e H u s s e r l a , k t e r é m u vytkl, ž e h y p o s t a t i z u j e výroky, t j . p o j í m á

prohlásit obsahově určité apodiktické p o z n á n í za m o ž n é . S á m před­

j e j a k o s a m o s t a t n á j s o u c n a . 2 4 P o d l e S i g w a r t a neexistují ž á d n é p r a v d y

poklad ale nelze n a h l é d n o u t j a k o pravdivý - ač Husserl věřil, že

o s o b ě - p r a v d i v é s o u d y v ž d y závisejí na s o u d í c í m subjektu. H u s s e r l

o existenci podstat nebo „ m o ž n o s t í " nelze pochybovat, neboť je pře­

p o d l e S i g w a r t a p ř e d s t a v i l p s y c h o l o g i s t i c k é pojetí j e d n o s t r a n n ě , a n a ­

ce j s m e s to n a h l é d n o u t .

v í c si i s á m m y s l í , že j i s t o t u l o g i c k ý c h z á k o n ů v n í m á m e v p r o ž i t k u p ř i č e m ž p r o ž i t e k , d o d á v á S i g w a r t , j e p s y c h i c k ý fakt, j e n ž s e m ů ž e stát předmětem psychologického zkoumání.25 N a p o d o b n o u n á m i t k u v š a k H u s s e r l o d p o v ě d ě l p ř e d e m . P o k u d za­ stánci psychologismu usuzují následovně: „Logika hovoří o soudech a ú s u d c í c h , t e d y o m y š l e n í ; a m y š l e n í je c o s i p s y c h i c k é h o ; t e d y logi­

c) Husserlova n a u k a o v ý z n a m u Ve d r u h é m d í l u Logických zkoumání H u s s e r l p l n ě e t a b l o v a l f e n o m e ­ n o l o g i c k ý z p ů s o b u v a ž o v á n í ( k t e r ý v té d o b ě j e š t ě ř a d i l k d e s k r i p t i v ní p s y c h o l o g i i ) v j e d n o t l i v ý c h o b o r e c h t e o r i e p o z n á n í a l o g i k y . 2 8

k a s p a d á d o p s y c h o l o g i e " , p a k b y d ů s l e d n ě v z a t o m u s e l i stejný argu-

22 Podle G. Heymanse, Die Gesetze und Elemente des wissenschaftlichen Denkens, I—II, str. 62, z toho plyne, „že si musíme co možná nejjasněji uvědomit příslušné úsudkové premisy, potom necháme působit mechanis­ m u s myšlení a vyčkáme na vytvoření nebo nevytvoření nějakého nového úsudku". 23

Ch. Sigwart, Logik, I, str. I.

24

Tamt., str. 17.

25

Tamt., str. 24.

26 Téhož názoru je i J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger, str. 49, když tvrdí, že ačkoli Husserl odmítal metafyzické hypostaze obecných předmětů, Nám se toho dopouští, „neboť požadovat pro pojmy, soudy, teorémy a vědy vlastní ideální oblast byla a vždy bude jen metafyzická fikce". 27

Ke konceptualismu, tj. názoru, že universalie jsou pojmy vytvořené subjektem, viz druhé pojednání in: W. Stegmuller, Glauben, Wissen und Erkennen. Das Universalienproblem einst und jetzt. Srv. W. Stegmuller, Hauptstrómungen der Gegenwartsphilosophie, I, str. 56 n., kde poukazuje na lo, že sám Husserl své stanovisko neoznačuje jako konceptualismus. 28

192

Jednotlivě pojednává o: 1) výrazu a významo, 2) kritice empiristické

193

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

J e h o c í l e m b y l o „ p ř i v é s t logické ideje, t j . p o j m y a z á k o n y , k episte-

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

m a g i e , v j e j í m ž c e n t r u stojí d o m n ě n k a o „ n o e t i c k ý c h p a p r s c í c h " . 3 0

která

S á m Husserl sice metaforu paprsku využíval, ovšem jistě by rázně

by objasnila, co je vlastně poznání, v č e m tkví nárok na objektivní

o d m í t l p o d e z ř e n í , ž e t u j d e o n ě c o o k u l t n í h o : z j e h o h l e d i s k a j e in­

p l a t n o s t , j a k é f o r m y b y t o s t n ě p a t ř í k p o z n á n í a j a k ý s t a t u s mají z á k o ­

t e n c i o n a l i t a n a o p a k t a nejzjevnější s k u t e č n o s t v ů b e c . 3 1

mologické jasnosti a zřejmosti"

(XIX/1,

9).

Usiloval

o

teorii,

ny, j e ž j s o u v t ě c h t o f o r m á c h u k o t v e n y . A n e j e d n á se p ř i t o m o ú k o l

Intencionalita aktů spočívá v tom, že jsou na něco zaměřeny.

f e n o m e n o l o g i e „ n e c h c e vysvětlit p o z n á n í j a k o ž t o

V a k t e c h v n í m á n í , p ř e d s t a v o v á n í , s o u z e n í atd. v ž d y v n í m á m e , p ř e d ­

faktickou u d á l o s t v o b j e k t i v n í p ř í r o d ě v p s y c h o l o g i c k é m n e b o p s y ­

s t a v u j e m e si, s o u d e m v y s t i h u j e m e něco, a n i ž b y p ř i t o m t o t o v n í m a ­

pro psychologii:

c h o f y z i c k é m s m y s l u , n ý b r ž ozřejmit ideu p o z n á n í c o d o j e j í c h k o n ­

né, p ř e d s t a v o v a n é , s o u d e m v y s t i ž e n é m u s e l o b ý t r e á l n é . D í k y i n t e n -

stitutivních složek a zákonů; n e c h c e sledovat reálné souvislosti ko­

cionálním aktům, v n i c h ž se n ě c o (= p ř e d m ě t v nejširším smyslu

existence a sukcese, do nichž se faktické poznávací akty zaplétají,

slova) míní, nabývaly podle Husserla znaky v ý z n a m , a na základě

souvislostí,

intencionálního vztahu se m ě n í ve výrazy. Ne vše p s y c h i c k é má

v n i c h ž s e d o k l á d á o b j e k t i v i t a p o z n á n í ; r e k u r s e m n a a d e k v á t n ě vypl­

o v š e m p o v a h u a k t u : p o č i t k y , „ o ž i v o v a n é " v ý z n a m o d á r n ý m i akty,

ňující n á z o r c h c e v y z d v i h n o u t č i s t é p o z n á v a c í f o r m y a z á k o n y k j a s ­

samy o sobě nejsou intencionální.

nýbrž

porozumět

ideálnímu

smyslu

oněch

specifických

Husserl zašel v analýze intencionálních aktů dál než Brentano.

nosti a zřejmosti" (XIX/l, 27). Z v l á š t n í v ý z n a m (i s o h l e d e m na H u s s e r l ů v d a l š í vývoj) má v Lo­

Z a v e d l t o t i ž r o z l i š e n í m e z i v ý z n a m o v ý m o b s a h e m aktu a z p ů s o b e m ,

(Bedeu-

jak je v aktu kladen předmět: týž obsah m ů ž e být kladen různými

tung či Sinn - u H u s s e r l a s y n o n y m a ) je n e j p r v e ř e č ve v z t a h u k j a z y ­

z p ů s o b y , n a p ř í k l a d j a k o j s o u c í , p o c h y b n ý , f i k t i v n í atd., p ř i č e m ž t h e ­

kovým

sis b y t í p o s k y t u j e z á k l a d p r o v š e c h n y o s t a t n í z p ů s o b y k l a d e n í . P o ­

gických zkoumáních n a u k a o výrazům.

významu

Výrazy jsou

výrazů.

znaky

a

od

O

významu

příznaků,

jež

jsou

s o z n a č e n ý m spjaty p o u z e asociativně (například k o u ř je p ř í z n a k e m

kud thesis bytí „ o d p o j í m e " či „zneutralizujeme", změní se kladoucí

o h n ě ) , s e liší t í m , ž e m a j í v ý z n a m , t j . n ě c o s e j i m i m í n í , t o t i ž p ř e d ­

čili t h e t i c k ý a k t v a k t n e - k l a d o u c í , n e - t h e t i c k ý : n a m í s t o v j e m u n a ­

mět, který n e m u s í být reálný. (Fakt, že výrazy n e m u s í j e n pojmeno­

stupuje p o u h á p ř e d s t a v a .

vávat n e b o z n a m e n a t , a l e t a k é n ě c o d á v a t n a v ě d o m í - t o t i ž p r o ž i t k y

Význam a předmět n á m nesmí splynout: výrazy s různým význa­

toho, k d o je pronáší -, je v této souvislosti druhořadý.) Vztah

m e m se m o h o u vztahovat k témuž předmětu (například výrazy „rov-

k p ř e d m ě t u je u s t a v o v á n i n t e n c i o n á l n í m i akty, a n a u k a o i n t e n c i o n a -

n o s t r a n n ý t r o j ú h e l n í k " a „ r o v n o ú h e l n ý t r o j ú h e l n í k " mají o d l i š n ý vý­

litě ( k t e r o u H u s s e r l p ř e v z a l o d B r e n t a n a ) t a k p ř e d s t a v u j e z á k l a d j e h o

znam, ovšem vztahují se na týž geometrický útvar) a týž v ý z n a m

teorie významu.

může korelovat s množstvím předmětů. Stejně tak i věty s různým

Husserl nepojednává j e n o významu jazykových výrazů. V ý z n a m

v ý z n a m e m s e m o h o u t ý k a t t é h o ž faktu ( n a p ř í k l a d „ a > b " a „ b < a " )

ve formě vztahu k intendovaným předmětům, založený na aktech

(XIX/l, 53 n.). M e z i v ý z n a m e m a vztažeností k předmětu vládne

č i n n é h o m í n ě n í , přisuzuje také o b s a h ů m myšlení. Tuto tezi stále

jistá souvislost, neboť „výraz získává vztah k předmětu výhradně

z n o v u k r i t i z u j í p ř e d s t a v i t e l é a n a l y t i c k é filosofie j a z y k a . N a p ř í k l a d Hilary P u t n á m popírá, že by mysli náležela nějaká schopnost (totiž intencionalita), jejímž prostřednictvím by se mysl mohla vztahovat k předmětům.

29

N a u k a o intencionalitě je podle P u t n a m a filosofická

vyjadřuje nevhodně: ani podle Brentana, kterého tu uvádí, ani podle Husserla nepředstavuje intencionalita žádnou duševní schopnost, nýbrž charakteristi­ ku psychických aktů. 30

nauky o obecných ideách, 3) celku a částí, 4) poměru gramatiky a logiky, 5) fenomenologii vědomí, 6) otázce pravdivosti. 29

H. Putnám, Vemunft, Wahrheit und Geschichte, str. 35. Putnám se tu

194

Tamt., str. 77.

31

W. Van Orman Quine, Wort und Gegenstand, str. 381, prohlašuje nauku o intencionalitě za bezobsažnou, ale má přitom na mysli intencionalitu výrazů, nikoli aktů.

195

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

díky tomu, že [něco] z n a m e n á " . Výraz označuje či pojmenovává p ř e d m ě t prostřednictvím

svého

významu

(XIX/l,

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

H u s s e r l o v a k o n c e p c e se opírá o d o m n ě n k u , že výrazy získávají v ý z n a m v s a m é m životě duše. Přestože samozřejmě umožňují doro­

54 n.).

V ý r a z nejen n ě c o z n a m e n á , ale také o n ě č e m n ě c o v y p o v í d á , tj.

zumění, nevznikají prostřednictvím své komunikativní funkce, nýbrž

týká se určitého předmětu. Vztah k předmětu m ů ž e být ,jednopaprs-

v ý z n a m o d á r n ý m i akty, j e ž j s o u i m a n e n t n í v e v ě d o m í . V ý z n a m y t a k é

čitý" (takto u vjemu, například vjemu stromu), anebo „vícepaprsči-

n e z á v i s e j í na j a z y c e , i k d y ž se spojují s p ř e d s t a v a m i slov. To n e z n a ­

t ý " (takto u predikativních soudů, například „Ten strom kvete", kde

mená, že by jazyková stránka výrazu nezasluhovala žádnou pozor­

se jeden intencionální paprsek zaměřuje na strom a druhý na j e h o

nost: Husserl chtěl čtenáře j e n varovat před z á m ě n o u logických

rozkvetlost). Vícepaprsčité akty lze převést v j e d n o p a p r s č i t é (v na­

a g r a m a t i c k ý c h v z t a h ů ( X I X / l , 19). S t r u č n ě ř e č e n o , i d e á l n í v ý z n a ­

šem případě: „ten kvetoucí strom"). To je důležité pro budování

m y tvoří p ř e d m ě t n o u o b l a s t , v e k t e r é r e á l n é faktory n e h r a j í r o l i .

k o m p l e x n í c h p o z n á v a c í c h p ř e d m ě t ů , n a p ř í k l a d v ě c n ý c h stavů j a k o ž ­

K o n e č n ě p a k H u s s e r l o v o p o j e t í t a k é staví n a p ř e d p o k l a d u , ž e p o d ­ stata reality je v principu n a h l é d n u t e l n á r o z u m e m : „Vše, co jest, je

to předmětů soudu. Výrazy m o h o u smysluplně fungovat i v nepřítomnosti n á z o r n é h o

, o s o b ě ' p o z n a t e l n é a j e h o b y t í j e o b s a h o v ě u r č e n é bytí, d o l o ž e n é . . .

p ř e d m ě t u . Je-li o v š e m v ý z n a m o v á i n t e n c e n á z o r o v ě prázdná, vztah

v .pravdách o s o b ě ' . " ( X I X / l , 95) Co je o sobě určeno, n u t n ě též při­

k p ř e d m ě t u s e n e r e a l i z u j e p l n ě , n e b o ť z ů s t á v á o m e z e n n a p o u h o u vý­

pouští, a b y c h o m j e u r č i l i , t j . idealiter m u s í b ý t m o ž n é j e v y j á d ř i t p o ­

z n a m o v o u intenci. N a p l n í se tehdy, p o k u d k v ý z n a m o d á r n é m u aktu

m o c í p e v n ě u r č e n ý c h s l o v n í c h v ý z n a m ů a a d e k v á t n ě p o z n a t . D e fac­

přistoupí akt naplnění významu, tj. vztah k n á z o r n ě p ř í t o m n é m u

to n á m je však ideál úplného poznání velmi vzdálen, jelikož našim

p ř e d m ě t u (což n e m u s í být konkrétní věc). U n a p l n ě n é h o významu

p o j m ů m v ě t š i n o u s c h á z í p o t ř e b n á p ř e s n o s t . Vágní j s o u v š a k v ý h r a d ­

Husserl znovu rozlišil m e z i vjemem a u c h o p e n í m kategoriální formy

n ě s u b j e k t i v n í v ý z n a m o v é akty, n i k o l i v ý z n a m y u c h o p e n é j a k o i d e ­

p ř e d m ě t u (který m ů ž e b ý t i fiktivní), a l e z á r o v e ň z d ů r a z n i l , ž e v ý r a z

ální jednotky, které se v ý z n a m o v ý m a k t e m nevyčerpávají, nýbrž

j a k o jev (například akt vyrčení slova), v ý z n a m o v á intence a význa­

„tvoří ideálně u z a v ř e n ý souhrn o b e c n ý c h předmětů, pro které je to,

m o v é naplnění společně tvoří „v hloubi splynuvší j e d n o t u zvláštní

z d a j s o u m y š l e n y a vyjadřovány, n a h o d i l é " ( X I X / l , 1 1 0 ) .

p o v a h y " (XIX/l, 45). Když se intence dokonale naplní ve formě sho­

Ideální p ř e d m ě t y se uchopují p r o s t ř e d n i c t v í m svého druhu ab­

dy m í n ě n é h o předmětu s předmětem, který je názorně přítomen ve

s t r a k c e v n a h l é d n u t í p o d s t a t y n e b o l i „ i d e a c i " . Tak j a k o s e s i n g u l á r n í

vědomí, m á m e poznání. V překryvu prázdné intence a naplňujícího

s o u d y týkají j e d n o t l i v ý c h p ř e d m ě t ů , j e z á h o d n o , a b y s t r i k t n ě o b e c n ě

názoru spočívá pravdivost. Vědění však podle Husserla nenastupuje

platné soudy byly zaměřeny na obecné předměty (podstaty). Napří­

již tehdy, když se soud shoduje s v ě c n ý m s o u d e m , k n ě m u ž se soud

klad je z á h o d n o , a b y se v ě t a o s o u č t u ú h l ů v t r o j ú h e l n í k u v z t a h o v a l a

váže, ale až tehdy, k d y ž je tato shoda u c h o p e n a s evidencí. Adekvát­

na p ř e d m ě t „trojúhelník", který lze j a k o takový poznat. Táž situace

n í h o p o z n á n í m ů ž e m e dojít o h l e d n ě p ř e d m ě t ů i m a n e n t n í c h v e v ě d o ­

nastává, když n e m l u v í m e o „trojúhelníku o b e c n ě " , nýbrž o „troj-

mí anebo p ř e d m ě t ů ideálních, ne však o h l e d n ě reálných věcí, které

ú h e l n í k o v i t o s t i " čili „ t r i a n g u l a r i t ě " , j a k H u s s e r l navrhl, aby u n i k l Berkeleyho kritice nauky o obecných idejích. Opět se tu má j e d n a t

jsou přístupné jen perspektivně, ve „sledu odstínění". P o d l e H u s s e r l a mají v ý r a z y v p r i n c i p u stálý v ý z n a m . P r o t i t o m u t o

o n ě c o , co lze n a h l é d n o u t , a j e l i k o ž se zjevně n e m ů ž e j e d n a t o na­

názoru zdánlivě hovoří, že z n á m e výrazy s kolísajícím v ý z n a m e m :

hlédnutí smysly, p o v a ž u j e H u s s e r l za n e z b y t n é u z n a t n a h l é d n u t í ji­

n a p ř í k l a d s l o v o „ j á " , je-li v y s l o v e n o r ů z n ý m i l i d m i , z n a m e n á r ů z n é

ného typu, totiž nahlédnutí podstaty. Okliku, kterou v p o z d n í m věku

v ě c i , a p o d o b n ě v ý r a z y „ z d e " , „ n y n í " atd. P o d l e H u s s e r l a v š a k t y t o

nalezl B r e n t a n o , totiž chápat o b e c n é soudy j a k o soudy o existenci

výrazy

výrazy

s dvojitou negací (například věta o součtu úhlů trojúhelníka by p a k

( X I X / l , 92 nn.): k a ž d ý takový výraz lze nahradit objektivními výra­

zněla „Neexistuje žádný trojúhelník, v n ě m ž se součet úhlů n e r o v n á

mají j e d n o t í c í ideální

význam,

stejně j a k o

fixní

zy, a č z a c e n u n a m á h a v ý c h o p i s ů , p r o č e ž t a t o s u b s t i t u c e d e f a c t o

180 °") H u s s e r l n e v y u ž i l a r a d ě j i c h á p a l o b e c n á j m é n a j a k o p o j e m o -

podléhá jistým omezením.

vání o b e c n ý c h p ř e d m ě t ů . 196

197

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

H u s s e r l o v a t e o r i e v ý z n a m u m á s v é d ů s l e d k y p r o p o j e t í Vědy:

v n í ž se v ě d o m ě v ů d č í m c í l e m stává s p ě n í , o b s a ž e n é v p o d s t a t ě k a ž ­

„ v ě d a " n y n í p r i m á r n ě o z n a č u j e s o u v i s l o s t v ě c n ý c h stavů a a ž s e k u n ­

d é h o poznání, vstříc absolutnímu a co m o ž n á nejúplnějšímu pozná­

dárně souvislost myšlenkových aktů. V ě d a je podle Husserla „jistá

ní." (XXVIII.171)

objektivní nebo ideální souvislost" (XVIII,231), jejíž j e d n o t a se od­

I d e á l e m v ě d e c k é filosofie s e H u s s e r l n e c h á v á v é s t i při h o d n o c e n í

víjí o d j e d n o t y z a k l á d a c í s o u v i s l o s t i , t a k ž e „ v ě d e c k é p o z n á n í " l z e

d ě j i n filosofického m y š l e n í . K d o s e - j a k o S o k r a t e s , P l a t ó n , D e s c a r -

definovat j a k o „odůvodněné poznání". Na námitku, že podle této

tes či K a n t - s n a ž i l „filosofii r a d i k á l n ě z r e f o r m o v a t ve s m y s l u p ř í s n é

t e z e l z e z a p r a v d i v é p r o h l á s i t p o u z e o d ů v o d n ě n é věty, a v š a k n e ty,

v ě d y " (XXV,6), reprezentuje pozitivní m y š l e n k o v ý vývoj, z a t í m c o

které k odůvodnění slouží, nutno z Husserlova hlediska odpovědět,

romantické myšlení naopak oslabilo ideu striktně vědecké filosofie,

že i b e z p r o s t ř e d n í e v i d e n c e - j a k o ž t o n á h l e d n u t n é p l a t n o s t i v ě t - je

izolovalo filosofii od p ř í r o d n í c h věd a přispělo ke zrodu relativistic­

svého druhu odůvodnění.

kého historismu, ve kterém Husserl spatřoval formu skepticismu.34

K d y ž H u s s e r l přijal názor, že v ý z n a m v ý r a z ů je sice spjat s reál­ nými psychickými

prožitky,

nicméně přesto je

ideální povahy

Stejně negativně hodnotil naturalismus, tj. snahu vyhlásit přírodově­ du za základ filosofie. Naturalistické uvažování, jak je v dané době

( X I X / l , 8 n.), nebylo to nic nového. Stejným s m ě r e m již ukazovalo

v Německu prosazoval Ernst Haeckel a předseda Svazu monistů

například Lotzeho rozlišení představ a obsahů představ: představy

Wilhelm Ostwald (1853-1932),35 podle Husserla ruší s a m o sebe:

n á l e ž í k r e a l i t ě , j e j i c h o b s a h y n i k o l i ; m a j í „ p l a t n o s t " , a to n e z á v i s l e

Naturalista učí, káže, moralizuje, reformuje. Ale popírá přitom, co

na tom, zda j s o u nahlédnuty v představě a n e b o ne. Také Bolzanova

každé kázání a každá výzva co do smyslu předpokládá", totiž „ro-

n a u k a o p ř e d s t a v á c h a v ě t á c h o sobě, j e ž o d k a z u j e na L e i b n i z o v y myšlenky, připravila pro Husserlovo pojetí cestu. D o m n ě n k u , že existují p ř e d m ě t y n e j e n k o n k r é t n í , a l e i o b e c n é , t a k ž e v e d l e r e á l n é h o nutno postulovat i nonreálné, Husserl přejal od Brentana, který o v š e m tuto tezi později revidoval.

32

M. Farber, The Foundation Questfor a Rigorous Science 34

of Phenomenology. of Philosophy.

Edmund Husserl

and

the

K jeho kritice Diltheye srv. sv. XIII, kap. E l , str. 6.

35

Podle A. Diemera, Die Phanomenologie und die Idee der Philosophie als strenge Wissenschaft, str. 243-262, Husserl nebyl s to ideál přísně vědec­ ké filosofie uskutečnit (zejm. str. 260 n.). K Husserlovu ideálu vědy srv.

W. Ostwald vyučoval v Rize, Dorpatu a Lipsku. V letech 1911 až 1915 byl předsedou Svazu monistů, který založil E. Haeckel. Svaz šířil s mi­ sionářským zápalem přírodovědecký světový názor a působil - podobně jako v 19. století stoupenci Sain-Simona nebo později přívrženci Comta v rozmanitých oblastech společenského života. Ostwald byl uznávaným che­ mikem; filosofickým otázkám se věnoval především v dílech: Vorlesungen uber Naturphilosophie; Grundriss der Naturphilosophie; Die Forderung des Tages. Viz též sborník W. Ostwald, Wissenschaft contra Gottesglauben. Aus den atheistischen Schriften des grossen Denkers. Měl za to, že podstata skutečnosti spočívá v energii („energetismus") a že přijetím této myšlenky lze překonat protiklad materialismu a spiritualismu. Jeho pojetí věci jako komplexu prožitků se blížilo E. Machovi, který převzal záštitu nad vídeň­ skou odnoží Svazu monistů. V etice nahradil Kantův kategorický imperativ požadavkem vždy jednat tak, aby tímto jednáním vzniklo co možná nejméně entropie („energetický imperativ"). Dobrý vhled do způsobu myšlení zástup­ ců monistického hnutí poskytuje W. Blossfeld (vyd.), Der erste Internatio­ nale Monisten-Kongres in Hamburg 8.-11. September 1911. K tomuto proudu viz též F. Klimke, DerMonismus, str. 101; D. Sobczynska - E. Czerwinska, Szientismus in der Praxis. Das Wirken Wilhelm Ostwald im Deutschen Monistenbund.

198

199

d) F i l o s o f i e j a k o přísná v ě d a J i ž v Logických zkoumáních se rýsuje H u s s e r l ů v i d e á l vědy, k t e r ý se plně

prosadil

v

článku

Filosofie jako přísná

věda:

filosofie,

které

schází odůvodněný teoretický doktrinální obsah, není jen neúplná, nýbrž vůbec není vědou. V přísnou vědu, která smí vznést „nezada­ telný nárok lidstva na čisté a absolutní p o z n á n í " , respektive „na čisté a a b s o l u t n í h o d n o c e n í a c h t ě n í " (XXV,4), se filosofie m ě n í d í k y a n a ­ lýze podstat ve v ě d o m í . 3 3 Husserl tak definuje: „Filosofie je věda,

32 . Pojetí Husserla a Brentana porovnává F. Mayer-Hillebrand, Brentanos Seinslehre und Husserls Phanomenologie, str. 316-339. 33

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

z u m " (XXV, 10). M ů ž e m e s i t u v z p o m e n o u t n a n á m i t k u , k t e r o u p r o t i P r ó t a g o r o v ě r e l a t i v i s m u v z n á š í S o k r a t e s v P l a t ó n o v ě Theaitétu.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

O existenci alternativy k Husserlově pojetí svědčí Wittgensteinova teorie významu. I Wittgenstein prohlásil, že chce pouze popiso­

Způsob, j í m ž zastánce naturalismu přijímá přírodu jakožto danou,

v a t - o v š e m n i k o l i i d e á l n í v ě c n é stavy, n ý b r ž j a z y k o v é hry, j e j i c h ž

považuje Husserl za naivní. Fakt, ž e ' v e zkušenosti m ů ž e být dán

s o u v i s l o s t v y m e z u j e roli v ý r a z ů , a t e d y i j e j i c h v ý z n a m . P r a v i d l a j a ­

p ř e d m ě t , s e p a k t o t i ž m ě n í v n e r o z l u š t i t e l n o u z á h a d u (XXV, 14). P ř í ­

zykových her lze vyčíst z praxe hraní, a podstatné je p o u z e „vidět,

rodní ani duchovní vědy n e m o h o u objasnit, j a k je vůbec m o ž n é po­

j a k se vyvíjí".37 Na o t á z k u : „ J a k v y p a d á vztah m e z i j m é n e m a p o ­

z n á n í ; t o d o k á ž e j e n filosofie, k t e r á s e p r o t o p o d s t a t n ě liší o d v š e c h

j m e n o v a n ý m ? " by Wittgenstein odpověděl: „Dívej se na jazykovou

speciálních věd. Podle Husserla ovšem verdikt nad naturalismem již

h r u . . . , t a m uvidíš, v č e m asi t e n t o vztah spočívá."38 N o m i n a l i s t i c k á

p a d l , i k d y ž n a t u r a l i s t i c k ý příliv d á l e s t o u p á .

d o m n ě n k a , že v ý z n a m slova je určován j e h o užitím v řeči,39 na roz­

Proti relativistickým t e n d e n c í m své d o b y postavil Husserl požada­

díl od Husserlova pojetí není n u c e n a p ř e d p o k l á d a t nahlédnutí pod­

vek převést filosofii „k jejím nejzazším p o č á t k ů m " : měla by se po­

staty. H u s s e r l o v a m y š l e n k a , ž e e x i s t u j í p o d s t a t y a ž e j e l z e u c h o p i t

h y b o v a t „ v e sféře p ř í m é i n t u i c e " , tj. p o s k y t o v a t f e n o m e n o l o g i c k é

aktem nahlédnutí podstaty, je n a o p a k esencialistická, a je tedy vysta­

poznání podstaty. N e s m í spočinout, „ d o k u d si nevydobyla absolutně

v e n a p o d e z ř e n í , ž e j d e j e n o d r u h „ m y š l e n í , j e ž finguje e n t i t y "

j a s n é začátky, tj. absolutně j a s n é problémy, metody, jež j s o u před-

(Brentano).40

z n a č e n y v s a m o t n é m smyslu těchto p r o b l é m ů , a nejnižší pracovní pole absolutně jasně daných věcí." (XXV,60)36

P ř e s s p o l e č n o u a m b i c i „ p o u z e p o p i s o v a t " vyšli H u s s e r l a W i t t g e n ­ stein z n e v y k á z a n ý c h p ř e d p o k l a d ů : W i t t g e n s t e i n p ř i j e t í m š i r o c e p o ­

Pravda, jejíž n e p o d m í n ě n o s t Husserl vztyčil v opozici proti psy­

jatého behavioristického stanoviska, Husserl zaujetím esencialistic-

chologismu, historismu a relativismu, spočívá v (evidentně uchope­

ké p o z i c e . V o b o u p ř í p a d e c h přijetí j e d n é alternativy z n e m o ž ň u j e

n é ) s h o d ě m í n ě n é h o a d a n é h o . U o b e c n ý c h s o u d ů , j a k je z n á m e z lo­

přijetí d r u h é , a to p l a t í i o o d p o v í d a j í c í c h k o n c e p c í c h vědy. P r o H u s ­

giky a matematiky, se m í n í n ě c o o b e c n é h o , a jejich pravdu tedy

serla t o z n a m e n á , ž e j e h o p o j e t í v ě d y j a k o ž t o o b j e k t i v n í s o u v i s l o s t i ,

nutno vymezit jako shodu s „ d a n ý m " obecným. Obecnou platnost

kterou m u s í m e u c h o p i t s evidencí a vyjádřit ve s m y s l u p l n ý c h po­

logických a m a t e m a t i c k ý c h soudů lze p o d l e Husserla k o n c e p t u á l n ě

j m e c h a soudech, n e m ů ž e platit zcela n e p o d m í n ě n ě .

v y l o ž i t j e n tehdy, p o k u d u z n á m e e x i s t e n c i o b e c n ý c h p ř e d m ě t ů .

A n i ž b y t o h o t o t e r m í n u s á m u ž í v a l , b y l H u s s e r l r o z h o d n ý m za­

Husserl svou n a u k u považoval za evidentní, a byl proto přesvěd­

stáncem o n o h o mentalismu, který Wittgenstein popíral. Jeho přístup

čen, že k ní není alternativy: j a k prohlásil, fenomenologie spočívá na

je zřetelně vyznačen v pátém logickém zkoumání. „ V ě d o m í " může

náhledu oproštěném od teorie. Pokud ji přesto označil slovem „teo­ rie", mínil je v etymologickém smyslu - j a k o „nahlédnutí". Pro to, co se obvykle m í n í teorií, Husserl užívá obratu „ p o u h á teorie". Právě

37

t e n t o d r u h ý v ý z n a m j e v e h ř e , k d y ž s e v Idejích p í š e : „ E v i d e n t n í d a ­

38

nosti jsou trpělivé, nechají se omývat ř e č m i teorií, ale přesto zůsta­

Tamt., § 3 7 .

39

n o u , č í m j s o u . " (111,49)

Tamt., § 4 3 .

40

L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání, § 79.

Podobně kritizoval Husserl také etický relativismus: Vorlesungen uber Ethik und Wertlehre 1890-1914 (Husserliana, XXVIII). Hovoří zde o úloze „vědecké, a především apriorní etiky", v níž budou stanoveny „zá­ kladní hodnotové třídy" (XXVIII, str. 40). Tohoto úkolu se později ujal Max Scheler.

F. Mayer-Hillebrand, Brentanos Seinslehre und Husserls Phánome­ nologie, reprodukuje ústřední myšlenky Brentanovy argumentace takto: „Myšlení" nutně znamená „mít něco za předmět". Poněvadž „myšlení" je jednotný pojem, musí také pojem „něčeho", co je myšleno, být jednotný. „Něco" tedy nemůžeme chápat jednou jako reálnou věc, jindy jako cosi nereálného (ideálního) (str. 333). Můžeme tedy doplnit následující závěr: Kdykoli myslíme, nepochybně myslíme věc, a ideální entity jsou tedy ne­ myslitelné.

200

201

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

označovat buď celkový souhrn psychických prožitků, anebo vnitřní

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

a k r á t c e n a t o ji p o d r o b n ě p o p s a l v Idejích. Od té c h v í l e u n ě j h r á l a

a p e r c e p c i t ě c h t o p r o ž i t k ů , a k o n e č n ě m ů ž e t a k é sloužit j a k o sou­

k l í č o v o u r o l i , i k d y ž s p o s t u p e m č a s u p r o š l a p r o m ě n a m i . J i ž v Ide­

hrnný název pro všechny p s y c h i c k é akty a intencionální prožitky.

jích H u s s e r l u r e d u k c e r o z l i š i l d v a k r o k y , t o t i ž r e d u k c i e i d e t i c k o u

Husserl považoval za samozřejmé, že , j á " se nevznáší kdesi nad pro­

a transcendentální.42

žitky, n ý b r ž j e i d e n t i c k é s j e j i c h s o u v i s l o s t n í j e d n o t o u . P ř e s t o o d m í ­

Eidetická redukce spočívá v tom, že o d h l é d n e m e od nahodilých

tal c h á p a t , j á " j a k o v z t a h o v é c e n t r u m p s y c h i c k ý c h f e n o m é n ů , č í m ž

aspektů přirozené zkušenosti, zvláště od d o m n ě n e k o existenci, res­

se distancoval od N a t o r p a a dalších n o v o k a n t o v c ů , kteří v „já čisté apercepce" spatřovali jednotící vztažný bod všech obsahů ve vědo­ mí. Vždy z n á m e pouze empirické já a j e h o empirické vztahy k pro­ žitkům nebo předmětům. Fenomenologické jádro „já", nakolik je v y m e z e n o i n t e n c i o n á l n í m i akty, tvoří p o d l e H u s s e r l a akty, k t e r é p ř i ­ vádějí p ř e d m ě t y k v ě d o m í . Vztah takto p o c h o p e n é h o já k o b s a h ů m v ě d o m í n e m ů ž e být prost v š e c h diferencí. Z p ů s o b , j a k o b s a h y vstu­ pují do v ě d o m í , závisí od jejich specifické p o v a h y : j e d n á se tu o zvláštní p ř í p a d v z t a h u celku a části, j a k je objasněn ve třetím lo­ gickém

zkoumání.

P o j e t í já

přijatého

v

Logických zkoumáních

se

Husserl později rozhodně vzdal a naopak postuloval transcendentál­ ní a m o n a d i c k é j á .

pektive tyto aspekty „uzávorkujeme" (zatímco Descartes je zpo­ c h y b ň o v a l ) a p o d r o b í m e je f e n o m e n o l o g i c k é epoché.

V ý r a z epoché

Husserl převzal z terminologie řeckých skeptiků, kteří j í m označo­ vali z d r ž e n í s e s o u d u . V y ř a z e n í m v š e c h n a h o d i l ý c h o k o l n o s t í m á vy­ j í t n a j e v o p o d s t a t a v ě c i (její eidos), j a k H u s s e r l u p ř e s n i l j i ž v e 2 . l o ­ gickém zkoumání. N a h l é d n u t í p o d s t a t y (Wesensschau) n e b o l i i d e a c i H u s s e r l j i ž v Lo­ gických zkoumáních p ř e d s t a v i l j a k o s v é h o d r u h u a b s t r a k c i : m í n í s e ozřejmění rysů, které se při procesu, při n ě m ž si ve fantazii přehrá­ váme varianty d a n é p ř e d m ě t n é představy, prokážou j a k o invariantní a j e ž p o j m e m e j a k o e i d o s . Z e závislosti u c h o p e n í p o d s t a t y n a v a r i a č ­ n í c h a k t e c h l z e v y r o z u m ě t z á v i s l o s t p o d s t a t n a subjektu, j a k j i t e m a tizuje t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i e . 4 3 O b e c n o u podstatu, u c h o p e n o u v n a h l é d n u t í ideje či ideaci, n u t n o

4. Transcendentální fenomenologie

odlišit od r e á l n é h o p s y c h i c k é h o f e n o m é n u : vůči p s y c h i c k ý m a k t ů m j e t r a n s c e n d e n t n í . O t á z k a , z d a m é j á , svět, B ů h , m a t e m a t i c k á m n o ž ­ ství, v ě d e c k é p ř e d m ě t y a t d . v y k a z u j í t r a n s c e n d e n t n í e x i s t e n c i , t u j e

a) Metoda M e t o d a , s j e j í ž p o m o c í c h c e H u s s e r l v y b u d o v a t v ě d e c k o u filosofii, spočívá v redukci empiricky d a n é h o j e d n a k na podstatu a za druhé

odsunuta stranou, neboť fenomenologický způsob pohledu vylučuje z ú v a h y vše, c o n e n í e v i d e n t n ě d á n o .

na čisté vědomí jakožto j e h o pramen. Husserl ji poprvé představil v

přednáškách

Die

Idee

der Phánomenologie

(Idea

fenomenologie)41

41 Podle M. Sommera, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 183, se nacházejí zárodky metody redukce už v Logických zkoumáních (I, § 8), kde Husserl požaduje, aby posluchač odhlížel nejen od jazykových výrazů, ale i od tělesných projevů na straně mluvčího a bral na zřetel jen významy v sa­ motném duševním životě. Později pátral Husserl po cestě, která by vedla ven z osamělosti vnitřního vědomí. W. Beimel, Die entscheidenden Phasen in Husserls Philosophie, str. 187-312, nalezl už ve Filosofii aritmetiky zárodky fenomenologického způsobu uvažování, a to v „metodě vykazování bytí věci prostřednictvím zpětného postupu k jejímu původnímu smyslu ve vědomí"

202

(str. 94). Jestliže Husserl pojímal čísla nikoli jako něco nalezeného, nýbrž jako námi vytvořené relační pojmy, poukazovalo to směrem k učení o kon­ stituci (str. 195). 42 Redukci mají padnout za oběť také předsudky, zaujatá mínění, trado­ vaná přesvědčení atd., protože pouze jejich vyřazením se filosofie může stát disciplínou oproštěnou od předběžných mínění. K požadavku této oproštěnosti srv. S. Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl, str. 757. 43 E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, míní, že fenomenologie podstat je přípravou transcendentální fenomenologie a že cí­ lem trancendentální redukce je pouze poznání určité podstaty, totiž poznání iranscendentálního vědomí.

203

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

Nahlédnutí podstaty je t y p e m názoru, a lze je tedy charakterizovat

V e v j e m u s e v n i t ř n í a vnější v z t a h y p r o p o j u j í b e z n a š e h o v ě d o m é ­

p o r o v n á n í m se smyslovým názorem. Vztah smyslového názoru k na­

ho přispění a na z á k l a d ě pasivní syntézy. Obemykající horizont ja­

h l é d n u t í p o d s t a t y o d p o v í d á v z t a h u m e z i p ř i r o z e n ý m p o s t o j e m , setr­

k o ž t o r á m e c a p r e z e n t a c e (či d o p r o v o d n é h o m í n ě n í ) p o u k a z ů a a n t i ­

vávajícím v horizontu světa, a f e n o m e n o l o g i c k ý m p o h l e d e m . Všed­

cipací představuje svět j a k o ž t o korelát čistého vědomí.

ní i v ě d e c k á z k u š e n o s t se opírá o vjem j a k o ž t o p ů v o d n ě dávající

Stejně j a k o vjem, i nahlédnutí podstaty je bezprostřední (= „pů­

názor. Vjem se vyznačuje tím, že věci j s o u v důsledku své prostoro-

vodně dávající"), ovšem oproti vjemu je předmět „nahlédnutí pod­

vosti u c h o p i t e l n é v ž d y j e n v e „ s l e d u o d s t í n ě n í " , tj. z u r č i t é p e r s p e k ­

staty" či „ i d e a c e " obecný. O b a druhy nahlédnutí slouží legitimizaci

tivy a n e b o c o d o u r č i t é h o a s p e k t u . U c h o p i t v í c e r o a s p e k t ů z á r o v e ň j e

poznávacích nároků, což vede k formulaci „principu všech princi­

vyloučeno a jejich množství je nevyčerpatelné. Ke vjemu tedy patří

p ů " : „ k a ž d é p ů v o d n ě dávající n a h l é d n u t í j e p r á v n í m p r a m e n e m po­

v ě d o m í , ž e v ě c m á v ž d y i j i n é a s p e k t y n e ž ty, k t e r é p r á v ě p o z o r u j e ­

z n á n í " (111,52). V j i s t é m o h l e d u j e n a h l é d n u t í p o d s t a t y s m y s l o v é m u

me. Předchůdné očekávání vnímacích možností však není libovolné:

názoru nadřazeno, neboť p ř e d m ě t se tu neuchopuje ve sledu odstíně­

v ž d y se o d v í j í v r á m c i t y p o v ý c h p ř e d s t a v , k t e r é se o p í r a j í o d ř í v ě j š í

ní, a n a h l é d n u t í p o d s t a t y j e p r o t o ( n a r o z d í l o d e m p i r i c k é h o p o z n á n í

zkušenost.44 Jak Husserl konstatoval později (v přednáškách kolem

obecně a induktivního poznání přírodních zákonů zvláště) nutné

roku 1920), „ n e p o z n a n o s t " je vždy zároveň „modalita o b e z n á m e n o s -

(111,20): n á l e ž í m u „ e i d e t i c k á p l a t n o s t " .

t i " . 4 5 V š e reálné m á , j a k o ž t o zakusitelné, své vlastní o b e c n é a priori,

N a u k o u o nahlédnutí podstaty se Husserl postavil nejen proti em-

neboť zároveň s t y p e m je vždy p ř e d e m vyznačen také okruh mož­

piristické d o m n ě n c e , že j e d i n ý m i p ů v o d n ě dávajícími akty j s o u po­

ností pro rozmanitá odstínění a aspekty.46 P ř e d m ě t je vnímán uvnitř

z o r o v á n í , a l e t a k é p r o t i t e z i , ž e e v i d e n c e tkví v s u b j e k t i v n í m p o c i t u

horizontu možností, který Husserl označil t e r m í n e m „vnitřní hori­

evidence. Pocit evidence Husserl považuje za „teoretický výmysl"

z o n t " v kontrastu k „vnějšímu h o r i z o n t u " , uvnitř kterého se věc na­

(111,47), t j . t e o r e t i c k ý k o n s t r u k t . M o ž n o s t , ž e i k o n c e p t „ n a h l é d n u t í

c h á z í ve v z t a z í c h k o s t a t n í m v ě c e m .

podstaty" by mohl být teoretickým výmyslem, Husserl nezvažuje

Vnitřní horizont obsahuje to, co je m í n ě n o v souladu s jevem, včetně t o h o , co je m í n ě n o p ř e d e m a s o u b ě ž n ě , z a t í m c o vnější hori­

a

podezření,

že

se

snad jedná o

„gramatickou

hypostatizaci"

(111,48-49), r o z h o d n ě o d m í t l .

zont se n a o p a k utváří díky p r á z d n ý m (tedy názorně nevyplněným)

P o k u d n ě k d o p o p í r á m o ž n o s t n a h l é d n u t í podstaty, stal s e p o d l e

anticipacím, j e ž jsou samy o sobě obsahově neurčité. S „prvotní pré-

H u s s e r l a o b ě t í p ř e d s u d k ů a n e b o trpí z v l á š t n í m d r u h e m d u c h o v n í sle­

z e n c í " , tj. tím, co b e z p r o s t ř e d n ě p o z o r u j e m e , je velmi těsně spjata

poty: „Slepota k idejím je d r u h e m duševního zaslepení, kdy před­

„ a p r e z e n c e " , tj. to, co apercipujeme ve výše u d a n é m smyslu. P o k u d

sudky člověku z n e m o ž n í převést do oblasti soudu něco, co již m á m e

souběžně m í n ě n é není pozorováno, je akt d o p r o v o d n é h o m í n ě n í

v z o r n é m p o l i . J d e j e ' , . p o d s t a t y ' ve s k u t e č n o s t i v i d í k a ž d ý , a to tak­

p r á z d n ý , n i c m é n ě z a z m ě n ě n ý c h o k o l n o s t í s e m ů ž e stát, ž e j e z a č n e ­

ř k a n e u s t á l e . . . " (111,49) V y h l á š e n í m m y š l e n k o v ý c h o p o n e n t ů 4 7 z a

me vnímat a akt doprovodného mínění se zaplní názorným obsahem.

d u c h o v n í s l e p c e H u s s e r l zajišťuje v l a s t n í m u p o j e t í n e d o t k n u t e l n o s t .

M ů ž e se ale také projevit j a k o nahodilé, takže p o z n á n í pravdy nikdy n e n í definitivní.

N a h l é d n u t í m p o d s t a t y lze u c h o p i t i ty p o d s t a t n é struktury, o n ě ž se opírají j e d n o t l i v é speciální vědy. F y z i k a , biologie, p s y c h o l o g i e atd. zacházejí s p ř e d m ě t y o d l i š n ý c h p o d s t a t a explikací ontologických p ř e d p o k l a d ů těchto věd fenomenologie ustavuje řadu „regio­

44

Srv. E. Husserl, Erfahrung und Urteil, § 8, str. 35.

45

Tamt., str. 34.

46 K tomu srv. A. Gurwitsch, Beitrag zur phánomenologischen der Wahrnehmung, str. 419-437.

204

nálních ontologií". Theorie

47 Zde musíme vzpomenout také na Kanta, jehož popírání rozumového názoru považoval Husserl za chybné.

205

Druhá

část.

Fenomenologie

V;

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

S m y s l , v j a k é m se ve s p e c i á l n í c h v ě d á c h h o v o ř í o f a k t e c h , se v š a k

d a n é h o (tj. z a d r u h o b j e k t u ) . Č i s t é j á n u t n o o d l i š i t o d e m p i r i c k é h o j á ,

n e o d v í j í j e n o d d o m n ě n e k o h l e d n ě p o d s t a t (species). K o n k r é t n í f a k t a

ale také od heideggerovského „ p o b y t u " j a k o ž t o „bytí-ve-světě".

i podstaty, vůči n i m ž vystupují co příklady, jsou totiž p o d m í n ě n y

V „ p o b y t u " , j e h o ž analýzou chtěl H e i d e g g e r proniknout k existen-

konstitutivními výkony já a právě jejich projasnění představuje úkol

ciálům, Husserl spatřoval nitrosvětské jsoucno, zatímco transcen-

transcendentální fenomenologie. Ta se odpoutává od předmětného

dentálně-fenomenologické já n a o p a k n e m ů ž e patřit ke světu, který

postoje, v n ě m ž setrvává d o k o n c e i n a h l é d n u t í ideje, a dospívá

ustavuje. Předměty, ať konkrétní či o b e c n é , j s o u imanentní ve vědo­

k transcendentálnímu pohledu, což vyžaduje opatřit realitu „inde­

mí, ovšem nikoli ve vědomí empirickém, nýbrž čistém neboli trans­

x e m a n u l a c e " a od p ř e d m ě t ů přejít k p r o u d u cogitationes j a k o ž t o a b ­

cendentálním.

solutních, evidentně uchopitelných daností, respektive proniknout ke

Transcendentální a eidetická r e d u k c e spolu těsně souvisejí: má­

cogitatio j a k o ž t o b y t í „ p r o ž i t k u v p r ů b ě h u p r o ž í v á n í " (11,4). O d h l í ž í

me-li u c h o p i t podstatu subjektu (jakožto čistého j á ) , m u s í m e po­

se přitom od všeho, co je vůči vědomí transcendentní, a přihlíží se

zastavit generální thesis p ř i r o z e n é h o postoje a nahlédnout kladení

v ý h r a d n ě k p o d s t a t ě v ě d o m í . P ř e d m ě t y s e z t o h o t o h l e d i s k a zjevují

reality j a k o výkon transcendentálního ega. Stručně řečeno, transcen­

j a k o závislé n a v ě d o m í a j e h o s t r u k t u r á c h , tj. m ě n í s e v e f e n o m é n y .

dentální f e n o m e n o l o g i e je n a u k a o p o d s t a t ě (eidos) subjektivity.

Z a t í m c o eidetická redukce spočívá v uzávorkování všech nahodi­

Předměty, viděny tímto způsobem, se prezentují jako reálné v té

lých okolností, transcendentní redukce - z a m ě ř e n á na p o z n á n í čisté­

míře, nakolik je subjekt j a k o reálné ustaví, a p o d o b n á situace je

ho já - vyžaduje pozdržení či inhibici nereflektované každodenní

u ostatních thetických modalit. Transcendentální ego však ustavuje

v í r y v r e a l i t u v ě c n ý c h f e n o m é n ů (111,53 n n . ) . M á - l i se t a t o víra, tak­

nejen e m p i r i c k é p ř e d m ě t y c o d o s m y s l u j e j i c h b y t í (tj. j a k o r e á l n é ,

z v a n á „ g e n e r á l n í t h e s i s p ř i r o z e n é h o p o s t o j e " , stát t é m a t e m z k o u m á ­

d o m n ě l é , f i n g o v a n é a t d . ) , ale u s t a v u j e t a k é e m p i r i c k é j á , j a k j e z k o u ­

n í a m á m e - l i p r o j a s n i t p o d s t a t u s a m o t n é h o k l a d e n í reality, j e n u t n o se jí zdržet. Čisté v ě d o m í se prokazuje j a k o uzavřená oblast bytí, z c e l a n e z á v i s l á n a s v ě t s k ý c h s o u v i s l o s t e c h (111,91 n n . ) ; t e r m í n „ r e á l ­

má p s y c h o l o g i e . O já se t e d y v t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i i m l u ­ ví ve dvojím smyslu, totiž j a k o o e m p i r i c k é m a t r a n s c e n d e n t á l n í m , t a k ž e tu l z e m l u v i t o r o z p o l c e n í v j á .

n é " označuje to, co m í n í m e jakožto reálné. Svět se zpřítomňuje j a k o

Z v e ř e j n ě n í m Idejí I v y š l o j a s n ě najevo, že od d o b Logických zkou­

f e n o m é n č i s t é h o v ě d o m í . 4 8 N e n í ž á d n é cogito b e z e v z t a h u k e cogita-

mání se H u s s e r l ů v p ř í s t u p v ý r a z n ě z m ě n i l - a to z p ů s o b e m , k t e r ý

(O r e d u k c i , p ř i

řada dřívějších žáků považovala za opuštění původního stanoviska.

níž se od výkladů p o d a n ý c h vědeckými teoriemi sestupuje k p o m ě ­

Jestliže zprvu Husserl stejně j a k o B r e n t a n o transcendentální filosofii

r ů m u v n i t ř ž i t é h o světa, b u d e ř e č n í ž e , o d d . 5b.)

odmítal, n y n í k ní n a š e l cestu z f e n o m e n o l o g i c k é h o v ý c h o d i s k a . 4 9

tum, a l e t a k é ž á d n é cogitatum n e z á v i s l é na cogito.

P ř e c h o d e m od cogitationes k s u b j e k t u o p o u š t í m e o b l a s t p s y c h o l o ­

Husserlův transcendentální idealismus se ovšem od Kantova či no-

gie, d o k o n c e i o n é deskriptivní psychologie, kterou Husserl p ů v o d n ě

v o k a n t o v s k é h o t r a n s c e n d e n t a l i s m u v j e d n o m k l í č o v é m o h l e d u liší:

z t o t o ž ň o v a l s f e n o m e n o l o g i í . Jestliže v y ř a d í m e z platnosti vše, co

Husserlovi nešlo o formální podmínky, za nichž lze p ř e d m ě t n o u

m ů ž e fungovat j a k o p ř e d m ě t psychologie, zůstane n á m subjekt, p r o

zkušenost pochopit j a k o m o ž n o u , nýbrž o souvislosti ve vědomí,

který a skrze který je n ě c o d á n o a který již nelze považovat za n ě c o

díky n i m ž se ustavují předměty. P ř e d m ě t y se ve v ě d o m í ustavují na

48 M. Sommer, Husserl und der fruhe Positivismus, poukazuje na zamě­ nitelnost tohoto pojetí s Averiovým empiriokriticismem, kterým se Husserl okolo roku 1910 zabýval. U Avenaria na něj zapůsobilo, že vycházel z obra­ zu přirozeného světa, dále zdůraznění principiální koordinace, požadavek vyřazení generální teze a učení o postulovanosti světa.

206

základě zčásti aktivních a zčásti pasivních syntéz.50

49

M. Sommer, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 223, tvrdí, že Husserl byl od počátku idealista, avšak nikoli novokantovského typu, nýbrž ve smyslu máchovského idealismu. 50

Chápeme-li termín „pasivní syntéza" doslova, pak obsahuje rozpor.

207

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

Transcendentální fenomenologie je idealistická v t o m smyslu, že

Zaměříme-li se výhradně na to, co je d á n o v prožívání, a přijme­

p ř e d m ě t y pro ni znamenají tolik co fenomény závislé na já, jejichž

m e j e t a k , j a k s e s a m o m á (111,225), p a k n e n í p r a v d a , ž e b y c h o m in-

e m p i r i c k á r e a l i t a - t j . t r a n s c e n d e n c e v ů č i e m p i r i c k é m u v ě d o m í - se

tencionální obsah zakoušeli j a k o obraz reálného objektu. N o é m a

nezkoumá, neboť nejsou podmíněny empirickým, nýbrž transcen-

n e m á s a m o s t a t n o u e x i s t e n c i : j e h o esse tkví v percipi. T í m t o vyjádře­

d e n t á l n í m j á . H u s s e r l m ů ž e s K a n t e m ř í c i , ž e s k u t e č n o s t j e jev, a l e

ním Husserl poukazuje na Berkeleyho koncepci, kterou by ovšem

ž á d n é zdání. F e n o m e n o l o g i i n u t n o c h á p a t j a k o transcendentální, ni­

n e c h t ě l b e z ú p r a v p ř e v z í t , n e b o ť o p r o t i B e r k e l e y m u esse n e c h á p e

koli subjektivní idealismus. Husserlovy poukazy k „ v ý k o n ů m já",

j a k o „ s l o ž k u " percipi. N o é m a sice p a t ř í k v ě d o m í , a v š a k n e n í v n ě m

0 k t e r é s e p ř e d m ě t n o s t o p í r á , o v š e m d o k l á d a j í , ž e s e o d subjektivis-

reálně obsaženo - je vůči vědomí transcendentní. Na několika mís­

mu neoprostil zcela.

tech ovšem Husserl i noémata popisuje jako imanentní ve vědomí a za transcendentní vůči v ě d o m í prohlašuje pouze intendované

b) Analýza intencionality

věci. 5 1 D a l š í k o m p l i k a c e v z n i k á t í m , ž e u H u s s e r l a i n t e n c i o n á l n í b y t í

P o j e m i n t e n c i o n a l i t y , t j . z a m ě ř e n o s t i a k t u n a n ě c o , stojí v s a m é m

vykazují n e j e n n o e s e , a l e i n o é m a t a : „ K a ž d é n o é m a m á svůj , o b s a h '

centru fenomenologie. N a u k u o intencionalitě Husserl přejal od

a j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m se v z t a h u j e ke , s v é m u ' předmětu." (111,316)

B r e n t a n a , k t e r ý z a s n a v á z a l n a m y š l e n k y s t ř e d o v ě k ý c h filosofů.

Striktně vzato se k předmětu nevztahuje n o é m a j a k o takové, ale j e n

1 D e s c a r t e s , j e h o ž v ý z n a m p r o H u s s e r l a trvale narůstal, u p o z o r n i l

j e h o jádro, n e b o d o k o n c e jen jistý „ b o d " tohoto jádra. N o e m a t i c k é

(bez uplatnění daného termínu), že to, co si jen představujeme, není

j á d r o s p o č í v á v e s m y s l u n e b o v ě c n é m stavu o d l i š n é m o d m o d a l i t , t j .

nic, a je to tedy n ě c o , i když třeba neexistuje žádná věc, která by

s p o č í v á v t o m , co se d o m n í v á m e , o čem p o c h y b u j e m e , na co v z p o ­

představě odpovídala.

m í n á m e atd. a co si zachovává svou totožnost bez ohledu na rozma­

Vztah mezi aktem a intencionálním předmětem, poprvé objasněný j i ž v Logických zkoumáních,

nité „ d o x i c k é " m o d a l i t y . O n o e m a t i c k é m j á d r u v š a k l z e m l u v i t t a k é

učinil Husserl později t é m a t e m preciz­

ve smyslu p ř e d m ě t n é jednoty j a k o takové, a p a k j d e pouze o neurče­

n í c h a n a l ý z . R o z l i š i l m e z i m y š l e n k o v ý m a k t e m (noésis), k t e r ý l á t c e

né, a l e u r č i t e l n é X (111,320). Z ř e j m é j e , že n o é s i s i n o é m a j s o u p o d l e

p o č i t k ů v t i s k á v á s m y s l a j a k o b y j i „ o d u š e v ň u j e " č i oživuje, i n t e n c i o ­

všeho intencionální povahy.52 Problému zdvojené intencionality se

n á l n í m p ř e d m ě t e m (noéma) a k o n e č n ě i n t e n d o v a n ý m p ř e d m ě t e m ,

lze v y h n o u t p o m o c í t e z e , ž e i n t e n c i o n a l i t a n o e s e s m ě ř u j e k p ř e d m ě ­

který je vůči v ě d o m í transcendentní. N o é m a se opírá o syntézu n o é -

tu p r ů c h o d e m „ s k r z " n o é m a , a i p r o t e n t o v ý k l a d l z e u H u s s e r l a najít

sí, j í ž j s o u p r o p o j e n y v p ř e d m ě t n o u j e d n o t u . N o e t i c k é a n o e m a t i c k é m o d a l i t y s i n a v z á j e m p l n ě o d p o v í d a j í : p r o t i n o e t i c k é m u o b s a h u vje­ m u , s o u d u , v z p o m í n k y atd. stojí j a k o n o e m a t i c k ý k o r e l á t „ v n í m a n é " , „vyjádřené s o u d e m " , „ v z p o m í n a n é " atd. Podle okolností se přitom m ů ž e několik vrstev překrývat, například základní vrstvu vjemových o b s a h ů p ř e k r ý v á v r s t v a s o u d ů a tu z a s e v r s t v a h o d n o t .

četné doklady. Vztah noésis a noématu není u Husserla vymezen natolik přesně, a b y c h o m j e h o výroky m o h l i chápat zcela j e d n o z n a č n ě : vždy tu zů­ stane určitá „nejistota, v č e m tedy vlastně tkví pravý v ý z n a m H u s ­ serlova p o j m u n o é m a " . 5 3

51

Husserl má na mysli syntézu ležící pod úrovní usuzování. Nepřipouští žádné bytostně pasivní vědomí, o čemž svědčí jeho anylýzy pasivních syntéz, kde např. říká, že vědomí „není pouhou posloupností prožitků", nýbrž „neustá­ lým konstituováním předmětností" (XI, str. 218). To, co se zdá být pasivní, se zakládá na dřívější aktivitě: V genezi sféry čisté pasivity mohou „hrát roli útvary, které sice mají svůj původ v dřívější aktivitě, ale nyní jsou jen něčím, co se pasivně vynořuje" (XI, str. 342).

208

Srv. R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 87.

P Podle M. Sommera, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 295, tkví funkce noetické intencionality v objektivaci, zatímco noematická intencio­ nalita uskutečňuje kladení. Noésis je smysl noematického předmětu, noéma je smysl skutečného předmětu. 53

R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 96. Podrobněji E. Strokerová, Husserls transzendentale Phanomenologie, str. 111.

209

První

část.

Novokantovství

//.

Marburská

škola

č e n í vůle, u n í ž „ z á k o n záhodnosti n u t n ě d o c h á z í s l o v a j a k o z á k o n

volně navazuje na Platóna: k úrovni p u d u patří ctnost čistoty či u m ě -

chtění, a t o l i d s k é h o c h t ě n í " ( 8 7 n n . ) . P o d l e m é h o m í n ě n í n á m v š a k

řenosti, k úrovni volního chtění udatnost či mravná činorodost,

u t o h o t o p ř e c h o d u od l o g i k y p o z n á n í (a k ní n á l e ž e j í c í d e o n t i c k é l o ­

k úrovni čistého r o z u m o v é h o chtění ctnost pravdivosti. Spravedlnost

g i k y ) k e t i c e j a k o ž t o teorii „ p r a k t i c k é " z á h o d n o s t i č i p o v i n n o s t i N a -

j i ž p o u k a z u j e n a sociální aspekt ctností, zvláště n a p o ž a d a v e k vše­

t o r p p ř í s l u š n é o p o d s t a t n ě n í z ů s t á v á d l u ž e n , a to z n á s l e d u j í c í h o d ů ­

obecné rovnosti. Originální je vnitřní omezení, j a k je Natorp vytyču­

vodu: jestliže regulativním principem předepsaným poznávacímu

je mezi individuální etikou ctnosti a sociální pedagogikou, jíž rozu­

procesu bylo zprvu zaměření do nekonečna, nikoli zaměření k urči­

mí „teorii volního vzdělání na základě pospolitosti". V návaznosti na

t é m u cíli n e b o ú č e l u , p a k N a t o r p o v a a r g u m e n t a c e u p a d á d o k r u h u ,

j e d n o t l i v é stupně ú s i l n é h o spění definuje život ve společnosti j a k o

k d y ž filosof t v r d í , ž e m o m e n t „ m á b ý t i " j e d o z k u š e n o s t i u v e d e n p r á ­

„pospolitost práce, ustavenou díky s p o l e č n é m u volnímu vedení pra­

v ě s t a n o v e n í m c í l e , j e ž p ř i t o m d o p o s u d p ř e d s t a v o v a l o důsledek p ř e ­

covních pudů mezi jednotlivci, které sdružuje pospolitost", přičemž

c h o d u od záhodnosti ke c h t ě n í . 6 3 1 k d y b y c h o m ale Natorpovu „de­

toto vedení podléhá „pospolité kritice r o z u m u " řízené hlediskem

d u k c i " přijali za s c h ů d n o u , vyjde najevo, že takto získaná b á z e je

nutné j e d n o t y účelů. T ř e m stupňům života ve společnosti - práce,

p r o e t i k u r e l e v a n t n í j e n v u r č i t é m o h l e d u . D a l e k o s p í š e p o s k y t u j e zá­

vedení společnosti skrze techniku a právo, r o z u m o v á kritika - odpo­

klady sociální pedagogiky.64

vídají e k o n o m i c k é , exekutivní a k o n e č n ě vzdělávací aktivity, j e ž

To se ukazuje při p o d r o b n ě j š í m výkladu teorie realizující se po­

t a k é r e p r e z e n t u j í r o z u m n a r o v i n ě s p o l e č n o s t i . Toto s t r u k t u r n í r o z d ě ­

v i n n o s t i : v ý c h o d i s k e m m u j e úsilné spění, c h á p a n é t a k , ž e z k u š e n o s t

lení N a t o r p zároveň interpretuje j a k o historickou cestu společenské­

v určitém b o d ě přijme určité zaměření. Nejnižší stupeň úsilného spě­

ho vývoje, k t e r o u v o p o z i c i k m a t e r i a l i s t i c k é m u c h á p á n í dějin p o v a ­

ní p ř e d s t a v u j e pud, k t e r ý v z á p a s e se s m y s l o v ě v n í m a t e l n o u h m o t o u

žuje za p o d ř í z e n o u z á k o n u záhodnosti či povinnosti. Díky sociální

z í s k á v á f o r m u práce. P o v ě d o m í o , j e d n o t ě z a m ě ř e n í , j i ž n u t n o p ř í s ­

p e d a g o g i c e s e p o s p o l i t o s t trvale p ř i b l i ž u j e k e k o n e č n é m u c í l i s p o l e ­

ně dodržovat a j e ž zakazuje každou odchylku", u práce ještě schází,

č e n s k é h o vývoje, j í m ž je „všestranný rozvoj lidstva", a to prostřed­

volního chtění, p ř i n í ž se p u d o v é

nictvím společenské organizace výchovy v domácnosti a rodině,

síly k o n c e n t r u j í n a j i s t o u „ z á l e ž i t o s t " . N e j v y š š í f o r m u aktivity p ř e d ­

p r o s t ř e d n i c t v í m školství a u s p o ř á d á n í m veřejného života. V oblasti

a l e p ř i s t u p u j e na r o v i n ě volby či

stavuje rozumová vůle, z a m ě ř e n á na t o , co „ m á b e z p o d m í n e č n ě b ý t " .

školské politiky se N a t o r p zasazoval p ř e d e v š í m o v š e o b e c n é a bez­

Natorpova nauka o ctnostech, vystavěná na naznačených základech,

platné základní vzdělání, tj. o rovnost vzdělávacích příležitostí pro v š e c h n y s p o l e č e n s k é vrstvy.

63 Problémem kauzality a teleologie se zde nyní nemůžeme podrobněji zabývat. Natorp zdůrazňuje, že na rozdíl od „má býti" zůstává technické uskutečňování účelné povinnosti zasazeno v kauzální souvislosti skutečnosti {Philosophie, str. 89 n.). 64

d) E s t e t i k a a filosofie n á b o ž e n s t v í E s t e t i k a u N a t o r p a o z n a č u j e filosofii u m ě n í a o b j e k t e m u m ě n í je „ t o , co je zcela individuální", co nelze teoreticky pochopit ani prakticky u c h o p i t , n e b o ť se o p í r á o z v l á š t n í „ s p l y n u t í " t e o r e t i c k é h o a p r a k t i c k é ­

Natorp poprvé rozvíjí tyto teorémy ve své Sozialpádagogik (1899, 7. vydání R. Pippert [vyd.] Paderbom 1974), zvláště v §§ 5 n., když se zabý­ vá poměrem mezi rozvíjením rozumu a vůle. Vychází zde z ideje nepodmíněnosti, která nemá jen regulativní význam pro zkušenost, nýbrž vytváří též „počátek záhodnosti v praktickém smyslu" (str. 50), a to tím, že stano­ vuje bezpodmínečný požadavek jednoty nebo zákonnosti jakožto poslední účel každého chtění (str. 52-55). V této argumentační souvislosti jde Natorpovi, podobně jako Cohenovi, jen o všeobecný metodický základ pro teorii a etiku.

ho t y p u o b j e k t i v a c e : na o b j e k t u m ě n í n u t n o n a h l í ž e t tak, Jako kdyby

96

97

tím, č í m j e s t , z á r o v e ň m ě l být: j a k m á být, t a k t a k é (jakoby) j e s t " . N e j ­ vyšší r o v i n y d o s a h u j e u m ě l e c k á t v o r b a t a m , k d e se v i n d i v i d u á l n ě vnímatelné p o d o b ě u m ě l e c k é h o díla zpodobňuje „idea sama", takže se u m ě n í „ t a k ř k a s a m o stává s v é h o d r u h u f i l o s o f i í " . Z a o r g á n k u c h o p e n í uměleckých objektů N a t o r p označuje „tvořivou fantazii". M e z i pro­ d u k c í a r e c e p c í u m ě l e c k ý c h d ě l se v t o m t o p s y c h o l o g i c k é m p o p i s u n e ­ rozlišuje. O u m ě l e c k é m „ c í t ě n í " l z e u N a t o r p a m l u v i t j e n tehdy, p o k u d

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

jednoty jsou j e d n o t y smyslu, jež tedy předpokládají vědomí, které je

Nabízí se otázka, zda čisté vědomí není p o u h á idealizace empiric­

s m y s l e m o b d a ř i l o (111,134). P o l e o s m y s l e n í (tj. o n t o l o g i c k á sféra a b ­

k é h o v ě d o m í , j e h o ž v n i t ř n í s o u v i s l o s t i s e p a k i n t e r p r e t u j í j a k o sou­

s o l u t n í c h p o č á t k ů ) j e p ř í s t u p n é „ n a z í r a j í c í m u z k o u m á n í " (111,135).

vislosti podstaty; t o h o t o názoru byl Julius Kraft ( 1 8 9 8 - 1 9 6 0 , n a p o ­

Čisté vědomí ustavuje „všechny světské transcendence j a k o inten-

sledy profesorem ve Frankfurtu nad M o h a n e m ) . Například pravidlo,

c i o n á l n í k o r e l á t a k t ů h a b i t u á l n í p l a t n o s t i , k t e r é s e mají i d e á l n ě u s k u ­

že ve v j e m u l z e přejít od v ě d o m í v m o d u a k t u a l i t y k v ě d o m í v m o d u

t e č n i t a h a r m o n i c k y r o z v í j e t " (111,119).

inaktuality a n a o p a k , je z á k o n z o b o r u speciální vědy, nikoli n u t n ě

Jak u v e d e n o výše, věci jsou podle Husserla vždy dány neúplně,

platný zákon podstaty.59

totiž vždy z určité perspektivy a n e b o ve „sledu o d s t í n ě n í " (stejně j a k o barvy v n í m á m e podle okolností v určitém odstínu) a na dvorci

d) Transcendentální syntéza a v ě d o m í času

neurčené určitelnosti, na kterém poukazují k j i n ý m entitám. Předmět

J e d n í m z b o d ů , k d e se H u s s e r l odchýlil od Kanta, je pojetí syntézy,

se ustavuje syntézou rozmanitých aspektů jakožto jejich jednota,

aktivity, k t e r á p o d l e o b o u myslitelů spojuje r o z m a n i t é k j e d n o t ě

a to díky „ v ý k o n ů m v ě d o m í " , které utvářejí smysl a kladou určitou

předmětného smyslu. Zatímco podle Kanta je předmětný vztah vždy

modalitu bytí. Thesis reálného bytí je přitom odkázána na původní

spjat s r o z u m e m a k a t e g o r i e m i , H u s s e r l m l u v í o p ř e d m ě t n o s t i j i ž na

evidenci daného a na rozumové zdůvodnění. Syntéza předmětné

r o v i n á c h n i ž š í c h n e ž r o z u m . Již v e v n í m á n í s e v z t a h u j e m e k p ř e d m ě ­

k o n s t i t u c e v y c h á z í z j e d n o d u š š í c h t e z í . T y p s y n t é z y závisí n a a k t e c h ,

tům, a vnímání je dokonce hlavním způsobem, jak toho dosáhnout:

z n i c h ž s e odvíjí: p o v a h u k l a d e n í ( = t h e t i c k ý , p o z i č n í r á z ) m á t e h d y ,

„ K d y k o l i m l u v í m e o p ř e d m ě t e c h , ... smysl t o h o t o vyjádření v ž d y

p o k u d i v š e c h n y akty, v n i c h ž je f u n d o v á n a , j s o u t h e t i c k é , a n e u t r á l ­

p ů v o d n ě p r a m e n í z v j e m ů . . . " ( X I , 19) S y n t é z a , p ř i n í ž s e u s t a v u j í

ní je tehdy,

předměty, nemusí být aktivního rázu: podle Husserla (a v opozici ke

p o k u d akty,

v nichž je fundována, jsou neutrální

K a n t o v i ) existuje i p a s i v n í s y n t é z a .

(111,296). D o m n ě n k a o „skutečném světě", který by nezávisel na subjektu,

Ve v n í m á n í a v n á z o r n é z k u š e n o s t i o b e c n ě hraje k l í č o v o u r o l i t ě l o

j e z t o h o t o p o h l e d u a b s u r d n í : „ O s o b ě j s o u c í p ř e d m ě t n i k d y n e n í ta­

se smyslovými orgány, j a k Husserl upřesňuje především ve d r u h é m

kový, že by n e m ě l nic s p o l e č n é h o s v ě d o m í m a s v ě d o m ý m j á . "

s v a z k u Idejí (Hua I V ) a v p ř e d n á š k á c h , k t e r é v y š l y p o d n á z v e m

(111,112) B y t í č a s o p r o s t o r o v ý c h v ě c í „ j e b y t í , j e ž v ě d o m í k l a d e p ř i

Analysen

s v ý c h z k u š e n o s t e c h . . . a nadto už n i c . . . " (111,117) M y š l e n k a „ č e h o ­

X I ) . „ T ě l o s e t r v a l e p l n í f u n k c i o r g á n u v n í m á n í . " ( X I , 13) N a t e n t o

si n a v í c " , tj. m y š l e n k a věci o sobě je p o d l e H u s s e r l a p r á v ě tak ne­

objev navázal M e r l e a u - P o n t y n a u k o u o úloze tělesnosti ve v n í m á n í

smyslná j a k o názor, že příčiny jevů tkví ve fyzikálních entitách

(viz n í ž e , k a p . V I , 3 ) .

(111,128).

zur passiven

Synthesis

(Analýzy

k

pasivní

syntéze,

Hua

M e z i tělesnými funkcemi, které se nějak podílejí na procesu vní­

M ů ž e m e se ptát, zda by důsledně provedená fenomenologická

mání, patří zvláštní v ý z n a m kinestezím,60 které se podle Husserla

epoché nemusela kromě empirického já uzávorkovat i já transcen­

rozhodujícím z p ů s o b e m účastní na syntéze počitku. Pasivní syntézy

dentální. Husserl m ě l za to, že nikoli: byl přesvědčen, že čistého já

přispívají t a k é k t v o r b ě a s o c i a c í ( X I , 1 1 8 ) . Z v l á š t n í a s o c i a t i v n í v a z b y

s e „ r e d u k c e n e m ů ž e d o t k n o u t " (111,195). D o d a l o v š e m , ž e prožívají­

j s o u m o ž n é j e d i n ě n a z á k l a d ě v š e o b e c n é syntézy, j i ž n u t n o p r o z k o u -

cí já n e l z e u č i n i t s v é b y t n ý m o b j e k t e m z k o u m á n í samo o sobě, n e b o ť postrádá obsah, který b y c h o m mohli explikovat, a přiznal: „samo o s o b ě j e n e p o p s a t e l n é : j e t o č i s t é j á a n i c v í c " (111,195). P ř e s t o j e c h á p a l j a k o n ě c o , c o lze n a h l é d n o u t reflexí, c o zůstává t o t o ž n é v č a s e , c o m ů ž e b ý t č i n n é a n e b o setrvat t r p n é a c o v y k a z u j e a b s o l u t ­ ní jednoduchost.58

212

58

Srv. E. Marbach, Das Problém des leh, str. 206, se zřetelem na 2. sv. Idejí, § 23 n. 59

J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger, str. 33.

60

Tento názor předjímal už G. Berkeley v Nové teorii vidění; srv. sv. VIII, kap. IV, str. 2.

213

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

mat fenomenologickými prostředky. Jedná se o syntézu p ů v o d n í h o

vědomí času spočívá na syntéze, kterou Husserl označil termínem

vědomí času (XI,125 nn.): „Pokud si něco původně uvědomujeme

„Ursynthese" (111,292) a k t e r o u n e p o v a ž o v a l za a k t i v n í . 6 2

j a k o s o u č a s n é a n á s l e d n é , je to ustavováno j a k o ž t o s o u č a s n é a sukcesivní ... z původní syntetické jednoty." (XI.127) S p o s t u p e m času kladl Husserl na roli prepredikativních, pasiv­ ních zdrojů p ř e d m ě t n é h o smyslu stále větší důraz. Akty já se vyko­ návají v ž d y n a z á k l a d ě p a s i v n í p ř e d c h ů d n é d a n o s t i . 6 1 A k t i v n í o s m y s lení p r o b í h á v ž d y na základě dřívějších stanovení smyslu, která zpravidla již nejsou přítomna ve vědomí, a m u s í m e je tedy nejdříve z n o v u z p ř í t o m n i t , c h c e m e - l i o b j a s n i t g e n e z i j á a světa. Z a t í m t o ú č e ­ lem n u t n o já chápat j a k o časové a i samu zkušenost času n u t n o gene­ ticky nahlédnout z podstaty vědomí. Při výkladu syntézy se Husserl opřel o Kantovu transcendentální d e d u k c i , a to p ř í z n a č n ě o v e r z i z p r v n í h o v y d á n í Kritiky čistého ro­ zumu. P s y c h o l o g i c k é ú v a h y o t r a n s c e n d e n t á l n í s y n t é z e , j e ž se v r o c e 1781 u K a n t a stále ještě proplétaly s ú v a h a m i transcendentálně-log i c k ý m i , H u s s e r l a z j e v n ě o s l o v o v a l y v í c e n e ž a n a l ý z y z d r u h é h o vy­ d á n í , j e ž j s o u p s y c h o l o g i c k ý c h s o u v i s l o s t í p r o s t y . A t a k é v Kartesiánských meditacích s e H u s s e r l z a m ě ř i l n a s y n t e t i c k o u f u n k c i a k t u „já m y s l í m " : právě na této syntéze závisí j e d n o t a rozmanitosti, již r e p r e z e n t u j e k a ž d ý v j e m . T a k t o n a s t o l e n á j e d n o t a j e j e d n o t o u n a zá­ k l a d ě p r a v i d e l , r e s p e k t i v e z á k o n ů , V z h l e d e m k n i m ž s e ustavují t y p y objektů. K a ž d ý objekt vykazuje určitou pravidly řízenou strukturu, která je provázána se strukturou subjektu. H u s s e r l s h o d n ě s K a n t e m z d ů r a z ň o v a l v a z b u m e z i s y n t é z o u a ča­ sem. V p ř e d n á š k á c h o v ě d o m í času z roku 1905 prohlásil: „ O b e c n ě v z a t o j e ...

t o , c o j s m e v Logických zkoumáních n a z v a l i , a k ť č i .in­

F o r m a času netkví v tom, že k d a n ý m o b s a h ů m přistoupí nová složka - j a k b y c h o m si mohli myslet, p o k u d s H e r b a r t e m n e b o Lotzem přijmeme domněnku, že obsahy vědomí jsou vždy omezeny na bod v č a s e . T a k o v ý n á z o r j e n e u d r ž i t e l n ý , j a k p ř e d v e d l p s y c h o l o g William Stern ( 1 8 7 1 - 1 9 3 8 ) : obsahy v ě d o m í vždy vykazují časovou d é l k u . P r o ž i t e k n e m i z í v t e m ž e o k a m ž i k u , k d y s e v y n o ř i l , n ý b r ž zů­ stává p o k r á t k ý č a s p ř í t o m e n , t o t i ž p o d o b u p s y c h i c k é p r é z e n c e . 6 3 H u s s e r l tuto tezi přejal a zdůraznil, že časovost patří k p o d s t a t ě v n í m á n í ( X , 2 2 ) . K a ž d ý vjem, a d o k o n c e n a p r o s t o k a ž d ý i n t e n c i o n á l ­ ní prožitek má jistý „časový dvorec": nezapadá okamžitě do minu­ losti, ale po j i s t o u d o b u je u c h o v á n ve v ě d o m í a z á r o v e ň t a k é spjat s tím a o n í m o č e k á v á n í m , tj. z a m ě ř e n do budoucnosti. N a p ř í k l a d k p r o ž i t k u t ó n u - i p o t é , co p ř e s t a n e - p a t ř í j i s t ý d o z v u k , a k d y ž v n í ­ m á m e úvodní tóny z n á m é melodie, očekáváme přitom tóny následu­ jící. Na tyto dva aspekty Husserl p o u k á z a l p o m o c í termínů „ r e t e n c e " a „protence". V ě d o m í podléhá neustálé z m ě n ě , neboť to, co prožívá­ m e v p ř í t o m n o s t i , tzv. „ p r v o t n í i m p r e s e " , p ř e c h á z í d o m i n u l o s t i , a l e toto minulé nemizí zcela:

„impresionální v ě d o m í n e u s t á l e p l y n u l e

p ř e c h á z í d o n o v é h o retencionálního v ě d o m í " ( X , 2 9 ) . P ř e s t o ž e j e r e ­ tence prožitkem čehosi minulého, zakoušíme ji v každém d a n é m nyní j a k o aktuálně jsoucí, a tento retenční prožitek sám ustoupí do minulosti a tak dále, č í m ž vznikají retence r ů z n ý c h úrovní. Na vědo­ mí právě m i n u l é h o navazuje r o z v i n u t ý č a s o v ý názor, p ř i č e m ž sou­ vislost prvotní i m p r e s e s jejím č a s o v ý m d v o r c e m tvoří základ časo­ vého určování objektů. Pokud se intence zaměří na vztahy mezi

tencionální p r o ž i t e k ' , určitý p r o u d , ve k t e r é m se ustavuje i m a n e n t n í jednota č a s u . . . " (X,76) Podle Husserlova názoru nejen syntézy v čase (tj. s y n t é z y p r o c e s ů v p r o u d u p r o ž i t k ů ) , ale i s a m o p ů v o d n í

61 K tomu E. Strokerová, Husserls transzendentale Phanomenologie, str. 165 nn. Husserlova zjištění ohledně pasivity předem daného se podle Strokerové „zjevně vymykají přímé analýze", ale pokud má být činnost vědomí pochopitelná, je „ n u t n é " takto postupovat. To může znamenat, že se jedná o domněnky, které Husserl učinil za účelem objasnění souvislostí vě­ domí.

214

62 Jak se uvádí v R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 102 n., Husserl později pokládal konstitutivní akty za nečasové, neboť jinak by se musel smířit s nekonečným regresem. Bezčasové konstituující vědomí se stává ab­ solutnem. (Srv. X, str. 73: „Toto absolutní, vše konstituující předem se roz­ prostírající vědomí...") Jak chápat, že akty, které nemají časový charakter, by měly vytvořit vědomí času, se už neříká. 63

W. Stern, Psychische Prásenzzeit, str. 325-329; srv. Husserliana, X, N. 2. K Husserlovu pojetí času srv. S. Rinofherová-Kreidlová, Edmund Hus­ serl; k Husserlově výměně názorů s Brentanem, Meinongem a dalšími viz tamt., kap. I, § 7, str. 3 1 1 .

215

Druhá

část.

Fenomenologie

V;

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

prvotní impresí v n ě j a k é m nyní a r e t e n c e m i v jejich r ů z n ý c h rovi­

hlubší a zcela universální nauku o principech a normách všech

nách, vzniká „ p o d é l n á " intence; p o k u d se ale týká aktuálního obsahu

v ě d " (XVII,20). H u s s e r l neusiloval o n o v o u logiku paralelně k lo­

v d a n é m nyní, je to intence „příčná".

gice formální. Směřoval k logice, která sice u k á ž e důsledky vyplý­

S e p ě t í m p r v o t n í i m p r e s e , r e t e n c e a p r o t e n c e s e u s t a v u j e n e j e n ča­

vající z l o g i c k ý c h p r i n c i p ů , a l e z á r o v e ň t y t o p r i n c i p y t a k é v z t á h n e

s o v ý objekt, a l e i s a m o o b j e k t i v n í v ě d o m í č a s u . J e l i k o ž p r o u d v ě d o ­

k s u b j e k t i v i t ě . J i n ý m i slovy, t é m a t e m t r a n s c e n d e n t á l n í l o g i k y n e ­

mí není nic p ř e d m ě t n é h o a není to ani proces, lze mu predikáty, j a k é

jsou logické útvary j a k o takové, nýbrž jejich vznik ve vědomí, tedy

náleží procesům či předmětům (například „kontinuita"), přisuzovat

svého druhu jednání, které se však neupíná na nic reálného, nýbrž

jen v odvozeném smyslu.

na ireálné (ideální) předměty. Pozdní Husserl do svých úvah vtáhl i genezi myšlení včetně myš­

e) Transcendentální vědosloví Již

v

Logických

zkoumáních,

ale

i

později

ve

Formální a

transcen­

dentální logice, k t e r á se v r a c í ke d ř í v e v z n e s e n ý m o t á z k á m , H u s s e r ­ l o v i n e š l o o l o g i k u v b ě ž n é m s l o v a s m y s l u , n ý b r ž p ř e d e v š í m o filo­ sofii l o g i k y č i o „ p o k u s o k r i t i k u l o g i c k é h o r o z u m u " ( j a k z n í podtitul druhého spisu).

lení logického s cílem vyložit m y š l e n k o v é struktury z dějin já. Lo­ gické formy tu představují psychické sedimenty, jež se utvořily v průběhu individuálního i společného vývoje myšlení

(XVH^n). 6 4

P r o v š e c h n y v ě d y - n e j e n p r o l o g i k u - p l a t í , že k o b s a h o v é m u z k o u ­ mání a ke kritice poznávacích nároků musí přistoupit kritika původu. Husserl uznával, že podobnou snahu lze označit za „psychologis-

Logika v širším smyslu se podle Husserla nevyčerpává naukou

m u s " , o v š e m j e n tehdy, p o k u d tento t e r m í n n e c h á p e m e empiristicky,

o p o j m u , s o u d u a ú s u d k u . Je to z á r o v e ň o n t o l o g i e , a formální apo-

ale v n o v é m , t r a n s c e n d e n t á l n í m smyslu j a k o „kritiku intencionální-

fantiku n u t n o spojit s f o r m á l n í o n t o l o g i i , k d y p r v n í p o j e d n á v á o sou­

ho života, k t e r ý u s t a v u j e v ě d n í p o l e i s a m u t e o r i i " ( X V I I , 182). K r e -

du (apofansis) a d r u h á o p ř e d m ě t e c h o b e c n ě ( n a p ř í k l a d k d y ž k o n s t a ­

cidivě psychologismu přitom podle Husserla nedochází, neboť „sou­

tuje, ž e n e m ů ž e e x i s t o v a t n i c , c o b y n e b y l o t o t o ž n é s a m o s e s e b o u ) .

dy, o k t e r ý c h l o g i k a p o j e d n á v á v e s v ý c h z á k o n e c h , n e j s o u t o t é ž c o

Vedle kategorií apofantické logiky ( „ p o j e m " , „ v ě t a " , „pravdivost"

prožitky souzení, pravdivé věty nejsou totéž co prožitky evidence,

atd.) tedy n u t n o vzít v potaz i kategorie p ř e d m ě t u vůbec („vlast­

důkazy nejsou totéž co

n o s t " , „ r e l a c e " , „ m n o h o s t " atd.), tj. k a t e g o r i e formální o n t o l o g i e .

( X V I I , 159).

subjektivně-psychické dokazování atd."

A p o f a n t i k a a o n t o l o g i e s p o l u s o u v i s í , j e l i k o ž f o r m y p ř e d m ě t ů (for­ my p ř í s l u š n é ke k a t e g o r i i něco jako takové) v y s t u p u j í v s o u d u a j e n Apofantickou

f) Idea první filosofie Husserl v transcendentální fenomenologii spatřoval novou „první fi­

tak n á m jsou přístupné (XVII.83). logiku, jež překonává rozsah tradované nauky

losofii", philosophia prima. O z n a č e n í „ p r v n í

filosofie",

j a k ho H u s ­

o s o u d u a o v z t a z í c h m e z i s o u d y , je n u t n é r o z v i n o u t v t r a n s c e n d e n ­

serl v p ř e d n á š k á c h z r o k u 1 9 2 3 - 1 9 2 4 u p l a t n i l p r o v l a s t n í s y s t é m ,

tální nauku o apriorním vědění, nauku, která odkazuje k p o d m í n ­

musíme chápat v kartesiánském, nikoli v aristotelském smyslu: H u s ­

k á m apriorního vědění v čistém vědomí a k výkonům čistého vědo­

serlovi se n e j e d n á o j s o u c n o j a k o ž t o j s o u c n o , ale p ř e d e v š í m o já

mí, j e ž ustavují

smysl jsoucího.

Logiku v

širším smyslu, j a k ji

v j e h o vztazích k p ř e d m ě t ů m , respektive o svět j a k o ž t o nejzazší ho­

načrtl Husserl, tedy nutno chápat jako transcendentální vědosloví.

rizont p ř e d m ě t n é zkušenosti. Jako u Descarta vůdčí zásadu první fi-

Logika ideálních v ý z n a m o v ý c h útvarů, v níž schází zamyšlení nad subjektivními výkony, ze kterých vše vychází, je podle Husserla právě tak jednostranná j a k o teorie, která logiku bere j a k o danou a p o u z e na ni z p ě t n ě r e f l e k t u j e ( X V I I , 17 n . ) . V t r a n s c e n d e n t á l n í fenomenologii jsou obě perspektivy provázány: „jedině transcen­ d e n t á l n í l o g i k a m ů ž e p o d a t d e f i n i t i v n í v ě d o s l o v í , definitivní, n e j 216

64 E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, str. 187, zdůrazňuje, že v roce 1929 byl už s ohledem na dějiny a tradici Husserlův obrat k žitému světu připraven, takže nemůže být chápán jako roztržka s transcendentální fenomenologií.

217

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

l o s o f i e t v o ř i l o Cogito ergo sum, i u H u s s e r l a je Já jsem „ p r a v ý p r i n ­

ní nebo reálné, u Husserla představuje korelát intencionálního vědo­

cip všech principů" a „první věta každé pravé filosofie" (VIII,42).

mí,

Samozřejmě se tu nemíní empirické, nýbrž transcendentální já. Vě­

konstitutivní pro předměty vůbec. Z tohoto hlediska je skutečnost

tj.

s o u v i s l o s t i p ř e d s t a v (cogitationes), j e j i c h ž

zákonitosti jsou

d o m í a reálné bytí p o d l e Husserla ontologicky nestojí na stejné úrov­

k o r e l á t e m e v i d e n t n í h o v y k á z á n í (1,94 n . ) a „ s v ě t " j e „ k o r e l a t i v n í

ni: vědomí neboli čistému já náleží oproti p ř e d m ě t n é m u bytí primát.

idea k ideji d o k o n a l é zkušenostní evidence, d o k o n a l á syntéza m o ž ­

N a k o l i k v c e n t r u f e n o m e n o l o g i e stojí č i s t é v ě d o m í , z í s k a n é t r a n s ­

n ý c h z k u š e n o s t í " (1,97).

cendentální r e d u k c í a vztažené ke „světu v ů b e c " , j e d n á se o trans­ cendentální průzkum vědomí či „egologii".

Ať už Husserlovu teorii konstituce p o s o u d í m e jakkoli, není po­ chyb, že transcendentální fenomenologie patří k t ě m filosofiím sub­

Husserlovo transcendentální stanovisko se od Kantovy či novo-

jektivity, j e ž se ve 20. století snažil Wittgenstein a další behavioris-

k a n t o v s k é p o z i c e liší p ř e d e v š í m t í m , ž e s i u c h o v á v á j i s t é p s y c h o l o ­

ticky z a m ě ř e n í myslitelé překonat. P o k u d si tato kritika b e r e na

g i c k é složky. J á , k t e r ý m s e z a b ý v á t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i e ,

mušku psychologickou verzi Husserlovy filosofie, je plně oprávně­

sice není já e m p i r i c k é , n i c m é n ě podle Husserla je přesto lze u c h o p i t

ná, o v š e m s a m o j á d r o f i l o s o f i e v ě d o m í a H u s s e r l o v a z á k l a d n í m y š ­

a p o p s a t v reflexi. Transcendentální já je na n ě c o z a m ě ř e n o , n ě č í m

lenka, k t e r á n a s y s t é m o v é m h á v u p s y c h o l o g i s m u n e n í závislá, z ů s t á ­

se z a o b í r á a z a u j í m á k n ě č e m u s t a n o v i s k o - c o ž m u s í z n a m e n a t , že

vají n a t u r a l i s t i c k o u k r i t i k o u n e d o t č e n y .

akty, j e ž já v y k o n á v á , lze p o z o r o v a t v introspekci, a p r á v ě tak je transcendentální

ego

v Kartesiánských

meditacích p r o h l á š e n o

za di­

g) P r o b l é m intersubjektivity

váka sebe sama. Husserl hovořil o „rozpolcení v já", j e ž má za dů­

K nejtěžším otázkám, které vyvstanou v rámci transcendentálního

sledek, že proti p ř i r o z e n é m u já, vždy sledujícímu ten či o n e n zájem,

idealismu, patří - j a k p o z n a m e n a l již E. von H a r t m a n n (viz níže,

vyvstává já transcendentální a naprosto bezzájmové jako pozorova­

k a p . I X , 1 ) - p r o b l é m , z č e h o s e odvíjí m o ž n o s t z a k u s i t c i z í d u š e v n í

tel. Husserl m o h l transcendentální já považovat za pozorovatelné

život. D r u z í l i d é p a t ř í k e z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t i s t e j n ě j a k o v ě c i ,

díky tomu, že se podle j e h o mínění od empirického já reálně neliší:

nicméně u bližních nelze předpokládat, že by jejich konstituce pro­

je v e m p i r i c k é m já u k o t v e n o (1,15; srv. 1,75) a odliší se od něj t e p r v e

b í h a l a s t e j n ě j a k o u v ě c í , n e b o ť j e z a k o u š í m e j a k o subjekty, t j . j a k o

provedením transcendentálně fenomenologické redukce. Ani doda­

p ř í s l u š n é k t é m u ž t y p u , a stejně j a k o s o b ě i j i m p ř i p i s u j e m e v ě d o m í ,

t e k , ž e s e b e z a k o u š e n í s e n e m á t ý k a t setrvávajícího „ J á m y s l í m " , n ý ­

jež p r o v á d í k o n s t i t u c e . J e l i k o ž k v ě d o m í d r u h ý c h lidí n e m á m e b e z ­

b r ž u n i v e r s á l n í s t r u k t u r y j á , n i c n e m ě n í n a faktu, ž e H u s s e r l p o v a ž u ­

prostřední přístup, vyvstává otázka, jak je vůbec m o ž n é , že je zakou­

je já za pozorovatelné (i když j e h o podstatu nikoli). Za těchto

š í m e j a k o s a m o s t a t n é subjekty.

o k o l n o s t í n á s n e p ř e k v a p í , ž e i sféru a p r i o r i H u s s e r l i n t e r p r e t o v a l p s y c h o l o g i c k y . A p r i o r n í s t r u k t u r y , o n ě ž s e opírají p o z n á v a c í v ý k o ­ ny, l z e p o d l e H u s s e r l a u c h o p i t v r e f l e x i , a n ě k o l i k r á t d o k o n c e p r o ­ hlásil apriorní struktury za vrozené: ego prý vykazuje „nedozírné v r o z e n é a p r i o r i " (1,28). Sklony k psychologickému výkladu předmětné konstituce Husserl o v i n e b r á n i l y p ř i r o v n a t svůj „ f e n o m e n o l o g i c k ý i d e a l i s m u s " (1,36) k Fichtově n a u c e o sebevztahu já. Husserl tak prohlásil, že já klade samo sebe j a k o základ platnosti všech objektivních instancí platnosti (1,65) a ž e p r o - s e b e - b y t í , j e ž e g u n á l e ž í , j e b y t í v n e u s t á l é a u t o k o n s t i t u c i (1,21). U H u s s e r l a n a j d e m e i F i c h t o v u m y š l e n k u , ž e j á k l a d e nejá, i k d y ž v o d l i š n é m j a z y k o v é m h á v u : o b j e k t i v n ě j s o u c í , a ť i d e á l -

D o m n ě n k u , ž e n a p s y c h i c k é stavy d r u h ý c h lidí (či „ o s o b " ) u s u z u ­ j e m e n a z á k l a d ě j e j i c h v e r b á l n í c h , m i m i c k ý c h a g e s t i k u l a č n í c h vy­ jádření, p o v a ž o v a l H u s s e r l z a n e v y h o v u j í c í : z k u š e n o s t d u š e v n í h o ži­ vota d r u h ý c h se n e o d v í j í z ú s u d k u z a n a l o g i e . M á m e k n ě m u p ř í s t u p n e z á v i s l e na ú s u d c í c h a v t o m t o s m y s l u b e z p r o s t ř e d n ě , t o t i ž ve for­ m ě e m p a t i e čili vciťování (1,140 n . ) . H u s s e r l upozornil, že tělo druhého neprožíváme jako věc, nýbrž jako tělo stejného typu j a k o je n a š e vlastní tělo. T u t o z k u š e n o s t se snažil o b j a s n i t v r á m c i p s y c h o l o g i e a s o c i a c í : p o d o b n o s t , j i ž v y k a z u j í části n a š e h o h m o t n é h o t ě l a s h m o t n ý m t ě l e m d r u h é h o , v e d e k e v z n i ­ ku a s o c i a c í m e z i p ř e d s t a v a m i o v l a s t n í m h m o t n é m t ě l e a p ř e d s t a v a ­ mi o h m o t n é m t ě l e d r u h é h o ( H u s s e r l tu m l u v i l o „ p á r o v a c í c h a s o c i a -

219

Druhá

část.

V.

Fenomenologie

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

c í c h " ) . Jelikož naše h m o t n é tělo p r o n á s má vnější a vnitřní stránku,

T í m t o pojetím n e o p o u š t í m e stanovisko transcendentálního idea­

p r o ž í v á m e d í k y t ě m t o a s o c i a c í m i h m o t n é t ě l o (Korper) d r u h é h o

lismu: Husserl zdůrazňoval, že společenství m n o h a já se ustavuje

j a k o ž i t é t ě l o (Leib), k t e r é m á n e j e n v n ě j š í , a l e s t e j n ě j a k o n a š e ž i t é

„ve sféře t o h o , co je mé vlastní" (1,137),

t ě l o i v n i t ř n í s t r á n k u , t j . sféru p o č i t k u . P ř i p i s u j e m e m u s t e j n é , a n e b o

se vyskytovalo nezávisle na m n ě . Husserl došel k výsledku, že sebe­

přinejmenším p o d o b n é funkce j a k o vlastnímu žitému tělu, například

v ě d o m í nejen fakticky, ale i n u t n ě souvisí s v ě d o m í m c i z í h o . J a k o

kinestéze, čímž je průvodně míněno i zakoušející já (VIII,134 n.).

izolovaná bytost bych n e m o h l být subjektem ve světě (VI,256).

68

a nejde tedy o nic, co by

Cizí nitemost, jež není dána bezprostředně, je uchopena „aprezentac í " (VIII,62).

65

Podle tohoto (psychologického) výkladu se empatie opírá o analo­

5. Fenomenologie žitého světa

gii m e z i v l a s t n í m a c i z í m ž i t ý m t ě l e m , o v š e m v o p o z i c i k b ě ž n é m u m í n ě n í se cizí já u H u s s e r l a otevírá nikoli díky analogii, a stejně tak Husserl n e z a p o m í n á vzít v potaz roli, kterou ve zkušenosti cizího duševního života hraje řeč. V e d l e t e o r i e v c i ť o v á n í o v š e m u H u s s e r l a n a j d e m e i j i n é p o j e t í intersubjektivity, j e ž l é p e o d p o v í d á f e n o m e n o l o g i c k é m u p ř í s t u p u . Vý­ c h o d i s k e m t u j e fakt, ž e s v é p r a v d i v é s o u d y o s v ě t ě n a h l í ž í m e j a k o objektivně pravdivé, a tedy j a k o intersubjektivně sdílené. Nárok na objektivitu by byl zcela nepochopitelný, kdyby neexistovalo množ­ ství, r e s p e k t i v e s p o l e č e n s t v í s u b j e k t ů , j e j i c h ž s o u d y k o r e l u j í s o b j e k ­ tivním světem. Východiskem pro konstituci společenství subjektů č i l i „ t r a n s c e n d e n t á l n í h o m y " (1,137) j e p ů v o d n ě z a k o u š e n ý ( = p r i -

a) Krize přírodovědného uvažování V Idejích s e H u s s e r l o h l é d l z a d l o u h o u a t r n i t o u c e s t o u o d v ý k l a d u č i s t ě l o g i c k ý c h t é m a t p o t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i i (111,217). S t á l e v š a k n e d o s p ě l k cíli s v é h o m y š l e n í : j e h o f i l o s o f i c k ý v ý v o j s e uzavřel až ve chvíli, kdy objevil t é m a žitého světa j a k o ž t o základu, n a k t e r é m spočívají v š e c h n y v ý k l a d y s p e c i á l n í c h v ě d . K d y ž H u s s e r l r o k u 1 9 3 6 p ř e d s t o u p i l p ř e d v e ř e j n o s t s e s v ý m i úva­ h a m i o Krizi evropských věd, v y v o l a l o to v e l k é p ř e k v a p e n í : tu n a c h á z e l i

filosofa,

čtenáři

k t e r ý už s a u t o r e m Logických zkoumání či Idejí

jako by neměl m n o h o společného.69 Jak ale ukazují četné náčrty

mordiální) svět, c h á p a n ý j a k o svět p r o k a ž d é h o , n e p o u z e p r o m n e . Má-li mít víra ve svět pro každého smysl, nestačí j e n přijmout hypo­ tézu o nějakém j i n é m já. Je nutno uznat množství jiných, ba přímo souhrnné subjektové společenství, jež provádí konstituci společného objektivního světa. V m o n a d i c k é m j á 6 6 se zrcadlí j i n é m o n á d y způ­ s o b e m p o c h o p i t e l n ý m j e n s využitím teze, že tu j d e o samostatné subjekty, j e ž p r o v á d ě j í k o n s t i t u c i p ř e d m ě t ů . 6 7

65 E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, str. 145, poznamenává, že s poměrem vnitřní a vnější stránky žitého těla je podle Husserla už dána původní transcendence. 66

K Husserlově fenomenologické monadologii srv. K. E. Kaehler, Die Monade in Husserls Phánomenologie der Intersubjektivitát, str. 692-709. 67 K problému intersubjektivity srv. Bernet et al., Edmund Husserl, str. 143 nn.; A. Diemer, Edmund Husserl. Versuch einer systematischen Darstellung seiner Phánomenologie, str. 283 nn.; J. V. Iribarne, Husserls Theorie

žžíj

der Intersubjektivitát; E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomeno­ logie, str. 136 nn.; A. Schiitz, Das Problém der transzendentalen Intersub­ jektivitát, in: týž, Studien zurphánomenologischen Philosophie, Gesammelte Aufsátze, lil; M. Theunissen, Der Andere. Studien zur Sozialontologie der Gegenwart; B. Waldenfels, Das Zwischenreich des Dialogs. Sozialphilosophische Untersuchungen im Anschlufi an E. Husserl. 68 H. Zeltner, Das leh und die Anderen, str. 288-315, vyzvedává Husserlovu zásluhu na tom, že „ukázal, že transcendentální struktura ega není zcela pochopitelná, pokud nevezmeme v úvahu jeho výkony pro konstituci jiného ega" (str. 308). Postrádá však u Husserla ohled na řeč, která je sama v sobě „vždy médiem společenství" (str. 314).

*9 Např. E. Strokerová, Einleitung, str. IX. Podle ní je Husserlův obrat k dějinám závažnější než příklon k žitému světu. Srv. E. Strokerová, Ge­ schichte und Lebenswelt als Sinnfundament der Wissenschaften in Husserls Spdtwerk, str. 107-123. Podle W. Biemela, Die entscheidenden Phasen in Husserls Philosophie, str. 2 1 1 , v pojednání o krizi Husserl nově nahlédl, že vědění o podstatách nemá bezčasový charakter, nýbrž je dějinné. Husserlovu

Druhá

část.

Fenomenologie

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

p u b l i k o v a n é v V I . s v a z k u Husserlian, z v e ř e j n ě n ý t e x t t v o ř i l j e n j e d ­

b) P ř í r o d n í v ě d y a žitý svět

n u č á s t H u s s e r l o v y filosofie ž i t é h o s v ě t a . C e l é p o j e d n á n í v y c h á z e l o

Krizi, o níž tu je řeč, lze podle Husserla p o c h o p i t j e n tehdy, p o k u d

z p ř e d n á š e k , k t e r é H u s s e r l r o k u 1935 p r o s l o v i l ve V í d n i a v P r a z e . 7 0

p r o b á d á m e j e j í v z n i k . 7 1 Z p ů s o b i l a j i p ř e d e v š í m z t r á t a sil u m e t a f y ­

Mluví-li H u s s e r l o krizi věd (míní se p ř e d e v š í m přírodní vědy),

z i c k é h o m y š l e n í a i z o l a c e v ě d y od života. M e t a f y z i k a t v ů r č í m či­

v y v s t á v á o t á z k a , z d a t a k o v á k r i z e s k u t e č n ě p r o p u k l a - a z d á se, j a k o

nem, „prvotním založením", vytvořila teoretický rámec, v němž

by o ničem p o d o b n é m nemohlo být řeči. Zatímco filosofii zpochyb­

b y l o m o ž n o c h á p a t j e d n o t l i v é v ě d y j a k o s o u č á s t i v ě d y o b e c n é a usi­

ňuje n á p o r s k e p s e , i r a c i o n a l i s m u a m y s t i c k ý c h s k l o n ů , p ř í r o d n í v ě d y

lovat o c e l k o v ý v ý k l a d s k u t e č n o s t i . K d y ž s e t e n t o r á m e c r o z p a d l , vy­

si i po k r o k u od k l a s i c k é fyziky k t e o r i i r e l a t i v i t y a k v a n t o v é f y z i c e

tratil se i smysl, za který v ě d a m e t a f y z i c e vděčila. S e p a r a c e v ě d y

uchovávají status exaktních věd. H u s s e r l uznal, že o v ě d e c k é přís­

a života z a s e v e d l a k ú p a d k u p o v ě d o m í o z á v i s l o s t i v š e c h v ě d e c k ý c h

nosti empirických, prakticky uplatnitelných teorií v t o m t o ohledu

teorií n a o p o ř e ž i t é h o s v ě t a . V ě d e c k é k o n s t r u k c e zjevují svou s m y s ­

n e n í p o c h y b . O d v ě d y o v š e m n u t n o o č e k á v a t , ž e m á i svůj s m y s l p r o

luplnost, pokud si j s m e vědomi jejich souvislosti s žitým světem,

život obecně, a p o k u d se tento smysl vytratí, j a k k tomu p o d l e H u s ­

který v n í m á m e j a k o smysluplný, a n a o p a k smyslu pozbývají, p o k u d

serla ve v ě d ě 20. století došlo, je třeba hovořit o krizi. Ve světě pozi­

tato souvislost u p a d n e v zapomnění. Jakmile to pochopíme, vidíme

tivisticky a n a t u r a l i s t i c k y c h á p a n é vědy, j e ž se s k l á d á v ý h r a d n ě z o b ­

též, j a k lze krizi p ř e k o n a t : ztracený smysl lze znovu nalézt j e d i n ě

j e k t i v n ě z j i s t i t e l n ý c h fakt, s c h á z e j í s e b e s l a b š í v a z b y k ž i v o t u , k t e r é

zpětným z a m y š l e n í m n a d počátky vědy v ž i t é m světě.

by poskytly pevnou půdu pod n o h a m a , scházejí tu ideály a normy, s jejichž p o m o c í by se člověk m o h l orientovat. V takovém světě ne­ l z e v é s t p l n ý život. Za této situace je zapotřebí filosofie, která zodpoví otázku po smyslu lidského života a dějin. Vývoj d u c h a podle Husserla právě k t a k o v é filosofii s m ě ř u j e , a ve s n a z e o ní H u s s e r l s p a t ř o v a l ú k o l ev­ r o p s k é h o lidství. Husserl byl přesvědčen, že krizi věd lze překonat j e d i n ě m y š l e n í m a r o z u m e m . T í m n e m í n i l o n u víru v r o z u m , k t e r á p a n o v a l a v 1 8 . sto­ letí a k t e r o u p o v a ž o v a l za naivní - o v š e m o d m í t n o u t určitou kon­ krétní formu racionalismu ještě n e z n a m e n á odvrat od rozumu vůbec. P r á v ě v r o z u m n a o p a k H u s s e r l v s a d i l s v é n a d ě j e : v ě ř i l v „historický pohyb .vrozen'"

zjevování (VI.13

universálního

rozumu,

jenž je

lidstvu jako

takovému

n.).

Izolaci v ě d e c k é h o myšlení od žitého světa podle Husserla zahájila m a t e m a t i k a a p ř í r o d n í v ě d y j í p o d l e h l y s o u b ě ž n ě s e svou m a t e m a t i ­ zací a formalizací. U tohoto vývoje lze rozeznat několik kroků: N e j ­ dříve - p ř e c h o d e m k analytické geometrii - nastoupily algebraické vztahy na místo n á z o r n ě zakoušených tvarů; poté se podařilo nepří­ mo z m a t e m a t i z o v a t i kvalitativní rysy věcí („intenzivní veličiny"), pro které nelze podat přímý matematický popis (příkladem je přiřa­ zení světelných vln barvám j a k o ž t o kvalitám); poté byly na základě pozorování určitých vazeb mezi příčinou a účinkem zformulovány kauzální zákony a zapsány j a z y k e m matematiky; a k o n e č n ě byla při­ jata domněnka, že přírodní dění zcela bezvýhradně podléhá kauzální d e t e r m i n a c i ( V I . 2 0 n n . ) . T e n t o vývoj b y l m o t i v o v á n s n a h o u p o s t a v i t poznání přírody do služeb (technické) praxe. S v ý h r a d n í m z a m ě ř e n í m na f o r m y a f o r m u l e j d e r u k u v r u c e j i s t é zvnějšnění: má se za to, že m a t e m a t i c k é formule postihují pravé bytí přírody, p ř e s t o ž e v e s k u t e č n o s t i z a c h y c u j í j e n v z t a h y l e ž í c í n a p o v r -

fenomenologii žitého světa uvádí do spojitosti s trvalými motivy Husserlova myšlení M. Sommer, Lebenswelt und Zeitbewusstsein. 70

Vídeňská přednáška je otištěna v: Husserliana, VI, str. 314 nn.

LLL

71 Především zde nabývá významu genetický způsob uvažování, ke kte­ rému se Husserl ve svém pozdním období hlásil. Odmítá „oddělovat objas­ nění skrze teoretické poznání a historické ... vysvětíení" (VI, str. 379). K tomu R. Thurnher, Husserls Idee einer „wirklichen, echten Wissenschaftstheorie", str. 2 7 - 4 1 .

Druhá

část.

Fenomenologie

c h u . J i ž p r v n í p r ů k o p n í c i n o v o v ě k é p ř í r o d n í v ě d y n i c n e t u š i l i o fak­

V.

Fenomenologie

Edmunda

Husserla

tzv. d o x a , s e d r u ž í k p ř e d m ě t ů m , k t e r é j s o u d á n y s a m y o s o b ě , za­

tu, že předměty, o kterých mluví, j s o u ustaveny v p r a m e n n ý c h výko­

t í m c o d r u h ý t y p , tzv. e p i s t é m é , p ř e d p o k l á d á p r e p r e d i k a t i v n í e v i d e n c i

n e c h o s m y s l e n í a ž e „ p r v o t n í p ů d u " p o d v e š k e r o u teorií i p r a x í t v o ř í

jako základ.73 ( Z d e se samozřejmě m ů ž e m e ptát, zda „ e v i d e n c e "

n á z o r n ě d a n ý svět. Z a s t á n c i n o v o v ě k é v ě d y věřili, ž e svět p ř í r o d n í c h

není víceznačný výraz, pokud se jí j e d n o u míní nezpochybnitelnost

věd představuje samu skutečnost. K p ř e k o n á n í této p o m ý l e n é víry je

danosti něčeho a podruhé vnitřní nahlédnutelnost predikativního

nutno proniknout až ke kořenům vědeckých konstrukcí v předvědec-

soudu.)

k é m životě. D o k u d v ě d c i svou aktivitu n e p r o p o j í s ž i t ý m s v ě t e m , zů­ s t a n e j i m s m y s l j e j i c h k o n á n í skryt ( V I , 5 7 ) . Návrat k žitému světu ovšem n e s m í m e chápat j a k o návrat k přiro­

Vyhlídky na pozitivní vývoj filosofie H u s s e r l zpočátku hodnotil příznivě, o v š e m z d á se, ž e v e stáří b y l t e n t o o p t i m i s m u s o t ř e s e n , n e ­ boť d ě n í n a p o l i f i l o s o f i e n a n ě j n e p ů s o b i l o n a d ě j n ě . V p ř e d m l u v ě

z e n é m u postoji k v ě c e m . Zároveň m u s í m e zreflektovat subjektivní

k p l á n o v a n é m u d r u h é m u dílu pojednání o krizi věd konstatoval, že

výkony, j e ž p o d m i ň u j í z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t , a zachovávat na pa­

p ř e v a h a s k e p t i c k ý c h n á z o r ů , k t e r é z p o c h y b ň u j í n á r o k filosofie j a k o

m ě t i , ž e i „ s m y s l b y t í p ř e d e m d a n é h o ž i t é h o s v ě t a " j e „subjektivní

universální vědy o světě, nastolila zoufalou situaci (VI,442). K t o m u

útvar" ( V I , 7 0 ) . Ž i t ý s v ě t a n i s v ě t v ě d y n e j s o u d á n y o sobě, o b a s e

p ř i s t o u p i l y o p r á v n ě n é obavy, ž e j e h o f i l o s o f i e p o j e h o s m r t i n e n a j d e

odvíjejí o d k o n s t i t u č n í c h v ý k o n ů s u b j e k t u . J e l i k o ž ale žitý s v ě t s p o ­

věrné pokračovatele, neboť své nejvýznamnější žáky n e m o h l pova­

č í v á n a p ů v o d n ě j š í c h , v ě t š i n o u p r e r e f l e x i v n í c h a k t e c h a t r i b u c e , vy­

žovat z a l e g i t i m n í n á s t u p c e - d o k o n c e s e p ř í m o b r á n i l , a b y b y l p o s u ­

mezuje základ pro všechny teoretické konstrukce. V důsledku histo­

zován na základě jejich publikací.

rické p o d m í n ě n o s t i v š e c h atribucí nelze ani žitý svět považovat za n e m ě n n o u bázi konstituce světa v ě d e c k é h o . O t á z k u p o v z t a h u ž i t é h o světa a s v ě t a v ě d y s i lze p o d l e H u s s e r l a p o ­

Také Husserlově víře v m o ž n o s t v ě d e c k é filosofie byla nejspíš na­ k o n e c z a s a z e n a t ě ž k á r á n a , j a k d o k l á d á č a s t o c i t o v a n ý v ý r o k : „Filo­ sofie jakožto věda, j a k o v á ž n á , p ř í s n á , d o k o n c e a p o d i k t i c k y p ř í s n á

ložit j e d i n ě z e s t a n o v i s k a , j e ž s e v ě d ě v y m y k á ( V I , 125), t j . p o u z e n a

věda - ten sen je p r y č . " (VI,508) Podle G a d a m e r a tu sice Husserl lká

m e t a r o v i n ě lze p o j m o v ě určit, „ j a k ý m z p ů s o b e m žitý svět n e u s t á l e

pouze nad p o h a s n u t í m v ě d e c k é h o ideálu v d o b o v é filosofii, který

p l n í funkci z á k l a d u a j a k ý m z p ů s o b e m j s o u j e h o č e t n é p r e l o g i c k é atri­

hájil, n i c m é n ě p ř i r o z e n ě j š í s e z d á , ž e t u p ř i c h á z í k e s l o v u v ě d o m í

b u c e platnosti o p o r o u pro logické a teoretické p r a v d y " (VI, 127). Na

0 odvozenosti v ý z n a m o v é atribuce nejen ve světě přírodních věd, ale

r o z d í l o d z k u š e n o s t í , k t e r é v n í m á m e v ž i t é m světě, n e j s o u s o u v i s l o s t i

1 v žitém světě, k č e m u ž přistoupil objev historické podmíněnosti

odhalené v přírodních vědách evidentní p ů v o d n í m způsobem: nepřímá

všech v ý z n a m o v ý c h atribucí.74

e v i d e n c e k o n s t r u k c í v e s p e c i á l n í c h v ě d á c h závisí n a p ů v o d n í č i p r v o t n í

Ani v posledních spisech Husserl podle všeho zcela nepřekonal

evidenci zkušenosti žitého světa (VI,131). V t o m t o smyslu Husserl h o ­

myšlenkový d o g m a t i s m u s , což nás nepřekvapí, neboť dogmatické

vořil o a p r i o r n í sféře ž i t é h o světa ( V I , 1 4 0 ) , k t e r o u p o v a ž o v a l za u c h o ­

sklony jsou spojeny s intuicionismem, pro fenomenologii příznač­

pitelnou s p o m o c í universální e p o c h é , která by vyřadila z platnosti

n ý m , tj. s vírou v m o ž n o s t p o c h o p i t n ě c o j a k o ž t o n ě c o (například

veškeré poznávací nároky jednotlivých věd (VI.151). Vztah mezi světem vědy a žitým světem odpovídá vztahu mezi prepredikativní evidencí a evidencí v soudu.72 První typ evidence,

73

E. Husserl, Erfahrung und Urteil, str. 22.

í4

72 E. Husserl, Erfahrung und Urteil. Untersuchungen zur Genealogie der Logik. Kniha vznikla z Husserlových náčrtů, které (podle předmluvy vydavatele) byly uspořádány a zpracovány j e h o tehdejším asistentem Landgrebem.

11A

S. Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl, relativizuje fenomenolo­ gický nárok na poslední odůvodnění (především s ohledem na Husserlovu pozdní filosofii): „Poslední odůvodnění prostřednictvím fenomenologického kritického poznání může vznášet nárok pouze na nějaké právě teď dosažitel­ né odůvodnění. Podle toho je také požadavek věcné bezpředsudečnosti relalivní; je možné ho uskutečňovat pouze krok za krokem." (str. 764)

225

Druhá

část.

Fenomenologie

s t r o m j a k o ž t o d u b ) v č i s t é m z ř e n í . P o k u d j e m o ž n é n ě c o p o z n a t intu­ itivně, a tedy bezprostředně, p a k existuje vědění, j e ž je nezávislé na v ý k l a d e c h , n o n h y p o t e t i c k é a definitivní, tj. v ě d ě n í , j a k je za m o ž n é

VI

považují zastánci dogmatismu. Právě intuicionismus vyznačuje děli­ cí čáru mezi fenomenologickým a k a n t o v s k ý m či novokantovským

FENOMENOLOGIE

transcendentalismem. Z hlediska fenomenologie je „fenomén", jak prohlásil například Heidegger, „to, co se ukazuje na sobě s a m é m " , 7 3

PO HUSSERLOVI

z a t í m c o z h l e d i s k a K a n t a a n o v o k a n t o v c ů j e f i l o s o f i i „ráj č i r é b e z ­ prostřednosti uzavřen" (Cassirer).76 Ze stanoviska kritické filosofie n e e x i s t u j e n i c , c o b y s e u k a z o v a l o s a m o z e s e b e , t j . o p r o š t ě n ě o d vý­ kladu: pouze díky výkladům uskutečněným v určitém teoretickém

1. Max Scheler

r á m c i s e p r o n á s v ů b e c n ě c o stává u c h o p i t e l n ý m j a k o p ř e d m ě t . 7 7

a) Ž i v o t a d í l o Max Scheler se narodil roku 1874 v M n i c h o v ě . Studoval například u R u d o l f a E u c k e n a (viz k a p . V I I I ) , j e h o ž i d e a l i s m u s n a něj z p o č á t k u silně zapůsobil, a r o k u 1897 p r o m o v a l v J e n ě . V r o c e 1899 mu na základě

habilitačního

spisu

Die

transzendentale

und psychologische

Methode ( T r a n s c e n d e n t á l n í a p s y c h o l o g i c k á m e t o d a ) b y l o u d ě l e n o učební povolení.1 V letech 1 9 0 6 - 1 9 1 0 přednášel v M n i c h o v ě a ná­ s l e d n ě žil ř a d u l e t v B e r l í n ě j a k o s o u k r o m ý b a d a t e l . R o k u 1 9 1 9 o b ­ držel řádnou profesuru na universitě v Kolíně nad Rýnem. Roku 1928 b y l p o v o l á n d o F r a n k f u r t u , a v š a k t é h o ž r o k u z e m ř e l . Scheler měl zpočátku blízko k novokantovství, jak ukazuje raný spis o logice, j e h o ž p r v n í svazek - j i ž vytištěný - S c h e l e r stáhl /. p r o d e j e ( 1 9 0 6 ) . 2 H u s s e r l o v u filosofii j e š t ě v t é t o d o b ě o d m í t a l j a k o platonismus,3 n i c m é n ě přesto se k fenomenologii brzy nato obrátil a novokantovství zavrhl. Schelerovy spisy4 pokrývají širokou tematickou oblast: j s o u věno­ vány p r o b l é m ů m t e o r i e p o z n á n í , etiky, p s y c h o l o g i e , s o c i o l o g i e v ě d y ,

75

M. Heidegger, Bytí a čas, § 7.

76

E. Cassirer, Filosofie symbolických forem, I, str. 5 1 ; taktéž II, str. 48.

1 K biografii viz W. Henckmann, Max Scheler, kap. II. Srv. N. Hart­ mann, Max Scheler f, str. IX-XVI. 2

Logik I. Ein Fragment aus dem Nachlafi Max Schelers, doslov J. Wil-

3

Podle J. Willera> Husserl im Friihwerk Schelers, str. 175-185. Souborné vydání Schelerových prací: Gesammelte Werke, I-XV,

77

Předpoklad něčeho bezprostředně daného odmítá též T. W. Adorno, Zur Metakritik der Erkenntnistheorie. Studien uber Husserl und die pháno­ menologischen Antinomien; z hlediska dialektické filosofie je vše zprostřed­ kované.

Icr. 4

227

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

filosofie n á b o ž e n s t v í a antropologie (k níž viz výklad v k a p . V I I ) .

Fenomenologie

po

Husserlovi

Scheler nebyl j e n teoreticky zaměřený, ale také h l u b o c e z b o ž n ý

V r o z m e z í p ř i b l i ž n ě p a t n á c t i l e t v z n i k l a m j . p o j e d n á n í Zur Phano­

myslitel. Své vyznání změnil dvakrát: roku

menologie

und

k a t o l i c t v í , k t e r é p a k hájil v ř a d ě p u b l i k a c í , a l e v e d v a c á t ý c h l e t e c h

Hafi (K f e n o m e n o l o g i i a t e o r i i p o c i t ů s y m p a t i e a o l á s c e a n e n á v i s t i

se od t h e i s m u d i s t a n c o v a l 6 a v p o s l e d n í c h l e t e c h se p ř i h l á s i l k p a n -

( 1 9 1 3 , od d r u h é h o v y d á n í p o d n á z v e m Wesen und Formen der Sym-

theismu.7

pathie,

und

Theorie

Podstata

und die materiále

a

der

formy

Sympathiegefuhle

sympatie),

und

von

Der Formalismus

Liebe

in

1912 konvertoval ke

der Ethik b) Schelerovo pojetí fenomenologie

Wertethik ( F o r m a l i s m u s v e t i c e a m a t e r i á l n í e t i k a

h o d n o t , č a s o p i s e c k y ve d v o u č á s t e c h 1 9 1 3 a 1 9 1 6 , k n i ž n ě 1 9 1 6 ) , Ab-

S c h e l e r ů v o b r a t k f e n o m e n o l o g i i j e u k á z k o u sílící t e n d e n c e , v ý r a z ­

handlungen und Aufsatze ( T r a k t á t y a č l á n k y , I—II, od 2. v y d á n í p o d

né na p o č á t k u 20. století, j e ž chtěla filosofii c h á p a n o u p ř e d e v š í m

n á z v e m Vom

Umsturz der Werte, O p ř e v r a c e n í h o d n o t ) ,

Vom Ewigen

j a k o teorii poznání ve speciálních vědách nechat vystřídat myšle­

im Menschen

(Věčné

Wissenschaftsformen

ním, které směřuje - j a k požadoval Husserl - k v ě c e m samým, tj.

S p i s Die

k podstatě skutečnosti. F e n o m e n o l o g i e má ale u Schelera j i n ý cha­

v

člověku,

und die Gesellschaft ( F o r m y Stellung des Menschen n á z v e m Die

pod

1921)

a

Die

vědění a společnost,

1926).

im Kosmos ( M í s t o č l o v ě k a v k o s m u ; Sonderstellung

des Menschen,

Zvláštní

1.

vyd.

rakter než u Husserla: není již spjata s n á r o k e m na rigorózní vědě­

místo

člo­

ní.8 Husserlovu snahu důkladně proniknout fenomény Scheler ne-

věka, 1927), vycházející z přednášky z roku 1927, obsahuje kvintesenci o b s á h l é h o s y s t e m a t i c k é h o díla, které už Scheler b o h u ž e l ne­ s t i h l n a p s a t . ( N á č r t y z p o z ů s t a l o s t i v y š l y v p ě t i s v a z c í c h Sebraných spisů.) Za p r v n í s v ě t o v é války se S c h e l e r k situaci vyjádřil ve s t a t í c h typu

Der Genius

us

n ě m e c k á válka,

a

des Krieges

und der deutsche

1915)

Krieg

(Válečný

a Der Krieg als Gesamterlebnis

géni­ (Válka

j a k o celostní prožitek, 1916).5

5 Schelerovy práce na téma světové války rozebírá K.-H. Lembeck, „Deutsche Weltberuf"? Natorps und Schelers Kriegsphilosophie, str. 220-237. Scheler měl zpočátku za to, že je možné vidět určitý ideální aspekt války, později v ní spatřoval už jen konflikt zájmů řešený násilnými pro­ středky. Srv. G. Schneider, Max Schelers Wandel vom Militaristen zum Pazifisten und die Konsequenzen fur die Politik. 6 Srv. doslov vydavatele (Maria Schelerová) ke Gesammelte Werke, V, str. 456.

Bern - Miinchen 1954 nn. Bibliografie: W. Hartmann (vyd.), Max Scheler. Bibliographie, Stuttgart - Bad Cannstatt 1963; E. Avé-Lallement, Bibliographisches Verzeichnis, in: M. Scheler, Gesammelte Werlce, XIV, str. 446-464. _ Sekundární literatura: M. S. Frings, Max Scheler. Drang und Geist, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen. Philoso­ phie der Gegenwart, II, Góttingen 1981 2 , str. 9-42; P. Good (vyd.), Max Scheler im Gegenwartsgeschehen der Philosphie, Bern - Miinchen 1975; W. Henckmann, Max Scheler, týž, Max Scheler. Phanomenologie der Werte, in: M. Fleischer (vyd.), Philosophen des 20. Jahrhunderts. Eine Einflihrung, Darmstadt 1995 4 , 1990 1 ; J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger. Kritik der phánomenologischen Philosophie, Frankfurt a. M. 1956 2 , kap. II: Philoso­ phie als Metaphysik: Scheler; E. W. Orth - G. Pfafferott (vyd.), Studien zur Philosophie von Max Scheler. I. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, 1994 (Phánomenologische Forschungen; 28, 29); G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft. II. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, Bonn 1997.

N. Hartmann, Max Scheler f, má za to, že Scheler byl světonázorově tuk nestálý, protože byl myslitelem problémů (str. XV). Hartmann rozhodně /.uchází příliš daleko, když na obranu Schelera, v jehož myšlení nachází rozpory, poznamenává, že by bylo neoprávněné požadovat od tvůrčího mys­ litele bezrozpornost. Podobně D. von Hildebrand, Die Menschheit am Scheideweg. Gesammelte Abhandlungen und Vortráge, míní, že ani rozpory a mlhuvosti v jednotlivých otázkách neumenšují význam Schelerovy filosofie, zvláště jeho etiky. Podle Hildebranda byl Schelerův odvrat od katolicismu motivován nikoli věcně, nýbrž čistě osobně, totiž především přáním zbavit sc dotírajícího pocitu viny oslabením autority katolické církve (str. 621). Autor se snaží Schelerův základní osobní postoj v zásadě zdiskreditovat, i když to maskuje respektem k základním Schelerovým postřehům v oblasti n i k y : ačkoli se Scheler obsahově často ke katolickému étosu hlásil, v zásadě prý nikdy skutečně katolické smýšlení neměl (str. 618).

228

229

7

" Srv. M. Scheler, Vom Wesen der Philosophie, V, str. 75, kde zdůraz­ ňuje, že filosofie nesmí usilovat o ideál přírodovědné přísnosti.

Druhá

část.

přijal z a s v o u , n a m í s t o a r g u m e n t ů s e r a d ě j i o d v o l á v a l n a ú d a j n é bezprostřední zření.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

výskyt věcí nezávislých na myšlení - o v š e m nikoli jejich p o v a h u zakoušíme v prožitku kladení odporu. Za zcela nepochybné poklá­

9

Shodně s Husserlem se chtěl Scheler omezit na to, co se ukazuje

dal, že výskyt a p o v a h a kterékoli j e d n o t l i v é věci j s o u nezávislé na

nezávisle na speciálně vědních anebo metafyzických výkladech, nic­

a k t e c h , k t e r é j e u c h o p u j í : „ T a t o p r a v d a j e p r o n á s e v i d e n t n í v každém

m é n ě Husserlovo pojetí fenomenologické redukce považoval za ne­

poznávacím aktu, ba d o k o n c e v k a ž d é m d u c h o v n í m aktu v ů b e c . "

vyhovující. V y p o v ě z e n í teze o existenci p o d l e něj n e m ů ž e zpřístup­

(V, 180) P o z n á n í m r o z u m ě l ú č a s t s u b j e k t u n a p o v a z e č i f o r m ě objek­

nit ž á d n ý n o v ý svět p ř e d m ě t ů ani ž á d n o u říši podstat. N a h l é d n u t í

tu, n i k o l i n a j e h o v ý s k y t u . R o z l i š e n í m e z i v ý s k y t e m (Dasein) a p o ­

idejí vyžaduje, a b y c h o m pozdrželi životní nutkání, které naráží na

v a h o u (Sosein) v y p l ý v á z r e d u k c e , p ř i k t e r é o d h l í ž í m e o d k a ž d é h o

o d p o r skutečnosti a zakládá prvotní zkušenost reality.10 T o h o t o „as-

thetického aktu subjektu a hledíme pouze na ideální významy

k e t i c k é h o " v ý k o n u j e p o d l e Schelera s c h o p n a j e d i n ě d u c h o v n í by­

(11,67). K d y b y v ý s k y t a p o v a h a b y l y n e o d l u č n ě spjaty, m u s e l i b y ­

tost.11 Zvíře m u s í neustále přitakávat, j e n č l o v ě k j e ten, k d o m ů ž e

c h o m buď přijmout názor, že se poznávaný p ř e d m ě t co do své pova­

říci n e (Neinsagerkónner), k d o v ě č n ě p r o t e s t u j e p r o t i s k u t e č n o s t i . 1 2

hy i co do v ý s k y t u n a c h á z í v s u b j e k t u , a n e b o b y c h o m z n e p o z n a t e l -

S c h e l e r o v a f e n o m e n o l o g i c k á z k o u m á n í s e opírají o m e t a f y z i c k é

nosti výskytu věcí museli usoudit na nepoznatelnost jejich povahy.

předpoklady, které podstatně překračují m e z e fenomenologického

V p r v n í m p ř í p a d ě s e s t á v á m e s u b j e k t i v n í m i i d e a l i s t y a v p o s l e d so-

popisu. Scheler se domníval, že je s to projít vrstvou p s y c h i c k ý c h

lipsisty, v e d r u h é m s k e p t i k y . P r o t i s o l i p s i s m u m l u v í t o , ž e e x i s t u j í

i fyzických fenoménů a v bezprostředním nahlédnutí podstaty

z p ů s o b y b e z p r o s t ř e d n í h o z a k o u š e n í reality, a s k e p s i v y v r a c í fakt, že

uchopit transcendentní skutečnost: ideace otevírá o k n o k absolut­

na základě nahlédnutí podstaty lze dosáhnout evidentního poznání.

nu. Poznání podstaty se mu nakonec stalo prostředkem k poznání

Evidentní sebepoznání ovšem podle Schelera (v opozici k Brentano-

absolutna: věřil, že veškerenstvo věcí i j e h o p r a m e n a základ lze

vi) n e e x i s t u j e , n e b o ť n i k d y n e l z e v y l o u č i t s e b e k l a m . V a n a l o g i i

díky aktivnímu e m o c i o n á l n í m u zapojení člověka uchopit v milují­

k idolům v poznávání přírody, j a k je vymezil Francis B a c o n , Scheler

c í m splynutí.

m l u v i l o i d o l e c h s e b e p o z n á n í (111,215-292).

O p r o t i H u s s e r l o v i S c h e l e r hájil k r i t i c k ý r e a l i s m u s : v e v ě d ě n í v i d ě l

Kriticky se Scheler vyhrazoval k d o b o v é m u subjektivismu, empi­

vztah k bytí, který popisoval j a k o milující účast jádra osoby na pod­

rismu a relativismu.14 V Jaspersovi a Spenglerovi viděl zastánce čis­

statě věcí.13 S D i l t h e y e m a M a i n e de B i r a n e m sdílel přesvědčení, že

tě s u b j e k t i v n í n a u k y o s v ě t o n á z o r e c h , 1 5 n o v o k a n t o v s t v í a n o v o h e g e lovství p o v a ž o v a l za a k a d e m i c k o u scholastiku a p o z i t i v i s m u s mu připadal principiálně překonaný.16 O L o t z e m , Wundtovi a Fechnero-

9 Ke kritice fenomenologického intuicionismu srv. J. Kraft, Von Hus­ serl zu Heidegger, passim. 10

Srv. W. Stegmuller, Hauptstrdmungen der Gegenwartsphilosophie, str. 101: „Pokud ... se reálným bytím nemíní existence předmětu, nýbrž existence odporu, pak lze uzávorkování existence reality provést jediné po­ tlačením všech funkcí vůle, úsilí a pozornosti." 11

W. Henckmann, Schelers Begriff der Philosophie, str. 2 0 - 3 3 , pouka­ zuje na morální sebevýcvik, který Scheler pokládal za podmínku poznání podstat (str. 23). 12

M. Scheler, Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: Gesammelte Werke, IX, str. 44 [česky: Místo člověka v kosmu]. 13

Toto pojetí s důvtipem kritizuje J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger,

230

Ntr. 59 n. W. Henckmann, Schelers Begriff der Philosophie, je odvozuje /. vlivu křesťanské ideje lásky v té podobě, jak ji prezentuje Janovo evan­ gelium. 14

M. Scheler, Die deutsche Philosophie der Gegenwart (1920), in: Ge­ sammelte Werke, VII, str. 259 nn. 15

To neznamená, že by odmítal jakýkoli světový názor. Scheler vyzve­ dával spíše význam světového názoru pro filosofii, ale i pro myšlení v jed­ notlivých vědách; j a k také poznamenal, vědecké názory se mohou proměňovut se změnou světového názoru (V, str. 77 n.). 16

pozitivismus, který z Francie a Anglie také k nám přišel v jisté odno-

231

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

v i k o n s t a t o v a l , ž e u ž t a k ř k a z m i z e l i z e s c é n y , z a t í m c o j i s t ý vliv n a ­

se omezuje na vitální vědomí, přechodovou oblast mezi tělem

o p a k v n í m a l u E d u a r d a von H a r t m a n n a a z něj vycházející realistic­

a osobní myslí (VII,45), a plní svou roli, kdykoli v n í m á m e jakoukoli

k é filosofie ( D r i e s c h , K i i l p e a t d . ) . M a r x i s m u s p o d l e S c h e l e r a u p a d l

živou bytost, neboť bez jisté minimální identifikace by takový vjem

do těžké krize a p r a g m a t i s m u s je jednostranný, neboť bere v potaz

nebyl možný. V z t a h k B o h u , na k t e r é m spočívá pravá, totiž d u c h o v n í

j e n j e d e n typ p o z n á n í , totiž prakticky uplatnitelné efektivní vědění.

mystika, n a o p a k nelze chápat jako pocit bytí-vjedno, neboť se v n ě m

Větší v ý z n a m než metafyzice, jejíž obrodu tehdy m n o z í (například

uchovává vědomí o existenciálním odstupu vůči Bohu.

P. Wust) zvěstovali, přisuzoval fenomenologii, ve které spíše než

O p r o t i p o c i t o v é „ n á k a z e " s e v e m p a t i i (Nachfuhlen) p o c i t d r u h é ­

v ě d u s p a t ř o v a l u r č i t ý filosofický p o s t o j : p o d l e n ě j n e j d e o „techné

ho nestává naším vlastním pocitem. Empatie je p o d m í n k o u sympatie

nazírajícího vědomí, n ý b r ž o u r č i t o u m e t o d u m y š l e n í " . P r o d o b o v o u

(Mitfiihlen), j e ž je z a s e p o d m í n k o u l á s k y k l i d e m . O s y m p a t i i se o p í ­

f i l o s o f i i j e p o d l e S c h e l e r a p ř í z n a č n á v l i v n á t e n d e n c e k o p o u š t ě n í tra­

rá v ě d o m í reality cizího já, jež zakoušíme j a k o právě tak skutečné

d i č n í c h f o r e m , a to i v u m ě n í ( e x p r e s i o n i s m u s ) a ve v ě d ě ( n a p ř í k l a d

j a k o vlastní já. Teprve na základě tohoto vědomí m ů ž e vyvstat láska

t e o r i e relativity).

k č l o v ě k u a u z n á n í l i d s k é h o d n o t y . L á s k a k č l o v ě k u p a k je z á k l a d e m

Retrospektivně se Schelerovy diagnózy a prognózy m n o h d y jeví

l á s k y k B o h u (VIJ.,105 n n . ) .

stejně m y l n é j a k o j e h o víra v budoucí poslání j e h o vlastní filosofie.

Stejně jako empatie a sympatie, jež nelze rozložit na jednodušší

Schelerovo m y š l e n í se sice těšilo (především v n ě m e c k y mluvících

p r v k y ( V I X 6 6 ) , j s o u i l á s k a a n e n á v i s t , z k o u m a n é ve d r u h é č á s t i spi­

z e m í c h ) j i s t é m u o h l a s u v p r v n í t ř e t i n ě 2 0 . století a p a k z n o v u k r á t c e

su, „ p r v o t n í f e n o m é n y " , k t e r é n e l z e p ř e v é s t n a s y m p a t i i , n a p ř í k l a d s o d k a z e m na d o b r o u a zlou vůli vůči d r u h é m u (VII,145). Vlivem

po druhé světové válce, avšak poté zájem rychle opadl.

této prvotní originality je nelze definovat, ale j e d i n ě bezprostředně c) Teorie pocitů sympatie

n a h l é d n o u t (VII,152). D o m n ě n k u , že se opírají o h o d n o t o v é soudy,

S c h e l e r o v a f e n o m e n o l o g i e b y l a z p o č á t k u s i l n ě p s y c h o l o g i c k é h o ra­

Scheler odmítl stejně r o z h o d n ě j a k o tezi, že j d e o p o u h é reakce na

ž e n í (ve s m y s l u d e s k r i p t i v n í p s y c h o l o g i e ) , j a k u k a z u j e s p i s Podstata

již dané hodnoty. L á s k a směřuje k navýšení hodnoty, ale to nezna­

a formy sympatie, j e m u ž p ř e d c h á z e l o t e m a t i c k y s p ř í z n ě n é p o j e d n á n í

m e n á , ž e b y m u s e l a b ý t d á n a j e š t ě n ě j a k á v y š š í h o d n o t a : stačí, k d y ž

Uber Ressentiment

morálním

milující tuší p o d o b u v y š š í h o d n o t y . L á s k a s e n e u p í n á k d o b r u , n ý b r ž

h o d n o t o v é m s o u d u , 1 9 1 3 ) a k t e r ý s e s k l á d á z e tří č á s t í : „ C í t ě n í

vždy ke konkrétnímu nositeli hodnoty „ d o b r é " . Jinak řečeno, láska

v s o u n á l e ž i t o s t i " (Das Mitgefiihl),

„ L á s k a a n e n á v i s t " a „O c i z í m

s e n e z a m ě ř u j e n a h o d n o t y j a k o ž t o s a m o s t a t n é entity, n ý b r ž p r o s t ř e d ­

j á " . V p r v n í č á s t i s e s o h l e d e m n a pocity, j e ž z a u j í m á m e v ů č i e m o c i ­

nictvím hodnot směřuje k dobrým věcem a lidem (VII.165 pozn.),

und

moralisches

Werturteil

(O

zášti

a

o n á l n í m s t a v ů m d r u h ý c h lidí, r o z l i š u j e m e z i p s y c h i c k ý m p ř e n o s e m

a jelikož se týká nositelů hodnot, je i s a m a dobrá (VII.164). Teprve

(„nákazou"), který n e m á intencionální charakter, a intencionálními

láska n á m u m o ž ň u j e získat zkušenost o s o b y v p l n é m slova smyslu:

akty empatie nebo sympatie. K psychické „ n á k a z e " dochází, aniž

„Předmětnost jakožto .předmět lásky' je jakoby jediným místem,

b y c h o m s i u v ě d o m o v a l i p r o ž i t k y d r u h ý c h lidí, n a p ř í k l a d u „ n a k a ž l i ­

k d e existuje o s o b a . " ( V I I , 168)

vého smíchu", když se necháme strhnout náladou rozverné společ­

S p o c i t y s y m p a t i e s o u v i s í z k u š e n o s t s k u t e č n o s t i cizí d u š e , k t e r á -

nosti. H r a n i č n í m p ř í p a d e m psychické „ n á k a z y " je pocit bytí-vjedno,

j a k u p ř e s ň u j e t ř e t í č á s t s p i s u - se n e o p í r á o ú s u d k y z a n a l o g i e a n e ­

kdy se zdá, j a k o by se rozdíl mezi vlastním a cizím já rozplynul, ne­

lze ji objasnit j a k o projekci vlastních prožitků na cizí já. N e n í prav­

boť v n í m á n í t ě l a i r o z u m j s o u v y ř a z e n y ( V I I , 2 9 ) . P o c i t b y t í - v j e d n o

da, že b y c h o m n a p ř e d vnímali tělo d r u h é h o a p o m o c í tělesných s y m p t o m ů s i z p ř í s t u p n i l i j e h o vnitřní život. N a o p a k v n í m á m e j e h o stud ve zrudnutí, j e h o h n ě v ve skřípání z u b ů atd. (VII,254). Za jis­

ži (Mach, Avenarius, Ziehen), čítá ještě několik přívrženců..." (Gesammelte Werke, VII, str. 269).

t ý c h o k o l n o s t í v n í m á m e m y š l e n k y d r u h ý c h ú p l n ě stejně j a k o v l a s t n í

232

233

m y š l e n k y , n a p ř í k l a d u s u g e s c e , a stejná s i t u a c e m ů ž e n a s t a t u m y š l e -

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

n e k , k t e r é v y c h á z e j í z t r a d i c e . , „ Z p r v u ' žije č l o v ě k v í c e v druhých

Schelerova fenomenologie pocitů obsahuje řadu podnětných myš­

než s á m v sobě, více ve společenství než ve vlastním individuu,"

lenek - v neposlední řadě díky množství pronikavých konkrétních

konstatoval Scheler (VII.241). Jelikož z k o u m a n ý typ pocitů ustavuje

analýz, kterým j s m e se tu nemohli věnovat. Je svébytná tím, že se

z á k l a d p r o v š e c h n y m e z i l i d s k é vazby, j e t é ž z á k l a d e m v z n i k u s p o l e ­

nevyčerpává psychologickou deskripcí a n a o p a k je propojena s me­

č e n s k ý c h s k u p i n , j a k j e z k o u m á s o c i o l o g i e ( v i z n í ž e , o d d í l f).

tafyzickým v ý k l a d e m svých výsledků. Schelerovi šlo vposled o po­

S o p o r o u ve své n a u c e o pocitech sympatie zahájil Scheler pole­ m i k u se S c h o p e n h a u e r o v o u etikou soucitu (respektive s etikou sou­

z n á n í p o d s t a t y e m o c i o n á l n í sféry s j e h o z á k o n i t o s t m i s m y s l u a o p o ­ znání podstaty duše j a k o ž t o věčné Boží ideje (VII,132).

citu o b e c n ě ) a s N i e t z s c h e h o p o j e t í m s o u c i t u . S o u c i t j a k o z á k l a d eti­ ky nepřichází v úvahu, neboť je h o d n o t o v ě indiferentní (VII, 17 n.).

d) Teorie hodnot

Nietzschův negativní verdikt nad soucitem se podle Schelera opí­

Scheler podal rozvrh materiální etiky h o d n o t j a k o ž t o nauky o hod­

rá o n e d o r o z u m ě n í , k o n k r é t n ě o m y l n é pojetí soucitu j a k o ž t o typu

n o t o v ě o r i e n t o v a n ý c h p r e f e r e n c í c h a skutcích, která se opírá o ob-

p o c i t o v é n á k a z y . S o u c i t tkví v „ u t r p e n í z u t r p e n í d r u h é h o jakožto to­

jektivistické pojetí hodnot j a k o neredukovatelných a nedefinovatel­

hoto druhého" ( V I I . 4 8 ) , c o ž z n a m e n á , ž e n i j a k n e z á v i s í n a i d e n t i f i ­

ných předmětů, j e ž j s m e s to bezprostředně uchopit v h o d n o t o v é m

k a c i s trpícím, a n e p ů s o b í tedy t o m u , k d o soucit pociťuje, ž á d n é

cítění. Jelikož h o d n o t y podle Schelera nezávisejí na aktech konstitu­

utrpení (VII,56).

ce, přiřkl j i m samostatné bytí, ač

samozřejmě nikoli bytí věci

Scheler sice se S c h o p e n h a u e r e m nesdílel přesvědčení, že soucit

(11,189 n . ) . J e h o k o n c e p c e j e t e d y v š i r š í m s m y s l u p l a t o n i c k á . 1 8 A k t y

představuje pocit metafyzického v ý z n a m u , neboť v n ě m bezpro­

p o c í t ě n í h o d n o t y a n e b o zaujetí s t a n o v i s k a , j a k o j e u z n á n í a o d m í t n u ­

středně zakoušíme jednotu skutečnosti, avšak nechtěl soucit vyložit

tí, c h v á l a a h a n a , l á s k a a n e n á v i s t , mají p o v a h u z p ř í s t u p n ě n í h o d n o ­

čistě e m p i r i c k y a snažil se mu p o r o z u m ě t z podstaty lidské mysli.

ty: h o d n o t y , k t e r é se v n i c h zjevují, l z e p o d l e S c h e l e r a u c h o p i t s evi­

M ě l za t o , že ve v š e c h n a š i c h v i t á l n í c h r e a k c í c h - v p u z e n í k ž i v o t u

dencí,

a ke s m r t i , v a f e k t e c h i v á š n í c h - se v y j a d ř u j e t o t é ž a g e n s a t á ž r e a ­

V souladu s f e n o m e n o l o g i c k ý m postojem v n a u c e o h o d n o t á c h pri­

ovšem

nikoli

rozumovým

náhledem,

ale

jen

cítěním.

lita (VII,86). Z a t í m c o život je m o ž n á p r o vše živé j e d e n a týž

m á r n ě n e j d e o p s y c h i c k é akty, j i m i ž u c h o p u j e m e h o d n o t y ( t í m m é n ě

(VII.87), d u c h o v n í sféra je striktně osobní, substanciální a indivi­

p a k o j a z y k o v é zhaky, j i m i ž j e v y j a d ř u j e m e ) , n ý b r ž o p ř e d m ě t y t ě c h ­

dualizovaná, což platí i pro Boha jakožto „osobu všech o s o b "

to a k t ů a o vztahy, j e ž m e z i n i m i p a n u j í (11,179 n n . ) . 1 9

(VII.86). Osoby proto nelze pojímat jako modality nějaké nadosobní s u b s t a n c e . S c h e l e r o v a p e r s p e k t i v a t u stojí v o p o z i c i k e v š e m t y p ů m naturalistické psychologie, a tedy také k evolučnímu výkladu souci­ tu. S n a h a převést sympatii na sdružovací instinkt a na selekční výho­

H o d n o t o v é kvality a jejich vzájemné vazby sice tvoří svébytnou předmětnou oblast (II,37),20 avšak „ s k u t e č n é " jsou až v dobrech, která je ztělesňují a která z a k o u š í m e j a k o první, přestože se z věci

d u , k t e r á j e s e s y m p a t i í spjata, j e p o d l e S c h e l e r a o d s o u z e n a k e z t r o s ­ k o t á n í (VII, 139 n n . ) , a stejně tak o d m í t a l i F r e u d ů v p o k u s o d v o d i t v š e c h n y d r u h y l á s k y z p o h l a v n í slasti ( V I I . 1 9 5 n n . ) . 1 7

17 A. Lambertino, Scheler und die psychoanalytische Freudsche Theorie, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 148-164, zdůrazňu­ je rozdíly a shody mezi Schelerem a Freudem a poznamenává, že Scheler byl s Freudovými názory dobře obeznámen.

234

18 Jinak soudí H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement. A Historical lntroduction, str. 253, a to s odůvodněním, že podle Schelera hodno­ ty nejsou universalie (ovšem ani individuální jsoucna). A9 Schelerovu teorii hodnot rozebírá J. N. Findlay, Axiological Ethics; E. Topitsch, Kritik der phánomenologischen Wertlehre, in: H. Albert E. Topitsch (vyd.), Werturteilsstreit, str. 16-32. Ve vztahu k pedagogice probírá problém hodnot W. Brezinka, Glaube, Moral und Erziehung. 20 Na existenci hodnot o sobě ukazuje to, že máme i vědomí o hodno­ tách, které ještě nikdy nikdo nepociťoval jako platné (II, str. 283 n.).

235

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

stane d o b r o j e d i n ě účastí na h o d n o t á c h a nikoli tím, že k ní zaměří­

Fenomenologie

po

Husserlovi

Jak ukazuje jeho rozdělení pocitů, ne všechny pocity chápal jako smyslové anebo založené ve smyslech. Snaha převést všechny poci­

m e s v é úsilí (11,281 n . ) . „ H o d n o t o v é p o z n á n í či h o d n o t o v é n a h l é d n u t í , j a k se utváří v cí­

t y n a p o c i t l i b o s t i a n e l i b o s t i j e p o d l e něj s c e s t n á : p o k l á d a l j i z a d ů ­

tění, v aktech preference a vposled v aktivní lásce a nenávisti"

sledek tradované dichotomie mezi r o z u m e m a smyslovosti, podle níž

(11,87) je a p r i o r i (11,84), c o ž S c h e l e r o v i d o v o l u j e m l u v i t o „ a p r i o -

s e v š e , c o n e p a t ř í k r o z u m u , p o v a ž u j e z a s m y s l o v é (11,268). J e l i k o ž

r i s m u e m o c i o n á l n í s f é r y " (11,85 n . ) . J e d i n ě e t i k a , k t e r á s e o p í r á

hodnotové cítění n e m á racionální povahu, musí ho tato dichotomie

o apriorní j á d r o h o d n o t o v é h o cítění, akty preference n e b o deferen-

přiřadit smyslovosti. P o k u d ale e m o c i o n á l n í fenomény z k o u m á m e

ce, aktivní lásky n e b o nenávisti, se m ů ž e ú č i n n ě vyrovnat s etic­

b e z p ř e d s u d k ů , u k á ž e se, ž e existují i p o c i t y , k t e r é s e o d p o č i t k o v ý c h

k ý m r e l a t i v i s m e m , j e n ž j e spjat s o d m í t á n í m o b j e k t i v n í c h , a b s o l u t ­

p o c i t ů h l u b o c e liší.

n í c h h o d n o t . 2 1 N e h l e d ě n a per s e b y t í ř í š e h o d n o t (tj. s o u h r n u

Od obvyklého výkladu pocitů se Scheler odchýlil tím, že určitým

h o d n o t o v ý c h kvalit a jejich vzájemných vazeb) je o v š e m h o d n o t o ­

p o c i t ů m p ř i s o u d i l k o g n i t i v n í r á z . T o t o p o j e t í spojil s P a s c a l o v o u n a ­

vá zkušenost relativní v t o m smyslu, že je vždy perspektivně zamě­

ukou o nonintelektuální schopnosti porozumění, „srdci". Co si

ř e n á a nikdy nevyčerpává celou říši h o d n o t . É t o s určité kultury

o v š e m p o d e m o c i o n á l n í m p o z n á n í m p ř e d s t a v i t , n e n í l e h k é říci. J i s t ě

v k o n k r é t n í e p o š e j e h i s t o r i c k y p o d m í n ě n ý (11,307), n e b o f p e r s p e k ­

se nemíní schopnost pocitů signalizovat, zda pro nás je n ě c o pro­

tivy z a k o u š e n í s v ě t a s e m ě n í .

spěšné, n e b o škodlivé, neboť zde se j e d n á o biologicky objasnitelné

S c h e l e r r o z l i š o v a l n ě k o l i k t y p ů h o d n o t , t o t i ž (1) h o d n o t y p ř í j e m ­

vazby, k t e r é n e l z e p o v a ž o v a t z a p o z n a t k y . U h o d n o t o v ý c h a t r i b u c í

n é h o , které odpovídají p o č i t k o v ý m p o c i t ů m , (2) h o d n o t y životního

bez účasti smyslů, například při h o d n o c e n í altruismu, lze pochybo­

v z m a c h u , zdraví, vznešenosti a prostoty, j e ž odpovídají pocitu vita­

vat, z d a s e opírají o e m o c i o n á l n í p o z n á n í : p o c i t y m o h o u m í t n a h o d ­

lity, ( 3 ) d u c h o v n í h o d n o t y , j e ž o d p o v í d a j í e s t e t i c k ý m p o c i t ů m , ra­

n o t o v é s o u d y j i s t ý vliv, a l e n e m o h o u j e p ř í m o v y t v o ř i t . U S c h e l e r o ­

dosti z p o z n á n í atd., a k o n e č n ě (4) h o d n o t y svatosti v z t a ž e n é napří­

vy domněnky, že intencionální pocity mají kognitivní ráz, se j e d n á

k l a d k p o c i t u b l a ž e n s t v í (11,125 n n . ) . 2 2

pocity

o m í n ě n í , k t e r é p ř e k r a č u j e e m p i r i c k y d o l o ž i t e l n á fakta. D e j m e t o m u ,

a h o d n o t a m i je díky intencionálnímu h o d n o t o v é m u vztahu všech

že v pocitu je pociťováno n ě c o , tj. je k n ě č e m u intencionálně vzta­

pocitů daného typu naprostá,23 přičemž se tu j e d n á j e n o zvláštní

žen - ale odtud neplyne, že by o n o pociťované něco bylo p o z n á n o ,

případ obecně platné korelace mezi způsoby zakoušení a zkušenos­

a už vůbec ne, že by je bylo m o ž n o poznat a priori.25 Schelerova teo­

tními předměty.

Korelace

mezi

24

rie h o d n o t stojí a p a d á s t e z í o e x i s t e n c i o s o b ě stojících h o d n o t , k t e ­ rou S c h e l e r n e p r o k á z a l , n ý b r ž vyhlásil j i j a k o d o m n ě l e evidentní.

21

M. Scheler, Das Ressentiment im Aufbau der Moralen, in: Vom Umsturz der Werte (Gesammelte Werke, III, str. 126 nn.), kde vyvozuje subjektivistický relativismus z resentimentu. 22

Srv. E. Avé-Lallement, Die Lebenswerte in der Rangordnung der Werte, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 81-89, o důsled­ cích absolutního kladení hodnot života, které vede k zanedbávání všech os­ tatních druhů hodnot.

Pokud ji přijmeme, každé odůvodnění hodnotových atribucí je nad­ b y t e č n é , a l e p o k u d j i o d m í t n e m e , z j e v u j e s e p o u k a z k ú d a j n é evi­ denci j e n jako prostředek, j a k určitá hodnocení uchránit před veške­ rou kritikou.

K tomuto názoru, jenž je pro fenomenologii charakteristický, srv. W. Henckmann, Max Scheler, str. 100, který také upozorňuje na Schelerovy nedůslednosti (str. 106).

^ Kritiku nauky o hodnotách nejen u Schelera, ale také a především u Hartmanna provádí E. von Aster, Zur Kritik der materiálen Wertethik, str. 172-199. Aster výstižně poznamenává, že k popření existence hodnot, které jsme s to nahlédnout, není nutno dokazovat, že neexistují; stačí ukázat, že lze objasnit všeobecnost hodnotových soudů jiným způsobem, než jak se to děje ve fenomenologii (str. 175).

236

237

23

Tak tomu nemusí být vždy; např. pocitům radosti, smutku, žalu neod­ povídají žádné hodnoty (podle W. Henckmanna, Max Scheler, str. 106). 24

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Spolu s h o d n o t a m i je podle Schelera intuitivně nahlédnuta i jejich h i e r a r c h i e : existují vyšší a nižší hodnoty, a dávat vyšším h o d n o t á m

Fenomenologie

po

Husserlovi

dů n e m ů ž e měnit, nelze o zhroucení h o d n o t hovořit v přísném smys­ lu: v p o t a z p ř i c h á z í j e d i n ě p r o m ě n a p o s t o j e k h o d n o t á m .

přednost před nižšími je mravně správné. I akt preference považoval

Přes veškerý Schelerův v ý z n a m p r o vývoj filosofie h o d n o t ho ne­

z a p o z n á n í h o d n o t y (11,107). H i e r a r c h i c k é u m í s t ě n í h o d n o t s e v š a k

lze p o v a ž o v a t za jejího zakladatele. A x i o l o g i c k é k o n c e p c e již p ř e d

neodvíjí od aktů preference, nýbrž od objektivních kritérií: hodnoty

ním nabídl Lotze, bádenská škola27 a F r a n z Brentano28 a pozornost

stojí n a p ř í č c e t í m vyšší, č í m j s o u trvalejší, č í m m é n ě z á v i s l é j s o u n a

širších k r u h ů k p r o b l é m u h o d n o t u p o u t a l N i e t z s c h e . Z a t í m c o a l e p o ­

ostatních h o d n o t á c h i pociťujícím organismu a č í m hlubší m o h o u

d l e B r e n t a n a j e h o d n o t o u o b s a h s p r á v n é lásky, S c h e l e r n a o p a k p o ­

přinést uspokojení. Především je ale hierarchické uspořádání h o d n o t

važoval lásku za správnou tehdy, p o k u d se vztahuje k objektivní

u r č o v á n o v z t a h y f u n d a c e : z a k l á d a j í c í h o d n o t y stojí v ý š e n e ž h o d n o ­

h o d n o t ě . Již L o t z e přišel s m y š l e n k o u , že v některých pocitech

ty založené. H o d n o t y užitečnosti jsou založeny v hodnotách příjem­

uchopujeme něco předmětného, a to hodnoty jakožto intencionální

nosti, ty zas ve vitálních h o d n o t á c h a ty v h o d n o t á c h d u c h o v n í c h .

předměty těchto pocitů. Spolu s Brentanem i Lotzem chápal Scheler

V poslední instanci jsou všechny hodnoty fundovány v hodnotě ne­

p o z n á n í h o d n o t j a k o s v é b y t n é , tj. p o v a ž o v a l z a v y l o u č e n é p ř e v é s t j e

k o n e č n é h o o s o b n í h o d u c h a (11,116), k t e r é m u t e d y p ř í s l u š í n e j v y š š í

na r o z u m o v é n a h l é d n u t í a n e b o subjektivní p o c i t o v é stavy: raciona-

příčka.

listické i empiristické pojetí h o d n o t je p o d l e Schelera m y l n é .

O j i n é hledisko se opírá rozdělení h o d n o t na osobní a věcné, cizí

Filosofie h o d n o t a axiologická etika v soutěži s ostatními stano­

a vlastní, hodnoty smýšlení a hodnoty úspěchu, přičemž první člen

visky n a p o l i m o r á l n í f i l o s o f i e p o z b y l y v e d r u h é p o l o v i n ě 2 0 , století

k a ž d é h o p á r u v ž d y stojí v ý š e n e ž d r u h ý . H o d n o t a „ d o b r ý " j e zvlášt­

r y c h l e v ý r a z n ě j š í vliv. K d e k o l i se n e j e d n a l o o o t á z k y m e t a e t i k y (jež

n í h o d r u h u , n e b o ť n e p ř e d s t a v u j e p ř e d m ě t v o l n í h o a k t u , n ý b r ž zjevuje

s e těšily z n a č n é m u o h l a s u ) , n ý b r ž o o b s a h o v é p r o b l é m y , p r o s a d i l a s e

se v a k t u r e a l i z a c e h o d n o t y , k t e r á v d a n é s i t u a c i stojí n e j v ý š e . J i n a k

n a širší frontě u t i l i t a r i s t i c k á pojetí, j e ž j s o u s e S c h e l e r o v o u k o n c e p c í

ř e č e n o , d o b r é j e u s k u t e č n ě n í p o z i t i v n í h o d n o t y (11,48). J e d n á n í , j e ­

neslučitelná.'

h o ž c í l e m j e b ý t d o b r ý , n e n í m o r á l n ě h o d n o t n é , n ý b r ž farizejské. H o d n o t o v é v ě d o m í při jednání nepostačuje. Je tu navíc zapotřebí

e) Kritika f o r m a l i s m u a utilitarismu

p o d n ě t ů , a ty (jak S c h e l e r věřil v návaznosti na Klagese, F r e u d a

Schelerovo etické stanovisko je v r o z p o r u s etikou empiristickou

a další) pramení z pudové úrovně. Energie, jíž nedisponuje mysl

i formalistickou (kantovskou). Empiristická pojetí podle Schelera

j a k o taková, p r a m e n í výhradně z pudů. D u c h tu je bezmocný, m o c

definitivně v y v r á t i l K a n t , o v š e m i k a n t o v s k o u e t i k u l z e p o d r o b i t kri­

patří nižšímu, p u d o v é sféře. Scheler přesto věřil, že m y s l či d u c h a

t i c e - s a m o z ř e j m ě j e n z h l e d i s k a m a t e r i á l n í e t i k y h o d n o t , n i k o l i eti­

n e l z e p ř e v é s t n a f a k t o r y v i t á l n í vrstvy, p ř e s t o ž e j e n a n i c h p r o s v o u

k y ú č e l u n e b o ú s p ě c h u (11,29). K a n t s p r á v n ě p o s t ř e h l , ž e e t i c k é zása­

efektivitu

dy nevyplývají z indukce, o v š e m odtud nevyplývá, že b y c h o m je

závislá.26

S c h e l e r o v i n e š l o j e n o t e o r i i h o d n o t ; c h t ě l t a k é ovlivnit h o d n o t o v é vědomí svých současníků. V dobové situaci vnímal jistou p r o m ě n u hodnotového postoje, jisté zhroucení hodnot, které považoval za osudové. Jelikož se hodnoty ani jejich pořadí podle jeho předpokla-

27

Viz L. Herrschaft, Theoretische Geltung. Zur Geschichte eines philosophischen Paradigmas (zvláště oddíl o pojetí hodnoty u Lotze, Widelbanda, Rickerta, Laská, Baucha a Hanse Wagnera).

W. Stegmuller, Hauptstromungen der Gegenwartsphilosophie, str. 104, vidí v Schelerovi kvůli jeho přesvědčení, že ratio je vrostíé do nižších vrstev lidské osobnosti, „předchůdce moderní existenciální filosofie".

W. Henckmann, Max Scheler, nepovažuje Schelerovo postavení za­ kladatele fenomenologické filosofie hodnot zajisté, neboť podobné cíle sle­ dovali A. Pfánder a D. von Hildebrand a i u Husserla můžeme nalézt náběhy k fdosofii hodnot. - K dějinám filosofie hodnot srv. F. J. von Rintelen, Der Wertgedanke in der europaischen Geistesentwicklung, I; O. Kraus, Die Werttheorien. Geschichte und Kritik.

238

239

26

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

m u s e l i o d v o z o v a t z f o r m y i m p e r a t i v ů (11,67 n . ) . K a n t p r á v e m p o ž a ­

p e r a t i v s e o p í r á o t o , ž e u r č i t é s p ě n í č i s n a h a n e m a j í b ý t (11,226).

doval,

ovšem

Dále proti ní hovoří, že je principiálně h e t e r o n o m n í , neboť každý im­

„a p r i o r i " n e z n a m e n á totéž co „ f o r m á l n ě " : p o d l e Schelera existují

perativ p ř e d p o k l á d á akt povelu, vycházející od jisté autority - a to

i apriorně pravdivé věty opřené o nahlédnutí podstaty n e b o hodnoty,

platí i p r o o n u p o v i n n o s t , k t e r á p o d l e K a n t a p r a m e n í z č i s t é h o p r a k ­

a j e n ty p ř i c h á z e j í v ú v a h u j a k o z á k l a d etiky.

tického rozumu. Konečně pak Scheler vznesl námitku, že i samotné

aby

etické

zásady

vykazovaly

apriorní

platnost,

Schelerova kritika je zaměřena především na Kantovu ideu povin­

imperativy b y c h o m museli ohodnotit, a žádná etika imperativu se

nosti. Podle K a n t a je jednání morálně dobré tehdy, pokud vyplývá

p r o t o n e o b e j d e b e z e v z t a h u k h o d n o t á m (11,227). S á m n a o p a k hájil

z p o v i n n o s t i či z úcty k m r a v n í m u z á k o n u . P o d l e Schelera je d o b r é

názor, ž e v p o c i t o v é m u c h o p e n í d o b r a s e c h t ě n í u r č u j e b e z p r o s t ř e d ­

t e h d y , p o k u d s m ě ř u j e k u s k u t e č n ě n í h o d n o t o v ý c h kvalit, r e s p e k t i v e

n ě , tj. b e z z p r o s t ř e d k u j í c í r o l e i m p e r a t i v u .

k u s k u t e č n ě n í vyšší h o d n o t y za cenu nižší. K a n t z etiky vyloučil

S c h e l e r o v i n u t n o n a m í t n o u t , ž e K a n t o v a e t i k a s e n e v y č e r p á v á for­

veškerá materiální hlediska, neboť uvažoval p o u z e o materiálních

m á l n í m i analýzami, z nichž samozřejmě vychází a jež pro ni jsou

ohledech smyslově vnímatelné povahy a přehlédl existenci obsahu

nepostradatelné. Konstatování, že maximy jsou mravní povahy jen

zpřístupnitelného v nahlédnutí hodnoty. Podle Schelera je klíčová

tehdy, p o k u d je lze zobecnit, je p o u h ý mezivýsledek: Kantova etika

právě orientace vedená obsahovými hodnotami, anebo jinak řečeno:

získává o b s a h v i d e j í c h m r a v n í a u t o n o m i e , s v o b o d y a o s o b n í d ů s t o j ­

etika musí být materiální etikou hodnot.

nosti, a n i ž b y s e p ř i t o m m u s e l a o d v o l á v a t n a n a h l é d n u t í h o d n o t y .

Scheler zdánlivě souhlasí s Kantem, když přídomky „ d o b r é "

I kdybychom Schelerovi přiznali existenci objektivních hodnot,

a „ z l é " v y p o v í d á v p r v n í ř a d ě o s m ý š l e n í , o v š e m de facto se j e h o p o ­

zůstává otázkou, p r o č b y c h o m se p o d l e nich v m o r á l n í m rozhodová­

jetí s Kantovou n a u k o u nekryje, neboť smýšlení nevymezuje čistě

ní a j e d n á n í m ě l i o r i e n t o v a t . Z b y t í a n i z d o m n ě l é h o b y t í h o d n o t n e ­

formálně, nýbrž jako obsahově určenou dispozici: dobré smýšlení

vyplývá žádné „ m á býti". K d y ž Scheler prohlašuje: „Vše, co je pozi­

p o d l e něj spočívá v připravenosti preferovat při setkání s h o d n o t a m i

t i v n ě h o d n o t n é , m á b ý t " (11,221), v t a h u j e t í m d o h r y d o d a t e č n o u

různé h o d n o t o v é úrovně vždy hodnotu nejvyšší. Takto pojaté smýš­

tezi, v jejímž světle se má prokázat m o ž n o s t p ř e c h o d u od výpovědí

lení vytyčuje „apriorně materiální p r o s t o r " pro tvorbu m o ž n ý c h

o bytí přes bytí h o d n o t až k v ě t á m o t o m , co má býti. Scheler sice

ú m y s l ů , z á m ě r ů a k o n á n í (11,135). Z d e v y c h á z í r o z p o r s K a n t e m

h o v o ř i l o i d e á l n í m „ m á b ý t i " , k t e r é je u k o t v e n o v h o d n o t á c h a t v o ř í

zvláště zřetelně najevo: podle Kanta „smýšlení odhodlané jednat

z á k l a d v š e c h i m p e r a t i v ů (11,201), a v š a k n e l z e p ř e h l é d n o u t , ž e s e t u

z čisté p o v i n n o s t i " n e n í získaná dispozice, nýbrž m a x i m a , 2 9 tj. zása­

nejedná o pravé „ m á býti", n e b o ť - j a k Scheler sám přiznal - n e m á

d a , j í ž s e m á m e n e c h a t vést.

povahu požadavku a není imperativního rázu. Vymezené mravní

O d m í t n u t í formalismu m á své důsledky p r o chápání z á h o d n é h o

„ m á b ý t i " j e n a p r o t i t o m u s e k u n d á r n í . J e d ů s l e d k e m i d e á l n í h o zá­

„ m á b ý t i " , das Sollen: z a t í m c o p o d l e K a n t a j e i d e a m r a v n í p o v i n n o s ­

h o d n é h o o b s a h u , k t e r ý se v z t a h u j e k u r č i t é m u u s i l o v á n í a ze k t e r é h o

ti či záhodnosti zcela fundamentální, podle Schelera záhodnost vždy

k t o m u t o u s i l o v á n í v y c h á z í j i s t ý p o ž a d a v e k (11,218).

j i ž p ř e d p o k l á d á h o d n o t y (11,193). Z á h o d n o s t p r o něj n e p ř i c h á z í j a k o

Stejně rozhodně j a k o proti formalismu se Scheler obracel i proti

z á k l a d e t i k y v ú v a h u t a k é p r o svůj n e g a t i v n í c h a r a k t e r , n e b o ť „ t í m ,

utilitaristickému z t o t o ž n ě n í m r a v n í h o d o b r a s u ž i t k e m a trval na

co obecně ,má b ý ť , p ů v o d n ě nikdy není bytí dobra, nýbrž nebytí

r o z d í l u m e z i „ d o b r ý m " a „ u ž i t e č n ý m " (11,193). Z d á n í , ž e s e k a t e ­

z l a " (11,224). A S c h e l e r j d e j e š t ě d á l : e t i k a i m p e r a t i v u j e v j e h o

g o r i e „ m r a v n ě h o d n o t n é h o " a „ u ž i t e č n é h o " kryjí, p r a m e n í z t o h o ,

očích nejen negativní, ale p ř í m o represivní, neboť každý morální im-

že ve společenské skupině, j e ž koheruje díky určitým společným zájmům, se užitek p r o společnost vždy hodnotí příznivě, a utilitaristický p r i n c i p j e t e d y v e s p o l e č e n s k é m r á m c i v ž d y s p l n ě n . U t i l i -

I. Kant, Grundlegung zur Metaphysik der Sitten (Ak IV.406 n.).

tarismus proto p o d á v á správnou teorii společenské, ale nikoli m o ­ rální a t r i b u c e h o d n o t y .

240

241

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

V S c h e l e r o v ě e t i c e se s p o j u j e o b j e k t i v i s m u s h o d n o t s p e r s o n a l i s -

vzory a vůdčí osobnosti, je společnost ohrožena.30 Ve zmasovění

m e m , tedy názorem, že výrazy „ d o b r é " a „ z l é " označují osobní hod­

spatřoval S c h e l e r hrozbu, stejně j a k o m n o z í jiní teoretikové společ­

n o t y (11,50). Z a p r v o t n ě d o b r é s e t u n e p o v a ž u j e v o l n í a k t a n i j e d n á n í ,

nosti téže doby. O své současnosti mínil, že V ý m a r s k é republice, to­

nýbrž vůlí o b d a ř e n á a jednající osoba, přičemž „ o s o b o u " se nemíní

muto „lešení z n o u z e " , m ů ž e dát „ d u c h o v n ě živoucí smysl" jedině

žádná substance vybavená schopnostmi a dovednostmi, nýbrž kon­

nová elita,31 jejíž příslušníci by měli efektivní a vzdělávací poznání

krétní jedinec, ke kterému bytostně patří i tělesnost. Osoba také není

p o d ř í d i t p o z n á n í spásy, a p ř i b l í ž i t se t a k i d e á l u „ v š e s t r a n n é h o č l o v ě ­

totožná s prázdnou jednotou představy „Já myslím", nýbrž ustavuje

k a " , Allmensch, t e d y č l o v ě k a , j e m u ž s e p o d a ř i l o n a j í t r o v n o v á h u

„ b e z p r o s t ř e d n ě s p o l u p r o ž í v a n o u jednotu p r o ž í v á n í " (11,382). P o k u d

m e z i d u c h e m a s l e p ý m p u z e n í m a k t e r ý se cítí spjat se z á k l a d e m

bytí osoby zredukujeme na r o z u m , má to p r o etiku své důsledky, n e ­

světa.32 P o u z e p o k u d se takováto elita - j a k o b y novodobí filosofové

boť m í s t o a u t o n o m i e s p o č í v a j í c í n a n a h l é d n u t í h o d n o t o v ý c h v a z e b

n a t r ů n ě - u j m e v e d e n í , j e t u n a d ě j e , ž e s e p o d a ř í p ř e k o n a t stávající

n y n í z a u j m e j i s t á f o r m a h e t e r o n o m i e , t o t i ž l o g o n o m i e (11,383) n e b o ­

třídní, rasové a kulturní rozpory včetně boje pohlaví a zreformovat

li panství prakticky zákonodárného rozumu.

kulturu podřízením efektivního, odborného a vzdělávacího vědění v ů č i p o z n á n í o s p á s e . 3 3 D a l š í m ú k o l e m elity b u d e v y t y č i t m e z e akti-

f) Filosofie společnosti

vismu současného člověka a oproti přírodovědnému způsobu uvažo­

Scheler p o z o r n ě sledoval společenské p r o m ě n y své doby a snažil

vání posílit nazíravý postoj, j a k ho lze najít u G o e t h a . Jelikož ale

s e j i m p o r o z u m ě t v r á m c i filosofie s p o l e č n o s t i , j e ž n e m ě l a p o s k y ­

víra v m o c d u c h a žije p o u z e u h o r n í vrstvy, z a t í m c o n i ž š í s p o l e č e n ­

tovat empirickou sociologii, nýbrž fenomenologii společnosti a je­

ská vrstva setrvává v n a t u r a l i s t i c k é m p o s t o j i , j e t e n t o cíl p o d l e S c h e ­

jích forem, ukotvenou ve filosofii hodnot. Před filosofií společnosti

lerova n á z o r u n e d o s a ž i t e l n ý .

p o d l e S c h e l e r a stojí p ř e d e v š í m ú k o l a p r i o r n ě p o z n a t p o d s t a t u s p o ­

Scheler d ů l e ž i t ý m z p ů s o b e m přispěl k rozvoji sociologie vědění,

lečenských útvarů; empirický průzkum naopak u Schelera ustupuje

j e j í ž p o č á t k y ( z a t í m b e z t o h o t o o z n a č e n í ) l z e najít u C o m t a a M a r ­

do pozadí.

xe.34 Scheler z k o u m a l souvislost m e z i formami poznání a společen-

Scheler rozlišil čtyři formy společnosti: j e d n a k instinktivně vznik­ nuvší tlupu, za druhé společenství ukotvené ve vitálním zájmu na přežití a na p r o s p ě c h u j e d i n c e („společenství přežití"), za třetí spo­ lečnost ustavenou konvencí, tedy racionálně a s o h l e d e m na užitek jednotlivců, a k o n e č n ě j a k o nejvyšší formu onu pospolitost, již Scheler nazýval „celková osoba" a již charakterizoval (podobně jako Hegel, který ve státu spatřoval syntézu rodiny a o b č a n s k é společnos­ ti) j a k o s y n t é z u s p o l e č e n s t v í p ř e ž i t í a s p o l e č n o s t i (11,515 n n . ) . M a s a se utváří nezávisle na hodnotách, zatímco ostatní společenské vazby j s o u p o d m í n ě n y s p e c i f i c k ý m i h o d n o t a m i : s p o l e č e n s t v í p ř e ž i t í vitál­ ními hodnotami, společnost užitkem a celková osoba duchovními h o d n o t a m i , j a k o je pravda, právo a svatost. (K hierarchii h o d n o t viz v ý š e , o d d í l d.) S p o l e č e n s k é s v a z k y v y ž a d u j í v e d e n í , t j . j s o u o d k á z á n y n a elity. S c h e l e r s h o d n ě s P a r e t e m (viz k a p . X I ) z a s t á v a l m y š l e n k u c i r k u l a c e elit. V p r ů b ě h u d ě j i n v z n i k a j í n o v é a n o v é elity, a v š a k nějaká elita je vždy n e z b y t n á : schází-li elita s c h o p n á ujmout se vedení, schází-li 242

30

G. Schneiderová, „ Vorbilder" in Max Schelers wertfundiertem Elitekonzept, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 180-202, po­ ukazuje ňa to, že u Schelera si vzájemně konkurují normativní a empirické pojetí elit, popřípadě ideál politického vzoru a pojem vůdcovství, přičemž druhé z těchto dvou pojetí nabývá u pozdního Schelera převahy. Autorka ukazuje, že se u Schelera přesunuje akcent z ideálních faktorů společenského vývoje na reálné faktory a současně klesá význam vzorů ve prospěch role vůdčích osobností. 31 M. Scheler, Der Mensch im Weltalter des Ausgleichs (vzniklo poprvé vyšlo posmrtně 1929), in: Gesammelte Werke, IX, str. 146.

/2

1927,

T a m t , str. 158.

33

M. Scheler, Die Formen des Wissens und die Bildung, in: Gesammelte Werke, IX: Spáte Schriften, str. 107 nn. 34 Jako zástupci sociologie vědění jsou později uváděni Karl Mannheim (1893-1947) a Hans-Joachim Lieber (nar. 1923). Srv. K. Mannheim, Das Problém einer Soziologie des Wissens, str. 577-652; také in: K. Mannheim,

243

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

skými vztahy, n i c m é n ě odmítal p o z n á n í chápat j a k o p o u h o u nadstav­

tafyzické k pozitivnímu vědění. Z a t í m c o C o m t e byl přesvědčen, že

bu vůči společensko-hospodářské základně. K d y ž například idealis­

náboženské i metafyzické vědění budou překonány a potlačeny po­

m u s vyložil j a k o ideologii vrchní společenské vrstvy a realismus či

z n á n í m „ p o z i t i v n í m " , t j . p o z n a t k y s p e c i á l n í c h v ě d , S c h e l e r t é t o sféře

m a t e r i a l i s m u s j a k o i d e o l o g i c k é p r o u d y n i ž š í vrstvy, n e c h t ě l t í m říci,

poznání přiřkl nejnižší příčku. Oproti Comtovi navíc odmítal do­

ž e b y t y t o m y š l e n k o v é styly b y l y p o d m í n ě n y v ý h r a d n ě s p o l e č e n s k ý ­

mněnku, že se nižší formy poznání ve vyšších rozplynou: každou

mi poměry.35 M y š l e n í je sice společenskými faktory ovlivňováno,

f o r m u v ě d ě n í p o v a ž o v a l z a s v é b y t n o u . K r i t i c k y s e stavěl p ř e d e v š í m

n i c m é n ě pravdivost či nepravdivost jednotlivých názorů je na spole­

k j e d n o s t r a n n é orientaci na exekutivní či efektivní vědění. J a k o ko-

č e n s k ý c h okolnostech nezávislá. Sociologickými nástroji lze objas­

rektiv doporučoval hlubší vnímavost k t ě m m i m o e v r o p s k ý m kultu­

nit p o u z e t o , p r o č příslušníci určité s p o l e č e n s k é vrstvy dávají kon­

r á m , ve kterých je efektivní a o d b o r n é v ě d ě n í podřízeno vědění po­

krétnímu pojetí přednost před jiným. Oproti z a s t á n c ů m historického

znávacímu a poznání o spáse.

materialismu byl Scheler předvědčen, že myšlení je schopno spole­ čenské poměry originálním způsobem formovat či reformovat. Scheler rozlišoval tři f o r m y v ě d ě n í , totiž vědění efektivní či exe­ kutivní, vědění vzdělávací neboli poznání podstaty a konečně pozná­ ní o spáse. C í l e m exekutivního vědění je prozkoumat přírodu jakož­ t o síť k a u z á l n í c h v a z e b a zajistit, a b y b y l a „ p r a k t i c k y p o d m a n i t e l n á a ovladatelná ze strany živé bytosti svolné vládnout".36 Toto vědění s e o d v í j í z v i t á l n í c h z á j m ů č l o v ě k a , č e h o ž s i s p r á v n ě p o v š i m l i za­ s t á n c i p r a g m a t i s m u , a v š a k m ý l i l i se, k d y ž t u t o s o u v i s l o s t p ř i ř k l i veš­ k e r é m u v ě d ě n í v ů b e c . O d t é t o s f é r y v ě d ě n í , n a k t e r é stojí p ř í r o d n í v ě d y a t e c h n i k a , s e liší m e t a f y z i c k é v ě d ě n í z a m ě ř e n é n a p o d s t a t u skutečnosti, j e ž je nezávislé na vitálních potřebách, a lze ho tedy do­ sáhnout j e n tehdy, p o k u d jsou pudové touhy vyřazeny. Jelikož je s c h o p n o formovat lidskou osobnost, nazývá se také „vzdělávací vě­ d ě n í " . Stojí v ý š e n e ž e x e k u t i v n í v ě d ě n í , a v š a k j e p o d ř í z e n o p o z n á n í

g) Filosofie náboženství J e d n í m z úkolů filosofie je podle Schelera objasnit podstatu nábo­ ženství a k n ě m u příslušného typu p o z n á n í (V,123).37 O r g á n e m víry není ani inteligence z a m ě ř e n á na ovládnutí přírody ani r o z u m ja­ k o ž t o s c h o p n o s t r e a l i z o v a t h o d n o t y , 3 8 n ý b r ž d u c h o s v í c e n ý zjeve­ n í m a m i l o s t í (V, 1 1 5 ) . F i l o s o f i e n á b o ž e n s t v í a n á b o ž e n s k é m y š l e n í nejsou u Schelera j a s n ě odděleny, c o ž nejspíš souvisí s faktem, že náboženství Scheler nepovažuje za badatelské téma oproštěné od h o d n o t , n ý b r ž z a styl m y š l e n í , k t e r ý s e e m o c i o n á l n ě s n a ž i l v š t í p i t d r u h ý m . 3 9 K d y ž v e s v é s t ř e d n í fázi, c h a r a k t e r i z o v a n é o b h a j o b o u katolicismu, čtenářům doporučoval svobodným aktem přijmout na­ u k u k ř e s ť a n s k é h o n á b o ž e n s t v í , h o v o ř i l j a k o v ě ř í c í (V.116). U s k u ­ tečněním tohoto aktu se samozřejmě jakákoli svoboda v otázkách víry r u š í .

o spáse, které se opírá o n a h l é d n u t í svatého či b o ž s k é h o . Z d e , na nejvyšším stupni p o z n á n í , je člověk s c h o p e n rozpoznat závislost ob­ sahů, jež jsou v ě d ě n í m podstaty, na absolutnu. V hierarchii forem vědění, j a k ji předkládá Scheler, s n a d n o poz­ n á m e o b r á c e n o u p o d o b u C o m t o v y škály o d n á b o ž e n s k é h o přes m e -

Wissenssoziologie. Auswahlaus dem Werk, str. 308 nn.; H. J. Lieber, Wissen und Gesellschaft. Die probléme der Wissenssoziologie; J. Schaaf, Grundprinzipien der Wissenssoziologie. 35

M. Scheler, Die Wissensform und die Gesellschaft, in: Gesammelte Werke, VII, str. 58. 36

Tamt., str. 2 4 1 .

244

37

Nejdúležitější texty vyšly souhrnně pod titulem M. Scheler, Vom Ewigen im Menschen in: Gesammelte Werke, V. Centrální práce nese název Probléme der Religion (V, str. 101-354). 38 Také Raoul Richter (1871-1912), mimořádný profesor na universitě v Lipsku, vykládá náboženství jako emoční a volní postoj na základě abso­ lutních hodnot a absolutního světového řádu; srv. jeho díla Dialoge uber Religionsphilosophie a Religionsphilosophie. 39 Tak například v souvislosti se situací vzniklou v důsledku světové války napsal: „Ať všichni lidé uslyší: Povzneste se! Vystoupejte na svatou horu svého svědomí (s pomocí Krista) a z jeho sluncem ozářeného vrcholu pohlédněte do spletí společné viny Evropy jako do slzavého údolí hrůzy, hříchu..." (V, str. 121)

245

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Při výkladu podstaty náboženství Scheler rozlišoval - z p ů s o b e m

duchovní

bytí:

je

Fenomenologie nutno

po

nahlédnout

Husserlovi „celý

s v ě t j a k o prostoupený

t y p i c k ý m pro fenomenologii - mezi z b o ž n ý m aktem a j e h o obsa­

duchem"

h e m . Z b o ž n ý akt podle Schelera nelze převést na j i n é typy aktů a ne­

c h e m a s v ě t e m " (V,181). N a l i d s k é m d u c h u s v ě t s i c e n e z á v i s í , n i c ­

l z e h o ani r e d u k o v a t n a p o t ř e b y , p ř á n í n e b o t o u h y ; l z e h o c h a r a k t e r i ­

m é n ě závisí na duchu, který se má ke světu vcelku p o d o b n ě j a k o

zovat jedině v y m e z e n í m předmětu. Obsah, na který je zaměřen, se

lidský d u c h ke svému okolí.40 Tuto souvislost nelze pochopit racio­

(V,179)

a uznat „konstitutivní bytostný vztah mezi du­

p o d s t a t n ě liší o d v š e c h k o n e č n ý c h a n a h o d i l ý c h o b s a h ů ; j e t o n ě c o

nálně: proces poznávání světa představuje „neslýchané a tajuplné

oproti zkušenostní skutečnosti absolutně transcendentního, totiž

d r a m a v n e j h l u b š í c h h l u b i n á c h d u š e " (V, 1 8 3 ) .

božské. Jen ono přichází v úvahu jako adekvátní naplnění zbožného

Ačkoli božské p o d l e Schelera není n u t n o zpřístupnit, nýbrž lze je

aktu a m u s í m e ho chápat j a k o něco, co se člověku samo otevírá

u c h o p i t b e z p r o s t ř e d n ě , t o t i ž j a k o n ě c o , c o j e v e s t v o ř e n é b y t o s t i pří­

(V.245). Jelikož n á b o ž e n s k á zkušenost je p ů v o d n í a svébytná, nelze

t o m n o p o d o b n ě j a k o u m ě l e c v e s v é m d í l e (V,162 n . ) , a a č k o l i l z e B o ž í

se smysluplně ptát po vzniku náboženského vědomí - čímž Scheler

e x i s t e n c i j e d i n ě vykázat, n i k o l i d o k á z a t (V,254), n a j d e m e u S c h e l e r a

z a v r h u j e n a p ř í k l a d tu p e r s p e k t i v u , k t e r o u p ř e d k l á d á H u m e v Natural

důkaz Boží existence upomínající na argumentaci z Descartovy 3. me­

History

of Religion

(Přirozené

dějiny

ditace, k d e se z výskytu ideje B o h a v lidském vědomí usuzuje na B o h a

náboženství).

D ů k a z y B o ž í e x i s t e n c e n e h r a j í v e S c h e l e r o v ě filosofii n á b o ž e n s t v í

j a k o ž t o p ř í č i n u t é t o ideje. S c h e l e r o v ý m v ý c h o d i s k e m n e n í v ý s k y t ide­

ž á d n o u v ý z n a m n ě j š í roli. V e z b o ž n é m a k t u s e p o d l e S c h e l e r a o t e v í r á

je Boha, nýbrž výskyt zbožných aktů v lidské mysli, které chápal j a k o

p ř í r o d ě n a d ř a z e n á sféra b y t í j a k o n ě c o „ p r v o t n ě d a n é h o " (V,252) a j e

ú č i n k y n a c h á z e j í c í p ř í č i n u j e d i n ě v B o h u (V,254 n . ) . F o r m á l n í spříz­

bezprostředně u c h o p e n a , tj. n e m u s í m e si k ní sami zjednávat přístup.

něnost s kartesiánským argumentem je bez ohledu na rozdíly v po­

T o o d p o v í d á s k l o n u k i n t u i c i o n i s m u , k t e r ý j e p r o f e n o m e n o l o g i i ty­

d r o b n o s t e c h zjevná. S c h e l e r svůj d ů k a z o p r o t i D e s c a r t o v u p o v a ž o v a l

p i c k ý . Z b o ž n ý a k t j e k o n s t i t u t i v n í p r o l i d s k é v ě d o m í (V,242), a j e h o

z a dokonalejší, n e b o ť n e s p o č í v á n a p ř e d p o k l a d u B o ž í p r a v d o m l u v n o s ­

v y k o n á n í j e t e d y p r o č l o v ě k a n e z b y t n é (V,261). S o h l e d e m n a n á b o ­

ti, a n e n í t o t e d y d ů k a z k r u h e m . N u t n o v š a k d o d a t , ž e p o k u d p ř i j m e m e

ž e n s k o u sféru j e o m y l v y l o u č e n : splést s e l z e j e d i n ě v j e j í m o b s a h o ­

Descartovy p ř e d p o k l a d y (což je s a m o z ř e j m ě obtížné), je j e h o argu­

v é m naplnění, tj. p o k u d n a m í s t o B o h a j e k o ž t o adekvátního objektu

m e n t f o r m á l n ě pevnější n e ž S c h e l e r o v a ú v a h a .

z b o ž n é h o a k t u n a s t o u p í b ů ž e k č i m o d l a (V,261), a ť u ž j í m j e v ě d ě n í ,

D o k u d Scheler věřil v osobního B o h a , m u s e l pantheismus odmí­

peníze, sexualita n e b o cokoli j i n é h o . Sféra b o ž s k é h o však nikdy není

tat: i k d y ž místy hovořil o B o ž í i m a n e n c i ve světě, m y š l e n k u ima-

zcela prázdná.

n e n c e s v ě t a v B o h u z a v r h o v a l (V, 189). V š e , c o j e s t , s e sice p o d í l í n a

Od pozitivního náboženství Scheler odlišil náboženství přiroze­

B o ž í m b y t í , a v š a k r e á l n ě s e o d B o h a liší. O z b o ž n o s t i l z e h o v o ř i t j e n tam,

zeného náboženství se b o ž s k é m u přisuzuje, že je absolutní, svaté

( v nej š i r š í m s l o v a s m y s l u ) t o h o t o o s o b n í h o p o s k y t u j e n a p l n ě n í z b o ž ­

a na z á k l a d ě t ě c h t o p ř í d o m k ů t a k é v š e m o h o u c í a d o b r é (= summum

n é m u a k t u a j e h o i n t e n c i " (V,248); j i n a k b y t o t i ž b y l o n e p o c h o p i t e l ­

bonům).

n é , p r o č s e B ů h č l o v ě k u zjevuje.

Na

těchto

určeních

se

všechna

náboženství

shodnou

„ k d e její

p ř e d m ě t n e s e podobu osobního Boha a k d e z j e v e n í

né, jež je buď formální, nebo obsahové. V rámci formálního přiro­

(V, 1 6 9 ) . V o b s a h o v é m p ř i r o z e n é m n á b o ž e n s t v í s e b o ž s k é m u n a v í c

Tohoto stanoviska se Scheler v posledních letech života vzdal

přisuzuje i d u c h o v n í bytí, vůle, láska, nekonečnost, jedinečnost

a přijal p a n t h e i s t i c k o u p e r s p e k t i v u . V n á v a z n o s t i na m y s t i c k o u n a u -

a věčnost, p ř i č e m ž svět je c h á p á n j a k o symbolický výraz božské­ h o , a t e d y j a k o j e h o z j e v e n í (V, 172). S p ř i h l é d n u t í m k d u c h o v n í m u b y t í , j a k s e zjevuje v e sféře k o n e č n é reality, t a k l z e B o h a a n a l o g i c ­ ky (ač nikoli na z á k l a d ě sylogismu z analogie) chápat j a k o d u c h o v ­ ní bytost. Duchovnost, o které tu je řeč, není duchovní aspekt člo­ věka,

což je j e n mizivá částečka světa, 246

40

M. Scheler, Problém der Religion, IX, str. 182: „Ono bytí, které j e ' nezávislé na bytí lidského ducha, prokazuje právě tím, že bytí je výsostně závislé na duchu, dokonalou závislost bytí na zatím neznámém duchu X, který není - a je to vyloučeno principiálně, z podstaty - duchem lidským..."

nýbrž transcendentní 247

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

ku o „vznikajícím B o h u " již na božské nepohlížel jako na n e m ě n n é ,

Fenomenologie

po

Husserlovi

sofie a n i t e r n ě p o c i ť o v a n é m u B o h u n á b o ž e n s t v í : n á b o ž e n s k é a f i l o ­

v s o b ě spočívající a b s o l u t n o . B ů h s e u s k u t e č ň u j e v e s v ě t o v é m d ě n í ,

sofické pojetí B o h a se vykazují j a k o k o m p l e m e n t á r n í . V p o z d n í m

t e d y i v č l o v ě k u , a t o t o d ě n í je d ů s l e d k e m s o u h r y d u c h a a p u d u j a ­

o b d o b í n a o p a k Scheler nezadržitelně směřoval k tezi o identitě: ná­

kožto původních atributů božského.41 Sebeuskutečnění božského

boženství se n a k o n e c rozplývá v (pantheistické) metafyzice.

v člověku je zároveň sebezbožštěním člověka: logos světatvorby se

Určit Schelerovu pozici v kontextu fenomenologického hnutí

v člověku stává spolurealizovatelným a k t e m . B ů h a člověk j s o u na

v o b d o b í k o l e m p r v n í s v ě t o v é v á l k y n e n í s n a d n é . J e o č i v i d n é , ž e fe­

sebe navzájem odkázáni. Jediným místem zbožštění, které n á m je

nomenologii nechápal jako přísnou vědu ani transcendentální egolo-

d o s t u p n é , j e n a š e v l a s t n í j á , t o t i ž „ s r d c e " , k t e r é tvoří p ů v o d n í č á s t t o ­

gii; v n í m a l to i H u s s e r l a z a u j a l k S c h e l e r o v i j i s t ý o d s t u p . 4 2 P ř í s l u š ­

hoto transcendentního procesu (IX,70). Na námitku, že představa

nost k tomuto proudu ovšem Scheler prokazuje intuicionismem,

vznikajícího, a tedy nehotového Boha je pro člověka neúnosná,

který je pro fenomenologii typický. T e n d e n c e opomíjet a r g u m e n t y

S c h e l e r o d p o v í d a l , ž e s e svou n a u k o u n e o b r a c í n a s l a b é j e d i n c e , k t e ­

a místo nich se odvolávat na b e z p r o s t ř e d n í zření je u něj p a t r n á

ř í p o t ř e b u j í b e r l i č k u , a l e j e n n a silné o s o b n o s t i ( I X , 7 1 ) .

z v l á š t ě v ý r a z n ě , k č e m u ž j e š t ě p ř i s t u p u j e fakt, ž e s y s t e m a t i c k é ú v a ­

Z této nové pozice Scheler vyložil lidské myšlení, a především

hy o p ř e n é o precizní pojmy a j a s n é argumentační řetězce zjevně ne­

lidskou lásku jako Boží myšlení či lásku v k o n e č n é m duchu. Lid­

byly j e h o silnou stránkou.43 N e l z e ale popírat, že předložil celou

ské vědomí tak v zásadě představuje sebevědomí B o h a či absolut­

řadu myšlenek a podnětů, a to nejen pro fenomenologické kruhy. Po

na, přičemž Boží vědomí, sebevědomí a vědomí světa třeba nahlí­

přechodu k o t á z k á m spekulativní metafyziky už ovšem j e h o filosofie

žet ve vzájemné souvislosti (IX.68). Lidská mysl není substance,

má s fenomenologií pramálo do činění. Obsadil tak v r á m c i hnutí

n ý b r ž r y z í a k t u a l i t a , a p o d í l í s e n a n a d i n d i v i d u á l n í d u c h o v n í sku­

zvláštní pozici, a snad i právě proto nezaložil školu. Jeho jednotlivé

tečnosti tím, že se k p o d s t a t á m vztahuje skrze p o z n á n í , k h o d n o t á m

myšlenky - například důraz na úlohu tělesnosti pro zkušenost, kte­

skrze lásku a k ú č e l ů m neboli k říši ú č e l ů skrze vůli (IX,39 n.).

rou na m n o h e m pevnějším p s y c h o l o g i c k é m základě obhájil M e r l e -

Scheler se tak vydal směrem, který ho dovedl do blízkosti Spinozy

a u - P o n t y - se v š a k d o č k a l y o h l a s u a p r o h l o u b e n í .

a H e g e l a , o d n i c h ž s e o v š e m p o d l e v l a s t n í h o m í n ě n í lišil t í m , ž e s e vyhýbal jejich jednostrannému intelektualismu. Zdůrazňoval, že poznání b o ž s k é h o a n a š e h o vztahu k b o ž s k é m u vyžaduje od člově­

2. Husserlovi žáci

k a o s o b n í n a s a z e n í v š e c h sil, z v l á š t ě sil e m o c i o n á l n í c h , a n e j e n o m rozumu (IX,70). S naznačenou proměnou svého stanoviska Scheler změnil i vyme­ z e n í v z t a h u m e z i filosofií a n á b o ž e n s t v í m . V p r á c i Probléme der Re­ ligion ( P r o b l é m y n á b o ž e n s t v í ) z r o k u 1 9 2 1 j e š t ě n á b o ž e n s t v í a m e t a fyziku odděloval, ač s d o d a t k e m , že metafyzika j a k o ž t o m y š l e n í a b s o l u t n a a n á b o ž e n s t v í j a k o ž t o e m o c i o n á l n í v z t a h k B o h u (tj. j a k o

a) G ó t t i n g e n š t í a m n i c h o v š t í f e n o m e n o l o g o v é Pod p ř í m ý m i n e p ř í m ý m vlivem E d m u n d a H u s s e r l a se několik let p o t é , co v y š l a Logická zkoumání, u t v o ř i l y v G o t t i n g e n a v M n i c h o v ě skupiny

filosofů,

které lákal

fenomenologický myšlenkový

styl

a snažili s e h o d á l e r o z v i n o u t . 4 4 M e z i o b ě m a o k r u h y b y l y j i s t é v a z b y ,

láska k Bohu) v nejzazším důsledku konvergují. Podle tohoto „systé­ m u k o n f o r m i t y " m á a b s o l u t n o d v ě stránky, j e ž o d p o v í d a j í B o h u filo-

'42

H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 229.

43

41

Toto konstatují též H. Spiegelberg a W. Henckman, kteří se k Schele­ rovi nestavějí nijak kriticky.

A. Sander, Askese und Weltbejahung, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 34-52, zdůrazňuje, že duch a pud jakožto na sebe odkázané momenty jsoucna ze sebe (ens a se) nemohou být zcela opačné.

44 Pramenem následujících údajů je H. Spiegelberg, The Phenomenolo­ gical Movement, str. 168 nn.: „The Phenomenological Circles".

248

249

Druhá

část.

Fenomenologie

a několik Husserlových stoupenců - Adolf Reinach, Johannes Daubert, Moritz Geiger,

45

VI.

Fenomenologie

po

v Logických zkoumáních s p a t ř o v a l ú k o l

Husserlovi

filosofie

v uchopování pod­

později Dietrich von Hildebrand a Hedwig

stat, p o d s t a t n ý c h n u t n o s t í a p o d s t a t n ý c h m o ž n o s t í , n a n i c h ž s p o č í v á

Conradová-Martiusová - přešlo z M n i c h o v a do Gottingen či naopak.

apriorní poznání.49 Určení „a priori" není primárně gnoseologické,

S góttingenským okruhem také spolupracovali Wilhelm Schapp,

nýbrž ontologické povahy.50 Reinach fenomenologickému uvažování

Alexandre Koyré, R o m a n Ingarden a Edith Steinova. Po Husserlově

zpřístupnil novou oblast, totiž pole práva, které též vystudoval.

p ř e c h o d u k t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, k t e r ý č l e n o v é t ě c h t o k r o u ž k ů

V p ř e d n á š c e z r o k u 1914 R e i n a c h vyzdvihl,51 že f e n o m e n o l o g i e

nepřijali za svůj, došlo m e z i n i m i a v ů d č í m d u c h e m c e l é h o hnutí

n e m á c h a r a k t e r s y s t é m u , n ý b r ž p o s t o j e , k t e r ý l z e p ř e d s t a v i t j e n s vy­

k j i s t é m u o c h l a z e n í vztahů. Po p r o p u k n u t í války a H u s s e r l o v ě od­ c h o d u z Gottingen tamější kroužek ukončil činnost.

u ž i t í m p ř í k l a d ů ( 5 3 1 ) . J e l i k o ž její cíl t k v í v o d h a l o v á n í p o d s t a t , stojí v kontrastu ke speciálním vědám, které se otázce po podstatě věcí

V Mnichově dopadly Husserlovy myšlenky na úrodnou půdu

vyhýbají - a to v č e t n ě matematiky, která se podle R e i n a c h a o d m í t á

u n ě k o l i k a žáků p s y c h o l o g a a filosofa T h e o d o r a Lippse (viz k a p .

ptát po podstatě čísel a číselných vztahů. Proto prohlásil: „Teprve ve

I X , 1), t o t i ž u P f á n d e r a (viz o d d í l c ) , D a u b e r t a a R e i n a c h a (kteří p o z ­

filosofii dochází k p r o z k o u m á n í základních matematických podstat

ději p ř e š l i do G o t t i n g e n ) . V r o c e 1 9 0 6 n a v á z a l s m n i c h o v s k ý m o k r u ­

a n e j z a z š í c h z á k o n ů , k t e r é v n i c h j s o u u k o t v e n y . " ( 5 3 8 ) O d v o l á v a t se

h e m styky Scheler, a především po své d r u h é habilitaci v M n i c h o v ě

n a n a h l é d n u t í p o d s t a t y o v š e m n e z n a m e n á vyvolávat n a svět n a u k u

ovlivnil řadu j e h o členů, zejména Hildebranda.46 Následující výklad

o v r o z e n ý c h idejích n e b o předestírat d o m n ě l e n e v y h n u t e l n é závěry.

se především soustředí na Reinacha j a k o ž t o zástupce góttingenského

Apriorní poznání souvisí s formami reálných konfigurací, nikoli

kroužku a Pfándera j a k o představitele m n i c h o v s k é skupiny.47 Ostatní Husserlovy žáky m ů ž e m e zmínit jen krátce. b) Adolf Reinach

s

formami

myšlení.

V

přednášce

Einleitung

in

die

Philosophie

(Úvod do filosofie) zformuloval Reinach první zásadu fenomenolo­ gie n á s l e d o v n ě : „ K a ž d é p ř e d m ě t n é oblasti j e p ř i ř a z e n a určitá sféra s apriorním o b s a h e m , určitý soubor apriorních zákonů podstaty."

Adolf Reinach (1883-1917) sledoval Husserlovy přednášky v Got­

(440) K d y ž se filosofie obrátí k o b j e k t i v n í m u a priori, m ů ž e se stát

t i n g e n , k d e s e r o k u 1 9 0 9 h a b i l i t o v a l a k d e n ě k o l i k let p ů s o b i l j a k o

přísnou vědou - s a m o z ř e j m ě nikoli ze dne na den, nýbrž v průběhu

soukromý docent. Padl v první světové válce.48 Stejně j a k o Husserl

staletí a d í k y n e u s t á l é s p o l u p r á c i m n o h a b a d a t e l ů ( 5 5 0 ) . Reinach se j a k o první pokusil fenomenologickými prostředky po­

45

M. Geiger se zabýval estetickými tématy: Beitráge zur Phanomenolo­ gie des ásthetischen Genusses; týž, Zugánge zur Ásthetik. 46 H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 172, poukazu­ je na to, že mnichovský okruh se vyznačoval speciálním zájmem o deskriptivní psychologii a o etické a estetické problémy. Zajímávaje připomínka, že sklon ke katolicismu se vyskytoval u několika mladých fenomenologů. Ke katolické církvi konvertoval Scheler, D. von Hildebrand a Edith Steinova, která vstoupila do karmelitánského řádu. 47

Literatura k fenomenologii po Husserlovi: O. Poggeler, Antworten aufHusserls Freiburger Phanomenologie; H. Kuhn (vyd.), Die Miinchener Phanomenologie (Internationaler Kongrefi Miinchen 1971); H. Lubbe, Hus­ serl und die europáische Krise; týž, Sprachspiele und Geschichten. Neopositivismus und Phanomenologie im Spátstadium, str. 220 nn. 48

Husserl zhodnotil Reinachův význam ve Frankfurter Zeitung, 337,

250

dat odůvodnění teorie práva.

V p o j e d n á n í Die apriorischen Grundla-

z 6. 12. 1917, a v Kant-Studien, 23, 1919, str. 147-149, kde ho ocenil jako prvního z těch, kteří plně pochopili smysl fenomenologické metody (str. 147). 49

A. Reinach, Sámtliche Werke. Textkritische Ausgabe in zwei Bánden. V následujícím textu budeme citovat podle prvního svazku tohoto vydání (druhý jsou komentáře). - Starší vydání Reinachových spisů: Gesammelte Schriften, Halle 1921. 50 K tomu poznamenává H. Spiegelberg, The Phenomenological Move­ ment, str. 199: „... termín a priori v podstatě označuje jen fakt, že určitá vlastnost nutně vyplývá z bytostné struktury určitého objektu, a lze ji proto takto chápat." 51

A. Reinach, Uber Phanomenologie, I, str. 531 nn.

251

Druhá gen

des

burgerlichen

Jahrbuch fiir

část.

Rechts

Philosophie

Fenomenologie

(Apriorní

základy

und phánomenologische

VI. občanského

Forschung

1,

Fenomenologie

po

Husserlovi

práva,

čím, co mi nepatří (a naopak), to, že nositeli majetkových práv m o ­

Hal­

hou být v ý h r a d n ě osoby atd. - to vše lze „odhalit b e z p r o s t ř e d n ě

le 1914) chtěl vytyčit fundamenty apriorní právní nauky. Z d ů r a z ň o ­

a bez sebemenšího poukazu k jakémukoli pozitivnímu právu" (193).

val, ž e p r á v n í p r i n c i p y n e l z e p ř e v é s t n a p s y c h i c k é a k t y n e b o v ý t v o r y

Definici majetku j a k o toho, co je c h r á n ě n o pozitivním právem, Rei­

subjektu, a nejsou ani relativní vůči k o n k r é t n í m u pozitivnímu práv­

nach odmítá a n a o p a k tvrdí: pozitivní právo to či ono chrání, neboř

n í m u u s p o ř á d á n í . Mají své vlastní bytí, srovnatelné s b y t í m čísel, ovšem oproti číslům nejsou nadčasové.

to je majetek (194). P o d r o b n ě se R e i n a c h vyrovnal s tvrzením, že formulace pozitivní­

M e z i p r á v n í m i „ ú t v a r y " p a n u j í v ě č n é z á k o n y , k t e r é l z e zjistit

ho práva často protiřečí právním z á k o n ů m podstaty, které předložil,

v aktech n a h l é d n u t í podstaty, p r o v e d e n ý c h za p o z d r ž e n í všech sub­

a ž e j i m p r i n c i p i á l n ě m o h o u p r o t i ř e č i t vždy. P o d l e R e i n a c h a j e z e zá­

j e k t i v n í c h faktorů, a vyjádřit je v apriorních větách, které se co do

kona podstaty vyloučeno, aby někdo n ě k o m u d o p o m o h l k vlastnictví

své apriority vyrovnají aritmetickým a logickým axiómům. Napří­

něčeho, co mu nepatří, ovšem podle občanského zákoníku se může

k l a d k p o d s t a t ě slibu patří, že na s t r a n ě slibujícího v z n i k á závazek a n a s t r a n ě p ř í j e m c e slibu v z n i k á n á r o k , k t e r ý z a n i k á , p o k u d j e slíbe­ n ý v ý k o n z r e a l i z o v á n , slib o d v o l á n a n e b o s e r e z i g n u j e n a j e h o d o d r ­ ž e n í . V ě t a , k t e r á t y t o v a z b y vyjadřuje, j e s y n t e t i c k á a a p r i o r n í , t j . n e ­ závislá na pozitivním právu.

stát, ž e n a p ř í k l a d k u p e c , k t e r ý j e d n á bona f i d e , m ů ž e z a u r č i t ý c h o k o l n o s t í p ř e v z í t d o m a j e t k u v ě c , k t e r o u m u p ř e d a l j e d i n e c b e z sta­ t u t u m a j i t e l e . P o d l e R e i n a c h a t u n e n a s t á v á ž á d n ý spor, n e b o ř d o s p o ­ ru m o h o u u p a d n o u t j e n tvrzení (výpovědi), zatímco věty pozitivního p r á v a - na r o z d í l od v ě t o p r á v n í c h v z t a z í c h p o d s t a t y - n e j s o u t v r z e ­

Slib není m o ž n é chápat j a k o p o u h é vyjádření vůle n e b o záměru.

ní. J s o u t o „ u r č e n í " č i u s t a n o v e n í , v n i c h ž s e p o s t u l u j e , ž e n ě c o m á

Představuje intencionální akt zvláštního typu: je spontánní, ale při­

být t a k a tak, a n i ž b y c h o m t o t o „ m á b ý t i " ( n a p ř í k l a d v o b d o b ě k „ m á

t o m není čistě niterný, nýbrž vztahuje se na cizí subjekt a například

býti", které p r a m e n í z rozkazu) m o h l i c h á p a t j a k o subjektivně poja­

o d a k t u o d p u š t ě n í m u s í b ý t t í m t o c i z í m s u b j e k t e m přijat, m á - l i slib

té. O b s a h y o b j e k t i v n í h o p r á v a t v o ř í „ s v é b y t n ý s v ě t p ř e d m ě t ů , k t e r é

v s t o u p i t v ú č i n n o s t ( 1 5 8 n . ) . A k t y t o h o d r u h u , o j a k é se slib o p í r á , se

mají t r v á n í v č a s e , a l e n e p a t ř í k p ř í r o d ě v b ě ž n é m s m y s l u slova, ný­

nazývají sociální akty52 a jejich p o d s t a t n ý m r y s e m je i to, že musí b ý t vyjádřeny, n i c m é n ě j a z y k o v o u r e a l i z a c í s e n e v y č e r p á v a j í ( a p r o ­ to n e l z e tvrdit, že by R e i n a c h o v y názory předjímaly Searlovu teorii řečových aktů).53

brž vyrůstají z e s o c i á l n í c h a k t ů " ( 2 4 6 ) . N a z á k l a d ě „ u r č e n í " ( u s t a n o ­ vení) „ s e u s t a v u j e skrze sebe samu e x i s t e n c e t o h o , o č e m se p o s t u l u ­ je, že má b ý t i " (24Ó).54 Přijetím právních svazků nezávislých na pozitivním právu se Rei­

Na pozitivním právu je podle Reinacha nezávislé i vlastnické prá­

nach přiblížil n a u c e o přirozeném právu. I když nehledal oporu

v o . To, ž e m a j e t e k n e n í t o t é ž c o d r ž b a , t o , ž e m o h u d i s p o n o v a t i n ě -

v p o z n á n í p ř i r o z e n ý c h kvalit, sdílel se zastánci p ř i r o z e n é h o práva víru v p r á v o , j e ž j e n a d ř a z e n o p o z i t i v n í m u . P r o m o ž n o s t a p l i k a c e

52

Sociální akty rozebírá Reinach také v přednášce Einleitung in die Philosophie (str. 449).

v š a k z á k o n y p o d s t a t y z p r á v n í sféry, j a k j e R e i n a c h z f o r m u l o v a l , vy­ žadují - stejně j a k o věty n a u k y o p ř i r o z e n é m právu - konkretizaci

53

Srv. J. R. Searle, Sprechakte. Takovou anticipaci připouštějí ve své předmluvě vydavatelé Reinachova díla K. Schuhmann - B. Smith, Vorwort der Herausgeber, in: A. Reinach, Sdmtliche Werke, I, str. XIV. Podle Reina­ cha (str. 160) jsou příkazy, žádosti atd. „sociální akty, které má ten, kdo je provádí, ve výkonu samém vrhnout k někomu jinému tak, aby se zachytily v jeho duši". Jedná se tedy primárně nikoli o řečové, nýbrž o duševní výko­ ny. Srv. A. Burkhardt, SozialeAkte, Sprechakte und Textillokutionen. A. Reinachs Rechtsphilosophie und die moderně Linguistik.

Toto pojetí připomíná Pufendorfa a jiné zastánce nauky o entia moralia, popř. entia impositiva. K tomu W. Rod, Geometrischer Geist undNaturrecht. Methodengeschichtliche Untersuchungen zur Staatsphilosophie im 17. und 18. Jahrhundert, str. 79 nn.; srv. týž, Erhard Weigels Lehre von den Entia moralia, str. 58-84; T. Kobusch, Die Entdeckung der Person. Meta­ physik der Freiheit und modernes Menschenbild, str. 83 nn.

252

253

54

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

a p o z i t i v i z a c i . Z e slibu n e b o s m l o u v y t a k v z n i k á z á v a z e k t e p r v e d í k y

Fenomenologie

po

Husserlovi

a nutně spojeno s úsilným snažením a chtěním. Pfánder velmi pečli­

t o m u , že pozitivní právo obsahuje příslušné z á k o n n é úpravy - a te­

vě vyzdvihl m o m e n t y charakteristické pro úsilné spění a ukázal, za

prve v r á m c i pozitivního právního uspořádání (přičemž ale n e m u s í

jakých podmínek má úsilné spění povahu volního chtění. Podobně

jít o právo kodifikované) lze o smlouvách vůbec mluvit. R e i n a c h o v a

ve

k o n c e p c e navíc naráží na obtíž, že z výpovědí o d o m n ě l ý c h podsta­

m e z i p o h n u t k a m i a v o l n í m i akty. Z d ů r a z ň o v a l , že c h t ě n í se z p o h n u ­

t á c h n e l z e o d v o d i t ž á d n é n o r m a t i v n í věty. N a j e d n é s t r a n ě s e v apri­

tek odvíjí v souvislosti s c h a r a k t e r e m chtějícího j e d i n c e , p ř i č e m ž

s p i s e Motive

und Motivation ( M o t i v y

a motivace) objasnil vztah

orní právní nauce mluví „o prostých zákonech bytí" (273), na straně

„ c h a r a k t e r e m " mínil způsob, j a k ý m se s v o b o d n o u vůlí o b d a ř e n é já

d r u h é v š a k p o d l e R e i n a c h a „ t o , co p l a t í a p r i o r i , je o sobě a pro sebe

rozhoduje, jsou-li přítomny jisté pohnutky.57

zároveň i tím, co být m á " (274). N a z n a č e n ý k r o k je ale neobhajitel-

S á m pojem fenomenologie Pfánder nechal bez definice.58 Omezil s e n a p o p i s f e n o m e n o l o g i c k é h o p o s t u p u p o m o c í cílů, j i c h ž s e m á d o ­

ný, i k d y ž se t ř e b a o d v o l á m e na n a h l é d n u t í p o d s t a t y .

s á h n o u t . V e f e n o m e n o l o g i i j d e (1) o p r o j a s n ě n í p ř e d m ě t ů i n t e n d o v a c) Alexander Pfánder

n ý c h v e v ě d o m í , ( 2 ) o zjištění m o d a l i t v ě d o m í , k t e r é i n t e n d o v a n ý m

Mnichovský profesor Alexander Pfánder (1870-1941) byl žákem

p ř e d m ě t ů m a faktům odpovídají, (3) o přiřazení určitých typů před­

T h e o d o r a Lippse, od kterého také přejal prvotní zájem o psycholo­

m ě t ů k u r č i t ý m m o d a l i t á m v ě d o m í a (4) o o d p o v ě ď na otázku, zda

P o d d o j m e m Logických zkoumání n a v á z a l k o n t a k t s H u s s e r l e m ,

j s o u i n t e n d o v a n é p ř e d m ě t y a fakta u c h o p e n y v č i s t o t ě . 5 9 S t e j n ě j a k o

na j e h o ž p o d n ě t a ve shodě s j e h o pojetím metalogiky napsal svou

všichni doboví představitelé fenomenologie Pfánder věřil v m o ž n o s t

Logiku;

nahlédnutí podstaty.60

gii.

ta

poprvé

phánomenologische

vyšla

Forschung

ve

č í s l e Jahrbuch fur Philosophie

4.

(1921).

55

Poté

ale

nebyl

ochoten

und ná­

Logika sice p o d l e Pfándera netvoří součást fenomenologie, ale

sledovat H u s s e r l a v j e h o t r a n s c e n d e n t á l n í m obratu a kontakt se

vyžaduje fenomenologii j a k o doplněk, totiž pokud j d e o vztah p o ­

svým učitelem ukončil.56

jmů, soudů a úsudků k různým t y p ů m myšlenkových aktů a k před­

Pfánder vyznával subjektivní m e t o d i k u , tj. opíral se o introspek-

mětům, které v nich jsou intendovány.61 Logika se nezabývá ani

ci - s tím, že za vhodnější název považoval termín „ r e t r o s p e k c e " : je

myslícím subjektem ani m y š l e n í m (jedno i druhé tvoří t é m a psy­

zapotřebí se o m e z i t na analýzu faktů ve v ě d o m í a rezignovat na je­

chologie) ani předměty, nýbrž m y š l e n k a m i (husserlovskými noé-

v e Phanomenologie des

maty). Rozdíl m e z i m y š l e n k a m i a m y š l e n í m vyplývá z t o h o , že

1900) volní fenomény; nešlo mu

opodstatnění lze podat pouze pro myšlenky, ne pro myšlenkové

o to, co se n a h o d i l e odehraje ve vědomí, nýbrž j e n o to, co je vždy

procesy. R e á l n é či ideální předměty, na něž j s o u m y š l e n k o v é akty

jich

výklad.

Tímto

způsobem

Wollens ( F e n o m e n o l o g i i c h t ě n í ,

prozkoumal

zaměřeny, jsou vůči n i m vždy transcendentní. Ontologický status ideálních předmětů se Pfánder nepokusil blíže vymezit, nicméně je

55

Také in: A. Pfánder, Gesammelte Schriften; kromě 3., přepracovaného vyd. Logiky je zde též Phanomenologie des Wollens. Eine psychologische Analyse (1900). Další Pfánderovy práce: Einfuhrung in die Psychologie; Motive und Motivation; Zur Psychologie der Gesinnungen; Die Seele des Menschen. Z pozůstalosti byla vydána Philosophie der Lebensziele. K Pfánderově filosofu: H. Spiegelberg, Alexander Pfánders Phanomenolo­ gie (dodatek: Schriften aus dem Nachlafi). 56

H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 174 n., referu­ je o Husserlových vyjádřeních, z nichž je patrné, že Husserl spatřoval v Pfánderovi svého následovníka, dokud nezískal dojem, že uvázl v realistic­ kém postoji.

254

57

A. Pfánder, Phanomenologie des lyse/Motive und Motivation, str. 164. '58 59

Wollens.

Eine psychologische Ana­

A. Pfánder, Logik, str. 32 A.

Pfánder,

Philosophie

auf phánomenologischer

150 n. 60

Tamt., str. 148.

61

A. Pfánder, Logik, str. 34 n.

255

Grundlage,

str.

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

zřejmé, že by stejně j a k o Husserl zaujal antipsychologické a objektivistické stanovisko.

Fenomenologie

po

Husserlovi

Smysl lidského duševního života popisuje Pfander následovně: „ Ú č e l n ý m uplatňováním a zkvalitňováním vlastní tělesné a duševní

V l o g i c e n u t n o p o d l e P f á n d e r a vyjít z p o d s t a t y s o u d u . K e k a ž d é ­

výbavy a d a n é životní situace, v p ř i m ě ř e n é konfrontaci s d a n ý m

mu s o u d u patří p o j e m v subjektu, predikát a za třetí kopula j a k o ž t o

domněle reálným okolím a pomocí domněle reálného dění a konání

výraz spojení m e z i subjektem a p r e d i k á t e m a také j a k o výraz tvrze­

p o s t u p n ě v o k o l n í přírodě, v okolních lidech, ve s p o l e č e n s k ý c h

ní. To platí i p r o s o u d y o existenci a n e o s o b n í s o u d y ( n a p ř í k l a d

a kulturních p o m ě r e c h ... zplodit a předvést jistou osobní lidskou

„Prší"), u nichž k o p u l a není jazykově vyjádřena. Kopulu nutno chá­

duši ... tak, že je tato d u š e zároveň z a č l e n ě n a do u r č i t é h o životního

pat j a k o pojem, a to pojem funkce. D o k o n c e i výrazy j a k o „totiž"

s p o l e č e n s t v í s o s t a t n í m i b y t o s t m i na z e m i a s n e j z a z š í m e s e n c i á l ­

n e b o „sice" údajně odpovídají „funkčně č i n n ý m p o j m ů m " .

ním a ontologickým základem všech bytostí."65 Když Pfander zdů­

K a ž d ý soud s o u b ě ž n ě vyjadřuje a asertivně vznáší pravdivostní

razňuje, že vztah duševních regionů lze nahlédnout v jejich nutnos­

nárok, přičemž pravdivost se tu chápe j a k o shoda soudu s chováním

ti a že se p ř i t o m j e d n á o v h l e d z v l á š t n í h o d r u h u , k t e r ý n e s o u v i s í

či stavem p o s u z o v a n é h o předmětu. Z á k l a d e m pravdivosti soudu je

s analýzou, odvolává se tím podle všeho na fenomenologické na­

stav (Selbstverhalteri) p ř e d m ě t u , k n ě m u ž se s o u d v z t a h u j e . 6 2 N a s t o ­

hlédnutí podstaty.

l e n í m p r o b l é m u pravdivosti o v š e m p ř e k r a č u j e m e hranice logiky

V posledních letech života Pfander plánoval napsat úvod do filo­

v přísném smyslu. Logické principy (věta o identitě, věta sporu

sofie a f e n o m e n o l o g i e , k t e r ý b y s o u h r n n ě n a b í d l n a u k u o j s o u c í m

a věta v y l o u č e n é h o třetího) Pfander interpretoval ontologicky: na­

(ontologii), o h o d n o t á c h (axiologii) a o požadavcích (nomologii),

p ř í k l a d p r i n c i p s p o r u s e o p í r á o fakt, ž e ž á d n ý p ř e d m ě t n e m ů ž e b ý t

o v š e m z a n e c h a l n á m j e n ú t r ž k o v i t é náčrty. P o ž a d a v k y , o k t e r ý c h h o ­

z á r o v e ň P a non-P.63 V t o m t o , ale i v j i n ý c h o h l e d e c h Pfander navá­

voří n o m o l o g i e , n e j s o u u k o t v e n y v p o s l u š n o s t i , n ý b r ž b e z p r o s t ř e d n ě

zal na aristotelskou tradici.

v l i d s k é o s o b ě ( v e v l a s t n í m „ j á d ř e b y t í " , Grundwesen) a z p r o s t ř e d ­

Stejně j a k o Pfanderova logika, ani j e h o nauka o duši v zásadě n e m á f e n o m e n o l o g i c k ý r á z . P o j e t í p ř e d l o ž e n é ve spise Die seele des

. . . k t e r ý s e zjevuje v e v l a s t n í m j á d ř e

člověka.

Pfander odmítal primát teorie poznání a filosofii vymezoval jako

1933) je zčásti psychologické

„onu vědu, která c h c e v k a ž d é m ohledu vyzískat definitivně k o m p l e ­

a z č á s t i m e t a f y z i c k é v t r a d i č n í m s m y s l u . P s y c h o l o g i c k á je u P f á n d e ­

tující p o z n á n í " , 6 8 a t o v e f o r m ě p o z n á n í p o d s t a t y p ř e d m ě t ů , z á k l a d u

ra d o m n ě n k a , že v š e c h n y p u d y lze převést na společný kořen, totiž

jejich bytí a základu pravdy.69 Chceme-li p o d o b n é poznání získat, je

Menschen.

Versuch

eine

vestehenden

Pokus o rozumějící psychologii,

na „prvotní p u d k sebezplození".

64

Psychologie

(Duše

kovaně ve vůli „stvořitele,

bytí".66 Etika imperativu se uzavírá teprve v náboženství.67

Tento prvotní pud se rozděluje na

nezbytné potlačit realitu toho, co se míní v aktech vědomí, pravdi­

p u d y t r a n z i t i v n í , z a m ě ř e n é n a c í l e m i m o d u š i , a reflexivní, j e j i c h ž cíl

vost j e d n o t l i v ý c h p o z n a t k ů , e x i s t e n c i v l a s t n í h o t ě l a a e x i s t e n c i vlast­

je p ř í m o v nás. Metafyzická je Pfanderova nauka o duši jakožto kon­

ní d u š e .

krétní individuální bytosti vykazující osobní, etický a společenský charakter, který v t e n d e n c i směřuje ke s v o b o d n é aktivitě a usiluje o společenství se stvořitelem. Zbožnost vložená do lidské duše ji podněcuje otevřít se B o ž í vůli a svobodně se B o h u podrobit.

65

Tamt., str. 278.

66

A. Pfander, Philosophie der Lebensziele, str.

143.

67

V závěru citovaných myšlenek stojí noticka: „Náboženské vyústění etiky imperativu."

62

Tamt., str. 249.

63

Tamt., str. 286.

68

A. Pfander, Philosophie auf phdnomenologischer Grundlage, str. 35.

A. Pfander, Die Seele des Menschen, str. 217.

69

Tamt., str. 36.

64

256

257

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie phánomenologische

d) Další Husserlovi žáci K

Husserlovým raným

ž á k ů m patřil

Dietrich

von

Hildebrand

( 1 8 8 9 - 1 9 6 6 ) , který nejprve přednášel v M n i c h o v ě , ale po nástupu

Fenomenologie

Philosophie

po

Husserlovi

Husserls

in

der

gegenwártigen

Kri­

tik ( H u s s e r l o v a f e n o m e n o l o g i c k á filosofie v s o u d o b é k r i t i c e ) ,

74

kde

odmítl názor, že snad Husserlův i n t u i c i o n i s m u s ve svých důsledcích

Hitlera k m o c i opustil N ě m e c k o a po víceletém pobytu ve Vídni se

vede ke zrušení rozdílu mezi smyslovým a racionálním poznáním.

n a k o n e c stal p r o f e s o r e m v N e w Yorku.70 Filosoficky m ě l k r o m ě

Za p o m ý l e n o u považoval též námitku, že obrat k v ě c e m s a m ý m zna­

Husserla blízko především k Schelerovi a Reinachovi. Z pozic kato­

mená rezignaci na otázku po podmínkách možnosti. Není pravda, že

l i c k é h o p o h l e d u n a s v ě t hájil v í r u v o s o b n í h o b o h a , n a u k u o v y k o u ­

b y H u s s e r l k r o k e m k t r a n s c e n d e n t á l n í m u u v a ž o v á n í z a s t ř e l p r a v ý cíl fenomenologie. Spřízněnost mezi fenomenologií a kriticismem je

pení a nauku o nesmrtelnosti duše. Fenomenologie je podle Hildebranda „gnoseologická principiálně o d ů v o d n ě n á f o r m a čistě v ě c n é a intuitivní analýzy podstat*'.71 (Hil­ debrand jistě míní nahlédnutí podstaty, neboř „intuitivní analýza" je contradictio in adiecto.) S t e j n ě j a k o S c h e l e r p r o s a z o v a l i H i l d e b r a n d f e n o m e n o l o g i c k o u filosofii h o d n o t . O b j e k t i v n í h o d n o t y , j e ž p o d l e n ě j t v o ř í z á k l a d p r o v š e c h n y m r a v n í svazky, n e s t a č í vzít j e n n a v ě d o ­ mí, ony samy vyžadují po člověku etické angažmá. Fakt, že m n o h o lidí m n o h d y v n í m á h o d n o t y j i n a k , p o v a ž o v a l z a d ů s l e d e k p ř i n e j m e n ­ š í m d í l č í h o d n o t o v é slepoty. Náboženského (1889-1971).

Ve

ražení spise

byla též

filosofie

Religionsphilosophie

Johannese (Filosofie

Hessena nábožen­

ství, 1 9 4 8 ) se p u s t i l do p o l e m i k y s n o v o s c h o l a s t i k o u a j e j í t e n d e n c i h l e d a t r a c i o n á l n í z d ů v o d n ě n í p r o z á k l a d n í p r a v d y k ř e s ť a n s k é víry, čímž

n a s e b e p ř i v o l a l o s t r é ú t o k y n o v o s c h o l a s t i c k ý c h filosofů

a theologů.72 E u g e n F i n k ( 1 9 0 5 - 1 9 7 5 ) zacílil f e n o m e n o l o g i c k o u p e r s p e k t i v u n a základní zkušenostní pojmy, j a k o je fenomén, prostor, čas, pohyb, p r a v d a či s v ě t .

73

S v é h o u č i t e l e H u s s e r l a hájil v r o z s á h l é m č l á n k u Die

j e n povrchní. F i n k o v a stanoviska získávají zvláštní váhu díky H u s ­ serlově stručné předmluvě, v níž prohlásil, že článek neobsahuje je­ dinou větu, se kterou by nesouhlasil. Husserlův žák a po jistou dobu i asistent L u d w i g L a n d g r e b e (1902-1991), který od roku 1956 působil v Kolíně nad R ý n e m j a k o universitní profesor a ředitel Husserlova archívu, v těsné spolupráci se s v ý m u č i t e l e m p ř i p r a v i l k v y d á n í j e h o s p i s Erfahrung und Urteil ( Z k u š e n o s t a s o u d ) . Z L a n d g r e b o v ý c h p r a c í u v e ď m e : Phanomenolo­ gie

und Metaphysik ( F e n o m e n o l o g i e

a

metafyzika,

phie der Gegenwart ( F i l o s o f i e s o u č a s n o s t i , nomenologie

(Cesta

fenomenologie,

Geschichte ( F e n o m e n o l o g i e a dějiny, Osud

těžce

dolehl

na

1 9 4 9 ) , Philoso­

1 9 5 2 ) , Der Weg der Pha­ 1963),

Phanomenologie

und

1967).

Husserlovu

žačku

Edith

Steinovou

(1891-1942). V roce 1916 promovala disertací o empatii,75 avšak získat habilitaci s e j í nepodařilo. R o k u 1922 přestoupila od j u d a i s m u n a k a t o l i c k o u víru. S t u d o v a l a spisy s v a t é h o T o m á š e A k v i n s k é h o , j e ­ h o ž m y š l e n k o v ý styl n a n i h l u b o c e z a p ů s o b i l . V r o c e 1 9 3 3 v s t o u p i l a v K o l í n ě n a d R ý n e m d o ř á d u k a r m e l i t e k a p ř i j a l a ř á d o v é j m é n o Teresia B e n e d i c t a de C r u c e , avšak roku 1938 se uchýlila do H o l a n d ­ ska, n e b o ť j a k o Ž i d o v k a s e j i ž v N ě m e c k u n e c í t i l a b e z p e č n ě . P o o b ­

70

D. von Hildebrand mj. publikoval: Die Idee der sittlichen Handlung; Sittlichkeit und ethische Wertordnung; Metaphysik und Gemeinschaft; Die Umgestaltung in Christus; Christian Ethics. K jeho filosofii hodnot srv. B. V. Schwarz, On Value. 71

D. von Hildebrand, Die Menschheit am Abhandlungen und Vortráge, str. 617.

Scheidewege.

Gesammelte

72

Z četných prací J. Hessena můžeme uvést: Eehrbuch der Philosophie, I—III; Ethik. Grundziige einer personalistischen Wertethik. - Autobiografie: Geistige Kámpfe der Zeit im Spiegel eines Lebens. 73

Další Finkovy práce: Alles und Nichts.

258

Ein Umweg zur Philosophie;

sazení H o l a n d s k a n ě m e c k ý m i vojsky j i však ani e m i g r a c e n e m o h l a

Zur ontologischen Fruhgeschichte von Raum, Zeit, Bewegung; Sein, Wahrheit, Welt. Vorfragen zum Problém des Phánomen-Begriffs 1958 [česky: Bytí, pravda, svét. Předběžné otázky k pojmu fenomén]; Spiel als Weltsymbol [česky: Hra jako symbol svita]; Nietzsches Philosophie. 74 E. Husserl, Die phánomenologische Philosophie genwártigen Kritik, in: Kant-Studien, 38, 1933. 75

E. Steinova, Zum Problém der Einfiihlung.

259

Husserls

in

der ge­

Druhá zachránit. Roku

část.

VI.

Fenomenologie

1942 byla internována v koncentračním táboře

Osvětim-Birkenau, k d e téhož roku přišla o život.76 Římskokatolická

Fenomenologie

po

Husserlovi

zickým teoriím, které již nemají fenomenologický charakter a spíše upomínají

na

spekulace

romantické

19

Naturphilosophie.

církev ji roku 1987 prohlásila za b l a h o s l a v e n o u a v r o c e 1998 za

Conradová-Martiusová chápala čas prožitku a prostor prožitku,

s v a t o u . Její n á v a z n o s t na f e n o m e n o l o g i i se p r o j e v u j e v její p o l i t i c k é

což jsou kontinua, jako jevy ukotvené v reálném čase a reálném

filosofii, v n í ž n e j d e o f a k t a ž i v o t a ve s t á t ě a p r á v n í u s p o ř á d á n í ve

prostoru, které jsou přetržité. Čas a prostor se rozpadají na kvanta.

státě, nýbrž především o podstatu státu.

77

Problémy, j i m i ž se zabývá,

předcházejí e m p i r i c k é n a u c e o státu. I d e a státu n e n í závislá na t o m , z d a se z r e a l i z u j e v k o n k r é t n í c h s t á t e c h , a p r á v n í u s p o ř á d á n í ve s t á t ě s e p r o t o o d č i s t é h o p r á v a m ů ž e o d c h ý l i t , a n i ž b y s e t o p r á v a j a k o ta­ kového sebeméně dotklo. V k n i z e Endliches und ewiges Sein ( K o n e č n é a v ě č n é b y t í , n a p s á ­ no 1931-1936, k n i ž n ě 1950) se Edith Steinova pokusila fenomeno­ logii spojit s aristotelsko-tomistickou filosofií. K o n e č n é bytí odka­ zuje n a p ů v o d n í p r i n c i p , k t e r ý n u t n o p o c h o p i t n e j e n j a k o č i r ý a k t , a l e zároveň jako Trojici.78 Úspěšnější byla s ohledem na akademickou kariéru Husserlova žačka Hedwig Conradová-Martiusová (1888-1966), která promova­ la r o k u 1912 v M n i c h o v ě , avšak po r e p r e s i v n í c h postizích za třetí říše se m o h l a habilitovat až roku 1949. V roce 1955 obdržela profe­ suru h o n o r i s c a u s a . Od většiny f e n o m e n o l o g ů se lišila h l u b o k o u o b e z n á m e n o s t í s d ě j i n a m i filosofie, na k t e r é navazovala i ve vlast­ ních zkoumáních. Nespokojila se ovšem s fenomenologickými popi­ sy, n a p ř í k l a d p o d s t a t y p r o s t o r u a č a s u , a l e p ř e š l a o d n i c h k m e t a f y -

Reálný čas a reálný prostor jsou opět ukotveny v aiónském čase a a p e i r i c k é m prostoru. Fakt, že svět nesetrval v a i ó n s k é m čase, ob­ j a s ň o v a l a C o n r a d o v á - M a r t i u s o v á t í m , ž e s e p e r i f e r n í p ů s o b í c í síly nechaly strhnout c e n t r e m . 8 0 Svět existuje díky neustálé deaktualizaci a r e a k t u a l i z a c i . Z p o z i c o n t o l o g i e a filosofie p ř í r o d y d o s p ě l a k n á z o ­ r ů m , k t e r é s e p o d l e j e j í h o m í n ě n í s h o d o v a l y s objevy k v a n t o v é fyzi­ ky a t e o r i e relativity. Na otázky filosofie a logiky se zaměřil Oskar Becker (1889-1964, 1927 m i m o ř á d n ý p r o f e s o r ve F r e i b u r k u v B r e i s g a u , 1931 ř á d n ý p r o f e ­ sor v B o n n u ) , k t e r ý v h a b i l i t a č n í m p o j e d n á n í Die phánomenologische Begriindung Jahrbuch

der fiir

Geometrie Philosophie

(Fenomenologické

založení

und phánomenologische

geometrie,

Forschung

4,1923)

r o z v r h l f e n o m e n o l o g i c k ý p o p i s g e o m e t r i e a hájil n á z o r , ž e g e o m e t r i i n u t n o p ř e v é s t n a p r o s t o r d o s t u p n ý v e s m y s l o v é m n á z o r u . J e h o stať vy­ volala p o l e m i k u s R e i c h e n b a c h e m . 8 1 O rozvinutí Schelerovy filosofie h o d n o t usiloval H a n s Reiner (1896-1991). Podle Reinera nestačí nahlédnout hodnoty a jejich hie­ rarchii, ale je také n e z b y t n é vzít v potaz p o d m í n k y jejich realizace a o r i e n t o v a t se v j e d n á n í p o d l e p ř í s l u š n ý c h z á s a d p r e f e r e n c e . 8 2

79

76

K biografii E. Steinové: Hilda Charlottě Graefová, Edith Stein, Versuch einer Biographie; A. U. Miiller - M. A. Neyer, Edith Stein, Das Leben einer ungewóhnlichen Frau. 77

E. Steinova, Eine

Untersuchung uber den Staat.

78

E. Steinova, Werke; zde mezi jinými: Kreuzeswissenschaft. Studie Uber Johannes a Cruce (I); Endliches und ewiges Sein. Versuch eines Aufstiegs zum Sinn des Seins (II); Welt und Person. Beitrag zum christlichen Wahrheitsstreben (VI). Další práce: Husserls Phánomenologie und die Phi­ losophie des hl. Thomas von Aquino. - Bibliografie: D. Gamarra, Bibliografla su Edith Stein, str. 141-160. - Literatura: Hanna-barbara Gerl, Unerbittliches Licht. Edith Stein - Philosophie, Mystik, Leben; Beat W. Imhofová, Edith Steins philosophische Entwicklung.

260

Hlavní díla H. Conradové-Martiusové: Der Selbstaufbau der Nátur. F.ntelechien und Energien; Die Zeit; Das Sein; Der Raum. Další práce: Schriften zur Philosophie, I-III. 80

H. Conrad-Martius, Die Zeit, str. 276.

81

Práce Oskara Beckera: Mathematische Existenz; Einfuhrung in die iMgistik, vorziiglich in den Modalkalkiil; Zwei Untersuchungen zur antiker lx>gik; Grófie und Grenzen der mathematischen Denkweise; Grundlagen der Mjalhematik in geschichtlicher Entwicklung; Das mathematische Denken der Antike; Dasein und Dawesen. Gesammelte philosophische Aufsdtze. 82

H. Reiner, Die Ehre, Darmstadt 1956; Die philosophische Ethik. Ihre Fragen und Lehren in Geschichte und Gegenwart, Heidelberg 1964; Grun­ dlagen, Grundsátze und Einzelnormen des Naturrechts, Freiburg i. Br. 1964; fflicht und Neigung, Meisenheim a. Glan 1951.

261

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

K nejvýznamnějším Hússerlovým žákům nutno počítat polského

jaký p o d l e p ř e d p o k l á d a n é ontologie musí k a ž d ý svět mít, vyplývá

myslitele R o m a n a Ingardena (1893-1970), zprvu člena gottingen-

odtud realistické stanovisko, podle k t e r é h o jsou například složky

ského filosofického kroužku, který p o t é následoval Husserla do Frei­

světa časově u r č e n é , takže čas n e m ů ž e představovat p o u h o u sub­

burku. Fenomenologické prizma uplatnil na estetiku a na problém

jektivní formu názoru v Kantově smyslu.86 R o z h o d n o u t , zda je svět

V k n i z e Der Streit um die Existenz der Welt ( S p o r o e x i s ­

a u t o n o m n í a zda existuje, ovšem p o m o c í ontologických nástrojů

t e n c i s v ě t a , I—III, 1 9 6 4 - 1 9 7 4 ) 8 3 p o r o v n a l a r g u m e n t y p r o a p r o t i r e a ­

nelze; m o ž n é to je jedině v rámci metafyziky, k níž m ů ž e ontolo-

lismu, přičemž vycházel z ontologického stanoviska,84 podle něhož

gický výklad poskytnout jedině přípravu.87 Ignarden naznačil, že

v e d l e č a s o v ě u r č e n ý c h individuálních p ř e d m ě t ů existují také neča­

při svých s n a h á c h o vyřešení p r o b l é m u se odklání od H u s s e r l a a že

s o v é i n d i v i d u á l n í entity. P r o o b ě s k u p i n y p l a t í o n t o l o g i c k é p r i n c i p y

čisté v ě d o m í n e c h c e izolovat oproti materiální a zvláště tělesné

realismu.

vyloučeného sporu a vyloučeného třetího, zatímco nonindividuální

skutečnosti. K uskutečnění j e h o plánu nedošlo: spis zůstal n e d o ­

p ř e d m ě t y m o h o u b ý t i s p o r n é . P r o t i p ř e d m ě t n o s t i stojí č i s t é j á , k t e ­

končen.

ré Ingarden chápal j a k o m o n á d u , která je vůči proudu vědomí tran­

F e n o m e n o l o g i c k ý p ř í s t u p I n g a r d e n z a c h o v á v a l i v o b l a s t i estetiky.

scendentní. V ontologickém rámci vymezeném těmito předpokla­

V š e c h n y e m p i r i c k é (tj. p s y c h o l o g i c k é a s o c i o l o g i c k é ) p o k u s y o o b ­

dy analyzoval p r o b l é m reality a s tím na p a m ě t i nutno posuzovat

j a s n ě n í p o d s t a t y u m ě l e c k é h o d í l a o d m í t l . Z c e l é o b l a s t i u m ě n í s e za­

i j e h o závěry.

m ě ř i l n a u m ě l e c k é d í l o l i t e r á r n í a r o z l i š i l n a n ě m n ě k o l i k vrstev, j e ­

Ve snaze p o s u n o u t p r o b l é m reality blíže řešení přijal I n g a r d e n vedle rozlišení světa a v ě d o m í i další distinkce: vedle reálného bytí přijal i ideální bytí, m o ž n é bytí a další m o d a l i t y bytí a postuloval také existenciální m o m e n t y a u t o n o m i e bytí, původnosti bytí, svébyt­ nosti bytí, nezávislosti bytí a jejich opaků. K o m b i n a c í těchto aspektů získáváme 64 stanovisek, z nichž ale většina je nekonzistentních, a m u s í m e je proto p ř e d e m vyloučit. Počet kandidátů se dále zmenší, jestliže c h á p e m e svět i čisté vědomí j a k o časově určené. V centru formálně ontologických z k o u m á n í se nachází otázka, z d a mají e m p i r i c k é p ř e d m ě t y f o r m u r e á l n ý c h a c o d o b y t í a u t o ­ n o m n í c h p ř e d m ě t ů , a n e b o závisejí na v ě d o m í , v k t e r é m ž t o p ř í p a d ě b y c h o m museli projasnit jejich vztah k čistému vědomí.85 Ingarden dospěl k h y p o t e t i c k é m u výsledku: P o k u d má svět takový charakter.

jichž vzájemná h a r m o n i e z něj teprve činí u m ě l e c k é dílo. Konstituce d í l a p o s t u p u j e p r o p o j o v á n í m t ě c h t o v r s t e v - v r s t v y j a z y k o v é a vý­ z n a m o v é , vrstvy p ř e d m ě t ů a vrstvy schematizovaných m í n ě n í v celek. Svými p r a c e m i k estetice88 ukázal Ingarden literární vědě b a d a t e l s k ý směr, k t e r ý s e k o n c e n t r u j e n a f o r m u u m ě l e c k é h o d í l a b e z ohledu na psychologický a sociologický kontext. V oblasti filosofie práva využil f e n o m e n o l o g i c k é h o uvažování n e ­ j e n R e i n a c h ( v i z o d d í l b ) , a l e t a k é F r i t z K a u f m a n n v Logik und Rechtswissenschaft ( L o g i k a

a právní

věda,

1922)

a v Das

Kriterium

des Rechts ( K r i t é r i u m p r á v a , 1 9 2 4 ) a t a k é G e r h a r d H u s s e r l ve s p i s e Rechtskraft und Rechtsgeltung

(Síla

práva

a

právní

platnost,

sv.

I,

1925), P o d l e zastánců f e n o m e n o l o g i c k é filosofie práva a státu t u t o disciplínu nelze považovat za empirickou vědu, ale zároveň se n e m á j e d n a t ani o metafyzickou teorii - přestože d o m n ě n k a , že právo má

83

Dílo bylo poprvé uveřejněno roku 1947 n. Polskou akademií věd, 2. vyd. Varšava 1960. Podle tohoto vydání byl autorem vytvořen německý překlad v částečně zjednodušené a zkrácené podobě. Srv. též R. Ingarden, Bemerkungen zum Problém Idealismus - Realismus, str. 159-190. 84

Podle R. Ingardena, Der Streit um die Existenz der Welt, I, str. 33, je ontologie „apriorní analýza obsahů idejí" (str. 45). V takto chápané ontologii se odhlíží od kladení bytí; tázat se po existenci něčeho je úlohou metafyziky. 85

Tamt., II/2, str. 374.

262

86

Tamt., II/2, str. 376.

87

Tamt., II/2, str. 385 nn.

88

R. Ingarden, Das literarische Kunstwerk, Halle 1931; Vom Erkennen des literarischen Kunstwerks, Tubingen 1968 [česky: O poznávání literární­ ho díla, přel. H. Jechová, Praha 1967]; Erlebnis, Kunstwerk und Wert, Tubin­ gen 1969; De la structure du tableau, in: Bulletin de V Academie Polonaise des Sciences et des Lettres, 1946; De la poétique, tamt., 1946.

263

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

svou podstatu, kterou lze apriorně postihnout díky nahlédnutí pod­ staty, m á z c e l a z j e v n ě m e t a f y z i c k ý r á z . Die

článku

Rechtsphilosophie

Wissenschaftliche

(Vědecký

va, Kant-Studien 3 1 ,

význam

po

Husserlovi

P o d a t úplný přehled o první generaci Husserlových žáků a stou­ penců tu není naším cílem. Husserlovy podněty - ač pouze pro­

K f e n o m e n o l o g i c k é filosofii p r á v a se k r i t i c k y v y j á d ř i l J u l i s K r a f t v

Fenomenologie

Bedeutung

der phánomenologischen

fenomenologické

filosofie

prá­

střednictvím knih - přejal M a u r i c e Merleau-Ponty, j e h o ž filosofii se b u d e m e věnovat v následujícím oddíle a který z d e reprezentuje francouzskou fenomenologii.

1926), kde k fenomenologické metodice kon­

s t a t o v a l , že tu j d e o „ o d v o z o v á n í d ů s l e d k ů z a b s t r a k c í , j e j i c h ž m a t é ­ rie je určována svévolně. Důsledky prezentované jako nahlédnutí

3. Maurice Merleau-Ponty

p o d s t a t y tak j s o u č e r p á n y tu z e m p i r i c k ý c h , tu z r a c i o n á l n í c h , tu z e m p i r i c k o - r a c i o n á l n í c h p o j m ů . " ( 2 9 4 n.) Odvolávat se tu na evi­ denci je pochybné, neboť ani zastánci tohoto myšlenkového směru nesdílí stejné p ř e s v ě d č e n í : j e d n i hledají základ práva v z á k o n e c h bytí, druzí je c h á p o u j a k o souhrn pozitivních n o r e m . Závěrem

budiž

zmíněn

Pfanderův

žák

Herbert

Spiegelberg

( 1 9 0 4 - 1 9 9 0 ) , a u t o r j i ž v í c e k r á t c i t o v a n é h o s o u h r n n é h o v ý k l a d u o fe­ nomenologickém rical Introduction,

hnutí I—II,

(The 1960).

Phenomenological

Movement.

A

Histo-

89

Enzo Paci (1911-1976), nejvýznamnější představitel fenomeno­ l o g i e v Itálii, n e b y l p ř í m o H u s s e r l o v ý m ž á k e m . S t a v ě l n a H u s s e r l o ­ v ě filosofii ž i t é h o s v ě t a a o d m í t a l f e n o m e n o l o g i i p o v a ž o v a t z a p ř í s ­ nou vědu, zaměřenou na poznání podstat. Přísná není predikativní či diskursivní řeč, nýbrž to, o co se diskursivní myšlení musí opřít, totiž evidence, ve které se ukazuje pravda skrze to, co jest.90 Paci se domníval, že fenomenologie připouští syntézu s m a r x i s m e m . Zcela jiné spojenectví si představoval Giulio Preti, který vyzdviho­ val paralely m e z i f e n o m e n o l o g i í a analytickou filosofií j a z y k a .

91

a) Život a d í l o P o č í n a j e t ř i c á t ý m i a j e š t ě v ý r a z n ě j i č t y ř i c á t ý m i lety d v a c á t é h o s t o l e ­ tí se z á j e m o f e n o m e n o l o g i i r o z v i n u l i ve F r a n c i i , n e j s p í š ze s t e j n ý c h důvodů, z jakých byla fenomenologie pro m n o h é atraktivní i v N ě ­ mecku, tj. p ř e d e v š í m díky nároku, že ustavuje nový m y š l e n k o v ý styl, c o ž n a g e n e r a c i , k t e r á s e o h l í ž e l a p o n o v ý c h p ř í s t u p e c h , z a p ů ­ s o b i l o s i l n ý m d o j m e m . F r a n c o u z š t í f e n o m e n o l o g o v é sice n a n ě m e c ­ k ý p r o u d n a v a z o v a l i , a l e z á r o v e ň c h t ě l i r a z i t n o v é cesty. J e s a m o t n é ovšem následně překonali zastánci strukturalismu a poststrukturalismu, kteří také prohlásili, že uvádějí na svět nový způsob myšlení. K fenomenologickému trendu se řadí Sartre, Merleau-Ponty, E m a ­ n u e l L é v i n a s a G a s t o n B e r g e r . 9 2 U S a r t r a b y l vliv filosofie e x i s t e n c e n a t o l i k silný, ž e j e o b v y k l e c h á p á n spíše j a k o e x i s t e n c i a l i s t a n e ž j a k o fenomenolog, a u Lévinase spadá hlavní období činnosti až do let po d r u h é s v ě t o v é v á l c e . V n á s l e d u j í c í k a p i t o l e s e p r o t o s o u s t ř e d í m e vý­ hradně na Merleau-Pontyho.93 M a u r i c e M e r l e a u - P o n t y se narodil roku 1908 v Rochefort-surM e r a vedle Sartra ho lze považovat za nejdůležitějšího představitele f e n o m e n o l o g i c k é h o u v a ž o v á n í k o l e m p o l o v i n y 2 0 . století. Z p r v u vy­

89

V tomto díle se nachází též přehled fenomenologických prací H. Spiegelberga; z jeho dalších prací: Uber das Wesen der Idee, str. 1-238; Sinn und rechte der Begriindung in der axiologischen und praktischen Philoso­ phie, str. 100-142. 90

E. Paci, Bilancio della fenomenologia, cit. podle A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, str. 396. 91

Podle V. Verra, Esistenzialismo, fenomenologia, ermeneutica, nichilismo, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, str. 394 nn.

264

učoval na vyšších školách, roku 1935 byl pověřen přednáškami na École N o r m á l e Supérieure. V roce 1939 prostudoval Husserlovu Krizi evropských věd a v L o v a n i z k o u m a l H u s s e r l ů v p í s e m n ý o d k a z ; á 92

G. Berger, Le cogito dans la philosophie de Husserl; týž, L 'originalitě de la phénoménologie, str. 249-259. 93

V plánovaném XIV. svazku bude probírán též Paul Ricoeur, a to při výkladu novější hermeheutiky.

265

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

zabýval

se M a r x e m a po j i s t o u d o b u se k l o n i l k m a r x i s m u . 9 4 V letech 1945-1952 spolu

S a r t r e m v y d á v a l č a s o p i s Les temps modernes,

se

ale jejich spolupráce skončila poté, co rozdíly v politických názo­ rech vedly i k ochlazení osobních vztahů, které později částečně pře­ k o n a l i . 9 5 R o k u 1 9 4 8 o b d r ž e l M e r l e a u - P o n t y p r o f e s u r u v L y o n u , v le­ tech 1949-1952 přednášel psychologii na Sorbonně a roku 1952 byl p o v o l á n o b s a d i t p r o f e s u r u p r o filosofii n a C o l l ě g e d e F r a n c e . Z e m ř e l r o k u 1961 v P a ř í ž i .

Husserlovi

b) M e t o d a

n á č r t f e n o m e n o l o g i e ž i t é h o s v ě t a u p o z d n í h o H u s s e r l a n a n ě j trva­ le zapůsobil. Navštěvoval Kojěvovy pařížské přednášky,

po

V souladu s Husserlovou devízou chtěl Merleau-Ponty proniknout „k v ě c e m s a m ý m " , aniž by se přitom řídil tendencí k systematické fixaci f i l o s o f i e ( u H u s s e r l a v y s t i ž e n é i d e á l e m f i l o s o f i e j a k o ž t o p ř í s n é vědy). Fenomenologie se podle Merleau-Pontyho nemůže změnit v u z a v ř e n o u t e o r i i . V ý c h o d i s k o f e n o m e n o l o g i c k ý c h z k o u m á n í u něj tvoří svět z a k o u š e n ý v p ř i r o z e n é m postoji, H u s s e r l ů v žitý svět: „ S v ě t t u j e p ř e d e vší a n a l ý z o u a k a ž d ý p o k u s o d v o d i t h o z ř a d y syn­ téz ... z ů s t a n e u m ě l ý . " (PW6) F e n o m e n o l o g i e s e p r o t o m u s í o m e z i t na p o p i s s o u v i s l o s t í v ž i t é m s v ě t ě a z ř í c i se v e š k e r ý c h s n a h o o b j a s ­

comportement

nění zkušenosti p ř e d m ě t ů ve světě p o m o c í speciálně vědních a n e b o

(Struktura chování, 1938 předložena j a k o disertace, knižně 1943)

metafyzických teorií: j e j í m o b s a h e m nejsou fakta v ě d o m í v Berg-

svědčí o j e h o důkladné znalostí psychologie a totéž platí o j e h o

sonově smyslu, nýbrž souvislosti, j a k je z k o u m á tvarová psychologie

Merleau-Pontyho

první

La

kniha

Phénoménologie

de

structure

la

pereeption

du

hlavním

díle,

vnímání,

1 9 4 5 ) . N á s l e d o v a l y s o u b o r y k r a t š í c h t e x t ů Humanisme et

terreur.

Essai

sur

Ke k o m u n i s t i c k é smysl,

le

probléme

otázce,

communisme a Sens

1947)

i Les aventures de

1948), j a k o ž

(Fenomenologii

(Humanismus

a

teror.

et nonsens ( S m y s l a n e ­ la

dialectiques

(Dobrodruž­

ství dialektiky, 1955), k d e zúčtoval s krajním b o l š e v i s m e m . Posled­ ním

zveřejněným

časopisecky monde

(Próza

1961,

textem knižně

světa,

1969)

je

Voeil

et

1'esprit

1964),96 p o s m r t n ě a

Le

visible

et

(Oko

a

duch,

v y š l a La prose du Vimisible

(Viditelné

a neviditelné, 1964).97

(psychologie „gestaltu"). Stejně důležitá j a k o deskriptivní psychologie byla p r o MerleauP o n t y h o n a u k a o chování.98 O „ c h o v á n í " hovoří Merleau-Ponty ve své první k n i z e v j i n é m s m y s l u n e ž behavioristé, neboť je přesvěd­ čen, že souvislosti chování nelze z objektivistické či přírodovědné perspektivy adekvátně postihnout: reakce subjektu n e m ů ž e m e po­ chopit j e n z p o d n ě t ů , neboť ty závisejí na způsobu, j a k o r g a n i s m u s existuje, a způsoby existence n e m ů ž e m e c h á p a t j e n v rámci „bytí o s o b ě " - je n u t n o v z í t v p o t a z i „ b y t í p r o s e b e " , t j . v ě d o m í . O p r o t i Husserlovi a Brentanovi přiřkl Merleau-Ponty chování intencionali-

94

Avšak dialektický materialismus Engelsův nebo Leninův odmítal; srv. M. Merleau-Ponty, Sinn und nicht Sinn, str. 103. Jeho pojetí marxismu, ne­ zatíženého přírodovědeckými metodami, můžeme nalézt v článku Marxis­ mus und Philosophie ve stejnojmenném svazku, str. 170 nn. 95 Srv. M. Merleau-Ponty, Les aventures de la dialectique, kap. V. V rámci Sartrovy filosofie subjektu se revoluce stává utopickou ideou. Není u něj žádná skutečná akce, nýbrž jen myšlení. „A asi nemá žádný velký smysl pojednávat o komunismu, který je akcí, v čistém myšlení." (str. 213) Proto mohl Sartre sympatizovat s komunismem, a přitom zůstat mimo komu­ nistickou stranu. 96 Německé vydání M. Merleau-Ponty, Das Auge und der Geist, obsahu­ je i některé další texty, např. Éloge de la philosophie [česky: Oko a duch a jiné eseje]. 97

Literatura k Merleu-Pontymu: Ch. Bermes, Maurice Merleau-Ponty

266

zur Einfuhrung; T. F. Geraets, Vers une nouvelle philosophie transcendentale. La genese de la philosophie de M. Merleau-Ponty jusqu'á la „Phénomé­ nologie de la pereeption"; R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty; A. Métraux - B. Waldenfels (vyd.), Leibhaftige Vernunft. Spuren von Merleau-Pontys Denken; X. Tilliette, Merleau-Ponty ou la mesure de Vhomme; X. Tilliette - A. Métraux, M. Merleau-Ponty. Das Pro­ blém des Sinnes, in: J. Speck ( v y d ) , Grundprobleme dergrofien Philosophen. Philosophie der Gegenwart II; A. de Waelhens, Une philosophie de Vambiguité. L'existentialisme de M. Merleau-Ponty; B. Waldenfels, Pháno­ menologie in Frankreich, kap. III: Maurice Merleau-Ponty: Inkarnierter Sinn. 98

Vědecké a filosofické názory, na které navazuje Merleau-Ponty ve své nauce o chování, zmiňuje B. Waldenfels, Vorwort des Úbersetzers, in: M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. VI n.

267

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

tu: tělo a j e h o z p ů s o b y chování mají i n t e n c i o n á l n í charakter, neboť

M e r l e a u - P o n t y stál od počátku v opozici ke kriticismu, j a k ho ve

otevírají přístup ke světu. T ě l o „ v í " o světě a rozvrhuje s c h é m a t a

F r a n c i i r e p r e z e n t o v a l Leon B r u n s c h v i c g ( 1 8 6 9 - 1 9 4 4 ) : v t o m t o m y š ­

zkušenosti. Tělu se tak přisuzují funkce, které p ů v o d n ě patří v ě d o m í ,

lenkovém směru spatřoval pokus v souladu s přírodovědným priz­

a tělo nastupuje na m í s t o v ě d o m é h o subjektu, který přichází o svou

m a t e m c h á p a t p ř í r o d u j a k o sféru u s t a v e n o u v ě d o m í m . P o d l e j e h o n á ­

centrální pozici.

zoru se mýlí j a k materialistické pojetí p s y c h i č n a j a k o ž t o dílčího

Eidetická ani transcendentální r e d u k c e u M e r l e a u - P o n t y h o nehrají

výseku r e á l n é h o světa, tak spiritualistické rozlišení mezi psychič-

roli: první je vyloučena proto, že odmítal hovořit o podstatách,

n e m a fyzičnem j a k o o d d ě l e n ý m i oblastmi, které se k sobě vztahují

a druhou považoval za omyl, neboť v p o j m u transcendentálního já

až sekundárně. V poslední instanci bylo Merleau-Pontyho cílem pře­

s p a t ř o v a l j e n m y š l e n k o v o u k o n s t r u k c i . F e n o m e n o l o g i e , j a k o n i usi­

konat protiklad m e z i všemi formami filosofie vědomí a naturalistic­

loval Merleau-Ponty, zvláště pak fenomenologie vnímání se musí

k ý m i p ř í s t u p y - a to t a k , že n a m í s t o v ě d o m í i v ě c í o s o b ě v y j d e od

v y h n o u t j e d n o s t r a n n o s t e m e m p i r i s m u i r a c i o n a l i s m u . V y k á z á n í sla­

c h o v á n í , v n ě m ž s e d o m n í v a l n a l é z t v ý c h o d i s k o n e u t r á l n í v ů č i fyzic­

bin těchto protikiadných pozic hovoří ve prospěch třetího pojetí, kte­

kému i psychickému m o m e n t u . 1 0 0 1 přes j e h o odmítavý postoj k em­

ré se nesnaží vnímání přírodovědecky objasnit ani ho izolovat v r á m c i f i l o s o f i e v ě d o m í j a k o ž t o p r o t i k l a d t ě l e s n é s k u t e č n o s t i . Vý­ sledkem je snaha prezentovat vztah mezi subjektem a objektem či d u c h e m a h m o t o u j a k o druhotný, odvozený.

pirickému racionalismu i kriticismu bylo j e h o vlastní stanovisko, p o k u d je p o s o u d í m e střízlivě, v zásadě realistické, i k d y ž se tu ne­ j e d n á o realismus přírodních věd, nýbrž o realismus bezprostředně z a k o u š e n é h o t ě l e s n é h o světa.

Subjektivistické a objektivistické výklady tedy Merleau-Ponty po­ važoval za nevyhovující a odmítl také názor, že subjekt lze uchopit

c) C h o v á n í a v n í m á n í

nezávisle na objektu, respektive že v ě d o m í o světě je vůči sebevědo­

M e r l e a u - P o n t y h l e d a l třetí c e s t u m e z i e m p i r i s m e m a k r i t i c i s m e m ,

mí n ě č í m d r u h o t n ý m . Kritizoval p r o t o Descarta a vytýkal mu sepa­

které odmítal. Zkušenost, zprvu ve formě vnímání, nelze objasnit

raci subjektu od j e h o sepětí se světem. Z d ů r a z ň o v a l n a o p a k propoje­

ani č i s t ý m o b j e k t i v i s m e m , a n i č i s t ý m s u b j e k t i v i s m e m : l z e j í p o r o ­

n o s t já a světa, u k o t v e n o u v těle, j a k o ž i p r o p o j e n o s t v l a s t n í h o

z u m ě t j e n tehdy, p o k u d vyjdeme o d p o j m u , který j e vůči rozdílu

a c i z í h o já či p r o p o j e n o s t já a s p o l e č n o s t i . S p o l e č e n s k é a h i s t o r i c k é

mezi čirou externalitou a čirou internalitou neutrální, totiž pojmu

vztahy, v n i c h ž se č l o v ě k ocitá, hrají v M e r l e a u - P o n t y h o politicky

chování. Když Merleau-Ponty ve své první knize hovoří o „chová­

a n g a ž o v a n é m myšlení prvořadou roli. Jak ale zdůraznil v opozici

ní"

k Sartrovi, angažmá nepředstavuje absolutně svobodné sebeurčeni,

mu, jak ho předložil John B. Watson (1878-1958), ani reflexologie,

nýbrž vždy se odehrává za určitých okolností, jež jsou dány skrze tě­

j a k j i hájil I v a n P . P a v l o v ( 1 8 4 9 - 1 9 3 6 ) . O p r o t i o b ě m a t ě m t o a u t o ­

(comportement),

nechtěl

se

tím postavit na pozice behavioris-

lesnost, soužití s d r u h ý m i , j a z y k a dějiny. Sartrovu m y š l e n k u abso­

rům považoval čistě přírodovědný p r ů z k u m chování za nevyhovují­

lutní svobody Merleau-Ponty odmítal: svoboda tu je j e n díky m ý m

cí, n e b o ť k c h o v á n í , j a k m u r o z u m í M e r l e a u - P o n t y , b y t o s t n ě p a t ř í

ú m y s l ů m , díky mé minulosti a díky prostoru p r o d c h n u t é m u tradice­

možnost vědomí.101

mi.99 Zároveň odmítal myšlení a jednání relativizovat jejich napoje­ n í m n a s p o l e č e n s k o - e k o n o m i c k é faktory: t y t o p ř í č i n y m o h o u m y š l e ­ ní motivovat, ale n e m o h o u je plně determinovat.

99

Proti n a t u r a l i s t i c k é m u p o p i s u c h o v á n í postavil p e r s p e k t i v u t v a r o v é p s y c h o l o g i e . T v a r y ( „ g e s t a l t y " ) č i struktury n e j s o u ani m a t e r i á l n í o b ­ j e k t y ani o b s a h y v ě d o m í , n e l z e j e p l n ě p ř e v é s t a n i n a v ý k o n y s u b j e k t u 100

M. Merleau-Ponty, La structure de comportement, úvod.

K problému svobody viz PW III. část, kap. III., kde Merleau-Ponty odmítá výhradní alternativu: buď všeobecná kauzální determinace, nebo ab­ solutní svoboda (např. PW496).

Tuto myšlenku rozvádí v obou prvních částech práce La structure de comportement, přičemž bere v potaz početné výsledky psychologie.

268

269

101

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

ani na něco, co subjekt bez jakékoli aktivity přijímá. Gestalt je celek

tělem vpravdě lidským tehdy, když se lidské dění propojí s elementy

s jistým smyslem, který tak poskytuje oporu pro intelektuální analýzu,

vyšší roviny. V t o m t o r á m c i lze p r o b l é m duše a těla c h á p a t b e z

jež ze zkušenosti vyzdvihne universální významy. Gestalt není idea,

uplatnění hypotézy o vzájemném působení.

n e n í u s t a v o v á n s u b j e k t e m , n ý b r ž „ u s t a v u j e se, m ě n í s e a n e b o p ř i j í m á

Vnímání patří k oblasti, která ještě není určena číslem, mírou,

nové uspořádání před našima očima jako nějaké divadlo".102 Jelikož

prostorem a kauzalitou. V rámci teorie v n í m á n í se má objasnit, jak

s t r u k t u r y n e j s o u u t v á ř e n y s u b j e k t e m , p r e z e n t u j í s e m u j a k o n ě c o sa­

se přes tuto oblast dospívá k u c h o p e n í intersubjektivního světa,

m o s t a t n é h o - v t o m t o o h l e d u má r e a l i s m u s p r a v d u . 1 0 3

zvláště světa v ě d e c k é h o . 1 0 7

M e r l e a u - P o n t y m ě l za to, že p o m o c í celostní perspektivy, j a k je

O t á z k a v z n e s e n á na k o n c i Struktury chování, totiž j a k v l a s t n ě c h á ­

p r o tvarovou psychologii typická, se v y h n e i tradičním obtížím psy­

pat vnímání, je z o d p o v ě z e n a v M e r l e a u - P o n t y h o druhé důležité kni­

c h o f y z i c k é h o p r o b l é m u - a to díky t o m u , že se v z t a h těla a v ě d o m í

ze a j e h o hlavním díle. Rozvíjí tu pojetí zkušenosti, které o d m í t á j a k

již nebude pojímat j a k o vazba dvou odlišných substancí, nýbrž jako

empiristický redukcionismus, tak teorii konstituce spjatou s trans­

sepětí struktur. M e r l e a u - P o n t y rozlišoval struktury h m o t n é , vitální

cendentální filosofií. V opozici proti empiristické snaze ukotvovat

a lidské, p ř i č e m ž „nižší" ve „vyšších" nemizí, nýbrž berou v nich na

vnímání v izolovaných počitcích Merleau-Ponty zdůrazňoval, že

s e b e n o v é s t r u k t u r n í rysy. H m o t a , život a d u c h n e j s o u m o d a l i t y b y t í ,

žádné h o l é počitky, které by se až d o d a t e č n ě spojovaly díky asociač­

nýbrž významové roviny.104 V

poslední

části

knihy

nímu m e c h a n i s m u , neexistují, neboť to či ono vždy v n í m á m e jen Struktura chování je

vnímání

vyloženo

jako součást určitého pole. Počitek není svébytně dán, je to aspekt

j a k o z p ů s o b c h o v á n í , totiž j a k o „ v j e m o v é c h o v á n í " , k t e r é s e n e r e d u -

k o m p l e x n í h o chování, a je proto m y l n é vycházet z impresí zbave­

kuje na procesy probíhající m i m o v ě d o m í (například v m o z k u )

ných smyslu, převádět je na příčiny ve vnější skutečnosti a p ř e d p o ­

a není ani v ý s l e d k e m subjektivní konstrukce. Připouští se sice, že

kládat mezi podněty a v ě d o m ý m i reakcemi j e d n o z n a č n ý a konstant­

j a k m i l e n ě c o u z n á m e jako n ě c o , v s t u p u j í t í m d o h r y i n t e r p r e t a c e -

ní vztah. P o d o b n ý přístup se opírá o objektivistický postoj, který

poznáme-li například určitou rostlinu j a k o růži, subsumujeme tím

M e r l e a u - P o n t y o d m í t a l . Z á k l a d n í vrstvu v ě d o m í tvoří „celek vždy

pozorovací data p o d p o j e m - , n i c m é n ě t e n t o akt j e o d k á z á n „na ori­

j i ž n a p l n ě n ý n e r e d u k o v a t e l n ý m s m y s l e m " (PW42), t a k ž e l z e p r o h l á ­

g i n á l n í text, k t e r ý n e m ů ž e b ý t b e z e s m y s l u " . 1 0 5

sit:

„ J s o u c e . o b r á c e n i k světu, j s m e odsouzeni ke smyslu..." (PW 16).

Ve s h o d ě s H u s s e r l o v o u d i s t i n k c í m e z i n o e s í a n o é m a t e m p o s t a v i l

Bezprostředně d á n a není imprese, nýbrž smysl, strukturní souvislost

M e r l e a u - P o i n t y i n d i v i d u á l n í v j e m o v é p e r s p e k t i v y d o k o n t r a s t u s in-

(PW 8 2 ) . T a t o k o n s t a t o v á n í j s o u z j e v n ě m í n ě n a v o p o z i c i ke s c i e n t i s -

tersubjektivními významy, respektive proti prožitému postavil po­

tickému uvažování.

znané. Na místo tradičního problému těla a duše nastupuje „problém

Stejně j a k o empiristický redukcionismus Merleau-Ponty odmítal

vztahu mezi v ě d o m í m jakožto proudem individuálních událostí...

také intelektualistický výklad vnímání, podle kterého je vjem rekon­

a v ě d o m í m j a k o ž t o t k a n i v e m ideálních v ý z n a m ů " . 1 0 6 T ě l o se stává

strukcí, respektive výsledkem interpretace, a tedy soudu. V n í m á n í p o d l e M e r l e a u - P o n t y h o n e m ů ž e m í t p o v a h u s o u d u , n e b o ť s o u d y vy­ jadřují stanovisko, z a t í m c o vjemy jsou receptivní. To vposled zna­

102

M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. 258.

mená odmítnutí názoru, že se ve vjemu určuje, respektive interpretu-

103

Tamt., str. 258: .„Struktura' je filosofická pravda naturalismu a realis­

jeKv

mu." 104

Tamt., str. 234.

107

103

Tamt., str. 245.

108

106

Tamt., str. 249.

soudu)

n ě c o jako

něco.m

T a m t , str, 252 n.

V této souvislosti se Merleau-Ponty odvolává na Descartův výklad zkušenosti s voskem ve druhé meditaci.

270

271

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

postulovány s cílem zpřístupnit skutečnost j a k o jistým z p ů s o b e m de­ t e r m i n o v a n o u (PW 6 2 n . ) . K r i t i k a k o n s t r u k č n í t e o r i e n e n í z a m ě ř e n a j e n p r o t i K a n t o v i , 1 0 9 a l e i p r o t i H u s s e r l o v ě n a u c e o o s m y s l u j í c í c h ak­ tech, k níž Merleau-Ponty dodává: „Díky přirozenosti, kterou sdílím s bytím, j s e m schopen v určitých záblescích bytí odhalit smysl, aniž b y c h j i m h o n a p ř e d p r o p ů j č o v a l u s t a v u j í c í m v ý k o n e m . " (PW 2 5 4 ) O d t u d ale n e s m í m e vyvozovat, že snad vjem n u t n o j e d n o d u š e při­ j m o u t j a k o e v i d e n t n í ; c í l e m j e spíše o d h a l i t j e h o p ů v o d v j i s t é m z k u ­ šenostním poli. Intelektualistický přístup podle Merleau-Pontyho vedl ke zrušení r o z d í l ů m e z i i n d i v i d u á l n í m i subjekty a n a o p a k k n a s t o l e n í o b e c n é h o transcendentálního já. De facto je v ě d o m í individualizované, neboť je lokalizované v těle. V ě d o m í není „ s o u k r o m á " oblast, ke které bych měl bezprostřední přístup jen já. Když Merleau-Ponty prohla­ šuje: „ Ž á d n ý s o u k r o m ý život v ě d o m í n e e x i s t u j e " (PW 4 8 ) , h l á s í s e t í m k n á z o r u , k t e r ý o b s a h o v ě sdílí ř a d a r e p r e z e n t a n t ů a n a l y t i c k é f i ­ losofie j a z y k a 2 0 . století. M e r l e a u - P o n t y c h t ě l hájit o r i g i n a l i t u v n í m á n í p r o t i v š e m p o k u s ů m konstruovat je empiristicky n e b o racionalisticky (intelektualistický) z faktorů m i m o v ě d o m í . Intelektualismu vyčítal stejný p ř e d s u d e k j a k o empirismu, totiž d o m n ě n k u , že přede vším v ě d o m í m je již dán p ř í s n ě d e t e r m i n o v a n ý svět f y z i k á l n í c h o b j e k t ů ; s v ě t p ř i r o z e n é z k u š e ­ nosti naopak není plně kauzálně determinován a předměty vnímání j s o u ( n a r o z d í l o d o b j e k t ů p ř í r o d n í v ě d y ) o d u š e v n ě n y s k r y t ý m živo­ t e m : n á l e ž e j í k p r o ž í v a n ý m s o u v i s l o s t e m a j s o u u r č o v á n y n a š í afek-

Husserlovi

d) Ú l o h a těla

Pokud předmět nahlížíme jako ustavovaný subjektem, jedná se o teoretickou konstrukci, neboť akty konstituce nelze zakoušet: jsou

po

Ž i v o u c í k o m u n i k a c e s e s v ě t e m p r o b í h á s k r z e p o č i t k y a vjemy, t e d y skrze tělo. Lidské tělo není věc mezi j i n ý m i věcmi, není to předmět v prostoru, nýbrž prostorovost těla je „způsob, j a k se tělo realizuje j a k o ž t o t ě l o " (PW 1 7 9 ) . T ě l e s n o s t ( s t e j n ě j a k o e m o c i o n a l i t a , m o t o ­ rika, j e d n á n í a d ě j i n n o s t ) p a t ř í k l i d s k é e x i s t e n c i , k t e r o u n e s m í m e omezovat na poznání. K objasnění těchto vazeb Merleau-Poňty opakovaně využíval objevů psychopatologie,

přičemž cílem bylo

prokázat nepostradatelnost celostní perspektivy, j e ž je z a m ě ř e n a na o s o b u a z a h r n u j e v s o b ě t ě l e s n o s t se v š e m i j e j í m i a s p e k t y . Z k u š e ­ n o s t t ě l a j e o r i g i n á l n í , a t ě l o p r o t o n e l z e p o v a ž o v a t z a v ý s l e d e k in­ terpretace; tělo n a o p a k interpretuje s a m o sebe, zní Merleau-Ponty­ ho p a r a d o x (PW 1 8 0 ) . 1 1 1 Tento přístup o d m í t á dualistické pojetí člověka, j a k je zastával na­ p ř í k l a d D e s c a r t e s . M e r l e a u - P o n t y z d ů r a z ň o v a l „ z a k o ř e n ě n o s t [enracinentenf] d u c h a v j e h o t ě l e a s v ě t ě " . 1 1 2 Teprve vzdáme-li se dualistického pojetí člověka, m ů ž e m e podle Merleau-Pontyho pochopit, v čem spočívá navykání. Navyklé způ­ soby c h o v á n í , j a k o j e p s a n í n a stroji n e b o h r a n a varhany, n e z á v i s e j í n a t o m , ž e b y d u c h č i m y s l t ě l u s t a n o v i l y n ě j a k ý cíl a u r č i l y m u u r č i ­ tý způsob chování. Tělo samo naopak „rozumí", o co zde jde. Toto pojetí n e n í n o v é . O relativizaci rozdílu m e z i subjektem a o b j e k t e m usiloval již Ravaisson, podle kterého se v návyku dělicí čára m e z i subjektem a o b j e k t e m ruší. Díky R a v a i s s o n o v ý m p o d n ě t ů m usiloval Bergson o takové řešení psychofyzického problému, které by nepro­ padlo ani dualismu ani obvyklému (substancialistickému) monismu.

tivitou a m o t o r i k o u , u k o t v e n o u v těle, takže se p ř í r o d o v ě d n é per­ spektivě

vymykají.110

109 Ve svém výkladu Kanta se Merleau-Ponty opakovaně odvolává na P. Lachiěze-Reye. V navázání na něj tvrdí, že podle Kanta dochází k prosto­ rové lokalizaci předmětů prostřednictvím pohybů. 110

R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty, str. 237, postrádá u Merleau-Pontyho jasný pojem vnímání: ,jeho pojem vnímání je dvojznačný ... a dokonce nepříjemně vágní". Podobně je tomu s dalšími termíny, které Merleau-Ponty používá. Přesto se v literatuře o Mer-

272

leau-Pontým rozlišuje mezi dobrou a špatnou dvojznačností; např. tak činí B. Waldenfels, Phánomenologie in Frankreich, str. 174. nn. A. de Waelhens, Une philosophie de 1'ambiguité, uvádí dvojznačnost v pozitivním smyslu, a to v našem chování k vlastnímu tělu, pokud je j í m míněn na jed­ né straně jeho vnější výraz, a na straně druhé jeho vnitřní projev (viz M. Merleau-Ponty, Schrift fiir die Kandidatur am Collěge de France, in: Vorlesungen, I). 111 K tomu B. Waldenfels, Das Problém der Leiblichkeit bei MerleauPonty, str. 345-365. 112

M. Merleau-Ponty, Schrift fiir die Kandidatur, str. 3.

273

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

D o m n í v a l se, ž e v ý c h o d i s k o t u p o s k y t u j e h y p o t é z a „ o b r a z ů " , k t e r é

závislost j a z y k o v ý c h znaků na z n a k o v é m systému a charakteristiku

jsou vůči protikladu psychična a fyzična neutrální. Merleau-Ponty

gesta n a o p a k nechal ustoupit do pozadí.115

m o ž n á navazoval právě na Bergsonovu koncepci, aniž by ovšem pře­ jímal i Bergsonův typický intuicionismus.

S t e j n ě j a k o n e l z e p o z n á n í i z o l o v a t o d j e d n á n í , n e l z e o d c e l k u exis­ t e n c e o d d ě l i t sféru p o h l a v n í h o ž i v o t a . V s e x u a l i t ě d o c h á z í v ý r a z u

P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o zvyk netkví „ani v m y š l e n í ani v objek­

z p ů s o b , j a k se č l o v ě k c h o v á ke světu a k b l i ž n í m (PW 190). L i d s k o u

t i v n í m t ě l e , n ý b r ž v t ě l e j a k o ž t o z p r o s t ř e d k o v a t e l i s v ě t a " (PW 1 7 5 ) .

e x i s t e n c i v š a k n e l z e r e d u k o v a t n a t ě l o n e b o n a s e x u a l i t u , stejně j a k o

N a v y k l é m u c h o v á n í r o z u m í m e t e h d y , k d y ž p r o s t ř e d n i c t v í m t ě l a za­

o b r á c e n ě n e l z e s e x u a l i t u r e d u k o v a t n a e x i s t e n c i . P o k u d č l o v ě k a pojí­

k o u š í m e s h o d u i n t e n c e a r e a l i z a c e : „ t ě l o n á s u k o t v u j e ve s v ě t ě " (PW

m á m e mechanisticky, jsou pohlavní touha a láska nesrozumitelné -

174). T ě l o „ p o r o z u m ě l o " tehdy, když se na základě zvyku n e c h á

a v t o m t o ohledu mají u Merleau-Pontyho „metafyzický v ý z n a m "

p r o n i k n o u t n o v ý m v ý z n a m e m (PW 1 7 7 ) . T ě l o j e „ n a š í m j e d i n ý m

(PW

199).

p r o s t ř e d k e m , j a k m í t s v ě t " (PW 1 7 6 ) , n e b o ť svět, v e k t e r é m ž i j e m e , j e s t r u k t u r o v á n v n á v a z n o s t i n a t ě l e s n é c h o v á n í . I n t e n c i o n a l i t a exis­

e) Vnímání věci

tuje j e š t ě p ř e d r o z d ě l e n í m n a subjekt a objekt, j a k s e p o d l e M e r l e a u -

Ú k o l e m f e n o m e n o l o g i e vnímání je projasnit původní funkci, díky

Pontyho ukazuje například v jazyce, jehož význam pro spolubytí

které n á m jsou dány věci, a ukázat, j a k ý m z p ů s o b e m je zkušenost

s d r u h ý m i je o č i v i d n ý .

věci z a k o ř e n ě n a v e x i s t e n c i . V p o t a z p ř i t o m n u t n o b r á t n e j e n k o g n i ­

113

P ů v o d n í smysl slov se n e o p í r á o k o n v e n c e , j a k tvrdili empiristé,

tivní vztahy, ale t a k é afektivní, v o l u n t a t i v n í a m o t o r i c k é s o u v i s l o s t i .

a neutváří se ani v aktech subjektu, který myslí bez jazyka, j a k pro­

Podle Merleau-Pontyho je každý vjem začleněn do celkového roz­

hlašují i n t e l e k t u a l i s t é . S l o v o n e n í p o u h ý z n a k p r o p ř e d m ě t y n e b o vý­

vrhu světa, o v š e m ten n e p r a m e n í z t r a n s c e n d e n t á l n í h o já, nýbrž

z n a m y , a p o k u d j d e o p r i m á r n í j a z y k o v ý v ý r a z , n e n í to a n i v y j á d ř e n í

z těla, a j e d n o t u p ř e d m ě t u tedy nelze p o c h o p i t , p o k u d n e v e z m e m e

pro myšlenku nezávislou na jazyce. Slovo pobývá přímo ve věcech

v ú v a h u t ě l o (PW 2 3 9 ) . N a p ř í k l a d v p r o s t o r u j a k o t a k o v é m n e n í b e z

(PW 211), čímž se s n a d m í n í , že b e z j a z y k a b y c h o m n e m ě l i ž á d n o u

těla ž á d n ý směr, ž á d n é „ m e z i " atd. O b e c n ě p l a t í : „ V ě c a svět m i j s o u

zkušenost s v ě c m i . Stejně j a k o rozdíl subjektu a objektu, ani rozdíl

dány s p o l e č n ě s č á s t m i m é h o těla, a to nikoli díky .přirozené geo­

myšlení a řeči nelze chápat absolutně. Slovo a smysl slova patří

metrii', nýbrž v živoucím spojení, jež je srovnatelné anebo spíše

k sobě. Merleau-Ponty přisuzuje tvorbu smyslu s a m o t n ý m slovům,

i d e n t i c k é s t í m , k t e r é k s o b ě v á ž e č á s t i m é h o t ě l a . " (PW 241) T a k t o

když prohlašuje, že „slova sama o sobě dokážou utvořit srozumitel­

p o c h o p e n é t ě l o j e s u b j e k t e m v n í m á n í (PW 243). E x i s t u j e p ř i r o z e n ý

ný t e x t " a . j a z y k u n á l e ž í v ý s o s t n á v ý z n a m o v á s c h o p n o s t " (PW 216).

prostor, z á k l a d n í p ů d a v š e c h s p e c i á l n í c h p r o s t o r o v ý c h s v ě t ů , n a p ř í ­

V j a z y c e v i d ě l z p ů s o b c h o v á n í , „ g e s t o " , k t e r é n e s e svůj s m y s l s a m o

klad m y t i c k é h o n e b o g e o m e t r i c k é h o . V ě c j e v ž d y v n í m á n a u p r o s t ř e d

v sobě.114 Jazyk tedy nelze pojímat j a k o čistě motorický fenomén

pole a tělo j a k o ž t o systém p e r c e p č n í c h schopností je polarizováno

a n e j e d n á se a n i o č i s t ý v ý k o n r o z u m u - je to m o t o r i k a a i n t e l i g e n c e

s m ě r e m n a u r č i t ý f e n o m é n . V ě c m á svůj s m y s l , k t e r ý n e l e ž í „ v p o z a ­

v j e d n o m . M y š l e n í a ř e č tvoří j e d n o t u a j a z y k je a s p e k t e m t ě l e s n o s t i ,

d í v ě c i " , n ý b r ž p ř í m o v ní, n a k o l i k j e k o r e l á t e m m é h o těla, r e s p e k t i ­

takže v poslední instanci m o ž n o s t smyslu ustavuje právě tělo. Pozd­

ve mé existence. „Věc nelze.nikdy oddělit od vnímajícího, věc nikdy

ní Merleau-Ponty pod vlivem Ferdinanda de Saussure vyzdvihoval

n e m ů ž e b ý t z c e l a o s o b ě , n e b o ť v š e c h n y j e j í a r t i k u l a c e s e odvíjejí o d naŠKvlastní e x i s t e n c e . " (PW 3 7 0 ) A n a o p a k i j e d n o t u v l a s t n í h o t ě l a

113

K poměru jazyka a intersubjektivity u Merleau-Pontyho srv. B. Waldenfels, Phanomenologie in Frankreich, str. 196 n. 114 PW, str. 218: „Jazyk je gesto a jeho významem je svět." Srv. str. 220: .Jazykové gesto, stejně jako každé jiné, vytváří samo svůj smysl."

274

c h á p e m e j e n s k r z e j e d n o t u v ě c i (PW 3 7 2 ) , č í m ž s e a l e n e c h c e v y v o -

'15

Podle B. Waldenfelse, Phanomenologie in Frankreich, str. 193.

275

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

lávat na svět idealistická n a u k a o syntéze, neboť ta považuje věc za

„Prvním kulturním p ř e d m ě t e m vůbec, kterému všechny ostatní

n a p r o s t o transparentní. To ale není pravda, a n u t n o tedy přiznat, že

vděčí za svou existenci, je tělo d r u h é h o j a k o ž t o nositel c h o v á n í . "

subjekt se sice v n í m á n í m otevírá věci j a k o ž t o j i n é m u ' , ale n e m ů ž e

(PW

jí p l n ě p r o n i k n o u t (PW 3 7 6 ) .

400)

Domněnka,

že

z

vlastního

prožívání

u s u z u j e m e per

analogiam

M ů ž e m e se tak vzdát domněnky, že si předměty vnějšího světa

na d r u h é lidi, je nepoužitelná, neboť p o d o b n ý ú s u d e k by p ř e d p o k l á ­

zpřístupňujeme p o m o c í představ. K p ř e d m ě t ů m se v z t a h u j e m e bez­

d a l v l a s t n í závěr, t o t i ž s a m u e x i s t e n c i d r u h ý c h lidí, j e j i c h ž c h o v á n í

prostředně, „ m i z í m e ve svém těle, které ví víc než my o světě

m o h u srovnávat s vlastním. Tato obtíž odpadá, jakmile u z n á m e , že

a o m o t i v e c h a p r o s t ř e d c í c h , j a k ho p ř i v é s t k s y n t é z e " (PW 2 7 9 ) .

v n í m á n í m se nemíní ustavování předmětu, nýbrž pobývání u věcí.

Pasivní syntéza, j a k o ní mluvil Husserl, tu je přiřčena tělu, ke

Vyjdeme-li ze zkušenosti, že mé v ě d o m í p o b ý v á v těle a ve světě,

k t e r é m u M e r l e a u - P o n t y v z t á h l i č a s o v é m o d a l i t y , n e b o ť v t ě l e se

který s t ě l e m koreluje, lze přijmout tezi, že z a k o u š í m e i j i n á těla

spojuje p ř í t o m n o s t , m i n u l o s t a b u d o u c n o s t : „ M é t ě l o z í s k á v á d r ž b u

j a k o ž t o spjatá s v ě d o m í m . K o m u n i k a c e s d r u h ý m je zcela p ů v o d n í :

nad č a s e m a po jistou přítomnou dobu tu p o n e c h á v á minulost i bu­

„mé tělo vnímá tělo druhého a nachází v n ě m něco j a k o podivu­

d o u c n o s t . " (PW 2 8 0 )

h o d n é p o k r a č o v á n í s v ý c h v l a s t n í c h i n t e n c í . . . " (PW 401). M e r l e a u -

A n i p ř e d m ě t , a l e a n i s v ě t n e j s o u p r o poznánjí d o k o n a l e t r a n s p a ­

Ponty však nechtěl tvrdit, že snad d o c h á z í ke kongruenci vlastního

rentní. Svět má svou j e d n o t u , ale její vazby n e l ž e s o u h r n n ě sjedno­

a cizího prožívání. Existuje i prožitek solipsismu, který nelze pře­

tit. K e z m ě n á m d o c h á z í v e s v ě t ě , a p ř e s t o z ů s t á v á s v ě t p o c e l ý m ů j

konat ani ideou B o h a , j a k se o to snažil Descartes. M u s í m e si uvě­

ž i v o t stejný. Z e s v ě t a p r a m e n í v š e c h n y m é z k u š e n o s t i a n i k d y n e ­

domit, že osamění vlastního já a k o m u n i k a c e s druhými jsou j e n

pochybujeme, že věci, které zakouším, m o h o u bezesporně koexis­

dvě stránky téhož fenoménu. Lidská existence je obklopena spole­

tovat, tj. že j s o u k o m p o z i b i l n í . Svět n e m ů ž e být bez subjektu, ale

čenskou atmosférou.

s u b j e k t z a s e n e m ů ž e b ý t b e z s v ě t a . „ P ř i r o z e n ý svět j e h o r i z o n t e m

Přirozený a společenský svět Merleau-Ponty prohlásil za „pravé

všech horizontů, ... za všemi zlomy m é h o osobního a historického

transcendentálno", čímž nemínil transcendentální já nebo j e h o kon­

života zaručuje pro mé zkušenosti d a n o u , nikoli c h t ě n o u j e d n o t u ,

s t i t u t i v n í v ý k o n y , n ý b r ž „ ž i v o t , v e k t e r é m s e d ě j e původ t r a n s c e n -

jejímž korelátem ve m n ě s a m é m je daná, o b e c n á a předosobní exis­

dencí, který ... m n e uvádí do k o m u n i k a c e , a umožňuje tak p o z n á n í "

t e n c e m ý c h smyslových funkcí, ve kterých j s m e odhalili bytostné u r č e n í t ě l a . " (PW 3 8 1 )

(PW 417). O b v y k l ý v ý z n a m t e r m í n u „ t r a n s c e n d e n t á l n í " tu j i ž n e h r a ­ je žádnou roli. Protikladu mezi svým vlastním a transcendentálním

Merleau-Ponty využil Husserlova pojmu „urdoxa", „pramínění", j a k o o z n a č e n í p r o víru v realitu: v n í m a n o u věc považujeme za sku­ t e č n o u a přiřazujeme ji ke světu. K a ž d ý jednotlivý vjem sice m ů ž e ­ m e demaskovat j a k o iluzi, ale p a k h o vždy j e n nahrazujeme j i n ý m v j e m e m , k t e r ý j e s p r a m í n ě n í m spjat. S v ě t zajišťuje n e m ě n n ý r á m e c v š e c h v j e m ů a t a k é v š e c h iluzí a d e z i l u z í .

způsobem uvažování si byl Merleau-Ponty dobře vědom, neboť se od t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie v ý s l o v n ě d i s t a n c o v a l . f)

Cogito

V c e n t r u M e r l e a u - P o n t y h o k r i t i k y t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie stojí m y š l e n k a , že j e d n o t a a s m y s l p ř e d m ě t ů č e r p á svůj p ů v o d n i k o l i v co­

Tělo umožňuje nejen vnímání věci, ale také vnímání druhého.

gito, n ý b r ž v t ě l e , a že je b e z p r o s t ř e d n ě z a k o u š í m e či p r o ž í v á m e . P o ­

P o r o z u m ě t c h o v á n í d r u h é h o j e aktivita, která n e m á charakter kog­

d l e t r a n s c e n d e n t á l n í f i l o s o f i e j e p ř e d m ě t n o s t závislá n a r o z v a ž o v á n í ,

nitivního výkonu, nýbrž spočívá na korelaci mezi m ý m i intencemi

tj. n a j e d n o t ě a k t u „ j á m y s l í m " a k a t e g o r i í . J e l i k o ž s a m o t n o u k o n s t i ­

a vnějším chováním druhého, jako kdyby mé intence pobývaly

tuci zkušenostních p ř e d m ě t ů n e z a k o u š í m e , odmítl M e r l e a u - P o n t y

v j e h o t ě l e a j e h o v m é m . To v š e p a t ř í k j e d n o t n é m u r o z v r h u s v ě t a ,

transcendentální teorii, která objasňuje, j a k n á m vůbec m o h o u být

a to kulturního světa, který ale n e s m í m e separovat od světa přiro­

dány předměty, jako pouhou konstrukci. Ani on se ovšem neomezuje

zeného. Zkušenost d r u h é h o vždy probíhá v rámci kulturního světa:

výhradně na popis fenoménů. Když prohlašuje, že smysl ustavuje

276

277

Druhá

část.

VI.

Fenomenologie

Fenomenologie

po

Husserlovi

sám sebe a n e b o že tělo interpretuje s a m o sebe, nejedná se opět o nic

a g e o g r a f i c k ý d v o r e c " (PW 4 4 4 ) . T o j e p r a v d a o b e c n ě , n e b o ř v š e c h ­

pozorovatelného.

ny ideje jsou p o d m í n ě n y výrazem. Výraz, totiž jazykový výraz ale

T o t o p o j e t í se m a n i f e s t u j e t a k é v M e r l e a u - P o n t y h o k r i t i c e k a r t e s i -

nelze beze zbytku objasnit, neboř není v ý r a z e m absolutního myšlení.

á n s k é h o cogito. Z D e s c a r t o v a h l e d i s k a s e j á n u t n ě p r e z e n t u j e j a k o

Existují e v i d e n c e , a l e n e j s o u n e o d v o l a t e l n é , n e b o ř e x p l i k a c e j a k é k o l i

bezčasné, ačkoli je n a o p a k časové, a neudržitelné je i rozlišení m e z i

myšlenky se nikdy n e m ů ž e zcela uzavřít.

v i d ě n í m věci a m y š l e n k o u vidění, n e b o ř „ v n í m á n í je ... d r u h e m

D e s c a r t e s c h t ě l m e t o d i c k o u p o c h y b n o s t í v y v o l a t reflexi n a m y s l í c í

a k t u , k t e r ý n e p ř i p o u š t í s e p a r a c i s a m o t n é h o a k t u o d p ř e d m ě t u " (PW

subjekt; P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o ale p ř i reflexi n a k o n e c v ž d y d o s p ě j e ­

427). Descartova teze, že o existenci viděných věcí lze pochybovat,

m e k n ě č e m u n e r e f l e k t o v a n é m u : reflexe n á s n u t í u z n a t pre-reflektivní

z a t í m c o v i d ě n í j a k o ž t o m y š l e n k o v ý akt j e n e p o c h y b n é , j e m y l n á : p o ­

cogito. M e r l e a u - P o n t y h o v o ř i l o p ů v o d n í m v n í m á n í , k t e r é n e n í t h e t i c -

kud lze pochybovat o věcech, na něž je akt zaměřen, pak lze pochy­

ké a p ř e d c h á z í v e š k e r é objektivitě i v ě d o m í (PW 2 8 2 ) . Vedle v ý s l o v n ě

b o v a t i o s a m o t n é m a k t u . P o k u d n a p ř í k l a d p o c h y b u j i , že se v n í m a n á

p ř e d n e s e n é h o t a k existuje i m l č e n l i v ě cogito, „ z k u š e n o s t s e b e s a m é h o

věc skutečně vyskytuje přede mnou, pak je také pochybné, zda ji

skrze s e b e s a m a " ( P W 4 5 9 ) . J d e tu o s e b e p o c i t , o v š e m n i k o l i o m y š l e n í

v n í m á m : co j s e m považoval za vjem, m ů ž e se p r o k á z a t j a k o haluci­

v l a s t n í h o j á , n ý b r ž o n e a r t i k u l o v a n é u c h o p e n í světa, j a k k n ě m u s n a d

nace. A ani sebepozorování není absolutně jisté. Co uchopujeme

dochází v probouzejícím se v ě d o m í dítěte. Původní já n e m á o sobě

v cogito, n e n í i m a n e n t n í v e v ě d o m í , n e b o ř v ě d o m í j e v ž d y v z t a ž e n o

a o světě ž á d n é t h e t i c k é v ě d o m í . S n a h a v y z d v i h n o u t závislosti v ě d o m í

k n ě č e m u , co se v ě d o m í vymyká, a p o h y b tohoto transcendování je

na p ř e d - v ě d o m é m základu, který p ř e d c h á z í veškeré reflexi, je p r o

„ s t e j n ě p ů v o d n í d o t y k s m ý m b y t í m a s b y t í m s v ě t a " (PW 4 3 0 ) . Jistota, že myslím, že věřím, že miluji, že chci, je m o ž n á j e n teh­ dy, p o k u d j s e m j i ž d ř í v e m y s l e l , věřil, m i l o v a l , c h t ě l . N e j e d n á s e p ř i ­ t o m o č i s t é m y š l e n í , n e z á v i s l é na t ě l e a na v z t a h u ke s v ě t u - c o ž p r o cogito z n a m e n á , ž e o s v é m m y š l e n í v í m j e n d í k y t o m u , ž e j s e m j i ž m ě l m y š l e n k y a osvojil s i j e . Tyto m y š l e n k y t v o ř í s o u č á s t m é h i s t o r i e a j s o u j a z y k o v ě a r t i k u l o v á n y (PW 4 5 5 n . ) , c o ž D e s c a r t e s p ř e h l é d l .

Merleau-Pontyho centrálním úkolem, neboř tímto způsobem chtěl také p ř e k o n a t d u a l i s m u s těla a d u c h a i subjektu a objektu. Výsledný efekt j e t e n , ž e r o z u m j e r e d u k o v á n n a p r e - r a c i o n á l n í spojitosti, n y n í ceněné více než rozum, takže se n a k o n e c popírá sama m o ž n o s t samo­ statného r o z u m o v é h o pochopení a objektivní pravdy116 a k o ř e n naší e x i s t e n c e , z e k t e r é h o p r a m e n í v š e c h n y o s m y s l u j í c í akty, j e p r e z e n t o ­ ván j a k o n e p o z n a t e l n ý a n e p r o n i k n u t e l n ý . 1 1 7

H l a v n í o m y l k a r t e s i á n s k é r e d u k c e ná cogito tkví v i z o l a c i v ě d o m í

Jak m á m e p o c h o p i t j e d n o t u světa a souvislosti věcí, p o k u d nespo­

od těla, z a t í m c o de facto nezávisle na těle neexistuje ž á d n ý počitek,

čívají n a u s t a v u j í c í c h v ý k o n e c h s u b j e k t u ? M e r l e a u - P o n t y j e n e c h c e

žádný vjem a o b e c n ě vzato žádné p ř e d m ě t n é myšlení. Například p o ­

objasňovat ani p o m o c í hypotézy absolutního myšlení (takové myšle­

znání geometrických souvislostí je m o ž n é j e n díky tomu, že geomet­

ní pro nás není o nic jasnější než naše vlastní), a tak j a k o j e d i n á

r i c k é vztahy p o p i s u j e m e p ř i n e j m e n š í m virtuálně s p o m o c í těla, při­

m o ž n o s t z b ý v á u z n a t b y t í s v ě t a j a k o ž t o f a k t (PW 465). P o d o b n á j e

č e m ž tělo se tu n e c h á p e j a k o p o u h ý instrument ustavujícího vědomí, naopak: pohybu těla se přisuzuje svébytná intencionalita. K d y ž Mer­ leau-Ponty píše: „Subjekt geometrie je subjekt v p o h y b u " (PIV 441), myslí přitom na geometrii n á z o r n é konstrukce, nikoli na geometrii, j a k ji koncipoval Hilbert. G e o m e t r i c k é věty se neopírají o vhled do povahy ideálních entit. Dosavadní výklad o geometrii má platit o b e c n ě pro obsah kultur­ n í h o světa. Ideje nejsou s a m o s t a t n é entity. Vznikají díky t o m u , že myšlenky

najdou jazykové

vyjádření

- ovšem myšlenky

časově

116 Toto zdůrazňuje R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty, str. 226. Kwant je jedním z mála autorů, kteří se důkladně kriticky vypořádali s Merleau-Pontym. Jeho myšlenky ohledně zanedbání racionálních aspektů vědomí jsou oprávněné. U Merleau-Pontyho je rozu­ mový subjekt obětován subjektovému tělu (tamt., str. 230). 117 R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty, str. 2 3 1 , má za to, že v tomto názoru, i když není výslovně formulován, lze rozpoznat vůdčí motiv Merleau-Pontyho myšlení.

a p r o s t o r o v ě v y m e z e n é , n i k o l i č i s t é : k a ž d á i d e a m á „svůj h i s t o r i c k ý 278

279

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

situace u časovosti já: „Nikdy nedokážeme pochopit, jak se myslící

v š í m r o z u m o v é h o j á v e z k u š e n o s t i bytí j e n a o p a k p o j í m á n a o m e z e n ě .

a ustavující subjekt d o k á ž e vsadit do času či n a h l é d n o u t se v č a s e . "

T ě l o s i c e n e v n í m á , n i c m é n ě v j e m s e z t ě l a v y n o ř u j e . P ř e s t o ž e j e vní­

( P W 4 8 4 ) . Podle Merleau-Pontyho tyto potíže odpadnou, pokud sub­

m a n ý svět s o u k r o m ý m s v ě t e m k a ž d é h o j e d i n c e , j e d o r o z u m ě n í m o ž ­

jektu přiřkneme bytostnou časovost, j a k to učinil Heidegger.

n é ; j s m e si jisti, že žijeme ve s p o l e č n é m světě, ale tuto jistotu nelze

T r a d i č n í t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii M e r l e a u - P o n t y o d m í t á , j a k j e

o d ů v o d n i t . V n e j l e p š í m p ř í p a d ě m ů ž e m e o b j a s n i t její g e n e z i .

patrné, když píše: „ Z k o u m á n í p o d m í n e k možností přichází z princi­

Prožívaná jednotnost viditelného světa nás vybízí přijmout do­

pu až po a k t u á l n í zkušenosti, z č e h o ž p l y n e že byť i vzápětí p ř e s n ě

m n ě n k u o j e d i n é m pravdivém světě, který je neviditelný. K pravé

u r č í m e o n o sine qua non t é t o z k u š e n o s t i , n i k d y n e l z e s m ý t t u t o p ů ­

skutečnosti - k „pravdivému", říká Merleau-Ponty - b y c h o m došli

v o d n í p o s k v r n u , t o t i ž ž e t o t o v š e b y l o o d h a l e n o t e p r v e post festům

v y ř a z e n í m „instituováných m í n ě n í " , tj. sociálně vštípených interpre­

a že se nikdy n e m ů ž e stát tím, co pozitivně zakládá tuto zkuše­

tací, o v š e m v z h l e d e m ke spektru r o z m a n i t ý c h okolností, za nichž

n o s t . " 1 1 8 Z a s t á n c e t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie m ů ž e o p o n o v a t , ž e z k u ­

uvažujeme, je n e p r a v d ě p o d o b n é , že b y c h o m t o h o t o cíle kdy dosáhli.

šenost p ř e d m ě t ů nelze k o n c e p t u á l n ě u c h o p i t nijak j i n a k než právě

Merleau-Ponty se ve svém posledním díle kriticky vyrovnává

u d á n í m podmínek, za nichž je tato zkušenost m o ž n á . Podmínky zku­

s v ě d e c k ý m p r i z m a t e m , pro něž je typické separovat objektivní

š e n o s t i o p r a v d u n e j s o u dány, n ý b r ž z f o r m u l o v á n y a ž v k o n t e x t u a n a ­

a subjektivní realitu a eliminovat vše subjektivní. Víru v existenci

lýzy, ale t o n e l z e p o v a ž o v a t z a v a d u - stejně j a k o n e n í v a d o u z á k o n a

světa věda neobjasňuje, nýbrž dogmaticky předpokládá. Vědci tvrdí,

v o l n é h o pádu, že byl stanoven až poté, co byl volný pád těles bez-

že j s o u s to vymezit vazby platné pro skutečnost o sobě, které p ř i t o m

počtukrát pozorován bez jakéhokoli objasnění.

v p o s l e d spočívají n a prožívání v t ě l e n é h o subjektu. Přírodní v ě d a j e z a k o ř e n ě n a v „ p ř e d - v ě d ě " (vn 33). Z k u š e n o s t světa spočívá na před-

g) Filosofické stanovisko v p o z d n í m díle V

posledním,

nedokončeném

spise

Viditelné a neviditelné

vědecké jistotě, „že se svým tělem p o b ý v á m e ve světě a že j s m e ce­ podal

l o u s v o u b y t o s t í u p r a v d y , a n i ž b y c h o m m ě l i volit n e b o t ř e b a j e n r o z ­

Merleau-Ponty výklad o b e c n ý c h ontologických základů pro názory,

lišovat mezi jistotou, že vidíme, a jistotou, že vidíme pravdivé..."

k t e r é p ř e d l o ž i l d ř í v e . 1 1 9 N a d á l e s e s n a ž i l najít a l t e r n a t i v u k e m p i r i s ­

(vn 48). Vědecké poznání předpokládá „divoké" vnímání, zaměřené

mu a intelektualismu, o v š e m nyní již nikoli ve vztahu k chování

na „ d i v o k é " či „ h r u b é " bytí a srovnatelné s prepredikativní zkuše­

n e b o vnímání, n ý b r ž s o h l e d e m na pojem bytí - což vyžadovalo po­

ností, j a k o ní mluvil Husserl.

l e m i c k ý střet s e S a r t r e m , o d k t e r é h o s e M e r l e a u - P o n t y v d ů l e ž i t ý c h bodech odkláněl.

D o k u d n e v e z m e m e v potaz závislost v ě d e c k é h o p o z n á n í na předvědeckých souvislostech, nelze nahlédnout smysl bytí, konstatuje

P o k u d s e s n a ž í m e u c h o p i t s m y s l b y t í s v ě t a , m u s í m e vyjít o d b e z -

Merleau-Ponty ve shodě s pozdním Husserlem. Podobná je situace

p ř e d s u d e č n é h o p o č á t k u : t í m n e n í ani naivní, ani v ě d e c k ý p ř í s t u p a ani

u nároku psychologie, že d o k á ž e objasnit v ě d o m í , fakta ve v ě d o m í

o n e n názor, který klade rovnítko mezi „být" a „být o b s a h e m předsta­

č i s a m o p s y c h i č n o : v ě d a s e tváří, j a k o k d y b y e x i s t o v a l a b s o l u t n í p o ­

v y " (vn 21). Merleau-Ponty nadále klade důraz na jedinečnost vztahu

z o r o v a t e l , k t e r ý u c h o p u j e j e v y v e v ě d o m í j a k o objekty. S t e j n á n á m i t ­

mezi věcmi a vlastním tělem (vn 23), zatímco role vědomého, přede-

ka vyvstává proti tvarové („gestaltové") psychologii. Podle Merleau-Pontyho musí ztroskotat i sociální psychologie, je­

118 M. Merleau-Ponty, Das Sichtbare und das Unsichtbare, str. 68 [čes­ ky: Viditelné'a neviditelné', str. 53], 119

K Merleau-Pontyho názorům v jeho posledních pracích viz E. Ch. Schroder, Maurice Merleau-Ponty, in: M. Fleischner (vyd.), Philosophen des 20. Jahrhunderts. Eine Einfiihrung, str. 171-190.

280

li ovlivněna pozitivistickým myšlením. Jednání člověka ve společ­ nosti totiž nelze reduktivně převést na mechanisticky objasnitelné r e a k c e , n a o p a k j e n u t n o u z n a t p ů s o b í c í vliv c e l k ů ( „ t o t a l i t " ) , j i m ž nenáleží žádná fyzická realita. Alternativa m e z i s u b j e k t o v ý m a o b j e k t o v ý m b y t í m n e n í k o m p l e t n í : existuje svět, k t e r ý s e n e v y č e r p á v á j e d n í m ani d r u h ý m p ó l e m . D o k u d 281

Druhá

část.

Fenomenologie

VI.

Fenomenologie

po

Husserlovi

s tím přírodní vědy a psychologie nezačnou počítat, zůstanou jedno­

konstituci. Merleau-Ponty podobný krok odmítl s prohlášením, že za

stranné, což Merleau-Ponty chápal j a k o „výzvu k revizi naší ontolo­

tohoto předpokladu by musela být konstituce světa dostatečně transpa­

g i e " (vn 41). C h t ě l se oprostit nejen od d u a l i s m u subjektu a objektu,

rentní k t o m u , a b y j i ž č l o v ě k u n e b y l o o k l i k y p ř e s žitý svět z a p o t ř e b í .

a l e t a k é od d u a l i s m u bytí a nicoty. P o k u d n á s l e d u j e m e S a r t r a a p r o t i

To ale není pravda, a tak zůstáváme (přinejmenším částečně) lapeni

pozitivitě světa postavíme negativitu já, pak tyto póly nepojí žádná

v žitém světě, neboř Husserlem požadovaná druhá redukce nevede

v a z b a ani ž á d n é d i a l e k t i c k é z p r o s t ř e d k o v á n í ( v n 7 8 ) . „ Z r u š e n í " p r o t i ­

k d o k o n a l é m u p o c h o p e n í k o n s t i t u č n í c h s o u v i s l o s t í (PW 4 1 7 p o z n . ) .

k l a d ů v s y n t é z e (či „ p ř e k r a č u j í c í m v ý s t u p u " ) n e n í n i k d y ú p l n é a n e ­ z n a m e n á n u t n ě pokrok, i k d y ž dílčí p o k r o k - respektive vyřazování h o r š í c h ř e š e n í ve p r o s p ě c h l e p š í c h - existuje. M e r l e a u - P o n t y u s i l o v a l o d i a l e k t i c k é p o j e t í bytí, j e ž n e n í a n i b y t í m o s o b ě , a n i b y t í m p r o s e b e , a n i b y t í m o s o b ě a p r o s e b e ( v n 129), n ý b r ž „ b y t í m , k t e r é p ř e d c h á z í reflexivnímu r o z p o l c e n í . . . a není m i m o nás ani v nás, nýbrž tam, k d e s e o b a p o h y b y k ř í ž í " ( v n 130), t o j e s t v t ě l e , j e ž j e p r o M e r l e a u - P o n t y ­ ho zároveň subjektem a objektem. P o d o b n o u křižovatku či chiasmus lze konstatovat nejen u našeho vztahu k věcem, ale také m e z i námi a d r u h ý m i l i d m i . P ř e s a z u j e m e se do v ě c í a do d r u h ý c h lidí, „ d o k u d se d í k y j i s t é m u chiasmu n e s t a n e m e d r u h ý m i a s v ě t e m " ( v n 2 0 9 ) . F i l o s o f by m ě l stejně j a k o přirozený člověk zaujmout místo, „kde dochází k p ř e c h o d u od v l a s t n í h o já ke světu a k d r u h é m u " ( v n 2 0 9 ) .

V r á t i t s e o d s v ě t a p ř í r o d o v ě d y k p ř e d v ě d e c k é m u světu, n a k t e r é m v ě d e c k á t v o r b a teorií staví, j e l e g i t i m n í , o v š e m n á r o k , ž e t a k t o l z e d o ­ spět k e s k u t e č n o s t i n e z á v i s l é n a v š e c h i n t e r p r e t a c í c h , j e p o c h y b n ý . P o ­ kud připustíme, že objekty přírodovědného poznání jsou výsledkem s t r u k t u r a č n í c h ú k o n ů (tj. ustavujících a k t ů s u b j e k t u ) , vyvstává o t á z k a , j a k ý m právem s m í m e předpokládat, že u „ d i v o k é h o " bytí je situace o d l i š n á . Co platí o v ě d e c k é z k u š e n o s t i , m u s í p o d l e v š e h o platit o zku­ šenosti o b e c n ě - p ř i n e j m e n š í m d o k u d n i k d o n e d o k á ž e o p a k . P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o j e H u s s e r l o v a v ý z v a s e s t o u p i t k osmyslujíc í m a k t ů m , j i m ž p ř e d m ě t y v d ě č í z a svůj v ý z n a m , p l o d e m m y š l e n k o v é k o n s t r u k c e , k t e r é n e o d p o v í d a j í ž á d n é prožitky. M ů ž e ale p o p i s z k u š e ­ nostně prožívaného světa smysluplně nahradit objasnění smyslu po­ j m u „ s m y s l " a analýzu smysluplných souvislostí? L z e filosofickou

S n a h a dialekticky překonat protiklad subjektu a objektu n á m při­

analýzu nahradit (fenomenologickou) psychologií? Merleau-Ponty

p o m e n e Schellingův pokus proniknout k subjekto-objektu, který by

p o d l e v š e h o zastával p r á v ě t o t o s t a n o v i s k o - ve s h o d ě s m n o h a d a l š í m i

byl vůči t o m u t o protikladu indiferentní. U Merleau-Pontyho ovšem

zastánci fenomenologie, avšak v rozporu s Husserlem.

t a t o s n a h a p r o b í h á j i n a k n e ž u S c h e l l i n g a , totiž n i k o l i v r á m c i s p e k u ­

P r o t i o m e z e n í p o h l e d u n a čistě v y k a z u j í c í p e r s p e k t i v u h o v o ř í p ř e ­

lativní metafyziky, nýbrž s využitím nástrojů fenomenologie žitého

d e v š í m fakt, ž e n e l z e z a k u s i t a v y k á z a t n i c , c o b y j i ž t a k č i o n a k n e ­

s v ě t a a t ě l e s n é h o s u b j e k t u , k t e r ý stojí v j e j í m c e n t r u . h) Kritické otázky Fenomenologická perspektiva Maurice Merleau-Pontyho se vyzna­ č u j e t í m , ž e o d p ř i r o z e n é h o o b r a z u s v ě t a , tzv. ž i t é h o světa, n e j e n o m v y c h á z í , a l e t a k é s e t r á v á v á v j e h o h o r i z o n t u . Její ú k o l tkví v p o p i s u vazeb, jež j s o u ž i t é m u světu vlastní, a to i těch, které nevycházejí otevřeně na povrch, ale ukazují se j e n pronikavějšímu zraku fenome­ n o l o g i e . M e r l e a u - P o n t y c h t ě l p o d o b n ě j a k o H e i d e g g e r v Bytí a času v y k á z a t rysy l i d s k é h o b y t í ve s v ě t ě a ve s p o l e č e n s t v í s d r u h ý m i , a n i ž b y j e p ř i t o m o b j a s ň o v a l v ě d e c k y : filosofovi m á stačit e v i d e n c e t o h o , co se samo ukazuje. H u s s e r l m ě l p r a v d u , k d y ž tvrdil, že i struktury ž i t é h o s v ě t a j s o u vý­ sledkem konstituce, a požadoval ve druhé redukci návrat před tuto 282

prošlo interpretací - a jelikož k interpretacím vždy dochází uvnitř jistého teoretického rámce, nelze se otázky po podmínkách, za nichž z a k o u š í m e p ř i r o z e n ý svět, n i k d y z b a v i t . S t e j n ě j a k o j s m e u H u s s e r l a m u s e l i p o d o t k n o u t , ž e s e n e d o k á z a l p l n ě o p r o s t i t o d víry v m o ž n o s t i n e z p r o s t ř e d k o v a n é z k u š e n o s t i , a v r o z h o d u j í c í m b o d ě se t a k o d c h ý ­ lil od k r i t i c k é filosofie, d l u ž n o u M e r l e a u - P o n t y h o a v j e h o d o m n ě n ­ c e , ž e k a ž d ý v ý k l a d s e v z t a h u j e n a „ o r i g i n á l n í text, k t e r ý n e m ů ž e b ý t b e z e s m y s l u " , 1 2 0 r o z e z n a t p r o t i v n í k a k r i t i c i s m u , i k d y ž s e z a n ě j vý­ slovně neprohlašoval.

120 M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. 245. Hned nato se píše: „Význam, který nacházím v nějakém smyslovém celku, už v tomto celku spočívá." (str. 245 n.).

283

Druhá

část.

Fenomenologie

Bez ohledu na hluboké rozdíly mezi j e h o vlastním uvažováním a p r a v o u t r a n s c e n d e n t á l n í filosofií v z n á š e l M e r l e a u - P o n t y n á r o k , ž e p r o n i k l k p r a v é t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, k t e r á se n e z a b ý v á j á , a to a n i p r e p e r s o n á l n í m j á , n ý b r ž ž i v o t e m a z k u š e n o s t í (viz v ý š e ) . 1 2 1 P o ­ kud n ě k d o prohlásí „život" - tedy reálné spojitosti - za to, co je vpravdě transcendentální, dlužno tu mluvit o zneužití termínu. U K a n t a a u v š e c h , k d o ho filosoficky n á s l e d u j í , se o z n a č e n í „ t r a n s ­ c e n d e n t á l n í " váže k otázce po p o d m í n k á c h m o ž n o s t i zkušenosti, res­ pektive k teorii, která tuto otázku zodpovídá. Stejně tak Merleau-Po­ nty užívá nezvykle termínu „subjekt", když hovoří o tělesném subjektu. Tělesnou osobu lze považovat za já v e m p i r i c k é m smyslu, ovšem z hlediska teorie zkušenosti tělo subjektem není. Merleau-

Třetí část

Ponty nechtěl jen vyzdvihnout vazby mezi tělesnými a myšlenkový­ mi procesy, ale také čtenáři vsugerovat, že neexistuje žádné myšlení samostatné vůči tělu a j e h o chování. Z hlediska pravé transcenden­ t á l n í filosofie j e o v š e m j a k é k o l i v n í m á n í b e z r o z v a ž o v á n í , t j . b e z syntézy dané rozmanitosti, zcela vyloučeno: předměty ve vnímání existují p o u z e d í k y v ý k l a d u z a j i š t ě n é m u r o z v a z o v a c í m i p o j m y . M e r l e a u - P o n t y n á s l e d o v a l t e n d e n c i p ř e n á š e t filosofické o t á z k y d o o b l a s t i s p e c i á l n í c h v ě d , k t e r á b y l a v e f i l o s o f i i 2 0 . století a z č á s t i j i ž

Filosofická antropologie, neoidealismus, realismus a sociální filosofie

dříve p o m ě r n ě znatelná. V různých filosofických školách tak svou r o l i s e h r á l a p s y c h o l o g i e ( n e j p r v e v e f o r m ě m e n t a l i s m u , p o t é v e for­ m ě b e h a v i o r i s m u ) , s o c i o l o g i e i l i n g v i s t i k a . P o k u d s e zjištění s p e c i á l ­ n í c h v ě d aplikují v e f i l o s o f i i , j e t o o p r á v n ě n é , o v š e m p o k u d s e z n i c h činí základ filosofie, p a k se na čistě filosofický problém, totiž j a k je poznání ve speciálních vědách vůbec možné, neprávem pohlíží jako n a v y ř e š e n ý . P r á v ě p r o t o j s o u p s y c h o l o g i s m u s , s o c i o l o g i s m u s a další s n a h y o r o z p u š t ě n í filosofie v t é č i o n é s p e c i á l n í v ě d ě p r i n c i p i á l n ě p o m ý l e n é : m a n i f e s t u j e s e v n i c h k r i z e z á v a ž n ě j š í n e ž o n a k r i z e ev­ ropských věd, kterou ohlásil Husserl.

121

K „pravému transcendentálnu" srv. T. F. Geraets, Vers une nouvelle philosophie transcendentale, str. 160 nn.

284

(Wolfgang Rod - Helmut Holzhey)

VII FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE 1. Úvod F i l o s o f i c k o u n a u k u o č l o v ě k u s i c e n a j d e m e j i ž v a n t i c e a i s á m ter­ mín „antropologie" j a k o označení „filosofické" disciplíny je doložen od

16. s t o l e t í , a v š a k

filosofickou

antropologii n u t n o p o v a ž o v a t z a

myšlenkový f e n o m é n 20. století.1 V z n i k á v N ě m e c k u a do z n a č n é míry z ů s t á v á n ě m e c k ý m s p e c i f i k e m . A u t o ř i , k t e ř í j i v e d v a c á t ý c h le­ tech uvedli na scénu, reagovali na e m p i r i c k é vědy o člověku (zprvu především na biologii člověka a na vědy o chování), přejali jejich p o z n a t k y a p o d a l i p r o ně filosofický v ý k l a d . 2 D o k o n c e se u filosofie tohoto období hovořilo přímo o „antropologickém obratu", j e h o ž po­ hnutky formuluje M i c h a e l L a n d m a n n následovně: antipozitivistická snaha vymezit ústřední vědní disciplínu; nespokojenost s teorií po­ znání a potřeba v ě c n ě zaměřené ontologie regionu člověk; filosofic­ ké z a l o ž e n í v ě d o d u c h u a o k u l t u ř e ; a k o n e č n ě s v ě t o n á z o r o v á b í d a

1

Vedle prací k filosofické antropologii uvedených v poznámkách viz: P. Probst, Politik und Anthropologie. Untersuchungen zur Theorie und Ge­ nese der Philosophischen Anthropologie der Gegenwart in Deutschland, Frankfurt a. M. 1974; W. Schulze, Philosophie in der verdnderten Welt, Pfullingen 1974 2 , str. 419-456; G. Bohme, Anthropologie in pragmatischer Hinsicht. Darmstádter Vorlesungen, Frankfurt a. M. 1985; K. Lorenz, Ein­ fuhrung in die philosophische Anthropologie, Darmstadt 1990; G. Gebauer, Anthropologie, in: A. Pieper (vyd.), Philosophische Disziplinen. Ein Handbuch, Leipzig 1998, str. 11-34; A. Steffens, Philosophie des 20. Jahrhunderts oder Die Wiederkehr des Menschen, Leipzig 1999. 2

J. Habermas, Anthropologie, str. 20.

287

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

Filosofická

antropologie

meziválečného období.3 N o v á teorie se rozchází s tradicí, která člo­

a n t r o p o l o g i e ... na projekty zahrnující metafyzické dodatky, ať už

věka definuje j a k o r o z u m e m o b d a ř e n o u bytost, a přejímá e l e m e n t y

vposled pocházejí z theologie anebo vznikly přepjetím konkrétních

metafyziky z a l o ž e n é ve filosofii života, o v š e m zároveň je spojuje

pojmů, a ostatní, které se přinejmenším co do výslovné intence chtě­

s h l e d á n í m p o j m u k o n k r é t n í h o s u b j e k t u v k r i t i c k é filosofii 4 a s f e n o ­

jí pohybovat v ý h r a d n ě v empirické oblasti".7 G e h l e n ale přehlíží, že

m e n o l o g i c k ý m p r o h l o u b e n í m o t á z k y p o p o d s t a t ě . N a r o z d í l o d vě­

p r v n í směr, z a s t o u p e n ý S c h e l e r e m a P l e s s n e r e m , s e e x p l i c i t n ě o d v o ­

deckého zkoumání člověka je pro filosofickou antropologii nepostra­

lává na b á d á n í v h u m a n i t n í c h v ě d á c h a a n i d r u h ý se n a o p a k ve vlast­

o fixaci

ní filosofické antropologii neobejde bez „metafyzických dodatků".

morfologických a funkcionálních vlastností druhu „ h o m o sapiens"

Navíc opomíjí pronikavý rozdíl m e z i biologicky orientovaným a hi-

(například p ř í m á chůze, funkčně rozvinutá ruka, jazyk, výroba ná­

storicko-hermeneutickým typem filosofické antropologie.

datelný

moment

reflexivního

sebezajištění:5

nejde

jí

s t r o j ů ) , n ý b r ž o i n t e r p r e t a c i a n t r o p o l o g i c k ý c h z j i š t ě n í , a to z h l e d i s ­

D r u h ý t y p v e f i l o s o f i i d v a c á t ý c h let p a r a d o x n ě ztělesňuje M a r ­

ka otázky, která s a m u identitu pojímá kriticky: K d o vlastně my lidé

tin H e i d e g g e r , k t e r ý f i l o s o f i c k o u a n t r o p o l o g i i o s t ř e k r i t i z o v a l . J e h o

j s m e ? Při rozvíjení této otázky, která n o v ě vyvstává v souvislosti

výtky n a c h á z e j í f i l o s o f i c k o u o p o r u v t e z i , ž e k o n e č n o s t l i d s k é h o p o ­

s d o b o v ý m vývojem, který ohledně lidské racionality vyvolával

bytu je původnější než člověk, který existuje „pouze díky pobytu

z n a č n é pochybnosti, m ů ž e převážit lidská historicita n e b o lidská při­

v n ě m " . 8 Touto tezí se Heidegger vyhraňuje proti veškeré, zvláště

6

rozenost. Tato alternativa právě ve d v a c á t ý c h letech vychází zřetel­

pak filosofické antropologii, která podle j e h o názoru vychází z po-

ně na p o v r c h : H e i d e g g e r v Bytí a času ( 1 9 2 7 ) p o j í m á s v o u a n a l ý z u

stulace člověka j a k o ž t o člověka, aniž by s á m tento akt zproblemati-

( l i d s k é h o ) p o b y t u z c e l a z h i s t o r i c k o - h e r m e n e u t i c k é p e r s p e k t i v y , za­

zovala. Na t o m t o p o z a d í lze otázku, zda je přípustné interpretovat

tímco zakladatelé filosofické antropologie Helmuth Plessner a M a x

f u n d a m e n t á l n í o n t o l o g i i Bytí a času j a k o

Scheler při objasňování lidské existence vycházejí z postavení člo­

zodpovědět diferencovaněji. Heideggerův spis se od filosofické an­

v ě k a v p ř í r o d ě č i v p r o s t ř e d o s t a t n í c h ž i v ý c h b y t o s t í . T h e o l o g i c k é ur­

t r o p o l o g i e liší s t a n o v e n ý m c í l e m , a t o i t e h d y , p o k u d a n t r o p o l o g i i

čení lidskosti n a o p a k ve filosofické antropologii ustupuje do pozadí,

pochopíme jako regionální ontologii o člověku; analýza otázky po

filosofickou

antropologii,

i k d y ž S c h e l e r svůj v ý k l a d u z a v í r á m e t a f y z i c k ý m o d k a z e m k z á k l a ­

b y t í v Bytí a času v š a k p o s t u p u j e po cestě o n t o l o g i e l i d s k é h o b y t í ,

du světa. Arnold G e h l e n retrospektivně rozdělil „náčrty filosofické

a p ř i n á š í t e d y a n t r o p o l o g i c k y r e l e v a n t n í p o s t ř e h y . I v t o m t o s p i s e se klade člověk j a k o ž t o člověk, totiž z rozumějícího sebeporozumění

3

M. Landmann, Philosophische Anthropologie. deutung in Geschichte und Gegenwart, str. 38 nn.

Menschliche

Selbst-

4

Srv. M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie; H. Oberer, Transzendentalspháre und konkrete Subjektivitát. Ein zentrales Thema der neueren Transzendentalphilosophie, str. 5 7 8 - 6 1 1 . 5

Posun filosofické antropologie „opět do centra moderních filosofic­ kých problémů" má podle Ernsta Cassirera příčinu v nutném sebeuvědomění filosofie, v němž má zprvu být vedena „otázkou po podstatě člověka"; srv. E. W. Orth, Der Begriff der Kulturphilosophie bei Ernst Cassirer, str. 156-191, cit. 160 (citace jsou z Cassirerových konceptů k jeho davoským přednáškám z roku 1929). 6

Srv. O. Marquard, zejm. str. 122 nn.; H. 1831-1933, str. 263 nn.

Schwierigkeiten mit der Geschichtsphilosophie, Schnadelbach, Philosophie in Deutschland

288

pobytu, avšak nikoli jako předmět či téma regionální ontologické analýzy. Heideggerovo odmítání antropologie je zaměřeno 1) proti každé antropologii, která člověka tematizuje jako jeden předmět z m n o h a , n a p ř í k l a d j a k o živou b y t o s t s u r č i t ý m i d r u h o v ý m i vlast­ nostmi, a 2) proti nároku (dle Heideggera neobhajitelnému), že otáz­ k o u p o č l o v ě k u j e v z n e s e n a z á k l a d n í o t á z k a f i l o s o f i e , tj. p r o t i n á r o k u filosofické antropologie na status základní filosofické vědy. Přesto se i n t e r p r e t a c e a n a l y t i k y p o b y t u v Bytí a čase z h l e d i s k a filosofické

7

A. Gehlen, Philosophische Anthropologie, in: Meyers Enzyklopádisches Lexikon, II, 1971 (Gesamtausgabe, IV, str. 236-246, cit. 236). 8 M. Heidegger, Kant und das Problém der Metaphysik (1929), in: Gesamtausgabe, III, str. 229 [česky: Kant a problém metafyziky].

289

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus.

Filosofická

antropologie

antropologie prokázala j a k o m o ž n á a přínosná. Kriticky a v návaz­

a konceptuálních nástrojů nahrazuje úlohu tělesné adaptace a u m o ž ­

nosti na další antropologické teorie ji předložil například Ludwig

ňuje t a k t ě l e s n é v ý b a v ě z a k r n ě t . T í m t o p r i n c i p e m o d p o j o v á n í t ě l a ,

Bytí a čas z ů s t á v á p r o

„ o s v o b o z o v á n í m o d p ř i r o z e n é v á z a n o s t i t ě l a " s e č l o v ě k b y t o s t n ě liší

antropologii aktuální i dnes, p ř e d e v š í m zásluhou p o j m u světa, feno­

od z v í ř e t e . 1 4 1 přes tento principiální rozdíl je n u t n o vývojový proces

menologického popisu úzkosti a interpretace struktury pobytu jako

člověka podle Alsberga chápat j a k o „přísně jednotné přirozené

starosti v horizontu časovosti.

dění".15 Přes všechno historické kolísání kultuře optimisticky přizná­

Binswanger, H a n s K u n z a W i l h e l m Keller.

9

S t í m , j a k sílil z á j e m o k u l t u r n í r o z m a n i t o s t l i d s k é h o života, u p a d ­

v á k l í č o v o u s l o ž k u p o s t u p u v p ř e d , k t e r ý svůj c í l h l e d á v m r a v n í m

la filosofická reflexe p o d s t a t y člověka opět v nemilost a po r o c e

vědomí, b) Holandský anatom Bolk předložil hypotézu, že pozdrže­

1950 ustoupila do pozadí. Již kulturní antropologie Ericha Rothac-

ní v ý v o j e ( r e t a r d a c e ) v e d l o u č l o v ě k a k f i x a c i r y s ů z e m b r y o n á l n í

kera, navazující na Gehlena, svou roli vůči antropologii filosofické

a dětské vývojové fáze o p ů (absence vlasů, klenutá lebka apod.).16

chápala nikoli j a k o doplnění, nýbrž jako revizi.

10

T í m spíše p a k dis­

tanci ke v š e m s n a h á m o filosofické stanovení podstaty zaujala ang­ losaská

tradice

cultural anthropology,

tedy

empiricky

zaměřeného

c) J.

von Uexkull

se věnoval především strukturní souvislosti

(funkčnímu okruhu) živých bytostí a jejich okolí. V opozici k pře­ vládající t e n d e n c i v y s v ě t l o v a t c h o v á n í r o s t l i n a z v í ř a t z c h e m i c k é h o

zkoumání lidských kultur (například v podobě „strukturní antropolo­

a f y z i k á l n í h o v l i v u o k o l í , t j . v n í m a t živé b y t o s t i j a k o r e f l e x e m ovlá­

g i e " ) . A k o n e č n ě i „historická a n t r o p o l o g i e " se definuje j a k o trans-

d a n é stroje, von U e x k u l l ukázal, že k a ž d ý živočišný d r u h má své

disciplinární snaha o prozkoumání fenoménů lidské existence „poté,

specifické subjektivní okolí, v n ě m ž jsou objekty zároveň nositeli

co padla závaznost jediné abstraktní antropologické n o r m y " .

11

smyslově vnímaných „rysů" a adresáty odpovídajících reakcí („nosi­

Počátky filosofické antropologie se odehrávaly ve znamení návaz­

teli p ů s o b e n í " ) . S u b j e k t i v n í s p e c i a l i z o v a n o s t d r u h u h a r m o n i c k y o d ­

nosti na pozitivní h u m a n i t n í vědy, a zčásti d o k o n c e vzájemné m y š ­

povídá výseku objektivního světa, který tvoří j e h o okolí. Stejné věci

lenkové výměny. Ve dvacátých letech vzbudily široký zájem přede­

mohou mít pro různé druhy zcela odlišnou valenci. Věci co do druhu

vším nové antropologické poznatky, jež představil Paul Alsberg,

cizí, n a p ř í k l a d l i d s k é , se v o k o l í z v í ř a t - n a p ř í k l a d k o č e k - objevují

L. Bolk n e b o J a k o b von Uexkůll.12 a) V kritické opozici k „zoistic-

j e n d o t é míry, n a k o l i k mají v ý z n a m i p r o k o č k y . P r o v ě c i , j e ž s e vy­

k é m u " i „antropistickému" prizmatu rozvinul Alsberg tezi, že lidský

mykají m e z í m okolí s j e h o druhovou specifičností, nemají zvířata

vývoj je určován „ p r i n c i p e m odpojování těla p o m o c í u m ě l ý c h ná­

orgány ( n a p ř í k l a d klíště m á j e n tři s m y s l y ) . S v o u holistickou per­

strojů":13 není pravda, že ochabování tělesných prostředků k přežití

spektivu v o n U e x k u l l založil na ideji „plánu p ř í r o d y " : n a m í s t o aby

vede k výrobě nástrojů, naopak využívání materiálních, jazykových

zvířatům antropomorfně přisuzoval sledování „cílů", pokusil se je-

9

L. Binswanger, Grundformen und Erkenntnis menschlichen Daseins; týž, Ausgew. Werke, U; W. Keller, Vom Wesen des Menschen; H. Kunz, Die anthropologische Bedeutung der Phantasie, I—II. 10 11

E. Rothacker, Probléme der Kulturanthropologie,

Srv. Ch. Wulf (vyd.), pologie, str. 13.

str.

8.

Vom Menschen. Handbuch Historische Anthro­

12 P. Alsberg, Das Menschkeitsrátsel. Versuch einer prinzipiellen Ldsung; L. Bolk, Das Problém der Menschwerdung; J. von Uexkull, Umwelt und Innenwelt der Tiere; týž, Theoretische Biologie. 13

P. Alsberg, Das Menschheitsrátsel, str. 103.

290

14

Tamt., str. 273.

15

Tamt., str. 4 6 1 .

16

Srv. též A. Gehlen, Der Mensch. Seině Nátur und seine Stellung in der Welt, in: Gesamtausgabe, III, str. 113 nn. - Pozorování rozdílného růstového ry tnuMi savců a člověka přivedla Adolfa Portmanna k tezi o dětském „předjaří mimo dělohu", během kterého dítě nejen roste mnohem intenzivněji než mláďata savců, ale je už v sociálním kontaktu, a jakmile se naučí počátkům řečové komunikace, získává vzpřímené držení těla (A. Portman, Biologische Fragmente zu einer Lehre vom Menschen, přepracováno pod titulem Zoolo­ gie und das neue Bild vom Menschen; Vom Ursprung des Menschen).

291

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VII.

Filosofická

antropologie

jich životní projevy uspořádat z hlediska plánovitosti. Při rozšíření

V ý z n a m , který tu pro určení podstaty člověka získává biologie,

j e h o nauky o okolí na antropologická témata se však ukázalo, že

a to především biologická morfologie, je skutečně nápadný. Scheler

i odlišná lidská uskupení mají různá okolí, ve kterých m o h o u mít

sice j i ž v titulu d ů r a z n ě vyhlašuje, že postavení člověka je zvláštní,

stejné věci různý v ý z n a m ; von Uexkiill ale přehlédl, že druh „člo­

když opomíjí zmínit rostlinu a zvíře j a k o srovnávací fenomény, a na­

věk" na rozdíl od všech živočichů n e m á j e d n o pevně přiřazené okolí,

opak uplatňuje metafyzicky zatížený termín „kosmos", nicméně toto

nýbrž je „otevřený ke světu" a jednotlivá lidská uskupení si díky této

„ n e s r o v n a t e l n é " zvláštní postavení je načrtáváno na pozadí objevů

specifickosti m o h o u u t v á ř e t svá z v l á š t n í o k o l í .

o životě rostlin a živočichů, j a k je s h r o m á ž d i l a biologická morfolo­

F i l o s o f i c k á a n t r o p o l o g i e d v a c á t ý c h let n a t ě c h t o b i o l o g i c k ý c h o b ­

g i e a v ě d a o c h o v á n í . J e š t ě zřetelnější je b i o l o g i c k á r a ž b a u P l e s s n e -

j e v e c h kriticky stavěla. Biologickou orientaci jí n u t n o přisoudit

ra,

v t o m s m y s l u , že v y c h á z í ze srovnání člověka a zvířete a n e b o o b e c ­

ohlásil

n ě j i z p o s t a v e n í č l o v ě k a n a š k á l e o r g a n i c k é h o b y t í č i v k o s m u vů­

livé formy. A p ř e c e se tu n e j e d n á o a n t r o p o l o g i i , j e ž by se d r ž e l a

bec. Už sama možnost p o d o b n é h o srovnání je Výdobytkem: musí se

m e t o d i k y s p e c i á l n í c h v ě d . P l e s s n e r t o t o z d á n í r o z p t ý l i l t í m , ž e a ) za­

prosadit v kontrastu k theologické tradici určované podobností člo­

m ě ř u j e p o z o r n o s t n a p ř e d p o k l a d y , j e ž b i o l o g i c k é v ě d y č e r p a j í z věd

věka vůči Bohu, tedy nikoli vůči zvířeti, a k tradici kartesiánského

o duchu,

d u a l i s m u , k t e r ý v člověku r o z l i š o v a l d v ě s u b s t a n c e , a v š a k v e š k e r ý fi­

17. s t o l e t í , a b ) m o d e r n í f i l o s o f i c k o u a n t r o p o l o g i i p r i m á r n ě n e c h a -

l o s o f i c k ý z á j e m s o u s t ř e d i l na res cogitans, n e t ě l e s n é v ě d o m í , a t ě l o

rakterizuje vědecky fundovaným srovnáním člověka s rostlinou

j a k o a u t o m a t s p o l u s e strojí-zvířaty p ř e n e c h a l m e c h a n i s t i c k é p ř í r o d ­ n í v ě d ě . N o v ý m o b j e k t e m filosofické a n t r o p o l o g i e b i o l o g i c k é h o ra­ ž e n í j e člověk, a t o n e j e n v e s v é m d u c h o v n í m s e b e v z t a h u , n ý b r ž p r á ­ vě ve s v é t ě l e s n é p ř i r o z e n o s t i . O b a z á k l a d n í spisy - P l e s s n e r o v y Die Stufen

des

Organischen

und der Mensch

(Stupně

organična

v ě k ) i S c h e l e r o v o Místo člověka v kosmu - v y š l y r o k u

a

člo­

1928. Ples-

snerova podstatně obsáhlejší kniha nese podtitul „Úvod do filosofic­ ké antropologie".17 Autor ji ohlásil již roku 1924 a rukopis po m n o h a úpravách do sazby definitivně předal na p o d z i m roku 1926. - S c h e ­ lerův

spis

v y š e l z p ř e d n á š k y Zvláštní postavení člověka, k t e r o u

autor

proslovil v dubnu 1927 v D a r m s t a d t u . Byl koncipován j a k o „velmi s t r u č n é s h r n u t í m ý c h n á z o r ů k n ě k o l i k a k l í č o v ý m b o d ů m .filosofic­ ké a n t r o p o l o g i e ' " , které Scheler hodlal podrobněji vyložit v pojed­ nání ohlášeném na rok 1929.18

původní pod

kvalifikací

zvláště když

se

S v é Stupně organična

zoologa. Rostlina,

názvem

zvíře,

odlučují

člověk.

roku

Elementy

1924

kosmologie

od r a c i o n a l i s t i c k é metafyziky

a z v í ř e t e m , n ý b r ž filosofickým n a h l é d n u t í m , že v k o n t e x t u t á z á n í po člověku nelze objekt oddělit od subjektu. Metodicky vzato je rozhodující ta okolnost, že Scheler i Plessner vyšli z o k r u h u f e n o m e n o l o g i c k é školy. A n i j e d e n o v š e m nepřijal H u s s e r l ů v o b r a t k t r a n s c e n d e n t á l n í s u b j e k t i v i t ě : setrvali j e n u p o v i n ­ nosti bez předsudků popsat „ v ě c i " v jejich podstatě. P o n ě k u d vyhro­ ceně tak lze tvrdit, že člověk je ve filosofické antropologii fenome­ n o l o g i c k á „ v ě c m y š l e n í " , j e j í ž specifika a n e b o p o d s t a t n é rysy o p r o t i r o s t l i n ě a z v í ř e t i ( o t e v ř e n o s t s v ě t u , j a z y k , reflexivita atd.) l z e s t a n o ­ vit s jistotou. O t á z k a „ C o j e č l o v ě k ? " s e t u p o j í m á j a k o f e n o m e n o l o ­ g i c k á o t á z k a p o p o d s t a t ě . A n t r o p o l o g o v é d o d r ž u j í m e t o d u , k t e r á ga­ rantuje „věcnost", ale zároveň také co m o ž n á odsouvá všechny r u š i v é f a k t o r y v y p l ý v a j í c í z l i d s t v í s a m o t n ý c h b a d a t e l ů . I t e n t o vý­ zkumný postup - zdálo by se - opomíjí, že sám antropolog je člově­ k e m . A l e t o t o z d á n í k l a m e . Je-li p r o S c h e l e r a i P l e s s n e r a f e n o m e n o -

17

Podle Plessnerových vzpomínek ho Scheler během rozhovoru, ke kte­ rému dal podnět Nicolai Hartmann, žádal, aby užil právě tento podtitul, a nikoli původně plánované označení „Základy filosofické antropologie"; srv. H. von Aleman, Max Scheler und die Entstehung der Philosophischen Anthropologie in Koln: Eine Skizze, str. 26. 18

V předmluvě k Die Stellung des Menschen im Kosmos (cit. podle

292

Gesammelte Werke [= GW], IX, Bern 1976), Scheler prohlašuje, že na spise pracoval už od roku 1922. Jako doklady pro vývoj svých antropologických názorů uvádí příslušné oddíly ze své Ethik a z Wesen und Formen der Sympathie, ale také pojednání Zur Idee des Menschen (1914) a článek Mensch und Geschichte (1926).

293

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

logické nahlédnutí podstaty metodickým nástrojem, pak pouze jako postup, který mají k dispozici vedle j i n ý c h vědeckých postupů. Filo-

Svůj

význam

mají

Filosofická

antropologie

historické a biografické

okolnosti,

za

nichž

představitelé nové disciplíny působili. Scheler byl počínaje r o k e m

sofičnost této fenomenologické, biologicky orientované antropolo­

1919 (až do povolání do Franfurtu k r á t c e p ř e d j e h o smrtí 19. květ­

g i e p o d l e z a k l a d a t e l ů s p o č í v á n a o p a k v t o m , že se o p í r á o v n i t ř n í se­

n a 1 9 2 8 ) č i n n ý j a k o j e d e n z t r o j i c e ř e d i t e l ů n o v ě z a l o ž e n é h o Vý­

subjekt i objekt je

z k u m n é h o i n s t i t u t u p r o s o c i á l n í v ě d y a ř á d n ý p r o f e s o r filosofie

„ č l o v ě k " . Tato reflexivita tázání má p r o subjekt i objekt zásadní dů­

a s o c i o l o g i e na u n i v e r s i t ě v K o l í n ě n a d R ý n e m . O o s m n á c t l e t

s l e d k y . P o s t r á n c e s u b j e k t u - t e d y s o h l e d e m n a z j i š t ě n í , ž e s á m tá­

mladší Plessner (*1892), který p r o m o v a l roku 1916 u Paula H e n s e -

zajícíje v j i s t é m o h l e d u t o t o ž n ý s o b j e k t e m a že je k a ž d o p á d n ě také

la v E r l a n g e n u , se h a b i l i t o v a l r o k u 1 9 2 0 v o b o r u filosofie u H a n s e

člověkem - n á s reflexivita n u t í zříci se

ideálu objektivity, j a k ho věd­

Driesche taktéž v Kolíně nad R ý n e m , 2 0 kde následně působil j a k o

ci b ě ž n ě c h á p o u j a k o vůdčí, ale j a k byl určující i v tradici transcen­

Schelerův kolega jako soukromý docent a v letech 1926-1933 jako

d e n t á l n í filosofie s její kritikou a n t r o p o l o g i s m u a p s y c h o l o g i s m u

m i m o ř á d n ý profesor. M o d e r n í filosofická antropologie tedy vznikla

a se snahou formulovat apriorní, věčně platné zákonitosti duchovní­

v Kolíně nad R ý n e m , v této „nové Alexandrii" (Scheler), avšak ne­

h o ž i v o t a . P o s t r á n c e o b j e k t u - t e d y s o h l e d e m n a z j i š t ě n í , ž e před­

byla plodem v ý z k u m n é h o spojenectví.

mět tázání je v j i s t é m o h l e d u t o t o ž n ý s t í m , k d o v z n á š í o t á z k u -

odkazuje vůbec;

v e d e reflexivita k n e z b y t n o s t i z a c h y t i t t u t o p r o c e s u á l n í i d e n t i t u s tá­

zmiňuje Schelerova „ z k o u m á n í k p r o b l é m ů m e m o c í , ke struktur­

zajícím subjektem i ve vymezení podstaty objektu. Toho lze dosáh­

n í m z á k o n ů m osoby a ke strukturním souvislostem osoby a světa"

pětí mezi subjektem a objektem zkoumání:

n o u t j e n tak, ž e č l o v ě k a c o d o p o d s t a t y d e f i n u j e m e j a k o t o h o , k d o s e t á ž e s á m n a s e b e , a a n t r o p o l o g i c k é t á z á n í s e t a k s a m o stává s l o ž k o u ve v y m e z e n í podstaty člověka. K člověku patří, že si klade antropo­ logické otázky a že buduje antropologii. Jak zdůrazňuje především P l e s s n e r , č l o v ě k t a k č i n í j a k o historická b y t o s t , s o h l e d e m n a d a n o u

Scheler na Plessnera ne­

P l e s s n e r s i c e v p ř e d m l u v ě ke Stupňům organična

a prohlašuje Schelera za „geniálního b a d a t e l e " , ale zároveň se dis­ tancuje od j e h o metafyzických tendencí i pojetí fenomenologie. Posuzování svého díla j a k o rozvíjení Schelerova odkazu považoval za hluboce mylné.

kulturu, na které j e h o tázání závisí a na kterou zároveň p ů s o b í j a k o faktor změny. O d t u d vyplývá, že i o n o lidské p o r o z u m ě n í , které se r o z v i n e v e filosofickou a n t r o p o l o g i i , j e v á z á n o h i s t o r i c k o - k u l t u r n í m i p o d m í n k a m i . V konfrontaci s t í m t o p r o b l é m e m se Scheler rozhodl p r o plytší řešení: prohlásil ho za p o u h ý zdroj m a t o u c í nejistoty, s n í m ž se n u t n o vyrovnat tak, že všechny tradiční „názory na pod­ statu a p ů v o d č l o v ě k a " s m e t e m e ze stolu a j a k o a n t r o p o l o g o v é zno­ vu d o j d e m e k „uhájitelným objevům".19 P o k u d ale příslušnou obtíž n a o p a k v e z m e m e plně na vědomí, otevírá se m o ž n o s t využití his­ torického a kulturního fondu antropologických postřehů a zároveň j e z a p o v ě z e n o j a k o u k o l i k o n k r é t n í a n t r o p o l o g i c k o u k o n c e p c i ab­ solutizovat.

M. Scheler, Mensch und Geschichte, in: GWTX, str. 120.

294

20

Po studiu zoologie a filosofie ve Freiburku, Berlíně, Heidelberku a Gottingen (kde se setkal s Husserlem) a po vydání první knihy, tematicky věnované Drieschovi (H. Plessner, Die wissenschaftliche Idee. Ein Entwurf uber ihre Form, in: Gesammelte Schriften, I, str. 7-141) se stal Plessnerovi dohližitelem nad disertací (Krisis der transzendentalen Wahrheit im Anfang, in: Gesammelten Schriften, I, str. 143-310) erlangenský profesor Paul Hensel. Z habilitačního spisu Untersuchungen zu einer Kritik der philosophischen Urteilskraft {Gesammelten Schriften, II, str. 7-321) vyšla tiskem pouze závěrečná část v přepracované podobě pod názvem Kants System unter dem gesichtspunkt einer Erkenntnistheorie der philosophie jako příloha ke knize Die Einheit der Sinne. Grundlinien einer Ásthesiologie des Geistes, str. 301-404 (Gesammelte Schriften, n, str. 323-435). K těmto raným spi­ s ů m srv. S. Pietrowicz, Helmuth Plessner. Genese und System seines philosophisch-anthropologischen Denkens (zároveň obsáhlý výklad Plessnerovy antropologie); E. Volmicke, Grundziige neukantianischen Denkens in den Fruhschriften und der „Philosophischen Anthropologie" Helmuth Plessners. Souhrnně o Plessnerově životě a dílu srv. Ch. Dejung, Helmuth Ples­ sner. Ein deutscher Philosoph zwischen Kaiserreich und Bonrter Republik.

295

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

2. Max Scheler

m á m e žádnou „jednotnou ideu člověka", čekali bychom, že tento ná­ rok splní antropologie, j i ž se Scheler chystá přednést. P o d l e Schelera je obraz, který má dobový evropský člověk s á m o sobě, určován tře­ mi „navzájem zcela neslučitelnými myšlenkovými okruhy": míní se židovsko-křesřanská antropologie z perspektivy stvoření a pádu, řecko-antická antropologie, jejímž vodítkem je sebevědomí lidského ro­ zumu, a přírodovědně-genetická antropologie, ve které člověk vystu­ puje j a k o p o z d n í a k o n c o v ý p r o d u k t e v o l u c e . 2 2 V š e c h n y tři n a u k y Scheler považuje za neudržitelné - zčásti nejspíš proto, že přestaly sloužit k myšlenkové orientaci, zčásti proto, že nás již nepřesvědčí j a k o teorie. Svůj vlastní přístup Scheler ukotvuje ve zkušenosti, že s o u č a s n ý č l o v ě k s e stal v y s o c e p r o b l e m a t i c k ý m s á m p r o s e b e . R o z ­ řeší se ale tato problematičnost onou j e d n o t n o u ideou člověka, j a k si ji představuje Scheler? A má dosavadní obrazy o člověku nahradit, zahrnout v sobě, anebo vnitřně odůvodnit? To zůstává nejasné; jisté j e , ž e f i l o s o f i c k á a n t r o p o l o g i e j e p e v n ě v á z á n a n a j i s t o u ideu, t o t i ž nesrovnatelného,

jedinečného

postavení

člověka

oproti

všem

ostatním „živým druhům". Problematičnost současného člověka pak z n a m e n á , ž e s e č l o v ě k p r o s e b e stal p r o b l é m e m p r á v ě v e s v é j e d i n e č ­ nosti, a otázka kladená antropologií je otázka subjektu tázání, který ví, ž e m á z v l á š t n í p o s t a v e n í . K objasnění této zvláštnosti nutno nejprve naskicovat „výstavbu b i o p s y c h i c k é h o s v ě t a " . S c h e l e r ů v p o p i s s v ě t a ž i v ý c h b y t o s t í j e ve­ den

hlediskem

stupních

identifikace

psychického

života

života

a

a psychična:

Filosofická

antropologie

a t e n t o „ p s y c h i c k ý p r a f e n o m é n " se n a c h á z í v „nejtěsnější pospoli­

21

K d y ž S c h e l e r ú v o d e m spisu Místo člověka v kosmu v y h l a š u j e , že n e ­

ideu

VII.

realismus..

vystupuje

v y k a z u j e je j a k o způsoby

tak

po

bytí pro

sebe a při sobě. J i s t é b y t í p r o . s e b e a p ř i s o b ě n á l e ž í j i ž r o s t l i n á m ,

t o s t i b y t í " s „objektivními b y t o s t n ě f e n o m e n á l n í m i v l a s t n o s t m i " ži­ v é h o , j a k o j e „ s a m o p o h y b , sebeformace, sebediferenciace, sebevym e z e n í v č a s o v é m a p r o s t o r o v é m o h l e d u " ( X I , 12 n . ) . Scheler duše"

rozlišuje

(Wesensformen):

čtyři

vitální principy

pudící

cítění,

neboli instinkt,

„základní navyklé

formy chování

a praktickou inteligenci. 1) R o s t l i n a

vykazuje

pouze

„ek-statické

pudící

cítěnC

vstříc

a pryč, spojené s „ p u z e n í m k růstu a rozmnožování". Postrádá poči­ t e k i v ě d o m í , n e b o ř s v é stavy n e m ů ž e h l á s i t ž á d n é m u c e n t r u . P ř e s t o j i m Scheler na rozdíl od anorganických těles připisuje jisté bytí při s o b ě : l z e je r o z e z n a t s f y z i o g n o m i c k é h o v ý r a z u r o s t l i n y ( c h a b á - sil­ ná, bujná - chudá), i když tento výraz nic nesděluje. - B e z e s m ě r n é puzení je ú č i n n é ve všech živých bytostech, u rostlin stejně j a k o u z v í ř a t v č e t n ě l i d í . V č l o v ě k u p o d l e S c h e l e r a u t v á ř í j e d n o t u lid­ ských p u d ů a afektů, a především je s m ě r o d a t n é pro prožitek odpo­ ru, který zpřístupňuje s k u t e č n o s t (IX, 13 n n . ) . - Následující tři biopsychické „základní f o r m y " patří zvířatům. 2) Instinktivní chování se v y z n a č u j e t í m , že

slouží druhu a j e h o

rytmika je velmi přísně určena. Živočich si je neosvojuje učením, n ý b r ž j e v r o z e n é a o v l á d á z p ů s o b , j a k s e z v í ř e p o m o c í s m y s l ů vzta­ huje k okolí. O p r o t i p u d í c í m u cítění projevuje instinkt určitou spe­ cializaci v chování, která je specifická druhu, i když se n e m ů ž e m ě ­ nit i n d i v i d u á l n ě . P o k u d chování s p o l u s e S c h e l e r e m p o c h o p í m e j a k o indiferentní k rozdílu duše - tělo, pak mu lze „vždy t a k é " p o r o z u m ě t jako „výrazu vnitřních stavů" (IX,17 nn.). 3 ) D a l š í vývoj b i o p s y c h i c k ý c h f o r e m p r o b í h á p o m o c í „ t v o ř i v é dis o c i a c e " : navyklé chování, c h a r a k t e r i z o v a n é a s o c i a c e m i a p o d m í n ě ­ n ý m r e f l e x e m , a s o u b ě ž n ě s n í m p r a k t i c k á i n t e l i g e n c e , v á z a n á n a or­ g á n y , j s o u s p o j e n y s i n d i v i d u a c í ž i v é b y t o s t i a od i n s t i n k t i v n í h o

21

Souhrnný výklad Schelerovy filosofie viz kap. VI, 1.

22

Ve spise Anthropologie und Geschichte připojuje k těmto třem obecně uznávaným „základním i d e á m " o člověku dvě další, méně autoritativní. Za prvé tu je ,4ezertér života jako takového, jehož žití odplývá v chorobném stupňování vlastního sebecítění". Druhou ideou je původně Nietzschova myšlenka nadčlověka, postavená na onen racionální základ, který jí zajistili D. H. Kerler a N. Hartmann, a nesená „postulačním atheismem vážnosti a zodpovědnosti" (M. Scheler, GWIX, str. 135, 141 n.).

chování se odpoutávají. „ S m y s l e m n a p l n ě n ý " a u t o m a t i s m u s instin­ ktu se p ř i t o m m ě n í j e d n a k v m e c h a n i s m u s asociativního propojení m e z i s l o ž k a m i c h o v á n í , k t e r é s e z „ i n s t i n k t i v n í h o p o u t a s m y s l u " vy­ vázaly, a za d r u h é v i n t e l i g e n t n í c h o v á n í , k t e r é u m o ž ň u j e v y r o v n á v a t se s n o v ý m i s i t u a c e m i i n d i v i d u á l n ě a s m y s l u p l n ě (IX.21). Z a t í m c o rozvoj navyklého c h o v á n í závisí na množství zkušebních pohybů, pro inteligentní chování je definičním rysem, že řešení nachází zne­ nadání a bez (dalších) pokusů (IX,27 n.).

296

297

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VII.

Filosofická

antropologie

Jak j s m e viděli, již rostliny jsou podle Schelera při sobě, neboť

v é h o , s e n e u s t a v u j e d ů s l e d n ý m r o z v i n u t í m jediného p r i n c i p u , n ý b r ž

spolu se vším živým vykazují schopnost samy se vymezit. T í m spíše

p o m o c í „ v n ě j š k o v é " n e g a c e , tj. v protikladu k b i o p s y c h i c k ý m rovi­

t o p l a t í o zvířeti, j e ž j e v y b a v e n o „ c e n t r á l n í m d i s p e č i n k e m " , a t o t í m

n á m . D u c h totiž u Schelera neoznačuje další vitální princip, nýbrž

jasněji, č í m vyšší je j e h o stupeň organizace. Oproti rostlině je zvíře

n a o p a k princip, který je životu (v člověku) naprosto protikladný.

„ s a m o s o b ě d á n o d v a k r á t " ( I X , 3 6 ) . Je p a k j e š t ě - p t á se S c h e l e r - ja­

Č l o v ě k a č l o v ě k e m n e č i n í ž á d n á n o v á r o v i n a života, n ý b r ž c o s i , c o s e

kýkoli „podstatný r o z d í l " m e z i zvířetem a č l o v ě k e m ? Již při popisu b i o p s y c h i c k é h o světa rostliny a zvířete vycházejí najevo antropolo­ gické nálezy, neboť vitální principy určují i lidskou psýché, ve které d o c h á z e j í „ s v r c h o v a n ě k o n c e n t r o v a n é j e d n o t y " ( I X , 16).

Člověk

v s o b ě s h r n u j e c e l o u š k á l u p ř í r o d y : j e d n o t l i v é z á k l a d n í s t u p n ě č i for­ m y s e t e d y j e d n o d u š e nestřídají, n ý b r ž n i ž š í f o r m a z ů s t á v á z a c h o v á ­ n a v e vyšší. S c h e l e r t o z v l á š t ě z d ů r a z ň u j e u p u d u . S p e c i f i k u m č l o v ě ­ ka se však neprojevuje v koncentraci základních biopsychických f o r e m , n ý b r ž v mysli či duchu, k t e r ý se n a d v i t á l n í sféru z c e l a p o z v e ­ d á a stojí p r o t i n í . D í k y d u c h u j e č l o v ě k s á m s o b ě d á n p o t ř e t í (IX,36). B y t o s t n á antropologická určení vyplývají z toho, že člověk je „ d u c h o v n í " b y t o s t , a t e d y v y v á z á n z o r g a n i c k é sféry. S ohledem na zvíře j s o u f o r m u l o v á n a j a k o kvality, j i m i ž se d r u h „ č l o v ě k " a zví­ ře

bytostně odlišují:

totiž

otevřenost vůči

světu

(oproti

vázanosti

na

o k o l í ) a uchopení světa (Welthabe). J a k m i l e d r u h p ř e s t a n e b ý t p e v n ě vázán na své okolí, m ě n í se také toto okolí či „osvětí" ve „svět". K u c h o p e n í s v ě t a p a t ř í j e d n a k p ř e d m ě t n á s c h o p n o s t čili věcnost a za d r u h é sebevědomí, c h á p a n é j a k o „ u s e b r á n í " i j a k o z p ř e d m ě t ň u j í c í u c h o p e n í v l a s t n í c h t ě l e s n ý c h a p s y c h i c k ý c h p r o c e s ů . P ř e d m ě t n é vě­ d o m í a s e b e v ě d o m í zdůrazňuje Scheler, j s o u velmi těsně spjaty a p r á v ě t u t o s o u v i s l o s t n e j s p í š p r i m á r n ě m í n í p o j m e m u c h o p e n í svě­ ta či otevřenosti ke světu. Svět tu není vyložen j a k o struktura, ke kte­ ré je i člověk analogicky ke zvířeti vázán; naprosto n a o p a k převažu­ je

a s p e k t otevřenosti a o s v o b o z e n í o p r o t i ž i v o č i š n é u p o u t a n o s t i na

okolí. Při v ý k l a d u této spojitosti m e z i s e b e v ě d o m í m a p ř e d m ě t n ý m v ě d o m í m S c h e l e r u v á d í tři l i d s k é z v l á š t n o s t i : d i s p o n i b i l i t u k a t e g o r i e věci a substance, formální nahlédnutí prostoru a času jakožto pořa­ dači a jednotící princip pro vědomí rozmanitosti a konečně schop­ nost transcendovat jednotlivé předměty směrem ke „všemu", které zahrnuje i s a m o t n é h o člověka a představuje pravou pointu „duchov­ n í " bytosti.

sféře vitality zcela v y m y k á . M e t a f o r a žebříku („škála") tak ztrácí p l a t n o s t . „ D u c h " z a h r n u j e m y š l e n í idejí, z a h r n u j e n a h l é d n u t í p o d s t a ­ ty a t a k é „ d o b r o t u , lásku, pomstychtivost, ctižádost, ... s v o b o d n é r o z h o d o v á n í " a n e z j e v u j e se v ž i v o t n í m c e n t r u , n ý b r ž v č i n n é m c e n ­ t r u osoby ( I X , 3 2 ) . Z á r o v e ň a l e „ p ř i r o z e n o s t " z ů s t á v á p o d s t a t n ý m m o m e n t e m lidskosti, i když podle Schelera žádný člověk není „od přírody". J a k s e t e d y d u c h a b i o p s y c h é v č l o v ě k u s p o j u j í ? J a k zajistit j e d ­ notu člověka? Scheler načrtává asketické či sublimatorní řešení t o h o t o p r o b l é m u . D u c h s e v p ř í r o d ě z a b y d l u j e t í m , ž e stojí p r o t i n í , a u t v á ř í l i d s t v í t í m , že ř í k á Ne k l i d s k é ( p u d o v é ) p ř i r o z e n o s t i a t o t o Ne získává svou „životní sílu" právě z t o h o , co odmítá (IX,42 nn.). Č l o v ě k tu je

nahlédnut jako

sublimační b y t o s t - o p r o t i F r e u d o v ě

formálně uplatňované antropologii s tím rozdílem, že zužitkování zásobárny pudů v odvratu od původního pudového zaměření ne­ představuje p u d o v ý vývoj, nýbrž d u c h o v n í v ý k o n vykazující své­ bytnou „ f o r m u " . V t o m t o pojetí vztahu d u c h a a přírody (= života) s e d u c h staví p o u z e p r o t i p u d ů m , n i k o l i p r o t i c e l é b i o p s y c h é - c o ž by ani nedávalo smysl. M o d e l stupňové škály a koncentrace n e n í se s u b l i m a č n í m m o d e l e m slučitelný. T í m již v y z n a č u j e m e dělicí čáru mezi metafyzickou a vědecky opodstatněnou stránkou Schelerovy antropologie v recepci j e h o pojetí. Přestože ale pozdější diskuse brala vážně p o u z e Schelerův výklad b i o p s y c h i c k é h o světa, n u t n o podtrhnout, že ten má sloužit p o u z e k tomu, aby se na j e h o p o z a d í d a l o v y k á z a t z v l á š t n í p o s t a v e n í č l o v ě k a , a p r á v ě z d e tkví S c h e l e r ů v skutečný filosofický cíl. Po metodické stránce přitom musí zaručit, aby byla i antropologie p t í c h o p e n a j a k o f u n k c e d u c h a , j a k d á v á j a s n ě najevo, k d y ž i d e a c i n e ­ boli nahlédnutí podstaty prohlašuje za konkrétní výkon duchovní činnosti. O p r o t i p u d o v é m u prožitku rezistentní skutečnosti se při uchopování podstat vykračuje nad smyslovou zkušenost toho, co je

Onen nový stupeň, jehož lidským sebeurčením dosahujeme na

z d e , a s e p a r a c e j s o u c í h o (Dasein) a p o d s t a t n é h o (Wesen) p r o b í h á

š k á l e b y t í p r o s e b e ( s e b e d a n o s t i ) a b y t í pří s o b ě ( v ě d o m í ) u v š e h o ži-

p r o s t ř e d n i c t v í m „ f e n o m e n o l o g i c k é r e d u k c e " , tj. j a k o „ ( s n a h a o ) z r u -

298

299

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

Filosofická

antropologie

šení rysu, j í m ž věci obdaruje realita" (IX.42) v asketickém aktu ne­

a p o c h o p i t „ztělesňovací funkci" v souvislosti s lidskou o s o b o u ja­

gace. K d y k o l i j d e o podstatu člověka, d u c h je vždy j i ž při díle. An-

kožto celkem. Jeho přístup je transcendentální tím, že „hodnotovým

t r o p o l o g i c k é t á z á n í z r c a d l í s a m o s e b e , o v š e m t a k , ž e s e t o u t o reflexi­

o b l a s t e m " (věda, jazyk, umění) přisuzuje odpovídající formy du­

vitou uzavírá: o zvláštním postavení člověka nikdy n e m ů ž e být

chovního „osmyslení" (schematický, syntagmatický a tematický po­

s p o r u , a ž á d á si t e d y p o u z e bližší v ý k l a d .

stup) a těm zase v teorii platnosti přiřazuje odpovídající typy smys­

Po obsahové stránce lze podstatu člověka převést vždy j e n na jedi­

l o v é h o n á z o r u . 2 5 „Estesiologie d u c h a ... u k a z u j e , že k u r č i t ý m

n ý z á k l a d s v ě t a , n i k o l i n a e v o l u c i ž i v o t a . Ž i v o t i d u c h j s o u manifes­

typům osmyslení jsou potřeba určité smyslově vnímatelné materiá­

tace s v ě t o v é h o z á k l a d u . 2 3 D u c h o v n í m a n i f e s t a c e s a m a o s o b ě z n a ­

ly, a u k a z u j e , p r o č t o m u s í b ý t t y t o a n e j i n é . " (111,278) Z á r o v e ň j e

m e n á r o z l o m s manifestací životní, n i c m é n ě obě manifestace j s o u

Plessnerův přístup ontologický, nebof smyslové rysy považuje za

i spjaty. S c h e l e r s p a t ř u j e m e z i d u c h e m a ž i v o t e m ( p u d e m ) v a z b u t a k

součást „objektivního bytí věcí" jakožto „ m o ž n é modality m a t é r i e "

těsnou, že duch p ř í m o formuje p u d tím, že mu brání, zatímco p u d -

(111,19-21, 2 8 1 ) . K o d ů v o d n ě n í z á v i s l o s t i m e z i u r č i t ý m d r u h e m

j s a p o p í r á n - o b d a r u j e d u c h a , j e m u ž s c h á z e j í síly, s c h o p n o s t í p r o ­

osmyslení a u r č i t ý m d r u h e m matérie je zapotřebí „universální her-

j e v i t se. P o l o ž e n í m t o h o t o ú h e l n é h o k a m e n e s v é filosofické a n t r o p o ­

m e n e u t i k y " (111,282). 2 6 P o d l e i n t e r p r e t a c e H . - U . L e s s i n g a t a k P l e s -

logie Scheler odvrací jak klasickou nauku, která duchu přiznává

snerovo z k o u m á n í směřuje k h e r m e n e u t i c k é filosofii přírody, kte­

„nejvyšší míru m o c i a síly", tak negativní pojetí, p o d l e kterého veš­

rá fenomenologicky projasní přístup člověka k j e h o přirozenému

keré d u c h o v n í a kulturní akty p r a m e n í výhradně z popírání života

světu jevů.27 A č k o l i t e d y j i ž v Jednotě smyslů P l e s s n e r s m ě ř u j e k a n t r o p o l o g i c -

(IX.45 n.).

ké k o n c e p c i , Stupně organična a člověk se od r a n é p r á c e liší o b s a h o ­ vě i metodicky.28 Cíl zůstává týž: podat pro duchovní vědy opodstat­

3. Helmuth Plessner

n ě n í v m a t e r i á l n í (tj. n i k o l i o m e z e n é n a j a z y k ) h e r m e n e u t i c e života, která sleduje „ s t r u k t u r n í z á k o n y v ý r a z u " v tělesně-fyzické sféře

1 9 2 3 v y d a l P l e s s n e r b e z v ě t š í h o o h l a s u Die Einheit der Sinne

(IV.60 n.). S v o u filosofií p ř í r o d y P l e s s n e r radikalizuje D i l t h e y ů v

(Jednotu smyslů), knihu, v níž později retrospektivně viděl „proraže­

p r o g r a m a náležitý metodický nástroj spatřuje v „Husserlově kon­

ní c e s t y k filosofické a n t r o p o l o g i i " , a to c e s t y „ s v é b y t n é , k t e r á v e d e

cepci strukturně analytického popisu, který zůstává věren předběžné

od K a n t a přes H u s s e r l a a D i l t h e y e " , a tedy nikoli od von Uexkulla,

z k u š e n o s t i " (IV.66). „ U s t a v e n í m h e r m e n e u t i k y j a k o filosofické an-

Roku

j a k b y l o obvyklé.24 P o d t i t u l e m „ N á r y s estesiologie d u c h a " dává au­ tor j m é n o celkovému kontextu, v n ě m ž se j e h o projekt teorie smyslů pohybuje: chce se vymanit z rámce pouhé teorie vnímání či poznání

25

V následujícím odkazuji pomocí čísla svazku a strany k desetisvazkovému vydání H. Plessner, Gesammelte Schriften, III, str. 276 n. 26

23

M. Scheler, GW IX, str. 3 1 . Tato metafyzická teze ruší Schelerovo dřívější tvrzení, že člověk představuje „konečný a živoucí obraz (Abbild) B o h a " a že v tomto určení je obsažena .jediná smysluplná idea člověka" (Zur Idee des Menschen, in: G W M , str. 187). 24

H. Plessner, Autobiographische Einfuhrung, in: Mit anderem Augen. Aspekte einer philosophischen Anthropologie, str. 5 n.; týž, Selbstdarstellung (1975), in: Gesammelte Schriften, X, str. 322. - K Entwurf einer kritischen Sinnesphilosophie v této knize srv. rozsáhlé pojednání H.-U. Lessing, Hermeneutik der Sinne.

300

K Plessnerově pojetí hermeneutiky srv. E. W. Orth, Das Verstandnis des Leibes bei Helmuth Plessner als Problém der Hermeneutik, str. 2 9 - 4 3 ; H.-U. Lessing, Hermeneutik der Sinne, str. 109 n., 183 nn. 27 ^ Inzertní ohláška knihy z pera samotného Plessnera, dostupná v příloze Lessingovy monografie, končí stanovením směru „od kritiky kultury k filo­ sofii přírody a odtud dále k ontologii kultury" (str. 385). 28 K předním zásluhám Lessingovy práce patří objasnění vztahu obou knih (jejichž propojení Plessner si sice naplánoval, ale nikdy neprovedl) z genetického i systematického hlediska (str. 296-309).

301

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VII.

Filosofická

antropologie

t r o p o l o g i e " se a l e z á r o v e ň r o z š i ř u j e i cíl: v p o s l e d n y n í j d e o „ z n o v u ­

dobách a způsobech chování, k t e r é p ř i r e s t r i k t i v n í m , n a p ř í k l a d b e h a -

zrození filosofie v e d e n é nalezením základů životní zkušenosti v kul­

vioristickém p o s o u z e n í j e d n o d u š e sdílí s ostatními m a n i f e s t a č n í m i

turní v ě d ě a s v ě t o v ý c h d ě j i n á c h " (IV.68 n.)- Při p o s t u p u k t o m u t o

formami organična. O n o vpravdě lidské lze zachytit teprve z á k o n e m

cíli s e v y h r a n í „ s t u p n ě " a n t r o p o l o g i e r o z v í j e n é n a z á k l a d ě „filosofie

p r o m ě n y z n a m é n k a : t a z p r a k t i c k é i n t e l i g e n c e , k t e r o u m ů ž e m e najít

ž i v o u c í e x i s t e n c e a o n ě c h v r s t e v p ř í r o d y , k t e r é m u b y t o s t n ě odpovím

i u slova, činí inteligenci lidskou. P r o P l e s s n e r o v u antropologii je

d a j í " (IV,69). T á z á n í z a m ě ř e n é n a č l o v ě k a J a k o ž t o o b j e k t a s u b j e k t

z á k l a d n í m a x i m o u p o r o z u m ě t v š e m f e n o m e n á l n ě v y k a z a t e l n ý m lid­

svého života" má v horizontálním ohledu za téma člověka jakožto

s k ý m v l a s t n o s t e m a t y p ů m c h o v á n í z jednotného p r i n c i p u p o l i d š t ě ­

„ n o s i t e l e k u l t u r y " : z d e se v r a c í p r o g r a m Jednoty smyslů. Ve v e r t i k á l ­

ní, z p r i n c i p u , k t e r ý v s o b ě z a h r n u j e o d s t u p ň o v a n o u p r o m ě n u c e l é h o

ním

organismů

o r g a n i c k é h o světa. I č l o v ě k j e j i s t o u p o d o b o u života, a j e h o a n t r o p o ­

Plessnerovy antropologické úvahy se na rozdíl od Schelerých ne­

formy, k t e r é č l o v ě k d o s á h l . P l e s s n e r o v a a n t r o p o l o g i e tedy n e p ř e d ­

ohledu

zkoumá

postavení

člověka

na

škále

(IV,70 n . ) , a to je p r á v ě t é m a t e m Stupňů. trápí otázkou, z d a j e člověk zvířetem, anebo B o h e m a j a k m ů ž e být obojím dohromady. Člověk tu je posuzován jako článek organického světa a j e h o zvláštní postavení, je-li n u t n o je přijmout, se vyvozuje ze struktury a vývoje t o h o t o světa, ř í z e n é h o j e d n o t n ý m i zákonitost­

l o g i c k é p r o j a s n ě n í v y c h á z í z i n t e r p r e t a c e ž i v o t a a z o n é r o v i n y či kládá žádné zcela izolované naturalistické rysy lidskosti ani žádná „ d u c h o v n í " u r č e n í , k t e r á c o d o s v é p o d s t a t n é f o r m y spočívají s a m a o sobě. Člověka činí člověkem „excentrická pozicionalita", již nutno c h á p a t j a k o třetí s t u p e ň o r g a n i č n a .

m i . Do centra filosofické antropologie se t a k dostávají právě biolo­ gické odlišnosti m e z i člověkem a ostatními manifestacemi života.29

Pozicionalita

P o d o b n ý přístup n á m zakazuje stavět biopsychické rysy lidského

k l í č o v ý p o j e m s v é t e o r i e o r g a n i č n a (tj, o r g a n i c k ý c h „ m o d á l ů " n e b o l i

či

umístěnost je rysem všeho

živého.

Plessner tento

druhu vedle určujících rysů „ d u c h o v n í c h " anebo v subsumpci k nim,

z á k l a d n í c h r y s ů ) rozvíjí s o p o r o u v z t a h u ž i v é h o t ě l a k e s v ý m h r a n i ­

tj. například pud, instinkt a praktická inteligence nejsou yůči věc­

cím: namísto entelechického působení,31 jak ho za východisko pro

nosti a sebevědomí ani paralelní, ani podřízené. Ani u Plessnera podstatu lidskosti nezachycuje praktická inteligence „člověka pracu­ j í c í h o " , homofaber, a v š a k z j i n ý c h d ů v o d ů n e ž u S c h e l e r a : z a t í m c o Scheler má za to, že antropologie „člověka pracujícího" potlačuje lidský vztah k základu světa,30 Plessner se n a o p a k domnívá, že po­ dobně reduktivní chápání člověka ještě zdaleka nevyužilo potenciál skrytý ve srovnání člověka se zvířetem. Č í m je člověk bytostně a p o d s t a t n ě , t í m je p o d l e P l e s s n e r a p r á v ě v oněch biopsychických po-

29

Vzpřímenou chůzi, uchopování s protitlakem palce atd. - vše, co Scheler (Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: GWTX, str. 12) zařazuje pod biologický pojem člověka, avšak nikoli pod „pojem lidské podstaty" Plessner počítá právě mezi složky podstaty a Schelerovi oponuje ironickou otázkou: „Proč by z tohoto hlediska nemohlo i ptačí tělo představovat scénu potlačování pudů a otevřenosti světu, když je naplněno d u c h e m ? " (Stufen, předmluva k 2. vyd., IV, str. 18). 30

M. Scheler, Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: GWIX, str. 3 1 .

302

31 Zoolog Hans Driesch, který promoval roku 1889 u Ernsta Haečkela v Jeně, dospěl na základě experimentů s embryi ježovek, provedených v Ter­ stu a v Neapoli, ke svébytné, teleologicky orientované teorii embryonální geneze, kterou po přelomu století v kontrastu k „mechanickému chápání" života rozšířil na vitalistickou nauku o „autonomii životních procesů". Roku 1905 se zcela explicitně začal věnovat filosofii, habilitoval se na heidelberské universitě a vyučoval nejdříve na matematicko-přírodovědné a později, od roku 1912, na filosofické fakultě. Roku 1920 získal místo řádného profe­ sora na universitě v Kolíně nad Rýnem, v roce 1921 na universitě v Lipsku, kde setrval do roku 1933. .JEntelechii", tento „dynamicko-teleologický fak­ tor", Driesch analyzuje jako intenzivní rozmanitost, která se uskutečňuje v extenzi. Vzhledem k datům, která poskytuje biologie, považuje Driesch za „nevyhnutelné" vybavit toto elementární autonomní agens jistým věděním u chtěním, které je oproštěné od zkušenosti (Philosophie des Organischen, II, str. 143 n.). Ačkoli je entelechie jako hypotéza nezbytná pro pochopení organického světa, nelze si o ní učinit žádnou představu, takže není jasné, jaký vztah panuje mezi entelechií a kauzalitou a zda ji chápat jako substanci. O pozitivní legitimizaci pojmu se Driesch snaží pomocí důkazu, že introspektivní analýza uceleného data „mé tělo" poukazuje v objektivním vědomí

303

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VII.

Filosofická

aspektu

vnitřku

antropologie

definici o r g a n i c k é h o b y t í n a v r h o v a l D r i e s c h , n u t n o f e n o m é n žití n a ­

zjevují v podvojném

hlédnout „ze zvláštního vztahu, který tělo zaujímá ke své hranici",

kartesiánské rozpolcení člověka na duši (mysl) a tělo.33 Živé věci

a

vnějšku.

Tím

Plessner

odmítá

a v ý h r a d n ě z n ě j (IV, 175). P o d l e P l e s s n e r o v y z á k l a d n í t e z e se t ě l o

projevují svůj v n i t ř e k / v n ě j š e k v e z j e v u j í c í m s e b y t í : žijí d í k y t o m u ,

vůči médiu, které ho obklopuje, m ů ž e vyhraňovat d v ě m a způsoby:

ž e , j s o u " j a k n a v e n e k , t a k uvnitř. V z t a h v n i t ř k u a v n ě j š k u s e u n i c h

1) p r o „anorganické tělo", tj. těleso, je typický způsob, k d y hranice

n a j e d n u s t r a n u v y s k y t u j e stejně j a k o j i n é v l a s t n o s t i , n a d r u h o u stra­

n e p a t ř í a n i k tělu, a n i k m é d i u , t a k ž e p ř i p o h l e d u z v e n č í se t ě l e s o

n u j e o s t a t n í m r y s ů m n a d ř a z e n (IV, 1 4 9 ) . T o t o s t a n o v i s k o P l e s s n e r

a m é d i u m vyhraňují navzájem; 2) pro organické tělo je podstatný

r o z v í j í v t e z i , ž e živé v ě c i mají p ř í m o n a s o b ě r e á l n ě j i s t o u j e v í c í s e

v z t a h , k d y t ě l o m á h r a n i c i r e á l n ě s a m o n a s o b ě , a t e d y žije. P ř i popisu vztahu anorganického tělesa ke své hranici se Plessner opírá o a n a l ý z u vnímání věci. V n á v a z n o s t i na H u s s e r l a 3 2 v y u ž í v á o b j e v u , že smyslově vnímatelné jsoucno pozorovatele bytostně odkazuje k n e v n í m a t e l n é v ě c i , a v n í m a n é kvality a a s p e k t y t e d y c h á p e m e j a k o vlastnosti a aspekty věci. Přechod („transgredience") od fenoménu k věci probíhá tak, že vnímající o s o b a doplní viděné stránky stránka­ mi n e v i d ě n ý m i , t e d y „ p o r o z h l é d n e s e " kolem věci, a p r á v ě t a k i v i d ě ­ né vlastnosti - pojaty j a k o vlastnosti věci - n a h l é d n e j a k o zahrnuté ve „věcnosti v ě c i " , tj. v jejím v ě c n é m j á d ř e , a transgrediencí je tak p ř e n á š í z f e n o m é n u ve věc. V j e m o v á v ě c se p a k zjevuje , j a k o j e d n o ­ t a v l a s t n o s t í , u s p o ř á d a n á k o l e m j á d r a " (IV,128). P l e s s n e r t u t o struk­ turu i n t e r p r e t u j e j a k o d i v e r g e n t n í a s p e k t p ř e d m ě t u , p ř i č e m ž z m í n ě n á d i v e r g e n c e tkví v t o m , ž e s e v n ě j š e k p ř e d m ě t u n i k d y n e m ů ž e stát vnitřkem a naopak. Je pravda, že sama tato divergence se ve fenomé­ nu neukazuje, v názoru věci jako t a k o v é m mizí, a je tedy výsledkem interpretace. Plessner v ní vidí prostředek, díky n ě m u ž věci přichá­ zejí d o zjevu. Ž i v é v ě c i s e p a k o d v ě c í n e ž i v ý c h liší t í m , ž e s e s a m y

(názornou) hranici, tj. nejsou o m e z e n y p o u z e v prostoru, nýbrž samy u s k u t e č ň u j í přechod h r a n i c e j a k o ž t o v ý c h o z í b o d k e s m ě r o v é diver­ genci vnitřku a vnějšku. Hranice není p o u h é virtuální m é d i u m , k d e j e d n a v ě c z a č í n á a d r u h á k o n č í . H r a n i c e n á l e ž í k ž i v o u c í m u tělu, které

svou

hranici

uskutečňuje jakožto

vyhranění

a přechod

(IV.154). H r a n i c e t ě l o n e j e n u z a v í r á a v y m e z u j e , a l e t a k é j e o t e v í r á pro m é d i u m : díky své hranici je tělo zároveň „přes s e b e " i „sobě vstříc", tj. přivedeno zpět k sobě i „dovnitř s e b e " . Má-li fenomenální v ě c svou h r a n i c i s a m a n a s o b ě , j e p o s a z e n a p ř e s s e b e a d o s e b e , j e j a k o b y „ p o z d v i ž e n a " , a t a k t o c h á p a n á p o z i c i o n a l i t a tvoří z á k l a d n í rys o r g a n i c k é h o t ě l a . B y t í ž i v é h o , t a k t o s t a t i c k y p o p s a n é , j e v e sku­ tečnosti procesem či děním, ovšem je to dění, ke kterému patří p ř e c h o d i z ů s t á v á n í n a m í s t ě , z m ě n a i trvalost. „ V z á j m u stálé v ě c ­ nosti, která by se v procesu m u s e l a vytratit, je tělesná p o d o b a živé v ě c i t y p i c k á a n e b o [jinak ř e č e n o ] j e h o f o r m a d y n a m i c k á . " (IV,192) O n o o m e z e n é , j e ž m á s v o u h r a n i c i n a s o b ě , s e z a s t a v u j e před hranicí - v t o m se o h l a š u j e u z a v í r a j í c í a z á r o v e ň s m ě r e m do n i t r a zpřístupňující funkce hranice. O b r a z n é vyjádření o kůži druhého, ve které bych nechtěl b ý t lapen, ukazuje - ač pokřiveně - onu „uvolně-

tělesných procesů na jistou proluku, která svědčí o tom, že psychická sféra skutečně existuje a že ji lze pochopit jedině z hlediska vitalismu., Já pociťuje samo sebe jako vitalistické agens." (str. 290) To ale pro epistemologické odůvodnění všeobjímajícího vitalismu jako filosofie přírody nestačí, a Dri­ esch se proto z naší duševní zkušenosti snaží vyvodit novou relační kategorii individuality („výstavba individuální celistvosti", str. 321), která k pojmu přírody připojuje pochopení organismu jakožto konstelace přesahující sou­ hrn svých částí.

n o s t " těla v sobě s a m é m , které patří k j e h o pozicionalitě. Jak se m ů ž e toto r o z v o l n ě n é v-sobě-bytí těla manifestovat? J e d i n ě tak, že se tělo „ v z t á h n e k c e n t r á l n í m u bodu v sobě s a m é m , který sice n e m á žádné prostorové místo, n i c m é n ě funguje j a k o c e n t r u m o h r a n i č e n é t ě l o v é o b l a s t i " a tu t a k „ m ě n í v systém" ( I V . 2 1 6 ) . P ř i p l n é a n a l o g i i k jádru věci j a k o ž t o věci tkví specifikum tělového centra v t o m , že je to j á d r o , které patří j i n é m u a kterému zároveň patří jiné. Střet

32

H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 66 n., 130 n. Srv. E. Hus­ serl, Ideen zu einer reinen Phanomenologie und phánomenologischen PhilO' sophie, I. kniha, passim. Husserlovy přednášky o věci a prostoru z roku 1907 vyšly tiskem až roku 1973 jako 16. svazek Husserlian.

33 Pro Plessnera je zcela klíčové, aby se aspektová podvojnost tělesnosti a duchovnosti již nezměnila v „princip, který rozpolcuje" vědeckou práci (Gesammelte Schriften, IV, str. 115).

304

305

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

Filosofická

antropologie

mezi uzavřeností a otevřeností se vždy řeší příslušným o r g á n o v ý m

pozicionalita je k l a d e n a („pojata j a k o p r i n c i p " ) ve zvířeti a zvíře si

u s p o ř á d á n í m j i s t é h o typu živého těla. S využitím Drieschova po­

zároveň uchovává i rostlinné rysy; zvířecí pozicionalita je kladena

j m o s l o v í l z e říci, že r o v n o v á h a se v o t e v ř e n é p o d o b ě u s t a v u j e v rost­

v č l o v ě k u a z á r o v e ň z ů s t á v á . j a k o ž t o m o m e n t " u c h o v á n a v j e h o ži­

l i n ě ( k t e r á s i c e má svůj střed, a l e n e m á c e n t r á l n í o r g á n y ) a v u z a v ř e ­

votních výkonech. P o k u d termín „ k l a d e n a " c h á p e m e tak, že se daný

n é p o d o b ě v e z v í ř e t i (rv,283 n . ) . Otevřenou n a z ý v á P l e s s n e r „ f o r m u ,

m o m e n t „stává p r o s e b e " , p a k j e sice rostlina „ s e b o u " , avšak nikoli

která organismus bezprostředně začleňuje do okolí ve všech j e h o

ve s m y s l u d i s t a n c e k s o b ě s a m é a v ě d o m í o s o b ě . Z v í ř e si u c h o v á v á

p r o j e v e c h ž i v o t a " (IV.284), u z a v ř e n á j e n a o p a k ž i v o č i š n á f o r m a , k d y

rostlinné rysy tím, že k r o m ě tělesné vnější strany má také b e z p r o ­

začlenění do okolí využívá „zprostředkující vrstvy", spjaté se „vzty­

střední kontakt se svým médiem, avšak j e h o j e d n o d u c h é „bytí pro

č e n í m s t ě n " o p r o t i o k o l í (IV,291 n . ) , a t o t a k , ž e v n i t ř n í a n t a g o n i s ­

s e b e " je mu z á r o v e ň d á n o , tj. zvíře má s a m o sebe ve s v é m v z t a h u

m u s aktivního (motorického) a pasivního (senzorického) vztahu pro­

k h r a n i c i , n e b o ť m e z i t ě l o [Korper] a o k o l í se v s o u v á ž i t é t ě l o [Leib]

mění v médium, které opět vyžaduje nějaké organizační centrum.

a j e h o údy. Z v í ř e má s v é tělo j a k o ž t o ž i t é t ě l o , n e b o ť je ú č i n n ě n a s a ­

Ž i v á b y t o s t s e j i ž s m é d i e m n e o c i t á v b e z p r o s t ř e d n í m , p ř í m é m sty­ k u , a d o s á h l a v y š š í r o v i n y b y t í . „Její t ě l o [Korper] se s t a l o litým ti­ lem [Leib], o n í m k o n k r é t n í m s t ř e d e m , d í k y n ě m u ž j e žijící s u b j e k t s p j a t s okolím." (IV.296) S p o l u s u k o t v e n í m v c e n t r u j e n a s t o l e n a i n o v á r o v i n a p o z i c i o n a l i t y . C e n t r u je d á n o v l a s t n í živé t ě l o . U z v í ř e ­ te se v z t a h o r g a n i s m u a m é d i a , p ř í t o m n ý již u rostliny, prezentuje j a k o v z t a h , a to b e z p r o s t ř e d n ě v d e c e n t r a l i z o v a n é a z p r o s t ř e d k o v a n ě v centralizované bytosti. Tento sebou s a m ý m zprostředkovaný vztah s e a l e z v í ř e t i j e v í j e n p ř í m o č a ř e , tj. z v í ř e s e n e s l e d u j e p ř i u s k u t e č ň o ­ vání tohoto vztahu. Jakmile je ale tento vztah pojat „ze středu a do středu",

dosahujeme

lidské

úrovně

a

excentrické pozicionality j a k o ž ­

to „vitálně existenční roviny". Č l o v ě k se oproti zvířeti nevyčerpává c e n t r e m své pozicionality, ví o t o m , že je „ n ě k a m p o s t a v e n " (IV,383 n . ) , a e x c e n t r i c i t a t v o ř í j e h o „ p o d s t a t u " . P o z n á n í v l a s t n í p o ­ zicionality n e s m í m e c h á p a t j a k o abstraktní reflexivní zjištění n e b o jako výsledek občasného zamyšlení nad sebou. Jedná se naopak o základní strukturu lidského bytí.

34

Fakt, že této živé bytosti je

„ d á n o " c e n t r u m j e h o v l a s t n í p o z i c i o n a l i t y , p r o s t u p u j e v e š k e r o u lid­ s k o u aktivitu - j a k o p ř í z n i v á š a n c e i j a k o riziko.

zuje, a b y p r o m ě n i l o s v é o k o l í a v n í m a l o j e i s e z m ě n a m i . „ V t o m t o o h l e d u je vědomé: v n í m á t o , s č í m se setkává, r e a g u j e z c e n t r a ( t e d y s p o n t á n n ě ) , j e d n á . " (IV.306) P l e s s n e r z d e u ž í v á s l o v a „ v ě d o m í " v e s m y s l u l a t i n s k é h o noscere ( „ v š i m n o u t si, z a c h y t i t , v z í t n a v ě d o m í " ) a n i k o l i cognoscere ( „ p o z n a t n ě c o j a k o n ě c o , r o z p o z n a t " ) . 3 5 Z v í ř e tedy dokáže v n í m a t bolest a odlišit ji od pohlazení, což se ukazuje rozdíly v chování, avšak nedokáže rozpoznat bolest j a k o ž t o bolest. Tělesnou podmínku pro toto „uvědomění si" či vnímání je „dispe­ čerské centrum", strukturně vzato jádro, j e h o ž utvořením se tělo od­ stavuje s a m o od sebe, t a k ž e je v j á d ř e r e p r e z e n t o v á n o , a to j a k o b y zdvojeně. T í m vzniká „stanoviště pro pohled, subjektový bod pro v ě d o m í " (IV,310). 36 N a t ř e t í r o v i n ě j e k l a d e n a z v í ř e c í p o z i c i o n a l i t a : člověk si je v ě d o m sám sebe, vykazuje sebevědomí. Plessner se ovšem t o m u t o abstraktnímu výrazu vyhýbá a raději hovoří o „excentricitě j a k o f o r m ě b y t í " (IV.373). P r o o d h a l e n í z á k l a d n í c h a n t r o p o l o gických rysů je klíčové, aby ve shodě se z á k o n e m rovin zůstala po­ ziční f o r m a z v í ř e t e j a k o m o m e n t u c h o v á n a v p o z i č n í f o r m ě č l o v ě k a . Č l o v ě k žije - s t e j n ě j a k o z v í ř e - z e s v é h o c e n t r a , o v š e m t o t o p ř í m o ­ čaré uskutečňování sebe s a m a vždy již reflexivně nalomil, neboť toto

P r o celou škálu organického světa formuluje Plessner zákon: . J e ­ l i m o m e n t n i ž š í r o v i n y p o j a t j a k o p r i n c i p , v z n i k á vyšší r o v i n a , k t e r á t é ž o b s a h u j e ( . z a c h o v á v á ' ) z m í n ě n ý m o m e n t . " (IV.362) R o s t l i n n á

35

Srv. I. Kant, Logik (Ak IX,65).

36

34 Formálně spřízněná je pozice Heideggerova, když člověka vymezuje jako Dasein a ten dále určuje jeho rozumějícím vztahem k onomu bytí, které je vždy právě mé.

F. Hammer (Die exzentrische Position des Menschen. Methode und Grundlinien der philosophischen Anthropologie Helmuth Plessner, str. 135 n.) zdůrazňuje, že vědomí t u j e do úvahy uvedeno jako chování v plném slova smyslu, tj. jako „aktivní i pasivní vztahování živé bytosti k okolí".

306

307

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

Filosofická

antropologie

c e n t r u m z a k u s i l , tj. d o s t a l s e „ s á m s o b ě d o z a d " , a t a t o reflexe o r g a ­

chovního m o d u expresivity neboli (řečeno s G. D u x e m ) o n o h o prin­

n i z a č n ě p o z v e d á z v í ř e c í život k l i d s k é m u ( I V . 3 6 3 ) .

c i p i á l n í h o f a k t u , ž e č l o v ě k c í t í n u t k á n í „ n e u s t á l e m l u v i t s á m s e se­

Z reflexivně excentrické organizace Plessner odvozuje struktury

b o u o s o b ě " . 3 7 T e p r v e p o t é , c o j e v y l o ž í m e j a k o v ý r a z o v ý v z t a h ex­

l i d s k é h o s v ě t a (IV.365 n n . ) a z č á s t i p ř i t o m d o s p í v á k p o d o b n ý m zjiš­

centrické

t ě n í m j a k o Scheler. 1) P o m ě r mezi okolím a vnějším světem plně

a m i m i c k é h o výrazu, ale především pláče a smíchu dostatečné antro-

pozicionality,

získávají

fenomény

jazykové

gestiky

o d p o v í d á p o d v o j n é m u aspektu excentrického organismu j a k o ž t o těla

pologické určení. Poslední dvě e m o c e Plessner interpretuje j a k o

a žitého těla. P ř e c h o d e m ve vnější svět se okolí m ě n í v h o m o g e n n í ,

kontrole se vymknuvší tělesné reakce na nezodpověditelné, nicméně

co do směrů relativní časoprostorový celek oproštěný od jakéhokoli

nikoli hrozivé situace: „ S m í c h a pláč nejsou ani gesta ani posunky,

přirozeného místa a naplněný předměty bez přirozené souvislosti.

a přesto mají povahu výrazu", jsou to o d p o v ě d i dané tam, „kde už

2) Souběžně s vnějším světem od sebe excentrická bytost odsazuje

není na co odpovídat" (VII.276). 3) Z excentricky vyplývá vědomí

i vnitřní svit, k t e r ý z a s p o d l é h á p o d v o j n é m u a s p e k t u d u š e ( „ p ř e d e m

o

daná skutečnost různých nadání") a prožitku („nadcházející skuteč-

P l e s s n e r s e z a n t r o p o l o g i c k é p e r s p e k t i v y staví p r o t i v š e m p ř í s l i b ů m

n o s t - c o - ú k o l v l a s t n í h o j á v e , z d e ' a , n y n í " ' ) . 3 ) L i d é m a j í sousvětí

vykoupení v náboženství a r ů z n ý c h v ý k l a d e c h světa: „ K d o c h c e

(Mitwelt), j e ž s e d e f i n u j e j a k o „ f o r m a v l a s t n í p o z i c e u c h o p e n á j a k o

d o m ů , d o v l a s t i , d o s k r y t o s t i , m u s í s á m s e b e p ř i n é s t v í ř e z a oběť.

sféra j i n ý c h l i d í " (IV,375), jejichž realita se n e o p í r á o zvláštní akt

K d o a l e setrvá u d u c h a , t e n s e n e v r a c í . " 3 8

vlastní

nicotnosti;

které

popisuje

zákon

utopického

stanoviska.

projekce, nýbrž je zaručena excentricitou jako předchůdná podmín­

V č e m tkví Plessnerův přínos filosofické antropologii? Retrospek­

ka lidské existence. Sousvětí chápané j a k o „forma ,my' vlastního j á "

tivně své m y š l e n í definoval s n a h o u vysledovat p o d m í n k y lidské

( I V , 3 7 7 ) j e s v ě t e m m y s l i a d u c h a . ( Z v í ř a t a v e d l e s v é h o o k o l í [Um-

existence v d i m e n z í c h o r g a n i c k é h o života (na rozdíl od Heideggera,

feld] j i ž ž á d n é s o u p o l í [Mitfeld] n e m a j í . ) „ D u c h e m " m í n í P l e s s n e r

který způsob bytí organického zpřístupnil z perspektivy lidského

v o p o z i c i k H e g e l o v i o n u sféru, j e ž j e r a ž e n a l i d s k ý m p o z n á n í m , ž e

„pobytu").39 S

o h l e d e m na Stupně organična t a t o d e f i n i c e v ý s t i ž n ě

s t o j í m e „ v e s v ě t ě a p r o t i světu, s a m i v s o b ě i s a m i p r o t i s o b ě " . D u c h

z a c h y c u j e fakt, ž e a u t o r z p r a c o v á v á m n o ž s t v í e m p i r i c k é h o m a t e r i á ­

j a k o ž t o sféra e x c e n t r i c k é p o z i c i o n a l i t y n e s p o č í v á v ž á d n ý c h o b j e k t i -

lu, k t e r é m ě l j a k o z o o l o g k d i s p o z i c i , a z á r o v e ň v y c h á z í z e i d e t i c k o -

v a c í c h , n a o p a k j e v o b j e k t i v a c í c h p ř e d p o k l á d á n (IV.305).

f e n o m e n o l o g i c k é h o p o p i s u vztahu a n o r g a n i c k ý c h a o r g a n i c k ý c h těl

K popisu struktur světa bytosti, j e h o ž poziční forma je excentric­

k hranici.40 Jeho teorie rovin organična však již ve svém východisku

ká, Plessner doplňuje výklad „základních zákonů antropologie", v nichž předkládá zárodek nauky o kategoriích platných pro vnitřně antagoňistickou lidskou formu bytí.

1) Zákon přirozené umělosti n e ­

b o l i k u l t u r n í p o t ř e b y d o p l n ě n í ř í k á , ž e č l o v ě k s i m u s í svět, v e k t e r é m se nachází, teprve vytvořit a učinit ze sebe to, č í m je (IV.383). Kul­ t u r n í v ý k o n y spějí k n a s t o l e n í r o v n o v á h y , k t e r á v e x c e n t r i c k é s t r u k ­ tuře chybí. K dosažení t o h o t o cíle musí plody lidské činnosti včetně vědní produkce získat nezávislost na svém původci a dostatečnou v á h u (IV,385, 3 9 6 n n . ) . P l e s s n e r v t o m t o k o n t e x t u kritizuje n a t u r a l i s ­ t i c k é t e o r i e p ů v o d u k u l t u r y , k t e r é n a m í s t o z „ f o r m á l n í h o t y p u " vy­ cházejí ze s y m p t o m ů lidské existence a k výkladu využívají p ř e d e ­ vším

hypertrofie

lidských

pudů

anebo

se

dovolávají

sklonu

k s e b e i n t e n z i f i k a c i , u k o t v e n é h o v „ ž i v o t ě " (IV,391). 2) Zákon zpro­ středkované bezprostřednosti

se

u

člověka 308

týká

zvláště

37

G. Dux, Nachwort, in: H. Plessner, Philosophische Anthropologie, str.

295. 38

H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 420. Srv. Plessnerovu kri­ tiku marxistické sugestivní představy o návratu z ciziny, jak je obsažen v teorému o sebeodcizení; V i n , str. 363 nn. 39 Heideggerova přednáška na toto téma - Die Grundbegriffe der Me­ taphysik. Welt - Endlichkeit - Einsamkeit (in: Gesamtausgabe, 29/30, 2. část) - je k dispozici až od roku 1983, takže ji Plessner při práci na článku Der Aussagewert einer philosophischen Anthropologie (1973), VIII, str. 380-399, zejm. 388 n., kde se vyhraňuje vůči Heideggerově analýze pobytu z Bytí a času, nemohl znát. 40 Roku 1965 Plessner retrospektivně prohlásil, že jeho filosofická an­ tropologie měla již od roku 1928 k dispozici „fenomenologickou analýzu

tělesně-du309

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

Filosofická

antropologie

m u s í v y k r o č i t z f e n o m e n o l o g i c k é h o p o l e a u v é s t d o hry l o g i k u m e z ­

aktivita, nýbrž j a k o v ý k o n lidského života v ů b e c . 4 2 Plessnerova an­

ního vztahu, j e ž se p r o k á ž e j a k o h e r m e n e u t i k a , a to i ve smyslu Ples-

tropologie

s n e r o v y a n t r o p o l o g i e (IV.60 n n . ) . N a p ř í k l a d a n t r o p o l o g i c k ý p o j e m

mají „ v š e c h n y aspekty, ve kterých se zjevuje lidské bytí a k o n á n í " ,

aspektu zde nestačí a užitím termínu „podvojný a s p e k t " dává fenom e n o l o g najevo své obtíže, k d y ž má základní rozdíly m e z i živými bytostmi pojmově objasnit výkladem vztahu k hranici. K d y ž navíc Plessner hlavní okruhy života navzájem vyhraňuje formulí „zpro­ středkovaná b e z p r o s t ř e d n o s t " j a k o procesuální m o m e n t y logické re­ flexe, vyvstává otázka, zda si autor j e d n o t u hlediska, s n í m ž pozoru­ je o r g a n i c k ý svět, n e v y k u p u j e spiritualizací ž i v é h o těla či p o j e t í m rostliny a zvířete j a k o p ř e d s t u p ň ů lidskosti. A zachovává navíc ve svém postupu důslednost? Tato otázka je zvláště naléhavá, j a k m i l e je e x c e n t r i c k á f o r m a ž i v o t a p ř e d s t a v e n a j a k o třetí s t u p e ň p o z i c i o n a l i t y , a l e n i k o l i v z t a h u k h r a n i c i - s t í m , že u č l o v ě k a j d e v ý h r a d n ě o po­ znání, že živá b y t o s t a o k o l í j s o u spjaty v z t a h e m , k t e r ý z p r o s t ř e d k o ­ vává s a m a bytost, nikoli o vztah n o v é h o d r u h u (IV,401). Je též ná­ p a d n é , že Plessner charakterizuje lidský sebevztah j a k o z l o m či propast, když bytosti, která pronikla „za sebe", přisuzuje postavení „ m i m o v e š k e r é v a z b y n a p r o s t o r a č a s " (IV,363). P o d o b n ě v y h r o c e ­ né formulace zaměřené na prostou příslušnost k celkové souvislosti ž i v o t a n á m o v š e m n e s m ě j í z a s t ř í t , ž e e x c e n t r i c k á b y t o s t z ů s t á v á by­ tostí, j e ž stojí v e s v é m s t ř e d u : „ O z n a č e n í . e x c e n t r i c k ý ' s i z a c h o v á v á s o u v i s l o s t i s c e n t r i c k o u f o r m o u života, j e ž se u o b r a t l o v c ů v y j a d ř u j e stále výrazněji, a zdůrazňuje podvojnou přirozenost člověka, která s e t r v á v á v r á m c i z o o l o g i e a zároveň

se

mu

vymyká..."

41

Pojem

„zprostředkovaná b e z p r o s t ř e d n o s t " sice pochází z Hegelovy filoso­ fie ducha, o v š e m Plessner ho n a k o n e c - stejně j a k o „ d u c h a " vůbec a s n í m spjaté c h á p á n í o r g a n i c k é h o ž i v o t a - a n t r o p o l o g i c k ý l e g i t i m i zuje p o m o c í p o j m u excentrické pozicionality. Právě tento pojem,

se

prezentuje jako

hermeneutika lidského života,

v

níž

ať fyzické, psychické n e b o d u c h o v n ě mravní, metodicky stejnou h o d n o t u . 4 3 Její p o i n t a a z á r o v e ň o d l i š n o s t v ů č i S c h e l e r o v i i H e i d e g g e r o v i tkví v t o m , že staví p ř e d o č i nezbadatelnost l i d s k o s t i : t a t o by­ tost, j e ž je vystavena ze s v é h o středu a do jisté míry ustupuje s a m a za sebe, se nikdy nedostane plně „sobě do z a d " , a to ani u antropolo­ ga a v antropologii. Č l o v ě k je historická bytost, jejíož m o c odhale­ n í m jejích přirozených a historických p o d m í n e k n e z m ě r n ě vzrostla, a stejně tak i antropologii s r ů z n ý m i k o n c e p t y lidskosti n u t n o c h á p a t jako historickou záležitost.44 V groningenské nástupní přednášce z roku 1936 Plessner upozorňuje, že filosofická antropologie obsa­ h u j e v í c n e ž j e n d e s k r i p t i v n í v ý p o v ě d i o č l o v ě k u (jež l e ž í m e z i e x ­ trémy zcela prázdné obecnosti a úplné individuality) nebo abstraktní normativní výměry toho, čím by měl být. Antropologická teorie m u s í o b s á h n o u t i p o z n á n í o h l e d n ě t o h o , ž e s á m pojem č l o v ě k a m á p o v a h u sázky. A n t r o p o l o g i e m á svou h i s t o r i c k o u z o d p o v ě d n o s t , k t e ­ rá přichází ke slovu v konceptuální úctě před „nezbadatelností toho, co je člověku m o ž n o " . Tuto úctu antropolog vzdává díky poznání, že nejen lidské bytí, ale i s a m a idea lidského bytí je vystavena riziku. P l e s s n e r o v i t u j d e o „ m ó d n í n a t u r a l i s m u s " , k t e r ý z a humanum u z n á ­ vá již j e n přirozenou existenční bázi člověka, takže se vnucují přiro­ z e n é důsledky typu šlechtění, r a s o v é volby, e u g e n i k y atd. Ve střetu s touto tendencí n á m n e p o m ů ž e dovolávat se autorit, j e ž sice mají s t a t u s f i l o s o f i c k ý c h k l a s i k ů , a l e ztratily ž i v o t n í e n e r g i i . Ú k o l e m f i l o ­ s o f i c k é a n t r o p o l o g i e j e r o z v i n o u t s p e c i f i c k o u k a t h a r t i c k o u skepsi s p o č í v a j í c í v t o m , ž e z á m ě r n ý m v y h r o c o v á n í m d e s t r u k t i v n í c h argu­ m e n t ů rozšiřuje tušení, relevantní pro faktickou politiku, že neexis-

j í m ž Plessner n a h r a z u j e t r i c h o t o m i c k o u formuli o j e d n o t ě těla, d u š e a d u c h a , explikuje a konkretizuje a n t r o p o l o g i c k o u otázku, tj. tázání č l o v ě k a p o s o b ě s a m é m , j a k o ž t o b y t o s t n ý a p o d s t a t n ý lidský r y s . Tá­ zající obrat k s o b ě s a m é m u se p ř i t o m n e c h á p e j e n j a k o kognitivní jako nástroj, který umožňoval převést empirické i filosofické výroky rovnou měrou do původní perspektivy" (Gesammelte Schriften, VIII, str. 235). 41

H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII, str. 396.

310

42

Analogicky k Heideggerovu pobytu, kterému ,jde v j e h o bytí o toto bytí s a m o " a který má ke svému bytí vztah porozumění bytí (Bytí a čas, § 4). 43 H. Plessner, Die Aufgabe der Philosophischen Anthropologie in: Gesammelte Schriften, VIII, str. 3 3 - 5 1 , cit. 38.

(1937),

44 Srv. H. Plessner, Macht und menschliche Nátur. Ein Versuch zur An­ thropologie der geschichtliche Weltansicht (1931), in: Gesammelte Schrif­ ten, V, str. 135-234.

311

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

tuje ž á d n ý d r u h „ č l o v ě k " , j e ž by byl p e v n ě v á z á n na své d r u h o v é charakteristiky.

45

VII.

realismus...

G í l e m filosofické a n t r o p o l o g i e je „ b e z m e z n o u ex­

Filosofická

antropologie

1933 udělal podle Rehbergova vyváženého soudu48 „kariéru uvnitř n a c i s t i c k é h o r e ž i m u a ve s p o l u p r á c i s n í m " a s v o u p o z i c i u p e v ň o v a l

panzí poznatků o jejich nezbadatelnosti a nejistotě ohledně p r a m e n e

„ideologickými formulkami", i když k r o m ě záliby v řádu s nacionál-

[das Kónnen des Men­

n í m s o c i a l i s m e m sdílel spíše animozity a předsudky než konkrétní

jejich budoucnosti omezit lidské schopnosti

schen] t a k , a b y c h o m z n o v u z í s k a l i p r o s t o r p r o víru v č l o v ě k a " . 4 6

program. Nezávisle na t o m proběhnuvší „ z m ě n u filosofického stano­ viska", ke které v průběhu času dospěl,49 sám popisuje j a k o cestu od fenomenologicko-existencialistického m y š l e n í v habilitačním spisu (1931) přes

fázi

idealismu

(Theorie der Willensfreiheit,

Teorie

svo­

4. Arnold Gehlen

body vůle, 1933) až k „empirické filosofii".501 přes tuto diskontinui­

Podle názoru Nicolaie Hartmanna se „v odborných kruzích německé

tu, kterou i s á m G e h l e n příležitostně zdůrazňoval, n e s m í m e přehlížet

filosofie" na nic „nečekalo tak úpěnlivě jako na nový a důkladný

k o n s t a n t n í prvky, n a p ř í k l a d z á j e m o „ o b j e k t i v i t u " o b s a ž e n ý v G e h l e ­

rozvrh filosofické antropologie", jak byl roku 1940 konečně prezen­

nově „subjektivismu".51 Často kritizovaný obrat k empirii pramenil

t o v á n v G e h l e n o v ě s p i s e Der Mensch ( Č l o v ě k ) .

47

A u t o r p ů s o b i l od

ze snahy spojit filosofii a vědu o člověku p o d záštitou m e t o d i c k é

roku 1938 j a k o profesor filosofie v Královci a roku 1940 přešel na

„ r e z i g n a c e n a m e t a f y z i k u " , t j . setrvat „ v o k r u h u z k u š e n o s t i , a n a l ý z y

Vídeňskou universitu. Narodil se roku 1904 v rodině lipského nakla­

fakt a n e b o p r o c e s ů , k t e r é j s o u p r o k a ž d é h o d o s a ž i t e l n é a n e b o k t e r é

d a t e l e , p r o m o v a l u H a n s e D r i e s c h e ( 1 9 2 5 ) a v L i p s k u se h a b i l i t o v a l

s i k a ž d ý m ů ž e o v ě ř i t " (111,5). G e h l e n o v a d e f i n i c e p o j m u z k u š e n o s t i

nesku­

( 1 9 3 6 ) m á svou p o i n t u v t o m , ž e f i l o s o f i c k o u reflexi v á ž e n a její fun­

t e č n ý d u c h , k n i ž n ě 1 9 3 1 ) . N ě k o l i k let p r a c o v a l j a k o a s i s t e n t u H a n s e

d a m e n t ve skutečnosti a zkušenost skutečnosti popisuje j a k o praktic­

Freyera a roku 1934 zaplnil místo uvolněné H a n s e m Drieschem, kte­

kou konfrontaci s ní. Učinit zkušenost s věcmi u Gehlena z n a m e n á

r é h o n a c i s t é v y p u d i l i z e s t á t n í c h s l u ž e b . J a k o ž t o č l e n N S D A P a Sva­

n e c h a t n a s e b e v ě c i p ů s o b i t t a k , ž e s e t í m f i x u j e j e j i c h „ b u d o u c í dis­

zu nacionálně socialistických vysokoškolských profesorů již od roku

ponibilita".52 „ V ě d ě n í " , j e ž přisuzuje zkušenému člověku, se G e h l e n

pojednáním

Wirklicher

und

unwirklicher

Geist

(Skutečný

a

ve své antropologii nesnaží rozklíčovat co do j e h o p o d m í n e k mož­ 45

Plessner se pohybuje na téže linii skeptické antropologie, když se opakovaně vyhraňuje vůči etologii člověka, a především vůči teorému o při­ způsobení; srv. H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 4 1 ; VIII, str. 286 nn.; 375 etpassim.

nosti, nýbrž interpretuje je j a k o schopnost (dovednost) ve zpracová­ n í a z a c h á z e n í . P r o t i t e r m í n u „filosofická a n t r o p o l o g i e " , j a k h o n e j ­ prve

přednesl

Scheler,

nejprve

Gehlen

vznesl připomínky, jež

46

H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII, str. 5 1 . Plessnerova antropologicky založená filosofie nejistoty vtiskla svou pečeť také jeho četným tex­ tům z oblasti sociologie kultury, a vědění, politologie a teorie společnosti, na kterých pracoval v době holandského exilu a později v Gottingen jako profe­ sor sociologie. 47 N. Hartmann, Neue Anthropologie in Deutschland. Betrachtungen zu Arnold Gehlens Werk „Der Mensch, seine Nátur und seine Stellung in der Welt, str. 159. - Gehlenpvy spisy citujeme s odkazem na svazek a stránku podle Gesamtausgabe (= GA), která vychází od roku 1978. Také spis Der Mensch tedy citujeme podle textově kritického vydání, jak je pořídil K.-S. Rehberg (sv. I I I . l ) ; základem pro tuto edici je 7. vydání z roku 1962, ale text bere v úvahu také varianty 1. vydání (1940) s ohledem na vydání třetí a čtvr­ té (1944, 1950) (sv. m.2; dílčí svazky jsou paginovány průběžně).

312

48

K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III, str. 752 nn.

49

Tamt., str. 756 nn.; GA IV, str. 385 n.

50

A. Gehlen, Ein anthropologisches Modell (1968), in: GA IV, str. 211, srv. II, str. 416 nn. 51

A. Gehlen, GA II, str. 416 n.; srv. K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA IV, str. 385. 52 A. Gehlen, Vom Wesen der Erfahrung (1936), in: GA IV, str. 12 n. Srv. definici podanou v úvodu tohoto článku, která navazuje na aristotelské určení daného pojmu: zkušenost je „zpracování, ovládnutí a všeobecné zmocnění se obsahově bohatých a mnohostranných životních okruhů" (str. 3).

313

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VII.

Filosofická

antropologie

pramenily především z odmítavého postoje k Schelerovu stupňovité­

n a k ř e č e n o : p ř i r o z e n á e x i s t e n č n í n o u z e č l o v ě k a n u t í „ v é s t " svůj ži­

mu s c h é m a t u i k n a u k á m o v r s t v á c h u E r i c h a R o t h a c k e r a a N i c o l a i e

v o t (111,9 n n . ) .

H a r t m a n n a , 5 3 n i c m é n ě p o č í n a j e r o k e m 1 9 5 0 s e k t é t o „ p r v n í filoso­

Tato nauka má své kořeny v DriesChově vymezení „jednajícího

fii", j a k j i p o p r v é z k o n c i p o v a l r o k u 1 9 3 5 v t r o j i c i n a u k o j e d n á n í ,

č l o v ě k a j a k o p ř í r o d n í b y t o s t i " . 5 7 O b ě m a a u t o r ů m j e s p o l e č n é , ž e vy­

o faktech a o vědomí, bez rozpaků hlásil.54

cházejí ze srovnání č l o v ě k a a zvířete a n e z b y t n o s t j e d n á n í ukotvují

N o v u m G e h l e n o v y a n t r o p o l o g i e p o d l e v š e h o tkví p ř e d e v š í m v o d ­

biologicky v nedostatku pevné instinktivní regulace.58 D r i e s c h pře­

mítání kartesiánského dualismu, j a k se prosazuje ještě u Schelera

devším podtrhuje, že možnosti lidského jednání, jež ve svém mo­

v protikladu d u c h a a o d u š e v n ě l é h o těla. (Plessnerovu antropologii

m e n t á l n í m s o u h r n u v ž d y spočívají n a i n d i v i d u á l n í „ h i s t o r i i " (tj. n a

v d a n é d o b ě nebral na v ě d o m í ani s á m G e h l e n ani „ o d b o r n é kru­

d o p o s u d p r o ž i t ý c h p o d n ě t e c h a ú č i n c í c h ) , sestávají z t o h o , že r o z l o ­

hy".)55

Gehlen

vychází

od

č l o v ě k a j a k o ž t o jednající bytosti,

právě

žíme doposud učiněné zkušenosti a jejich prvky složíme v nové

s p o j e n í m v n i t ř n í h o a vnějšího světa v p o j m u lidského j e d n á n í se

k o m b i n a c i . 5 9 G e h l e n j d e o k r o k d á l d í k y d ů r a z u n a „ s c h o p n o s t za­

snaží b ě ž n é m u dualismu uniknout a metafyzické spekulace nahradit

cházet s věcí", díky níž je p r o b l é m „vyřízen",60 a zcela se od Dries-

z k u š e n o s t n ě - v ě d e c k ý m p ř í s t u p e m . „ R o z d í l či nerozlišenost .vnitřní­

c h e odděluje zavržením myšlenky entelechie, která je údajně lidské­

h o ' a .vnějšího', psychického a fyzického nejsou při výkonu j e d n á n í

m u j e d n á n í p ř e d e m d á n a v p o d o b ě v i t á l n í h o p ů s o b í c í h o f a k t o r u (tzv.

nijak d á n y a teprve d o d a t e č n á reflexe, p r o v á d ě n á z nikoli jednající­

„psychoid"); zároveň ale Gehlen obhajuje myšlenku, že soustavně

h o stavu, m ů ž e o d d ě l i t , v n i t ř n í ' f á z e úvahy, r o z h o d n u t í atd. o d .vlast­

realizovaná spojitost m e z i tělesnou a d u š e v n í sférou zůstává p r o

ního vnějšího' jednání."56 Tímto založením antropologie v konceptu

n a š e p o z n á n í t r a n s c e n d e n t n í ( I I I , 15).

realizovaného j e d n á n í se G e h l e n vyhraňuje nejen vůči pojetí člověka

A k t i v n í v e d e n í života, j a k j e v y ž a d u j e l i d s k á p ř i r o z e n o s t , s e u s k u ­

v metafyzice ducha, ale i v naturalistické perspektivě (nevhodně na­

tečňuje zaujímáním stanoviska navenek (= j e d n á n í m ) a k sobě samé­

zývané „biologická"), j e ž zvláštní postavení člověka zastírá tím, že

m u , tedy tak, že ze sebe člověk „kázní, výchovou, disciplínou"

z a a n t r o p o l o g i c k ý r e l e v a n t n í v y h l a š u j e p o u z e vnější p o h l e d n a t ě l e s ­

„něco udělá", „někam to přivede".61 „Jednání" označuje „v prvním

n é u s t r o j e n í a o d m í t á j e o d s a m é h o p o č á t k u spojit s „ v n i t ř n í s t r a n o u "

nárysu činnost, která je zaměřena na p r o m ě n u přírody pro lidské

duševně-duchovní konstituce. Jako j á d r o své biologické antropolo­

cíle"62 a která neustále pohlíží vpřed, do budoucnosti. Jestliže G e h ­

gie tedy G e h l e n vyzdvihuje nález, že co do svého od přírody vytvo­

l e n p ř i k l á d á s v r c h o v a n o u h o d n o t u „ r e a l i z a c i " j e d n á n í (IV,71) a . j e d ­

ř e n é h o o r g a n i z a č n í h o p r i n c i p u j e člověk jednající bytostí, a n e b o ji-

n o t ě m y š l e n í a j e d n á n í " , 6 3 s l e d u j e t í m v n e p o s l e d n í ř a d ě s n a h u zajis-

53

A. Gehlen, GA III, str. 17 nn.; K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III, str. 757 n., 891. 54 A. Gehlen, D e r Idealismus und die Lehre vom menschlichen Handeln (1935), in: GA II, str. 3 4 1 . 55

Teprve 4. vydání z roku 1950 obsahuje vedle referátu knihy G. H. Mead, Mind, Self and Society z roku 1934 také shrnutí závěrečné kapitoly Plessnerových Stupňů organična (III, str. 304-306), a to podle všeho na Plessnerovo naléhání (K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III, str. 759). Sám Plessner se ke Gehlenovým východiskům vyjadřuje v předmluvě ke 2. vydá­ ní Stupňů organična (Gesammelten Schriften, IV, str. 23 nn.). 56

A. Gehlen, Zur Systematik der Anthropologie, in: GA IV, str. 7 1 .

314

57

H. Driesch, Leib und Seele. Eine Prufung des psycho-psychischen Grundproblems, str. 5 1 . Srv. L. Samson, Naturteleologie und Freiheit bei Arnold Gehlen. Systematisch-historische Untersuchungen, str. 23 nn. 58

Driesch zdůrazňuje, že člověk si věci musí „vyzkoušet", např. in: Die sittliche Tat. Ein moralphilosophischer Versuch, str. 27. 5

3

60 51 62

Srv. L. Samson, Naturteleologie, str. 33 n. A. Gehlen, Vom Wesen der Erfahrung, in: GA TV, str. 7 nn. A. Gehlen, GA III, str. 3 0 ; srv. GA III, str. 3, UI, str. 64.

A. Gehlen, Zur Geschichte der Anthropologie (1957), in: GA TV, str. 155; srv. GA IV, str. 7 1 , IV, str. 210 („homo faber").

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

VII.

Filosofická

antropologie

tit v ě r o h o d n o s t p r o d i s t i n k c i m e z i j e d n á n í m a r e f l e x í : pokud člověk

nad kterým pak má díky plasticitě svých pohybů přehled a kterým

jedná, pak nereflektuje

d i s p o n u j e . ,JSměřování t ě c h t o

( p o d m í n k y reflexe j s o u b ě h e m j e d n á n í

„zni­

senzomotorických procesů je jedno­

čeny"), a ani ve v ě d o m é m jednání nelze přemýšlení n e b o rozhodnutí

značně přejato j a z y k e m a přivedeno k dokonalosti, čímž je nalezena

o d d ě l i t o d s a m o t n é r e a l i z a c e j e d n á n í (IV,71). R e l e v a n c e p o j m u j e d ­

p ř e c h o d o v á c e s t a k . m y š l e n í ' . " (111,48) J a z y k m á p ě t k o ř e n ů : s y s t é m

n á n í p r o antropologii se u k á ž e v souvislosti s a x i o m a t i c k ý m urče­

vyslovování a poslechu bez-myšlenkovitých zvuků, který analogic­

ním, že z pohledu biologie je člověk „bytostí nedostatku". Nedosta­

k y o d p o v í d á v z t a h u o k a a r u k y ( 1 6 1 n n . , 2 2 4 n . ) , s e b e p r o ž í v á n í za­

t e č n é p ř i r o z e n é vybavení člověka v p o r o v n á n í se z v í ř e t e m - tedy

koušené ve zvukovém výrazu (161 nn., 224 n.), zvolání (243 nn.), ve

o m e z e n é s p e k t r u m i n s t i n k t ů , n e d o s t a t e č n á s p e c i a l i z a c e o r g á n ů , špat­

kterém se „nastoluje souvislost potřeby, zvuku a n a p l n ě n í " (280),

ná uzpůsobenost pro okolí, jen zcela základní pudová sebeobrana

a zvukové gesto, které se m ů ž e změnit ve slovo (265 nn.). „Intenci,

atd. — se k o m p e n z u j e b o h a t o u výbavou kulturní, kterou si člověk ve

která probíhá v řečovém znění", Gehlen nazývá „myšlenka" (272).

s v é m s v ě t ě zajišťuje. K u l t u r n í v ý b a v a j e v ý s l e d k e m s a m o s t a t n é č i n ­

Myšlení a fantazie63 p o d l e něj „jakoby m é n ě namáhavou a svobod­

nosti, jejíž průběh již není vázán drahami, které vyznačila příroda.

nější f o r m o u " rozvíjejí to, co č l o v ě k získal na pohyblivosti „v ele­

J e d n á n í m člověk o d p o v í d á na hrozivou c h u d o b u své přirozené výba­

mentárních h m a t o v ý c h a zrakových zkušenostech propletených se

vy. J e h o s a m o s t a t n á aktivita s e o r g a n i z u j e specificky l i d s k ý m z p ů s o ­

s l o v y " ( 1 5 ) . S o p o r o u v p r a g m a t i s m u c h á p e i v ě d o m í j a k o „fázi j e d ­

bem:

n á n í " . M y š l e n í a p o z n á n í spočívají v tom, že se „aktivity v n í m á n í

počínaje přirozenými výchozími body (které se nacházejí

i u z v í ř a t ) je r o z v í j í j e d n a k v p ř í m é m a n e n a r u š e n é m v y u ž i t í n a p ř í ­

a a k t i v i t y j e d n á n í p r o p o j í v dovednost";

klad pudového potenciálu a za druhé produktivním ovládnutím jisté

nostních fantazmat" (65 n.).

v ě d o m í je

„oblast doved-

d y s f u n k c e ( r e s p e k t i v e t o h o , co by se u z v í ř e t e a v p ř i r o z e n é s o u v i s ­

P o d s t a t a z á k l a d n í c h k u l t u r n í c h f e n o m é n ů tkví v tom, že snižují

losti m u s e l o jevit j a k o vysoce riziková dysfunkce), například ne­

a n e b o zcela odstraňují rizika, která druhu „ č l o v ě k " od přírody hrozí.

zvládnutelné přemíry podnětů. G e h l e n s h o d n ě se S c h e l e r e m rýsuje

Tuto k o m p e n z a č n í funkci kulturní orientace ve světě a „ a u t o n o m n ě "

m e z i zvířetem a č l o v ě k e m ostrou hranici, ovšem nedefinuje ji po­

vedeného jednání G e h l e n blíže charakterizuje j a k o „úlevu od břeme­

j m e m d u c h a (či j i n a k ) , nýbrž j a k o strukturní zákon všech lidských

n e " č i „ u l e h č e n í " , Entlastung. P ř i r o z e n á n e d o s t a t e č n o s t p ř e d s t a v u j e

f u n k c í , a n i ž b y p ř i t o m v t a h o v a l d o h r y p ř e d s t a v u s t u p ň o v i t é výstav­

trvale tíživé b ř e m e n o : z a t í m c o p r o zvíře se život vede prostřednic­

b y : fakt, ž e č l o v ě k j e u r č e n k j e d n á n í , p r o n i k á s o u s t a v o u v š e c h lid­

t v í m m e c h a n i s m ů , k t e r é s e v y m y k a j í j e h o k o n t r o l e , č l o v ě k m u s í svůj

ských funkcí a výkonů. Organizační modality, jež na sebe samo­

život vést s á m . B i o l o g i c k é b ř e m e n o , k t e r é h o tíží v p o d o b ě n e z v l á d ­

statná lidská činnost bere, jsou kruhové senzomotorické procesy

nutelné přemíry podnětů a nutkání, člověk mění v prostředek

( „ o k r u h y j e d n á n í " ) , 6 4 s j e j i c h ž p o m o c í s i č l o v ě k b u d u j e svůj s v ě t ,

k o v l á d n u t í ž i v o t a , 6 6 p ř i č e m ž s i t e n t o ú k o l u s n a d ň u j e n e p ř í m o s t í , ak­ c e n t e m n a v ě d o m á j e d n á n í j a k o n e j m é n ě n a m á h a v á (111,69), h a b i t u a -

63 A. Gehlen, GA II, str. 360. Zde se Gehlen přímo vyrovnává s ideolo­ gickým ukotvením požadavku jednoty v „národněsocialistickém světonázo­ ru". Podle Gehlena je „úkolem každého nacionálního socialisty" plně usku­ tečnit jednotu myšlení a konání, nicméně oproti svému kritikovi Krieckovi obhajuje „potřebu uvažujícího rozumu" filosoficky tuto jednotu pochopit, a navázat tak i na tradici německého idealismu. 64

gickým způsobem, jako to roku 1940 učinil [Victor von] Weizsácker ve svém Gestaltkreis a já v téže době v pojednání Der Mensch". (IV', str. 454) 65 Srv. H. Ottmann, Der Mensch Theorie der Phantasie, str. 159-175.

als

Phantasiewesen.

Arnold

Gehlens

Srv. A. Gehlen, GA IV, str. 156 n. a Gehlenovu poznámku: „Když jsem v polovině třicátých let rozvíjel tyto myšlenky, nebylo ještě známo, jakého mimořádného významu se dostane regulačním technikám. Mnozí dnes různé technické, biologické a společenské procesy popisuji zcela analo-

66 „Základní myšlenka zní, že veškeré .nedostatky' lidské tělesné konsti­ tuce, které by za přirozených, takříkajíc zvířecích podmínek představovaly pro jeho schopnost přežít to nejvyšší břemeno, člověk aktivně a činorodě promění v nástroje vlastní existence..." (A. Gehlen, GA III, str. 35 n.).

316

317

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

lizací a tvorbou institucí. Kulturu G e h l e n považuje „takříkajíc za

Filosofická

antropologie

l e n u k o t v u j e v „ p ř i r o z e n é p o t ř e b ě p u d o v é h o ž i v o t a najít z á b r a n y

h n í z d o v y s t a v ě n é č l o v ě k e m v p r o s t ř e d s v ě t a " (IV, 1 6 0 ) , j e ž sestává v e

a p r o j í t v ý b ě r e m , n e c h a t se z f o r m o v a t a z k á z n i t " , a ve s v é c h a r a k t e -

„věcných a myšlenkových technikách včetně instuticí, jejichž pro­

rologii ji převádí na poučku o člověku jakožto „bytosti k á z n ě "

s t ř e d n i c t v í m se d a n á s p o l e č n o s t . u d r ž u j e ' " , a v n á s l e d n ý c h institu­

(111,438 n n . ) .

c í c h , k t e r é stavějí n a t o m t o z á k l a d ě (111,88). T o m u t o a n t r o p o l o g i c k o -

Svou antropologii Gehlen nepředkládá v rámci teorie poznání

biologickému pojmu kultury67 odpovídá názor, že člověk je „od

anebo ducha, nýbrž j a k o speciální ontologii se speciálními kategori­

p ř í r o d y k u l t u r n í b y t o s t í " ( t a m t . ) . S c h e l e r ů v p r i n c i p otevřenosti k e

e m i . 6 8 V y c h á z í p ř i t o m - p o d o b n ě j a k o H e i d e g g e r v Bytí a čase - ze

světu G e h l e n m o d i f i k u j e j e d n a k s o h l e d e m n a fakt, ž e č l o v ě k j e vy­

sféry l i d s k é p r a x e , o v š e m o p r o t i H e i d e g g e r o v i a n a l y z u j e z p r a c o v á n í

staven záplavě vjemových dojmů, a za d r u h é s o h l e d e m na lidskou

a u c h o p o v á n í přirozené s k u t e č n o s t i , p ř i č e m ž se m e t o d i c k y n e c h á v á [handelndes

s c h o p n o s t „ p o d t l a k e m n u t n o s t i si i ve stávajících, c h a o t i c k ý c h pří­

vést „ m o r á l n í m i j i s t o t a m i " v naší „jednající existenci

r o d n í c h p o d m í n k á c h v y d o b ý t p r o s t o r p r o ú č e l n o s t " (IV,161) a i n t e l i ­

Dasein]" (11,342). K r i t i c k é p o s o u z e n í t e d y m u s í vyjít o d p o j m u j e d ­

g e n t n í m v y u ž i t í m p r o s t ř e d k ů , k t e r é n a b í z í s a m a p ř í r o d a , n o v ě zfor­

n á n í , k t e r ý n á m n e p o c h y b n ě zajišťuje p l o d n ý p ř í s t u p k m n o h a ú k a ­

movat vše, co příroda dává k dispozici. Podle všeho se však G e h l e n

z ů m l i d s k é h o života, a n i ž b y c h o m s e p ř i t o m m u s e l i o p í r a t o d u a l i t u

domnívá, že pro druh „člověk" je tento úkol principiálně nezvládnu­

tělesně-duševních funkcí a d u c h o v n í c h aktů. Jak se ale věci mají

telný, n e b o ř s e n i k d e n e z m i ň u j e o h i s t o r i c k o - k u l t u r n í m o ž n o s t i defi­

s těmi částmi lidského světa, které nelze z m ě n i t ? P o d l e G e h l e n a je

nitivního překonání přirozené „existenční bídy". Antropologická

č l o v ě k v ž d y i n t e r p r e t u j e p o m o c í j i s t é h o s m y s l u , n a k t e r ý j s o u navá­

s k e p s e p ř i c h á z í ke s l o v u i v t o m , že G e h l e n ze strukturního hlediska

zány symbolické důsledky v jednání, takže „i tuto stránku kultury ...

popisuje kulturní v ý k o n y j a k o výkony ulehčení, tj. principiálně

l z e v z t á h n o u t k č l o v ě k u j a k o ž t o j e d n a j í c í b y t o s t i " (IV, 1 6 0 ) ; z d e a l e

a v ž d y je v z t a h u j e k p ř i r o z e n é l i d s k é b í d ě a o d t u d se j i m s n a ž í p o r o ­

n u t n o zopakovat starou námitku, že to neplatí o umírání a n e m o c i .

zumět. Kulturní přímost nebo bezprostřednost, příznačná pro vztah

N ě c o p o d o b n é h o , j a k z d ů r a z n i l Plessner, n u t n o říct o smíchu a plá­

člověka k jeho „světu", nikdy nemůže nahradit přímost přirozenou

č i - „ l i d s k é p o č í n á n í v p l n é šíři j e h o m o ž n o s t í n e l z e p o c h o p i t s k r z e

a zvířecí, jejíž ztrátu lze - postupně a vždy s rizikem - k o m p e n z o ­

j e d e n dílčí aspekt",69 totiž aspekt účelně z a m ě ř e n é h o j e d n á n í - ane­

vat j e d i n ě nepřímostí, j a k ji dovoluje jazyk. P o d o b n ě n e ú p l n á zůstá­

b o p r o pojetí j a z y k a j a k o j e d n á n í , s e k t e r ý m „ n e d o j d e m e p ř í l i š d a l e ­

vá oproti zvířecímu instinktivnímu chování i habitualizace chování

k o " . 7 0 Antropologie, která j e d n á n í vydává za lidské specifikum, si

lidského.

počíná redukcionisticky, a to tím více, č í m jednostranněji prezentuje

K lidské kultuře navíc patří, že „z chaosu, který zjevně neustále přetrvává

v

lidském

srdci,

vydobude

alespoň

zlomek

j e d n á n í j a k o nutnou p o d m í n k u přežití. Z á k l a d n í antropologická teze,

stability

a ř á d u " (IV.161). T u t o f u n k c i p ř e j í m a j í p ř e d e v š í m i n s t i t u c e ( u s p o ř á ­ dání společnosti, zákony, způsoby chování atd.), jež mezilidským v z t a h ů m poskytují p ů d u p o d n o h a m a j a k o „vnější o p o r y " , a tím te­ p r v e zajišťují v o l n é p o l e p r o v n i t ř n í s t a b i l i z a c i č l o v ě k a m o r á l k o u ( 1 6 2 ) . T u t o k u l t u r n í fixaci „ n e u p o u t a n é h o z v í ř e t e " ( N i e t z s c h e ) G e h -

67 Srv. A. Gehlen, GA III, str. 38: „Kultura pro nás bude znamenat násle­ dující: souhrn všech přirozených okolností, které člověk konáním a prací ovládl, proměnil a zhodnotil, včetně všech podmíněných, od zátěže oproště­ ných dovedností a u m ě n í . "

318

68 Srv. A. Gehlen, GA III, str. 71 n. (s výslovným poukazem na Hartmannovu „ontologickou nauku o kategoriích") a přesvědčivou interpretaci, již předkládá P. Jansen, Arnold Gehlen. Die anthropologische Kategorienlehre. 69 H. Plessner, Die Stufen, předmluva k 2. vyd., in: Gesammelte Schrif­ ten, IV, str. 27 (s průběžným odkazem na F. J. Buytendijk, Allgemeine Theorie der menschlichen Haltung und Bewegung). 70 Tamt., str. 25. Plessner podotýká, že „každému osvobození skrze úsporu vynakládání tělesné n á m a h y " odpovídá „nárůst zátěže v důsledku vystupňované nepřímočarosti jazykově realizovaného chování".

319

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VII.

realismus...

s a m a o s o b ě n e z p o c h y b ň o v a n á , ž e č l o v ě k m u s í v é s t svůj v l a s t n í ži­

Filosofická

antropologie

c h o v a t h o , l é p e ' p ř i ž i v o t ě " (111,456). V e s k u t e č n o s t i s e a l e p r o f i l o ­

vot, m ů ž e t v o ř i t z á k l a d p r o z c e l a o d l i š n é t e o r i e k u l t u r y : j e d n a t e m a -

sofickou, tj. reflektivní antropologii j e d n á o prvořadý problém, ne­

tizuje kulturní výkony decentrované a „volně p o n e c h a n é " bytosti

b o ř p o p i s a p o s o u z e n í d u c h o v n a z á r o v e ň p o p i s u j e a p o s u z u j e i sa­

zvané člověk v oné křehkosti, která jí je imanentní (Plessner), jiná

m o t n o u a n t r o p o l o g i c k o u t e o r i i , a i s o h l e d e m na j e j í h i s t o r i c k é

n a k u l t u r n í svět p o h l í ž í trvale z p o c h y b ň u j í c í m p r i z m a t e m p r e k é r n í h o

postavení se G e h l e n nevyhne nutnosti vyrovnat se s tím, co evropská

postavení člověka j a k o přirozené bytosti ( G e h l e n ) . P o d o b n ě se bu­

filosofická tradice označuje termíny „ d u c h " či „ r o z u m " a v č e m

d o u lišit i p r a k t i c k é d ů s l e d k y , k t e r é a n t r o p o l o g v y v o z u j e : v p r v n í m

spatřuje

případě poukáže na nezbytný úkol zabývat se v kulturním kontextu

O p r á v n ě n í p r o s n a h u p o j e d n á v a t o d u c h u v ě d e c k y a e m p i r i c k y , stej­

hlavní

definiční

rys

člověka

jakožto

animal

rationale.

i s a m o t n o u křehkostí kultury, například v ě d o m ý m prožíváním „ne-

ně j a k o o j a k é m k o l i j i n é m o b j e k t u , G e h l e n z í s k á v á z ú v a h y o z h r o u ­

zbadatelnosti toho, co je člověku m o ž n o " , zatímco ve druhém přípa­

cení dogmaticko-metafyzického myšlení, které skýtá prostor p r o od­

d ě s e stav k u l t u r y p o m ě ř u j e j e j í m p ř í n o s e m k o d l e h č e n í č i k o m p e n ­

p o v í d a j í c í „ p o s t o j v ě d o m í " (111,463). Z á r o v e ň G e h l e n p ř e d k l á d á

zaci

diagnózu o rušivém prolínání empirické a metafyzické struktury vě­

a

pohled

antropologa

zůstává

upjat

na

neodčinitelnou

přirozenou existenční bídu, která ohrožuje jedince, národ anebo celý

domí v moderním duchu, jehož důsledkem je relativismus: „Nepo­

biologický druh, pokud se kultura s touto bídou náležitým z p ů s o b e m

chybná rozmanitost, ba protikladnost různých náboženství, morál­

n e v y r o v n á . - D a l š í p r o b l é m p ř e d s t a v u j e v y š k r t n u t í reflexe z r e a l i z a ­

ních soustav a p r á v n í c h systémů, j a k ji zjistilo e m p i r i c k é v ě d o m í ,

ce j e d n á n í a její celkově negativní h o d n o c e n í ze strany biologické

koliduje s r e z i d u á l n í m přesvědčením, j e ž setrvává v metafyzickém

antropologie.71 „Jednání si dobývá uznání nikoli j a k o jednání zpro­

vědomí, že pravda m ů ž e být j e n j e d n a . " (tamt.) Řešení problému

s t ř e d k o v a n é reflexí, n ý b r ž p o u z e j a k o i n s t i t u c e . " 7 2 G e h l e n o v y i d e o ­

G e h l e n „s p o m o c í

l o g i c k é m o t i v y p r o t e n t o n á z o r j s m e j i ž z m í n i l i v ý š e ; o p r á v n ě n í z fe­

a c h o v á n í " hledá v rozlišení instrumentální a ideativní (výše „meta­

filosofické

úvahy o kategoriích lidského bytí

n o m é n ů n e b o ze systematické a r g u m e n t a c e tu stěží najdeme. Také

f y z i c k é " ) s t r á n k y l i d s k é h o d u c h a . I n s t r u m e n t á l n ě t e c h n i c k é (tj. p ř í ­

polemicky p ř e h n a n á teze, že na strukturu lidských pudů n u t n o antro-

rodovědné) i historicko-psychologické (duchovněvědné) vědomí má

pologicky pohlížet výhradně po stránce přemíry podnětů, čímž se

společného jmenovatele v tom, že n e m o h o u stanovovat žádné koneč­

zdůvodňuje nezbytnost stabilizace skrze „kázeň", má ideologické

né cíle, a v t o m t o o h l e d u je G e h l e n přiřazuje první stránce d u c h a ; druhá, ideativní stránka se n a o p a k „vykazuje v zakládání institucí,

souvislosti.73 Závěrečnou otázku, zda Gehlen svou antropologii právem označu­

které j s o u b y t o s t n ě c e n t r o v á n y . . . v ideji v e d e n í " ž i v o t a . O b ě „ i n ­

j e z a f i l o s o f i c k o u , l z e n e j l é p e o b j a s n i t n a p r o b l é m u ducha, p ř e s t o ž e

s t a n c e d u c h a " s p o l u v l i d s k é m n i t r u n a v z á j e m bojují ( 4 6 7 ) , p ř i č e m ž

se v rámci teorie kultury zprvu objevuje j e n j a k o výkladový detail.

Gehlen konstatuje „zbytnění" instrumentálního vědomí. Na příkladu

P o k u d právo, náboženství a další „světy" objektivního ducha zkou­

totemismu jakožto „typicky ideativního, nikoli instrumentálního

m á m e „ a n a l y t i c k y , z v n ě j š k u a v ě d e c k y " , p a k se - p ř i n e j m e n š í m zpr­

chování" Gehlen podrobněji ukazuje, že „ani sebevědomí dosažené

v u - j e v í „ j a k o ú č e l n ě z a ř í z e n ý v k l a d p ř í r o d y v č l o v ě k u s c í l e m za-

n e p ř í m o , t ě l e s n ý m v c í t ě n í m d o ne-já, a n i o d t u d s e z r o d i v š í s m y s l p r o p o v i n n o s t , ani a s k e t i c k ý o b r a t t o h o t o s m y s l u . . . n e l z e p ř e v é s t n a o b ­

71

Jak ukazuje D. Bohler, Arnold Gehlen: Die Handlung, str. 284, Gehlenova filosofie jednání přechází od dialektického idealismu v Theorie der Willensfreiheit k redukčnímu pragmatismu ve spise Der Mensch. 72

Tamt., str. 276.

73

K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA IV, str. 395 n. (s odkazem na Gehlenovu recepci Freudovy a Schelerovy teorie pudů).

320

vyklé instrumentální kategorie účelu, prostředku a potřeby" (476). Metodicky adekvátnější přístup k výtvorům ideativní instance ducha s i p r o t o l z e z j e d n a t j e d i n ě p ř e s „reálnou [ a n i k o l i p s y c h o l o g i c k o u ] identifikaci

[Nachvollzug]",

a to p r o s t ř e d n i c t v í m o n t o l o g i c k é k a t e ­

gorie „sekundární objektivní účelnosti" (472), kterou nelze adekvát­ ně zachytit kategorií „primární subjektivní účelnosti", jež vychází z instrumentálního vědomí (480). Stručně řečeno, cestou orientace 321

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

na předmět postupuje Gehlen důsledně až do konce, odhodlán ode­ p ř í t j a k ý k o l i h o l d reflexi j a k o s e b e i n t e r p r e t a č n í m u m é d i u filosofické antropologie.74 Ve shodě s bytostně praktickým směřováním j e h o fi­

VIII

losofie o v š e m „ r e á l n á i d e n t i f i k a c e " s i d e a t i v n í m c h o v á n í m i m p l i k u j e normativně-kritické hodnocení role intelektu v moderní kultuře. Při-

OBRODA IDEALISMU

držíme-li se Gehlenových intencí, p a k tento postoj n e m á představo* v a t n e j n o v ě j š í v ý k v ě t z b a ž i n r e f l e x e , t j . n e m á p r o b í h a t v d u k t u kri­ tického projasnění, nýbrž vyzývat nás k tomu, abychom nespouštěli z očí funkci ducha, p o k u d j d e o prekérní p o d m í n k y lidské existence,

1. Idealistické hnutí obecně

a přijali t o m u o d p o v í d a j í c í s v ě t o n á z o r . 7 3 J i ž T h e o d o r L i t t u p o z o r n i l , ž e G e h l e n v e s v é t e o r i i u p a d á p o d ú r o v e ň h l e d i s k a t e o r e t i c k é h o vě­

V p r v n í t ř e t i n ě 19. s t o l e t í se i d e a l i s t i c k á filosofie - t e d y o b j e k t i v n í

domí, když se pokouší reflektované duchovní j e d n á n í převést na ele­

i d e a l i s m u s , o k t e r é m tu b u d e ř e č p ř e d e v š í m - s t a l a v N ě m e c k u

mentární formy života j a k o ž t o výkony o d v o z e n é z tělesné nedosta­

d o m i n a n t n í m m y š l e n k o v ý m s m ě r e m a j e j í vliv s e o d t u d p ř e n e s l

tečnosti.76 Z d á se ale, že přinejmenším co do naukové pozice se

i do jiných zemí. Po Hegelově smrti se situace začala měnit, nic­

G e h l e n odmítá podrobit j a k é m u k o l i závazku, který vyrostl na prapů­

m é n ě „ ú p a d e k i d e a l i s m u " nebyl natolik kompletní, aby idealističtí

vodní půdě rozumu, a to již proto, že lidskému úkolu „zůstat vůbec

myslitelé zcela vymizeli. Idealistické p r o u d y se v druhé polovině

n a ž i v u " přisuzuje primát oproti úkolu podat p r o jakoukoli teorii věc­

19. a p r v n í t ř e t i n ě 2 0 . s t o l e t í v y n o ř i l y p ř e d e v š í m v A n g l i i a v I t á l i i .

né zajištění a u své a n t r o p o l o g i e považuje za přednost, že poskytuje

V Německu, kde renesanci spekulativního idealismu bránilo novo­

f i l o s o f i c k é z d ů v o d n ě n í p r o „ t e l o s z a c h o v á n í ž i v o t a . . . j a k o ž t o je­

kantovství, filosofie života a další směry, se n a o p a k krize idealistic­

diného

normativního

kritéria

lidského jednání".77

Pozorujeme-li

k é h o m y š l e n í p r o h l o u b i l a d o t é míry, ž e s e ž á d n é v ý z n a m n ě j š í for­

Gehlenovu teorii ze stanoviska ducha či rozumu, je pro ni tento ná­

my idealismu zrodit nemohly. Ani v N ě m e c k u ale idealismus

r o k f a t á l n í a m o r á l n ě i p o l i t i c k y se p r o j e v u j e j a k o n e b e z p e č n ě s v ů d ­

neupadl v naprosté zapomnění. O prezentaci idealistických, zčásti

né lákadlo.

hegelovsky laděných názorů se zasloužil především R. H. Lotze, který byl na rozdíl od H e g e l a dobře o b e z n á m e n se stavem přírod­

74

Jeho kritiku Diltheyových snah v tomto směru viz v A. Gehlen, GA III, str. 463. 75

V prvním vydání knihy definuje Gehlen Weltanschauung jako „biologicko-antropologicky nezbytný systém direktiv", který poskytuje ucelenou orientaci ve světě, formuje chování a je určující „pro výběr, stanovování a hierarchizaci p o d n ě t ů " (A. Gehlen, GA III, str. 507 n.). 76

T. Litt, Mensch und Welt. Grundlinien einer Philosophie des Geistes, str. 294 n.: „Každá teorie, která si stanoví za cíl vymezit podstatu jazyka, myšlení, poznání, chápání atd., musí najít východisko v sobě samé, tj. z ob­ jasnění funkce, kterou takto pojmenované aktivity plní ve výstavbě příslušné teorie. Základ pro řešení daného úkolu nutně poskytuje sebezajištiní. Odtud plyne požadavek, aby každá teorie s takto vymezeným obsahem vycházela z nejvíce rozvinutých a nejdále dospěvších výkonů příslušných funkcí." 77

D. Bohler, Arnold Gehlen: Die Handlung, str; 274.

322

n í c h v ě d a s n a ž i l se p ř e d v é s t , že i d e a l i s t i c k á a p ř í r o d o v ě d n á p e r ­ s p e k t i v a s e m o h o u n a v z á j e m d o p l ň o v a t . L o t z e h o vliv s e n e o m e z o ­ val na N ě m e c k o : b y l z n a t e l n ý i v j i n ý c h e v r o p s k ý c h z e m í c h , a dokonce i v Americe. Z m í n k u zasluhuje také hegelián Adolf Lass o n ( 1 8 3 2 - 1 9 1 7 ) , k t e r ý v p o j e d n á n í c h k d ě j i n á m filosofie a k filo­ sofii p r á v a a n á b o ž e n s t v í h á j i l h e g e l o v s k á s t a n o v i s k a ; 1 j e h o

syn

Georg Lasson (1862-1932), který se filosofii nevěnoval profesio­ nálně, připravil nová, kvalitnější vydání H e g e l o v ý c h spisů,2 p r o n ě ž b y l y do té d o b y k d i s p o z i c i p o u z e Sebrané spisy p ř i p r a v e n é 1 2

A.

Lasson,

System der Rechtsphilosophie.

Další práce G. Lassona: schichtsphilosoph.

Was heifit Hegelianismus?; Hegel. als Ge-

323

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus..

VIII.

Obroda

idealismu

péči „spolku přátel zesnulého" (1832-1845). Starší edici3 kritika

a v J e n ě , k t e r ý se ve s v é d o b ě t ě š i l m e z i n á r o d n í m u r e n o m é a v l i v u .

předhazovala řadu nedostatků, a nové vydání tedy znamenalo ohrom­

E u c k e n p r o svůj idealistický p o h l e d na svět n e p o d a l s y s t e m a t i c k é

ný zisk bez ohledu na to, že nesplňovalo všechny nároky kladené

zdůvodnění, přednesl ho pouze jako apel v literárně působivé formě:

na kritické vydání.

byl j e d n í m z m á l a filosofů, kteří obdrželi N o b e l o v u cenu.9 Děsil ho

S v é z a s t á n c e n a š l a i F i c h t o v a filosofie: h l á s i l s e k n í F r i t z M e d i -

ústup náboženského povědomí a posilování naturalistických tenden­

cus (1876-1956), který připravil šestisvazkové vydání Fichtových

cí, v e d o u c í c h k t o m u , že se m n o h a l i d e m život jeví j a k o b e z c e n n ý

spisů (Philosophische Bibliothek, poprvé 1908-1912) a k Fichto-

a nesmyslný. Jelikož se divergentní tendence moderní kultury již ne­

v ý m n á z o r ů m se hlásil i ve vlastních textech.4 Na Schellinga navazo­

spojují v j e d n o t u , nastupuje d u c h o v n í a n a r c h i e , kterou lze p o d l e

val Paul Tillich ( 1 8 8 6 - 1 9 6 5 ) . 5 Q spravedlivé p o s o u z e n í idealismu po

E u c k e n a překonat j e d i n ě „začleněním života do všeobjímajícího

Kantovi, zvláště pak hegelianismu, který novokantovci většinou

a nadřazeného celku" pomocí „sebereflexe a autonomního prohlou­

zpodobňovali j e n j a k o b l u d n é scestí vůči d r á z e kritického myšlení,

bení života".10 Č l o v ě k patří k přírodě, ale nikoli beze zbytku, j a k

6

j a k ji razil Kant, usiloval Julius Ebbinghaus (1885-1981) a Rickertův žák Richard Kroner (1884-1974).7

prokazuje selhání všech snah zredukovat lidské myšlení na asocia­ tivně vyvolávaný běh představ. Myšlení se podle E u c k e n a h m o t n é

Idealistické motivy, ač ve velmi obecné a povrchní podobě, půso­

přírodě v m n o h é m vymyká, neboť nastoluje jednotu a systematický

bily také u Rudolfa E u c k e n a (1846-1926),8 profesora v Basileji

ř á d a spojuje d u c h o v n í v ý k o n y m n o h a j e d n o t l i v c ů v c e l e k k u l t u r y . 1 1

3

Tato edice byla textovým základem jubilejního vydání, které opatřil H. Glockner a kde jsou Hegelovy práce uspořádány chronologicky. K edici pořízené Hegelovými žáky poznamenává F. Nicolin (Probléme und Stand der Hegel-Edition, str. 116-129), že se nejedná o dokument hegeliánství, nýbrž Hegelovy školy, neboť neobsahuje celého Hegela a neobsahuje pravé­ ho Hegela. - Svazky vydané Lassonem, v jehož práci pokračoval J. Hoffmeister, vycházely v řadě Philosophische Bibliothek v Meinerově na­ kladatelství v Lipsku a později v Hamburku. Lasson se (podle F. Nicolin, Probléme, str. 122) nechal při přípravě této edice příliš výrazně vést pedago­ gickými ohledy; vracel se sice k pramenům, ale v principu jeho výkon před­ chozí souborné vydání nepřekonal. V běhu již je zatím neuzavřené kritické vydání, Gesammelte Werke, z pověření Deutsche Forschungsgemeinschaft. 4 Fr. Medicus, Abhandlungen. 5 P. Tillich, Entwicklung.

Vom

Wahren,

Gufen und Schonen. Kulturphilosophische

Mystik und Schuldbewufttsein

6

in

Schellings philosophischer

J. Ebbinghaus, Relativer und absoluter Idealismus. matische Untersuchung Uber den Weg von Kant zu Hegel.

Historisch-syste-

7

R. Kroner, Von Kant bis Hegel, I—II. Touto prací se důkladně zabývá Werner Flach, Kroner und der Weg von Kant bis Hegel. Die systematischen Voraussetzungen der Kronerschen Kantkritik, str. 554-579.

Euckens Welt- und Lebensanschauung und die Hauptprobleme der Gegen­ wart; W. Quenzer, Leben und Werk von Rudolf Eucken, str. 31 nn. (zde též seznam Euckenových spisů, str. 379 nn.). 9 Z Euckenových prací bývají uváděny: Geschichte und Kritik der Grundbegriffe der Gegenwart, Leipzig 1878 (od roku 1904 vychází pod titulem Geistige StrSmungen der Gegenwart); Die Einheit des Geisteslebens in Bewufitsein und Tat der Menschheit, Leipzig 1888; Der Kampfum einen geistigen Lebensinhalt, Leipzig 1896; Grundlinien einer neuen Lebensan­ schauung, Leipzig 1907; Einftihrung in die Philosophie des Geisteslebens, Leipzig 1908 (pozdější vydání pod titulem Einfuhrung in die Hauptfragen der Philosophie, Leipzig 1919 a další); Zur Sammlung der Geister, Leipzig 1913; Mensch und Welt. Eine Philosophie des Lebens, Leipzig 1918. (Tato stejně jako jiné Euckenovy práce vychází v rozličných vydáních.) Kromě toho filosofické práce o Aristotelovi, Tomáši Akvinském a jiných, jakož i Geschichte der philosophischen Terminologie, Leipzig 1879 (reprint Hildesheim 1960; 1964). Za první světové války zaujal Eucken stanovisko k vá­ lečnému dění mj. ve spisu Die sittlichen Kráfte des Krieges, Leipzig 1914. Autobiografie: Lebenserinnerungen, Leipzig 1921, 1922 2 . 10

R. Eucken, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 274.

11

K Euckenovi srv. Th. Kappstein, Rudolf Eucken, der Erneuerer des deutschen Idealismus; K. Kesseler, Rudolf Euckens Werk; O. Siebert, Rudolf

Filosofie kultury hrála v tomto období velkou roli. Vedle filosofů kultury, o nichž pojednáváme ve svazku XIII (např. J. Ortegy y Gasseta anebo O. Spenglera), dlužno zmínit theologa, muzikologa, lékaře a filosofa Alberta Schweitzera (1875-1965), jehož Kulturphilosophie (I: Verfall und Wiederaujbau der Kultur, II: Kultur und Ethik, Miinchen 1923) se dočkala

324

325

8

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus.

Obroda

idealismu

E u c k e n se chopil staré myšlenky, že p o z n á n í je m o ž n é j e n tehdy,

i vnitřní přírodě, j a k zdůraznil také E u c k e n ů v žák M a x S c h e l e r (viz

p o k u d si p ř e d m ě t a myšlení navzájem nejsou zcela cizí. Subjekt

v ý š e , k a p . V I , l d ) , a l e t o n i c n e m ě n í n a z á k l a d n í m f a k t u d u c h o v n í sa­

a objekt (respektive myšlení a obsahy myšlení) jsou p o d o b n ě j a k o

mostatnosti, kterou lze uchopit v „prvotní zkušenosti".16 Se v z t a h e m

mravní chtění a mravní zákon složkami celku, díky jehož rozvinutí

přirozeného a duchovního, individuálního a všezahrnujícího podle

s e r o d í d u c h o v n í život n o v é h o t y p u , k t e r ý E u c k e n p o p s a l j a k o „ s v ě -

E u c k e n a souvisí také mravní povinnost: Člověk se má zapojit do

totvorbu niternosti, světotvorbu, jíž nejsou vytyčeny ž á d n é vnější

v š e o b j í m a j í c í h o života, a n i ž b y s e p ř i t o m v z d a l s v é h o j á .

h r a n i c e " . 1 2 D u c h o v n í život je na p o u h é přírodě nezávislý a nevyčer-

E u c k e n ů v idealistický přístup umožňuje postavit se proti tenden­

pává se ani subjektivním vědomím. Mysl či „ d u c h " jednotlivce se

c í m k r o z k l a d u d u c h o v n í jednoty, n e b o ř poskytuje o p o r u p r o víru

podílí na světovém procesu, j a k je zřejmé z faktu, že m á m e sklon

v B o h a , víru ve s v ě t o v ý r o z u m , víru v j e d n o t u p ř í r o d y a j e d n o t u lid­

vše jednotlivé neustále překonávat v obecném, což by bylo nepří­

s k é h o s p o l e č e n s t v í . L i d s k ý život získává svůj smysl a svou c e n u

pustné, kdyby skutečnost sama o sobě nebyla celkem: „Zcela jistě

díky tomu, že se podílí na vyšším, d u c h o v n í m světě. Individualita se

existuje d u c h o v n í život, j e n ž j e člověku n a d ř a z e n , ale m ů ž e s e m u

přitom neztrácí, n a o p a k získává možnost plně se rozvinout.17

otevřít, a d o k o n c e s e stát j e h o v l a s t n í m b y t í m . "

13

V t o m t o universál­

M e z i E u c k e n o v y ž á k y patřil t a k é E b e r h a r d G r i s e b a c h ( 1 8 8 0 - 1 9 4 5 )

n í m životě d u c h a je protiklad subjektu a objektu či jednotliviny

a Leopold Ziegler (1881-1958). Grisebach přednášel v Jeně a v Cu­

a celku p ř e k o n á n : „Život se osvobozuje ... od veškeré nahodilosti

r y c h u a hájil i d e a l i s t i c k é p o s t o j e o d v o z e n é z H e g e l a a E u c k e n a . 1 8 Z i -

j e d n o t l i v i n a v y d á v á svůj o b s a h , n a d ř a z e n vší lidské svévoli: z d e

e g l e r a ovlivnil N i e t z s c h e , S i m m e l a Keyserling.19 T ě ž i š t ě j e h o uva­

vznikají vnitřní souvislosti a jakýsi celek se snaží obejmout vše roz­ manité, cosi dobrého se tu pozvedá nad p o u h ý užitek, krásno nad p ř í j e m n o s t a p r a v d a n a d p o u h o u správnost. Koexistování lidí vedle sebe se mění ve vnitřní společenství, ze sledu událostí vzniká celek dějin, k t e r é spějí k n a d č a s o v é p ř í t o m n o s t i . " 1 4 F i l o s o f i e z a l o ž e n á n a k a r t e s i á n s k é m cogito s e z t o h o t o h l e d i s k a

ž o v á n í t k v ě l o v e filosofii k u l t u r y a n á b o ž e n s t v í . V e v ý v o j i , k t e r ý vedl k N i e t z s c h e m diagnostikované smrti B o h a , spatřoval j e n zastáv­ ku na cestě k pravému Božímu sebeuskutečnění. Boha není povole­ no c h á p a t j a k o u r č i t é j s o u c n o , a i na poli n á b o ž e n s t v í Ziegler hájil stanovisko, které se nedrží v mezích pozitivních náboženství. Idea­ listické názory zastával též Richard Falckenberg (1851-1920), pro­

j e v í j a k o n e v y h o v u j í c í : o p o r u n u t n o najít n e j e n v i n t e l e k t u á l n í o b l a s ­ ti a už v ů b e c ne j e n v j e d n o m b o d ě , nýbrž v celku života. Oproti víře, že přírodní vědy uchopují podstatu skutečnosti a že není pří­ pustné přiznat skutečnost čemukoli, co se vědeckému pozorování p r i n c i p i á l n ě v y m y k á , v z n e s l E u c k e n n á m i t k u , ž e n a t u r a l i s t i c k ý scie n t i s m u s ruší s á m s e b e , n e b o ř p o p í r á d u š e v n í v ý k o n y , o k t e r é s e s á m opírá.

15

D u c h o v n í život s i c e č a s t o p r o j e v u j e svou b e z m o c v ů č i vnější

dlouhé řady vydání (9. a 10. vyd., Munchen 1953). Theologické motivy tu jsou nepřehlédnutelné a po filosofické stránce se jedná o spis spíše nejasný. 12

R. Eucken, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 286.

13

Tamt., str. 288.

14

R. Eucken, Geistige Stromungen der Gegenwart, str. 27.

15

Podle Euckena, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 372: Naturalismus

se rozvíjí v atmosféře prosycené idealismem; jakmile ho omezíme na to, co lze podle jeho vlastních předpokladů výhradně uznávat, sám se zruší a zhroutí. 16

Ideologické motivy jsou znatelné také u Miguela de U n a m u n o (1864-1936), který podobně jako Klages zdůrazňoval protichůdnost rozumu a života, ovšem svůj verdikt nevyřkl ve prospěch rozumu. Z jeho děl uveď­ me: Das tragische Lebensfuhl, Munchen 1925 (orig: Del sentimento trágico de la vida, Madrid 1913); Die Agónie des Christentums, Munchen 1928; Obras completas, Madrid 1960-1971; Obras selectas, Madrid 1998; Gesammmelte Werke, vyd. O. Buek, Munchen 1925 n. Termínem , 3 ů h " Unamuno označuje veškerenstvo chápané jakožto vědomé. 18

sischen

326

Tamt., str. 327.

17

E.

Grisebach, System.

Wahrheit und Wirklichkeit.

19

Entwurfzu einem metaphy-

L. Ziegler, Menschwerdung, I—II; týž, Die neue Wissenschaft, sitas Aeterna; týž, Der Gestalwandel der Gotter.

327

Univer-

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus.

Obroda

idealismu

fesor v Erlangenu, který vedle Fichta a H e g e l a navazoval především

za n u t n ě p r a v d i v ý a v š e o b e c n ě p l a t n ý . V e z m e m e - l i n a v í c v p o t a z , že

na L o t z e h o . S K a n t e m se F a l c k e n b e r g v y r o v n a l ve s p i s e Uber den

již p r o c e s y v oblasti o r g a n i c k é h o života nelze objasnit čistě m e c h a ­

intelligibilen

(O

nisticky (a t í m spíše se m e c h a n i c i s m u v y m y k á život duchovní), na­

inteligibilnim charakteru. Ke kritice Kantovy nauky o svobodě,

bízí se postulovat skutečnost, která je na přírodních z á k o n e c h nezá­

1879)

Charakter.

a vydal

také

Zur

Kritik

Geschichte

der

Kantischen

der neuren Philosophie

Freiheitslehre (Dějiny

nove

věké filosofie, 1886). Krátce působil j a k o hlavní redaktor časopisu Zeitschrift fur

Philosophie

und

philosophische

Kritik,

který

založil

Immanuel Hermann Fichte.

vislá a v t o m t o smyslu svobodná. Veškerá realita v poslední instanci závisí n a n e j v y š š í m p r i n c i p u , j í m ž j e s v o b o d n ě k o n a j í c í d u c h . 2 3 Idealistické

vlivy

lze

rozeznat

i

u

Leona

Brunschvicga

( 1 8 6 9 - 1 9 4 4 ) . Ve vnějškové shodě s K a n t e m chápal poznávající mysl

I d e a l i s t i c k é m o t i v y m ě l y svůj vliv i v e F r a n c i i , ale ž á d n é s o u d r ž n é

jako schopnost souzení a v nauce o soudu vyšel z modality.24 Když

idealistické hnutí se tu nevyskytlo. Zájem o n ě m e c k ý idealismus,

ale prohlásil, že logiku nelze oddělit od metafyziky, nastoupil tím

a z v l á š t ě o h e g e l i á n s t v í se ve F r a n c i i p r o j e v o v a l j i ž d l o u h o : z d e n u t n o

cestu, která vedla od K a n t a pryč. B r u n s c h v i c g byl zároveň v ý z n a m ­

zmínit především H e g e l e m ovlivněného eklektika Victora C o u s i n a

n ý m h i s t o r i k e m filosofie, který proslul s t u d i e m i o Descartovi a Spi-

( 1 7 9 2 - 1 8 6 7 ) , j e m u ž p ř e d e v š í m p a t ř í z á s l u h a n a t o m , ž e s e F r a n c i e se­

nozovi a také ediční přípravou Pascalových spisů.25

známila s vývojem idealismu po Kantovi. Pečeť idealismu nesou také

M y š l e n k y z m í n ě n ý c h autorů většinou nelze j e d n o z n a č n ě spojit

ú v a h y C h a r l e s e R e n o u v i e r a ( 1 8 1 5 - 1 9 0 3 ) , k t e r ý s e ale hlásil i k e C o m -

s vlivem toho či o n o h o idealistického filosofa. Přesto je nepřehléd­

tovi a n a k o n e c dospěl k personalistickému spiritualismu.20 K idealis­

n u t e l n é , ž e i d e a l i s m u s j a k o t a k o v ý n a n ě m ě l z n a t e l n ý vliv. O j a k é ­

tické

v širším smyslu nutno počítat Julese Lacheliera

koli dominanci idealistické filosofie ve Francii z k o u m a n é h o období

(1834-1898), podle něhož je skutečnost v zásadě duchovní povahy

ale n e m ů ž e b ý t ř e č i , n e b o ť d ů l e ž i t o u r o l i z á r o v e ň h r á l a n a t u r a l i s t i c k á

a který proti mechanistickému výkladu přírody postavil výklad teleo­

a pozitivistická stanoviska.

filosofii

logický. S o p o r o u u K a n t a p o v a ž o v a l p r i n c i p ú č i n n é p ř í č i n n o s t i za for­

V m e z i v á l e č n é m o b d o b í ve F r a n c i i z á j e m o H e g e l o v u filosofii z e ­

m u č i s t é h o r o z u m u , z a t í m c o ú č e l o v o u p ř í č i n n o s t k l a d l d o reflektivní

sílil, o v š e m ve s p o j e n í se z á j m e m o M a r x e , k t e r ý z h e g e l i a n i s m u vy­

s o u d n o s t i . M o ž n o s t i n d u k c e p o d l e něj v y c h á z í z účelnosti přírody -

šel. P o z o r n o s t s e p ř i t o m z a m ě ř i l a p ř e d e v š í m n a f i l o s o f i i m l a d é h o

j e n na základě pravidelných rysů v běhu událostí ji pochopit nelze.21

Marxe, k jejímž základům patřila Hegelova dialektika a teorie odci­

Objektivita poznání však nepramení ze subjektu, j e n ž je podroben

z e n í . Z a u t o r ů , k t e ř í se s H e g e l e m v m e z i v á l e č n é m o b d o b í , a z v l á š t ě

času, nýbrž z ducha, jenž je totéž co absolutní spontaneita.22 Z d e se

po válce vyrovnávali, zmínku zaslouží Jean Wahl (1888-1974),26

ukazuje, že ačkoli je Lachelier obvykle řazen k zastáncům kritické fi­

Alexandre Kojěve (1900-1968)27 a Jean Hyppolite (1907-1968).28

losofie K a n t o v a t y p u , b y l silně o v l i v n ě n p o k a n t o v s k ý m i d e a l i s m e m . Lachelierův žák Emile Boutroux (1845-1921) vyzdvihoval kon­ t i n g e n t n í ráz p ř í r o d n í h o d ě n í a snažil se o d k á z a t m e c h a n i s t i c k ý pří­

23 É. Boutroux, De la contingence des lois de la nature; Science et religion.

stup do náležitých m e z í . Kontingentní p o d l e něj nejsou j e n speciální

24

přírodní zákony: d o k o n c e ani sám kauzální princip nelze považovat

L. Brunschvicg, La modalitě du jugement.

25

L. Brunschvicg, Descartes et Pascal, lecteurs de Montaigne; Spinoza contemporains.

et ses 26 20

Ch.

21

J.

Lachelier,

22

J.

Lachelier, Psychologie et métaphysique,

duction.

Renouvier, Nouvelle monadologie; Dufondement de

týž,

Le personalisme.

1'induction.

328

ih:

Dufondement de 1'in­

J. Wahl, Le malheur de la conscience dans la philosophie de Hegel.

27

A. Kojěve, Introduction á la lecture de Hegel. Legons sur la Phénoménologie de V Esprit. 28 J. Hyppolite, Genese et structure de la Phénoménologie de l 'Esprit de Hegel; týž, Introduction á la philosophie de Vhistoire de Hegel; týž, Logique

329

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VIII.

I d e a l i s t i c k á v š i r š í m s m y s l u slova b y l a filosofie s p i r i t u a l i s m u , k t e ­ č i C h r i s t i a n H e r m a n n WeiBe ( 1 8 0 1 - 1 8 6 6 ) a v e F r a n c i i M a i n e d e B i R e n é Le S e n n é ( 1 8 8 2 - 1 9 5 4 ) a další, kteří se roku 1934 sdružili ve s k u p i n ě „ P h i l o s o p h i e d e 1'Esprit". J e j i c h ú v a h y b y l y s i l n ě o v l i v n ě n y náboženstvím. V B o h u spatřovali původní bytí a původní hodnotu, č l o v ě k a a svět považovali za realizace b o ž s k é h o . 3 0 V y c h á z e j e z p o ­ d o b n é h o s t a n o v i s k a , hájil J e a n W a h l „ t r a n s c e n d e n t á l n í e m p i r i s m u s " , nauku, podle níž - j a k učil již Rosmini - jsoucí vždy zakoušíme na p o z a d í bytí. V z t a h bytí a j s o u c í h o je p o d l e něj p ů v o d n ě u c h o p e n ni­ koli r o z u m e m , nýbrž cítěním.

31

Ke spiritualismu m ě l i b l í z k o italští

zastánci personalismu křesťanského ražení, například Michele Federico Sciacca (1908-1975) nebo Luigi Stefanini (1891-1956). Idealistické podněty v užším smyslu slova působily v druhé po­ l o v i n ě 19. s t o l e t í a n a p o č á t k u 2 0 . s t o l e t í p ř e d e v š í m ( a č n i k o l i vý­ h r a d n ě ) 3 2 v I t á l i i a v A n g l i i , a to p ř e d e v š í m ve f o r m ě h e g e l o v s k ý c h postojů n a b í z e n ý c h j a k o alternativa k o b e c n ě rozšířenému naturalis­ t i c k é m u a pozitivistickému chápání skutečnosti, které tito autoři p o ­ v a ž o v a l i z a n e v y h o v u j í c í . 3 3 H l a v n í m r e p r e z e n t a n t ů m i d e a l i s m u v Itá­

idealismu

2. Idealistická filosofie v Itálii

rou v N ě m e c k u zastupoval Immanuel H e r m a n n Fichte (1796-1879) r a n ( 1 7 6 6 - 1 8 2 4 ) . N a t u t o tradici navázal L o u i s Lavelle ( 1 8 8 3 - 1 9 5 1 ) , 2 9

Obroda

a) Myšlenkoví předchůdci M y š l e n k o v ý m p ř e d c h ů d c e m i d e a l i s t i c k é h o m y š l e n í b y l v I t á l i i lite­ rární kritik Francesco De Sanctis (1818-1883), který svým překla­ d e m H e g e l o v y Logiky o b r á t i l p o z o r n o s t n a h e g e l o v s k o u filosofii. Průkopnicky působil Bertrando Spaventa (1817-1883), profesor na universitě v N e a p o l i , který předložil interpretace H e g e l o v ý c h spisů a prozkoumal základy Hegelovy nauky o kategoriích.34 V oboru hi­ s t o r i e f i l o s o f i e s e p o k u s i l p o d a t v ý k l a d , k t e r ý b y o p r o t i b ě ž n ý m exp ó z é jasněji p ř e d v e d l italský příspěvek k vývoji e v r o p s k é h o myšle­ ní.35 Snažil se tak ukázal, že němečtí filosofové, konkrétně Kant a pokantovští idealisté, přejali myšlenky italského r e n e s a n č n í h o idealismu, takže se p ů v o d n ě jednalo o plod italského ducha, přes­ tože N ě m c i tyto ideje podrobněji rozvinuli a ty p a k v n o v é po­ d o b ě působily i na Itálii. S p a v e n t o v ý m ž á k e m byl A u g u s t o Věra (1839-1914),36 který dále rozvíjel tradici neoidealismu. S další ge­ n e r a c í , k n í ž p a t ř i l i B. CroCe a G. G e n t i l e , d o s á h l o i d e a l i s t i c k é h n u t í v Itálii v r c h o l u a z á r o v e ň se i u z a v ř e l o .

lii a v A n g l i i se b u d e m e v ě n o v a t v n á s l e d u j í c í c h o d d í l e c h .

b) B e n e d e t t o C r o c e Benedetto Croce ( 1 8 6 6 - 1 9 5 2 ) 3 7 byl myslitel všeobecných zájmů a universální e r u d i c e a j e h o spisy se týkaly literární kritiky, dějin a filosofie dějin, e s t e t i k y a etiky, filosofie h o s p o d á ř s t v í a i d e a l i s t i c k é dialektiky. N e z a s t á v a l ž á d n o u a k a d e m i c k o u p o z i c i , n i c m é n ě m ě l sil­

et existence. Essai sur la logique de Hegel; týž, Études sur Marx et Hegel. 29

30 K tomuto směru srv. J. Kopper, Die Dialektik im franzdsischen Denken der Gegenwart, zejm. 80 n. 31

ný vliv, a to n e j e n p r o s t ř e d n i c t v í m s v ý c h k n i h , 3 8 ale i z á s l u h o u š i r o c e

L. Lavelle, Introduction á V ontologie.

J. Wahl, Traité de métaphysique.

32

Roli hegelovských idejí ve východní Evropě se věnuje D. Čiževskij (vyd.), Hegel bei den Slawen. Jako reprezentant hegeliánství v Nizozemsku budiž zmíněn G. J. P. Bolland (1854-1922): Zuivere Rede (1905, 1909 2 ); Denken en Werkelijkheid (1905).

34 35

B. Spaventa, Le prime categorie della logica di Hegel.

B. europea.

Spaventa,

Lafilosofia

italiana

nelle sue

relazioni

36

A. Vera, Introduction á la philosophie de Hegel.

37

Biografie: F. Nicolini, Benedetto Croce.

38

con

lafilosofia

B. Russell v autobiografické knížce My Philosophical Development zmiňuje idealistu McTaggarta jako myslitele „hájícího přesvědčivou hegeliánskou antitezi k onomu hrubému empirismu, který mi až do té doby stačil".

Souborné vydání: B. Croce, Edizione nazionale delle opere. Vybrané spisy v německém překladu: Gesammelte philosophische Schriften, I-VII, vyd. H. Feist, Tubingen 1927-1930. Croce kromě toho napsal množství historických, kulturních a literárních prací. K bibliografii: E. Cione, Bibliografia crociana;

330

331

33

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus...

Obroda

idealismu

r e s p e k t o v a n é h o č a s o p i s u La critica, z a m ě ř e n é h o na k r i t i k u k u l t u r y ,

a etika hledí na praktické myšlení o o b e c n ý c h souvislostech. Svou

který C r o c e vydával od roku 1903 společně s G. G e n t i l e m .

filosofii d u c h a t e d y C r o c e d ě l í p r á v ě n a e s t e t i k u , l o g i k u , e t i k u a e k o ­

B ě h e m universitních studií, která nedokončil, sledoval C r o c e

nomii.42

v Ř í m ě přednášky A n t o n i a Labrioly, který byl nejprve ovlivněn Herteoretická

praktická

konkrétní

estetika

ekonomie

(krásné - ošklivé)

(užitečné - škodlivé)

obecné

logika

etika

(pravdivé - nepravdivé)

(dobré - zlé)

bartem39 a později především Marxem. Od Labrioly se Croce dozvě­ děl o Marxovi, avšak marxistou se nestal. Považoval za m o ž n é obhá­ jit historický materialismus j a k o výkladovou hypotézu, pro kterou se lze z m e t o d i c k ý c h d ů v o d ů r o z h o d n o u t . 4 0 M a r x o v u e k o n o m i c k o u teo­ rii t a k v n í m a l j a k o h y p o t e t i c k o u k o n s t r u k c i , j e j í ž v ě t y n e m o h o u vy­ kazovat nutnou platnost.41 Studium marxismu Croceho upozornilo na problém vztahu teorie

Stupni smyslového názoru a myšlení i stupni ekonomické a morální

a praxe. Řešení ale nehledal na cestě, kterou vytyčil Marx, nýbrž

praxe jsou přiřazeny páry neredukovatelných pojmových protikladů,

v r á m c i idealistické dialektiky. H e g e l m ě l p r a v d u : vývoj se o p í r á

j e ž n e l z e spojit ž á d n o u s y n t é z o u : k r á s n é a o š k l i v é , p r a v d i v é a n e ­

o d u c h o v n í faktory, a b y l o by t e d y l ž i v é tvrdit, že je p r i m á r n ě v y v o ­

pravdivé, užitečné a škodlivé, dobré a zlé. Teoretické stupně tvoří

láván společensko-ekonomickými poměry. Obsahově ovšem Croce

základ pro stupně praktické a v obou oblastech, teoretické i praktic­

dialektiku vymezil j i n a k než Hegel, totiž nikoli triádou teze - antite-

ké, jsou konkrétní stupně předpokladem pro stupně obecné.

z e - s y n t é z a , n ý b r ž š k á l o u s t u p ň ů , j i m i ž d u c h p ř i s v é m vývoji p r o b í ­

Ideální dějiny ducha Croce interpretoval j a k o odvěký přechod

há. M u s í m e přitom rozlišovat mezi stupni teoretickými a praktický­

z j e d n o h o stupně na druhý, totiž od s m y s l o v é h o názoru k pojmové­

mi, jejichž obsah je tu zvláštní, tu obecný. Teoretické v ě d o m í

mu myšlení, pak dále k j e d n á n í v e d e n é m u hlediskem užitku a ko­

zaměřené na konkrétno se z k o u m á v estetice, teoretické promýšlení

n e č n ě k j e d n á n í podle morálních kritérií. Pokud se duch závěrem

o b e c n é h o (tj. p o j m o v é m y š l e n í ) j e n a o p a k p ř e d m ě t e m logiky. E k o ­

znovu obrátí ke smyslovému názoru, je obsahově bohatší. Namísto

n o m i e pojednává o praktickém uvažování o konkrétních faktech

c i r k u l á r k y , o k t e r é v s o u v i s l o s t i s p o h y b e m d u c h a h o v o ř i l C r o c e , je tedy případnější využít obrazu spirály a n e b o točitého schodiště, ne­ boť při p r ů c h o d u j e d n o t l i v ý m i stupni se d u c h vždy pozdvihuje na

S. Borsari, Uopera di Benedetto Croce; C. Ocone, Bibliografia ragionata degli scritti su Benedetto Croce. K dílu B Croceho: C. Antoni, Commento a Croce; A. Bausola, Filosofia e storia nel pensiero crociano; P. Bonetti, Introduzione a Croce; A. De Gennaro, The Philosophy ofB. Croce; E. Paolo Lamanna, Introduzione alla lettura di Benedetto Croce; M. Maggi, La filo­ sofia di Benedetto Croce. K jednotlivým oblastem Croceho filosofie: P. D'Angelo, Uestetica di Benedetto Croce; G. Gembillo, Filosofia e scienze nel pensiero di Croce; M. E. Moss, Benedetto Croce Reconsidered. Truth and Error in Theories of Art, Literatuře, and History; G. Pezzino, Veconomico e Vetico-utile nella formazione crociana dei distinti (1893-1908).

vyšší úroveň. Stupně ducha jsou autonomní v tom ohledu, že na každé rovině j s o u p l a t n é p o u z e p o j m y , j e ž j s o u j í v l a s t n í . V e sféře u m ě n í t á k j s o u namístě výhradně pojmy krásného a ošklivého, které nelze převést na základní pojmy jiných stupňů. Je nepřípustné hodnotit umělecká díla m o r á l n ě a stejně tak p o m ý l e n é by bylo aplikovat na ně v ě d e c k é koncepty nebo e k o n o m i c k é kategorie. D o s p í v á m e tak k jistému estétství či s t a n o v i s k u v d u c h u h e s l a ,JL'art pour Vart', k d y u m ě n í n e -

39

Srv. S. Poggi, Antonio Labriola. Herbartismo e scienze dello spirito alle origini del marxismo italiano. 40

B. Croce, Materialismo storico ed economia marxistica (sborník ob­ sahující mj. kritiku marxistické teze o nutném poklesu míry zisku). 41

K tomu E. Agazzi, // giovane Croce e il marxismo.

332

42

Základy svého systému podává Croce v následujících navzájem pro­ pojených svazcích: Estetica come scienza dell'espressione e linguistica ge­ nerále, Palermo 1902; Logica come scienza del concetto puro, Napoli 1905; Filosofia della pratica. Economia ed etica, Bari 1908.

333

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VIII.

Obroda

idealismu

lze přisuzovat žádný morální ani společenský v ý z n a m . C r o c e h o po­

pojmy a větami. Podle Croceho například vztah umění a nábožen­

jetí nezůstalo b e z odporu: obhájci m o r á l n ě či společensky angažova­

ství v o p o z i c i k H e g e l o v i n e l z e p o v a ž o v a t za p r o t i k l a d , k t e r ý by zru­ šila a p ř e k o n a l a absolutní filosofie. P r á v ě t a k p o d l e C r o c e h o n u t n o

n é h o umění je ostře odmítli. P o d o b n ě autonomní j a k o estetika je podle C r o c e h o ekonomie, ve

o d m í t n o u t Hegelovův názor, že právo „ n e g u j e " morálku a obojí je

které morální hlediska nemají hrát žádnou roli. To odpovídá hlavní

„ z r u š e n o " m r a v n o s t í . K o n e č n ě a n i u m ě n í a filosofie n e s t o j í v p r o t i ­

ideji h o s p o d á ř s k é h o liberalismu. J e d n á n í v e d e n é m y š l e n k o u užiteč­

kladu j a k o teze a antiteze, nýbrž patří na odlišné stupně ducha. Ve

nosti je podle C r o c e h o bytostně egoistické, což C r o c e nepovažuje za

v š e c h t ě c h t o p ř í p a d e c h , ale i zcela o b e c n ě m u s í p o d l e C r o c e h o dia­

m o r á l n í nedostatek: úsilí o vlastní b l a h o b y t je e k o n o m i c k y legitim­

lektiku protikladů

ní. Zamyšlení nad k o n á n í m ve prospěch druhých již není věcí eko­

ňů

n o m i e : k altruismu vybízí morálka, která v tomto ohledu ekonomic­

ducha

(dialettica degli opposti)

(dialettice

dei

vystřídat dialektika

stup­

distinti).

Pozitivně Croce hodnotil Hegelovo rozlišení abstraktivních pojmů a pravých obecných pojmů, jimž odpovídá něco o sobě obecného,

ký postoj doplňuje. Ohledně vztahu „ d o b r é h o " a „ z l é h o " v etice Croce poznamenal,

tzv. „ k o n k r é t n í o b e c n o " . T a k o v ý m o b e c n é m j e n a p ř í k l a d p o h y b j a ­

že tyto pojmy jsou sice korelativní, ale neleží na stejné h o d n o t o v é

kožto ideální forma skutečnosti, z a t í m c o pojmy j a k o „ d u b " a „ r y b a "

příčce. Zlo je nedostatek dobra, a je tedy dobru podřízeno. Mani-

vyplývají z a b s t r a k c e . P r a v é o b e c n i n ě o d p o v í d á i p o j e m s k u t e č n o s t i ,

chejské pojetí, p o d l e n ě h o ž zlo představuje samostatnou realitu,

který

vykazuje

nesamostatné

momenty

konečnost

a

nekonečnost.

C r o c e odmítal, n i c m é n ě přisuzoval zlu jistou funkci v celku světové­

Pokud je odtrhneme od sebe navzájem a od skutečnosti, propadáme

ho dění, neboť zlo udílí pozitivní p o d n ě t y p r o vývoj. Nejen zlo, ale

jednostranným, a tedy pomýleným pozicím materialismu, který

naprosto vše z C r o c e h o optimistické perspektivy n a k o n e c slouží p o ­

uznává j e n konečné, a supranaturalismu, který za vpravdě skutečné

k r o k u lidstva.

považuje jen nekonečné.

S t e j n ě j a k o v e s t e t i c e , i v e filosofii j a z y k a z a u j a l C r o c e o d l i š n é

D ů l e ž i t o u roli hraje v C r o c e h o m y š l e n í filosofie a teorie dějin.44

s t a n o v i s k o o d b ě ž n ý c h p ř e d s t a v . J a z y k p o d l e něj p r i m á r n ě n e v y j a d ­

Nejsou to pouhé doplňky systematické filosofie, nýbrž s ní bytostně

řuje pojmy, nýbrž individuální postřehy a pohledy.43 B y t o s t n ě p r o t o

souvisejí, neboť filosofie, j a k ji chápal C r o c e , je historické povahy.

souvisí s u m ě n í m , které stejně j a k o j a z y k v první řadě vyjadřuje

Za důvod uvedl, že skutečnost, jíž se filosofie zabývá, je bytostně hi­

n ě c o konkrétního. J a k m i l e slova p o c h o p í m e j a k o znaky pro obecné,

storická,45 a p r o t o se historizovat m u s í i filosofie. J e d i n é m o ž n é

j s m e nuceni prohlásit individuum za nepopsatelné, j a k praví tradiční

o p r á v n ě n í m ů ž e filosofie n a j í t v t o m , že se p ř e k o n á a z r u š í v ději­

slogan

individuum est ineffabile.

Solum

individuum

est

Podle

Croceho

platí

pravý

opak:

nách filosofie, pročež C r o c e vlastní filosofii označil za absolutní his­ torismus. Jelikož j d e o stanovisko spekulativně metafyzické, j e d n á

effabile.

V s o u v i s l o s t i se s n a h a m i o s y s t e m a t i c k o u p r e z e n t a c i s v é filosofie p o v a ž o v a l C r o c e z a p o t ř e b n é v y h o d n o t i t svůj v z t a h k H e g e l o v i , c o ž u č i n i l v k n i z e Ció che ě vivo e cid che ě morto nella

filosofia

di He­

gel ( C o j e ž i v é a c o j e m r t v é v H e g e l o v ě f i l o s o f i i , 1 9 0 7 ) . M r t v á j e podle C r o c e h o především Hegělova triadická dialektika teze, antite-

se o jiný historismus, než jaký zastával například Dilthey. Skuteč­ nost se podle C r o c e h o prezentuje jako pohyb absolutního ducha, kte­ rý tu nevystupuje j a k o něco transcendentního vůči dějinám. Dějiny n e m a j í ž á d n é v n ě , a p r o t o také dění n e m á ž á d n ý cíl, ve k t e r é m by m o h l o dospět k závěru a naplnění. Croce proto důsledně rezignoval

ze a syntézy, tj. o m e z e n í dialektiky na vztahy mezi protikladnými

43

O Croceho pojetí jazyka pojednává S. Cavaciuti, La teoria linguistica di Benedetto Croce, a L. Dondoli, Genesi e sviluppi della teoria linguistica di Benedetto Croce.

334

44 Srv. B. Croce, La storia come pensiero e come azione. Croceho teorii dějin rozebírá R. Franchini, La teoria della storia di Benedetto Croce. Srv. J. Kelemen, Idealismo e storicismo nelV'opera di Benedetto Croce. 45

B. Croce, Nuove pagine sparse, I, str. 159.

335

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus.. V Gentilově

na snahy posoudit a vyhodnotit dosavadní dějiny z d o m n ě l e n a d d ě -

filosofii

Obroda

idealismu

se s p o j u j í m o t i v y h e g e l o v s k é a fichtovské

p r o v e n i e n c e , p ř i č e m ž základní ideje k dialektice subjektu a objektu

j i n n é h o stanoviska. Z C r o c e h o vyšly důležité podněty, p ř e d e v š í m p r o historické bá­

podle všeho pramení z Fichta. Shodně s n í m Gentile vztáhl veškerou

d á n í , o v š e m s a m o s t a t n o u š k o l u n e z a l o ž i l . N e j b l í ž e k j e h o filosofie

s k u t e č n o s t k j á , k t e r é k l a d e s e b e s a m o a z á r o v e ň i o b j e k t . T a k j a k o je

nejspíš m ě l Carlo Antoni (1906-1959), který z idealistických pozic

nemyslitelný objekt bez subjektu (být podle Gentileho z n a m e n á to­

kritizoval filosofii e x i s t e n c e a p o d a l o b j a s n ě n í k p r o b l é m u přiroze­

lik co být ve v ě d o m í ) , nelze ani myslet já nezávisle na objektu:50

ného práva.

myšlení není činnost nějakého subjektu, který by tuto činnost vyko­

46

n á v a l , n ý b r ž j e t o č i s t á a k t i v i t a , č i r ý a k t . Z p o h l e d u G e n t i l o v y „filo­ c) Giovanni Gentile

sofie a k t u " n u t n o n a p ř í k l a d v ě t u „ C é z a r d o b y l G a l i i " p o j m o u t j a k o

Nejdůležitějším reprezentantem italského novoidealismu je vedle

„Myslím, že Cézar dobyl Galii". Idea věci o sobě je tedy nesmyslná,

C r o c e h o Giovanni Gentile (1875-1944), který přednášel v Palermu,

n e b o ť p o k u d j i v ů b e c m y s l í m , j i ž j i v á ž u k j á , a j a k o ž t o n ě c o , c o zá­

P i s e a Ř í m ě . P ř i d r ž e l se s m ě r u , k t e r ý v y t y č i l S p a v e n t o , a v m e z i v á ­

visí n a s u b j e k t u , j i ž n e n í o s o b ě . T e n t o a r g u m e n t , v y u ž í v a n ý i další­

l e č n é m o b d o b í s e t ě š i l z n a č n é m u vlivu, m i m o j i n é p r o t o , ž e v l e t e c h

mi představiteli idealismu, kritizovali realističtí oponenti idealismu,

1 9 2 2 - 1 9 2 4 , t e d y n a p o č á t k u f a š i s t i c k é éry, o b s a d i l k ř e s l o m i n i s t r a

například E. v o n H a r t m a n n (viz kap. IX,1). Gentile však své pojetí

školství. J e h o vliv n a u n i v e r s i t n í f i l o s o f i i z ů s t a l z n a č n ý i p o j e h o o d ­

hájil i j i n ý m , p ř e s v ě d č i v ě j š í m z p ů s o b e m : p ř e d m ě t z a k o u š í m e j a k o

c h o d u z vlády, n i c m é n ě m l u v i t t u o f i l o s o f i c k é d i k t a t u ř e , j e ž b y s n e s ­

j e d n o t u v mnohosti určení, a tuto jednotu nelze pochopit nezávisle

l a s r o v n á n í s d i k t a t u r o u fašistickou, j e p ř e h n a n é . 4 7 K e k o n c i v á l k y s e

na

stal o b ě t í p o d l e v š e h o p o l i t i c k y m o t i v o v a n é h o p ř e p a d e n í . 4 8

a mnohost d o c h á z í v e v ě d o m í , n e m ů ž e b ý t p ř e d m ě t n e z á v i s l ý n a

Vedle řady historických prací vydal Gentile několik systematic­ kých

spisů,

z nichž

nutno zmínit

Teoria generále dello spirito come

atto puro ( V š e o b e c n á t e o r i e d u c h a j a k o ž t o č i s t é h o a k t u , 1 9 1 6 ) a Sistema

di

logica

come

teoria

del

conoscere

(Systém logiky jakožto

sjednocujícím

s u b j e k t u : j e l i k o ž k p r o p o j e n í m o m e n t ů jednota

subjektu.51 V t o m t o s m y s l u m o h l G e n t i l e prohlásit: „ V š e je v nás c o ž z n a m e n á : vše j s m e m y . " 5 2 Stejně j a k o je předmět j a k o jednota vztažen k já, musí i to, co já klade, být naopak něco rozmanitého, totiž rozmanitost navzájem

t e o r i e p o z n á n í , 1 9 1 7 ) . P o l e m i c e s H e g e l e m je v ě n o v á n a La riforma

a n a v e n e k v z t a ž e n ý c h u r č e n í . R o z m a n i t o s t a j e d n o t a se a l e liší p o u ­

della

dia­

z e p r o r e f l e k t i v n í u v a ž o v á n í : v ž i v o u c í s k u t e č n o s t i , k t e r á s e vyvíjí

lektiky a další statě, 1913). Z á k l a d y pedagogiky, o nichž Gentile

a v základě je duchovní povahy, jsou všechny nesamostatné m o m e n -

dialettica

hegeliana

psal i v řadě článků, za

filosofica

ed

altri

scritti

(Reforma

hegelovské

v y l o ž i l ve Sommario di pedagogia come scien­

(Shrnutí pedagogiky jakožto

filosofické

v ě d y , I—II,

1913-1914).49

46 C. Antoni, La restaurazione del diritto di nátura; L 'esistenzialismo di Heidegger. 47 Proti takovému paušálnímu úsudku vystupuje E. Garin, Agonia e moř­ te delVidealismo italiano, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, str. 3 nn. 48

K biografii: S. Romano, Giovanni Gentile. La filosofia al potere; G. Turi, Giovanni Gentile. Una biografia. 49

Souborné vydání: G. Gentile, Opere complete a eura della fondazione

336

Giovanni Gentilepergli studifilosofici, I nn., Firenze 1955 nn. K Gentilemu viz ediční řadu La vita e il pensiero, I-XII, Firenze 1948-1967. Z rozsáhlé literatury budiž dále uvedeno: A. Guzzo, Croce e Gentile, Lugano 1953; U. Spirito, Note sul pensiero di Giovanni Gentile, Firenze 1954. Gentilovy pedagogické názory rozebírá J. Baur, Philosophie und Pádagogik, Langensalza 1935, a A. Negři, Giovanni Gentile educatore. Scuola di stato e auto­ nomie scolastiche, Roma 1996 (Filosofia delFeducazione). 50

G. Gentile, Teoria generále dello spirito come atto puro, in: Opere, III str. 107. 51

Tamt., str. 119.

52

Tamt., str. 122.

337

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus..

Obroda

idealismu

t y spjaty. N e n í p r a v d a , ž e b y d u c h p r o d ě n í 5 i p r o c e s u a l i t u zajišťoval

m y š l e n í , a t o t o p o j e t í s i z a c h o v a l o vliv a ž d o n o v o v ě k u . O b r a t k l o ­

o p o r u : d u c h je právě jen d ě n í a p r o c e s . P ř í s n ě v z a t o a n i n e l z e říct, že

gice myšlenkového výkonu, předjatý již v Kantově nauce o trans­

d u c h jest, n e b o ť „ b y t í " a „ d ě n í " / , , v z n i k á n í " s e v y l u č u j í : d u c h j e č i r á

cendentální syntéze, uskutečnil až Hegel, ale ani j e m u se nepodařilo

aktualita. G e n t i l e h o nález, j e n ž lze shrnout slovy „o n ě č e m ř e k n e m e ,

zbavit se všech prvků dialektiky faktu. Závislost na tradované k o n ­

ž e j e s t , p o k u d s e p o s t a v í d u c h u j a k o m e z j e h o t r a n s c e n d e n t á l n í akti­

cepci projevil tím, že dialektiku chápal j a k o objektivně chápaný po­

vity",53 jasně u p o m í n á na Fichta.

hyb, respektive s a m o p o h y b pojmu.57 Gentile navíc kritizoval Hege-

P o d l e G e n t i l e h o t e d y v y j m a s u b j e k t u n e n í ž á d n á další s k u t e č n o s t :

lovu n a u k u o m n o h o s t i kategorií

(bytí,

nebytí, dění/vznikání,

„Subjekt, který c h á p e s á m sebe tím, ž e c h á p e vše, j e s k u t e č n o s t

podstata, j e v atd.): p o d l e Gentileho existuje kategorie j e n jedna, a to

s a m a . " 5 4 O b j e k t s e r o z p l ý v á v s u b j e k t u a m á d u c h o v n í h o d n o t u vý­

kategorie m y š l e n í v j e h o n e k o n e č n o s t i . Teprve toto pojetí u m o ž ň u j e

h r a d n ě díky své závislosti na subjektu.55 O n í m subjektem, j e n ž má

vybudovat zcela důslednou dialektiku m y š l e n k o v é h o aktu, tj. dialek­

být veškerou skutečností, o v š e m není empirické já - identifikovat je

tiku, j e ž s e p l n ě v y č e r p á v á a k t u á l n í m p r o c e s e m m y š l e n í .

se skutečností vcelku by bylo absurdní -, nýbrž transcendentální

G e n t i l e ale nezavrhl všechny aspekty hegelovské dialektiky. Pře­

subjekt, já ve F i c h t o v ě smyslu, které lze výrazy , j á " n e b o „subjekt"

vzal od H e g e l a dialektický výklad vztahu u m ě n í , náboženství a (ab­

o z n a č i t j e n p ř e n e s e n ě . T a k t o p o c h o p e n é j á j e č i r á d u c h o v n í aktivita,

s o l u t n í ) f i l o s o f i e . Z e tří m o m e n t ů m y š l e n í , t o t i ž č i s t é s u b j e k t i v i t y ,

na kterou se redukuje j a k subjektivní myšlení, tak zprostředkovaně

objektivity a reflexivity, je první p r i n c i p e m u m ě n í j a k o ž t o b e z p r o ­

i t o , co s u b j e k t i v n í m y š l e n í m y s l í .

s t ř e d n í h o v ý r a z u s u b j e k t i v i t y , d r u h ý p r i n c i p e m n á b o ž e n s t v í čili p o ­

Také o b e c n é a konkrétní jsou podle Gentileho nesamostatné a na

stoje, v n ě m ž d u c h z a p o m í n á s á m n a s e b e a r o z p l ý v á s e v m y š l e n é

sebe navzájem o d k á z a n é m o m e n t y , jejichž k o ř e n tkví v já. Já je pr­

skutečnosti, a třetí p r i n c i p e m o b r a t u k filosofii, k d y se subjekt od

v o t n í i n d i v i d u u m a z á r o v e ň i p r v o t n í o b e c n i n a , n e b o ť je f o r m o u k a ž ­

objektů vrátí k s o b ě s a m é m u a u v ě d o m í si závislosti skutečnosti na

d é p ř e d m ě t n é z k u š e n o s t i . O b j e k t i v n í o b e c n i n a p ř i t o m existuje p o u z e

myšlení.

j a k o výsledek zobecňovacích aktů. Já je s c h o p n o klást obecné j a k o

V u m ě n í , n á b o ž e n s t v í a filosofii j a k o ž t o trojici z á k l a d n í c h p o s t o ­

m y š l e n é (noěmá) d í k y t o m u , ž e p ů v o d n ě j a k o o b e c n é m y s l í s e b e

jů ke skutečnosti se r ů z n ý m i způsoby (subjektivně v u m ě n í , objek­

s a m a (tj.

„já = autonoéma").56

t i v n ě v n á b o ž e n s t v í a r e f l e x i v n ě ve filosofii j a k o ž t o s y n t é z e s u b j e k ­

T e z i , ž e n e z á v i s l e n a j á t u n e m ů ž e b ý t ž á d n ý o b j e k t a n i ž á d n á zá­

tivity a o b j e k t i v i t y ) v y j a d ř u j e stále t á ž d u c h o v n í a k t i v i t a . N e j e d n á

konitost objektivní skutečnosti, Gentile uplatnil i v logice, když po­

se t e d y o r ů z n é s t u p n ě d u c h a , n ý b r ž o s l o ž k y č e h o s i j e d i n é h o -

ž a d o v a l přejít od l o g i k y o b s a h ů m y š l e n í (logica del pensató) k l o g i ­

činnosti ducha.

ce m y š l e n k o v ý c h a k t ů (logica des pensante). T a k t o p o j a t á l o g i k a se

Názor, že skutečnost je ve své podstatě d u c h o v n í a že se ve světě

nezabývá vztahy, j e ž by panovaly nezávisle na myšlení, nýbrž myš­

v ě c í m a n i f e s t u j e j a k é s i a b s o l u t n o , hájila j i ž v p r v n í p o l o v i n ě 2 0 . sto­

lenkovými strukturami.

letí j e n m e n š i n o v á č á s t i t a l s k ý c h f i l o s o f ů 5 8 a v e d r u h é p o l o v i n ě stole­

Logikou myšlenkových obsahů byla Platónova dialektika, která

tí z m i z e l d o c e l a . P o z i t i v i s t i c k é a m a r x i s t i c k é t e n d e n c e b r z y v y t l a č i l y

zkoumala ideální konfigurace („ideje") a brala je jako nezávislé na

i spiritualismus, který zdůrazňoval vztah lidské a Boží mysli, aniž

53

Tamt., str. 23.

54

Tamt.

55

G. Gentile, Opere, IU, str. 14.

56

G. Gentile, Sistema di Logica, in: Opere, VI, str. 85. nn.

57

Toto je centrální motiv Gentileho polemiky s Hegelem v díle La riforma della dialettica hegeliana.

338

58

Žáky Gentileho byli mj. Augusto Guzzo (1894-1986) a Felice Battagliaová (1902-1977).

339

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus...

Obroda

idealismu

by však k o n e č n é c h á p a l j a k o m o m e n t n e k o n e č n é h o . 6 0 Filosofie exis­

tečnost má také duchovní dimenzi, přístupnou jedině spekulativnímu

t e n c e si v Itálii nikdy n e v y d o b y l a takový v ý z n a m j a k o ve své d o b ě

myšlení, a nevyčerpává se tedy tím, co lze pozorovat.

v N ě m e c k u a ve F r a n c i i , o v š e m příčiny spíše n e ž v G e n t i l e o v ě od­

K myslitelům, kteří pomáhali britskému neoidealismu prorazit

m í t a v é m p o s t o j i 6 1 n u t n o h l e d a t v t é o k o l n o s t í , ž e v Itálii s e n a r o z d í l

cestu, patřil J a m e s Hutchison Stirling ( 1 8 2 0 - 1 9 0 9 ) , který se s idea­

od N ě m e c k a v důsledku dominance idealismu nemohla podstatněji

l i s t i c k o u filosofií s e z n á m i l b ě h e m p o b y t u v H e i d e l b e r k u a ve d v o u -

rozvinout ani hermeneutika, j a k ji prosazoval především Dilthey, ani

Nvazkovém s p i s e The Secret of Hegel ( H e g e l o v o t a j e m s t v í , 1 8 6 5 ) se

fenomenologie.

pokusil Hegelovu filosofii zpřístupnit svým krajanům. Hegelovo myšlení p o m o h l uvést na scénu také E d w a r d Caird (1835-1908) kni­ hou Hegel ( 1 8 8 3 ) , o v š e m C a i r d se n e p o v a ž o v a l za h e g e l i á n a . V o p o ­ zici s u b j e k t u a o b j e k t u s p a t ř o v a l v ý s l e d e k d i f e r e n c i a c e p ů v o d n í j e d ­

3. Idealistická filosofie ve Velké Británii

noty, k n í ž s e n e l z e vrátit, j a k m i l e j i r e f l e k t i v n í r o z v a ž o v á n í r o z b o ř í . Považoval ale za m o ž n é , ba nutné, překonat protiklad subjektu a ob­

a) Počátky idealistického hnutí Anglosaskému

myšlení

novověku

nebyl

idealismus

nijak

cizí.

V 17. s t o l e t í se u s t a v i l a s i l n á t e n d e n c e p l a t ó n s k é h o i d e a l i s m u se zá­ k l a d n o u v C a m b r i d g i a i d e a l i s t i c k é h o r a ž e n í b y l a i S h a f t e s b u r y h o fi­ losofie. Idealistickým metafyzikem byl také Berkeley, přestože je č a s t o p o č í t á n k p ř e d s t a v i t e l ů m e m p i r i s m u . V r o m a n t i c k é m o b d o b í se i d e a l i s t i c k ý c h m y š l e n e k v o p o z i c i k m a t e r i a l i s m u a e m p i r i s m u za­ stali T h o m a s C a r l y l e a S a m u e l T a y l o r C o l e r i d g e . K d y ž s i t e d y p o h y b iniciovaný p o k a n t o v s k ý m i idealisty v p r ů b ě h u 19. století p o d m a n i l i anglosaské země,

62

n e j e d n a l o se tu o i m p o r t m y š l e n k o v é h o stylu,

k t e r ý by b y l v a n g l o s a s k é t r a d i c i d o p o s u d n e v í d a n ý . O b r a t k i d e a l i s ­ tickým postojům byl motivován především potřebou vykázat empiristjcké n á z o r y do p a t ř i č n ý c h mezí. V konfrontaci s pozitivistickým o m e z e n í m p e r s p e k t i v y n a o b l a s t d a n é h o s e k l a d l d ů r a z n a t o , ž e sku-

jektu na vyšší rovině p ř e v e d e n í m myšlení i věcí na B o h a j a k o ž t o s p o l e č n ý z á k l a d . T e z í , že s u b j e k t a o b j e k t i p ř e s s v o u o d l i š n o s t s p o ­ čívají n a s p o l e č n é m z á k l a d ě , s e m á z r u š i t p r o t i k l a d m a t e r i a l i s m u u i d e a l i s m u či e m p i r i s m u a r e a l i s m u . Na idealistické půdě se pohyboval také T h o m a s Hill Green (1836-1882), který spolu s T. T. G r o š e m edičně připravil H u m o v y filosofické s p i s y a k r i t i c k y s e v y r o v n a l s H u m o v ý m m y š l e n í m . 6 3 V Hegelovi G r e e n viděl nejvýznamnějšího myslitele novověku. Jeli­ kož H u m o v a filosofie vyúsťuje ve skepsi a p o t a ž m o směřuje k roz­ puštění filosofických o t á z e k v p r o b l é m e c h speciálních věd, n u t n o se vydat cestou, k t e r o u u k á z a l K a n t . A j e l i k o ž K a n t o v u filosofii opět překonal Hegelův idealismus, nabízí se právě tento systém j a k o hlavní p r o t i p o z i c e k h u m o v s k é s k e p s i . Green odmítal d o m n ě n k u , že by se podstata lidské osoby dala uchopit empirickými prostředky či m e t o d a m i speciálních věd, což zdůvodnil způsobem, který je pro idealistické myšlení příznačný:

60

Rozsáhlý přehled poskytuje A. Bausola, G. Bedeschi, M. Dal Pra, E. Garin, M. Pera, V. Verra, La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi. 61 G. Gentile, La filosofia contemporanea. Du scritti. Podle Gentileho scházely v Itálii podmínky, za nichž v Německu vznikla filosofie existence, např. fenomenologická tendence. Přesto vyvstala potřeba vyrovnat se s mo­ mentem individuality právě v Itálii dříve a originálněji než kdekoli jinde (str. 57 n.)

věci z a k o u š í m e v ž d y u v n i t ř s o u v i s l o s t n í h o k o n t e x t u a v z t a h y j s o u /.use závislé n a s u b j e k t u , k t e r ý j e u t v á ř í . J e s t l i ž e a l e subjekt u m o ž ň u ­ je věcnou zkušenost, je vyloučeno, aby s á m patřil ke světu věcí. O n o já, k t e r é u t v á ř e n í m v z t a h ů z a l o ž e n ý c h n a s y n t é z e „ J á m y s l í m " u s t a ­ vuje p ř e d m ě t y , a l e n e m ů ž e b ý t t o t o ž n é s k o n e č n ý m s u b j e k t e m , n e b o ť len n e n í d o k o n a l e t v ů r č í : svět v ě c í závisí n a n e k o n e č n é m d u c h u , k t e -

62 Srv. J. Bradley, Hegel in Britain, str. 1-23 a 163-182; A. C. Ewing, The Idealist Tradition; J. Passmore, A Hundred Years of Philosophy; J. Pucelle, L'idealisme en Angleterre de Coleridge á Bradley.

T. H. Green, The Works, I—III. Filosoficky obzvlášť jsou: Prolegomenu to Ethics.

340

341

61

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus...

rý ho utváří. G r e e n tak rozvinul K a n t o v u nauku o aktu syntézy

Obroda

idealismu

pravda je celek, tj. j e d i n ě celostní výklad skutečnosti m ů ž e být na­ p r o s t o pravdivý. A d e k v á t n í p o z n á n í s k u t e č n o s t i j a k o ž t o v š e o b j í m a j í ­

s uplatněním Hegelova učení o absolutním duchu. Stejně j a k o později Bradley (viz níže), i G r e e n chápal skutečnost

cího celku spočívá v soudu, který vyjadřuje totalitu vztahů. P o d o b ­

j a k o spleť v z t a h ů a v ě c v n í m a l j a k o j e d n o t u v r o z m a n i t o s t i r e l a c í ,

ného poznání sice konečný intelekt n e m ů ž e dosáhnout, nicméně

které ustavují její j s o u c n o s t , p ř i č e m ž navazoval především na H e g e -

přesto je cílem, ke kterému veškeré lidské poznávací snahy směřují.

lovu dialektiku bytí pro sebe a bytí o sobě.64 R e á l n é je podle G r e e n a

Ve své d o b ě ke z n á m ý m z a s t á n c ů m idealismu patřil také J o h n El-

to, co patří do relační souvislosti utvoření všeobecným vědomím,

lis M c T a g g a r t ( 1 8 6 6 - 1 9 2 5 ) , k t e r ý s e p ř e d s t a v i l j a k o i n t e r p r e t H e g e ­

„ v ě d o m í m světa".65 Lidské vědomí představuje pouhou modalitu to-

lovy l o g i k y a filosofie p ř í r o d y a v l a s t n í

hoto obecného vědomí,66 podílí se na n e k o n e č n é m intelektu a j e h o

ve d v o u s v a z k o v é m s p i s e

poznání j e t í m bohatší, čím větší m á účast n a n e k o n e č n é m . 6 7 G r e e n o v a filosofie o b s a h u j e i p r a k t i c k o u č á s t . F i l o s o f i i m o r á l k y se v ě n u j í Prolegomena to Ethics ( P r o l e g o m e n a k e t i c e , kladech tical

filosofie

Obligation

1 8 8 3 ) , o zá­

s t á t u p o j e d n á v a j í Lectures on the Principles ofPoli-

(Přednášky

o

principech

politického

závazku,

1886). Cíl mravní p r a x e tkví v sebeuskutečnění skrze rozvíjení h o d ­ not. P ř e s t o ž e t e n t o cíl n i k d y není p l n ě dosažitelný, m u s í m e se mu

filosofické

názory předložil

The Nature of Existence ( P o v a h a e x i s t e n c e ,

1921 a p o s m r t n ě 1 9 2 7 ) . S k u t e č n o s t p o v a ž o v a l z a s y s t é m s u b s t a n c í provázaných v z á j e m n ý m i vztahy. S u m a substancí je složená subNtance, k t e r o u a l e n e s m í m e z t o t o ž n i t s v e s m í r e m v a s t r o n o m i c k é m Nmyslu, stejně j a k o m e t a f y z i c k ý p o j e m s u b s t a n c e n e s m í m e z a m ě ň o ­ vat s o b v y k l ý m c h á p á n í m s u b s t a n c e : h m o t n é v ě c i v č a s e a p r o s t o r u nejsou substance v m e t a f y z i c k é m smyslu, nýbrž p o u h é jevy b e z opravdové skutečnosti.

snažit přiblížit, a j e l i k o ž t a k o v á s n a h a je p r o lidi ve s p o l e č e n s t v í

Idealismus našel své příznivce i ve Spojených státech. P o d vlivem

snadnější než pro izolovaného jedince, byla by praktická filosofie

Carlyleho, Coleridge a myšlenek n ě m e c k é h o idealismu rozpracoval

bez filosofie společnosti neúplná. (Chronologicky vzato bychom

Ralph Wald E m e r s o n ( 1 8 0 3 - 1 8 8 2 ) idealistické pojetí s náboženský­

právě sem měli zařadit výklad o nejvýznamnějším reprezentantu neoidealismu ve Velké Británii Francisu Bradleym, kterému níže vě­ nujeme samostatný oddíl.) V ý z n a m n ý m představitelem idealismu byl také Bernard Bosanquet ( 1 8 4 8 - 1 9 2 3 ) , k t e r é h o v důležitých b o d e c h ovlivnil Green. T é m a ­ t e m j e h o s p i s ů j s o u o t á z k y l o g i k y a p o z n á n í , e s t e t i k y a etiky, f i l o s o ­ fie n á b o ž e n s t v í a filosofie s t á t u .

68

S H e g e l e m s d í l e l p ř e s v ě d č e n í , že

mi a p o e t i c k ý m i p r v k y , k t e r é s o d v o l á n í m na K a n t a a p o k a n t o v s k ý idealismus nazval „ t r a n s c e n d e n t a l i s m e m " a které považoval za alternutivu k m a t e r i a l i s t i c k ý m a p r o t i n á b o ž e n s k ý m p o s t o j ů m . 6 9 N e š l o mu o a r g u m e n t a t i v n í z d ů v o d n ě n í filosofických tezí, n ý b r ž o z v ě s t o v á n í Jistého c e l k o v é h o p o h l e d u na svět. S k u t e č n o s t je podle E m e r s o n a b y t o s t n ě d u c h o v n í p o v a h y : závisí n a B o h u j a k o ž t o n e j v y š š í m p r i n c i ­ pu a podílí se na n ě m . B ů h , respektive „ s v r c h o v a n á " či „všeobjímají­ cí d u š e " (over-soul) se vyjadřuje n e j e n v l i d s k é m y s l i , a l e t a k é v m a ­ teriální p ř í r o d ě , již p r o t o n u t n o považovat za oduševnělou. Zvláště

64

G. W. F. Hegel, Fenomenologie ducha, str. 104: „Předmět je ... vjednom a temže ohledu protikladem sebe sama, je pro sebe, pokud je pro jiné, a je pro jiné, pokud je pro sebe." 65

T. H. Green, Prolegomena to Ethics, § 13. Výraz „reálný" má význam „pouze pro vědomí, které samo sobě prezentuje své vlastní prožitky jako určované prostřednictvím vztahů..." 66

zřetelně se „všeobjímající d u š e " projevuje ve velkých osobnostech lidstva. Č l o v ě k s e n a c h á z í v p r o s t ř e d m e z i B o h e m a p ř í r o d o u , o v š e m nesmíme ho považovat za pouhý m o m e n t absolutna, neboť v tako­ v é m pojetí j i ž n e l z e m l u v i t o m r a v n í a u t o n o m i i .

68

Tamt., § 5 1 .

B. Bosanquet, Collected Works, I-XX, vyd. W. Sweet, Bristol 1999.

69

S Greenem polemizoval Henry Sidgwick (1838-1900), Lectures on the Ethics ofT. H. Green, H. Spencer and J. Martineau, a to z pozice milita­ rismu založeného na common senje s prvky inmicionismu.

R. W. Emerson, Complete Works, I-U, London 1903. Zejména zmiň­ me: Essay on Representative Men (1849); The Conduct ofLife (1860); Soci­ ety and Solitude(1870).

342

343

67

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

VIII.

realismus...

Z filosofického hlediska byl významnějším myslitelem Josiah

Obroda

idealismu

přesvědčení, že pravá skutečnost je d u c h o v n í povahy a manifestuje

R o y c e (1855-1916), který přednášel na Harvardově universitě a byl

ne ve všem konečném, takže konečné m ů ž e vykazovat skutečnost

ovlivněn Hegelem, Schellingem, Schopenhauerem a Lotzem. V cen­

H m ů ž e být p o z n a t e l n é j e d i n ě v závislosti na n e k o n e č n é m , tj. na ab-

tru j e h o ú v a h stály p r o b l é m y p o z n á n í a B o h a , k t e r é l z e p o d l e R o y c e

nolutním d u c h u . K a ž d é k o n e č n é j s o u c n o je složkou celku, a lze ho

objasnit jedině společně.70 Stejně j a k o m n o z í zastánci idealismu he­

ledy a d e k v á t n ě p o c h o p i t j e d i n ě z c e l k u . S o u d y o č á s t e c h c e l k u , k t e r é

gelovské provenience se přikláněl ke k o h e r e n č n í m u pojetí pravdy,

neberou ohled na celkovou provázanost skutečnosti, sice nejsou ne­

p o d l e kterého je věta pravdivá tehdy, p o k u d se začleňuje do všeobjí­

pravdivé, ale n e j s o u ani v p l n é m slova s m y s l u pravdivé (více viz

mající souvislosti objektivních pravd, ukotvené v Bohu. Ke skuteč­

n(že). D í k y t o m u t o „ h o l i s t i c k é m u " p o j e t í s e B r a d l e y m u - p o ú p a d k u

nosti se ale vztahujeme nejen p o z n á n í m , tj. nejen racionálně, ale

zájmu, který přinesla „antiidealistická r e v o l t a " B. Russella a G.

také prostřednictvím emocí a hodnocení. Neexistují žádné čistě teo­

H. M o o r a - d n e s d o s t á v á vzrůstající p o z o r n o s t i . 7 3

r e t i c k é p ř e d s t a v y , n e b o ť v k a ž d é m y š l e n c e j i ž j e o b s a ž e n v z t a h k cíli. '

V o b l a s t i e t i k y R o y c e p o ž a d o v a l ú s i l í o c o n e j v ě t š í s h o d u m e z i lid­

(1) Idealistická koncepce poznání

skou a B o ž í vůlí. Za t í m t o ú č e l e m n u t n o přijmout p l á n života, v j e ­

Něco poznat podle Bradleyho z n a m e n á přijmout o n ě č e m pravdivý

h o ž r á m c i j e d n o t l i v é skutky obdrží svůj s m y s l - a to v p o s l e d n e n í

Noud a p ř i j m o u t s o u d z n a m e n á o b n o v i t j e d n o t u , k t e r o u m y š l e n í n e j ­

úkol izolovaného subjektu, nýbrž osoby j a k o příslušníka společen­

prve r o z p o l t i l o . J i n a k ř e č e n o , s o u d t k v í v s y n t é z e , j í ž p ř e d c h á z e l a

ství. S h o d n ě s C h . S . P e i r c e m s e R o y c e d o m n í v a l , ž e n a š i o r i e n t a c i

a n a l ý z a . P ř i t o m s e z d e n e m í n í s o u d j a k o p s y c h i c k ý akt, n ý b r ž s o u d

v p o s l e d řídí i d e a v š e o b j í m a j í c í h o s p o l e č e n s t v í n e b o l i i d e a l i d s t v a . 7 1

Jako s y n t é z a i d e á l n í c h o b s a h ů , v z t a ž e n ý c h k e s k u t e č n o s t i . 7 4 T y t o o h ­

b) Francis Herbert Bradley

obecniny ve smyslu konkrétního obecného, j a k o n ě m mluvil Hegel.

naný j s o u o b e c n i n y , k t e r é n e p r a m e n í z a b s t r a k c e , t j . j s o u t o p r a v é

Nejvýznamnějším představitelem hegelovsky laděné filosofie v ang­ losaských zemích byl výše stručně zmíněný oxfordský profesor F r a n c i s B r a d l e y ( 1 8 4 6 - 1 9 2 4 ) . V c e n t r u j e h o t v o r b y stojí d í l a Principles

of Logic

vení

a skutečnost,

(Principy

logiky,

1893)

1883),

a Essays

on

Appearance Truth

and

and Reality Reality

(Je­

(Eseje

o p r a v d ě a s k u t e č n o s t i , 1 9 1 4 ) . 7 2 Se v š e m i o s t a t n í m i h e g e l o v c i s d í l e l

Pokud se mají v soudu ideje (míní se o b s a h y představ, nikoli akty představování) vztáhnout ke skutečnosti, m u s í m e o skutečnosti již předem vědět a toto vědění musí být nezávislé na idejích. P o d l e Bradleyho o skutečnosti v í m e proto, že k ní patříme. Individuální já je v s o u l a d u s p ř í s t u p e m o b j e k t i v n í h o i d e a l i s m u m o m e n t e m v t o t a l i ­ tě bytí (viz n í ž e ) . S o u d y l z e p o d l e B r a d l e y h o p ř i m ě ř e n ě vyjádřit p o d m í n k o v ý m i vě­ tami („jestliže

70

J. Royce, The Religious Aspect of Philosophy, Boston 1885; The World and the Individual, I-II, New York 1901/1902; The Conception of God, London 1897 (reprintBristol 2000); Studies in GoodandEvil, Hamden (Conn.) 1964 (1898 1 ); The Problém of Christianity, I-II, New York 1913; Logical Essays, vyd. D. S. Robison, Dubuque 1951. 71

Kvůli tomuto názoru Royce zaujal též K.-O. Apela, Transformation der Philosophie, II, str. 199 nn., který ho považuje za myslitele, jenž připra­ vil cestu transcendentální hermeneutice. 72 Problémem historického poznání se Bradley důkladně zabývá ve spise The Presuppositions ofCritical History. Morální otázky pojednává v otevře­ ném protikladu k militarismu, představovanému J. St. Millem, v práci Ethi-

344

p a k . . . " ) . Větu „Všichni lidé jsou smrtelní" tedy

nutno chápat následovně: „Jestliže je n ě c o člověk, pak je to smrtel-

cul Studies. - Souborné vydání Bradleyova díla: The Collected Works, I-XII, W. J. Mander - C. A. Keene (vyd.), Bristol 1999. 73

Miscellaneous Writings, I-V. - Bibliografický přehled o Bradleyho pracích poskytuje R. Ingardia, A Research Bibliography. Sekundární litera­ tura: A. Manser - G. Stock (vyd.), The Philosophy ofF. H. Bradley; P. Basile, Experience and Relations. An Examination ofF. H. Bradley's Conception of Reality. 74

Srv.

B.

Russell, My Philosophical Development.

345

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VIII.

Obroda

idealismu

n é . " To platí nejen p r o o b e c n é , ale i pro částečné soudy, které se -

S t r u č n ě ř e č e n o , d o k o n a l á p r a v d a m u s í b ý t u s k u t e č n ě n í m i d e j e syste­

stejně j a k o o b e c n é soudy - nikdy netýkají n i č e h o individuálního,

matického celku."78

a to ani tehdy, p o k u d je užito výrazů typu „ z d e " , „ n y n í " atd.

75

Větu

E m p i r i s t i c k o u v í r u v e s m y s l o v á d a t a , j e ž m a j í zajistit s p o l e h l i v ý

„Tady je teď c h l a d n o " m o h o u vyslovit nejrůznější lidé v nejrůzněj-

základ p r o p o z n á n í p ř e d m ě t u , Bradley o d m í t l . Poznávací snahy sice

ších d o b á c h a na nejrůznějších místech a v t o m t o smyslu je obecná.

musí vždy navázat na n ě c o již d a n é h o , 7 9 avšak dána n á m nejsou čistá

( P o d o b n é pojetí zastával Husserl, který s B r a d l e y m souhlasil i v od­ m í t á n í p s y c h o l o g i c k é h o v ý k l a d u logiky.) Č á s t e č n é s o u d y t e d y n e l z e o d o b e c n ý c h s t r i k t n ě o d d ě l i t : i o n y mají v z á s a d ě f o r m u p o d m í n k o v é v ě t y a n e t ý k a j í s e j e d n o t l i v ý c h fakt. T o a l e n e z n a m e n á , ž e b y s e u n i c h n e j e d n a l o o s o u d y o s k u t e č n o s t i : n e v z t a h u j í se s i c e k t o m u t o č i o n o m u faktu, a l e v z t a h u j í s e k e s k u t e č n o s t i v j e j í m c e l k u . „ S j e P ' z n a m e n á : „ S k u t e č n o s t v e s v é m c e l k u j e t a k o v á , ž e S v y k a z u j e vlast­ nost P."

data ve vnímání, nýbrž jevy jistým z p ů s o b e m interpretované v pros­ toru, v č a s e i v d a l š í c h r e l a č n í c h o h l e d e c h . V š e , co je d á n o , se j a k o ž ­ to u r č e n é n a c h á z í ve v z t a z í c h k j i n é m u p o d l e z á s a d y Omnis determinatio

est

negatio,

respektive

Omnis

determinatio

est

relatio.

V procesu myšlení sledujeme vazby mezi fenomény, vedeni ideou jejich totality, která nás p o d n ě c u j e d o p l n i t p o j m y o m e z e n é j e n na j e d n u č á s t Vztahů, j e ž j s o u p r o v ě c k o n s t i t u t i v n í , e x p l i k a c í d a l š í c h , d o p o s u d o p o m í j e n ý c h vazeb, a poznávat tak věc stále adekvátněji.

J a k j s m e j i ž n a z n a č i l i , B r a d l e y hájil k o h e r e n č n í p o j e t í p r a v d y , p o ­

V tomto pohybu sukcesivního doplňování spočívá podle Bradleyho

dle kterého lze o pravdivosti soudu hovořit j e n tehdy, p o k u d je začle­

„dialektika". Každé poznání, ať jakkoli nedokonalé, je vázáno na

něn do bezrozporné konfigurace soudů. V poslední instanci náleží

ideu d o k o n a l é h o , j e ž zároveň představuje cíl poznávacích snah.80

plná pravdivost p o u z e soudu o skutečnosti v jejím celku, tedy soudu,

S každým předmětem se tak zpřítomňuje něco, co daný předmět pře­

ve kterém se vypovídá o všech okolnostech d a n é h o faktu;76 speciální soudy lze za pravdivé označit jen s výhradou, neboť se m o h o u proká­ zat j a k o nepravdivé. Jinak řečeno, n u t n o je považovat za vyvratitel­ n é . H l e d i s k o k o r e s p o n d e n č n í h o pojetí, tj. shoda soudu s posuzova­ n ý m faktem, se tím zcela neruší, nicméně může se prosadit jen t e h d y , je-li s p l n ě n a p o d m í n k a k o h e r e n c e . J a k z d ů r a z n i l N . R e s c h e r , 7 7 Bradley nepředložil koherenci jako definiční ekvivalent „pravdy", nýbrž chápal ji j a k o kritérium pravdivosti. Konfigurace soudů, do nichž je k a ž d ý soud začleněn, jsou vposled části prvotní a všeobjí­ mající konfigurace, vůči níž není alternativy, a která tedy odpovídá celku skutečnosti. Tuto konfiguraci není konečný intelekt schopen v y č e r p á v a j í c í m z p ů s o b e m m y s l e t , j e t o j e n i d e a , k t e r á řídí n a š e p o ­ znávací snahy: „Pravda je ideální, koherentní a zároveň všeobjímají­ cí výraz universa, a není ž á d n á myšlenka, která by k n ě m u nepatřila.

75

F. H. Bradley, The Principles of Logic, I, str. 56.

76

Tamt., str. 49.

77

Podle B. Russela, My Philosophical Developnient, str. 59, tento názor míří k tomu, vyvodit všechny výroky o relacích z jednoho predikátového výroku, v němž se vypovídá v úplnosti o celku relací.

346

sahuje a co je z a m ě ř e n o na p o z n á n í p ř e d m ě t u v myšlení:81 „Proti­ klad m e z i r e á l n ý m b y t í m f r a g m e n t á r n í p o v a h y , j a k t o t o b y t í u c h o p u ­ je lidská mysl, a pravou skutečností, kterou v d u c h u pociťujeme, je hybnou příčinou o n o h o neklidu, který uvádí do chodu dialektický proces."82 Hegelovskou dialektiku kladení, negace a následné negace negace p o v a ž o v a l B r a d l e y za p o m ý l e n o u , a v p r o t i k l a d u k H e g e l o v i ( k t e r ý v negaci spatřoval hybný m o m e n t dialektického pohybu) též považo­ val j a k v ě d ě n í , j e ž v y ž a d u j e d o p l n ě n í , t a k v ě d ě n í , j e ž p ř i n á š í d o p l n ě ­ ní, z a c o s i p o z i t i v n í h o . Bradley zdůrazňoval, že logika a metafyzika jsou navzájem odliš­ né a samostatné disciplíny, aniž by přitom chtěl popírat, že si j s o u navzájem přínosem. Pojem celku skutečnosti, s o h l e d e m na který je

N. Rescher, The Coherence Theory ofTruth, str. 12. F. H. Bradley, Essay on Truth and Reality, str. 223. Tamt., str. 202 nn. V této souvislosti Bradley s Russellem polemizuje. F. H. Bradley, The Principles of Logic, str. 489. F. H. Bradley, Essay on Truth and Reality, str. 225.

347

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VIII.

Obroda

idealismu

ř e č o „ p r a v d ě " v p l n é m smyslu slova, je n e p o c h y b n ě metafyzický,

z v l á š t n í pojetí v z t a h u : m ě l z a t o , ž e r e l a c e n i k d y n e j s o u v ů č i p o d s t a ­

o v š e m vazby, j e ž propojují jednotlivá fakta ve z m í n ě n ý celek, j s o u

t ě j s o u c n a č i s t ě vnější, n ý b r ž v ž d y mají p o v a h u v n i t ř n í c h , o d p o d s t a ­

logické povahy. L z e se ptát, zda tento přístup n a k o n e c nemusí vyús­

t y n e o d l u č n ý c h v a z e b . J e h o p o h l e d n e p ř i p o u š t í v ě c i , j e ž b y b y l y ur­

tit v t e z i , že l o g i k a závisí na m e t a f y z i c e .

čeny samy o sobě a m o h l y vstupovat do vztahů s j i n ý m i v ě c m i . V ě c je podle Bradleyho bytostně určována svými vztahy a nezávisle na

(2)

Svět jevů

vztazích n e m ů ž e existovat. Jestliže tedy snaha blíže určit p o m ě r věci

Již v B r a d l e y h o n a u c e o soudu hraje svou roli idea skutečnosti ja­

a relace vede k rozporům, je tím dotčen pojem věci j a k o takové, což

k o ž t o totality, a n i ž b y p ř i t o m l o g i k a m u s e l a o b j a s n i t , j a k k t é t o ideji

se podle B r a d l e y h o ukazuje i při analýze k o n k r é t n í c h vztahů (příči­

dospíváme. To je ú k o l e m metafyziky, která dialektickým m y š l e n í m

na a ú č i n e k , s u b s t a n c e a v l a s t n o s t , p a r a l e l i t a a p o s l o u p n o s t ) .

směřuje k poznání absolutní skutečnosti. Východisko metafyzických

Bradley považuje čas a prostor za p o u h é jevové formy: jelikož se

a n a l ý z tvoří z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t , u n í ž c h t ě l B r a d l e y u k á z a t , ž e j e

nejedná o substance, museli b y c h o m je chápat j a k o relace, z čehož

r o z p o r u p l n á , a n e p ř e d s t a v u j e t e d y s k u t e č n o s t o s o b ě , a l e j e n jev.

vyplývají spory. R e l a c e p ř e d p o k l á d a j í r e l a č n í členy, k t e r é p r o p o j u j í ,

Jevy se musí opírat o něco, co již s a m o není jevem, totiž o absolutní

a v p ř í p a d ě č a s u a p r o s t o r u by r e l a t a m u s e l a b ý t b u ď č a s o v é a p r o s ­

skutečnost. Krok od fenomenální reality k absolutnu je tedy opráv­

torové povahy, a n e b o nečasová a neprostorová. Obojí je však nepří­

n ě n ý , a d o k o n c e n e z b y t n ý (viz o d d í l 3).

pustné: charakterizovat čas jako vztah mezi časovými entitami

Myšlenka, že svět zkušenosti je nutné pro j e h o údajnou rozporupl­

a prostor jako vztah mezi prostorovými entitami nedává smysl, ne­

nost pochopit jako manifestaci jakési pravé skutečnosti, nebyla

boť s e p ř i t o m p ř e d p o k l á d á t o , c o t e p r v e m á m e v y m e z i t , a z á r o v e ň

n o v á . N a j d e m e ji už v a n t i c e u Z é n ó n a z Eleje. V m o d e r n í d o b ě

čas ani prostor nelze převést na n ě c o , co je n e č a s o v é a neprostorové.

s n á z o r e m , ž e e m p i r i c k é r e a l i t ě m u s í m e p r o její d o m n ě l o u r o z p o r u ­

Vlivem této rozpornosti se m o h o u vztahovat jedině k jevové skuteč­

plnost odepřít pravé bytí, přišel Herbart: podle j e h o názoru m u s í m e

nosti a pravou skutečnost m u s í m e považovat za m i m o č a s o v o u a m i -

e m p i r i i p o v a ž o v a t z a jev, k t e r ý s e o p í r á o j e d n o d u c h é s u b s t a n c e ( „ r e ­

moprostorovou: od fenomenální reality je bytostně odlišná, a pro­

á l n o " ) . Bradleyho pojetí bylo p o d o b n é , n i c m é n ě oproti Herbartovi

středky

považoval Bradley za c h y b n é vymezit skutečnost j a k o m n o h o s t sub­

v p r o s t o r u a č a s e , ji t e d y n e l z e p o z n a t .

stancí.

přírodních

věd,

které

se

zabývají

výhradně

předměty

Podobnou argumentaci jako pro věci předložil Bradley i pro já:

Rozporuplnost empirické reality se podle Bradleyho ukazuje již

povahu jevu n e m á p o u z e svět časoprostorových věcí, které vstupují

v pojmu věci, j e n ž trpí tím r o z p o r e m , že věc je jakési j e d n o a záro­

do rozmanitých (například kauzálních) vztahů, ale také empirické já,

veň to je m n o h o s t určení. Jednost a m n o h o s t se navzájem vylučují.

u kterého vyvstává stejná aporie j e d n o t y a m n o h o s t i j a k o u věci.

N e n í m o ž n é věc c h á p a t j a k o to, co má vlastnosti (neboť není jasné,

I když jevy v důsledku jejich rozpornosti vztáhneme k absolutní

co z n a m e n á „mít vlastnosti") a není ani m o ž n é ztotožnit ji s komple­

skutečnosti, rozpory tím nezmizí. Jelikož ze světa jevů n e m ů ž e m e

x e m v l a s t n o s t í , n e b o ť p a k b y s e v l a s t n o s t i m u s e l y o c i t n o u t v e vzá­

vystoupit, m u s í m e s j e h o rozpory žít: p o j m y věci, substance či kau­

j e m n é souvislosti, avšak snaha blíže určit p o m ě r vlastností a vztahů

zality m u s í m e c h á p a t j a k o n e z b y t n é p o m ů c k y v n o u z i , a n i ž b y c h o m

vede k rozporu: přijmeme-li domněnku, že jsou vztahy ukotveny ve

chtěli tvrdit, že díky n i m příslušné r o z p o r y v y ř e š í m e . 8 3 D n e š n í ter­

v l a s t n o s t e c h , p a k v l a s t n o s t i c h á p e m e j a k o n ě c o , c o existuje n e z á v i s ­

minologií b y c h o m tyto p o j m y mohli označit za konstrukty, s jejichž

le na vztazích, a to je n e p ř í p u s t n é ; a přijmeme-li d o m n ě n k u , že v l a s t n o s t i j s o u u k o t v e n y v e v z t a z í c h , p o s t u l u j e m e t í m v z t a h y (relationes) o p r o š t ě n é od č l e n ů v z t a h u (relatá), a to je n e p ř í p u s t n é . Je-li p o j e m v ě c i v y k á z á n j a k o v n i t ř n ě sporný, n e m ů ž e v ě c e m n á l e ž e t p r a ­ vé bytí - j s o u to p o u h é jevy. B r a d l e y h o a r g u m e n t a c e se o p í r á o j i s t é 348

83 F. H. Bradley, The Principles of Logic, str. 409. Tímto Bradleyovým v užším smyslu dialektickým pojetím se zabývá W. Rod, Dialektische Philo­ sophie der Neuzeit, str. 276-282.

349

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

VIII.

Obroda

idealismu

p o m o c í v zájmu praxe interpretujeme vlastní zkušenost. To platí

však n e n í p o u z e p o s t u l o v á n a s c í l e m zajistit ž i v o t u s m y s l , a l e j e t a k é

i pro pojem (empirické) reality: p o j m ů m přiřazujeme n ě c o reálného

pravdivá, a d o k o n c e j e t o j e d i n á d o k o n a l e p r a v d i v á i d e a . J e l i k o ž j e -

tehdy, p o k u d přispívají k ujednocení dat a p o k u d jejich využitím

stejně j a k o p r a v á s k u t e č n o s t , k t e r é o d p o v í d á - z c e l a j e d i n e č n á , n e l z e

m ů ž e m e l é p e p o s t i h n o u t n o v á fakta.

o ní p o c h y b o v a t a m u s í m e jí p ř i s v ě d č i t . 8 6 Bradley nebyl o r t h o d o x n í h e g e l i á n a v důležitých b o d e c h se od

(3)

Idea

pravé

skutečnosti

Hegela odchýlil. Zvláště důležité je, že v opozici k Hegelovi pova­

Absolutní skutečnost podle Bradleyho sice n e s m í m e chápat j a k o

žoval za v y v r a t i t e l n é n e j e n s o u d y o z k u š e n o s t n í c h f a k t e c h , a l e i sou­

sumu jevů, neboť v těch se pravá skutečnost j e n manifestuje, nicmé­

dy metafyzické. P o d l e j e h o názoru neexistuje ž á d n é definitivní m e ­

n ě n e n í a n i t r a n s c e n d e n t n í d o t é míry, a b y b y l a o d j e v ů n a p r o s t o o d ­

tafyzické vědění. P o k u d se i přesto m n o h d y vyjadřuje z p ů s o b e m ,

dělena. Věci jsou v prvé skutečnosti obsaženy jako v absolutnu,

jako kdyby takové vědění považoval za m o ž n é , ukazuje to, j a k obtíž­

o v š e m nikoli ve své jedinečnosti,84 ale j e n co do podstaty. Jak přesně

né bylo překonat poznávací nároky tradičního idealismu.

obsahově charakterizovat poměr jevů ke skutečnosti, Bradley ne­ m o h l a nechtěl říci, neboť byl přesvědčen, že metafyzika touto otáz­

(4)

Konec

idealistického

hnutí

kou dospívá k nepřekonatelné hranici. Odmítal ale chápat absolutno

Neoidealismus se vytratil tak rychle a tak dokonale, že se vnucuje

j a k o nějaké nepoznatelné bytí o sobě: jelikož se absolutno manifes­

otázka po příčinách j e h o zmizení. N e m ů ž e m e tu podat vyčerpávající

tuje, m u s í t o m u t o faktu o d p o v í d a t n ě c o v absolutnu, které je tedy

odpověď; n a b í d n e m e j e n stručné zdůvodnění, přičemž m u s í m e rozli­

p ř i n e j m e n š í m t a k b o h a t é j a k o f e n o m e n á l n í svět. K o n k r é t n ě ř e č e n o j e

šovat m e z i s i t u a c í v A n g l i i a v Itálii. V A n g l i i b y l ú p a d e k i d e a l i s m u

oprávněné absolutnu přiřknout vědomí či zkušenost.85 Takto jsme

iniciován o b r a t e m k e m p i r i c k é m u realismu, j a k ho uvedl Russell

s c h o p n i o absolutnu n ě c o v y p o v ě d ě t - ne v š a k p r o s t ř e d n i c t v í m dis-

a M o o r e . V I t á l i i n a s t a l a ž k e k o n c i d r u h é s v ě t o v é války, k d y ž b y l o

kursivního myšlení, které k pravé skutečnosti nikdy nedosahuje. Ab­

j a s n é , ž e G e n t i l o v u filosofii n e l z e p o v a ž o v a t z a s y s t é m o v ě u s p o ř á d a ­

solutno je p ř í s t u p n é v ý h r a d n ě m y š l e n í nondiskursivnímu, a lze pří­

nou. Trvalo ale určitou dobu, než se prosadily j i n é myšlenkové smě­

mo tvrdit, že skutečnost je j a k o ž t o j e d n o t a p ř í t o m n a v prožívání,

ry, d í k y č e m u ž s e o b č a s t v r d í , ž e e p o c h a i t a l s k é h o i d e a l i s m u s e d e

cítění či pociťování. M u s í m e tak postulovat zkušenost, která před­

facto u z a v í r á a ž n a k o n c i š e d e s á t ý c h let, n e b o ť d í k y C r o c e m u p o k r a ­

c h á z í v e š k e r é reflexi a k t e r o u m e t a f y z i k a r o z v í j í t o l i k o d i s k u r s i v n ě .

č o v a l a i po s k o n č e n í války. 8 7

Dokonalé poznání absolutna je nedosažitelné, nicméně idea pravé skutečnosti přesto není pouhý přelud: plní totiž regulativní funkci.

Ať už k ú p a d k u i d e a l i s m u p ř i s p ě l y j a k é k o l i vnější faktory, j i s t ě by n e m o h l y p ů s o b i t t a k ú s p ě š n ě , k d y b y i d e a l i s t i c k á filosofie o p l ý v a l a

Bradley se své metafyzické názory snažil zdůvodnit nejen teore­

d o s t a t k e m sil. R o z h o d u j í c í d ů v o d y p r o o c h a b n u t í i d e a l i s t i c k é t e n ­

ticky. P o v a ž o v a l j e z a o p r á v n ě n é i p r o t o , ž e v y h o v u j í z á k l a d n í m d u ­

d e n c e j e t e d y n u t n é h l e d a t n a p o l i s a m o t n é filosofie. P ř e d e v š í m m u ­

chovním potřebám člověka. Absolutno v n í m á m e jako souhrn hodnot

síme vzít v potaz, že idealistická ambice získat čistým m y š l e n í m pří­

d o k o n a l é h o života, d o k o n a l é p r a v d y , k r á s y a d o b r a ; p r á v ě v a b s o l u t ­

stup k t r a n s c e n d e n t n í skutečnosti je v současnosti stále m é n ě

nu dochází naplnění naše touha po těchto hodnotách. Idea absolutna

přijatelná. K d y b y s e p ř e d s t a v i t e l é n e o i d e a l i s m u o m e z i l i n a k o n s t a t o ­ vání, ž e svět k a ž d o d e n n í i p ř í r o d o v ě d n é z k u š e n o s t i j e v ý s l e d k e m in­

84 F. H. Bradley, Appearance and Reality, str. 2 3 : „Věc a její adjektiva představuje zařízení, jak se simultánně těšit z rozmanitosti i shody." 85

Tamt., str. 455: „V tomto celku se slučují všechny jevy a při tomto slučování různou měrou přicházejí o své svébytné povahy. Podstata skuteč­ nosti tkví v jejich propojení a ve shodě existence a o b s a h u . . . "

350

terpretací a v ý z n a m o v ý c h atribucí, a nepředstavuje tedy skutečnost 86 Tamt., str. 4 5 5 : „Existuje jen jedna jediná skutečnost a její bytí spočí­ vá v zakoušení." 87

Tamt., str. 514.

351

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

j a k o takovou, nýbrž j e n j e d n u její stránku, vedle které lze přijmout za platné i jiné aspekty, pak by se jejich stanovisko dalo j e n těžko kritizovat. Jelikož se ale většinou nebyli ochotni stáhnout na tyto po­

IX

zice, zůstali lpět na d o g m a t i c k é m a d l o u h o d o b ě neobhajitelném myšlení.

GNOSÉOLOGICKY

I d e a l i s t i c k á f i l o s o f i e s e n a v í c n e m o h l a d o s t a t e č n ě v y r o v n a t s e sílí­ c í m zájmem o problémy teorie věd a o otázky označované termínem

REALISMUS

„ e x i s t e n c i á l n í " . Filosofii v ě d y a filosofii e x i s t e n c e se p ř i s u z o v a l vět­ ší praktický v ý z n a m než spekulativním otázkám, na které hledal od­ povědi neoidealismus. T í m n e c h c e m e říci, ž e b y k r i t i k o v é i d e a l i s m u m ě l i p r a v d u n a c e l é č á ř e . J e z j e v n é , ž e s v o u p o l e m i k u n e v e d l i n e p ř e d p o j a t ě : č a s t o s e za­

1.,Realistické přístupy v 19. století

měřovali na jednotlivé naukové body, které se daly vytržené z kon­

G n o s é o l o g i c k y r e a l i s m u s h á j i l a j i ž v 19. s t o l e t í c e l á ř a d a f i l o s o f i c ­

textu snadno vyvrátit. P o k u d například B r a d l e y h o výrok „Absolutno

kých odpůrců idealismu a subjektivismu, například Trendelenburg

se podílí na evoluci a pokroku, n i c m é n ě s a m o o sobě ho není schop­

a E. von H a r t m a n n , které lze považovat za p ř e d c h ů d c e m o d e r n í rea­

n o " posuzujeme bez ohledu na systémové souvislosti, je snadné

listické t e o r i e p o z n á n í . 1 R e a l i s t i c k y u v a ž o v a l i t a k é p ř e d s t a v i t e l é n o -

předvést, že j d e o nevhodně sestavenou větu.

88

Kompletní zavrhová­

voscholastiky.

ní idealismu však n e n í namístě. V p r ů b ě h u 20. století výrazně posíli­

Friedrich Adolf Trendelenburg (1802-1872), profesor v Berlíně,

ly antimetafyzické t e n d e n c e , a metafyzické uvažování (stejně j a k o

hájil r e a l i s t i c k o u f i l o s o f i i v y s t a v ě n o u n a a r i s t o t e l s k ý c h z á k l a d e c h

n á b o ž e n s k é smýšlení, které u m n o h a neoidealistů sehrálo svou roli)

a z tohoto stanoviska kritizoval Hegela, zvláště hegelovskou dialek­

p ř i c h á z e l o o svůj vliv. Z d a j e t e n t o o d v r a t o d s p e k u l a t i v n í m e t a f y z i ­

tiku. 2 S p o l u s A r i s t o t e l e m a p r o t i K a n t o v i m ě l z a t o , ž e k a t e g o r i e

k y definitivní, u k á ž e a ž b u d o u c n o s t .

myšlení odpovídají f o r m á m věcí o sobě, a skutečnost nezávislou na

Jako historický ú k a z se pokantovský idealismus, zvláště Hegelova filosofie, n e v y t r a t i l a n i v e 2 0 . století. N a m í s t o s y s t e m a t i c k é h o r o z v í ­

m y š l e n í p o v a ž o v a l za p r i n c i p i á l n ě p o z n a t e l n o u , a d o k o n c e i t e l e o l o ­ gicky pochopitelnou v analogii k organismu. Trendelenburg m j .

jení se však nyní odborníci zaměřili na snahu historicky mu porozu­ m ě t a začlenit ho do c e l k o v é h o vývoje. Svou roli přitom hrálo, že bez zamyšlení nad hegeliánskými kořeny nelze porozumět marxis­ m u , s nímž se m n o z í snažili pozitivně anebo negativně vypořádat. P o k u d se v o b d o b í po konci války mluvilo o „hegelovské renesan­ c i " , mínila se tím nikoli obroda hegelovského idealismu, nýbrž oži­ vení historického zájmu o H e g e l a a j e h o dílo. Jako systémová filoso­ fie byl již spekulativní idealismus v této d o b ě takřka bezvýznamný.

88

Tento názor zastává A. Garin, Agonia e mořte delVidealismo italiano, str. 3-29.

352

1 K realistickému směru náleží také Otto Liebmann (1840-1912), Zur Analyse der Wirklichkeit, StraBburg 1876; Gedanken undTatsachen. Philo­ sophische Abhandlungen, Aphorismen und Studien, I—II, StraBburg 1882 nn.; J. Hermann von Kirchmann, Die Philosophie des Wissens, Berlin 1864; Uber die Prinzipien des Realismus, Leipzig 1875; Ásthetik aufrealistischer Grundlage, I—II, Berlin 1868 (ke Kirchmannovi srv. E. von Hart­ mann, J. H. v. Kirchmanns erkenntnistheoretischer Realismus. Ein kritischer Beitrag zur Begriindung des transzendentalen Realismus, Berlin 1875); Johannes Volkelt (1848-1930; prof. ve Wurzburgu a Lipsku), Erfahrung und Denken. Kritische Grundlegung der Erkenntnistheorie, Leipzig 1886. 2 F. A. Trendelenburg, Logische Untersuchunge, I—II, Berlin 1840; Ge­ schichte der Kategorienlehre. Zwei Abhandlunge, Berlin 1846 (reprint Hil­ desheim 1963); Naturrecht aufdem Grunde der Ethik, Leipzig 1860, 1868 2 .

353

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

IX.

Gnoseologický

realismus

ovlivnil W. Wundta, O. K u l p e h o a F. Brentana, kteří následně udělili

du v tvrzení, že b e z p r o s t ř e d n ě lze uchopit j e d i n ě vlastní vědomí,

důležité impulsy realistickému hnutí. V p ř e d m l u v ě ke svému hlavní­

o v š e m mýlí se v názoru, že nelze uchopit nic j i n é h o . Proti idealistic­

mu spisu Kiilpe zmiňuje, že na p r o b l é m realismu ho upozornila Trendelenburgova

Logische

Untersuchungen

zkoumání).3

(Logická

kému argumentu, že co je vůči vědomí transcendentní, nelze jakožto t r a n s c e n d e n t n í n i k d y m y s l e t , n e b o ť je-li m y š l e n o , závisí t í m n a v ě d o ­

Důležitým a vlivným představitelem realistické teorie poznání byl

mí, v z n e s l H a r t m a n n n á m i t k u , ž e o b s a h y v ě d o m í m o h o u n ě c o r e p r e ­

v 19. století E d u a r d v o n H a r t m a n n ( * 1 8 4 2 v B e r l í n ě , 1 1 9 0 6 t a m t é ž ) .

zentovat (totiž věci o sobě), aniž by se p ř i t o m m y š l e n é stalo obsa­

J i ž v m l á d í v s t o u p i l ve z n á m o s t d í k y k n i z e Philosophie des Unbe-

hem vědomí.

wufiten ( F i l o s o f i e n e v ě d o m í , 1 8 6 9 ) , k t e r o u n a p s a l v p ě t a d v a c e t i le­

N e u d r ž i t e l n o s t i d e a l i s m u j e p o d l e H a r t m a n n a z v l á š t ě zjevná s o h l e ­

s p i s e c h Das Grundproblem

d e m n a p r o b l é m p o z n á n í cizí d u š e . N i k d o n e m ů ž e v á ž n ě tvrdit, ž e b y

tech.

S v é r e a l i s t i c k é s t a n o v i s k o hájil ve

der Erkenntnis ( Z á k l a d n í p r o b l é m t e o r i e p o z n á n í , der Erkenntnislehre

(Nárys

teorie

poznání,

1907)

1889), a

GrundrifS

Kategorienlehre

(Nauka o kategoriích, 1896).4

existence jiných subjektů měla záviset na m é m vědomí. A j a k m i l e v e z m e m e v p o t a z , že subjekty existují a p ů s o b í s v é b y t n ě , je n e p o c h o ­ p i t e l n é , p r o č by i v ě c i o s o b ě n e m ě l y s a m o s t a t n ě e x i s t o v a t a p ů s o b i t

Z á k l a d e m k a ž d é h o poznání je podle H a r t m a n n a zkušenost obsa­

jako p ř í č i n y p o d n ě t ů . P o k u d ale existuje c o s i t r a n s c e n d e n t n í h o , c o p ů ­

hů vědomí, které považoval za prosté klamu, zatímco zkušenost

sobí na v ě d o m í , p a k n e m ů ž e b ý t v ě c o s o b ě a v ě d o m í a b s o l u t n ě h e t e ­

m i m o vědomí, kterou odtud induktivně odvozujeme, naopak nikdy

r o g e n n í , n e b o ť j e j i c h k a u z á l n í p r o p o j e n í s i lze p ř e d s t a v i t j e n z a p ř e d ­

nelze poznat s jistotou. Absolutně jisté vědomí nelze očekávat ani

pokladu něčeho, co j i m je společné. Chápeme-li věc o sobě jako n ě c o ,

od filosofie, ovšem to neznamená, že by se filosofie musela spoko­

c o v y k o n á v á účinky, p a k j í m u s í m e p ř i z n a t n e j e n realitu, ale t a k é p r o ­

j i t s p o u h ý m i d o m n ě n k a m i : j e j í m v ý p o v ě d í m l z e zajistit d o s t a ­

měnlivost (a t e d y č a s o v o s t a p r o s t o r o v é b y t í ve t ř e c h r o z m ě r e c h ) , rela­

tečnou věrohodnost.5

tivní stálost a m n o h o s t . 7 J e l i k o ž stěží k d o m ů ž e p o c h y b o v a t o p l a t n o s t i

Ve prospěch g n o s e o l o g i c k é h o realismu, který H a r t m a n n v kon­

m y š l e n k o v ý c h z á k o n ů ( n a p ř í k l a d z á k o n a s p o r u ) p r o v ě c i o s o b ě , j e na­

trastu k naivnímu realismu prohlásil za „transcendentální", podle něj

s n a d ě v z t á h n o u t k n i m i m y š l e n k o v é f o r m y čili k a t e g o r i e . Ve p r o s p ě c h

hovoří, že naivní realismus i transcendentální idealismus j s o u odsou­

transcendentálního realismu konečně podle H a r t m a n n a hovoří, že se

zeny ke ztroskotání. Naivního realismu se m u s í m e vzdát, jakmile

jako j e d i n ý s y s t é m s h o d u j e s p ř í s t u p e m s p e c i á l n í c h v ě d c ů : n a p ř í k l a d

u z n á m e s e k u n d á r n í k v a l i t y z a subjektivní, a t r a n s c e n d e n t á l n í i d e a l i s ­

pochopit poznání j a k o výsledek procesu adaptace lze jedině v realis­

m u s je neudržitelný, neboť z jeho stanoviska vůbec nelze pochopit

tickém rámci.8 P o d o b n ý argument přednesli zastánci evolucionistické

u r č i t á fakta, n a p ř í k l a d p e r m a n e n c i o b j e k t ů i p ř e s p a u z y v e v n í m á n í ,

(corie p o z n á n í i ve 2 0 . století.

perspektivistické rozdíly při vnímání téhož objektu různými pozoro­

Tezi o s h o d ě f o r e m m y š l e n í a f o r e m b y t í j i ž o v š e m n e l z e p r o k á z a t

vateli atd. „ T r a n s c e n d e n t á l n í idealismus činí z bdělého života sen

prostředky teorie poznání, nýbrž je nutno využít prostředků metafy­

b e z s n í c í h o , " n a p s a l H a r t m a n n . 6 Z a s t á n c i t é t o n a u k y s i c e mají p r a v -

z i c k ý c h : m u s í m e u k á z a t , ž e m y š l e n í i b y t í s e odvíjejí o d t é h o ž p r i n ­ cipu, a t í m t o p r i n c i p e m j e p o d l e H a r t m a n n a n e v ě d o m í , c h á p a n é j a k o

3

O. Kiilpe, Die Realisierung, I, předmluva, str. VI.

4

Další vybrané práce E. von Hartmanna: Das Grundproblem der Ethik, Leipzig 1889; Phanomenologie des sittlichen Bewufitseins, Berlin 1879; Religionsphilosophie, I-II, Berlin 1882; Ásthetik, I-II, Berlin 1886-1887; Ge­ schichte der Metaphysik, I - I I , 1899-1900.

z á k l a d světa. J e h o v ý r o k y k ( n a d i n d i v i d u á l n í m u ) n e v ě d o m í n á m p ř i ­ p o m e n o u S c h o p e n h a u e r o v u n a u k u o v ů l i j a k o ž t o z á k l a d u světa, n i c ­ m é n ě H a r t m a n n s e o d S c h o p e n h a u e r a v j e d n o m d ů l e ž i t é m b o d ě liší:

5

E. von Hartmann, GrundrifS der Erkenntnislehre, str. 31.

7

Tamt., str. 116.

6

Tamt., str. 93

8

Tamt., str. 122 n.

354

355

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

IX.

Gnoséologicky

realismus

n e v ě d o m í p o d l e n ě j n e n í s l e p á síla, n ý b r ž v ů l e s p o j e n á s r o z u m e m .

s n a ž i l p s y c h o l o g i c k á zjištění a p l i k o v a t f i l o s o f i c k y . 1 2 Z a ú k o l f i l o s o ­

J e l i k o ž j e svět t a k špatný, ž e b y b y l o lepší, k d y b y n e e x i s t o v a l , n e m ů ­

f i e p o v a ž o v a l p r o p o j e n í v ý s l e d k ů s p e c i á l n í c h v ě d a s j e d n o c e n í vě­

že j e h o existence záviset na čistě r o z u m o v é m principu a je n u t n o

d e c k ý c h p o z n a t k ů . F i l o s o f i e s i c e p o d l e W u n d t a d o z n a č n é m í r y závi­

j e h o p ů v o d spojit s n e v ě d o m o u vůlí z á k l a d u světa. Metafyzika

sí na psychologii, ale nerozplývá se v ní, neboť vznáší otázky, které

v H a r t m a n n o v é pojetí n e n í ž á d n á apriorní k o n s t r u k c e , n ý b r ž odvíjí

lze z o d p o v ě d ě t j e d i n ě f i l o s o f i c k ý m i , nikoli p s y c h o l o g i c k ý m i pro­

s e z i n d u k c e a j e j í m ú k o l e m j e d o s p ě t o d z k u š e n o s t n í c h faktů, n a p ř í ­

středky. T o p l a t í p ř e d e v š í m p r o o t á z k u p o v z t a h u m e z i v j e m y a v n ě j ­

k l a d faktu, ž e existují i n s t i n k t y č i u m ě l e c k á i n s p i r a c e , k p o z n á n í zá­

š í s k u t e č n o s t í , n a k t e r o u W u n d t o d p o v ě d ě l realisticky, tj. v ě c i o s o b ě

k l a d u s v ě t a , t j . n e v ě d o m í . M y š l e n k a i n d u k t i v n í m e t a f y z i k y s e objeví

chápal jako poznatelné.

i u p o z d ě j š í c h a u t o r ů , n a p ř í k l a d u K i i l p e h o a ve 2 0 . s t o l e t í u H a n s e Driesche (1867-1941)9 nebo Aloyse Wenzla (1887-1967).10

K zastáncům realismu, kteří vyšli z prostředí psychologie, patřil i Carl Stumpf ( 1 8 4 8 - 1 9 3 6 ) . Ovlivnil ho B r e n t a n o a Lotze, vyučo­

K r e a l i s t i c k é m u p ř í s t u p u se k l o n i l i i m y s l i t e l é , j e j i c h ž z á j m y s p o ­

val v e W u r z b u r g u , P r a z e , H a l l e , M n i c h o v ě a n a k o n e c o d r o k u 1 8 9 4

j o v a l y filosofii s p s y c h o l o g i í a j i ž p s y c h o l o g i i c h á p a l i j a k o z á k l a d fi­

v B e r l í n ě . Z p s y c h o l o g i c k ý c h p r a c í n u t n o z m í n i t p ř e d e v š í m Ton-

losofie. P r o filosofii tato s y m b i ó z a m ě l a svá rizika, n i c m é n ě nelze

psychologie

popírat, že z p s y c h o l o g i e přijala i c e n n é podněty. S y n t é z u filosofie

v n ě j š í h o Světa n e z á v i s l é h o n a m y š l e n í s i c e p o d l e S t u m p f a n e l z e

a psychologie nabídl například Wilhelm Wundt (1832-1920). Wundt

dokázat, ovšem je oprávněné brát ji za věrohodnou, neboť j e n na

(Psychologii

tónu,

I—II,

1883

a

1890).13

Existenci

je důležitý především j a k o psycholog, těžiště j e h o práce představo­

realistickém základě lze uspokojivě vysvětlit provázanost vjemů.

vala experimentální psychologie a etnická psychologie.11 Z á r o v e ň se

Z realistického stanoviska vznesl námitky proti kriticismu a způso­ b e m , k t e r ý j e p r o p s y c h o l o g i z u j í c í t e o r i i p o z n á n í typický, p o ž a d o ­

9

H. Driesch, Wirklichkeits lehre.

10 Nejdůležitější díla A. Wenzla: Wissenschaft und Weltanschauung, Leipzig 1936, Hamburg 1949 2 ; Philosophie als Weg - Von den Grenzen der Wissenschaft an die Grenzen der Religion, Leipzig 1939 (nové vydání pod titulem: Metaphysik als Weg von den Grenzen der Wissenschaft an die Gren­ zen der Religion, Graz 1956 2 ); Die philosophischen Grenzfragen der modernen Naturwissenschaft, Stuttgart 1954, 1960 3 . V poslední uvedené knize prohlašuje Wenzl za úkol induktivní metafyziky „rozvrhnout s ohledem na výsledky přírodních věd a na jejich podněty a v propojení se zkušeností vnitřní skutečnosti co nejzodpovědnější pokus o odpověď na ontologickou otázku po podstatě a uspořádání veškeré skutečnosti a tuto odpověď pak v souladu s principy bytí, o které se opírá, vyložit tak, aby se rozvinula do celkové syntézy" (str. 126). 11

val, a b y s e o p o d m í n k á c h m o ž n o s t i p o z n á n í h o v o ř i l o n a r o v i n ě psychologie. Z

psychologie

vyšel

i

mnichovský

profesor Theodor

Lipps

(1851-1914),14 nicméně j e h o argumentace je především filosofické povahy. Jelikož za bezprostředně p o z n a n o u skutečnost považoval v ý h r a d n ě t o , c o j e s k u t e č n é v e v ě d o m í , p ř i s o u d i l p s y c h o l o g i i r o l i zá­ kladní vědy. R o z h o d n ě odmítl n á z o r (zastávaný například E. M a ­ c h e m ) , že v ě c í d l u ž n o m í n i t p r á v ě j e n k o m p l e x počitku. A n i v e v š e d ­ ním životě, ani ve vědě nepracujeme s počitky, nýbrž z a k o u š í m e j e v y , v n i c h ž s e z j e v u j e n ě c o , c o s e o d j e v u liší a l e ž í v j e h o z á k l a -

Z Wundtových psychologických prací uveďme: Beitrdge zur Theorie der Sinneswahrnehmung, Leipzig - Heidelberg 1862; Grundziige derphysiologischen Psychologie, Leipzig 1874; Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1896; Včlkerpsychologie, I-X, Leipzig 1900-1920. Důležité filosofické prá­ ce: Logik, I—II. Stuttgart 1902 (od roku 1919 vychází ve třech svazcích); Ethik. Eine Untersuchung der Tatsachen und Gesetze des sittlichen Lebens, Stuttgart 1886; System der Philosophie, Leipzig 1889 (od 3. vyd. ve dvou svazcích).

Th. Lipps, Grundtatsachen des Seelenlebens, Bonn 1883; Psychologische Untersuchungen, I—II, Leipzig 1907/1912; Philosophie und Wirklichkeit, Heidelberg 1908.

356

357

12 K tomu K. Sachs-Hombach, Philosophische Psychologie im 19. Jahrhundert. Entstehung und Problemgeschichte, str. 316 nn. 13

Předchůdcem v tomto směru byl H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempftndungen als physiologische Grundlage fiir die Theorie der Musik. 14

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

IX.

realismus.

Gnoseologický

realismus

dě.15 Přírodní vědy také nepopisují vjemové obrázky, neboť p a k by

Tyto ú v a h y n á m p ř i p o m e n o u m o t i v y z e starší metafyziky. D o ­

musely zaznamenávat, co z r ů z n ý c h perspektiv vidí různí pozorova­

mněnkou, že já je bezprostředně u c h o p e n o j a k o to, co jest, a toto po­

telé. Ve skutečnosti se přírodní věda zajímá p o u z e o „objektivně

z n á n í j e jistější n e ž v ě d ě n í o v ě c e c h , L i p p s n a v á z a l n a D e s c a r t a ; ná­

s k u t e č n é " , o d l i š n é o d s o u b o r u p o č i t k ů , „ j e ž jest a j e ž j e s t t í m , č í m

zor, ž e v ě c i j a k o ž t o j e v y j s o u z á v i s l é n a s u b j e k t i v n í c h f o r m á c h

jest, lhostejno, zda se zrcadlí v těchto j e d i n c í c h " . 1 6 Při myšlení vědo­

názoru a myšlení, přejal z Kanta; a u r č e n í m r o z u m u j a k o t o h o , co je

mí vždy překračuje samo sebe. Být dáno není totéž, jako když jedno­ d u š e n ě c o m á m v s o b ě : j e t o ú č a s t n a n ě č e m , c o s e o d e m n e liší a c o

v p l n é m s l o v a s m y s l o s k u t e č n é , se p ř i h l á s i l k z a s t á n c ů m objektivní­ ho idealismu. Na otázku po vztahu jevů a věcí, jež je p r o gnoseologický realis­

p o z v e d á nárok na vlastní existenci.17 Na rozdíl od ostatních zastánců gnoseologického realismu chtěl

mus klíčová, n e p o d a l Lipps ž á d n o u uspokojivou odpověď. N ě k d y

Lipps realitu vnějšího světa dokázat vycházeje z já, a nikoli z před­

vyzvedával nepoznatelňost věcí o sobě, jindy prohlašoval, že způ­

m ě t n ý c h představ. Já se nabízí j a k o východisko, neboť je podle Lip-

sob, j a k se věci jeví, je nutně p o d m í n ě n vlastnostmi věcí o sobě,

pse bezprostředně u c h o p e n o j a k o skutečné, a nelze je tedy považo­

čímž uznával, že nejsou naprosto nepoznatelné.

v a t z a jev. N a p r o t i t o m u n á z o r n é p ř e d s t a v y a k a t e g o r i e r o z v a ž o v á n í

K teoretikům p o z n á n í , kteří se od kritického idealismu přiklonili

jsou subjektivní a to, co s jejich p o m o c í p o z n á m e , má povahu jevu.

k r e a l i s m u , p a t ř i l t a k é V i c t o r Kraft ( 1 8 8 0 - 1 9 7 5 ) , k t e r ý ve s p i s e Welt-

Pokud odhlédneme od prostorových, časových a konceptuálních

hegriff

vztahů, zbyde n á m jako jsoucno o sobě pouhé nepoznatelné X. D o ­

chung ( P o j e m s v ě t a a p o j e m p o z n á n í . G n o s e o l o g i c k é z k o u m á n í ,

spět k poznání skutečnosti nezávislé na myšlení pomocí analýzy jevů je tedy vyloučeno. Já se ovšem neomezuje na smyslovost a rozvažování, ale je též ro­ z u m n é . Z r o z u m u p r a m e n í logické a mravní zákony, které platí ob­ jektivně a nadindividuálně, a tedy transcendují individuální vědomí. R o z u m překračuje m e z e subjektivity a je pravou skutečností, zatím­ co skutečnost věcí je odvozená: věci jsou skutečné díky t o m u , že j s o u u s p o ř á d á n y p o d l e r o z u m o v ý c h z á k o n ů . Takto lže prostřednic­ tvím já uchopit jistou skutečnost m i m o já, totiž „skutečnost, která je vůči individuálnímu vědomí transcendentní, skutečnost o sobě" -

und

Erkenntnisbegriff.

Eine

Erkenntnistheoretische

Untersu-

1912) o d m í t l j a k o s u b j e k t i v n í i d e a l i s m u s n e j e n t r a n s c e n d e n t á l n í f i l o ­ sofii, a l e i p o z i t i v i s m u s , n e b o ť o b ě s t a n o v i s k a p ř e d p o k l á d a j í , ž e všechny p ř e d m ě t y j s o u i m a n e n t n í ve v ě d o m í . Vedle kritiky idealis­ m u c h t ě l Kraft t a k é p ř e d l o ž i t p ř í m é z d ů v o d n ě n í r e a l i s m u j a k o ž t o j e ­ diné přijatelné teorie, která dokáže objasnit rysy prožívané skuteč­ nosti. V t o m t o smyslu píše: „ V ý z n a m objektivní reality v n a š e m p o z n á n í j e . . . t e n , ž e objasňuje t o , c o j e v p r o ž i t k u d á n o . O b j e k t i v n í realita s e v ů č i b e z p r o s t ř e d n ě j i s t é s k u t e č n o s t i , k t e r o u p r o ž í v á m e , n a ­ c h á z í v t o m v z t a h u , že p r o ž í v a n o u s k u t e č n o s t d o p l ň u j e a č i n í ji po­ chopitelnou."19

ovšem, j a k Lipps dodává, „nikoli v její totalitě, nýbrž z p ů s o b e m , ja­

U zastánců gnoseologického realismu je nápadné, že dokud se po­

k ý m se n á m zjevuje a j a k ý m ji d o k á ž e m e b e z p r o s t ř e d n ě uchopit.

lemicky zaměřují proti p s y c h o l o g i c k é m u subjektivismu, tj. proti d o ­

Právě to je zároveň jediný způsob, jak j s m e s to bezprostředně ucho­

mněnce, že jsou předměty vnějšího vnímání imanentní ve vědomí, jsou j e j i c h a r g u m e n t y p ř e s v ě d č i v é . J a k m i l e a l e s v o u k r i t i k u r o z š í ř í

p i t ,věc o s o b ě ' . " 1 8

i n a t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, m i n o u s e j á d r e m v ě c i : p o k u d s e t á ž e ­ me p o u z e po v z t a h u s u b j e k t u a empirického p ř e d m ě t u , z c e l a t í m p ř e ­ 15

Th. Lipps, Die „Erscheinungen", Untersuchungen, I, str. 527 n. 16

in:

Lipps

(vyd.),

Psychologische

hlížíme pravou transcendentální otázku po podmínkách předmětné­ h o bytí.

Tamt., str. 530.

17

Tamt., str. 529.

18

Th. Lipps, Philosophie und Wirklichkeit, str. 38.

358

19

V. Kraft, Weltbegriffund Erkenntnisbegriff, str.

359

174.

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

IX.

vědeckého poznání. Kritizoval psychologismus23 a zdůrazňoval, že teorie poznání

a) Oswald Kiilpe představitelem

gnoseologického

realismu

ve

z k o u m a n é m o b d o b í je nejspíš Oswald Kiilpe (1862-1915). Předná­ šel v e W u r z b u r g u , B o n n u a M n i c h o v ě a s t e j n ě j a k o v ý š e z m í n ě n í a u ­ toři byl zároveň p s y c h o l o g e m a filosofem, n i c m é n ě směšování obou disciplín mu bylo cizí.

20

V o b o r u p s y c h o l o g i e j e K u l p o v o u h l a v n í zá­

sluhou, že založil experimentální psychologii myšlení a chtění. Za­ t í m c o většina tehdejších psychologů z k o u m a l a vazby mezi počitky, v j e m y a p o c i t y , K i i l p e p r o b á d a l sféru n e n á z o r n é h o m y š l e n í a o b l a s t chtění jakožto

svébytnou

oproti

pocitům,

čímž

vykázal

směr

w u r z b u r s k é školy, k e k t e r é v e d l e n ě j p a t ř i l t a k é N a r z i B A c h , 2 1 K a r l Buhler,

22

realismus

Na půdě teorie poznání se Kulpe soustředil na průzkum reálného

2. Wurzburská škola Nejvýznamnějším

Gnoseologický

Karl M a r b e a Ernst Durr.

se nezabývá psychickými

fakty,

nýbrž obsahem

a platností pojmů a soudů, tedy tématy, která v psychologii nehrají ž á d n o u roli. M y š l e n k y sice závisejí na m y s l í c í m subjektu, avšak je­ jich smysl a jejich funkci lze p o c h o p i t zcela bez ohledu na jejich vztah k psychickým aktům. M e t o d ě pro analýzu vztahů mezi obsahy myšlení a odpovídajícími p ř e d m ě t y 2 4 dal Kiilpe název „transcenden­ tální", snad proto, že se jedná o průzkum předpokladů platných pro předměty vůbec.25 Realistická teorie p o z n á n í musí p o d le Kiilpeho z o d p o v ě d ě t čtyři hlavní otázTcy: ( 1 ) J e p ř í p u s t n é p o s t u l o v a t r e a l i t u ? (2) J a k j e t a t o p o s tulace m o ž n á ? (3) Lze reálnému přiřknout nějaká určení? (4) Jak jsou taková určení m o ž n á ? 2 6 Na první otázku podala filosofie imanence („konscientialismus") i objektivní idealismus zápornou odpověď, zatímco Kulpe za adek­ vátní p o v a ž u j e j e d i n ě k l a d n o u o d p o v ě ď . K o n s c i e n t i a l i s m u s p ř i s u z u j e

20

Kiilpe mj. publikoval: Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1893; Einleitung in die Philosophie, Leipzig 1895 (od 8. vydání vyd. A. Messer); Die Realisierung. Ein Beitrag zur Grundlegung der Realwissenschaften, I, Leip­ zig 1912; II a i n , Leipzig 1920, vyd. Messer (posmrtně na základě rukopisů Kttlpových přednášek); Zur Kategorienlehre, Sitzungsberichte der Bayer. Akad. d. Wiss., Phil. Kl., 1915; Immanuel Kant. Darstellung und Wurdigung, Leipzig 1907; Vorlesungen uber Psychologie, vyd. K. Biihler, Leipzig 1922 (posmrtně); Vorlesungen uber Logik, vyd. O. Selz, Leipzig 1923 (posmrtně). Na Kiilpeho jakožto předchůdce Karla Poppera a Konráda Lorenze důrazně poukazoval, veden ideou transcendentálního idealismu, H. Albert, Kritik der reinen Erkenntnislehre, Tubingen 1987.

realitu p o u z e s k u t e č n o s t i v e v ě d o m í , a p r o t o m u K u l p e v e s v é zvlášt­ ní t e r m i n o l o g i i t a k é p ř i d ě l u j e n á z e v „ s t a n o v i s k o s k u t e č n o s t i " . Z h l e ­ diska objektivního idealismu (míní se marburské novokantovství) zase všechny objekty představují výtvory myšlení. Na druhou otázku nelze empiricky ani racionálně dát kladnou odpověď; té se d o s á h n e j e d i n ě p o m o c í „ s m í š e n ý c h " , tj. zčásti empirických a zčásti racionál­ n í c h a r g u m e n t ů . T a k é k e třetí o t á z c e z a u j a l K u l p e v o p o z i c i k e k a n tovskému, respektive novokantovskému fenomenalismu pozitivní postoj. Ve snaze z o d p o v ě d ě t čtvrtou otázku předložil v poslední čás­ ti s v é h o spisu n a u k u o k r i t é r i í c h , ke k t e r é se d o s t a n e m e n í ž e .

21

Filosof a psycholog NarciB Ach (1871-1946) zkoumal volní a myš­ lenkové procesy, především uvažování v pojmech. Viz spis Uber die Begriffsbildung. Eine experimentelle Untersuchung. V pojednání Uber die Erkenntnis a priori, insbesondere in der Arithmetik, Leipzig 1913, prohlásil Ach za základní formální vědu nikoli matematiku, nýbrž logiku, neboř mate­ matické axiómy připouštějí úpravy, zatímco logické jsou neměnné. Kantovo pojetí apriority odmítl ze stejných důvodů jako Kiilpe. Pro psychologii byly důležité jeho snahy o vyjasnění metody introspekce. 21

23 K odmítání psychologismu viz např. O. Kiilpe, Einleitung in die Phi­ losophie, str. 4 3 . 24

Tamt., str. 44 n.

25

Tamt., str. 46.

26

K. Biichler (1879-1963) je známý především svými pracemi z oblastí dětské psychologie a psychologie jazyka: Die geistige Entwicklung des Kindes. Podobně jako Kiilpe zkoumal též nenázomé myšlení, např. v Tatsachen und Probléme zu einer Psychologie der Denkvorgánge, I - I I , str. 2 9 7 - 3 6 5 .

O. Kiilpe, Die Realisierung. Ein Beitrag zur Grundlegung der Real­ wissenschaften, I, str. 4. Tyto otázky si Kiilpe v dalším vývoji kladl ještě několikrát. - V následujícím textu budeme na tuto práci odkazovat zkráce­ ným titulem, číslem svazku a stránky.

360

361

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

IX.

Gnoséologicky

realismus

K d y ž Kiilpe hovoří o postulaci či t h e t i c k é m kladení reálných ob­

z p ů s o b p ř e d m ě t ů m a t e m a t i c k ý c h , a z a t o u t o t e n d e n c í s e p o d l e něj

j e k t ů , t a k z v a n é „ r e a l i z a c i " , n e s m í m e p ř i t o m m y s l e t n a o n u Setzung,

skrývá n á r o k p o z n a t r e á l n é o b j e k t y s e s t e j n o u j i s t o t o u j a k o p ř e d m ě t y

j a k o ní m l u v i l n a p ř í k l a d F i c h t e . U K u l p e h o se m í n í n a s t o l e n í v z t a h u

matematické.

m e z i o b s a h y ve v ě d o m í a objekty, j e ž tu o sobě jsou. R e a l i z a c e je

Zvláště p o d r o b n o u polemiku vedl Kiilpe s konscientialismem ne­

„ b a d a t e l s k ý p o s t u p , k d y s e r e á l n é , j e ž n u t n o p o c h o p i t , n e v y t v á ř í , ný­

boli s t a n o v i s k e m i m a n e n c e . V e p r o s p ě c h t é t o p o z i c e s e o b v y k l e uvá­

brž

předpokládá"

(Realisierung,

1,3).

Východisko poskytuje

„pře­

d e m daná skutečnost vědomí", čímž se míní „prožitky v jejich plné a b e z p r o s t ř e d n í f a k t i č n o s t i a d a n o s t i " {Realisierung,

1,6).

Objekty

jsou u K u l p e h o nejen reálné věci, ale také entity imanentní ve vědo­ mí (= „ s k u t e č n é " ) a entity ideální.27 E x i s t e n c e reálných a ideálních objektů není vázána na jejich reprezentaci ve vědomí - právě nezá­ v i s l o s t n a t o m , z d a j e o b j e k t r e p r e z e n t o v á n , tvoří j e d n o z k r i t é r i í rea­ lizace. P r ů z k u m e m p o d m í n e k realizace, tj. přiřazování reálných ob­ j e k t ů k o b s a h ů m ve v ě d o m í , dojdeme k výsledku, že postulace reálných objektů n e m ů ž e proběhnout bez účasti (nenázorného) myš­ lení. Existenci takového myšlení a j e h o jednotlivé funkce ukazuje p s y c h o l o g i e m y š l e n í , j e j í ž v ý z n a m p r o f i l o s o f i i j e t e d y zjevný.

dí, ž e v ě d a j e o d k á z á n a n a e v i d e n t n í z á k l a d y a e v i d e n c e s e v y s k y t u j e jedině ve vnitřním vjemu. Podle K u l p e h o ale vnitřní vjem n e m ů ž e p o t ř e b n é s p o l e h l i v é z á k l a d y p o s k y t n o u t , n e b o ť z j e v n ý j e p o u z e vý­ skyt prožitků,

n i k o l i j e j i c h o b s a h (Realisierung,

1,60 n . ) . N a v í c j e

evidence vnitřního vjemu čistě subjektivní, a n e m ů ž e tedy zaručit objektivitu a o b e c n o u p l a t n o s t . B e r k e l e y a další z a s t á n c i k r i t i z o v a n é h o s t a n o v i s k a č a s t o t v r d i l i , že hovořit o myšlení nemyšlených objektů je vnitřně rozporné: něco m ů ž e b ý t p ř e d m ě t e m m y š l e n í č i p o z n á n í j e n t e h d y , p o k u d t o v ů č i vě­ d o m í n e n í t r a n s c e n d e n t n í (Realisierung, 1,62). T e n t o a r g u m e n t p o d l e Kulpeho chybuje v tom, že myšlení pojímá stejně j a k o počitek, u kterého to, co počitek zachycuje, skutečně n e m ů ž e existovat nezá­

V první knize svého h l a v n í h o díla Kiilpe usiluje především o ob­

visle n a čití. N a o p a k p o j e m p ř e d m ě t u , k t e r ý n e n í m y š l e n , j e j a k é h o ­

hajobu realismu proti n á m i t k á m v z n e s e n ý m ze strany filosofie ima-

koli sporu prost.28 „ N ě c o m y s l e t a m í t m y š l e n é ve v ě d o m í , " píše

n e n c e , f e n o m e n a l i s m u a skepticismu. V z h l e d e m k tomu, že realis­

K u l p e , „ v ů b e c n e n í t o t é ž . " (Realisierung, 1,85) P ř e d m ě t j e o č i v i d n ě

m u s vystihuje nejen k a ž d o d e n n í postoj k o b j e k t ů m , ale uchoval se

něco jiného než myšlenka předmětu či pojem předmětu, například

i ve speciálních vědách, se podle K u l p e h o m u s í m e ptát; j a k b y c h o m

kyselina uhličitá je n ě c o j i n é h o než p o j e m kyseliny uhličité. O kyse­

p o d o b n o u nauku vůbec mohli zpochybnit. Rozhodující pohnutku an-

lině u h l i č i t é l z e t v r d i t , že se s k l á d á z u h l í k u , k y s l í k u a v o d í k u , a l e

tirealistů spatřoval Kiilpe v tendenci pojímat předměty obecně na

o jejím pojmu

nikoli

(Realisierung,

1,121

n.).

Kdyby kritizovaní

m y s l i t e l é hájili s t a n o v i s k o , k t e r é j i m K i i l p e p o d s o u v á , b y l b y j e j i c h 27

Distinkci mezi „skutečností" (ve smyslu bezprostřední zkušenostní skutečnosti) a „realitou", vypovídanou s ohledem na svět objektivních věcí a událostí, vytyčil také Robert Reininger (1869-1955), Metaphysik der Wirklichkeit. Z dalších publikací: Kants Lehre vom inneren Sinn und seine The­ orie der Erfahrung; Das psychologische Problém; Locke, Berkeley, Hume; Kant, seine Anhdnger und seine Gebner. Praktické filosofii se věnoval v prá­ ci Wertphilosophie und Ethik. Die Frage nach dem Sinn des Lebens als Grundlage einer Wertordnung. Reininger se snažil odhalit nezpochybnitelný výchozí bod myšlení a domníval se, že jej nalezl v reflexi na „prapůvodní prožitek", tj. na prožitek toho, co je právě nyní přítomno {Metaphysik der Wirklichkeit, 1948-1949 2 , str. 7). Přijal přitom pozici metodického solipsismu a zdůrazňoval požadavek blízkosti ke skutečnosti, tj. nárok, že se od prožitkové skutečnosti jakožto prapůvodního faktu nesmíme vzdálit víc, než je nezbytné pro pokrok myšlení (tamt., str. 13).

362

názor skutečně neudržitelný - ovšem pokud naopak mínili, že věci jsou m y š l e n k o v é konstrukty, p a k K u l p e h o námitky vyznívají do prázdna. Kulpe dobře věděl, že stanovisko marburských novokantovců, které v r o z p o r u se z v y k l o s t m i o z n a č o v a l za „ o b j e k t i v n í i d e a l i s m u s " , není shodné s postojem filosofie i m a n e n c e . Z a t í m c o zastánci filoso-

28

Kiilpe v této souvislosti kritizoval také Wilhelma Schuppeho (1836-1913), Erkenntnistheoretische Logik; týž, Grundrifi der Erkennmistheorie und Logik. Jiným terčem jeho kritiky byl R. von Schuber-Soldem, Grundlagen einer Erkenntnistheorie, který zastával epistemologický solipsismus, jehož se později vzdal.

363

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

IX.

realismus...

fie i m a n e n c e považují reálné objekty za obsahy ve vědomí, ze stano­

Gnoseologický

realismus

A p o k u d b y n ě k d o c h t ě l r e a l i s m u s hájit p o u k a z e m n a m y š l e n k o v o u

viska objektivního idealismu jsou objekty považovány za pojmy,

ú s p o r n o s t , m u s e l b y j e d n a k u k á z a t , ž e j e r e a l i s t i c k é s t a n o v i s k o sku­

j i m ž odpovídají ideální objekty (na způsob matematických entit),

tečně jednodušší než idealistické, ale především odůvodnit předpo­

Kiilpe n a o p a k zdůrazňoval „transcendenci myšlení", tedy intencio­

klad, že j e d n o d u š š í výklad je vždy pravdivý.

nální vazbu myšlenkových aktů na předměty. „Poukazování myšlení

Jelikož k opodstatnění realismu nepostačují ani výhradně emocio­

m i m o n ě s a m o " (Realisierung, 1,86) o v š e m n e m u s í d o s p ě t k r e a l i t ě ,

nální, ani výhradně racionální důvody, považuje Kulpe za nezbytné

neboť p ř e d m ě t y m o h o u být i fingované anebo být ideální povahy.

v y u ž í t a r g u m e n t ů „ s m í š e n ý c h " , t e d y z č á s t i e m p i r i c k ý c h a z č á s t i ra­

S m y š l e n í m je o sobě spjata realizace právě tak m á l o j a k o s vnímá­

cionálních. Jejich j á d r o tvoří myšlenka, že empiricky konstatovatel-

ním

(Realisierung,

ný výskyt zákonitých vazeb mezi vjemy lze objasnit j e n s využitím

1,89).

V d r u h é knize svého hlavního díla, k d e se má vykázat m o ž n o s t

d o m n ě n k y , že se t y t o v a z b y v z á k l a d ě opírají o n ě j a k o u r e a l i t u (Rea­

realizace, Kiilpe objasňuje důvody realizace o b e c n ě , p ř i č e m ž rozli­

lisierung, 11,138).

šuje d ů v o d y e m p i r i c k é , racionální a s m í š e n é . R e a l i s m u s by b y l o

z vjemů ani z p s y c h o f y z i c k é h o subjektu, m u s í m e je vztáhnout

m o ž n o e m p i r i c k y o p o d s t a t n i t j e n t e h d y , k d y b y poČitky a v j e m y m ě l y

k t r a n s c e n d e n t n í m u substrátu. Tento a r g u m e n t podle Kíilpa obsaho­

vlastnosti, jež lze p o j m o u t j a k o příznak reality vnímané věci. Tak

val o p r á v n ě n é j á d r o z n á m é h o ú s u d k u z v j e m ů n a v ě c i j a k o ž t o j e j i c h

tomu ale podle K u l p e h o není: například intenzita dojmů, j e ž má po­

příčiny: nad tradiční formulací vyniká tím, že nevychází z jednotli­

d l e H u m a v é s t k v í ř e v r e a l i t u (belief), by j a k o k r i t é r i u m r e a l i t y p ř i ­

vých představ,

cházela v potaz j e n tehdy, k d y b y c h o m dokázali stanovit, od j a k é h o

11,139).

Jelikož zákonitost vjemů nelze objasnit přímo

nýbrž

z jejich

z á k o n i t é p r o p o j e n o s t i (Realisierung,

stupně intenzity z m í n ě n á víra nastává, o v š e m žádnou takovou hra­

Máme-li z okolnosti, že realitu n u t n o „klást" či postulovat, usou­

n i č n í i n t e n z i t u n e l z e u r č i t (Realisierung, 11,33 n . ) . S t e j n ě t a k K i i l p e

dit n a existenci věcí, j e ž j s o u nezávislé n a myšlení, m u s í m e o v š e m

odmítl i Riehlův názor, že počitek s á m o sobě zaručuje existenci n ě ­

p ř e d p o k l á d a t , „ ž e k l a d e n é reality také existují, fakticky existují"

čeho, co je nezávislé na vědomí, a také Riehlův „důkaz přes společ­

(11,143), a j e l i k o ž n a t o m t o p ř e d p o k l a d u z á v i s í z m í n ě n á a r g u m e n t a ­

n o s t " , k d y s e z a l t r u i s t i c k é h o c í t ě n í j a k o ž t o faktu u s u z u j e n a r e a l i t u

ce, je také ve svém celku hypotetická: „realismus je v tomto smyslu

druhých lidí.29 Závěr zní: „Jednotlivé zkušenosti samy o sobě nikdy

j i s t á v í r a " (Realisierung, 11,143 n . ) .

n e p o u k a z u j í m i m o s e b e k v n ě j š í m u s v ě t u . " (Realisierung,

V e třetí k n i z e s v é h o h l a v n í h o díla, v ě n o v a n é o t á z c e , z d a j e m o ž n o

11,47)

Realizaci nelze obhájit ani racionálními důvody. P o k u d ř e k n e m e ,

reálné určovat, K u l p e kritizuje n a u k u o nepoznatelnosti věci o sobě,

že pravidelnost výskytu, j a k ho p ř e d p o k l á d á indukce, se objevuje

přičemž zvláště p o d r o b n ě polemizuje se zdůvodněním fenomenalis-

skoro výhradně ve vnějším světě, jehož existenci tedy nutno uznat

mu u Kanta. P o d l e K a n t a j s o u prostor, čas a kategorie subjektivní

(Realisierung, 11,55), l z e n a m í t n o u t , že p r a v i d e l n o s t i n a j d e m e i ve

formy, a t o , c o j e u r č e n o j e j i c h r á m c e m , j e t e d y r o v n ě ž s u b j e k t i v n í -

vědomí. Stejně tak ztroskotá snaha usoudit na reálné věci j a k o ž t o

j e t o jev. S u b j e k t i v i t a f o r e m n á z o r u a f o r e m m y š l e n í p o d l e K a n t a vy­

příčiny počitků p o m o c í kauzálního zákona, neboť není p ř e d e m d á n o ,

plývá z jejich apriorní povahy. Právě na tento b o d se K u l p e z a m ě ř i l

zda je kauzalita reálný vztah. Zcela vyloučeno je usuzovat z reality

a zdůraznil, že termín „a priori" je u Kanta dvojznačný: na j e d n é

já na realitu ne-já, neboť i k d y b y c h o m „ s u b j e k t " a „ o b j e k t " přijali

straně se jím míní genetická, na straně druhé logická nezávislost na

j a k o k o r e l a t i v n í p o j m y , v y p l y n u l o b y z t o h o j e n tolik, ž e p o j m u s u b ­

zkušenosti. P o k u d je řeč o logické aprioritě, jejímž kritériem je

jektu odpovídá p o j e m objektu, ale nic o existenci reálných objektů.

obecnost a nutnost soudů, p a k ji n e m u s í m e objasňovat subjektivisticky. V e s n a z e p ř e d s t a v i t s u b j e k t i v i s t i c k é p o j e t í j a k o n e v y h n u t e l n é

29

Srv. A. Riehl, Der philosophische

168 nn.

Kritizismus

(1887),

II/2,

str.

interpretoval Kant logické a priori j a k o genetické30 a chápal soudy j a k o apriorní tehdy, k d y ž nepocházejí ze zkušenosti - a p o k u d obec­ n é a n u t n é s o u d y n e j s o u v ý s l e d k e m e m p i r i c k é h o z o b e c n ě n í , p a k vy-

364

365

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

IX.

Gnoséologicky

realismus

plývá K a n t ů v závěr, že jejich původ n u t n o h l e d a t v subjektivních

na a u r č e n a " (Realisierung, 111,246), a to p l a t í i p r o p o j e m s u b s t a n c e

formách názoru a myšlení.

(111,253); K u l p e t u m ě l z j e v n ě n a m y s l i t o t é ž , c o s e d n e s o z n a č u j e

Kiilpe se stejně j a k o E. von H a r t m a n n d o m n í v a l , že n e p o z n a t e l nost reality o sobě nelze vyhlašovat d o k o n c e ani tam, k d e je apriorní

výrazem „teoretické konstrukty". Otázka, zda a v jakých hranicích lze k o n s t r u k t y i n t e r p r e t o v a t realisticky, z ů s t á v á n a d á l e a k t u á l n í .

sféru n u t n o p ř i j m o u t z a s u b j e k t i v n í : n e n í v y l o u č e n o , ž e f o r m y r e a l i t y

V d o s l o v u K i i l p e p r o h l á s i l svou n a u k u z a d o p l n ě k k e K a n t o v ě t e o ­

subjektivním formám názoru a myšlení plně odpovídají. Jinak řeče­

rii f o r m á l n í c h v ě d : o p r o t i K a n t o v i m u n e š l o o t e o r i i m a t e m a t i k y

n o , z á v ě r o s u b j e k t i v i t ě j a k o ž t o pouhé s u b j e k t i v i t ě n e n í o p r á v n ě n ý . 3 1

a čisté přírodovědy, nýbrž o teorii p o z n á n í relevantní pro reálné

Kantova základní chyba tkví podle K u l p e h o v tom, že se ve svém

vědy a o aposteriorní metafyziku. Svou kritikou empirického rozu­

pojetí věd řídil p a r a d i g m a t e m formálních věd. V m a t e m a t i c e j d e

mu chtěl poskytnout p a n d á n ke Kantově kritice čistého r o z u m u , res­

s k u t e č n ě o p ř e d m ě t y , k t e r é utváří subjekt, a k t e r é j s o u t e d y p o u h ý m i

pektive snažil se předložit p r o l e g o m e n a ke k a ž d é příští metafyzice,

fenomény. Kant ale m y l n ě pochopil i předměty přírodních věd jako

jež se b u d e m o c i z v á t v ě d o u o r e á l n é m (Realisierung, 111,361 n . ) .

s u b j e k t e m z k o n s t r u o v a n é jevy, n e b o ť n e v ě n o v a l d o s t a t e č n o u p o z o r ­

O t o m , z d a m ů ž e m e K u l p e h o projekt o p r a v d u takto spojit s K a n t o ­

nost procesu empirického bádání, j e m u ž lze p o r o z u m ě t jedině v rea­

v ý m úsilím, lze p o c h y b o v a t , n i c m é n ě s á m fakt, ž e Kiilpe p o d o b n ý

l i s t i c k é m r á m c i . 3 2 (Tato v ý t k a n e n í o p r á v n ě n á : K a n t s e a ž d o v y s o k é ­

p o p i s p ř e d l o ž i l , u k a z u j e , j a k v e l k ý vliv m ě l a k r i t i c k á filosofie i u a u ­

ho věku zabýval p ř e c h o d e m od transcendentální filosofie k fyzice

torů, k t e ř í ji v z á s a d ě o d m í t a l i .

a velmi přesně rozlišoval mezi matematickými a konkrétními před­ b) August Messer

měty i mezi odpovídajícími metodami.) V poslední knize svého hlavního díla K u l p e objasnil kritéria reali­

A u g u s t M e s s e r (1867-1937) p ř e d n á š e l v G i e B e n u . P ů v o d n ě k a t o l í k

z a c e . P o u z e m y š l e n í p r o n i k á m i m o o b l a s t počitku a v j e m ů - „ R e a l i ­

se od církve později odvrátil, nicméně nepopíral své světonázorové

ty lze v ý h r a d n ě myslet a jejich určení lze provádět jedině v myšlení

k o ř e n y . V k n i z e Glauben und Wissen ( V í r a a v ě d ě n í ) p o p s a l h l a v n í

a m y š l e n í m " (Realisierung,

předmětem

e t a p y s v é h o m y š l e n k o v é h o v ý v o j e , k t e r ý v e d l o d p o č á t e č n í h o spiri­

m y š l e n í m o h o u b ý t i e n t i t y i m a g i n á r n í a fiktivní, m u s í m e u d a t k r i t é ­

tualismu přes naturalistické uvažování až ke stanovisku induktivní

ria, s jejichž p o m o c í lze rozlišit m e z i i m a g i n a c í a zkušeností reál­

metafyziky. Na poli teorie p o z n á n í sledoval směr, který vytyčil

111,7)

-,

nicméně jelikož

K u l p e , a přejal m n o h é j e h o k o n k r é t n í t e z e . S t e j n ě j a k o K u l p e s p o j o ­

ných předmětů. Z a v š e o b e c n é k r i t é r i u m r e a l i t y Kiilpe p o v a ž o v a l „ s a m o s t a t n o u zá­

val f i l o s o f i c k é o t á z k y s p s y c h o l o g i c k ý m i , s p o u k a z e m na o b j e v y

k o n i t o s t d a n é h o " (Realisierung, 111,112), a z t o h o t o o b e c n é h o k r i t é ­

v psychologii myšlení odmítal separaci myšlení oproti tvorbě před­

ria lze vyvodit kritéria zvláštní. P o k u d například určitý faktor i při

stav 3 3 a o d m í t a l p s y c h o l o g i s m u s : p o z n á n í s e s i c e m ů ž e s t á t i t é m a ­

současné p r o m ě n ě všech ostatních faktorů zůstává konstantní, lze

tem psychologie, n i c m é n ě otázku platnosti, j a k o ni j d e v teorii po­

mu oprávněně přisoudit něco reálného. Za jistých okolností m o h o u

znání, nelze psychologickými prostředky zodpovědět.

již zpřístupněné reality tvořit východisko p r o zpřístupnění dalších realit, například „ a t o m u " , „ h m o t y " či „energie". V těchto případech realizovaná entita není obsažena přímo v jevu, nýbrž je „nově klade-

30

Tato kritika podrobně též v O. Kiilpe, Immanuel Kant, str. 72 nn.

31

Tamt., str. 77.

32

Tamt., str. 83 n.

366

33 K tomu A. Messer, Empfindung und Denken, Leipzig 1908. Další Messerovy práce: Einfuhrung in die Erkenntnistheorie, Leipzig 1909, 1921 2 ; Psychologie, Stuttgart 1914, 1918 2 ; Geschichte der Philosophie, I-IV, Leip­ zig 1916 nn.; Glauben und Wissen. Die Geschichte einer inneren Entwick­ lung, Munchen 1919; Der kritische Realismus, Karlsruhe 1923; Einfuhrung in die Philosophie und Pddagogik, Leipzig 1931; Lebensphilosophie, Leip­ zig 1931.

367

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

M e s s e r věřil, ž e s o p o r o u v e v ý s l e d c í c h s p e c i á l n í c h v ě d m ů ž e vy­

IX.

Gnoseologický

realismus

t u r n í ž i v o t , a h i e r a r c h i e h o d n o t p o u k a z u j e n a d u c h o v n í z á k l a d svě­

kročit za hranice vytyčené zkušenostním p o z n á n í m a dospět k po­

ta.

znání rysů skutečnosti, která je v základě duchovní. O d m í t a l natura­

ní, n e l z e f i l o s o f i c k ý m i p r o s t ř e d k y r o z h o d n o u t . M e s s e r t e d y svou in­

listické uvažování a kritizoval snahy zredukovat myšlení na počitky

duktivní

a akty h o d n o c e n í na pocity slasti.34 Zavrhoval determinismus, pře­

o psychologii, ale také o morálku. Své základní etické přesvědčení

38

Z d a j e tímto základem skutečnosti bytost osobní, anebo neosob­ metafyziku

opíral

nejen

o

speciální

vědy,

například

svědčen, že kauzální uzavřenost přírodního dění a konstantní objem

v y j á d ř i l n á s l e d o v n ě : „Ať u ž j e p r a m e n a k o n e č n ý v ý s l e d e k s v ě t o v é ­

energie nelze dokázat: nelze vyloučit, že na přirozené dění - zvláště

h o d ě n í j a k ý k o l i , a ť j e m é k o n á n í ú s p ě š n é č i m a r n é , j á s e p e v n ě dr­

na d ě n í ve v l a s t n í m t ě l e - m ů ž e p ů s o b i t i v ů l e . Z t o h o t o h l e d i s k a se

žím cílů a norem, které m u s í m chápat j a k o svrchovaně h o d n o t n é

také projevuje p o m ý l e n o s t naturalistické etiky: j e d n á n í není motivo­

a kterých se n e m ů ž u vzdát, aniž b y c h cítil, že j s e m rezignoval na

v á n o j e n o č e k á v á n í m p r o ž i t k u slasti, l i d é č a s t o j e d n a j í i k v ů l i v y š š í m

vlastní osobní důstojnost a na pravou h o d n o t u své e x i s t e n c e . " 3 9

h o d n o t á m , j e ž l z e u s k u t e č n i t j e n z a t u c e n u , ž e s e slasti z ř e k n e m e . Věci o sobě považoval M e s s e r v opozici ke Kantovi za principiál­

V

knize

Lebensphilosophie

(Filosofii

života,

1931)40

se

Messer

pokusil sklenout most mezi akademickou filosofií a mezi celkovým

ně poznatelné, neboť m ě l za to, že v oblasti přírodních věd se běžně

s v ě t o n á z o r o v ý m p r i z m a t e m , j e ž b e z p r o s t ř e d n ě p ů s o b í n a t o , j a k ý ve­

vychází i m i m o pole věcí přístupných v názorné zkušenosti. Mole­

d e m e život. Vývoj, při k t e r é m se z „filosofie ž i v o t a " v y č l e n i l a od­

kuly, a t o m y a e l e k t r o n y s i s i c e n e m ů ž e m e n á z o r n ě p ř e d s t a v i t , n i c m é ­

b o r n á filosofie, j i ž n e l z e vrátit, n i c m é n ě otázky životní filosofie -

ně lze je kvantitativně určit a dospět k p o z n á n í přírodních zákonů,

n a p ř í k l a d o t á z k a po s m y s l u l i d s k é e x i s t e n c e - si u c h o v á v a j í svůj vý­

které se na ně vztahují, takže Messer dospívá k závěru, že „ztrácejí

znam.41 S n á b o ž e n s k o u vírou n e m á filosofie života nic společného,

charakter jevu".

35

N e p o c h o p e n í kritické filosofie tu vychází najevo

neboť absolutní nárok, j a k ho vznáší náboženství, jí je cizí. M e s s e r

zvláště jasně, neboť atomy a podobné předměty samozřejmě nejsou

o v š e m nebyl o c h o t e n přidat se k filosofii života v u ž š í m smyslu, j a k

v ě c m i o sobě v K a n t o v ě smyslu. K a n t o v ě pojetí se ovšem M e s s e r

ji razil n a p ř í k l a d D i l t h e y n e b o Bergson. Svůj praktický idealismus

přiblížil p r o h l á š e n í m , že p r o nás p ř e d m ě t y existují teprve díky

chápal j a k o celkové výkladové prizma, s j e h o ž p o m o c í lze vykázat

„ f u n k c í m " myšlení, nikoli díky p o č i t k ů m .

36

Tento n á z o r též přichází

naturalismus do patřičných mezí.42

ke slovu, když M e s s e r charakterizuje p o z n á n í j a k o duchovní ucho­ pování pomocí dodatečných konstrukcí.37 M e s s e r byl p ř e s v ě d č e n , že existuje B ů h , duše je duchovní a ne­ smrtelná a vůle je svobodná, nicméně tyto metafyzické teze považo­ val z a n e d o k a z a t e l n é : j s o u p ř e d m ě t e m víry, o v š e m n e v e s m y s l u víry p o d ř í z e n é a u t o r i t ě , n ý b r ž víry m o t i v o v a n é e t i c k y : s k u t e č n o s t n e m ů ž e b ý t p r o s t a vší h o d n o t y a vývoj života, k t e r ý n a k o n e c v e d l k e v z n i k u myslících bytostí s vyšší kulturou, n e m ů ž e být prost všeho smyslu. H o d n o t y mají o b j e k t i v n í c h a r a k t e r , n e b o ť o v l i v ň u j í d u c h o v n í a k u l -

34

A. Messer, Glauben und Wissen, str. 154 n.

38

A. Messer, Glauben und Wissen, str. 159.

39

Tamt., str. 101.

40

Kniha obsahuje sérii dopisů, jež se mj. týkají Theodora Lessinga, kterého Messer hájil, protože se sám cítil být terčem útoku. Lessing (1872-1933) svými výroky k aktuálním politickým otázkám rozpoutal aféru, v jejímž důsledku od roku 1926 nemohl vyučovat. Známost mu zajistil pře­ devším spis Geschichte als Sinngebung des Sinnlosen.

35

Tamt., str. 139.

36

A. Messer, EinfUhrung in die Erkenntnistheorie (1909), str. 29.

41

A. Messer, Lebensphilosophie, str.

37

A. Messer, Einfiihrung in die Philosophie und Pádagogik, str. 9.

42

Tamt., str. 54.

368

369

12.

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

/X.

realismus.

3. Další představitelé realismu Nezávisle na Kiilpem i j e h o škole hájil o b d o b n é realistické p o z i c e Erich Becher (1882-1929), profesor v Miinsteru a Mnichově.43 D o ­ m n ě n k u o existenci p o z n a t e l n é reality, j e ž n e n í závislá na myšlení,

Gnoséologicky

realismus

krize, které podle n ě h o doba propadla, považoval za nutné uznání objektivních hodnot a n o r e m .

50

R e a l i s t i c k é h o z a m ě ř e n í b y l filosof p ř í r o d y a m u n s t e r s k ý p r o f e s o r B e r n h a r d B a v i n k ( 1 8 7 9 - 1 9 4 7 ) , který c h t ě l objektivní platnost pří­ rodních věd o b e c n ě (nicméně nikoli všech jejích vět) odvodit z kon­

považoval za nedokazatelnou, nicméně zdůrazňoval, že totéž platí

vergence dílčích výsledků, jichž bylo v průběhu bádání dosaženo.51

i o radikální skepsi.44 Ú k o l teorie poznání spatřoval v návratu k nej-

Z prostředí přírodních věd dospěl k realistickému přístupu M a x

obecnějším předpokladům poznání, především vědeckého poznání,

P l a ň e k ( 1 8 8 8 - 1 9 4 7 ) , z a k l a d a t e l k v a n t o v é fyziky a p r ů k o p n í k m o ­

v projasnění charakteru těchto p ř e d p o k l a d ů a ve výkladu, j a k ý m

derního fyzikálního myšlení.52

z p ů s o b e m je lze legitimovat. Becher upozornil, že ne všechny fundamentální předpoklady po­

R e a l i s t i c k é h n u t í p ů s o b i l o také v a n g l o s a s k ý c h z e m í c h . Na prv­ ním místě tu m u s í m e uvést G. E. M o o r a a B. Russella, kteří vystou­

znání jsou evidentní: m n o h é naopak přijímáme j e n proto, že jsou ne­

pili p r o t i i d e a l i s m u , j a k b y l v té d o b ě v A n g l i i a v A m e r i c e v l i v n ý

postradatelné. Pokud m á m e například považovat přírodní procesy za

(viz kap. VIII). Se svou kritikou idealismu nebyli sami:53 již p ř e d

(vědecky) objasnitelné, m u s í m e předpokládat existenci objektivních

nimi se proti idealismu obrátili John C o o k Wilson (1849-1915)54

zákonitostí. Jak zdůrazňoval sám Becher, tento přístup se opírá

a H a r o l d A. P r i t c h a r d ( 1 8 7 1 - 1 9 4 7 ) , 5 5 o b a z O x f o r d u .

o víru ve s p o l e h l i v o s t z d r a v é h o l i d s k é h o r o z u m u a vědy, t e d y o p s y ­ chické faktum.45 Námitku, že pojem „věc o s o b ě " je m o ž n á vnitřně r o z p o r n ý , p o v a ž o v a l z a n e o p o d s t a t n ě n o u : v ě c existující n e z á v i s l e n a v ě d o m í lze m y s l e t b e z e s p o r n ě , neboť dílčí pojmy ..věc", „ v ě d o m í "

R e a l i s t i c k é t e n d e n c e se v y s k y t l y i v U S A a z č á s t i je n u t n o c h á p a t jako reakci na idealistickou kritiku realismu, jak ji přednesl napří­ klad Josiah R o y c e . V roce 1910 vydala skupina profesorů z americ­ kých universit, m e z i které patřil i R a l p h Bartoň Perry ( 1 8 7 6 - 1 9 5 7 ) ,

a „nezávislé" j s o u navzájem slučitelné.4* R e a l i s t i c k é p o s t o j e hájili t a k é J o h a n n e s H e s s e n ( 1 8 8 9 - 1 9 7 1 ) 4 7 a J o s e p h G e y s e r ( 1 8 7 0 - 1 9 4 9 ) . 4 8 O b a b y l i v ě ř í c í k a t o l í c i a filosofie k a t o l i c k é h o ražení v ž d y - nejen ve své n o v o t o m í s t i c k é verzi - tíhla k realismu. Z realistických pozic polemizoval s Husserlem bonnský profesor Johannes Thyssen (1892-1968).49 K překonání duchovní

43

Becherovy práce: Gehirn und Seele, Heidelberg 1911; Naturphilosophie, Leipzig 1914 (Die Kultur der Gegenwart, III. část, 7. oddíl, sv. I); Geisteswissenschaften und Naturwissenschaften, Munchen 1921. 44

E. Becher, Naturphilosophie, str. 49 n.

45

Tamt., str. 58.

46

Tamt., str. 72.

47

J. Hessen, Erkenntnistheorie, Berlin 1926.

Thyssen,

Zur Neubegriindung

370

des Realismus

J. Thyssen, Die Philosophie in der gegenwdrtigen Krise. Podle Thysena existuje „oblast všeobecné etické platnosti" a úkolem filosofie je ji vyzdvihnout. 51 B. Bavink, Ergebnisse und Probléme der Naturwissenschaften, Leip­ zig 1944 8 (1914 1 ); Das Weltbild der heutigen Naturwissenschaften und seine Beziehungen zu Philosophie und Religion, Iserlohn 1947, 1952 2 ; Die Naturwissenschaft aufdem Wege zur Religion, Oberursel 1947.

M. Plaňek, Das Weltbild der neuen Physik, Leipzig 1958 1 4 ; Wege zur physikalischen Erkenntnis, Leipzig 1944 4 (1933 1 ); od 5. vydání pod titulem Vortráge und Erinnerungen, Darmstadt 1979 1 1 ; Vom Wesen der Willensfreiheit und andere Vortráge, vyd. A. Hermann, Frankfurt a. M. 1990.

J. Geyser, Uber Wahrheit und Evidenz, Freiburg i. Br. 1918; Erkennt­ nistheorie, Munster i. W. 1922; Aufdem Kampffelde der Logik, Freiburg i. Br. 1926. J.

50

52

48

49

mit Husserl, in: Zeitschrifrt fiir philosophische Forschung, 7, 1953. Jeho další díla: Realismus und modeme Philosophie, Bonn 1959; Grundlinien eines realistischen Systems der Philosophie, I—II, Bonn 1966/1970.

in Auseinandersetzung

53

K následujícímu viz přehled u F. Copleston, A History of Philosophy, VIII/2, str. 139 nn. 54

J. Cook Wilson, Statement and Inference, I—II.

55

H. A. Prichard, Knowledge and Pereeption.

371

Třetí

část.

programový

Filosofická spisek

The

antropologie, Program

neoidealismus,

and

First

( P r o g r a m a první p l a t f o r m a šesti r e a l i s t ů ) .

56

Platform

realismus. ofSix

Realists

Vůdčím motivem jim

IX.

Gnoseologický

realismus

T í ž a u t o ř i v y d a l i o n ě c o p o z d ě j i s o u b o r č l á n k ů p o d n á z v e m The New Realism

(Nový

realismus).63

Pouze

gnoseologický realismus

b y l a s n a h a sblížit filosofické a p ř í r o d o v ě d n é bádání, k č e m u ž m ě l o

podle nich odpovídá z d r a v é m u r o z u m u a postoji přírodních věd,

d o j í t s p o l u p r a c í , d o h o d o u n a s p o l e č n é t e r m i n o l o g i i a s h o d o u v zá­

u důkazní b ř e m e n o proto neleží na realistech, nýbrž na protistraně.

k l a d n í c h n á z o r e c h ; c í l e m b y l o u m o ž n i t filosofický p o k r o k .

Hájili p ř í m ý r e a l i s m u s a o d m í t l i d o m n ě n k u , ž e o v ě c e c h v n ě j š í h o

Autoři z m í n ě n é h o p r o g r a m u sdíleli realistické přesvědčení, že

Nvčta m ů ž e m e v ě d ě t j e n d í k y t o m u , ž e j s o u r e p r e z e n t o v á n y s k r z e o b -

věci, n a n ě ž j s o u z a m ě ř e n y p o z n á v a c í snahy, existují nezávisle n a

Niihy v e v ě d o m í . P r a v ý ú k o l f i l o s o f i e s p a t ř o v a l i v l o g i c k é a n a l ý z e ,

tom, zda jsou poznány, respektive nezávisle na tom, zda jsou myšle­

s jejíž p o m o c í chtěli předvést chatrnost filosofických systémů. Ana­

ny. „ R e a l i s m u s t v r d í , ž e v ě c i p o z n a n é m o h o u d á l e e x i s t o v a t b e z e

l ý z a s t a v í p ř e d o č i k a r d i n á l n í o m y l vší m e t a f y z i k y , t o t i ž p o c h y b e n ý

změny, i když známy nejsou," jak napsal William Pepperell Monta-

názor,

g u e ( 1 8 7 3 - 1 9 5 3 ) , 5 7 a p o d o b n ě se v y s l o v i l i i o s t a t n í a u t o ř i m a n i f e s t u .

u účelnost. Na místo metafyzických představ musí nastoupit vědec­

že skutečnost sama o sobě vykazuje souvislost, j e d n o t u

Zároveň zdůrazňovali, že entity z k o u m a n é v logice, matematice

ká zjištění: tradiční k o s m o l o g i i m u s í vystřídat m o d e r n í fyzika, tra­

a přírodních vědách nejsou mentálního rázu.58 Poznání se nevztahuje

d i č n í n a u k u o d u š i e m p i r i c k á p s y c h o l o g i e a f y z i o l o g i e . V ě t š i n a za­

k o b s a h ů m ve vědomí, nýbrž k s a m o t n ý m p ř e d m ě t ů m , jež jsou vůči

s t á n c ů t o h o t o s m ě r u se p ř i k l o n i l a k b e h a v i o r i s m u . 6 4

vědomí transcendentní, takže například tělesa v přírodě jsou pro vě­

Proti p ř í m é m u realismu uvedených autorů se v a m e r i c k é m pro­

d o m í bezprostředně p ř í t o m n a . 5 9 Přímý realismus, který se tu hlásí ke

středí p o s t a v i l n a p ř í k l a d G e o r g e S a n t a y a n a ( 1 8 6 3 - 1 9 5 2 ) n e b o A . O .

slovu, někteří jiní zastánci realistické filosofie odmítli (viz níže).

Lovejoy ( 1 8 7 3 - 1 9 6 2 ) a své stanovisko představili v souboru článků

S touto tezí se u z m í n ě n ý c h autorů pojí u z n á n í vnějších v z t a h ů . Z a ­

Essays

tímco Bradley a jiní idealisté měli za to, že všechny vztahy jsou

Knowledge ( E s e j e ke k r i t i c k é m u r e a l i s m u . S p o l e č n á s t u d i e k p r o b l é ­

in

Critical

Realism.

A

Co-operative

Study

ofthe

Problems

of

ukotveny v podstatě protipólů, autoři realistického programu měli za

m ů m p o z n á n í , 1920).65 R o z l i š e n í p r i m á r n í c h a s e k u n d á r n í c h kvalit

to, že relata jsou tím, čím jsou, i nezávisle na relacích, do kterých

považovali za nepostradatelné a upozornili, že nelze odhlížet od po­

v s t u p u j í : p o k u d se t e r m í n y a a b n a c h á z e j í v r e l a c i R, p a k R n e p o m á ­

z n á v a j í c í h o s u b j e k t u . V j e m v z d á l e n é a j i ž v y h a s l é h v ě z d y n e n í sa­

há u s t a v o v a t a n i a a n i b.60 S t í m t o n á z o r e m s o u v i s í o d m í t n u t í t e z e , že

motnou hvězdou, je to reakce subjektu na podněty, které z hvězdy už

plně pravdivý je p o u z e soud, který v sobě zahrnuje všechny vztahy:

před d r a h n o u d o b o u vyšly.

„Cele pravdivý je nejen celek."

61

Neexistuje žádná dokonalá pravda,

všechny věty platí vždy j e n provizorně.

62

56 [E. B. Holt, W. T. Marvin, W. P. Montague, R. Bartoň Perry, W. B. Pitkin, E. G. Spaulding], The Program and First Platform ofSix Rea­ lists, str. 392-401. 57

Tamt., str. 396.

58

Tamt., str. 394 (E. B. Holt).

59

Tamt., str. 397 ( R . B . Perry).

62

Tamt., str. 401 (Spaulding).

65

[E. B. Holt, W. T. Marvin, W. P. Montague, R. Bartoň Perry, W. B. Pitkin, E. G. Spaulding], The New Realism. Cooperative Studies in Philosophy. 64

60

Tamt., str. 395 (W. T. Marvin); srv. Spauldingovo odmítnutí „vnitřní­ ho pohledu" ve prospěch „vnějšího pohledu" (str. 400). 61

Ostře kritizoval tento druh realismu G. Mtiller, Der neue Realismus in den Vereinigten Staaten, str. 2 8 1 - 2 9 1 . Kriticky se vyjádřil též L. Evans, New Realism and Old Reality.

Tamt., str. 398 (R. B. Perry, podle všeho míří nejen proti Hegelovi, nýbrž především proti Bradley mu).

Kromě Santayany a Lovejoye se v tomto souboru esejů představili J. B. Pratt, A. K. Rogers, R. W. Sellars a C. A. Strong.

372

373

65

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

IX.

realismus...

Gnoseologický

realismus

S idealistickými i realistickými kritiky gnoseologického dualismu

když tento výraz najdeme i ú Lovejoye. Problém transcendence vůči

v e d l L o v e j o y r o z s á h l o u p o l e m i k u , a hájil n a o p a k r o z d ě l e n í n a v ě d o ­

vědomí, j a k ho chápal Nicolai H a r t m a n n (viz kap. X), patří na j i n o u

mí a předmět, respektive na smyslová data a věci, j e ž j s o u nezávislé

rovinu.

Poznání chápal jako přirozený proces, při kterém pro­

N o v ý r e a l i s m u s z a p ů s o b i l také n a S a m u e l a A l e x a n d e r a ( 1 8 5 9 - 1 9 3 8 ) ,

střednictvím smyslových dat anebo představ uchopujeme něco, co je

profesora v Manchesteru, jehož hlavním zájmem ovšem byla práce

na myšlení.

66

na vědomí nezávislé. Fakt, že předmět poznání n e s m í m e ztotožňovat

n a v l a s t n í m m e t a f y z i c k é m s y s t é m u . Z e s l a v n o s t n í c h Gifford L e c t u -

s představou a že se bytí objektů nevyčerpává tím, že j s o u v n í m á n y

r e s , k t e r é p ř e d n e s l v l e t e c h 1 9 1 6 - 1 9 1 8 , v z e š l a k n i h a Space, Time,

(v d u c h u t e z e Esse est percipi), v y c h á z í n a j e v o z v l á š t ě z ř e t e l n ě u in-

and Deity ( P r o s t o r , č a s a b o ž s k é ) , k d e r o z v i n u l p a n t h e i s t i c k é p o j e t í

t r o s p e k c e , tj. p ř i v z p o m í n c e n a fakta, k t e r á p r o s t ř e d n i c t v í m s o u č a s ­

s v ě t a v y u ž í v a j í c í fakt o e v o l u c i . B ů h p o d l e A l e x a n d e r a n e n í t r a n ­

ných představ uchopujeme jakožto minulá. Naše schopnost zpřítom-

scendentní bytost; Bůh je veškerenstvo, jehož podstatu Alexander

n i t s i m i n u l á f a k t a , p ř e s t o ž e s e liší o d v z p o m í n k o v ý c h p ř e d s t a v , s e

s p a t ř o v a l y časoprostoru (v M i n k o w s k é h o pojetí). Jelikož se veške­

zprvu zdá z á h a d n á , a p o d o b n ě se věci mají u očekávání b u d o u c í h o

r e n s t v o vyvíjí, m u s í m e B o h a c h á p a t j a k o d ě j í c í h o s e , v z n i k a j í c í h o

p o m o c í současných představ.

Boha.

Z á h a d u lze vyřešit, j a k m i l e p o c h o p í m e , že zpřítomnění n e p r o b í h á

Jiným způsobem než doposud zmínění autoři přistupoval k pro­

p o m o c í idejí-obrázků, nýbrž pomocí pojmů. Jedná se o symbolické

blému realismu polský filosof R o m a n Ingarden (1893-1970): nepro-

p o z n á n í , k d y si představujeme schéma, v j e h o ž r á m c i je faktům při­

bíral ho v r á m c i teorie poznání, nýbrž v r á m c i fenomenologické on­

řazeno určité místo.67 Na základě duality představy a obsahu před­

t o l o g i e , a p r o t o j s m e se j e h o s p i s e m Spor o existenci světa z a b ý v a l i

stavy l z e t a k é p o c h o p i t , j a k j e m o ž n é p o z n á n í v n ě j š í c h p ř e d m ě t ů vů­

v souvislosti s o n í m filosofickým p r o u d e m , který inicioval H u s s e r l

bec: opírá se o pojmy, které jsou imanentní ve vědomí, nicméně

(viz k a p . V I , 2 d ) .

jejich předmět je vůči vědomí transcendentní: „Pojem nějakého , m i m o ' n e n í s a m o t o t o m i m o , n i c m é n ě i p ř e s t o j e t o p o j e m vztažený k nějakému , m i m o ' . " 6 8 L o v e j o y věřil, ž e p o d a l v y s v ě t l e n í , j a k j e m o ž n á v a z b a m e z i v ě d o ­ m í m a něčím, co je m i m o vědomí, aniž b y c h o m museli ztotožnit

4. Alois Riehl N a p o z i c í c h g n o s e o l o g i c k é h o r e a l i s m u stál t a k é A l o i s R i e h l , k t e r ý

p ř e d s t a v u a p ř e d m ě t - ať už ve s m y s l u B e r k e l e y h o i d e a l i s m u a n e b o

vyšel z H e r b a r t a a později se přiklonil ke k a n t o v s k é m u kriticismu,

ve smyslu monistického realismu. V ě d o m í se nemusí „natáhnout"

o v š e m své základní realistické p ř e s v ě d č e n í nikdy n e z m ě n i l . Jelikož

m i m o své m e z e , m á m e - l i u c h o p i t objekt; stačí, p o k u d o určitých

o d m í t a l s p e c i á l n í m e t a f y z i k u a stavěl s e o t e v ř e n ě k e s p e c i á l n í m v ě ­

p ř e d s t a v á c h věříme, ž e j i m o d p o v í d á n ě c o t r a n s c e n d e n t n í h o : „ J e l i ­

d á m a jejich výsledkům, bývá někdy počítán k pozitivismu. Jelikož

kož naše vědění se typicky zabývá v ě c m i ,mimo', získáváme vědění

ale e m p i r i s m u s v n í m a l kriticky a v t e o r e t i c k é filosofii viděl teorii

s k r z e v í r u . " 6 9 T o n á m p ř i p o m e n e H u m o v u n a u k u o belief, z v l á š t ě

zkušenosti, p ř e d e v š í m p ř í r o d o v ě d n é zkušenosti, je výstižnější pova­ žovat h o z a p ř e d s t a v i t e l e f i l o s o f i c k é h o s m ě r u , k t e r ý v y c h á z í z K a n t a , konkrétněji realistické verze kriticismu. Je tedy oprávněné řadit ho

66

the

A. O. Lovejoy, The Revolt against Dualism. An Inquiry Concerning Existence ofldeas.

k zastáncům gnoseologického realismu. Riehl se narodil roku 1844 v Boženu. Habilitoval se roku 1870

67

Tamt., str. 389.

v G r a z u , k d e o b d r ž e l svou první profesuru. R o k u 1882 byl p o v o l á n

68

Tamt., str. 393.

do Freiburku v B r e i s g a u a další zastávky j e h o kariéry představoval

69

Tamt., str. 398.

Kiel, H a l l e a n a k o n e c Berlín, k d e se stal D i l t h e y o v ý m n á s t u p c e m .

374

375

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

IX.

realismus.

seine

Bedeutung

V e s v é p r v n í p u b l i k a c i 7 2 R i e h l hájil n á z o r , ž e j e m o ž n o p o z n a t e x i s ­

a jeho

význam

tenci a jisté rysy věcí o sobě. Navázal p ř i t o m m i m o jiné na Leibnize,

Grundziige

(Nárys

Herbarta a Trendelenburga, jak sám poznamenává v předmluvě

r e a l i s m u , 1 8 7 0 ) a Moral und Dogma ( M o r á l k a a d o g m a , 1 8 7 2 ) . N e j -

k p r v n í m u v y d á n í Nárysu realismu.13 N a H e r b a r t a h o u p o z o r n i l R o ­

tvoří

spis

fiir die positive

Wissenschaft ( F i l o s o f i c k ý

Kriticismus

und

realismus

a) Úkol teoretické filosofie

Z e m ř e l r o k u 1 9 2 4 v N e u b a b e l s b e r g u ( P o s t u p i m ) . C e n t r u m j e h o tvor­ by

Der philosophische

Gnoséologicky

kriticismus

p r o p o z i t i v n í v ě d u ) ; 7 0 p ř e d c h á z e l m u Realistische důležitější

články

obsahuje

s o u b o r Philosophische

Jahrzehnten ( F i l o s o f i c k é s t u d i e ze č t y ř d e s í t e k let,

Studien

aus

vier

1925).71

bert Z i m m e r m a n n ( 1 8 2 4 - 8 9 8 ) , 7 4 j e h o ž přednášky Riehl navštěvoval ve Vídni.75 Riehl filosofii chápal především j a k o teorii poznání, nicméně byl dalek toho, aby v ní viděl výhradně teorii přírodovědné zkušenosti, a odmítal také pokusy zredukovat Kantovu filosofii na pouhý náčrt t e o r e t i c k é h o r á m c e p r o N e w t o n o v u fyziku. Filosofie p o d l e R i e h l a

70

A. Riehl, Der philosophische Kriticismus und seine Bedeutung fiir die positive Wissenschaft, I: Geschichte und Methode des philosophischen Kri­ ticismus, Leipzig 1876; U/1: Die Sinnlichen und logischen Grundlagen der Erkenntnis, Leipzig 1879; U/2: Zur Wissenschaftstheorie und Metaphysik, Leipzig 1887. První svazek vyšel roku 1908 ve druhém vydání v podstatně přepracované podobě, ke třetímu vydání došlo v roce 1924. Druhé vydání následujících svazků (označených už jako svazky II a III) vyšlo roku 1925 (s úvodním slovem E. Sprangera a H. Heyse) a roku 1926 (vyd. H. Heys E. Spranger). - Podle Riehlova způsobu psaní budeme v následujícím cito­ vat 1. vyd. díla jako Kriticismus, 2. vydání jako Kritizismus. 71

Další Riehlova díla: Friedrich Nietzsche, der Kiinstler und der Denker, Stuttgart 1897; Zur Einfuhrung in die Philosophie der Gegenwart, Leip­ zig - Berlin 1921 6 (1902 1 ); Fuhrende Denker und Forscher, Leipzig 1922. Sekundární literatura: P. Grillenzoni, Alois Riehl. Un contributo al kantismo; M. Jung, Der neukantianische Realismus von A. Riehl, Konstanz 1973; H. Maier, Gedáchtnisrede, gehalten am 24. Januar 1925, in: Kant-Studien, 3 1 , 1926, str. 563-579; H. Rickert, Alois Riehl, in: Logos, 13, 1924/25, str. 162 nn.; W. Rod, A. Riehl und der Herbartianismus in Ósterreich, in: J. C. Nyíri (vyd.), Von Bolzano zu Wittgenstein, Wien 1986, str. 132-140; týž, Alois Riehl. Kritischer Realismus zwischen Transzendentalismus und Empirismus, in: Th. Binder (vyd.), Bausteine zu einer Geschichte der Philo­ sophie an der Universitát Graz, Amsterdam - New York 2001 (Studien zur osterreichischen Philosophie, XXXIII), str. 117-134; týž, Alois Riehl, Erkenntniskritiker und Philosoph der Lebensweisheit, in: E. Thurnher (vyd.), Tirol zwischen Zeiten und Volkem, FS H. Gritsch, Innsbruck 2002 (SchlernSchriften, 318), str. 25-36; C. Siegel, Alois Riehl: Ein Beitrag zur Geschich­ te des Neukantianismus, Graz 1932; E. Spranger, Alois Riehl. Zum 80. Geburtstag unseres beruhmten Landsmannes, in: Der Schlern, 5, 4. sešit, 1924, str. 103 nn. Srv. také pasáže vztahující se k Riehlovi u M. Ferrari, Introduzione a II Neocriticismo, Bari 1997 (II filosofi; 76), a u Ch. Kohnke, Entste­ hung und Aufstieg des Neukantianismus, Frankfurt a. M. 1993.

376

m u s í p o c h o p i t m o ž n o s t i p o z n á n í obecně: „ T e o r i e p o z n á n í . . . s t a n o ­ vuje principy v e š k e r é h o h l e d á n í p r a v d y a skutečnosti a u d á v á ... měřítko pro veškeré bádání."76 Objevy přírodních věd jsou ovšem pro filosofii důležité, neboť „čisté a e m p i r i c k é p o z n á n í si j s o u navzá­ j e m o p o r o u a ovlivňují s e " . 7 7 Ú k o l e m filosofie je analyzovat zkušenost s cílem zformulovat p o d m í n k y její m o ž n o s t i . P ř e s n ě j i ř e č e n o ú k o l f i l o s o f i e t k v í v a n a l ý z e pojmu p o z n á n í , n e b o ť m o ž n o s t p o z n á n í , p o j e h o ž p o d m í n k á c h s e ptáme, je totéž co pojem poznání. Objasnění pojmu „prostor", „ h m o -

72

A.

73

Tamt., str. 330 n.

74

Podle C. Siegel, Alois Riehl.

Riehl, Realistische

Grundziige.

75

V předmluvě ke spisu Philosophischen Kriticismus zmínil F. H. Jacobiho, který se svého času těšil v Rakousku značné úctě a který víru ve vnější svět spojoval s počitky. Dále na Riehla zapůsobil Eugen Diihring, který filosofii těsně spojoval s realistickým výkladem přírodních věd. K situaci filosofie v tehdejším Rakousku viz W. Sauler, Osterreichische Philosophie zwischen Aufkldrung und Restauration. Beitrdge zur Geschichte des Fruhkantianismus in der Donaumonarchie, srv. též W. Sauer, Die verhinderte Kanttradition. Uber eine Eigenheit der osterreichischen Philosophie, in: M. Benedikt (vyd.), Verdrdngter Humanismus, verzogerte Aufkldrung, IU, str. 303-317. 76

A. Riehl, Kritizismus, I I 2 , str. 7.

77

Tamt., str. 19.

377

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

t a " č i „ k a u z a l i t a " a p o d o b n ě slouží „ p ř e m ý š l i v é m u z d o k o n a l e n í e m ­ pirické vědy".78

IX.

Gnoseologický

realismus

(3) S t e j n ě j a k o K a n t p o s t a v i l i R i e h l i d e u s v o b o d y d o c e n t r a e t i k y (viz níže, oddíl d).

Ve prospěch realistické teorie poznání podle Riehla hovoří, že se shoduje s každodenním lidským postojem i s postojem přírodního

b) Analýza počitku

vědce. Riehl byl přesvědčen, že přírodovědné teorie jsou vždy míně­

V analogii k v ě d e c k ý m hypotézám chápe Riehl realismus jako do­

ny j a k o popisy struktur skutečnosti, která existuje nezávisle na po­

mněnku, která vyžaduje potvrzení. Za tímto účelem provedl analýzu

znávajícím subjektu, a že přírodovědné věty j s o u pravdivé tehdy, p o ­

p o č i t k u , n e b o ř p o č i t e k n á m p o d l e R i e h l a zajišřuje spojení s e s k u t e č ­

k u d se s t a k o v o u t o skutečností shodují. O p r a v d ě j a k o ž t o s h o d ě soudu s p o s u z o v a n o u skutečností lze o v š e m hovořit j e d i n ě v rámci realistického pojetí.79 Alternativy ke k o r e s p o n d e n č n í teorii pravdy tedy pro Riehla nepřipadaly v úvahu. Riehl považoval spojení kantovského kriticismu s realismem za m o ž n é , neboř Kantovu filosofii vnímal j a k o realistickou. S K a n t e m se s h o d o v a l p ř e d e v š í m v n á s l e d u j í c í c h b o d e c h : ( 1 ) Ú k o l e m f i l o s o f i e n e n í o b j a s ň o v a t e m p i r i c k á fakta, n ý b r ž t á z a t se na p o d m í n k y a h r a n i c e p ř e d m ě t n é h o p o z n á n í . F i l o s o f i e a s p e c i á l ­ n í v ě d y v č e t n ě p s y c h o l o g i e t e d y leží n a o d l i š n ý c h r o v i n á c h , a f i l o s o ­ fickou otázku po objektivní platnosti soudů proto nelze zaměňovat s otázkou, jak vlastně vzniká poznání.80 Pojmy a zásady jsou aprior­ ní tehdy, p o k u d j s o u nezávislé na zkušenosti a p ř i t o m platí pro před­ m ě t y z k u š e n o s t i o b e c n ě . C h á p a t j e j a k o v r o z e n é j e stejně m y l n é j a k o snahy objasnit je v rámci evoluční teorie. ( 2 ) P o z n á n í n e n í r e c e p t i v n í p r o c e s , n a o p a k p ř e d p o k l á d á t v ů r č í ak­ tivitu mysli. Subjekt nastoluje vztahy m e z i počitky a tímto způso­ b e m ustavuje p ř e d m ě t y zkušenosti n e b o l i jevy. J e v ů m p o d l e R i e h l a náleží stejná důstojnost j a k o v ě c e m o sobě, tj. n e s m í m e jejich hod­ n o t u s n i ž o v a t p o d v l i v e m m e t a f y z i c k é víry, j a k t o u č i n i l K a n t . V z t a h m e z i j e v e m a v ě c í o s o b ě R i e h l o b j a s ň o v a l p o m o c í t e o r i e d v o u strá­ nek: tím, co se n á m jeví a co myslíme jakožto věc o sobě, je jeden a týž objekt.81

78

ností o sobě. Počitky jsou j e d n o d u c h é anebo zdánlivě j e d n o d u c h é složky smyslového vjemu. V návaznosti na H e l m h o l t z e Riehl učí, že ob­ sah ve v ě d o m í je p o č i t k e m tehdy, p o k u d ho nelze upravit (natož eliminovat) ž á d n ý m aktem rozvažování. Počitek se vztahuje k ně­ č e m u , co není počitkem, a to bezprostředně, tj. bez v ě d o m é h o uplatnění kategorie kauzality. To n e z n a m e n á , že by ho nebylo m o ž ­ no objasnit kauzálně, totiž j a k o výsledek podnětů a reakcí subjektu na podněty, n i c m é n ě takový výklad lze podat jedině reflexivně. Počitek prožíváme j a k o subjektivní a objektivní zároveň; zvláště patrné to je u počitku odporu proti vnějšímu působení, n i c m é n ě pro počitky o b e c n ě platí, že „každý smyslový dojem, který vstoupí do n a š e h o v ě d o m í , . . . j e z á r o v e ň čit a p o c i ť o v á n " . 8 2 V p o č i t k u j e t e d y z á r o v e ň z a l o ž e n v z t a h k o b j e k t u i s u b j e k t u , c o ž R i e h l s h r n u l for­ mulí:

Sentio,

ergo

sum

et estP

Ve prospěch realismu navíc podle Riehla hovoří také přítomnost společenského cítění, které se m ů ž e rozvinout jedině v mezilid­ ském kontaktu, a které tedy z hlediska osamělého vědomí nelze pochopit.84 Máme-li existenci nezávislou na našem vědomí přiznat j i n ý m subjektům, p a k t í m spíše n u t n o realisticky interpretovat zku­ šenost věcí. V zásadě o v š e m pro uznání j i n ý c h subjektů není zapo­ třebí žádné argumentace a konkrétně žádných úsudků z analogie, neboť druhé lidi a jejich prožívání u c h o p u j e m e na základě intersub-

81

Tamt.

79

Srv. tamt., str. 3: „Pokud ... jsou představy a věci totéž, pak už nemá žádný smysl se ptát po shodě představ v nás s věcmi mimo nás." 80

Tamt., str. 8. Právě tak se Riehl v prvním vydání vymezuje vůči psy­ chologii, srv. Kriticismus, II/l, str. 7.

378

A. Riehl, Kritizismus, I 3 , 1924, str. 553.

82

A. Riehl, Kritizismus, n 2 , str. 48. Výraz „pociťován" se zde netýká libostí a nelibosti, popř. emocí. 83

Tamt., str. 20.

84

A. Riehl, Kritizismus, I I I 2 , str. 160.

379

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

IX.

realismus...

Gnoseologický

realismus

p o d o b n é pojetí

vedl na z á k o n o důvodu, podle n ě h o ž je vše, co se děje, d ů s l e d k e m

Počitky j s o u podle Riehla „lokalizované",86 tj. i n t e n c i o n á l n ě se

j e n o následnost, j a k o ní mluvil H u m e . Vztah důvodu a následku je

k n ě č e m u vztahují.87 Navíc počitek údajně obsahuje vždy i rudimen­

pochopitelný, neboť n á s l e d e k je o b s a ž e n v d ů v o d u , a je s n í m tedy

t á r n í s o u d , j a k v y p l ý v á z t o h o , ž e p ř í s n ě v z a t o n e v n í m á m e tlak, t e p ­

č á s t e č n ě i d e n t i c k ý . 9 0 Z á k o n i d e n t i t y a z á k o n ex nihilo nihilfit j s o u

lotu a p o d o b n ě , nýbrž z m ě n u tlaku, teploty atd. a dojem rozdílu je

j e d n o a totéž.91 P o k u d zákon o důvodu vztáhneme na časové p o m ě ­

konstatován v soudu. Riehl tak m ů ž e napsat: „Počitkový akt je sám

ry, z í s k á p o d o b u k a u z á l n í h o p r i n c i p u . 9 2

jektivních pocitů

„takřka bezprostředně"

(srv.

p ř e d c h á z e j í c í h o dění, a to d ů s l e d k e m p o c h o p i t e l n ý m , tj. n e j e d n á se

u H u s s e r l a , k a p . V, 4 g ) . 8 5

o sobě aktem souzení."

Tímto pojetím se Riehl jakoby vrací před Kanta a přijímá racio-

88

P o č i t k ů m n á l e ž í v p r o c e s u p o z n á n í a p ř i t v o r b ě teorií k l í č o v á ú l o ­

nalistické ztotožnění kauzálního principu se z á k o n e m o důvodu.

h a : n a j e d n é s t r a n ě p o s k y t u j í p o d n ě t p r o p o z n á v a c í snahy, n e b o ť p o ­

Oproti zastáncům racionalistické

bízejí k formulaci výkladových hypotéz, na straně druhé umožňují

p ř í č i n y a ú č i n k u n e i n t e r p r e t o v a l j a k o v z t a h l o g i c k ý (jak t o u č i n i l

metafyziky

ovšem Riehl

vztah

verifikaci h y p o t é z , t j . zjištění o h l e d n ě z d a r u v ý k l a d o v ý c h s n a h . 8 9

například Spinoza), nýbrž j a k o fyzikální: o k a u z á l n í m vztahu lze mluvit j e n tam, kde se energie příčiny rovná energii účinku. Podob­

c) Racionální složka zkušenosti

ně se věci mají u zákona zachování skutečného: o n í m skutečným,

Riehl chápal, že zkušenost předmětů nelze zrekonstruovat výhradně

j e ž se tu myslí j a k o ž t o trvalé, je k v a n t u m energie.93 Jelikož Riehl

p o m o c í p o č i t k u . J e t u n a v í c z a p o t ř e b í j i s t ý c h a p r i o r n í c h p o j m ů a zá­

tento z á k o n v n í m a l j a k o f u n d a m e n t teorie p o z n á n í , přisuzoval obje­

sad, k t e r é p o m á h a j í v n é s t d o p o č i t k o v ý c h d a t ř á d . Z k u š e n o s t t a k zís­

vu m e c h a n i c k é h o ekvivalentu tepla, j a k k n ě m u dospěl Robert M a -

kává svou racionální složku, a Riehl proto odmítal induktivismus.

yer (1814-1878), filosofický význam.94

Počitek sice uděluje p o d n ě t k vytváření hypotéz o zákonitosti, nic­ m é n ě ty nelze formulovat nezávisle na kategoriálním rámci.

U z n á n í m r a c i o n á l n í složky p ř e d m ě t n é z k u š e n o s t i zaujal R i e h l sta­ novisko, jež lze označit za racionalistické, ovšem jelikož zároveň

Při stanovování apriorních p o d m í n e k m o ž n o s t i zkušenosti se Ri­

čistému rozvažování odepřel schopnost předmětného poznání, je

ehl v důležitých b o d e c h odchýlil od Kanta, například názorem, že

j e h o filosofie kritická v H u m o v ě či Kantově smyslu. Tato podvoj­

představy prostoru a času se utvářejí na z á k l a d ě počitku, tj. nejedná

nost je zachycena o z n a č e n í m „kritický racionalismus",95 k t e r ý m Ri­

se o apriorní formy n á z o r u , a nejsou t e d y čistě subjektivní. Vlastní

ehl charakterizoval své stanovisko a které se dnes většinou používá

c e s t o u se R i e h l v y d a l i u p ř e d s t a v o o b j e k t e c h : z d á n l i v ě s i c e s K a n ­

o Popperovi a jeho stoupencích.

t e m souhlasí, když zdůrazňuje, že představu věci nelze zredukovat na časoprostorové vztahy m e z i počitky a že j a k o nejzazší p o d m í n k a možnosti se tu předpokládá jednota vědomí, respektive jednota mo­ m e n t u „ J á m y s l í m " . R i e h l o v š e m n a r o z d í l o d K a n t a spojil j e d n o t u věci v čase se z á k o n e m zachování skutečného a tento z á k o n p a k pře-

90

A. Riehl, Kritizismus, I I 2 , str. 248: ,pochopitelná je ale pro nás ... jedině a pouze souvislost podle principu identity, a jednotný pojem kauzální následnosti ve vědeckém smyslu je pojmem velké totožností." 91

Tamt., str. 272.

85

Tamt., str. 159 n.

92

Tamt., str. 274: „Kauzalita ...je princip důvodu v čase."

86

Tamt., str. 54.

93

Tamt., str. 233.

87

Tamt., str. 55.

94

A. Riehl, Kritizismus, I I 2 , str. 291 n.

88

Tamt., str. 34; srv: „V počitcích je akt souzení preformován.'

95

89

Tamt., str. 30.

380

Tamt., II/l, str. 9. Také Kantovo pojetí označuje Riehl jako kritický racionalismus; srv. A. Riehl, Kritizismus, I 3 , str. 303.

381

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

IX.

Gnoséologicky

realismus

R i e h l o v a filosofie má též r a c i o n á l n í r á z v t o m o h l e d u , že b e r e

v n ě m . " 1 0 0 Vedle s v ě t a v š e d n í h o d n e a s v ě t a v ě d y existují i j i n é „ s v ě ­

v potaz pouze argumenty, nikoli nálady či pocity. Cokoli si m y s l í m e

ty", totiž „říše m r a v n í h o jednání, říše u m ě l e c k é tvorby a n á b o ž n é h o

n a z á k l a d ě e m o c í , j e subjektivní, s o u k r o m á z á l e ž i t o s t j e d n o t l i v c e , f i ­

pozdvihnutí mysli".101 Tyto říše sice spočívají na odlišných princi­

losoficky b e z p ř e d m ě t n á . Přesto Riehl odmítal racionalistický ideál

pech, n i c m é n ě souvisejí spolu, neboť „ k a ž d á říše představuje j i n o u

j e d n o t n é h o s y s t é m u v e š k e r é h o v ě d ě n í , s p j a t é h o s n á r o k e m n a defini­

s t r á n k u jediné s k u t e č n o s t i , k t e r á z a h r n u j e p ř í r o d u i d u c h a " . 1 0 2

tivní p l a t n o s t .

V e sféře p r a k t i c k é h o r o z u m u zajišťuje i d e a ú č e l u n e j e n p r i n c i p p r o posouzení formy p ř e d m ě t ů , ale také princip pro vytváření p ř e d m ě ­ d) Filosofie jako životní prizma

tů.103 Nutnost a účelnost se navzájem doplňují: „Nutnost je princi­

Riehlova filosofie je sice v první řadě teorie p o z n á n í , n i c m é n ě gno-

pem teoretického přístupu, účelnost principem praktického posouze­

seologickými analýzami

se také jedná

ní a formování v ě c í . " 1 0 4 Teorii p o z n á n í a teorii p r a x e (respektive

0 „ n a u k u o m o u d r o s t i " či „ ž i v o t n í p r i z m a " , a v t o m t o o h l e d u má

p ř í r o d n í m a d u c h o v n í m v ě d á m ) m u s í m e p o d l e R i e h l a p ř i z n a t stej­

se nevyčerpává:

zároveň

1 p r a k t i c k ý v ý z n a m . M ě l a b y č l o v ě k u stavět p ř e d o č i cíle, j e ž p r o něj

n o u h o d n o t u . Ú č e l y j s o u r e á l n é faktory d ě n í , j a k d o k a z u j í dějiny, j e ž

jsou podstatné, a v poslední instanci ideu království účelů.96 Riehl

jsou ovládány idejemi. Subjektivní není pojem účelu, j a k si myslel

věřil v m o ž n o s t r o z u m o v é h o p o z n á n í h o d n o t , a odmítal proto snahy

S p i n o z a , ale spíše p o j e m n u t n o s t i .

chápat kladení cíle výhradně j a k o záležitost pocitu n e b o vůle. Stejně

Podrobnější nauku o hodnotách a jejich systému u Riehla nenaj­

tak se distancoval od h o d n o t o v é h o subjektivismu. H o d n o t y p o d l e Ri­

deme. Oproti Lotzemu, Schelerovi anebo představitelům bádenské­

ehla nevynalézáme, nýbrž nalézáme: „Tak j a k o se hvězdy ... postup­

h o n o v o k a n t o v s t v í n e r o z v i n u l ž á d n o u filosofii h o d n o t a z v l á š t ě r e ­

ně rozsvěcí v t e m n o t ě noci, i hodnoty postupně vcházejí do lidského

zignoval na jakékoli určení statutu hodnot. O n a filosofie, již chápal

z o r n é h o p o l e , a k d o j e p o p r v é spatřil, p o p r v é p r o ž i l a v l a s t n í m živo­

j a k o p a n d á n filosofie čistě vědecké, zůstala z valné části progra­

t e m předvedl ostatním, ten je jejich tvůrcem."97

m e m . Snažil se p ř e k o n a t j e d n o s t r a n n o s t filosofie o m e z e n é na teorii

Filosofie p o j a t á j a k o životní m o u d r o s t č i ž i v o t n í p r i z m a m á b l í z k o

p o z n á n í , a v š a k t e n t o svůj p l á n d o k á z a l j e n n a s k i c o v a t .

k u m ě n í , ba p ř í m o je u m ě n í m , totiž u m ě n í m předkládat vůli n o v é cíle.98 Na rozdíl od vědeckého myšlení, jež je hodnot prosto, vychází životní moudrost nikoli z rozvažování, nýbrž z rozumu jakožto schopnosti klást si cíle. Ústřední hodnotou tu je svoboda ve smyslu autonomie. „ A u t o n o m i e tvoří podstatu, základní charakter duchov­ n í h o života vůbec a panuje ve všech j e h o p o d o b á c h . " 9 9 Idea a u t o n o ­ m i e stojí v c e n t r u n e j e n m o r á l k y , a l e i v ě d y , u m ě n í a n á b o ž e n s t v í . Nejen vědě, ale i u m ě n í přisuzoval Riehl úkol konstituovat určitý z k u š e n o s t n í svět. O u m ě n í t a k p í š e : „ S v é b y t n ý m z p ů s o b e m k l a d e ži­ vot p ř e d oči a rozvíjí h o , tvoří v ě d o m í o světě, j e ž je m o ž n é p o u z e 100

Tamt., str. 328.

Tamt., str. 47.

101

A. Riehl, Kritizismus, I I 2 , str. 322.

97

Tamt., str. 153.

102

Tamt.

98

A. Riehl, Zur Einfuhrung in die Philosophie der Gegenwart, str. 167.

103

A. Riehl, Kritizismus, BJ 2 , str. 339.

99

Tamt., str. 327.

104

Tamt., str. 341.

96

382

383

X.

Obroda

ontologie

gickému uvažování samozřejmě vybízela také fenomenologie, kon­ k r é t n ě H u s s e r l o v a Logická zkoumání a

X OBRODA ONTOLOGIE

také j e h o později

rozvinutá

nauka o regionálních ontologiích. Cestu ontologického myšlení p o m o h l zásadním způsobem prora­ zit E d u a r d v o n H a r t m a n n ( 1 8 4 2 - 1 9 0 6 ; viz v ý š e , k a p . I X , t a k é sv. X , k a p . H,6c), k t e r ý se v Nauce o kategoriích ( 1 8 9 6 ) 3 na z á k l a d ě zjiště­ ní o o r g a n i c k é m a d u c h o v n í m ž i v o t ě s n a ž i l ve s h o d ě s m y š l e n k o v ý m stylem induktivní metafyziky prokázat existenci nemechanických

1. Ontologická tendence ve 20. století

p o ř á d a j í c í c h sil a v p o s l e d p o s t u l o v a t „ n e v ě d o m í " ; t o n e p o v a ž o v a l z a vrstvu individuální osobnosti, nýbrž za „světofaktor", který se proje­

Již v 19. století tu a t a m vyvstal o d p o r proti d o m i n a n c i uvažování

vuje v e f y z i c k é m a p s y c h i c k é m d ě n í . F o r m y s u b j e k t i v n ě - i d e á l n í

soustředěného na epistemologii, jak bylo typické především pro no­

a o b j e k t i v n ě - r e á l n é sféry s e n a v z á j e m s h o d u j í , n e b o ť v y r ů s t a j í z e

vokantovství, n i c m é n ě až po p ř e l o m u století došlo díky pociťované­

společného kořene: z nevědomí.

m u n e d o s t a t k u v ě c n ě z a m ě ř e n é filosofie k r e n e s a n c i o n t o l o g i c k é h o

Von H a r t m a n n v y m e z u j e k a t e g o r i i j e d n a k j a k o „ n e v ě d o m o u i n t e ­

m y š l e n í . O n t o l o g i e s i c e o d d o b L e i b n i z e a Wolffa u s t o u p i l a d o p o z a ­

lektuální funkci určitého druhu anebo n e v ě d o m é logické určení, jež

dí, ale n e u p a d l a zcela v z a p o m n ě n í : ontologické otázky hrály svou

klade určitý vztah",4 a za druhé jako odpovídající vědomý pojem.

roli například u Bolzana, Brentana, Herbarta, L o t z e a dalších. Až ve

Jelikož se n e v ě d o m é kategorie projevují ve v ě d o m í , lze je p o m o c í

20. století se však ontologie - s o u č a s n ě s o b r o d o u metafyziky po

reflexe či abstrakce z obsahu v ě d o m í vyčlenit. Vposled v n i c h j d e

první světové válce1 - prosadila j a k o svébytná filosofická tendence.

o výraz n e o s o b n í h o r o z u m u ve v ě c e c h a v k o n k r é t n í c h lidech.5 N e ­

K o l e m poloviny století se zdálo, že se podnět vyčerpal, ovšem poté

lze j e o d v o d i t a p r i o r i , m u s í m e j e p o z n a t a p o s t e r i o r i .

zájem o ontologické otázky znovu ožil překvapivým způsobem, totiž

Von H a r t m a n n o d l i š i l k a t e g o r i e s m y s l o v o s t i , j e ž s e d á l e d ě l í n a k a ­

v r á m c i a n a l y t i c k é filosofie j a z y k a , o k t e r é v t o m t o s v a z k u n e p o j e d -

t e g o r i e čití ( k v a l i t a a k v a n t i t a ) a n á z o r u ( p r o s t o r a č a s ) , a k a t e g o r i e

náváme.

myšlení, jež začínají prazákladní kategorií vztahu a přes kategorie

P ř í k l o n k o n t o l o g i i šel r u k u v r u c e s o d v r a t e m od t r a n s c e n d e n t á l n í

s r o v n á v a c í h o m y š l e n í , k a u z a l i t y a finality k o n č í u k a t e g o r i í s u b s t a n -

filosofie: s tím, jak do popředí pronikalo tázání po významu „bytí",

ciality. O d K a n t o v y n a u k y o k a t e g o r i í c h s e j e h o k o n c e p c e liší n e j e n

po jeho způsobech, modalitách a po kategoriích jakožto formách

obsahově, například zařazením prostoru a času mezi kategorie, ale

bytí, zároveň mizel zájem o p o d m í n k y m o ž n o s t i p o z n á n í bytí. Trans­

také a především formálně: pro von Hartmanna kategorie v první

cendentální perspektivu u většiny ontologicky orientovaných autorů

řadě představovaly nikoli jednotící funkce rozvažování, nýbrž prin­

vystřídal realistický postoj: jsoucí se již nepovažovalo za předmět

c i p y bytí, k t e r é s e s e k u n d á r n ě projevují v i n d i v i d u á l n í m m y š l e n í . Z a

u s t a v e n ý s u b j e k t e m ( p ř í p a d n ě s u b j e k t e m o b e c n ě ) , n ý b r ž b y l o objek­ tivně d á n o a poznání se chápalo j a k o principiálně receptivní proces. S o b e c n ý m o d m í t n u t í m s u b j e k t i v i s m u se u p ř e d s t a v i t e l ů o n t o l o g i c k é tendence pojilo o d m í t á n í psychologismu a relativismu.2 K ontolo-

51 nn., a G. Jacoby, Allgemeine Ontologie der Wirklichkeit, II, str. 974 n. a 1000 nn. 3

1

Zmínku tu zaslouží např. P. Wust, Die Aufstehung der Metaphysik.

2

Úvahy k důvodům obratu směrem k ontologii, formulované z ontolo­ gického hlediska, podal N. Hartmann, Neue Ontologie in Deuschland, str.

384

Krátké shrnutí této nauky o kategoriích viz E. von Hartmann, System der Philosophie im Grundrifi, I-VIII. 4

E. von Hartmann, Kategorienlehre, 1923 2 , předmluva; I, str. 7.

5

Tamt., I, str. 8.

385

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

nejvyšší kategorii považoval substancialitu j a k o ž t o pojem něčeho,

tikladné.

co leží v základě každé činnosti. O z n a č e n í „ o n t o l o g i e " sám užíval

a N. H a r t m a n n o v i .

Obroda

ontologie

Lpění na subjektivismu vyčítal

dokonce i Husserlovi

p o u z e pro nauku o substanci, nicméně je zřejmé, že celá nauka o ka­

Jinou cestou než zde vyjmenovaní představitelé ontologického

tegoriích s o u h r n n ě patří k ontologii. D u c h a vůle j s o u atributy sub­

myšlení se dal Heinrich Scholz (1884—1956).10 Scholz navázal na

s t a n c e , j e ž a l e s a m a p ř e s a h u j e r o z u m i vůli (je „ m e t a l o g i c k á " a „ m e -

Leibnize a ontologii chápal nikoli j a k o nauku o jsoucnu j a k o tako­

tatheletická").6 S á m von H a r t m a n n zdůrazňoval, že v tomto ohledu

vém, nýbrž j a k o teorii „zahrnující souhrn všech pravd, jež lze v po­

s e j e h o filosofie b l í ž í s p i n o z i s m u .

p s a n é m jazyce [= v logickém kalkulu] zformulovat pro věci, které

D í k y svému vlivu na Nicolaie H a r t m a n n a a zčásti i na J a c o b y h o

lze s m y s l u p l n ě p ř i j m o u t z a i n d i v i d u a , t a k ž e t y t o p r a v d y n e j s o u o m e ­

stojí z a z m í n k u často o p o m í j e n ý H a n s P i c h l e r ( 1 8 8 2 - 1 9 5 8 ) , 7 který

z e n y n a u r č i t é o b l a s t i i n d i v i d u í n e b o u r č i t é světy, a n a o p a k mají n e ­

v y u č o v a l v G r a z u a v G r e i f s w a l d u . B y l o v l i v n ě n M e i n o n g e m a usi­

omezenou platnost".11 „Metafyzika" u Scholze označuje ontologic-

l o v a l o s y n t é z u o n t o l o g i e s t r a n s c e n d e n t á l n í filosofií. P i c h l e r v y z v e ­

ky interpretovaný logický kalkul, respektive teorii m o ž n ý c h světů,

d á v a l p ř í n o s C h r i s t i a n a Wolffa a p o u k a z o v a l n a t r a n s c e n d e n t á l n í

k t e r o u v o d c h y l c e o d o b v y k l é h o ú z u n a z ý v a l „ t r a n s c e n d e n t á l n í fi­

prvky v j e h o filosofii, stejně j a k o se K a n t a snažil n a o p a k chápat j a k o

l o s o f i e " . J e n o n a m á s t a t u s p ř í s n é v ě d y ; reálfilosofické p o z n á n í sku­

ontologa.8 Uznával existenci soudů a priori, na rozdíl od Kanta je

t e č n é h o světa n e d o s á h l o úrovně vědy, jež by disponovala o b e c n ě

však považoval za soudy o „ p o d s t a t ě " skutečnosti: lze je utvořit díky

u z n á v a n ý m i výsledky. P ř e s t o m á i reálfilosofie p r á v o n a e x i s t e n c i : f i ­

tomu, že člověk m ů ž e určité bytostné souvislosti nahlédnout jako

l o s o f i e p ř í r o d y a f i l o s o f i e d u c h a t o t i ž m a j í svůj v ý z n a m j a k o n u t n é

nutné „všeobecné vazby". Ničím nepodmíněná platnost myšlenko­

doplňky r i g o r ó z n ě v ě d e c k é metafyziky. P o ž a d a v e k propojení s tran­

vých zákonů se podle Pichlera opírá o nahlédnutí podstaty, které

scendentální filosofií tedy neznamená, že by filosofie skutečného

Pichler prohlašuje za m o ž n é , ale nesnaží se je prokázat.

světa (včetně světa lidského ducha) ztratila veškerou c e n u . 1 2

K ontologické tendenci nutno počítat také Paula Ferdinanda Lin-

V širším smyslu lze za reprezentanta ontologického myšlení pova­

keho (1876-1955),9 který vyučoval v Jeně. Stejně j a k o Wilhelm

žovat i H a n s e Driesche (1867-1941), který vyučoval v Heidelbergu,

Wundt byl zároveň filosofem a psychologem. Navázal na Brentano-

Kolíně nad R ý n e m a Lipsku - i když Driesch metafyziku neomezo­

vu n a u k u o e v i d e n c i a k r i t i z o v a l n o v o p o z i t i v i s m u s a n o v o k a n t o v s t v í .

val na ontologii a zaměřil se p ř e d e v š í m na metafyziku přírody,

Filosofii e x i s t e n c e o d m í t a l j a k o ž t o i r a c i o n a l i s t i c k o u , z a t í m c o d i a l e k ­

zvláště metafyziku živých bytostí.13

Ve

své

Wirklichkeitslehre

(Na-

t i c k ý m a t e r i a l i s m u s z a v r h o v a l s t í m , ž e bytí n e m ů ž e b ý t v n i t ř n ě p r o 10

6

Tamt., III, str. 224.

7

Podle N. Hartmanna, Zum Grundlegung der Ontologie, Berlin 1935 (zde citujeme podle 3. vyd., Meisenheim 1948; předmluva je z roku 1934), se Pichler jako jediný v návaznosti na Ch. Wolffa zaměřil na problém bytí. Také G. Jacoby, Allgemeine Ontologie, str. 974, odkazuje na H. Pichlera. Pichlerovy práce: Uber der Erlebbarkeit der Gegenstdnde, Wien 1909, Móglichkeit und Widerspruchlosigkeit, Leipzig 1912; Von der Einseitigkeit der Gedanken, Prag 1919.

H. Scholz se původně věnoval filosofii náboženství, ale později se zaměřil na logické základy filosofie; viz H. Scholz, Vorlesungen uber Grundziige der mathematischen Logik, I—II; Abrifi der Geschichte der Logik; Mathesis Universalis. Abhandlungen zur Philosophie als strenger Wissen­ schaft. 11

E. 12

H. Scholz, Metaphysik als strenge Wissenschaft, str. 13 n. Srv. Stock, Die Konzeption einer Metaphysik im Denken von Heinrich Scholz. H. Scholz, Metaphysik als strenge Wissenschaft, str.

13

155.

K Linkemu viz H. Dempe, Paul Ferdinand Linke. Ein Leben fiir Philosophieren im sokratischen Geiste, str. 2 6 2 - 2 7 5 .

Viz H. Driesh, Die Biologie als selbstándige Grundwissenschaft, Leipzig 1893; Die organischen Regulationen, Leipzig 1901; Die „Seele" als elementarer Naturfaktor, Leipzig 1903; Der Vitalismus als Geschichte und Lehre, Leipzig 1906; Philosophie des Organischen, I—II, Leipzig 1909 (Gifford-Lectures); Metaphysik der Nátur, Munchen 1927.

386

387

8

H. Pichler, Uber Christian Woljfs Ontologie.

9

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

X.

realismus...

Obroda

ontologie

uka o skutečnosti, 1917)14 podal výklad kategorií (například katego­

mu chápání světa. Právě v t o m t o smyslu prohlásil N. H a r t m a n n ob­

rie kauzality), jež chápal jako formy myšlení i skutečnosti. Díky

rodu metafyziky za reakci na „obsahovou prázdnotu zanikajícího no­

s n a h á m o o b n o v u v i t a l i s m u je j e h o m y š l e n í s p o j e n o i s filosofií živo­

vokantovství, pozitivismu a p s y c h o l o g i s m u " . Ve filosofii své doby

ta. D r i e s c h p a t ř i l v d a n é m o b d o b í k f i l o s o f ů m , k t e ř í h l á s a l i t e l e o l o ­

s i c e n a c h á z e l z á r o d k y n o v é o n t o l o g i e , a l e p o s t r á d a l její p l n é r o z v i ­

gické pojetí skutečnosti. Jelikož základní životní procesy považoval

nutí, k t e r é p o v a ž o v a l z a n a l é h a v ý ú k o l . 1 7

za kauzálně neobjasnitelné, podřídil je zásadám účelnosti, které na­

V následujícím oddíle p r o b í r á m e J. R e h m k á , N. H a r t m a n n a a G.

zval aristotelským t e r m í n e m „ e n t e l e c h i e " . K o n e č n ě p a k v souvislos­

J a c o b y h o ; stranou zůstává H e i d e g g e r a M e i n o n g , kteří j s o u zastou­

ti s ontologickou tendencí zmínku zasluhuje také fenomenologii

p e n i v j i n é m s v a z k u t é t o e d i č n í řady. H e i d e g g e r a l z e n a v í c v d a n é m

blízká Hedwig Conradová-Martiusová (1888-1966)15 a Otto Janssen

kontextu o p o m e n o u t i proto, že j e h o fundamentální ontologie se

(1883-1967).16

s myšlenkovým stylem komentovaných autorů zásadně rozchází.

Za hranicemi N ě m e c k a hrály ontologické otázky jistou roli u p ř e d s t a v i t e l ů n o v o i d e a l i s m u , n a p ř í k l a d u B r a d l e y h o , j e h o ž filoso­ f i i p r o b í r á m e v k a p . X I I I . P r o b l é m ů m o n t o l o g i e s e v ě n o v a l t a k é Sa­ m u e l A l e x a n d e r ( 1 8 5 9 - 1 9 3 8 ) , z v l á š t ě ve s p i s e Prostor,

2. Johannes Rehmke

čas a božské

J o h a n n e s R e h m k e ( 1 8 4 8 - 1 9 3 0 ) působil nejdříve j a k o soukromý do­

(1920; viz výše, k a p . I X ) . Z á j e m , j e m u ž se o n t o l o g i c k é p r o b l é m y těšily v z á v ě r u 19. a z v l á š ­

c e n t v B e r l í n ě a p o t é až do roku 1921 j a k o profesor v Greifswaldu.

t ě p o č á t k e m 2 0 . století, v y v o l á v á o t á z k u p o p ř í č i n á c h t o h o t o v ý v o j e .

R o z v i n u l ontologii spřízněnou s M e i n o n g o v o u teorií p ř e d m ě t u

Uspokojivou odpověď samozřejmě nelze zredukovat na jedinou

a p r o h l á s i l j i z a „ z á k l a d n í v ě d u " . Její t é m a tvoří „ d a n é v ů b e c " , j e ž s e

o k o l n o s t . P ř e s t o s e z d á , ž e svou r o l i s e h r á l a n e s p o k o j e n o s t s f i l o s o f i í

v y m y k á p r o t i k l a d u s k u t e č n é h o a n e s k u t e č n é h o či o b e c n é h o a j e d n o t ­

soustředěnou v ý h r a d n ě na epistemologické otázky, tedy s novokan-

livého - tj. n e j e d n á se j e n o oblast skutečnosti. Tato základní v ě d a

tovstvím, ve kterém pojmy „já" a „věc o s o b ě " vystupovaly j e n j a k o

má obsadit pozici transcendentní vůči protikladu realismu a idealis­

m e z n í k o n c e p t y . J i ž D i l t h e y p o s t ř e h l , ž e o n í m j á , o k t e r é m h o v o ř í za­

m u : je to ontologie, ačkoli R e h m k e tohoto termínu neužíval.

s t á n c i f i l o s o f i c k é h o k r i t i c i s m u , n e p r o u d í ž á d n á s k u t e č n á krev. H l e ­ dal se p r o t o přístup, který by m ě l blíže k p ř i r o z e n é m u a realistické-

Ve

s v é m h l a v n í m d í l e Grundwissenschaft ( Z á k l a d n í v ě d a ,

1910)18

definuje n á š a u t o r v ě d u j a k o „cíl v ě d o m é h o l o g i c k é h o úsilí n a v ě d o ­ m é m a n e b o ... na d a n é m v ů b e c " . 1 9 C e s t a k o p o d s t a t n ě n é m u vědění

14

Témata všeobecné metafyziky, o nichž pojednává H. Driesch: Ordnugslehre, Leib und Seele, Wissen und Denken, Metaphysik, Der Mensch und die Welt.

z a č í n á t í m , ž e s i u v ě d o m í m e n e j a s n o s t i , k t e r é s i žádají ř e š e n í , a c í l e je dosaženo, když j s m e objasnili všechny souvislosti a zodpověděli

15

H. Conradová-Martiusová, Zur Ontologie und Erscheinungslehe der reálen Aufienwelt, in: Jahrbuch fur Philosophie und phánomenologische Forschung, 4, 1921; Realontologie, in: Jahrbuch fur Phanomenologie (1923); Die Zeit, Miinchen 1954; Der Raum, Miinchen 1958. 16

O. Janssen, Vorstudien zur Metaphysik, Halle 1921; Ideeller Aufbau und Metaphysik des Denkens, I, Leipzig 1929; Das erlebende ich und sein Dasein, Berlin 1932; Dasein undBewufitsein, Berlin 1933; Dasein undWirklichkeit, Miinchen 1938; Vom Begriff des Seins, seinem Verstehen und Mifiverstehen, in: Zeitschrift fur philosophische Forschung, 12, 1958, str. 241-252.

388

17

N. Hartmann, Zum Grundlegung der Ontologie, předmluva, str. VII.

18

Další díla J. Rehmkeho: Die Welt als Wahrnehmung und Begriff, Ber­ lin 1880; Lehrbuch der allgemeinen Psychologie, Hamburg 1894; Die Seele des Menschen, Leipzig 1902; Anmerkungen zur Grundwissenschaft, Leipzig 1913; Logik, Leipzig 1918; Ethikals Wissenschaft, Greifswald 1921; Grundlagen der Ethik als Wissenschaft, Leipzig 1925; Der Mensch, Leipzig 1928. K Rehmkeho pojetí vědy viz J. E. Heyde, Grundwissenschaftliche Philosophie, Leipzig 1924. 19

J. Rehmke, Grundwissenschaft, str. 7.

389

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

v š e c h n y o t e v ř e n é otázky. B e z n ě č e h o d a n é h o (tj. bez držby ve vě­

základní vědu. Oproštěnost od předsudků ovšem pro R e h m k a nezna­

domí) není věda jakožto určování daného vůbec možná. „Vědět"

mená oproštěnost od předpokladů: základní věda není prosta předpo­

z n a m e n á mít, z n a m e n á to vlastnit n ě c o d a n é h o : o v š e m co je v držbě

kladů, neboť p ř e d p o k l á d á dané. V š e c h n y přístupy, jež mu zaváněly

vědomí, není samo vědomím, a obratu „obsah v ě d o m í " se proto mu­

subjektivismem, především psychologismus a kriticismus, R e h m k e

s í m e v y h ý b a t . 2 0 A i s a m o v ě d o m í , p o j a t é j a k o „ d r ž i t e l " d a n é h o vů­

zcela odmítal.

bec, je cosi d a n é h o . 2 1 D o m n ě n k u o nepoznatelné věci o sobě anebo

V z á k l a d n í v ě d ě se sice m l u v í o „ p ř e d m ě t u " v š i r o k é m s m y s l u

o n e p o z n a t e l n é m ve smyslu H. Spencera R e h m k e zavrhl s tím, že

s l o v a , n i c m é n ě n á z o r n é p ř e d m ě t y v n ě j š í h o s v ě t a , t j . v ě c i , t u hrají

n e m á smysl mluvit o n ě č e m , co nenavazuje žádný vztah k d a n é m u .

zvláštní roli. Právě s těmito p ř e d m ě t y se totiž stýkáme nejdříve

Na vše, co je d á n o , se l z e t á z a t , a l z e to t e d y v p r i n c i p u i p o z n a t .

a nejčastěji. R e h m k e p r o t o z a č í n á a n a l ý z o u v ě c í , p ř i č e m ž n e j d ř í v e j e

D a n é je vždy zvláštní dané, neboť je odděleno od jiného daného:

pozoruje tak, j a k j s o u v d a n é m o k a m ž i k u : ve „ v ě c n é m o k a m ž i k u " se

nejen věc a vědomí, ale i o b e c n é je tedy zvláštní dané. R e h m k e odli­

v ě c p r e z e n t u j e j a k o j e d n o t a m n o h ý c h d a n ý c h , t o t i ž v e l i k o s t n í c h , tva­

šoval d a n é j e d n o u , j e ž s e v y s k y t u j e j e n j e d n o u , a d a n é n i k o l i j e d n o u

r o v ý c h a m í s t n í c h u r č e n í , p ř i č e m ž v z á k l a d ě j e d n o t y v š e c h u r č e n í se

neboli o b e c n é . Tato distinkce řídí rozdělení věd na vědy o jednot­

nachází místo.22 T í m je věc pozorovaná v konkrétním okamžiku plně

l i v é m (historické v ě d y ) a v ě d y o o b e c n é m (přírodní vědy, m a t e ­

v y m e z e n a : „Ve v e l i k o s t i , t v a r u a m í s t ě p ř e d s e b o u m á m e v ě c n ý o k a ­

matika, logika). Věda o vůbec nejobecnějším je základní vědou, ob­

m ž i k ... j a k o j a s n ě určené dané a ž á d n á analytická úvaha na n ě m ja­

jasňuje pojmy typu „věc o b e c n ě " nebo „změna obecně" a musí

kožto tomto zvláštním d a n é m o sobě a pro sebe neodhalí nic dalšího,

zachovávat nezávislost od všech soudů zformulovaných m i m o její

co

p o l e , tj. b ý t „ p r o s t á p ř e d s u d k ů " . T e n t o p o ž a d a v e k p l a t í v ý h r a d n ě p r o

by

mu jako

takovému

náleželo..."23

Rozdíl mezi věcí a v ě c n ý m o k a m ž i k e m je důležitý pro výklad z m ě n y a pohybu. V ě c n ý o k a m ž i k n e m ů ž e projít z m ě n o u , ta se vždy

20

Tomuto , j m ě n í " či „vlastnění" je věnován poslední díl Grundwissenschaft. Mít obsah vědomí anebo mít něco jako objekt vědomí chápal jako specifikum počitku také greifswaldský profesor Wilhelm Schuppe (1836-1913), Grundrifi der Erkenntnistheorie und Logik, str. 23. Já podle Schuppeho není nic konkrétního, co by mohlo existovat i bez oné věci, kte­ rou vlastní, nýbrž pravda je taková, že pól já a svět objektů (v první řadě tělo) společně tvoří složky původní jednoty. To, co já „má", mu je imanentní, a říct, jak je počitek s to dosáhnout k něčemu mimo já, je nemožné, neboť všechna tvrzení o transcendentní skutečnosti jsou jen prázdná slova. Všech­ ny podmínky čití - mozkové, nervové, molekulami procesy - jsou vždy zas jen vnímatelné entity, tj. jsou to zákony nacházející se ve vědomí. Pojem skutečného bytí se ovšem neomezuje jen na počitek, ale zahrnuje v sobě také rys zákonité souvislosti (str. 29). Svět je tedy obsažen v já, ovšem nikoli ve formě idejí, jak si mysleli subjektivní idealisté. Svět nevstupuje do vědomí, právě naopak - vědomí se rozšiřuje, aby objalo svět. Já není oproštěné od prostoru a času; prostor a čas by se nemohly stát předmětem vědomí, kdyby subjekt nezaujímal prostorovou a časovou pozici. To ale neznamená, že snad existuje nějaká prostorově lokalizovatelná duše - a jakmile se od podobné domněnky oprostíme, lze bez rozporu prohlásit, že různé subjekty vnímají tutéž věc. 21

J. Rehmke, Grundwissenschaft, st. 592.

390

týká jedině věci jakožto „jednoty následných okamžitých j e d n o t " . 2 4 Jelikož z m ě n a spočívá ve z m ě n ě zvláštních určení, měnící se věc se zjinačuje, ale n e m ě n í se v j i n o u věc. V ě c není v čase, nýbrž má čas v s o b ě : „ V ě c n ý o k a m ž i k n a b í z í . . . s v á u r č e n í v simultaneité, a v š a k v ě c s v é o k a m ž i t é j e d n o t y n a b í z í v následnosti, tj. ,ve s v é m č a s e ' , n e ­ boť s l e d t ě c h t o j e d n o t s e n a c h á z í v s a m o t n é v ě c i . " 2 5 Tato j e d n o t a , si­ multánní a sukcesivní, se přitom podle R e h m k a neredukuje na synté­ zu, n ý b r ž j e p ř e j a t a „ z e s a m o t n é h o d a n é h o " . Jednotlivina je buď věcná, nebo v ě d o m á (případně duševní, pokud ji pozorujeme spojenou s tělem). Duševní entita je nenázorné dané, j e ž n e n í v ě c í a n e v y s k y t u j e se v m í s t ě . V a n a l o g i i k v ě c i j a k o ž t o j e d ­ notě ve sledu v ě c n ý c h okamžiků představuje duše jednotu ve sledu

Tamt., str. 111. Tamt., str. 98. Tamt., str. 155. Tamt., str. 134.

391

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

X.

Obroda

ontologie

d u š e v n í c h o k a m ž i k ů . 2 6 J e d n o t u d u š e v n í e n t i t y zajišťuje s u b j e k t , k t e ­

u n i v e r s i t á c h v M a r b u r k u , B e r l í n ě a G o t t i n g e n . Ač z p r v u silně ovliv­

rý je j e d n o d u š e a o b e c n ě j e d n í m a t ý m ž . 2 7 S o d k a z e m na bytostný

něn novokantovstvím,32 brzy se od kritického idealismu odvrátil

rozdíl m e z i věcnou a v ě d o m o u entitou R e h m k e odmítal veškeré sna­

a o s v o j i l si r e a l i s t i c k o - o n t o l o g i c k ý m y š l e n k o v ý styl i n s p i r o v a n ý fe­

hy o ř e š e n í p s y c h o f y z i c k é h o p r o b l é m u v m o n i s t i c k é m r á m c i : fyzič-

n o m e n o l o g i í . O p r o t i z a s t á n c ů m k r i t i c i s m u , k t e ř í ú l o h u filosofie spat­

no a p s y c h i č n o se p o d l e něj nacházejí v k a u z á l n í c h vztazích, tj. n e ­

řovali v reflexivním z h o d n o c e n í n a š e h o p o z n á n í , šlo H a r t m a n n o v i

j s o u propojeny čistě funkcionálně.

o p o z n á n í p ř e d m ě t n é . Byl p ř e s v ě d č e n , že metafyzické otázky, j e ž

P o d l e R e h m k a m u s í m e u p ů s o b e n í r o z l i š i t trojí: p o d m í n k u l e ž í c í

n o v o k a n t o v c i a pozitivisté smetli p o d stůl, nelze trvale umlčet.

v z á k l a d ě , p ů s o b í c í p o d m í n k u a k o n e č n ě p ů s o b e n í . T y t o tři s l o ž k y

V K a n t o v ě jubilejním roce 1924 napsal: „ N e n í p o c h y b : blíží se ná­

tvoří p ů s o b n o s t n í j e d n o t u neboli působnostní souvislost.28 Působící

stup nové metafyziky. Z n o v u stojíme před problémy, které o d e d á v n a

podmínka je zákon, a tedy něco obecného, takže R e h m k e může pro­

uváděly myšlení do p o h y b u . . . Z a t í m j e n m a t n ě tušený postřeh zní,

hlásit: „Jedině obecné vykonává p ů s o b e n í . . . " 2 9 „ S k u t e č n é " je to, co

že před,těmito p r o b l é m y není úniku, že v sobě mají cosi nevyhnu­

p ů s o b í n e b o z a k o u š í p ů s o b e n í : „ V š e , c o n a j e d n o t l i v i n ě v ů b e c náleží

telného, co přetrvá všechny proměny pokusných řešení a teorií."33

k působnostní jednotě,

je

skutečné.. . "

30

jednoty,

Při příklonu k realismu se H a r t m a n n odvolal na p ř i r o z e n ý postoj

nebylo by ani nic skutečného. Člověk je působnostní jednota dvou

Nebýt

působnostní

a zdůraznil, že důkazní b ř e m e n o n e n e s e realismus, nýbrž idealistic­

jednotlivin, totiž v ě d o m í a těla: „jistá věc (,tělo') a jisté v ě d o m í

ké pojetí.34

l

(,duše ) nastolují vztahem stálého vzájemného působení základ p r o jednotu,člověk'..."31

V c e n t r u H a r t m a n n o v y t v o r b y stojí t e m a t i c k y s p j a t é s v a z k y Zur Grundlegung

R e h m k e sice nezaložil ž á d n o u školu, avšak ontologická myšlen­

der

Ontologie

(K

založení

ontologie,

keit und Wirklichkeit ( M o ž n o s t a s k u t e č n o s t ,

1934),

Moglich-

1 9 3 8 ) a DerAufbau der

ková tendence přejala j e h o podněty: inspiraci lze konstatovat napří­

reálen Welt ( V ý s t a v b a r e á l n é h o světa, 1 9 4 0 ) , k n i m ž p o z d ě j i p ř i s t o u ­

k l a d u J a c o b y h o (viz n í ž e ) .

pila

Philosophie

der

Nátur.

Grundrifi

der

speziellen

Kategorienlehre

(Filosofie přírody. N á r y s speciální teorie kategorií, 1950). Filosofii ducha

3. Nicolai Hartmann a) Život, dílo, filosofické stanovisko Nejvlivnějším představitelem ontologického myšlení v první polovi­ ně 20. století byl N i c o l a i H a r t m a n n ( 1 8 8 2 - 1 9 5 0 ) , který působil na

se

věnuje

k n i h a Das

Problém

des geistigen

Seins

(Problém

d u c h o v n í h o bytí, 1933).35 J a k o p r o l e g o m e n a ke své ontologii Hart­ mann

mínil

Grundzůge

einer

Metaphysik

der

Erkenntnis

(Náčrt

me­

t a f y z i k y p o z n á n í , 1 9 2 1 ) . K s y s t e m a t i c k ý m s p i s ů m d á l e p a t ř í Etika ( 1 9 2 6 ) a Estetika ( 1 9 5 3 ) . S v é e t i c k é a e s t e t i c k é n á z o r y H a r t m a n n rozvíjel n a z á k l a d ě v l a s t n í o n t o l o g i e . V y d a l t é ž d ů l e ž i t é p r á c e k ději-

32

26

Tamt., str. 230. srv. J. Rehmke, Lehrbuch der allgemeinen Psycholo­ gie, § 13. 27

J. Rehmke, Grundwissenschaft, st. 240.

28

Tamt., str. 251 nn.

29

Tamt., str. 295.

30

Tamt., str. 300.

31

Tamt., str. 309.

Hartmannův novokantovský myšlenkový styl přichází ke slovu ve spise Platons Logik des Seins. Srv. F. Sirchia, N. Hartmann, dal neokantismo aWontologia. La filosofia degli scritti giovanili. 33 N. Hartmann, Kant und die Philosophie unserer Tage (1924), in: Kleinere Schriften, III, str. 339-345. 34

N. str. 229.

Hartmann,

Grundzůge

einer Metaphysik der Erkenntnis

35

(1949 4 ),

K uvedenému tematickému okruhu Hartmannových děl dále patří Neue Wehe der Ontologie. Zmiňované práce vycházejí ve vícero vydáních.

392

393

Třetí nám

část. filosofie,

Filosofická mezi

antropologie, nimiž

vyniká

neoidealismus, Die

Philosophie

realismus. des

deutschen

idealismus ( F i l o s o f i e n ě m e c k é h o i d e a l i s m u , I - I I , 1 9 2 3 , 1 9 2 9 ) . 3 6

X.

Obroda

ontologie

Z v l á š t n í v ý z n a m m á p o d l e H a r t m a n n a o n a v ě t a z Kritiky čistého rozumu,

která formuluje vedlejší

důsledek nejvyšší

zásady

všech

syntetických soudů:

„ P o d m í n k y možnosti zkušenosti v ů b e c j s o u zá­

tovou filosofií, kterou v ž á d n é m případě neodvrhl zcela. M ě l výhra­

roveň

možnosti

dy k systematické p o d o b ě K a n t o v y filosofie, ale zároveň z d ů r a z ň o ­

znání a priori lze objasnit j e d i n ě za p ř e d p o k l a d u , že formy p ř e d m ě t ů

val,

problémový

a formy p o z n á n í j s o u t o t o ž n é . Jelikož citovaná věta vyjadřuje myš­

m y s l i t e l - a stejný titul H a r t m a n n p ř i s u z o v a l i s o b ě . K a n t o v y n á z o r y

lenku, která není vázaná na Kantovo idealistické stanovisko,39 lze ji

l z e z p o c h y b n i t v š u d e t a m , k d e p r o p a d l vlivu i d e a l i s t i c k ý c h s y s t é m ů ,

uplatnit i j a k o princip realistické metafyziky poznání. Kantova na­

H a r t m a n n o v o o n t o l o g i c k é m y š l e n í se r o z v í j e l o v p o l e m i c e s K a n ­

že

Kant

nebyl

primárně

systematický,

nýbrž

podmínkami

předmětů

zkušenosti."3*

Problém

po­

n a p ř í k l a d u rozlišení f e n o m e n á l n í h o a n ú m e n á l n í h o světa. P o k u d

uka o věci o sobě podle Hartmanna představuje ústupek realismu,

naopak sledoval směr vytyčený problémem, dospěl k postřehům, jež

k n ě m u ž s e K a n t cítil d o n u c e n p o v a h o u p o z n á n í : fakt, ž e j e n a š e p o ­

H a r t m a n n považoval za nadčasové. To lze tvrdit například o metafy­ zických složkách K a n t o v y filosofie, v novokantovství opomíjených, a n e b o o K a n t o v ě p o j m u a p r i o r i . E x i s t e n c i vět, j e ž p l a t í a p r i o r i , b r a l H a r t m a n n za n e p o c h y b n o u , ovšem údajný subjektivní ráz tohoto

znání o m e z e n o n e p ř e k o n a t e l n ý m i h r a n i c e m i , lze pochopit j e n tehdy, p o k u d přijmeme existenci věcí o sobě, neboť kdyby k r o m ě jevů ne­ existovala žádná jiná skutečnost, bylo by nepochopitelné, proč má poznání nějaké hranice.40

a priori je p o d l e H a r t m a n n a stejně p o c h y b n ý j a k o K a n t e m vyhlašo­

T a k é v K a n t o v ě e t i c e H a r t m a n n r o z l i š o v a l m e z i s l o ž k a m i , j e ž zá­

vaná priorita subjektu p ř e d objektem a s tím související d o m n ě n k a ,

visejí n a s y s t é m u , a s l o ž k a m i s a m o s t a t n ý m i . D o d r u h é s k u p i n y ř a d i l

ž e k a t e g o r i e l z e u p l a t ň o v a t p o u z e v e sféře j e v ů . 3 7

distinkci mezi přírodní kauzalitou a kauzalitou ze svobody. Opráv­ n ě n á myšlenka, že existuje i typ určení odlišný od kauzality přírod­ n í c h z á k o n ů , v š a k p o d l e H a r t m a n n a nezajišťuje ž á d n é o p o d s t a t n ě n í

36 Z bohaté literatury k N. Hartmannovi přibližně do roku 1960 (od šedesátých let zájem o něj opadl): F. Barone, N. Hartmann nella filosofia del novecento, Torino 1957 (Biblioteca di Filosofia, 14); H.-M. Baumgartner, Die Unbedingtheit des Sittlichen. Eine Auseinandersetzung mit N. Hart­ mann, Miinchen 1962 (disertace); R. Gamp, Die interkategoriale Relation und die dialektische Methode in der Philosophie N. Hartmanns, Bonn 1973 (Kant-Studien, 106); L. Guidetti, La realtá e la coscienza. Studio sulla „Metafisica della conoscenza" di Nicolai Hartmann, Macerata 1999; G. Gurvitch, Les tendances actuelles de la philosophie allemande. Husserl, Scheler, Lask, N. Hartmann, M. Heidegger, Paris 1930; H. Heimsoeth - R. HeiB (vyd.), Nicolai Hartmann. Der Denker und sein Werk, Gottingen 1952; A. Konrád, Irrationalismus und Subjektivismus. Eine immanente Kritik des Satzes des Bewufitseins in N. Hartmanns Erkenntnismetaphysik, Wurzburg 1939 (Abhandlungen zur begriindenden Philosophie, 2); A.-T. Tymieniecka, Essence et existence. Étude á propos de la philosophie de R. Ingarden et N. Hartmann, Paris 1957; W.-H. Werkmeister, Nicolai Hartmann's New Ontology, Tallahassee 1990; I. Wirth, Realismus und Apriorismus in N. Hartmanns Erkenntnistheorie, Berlin 1965 (Quellen und Studien zur Ge­ schichte der Philosophie, 8).

p r o d o m n ě n k u o dvou bytostně odlišných oblastech bytí, j a k je pro Kantovu etiku příznačná. Ke Kantově kritice metafyziky H a r t m a n n podotkl, že si za terč ne­ bere metafyziku vůbec, nýbrž j e n určitý typ metafyziky, totiž racio­ nální psychologii, kosmologii a theologii. Metafyziky chápané jako o n t o l o g i e či j a k o philosophia prima se K a n t o v a k r i t i k a n a o p a k n e t ý ­ ká. H a r t m a n n d o k o n c e věřil, ž e s e v o t á z k á c h o n t o l o g i e m ů ž e p ř í m o p o v a ž o v a t z a K a n t o v a n á s l e d o v n í k a : „ K a n t o v s k á k r i t i k a j e p o u h ý za­ čátek

který si vyžaduje pokračování. Cesta vpřed je vytyčena. Je

nutno se po ní vydat."41 Při snahách povolat Kanta za svědka pro ne-

38

I. Kant, Kritika čistého rozumu, B 197, Ak 111,145.

39

N. Hartmann, Dieseits von Idealismus und Realismus, str. 303.

40

Tamt., str. 306.

41

37 N. Hartmann, Dieseits von Idealismus und Realismus (1924), in: Kleinere Schrijften, U, str. 278-322, zejm. 285 nn.

N. Hartmann, Kant und die Philosophie unserer Tage, str. 345. Ve stejném roce, kdy Hartmann tento článek publikoval, vyšel také M. Wundt, Kant als Metaphysiker. O něco později spatřil v Kantovi ontologa též M. Heidegger, Kant und das Problém der Metaphysik.

394

395

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

p o s t r a d a t e l n o s t o n t o l o g i e o v š e m H a r t m a n n o p o m í j í , ž e K a n t staví

poukazuje p r o b l é m o v é povědomí, tj. povědomí, že j s m e u částečně

t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii v ů č i o n t o l o g i i d o v ý s l o v n é h o k o n t r a s t u . 4 2

p o z n a n é h o p ř e d m ě t u nezachytili vše: k p o d o b n é m u výkonu m u s í m e postulovat ontický vztah mezi subjektem a objektem odlišný od

b) Ontologické základy nauky o poznání

vztahu poznání. I v tomto případě nepředstavuje realistické hledisko

H a r t m a n n předložil také metafyziku poznání, j e ž měla vůči všeobec­

z á v ě r c e l é úvahy, a l e spíše její v ý c h o d i s k o .

né ontologii sloužit j a k o prolegomena. Tato metafyzika vymezuje

P o d l e H a r t m a n n a existuje nejen oblast m i m o vše p o z n a n é , ale

v z t a h s u b j e k t u a o b j e k t u j a k o ž t o v z t a h v b y t í a u r č u j e o n u sféru b y t í ,

také oblast m i m o vše poznatelné, totiž „transinteligibilno", na něž

která j i m je společná a která zahrnuje j a k poznávající, tak p o z n a n é . 4 3

poukazují aporie vyvstavší při analýze nauky o p o z n á n í . 4 8 Z á k l a d n í

H a r t m a n n užíval t e r m í n u „ p o z n á n í " o d p o č á t k u s e s k r y t ý m p o u k a ­

epistemologická aporie se týká samotného vztahu mezi subjektem

z e m k epistemologickému realismu. Za „ p o z n á v á n í " totiž označoval

a objektem: j a k je m o ž n é , že poznávající subjekt m ů ž e dosáhnout

z o b r a z o v á n í p ř e d m ě t ů , j e ž existují n e z á v i s l e n a s u b j e k t u , v e v ě d o m í ,

k n ě č e m u , c o s e o d n ě j liší, r e s p e k t i v e v y s t o u p i t z e s e b e a p ř e b ý v a t

p ř i č e m ž „ z o b r a z e n í m " se tu míní přiřazení složek v představě či

m i m o sebe (totiž u věci), je vposled záhadou.49 Vztah poznání se

v p o j m u ke složkám p ř e d m ě t u . P o k u d se „ o b r a z " , tj. názorná před­

musí opírat o jistý vztah bytí, ovšem ten je n á m zase z n á m p o u z e

stava a n e b o pojem, s p ř e d m ě t e m shoduje, p a k uvažujeme pravdivě.

j a k o vztah poznání, takže samu závislost poznání na bytí nelze poj­

Tezi, že protipóly spojenými v p o z n á v a c í m vztahu jsou reálný sub­

m o v ě z a c h y t i t . 5 0 V t o m t o o h l e d u je u p o z n á n í a p r i o r i s t e j n á s i t u a c e

j e k t a reálný, na subjektu nezávislý objekt, považoval H a r t m a n n za

jako u poznání a posteriori.

odvoditelnou z „přirozenosti" poznání.44

Kdykoli se vynoří neřešitelné hádanky a n e b o zjevné rozpory, ob­

Objektem, k n ě m u ž se poznávající subjekt vztahuje, není jsoucí

vykle to vede k revizi p ř e d p o k l a d ů , z nichž d a n é obtíže vyplývají.

o sobě, neboř to se nevyčerpává úlohou poskytnout objekt pro sub­

H a r t m a n n se této cesty vzdává ve víře, že dílčí neřešitelnost a odtud

j e k t . Z a h r a n i c e m i o b j e k t i v a c e e x i s t u j e c o s i , c o s e n e v y č e r p á v á by­

plynoucí aporetičnost patří k samotné podstatě metafyzických,

tím předmětu, totiž „transobjektivno", jež se snažíme změnit v ob­

a zvláště ontologických problémů. V důsledku p o d o b n é h o postoje

j e k t ( = objiciendum). J e l i k o ž v p o z n á n í u c h o p u j e m e r e á l n é a n e b o

s e o v š e m m ů ž e stát, ž e s e o v y ř e š e n í p r o b l é m ů p ř e s t a n e m e s n a ž i t

ideální jsoucno, jež je na myšlení nezávislé,45 mluvil Hartmann

příliš brzy. 5 1 P o d e z ř e l á j e t é ž d o m n ě n k a , ž e p o z n á n í m á s v o u p o d s t a ­

o „napřahování subjektu m i m o vlastní sféru".46

tu, k t e r o u l z e p o c h o p i t n e z á v i s l e n a i n t e r p r e t a c í c h : 5 2 , „ f e n o m é n ' p o ­

V e p r o s p ě c h d o m n ě n k y o t r a n s o b j e k t i v n í sféře h o v o ř í v ý s k y t p o ­

znání je zkrátka tu a nelze se ho ž á d n ý m výkladem zbavit," tvrdil

znávacího pokroku, kdy se hranice objektivace posouvají, respektive rozšiřuje se oblast t o h o , co lze z m ě n i t v objekt.47 Stejným s m ě r e m

42 43

I. Kant, Kritika čistého rozumu, B 303, Ak 111,207. N. Hartmann, Grundziige einer Metaphysik der Erkenntnis, str. 7.

47 Tamt., str. 54 n. Srv. H. Wein, Untersuchung uber das Problembewufitsein. 48

N. Hartmann, Grundziige einer Metaphysik der Erkenntnis, str. 60.

49

Tamt., str. 6 1 .

50

Tamt., str. 75.

44

Tak např. N. Hartmann, Móglichkeit und Wirklichkeit, zde citujeme podle 2. vyd. Berlin - Meisenheim 1949, str. 439: „Patří k podstatě poznání, že jeho předmět je něco o sobě jsoucího, to znamená na poznávání nezávis­ lého a také trvajícího, aniž se jakkoli stává poznaným." 45

N. Hartmann, Grundziige einer Metaphysik der Erkenntnis, str.

46

Tamt., str. 44.

396

15.

51

Tamt., str. 323. Tak prohlásil Hartmann vlastní podstatu kauzální zá­ vislosti, zejména závislosti představy předmětu na předmětu samém, za vy­ sloveně iracionální. 52 W. StegmUller, Haupstrómungen der Gegenwartsphilosophie, zfor­ muloval v kapitole VI (Kritische realismus. Nicolai Hartmann, str. 245-287) řadu námitek, avšak globální úsudek prohlásil za nemožný.

397

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

X.

realismus.

Obroda

ontologie

H a r t m a n n . 5 3 Z j e h o pohledu je hlavní věcí přirozený postoj, respekti­

kém všeobecnu ve všem jsoucím.57 V p r v n í m náčrtu objasnil Hart­

v e p ř í m ý v z t a h m y š l e n í k p ř e d m ě t u (intentio rectd); t e n u d á v á t ó n

mann otázku po jsoucím jako takovém následovně:

o n t o l o g i e , z a t í m c o e p i s t e m o l o g i e a p s y c h o l o g i e se o p í r a j í o r e f l e x i

mená totéž co „předmět", neboť zatímco pro předmět je bytostně

58

J s o u c í " nezna­

protikladu

n u t n é , a b y stál p r o t i s u b j e k t u , j s o u c í l z e n a h l í ž e t i n e z á v i s l e n a j e h o

k idealismu považoval nikoli za domněnku, nýbrž za popis samotné

vztahu k subjektu. Ontologie, jejíž obrys H a r t m a n n sledoval, tedy

(intentio

obliquá).5*

Přirozený

realismus

Hartmann

v

nepodává teorii p ř e d m ě t u a v ž á d n é m p ř í p a d ě nezávisí na teorii po­

podstaty poznání.55 Poznávací akty jsou podle H a r t m a n n a vždy zaměřeny k něčemu,

znání.

c o s e o d n i c h liší a c o j e n e z á v i s l é n a v ě d o m í . V t o m t o s m y s l u j s o u

U j s o u c í h o H a r t m a n n odlišoval m o m e n t y bytí (výskyt a takovost),

transcendentní. Ke j s o u c í m u se však vztahujeme nejen teoretickými

způsoby bytí (realitu a idealitu) a modality bytí (možnost, skuteč­

akty, a l e t a k é c i t o v ý m i a k t y a a k t y v ů l e , p ř i č e m ž u p o s l e d n ě z m í n ě ­

nost, nutnost). U veškerého j s o u c í h o - nejen u reálných věcí, ale

ných lze ohledně vztahu k bytí pochybovat ještě m é n ě než u aktů

i u ideálních entit, například čísel - n u t n o rozlišovat výskyt a tako­

p o z n á v a c í c h . P ř e d e v š í m v t ě c h t o a k t e c h m á z k u š e n o s t r e a l i t y svůj

vost, p ř e s t o ž e j s o u t y t o m o m e n t y b y t í o n t i c k y s p j a t y ( = k o n j u n k c e

základ: je „zakořeněna v emotivně-transcendentálních aktech",56 na­ p ř í k l a d v p r o ž i t k u o d p o r u , s e k t e r ý m v ě d o m í r e a l i t y spojil j i ž M a i n e d e B i r a n , D i l t h e y a S c h e l e r . S v o u r o l i t u n a v í c hrají t a k é e m o c i o n á l n ě - a n t i c i p a č n í akty, n a p ř í k l a d strach a n a d ě j e , p l á n o v á n í a (indivi­ duální a n e b o společné) úsilí o realizaci ú m y s l ů ; tyto akty j s o u do­

m o m e n t ů bytí). N a p r o t i t o m u z p ů s o b y bytí se chovají disjunktivně, tj. k a ž d é m u j s o u c í m u náleží buď reálné, a n e b o ideální bytí.59 A k o ­ n e č n ě r e á l n á i i d e á l n í j s o u c n a v y k a z u j í m o d a l i t u b y t í ( m o ž n o s t , sku­ tečnost, nutnost). V nauce o m o m e n t e c h bytí, z p ů s o b e c h bytí a modalitách bytí ne­ hrají rozdíly m e z i realistickou a idealistickou perspektivou ž á d n o u

k o n c e důležitější než akty teoretické.

roli, o v š e m o p a k j e p r a v d o u , k d y ž p ř e j d e m e k p o m ě r u p o z n á n í a b y t í c) Jsoucí a j e h o u r č e n í

o sobě. P o k u d p ř i j m e m e H a r t m a n n ů v názor, že jsoucí se nevyčerpá­

H a r t m a n n navázal na tradici ontologického uvažování, která sahá od

vá tím, že je p o z n á n o , respektive p ř e d m ě t n ý m bytím, vzdáváme se

Aristotela k Wolffovi. U p l a t n i l o v š e m m e t o d i k u , která se od Wol-

tím epistemologické neutrality a stavíme se na pozici realismu. Intu­

ffovy liší: n a m í s t o t o h o , a b y z f o r m u l o v a l h l a v n í z á s a d y a z n i c h o d ­

itivní d o m n ě n k u , že výskyt p o z n á v á m e a posteriori a takovost

vozoval speciálnější výroky o j s o u c í m , vyšel od f e n o m é n ů a ana­

a priori, H a r t m a n n o d m í t á : reálný výskyt lze sice vždy poznat j e d i n ě

lyzoval je ve snaze p r o n i k n o u t ke skutečnosti, na níž spočívají.

a p o s t e r i o r i , o v š e m t a k o v o s t se p o z n á v á n ě k d y a p o s t e r i o r i a n ě k d y

Ontologie, která postupuje tímto způsobem, se od fenomenologie

a priori. Jelikož r o z m a n i t o s t z p ů s o b ů p o z n á n í souvisí s u s p o ř á d á n í m

liší t í m , ž e s e n e o m e z u j e n a s o u v i s l o s t i p l a t n é v o b o r u f e n o m é n ů .

subjektu, n e n á l e ž í j í ž á d n ý o b j e k t i v n í v ý z n a m 6 0 a n e o d p o v í d á j í ž á d ­

V centru Hartmannovy ontologie nacházíme otázku (neutrální vůči protikladu mezi r e a l i s m e m a idealismem) po bytí jakožto ontic-

ná rozmanitost v s a m o t n é m j s o u c í m . I d e á l n í j s o u c í s e o d r e á l n é h o liší t í m , ž e j e u r č e n o v š e o b e c n ě , tj. nikoli k o n k r é t n ě , r e s p e k t i v e nikoli č a s o p r o s t o r o v ě . Ve p r o s p ě c h názoru, že ideálno je o sobě, svědčí podle H a r t m a n n a dva důvody:

53

N. Hartmann, Zur Grundlegung der Ontologie (1934); citováno podle 3. vyd. Meisenheim 1948, str. 162. 54

Tamt., str. 50 n.

55

Tamt., str. 163: Přirozený realismus není „nějaká teorie základna, na níž odpočátku stojí veškeré lidské vědomí světa". 56

Tamt., str. 243.

398

nýbrž

57

Tamt., str. 46 n.

58

Tamt.

59

Tamt., str. 121 nn.

60

Tamt., str. 148 n.

399

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

za prvé, apriorní povahu m a t e m a t i c k é h o a l o g i c k é h o p o z n á n í lze

Ideálnímu bytí podle H a r t m a n n a nepřísluší vzhledem k reálnému

p o c h o p i t j e n tehdy, p o k u d j e vyložíme j a k o vhled d o ideálních sou­

ž á d n á vyšší rovina: „ O n t o l o g i c k y ... n u t n o zdůrazňovat, že tu není

vislostí; za druhé, platnost m a t e m a t i c k ý c h zákonů v přírodě by byla

řeči o žádné hodnotové prioritě nebo vyvýšenosti."66 V ontologic-

n e p o c h o p i t e l n á , p o k u d b y s e v p ř í r o d ě n e u s k u t e č ň o v a l y i d e á l n í vzta­

k é m kontextu se ideální bytí d o k o n c e jeví j a k o m é n ě podstatné, ne­

hy.61 Jelikož p o v a h a přírody j a k o ž t o j s o u c í o s o b ě je zajištěna (pře­

boť j a k o ž t o o b e c n é nikdy n e d o s a h u j e k o n k r é t n o s t i individuálního.

devším díky charakteru emotivně-transcendentních aktů), m u s í m e

Člověk má však sklon je přeceňovat, neboť hledá něco, co nepodléhá

považovat i všechny m a t e m a t i c k é vztahy, které příroda dodržuje, za

zániku - a p o k u d se této touze poddá, pak mu vše skutečně cenné

jsoucí o sobě. Z d e se zvláště zřetelně ukazuje Hartmannova tenden­

unikne: „Pravé hodnoty lidského života jsou vždy pomíjivé," prohlá­

ce c h á p a t vztahy, s jejichž p o m o c í objasňujeme předměty, j a k o rysy

sil H a r t m a n n . 6 7

skutečnosti.

Zvláštní v ý z n a m H a r t m a n n přisuzoval n a u c e o modalitách bytí, tj.

T a k é fakt, ž e l o g i k u - j e ž s e stejně j a k o m a t e m a t i k a z a b ý v á i d e á l ­

možnosti, skutečnosti a nutnosti.68 Modality soudu podle Hartmanna

n í m bytím - lze aplikovat na skutečnost, m ů ž e m e podle H a r t m a n n a

závisejí na m o d a l i t á c h bytí, a j s o u tedy s e k u n d á r n í . O nutnosti tak

pochopit j e n s využitím domněnky, že sama realita je strukturována

hovořil především ve smyslu nutnosti v bytí, chápané buď j a k o esen­

logicky. H a r t m a n n sdílel s Aristotelem přesvědčení, že zákonitá

ciální, či j a k o reálná, a spočívající v d e t e r m i n o v a n o s t i d a n é skrze

u s p o ř á d a n o s t logiky p ů v o d n ě tkví v z á k o n i t é u s p o ř á d a n o s t i bytí.62

důvody, jež nemusí být příčinami.69 Esenciálně nutné je to, co je

Platnost logických vět n e p r a m e n í z toho, že j d e o tautologie, nýbrž

p o d m í n ě n o ideální strukturou věci, zatímco reálná nutnost označuje

z toho, že se shodují se strukturami bytí. Názor, že apriorní poznání

závislost na reálných determinujících faktorech. Nutnost je tedy

spočívá v uchopování ideálních entit, lze zvláště zřetelně předvést

vždy relativní rys: v poslední instanci je p o d m í n ě n a něčím, co s a m o

na poli matematiky, neboť například větu „Existuje právě pět pravi­

o sobě není nutné. Také m o ž n o s t je p r i m á r n ě m o ž n o s t v bytí: buď

d e l n ý c h m n o h o s t ě n ů " lze přijmout j a k o p o z n a t e k j e d i n ě tehdy, p o ­

j d e o m o ž n o s t b ý t , a n e b o n e b ý t (tzv. d i s j u n k t i v n í m o ž n o s t ) , a n e b o

k u d se vztahuje k bytí, j e ž je na t o m t o soudu nezávislé.63

o „ m o ž n o s t z h o l a " . P r v n í s e p ř e c h o d e m k e s k u t e č n o s t i ruší; d r u h á j e

Z a t í m c o realita j e „ n a l é h a v á " , tj. v n u c u j e s e n á m n a p ř í k l a d při p r o ž i t k u o d p o r u , o i d e á l n í m bytí to říci nelze. To souvisí s faktem,

se skutečností i nutností slučitelná, p r o č e ž ji též lze nazvat „indife­ rentní možnost".

že při poznání ideálního bytí se obraz, který je při poznávání reality

A k o n e č n ě i s k u t e č n o s t - j a k o ž t o e s e n c i á l n í a n e b o r e á l n á - je

zastíněn p ř e d m ě t e m , dostává do popředí, p r o č e ž člověka láká vzít

v první řadě u r č e n í m bytí. N e s m í m e ji z a m ě ň o v a t s „realitou", neboť

v potaz j e n obraz či pojem a na j s o u c n o z a p o m e n o u t . 6 4 Ideální bytí

m ů ž e náležet entitám reálným i ideálním. Skutečnost je základní,

ve skutečnosti zaujímá střední pozici m e z i tím, co je reálné, a pozná­

neboť možnost i nutnost jsou „ p o u h é m o d á lní momenty, jež vykazu­

v a c í m útvarem: H a r t m a n n hovořil o „blízkosti" ideálního bytí k vě­

je relativita skutečného bytí",70 zatímco skutečnost je absolutní po­

domí,65 aniž by tím o v š e m chtěl jakkoli zpochybnit j e h o ontologic-

vahy. S k u t e č n o s t a n e s k u t e č n o s t j s o u základní modality, k n i m ž se

kou svébytnost.

Tamt., str. 265.

Tamt., str. 316.

Tamt., str. 302.

Tamt., str. 317.

Tamt., str. 245.

N. Hartmann, Móglichkeit und Wirklichkeit, předmluva, str. V.

Tamt., str. 271.

Tamt., str. 44.

Tamt., str. 273.

Tamt., str. 7 3 .

400

401

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

možnost, nutnost a jejich protiklady vztahují p o d l e základního m o dálního zákona.

71

Obroda

ontologie

d) N a u k a o k a t e g o r i í c h a n a u k a o v r s t v á c h Ústředním prvkem Hartmannovy ontologie je nauka o kategoriích.

Modality jsou spojeny určitými vazbami, totiž m o d á l n í m i vzta­

Ta je p r o p o j e n a s n a u k o u o v r s t v á c h b y t í , p ř i č e m ž se r o z l i š u j e m e z i

hy, j e ž s e o p í r a j í o m o d á l n í z á k o n y . P ř i f o r m u l a c i m o d á l n í c h z á k o ­

kategoriemi, jež jsou specifické pro určitou vrstvu, a kategoriemi,

n ů hrají d ů k a z y j e n p o d ř í z e n o u r o l i : h l a v n í v ě c í j e v y k á z a t v z t a h y

jež jsou všem vrstvám společné. Hartmannův zájem je zaměřen pře­

v bytí.72 H a r t m a n n příslušné důkazy p o d a l spíše ve snaze d a n é zá­

d e v š í m n a v r s t v y v e sféře reality, t j . v r s t v á m a n o r g a n i č n a ( m a t é r i e ) ,

k o n y objasnit, nikoli obhájit. Na ukázku uveďme z á k o n o rozpolce­

organična, duševna a duchovna.76 Tradiční distinkci mezi přírodou

ní reálné m o ž n o s t i , p o d l e n ě h o ž se m o ž n o s t bytí a m o ž n o s t nebytí

a d u c h e m p o v a ž o v a l z a n e v y h o v u j í c í : svět n e n í d v o u v r s t e v n ý , n ý b r ž

v o b l a s t i r e á l n é h o n a v z á j e m v y l u č u j í : Je-li n ě j a k é x r e á l n ě m o ž n é ,

čtyřvrstevný, jelikož v oblasti přírody m u s í m e rozlišit m e z i organic­

p a k j e h o nebytí je r e á l n ě n e m o ž n é , a je-li p r o nějaké x j e h o nebytí

kým a anorganickým, v oblasti ducha mezi subjektivními procesy

reálně možné, pak je toto x reálně nemožné, neboť co je reálně

a objektivními obsahy.77 K d o rozdíly m e z i vrstvami popírá, dospěje

m o ž n é , je též reálně skutečné, a co je reálně skutečné, je reálně nutné, takže vše, co je reálně m o ž n é , je také reálně nutné. V reálné sféře n e e x i s t u j e n i c p o u z e m o ž n é h o a n i n i c p o u z e n u t n é h o : j e t u jen skutečné, jež je zároveň možné i nutné,

73

k pomýleným představám:

příkladem je materialismus, jenž se

všechny vyšší vrstvy snaží zredukovat na vrstvu nejnižší, n e b o psychologismus, který zastírá svébytnost objektivně duchovních entit.

anebo jinak řečeno,

M e z i k a t e g o r i e s p o l e č n é v š e m v r s t v á m , tzv. f u n d a m e n t á l n í k a t e ­

v realitě není nic n á h o d n é h o . Vše je plně determinováno, čímž se

gorie, p a t ř í p r i n c i p a k o n k r é t u m , s t r u k t u r a a m o d u s , f o r m a a m a t é r i e ,

nemíní pouze kauzalita, ale také jiné druhy determinace, například

vnitřní a vnější, d e t e r m i n a c e a d e p e n d e n c e , kvalita a kvantita, jed­

určenost jednání skrze pohnutky. Reálné vždy navazuje na celkové

nost a mnohost, shoda a rozpor, protiklad a dimenze, diskrétnost

zřetězení reálných podmínek, vzhledem k nimž je zároveň nutné,

a k o n t i n u i t a , s u b s t r á t a r e l a c e , p r v e k a s o u s t a v a . 7 8 T e n t o s e z n a m se

t a k ž e n e m ů ž e b ý t j i n a k , n e ž j e s t , a n e m ů ž e s e t a k é stát n i č í m j i ­

od starších tabulek kategorií - například Aristotelovy nebo Kanto­ vy - liší n e j e n o b s a h e m , a l e t a k é v ý k l a d o v o u a m b i c í : p ř e s t o ž e n e v y ­

n ý m , než č í m se stává.74 I d e á l n í m u bytí stejně j a k o bytí r e á l n é m u náleží svébytnost, a je

plývá z ž á d n é h o j e d n o t í c í h o principu, m ě l y by u v e d e n é kategorie

t e d y n e z á v i s l é n a t o m , z d a a j a k j e u c h o p e n o : j e stejně „ p e v n é " j a k o

n a v z á j e m s o u v i s e t t a k , že z k a ž d é z n i c h l z e o d v o d i t v š e c h n y o s t a t n í .

realita, n i c m é n ě skutečnost zde oproti ostatním m o d a l i t á m ustupuje

Kategorie tak představují celkovou jednotu a každá jednotlivá kate­

do pozadí. Skutečnost ideálních entit se opírá o jejich možnost, ne­

gorie představuje p o u h ý aspekt této jednotící souvislosti.79

boť „ c o j e ideálně m o ž n é , j e právě p r o t o také ideálně s k u t e č n é " . 7 5

Poměr mezi kategoriemi v různých vrstvách je určován zákony

Ideální bytí vykazuje nezávislost na čase, individualitě i materialitě,

vrstvení a zákony soudržnosti. Podle z á k o n ů vrstvení se kategorie

a v t o m t o s m y s l u je „ ř í d k é " .

nižší v r s t v y z n o v u v y n o ř u j í n a v y š š í c h v r s t v á c h , 8 0 a v š a k v p r o m ě n ě -

76 N. Hartmann, DerAufbau der reálen Welt. Grundrifi der allgemeinen Kategorienlehre, citujeme podle 2. vyd. Berlin - Meisenheim 1949, str. 188. 77 71

Tamt., str. 7 1 .

Tamt., str. 189 nn.

78

Tamt., str. 230 nn. Hartmann vytýkal Kantovi, že fundamentální kate­ gorie jako forma a matérie, identita a rozpor vyloučil z oboru kategorií ja­ kožto dvojznačné reflexivní pojmy.

72

Tamt., str. 152.

73

Tamt., str. 197.

74

Tamt., str. 205.

79

Tamt., str. 255 nn.

Tamt., str. 317.

80

Tamt., str. 472 nn.

75

402

403

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

né p o d o b ě ; 8 1 z á r o v e ň ve vyšších vrstvách vyvstávají nová určení,82

rozsáhlou

a mezi vrstvami tedy neexistuje žádná plynulá návaznost.83 Z á k o n y

( H l a v n í p r o u d y s o u č a s n é filosofie), p o z d ě j i s o h l e d e m n a r o z l i š e n í

soudržnosti stanovují, že kategorie dané vrstvy bytí nikdy neurčují

ideálních a r e á l n ý c h možností, ireálních a reálných skutečností atd.

konkrétní j s o u c n a izolovaně, ale vždy s o u h r n n ě : 8 4 například konkrét­

h o v o ř i l o „ m a g i i sfér a m o d a l i t " . 8 8

kapitolu

do

Hauptstrdmungen

der

Gegenwartsphilosophie

ní jsoucno je vždy určováno matérií, prostorem, časem, substancí

P ř e d e v š í m n á s zarazí H a r t m a n n ů v d o g m a t i c k ý styl u v a ž o v á n í :

a kauzalitou. Nižší vrstvy netvoří j e n p o d k l a d p r o vrstvy vyšší, ale

zjevně považoval za naprosto n e p o c h y b n é , že pojednává o vztazích

j s o u také odolnější a vykazují jistou svébytnost:85 například duchov­

v bytí, i k d y ž p ř e c e nelze p ř e d e m vyloučit, že se j e d n á j e n o hypo-

no je tak oproti nižším vrstvám čímsi zvláštním a novým, nicméně

stazované aspekty soudu. O t a z n í k též visí n a d H a r t m a n n o v ý m pro­

zůstává vázáno na m a t e r i á l n o a j e h o zákony; přesto je ale vůči niž­

hlášením, že ontologické souvislosti d o k á ž e evidentně nahlédnout:

ším vrstvám autonomní, a v tomto smyslu svobodné.86

n a m y s l i m o h l m í t j e d i n ě o b j e k t i v n í e v i d e n c i , o v š e m p o u ž i t e l n é kri­

Kategorie nižší vrstvy se m o h o u vynořit i ve vrstvách, jež jí jsou

térium oproti evidenci subjektivní n i k d e neudává, takže se v k o n e č ­

n a d ř a z e n y : n a p ř í k l a d p r o s t o r a č a s , p r o c e s a stav, k a u z a l i t u a v z á ­

n é m důsledku nelze zbavit podezření, že d o m n ě l á objektivní eviden­

j e m n é působení n a j d e m e nejen v oblasti materiálního světa, ale také

ce s p o č í v á v p o u h é subjektivní j i s t o t ě .

na poli organična. Naproti tomu v ý m ě n a látková, přizpůsobování, předstírání, r e p r o d u k c e a s e b e r e g u l a c e j s o u ve vztahu k materiální

e) Etika

přírodě čímsi novým. Duševno, jež v člověku vtiskne organičnu no­

Vedle Schelera, j í m ž b y l na poli filosofie m r a v n o s t i ovlivněn, před­

vou formu, ale zůstává na ně napojeno, představuje jakožto nepro-

stavoval H a r t m a n n d r u h é h o nejvýznamnějšího zástupce h o d n o t o v é

s t o r o v á ř í š e idejí o p r o t i f y z i c k é o b l a s t i j a k é s i n o v u m , n i c m é n ě k a t e ­

etiky v p r v n í p o l o v i n ě 2 0 . století. C e s t u , j i ž S c h e l e r v y t y č i l , p o v a ž o ­

gorie kauzality

a

vzájemného působení,

procesu

a

stavu

platí

i v d u š e v n í o b l a s t i , t j . j a k o b y p r o n i k a j í p ř e s h r a n i c e vrstev.

val H a r t m a n n z a s p r á v n o u , n i c m é n ě d o m n í v a l se, ž e p o n í j e h o p ř e d ­ c h ů d c e nedošel k cíli. Schelerův projekt materiální etiky h o d n o t

Z a p o j í m e - l i d o h r y i k a t e g o r i e v á z a n é n a s p e c i f i c k é vrstvy, d o c h á ­

Hartmann systematicky a podrobně rozvinul, přičemž dnes zřetelně

z í k e z m n o ž e n í p r i n c i p ů , j e ž stojí v n á p a d n é m p r o t i k l a d u k O c k h a -

v y c h á z e j í najevo s i l n é i s l a b é s t r á n k y p o d o b n é h o p ř í s t u p u . 8 9 Z á r o v e ň

m o v ě požadavku nezvyšovat počet j s o u c e n , není-li to nezbytné.

H a r t m a n n využíval motivy z Aristotela, takže lze j e h o filosofii m o ­

H a r t m a n n b y s e j i s t ě hájil, ž e s v o u o n t o l o g i i r o z v í j e l v e d e n v ě c n o u

rálky c h á p a t j a k o syntézu antické a m o d e r n í etiky h o d n o t . 9 0

nutností, nicméně záplava kategorií a kategoriálních zákonů v nás

P o d l e H a r t m a n n a existuje v praktické - stejně j a k o v teoretické -

probudí podezření, zda se tu empirické pojmy a zásady nepovyšují

oblasti jisté objektivní a priori; j i n a k řečeno, lze dospět k evidentní­

na kategorie a ontologická principy. Wolfgang Stegmuller, který si

mu poznání o sobě jsoucích hodnot. Hartmannova etika je tedy ma­

H a r t m a n n a zvolil již za t é m a disertace87 a následně o n ě m napsal

t e r i á l n í e t i k a h o d n o t a stojí v o p o z i c i v ů č i K a n t o v ě e t i c e f o r m á l n í , j a k ji kritizoval již Scheler. H a r t m a n n n á m o v š e m dluží přesný popis

81

Tamt., str. 499 nn.

82

Tamt., str. 503 nn.

83

Tamt., str. 507 nn.

84

Tamt., str. 433.

85

Tamt., str. 522 nn.

86

Tamt., str. 546 nn.

87

W.

Stegmuller, Erkenntnis und Sein in der modernen Ontologie.

88

W. Stegmuller, Metaphysik, Skepsis, Wissenschaft, str. 139 n. Steg­ muller vynesl očekávaný úsudek zřejmě pod vlivem Quineovým. 89 K polemice s tímto pojetím viz E. von Aster, Zur Kritik der materiá­ len Wertethik, str. 172-199, kde jsou vyzdviženy základní slabiny tohoto stanoviska a odmítnuty Hartmannovy i Schelerovy kritické výtky proti Kan­ tově etice. 90

N. Hartmann, Ethik.

405

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

X.

realismus.

Obroda

ontologie

toho, jak vlastně hodnoty uchopujeme, a j e h o výroky v tomto směru

z h o d n o t , se modifikuje s á m subjekt a n a b ý v á důstojnosti spjaté

j s o u v í c e z n a č n é : tu hovoří o „ n a h l é d n u t í h o d n o t y " , tu o „ h o d n o t o ­

s osobností.95 Z p ů s o b , jak vlastně vzniká osobnost jakožto jednota

v é m c í t ě n í " a tu z a s o „ p o z n á n í h o d n o t y " .

přirozené a r o z u m o v é bytosti, avšak zůstává nepochopitelný: esence

H o d n o t á m nenáleží reálné, nýbrž ideální bytí (stejně j a k o mate­

osoby se rozumu principiálně vymyká.

m a t i c k ý m p ř e d m ě t ů m ) . J s o u t o „ ú t v a r y v e t i c k y i d e á l n í sféře, v o b ­

M o r á l k a je p o d l e H a r t m a n n a nepředstavitelná bez svobody, při­

lasti s v l a s t n í m i s t r u k t u r a m i , z á k o n y a ř á d e m " . 9 1 D o o b l a s t i h o d n o t 9 2

č e m ž n e s t a č í m l u v i t o s v o b o d ě v ě d o m í j a k o t a k o v é h o a n e b o o svo­

spadají

bodě všeobecného rozumu: svobodu, a tedy morální zodpovědnost

hodnoty

požitku,

majetkové

hodnoty,

životní

hodnoty

a mravní h o d n o t y a mezi jednotlivými úrovněmi hodnot lze konsta­ tovat p o d o b n ý vztah j a k o m e z i vyššími a nižšími vrstvami reality. Jsou tu ale i rozdíly: například mravní hodnoty jsou oproti hodno­ tám, o něž se opírají, svébytnější než jakákoli vrstva reality oproti n i ž š í m v r s t v á m . V e d l e m r a v n í c h h o d n o t hrají v e t i c e s v o u r o l i i j i n é h o d n o t y , t o t i ž h o d n o t y m a j e t k o v é , v n i c h ž m a j í m r a v n í h o d n o t y svůj základ: například úctu k s o u k r o m é m u vlastnictví lze vyžadovat j e n díky tomu, že majetek pro vlastníka představuje hodnotu. K h o d n o t ě v ž d y p a t ř í m o m e n t p o v i n n o s t i či z á h o d n o s t i , das Sollen, p ř i č e m ž s e n e m í n í „ t o , c o m á m e č i n i t " , n ý b r ž „ t o , c o m á b ý t " : H a r t m a n n rozlišoval mezi ideálním „ m á býti", j e ž náleží h o d n o t á m , a aktuálním „ m á býti", jehož adresátem je člověk. První „ m á býti" je

nutno přisoudit jednotlivci. Zároveň ale svobodu n e s m í m e ztotožňo­ vat s p o u h o u o p r o š t ě n o s t í od k a u z á l n í d e t e r m i n a c e : m u s í se navíc jednat také o osvobozenost od determinací hodnotami. Osoba, jež je p l n ě d e t e r m i n o v a n á m r a v n í m i p r i n c i p y , b y v m o r á l n í m s m y s l u zů­ stala n e s v o b o d n á . M r a v n í s v o b o d a v s o b ě z a h r n u j e s c h o p n o s t p r o v i ­ nit se proti m r a v n í m u zákonu - v analogii ke schopnosti hřešit, j a k o ní m l u v í n á b o ž e n s t v í . V p o s l e d n í i n s t a n c i s p o č í v á s v o b o d a v n e z á ­ v i s l o s t i d e t e r m i n a c e n a v y š š í v r s t v ě o p r o t i d e t e r m i n a c i n a n i ž š í vrs­ tvě.96 Vůle je s v o b o d n á tehdy, p o k u d determinuje s a m a sebe.97 Sebeurčení představuje oproti kauzálnímu určení jisté novum a je právě tak nevysvětlitelné, ale zároveň právě tak nepochybné j a k o realita nebo jako hodnoty.

vůči subjektu indiferentní, zatímco druhé je k subjektu vztaženo

Jelikož morálka je nepředstavitelná bez svobody a jelikož je ne­

a r e a l i z u j e se j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m . Na r o z d í l od sféry r e a l i t y u h o d ­

slučitelná s Boží prozřetelností a Boží vševědoucností, považuje

not není pravda, že by m o ž n o s t a nutnost spadaly vjedno: hodnoty se mají u s k u t e č n i t , a to p r o s t ř e d n i c t v í m r e á l n é h o j e d n a j í c í h o s u b j e k t u . M r a v n í z á k o n j a k o ž t o výraz m r a v n í c h h o d n o t sice determinuje lidské chtění, ale činí tak způsobem, který se od kauzální determina­ c e p ř í r o d y h l u b o c e liší. H o d n o t y j s o u s i c e i d e á l n í p o v a h y , n i c m é n ě

H a r t m a n n za n u t n é o d m í t n o u t theistickou víru v o s o b n í h o B o h a . S tímto n á z o r e m se výslovně obrací proti Schelerovi, který se ve s t ř e d n í fázi v y z n a l z t h e i s m u (viz v ý š e , k a p . V I , 1 ) . Z a t í m c o K a n t měl za to, že musí Boží existenci postulovat v zájmu morálky, Har­ t m a n n n a o p a k hájil m o r á l n ě m o t i v o v a n ý p o s t u l a č n í a t h e i s m u s .

z a s a h u j í d o sféry č i n ů , t j . mají vliv n a m o r á l n í s o u d , n a v ě d o m í z o d ­

f) E s t e t i k a

povědnosti, na v ě d o m í viny a na mravní zúčtování n e b o přisouzení viny. H o d n o t o v é v z t a h y s e p o d í l e j í i n a k o n s t i t u c i l i d s k é o s o b y , n e ­

V p o s l e d n í c h l e t e c h ž i v o t a H a r t m a n n svou filosofii o b o h a t i l o n a u k u

boť „ i d e a m o r á l n í h o já je vystavěna z ryze h o d n o t o v é m a t é r i e " , 9 3

o k r á s e . E s t e t i k a n e u s i l u j e o p o z n á n í krásy, n ý b r ž o p o z n á n í z k u š e n o s ­

a v téže souvislosti H a r t m a n n dodává: „Osoba neustavuje hodnoty,

ti k r á s y n e b o l i e s t e t i c k é h o aktu, a při z a m ě ř e n í na t e n t o ú k o l Se m ů ž e

p r á v ě n a o p a k - h o d n o t y ustavují o s o b u . " 9 4 D e t e r m i n a c í , j e ž p r a m e n í 94

Tamt., str. 134.

Tamt., str. 151.

95

Tamt., str. 185.

Tamt., str. 250 nn.

96

Tamt., str. 659.

Tamt., str. 133.

97

Tamt., str. 784.

406

407

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus..

X.

Obroda

ontologie

stát v ě d o u . 9 8 J e l i k o ž a n a l ý z a e s t e t i c k é h o a k t u p ř i n á š í z v l á š t n í o b t í ž e ,

j e v r ů z n ý c h d o b á c h r ů z n ě c h á p á n o . Č í m v í c e vrstev s e spojí z a t í m ,

zaměřil se Hartmann na zkoumání estetického předmětu. Vposled

co je dáno, tím pronikavější vzniká krása.

v š a k i z d e - stejně j a k o u o b e c n é h o f e n o m é n u p o z n á n í - z b ý v á j a k é s i

Vedle u m ě l e c k é krásy se H a r t m a n n zabýval také přírodní krásou,

t a j e m s t v í , j e ž n e l z e p l n ě r o z l u š t i t , k č e m u ž p ř i s t u p u j e fakt, ž e p o d l e

kterou označil za krásu formální a chápal ji j a k o neúmyslnou hru

H a r t m a n n a j e e s t e t i k a n e d o s t a t e č n ě r o z v i n u t ý obor, t a k ž e s e l z e e s t e ­

s čistou formou.104 Tento druh krásy hraje svou roli i v u m ě l e c k é m

tickým h o d n o t á m p o u z e tápavě přiblížit.

99

Vycházet od otázky po

díle,

nejzřetelněji

v

ornamentu,

ovšem většinou

zůstává

skryt.

k r á s n é m o s o b ě je n a p r o s t ý o m y l , n e b o ť k r á s a o s o b ě neexistuje. P r o t o

U krásných přírodních útvarů nás oslovuje harmonie celku: vnímá­

t a k é H a r t m a n n o d m í t a l n a č r t n o u t j a k o u k o l i m e t a f y z i k u krásy.

me růstem vytvořenou dokonalost, aniž b y c h o m ji chápali jako vztah

Zkušenost krásy je svého druhu názor, j e n ž se o v š e m nevyčerpává s m y s l o v ý m n á z o r e m (aisthesis).

v bytí.105 H a r t m a n n shodně s K a n t e m uplatnil i pojem vznešeného,

Ke vjemu musí přistoupit jiné, již

přičemž zdůraznil, že ho nelze omezovat na čisté kvantum (na cosi

nikoli smyslové zření, v n ě m ž uchopujeme cosi odlišného od všeho,

nezvladatelně velkého, m o c n é h o atd.), a konstatoval, že nemusí

co n á m je d á n o prostřednictvím smyslů. Ve specificky estetickém

vždy vyvolávat dojem tíživého útlaku, neboť ve většině případů nás

v j e m u v y v s t á v á „ c e l ý v n i t ř n í svět, . . . j a k o b y o z á ř e n b l e s k e m , a n e b o

přitahuje.106 V závěru podal p o d r o b n é z k o u m á n í estetické povahy

n a o p a k z a h a l e n m n o h a s l i b n o u t m o u ; v ž d y s e v š a k zjevuje n ě c o skry­

půvabného a komického.

t é h o " . 1 0 0 Oproti všednímu smyslovému názoru, který je podřízen

Na rozdíl od morálních hodnot se na estetické hodnoty neváže

ú č e l ů m (většinou praktickým), je estetický názor na vnějších úče­

žádné „má býti". Estetické hodnoty také nejsou uskutečňovány člo­

lech nezávislý, a v t o m t o smyslu a u t o n o m n í . Jak pochopil již Kant,

v ě k e m , n ý b r ž d o s p í v a j í k e zjevu, a n i ž b y n a něj b y l y o d k á z á n y .

je bezzájmový, a v t o m t o smyslu H a r t m a n n dodává: „Estetické zření

Jelikož je podle Hartmanna nelze převést na hodnoty jiného typu,

klidně spočívá v s a m o t n é m zření."101 N e n í racionální povahy, neboť

odmítal snahy zredukovat fenomén krásy na mimoestetické vztahy:

vše, co lze uchopit j e d i n ě zřením, se v y m y k á adekvátnímu r o z u m o ­

psychologické či fyziologické výklady n e m o h o u fenoménu krásy

vému pochopení.102

dostát,107 a nelze ho odvodit ani z m o r á l n í c h souvislostí. M o r á l n í

Z a t í m c o vše, co poznáváme, není p ř e d m ě t e m s a m o o sobě, nýbrž my sami z něho předmět utváříme, pro krásu je bytostným rysem, že

h o d n o t y o v š e m m o h o u - stejně j a k o h o d n o t y životní, majetkové a h o d n o t y požitku - tvořit látku estetického h o d n o c e n í . 1 0 8

j d e o předmět určený pozorovateli. Nositelem krásy není jsoucí

K o n e č n ě s e e s t e t i c k é h o d n o t y p o d í l e j í t a k é n a h l e d á n í s m y s l u ži­

o s o b ě , ale ani subjekt a n i a k t y č i stavy s u b j e k t u , n ý b r ž p r o n á s j s o u ­

v o t a a světa. H a r t m a n n z a s t á v a l n á z o r , ž e e s t e t i c k é z ř e n í j e o s m y slu­

c í p ř e d m ě t , v n ě m ž s e p r o s t ř e d n i c t v í m v n í m a n é vnější s t r á n k y zjevu­

jící povahy, t a k ž e život a svět získávají smysl nejen ze stanovení

je d u c h o v n í p o z a d í 1 0 3 a r e a k c e p o z o r o v a t e l e tkví v e s t e t i c k é m z a l í b e ­

mravních cílů. P o k u d svět v n í m á m e j a k o krásný, získává n á š život

ní. Pozadí estetického p ř e d m ě t u je sice ireálné, avšak n e s p a d á do

s m y s l d í k y v ě d o m í , ž e existuje c o s i k r á s n é h o , k v ů l i č e m u s e v y p l a t í

oblasti ideálního bytí, neboť to je nepomíjivé, zatímco u m ě l e c k é dílo

žít b e z o h l e d u n a o s t a t n í . 1 0 9 E s t e t i c k é o s m y s l e n í , s t e j n ě j a k o o s m y s -

N. Hartmann, Ásthetik, str. 1 nn.

104

Tamt., str. 152 nn.

Tamt., str. 356.

105

Tamt., str. 160.

Tamt., str. 54.

106

Tamt., str. 375.

Tamt., str. 56.

107

Tamt., str. 252 n.

Tamt., str. 261.

108

Tamt., str. 342 nn.

Tamt., str. 357.

109

Tamt., str. 408.

408

409

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

l e n í m r a v n í , setrvává v o b l a s t i „ t o h o t o s v ě t a " : p o u k a z o v a t p ř i h l e d á ­

J a c o b y se snažil z o d p o v ě d ě t o t á z k u po v ý z n a m u slova „skuteč­

ní smyslu, ať morálního nebo estetického, na mimosvětské principy

n o s t " . Zjistil, ž e t e n t o v ý r a z j e m n o h o z n a č n ý : v e d l e p r o ž í v a n é i m a ­

považoval H a r t m a n n za falešné.

nentní skutečnosti se mluví také o myšlené skutečnosti zkonstruova­

Na Hartmannových výkladech k estetice m ů ž e m e obdivovat jed­

n ý c h objektů (sféra přírodních věd) a o t r a n s c e n d e n t n í skutečnosti,

n a k d ů s l e d n o s t , s n í ž t u u p l a t n i l svůj o n t o l o g i c k ý k o n c e p t , a z a d r u ­

nezávislé na v ě d o m í . Jacoby chtěl předvést, že se sice nelze omezit

h é d ů v ě r n o u o b e z n á m e n o s t s u m ě l e c k ý m i díly, j i c h ž v y u ž í v á j a k o

n a i m a n e n t n í sféru, n i c m é n ě a n i sféra v ě d y n e z a c h y c u j e p r a v o u sku­

příkladů. Propojení systematizační snahy se schopností předložit

tečnost: m u s í m e postulovat skutečnost o sobě. Jacobyho filosofie tak

dlouhou řadu konkrétních u k á z e k se o v š e m projevuje nejen v esteti­

má destruktivní i konstruktivní stránku: destrukci má podlehnout fi­

c e , a l e v e v š e c h č á s t e c h H a r t m a n n o v y filosofie. J e h o a r g u m e n t y j s o u

losofie i m a n e n c e , tj. n á z o r , ž e n a š e p o z n á n í j e o m e z e n o n a o b l a s t o b ­

č a s t o k ř e h k é , z v l á š t ě p o k u d j d e o z á k l a d y filosofie, n i c m é n ě i p ř e s

sahů ve vědomí, j a k to vyhlašuje S c h u p p e h o „zákon vědomí", a kon­

odmítavý postoj, který m o ž n á zaujmeme k j e h o filosofickým závě­

struktivní část představuje nauka o transcendentní skutečnosti.

r ů m , n e n í p o c h y b , ž e b y l y z f o r m u l o v á n y s e vší v á ž n o s t í .

J a c o b y s e n e j d ř í v e staví n a p o z i c e i m a n e n c e , o v š e m n e p r o t o , a b y j e h á j i l , n ý b r ž s c í l e m p ř i v é s t je ad absurdum: v o n t o l o g i i s k u t e č n o s t i c h á p a n é j a k o imanentní vycházejí na povrch rozpory, takže imanent­

4. Gunther Jacoby

ní skutečnost nelze považovat za pravou, od rozporů nutně oproště­ nou skutečnost. Jelikož rozpory zmizí až tehdy, k d y ž u z n á m e skuteč­

a) Úkol ontologie Ontologie Gunthera Jacobyho oproti Hartmannové koncepci není fenomenologické povahy, nýbrž vychází z epistemologických ana­ l ý z . S v ý j i m k o u o d m l k y v d o b ě t ř e t í ř í š e J a c o b y ( 1 8 8 1 - 1 9 6 9 ) vy­ učoval od roku 1913 až do své emeritace ve Greifswaldu, k d e před n í m působil již R e h m k e a Schuppe. Po skončení druhé světové války byl j e d n í m z m á l a „ b u r ž o a z n í c h " filosofů, kteří mohli vyučovat v NDR.110

Jeho

hlavní

dílo,

Allgemeine

Ontologie

der

Wirklichkeit

( V š e o b e c n á o n t o l o g i e s k u t e č n o s t i , I . sv., 1 9 2 5 ; I I . sv., p o č á s t e c h 1 9 2 8 - 1 9 3 2 a 1955), se vlivem dobových p o m ě r ů nedočkalo větší odezvy; po rozpadu N D R bylo zpřístupněno v novém vydání.111 O s t a t n í J a c o b y h o p u b l i k a c e mají j e n d r u h o t n ý v ý z n a m . 1 1 2

nosti

transcendentní

vůči

vědomí, je

nutno překročit hranice

i m a n e n t n í sféry v ě d o m í i z k o n s t r u o v a n é h o s v ě t a vědy. ( P o d o b n ě ar­ g u m e n t o v a l j i ž H e r b a r t a B r a d l e y . ) V J a c o b y h o z k o u m á n í hrají d ů l e ­ žitou roli p s y c h o l o g i c k é a epistemologické analýzy, o v š e m ty slouží výhradně ke zpřístupnění ontologických souvislostí. J a c o b y n a s v é f i l o s o f i i p r a c o v a l n ě k o l i k d e s í t e k let, a t a k n á s n e ­ překvapí, že se j e h o názory s p o s t u p e m času měnily: distancoval se od pozitivismu, ke kterému se zpočátku přikláněl, vzdal se přesvěd­ č e n í , ž e v ě d o m í j e s t t a k , j a k j e p r o ž í v á n o , a z a v r h l víru v „ j á " j a k o ž ­ t o z k u š e n o s t n ě p ř í s t u p n o u s k u t e č n o s t . P o č á t e č n í skepsi v ů č i H e g e l o vi

zas

vystřídal

vstřícnější

postoj

a

atheismus

vytlačila

snaha

p o c h o p i t víru v B o h a adekvátnějším z p ů s o b e m . 1 1 3 Z m ě n o u prošel i j e h o vztah k p r a g m a t i s m u , ke k t e r é m u m ě l zprvu blízko. V k n i z e

110

Jako bužoazního autora, stojícího mimo historický materialismus, ho kritizoval E. Albert, Die Ontologie, str. 76 n. Oproti tomu Jacoby, Allgemei­ ne Ontologie der Wirklichkeit, II, str. 990, neodmítá zcela dialektický mate­ rialismus, nýbrž má za to, že by potřeboval moderní provedení. 111

G. Jacoby, Allgemeine Ontologie der Wirklichkeit, I-II. Podle tohoto vydání zde budeme citovat; v textu římské číslice odkazují na svazek, arab­ ské na stránku. 112

Pragmatismus

(1909)

zastával

názor,

že jednotlivá

mínění

nutno

Logistiker aufdie Logik und ihre Geschichtsschreibung, Stuttgart 1962. Bib­ liografie je v I. sv. 2. vyd. hlavního díla. O Jacobym píše B. von FreytagLóringhoff, Giinter Jacoby 80 Jahre alt, in: Zeitschrift fur philosophische Forschung, 15, 1961, str. 237-250 (s bibliografií).

Kromě svého hlavního díla uveřejnil Jacoby: Herders und Kants Á sthetik, Leipzig 1907; Der Pragmatismus, Leipzig 1909; Die Anspruche der

113 K Jacobyho myšlenkovému vývoji viz poznámky in: Allgemeine On­ tologie der Wirklichkeit, II, předmluva (bez paginace).

410

411

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

X.

realismus...

h o d n o t i t s o h l e d e m na jejich v ý z n a m p r o život a nejzazší cíl v ě d y

Obroda

ontologie

lidé slyšitelně hovoří, viditelné růže voní atd., z a t í m c o v u z a v ř e n é m

t k v í v j e d n á n í . P o d o b n ě je t o m u s filosofií: s filosofickými d o m n ě n ­

s y s t é m u v i d i t e l n é s k u t e č n o s t i ž á d n é tóny, v ů n ě a p o d o b n ě n e e x i s t u j í .

k a m i pracujeme vždy tak dlouho, d o k u d j i c h lze prakticky využít;

Jelikož jsou uzavřené systémy v tomto ohledu neúplné, zapojujeme

p r a v d a o s o b ě j e b e z c e n n á , v ý z n a m p r a v d y v ž d y t k v í v e v a z b ě n a bu­

je do k o m b i n a c í a k zaplnění m e z e r ve vjemových světech přijímá­

doucí jednání a za určitých okolností je dokonce nutné dát místo

me domněnku, že všechny procesy ve světě jsou bezvýhradně urče­

pravdy přednost nepravdě, která má pozitivní důsledky v praxi. Od

ny přírodními zákony. Takto získáváme prakticky použitelný, avšak

t o h o t o p ř í s t u p u s e J a c o b y p o z d ě j i o d c h ý l i l a přijal k o n s e k v e n t n í o b ­

ontologicky vnitřně rozporný systém, ve kterém za skutečné platí to,

jektivismus: v subjektivismu i v pragmatismu nyní spatřoval j e n

co je zapojeno do souvislosti přírodních zákonů. To neznamená, že

chorobu, již n u t n o vyléčit o b r a t e m k objektivitě oproštěné od sub­

by snad člověk musel znát konkrétní přírodní zákony, aby vůbec

jektu.114

m o h l mluvit o skutečnosti, a už vůbec ne, že by je musel znát všech­ n y ; stačí, k d y ž m á k d i s p o z i c i g e n e r á l n í p o j e m p ř i r o z e n é z á k o n i t o s t i b) Ontologická analýza skutečnosti vědomí

(I,52).115 V n í m a t e l n ý svět tak prokazuje svou závislost na výkla­

Jacoby vyšel od z k o u m á n í světa pojatého j a k o systém fenoménů ve

dech: ačkoli „prostorový systém jsoucnosti dané ve shodě s přírod­

v ě d o m í ( s c h o p e n h a u e r o v s k é h o „světa-představy"), tj. od i m a n e n t n í

n í m i z á k o n y " (1,80) z a k o u š í m e j a k o v n ě j š í s k u t e č n o s t , d e f a c t o j e

(míní se „ve v ě d o m í " ) vnější skutečnosti s jejími podsystémy, tedy

imanentní ve v ě d o m í (řečeno s K a n t e m : je to svět časoprostoro­

viditelným světem, h m a t a t e l n ý m světem, světem p a c h ů a vůní atd.

vých jevů).

Těmto

prostory,

Jelikož k i m a n e n t n í m u vnějšímu světu patří vazba k vědomí, mu­

a v d ů s l e d k u jejich esenciální odlišnosti je n e p ř í p u s t n é ztotožňovat

světům

odpovídají

zvláštní

navzájem

odlišné

s í m e d o v ý k l a d u v t á h n o u t i j á čili c e l k o v ý s y s t é m v ě d o m í . J á p o d l e

prostor hmatové zkušenosti s prostorem zkušenosti zrakové (a ana­

J a c o b y h o není substance ani majitel stavů v ě d o m í , nýbrž simultánní

logicky pro ostatní prostory), j a k to de facto neustále činíme. ( N a

a sukcesivní prožitková jednota. Jelikož v ě d o m é prožívání je přetrži­

odlišnost vizuálního a taktilního prostoru p o u k á z a l již Berkeley, kte­

t é , n e l z e j e d n o t u j á v č a s e p ř e v é s t n a n á v a z n o s t stavů v ě d o m í . K její­

rý převedl percipovaný prostor na jejich vzájemné spojení - o v š e m

mu objasnění m u s í m e předpokládat, že prožitkové jednoty zapadají

s cílem o d m í t n o u t tezi o jakékoli prostorové skutečnosti, j e ž by byla

d o k a u z á l n í h o ř e t ě z c e (1,196), k t e r ý o v š e m n e n í čistě p s y c h i c k é , a l e

nezávislá na subjektu.)

zároveň i m o z k o v é povahy. K čistě ontologické analýze v ě d o m í tedy

Vizuálnímu prostoru přísluší v každodenní zkušenosti zvláštní ú l o h a . S y s t é m v i d i t e l n é s k u t e č n o s t i j e p r o s t o r o v ě u z a v ř e n , tj. viditel­

m u s í m e připojit o n t o l o g i c k y r o z b o r v z t a h ů v ě d o m í k m a t e r i á l n í sku­ t e č n o s t i , z v l á š t ě k m o z k u (1,224).

né procesy vždy souvisejí j e n s j i n ý m i procesy téže povahy (podob­

Skutečnost v ě d o m í a vnější skutečnost se neliší s v ý m o b s a h e m ,

n ě j a k o u č l o v ě k a , k t e r ý s e n a r o d i l j a k o slepý, s e u z a v ř e n o s t í v y z n a ­

n ý b r ž t y p e m v n i t ř n í p r o p o j e n o s t i (1,253), a j e l i k o ž t e d y n e j d e o d v a

čuje systém h m a t a t e l n é skutečnosti). B ě ž n ě ale neviditelným stavům

světy s naprosto o d l i š n ý m o b s a h e m , nejsou zcela separované, nýbrž

přiřazujeme viditelné, například teplotě přiřazujeme pohyby mole­

překrývají se. Oblast průniku představuje svět vnímatelných kvalit

kul, což znamená, že tento systém v n í m á m e j a k o energeticky (= co

(barev, t ó n ů , h m a t o v ý c h k v a l i t a t d . ) , k t e r ý s e p o d í l í j a k n a s y s t é m o v é

do účinných vazeb) otevřený, jinak b y c h o m museli například volný

výstavbě vjemového vědomí, tak na systémové výstavbě vnějšího

p á d těles považovat za dění, které n e m á příčinu, neboť gravitaci ne­

světa. N a „ i m a n e n t n í " s t r a n ě s e z m í n ě n é o b l a s t i v y m y k a j í t y o b s a h y

l z e p o z o r o v a t (1,151). V e s v ě t ě , v e k t e r é m f a k t i c k y ž i j e m e , v i d i t e l n í

v ě d o m í , j e ž nepodávají vjemy věcí vnějšího světa (tedy vzpomínky,

115

114

G. Jacoby, Subjektfreie Objektivitát, str. 227.

412

Na jiném místě Jacoby vysvětluje, že nikoli vše, co spadá pod pojem vnější skutečnosti, musí být podrobeno přirozené zákonitostí (I, str. 59).

413

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

sny, v o l n í a k t y a t d . ) , a n a „ v n ě j š í " s t r a n ě j i p ř e k r a č u j e t a vnější sku­

t e č n o s t p r o h l á s i t z a k o n s t r u k c i v y b u d o v a n o u n a z á k l a d ě počitku,

t e č n o s t , k t e r o u u c h o p u j e m e s m y s l o v ý m i o r g á n y (1,254 n . ) .

anebo

P o k u d p ř e h l é d n e m e , ž e v j e m o v ý svět j e v ý s l e d k e m p r ů n i k u s v ě t a

můžeme

skutečnost

přisoudit

i

transcendentnímu

světu

a v m y š l e n é m světě spatřovat jev transcendentní skutečnosti.

v ě d o m í a v n ě j š í h o s v ě t a , a p ř i j m e m e ho j a k o s k u t e č n o s t o s o b ě , za­

P o p r v n í c e s t ě s e v y d a l a ř a d a f y z i k ů z e z á v ě r u 19. s t o l e t í , n a p ř í ­

p l e t e m e se do neřešitelných obtíží. Rozpor například panuje m e z i

klad Ernst M a c h , k t e r é h o Jacoby sice n e z m i ň u j e j m é n e m , ale m o ž n á

faktem, že vertikální směřování věcí na škále „nahoru - d o l ů " ucho­

n a něj v t é t o s o u v i s l o s t i m y s l e l . P o d l e t o h o t o n á z o r u ú k o l fyziky tkví

p u j e m e bezprostředně, a n á l e z e m , že se objekty na sítnici zobrazují

v p o p i s u počitku a s o u v i s l o s t í m e z i počitky, p ř i č e m ž se o d h l í ž í n e j e n

vzhůru n o h a m a . Tento nález je zformulován nikoli ze stanoviska na­

o d v ý k l a d ů z a č l e n ě n ý c h d o s v ě t a v n í m á n í , a l e i o d vnější s k u t e č n o s ­

šeho vlastního prožívání, nýbrž ze stanoviska pozorovatele, který je

t i (11,154). J e l i k o ž svět k a ž d o d e n n í a n e b o v ě d e c k é z k u š e n o s t i , vybu­

s to p o r o v n a t v n í m a n ý p ř e d m ě t s o b r a z e m na sítnici v n í m a j í c í o s o b y .

d o v a n ý n a z á k l a d ě počitku, p ř i t o m n e n í v z t a ž e n k t r a n s c e n d e n t n í

P ř e s t o ž e o b ě s t a n o v i s k a stojí v k o n t r a s t u , j e b ě ž n é j e p r o p o j i t a p r o ­

skutečnosti, takže výroky o n ě m nelze považovat za pravdivé, nemů­

hlásit, ž e v ě c i v n í m á m e v z h ů r u n o h a m a - z a t í m c o d e f a c t o j e v n í m á ­

že m e z i takto c h á p a n ý m světem a skutečností ani panovat rozpor.

me p ř e s n ě tak, j a k se nabízejí oku (I,330).116

(Pokud například euklidovský prostor chápeme jako myšlenkovou k o n s t r u k c i , ale n e p ř i j í m á m e h o z a s t r u k t u r u s k u t e č n o s t i , n e m o h o u s e

c) M y š l e n á a transcendentní skutečnost V n í m a n ý svět je tedy p r o d u k t e m výkladů, a díky výkladu vjemů

v ě t y e u k l i d o v s k é g e o m e t r i e o c i t n o u t v r o z p o r u s v ě t a m i o n ě č e m , co je o s o b ě s k u t e č n é . )

vzniká i m y š l e n á skutečnost, j a k ji v rozvinuté p o d o b ě n a c h á z í m e

Proti tomuto instrumentalistickému pojetí vznesl Jacoby námitku,

v p ř í r o d o v ě d n é m obrazu světa. Například teplotní vjemy interpretu­

že z p ů s o b konstrukce m y š l e n é skutečnosti lze považovat za libovol­

j e m e v rámci kinetické teorie tepla, světelné vjemy intepretujeme

n ý j e n t e h d y , p o k u d r e z i g n u j e m e n a její e m p i r i c k é o v ě ř e n í . N a s t o l e ­

p o m o c í teorie e l e k t r o m a g n e t i c k ý c h vln. P o k u d m y š l e n é souvislosti

ní vazby mezi zkonstruovaným světem a zkušeností se ovšem nelze

p r o j e k c í p ř e n e s e m e d o s v ě t a v j e m ů , p a k j i m m y l n ě p ř i s u z u j e m e stej­

vzdát, jak ukazuje praxe vědeckého bádání. I historie vědy svědčí

nou realitu j a k o p ř e d m ě t ů m vnímání: čistě m y š l e n á vnější skuteč­

o nepostradatelnosti verifikačních a falzifikačních snah. Fyzikální

n o s t j e z t o t o ž n ě n a s e s k u t e č n o s t í p ř í s t u p n o u v p o č i t k u (11,152 n . ) .

o b r a z světa dosahoval stále větší j e d n o t y díky t o m u , že v p r ů b ě h u

V p r a x i t o n e p ů s o b í ž á d n é p r o b l é m y , n e b o ť c í l e m p r a x e n e n í vystih­

času d o c h á z e l o k eliminaci teorií, j e ž nebylo m o ž n o uvést v soulad

nout podstatu věcí, nýbrž úspěšně konat ve vnějším světě, avšak

s výsledky pozorování.

z teoretického hlediska se tento přístup prokazuje jako problema­

K uspokojivému obrazu světa tedy podle J a c o b y h o vede pouze

tický. V ý c h o d i s k o nabízí separace m y š l e n é h o světa a světa přístup­

d r u h á z výše u v e d e n ý c h perspektiv. K r o m ě m y š l e n é vnější skuteč­

n é h o v počitku, přičemž si m u s í m e vybrat ze dvou možností: buď

nosti, kterou sami b u d u j e m e , je n u t n o u z n a t také svébytnou vnější

m ů ž e m e z a s k u t e č n ý p o v a ž o v a t v ý h r a d n ě p o č i t e k a m y š l e n o u sku-

s k u t e č n o s t , ve k t e r é se p o č i t k y r e á l n ě v z t a h u j í k t r a n s c e n d e n t n í sku­ tečnosti, takže je lze c h á p a t například j a k o účinky dění probíhajícího

116

Prostory různých oblastí vnímání považoval Jacoby za principiálně odlišné, takže je například vyloučeno korigovat zaměření zrakových vjemů hmatovými vjemy. Směry lze srovnávat jedině v rámci jednoho prostoru; mluvit o změně směru obrazu na sítnici v důsledku hmatových vjemů je nepřípustné (I, str. 120). - Proti takovému pojetí hovoří výsledky experimen­ tů s reverzními brýlemi, jak je uskutečnil Theodor Erismann v Innsbrucku. Z těchto pokusů naopak vysvítá, že v korekci zrakových dojmů, převráce­ ných vzhůru nohama vlivem reverzních brýlí, hraje svou roli i zkušenost tíže.

414

v e s k u t e č n o s t i , j e ž j e n a v ě d o m í n e z á v i s l á (11,184). T r a n s c e n d e n t n í skutečnost j a k o ž t o třetí

oblast vedle světa vjemů a myšlenkově

z k o n s t r u o v a n é vnější s k u t e č n o s t i v š a k n e n í b e z p r o s t ř e d n ě p ř í s t u p n á : l z e j i j e d i n ě „ i n t e r p r e t a č n ě v y z í s k a t " (erdeuten) n a z á k l a d ě počitku a vjemů. T r a n s c e n d e n t n í vnější s k u t e č n o s t j e h y p o s t a t i c k ý s y s t é m , k t e r ý l z e v j i s t ý c h m e z í c h p ř i j m o u t za platný, n e b o ť s p o l u s p o č i t k y z a p a d á do širší o n t o l o g i c k é s p o j i t o s t i . J e č a s o v ě a p r o s t o r o v ě u r č e n á , a v š a k n i -

415

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

X.

Obroda

ontologie

koli ve smyslu vjemového času a vjemového prostoru. M e z i prožíva­

t e z e , ž e t u o b s a h e m v n í m á n í n e n í v n ě j š í s v ě t j a k o takový, n ý b r ž j e n

n ý m prostorem a č a s e m na j e d n é a p r o s t o r e m a č a s e m transcendent­

d o j m y , k t e r é z p r o s t ř e d k o v á v a j í r e p r e z e n t a c i v n ě j š í h o s v ě t a z a indivi­

ní skutečnosti na druhé straně vede dělicí čára z toho důvodu, že

duálních okolností. Stejně tak lze v r á m c i ontologie transcendence

v o b l a s t i p r o ž í v á n í s e p r o s t o r a č a s b y t o s t n ě liší, z a t í m c o v e s k u t e č ­

vyložit, j a k dochází k propojení r o z m a n i t ý c h vjemů, j a k je neustále

nosti j d e o rozměry čtyřdimenzionálního časoprostoru, ve kterém se

vykonáváme:

v ů b e c nevyskytuje následnost. T r a n s c e n d e n t n í časoprostorový svět

p o d n ě t ů m , j e ž v y c h á z e j í n a p ř í k l a d z c h v ě j í c í s e struny, o d p o v í d a j í

o v š e m n e n í t o t o ž n ý s e s v ě t e m fyziky; j e o n o u skutečností, k t e r á s e

r ů z n é p o č i t k y , l z e p ř i u z n á n í t r a n s c e n d e n t n í s k u t e č n o s t i hájit n á z o r ,

ve fyzikálním světě manifestuje. Jacoby nakonec podal pro časop­

že tyto podněty jsou určitým z p ů s o b e m uspořádány díky tomu, že

rostor metafyzický výklad: považoval ho za absolutní substanci či

závisejí na t r a n s c e n d e n t n í skutečnosti: jejich sepětí s j e d n o u věcí

substanci světa a matérii, energii atd. prohlásil za j e h o určení

(například se strunou, která vibruje a zní) p a k již není z á h a d n é

(11,706 n n . ) .

přestože r ů z n o r o d ý m (optickým, akustickým atd.)

(11,249). V ý s l e d k y o n t o l o g i c k é a n a l ý z y n á s t e d y v y b í z e j í k p ř i j e t í

P o d l e J a c o b y h o l z e t r a n s c e n d e n t n í v n ě j š í s k u t e č n o s t p o z n a t , byť

t e z e o t r a n s c e n d e n t n í vnější s k u t e č n o s t i (11,287 n . ) .

j e n zprostředkovaně, a to přispěním těla a j e h o orgánů. Úlohu, j a k o u

Jacoby se domníval, že pomocí ontologie transcendence může

v p o z n á n í plní tělo, Jacoby ilustroval příkladem: Představme si člo­

překonat dualismus v ě d o m í a hmoty. Základní vrstva vědomí podle

věka, kterého h n e d po narození zavřeli do cely bez oken. Do míst­

n ě j s e s t á v á z e z c e l a n e i n t e r p r e t o v a n ý c h počitku, k t e r é n á m s i c e n e ­

nosti jsou zabudovány registrační přístroje (například optická čočka

j s o u d á n y , n i c m é n ě j s o u o b s a ž e n y v e v j e m e c h ( k t e r é z a h r n u j í i vý­

s filtrem jasnosti, teploměr, magnetofon atd.), které umožňují styk

klad) a analýzou vjemů je lze opět vyčlenit. S p o m o c í takto chápa­

s vnější skutečností, aniž by k ní p ř i t o m d o t y č n ý m ě l přímý přístup.

n ý c h počitku si c h t ě l J a c o b y z j e d n a t p ř í s t u p k e s k u t e č n o s t i , k t e r á s e

Takový člověk by sice m o h l říci, že ve vnějším světě existují kon­

v ě d o m í v y m y k á . K o n s t a t o v a l , ž e d o k u d j e p o č i t e k spjat s o b s a h e m

krétní věci, j e ž m e z i sebou navzájem i vůči registračním přístrojům

p a m ě t i , podržuje si subjektivní charakter, a vyzýval, a b y c h o m ab­

navazují k a u z á l n í v z t a h y a j e ž s e p o d í l e j í n a v ý z n a m u t ě c h o b e c n ý c h

s t r a k c í na v z p o m í n k y d o s p ě l i k d a t ů m b e z i n t e r p r e t a c í , t j . k i n f o r m a ­

pojmů, které vycházejí z typu příslušných registrací,117

nicméně

c í m u l o ž e n ý m v n e v ě d o m í . Toto „ m n é m i c k é " ukládání informací

s a m u vnější skutečnost by nepoznával n á z o r n ě , ale j e n pojmově. Po

podle Jacobyho není o m e z e n o na pole vědomí, neboť k n ě m u dochá­

p r a k t i c k é stránce by za skutečnost přijímal to, co lze b e z p r o s t ř e d n ě

zí již v organické oblasti. D o m n í v a l se proto, že se tu již nejedná

zakusit, totiž jednotlivá m ě ř e n í a j i n é záznamy, z nichž by vybudo­

0 subjektivní d a t a . I n f o r m a c e t o h o t o t y p u l z e s p o l u s j e j i c h p r o s t o r o ­

val i m a n e n t n í s y s t é m s k u t e č n o s t i (11,238 n . ) . V r e á l u hraje roli r e g i s ­

v ý m i a č a s o v ý m i vztahy i vztahy zákonitostí považovat za součást

tračního přístroje naše vlastní tělo a vztah k transcendentní vnější

vnější skutečnosti: rozdíl m e z i skutečností v ě d o m í a vnější skuteč­

s k u t e č n o s t i se o p í r á o f y z i k á l n í s p o j e m e z i m o z k e m a p e r i f e r n í m i či

ností se z d e vytrácí. Ke sblížení fyzična a p s y c h i č n a lze dojít i od

u l t r a p e r i f e r n í m i fakty. Z á s l u h o u t ě c h t o v a z e b v z n i k á s k u t e č n o s t , j e ž

vnější s k u t e č n o s t i , p o k u d s i totiž v š i m n e m e , ž e n e j e n v e v ě d o m í , a l e

j e p r o v ě d o m í i m a n e n t n í a v e k t e r é ž i j e m e a j e d n á m e (11,242).

1 ve v n ě j š í m s v ě t ě - z v l á š t ě u c e r e b r á l n í c h p r o c e s ů - hraje s v o u roli

J a k m i l e u z n á m e existenci transcendentní skutečnosti, lze objasnit ř a d u fakt, k t e r á z h l e d i s k a i m a n e n c e z ů s t a n o u n e s r o z u m i t e l n á . N a ­

tvarotvorba. Ve vědomí tak lze vidět ne snad hmotné, avšak nadh m o t n é s t á d i u m t v a r o t v o r b y (1,379 n . ) .

p ř í k l a d fakt, ž e r ů z n í p o z o r o v a t e l é t é h o ž p ř e d m ě t u n e v n í m a j í z c e l a

Z d e se také rýsuje řešení psychofyzického problému, p ř i č e m ž od­

totéž, n i c m é n ě vnímají cosi p o d o b n é h o , lze pochopit s využitím

p a d á h l a v n í o b t í ž t r a d i č n í h o p ř í s t u p u : filosofové o b v y k l e b r a l i m a t é ­ rii a d u c h a j a k o b y t o s t n ě o d l i š n é , a v z t a h f y z i c k é a p s y c h i c k é sféry

117

Tímto příkladem Jacoby předjímal H. Putnamovy úvahy o počítačově ovládaných mozcích umístěných v nějaké schránce.

416

tedy nemohli vyložit ani monisticky, ani j a k o vzájemné působení. P o k u d ale tyto oblasti již n e v n í m á m e j a k o absolutně heterogenní, nýbrž - j a k to J a c o b y h o stanovisko u m o ž ň u j e - ve v ě d o m í spatřuje417

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

m e j e n č á s t p ř í r o d y (již a l e n e i n t e r p r e t u j e m e č i s t ě m e c h a n i s t i c k y ) , lze j e j i c h v z á j e m n ý v z t a h o z n a č i t z a i n t e r a k c i . J a c o b y do svých ú v a h n a k o n e c vtáhl i svět idejí. Ideje se vůči

XI

m y š l e n í m a j í p o d o b n ě j a k o v n í m a n é v ě c i (11,646 n n . ) . I d e j e spojují j e d n o t l i v é lidi do s p o l e č e n s t v í a u m o ž ň u j í v z n i k států a c í r k v í . J a c o ­

TEORIE SPOLEČNOSTI

by tu hovořil o objektivním duchu (termín převzatý od Hegela), je­ m u ž přisoudil svébytné zákony, a o a b s o l u t n í m d u c h u j a k o ž t o sou­

A SPOLEČENSKÉHO VÝVOJE

h r n u v r o z e n ý c h p o s t o j ů , h o d n o t a n á z o r ů , o k t e r é se o b j e k t i v n í d u c h opírá. P ř í d o m k e m „absolutní" se tu přitom na rozdíl od Hegela míní nezávislost na historických okolnostech. Na základě nauky o idejích nakonec Jacoby rozvinul theologickou ontologii j a k o čtvrtou oblast

1. Filosofické aspekty sociologie v době po Comtovi

v e d l e o n t o l o g i e i m a n e n c e , o n t o l o g i e t r a n s c e n d e n c e a o n t o l o g i e idejí. V j e j í m s t ř e d u stojí r o z l i š e n í m e z i b y t í m , j e ž j e s a m o z e s e b e , a s e ( 8 0 2 n n . ) , a b y t í m , j e ž je z j i n é h o , ab alio (11,806 n n . ) . V z á v ě r e č n é k a p i t o l e s v é h o s p i s u se J a c o b y k o n f r o n t o v a l s ř a d o u

V následující kapitole se n e c h c e m e zabývat empirickými teoriemi společnosti, nýbrž bez nároku na úplnost vyložit některé myšlenky

s o u d o b ý c h filosofických pozic, k o n k r é t n ě s fenomenologií, ontolo­

z o b o r u filosofie s p o l e č n o s t i , r e s p e k t i v e filosofické a s p e k t y s o c i o l o ­

gii N icolaie H a r t m a n n a , filosofií existence a dialektickým materia­

g i e v z á v ě r u 19. a na p o č á t k u 2 0 . století.

lismem. Jelikož chtěl o skutečnosti hovořit čistě objektivním způso­

Auguste C o m t e byl první, kdo sociologii přiřkl místo ve v ě d n í m

bem, oproštěným od subjektu, a tedy nezávislým na interpretaci,

systému a vymezil ji proti metafyzickým pojetím společnosti. Otev­

k r i t i z o v a l J a c o b y v š e c h n a pojetí, v e k t e r ý c h n a c h á z e l d o m n ě l é s t o p y

řela se tak c e s t a k o s a m o s t a t n ě n í v ě d y o společnosti oproti filosofii

s u b j e k t i v i s m u , n a p ř í k l a d o n t o l o g i i N i c o l a i e H a r t m a n n a a n e b o fyzi­

společnosti, n i c m é n ě fakticky zůstala sociologie s filosofií ještě

kální k o n c e p c i Wernera Heisenberga. L z e se však ptát, zda o „sku­

d l o u h o spjata a ř a d a s o c i o l o g ů , n a p ř í k l a d J . S . M i l l n e b o H . S p e n c e r ,

t e č n o s t i " opravdu lze hovořit nezávisle na p o d m í n k á c h , za nichž ji

byla zároveň filosofy. Na C o m t ů v pozitivistický přístup navázal

zakoušíme jako skutečnou. Pokud odpovíme záporně, odmítneme

Emile D u r k h e i m ( 1 8 5 8 - 1 9 1 7 ) , k t e r ý v y u č o v a l n e j p r v e v B o r d e a u x

tím nejen ontologii J a c o b y h o typu, nýbrž objektivisticko-ontologic-

a p o t é v P a ř í ž i . M ě l o h r o m n ý vliv, m j . t é ž d í k y č a s o p i s u Uannée so-

k é m y š l e n í j a k o t a k o v é . J a c o b y ani v e stáří n e u s t a l v i n t e n z i v n í p r á c i

ciologique, k t e r ý o d r o k u 1 8 9 6 v y d á v a l . V e d l e s p e c i á l n í c h p r o b l é m ů ,

na ontologické interpretaci „časoprostorosvěta", přičemž zvláště mu

například dělby p r á c e n e b o n á b o ž e n s k é h o života,1 se v ě n o v a l otáz­

š l o o k r i t i c k o u r e f o r m u l a c i s p e c i á l n í t e o r i e relativity. N á č r t y p l á n o ­

kám sociologické metodiky,2 čímž

přestoupil na pole filosofie.

v a n é knihy o této p r o b l e m a t i c e se nacházejí v universitní k n i h o v n ě v T u b i n g e n . (Sdělení R e i n h a r d a Kleinknechta, který k J a c o b y h o p o ­ zůstalosti získal přístup.)

1 É. Durkheim, De la division du travail sociále. Étude sur Vorganisation des sociétés supérieures, Paris 1893 [česky: Společenská dělba práce, přel. P. Doležalová, B m o 2004]; Le suicide. Étude sociologique, Paris 1897; Legons de sociologie (Cours 1890-1900), Paris 1950; Lesformes élémentaires de la vie religieuse, Paris 1912 [česky: Elementární formy náboženského života, přel. P. Sadííková, Praha 2002]. 2

É. Durkheim, Die Regeln der soziologischen Methode, Darmstadt 1980 6 (Les rěgles de la méthode sociologique, 1895). [Česky: Pravidla so­ ciologické metody, Praha 1969.]

418

419

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus...

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

V souladu s pozitivistickými pravidly požadoval, aby sociologická

citových) výkladů, s jejichž p o m o c í lze společenské úkazy objasnit

a n a l ý z a v y c h á z e l a z e m p i r i c k ý c h fakt a n e u ž í v a l a ž á d n é p ř e d p o k l a ­

a n e b o o d ů v o d n i t , a l e m n o h d y t a k é p o k ř i v i t a zfalšovat. P o d l e P a r e t a

dy n e z a l o ž e n é na faktech. V ý z k u m n ý úkol tkví v odhalení zákoni­

nemusí derivace p r a m e n i t z touhy po vědění; často slouží potřebě

tých spojitostí m e z i zjištěnými údaji, s jejichž p o m o c í lze objasnit

skrýt p o h n u t k y u r č i t ý c h s p o l e č e n s k ý c h p r o c e s ů . J i n d y z a s e u m o ž ň u ­

j i n á fakta.

jí d o d a t e č n o u racionalizaci iracionálně z a p ř í č i n ě n ý c h procesů. Jeli­

Společenská fakta D u r k h e i m chápal j a k o výraz kolektivního spo­

k o ž r e z i d u a p ř e d s t a v u j í faktor n a nižší n e ž i n t e l e k t u á l n í r o v i n ě a j e l i ­

l e č e n s k é h o v ě d o m í a v s a m o t n é společnosti spatřoval osobu na vyšší

kož

rovině, než je jedinec. V ě d o m í m společnosti však nemínil nic meta­

o z n a č e n é t e r m í n e m „derivace" jsou oproti n i m druhotné, lze Pareto-

souvisejí

s pudovou

výbavou člověka,

zatímco konstrukce

fyzického na způsob Hegelova objektivního ducha, nýbrž kolektivní

vu koncepci prohlásit za naturalistickou.

mentalitu, která vzniká přirozeným, psychologicky objasnitelným

V ý j i m e č n é h o o h l a s u s e d o č k a l a P a r e t o v a t e o r i e elit. E l i t o u c h á p a l

způsobem.3 Pocity, které se rodí ve společenských skupinách, jsou

s k u p i n u lidí, j e j í ž p ř í s l u š n í c i j s o u v u r č i t é m o b o r u z v l á š t ě ú s p ě š n í -

podstatně intenzivnější než pocity jedince, z čehož člověk získává

a o úspěchu se tu h o v o ř í v č i s t ě k v a n t i t a t i v n í m s m y s l u , n e z á v i s l e na

d o j e m , ž e h o s p o l e č e n s k é p o c i t y řídí j a k o n ě j a k á c i z í m o c . K o l e k t i v ­

mravním h o d n o c e n í . U elity převažují r e z i d u a provázaná se zacho­

n í v ě d o m í t a k n a b ý v á j i s t é autority, d í k y n í ž p r a v i d l a c h o v á n í v e s p o ­

váním společenských poměrů, zatímco u neelitní společenské vrstvy

l e č n o s t i , z v l á š t ě p r a v i d l a m o r á l n í , získávají s v o u z á v a z n o s t .

převažují sklony k p r o m ě n ě stávajících k o m b i n a c í . V z t a h o b o u vrs­

K v ě d e c k é m e t o d i c e se hlásil také Vilfredo P a r e t o ( 1 8 4 8 - 1 9 2 3 ) ,

tev se m ů ž e m ě n i t : e l i t a m ů ž e přijít o vliv, z a n i k n o u t či b ý t v y t l a č e n a

p r o f e s o r n a u n i v e r s i t ě v L a u s a n n e , k t e r ý s e s n a ž i l s p o l e č e n s k é spoji­

p ř í s l u š n í k y n e e l i t n í vrstvy, v d ů s l e d k u č e h o ž s e b u ď u t v o ř í n o v á eli­

tosti objasnit analytickou metodou. Komplexní společenské úkazy

ta, a n e b o s t á v a j í c í e l i t a z m ě n í c h a r a k t e r . 5 P r o s p o l e č n o s t j e n e j v ý -

rozložil na k o m p o n e n t y či složky a právě vztahy mezi nimi se pak

hodnější takový systém, který mezi o b ě m a vrstvami umožňuje ne­

snažil co nejpřesněji uchopit. Přitom vychází najevo rozdíl m e z i

u s t á l o u s m ě n u , d í k y k t e r é se e l i t a o b r a z u j e a z í s k á v á n o v é síly.

složkami (relativně) konstantními a složkami p r o m ě n n ý m i . První,

Pareta lze p o v a ž o v a t za j e d n o h o z p r v n í c h kritiků ideologie. N ě ­

tzv. r e z i d u a , s o u v i s í s i n s t i n k t y , p u d y a zájmy, z a t í m c o d r u h é s l o u ž í

kdy s e t v r d í , ž e j e h o m y š l e n k y m ě l y vliv n a i t a l s k ý f a š i s m u s , a l e t a t o

právě objasnění anebo odůvodnění společenských vazeb.4 Některá

teze je sporná.

rezidua tak například souvisejí s instinktem k vytváření n o v ý c h

Jiný myšlenkový s m ě r sledoval O t t o von G i e r k e ( 1 8 4 1 - 1 9 2 1 ) , to­

k o m b i n a c í a p o d n ě c u j í k p r o m ě n ě stávajících p o m ě r ů , j i n á se opírají

tiž t r a d i c i h i s t o r i c k é p r á v n í školy. N a z á k l a d ě s v ý c h v ý z k u m ů v o b o ­

o p u d p ř e ž i t í a p ř e t r v á n í , n a p ř í k l a d r e z i d u u m „ n e o f o b i e " n e b o l i stra­

r u s p o l k o v é h o p r á v a p o j a l s p o l e č e n s k é v a z b y v č e t n ě státu j a k o celky,

chu z nového. Takzvané „derivace" jsou oproti reziduím druhotné:

jejichž části j s o u o d k á z á n y n a o n u s u m u , k t e r o u tvoří. S p o l e č e n s k é

mají povahu zčásti logických, zčásti mimologických (například po-

svazky l z e t e d y c h á p a t j a k o s v é h o d r u h u o r g a n i s m y , o v š e m v p o r o v ­ nání s rostlinami a živočichy j d e o organismy vyššího stupně.6 N e l z e

3

É. Durkheim, Soziologie und Philosophie, Frankfurt a. M. 1976, s úvodem Th. W. Adorna (Sociologie et Philosophie, Paris 1924). [Česky: Sociologie a filosofie. Sociologie a sociální vědy, přel. D. Navrátilová, Praha 1998.] 4 V. Pareto, Trattato di sociologia generále, Firenze 1923 2 , § 845; cito­ váno podle německého výboru: V. Pareto, Allgemeine Soziologie, vyd. H. W. Gerhard, Tubingen 1955. - Pareto se nejprve zabýval oblastí národo­ hospodářské teorie, které věnoval tyto důležité práce: Cours ďéconomie politique (1897-1898); Manuel ďéconomie politique (1906).

420

je tedy adekvátně zachytit m e t o d a m i přírodních věd. Organologické pojetí společenských útvarů odhodlaněji než Gier­ k e hájil F e r d i n a n d T o n n i e s ( 1 8 5 5 - 1 9 3 6 ) , k t e r ý p ř e d n á š e l v K i e l u ,

5

V. Pareto, Allgemeine Soziologie, §§ 2025 nn; §§ 2041 nn.

6

O. von Gierke, Das Wesen menschlicher Verbdnde (rektorská řeč). Počátkům novověké přirozenoprávní nauky je věnována práce O. von Gier­ ke, Joh. Althusius und die Entwicklung der naturrechtlichen Staatstheorien.

421

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus..

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

společ­

universitě ve Štrasburku,12 byla sociologie j e n j e d n í m z oborů, kte­

nost, 1887). Podle Tónniese vykazuje „pospolitost, jejíž nejhlubší

rým se soustavně věnoval. C h á p a l ji j a k o formální disciplínu, jejíž

a

to

ve

spise

Gemeinschaft und Gesellschaft ( P o s p o l i t o s t a

p o c h o p e n í n a b í z í p o j e m m e t a f y z i c k é p r o v á z a n o s t i t ě l a k r v e , od pří­ rody s v é b y t n o u v ů l i a s v é b y t n o u ž i v o t n í sílu, a má t e d y i s v é b y t n é

úkol tkví ve z k o u m á n í forem společenských skupin, p ř i č e m ž od je­ jich obsahového rázu se odhlíží.

právo, p o k u d j d e o vůli jejích členů," kteří se tak jeví , j a k o r o z m a n i ­

S filosofickými úvahami byla těsně propojena sociologie vědění.

té modifikace a e m a n a c e celkové organické substance".7 Lze-li so­

Úkol této p o m ě r n ě m l a d é disciplíny spočívá v objasnění vazeb mezi

ciální vazbu pochopit J a k o reálný a organický život", m á m e co činit s pospolitostí; j e d n á - l i se n a o p a k o „ m e c h a n i c k ý ú t v a r " , p a k se j e d ­ ná o společnost* S t á t n e m á p o v a h u p o s p o l i t o s t i : spojuje s v é p ř í s l u š ­ níky na způsob společnosti, je to „fikce" utvořená s cílem chránit 9

s v o b o d u a m a j e t e k s v ý c h s u b j e k t ů , a l z e ho t e d y p ř i r o v n a t k t o m u , co H e g e l o z n a č i l o b r a t e m „ n o u z o v ý s t á t " (Notstaať) a o d l i š i l od sku­ t e č n ě r o z u m n é h o m r a v n é h o státu. R o z d í l u m e z i pospolitostí a spo­ lečností odpovídá rozdíl ve způsobech p o z n á n í : společenské souvis­ losti lze p o c h o p i t r o z u m e m , zatímco pospolitosti j a k o ž t o živoucí c e l k y se z p ř í t o m ň u j í v n á z o r u , v u m ě l e c k é f a n t a z i i , v i n s p i r o v a n é m b á s n i c t v í a v l i d o v é v í ř e . 1 0 S p ř í z n ě n o s t s r o m a n t i s m e m tu je o č i ­ vidná. N a d ř a z e n o s t pospolitosti oproti j e j í m příslušníkům, a to ja­

v ě d ě n í m a s p o l e č e n s k ý m i faktory. V ý k l a d y k s o c i o l o g i i v ě d ě n í n a ­ j d e m e u ž u S c h e l e r a ( v i z k a p . V I a V I I ) , k t e r ý z k o u m a l z á v i s l o s t vě­ dění a j e h o r o z m a n i t ý c h forem na u s p o ř á d á n í společnosti.13 Volba v ě d ě n í , j e m u ž s e d á p ř e d n o s t , závisí n a t ř í d n í p ř í s l u š n o s t i v ě d o u c í h o : příslušníci p o d r o b e n ý c h vrstev se tak kloní k naturalistickému uva­ žování, zatímco vládnoucí vrstva preferuje idealistický či intelektualistický přístup. Nejvyšší formy vědění j s o u však na společenských p o d m í n k á c h principiálně nezávislé, a ani vztah mezi třídní přísluš­ n o s t í a f o r m o u v ě d ě n í n e n í n i j a k n u t n ý . N e j v ý r a z n ě j i j e m y š l e n í ur­ č o v á n o r e á l n ý m i f a k t o r y tehdy, p o k u d j e v á z á n o n a p o m ě r y v l á d n o u ­ cí v rodových svazech; jakmile na jejich místo nastoupí vazby politické a nakonec hospodářské, svoboda myšlení postupně narůstá.

kožto zvláštní případ obecné nadřazenosti celku nad částmi, hlásal

Poměr filosofického poznání ke společenským okolnostem se dá

také vídeňský profesor a zastánce ideje „státu stavů" O t h m a r S p a n n

předvést porovnáním n ě m e c k é a francouzské filosofie. Rozdíl obou

( 1 8 7 8 - 1 9 5 0 ) . R á m e c j e h o sociologické k o n c e p c e tvořila metafyzika, podle níž m u s í m e vše konkrétní a zvláštní vnímat j a k o plod roz­ různění prapůvodní jednoty. Materialismus a mechanicismus Spann odmítal.

11

P r o Georga S i m m e l a (1858-1916), který dlouho vyučoval v Berlí­ n ě j a k o s o u k r o m ý d o c e n t a a ž k e k o n c i ž i v o t a s e stal p r o f e s o r e m n a

m y š l e n k o v ý c h stylů tkví p o d l e S c h e l e r a v t o m , ž e n ě m e c k á f i l o s o f i e vznikala v p o d m í n k á c h evangelické farnosti, zatímco francouzská v p o d m í n k á c h s t a v o v s k é s p o l e č n o s t i silně o v l i v n ě n é š l e c h t o u . O p r o ­ ti z a s t á n c ů m historického materialismu Scheler zastával tezi, že ved­ l e vlivu s p o l e č e n s k é h o b y t í n a v ě d ě n í l z e k o n s t a t o v a t t a k é vliv v ě d ě ­ ní na sjx>lečenskou r e a l i t u . V p o s l e d n í i n s t a n c i S c h e l e r u s i l o v a l o t o , aby s p o m o c í metafyziky nastolil mezi společenskými třídami rov-

7

F. Tonnies, Gemeinschaft und Gesellschaft. Grundbegriffe der reinen Soziologie (1936), Darmstadt 1963 8 , str. 179. - Tonnies byl průkopníkem bádání o Hobbesovi. 8

Tamt., str. 4: „Pospolitost jazyka, mravů, víry; avšak společnost řeme­ sel, cestování, věd." 9 10

Tamt., str. 231. Tamt., str. 6.

11

2

O. Spann, Gesellschaftslehre, Leipzig 1914, 1923 ; Gesellschaftsphilosophie, Miinchen 1928; Der wahre Staat, Leipzig 1921, 1923 2 . Souborné vydání, vyd. W. Heinrich, Graz 1963 nn.

422

12

O sociologických otázkách pojednávají následující Simmelovy práce: Ober soziale Differenzierung, Leipzig 1890; Philosophie des Geldes, Leip­ zig 1900; Soziologie, Leipzig 1908, 1922 2 ; Grundfragen der Soziologie, Berlin 1917 (Sammlung Goschen). 13 M. Scheler, Die Wissenformen und die Gesellschaft, in: Gesammelte Werke, V i n , Bern - Miinchen 1960. O Schelerově sociologii kultury a vědy pojednává v rámci celkového výkladu W. Henckmann, Max Scheler, Miinchen 1998, kap. X.

423

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

nost.14 Relativismus, k n ě m u ž má sociologie vědění často sklon, roz­

a d o k o n c e byl mocnější než dříve.

hodně odmítal.15

o ženy v tlupě, a aby tento d l o u h o d o b ě v z a t o zničující svár u k o n č i ­

S y n o v é se navzájem svářili

Status samostatné disciplíny si sociologie vědění vydobyla díky

li, v y h l á s i l i z á k a z i n c e s t u , v n ě m ž F r e u d s p a t ř o v a l p o č á t e k s p o l e ­

studiím Karla M a n n h e i m a (1893-1947), který vyučoval sociologii

čenského uspořádání.18 Sociální vazby pak upevnila lidská zkuše­

ve Frankfurtu až do roku 1933, kdy ho úřady zbavily místa a M a n n ­

nost, ž e s p o l e č n ě j s o u silnější n e ž b e z k o l e k t i v n í o p o r y . 1 9 F r e u d

h e i m odešel do Anglie.

16

Zpočátku se přikláněl k idealistické per­

b r a l v p o t a z n e j e n l i b i d i n ó z n í p u d y , o n ě ž se opírají m e z i l i d s k é

s p e k t i v ě , a l e b r z y s e stal m a r x i s t o u . J a k o v š i c h n i M a r x o v i s t o u p e n c i

vazby a které označil t e r m í n e m „ E r ó s " , ale také p u d y destruktivní,

b y l p ř e s v ě d č e n , ž e v ě d ě n í j e p o d m í n ě n o s o c i á l n í m i faktory, o v š e m

j e j i c h ž p r a m e n n a c h á z e l v p u d u ke s m r t i a o n i c h ž se d o m n í v a l , že

s l o v e m „ v ě d ě n í " t u n e m í n i l o b s a h , a l e m y š l e n k o v ý styl, n a p ř í k l a d

při z a m ě ř e n í n a c i z i n c e č i „ o u t s i d e r y " u p e v ň u j í s k u p i n o v o u s o u ­

racionalistické uvažování, které spojoval se v z e s t u p e m měšťanstva.

d r ž n o s t . N e j e n v z n i k s k u p i n , a l e i c e l ý k u l t u r n í vývoj s e m u j e v i l

Světonázory se podle M a n n h e i m a neutváří bezprostředním, nýbrž

j a k o zápas m e z i p u d e m k životu a p u d e m ke zničení, m e z i silami

n e p ř í m ý m p ů s o b e n í m s o c i á l n í c h f a k t o r ů : s p o l e č e n s k ý vývoj v y v o l á ­

Eróta a Thanata.

v á r ů z n á n a p ě t í , k t e r á p a k v t i s k n o u svou p e č e ť životu, m y š l e n í i j e d ­ n á n í . H l a v n í ú k o l s o c i o l o g i e v ě d ě n í tkví v e s n a z e „ o z ř e j m i t v d a n é m historickém průřezu ta duchovně-systémová stanoviska, ze kterých

2. Filosofie společnosti u Maxe Webera

se odvíjelo myšlení".17 Tato stanoviska p a k n u t n o převést na jejich u s t a v u j í c í p ř e d p o k l a d y , t y z a s e n a m y š l e n k o v ý styl a t e n k o n e č n ě n a společenskou vrstvu, která ho formuje. O přednosti společenských podmínek před podmínkami ideálními M a n n h e i m nikdy nezapochy­ b o v a l . I s á m m a r x i s m u s - stejně j a k o v e š k e r é v ě d ě n í - p r o t o d ů s l e d ­ ně převedl na společenské okolnosti a chápal ho j a k o třídně vyhraně­

N e j v ý z n a m n ě j š í m p ř e d s t a v i t e l e m s o c i o l o g i e p r v n í t ř e t i n y 2 0 . století, a to z d a l e k a n e j e n v N ě m e c k u , byl M a x W e b e r (* 1864 v Erfurtu, t i 9 2 0 v M n i c h o v ě ) . 2 0 Vyučoval ve Freiburku, v Breisgau, Heidel­ berku a Mnichově. Společně s Wernerem Sombartem (1863-1941)21

nou ideologii. Jistou teorii vzniku společnosti předložil i zakladatel psychoana­ lýzy Sigmund Freud (1856-1939). Podle j e h o názoru se v prapů­ v o d n í t l u p ě stále z n o v u s t á v a l o , ž e s y n o v é z a v r a ž d i l i o t c e , n e b o ť n e d o k á z a l i s n é s t j e h o m o c a c h t ě l i s i p ř i s v o j i t j e h o ženy. S k r z e v ě d o m í viny, k t e r é v r a z i p o c i ť o v a l i p o č i n u , p ů s o b i l z a b i t ý d á l ,

14

M. Scheler, Der Mensch im Zeitalter des Ausgleich, in: Werke, IX, str. 167 n.

Gesammelte

15 Například v práci Die deutsche Philosophie der Gegenwart (1922), in: M. Scheler, Gesammelte Werke, VII, str. 261 nn. 16 Díla K. M a n n h e i m a : Ideologie und Utopie, Bonn 1929, 1952 3 ; Mensch und Gesellschaft im Zeitalter des Umbaus, Leiden 1935; Wissensso­ ziologie. Auswahl aus dem Werk, vyd. K. H. Wolff, Berlin - Neuwied 1964. 17

K. Mannheim, Das Wissenssoziologie, str. 385.

Problém

424

einer

Soziologie

des

Wissens,

in:

18 S. Freud, Totem und Tabu (1912-1913), in: Freud-Studienausgabe, vyd. A. Mitschelich, IX, Frankfurt a. M. 1994 7 , str. 426 [česky: Totem a tabu, přel. L. Hošek, Praha 1997]. 19

"15. Freud, Das Unbehagen in der Kultur, in: Freud-Studienausgabe, IX, str. 230 [česky: Nespokojenost v kultuře, přel. L. Hošek, Praha 1998]. 20 K Weberově biografii: E. Baumgarten (vyd.), Max Weber. Werk und Person, Tubingen 1964; M. Šukale, Max Weber. Leidenschaft und Disziplin. Leben, Werk, Zeitgenossen, Tubingen 2002; Marianne Weberová, Max We­ ber. Ein Lebensbild, Heidelberg 1950. 21 Rozvojem kapitalismu a měšťanské společnosti se zabývají Sombartovy práce: Der moderně Kapitalismus, Leipzig 1902 (I: Die Genesis des Kapitalismus; II: Die Theorie der kapitalistischen Entwicklung); Der Bourgeois. Zur Geistesgeschichte des modernen Wirtschaftsmenschen, Munchen - Leipzig 1913. Mezi různými způsoby uvažování v ekonomice rozlišuje v práci Die drei Nationalokonomien. Geschichte und System der Uhre von der Wirtschaft (1930), Berlin 1967 2 .

425

Třetí vydával schaft

část. od und

Filosofická roku

antropologie,

1904

vlivné

neoidealismus,

realismus...

p e r i o d i k u m Archiv fur Sozialwissen-

11

Sozialpolitik.

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

shodě s D i l t h e y e m a s bádenskou školou novokantovství (viz kap. I I I ) p r o t o v y z d v i h o v a l r o z d í l m e z i r o z u m ě j í c í m i o b o r y a vysvětlují­

Sociologie se jakožto věda o společenském j e d n á n í podle Webera

cími vědami - aniž by ovšem chtěl sebeméně popírat přínos vědec­

zabývá intencemi, které obdarují j e d n á n í s m y s l e m a u nichž hlavní

kých objasnění p r o sociologii. V sociologii sice na rozdíl od přírod­

věcí není podat přírodovědný výklad, nýbrž porozumět jim.23 Ve

ních věd nejde o formulaci zákonů, nýbrž o poznání jednotlivých „ p ř e d m ě t ů " , a l e k a u z á l n í o b j a s n ě n í v n í t a k é hraje d ů l e ž i t o u r o l i . S o ­

22

Dílo M. Webera: Wirtschaft und Gesellschaft. Grundrifi der verstehenden Soziologie (1922), vyd. J. Wickelmann, Tiibingen 1956 4 ; Gesammel­ te politische Schriften, Tiibingen 1921,1988 8 ; Gesammelte Aufsátze zur Wissenschaftslehre, Tiibingen 1922; Gesammelte Aufsátze zur Sociál- und Wirtschaftsgeschichte, Tiibingen 1924; Gesammelte Aufsátze zur Soziologie und Sozialpolitik, Tiibingen 1924. Na objednávku komise pro sociální a ná­ rodohospodářské dějiny Bavorské akademie věd vychází souborné vydání díla Maxe Webera, vyd. H. Baier, Tiibingen (J. C. B. Mohr - Paul Siebeck) 1984 nn. (odd. I: Schriften und Reden; odd. 2: Briefe); v tomtéž nakladatel­ ství vycházejí studie Maxe Webera, Tiibingen 1988 nn. Elektronické prame­ ny: M. Weber, Gesammelte Werke, Berlin, Directmedia Publ. 2001. - Biblio­ grafie: M. Riesebrodt, Bibliographie zur Max-Weber-Gesamtausgabe, Tiibingen 1981; C. Seyfarth, Max-Weber-Bibliographie, Stuttgart 1982. Sekundární literatura: E. Baumgarten (vyd.), Max Weber. Werk und Person, Miinchen 1964; R. Bendix, Max Weber. Das Werk, Miinchen 1964; týž, Freiheit und historisches Schicksal, Frankfurt a. M. 1982; W. Hennis, Max Webers Fragestellung. Studien zur Biographie des Werkes, Tiibingen 1987; týž, Max Webers Wissenschaft vom Menschen. Neue Studien zur Biographie des Werkes, Tiibingen 1996; týž, Max Weber und Thukydides. Nachtráge zur Biographie des Werkes, Tiibingen 2003; týž, Die spiritualistische Grundle­ gung der „verstehenden Soziologie" Max Webers, Gottingen 1996 (Nachrichten der Akad. der Wiss., Phil.-hist. Kl., 1996/1); Chr. Gneuss (vyd.), Max Weber. Ein Symposium, Miinchen 1988; S. Kalberg, Einfuhrung in die historisch-vergleichende Soziologie Max Webers, Wiesbaden 2 0 0 1 ; P.-U. Merz, Max Weber und Heinrich Rickert. Die erkenntnistheoretischen Grundlagen der verstehenden Soziologie, Wiirzburg 1990; M. Šukale, Max We­ ber - Leidenschaft und Disziplin (viz pozn. 20); B. Turner, Max Weber: From History to Modernity, London 1993. F. Tenbruck, Das Werk Max We­ bers, Tiibingen 1999. - Jako úvod ke studiu: G. Schóllgen, Max Weber, Miinchen 1998 (Beck'sche Reihe, 544; Denker); V. Heins, Max Weber. Zur Einfuhrung, Hamburg 1997 2 . 23

M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, vyd. J. Winckelmann, Tiibin­ gen 1956 4 , str. 4: Rozuměním se míní „interpretační uchopení smyslu anebo smysluplného komplexu, který je (a) reálně míněn v jednotlivém p ř í p a d ě , . . . anebo (b) míněn v průměru a aproximativně, ... anebo (c) vyžaduje vědec­ kou konstrukci pro čistý (ideální) typus určitého častého jevu (smysl .ideálně typický')".

426

c i o l o g i e j e v ě d a , k t e r á usiluje o v ý k l a d o v é p o r o z u m ě n í s p o l e č e n s k é ­ mu jednání a zároveň chce příčinně objasnit j e h o konkrétní běh.24 Porozumění podle Webera nesmíme chápat psychologicky jako nějaké „opětovné prožívání" a objektivní platnost výkladového ro­ z u m ě n í není u k o t v e n a v prožitcích evidence: „ . P o r o z u m ě n í ' souvis­ lostem m u s í m e v rámci možností stále znovu ověřovat pomocí ob­ vyklých m e t o d kauzální atribuce."25 Smyslem, který uchopujeme p o r o z u m ě n í m , n e m u s í být smysl de facto míněný, ale i smysl, ke k t e r é m u s e v z t a h u j e j e d n a j í c í n a h l é d n u t ý j a k o typ v n ě j a k é v y k o n ­ struované situaci. Tyto vykonstruované situace, takzvané „ideální typy", poskytují modely, díky n i m ž se dospívá k idealizacím. Napří­ klad abstraktní teorie e k o n o m i k y pracuje s ideálním o b r a z e m spole­ čenského uspořádání na základě hospodářské směny, v níž vládne v o l n á k o n k u r e n c e a v n í ž si p ř í s l u š n í c i s p o l e č n o s t i p o č í n a j í n a p r o s t o racionálně.26 De facto o v š e m e k o n o m i c k é subjekty zdaleka ne vždy j e d n a j í r a c i o n á l n ě : n e c h á v a j í se o v l á d a t t a k é afekty, p ř e d s u d k y a p o ­ dobně a ne vždy si také jasně uvědomují smysl svého jednání. I d e á l n í t y p y n e j s o u i d e á l y v n o r m a t i v n í m s m y s l u slova, n ý b r ž konstrukcí získané pojmy, j e ž plní heuristickou funkci: nejsou cí­ lem p o z n á n í , nýbrž poskytují prostředky k j e h o d o s a ž e n í 2 7 a lze se j i c h zbavit, j a k m i l e j e p ř í s l u š n á v ě d a p l n ě r o z v i n u t a . P o d l e W e b e r a je uplatňování ideálních typů příznakem, že daný obor je ještě

24

Tamt., str. 1.

25

M. Weber, Uber einige Kategorien der verstehenden Soziologie, in: Gesammelte Aufsátze zur Wissenschaftslehre, Tiibingen 1922, 1951 2 , str. 404. 26

M. Weber,

Gesammelte Aufsátze zur Wissenschaftslehre, str.

27

190.

M. Weber, Die „ Objektivitát" sozialwissenschaftslicher und sozialpolitischer Erkenntnis, in: Gesammelte Aufsátze zur Wissenschaftlehre, str. 193 n.

427

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus..

m l a d ý . H i s t o r i c k é v ě d y s e o v š e m p o d l e něj v y z n a č u j í p r á v ě trva­ lým mládím.

28

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

tové o p r o š t ě n o s t i s o c i o l o g o v i nijak n e b r á n í p o d a t v ý k l a d r ů z n ý c h h o d ­ n o t o v ý c h atribucí a p r a k t i c k ý c h cílů, k t e r é p l n í svou roli ve v ě d e c k é m

V sociologických výkladech podle Webera nesmějí vystupovat žád­

životě a s j e j i c h ž p o m o c í se v ě d e c o r i e n t u j e : p ř í s l u š n é v ý p o v ě d i totiž

n é v ý r o k y o t o m , c o „ m á b ý t " , n e b o j i n a k ř e č e n o , p r o s o c i o l o g i i stejně

nemají n o r m a t i v n í c h a r a k t e r . Z a k r i t i k o u p o s t u l á t u h o d n o t o v é o p r o š t ě ­

j a k o p r o o s t a t n í v ě d y platí p o ž a d a v e k h o d n o t o v é o p r o š t ě n o s t i : 2 9 j e j í m

nosti s e č a s t o skrývá d o m n ě n k a , ž e s o c i o l o g i e s e m u s í stát n á s t r o j e m

ú k o l e m j e k o n s t a t o v a t , j a k s e v ě c i mají, n i k o l i t o , j a k b y s e m í t m ě l y .

ke změně společenských poměrů, a nelze ji proto chápat jako hodno­

P o s t u l á t e m h o d n o t o v é o p r o š t ě n o s t i W e b e r v y p r o v o k o v a l spor, k t e r ý

tově oproštěnou disciplínu.

p o h l t i l n e j e n j e h o s o u č a s n í k y , 3 0 a l e p ř e t r v á v a l j e š t ě o d e s í t k y let p o z ­

V centru Weberova sociologického bádání nacházíme snahy o re­

ději. D ů l e ž i t o u roli v n ě m p ř i t o m h r á l a o p a k o v a n á n e d o r o z u m ě n í . Tvr­

konstrukci vývoje m o d e r n í společnosti j a k o ž t o procesu racionaliza­

dilo se například, že chtěl zamezit mravnímu hodnocení praktických

ce, především v e k o n o m i c e a státní správě.33 Weber tento proces

důsledků, k nimž vede aplikace vědeckých teorií - zatímco Weber

( p o d o b n ě j a k o S o m b a r t , k t e r ý k l a d l d ů r a z n a roli p o v ě d o m í o z o d p o ­

p o u z e hájil názor, ž e n o r m a t i v n í věty n e s m í s l o u ž i t z a p r e m i s y v ě d e c ­

v ě d n o s t i ) p ř e v á d ě l p ř e d e v š í m na i d e á l n í f a k t o r y a v t o m t o o h l e d u se

k ý c h soustav. 3 1 V ě d a m ů ž e s v o b o d n ě a n a l y z o v a t s t a n o v e n é cíle, m ů ž e

j e h o koncepce příčí pojetí historického materialismu, podle n ě h o ž je

konstatovat, č e m u se přikládá nejzazší hodnota, a z k o u m a t vztah m e z i

společenský vývoj

p r o s t ř e d k y a cíli; t í m v š í m m ů ž e u p o z o r ň o v a t n a c e s t y k m o ž n ý m r o z ­

Max Weber naopak všeobecnou racionalizační tendenci, znatelnou

h o d n u t í m , avšak s a m o r o z h o d n u t í v y k o n a t n e s m í . 3 2 P o ž a d a v e k h o d n o -

v oblasti h o s p o d á ř s t v í , práva, státní správy, m o c e n s k ý c h p o m ě r ů

p r i m á r n ě z p ů s o b o v á n v ý v o j e m v ý r o b n í c h sil.

i lidského života v ů b e c , uvedl do souvislostí s m y š l e n k a m i , j e ž se 28 Tamt., str. 205. K Weberově metodologii: A. von Scheltig, Max Webers Wissenschaftslehre, Tubingen 1934; M. Albrow, Max Webeťs Construction of Sociál Theory, Basingstoke 1990; F. Ringer, Max Weber's Methodology, Cambridge (Mass.) 1997. 29

M. Weber, Der Sinn der Wertfreiheit, in: Wissenschaftslehre, str. 5 2 3 .

Gesammelte Aufsdtze zur

vynořily na počátku novověku. Racionalizační proces j d e podle We­ b e r a r u k u v r u c e s e „ s t r ž e n í m m a g i c k é h o h á v u p ř í r o d y " (Entzauberung der Nátur), k t e r é W e b e r z d a l e k a n e h o d n o t i l j e n p o z i t i v n ě . 3 4 Racionalizace spočívá v prosazování účelově racionálního jedná­ ní, p ř i č e m ž v e s h o d ě s ú č e l o v o u r a c i o n a l i t o u s i p o d l e W e b e r a p o č í n á ten, „kdo se ve svém jednání orientuje p o m o c í účelů, prostředků

30

a vedlejších d ů s l e d k ů , p ř i č e m ž n e u t r á l n ě zvažuje p r o s t ř e d k y s účely,

31

vzájem - t a k ž e k a ž d o p á d n ě n e j e d n á ani p o d v l i v e m a f e k c i , . . . ani

Otázce hodnotové oproštěnosti bylo v roce 1914 věnováno zasedání Spolku pro sociální politiku. Srv. H. Albert, Traktát uber kritische Vernunft, str. 62 nn.; týž, Konstruktion und Kritik, str. 41 nn. („Theorie und Praxis. Max Weber und das problém der Wertfreiheit und der Rationalitať'); týž, Kritischer Rationalismus, v kap. II stejně jako v dodatku této knihy odmítá Albert kritiku hodno­ tové oproštěnosti, jak ji provádí H. Marcuse a jiní neomarxisté. Jak uvádí, je chybné odvolávat se v této souvislosti na Weberovu freiburskou nástupní řeč, protože v této době (1895) své pojetí ještě nerozvinul. Ke sporu o hod­ notové soudy srv.: W. Weber - E. Topitsch, Das Wertfreiheitsproblem seit Max Weber, str. 158-201; H. Albert - E. Topitsch (vyd.), Werturteilstreit; K. Salamun, Ideologie, Wissenschaft, Politik Sozialphilosophische Studien, str. 178-185, zde je poukázáno ma nepochopení ohledně Weberova pojetí hodnotové oproštěnosti. 32

M. str. 417.

Weber,

Gesammelte Aufsdtze

428

zur Soziologie

und Sozialpolitik,

účely s vedlejšími důsledky a nakonec i nejrůznější m o ž n é účely na­ v souladu s tradicí".35 Absolutní účelová racionalita je o v š e m „vy­ konstruovaný m e z n í případ". Od účelové racionality nutno odlišit h o d n o t o v o u racionalitu, tj. orientaci p o m o c í d o m n ě l e objektivních a r o z u m e m nahlédnutelných hodnot. D o m n ě n k u o skutečnosti, j e ž je s a m a o s o b ě h o d n o t o v ě u r č e n a , W e b e r o d m í t a l stejně r o z h o d n ě j a k o naturalistické popírání veškerých hodnot.

33

Srv. P. Rossi, Max Weber.

34

M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, str. 308.

35

Tamt., str. 13.

Razionalitá e razionalizzazione.

429

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus..

Racionalizační proces se manifestuje v nejrůznějších d o m é n á c h společnosti, například v ekonomice, právu (zvláště vlastnickém) a státní správě, j e ž se i n t e n z i v n ě byrokratizuje, tj. stává se ú k o l e m

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

v z d á t se s p o t ř e b y , a t a t o r e z i g n a c e na o k a m ž i t o u p o t ě c h u z v ý s l e d k ů vlastní p r á c e u m o ž n i l a i n v e s t o v a t d o s a ž e n é zisky d o p o d n i k á n í . Weberově tezi

se d o s t a l o s m í š e n é h o přijetí.

40

Ernst Troeltsch

expertů, kteří v právně v y m e z e n é m rámci (a nikoli svévolně) dispo­

( 1 8 6 5 - 1 9 2 3 ) a M a x Scheler ji přejali,41

nují d o p o s u d n e v í d a n o u k o n c e n t r a c í p r o s t ř e d k ů k ř í z e n í s p o l e č n o s t i .

(1844-1931), který je vedle Gustava Schmollera a Adolpha Wagnera

zatímco Lujo Brentano

Stejně j a k o racionalizace ekonomiky, i byrokratizace představuje

řazen k takzvaným „katedrovým socialistům", naopak pochyboval

konkrétní aspekt všeobecné tendence podrobit účelově racionálnímu

o existenci jakéhokoli „ducha kapitalismu" s náboženskou motivací

m y š l e n í co nejvíce oblastí života36 - s tím n á s l e d k e m , že sice o m e ­

a upozornil, že kapitalistické ekonomiky vznikaly již před reforma­

zuje s v o b o d u j e d n o t l i v c e , a l e z á r o v e ň j e n u t n á p r o o n u v ý k o n n o s t v e

cí.42 Pozitivisté prohlašovali za nepravděpodobné, že by „slova kon­

s t á t n í s p r á v ě a p r o p r á v n í jistoty, j e ž j s o u k u p r o s p ě c h u v š e m . 3 7

k r é t n í c h t h e o l o g ů " m o h l a o v l i v n i t vývoj p r ů m y s l u a o b c h o d u : W e b e r

Vznik kapitalistické ekonomiky Weber výkladově vztáhl k menta-

údajně „ d u c h u " protestantismu či kapitalismu přisoudil tajuplnou,

I

litě „ d u c h a k a p i t a l i s m u " , který c h á p e p e n ě ž n í zisk j a k o samoúčel

i

a ne j i ž j a k o p r o s t ř e d e k k d o s a ž e n í ú č e l u , t o t i ž k u s p o k o j e n í p o t ř e b .

mystickou působnost.43 Weber ale n e z k o u m a l libovolné formy kapi­

Tato mentalita se vyvinula z náboženských představ reformace, po­ dle nichž lidské dílo neslouží tomu, abychom dosáhli boží milosti, nýbrž je projevem stavu milosti.38 P r o t e s t a n t i s m u s , a kalvinismus z v l á š t ě n a v í c o d č l o v ě k a n e p o ž a d o v a l j e d n o t l i v é d o b r é skutky, n ý b r ž s y s t e m a t i c k o u svatost v e v š e m k o n á n í - s t í m d ů s l e d k e m , ž e n á l e ž i t é v e d e n í ž i v o t a s e n y n í ř í d i l o j i s t o u m e t o d o u . S t í m spjatá r a c i o n a l i z a ­ ce j e d n á n í ovlivnila i h o s p o d á ř s k é chování. Zároveň se začala práce P c h á p a t j a k o všeobecná povinnost, od které neosvobozuje ani bohat­ ci

talismu, nýbrž typický kapitalismus novověku, a j e h o příčiny nespat­ řoval ve „ s l o v e c h " , n ý b r ž v určitých z p ů s o b e c h myšlení a chování. Z d a se Weberovi podařilo dostatečně obhájit domněnku, že kapita­ l i s m u s v z n i k l z „ d u c h a " k a p i t a l i s m u n e b o l i ž e s o c i á l n í vývoj j e u r č o ­ ván i d e a m i , a nikoli n a o p a k (odvolával se p ř i t o m na d l o u h o u řadu taktů), tu není podstatné: jisté je, že n a u k a historického materialismu o p o d m í n ě n o s t i s p o l e č e n s k ý c h dějin m a t e r i á l n í m i faktory není odů­ vodněna o nic lépe.

ství. 3 9 P r o t e s t a n t s k y a s k e t i c k ý p o s t o j k o n e č n ě v e d l t a k é k o c h o t ě

36

S Weberovou teorií racionalizace podrobně polemizuje J. Habermas, Theorie des kommunikativen Handelns, I, kap. EL Vytýká Weberovi, že ra­ cionalizaci „pojímal pouze z hlediska účelové racionality" (str. 449). Oproti tomu Habermas vyzdvihuje pojem komunikační racionality (např. str. 33), který má být obsažnější než pojem kognitivně instrumentální racionality. V procesu racionalizace nemá stát na prvním místě účelová racionalita, ný­ brž okolnost, že „všechny činnosti se odvíjejí za podmínky organizačního členství" (str. 459) a jejich jednotlivé interakce jsou provázány „mechanis­ m e m dorozumění". Základem racionalizace institucí jsou racionální struktu­ ry v žitém světě. 37 J. Habermas, Theorie des kommunikativen Handelns, str. 470, vykládá toto omezení svobody jako důsledek „rozpojení systému a žitého světa", čímž je zřejmě míněn určitý druh odcizení. 38

M. Weber, Gesammelte Aufsátze zur Religionssoziologie, str. 8 9 - 1 1 1 .

39

Tamt., str. 171 n.

40 K této tematice E. Troeltsch, Die Soziallehren der christlichen Kirvhen und Gruppen; H. Lehmann (vyd.), Weber's Protestantic Ethic; M^lí. Lessnoff, The Spirit of Capitalism and the Protestant Ethic; týž, Maixon des Sciences de VHomme/Groupe de recherche sur la culture de Weimar: Véthique protestante de Max Weber et 1'esprit de la modernité/Max Webers protestantische Ethik und der Geist der Moderně. 41

M. Scheler, Der Bourgeois; Der Bourgeois und die religiósen Máchte; Die Zukunft des Kapitalismus, vše in: M. Scheler, Vom Umsturz der Werte, in: Gesammelte Werke, III, str. 343 nn. Podle Schelera jde o faktory rozho­ dující pro rozvoj kapitalismu, nikoli pro jeho vznik; kapitalismus vzniká /. ducha měšťanstva, z kapitalistického étosu a zaniká s jeho úpadkem. Také ve státním socialismu své doby viděl Scheler účinek tohoto ducha. 42

L. Brentano, Die Anfánge des modernen Kapitalismus, přednáška v akademii věd z roku 1913, zveřejněna roku 1916; opět otištěna in: L. Brenluno, Ethik und Volkswirtschaft in der Geschichte, Leipzig 1923. 43

430

O. Neurath, Soziologie im Physikalismus.

431

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

W e b e r r o z v r h l t e o r i i l e g i t i m n í p o l i t i c k é vlády, p ř i č e m ž r o z l i š i l tři typy vládnutí: legální, tradicionalistické a charismatické.

44

Podrob­

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

p r á v n í k , s e p o l i t i c k y a n g a ž o v a l j i ž v m l á d í , z a c o ž b y l r o k u 1895 zat­ čen a v y p o v ě z e n na Sibiř. Po p r o p u š t ě n í v r o c e 1900 p o b ý v a l ve

nou analýzu věnoval byrokratické formě exekutivy.45 V proslulé

střední a západní Evropě. V roce 1917 mu n ě m e c k á vláda po pádu

p ř e d n á š c e Politik als Beruf ( P o l i t i k a j a k o p o v o l á n í ) o z n a č i l za s p e c i ­

cara umožnila návrat do Petrohradu (pozdějšího Leningradu). Poža­

fický (ne však j e d i n ý ) rys státu to, že disponuje násilím, a politiku

d o v a l b e z p o d m í n e č n ý mír, d r u ž s t e v n í p o z e m k o v o u r e f o r m u a z ř í z e n í

popsal jako snahu podílet se na státním monopolu moci. Politické

lidových rad čili sovětů ( „ d u b n o v é t e z e " ) . P o p á d u m i n i s t e r s k é h o

j e d n á n í s e n e m á ř í d i t e t i c k ý m i p o ž a d a v k y : p o l i t i k o v é b y m ě l i ž í t pro

předsedy K e r e n s k é h o se m o c i ujala strana bolševiků a p o d v e d e n í m

politiku, n i k o l i z politiky. V t o m t o k o n t e x t u W e b e r r o z l i š i l m e z i e t i ­

Lenina, Trockého, Kameněva a dalších nastolila diktátorský režim,

kou smýšlení a etikou zodpovědnosti. Proti etice smýšlení, která

který n e p r o d l e n ě r o z e b ě h l kolektivizací v zemědělství a p r ů m y s l u .

váže lidské jednání výhradně na svědomí či na mravní povinnost,

S á m L e n i n s i c e v l á d l j e n n ě k o l i k let, n i c m é n ě b e z o h l e d n ý m u p l a t n ě ­

postavil etiku zodpovědnosti, která bere o h l e d především na důsled­

ním moci se mu podařilo Rusko zrevolucionalizovat, a trvale tak

ky lidských rozhodnutí a činů.461 tato distinkce vyvolala dlouhodo­

o v l i v n i t p o l i t i c k é d ě n í v E v r o p ě i na c e l é m s v ě t ě . 4 9

b é spory. W e b e r j i v š a k n e m í n i l j a k o a b s o l u t n í : n e m y s l e l si, ž e č l o ­

S p o l e č e n s k o p o l i t i c k é c í l e , k t e r é L e n i n s l e d o v a l , j s o u j a s n ě zfor­

věk m ů ž e jednat vždy buď j e n z povinnosti, anebo jen s ohledem na

mulovány

předvídatelné důsledky. O b a etické postoje jsou „komplementární

proletariátu v revoluci ( n a p s á n o

a j e n společně tvoří pravého člověka".

ve s p i s e Stát a

revoluce:

marxistická učení o státu a

1917, vyšlo

úkoly

1918).50 Lenin s Mar­

x e m sdílel přesvědčení, že účel státu netkví ve v z á j e m n é m smíření tříd, n ý b r ž v ú t i s k u j e d n é třídy d r u h o u : j e t o p r o s t ř e d e k vykořisťová­ ní, a j e h o t e d y n u t n o o d s t r a n i t . 5 1 L e n i n n e v ě ř i l , ž e b y s e s o c i a l i s m u s

3. Leninova nauka o společnosti a dialektický materialismus

za nevyhnutelný: „diktaturu buržoazie" musí rozprášit „diktatura

Z a t í m c o ve střední E v r o p ě se m n o z í teoretikové marxismu přiblížili

proletariátu".52 N e n í přípustné, aby proletariát státní mašinérii jed­

p o z i c í m k r i t i c k é n e b o pozitivistické filosofie, a vytyčili tak c e s t u

noduše převzal: m u s í ji zničit. Dosavadní vládci se musí p o d l e vzoru

k revizionismu,47 v R u s k u se až na n e č e t n é výjimky prosadila mar­

P a ř í ž s k é k o m u n y z r o k u 1 8 7 1 stát u t l a č o v a n ý m i . Po p ř e c h o d u k b e z -

xistická o r t h o d o x i e , j e j í m ž nejvýznamnějším představitelem se stal

třídní s p o l e č n o s t i se r e p r e s e a r e p r e s i v n í i n s t i t u c e (tj. v o j s k o a privi­

V l a d i m í r Iljič U l j a n o v ř e č e n ý L e n i n . 4 8 L e n i n ( 1 8 7 0 - 1 9 2 4 ) , p ů v o d n ě

legovaný úřednický aparát) stanou nadbytečnými. Zapotřebí p a k ne-

44

nášce 45

M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, str. 551 nn.; stejně tak v před­ Politik als Beruf (1919). M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, str. 559 nn.

46

Toto rozlišení najdeme např. ve Weberově proslulé přednášce Politika jako povolání. K poměru mezi náboženskou morálkou a etikou smýšlení viz M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft, str. 348 n.

mohl uskutečnit demokratickou cestou, a násilný převrat považoval

49

K Leninovu životu: R. Service, Lenin. Eine Biographie.

50

K tomuto spisu srv. L. Basso (vyd.), Fragen des Leninismus. Eine Diskussion uber „Staat und Gesellschaft". 51

V. I. Lenin, Staat und Revolution, in: V. I. Lenin, Ausgewáhlte Werke, I—III, zde II, str. 323 [česky: Stát a revoluce]. 52

48 K marxismu obecně: L. Kolakowski, Die Hauptstrdmungen des Mar­ xismus, I—III. K novějšímu marxismu: R. Garaudy, Marxismus im 20. Jahrhundert; H. Lefěvre, Probléme des Marxismus; H. Fleischer, Epochenphdnomen Marxismus.

V. I. Lenin, Staat und Revolution, str. 345: „Marxista je pouze ten, kdo uznání třídního boje promítne do uznání diktatury proletariátu." Lenin polemizuje s menševiky a sociálními revolucionáři v Rusku stejně jako s Kautskym, kterého podrobně kritizuje ve spisku Proletářská revoluce a renegát Kautsky (Praha 1980) a vyčítá mu, že revoluční opatření pro nastolení socialismu má za nezpůsobilé.

432

433

47

Viz svazek X, kap. V (Karl Marx a Friedrich Engels).

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

bude ani parlament, neboť na místo parlamentní žvanírny nastoupí

ze, j e ž s i v y n u t i l a ú s t u p k y v e f o r m ě n o v é h o s p o d á ř s k é p o l i t i k y

„sdružení práce".

( N E P ) . Proti náboženství, které bolševici v ž á d n é m případě nepova­

Lenin si nepředstavoval žádnou sociální idylu. Požadoval přechod k velkovýrobě uvnitř s t r o h é h o řádu a „s p o m o c í té nejpřísnější že­

žovali z a s o u k r o m o u v ě c , 5 8

byla vyhlášena válka a veškerá kulturní

zařízení b y l a p o d ř í z e n a c e n t r á l n í m u v e d e n í . 5 9 P r o p o s o u z e n í v ý v o j e k a p i t a l i s m u j e d ů l e ž i t ý L e n i n ů v s p i s Impe­

lezné kázně, na niž bude dohlížet státní m o c ozbrojeného dělnict v a " . 5 3 N e u s i l o v a l o l i d o v ý stát, n ý b r ž o t a k z v a n ý „ d e m o k r a t i c k ý

rialismus jakožto

c e n t r a l i s m u s " , systém, který p o d l e L e n i n a u m o ž ň u j e větší svobodu

ně s M a r x e m vyšel z postřehu, že p r o kapitalismus je typická ten­

n e ž f e d e r a l i s t i c k é u s p o ř á d á n í . S d e m o k r a c i í v t r a d i č n í m s m y s l u slo­

dence ke koncentraci výroby, která podporuje vznik m o n o p o l ů

va má ovšem „demokratický centralismus" pramálo společného, jak

u eliminací menších podniků zamezuje konkurenci, takže vzniká

nejvyšší stadium

kapitalismu

(1917).60

Lenin

shod­

dokládá j e h o konstatování, že překonání státu z n a m e n á i překonání

nová f o r m a k a p i t a l i s m u , p r o n i ž j e c h a r a k t e r i s t i c k á i n t e r n a c i o n a l i z a ­

d e m o k r a c i e j a k o ž t o státní formy.54

ce finančního kapitálu. Vlivem souvislosti m e z i vnitřním a zahranič­

Obrázek budoucnosti, jak ho Lenin načrtl, není prost utopických

ním trhem se m o n o p o l n í podniky snaží o kolonizaci co největší části

rysů, j a k é najdeme i u m l a d é h o M a r x e . P o d l e L e n i n a se díky k o m u ­

s v ě t a a k a p i t a l i s m u s se s p o j u j e s i m p e r i a l i s m e m , j e n ž d í k y v l a s t n í

n i s m u stane uplatňování m o c i a násilí n a d b y t e č n ý m , neboť si všichni

tendenci k universalizaci v ý r o b y a k a p i t á l u představuje stupeň na

zvyknou dodržovat společenská pravidla bez sebemenšího nátlaku,55

cestě k s o c i a l i s m u .

d ě l b a p r á c e i p r o t i k l a d m a n u á l n í a d u š e v n í p r á c e z m i z í , a j e l i k o ž se

Společenskopolitické cíle byly p r o L e n i n a určující i tam, k d e se

p r á c e s t a n e č l o v ě k u p o t ř e b o u , n a s t a n e p r u d k ý r o z v o j v ý r o b n í c h sil. 5 6

z a b ý v a l o t á z k a m i t e o r i e p o z n á n í , 6 1 n a p ř í k l a d v k n i z e Materialismus

Celá společnost se n a k o n e c p r o m ě n í v „jedinou kancelář a j e d i n o u

a

t o v á r n u se s t e j n o u p r a c í a stejnou m z d o u " 5 7 a b u d e f u n g o v a t b e z zá­

pit proti d o m n ě l e i d e a l i s t i c k ý m , totiž p o z i t i v i s t i c k ý m n á z o r ů m , k t e r é

s a h ů vlády. M y š l e n k y a n a r c h i s m u , j a k h o z a s t á v a l M i c h a i l B a k u n i n ,

p ř e d e v š í m o d E r n s t a M a c h a přejali n ě k t e ř í r u š t í s o c i a l i s t é ( k o n k r é t n ě

ovšem Lenin zcela odmítal.

Vladimír A. B a z a r o v a Alexandr B o g d a n o v ) , 6 2 neboť se obával, že

Protiklad mezi Leninovými proklamacemi a skutečným vývojem

empiriokriticismus

(1909).

P o v a ž o v a l za n u t n é p o l e m i c k y

vystou­

i d e a l i s m u s r o z b o ř í z á k l a d y r e v o l u č n í aktivity. M e t o d a L e n i n o v y p o -

bije d o o č í : v l á d u n e v y k o n á v a l „ o z b r o j e n ý l i d " - m í s t n í s o v ě t y b y l y n a o p a k brzy r o z p u š t ě n y - a státní d o n u c o v a c í aparát nezmizel, ný­ brž vystřídal ho čekistický teror ( Č E K A - m i m o ř á d n á komise pro boj p r o t i k o n t r a r e v o l u c i a s a b o t á ž i ) a e l i m i n a č n í z á s a h y . V e š k e r é n a ­ d ě j e n a r y c h l ý v ý v o j v ý r o b n í c h sil z h a t i l a h l u b o k á h o s p o d á ř s k á k r i -

18

Tamt., str. 380 n.

,v

V. I. Lenin, Ober proletarische Kultur. Resolutionsentwurf, in; Ausgewáhlte Werke, III, str. 548 nn. m

V. I. Lenin, Ausgewáhlte Werke, I, str. 767-873.

61

53

V. I. Lenin, Staat und Revolution, str. 359.

54

Tamt., str. 385 n. Za kapitalistických podmínek zůstává demokracie vykořisťovatelským systémem (str. 390); s přechodem ke komunismu dochá­ zí ke změně: „Demokracie pro ohromnou většinu lidu a násilné zadržení vykořisťovatelů, utlačovatelů lidu, tj. jejich vyloučení z demokracie..." (str. 391) 55

Tamt., str. 386.

56

Tamt., str. 398.

57

Tamt., str. 403.

O Leninových filosofických názorech pojednává I. M. Bochefiski, Der sowjetrussische Dialektische Materialismus; I. Fetscher, Von Marx zur Sowjetideologie, II; A. Pannekoek, Lenin als Philosoph; G. A. Wetter, Der Dialektische Materialismus; týž, Sowjetideologie heute, I: Dialektischer und Historischer Materialismus; F.-A. Koch, Dialektik als Strategie. Studie zur materialistischen Erkenntnis- und Revolutionstheorie - am Beispiel Lenins; W. Goerdt (vyd.), Die Sowjetphilosophie. Wendigkeit und Bestimmtheit. 62

O vlivu Macha a Avenaria na ruské marxisty pojednává N. O. Lossky, lllstory ofRussian Philosophy, kap. 25, str. 378 nn; zprvu měl s empiriokrilicisty, případně machisty bojovat Georgij V. Plechanov (1856-1918), ale I.cnin se rozhodl tuto úlohu vzít na sebe.

434

435

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus...

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

lemiky s „ m a c h i s t y " dává najevo, j a k autor c h á p a l o n o stranictví fi­

Lenin si jasně uvědomoval, že je ve filosofii laikem, a že tedy j e h o

losofie, k n ě m u ž v y z ý v a l : n e s t r a n n é p o s o u z e n í z c e l a o d m í t l a v ý k l a d

koncepci schází solidní základy. Ve snaze odstranit tento nedostatek

založil na třídních zájmech. Protiklad m e z i idealismem a materialis­

se v letech 1914-1916 věnoval d ů k l a d n é m u studiu Hegela, které

m e m L e n i n propojil se základní třídní o p o z i c í m e z i vykořisťovateli

nejspíš c h á p a l j a k o přípravu přo spis o dialektice; j e h o čtení H e g e l a

a v y k o ř i s ť o v a n ý m i d ě l n í k y a k r i t i k o u e m p i r i o k r i t i c i s m u se c h t ě l p o ­

lze

stavit p r o t i b u r ž o a z n í m t ř í d n í m z á j m ů m , k t e r é v n ě m ú d a j n ě p ř i c h á ­

ve světle nejnovějších vědeckých objevů již engelsovskou dialektiku

zejí k e slovu.

n e b y l o m o ž n o hájit, b y l o n a s n a d ě p o k u s i t se o aktualizaci, a právě

zrekonstruovat

z

poznámek

ve

Filosofických sešitech.66

Jelikož

V š e o b e c n ý r á m e c L e n i n o v y teorie společnosti tvoří dialektický

t o m u t o cíli s l o u ž i l o L e n i n o v o s t u d i u m H e g e l o v y Logiky, p ř i č e m ž s e

materialismus, j a k ho založil Engels, tj. ontologie,63 podle níž se

nezajímal o obsah, ale v ý h r a d n ě o formu. Katalogizace dialektic­

skutečností míní h m o t a nezávislá na vědomí a p ů s o b e n í m protikla­

k ý c h p r o t i k l a d ů mu b y l a l h o s t e j n á . V s o u l a d u s t e z í o p r i m á t u ( s p o ­

dů, které v ní j s o u obsaženy, jsoucí v n e u s t á l é m pohybu. Výraz

lečenské či revoluční) praxe n u t n o L e n i n o v y ontologické a episte-

„ h m o t a " používal L e n i n tak velkoryse, že u něj v zásadě z n a m e n á

mologické úvahy vnímat j a k o nástroje, j e ž měly n a p o m o c i představit

„bytí nezávislé na v ě d o m í " . 6 4 S touto ontologii těsně souvisí výklad

revoluční p r o m ě n u společnosti vstříc k o m u n i s m u nejen j a k o opráv­

p o z n á n í j a k o zrcadlení rysů skutečnosti: zákony dialektiky v myšle­

něnou, ale i historicky nutnou.

ní jsou odvozeny od dialektiky objektivní, totiž od reálného boje

V Leninově politice pokračoval Josif Vissarionovič Džugašvili ře­

p r o t i k l a d ů , o d t e n d e n c e k p ř e k o n á n í p r o t i k l a d ů v e vyšší j e d n o t ě a o d

čený Stalin ( 1 8 7 9 - 1 9 5 3 ) . Stalinův teoretický přínos je sice bezvý­

p r o m ě n y kvantitativních rozdílů v kvalitativní.

znamný, n i c m é n ě až do éry destalinizace byl považován za klasika

J e l i k o ž h m o t a z v l a s t n í p o d s t a t y s e t r v á v á v p o h y b u , m u s í m e vy­

marxismu-leninismu.67 Stejně j a k o L e n i n kladl do popředí materia­

užívat proměnlivých či „elastických" pojmů, p o k u d má myšlení zů­

listickou d i a l e k t i k u . S h o d n ě s E n g e l s e m h o v o ř i l o d i a l e k t i c k ý c h zá­

s t a t v s o u l a d u s p o d s t a t o u s k u t e č n o s t i . D o k u d se r e a l i t a v m y š l e n í

k o n e c h , k o n k r é t n ě o z á k o n u r o z p o r u u v n i t ř s k u t e č n o s t i , o d t u d vy­

nezrcadlí naprosto d o k o n a l e , je n u t n o kvalitu odrazu zvyšovat, tj.

plývajícímu z á k o n u bytostné pohyblivosti věcí a zákonu p ř e m ě n y

rozvíjet relativní poznání, dosažené v daný okamžik, s m ě r e m k ab­

kvantity v k v a l i t u . S v y u ž i t í m s t r a n i c k é a n i k o l i v ě d e c k é a u t o r i t y se

solutní pravdě. M e z i relativní a absolutní pravdou není nepřekona­

Stalin vyjadřoval i k o t á z k á m lingvistiky a biologie. Zvláště silně

telná propast: „Z hlediska m o d e r n í h o materialismu, tj. m a r x i s m u ,

zdůrazňoval vědecký charakter historického a dialektického mate­

j s o u s i c e hranice p ř i b l í ž e n í n a š i c h p o z n a t k ů k o b j e k t i v n í , a b s o l u t n í

rialismu, představovaného v učebnicích j a k o definitivně pravdivá

pravdě historicky podmíněny, avšak samotná existence této pravdy

^iauka a j a k o p r o s t ř e d e k t ř í d n í h o b o j e , n a p ř í k l a d v Dějinách Všesva-

je nepodmíněná, a b e z p o d m í n e č n ě p l a t í , že se k ní p ř i b l i ž u j e m e . " 6 5

zové komunistické strany

(bolševiků),

které

až

do

nástupu

destalini­

zace plnily úlohu nezpochybňovaného výkladu stranické nauky. S e p ě t í t e o r i e s p r a x í , j a k je p r o m a r x i s m u s p ř í z n a č n é , se v i d e o l o g i i sovětského režimu p r o m ě n i l o v sepětí teorie s politikou, kdy teorie 63 K následujícímu srv. W. Rod, Dailektische Philosophie der Neuzeit, str. 239 nn.

byla p r o h l á š e n a z a b á z i politiky, ale p o l i t i k a z á r o v e ň teorii v y t y č o v a l a směr. O d c h y l k y o d s t a n o v e n é h o s m ě r u s e p o v a ž o v a l y z a z l o č i n . N i k o -

64

Srv. V. I. Lenin, Materialismus und Empiriokritizismus, str. 257: „Po­ j e m hmoty neznamená nic jiného než objektivní realitu, která je nám dána v počitcích." Lenin raději mluvil o „materialismu" než o „realismu", protože tento výraz byl zneužitý „pozitivisty a jinými pomatenci" [česky: Materialis­ mus a empiriokriticismus]. 65

Tamt., str. 125.

436

66

V. I. Lenin, Werke, sv. 38.

67

Obzvlášť důležitý je Stalinův spis O dialektickém a historickém mate­ rialismu, který byl zařazen do učebnice Dějin Všesvazové komunistické stra­ ny (bolševiků).

437

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus...

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

laj J . B u c h a r i n ( 1 8 8 8 - 1 9 3 8 ) t a k b y l o d s o u z e n k s m r t i z a s v é ú d a j n ě

ale později konvertoval k m a r x i s m u . Hájil materialistické pojetí

„ m e c h a n i c i s t i c k é " smýšlení, neboť snižoval v ý z n a m filosofie, a na­

dějin

o p a k p r i v i l e g o v a l p ř í n o s s p e c i á l n í c h v ě d - a v š a k p o s t i h y d o p a d l y i na

ky byly p o d n ě t n é nejen pro pozdější generace italských marxistů,

72

a zdůraznil v ý z n a m materialistické dialektiky. J e h o myšlen­

G e o r g i j e V. P l e c h a n o v a a A b r a m a M. D e b o r i n a , kteří zastávali o p a č n ý

ale i p r o m l a d é h o B e n e d e t t a C r o c e h o (viz k a p . VIII). V ě t š i n o u ale

n á z o r a hájili p r i m á t filosofie. S o v ě t s k á filosofie se do v e l k é m í r y vy­

akademičtí filosofové marxismus odmítali. Ani teoretikové mar­

čerpává opakováním myšlenek „klasiků marxismu-leninismu" a pole­ mikou proti všem ostatním filosofickým s m ě r ů m .

68

S n a h y otevřít m a r ­

x i s m u s vlivu j i n ý c h filosofií, n a p ř í k l a d m o d e r n í filosofii vědy, matematické logice nebo kybernetice, se vynořily až m n o h e m později.

xismu, které z m í n í m e v následujícím výkladu, většinou nevyučo­ vali n a v y s o k ý c h š k o l á c h ; L u k á c s , n a n ě h o ž s e z a m ě ř í m e n e j p r v e , obdržel profesuru až po druhé světové válce v komunistickém Ma­ ďarsku. a) Georg Lukács

4. Představitelé marxismu mimo území Sovětského svazu Marxismus ještě dlouho po svém založení zůstával myšlenkovým s m ě r e m , od kterého se profesionální filosofové odvraceli, a který na­ opak přijímali politikové a političtí publicisté, například Georges Sorel ( 1 8 4 7 - 1 9 2 2 ) , který m a r x i s m u s spojil s m y š l e n k a m i filosofie života a zastával přesvědčení, že vládu spolkově zorganizovaného proletariátu lze nastolit j e d i n ě revolucí a p o d v e d e n í m m y t i c k ý c h idejí.69 Sorelovy ú v a h y probudily L e n i n ů v a M u s s o l i n i h o zájem. P r v n í m v y s o k o š k o l s k ý m učitelem, který zastával marxistická stano­ viska, byl podle v š e h o Antonio Labriola (1843-1904),70 který vyšel z prostředí idealismu (zvláště ho ovlivnila Herbartova filosofie),71

Ž á d n ý a u t o r p ů s o b í c í z a h r a n i c e m i S o v ě t s k é h o s v a z u n e m ě l p r o vý­ voj m a r x i s m u t a k o v ý v ý z n a m j a k o G y o r g y ( G e o r g [ v o n ] ) L u k á c s . Narodil se roku 1885 v Budapešti, po první světové válce vstoupil do Komunistické strany Maďarska a roku 1919 po vzniku Maďarské republiky rad působil j a k o zástupce lidového komisaře pro výchovu. V l e t e c h 1 9 3 3 - 1 9 4 4 p o b ý v a l v M o s k v ě a r o k u 1 9 4 5 se stal p r o f e s o ­ rem v Budapešti, o v š e m po n e z d a ř e n é m maďarském povstání v roce 1956 svůj p o s t z t r a t i l , n e b o ť v y s t o u p i l n a p o d p o r u v l á d y I m r e h o N a gye. Z e m ř e l roku 1971 v Budapešti. Vedle prací k teorii literatury a marxistické estetice je a u t o r e m řady filosofických spisů, z n i c h ž zvláštní

zmínku

zasluhuje

kniha

Geschichte

und

Klassenbewufitsein

(Dějiny a t ř í d n í v ě d o m í , 1 9 2 3 ) , k t e r á m ě l a š i r o k ý vliv n a l e v i c o v é i n ­ telektuály ve střední a západní Evropě.73 R o k u 1962 vyšel obsáhlý spis

Die Zerstorung der Vernunft ( Z n i č e n í r o z u m u ) , k d e se L u k á c s

^ p O m o c í pronikavých konkrétních analýz, ale s nevídanou jednostran­ 68

Zrcadlem sovětské filosofie byl časopis Voprosy filosofii, 1947 nn. Přehled o průběhu let 1947-1956 včetně německých résumé - z hlediska vydavatele - nejdůležitějších článků podává W. Goerd, Fragen der Philoso­ phie. Ein Materialbeitrag zur Erforschung der Sowjetphilosophie im Spiegel der Zeitschrift „Voprosy filosofii 1947-1956". Filosofie Bertranda Russella byla vylíčena jako reakcionářská odrůda subjektivního idealismu (1953, 2, str. 168 nn). Karl Jaspers byl představen jako ideolog amerického imperialis­ mu, který částečně zaujímá fašistické postoje (1953, 3, str. 120 nn.). 69

G. Sorel, Réflexions sur la violance (1908).

70

Přehled o j e h o myšlení přináší S. Poggi, Introduzione a labriola.

ností p o k u s i l p ř e d v é s t , ž e i r a c i o n a l i s t i c k é t e n d e n c e , j e ž s l e d o v a l p o ­ čínaje r o m a n t i k o u , sloužily p o d m a n ě n í člověka ve službách kapita­ lismu

a

imperialismu.

V

pozdní

Ontologie

des

gesellschaftlichen

Seins ( O n t o l o g i i s p o l e č e n s k é h o b y t í , I—III, 1 9 7 1 - 1 9 7 3 ) v k o n t r a s t u

72 A. Labriola, La concezione materialistica della storia, vyd. B. Croce. Souborné vydání díla A. Labriola, Opere, I—III. 73

Srv. S. Poggi, Antonio Labriola. Herbartismo e scienze dello spirito alle origini del marxismo italiano.

Lukácsovu literární teorii ovlivnil W. Benjamin; Lucien Goldman (1913-1970) byl zase podnícen Lukácsem; srv. L. Goldman, Dialektische Untersuchungen.

438

439

71

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

XI.

realismus...

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

k e s v é r a n é m y š l e n k o v é fázi p o d a l o b j e k t i v i s t i c k ý v ý k l a d d i a l e k t i c ­

NC tu způsob, j a k by lidé j a k o příslušníci určité třídy za určitých

kých vztahů.74

okolností jednali, kdyby na určující rysy své situace reagovali ro­

Stejně j a k o u Hegela a dalších reprezentantů idealistické dialekti­

z u m n ě , t j . p ř i m ě ř e n ě a ú č e l n ě . 7 8 T ř í d n í v ě d o m í n e o d r á ž í ž á d n á fakta,

ky hraje i u L u k á c s e rozhodující roli d i a l e k t i c k ý v z t a h subjektu

která by tu byla nezávisle na n ě m , nýbrž vztahuje se ke skutečnosti

a objektu. Subjektem, o n ě m ž Lukács hovoří, však není individuální

v sepětí s konkrétní společenskou totalitou. Korespondenční teorii

v ě d o m í , nýbrž kolektivní subjekt v ě d o m í třídního, j e ž s a m o k sobě

pravdy L u k á c s odmítl, a n a o p a k prosazoval dialektické pojetí prav­

získává dialektický přístup prostřednictvím předmětů ustavených

d y . 7 ' P r a v é p o z n á n í s e n e z a b ý v á i z o l o v a n ý m i fakty, n ý b r ž v y ž a d u j e

s p o l e č e n s k o u p r a c í . O d d i a l e k t i k y p ř í r o d y , j a k j i hájil E n g e l s , s e L u ­

ohled „na zákonitosti vztažené ke konkrétní totalitě".80 Rozhodující

kács

v Dějinách a

třídním

vědomí r o z h o d n ě

distancoval.

V d o m n ě l é m protikladu k „ b u r ž o a z n í " filosofii kladl L u k á c s dů­

kritérium při p o s u z o v á n í jednotlivých teorií představuje zájem pro­ letariátu, r e s p e k t i v e k o m u n i s t i c k é strany.

raz na to, že neexistuje nic izolovaně d a n é h o a bezprostředně zakusit e l n é h o a ž e v š e k o n k r é t n í , t e d y p l o d y s p o l e č e n s k é tvorby, závisí n a proměnlivých historických okolnostech, pročež žádné sociologické kategorie nevykazují nadčasovou platnost. Praxi podle Lukácse patří primát nad teorií a hlavním p r o b l é m e m dialektiky je „proměňování skutečnosti".

75

I přes návaznost na Hegela, p ř e d e v š í m v u z n á n í dialektiky sub­ jektu a objektu a přisouzením ústřední role pojmu dialektické tota­ lity, n e b y l L u k á c s p r a v ý m h e g e l i á n e m . J e t o p a t r n é , k d y ž s p o l e č e n ­ skou třídu prohlašuje za dialektickou totalitu ve výsostném smyslu a j e d n o t u subjektu a objektu ztotožňuje s v ě d o m í m proletariátu. Proletariát je subjektem, jelikož zná podmínky, za kterých vznikl. Celková s u m a proletářů si to však neuvědomuje, a proto za subjekt

b) Další představitelé neomarxismu I ostatní marxisté, kteří působili za h r a n i c e m i Sovětského svazu u j e h o satelitních států, s h o d n ě s L u k á c s e m opustili Engelsovu dia­ lektiku p ř í r o d y a d o p o p ř e d í n e c h a l i v y s t o u p i t h i s t o r i c k ý m a t e r i a ­ l i s m u s . Velký v ý z n a m s e v n e o m a r x i s t i c k ý c h k r u z í c h p ř i s u z o v a l Marxovým l°32

v

Ekonomicko-filosofickým

rámci

Marx-Engels

rukopisům,

Gesamtausgabe

které

(MEGA).

vyšly

roku

Tyto

texty

nabízely pojetí dialektiky, j e ž m ě l o stále blízko k H e g e l o v ě dia­ lektické filosofii, a poskytovalo tak ú c h y t n é b o d y pro interpretaci odlišnou od o r t h o d o x n í h o historického a dialektického materialis­ mu, aniž by p ř i t o m bylo n u t n é vzdát se teze o primátu (revoluční) praxe.

tohoto poznání n u t n o považovat stranu j a k o ž t o „nositelku třídního

Četná skupina takzvaných „revizionistů" byla ochotna přijmout

v ě d o m í proletariátu".76 P o k u d tuto úvahu r o z v i n e m e dále, zjistíme,

podněty (kantovského) kriticismu a uznat pozitivní aspekty parla-

že p r o stranu platí totéž co pro proletariát, takže vůdčí roli n u t n o

uíentní d e m o k r a c i e . Nejdůležitějším představitelem revizionistic-

p ř i ř k n o u t p o u z e n e j v y š š í m u v e d e n í s t r a n y a v m e z n í m p ř í p a d ě sa­

kého myšlení byl E d u a r d Bernstein (1850-1932),81 který přejal

motnému vůdci. Podle Lukácse spadá sebeuvědomění proletariátu vjedno s pozná­

77

n í m s p o l e č n o s t i j a k o ž t o c e l k u . 7 7 P ř i t o m n u t n o vzít v ú v a h u , ž e p o j e m

78

t ř í d n í h o v ě d o m í nijak n e s o u v i s í s d o m n ě n k a m i o „ d u c h u l i d u " . M í n í 74 Souborné vydání Lukácsových prací u Luchterhanda, Neuwid - Ber­ lin 1962 nn. Stručný a informativní výklad nejdůležitějších Lukácsových myšlenek poskytuje G. Lichtheim, Georg Lukács. 75 76

Tamt., str. 87.

Tamt., str. 126: „Racionální přiměřená reakce která se váže k ur­ čité typické situaci ve výrobním p r o c e s u j e třídní vědomí." V jedné poznám­ ce poukazuje Lukács na nauku Maxe Webera o ideálních typech. 79 Jde zde o způsob uvažování, který se uplatnil v souvislosti se sporem o pozitivismus Th. Adorna a J. Habermase. Srv. Th. W. Adorno (vyd.), Der ťositivismusstreit in der deutschen Soziologie.

G. Lukács, Geschichte und Klassenbewufitsein, str. 62.

80

G. Lukács, Geschichte und Klassenbewufitsein, str. 70.

Tamt., str. 114.

81

E.

440

Bernstein,

Die

Voraussetzungen

441

des

Sozialismus

und die

neuen

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

prvky idealismu a odmítal interpretovat dějiny výhradně p o m o c í

z a p ů s o b i l i n a L e o K o f l e r a ( 1 9 0 7 - 1 9 9 5 ) , 9 0 k t e r ý v d ů s l e d k u refor-

e k o n o m i c k ý c h faktorů, neboť v nich spatřoval i působení mravních

m i s t i c k é h o s m ý š l e n í p ř i š e l o p r o f e s u r u v H a l l e , j i ž z a s t á v a l v le­

pohnutek. P o d o b n ě i Karl Kautsky ( 1 8 5 4 - 1 9 3 8 ) 8 2 zastával názor,

tech 1947-1950.

že socialismus n u t n o nastolit demokratickými prostředky. Proti

V

Itálii

se m a r x i s m u s j a k o ž t o revoluční teorie prosadil ve

„ b u r ž o a z n í m " revizionistickým tendencím se obrátil Karl Korsch

20.

(1886-1961),83 který v rezignaci na materialistické pojetí dějin

G r a m s c i z p r v u p o d l é h a l C r o c e h o vlivu, a l e p o d d o j m e m Ř í j n o v é

a na teorii třídního boje viděl příčinu panující krize marxismu.84

r e v o l u c e v R u s k u přijal m a r x i s t i c k o - l e n i n s k á s t a n o v i s k a . 9 1 J a k o ž t o

Obhájci orthodoxního historického a dialektického materialismu

j e d e n z p ř e d á k ů I t a l s k é k o m u n i s t i c k é s t r a n y b y l z a t č e n fašisty, n i c ­

století hlavně

zásluhou Antonia Gramsciho

(1891-1937).

také odmítali demokratický, ke k a n t o v s k ý m p o d n ě t ů m otevřený so­

m é n ě i v l e t e c h 1 9 2 6 - 1 9 3 7 , k t e r é strávil v c e l e , m ě l m o ž n o s t p s á t .

cialismus takzvaných austromarxistů,85 z nichž k nejdůležitěj-

Z důvodů utajení užíval v zápiscích m í s t o termínu „ m a r x i s m u s "

ším patřil M a x Adler ( 1 8 7 3 - 1 9 3 7 ) : 8 6 ovlivněn kritickou teorií87 od­

o b r a t „filosofie p r a x e " . J e h o c í l e m b y l o r o z v i n o u t v ý c h o d i s k a , k t e ­

mítl tezi o závislosti v ě d o m í na materiálním bytí, avšak nezašel

rá n a c h á z e l u M a r x e , a z á r o v e ň z a b r á n i t t e n d e n c í m k r e d u k c i m a r ­

tak daleko jako Bernstein. Zmínku dále zasluhuje Otto Bauer

xismu na historický e k o n o m i s m u s , ve které spatřoval hrozbu pro

(1881-1938)88 a Rudolf Hilferding (1877-1941).89 Adler a Lukács

spontánní aktivitu, p r o člověka n e p o s t r a d a t e l n o u . P o d l e G r a m s c i h o ekonomická realita nevykonává j e d n o z n a č n o u determinaci; realita

Aufgaben der Sozialdemokratie, Stuttgart 1899, 1973 5 ; týž, Zur Geschichte und Theorie des Sozialismus, Berlin 1901. K Bersteinovi srv. M. Pascher, Eduard Bernsteins Marxismus-Kritik und die Sozialphilosophie des Marburger Neukantianismus, in: Archiv fur Rechts- und Sozialphilosophie, 8 1 , 1995, str. 215-233. 82

K. Kautsky, Karl Marx' ókonomische Lehren, Stuttgart 1887 [česky: Ekonomické učení Karla Marxe, přel. L. Holub, Praha 1958]; týž, Ethik und materialistische Geschichtsauffassung (1906), reprint Berlin 1980; týž, Die materialistische Geschichtsauffassung (1927), zkrácené vydání, vyd. J. H. Kautsky, Berlin 1988. 83

K. Korsch, Marxismus und Philosophie, Frankfurt a. M. - Wien 1966 (1923 ); týž, Karl Marx, Frankfurt a. M. - Wien 1967 (London 1938 1 ). 1

84

K. Korsch, Die materialistische dere Schriften, str. 167. 85

Geschichtsauffassung

(1929)

und an-

K austromarxismu viz M. E. Blum, The Austro-Marxists.

86

O Adlerovi a dalších představitelích rakouského marxismu pojednává P. Heintel, System und Ideologie. Der Austromarxismus im Spiegel der Phi­ losophie Max Adlers. 87 M. Adler, Kant und der Marxismus, Berlin 1925. Adlerovy nejdůležitější práce jsou přístupné v M. Adler, Ausgewáhlte Schriften, vyd. A. Pfabigan, Wien 1981. 88

O. Bauer, Eine Auswahl aus seinem Lebenswerk, vyd. J. Braunthal.

89

R. Hilferding, Das Finanzkapital (1910).

442

n a o p a k v z n i k á až v d i a l e k t i c k é m s e p ě t í l i d s k é č i n n o s t i a p ř í r o d y . Toto sepětí je stejně j a k o mezilidské vztahy historické povahy: člo­ věk tvoří d ě j i n y a z á r o v e ň j e o v l i v ň o v á n d ě j i n n ý m i faktory. S t e j n ě jako n e o m a r x i s t é chtěl i G r a m s c i p ř e k o n a t separovanost teorie u p r a x e . F i l o s o f i e se z a v r š u j e až v p r a x i , z v l á š t ě v p o l i t i c k é p r a x i . P ř e d e v š í m v t é t o ideji p o d l e G r a m s c i h o s p o č í v á

filosofický

vý­

znam M a r x o v y nauky. Ve t ř i c á t ý c h l e t e c h se z n e o m a r x i s m u v y č l e n i l s m ě r , k t e r ý v d r u ­ hé p o l o v i n ě s t o l e t í ( p ř e d e v š í m v š e d e s á t ý c h a s e d m d e s á t ý c h l e t e c h ) sehrál v ý z n a m n o u roli nejen teoreticky, tj. kritikou kapitalismu Ti j e h o n á s l e d k ů , a l e i p r a k t i c k y , z v l á š t ě v s o u v i s l o s t i se s t u d e n t ­ s k o u r e v o l t o u r o k u 1 9 6 8 : m í n í m e „ k r i t i c k o u t e o r i i " čili „ f r a n k f u r -

90

tischen

L.

Kofler, Dialektik.

Geschichte und Dialektik.

91

Zur Methodenlehre der marxis-

Díla A. Gramsciho: II materialismo storico e la filosofia di Benedetto Croce; Note sul Machiavelli, sulla politica e sullo stato moderno; Passato e presente; Scritti giovanili; II Risorgimento; vše Torino 1975. Další práce: Scritti politici, R o m a 1978; Quademi del carcere (1975). Sekundární litera­ tura: G. Fiori, Vita di Antonio Gramsci, Bari 1974; týž, Antonio Gramsci. Life ofa Revolutionary (1975); G. Roth, Gramscis Philosophie der Praxis, DUsseldorf 1972; G. Tamburano, Antonio Gramsci. La vita, il pensiero, lazione, Bari - Perugia 1963.

443

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus.

XI.

Teorie

společnosti

a

společenského

vývoje

tskou školu". M e z i nejvýznamnější představitele patřili T h e o d o r

b o r n é k r u h y . V Negative Dialektik ( N e g a t i v n í d i a l e k t i c e ,

W. A d o r n o , M a x H o r k h e i m e r a Herbert M a r c u s e , kteří v mezivá­

snažil najít alternativu k t r a d i č n í m t y p ů m dialektického m y š l e n í , tj.

1 9 6 6 ) se

lečném období působili na Institutu pro výzkum společnosti (Insti­

i d e a l i s t i c k é m u a m a t e r i a l i s t i c k é m u . P o s m r t n ě v y š l a Ásthetische

t u t fiir S o z i a l f o r s c h u n g ) v e F r a n k f u r t u 9 2 a p o n a c i s t i c k é m u c h v á c e ­

orie ( E s t e t i c k á t e o r i e , 1 9 7 0 ) . 9 5

ní m o c i emigrovali do Spojených států, k d e institut pokračoval

Marcuse vydal v

v činnosti v N e w Yorku p o d n á z v e m Institute of Sociál Research.

und die

Po válce se H o r k h e i m e r a A d o r n o vrátili do N ě m e c k a ; H o r k h e i m e r

dějinnosti,

obdržel profesuru ve Frankfurtu v r o c e

1949, Adorno v roce

Theorie

první

der

1932)

polovině

Geschichtlichkeit a

Reason

and

The­

s t o l e t í k n i h y Hegels Ontologie

(Hegelova Revolution

ontologie

(Rozum

a

a

teorie

revoluce,

1941). P r o j e h o p o z d ě j š í s n a h y p r o p o j i t m a r x i s m u s s h l u b i n n o u psy­

1 9 5 0 . M a r c u s e , k t e r ý b y l z a války n a s a z e n v e v ý z v ě d n é s l u ž b ě

chologií

(Office o f S t r a t e g i e S e r v i c e s ) , z ů s t a l v U S A , k d e o d r o k u

1955). Postoj ke společnosti je zvláště p ů s o b i v ě vyjádřen v k n i z e

1954

má

význam

s p i s Eros and Civilization ( E r ó s

vyučoval na B r a n d e i s o v ě universitě a od roku 1965 v kalifornském

The

San Diegu.93

své d o b ě v y v o l a l a v e l k ý o h l a s .

One-Dimensional Man

(Jednorozměrný člověk,

a civilizace,

1 9 6 4 ) , k t e r á ve

H o r k h e i m e r v p r ů b ě h u t ř i c á t ý c h let p o l o ž i l z á k l a d y k r i t i c k é t e o r i e

Stejně v ý z n a m n é postavení v dějinách n o v o m a r x i s m u náleží E r n s ­

a s n a ž i l se je i n t e r d i s c i p l i n á r n ě r o z v i n o u t . Do s b o r n í k u Studien uber

tu B l o c h o v i ( 1 8 8 5 - 1 9 7 7 ) . Studoval u T h e o d o r a L i p p s e a O s w a l d a

Autoritát und Familie ( S t u d i e k a u t o r i t ě a r o d i n ě , F o r s c h u n g s b e r i c h -

Kulpeho (viz k a p . I X ) , avšak n a m í s t o jejich m y š l e n k o v é h o stylu se

t e a u s d e m I n s t i t u t fiir S o z i a l f o r s c h u n g , P a r i s 1 9 3 6 ) p ř i s p ě l p ř e d m l u ­

o b r á t i l k m a r x i s m u . Za p r v n í s v ě t o v é v á l k y v z n i k l s p i s Vom Geist

vou a statí „Teoretické črty k autoritě a r o d i n ě " . V první polovině

der Utopie ( O d u c h u u t o p i e , 1 9 1 8 ) , 9 6 j e h o ž t é m a h r á l o v B l o c h o v ě

č t y ř i c á t ý c h let s p o l u s A d o r n e m p r a c o v a l na spise Dialektik der Auf­

u v a ž o v á n í p ř e d n í r o l i i p o z d ě j i , t o t i ž v j e h o n e j z n á m ě j š í m d í l e Das

kldrung.

Prinzip Hojfnung ( P r i n c i p n a d ě j e ,

Philosophische

Fragmente

(Dialektika

osvícenectví.

Filo­

sofické z l o m k y , d o k o n č e n o 1944, p o p r v é v y š l o 1 9 4 7 ) . 9 4

valo

A d o r n o se k r o m ě sociologie a filosofie věnoval také muzikologii.

pojednání

Thomas

1 9 4 9 ) . Na p r v n í p u b l i k a c i n a v a z o ­

Miinzer als

Theologe

der Revolution

(Tho­

mas Miinzer j a k o theolog revoluce, 1921). R o k u 1933 B l o c h emigro­

Od r o k u 1931 v y u č o v a l na f r a n k f u r t s k é u n i v e r s i t ě a s p o l u s H o r k h e -

val a v l e t e c h 1 9 3 8 - 1 9 4 9 žil v U S A , k d e t a k é n a p s a l Princip naděje,

i m e r e m p o m á h a l z a l o ž i t frankfurtský I n s t i t u t p r o v ý z k u m s p o l e č n o s ­

a l e n e p o d a ř i l o s e m u najít a m e r i c k é h o n a k l a d a t e l e . V r o c e 1 9 4 9 o b ­

ti. P o e m i g r a c i p ů s o b i l n a n e w y o r s k é m I n s t i t u t e o f S o c i á l R e s e a r c h ,

držel profesuru v Lipsku, k d e působil až do n u c e n é emeritace roku

od roku 1941 se podílel na badatelských projektech Kalifornské uni­ versity.

D í k y Dialektice osvícenectví v e š e l

ve

známost i

mimo

od-

1957 ( B l o c h k r i t i z o v a l z á s a h p r o t i m a ď a r s k é m u p o v s t á n í ) . P o v z t y ­ č e n í Berlínské zdi (1961) přijal p o z v á n í k p o h o s t i n s k é profesuře v T U b i n g e n , k d e s e p o z d ě j i stal ř á d n ý m p r o f e s o r e m . 9 7 P r o j e h o f i l o -

92 Blízko k Institutu měl též Walter Benjamin (1892-1940), který na marxistických základech koncipoval estetiku, a psychoanalytik Erich F r o m m (1900-1980), který usiloval o syntézu psychoanalýzy a marxismu. Časopisem Institutu byl Zeitschrift fiir Sozialforschung, 1932 nn. 93 K dějinám frankfurtské školy srv. Jay Bernstein (vyd.), The Frankfurt School. Critical Assessments of Leading Sociologists, I-VI, London 1994; R. Wiggershaus, Die Frankfurter Schule. Geschichte, theoretische Entwick­ lung und politische Bedeutung, Munchen 1993" (1986 1 ).

95

Adornovy sebrané spisy vyšly ve 20 svazcích, Frankfurt a. M. 1970 nn. Zde jako svazek 5 vyšla jeho raná práce Zur Metakritik der Erkennt­ nistheorie. 96 Předcházel mu článek E. Bloch, Politische Programme und Utopien in der Schweiz, in: Archiv fiir Sozialphilosophie, Heidelberg 1918.

94 Horkheimerova bibliografie v A. Schmidt - N. Altwicker (vyd.), Max Horkheimer heute: Werk und Wirkung, str. 372 nn.

97 Z Blochových pozdějších publikací: Zur Ontologie des Nochnicht-Seins. Ein Vortrag und zwei Abhandlungen, Frankfurt a. M. 1961; Naturrecht und menschliche Wurde, Frankfurt a. M. 1961; Subjekt-Objekt. Erlduterungen zu Hegel, Frankfurt a. M. 1962 (Berlin 1951 1 ); Verfremdungen, I-U,

444

445

Třetí

část.

Filosofická

antropologie,

neoidealismus,

realismus...

sofu je p ř í z n a č n á s n a h a najít v m a r x i s m u u t o p i c k é r y s y a s j e j i c h p o ­ mocí marxismus propojit s utopickým m y š l e n í m raných socialistů a p o t a ž m o s utopickými, mesianistickými a chiliastickými idejemi všech dob.98

Seznam literatury Adelmann, D., Einheit des Bewufitseins als Grundproblem der Philosophie Hermann Cohens, disertace, Heidelberg 1968. Adler, M., Ausgewáhlte Schriften, vyd. A. Pfabigan, Wien 1981. Adler, M., Kant und der Marxismus, Berlin 1925. Adorno, T. W., Zur Metakritik der Erkenntnistheorie. Studien Uber Husserl und die phánomenologischen Antinomien, Stuttgart 1956. Adorno, Th. W. (vyd.), Der Positivismusstreit in der deutschen Soziologie, Neuwid - Berlin 1969. Agazzi, E., // giovane Croce e il marxismo, Torino 1962. Ach, N., Uber die Begrijfsbildung. Eine experimentelle Untersuchung, Bamberg 1921. Ach, N., Uber die Erkenntnis a priori, insbesondere in der Arithmetik, Leip­ zig 1913. Albert, E., Die Ontologie, in: E. Albert (vyd.), Die deutsche burgerliche Phi­ losophie seit der Grofien Sozialistischen Oktoberrevolution, Berlin 1958. Albert, H. - Topitsch, E. (vyd.), Werturteilstreit, Darmstadt 1971. Albert, H., Konstruktion und Kritik, Hamburg 1972. Albert, H., Kritik der reinen Erkenntnislehre, Tiibingen 1987. Albert, H., Kritischer Rationalismus, Tiibingen 2000. Albert, H., Traktát Uber kritische Vernunft, Tiibingen 1968. Albrow, M., Max Weber 's Construction of Sociál Theory, Basingstoke 1990. Aleman, H. von, Max Scheler und die Entstehung der Philosophischen Anthropologie in Kóln: Eine Skizze, in: E. W. Orth - G. Pfafferot (vyd.), Studien zur Philosophie von Max Scheler, Freiburg - Miinchen 1994. Alexander, S., Collected Works, Bristol 2000. Alexander, S., Space, Time, and Deity, London 1920, reprint 1927. Frankfurt a. M. 1962/1964; TUbinger Einleitung in die Philosophie, I - I I , Frankfurt a. M. 1963/1964; Atheismus im Christentum, Frankfurt a M 1968. 98

Souborné vydání Blochových prací v 15 svazcích, Frankfurt a. M 1959 nn.

446

Alexy, R. 2002.

(vyd.),

Neukantianismus und Rechtsphilosophie, Baden-Baden

Alsberg, R, Das Menschheitsrátsel. Versuch einer prinzipiellen Dresden 1922, Berlin 1978 4 . Antoni, C., Commento a Croce, Venezia 1955. Antoni, C, La restaurazione del diritto di nátura, Venezia 1959. 447

Lósung,

Seznam

literatury

Antoni, C, L'esistenzialismo di Heidegger, Napoli 1972. Apel, K.-O., Transformation der Philosophie, II, Frankfurt a. M. 1973. Aster, E. von, Zur Kritik der materiálen Wertethik, in: Kant-Studien, 33, 1928. Avé-Lallement, E., Bibliographisches Verzeichnis, in: M. Scheler, Gesam­ melte Werke, XIV. Avé-Lallement, E., Die Lebenswerte in der Rangordnung der Werte, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft. II. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, Bonn 1997. Avenarius, R., Philosophie als Denken der Weltgemdss dem Prinzip des Kleinsten Kraftmasses. Prolegomena zu einer Kritik der reinen Erfahrung, Leipzig 1876. Ayer, A. J., Language, Truth and Logic, 1936. Ayer, A. J., Sprache, Wahrheit und Logik, Stuttgart 1970. Babolin, A., Wilhelm Windelband, Pérouse 1984. Barone, E, N. Hartmann nella filosofia del novecento, Torino 1957. Basile, P., Experience and Relations. An Examination ofF. H. Bradley's Conception of Reality, Bern 1999. Basso, L. (vyd.), Fragen des Leninismus. Eine Diskussion uber „Staat und

Seznam

literatury

Baur, J., Philosophie und Pddagogik, Langensalza 1935. Buusola, A. (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, Bari 1985. Buusola, A., Filosofia e storia nel pensiero crociano, Milano 1965. Bavink, B., Das Weltbild der heutigen Naturwissenschaften und seine Beziehungen zu Philosophie und Religion, Iserlohn 1947, 1952 2 . Bavink,

B., Die Naturwissenschaft aufdem

Wege zur Religion, Oberursel

1947. Bavink,

B.,

Ergebnisse

und Probléme der Naturwissenschaften,

Becker, O., Das mathematische Denken der Ántike, Gottingen 1957. Becker, O., Dasein und Dawesen.

Gesammelte philosophische Aufsdtze, Pful-

lingen 1963. Becker, O., Einfuhrung in die Logistik, vorziiglich in den Modalkalkul, Meinsenheim am Glan 1951. Becker, O., Grofie und Grenzen der mathematischen Denkweise, Freiburg i. Br. 1959. Becker,

O.,

Grundlagen

der Mathematik in geschichtlicher Entwicklung,

Freiburg i. Br. 1954 2 . Becker, O., Mathematische Existenz, Tubingen 1927. Becker, O., Zwei Untersuchungen zur antiker Logik, Wiesbaden 1957.

Gesellschaft", Frankfurt a. M. 1970. Bast, R. A., Problém, Geschichte, Form. Das Verhdlmis von Philosophie und

Becher, E., Gehirn und Seele, Heidelberg 1911.

Geschichte bei Ernst Cassirer im historischen Kontext, Berlin 2000. Bast, R. A., Vorwort, in: H. Rickert, Philosophische Aufsdtze. Bauer, O., Eine Auswahl aus seinem Lebenswerk, vyd. J. Braunthal, Wien

Becher, E., Naturphilosophie, Leipzig 1914.

1961. Bauch, B., Das transzendentale Subjekt. Skizze, in: Logos, XII, 1923/24. Bauch, B., Die Idee, Leipzig 1926.

Eine transzendentalphilosophische

Bauch, B., Grundziige der Ethik, Stuttgart 1935, Darmstadt 1968. Bauch, B., Immanuel Kant, Berlin - Leipzig 1917, 1920 3 . Bauch, B., Logos und Psyche, in: Logos, XV, 1926.

Leipzig

1944 8 (1914 1 ).

Becher, E., Geisteswissenschafien und Naturwissenschaften, Munchen 1921. Beimel, W., Die entscheidenden Phasen in Husserls Philosophie,

in: Zeit­

schrift fiir philosophische Forschung, XIII, 1959. Bendix, R., Freiheit und historisches Schicksal, Frankfurt a. M- 1982. Bendix, R., Max Weber. Das Werk, Munchen 1964. Berger, G., Le cogito dans la philosophie de Husserl, Paris 1941. Berger, G., Uoriginalitě de la phénoménologie, in: Études philosophiques, 9, 1954. Bermes, Ch., Maurice Merleau-Ponty zur Einfuhrung, Hamburg 1998.

Bauch, B., Studien zur Philosophie der exakten Wissenschaften, Heidelberg 1911. Bauch, B., Systematische Selbstdarstellung, in: Deutsche systematische Phi­ losophie nach ihren Gestaltern, vyd. H. Schwarz, Berlin 1931.

Bernet, R. - Kern, I. - Marbach, E., Edmund Husserl. Darstellung seines

Bauch, B., Wahrheit, Wert und Wirklichkeit, Leipzig 1923. Baumgarten, E. (vyd.), Max Weber. Werk und Person, Munchen 1964.

Bernstein, E., Die Voraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der So­

Baumgartner, H.-M., Die Unbedingtheit des Sittlichen. Eine Auseinandersetzung mit N. Hartmann, Munchen 1962.

Bernstein, E., Die Voraussetzungen des Sozialismus und die neuen Aufgaben

448

449

Denkens, Hamburg 1989. Bernet, R- -1 Kern, I. - Marbach, E., Úvod do myšlení Edmunda Husserla, přel. P. Urban, Praha 2004. zialdemokratie (1897), Berlin - Bonn - Bad Godesberg 1977 7 . der Sozialdemokratie, Stuttgart 1899, 1973 5 .

Seznam

literatury

Bernstein, E., Wie ist wissenschaftlicher Sozialismus móglich? (1901), in: E. Bernstein, Ein revizionistischen Sozialismusbild. Drei Vortrage, vyd. H. Hirsch, Berlin - Bonn - Bad Godesberg 1976. Bernstein, E., Zur Geschichte und Theorie des Sozialismus, Berlin 1901. Bernstein, E., Zusammenbruchstheorie und Kolonialpolitik (1898), in: Zur Theorie und Geschichte des Sozialismus. Gesammelte Abhandlungen, Ber­ lin 1901 4 . Bernstein, J. (vyd.), The Frankfurt School. Critical Assessments ofLeading Sociologists, I-VI, London 1994. Besoli, S., Intorno alla problematica Windelbandiana della negazione, in: Conoscenza, valori e cultura. Orizzonti e problemi del neocriticismo. A eura di Stefano Besoli e Luca Guidetti, Florenz 1997. Besoli, S., La coscienza delle regole. Tre saggi sul normativismo di Windelband, Firenze 1996. Binswanger, L., Ausgewáhlte Werke, II, vyd. M. Herzog - H.-J. Braun, Hei­ delberg 1993. Binswanger, L., Einfuhrung in die Probléme der allgemeine Psychologie, Berlin 1922. Binswanger, L., Grundformen und Erkenntnis menschlichen Daseins, Ziirich 1942.

Seznam

literatury

UOhme, G., Anthropologie in pragmatischer Hinsicht. Darmstadter Vorlesun­ gen, Frankfurt a. M. 1985. Ilocheriski, I. M., Der sowjetrussische Dialektische Materialismus, Bern 1950. Ilolund, G. J. R, Denken en Werkelijkheid, 1905. 2 Hnlund, G. J. R, Zuivere Rede, 1905, 1909 . Ilolk, L., Das Problém der Menschwerdung, Jena 1926. Ilolt/mann, L., Populáre Schriften, Leipzig 1905. Ilonctti, R, Introduzione a Croce, Roma - Bari 1984. MiiiNuri, S., Uopera di Benedetto Croce, Napoli 1964. Ilowinquet, B., Collected Works, I-XX, vyd. W. Sweet, Bristol 1999. lioutroux, É., De la contingence des lois de la nature, Paris 1874. Itoutroux, É., Science et religion, Paris 1908. Hmdley, F. H., Appearance and Reality, London 1920 7 . Hmdley, F. H., Essay on Truth and Reality, Oxford 1914. Hmdley, F. H., Ethical Studies, London 1876, 1927 2 . hmdley, F. H., Miscellaneous Writings, I-V, Bristol 1999.

Bloch, E., Atheismus im Christentum, Frankfurt a. M. 1968.

Hmdley, F. H., The Collected Works, I - X I I , vyd. Edd. W. J. Mander ('. A. Keene, Bristol 1999. Hrndley, F. H., The Presuppositions of Critical History, London 1874. Hmdley, F. H., The Principles of Logic, I, London 1922 2 .

Bloch, E., Naturrecht und menschliche Wtirde, Frankfurt a. M. 1961.

Hrndley, J., Hegel in Britain, in: Heythrop Journal, 1979.

Bloch, E., Politische Programme und Utopien in der Schweiz, in: Archiv fur Sozialphilosophie, Heidelberg 1918. Bloch, E., Subjekt-Objekt. Erláuterungen zu Hegel, Frankfurt a. M. 1962 (Berlin 1951'). Bloch, E., TUbinger Einleitung in die Philosophie, I - I I , Frankfurt a. M. 1963/1964. Bloch, E., Verfremdungen, I-II, Frankfurt a. M. 1962/1964. Bloch, E., Zur Ontologie des Nochnicht-Seins. Ein Vortrag und zwei Abhan­ dlungen, Frankfurt a. M. 1961. Blossfeld, M. (vyd.), Der erste internationale Monisten-Kongres in Hamburg 8.-11. September 1911, Leipzig 1911. Blum, M. E., The Austro-Marxists, Lexington 1985.

Hinndt, A., Ethischer Kritizismus. Untersuchungen zu LeonardNelsons „Kri­ tik der praktischen Vernunft" und ihren philosophischen Kontexten, Gottingen 2002. Hinndt, R. - Orlik, F. (vyd.), Philosophisches Denken - Politisches Wirken, ^—Htrmann-Cohen-Colloquium Marburg 1992, Hildesheim 1993. HiHun, H.-J. - Holzhey, H. - Orth, E. W. (vyd.), Uber Ernst Cassirers Philo­ sophie der symbolischen Formen, Frankfurt a. M. 1988. Hrcil, R., Honigswald und Kant. Transzendentalphilosophische Untersu­ chungen zur Letztbegriindung und Gegenstandskonstitution, Bonn 1991. Ilicluge, M., Studien zur Transzendentalphilosphie, Berlin 1965. Hrcntuno, L., Ethik und Volkswirtschaft in der Geschichte, Leipzig 1923. Hic/.inka, W., Glaube, Moral und Erziehung, Miinchen - Basel 1992.

Boehlich, W. (vyd.), Der Berliner Antisemitismusstreit, Frankfurt a. M. 1965.

Hrunschvicg, L., Descartes et Pascal, lecteurs de Montaigne, Neuchas 1942.

Boehm, R., Zum Begriffdes „Absoluten" bei Husserl, in: Zeitschrift fur phi­ losophische Forschung, XIII, 1959.

Hrunschvicg, L., La modalitě du jugement, Paris 1897. Iliiinschvicg, L., Spinoza et ses contemporains, Paris 1923 3 .

Boer, Th. de, The Development of Husserl's Thought, Den Haag 1978.

Itlli hler, K., Die geistige Entwicklung des Kindes, Jena 1918.

Bóhler, D., Arnold Gehlen: Die Handlung, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen, Gottingen 1973.

Hllchlcr, K., Tatsachen und Probléme zu einer Psychologie der DenkvorXilnge, I-II, in: Archiv ftir die gesamte Psychologie, XI, 1907.

450

451

Seznam

literatury

Burkhardt, A., Soziale Akte, Sprechakte und Textillokutionen.A. Rechtsphilosophie und die moderně Linguistik, Tubingen 1986.

Seznam Reinachs

Citssirer,

literatury

Zur Einstein'sehen

E.,

Relativitatstheorie.

Erkenntnistheoretische

Betrachtungen, Berlin 1921.

Buytendijk, F. J., Allgemeine Theorie der menschlichen Haltung und Bewegung, Berlin 1956.

Cimsirer, E., Zur Logik der Kulturwissenschaften, Darmstadt 1961. Cuvaciuti, S., La teoria linguistica di Benedetto Croce, Milano 1959. Cione, E., Bibliografia crociana, Milano 1956.

Cantoni, C, Imanuel Kant, I—III, 1879-1884. Cassirer, E., An Essay on Man. An Introduction to a Philosophy of Human Culture, New Haven - London 1944. Cassirer, E., Das Erkenntnisproblem in der Philosophie und Wissenschaft der neueren Zeit, I-IV, Beríin 1906-1920, Stuttgart 1957. Cassirer, E., Der Begriff der symbolischen Form im Aufbau der Geisteswissenschaften, in: E, Cassirer, Wesen und Wirkung des Symbolbegriffs, Darmstadt 1956, 1976 5 . Cassirer, E., Descartes. Lehre - Persónlichkeit - Wirkung, Stockholm 1939. Cassirer, E., Determinismus und Indeterminismus in der modernen Physik. Historische und systematische Studien zum Kausalproblem, in: E. Cassi­ rer, Zur modernen Physik, Darmstadt 1957. Cassirer, E., Die Begriffsform im mythischen Denken, Leipzig 1922.

Cohen, H., Ásthetik des reinen Gefuhls, I—II, Berlin 1912. Cohen, H., Atwort aufdas offene Schreiben des Herrn Dr. Martin Buber an Hermann Cohen, 1916. Cohen, H., Biographisches Vorwort, in: F. A. Lange, Geschichte des Materia­ lismus und kritik seiner Bedeutung in der Gegenwart, vyd. H. Cohen, Leipzig 1896. Cohen, H., Briefe, vyd. Bertha Strauss - Bruno Strauss, Berlin 1939. Cohen, H., Das Prinzip der Infinitesimal-Methode und seine Geschichte, Hil­ desheim 1984. Cohen, H., Der Begriff der Religion im System der Philosophie, GieBen 1915. Cohen,

H.,

schrift fiir

Die platonische Ideenlehre psychologisch entwickelt, Volkerpsychologie

und Sprachwissenschaft, 4,

in:

Zeit­

1866.

Cohen, H.,Die Werke, I-X, vyd. H. Holzhey, Hildesheim 1977-2004.

Cassirer, E., Die Philosophie der Aufkldrung, Tubingen 1932. Cassirer, E., Erkenntnistheorie nebst den Grenzfragen der Logik, in: Jahrbiicher der Philosophie, vyd. M. Frischeisen-Kohler, I, Berlin 1913. Cassirer, E., Filosofie symbolických forem, I-II, přel. K. Berka, P. Horák, Pra­ ha 1996. Cassirer, E., Freiheit und Form. Studien zur deutschen Geistesgeschichte, Berlin 1916. Cassirer, E„ Gesammelten Werke, vyd. Birgit Recki, Hamburg 1998 nn. Cassirer, E., Idee und Gestalt, Berlin 1921.

< 'ohen, H., Einleitung mit kritischem Nachtrag zu F. A. Langes „Geschichte des Materialismus", Leipzig

1914 3 .

('ohen, H., Ethik des reinen Willens, Berlin 1904. Cohen,

H., Jubiláums-Betrachtungen,

in:

Philosophische Monatshefte,

24,

1888. Cohen, H., Kants Begriindung der Ásthetik, Berlin 1889. Cohen, H., Kants Begriindung der Ethik, Berlin 1877. Cohen, H., Kants Theorie der Erfahrung, Berlin 1871.

Cassirer, E., Individuum und Kosmos in der Philosophie der Renaissance, Leipzig - Berlin 1927. Cassirer, E., Kant und die moderně Mathematik, in: Kant-Studien, 12, 1907. Cassirer, E., Kants Leben und Lehre, Berlin 1918.

Cohen, H., Kleinere Schriften, vyd. H. Wiedebach, Hildesheim 1997 nn.

Cassirer, E., Nachgelassene Manuskripte und Texte, vyd. K. Ch. Kohnke, J. M. Krois a O. Schwemmer, Hamburg 1995 nn.

Cohen, H., Platons Ideenlehre und die Mathematik (1878), in: H. Cohen,

Cassirer, E., Paul Natorp. 24. Januar 1854-17. August 1924, in: Kant-Studi­ en, 30, 1925. Cassirer, E., Philosophie der symbolischen Formen, I: Die Sprache, II: Das mythische Denken, III: Phánomenologie der Erkenntnis, Berlin 1923-1929. Cassirer, E., Substanzbegriff und Funktionsbegriff. Untersuchungen Grundfragen der Erkenntniskritik, Berlin 1910. Cassirer, E., The Myth ofthe State, New Haven - London 1946. 452

uber die

Cohen, H., Logik der reinen Erkenntnis, Berlin 1902. Cohen, H., Ndchstenliebe im Talmud. Ein Gutachten, dem Kónig Landgerichte zu Marburg erstattet, Marburg 1888. Schriften zur Philosophie und Zeitgeschichte, I—II, vyd. A. GSrland li. Cassirer, Berlin 1928. ('ohen, H., Religion der Vernunft aus den Quellen des Judentums, Wiesbaden I978 3 . ('ohen, H., Schriften zur Philosophie und Zeitgeschichte, vyd. A. Górland E. Cassirer, I—II, Berlin 1928. ('ohen, H., Zur Controverse zwischen Trendelenburg und Kuno Fischer, in: Zeitschrift fiir Volkerpsychologie

und Sprachwissenschaft, 7,

('ohn, J., Allgemeine Ásthetik, Leipzig 1901. 453

1871.

Seznam

Seznam

literatury

Cohn, J., Beitráge zur Lehre von den Wertungen, in: Zeitschrift fur Philoso­ phie und philosophische Kritik, 110, 1897. Cohn, J., Der Sinn der gegenwártigen Kultur. Ein philosophischer Versuch, Leipzig 1914. Cohn, ]., Geschichte des

Unendlichkeitsproblems im abendlándischen Den­

ken bis Kant, Leipzig 1896, Hildesheim 1960. Cohn, J., Theorie der Dialektik. Formenlehre der Philosophie, Leipzig 1923, Darmstadt 1965. Cohn, J.,

Voraussetzungen und Ziele des Erkennens.

Untersuchungen uber

die Grundlagen der Logik, Leipzig 1908. Cohn, J., Wertwissenschaft, I: Axiotik, II: Systematik, III: Ergetik, Stuttgart 1932. Cohn, J., Wirklichkeit als Aufgabe, Stuttgart 1955. Conrad-Martius, H., Das Sein, Miinchen 1957. Conrad-Martius, H., DerRaum, Miinchen 1958. Conrad-Martius, H., Der Selbstaufbau der Nátur. Entelechien und Energien, Hamburg 1944. Conrad-Martius, H., Die Zeit, Miinchen 1954. Conrad-Martius, H., Realontologie, in: Jahrbuch fur Phanomenologie, 1923. Conrad-Martius, H., Schriften zur Philosophie, 1-1U, vyd. E. Avé-Lallement, Miinchen 1963-1965. Conrad-Martius, H., Zur Ontologie und Erscheinungslehe der reálen Aufienwelt,

in:

Jahrbuch fur Philosophie und phánomenologische Forschung, 4,

1921. Cook Wilson, J., Statement and Inference, I-II, Oxford 1926. Copleston, F., A History of Philosophy, VIII/2, Garden City - New York 1967. Croce, B., Edizione nazionale delle opere, Napoli 1991 nn. Croce, B., Estetica come scienza dell 'espressione e linguistica generále, Pa­ lermo 1902. Croce, B., Filosofia della pratica. Economia ed stica, Bari 1908. Croce, B., Gesammelte philosophische Schriften, I-VII, vyd. H. Feist, Tiibin­ gen 1927-1930. Croce, B., La storia come pensiero e come azione, Bari 1938. Croce, B., Logica come scienza del concetto puro, Napoli 1905. Croce, B., Materialismo storico ed economia marxistica, Palermo 1910, Bari 1941 2 . 2

Croce, B., Nuove pagine sparse, I, Bari 1966 .

454

literatury

Cizevskij, D. (vyd.), Hegel bei den Slawen, Darmstad 1961 2 . IVAngelo, R, V estetica di Benedetto Croce, Roma - Bari 1982. Daniels, G., Das Geltungsproblem in Windelbands Philosophie, Berlin 1929. Darwin, Ch., On the Origin of Species by Means ofNatural Selection, 1859. Durwin, Ch., The Descent ofMan, and Selection in Relation to Sex, 1871. De Gennaro, A., The Philosophy ofB. Croce, New York 1961, 1968 2 . Dcjung, Ch., Helmuth Plessner. Ein deutscher Philosoph zwischen Kaiserreich und Bonner Republik, Ziirich 2003. Dcmpe, H., Paul Ferdinand Linke. Ein Lebenfiir Philosophieren im sokratischen Geiste, in: Zeitschrift ftir philosophische Forschung, 11, 1957. Dcnker, A. (vyd.), Martin Heidegger/Heinrich Rickert: Briefe 1912-1933 und andere Dokumente, Frankfurt a. M. 2002. Dicmer, A., Die Phanomenologie und die Idee der Philosophie als strenge Wissenschaft, in: Zeitschrift fur philosophische Forschung, XIII, 1959. Dlemer, A., Edmund Husserl. versuch einer systematischen Darstellung seiner Phanomenologie, Meisenheim 1962. Dilthey, W., Einleitung in die Geisteswissenschaften, in: W. Dilthey, Gesam­ melte Schriften I, Stuttgart - Gottingen 1959. Dondoli, L., Genesi e sviluppi della teoria linguistica di Benedetto Croce, Roma 1988. Don i se, A., // soggetto e 1'evidenza. Saggio su Heinrich Rickert, Napoli 2002. Driesch, H., Der Vitalismus als Geschichte und Lehre, Leipzig 1906. Driesch, H., Die „Seele" als elementarer Naturfaktor, Leipzig 1903. Driesch, H., Die Biologie als selbstándige Grundwissenschaft, Leipzig 1893. Driesch, H., Die organischen Regulationen, Leipzig 1901. Driesch, H., Der Mensch und die Welt, Leipzig 1928. ^"Dťíesch, H., Die sittliche Tat. Ein moralphilosophischer Versuch, Leipzig 1927. I íliesch, H., Leib und Seele. Eine Prufung des psycho-psychischen Grunproblems, Leipzig 1923 3 . I Jriesch, H., Metaphysik, Breslau 1924. Driesch, H., Metaphysik der Nátur, Miinchen 1927. Driesch, H., Ordnugslehre, Jena 1912. Driesch, H., Philosophie des Organischen, I-II, Leipzig 1909. Driesch, H., Wirklichkeitslehre, Leipzig 1917, 1922 2 . Driesch, H., Wissen und Denken, Leibzig 1917. Dulbur, E., „Introduction", in: W. Windelband, Qu'est-ce que la philoso­ phie? et autres textes, Paris 2002. Dtihem, R, La theorie physique; son objet - sa structure, 1906. IXIhring, E., Die Judenfrage als Racen-, Sitten- und Kulturfrage, 1881. 455

Seznam

literatury

Durkheim, É., De la division du travail sociále. Étude sur 1'organisation des sociétés supérieures, Paris 1893. 6 Durkheim, É., Die Regeln der soziologischen Methode, Darmstadt 1980 . Durkheim, E., Elementární formy náboženského života, přel. P. Sadílková, Praha 2002. Durkheim, E., Le suicide. Étude socilogique, Paris 1897. Durkheim, É., Legóns de sociologie (Cours 1890-1900), Paris 1950. Durkheim, É., Les formes élémentaires de la vie religieuse, Paris 1912. Durkheim, É., Les rěgles de la methode sociologique, 1895. Durkheim, É., Pravidla sociologické metody, Praha 1969. Durkheim, É., Sociologie a filosofie. Sociologie a sociální vědy, přel. D. Na­ vrátilová, Praha 1998. Durkheim, É., Sociologie et philosophie, Paris 1924. Durkheim, É., Soziologie und Philosophie, Frankfurt a. M. 1976. Durkheim, É., Společenská dělba práce, přel. P. Doležalová, Brno 2004. Dux, G., Nachwort, in: H. Plessner, Philosophische Anthropologie, Frank­ furt a. M. 1970. Ebbinghaus, J., Relativer und absoluter Idealismus. Historisch-systematische Unteršuchung uber den Weg von Kant zu Hegel, Leipzig 1910. Edel, G., Kantianismus oder Platonismus? Hypothesis als Grundbegriff der Philosophie Cohens, in: II canocchiale/rivista di studi filosofici, 1991,1/2. Edel, G., Von der Vernunftkritik zur Erkenntnislogik. Die Entwicklung der theoretischen Philosophie Hermann Cohens, Freiburg - Munchen 1988. Ehrenberg, H., Die Geschichte des Menschen unšerer Zeit, Heidelberg 1911. Ehrenberg, H., Die Parteiung der Philosophie. Studien wider Hegel und die Kantianer, Leipzig 1911. Ehrenberg, H., Kants mathematische Grundsdtze der reinen Naturwissenschaft, Heidelberg 1909. Ehrenberg, H., Kritik der Psychologie als Wissenschaft. Forschungen nach

Seznam

literatury

Kmcrson, R. W., Essay on Representative Men, 1849. Kmcrson, R. W., Society and Solitude, 1870. limcrson, R. W, The Conduct ofLife, 1860. Hrdmann, B., Kanťs Kriticismus in der ersten und in der zweiten Ausgabe der Kritik der reinen Vernunft, Leipzig 1878. Hrdmann, B., Reflexionen Kants zur kritischen Philosophie, I—II, Leipzig 1882-1884. Hucken, R., Der Kampfum einen geistigen Lebensinhalt, Leipzig 1896. Hucken, R., Der Sinn und Wert des Lebens (1908, 1914 4 ), in: R. Eucken, Phi­ losophische Schriften, Zttrich 1967. liucken, R., Die Einheit des Geisteslebens in Bewufitsein Menschheit, Leipzig 1888. liucken, R., Die sittlichen Kráfte des Krieges, Leipzig 1914.

und Tat der

liucken, R., Einfuhrung in die Hauptfragen der Philosophie, Leipzig 1919. liucken, R., Einfuhrung in die Philosophie des Geisteslebens, Leipzig 1908. Kuckcn, R., Geistige Strómungen der Gegenwart, Leipzig 1916. liucken, R., Geschichte der philosophischen Terminologie, Hildesheim 1960, 1964.

Leipzig

1879,

Hucken, R., Geschichte und Kritik der Grundbegriffe der Gegenwart, Leipzig 1878. Hucken, R., Grundlinien einer neuen Lebensanschauung, Leipzig 1907. liucken, R., Lebenserinnerungen, Leipzig 1921, 1922 2 . Hucken, R., Mensch und Welt. Eine Philosophie des Lebens, Leipzig 1918. Hucken, R., Zur Sammlung der Geister, Leipzig 1913. Hvans, L., New Realismus and Old Reality, Priceton 1928. liwing, A. C, The Idealist Tradition, Glencoe (111.) 1957. Hurber, M., The Foundation of Phenomenology. Edmund Husserl and the Quest for a Rigorous Science of Philosophy, Cambridge, Mass., 1943.

den systematischen Prinzipien der Erkenntnislehre Kants. Heidelberg 1910. Eichler, W. - Hart, M., Leonard Nelson. Ein Bild seines Lebens und Wirkens. Aus seinen Werken zusammengfiigt und erldutert,Paňs 1938. Elbogen, I. - Sterling, E., Die Geschichte der Juden in Deutschland. Eine Einfuhrung, Frankfurt a. M. 1966. Eley, L., Husserl-Bibliographie, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, XIII, 1959. Ellissen, O. A., Friedrich Albert Lange. Eine Lebensbeschreibung, Leipzig 1891. Emerson, R. W., Complete Works, I—II, London 1903.

1'nuNt, A., Heinrich Rickert und seine Stellung innerhalb der deutschen Philo­ sophie der Gegenwart, Tubingen 1927.

456

457

1'echner, G. Th., Uber die psychischen Mafiprinzipien und das Webersche Gesetz. Diskussion mit Elsas und Kohler, in: W. Wundt (vyd.), Philoso­ phische Studien, IV, Leipzig 1887/1888. Herruri, M., August Stadler als Kant-Interpret, in: P. A. Schmid - S. Zurbuchen (vyd.), Grenzen der kritischen Vernunft, Besel 1997. Herruri, M., Das Problém der Geisteswissenschaften in den Schriften Cassi­ rers fiir die Bibliothek Warburg (1921-1923), in: H.-J. Braun - H. Hol­ zhey - E. W. Orth (vyd.), Uber Ernst Cassirers Philosophie der symboli­ schen Formen, Frankfurt a. M. 1988.

Seznam Ferrari, M., Ernst Cassirer. Hamburg 2003.

literatury

Stationen

Seznam

einer philosophischen Biographie,

Ferrari, M., Introduzione a il Neocriticismo, Roma - Bary 1997. 17

Fetscher, I., Von Marx zur Sowjetideologie, Frankfurt a. M., 1972 . Findlay, J. N., Axiological Ethics, London - Basingstoke 1970. Fink, E., Alles und Nichts. Ein Umweg zur Philosophie, Den Haag 1959. Fink, E., Bytí, pravda, svět. Předběžné otázky k pojmu fenomén, přel. J. Ča­ pek, Praha 1996. Fink, E., Hra jako symbol světa, přel. M. Petříček, Praha 1993. Fink, E., Nietzsches Philosophie, Stuttgart 1960. Fink, E., Sein, Wahrheit, Welt. Vorfragen zum Problém des Phánomen-Begriffs. Den Haag 1958. Fink, E., Spiel als Weltsymbol, Stuttgart 1960. Fink, E., Studien zur Phanomenologie 1930-1939, Den Haag 1966. Fink, E., Zur ontologischen Fríihgeschichte von Raum, Zeit, Bewegung, Den Haag 1957. Fiorato, P., Geschichtliche Ewigkeit. Ursprung und Zeitlichkeit in der Philo­ sophie Hermann Cohens, Wurzburg 1993. Fiori, G., Antonio Gramsci. Life of a Revolutionary, 1975. Fiori, G., Vita di Antonio Gramsci, Bari 1974. Fischer, K., Geschichte der neueren Philosophie, 1860. Fischer, K., Immanuel Kant. Entwicklungsgeschichte und System der kritischen Philosophie, I-IV, Miinchen 1882 3 . Fischer, K., Logik und Metaphysik oder Wissenschaftslehre, 1852. Flach, F., Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, in: W. Flach H. Holzhey (vyd.), Erkenntnistheorie und Logik im Neukantianismus, Hildesheim 1980. Flach, W. - Holzhey, H. (vyd.), Erkenntnisstheorie und Logik im Neukantia­ nismus, Hildesheim 1980. Flach, W., Kroner und der Weg von Kant bis Hegel. Die systematischen Voraussetzungen der Kronerschen Kantkritik, in: Zeitschrift fur philoso­ phische Forschung, 11, 1957. Flasch, K., Die geistige Mobilmachung. Die deutschen Intellektuellen und der Erste Weltkrieg, Berlin 2000. Fleischer, H., Epochenphánomen Marxismus, Frankfurt a. M. 1993. Follesdal, D., Husserl und Frege, Oslo 1985. Franchini, R., La teoria della storia di Benedetto Croce, Napoli 1995. Franke, H., Leonard Nelson: Ein biographischer Beitrag unter besonderer Berucksichtigung seiner rechts- und staatsphilosophischen Arbeiten, Ham­ burg 1997 2 . 458

literatury

1'rcde, D. - Schmiicker, R. (vyd.), Ernst Cassirer Werk und Wirkung. Kultur und Philosophie, Darmstadt 1997. I'rege, G., Kleine Schriften, vyd. I. Angelelli, Darmstadt 1967. I'rcud, S., Das Unbehagen in der Kultur, vyd. A. Mitschelich, IX, Frank­ furt a. M. 1994. I'reud, S., Nespokojenost v kultuře, přel. L. Hošek, Praha 1998. I'reud, S., Totem a tabu, přel L. Hošek, Praha 1997. 1'reud, S., Totem und Tabu (1912-1913), vyd. A. Mitschelich, IX, Frank­ furt a. M. 1994 7 . l'rcytag-L6ringhoff, B. von, Gunter Jacoby 80 Jahre alt, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, 15, 1961. 1'rings, M. S., Max Scheler. Drang und Geist, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen. Philosophie der Gegenwart, II, Gottingen I981 2 . I'rischeisen-K6hler, M., Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffshildung, in: Archiv fiir systematische Philosophie, XII, 1906. 1'unke, G., Von der Aktualitát Kants, Bonn 1979. (ladumer, H.-G., Das ontologische Problém des Wertes, in: H.-G. Gadamer, Kleine Schriften IV. Variationen, Tiibingen 1977. (liulumer, H.-G., Zur Systemidee in der Philosophie, in: Festschrift fiir Paul Natorp zum 70. Geburtstage, Berlin - Leipzig 1924. (Inmarra, D., Bibliografia su Edith Stein, in: Acta philosophica ( R o m a ) , 1993. (lump, R., Die interkategoriale Relation und die dialektische Methode in der Philosophie N. Hartmanns, Bonn 1973. Hlnruudy, R., Marxismus im 20. Jahrhundert, Reinbek 1969. (Inrin, A., Agonia e mořte delVidealismo italiano, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, Roma - Bari 1985. (lebauer, G., Anthropologie, in: A. Pieper (vyd.), Philosophische Disziplinen. Ein Handbuch, Leipzig 1998. < ichlen, A., Der Idealismus und die Lehre vom menschlichen Handeln (1935), in: A. Gehlen, Gesamtausgabe, II. Gehlen, A., Der Mensch. Seine Nátur und seine Stellung in der Welt, in: A. Gehlen, Gesamtausgabe, III, Frankfurt a. M. 1993. (Iťhlen, A., Ein anthropologisches Modell (1968), in: A. Gehlen, Gesamtaus­ gabe, IV. < irhlen, A., Gesamtausgabe, vyd. K.-S. Rehberg, 1978 nn. (Ichlen, A., Philosophische Anthropologie, in: Meyers Enzyklopádisches Le­ xikon, II, 1971. 459

Seznam

literatury

Gehlen, A., Vom Wesen der Erfahrung (1936), in: A. Gehlen, Gesamtausgabe, IV. Gehlen, A., Zur Geschichte der Anthropologie (1957), in: A. Gehlen, Gesamtausgabe, IV. Gehlen, A., Zur Systematik der Anthropologie, in: A. Gehlen, Gesamtausgabe, IV. Geiger, M., Beitrage zur Phánomenologie des dsthetischen Genusses, in: Jahrbuch fiir Philosophie und phánomenologische Forschung, 1913. Geiger, M., Zugánge zur Ásthetik, Leipzig 1928. Gembillo, G., Filosofia e scienze nel pensiero di Croce, Napoli 1984. Gentile, G., Lafilosofia contemporanea. Du scritti, Firenze 1941. Gentile, G., La riforma della dialettica hegeliana, 1913. Gentile, G., Opere complete a eura della fondazione Giovanni Gentile per gli studi filosofici, I nn., Firenze 1955 nn. Gentile, G., Sistema di Logica (1917), in: G. Gentile, Opere, VI. Gentile, G., Teoria generále dello spirito come atto puro (1916), in: G. Gentile, Opere, III. Geraets, T. R, Vers une nouvelle philosophie transcendentale. La genese de la philosophie de M. Merleau-Ponty jusqu'á la „Phánomenologie de la pereeption", Den Haag 1971. Gerl, H.-B., Unerbittliches Licht. Edith Stein - Philosophie, Mystik, Leben, Mainz 1991. Geyser, J., Aufdem Kampffelde der Logik, Freiburg i. Br. 1926. Geyser, J., Erkenntnistheorie, Munster i. W. 1922. Geyser, J., Uber Wahrheit und Evidenz, Freiburg i. Br. 1918. Gierke, O. von, Das Wesen menschlicher Verbánde, Darmstadt 1902. Gierke, O. von, Joh. Althusius und die Entwicklung der naturrechtlichen Staatstheorien, Breslau 1880. Gigliotti, G., Avventure e disawenture del trascendentale. Studio su Cohen e Natorp, Napoli 1989. Giovanelli, M, August Stadler. Interprete di Kant, Napoli 2003. Glatz, U. B., Emil Lask. Philosophie im Verháltnis zu Weltanschauung, Leben und Erkenntnis, WUrzburg 2001. Gneuss, Chr. (vyd.), Max Weber. Ein Symposium, MUnchen 1988. Gobineau, Joseph Arthur de, Essai sur Vinégalité des races humaines, 1853-1855. Goerd, W, Fragen der Philosophie. Ein Materialbeitrag zur Erforschung der Sowjetphilosophie im Spiegel der Zeitschrift „Voprosy filosofii 1947-1956", Koln - Opladen 1960. Goerdt, W. (vyd.), Die Sowjetphilosophie. Wendigkeit und Bestimmtheit, Basel - Stuttgart 1967. 460

Seznam

literatury

Goldman, L., Dialektische Untersuchungen, Neuwid - Berlin 1966. Goldman, L., Recherches dialectiques, Paris 1959. Goller, T., Ernst Cassirers kritische Sprachphilosophie, WUrzburg 1986. Good, P. (vyd.), Max Scheler im Gegenwartsgeschehen der Philosophie, Bern - MUnchen 1975. Góring, C, System der kritischen Philosophie, I—II, Leipzig 1874-1875. Górland, A., Ethik als Kritik der Weltgeschichte, Leipzig - Berlin 1914. Górland, A., Prologik. Dialektik des kritischen Idealismus, Berlin 1930. Górland, A., Religionsphilosophie als Wissenschaft aus dem Systemgeiste des kritischen Idealismus, Berlin - Leipzig 1922. Graef, H. Ch., Edith Stein, Versuch einer Biographie, Frankfurt a. M. 1958 . Graeser, A., Ernst Cassirers, MUnchen 1994. Gramsci, A., II materialismo storico e lafilosofia di Benedetto Croce, Torino 1975. Gramsci, A., // Risorgimento, Torino 1975. Gramsci, A., Note sul Machiavelli, sulla politica e sullo stato moderno, Torino 1975. Gramsci, A., Passato e presente, Torino 1975. Gramsci, A., Quaderni del carcere, 1975. Gramsci, A., Scritti giovanili, Torino 1975. Gramsci, A., Scritti politici, Roma 1978. Green, Th. H., Prolegomena to Ethics, Oxford 1883. Green, Th. H., The Works, I-ffl, London 1884 nn., Bristol 1997. Grillenzoni, R, Alois Riehl. Un contributo al kantismo, Milano 1985. Grisebach, E., Wahrheit und Wirklichkeit. Entwurf zu einem metaphysischen System, Halle 1919. Guidetti, L., La realtá e la coscienza. Studio sulla „Metafisica della conoscenza" di Nicolai Hartmann, Macerata 1999. Gurvitch, G., Les tendances actuelles de la philosophie allemande. Husserl, Scheler, Lask, N. Hartmann, M. Heidegger, Paris 1930. Gurwitsch, A., Beitrag zur phánomenologischen Theorie der Wahrnehmung, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, XIII, 1959. Guzzo, A., Croce e Gentile, Lugano 1953. 3

Habermas, J., Anthropologie, in: Fischer-Lexikon, Bd. Philosophie, Frankfurt a. M. 1958. Habermas, J., Theorie des kommunikativen Handelns, Frankfurt a. M. 1981. Haeckel, E., Die Weltráthsel. Gemeinverstándliche Studien uber Monistische Philosophie, Bonn 1899. Hale, M., Human Science and Sociál Order. Hugo Miinsterberg and the Origins of Applied Psychology, Philadelphia 1980. 461

Seznam

literatury

Hamilton, W., Philosophy of the Conditioned, 1866. Hammer, R, Die excentrische Position des Menschen. Methode und Grundlinien der philosophischen Anthropologie Helmuth Plessners, Bonn 1967. Hartmann, E. von, Asthetik, I-II, Berlin 1886-1887. Hartmann, E. von, Das Grundproblem der Ethik, Leipzig 1889. Hartmann, E. von, Geschichte der Metaphysik, I - I I , 1899-1900. Hartmann, E. von, Grundrifi der Erkenntnislehre, Bad Sachsa 1907. Hartmann, E. von, Kategorienlehre, 1923 2 . Hartmann, E. von, Phanomenologie des sittlichen Bewufltseins, Berlin 1879. Hartmann, E. von, Religionsphilosophie, I-II, Berlin 1882. Hartmann, E. von, System der Philosophie im Grundrifi, I-VIU, Bad Sachsa 1906-1909. Hartmann, E. von., J. H. v. Kirchmanns erkenntnistheoretischer Realismus. Ein kritischer Beitrag zur Begrundung des transzendentalen Realismus, Berlin 1875. Hartmann, F. - Heimsoeth, R. (vyd.), Nicolai Hartmann und Heinz Heimsoeth im Briefwechsel, Bonn 1978. Hartmann, N., Asthetik, Berlin 1966 2 (1953 1 ).

Seznam

literatury

Haym, R., Hegel und seine Zeit, 1857. Hegel, G. W. F, Fenomenologie ducha, přel. J. Patočka, Praha 1960. Hegel, G. W. F., Phanomenologie des Geistes, in: G. W. F. Hegel, Sámtliche Werke, vyd. H. Glockner, II, Stuttgart 1951. Heidegger, M., Bytí a čas, přel. I. Chvatík et al., Praha 2002. Heidegger, M., Kant und das Problém der Metaphysik, Bonn 1929, Frank­ furt a. M. 1951 2 . Heidegger, M., Sein und Zeit, Tiibingen 1953 7 . Heimsoeth, H. - HeiB, R. (vyd.), Nicolai Hartmann. Der Denker und sein Werk, Gottingen 1952. Heins, V., Max Weber. Zur Einfuhrung, Hamburg 1997 2 . Heintel, P., System und Ideologie. Der Austromarxismus im Spiegel der Philo­ sophie Max Adlers, Wien 1967. Heinz, M.,

Fichte und die philosophische Methode bei Windelband,

in:

D. Patzold - Ch. Krijnen (vyd.), Der Neukantianismus und das Erbe des deutchen Idealismus: die philosophische Methode, Wiirzburg 2002. Heitmann, M., Jonas Cohn (1869-1947). Das Problém der unendlichen Aufgabe in Wissenschaft und Religion, Hildesheim 1999.

Hartmann, N., Der Aufbau der reálen Welt. Grundrifi der allgemeinen Kate­ gorienlehre, Berlin - Meisenheim 1949 (Berlin 1940 1 ).

Held, K., Lebendige Gegenwart. Die Frage der Seinsweise des transzenden­

Hartmann, N., Der philosophische Gedanke und seine Geschichte (1936), in: N. Hartrmann, Kleinere Schriften, U, Berlin 1957. Hartmann, N., Dieseits von Idealismus und Realismus (1924), in: N. Hart­ mann, Kleinere Schrifften, II, Berlin 1957. Hartmann, N., Ethik, Berlin 1949 3 .

Helmholtz, H. von, Nátur und Naturwissenscha.fi, Miinchen (bez vročení).

Hartmann, N., Grundziige einer Metaphysik der Erkenntnis, 1949 4 . Hartmann, N., Kant und die Philosophie unserer Tage (1924), in: N. Hart­ mann, Kleinere Schriften, III, Berlin 1959. Hartmann, N., Max Scheler f, in: Kant-Studien, 33, 1928. Hartmann, N., Mbglichkeit und Wirklichkeit, Berlin 1938. Hartmann, N., Neue Anthropologie in Deutschland. Betrachtungen zu Arnold Gehlens Werk „Der Mensch, seine Nátur und seine Stellung in der Welt, in: Blátter fur deutsche Philosophie, 15, 1941/1942. Hartmann, N., Neue Ontologie in Deuschland, in: N. Hartmann, Kleinere Schriften, I, Berlin 1955. Hartmann, N., Neue Wege der Ontologie, Stuttgart 1964 4 , 1942 1 . Hartmann, N., Platons Logik des Seins, GieBen 1909. Hartmann, N., Zum Grundlegung der Ontologie, Berlin 1935, Meisenheim 1948 3 . Hartmann, W. (vyd.), Max Scheler. Bibliographie, Stuttgart - Bad Cannstatt 1963. 462

talen leh bei Edmund Husserl, entwickelt am Leitfaden der Zeitproblematik, Den Haag 1966. Helmholtz, H. von, Uber das Sehen des Menschen, in: H. von Helmholtz, Nátur und Naturwissenschaft, Miinchen (bez vročení). 1 lelmholtz, H. von, Uber das Ziel und die Fortschritte der Naturwissenschaft. Eróffnungsrede fur die Naturforscherversammlung zu Innsbruck 1869,

in:

JL^von Helmholtz, Nátur und Naturwissenschaft, Miinchen (bez vročení). Helmholtz,

H., Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische

Grundlage fiir die Theorie der Musik, Braunschweig 1863. Helms, G., Die Energetik nach ihrer geschichtlichen Entwicklung, Leipzig 1898. Henckmann, W, Max Scheler, Miinchen 1998. llenckmann, W., Max Scheler. Phanomenologie der Werte, in: M. Fleischer (vyd.), Philosophen des 20. Jahrhunderts. Eine Einfuhrung, Darmstadt I995 4 , 1990 1 . Henckmann, W., Schelers Begriff der Philosophie, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modemen Gesellschaft. II. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, Bonn 1997. Ilcnnis,

W.,

Die spiritualistische

Grundlegung der „verstehenden Soziolo­

gie" Max Webers, Gottingen 1996. 463

Seznam

Seznam

literatury

Gegenstand und Methode.

Untersuchungen zur friihen

Wissen­

Hennis, W., Max Weber und Thukydides. Nachtrdge zur Biographie des Werkes, Tubingen 2003. Hennis, W., Max Webers Fragestellung. Studien zur Biographie des Werkes, TUbingen 1987.

Hofer,

Hennis, W., Max Webers Wissenschaft vom Menschen. Neue Studien zur Bio­ graphie des Werkes, TUbingen 1996.

| Holt, E. B. - Marvin, W. T. - Montague, W. P. - Bartoň Perry, R. W. - Pit-

Henry-Hermann, G., Die Uberwindung des Zufalls. Kritische Betrachtungen zu Leonard Nelsons Begriindung der Ethik als Wissenschaft, Hamburg 1985. Hensel, R, Ethisches Wissen und ethisches Handeln, Freiburg i. Br. 1889. Hensel, R, Hauptprobleme der Ethik, Leipzig 1903, 1924 2 . Hermann, W., Die Religion in Verhdltniss zum Welterkennen und zur Sittlichkeit. Eine Grundlegung der systematischen Theologie, Halle 1879. Herrigel, E., Emil Lasks Wertsystem. (Versuch einer Darstellung aus seinem Nachlafi), in: Logos, XII, 1923/24. Herrmann, W., Die Auffassung der Religion in Cohens und Natorps Ethik, in: Zeitschrift fiir Theologie und Kirche, 19, 1909. Herrschaft, L., Theoretische Geltung. Zur Geschichte eines philosophischen Paradigmas, WUrzburg 1995. Hertz, H., Die Prinzipien der Mechanik, Leipzig 1894. Herzl, Th., Der Judenstaat, 1896. Hessen, J., Die Religionsphilosophie des Neukantianismus, Freiburg 1919. Hessen, J., Erkenntnistheorie, Berlin 1926. Hessen, J., Ethik. Grundziige einer personalistischen Wertethik, Leiden 1954. Hessen, J., Geistige Kdmpfe der Zeit im Spiegel eines Lebens, Nurnberg 1959. Hessen, J., Lehrbuch der Philosophie, I—III, Munchen 1947-1949. Heyde, J. E., Grundwissenschaftliche Philosophie, Leipzig 1924. Heymans, G., Die Gesetze und Elemente des wissenschaftlichen Denkens, I-II, Leipzig 1890-1894. Hilbert, D., Grundlagen der Geometrie, 1900. Hildebrand, D. von, Die Idee der sittlichen Handlung, in: Jahrbuch fiir Philo­ sophie und phánomenologische Forschung, 3, 1916. Hildebrand, D. von, Die Menschheit am Scheidewege. Gesammelte Abhandlungen und Vortráge, vyd. K. Mertens, Regensburg o. J. 1954. Hildebrand, D. von, Die Umgestaltung in Christus, Einsiedeln 1950. Hildebrand, D. von, Christian Ethics, New York 1952. Hildebrand, D. von, Metaphysik und Gemeinschaft, Augsburg 1930.

R.,

literatury

schaftslehre Emil Lasks, WUrzburg 1997. Hoffmann, A., Das Systemprogramm der Philosophie der Werte. Eine Wiirdigung der Axiologie Wilhelm Windelbands, Erfurt 1922. kin, B. - Spaulding, E. G.], The Program and First Platform ofSix Realists,

in:

The Journal of Philosophy,

Psychology and Scientific Methods,

VII, 1910, 15. Holzhey, H. (vyd.), Ethischer Sozialismus. Zur politischen Philosophie des Neukantianismus, Frankfurt a. M. 1994. Holzhey, H. (vyd.), Hermann Cohen, Frankfurt a. M. 1994. Holzhey, H. Cohen und Natorp, I—II, Basel - Stuttgart 1986. Holzhey, H., Die Religion im System der Philosophie Cohens, in: W. Marx E. W. Orth (vyd.), Hermann Cohen und die Erkenntnistheorie, WUrzburg 2001. Holzhey, H., Kelsens Rechts- und Staatslehre in ihrem Verhdltniss zum Neu­ kantianismus, in: St. L. Paulson - R. Walter (vyd.), Untersuchungen zur reinen Rechtslehre.

Ergebnisse eines

Wiener Rechtstheoretischen Seminars

1985/86, Wien 1986. Holzhey, H., Neukantianismus, in: Historisches Wórterbuch der Philosophie, VI, Basel 1984. Holzhey,

H.,

Rechtserfahrung

oder Rechtswissenschaft -fragwiirdige Alter­

nativě. Zu Sanders Streit mit Kelsen, in: O. Weinberger - W. Krawietz (vyd.), Reine Rechtslehre im Spiegel ihrer Fortsetzer und Kritiker, Wien New York 1988. Holzhey, H., Sein und Sollen. Postmetaphysischer Idealismus bei Cohen und Natojp, in: Chr. Krijnen - E. W. Orth (vyd.), Sinn, Geltung, Wert. Neukantianische Motive in der modernen Kulturphilosophie, WUrzburg 1998. Honigswald, R., Beitráge zur Erkenntnistheorie und Methodenlehre, Breslau 1906, Leipzig 1906. Honigswald, R., Die Grundlagen der Denkpsychologie. Studien und Analysen, Munchen 1921, Leipzig - Berlin 1925 2 , Stuttgart 1965. Honigswald, R., Die Skepsis in Philosophie und Wissenschaft, Gottingen 1914. Honigswald, R., Geschichte der Erkenntnistheorie, Berlin 1933, Bad Godesberg 1965, Darmstadt 1966, 1976. Honigswald, R., Grundfragen der Erkenntnistheorie.

Kritisches und Syste-

matisches, TUbingen 1931, Hamburg 1997.

Hildebrand, D. von, Sittlichkeit und ethischeWertordnung, in: Jahrbuch fiir Philosophie und phánomenologische Forschung, 5, 1921. Hilferding, R., Das Finanzkapital (1910), DUsseldorf 2000.

Honigswald, R., Philosophie und Sprache. Problemkritik und System, Basel

464

465

1937, Paris 1939, Darmstadt 1970.

Seznam

literatury

Seznam

Honigswald, R., Schriften aus dem Nachlafi, I-X, Stuttgart 1957-1961, Bonn 1965-1977.

literatury

Hyppolite, J., Introduction á la philosophie de 1'histoire de Hegel, Paris 1948. Hyppolite, J., Logique et existence. Essai sur la logique de Hegel, Paris 1953.

HĎnigswald, R., Systematik der Philosophie aus individueller Problemgestaltung, Bonn 1976-1977.

('hamberlain, H. S., Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts, 1899.

Honigswald, R., Ober die Grundlagen der Páaagogik. Ein Beitrag zur Frage des• páaagogischenUniversitáts-Unterrichts, Miinchen 1918, 1927 2 .

Imhof, B. W., Edith Steins philosophische Entwicklung, Basel 1990.

Honigswald, R., Zum Streit uber die Grundlagen der Mathematik. Eine'erkenntnistheoretische Studie, Heidelberg 1912. Honigswald, R., Zur Wissenschaftstheorie und -systematik. Mit besonderer RUcksicht auf Heinrich Rickerts ,Kulturwissenschaft und Naturwissen­ schaft', in: Kant-Studien, 17, 1912.

Ingarden, R., Bemerkungen zum Problém Idealismus - Realismus, in: Jahr­ buch fur Philosophie und phánomenologische Forschung, 1929. Ingarden, R., Das literarische Kunstwerk, Halle 1931.

Husserl, E., Cartesianische Meditationen (1931), in: Husserliana, I. Husserl, E., Die Idee der Phanomenologie (1907), in: Husserliana, IL

Ingarden, R., De la structure du tableau, in: Bulletin de VAcadémie Polonaise des Sciences et des Lettres, 1946.

Husserl, E., Die Krisis der europáischen Wissenschaften und die transzendentale Phanomenologie (1936), in: Husserliana, VI. Husserl, E., Erfahrung und Urteil. Untersuchungen zur Genealogie der Lo­ gik, vyd. L. Landgrebe, Hamburg 1954 2 (Praha 1938'). Husserl, E., Erste Philosophie (1923-1924), in: Husserliana, VII-VIII.

Ingarden, R., Der Streit um die Existenz der Welt (1947), I-IIJ, 1964-1974. Ingarden, R., Erlebnis, Kunstwerk und Wert, Tiibingen 1969. Ingarden, R., O poznávání literárního díla, přel. H. Jechová, Praha 1967.

Husserl, E., Formale und transcendentale Logik (1929), in: Husserliana, I.

Iribarne, J. V, Husserls Theorie der Intersubjektivitát, Freiburg - Miinchen 1994.

Husserl, E., Husserliana, I nn., vyd. H. L. van Breda - S. Ijsseling, D e n Haag 1950 nn. Husserl, E., Idea fenomenologie, přel. M. Petříček, T. Dimter, Praha 2001. Husserl, E., ldeen zu einer reinen Phanomenologie und phánomenologischen Philosophie (1913), in: Husserliana, III. Husserl, E., Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, I, přel. A. Rettová, P. Urban, Praha 2004. Husserl, E., Karteziánské meditace, přel. M- Bayerová, Praha 1993. Husserl, E., Krize evropských véd a transcendentální fenomenologie, přel. O. Kuba, Praha 1996. Husserl, E., Logische Untersuchungen (1900 nn.), in: Husserliana, XVIII, XIX/1-2. Husserl, E., Philosophie als strenge Wissenschaft, Frankfurt a. M. 1965. Husserl, E., Philosophie der Arithmetik. Psychologische und logische Unter­ suchungen (1891), in: Husserliana, XII. Husserl, E., Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, přel. V. Špalek, W. Hansel, Rychnov nad Kněžnou 1996. Husserl, E., Vorlesungen zur Phanomenologie des inneren Zeitbewusstseins (1928), in: Husserliana, X. Hyppolite, J., Études sur Marx et Hegel, Paris 1955. Hyppolite, J., Genese et structure de la Phénoménologie de 1'Esprit de Hegel, Paris 1946.

Ingarden, R., De la poétique, in: Bulletin de VAcadémie Polonaise des Scien­ ces et des Lettres, 1946.

Ingarden, R., Vom Erkennen des literarischen Kunstwerks, Tiibingen 1968. Ingardia, R., A Research Bibliography, Bowling Green 1911.

Jncoby, G., Allgemeine Ontologie der Wirklichkeit, U, Tiibingen 1993 2 . Jucoby, G., Der Pragmatismus, Leipzig 1909. Jacoby, G., Die Anspruche der Logistiker auf die Logik und ihre Geschichtsschreibung, Stuttgart 1962. Jacoby, G., Herders und Kanis Asthetik, Leipzig 1907. Jacoby, G., Subjéktfreie Objektivitát, in: Zeitschrift fiir philosophische For­ schung, 9, 1955. Jagelka, N., Paul Natorp: Philosophie - Pádagogik - Politik, WUrzburg 1992. Jahn, I. (vyd.), Geschichte der Biologie - Theorien, Methoden, Institutionen, Kurzbiographien, Heidelberg - Berlin 2000 3 . Jnnsen, P., Arnold Gehlen. Die anthropologische Kategorienlehrě, B o n n 1975. Janssen, O., Das erlebende ich und sein Dasein, Berlin 1932. Janssen, O., Dasein und Bewufltsein, Berlin 1933. Janssen, O., Dasein und Wirklichkeit, Miinchen 1938. Janssen, O., Ideeller Aufbau und Metaphysik des Denkens, I, Leipzig 1929. Janssen, O., Vom Begriff des Seins, seinem Verstehen und Mifiverstehen, in: Zeitschrift fur philosophische Forschung, 12, 1958. Janssen, O., Vorstudien zur Metaphysik, Halle 1921.

~\ 466

467

Seznam

literatury

Seznam

Janssen, P., Geschichte und Lebenswelt. Ein Beitrag zur Diskussion von Hus­ serls Spátwerk, Den Haag 1970.

literatury

Knittermeyer, H., Einleitung, in: P. Natorp, Philosophische Systematik, vyd. H. Natorp, Hamburg 1958.

Jung, M., Der neukantianische Realismus von A. Riehl, Konstanz 1973.

Knoll, J. H. - Schoeps, J. H. (vyd.), Friedrich Albert Lange. Leben und Werk,

Kaegi, D. - Rudolph, E. (vyd.), Cassirer - Heidegger. 70 Jahre Davoser Disputation, Hamburg 2002.

Knoppe, X, Die theoretische Philosophie Ernst Cassirers. Zu den Grundla­

Kaehler, K. E., Die Monade in Husserls Phánomenologie der Intersubjekti­

Kobusch, T, Die Entdeckung der Person. Metaphysik der Freiheit und mo­

Duisburg 1975.

vitát, in: Tijdschrift voor Filosofie, 57, 1995.

gen transzendentaler Wissenschafts- und Kulturtheorie, Hamburg

1992.

de rnes Menschenbild, Freiburg 1993.

Kajon, I., Ebraismo e sistema di filosofia in Hermann Cohen, Padova 1989.

Kofler, L., Geschichte und Dialektik.

Kalberg, S., Einfuhrung in die historisch-vergleichende Soziologie Max We-

Dialektik, Oberaula 1970 (1955 1 ).

bers, Wiesbaden 2001.

Zur Methodenlehre der marxistischen

Kohnke, K. Ch., Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus. Die deutsche

Kappstein, Th., Rudolf Eucken, der Emeuerer des deutschen Idealismus, Ber­ lin 1909.

Universitátsphilosophie

zwischen

Idealismus

und

Positivismus,

Frank­

furt a. M. 1986.

Kautsky, K., Die materialistische Geschichtsauffassung (1927), Berlin 1988. Kautsky, K., Ekonomické učení Karla Marxe, přel. L. Holub, Praha 1958.

Koch, F.-A., Dialektik als Strategie. Studie zur materialistischen Erkenntnisund Revolutionstheorie - am Beispiel Lenins, Munchen 1977.

Kautsky, K., Ethik und materialistische Geschichtsauffassung (1906), Berlin 1980.

Kojěve, A., Introduction á la lecture de Hegel. Lecons sur la Phánomenolo­ gie de VEsprit, Paris 1947.

Kautsky, K., Karl Marx' ókonomísche Lehren, Stuttgart 1887.

Kolakovski, L., Die Hauptstrdmungen des Marxismus, I—III, Munchen -

Kelemen, J., Idealismo e storicismo neWopera di Benedetto Croce, Catanzaro 1995.

Zurich 1977-1979. Kotakowski, L., Husserl and the Searchfor Certitude, New Haven - London

Keller, W., Vom Wesen des Menschen, Basel 1943.

1975.

Kelsen, H., Reine Rechtslehre, 1934.

Konrád, A., Irrationálismus und Subjektivismus. Eine immanente Kritik des

Kern, I., Husserl und Kant. Eine Untersuchung uber Husserls Verhdltnis zu Kant und zum Neukantianismus, Den Haag 1964.

Satzes des Bewufitseins in N. Hartmanns Erkennmismetaphysik, Wiirzburg 1939.

Kesseler, K., Rudolf Euckens Werk, Bunzlau 1909.

Kopper, J., Die Dialektik im franzdsischen Denken der Gegenwart, in: Zeit­ schrift fiir philosophische Forschung,

Kirchhoff, G., Vorlesungen uber mathematische Physik, 1876. Kirchmann, J. Hermann von, Ásthetik auf realistischer Grundlage, I—II, Ber­

Korsch,

K.,

11,

1957.

Die materialistische Geschichtsauffassung

(1929)

und andere

Schriften, Frankfurt a. M. 1971.

lin 1868. Kirchmann, J. Hermann von, Die Philosophie des Wissens, Berlin 1864.

Korsch, K., Karl Marx, Frankfurt a. M. - Wien 1967 (London 1938').

Kirchmann, J. H e r m a n n von, Ober die Prinzipien des Realismus, Leipzig

Korsch,

1875.

K., Marxismus und Philosophie, Frankfurt a. M. - Wien 1966

(1923 1 ).

Klein, J., Pie Grundlegung der Ethik in der Philosophie Hermann Cohens

Kraft, J., Von Husserl zu Heidegger. Kritik der phdnomenologischen Philoso­ phie, Frankfurt a. M. 1956 2 .

und Paul Natorps - eine Kritik des Neukantianismus, Gottingen 1976. Kleinknecht, R. - NeiBer, B., Leonard Nelson in der Diskussion, Frank­ furt a. M. 1994.

Kraft, V, Weltbegriff und Erkenntnisbegriff, Leipzig 1912. Kraus, O., Die Werttheorien. Geschichte und Kritik, Brno 1937.

Klimke, F., Der Monismus, Freiburg 1911.

Krijnen,

Klockenbusch, R., Husserl und Cohen. Widerspruch, Reflexion und Telos in Phánomenologie und Dialektik, Dordrecht 1989.

Ch.,

systematische

Nachmetaphysischer Studie

zu

den

Sinn.

Prinzipien

der

Wertphilosophie

und

Heinrich

Rickerts, WUrzburg 2 0 0 1 .

Knappe, S. - Krohn, D. - Walter, N., Vernunftbegriff und Menschenbild bei Leonard Nelson, Frankfurt a. M. 1996.

Krois, J. M., Cassirer - Symbolic Forms and History, New Haven - London 1987.

~\

468

Eine problemgeschichtliche

469

Seznam

Seznam

literatury

Kroner, R.,Anschauen und Denken. Kritische Bemerkungen zu Rickerts hete-

l.ange, F. A., Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeutung in der Gegenwart, Iserlohn 1866.

rothetischem Denkprinzip, in: Logos, 13, 1924/25.

I.ask,

Kroner, R., Von Kant bis Hegel, I-II, Tubingen 1921-1924. Kuhn, H. (vyd.), Die Munchener Phanomenologie (Internationaler Kongrefi

Die Logik der Philosophie und die Kategorienlehre, Tubingen

E.,

I993 2 . Lusk, E., Gesammelte Schriften, I-IJI, Tiibingen 1923-1924.

Miinchen 1971), Den Haag 1975. Kiilpe, O., Die Realisierung.

literatury

Ein Beitrag zur Grundlegung der Realwissen-

I.usson, A., Hegel als Geschichtsphilosoph, Leipzig 1920. Lusson, A., System der Rechtsphilosophie, Berlin 1882.

schaften, I, Leipzig 1912; U-ITI, Leipzig 1920. Kiilpe, O., Einleitung in die Philosophie, Leipzig 1895, 1 9 2 1 .

I.usson, A., Was heifit Hegelianismus?, Berlin 1916.

Kiilpe, O., Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1893.

I.usswitz, K., Geschichte der Atomistik vom Mittelalter bis Newton, I - I I ,

10

Hamburg - Leipzig 1890.

Kiilpe, O., Immanuel Kant. Darstellung und Wurdigung, Leipzig 1907.

I .usswitz, K., Zum Problém der Kontinuitát, in: Philosophische Monatshefte,

Kiilpe, O., Vorlesungen Uber Logik, Leipzig 1923.

24, 1888.

Kiilpe, O., Vorlesungen Uber Psychologie, Leipzig 1922.

I .usswitz, K., Zur Rechtfertigung der kinetischen Atomistik, in:

Kiilpe, O., Zur Kategorienlehre, 1915. Kuntze, R, Die kritische Lehre von der Objěktivitát. fiihrenden

Darstellung

des Zentralproblems

Versuch einer weiter-

der kantischen

Erkenntniskri-

tik, I-II, Heidelbeg 1906. Kunz, H., Die anthropologische Bedeutung der Phantasie, I-II, Basel 1946. Kuttig, L., Konstitution und Gegebenheit bei H. Rickert. Zum Prozefi der Ontologisierung

in

seinem

Spátwerk.

Eine Analyse

unter BerUcksichtigung

nachgelassener Texte, Essen 1987. Kwant,

R.

C,

The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty, Pitts-

schriftfiir wissenschafiiiche Philosophie,

9,

Vierteljahr-

1885.

Lavelle, L., Introduction á Vontologie, Paris 1947. I.uzarus,

Grundzůge

M.,

der

Vólkerpsychologie

und Kulturwissenschaft,

Hamburg 2003. Lefěvre, H., Probléme des Marxismus, Frankfurt a. M. 1965. Lchmann, H. (vyd.), Weber's Protestantic Ethic, Washington, D C , 1993. I.ehnert,

D.,

Sozialdemokratie

zwischen

Protestbewegung

undRegierungs-

partei 1848-1983, Frankfurt a. M. 1983. Lembeck, K.-H., „Deutsche Weltberuf"? Natorps undSchellers Kriegsphilo-

burgh - Louvain 1963.

sophie, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte. Lenin, V. I., Materialismus a empiriokňticismus, Praha 1984.

Laas, E., Idealismus und Positivismus, I—III, Berlin 1879-1884.

Lenin, V. I., Materialismus und Empiriokritizismus, Berlin (Ost) 1958 5 .

Laas, E., Kants Analogien der Erfahrung, Berlin 1876. Labriola, A., La concezione materialistica della storia, vyd. B. Croce, Bari 1946. 4

Lenin, V. I., Stát a revoluce, přel. M. Kovářová, Praha 2000.

1

Lachelier, J., Du fondement de 1'induction, Paris 1902 (1871 ). Lachelier, J., Psychologie et métaphysique, in: Dufondement de 1'induction. Lambert, J. H., Neues Organon, Leipzig 1764. Lambertino, A., Scheler und die psychoanalitische Freudsche Theorie,

in:

G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte,

V,

Bonn

1997. Landgrebe, L., Der Weg der Phanomenologie, Giitersloh 1963. Landmann, M., Philosophische Anthropologie. Menschliche Selbstdeutung in 4

Geschichte und Gegenwart, Berlin - New York 1976 . Lange, F. A., Die Arbeiterfrage in ihrer Bedeutung fUr Gegenytart und Zukunft, Duisburg 1865, Winterthur 1879 4 . 470

Lenhr, V. I., Staat und Revolution, in: V. I. Lenin, Áusgewdhlte Werke, I—III, ^Berlin (Ost) 1961.

Labriola, A., Opere, I-IJI, Milano 1959-1962.

II.

Lenin, V. I., Proletářská revoluce a renegái Kautsky, Praha 1980.

Lenin, V. I., Uber proletarische Kultur. Resolutionsentwurf, in: V. I. Lenin, Ausgewáhlte Werke, III, Berlin (Ost) 1961. Lessing, H.-U., Hermeneutik der Sinne, Freiburg - Munchen 1998. Lessing, Th., Geschichte als Sinngebung des Sinnlosen, Miinchen 1919. Lessnoff, M. H., The Spirit of Capitalism and the Protestant Ethic, Aldershot 1994. Levy, H., Die Hegel-Renaissance in der deutschen Philosophie mit besonderer BerUcksichtigung des Neukantianismus, Charlottenburg 1927. Lieber, H. J., Wissen und Gesellschaft. Die Probléme der Wissenssoziologie, Tubingen 1952. Liebert, A., Das Problém der Geltung, Berlin 1914. 471

Seznam

Seznam

literatury

Liebmann, O., Gedanken und Tatsachen. Philosophische Abhandlungen, Aphorismen und Studien, I—II, StraBburg 1882 nn. Liebmann, O., Kant und die Epigonen. Eine kritische Abhandlung (1865), vyd. B. Bauch, Berlin 1912. Liebmann, O., Zur Analyse der Wirklichkeit, StraBburg 1876. Lichtheim, G., Georg Lukács, Munchen 1971. Linden, H. van der, Kantian Ethics and Socialism, Indianapolis 1988. Lipps, Th., Die ,Erscheinungen', in: Lipps (vyd.), Psychologische Untersu­ chungen, I, 1907. Lipps, Th., Grundtatsachen des Seelenlebens, Bonn 1883. Lipps, Th., Philosophie und Wirklichkeit, Heidelberg 1908. Lipps, Th., Psychologische Untersuchungen, I—II, Leipzig 1907/1912. Lipsius, R. A., Philosophie und Religion. Neue Beitráge zur wissenschaftlichen Grundlegung der Dogmatik, Leipzig 1885. Litt, Th., Mensch und Welt. Grundlinien einer Philosophie des Geistes, Munchen 1948. Locqueneux, R., Kurze Geschichte der Physik, Gottingen 1989. Lorenz, K., Einfuhrung in die philosophische Anthropologie, Darmstadt 1990. Lossky, N. O., History ofRussian Philosophy, New York 1951. Lotze, R. H., Logik. Drei Biicher vom Denken, vom Untersuchen und vom Erkennen, vyd. G. Misch, Leipzig 1912. Lotze, R. H., System der Philosophie, II: Metaphysik, Leipzig 1879. Lovejoy, A. O., The Revolt against Dualism. An Inquiry Concerning the Exis­ tence ofldeas, LaSalle (111.) 1960 2 (1930 1 ). Liibbe, H., Husserl und die europáische Krise, in: Kant-Studien, 49, 1957/58. Líibbe, H., Politische Philosophie in Deutschland. Studien zu ihrer Geschich­ te, Basel - Stuttgart 1963.

literatury

Mach, E., Die Prinzipien der Wármelehre, Leipzig 1896. Mach, E., Populár-Wissenschaftliche Vorlesungen, Leipzig 1897 2 . Maier, H, Geddchtnisrede, gehalten am 24. Januar 1925, in: Kant-Studien, 31, 1926. Maison des Sciences de 1'Homme / Groupe de recherche sur la culture de Weimar, Véthique protestante de Max Weber et Vesprit de la modernitě / Max Webers protestantische Ethik und der Geist der Modeme, Paris 1997. Malter, R., Heinrich Rickert und Emil Lask. Vom Primát der transzendentalen Subjektivitát zum Primát des gegebenen Gegenstandes in der Konstitution der Erkennmis, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, 23, 1969. Mannheim, K., Das Problém einer Soziologie des Wissens, in: Archiv fiir Sozialwissenscha.fi und Sozialpolitik, 53, 1925. Mannheim, K., Ideologie und Utopie, Bonn 1929, 1952 3 . Mannheim, K., Mensch und Gesellschaft im Zeitalter des Umbaus, Leiden 1935. Mannheim, K., Wissenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, vyd. K. H. Wolff, Berlin - Neuwied 1964. Manser, A. - Stock, G. (vyd.), The Philosophy ofF. H. Bradley, Oxford 1984. Marbach, E., Das Problém des leh in der Phánomenologie Husserls, D e n Haag 1974. Marek, S., Die Dialektik in der Philosophische der Gegenwart, I—II, Tubin­ gen 1929-1931. Marquard, O., Schwierigkeiten mit der Geschichtsphilosophie, Frank­ furt a. M. 1973. Marshall, N. H., Kant und der Neukantianismus in England, in: Kant-Stu­ dien, 1902, 7. Marx, W. - Orth, E. W. (vyd.), Hermann Cohen und die Erkenntnistheorie, Wiíržburg2001.

Liibbe, H., Positivismus und Phánomenologie. Mach und Husserl, in: A. Hofling (vyd.), Beitráge zu Philosophie und Wissenschaft, M u n c h e n 1960.

Marx, W., Cassirers einer Theorie des Denkens und Erkennenes, in: Archiv fiir Geschichte der Philosophie, 57, 1975. Marx, W., Cassirers Philosophie - ein Abschied von kantianisierender Letzt-

Liibbe, H., Sprachspiele und Geschichten. Neopositivismus und Phánomeno­ logie im Spátstadium, in: Kant-Studien, 52, 1960/61. Lukács, G., Die Zerstorung der Vernunft, 1962.

begrundung?, in: H.-J. Braun - H. Holzhey - E. W. Orth (vyd.), Uber Ernst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, Frankfurt a. M.

Lukács, G., Emil Lask Ein Nachruf, in: Kant-Studien, 22, 1918. Lukács, G., Geschichte und Klassenbewufitsein, Neuwid - Berlin 1970. Luxemburgová, R., Sozialreform oder Revolution? (1899), in: R. Luxemburg, Gesammelte Werke, I, Berlin 1970. Maerker, R, Die Ásthetik der Sudwestdeutschen Schule, Bonn 1973. Maggi, M., La filosofia di Benedetto Croce, Napoli 1998 (Firenze 1989 1 ). 472

1988. Marx, W., Die Phánomenologie Edmund Husserls. Eine Einfuhrung, Munchen 1987. Massimilla, E., Psicologia fisiologica e teoria della conoscenza. Saggio su Hugo Miinsterberg, Napoli 1994. Mayer-Hillebrand, F., Brentanos Seinslehre und Husserls Phánomenologie, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, XIII, 1959. Mead, G. H., Mind, Selfand Society, 1934. 473

Seznam

literatury

Seznam

Medicus, Fr., Vom Wahren, Guten und Schonen. Kulturphilosophische Abhandlungen, Erlenbach 1943. Mehlis, G., Lehrbuch der Geschichtsphilosophie, Berlin 1915. Merleau-Ponty, M., Das Sichtbare und das Unsichtbare, Munchen 1986. Merleau-Ponty, M., Die Struktur des Verhaltens, Berlin - New York 1976.

Merleau-Ponty, M., Schrift fiir die Kandidatur am Collěge de France, in: Vorlesungen, I, vyd. A. Métraux, Berlin - New York 1973. Merleau-Ponty, M., Sinn und nicht Sinn, Munchen 2000. Merleau-Ponty, M., Viditelné a neviditelné, přel. M. Petříček, Praha 2004. Merz[-Benz], P.-U., Max Weber und Heinrich Rickert. Die erkenntniskriti1990.

Merz-Benz, P.-U., Die Stufen zum Vernunftvermdgen. Richard Hdnigswalds Begriff der

Monas

als

Gegenstand

erkenntniskritischer

Reflexion,

in:

P. A. Schmid - S. Zurbuchen (vyd.), Grenzen der kritischen Vernunft, Ba­ sel 1997. Merz-Benz, P.-U., Richard Honigswald und Norbert Elias - Voň der Ge­ schichtsphilosophie zur Soziologie, in: E. W. Orth (vyd.), Kultur und Or­ ganismus.

Studien zur Philosophie Richard Hdnigswalds, Bonn

1997.

Messer, A., Der kritische Realismus, Karlsruhe 1923. Messer, A., Einfuhrung in die Erkenntnistheorie, Leipzig 1909, 1921 2 . Messer, A., Einfuhrung in die Philosophie und Pddagogik, Leipzig 1931. Messer, A., Empfindung und Denken, Leipzig 1908. Messer, A., Geschichte der Philosophie, I-IV, Leipzig 1916 nn. Messer, A., Glauben und Wissen. Die Geschichte diner inneren Entwicklung, MUnchen 1919. Messer, A., Lebensphilosophie, Leipzig 1931. 2

Messer, A., Psychologie, Stuttgart 1914, 1918 . Métraux, A. - Waldenfels, B. (vyd.), Leibhaftige Vernunft. Spuren von Merleau-Pontys Denken, MUnchen 1986. Meyer, M. A. (vyd.), Deutsch-jUdische Geschichte in der Neuzeit, II—III, Munchen 1997. Meyera, J. B., Kanťs Psychologie, Berlin 1870. Mill, J. S., Examination ofSir William Hamilton's Philosophy, 1865. Mohanty, J. N., Edmund Husserl's Theory ofMeaning, The Hague 1964. Moss, M. E., Benedetto Croce Reconsidered. Truth and Error in Theories of Art, Literatuře, and History, Hannover 1987.

—

MUller, A. U. - Neyer, M. A., Edith Stein, Das Leben einer ungewohnlichen Frau, ZUrich - DUsseldorf 1998 2 . 474

MUller, C, Die Rechtsphilosophie des Marburger Neukantianismus. Naturrecht und Rechtspositivismus in der Auseinandersetzung zwischen Her­ mann Cohen, Rudolf Stammler und Paul Natorp, TUbingen 1994. MUller, G., Der neue Realismus in den Vereinigten Staaten, in: Logos, 2 1 , 1932. MUnch, R, Erlebnis und Geltung. Eine systematische Untersuchung zur Transzendentalphilosophie als Weltanschauung, Berlin 1913.

Merleau-Ponty, M., Les aventures de la dialectique, Paris 1995. Merleau-Ponty, M., Oko a duch a jiné eseje, přel. O. Kuba, Praha 1971.

schen Grundlagen der verstehenden Soziologie, WUrzburg

literatury

MUnsterberg, H., Grundziige der Psychologie, I: Allgemeiner Teil: Die Prin­ zipien der Psychologie, Leipzig 1900, 1918 2 . MUnsterberg, H., Philosophie der Werte. Grundziige einer Weltanschauung, Leipzig 1908, 1921 2 . Nuchtsheim, S., Emil Lasks Grundlehre, Tubingen 1992. Natorp, R, Allgemeine Psychologie nach kritischer Methode, I: Objekt und Methode der Psychologie, Tubingen 1912. Natorp, R, Die logischen Grundlagen der exakten Wissenschaften, Leipzig Berlin 1910. Natorp, R, Einleitung in die Psychologie nach kritischer Methode, Freiburg i. B. 1888. Natorp, R, Hermann Cohen als Mensch, Lehrer und Forscher. Gedáchmisrede, Marburg 1918. Natorp, R, Kant und die Marburger Schule, in: Kant-Studien, 17, 1912. Natorp, R, Logik (Grundlegung und logischer Aufbau der Mathematik und mathematischen Naturwissenschaft) in Leitsdtzen zu akademischer Vorlesung, Marburg 1904. Natorp, R, Philosophie. Ihr Problém und ihre Probléme. Einfuhrung in den kritischen Idealismus, Gottingen 1918. Natorp/P., Philosophische Systematik, Hamburg 1958. Natorp, P., Quantitdt und Qualitát in Begriff, Urteil und gegenstándlicher Er­ kenntnis. Ein Kapitel der transzendentalen Logik, in: Philosophische Monatshefte, 27, 1891. Natorp, R, Recht und Sittlichkeit. der praktischen Philosophie. Mit „Ethik des reinen Willens" und senschaft", in: Kant-Studien, 18,

Ein Beitrag zur kategorialen Begriindung besonderem Bezug auf Hermann Cohens Rudolf Stammlers „Theorie der Rechtswis­ 1913.

Natorp, R, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitat. Ein Kapitel zur Grundlegung der Sozialpddagogik, Tubingen 1908 2 . Natorp, P., Sozialpddagogik, Paderborn 1974 7 . Natorp, R,

Uber objektive und subjektive Begriindung der Erkenntnis,

Philosophische Monatshefte, 23, 1887. Natorp, R, Vorlesungen uber praktische Philosophie, Erlagen 1925. 475

in:

Seznam

Seznam

literatury

literatury

Negři, A., Giovanni Gentile educatore. Scuola di stato e autonomie scolastiche, Roma 1996.

Orth, E. W., Bedeutung, Sinn, Gegenstand. Studien zur Sprachphilosophie

Nelson, L., Die kritische Methode und das Verhaltnis zur Psychologie. Ein Kapitel aus der Methodenlehre (1904), in: L. Nelson, Gesammelte Schrif­ ten, I.

Orth, E. W., Das Verstándnis des Leibes bei Helmuth Plessner als Problém

Nelson, L., Die sogenannte neukantische Schule in der gegenwartigen Philo­ sophie (1914), in: L. Nelson, Gesammelte Schriften, I. Nelson, L., Gesammelte Schriften, I-IX, vyd. P. Bernays - W. Eichler, Ham­ burg 1970-1977.

H. Brackert - F. Wefelmayer (vyd.), Kullturelle Bestimungen im 20. Jahr-

Nelson, L., Von der Kunst zu philosophieren (1918), in: L. Nelson, Gesam­ melte Schriften, I. Nelson, L., Vorlesungen uber die Grundlagen der Ethik, I: Kritik der praktischen Vernunft, Leipzig 1917; II: System der philosophischen Ethik und Pádagogik, Leipzig 1932; III: System der philosophischen Rechtslehre und Politik, Leipzig 1924. Nelson, L., Uber das sogenannte Erkenntnisproblem (1908), in: L. Nelson, Gesammelte Schriften, II.

E. Husserls und R. Honigswalds, Bonn 1967. der Hermeneutik, in: Studia Philosophica, 46, 1987. Orth,

E. W., Der Begriff der Kulturphilosophie bei Ernst Cassirer,

in:

hundert, Frankfurt a. M. 1990. Orth, E. W., Rudolf Hermann Lotze. Das Ganze unseres Welt- und Selbstverstándnisses, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen. Philosophie der Neuzeit IV, Gottingen 1986. Orth, E. W,

Von der Erkenntnistheorie zur Kulturphilosophie. Studien zu

Ernst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, Wiirzburg

1996.

Orth, E. W, Wilhelm Dilthey und die Phanomenologie Edmund Husserls, in: Reports on Philosophy, 15, 1995. Ostwald, W, Die Forderung des Tages, Leipzig 1910. Ostwald, W, Die Úberwindung des wissenschaftlichen Materalismus,

Neurath, O., Soziologie im Physikalismus, in: Erkenntnis, 2, 1931/1932.

Ostwald, W, Grundriss der Naturphilosophie, Leipzig 1908.

Nicolin, R, Probléme und Stand der Hegel-Edition, in: Zeitschrift fur philoso­ phische Forschung, 11, 1957. Nicolini, E, Benedetto Croce, Torino 1962.

Ostwald,

1895.

Ostwald, W, Vorlesungen uber Naturphilosophie, Leipzig 1905 3 . W.,

Wissenschaft contra

Gottesglauben.

Aus den

atheistischen

Schriften des grossen Denkers, Leipzig - Jena 1960. Ottmann, H., Der Mensch als Phantasiewesen. Arnold Gehlens Theorie der

Oberer, H., Transzendentalspháre und konkrete Subjektivitát. Ein zentrales Thema der neueren Transzendentalphilosophie, in: Zeitschrift fur philoso­ phische Forschung, 23, 1969. Ocone, C, Bibliografia ragionata degli scritti su Benedetto Croce, Napoli 1993. Oliva, A. B., // compito della filosofia. Saggio su Windelband, Napoli 1990. Ollig, H. L., Religion und Freiheitsglaube. Zur Problematik von Hermann Cohens spáter Religionsphilosophie, Konigstein 1979. Ollig, H.-L., Der Neukantianismus, Stuttgart 1979.

Phantasie, in: A.

Schdpf (vyd.), Phantasie als anthropologisches Pro­

blém, Wiirzburg 1981. Otto, R., Das Heilige. Uber das Irrationale in der Idee des Góttlichen und sein Verhaltnis zum Rationalen, Breslau 1917, 1920 5 . Otto.^R., Kantisch-Friessche Religionsphilosophie, Gottingen 1909, Tiibin­ g e n 1921. Paci, E., Bilancio della fenomenologia, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia ita­ liana dal dopoguerra a oggi, Roma - Bari 1985.

Orman Quine, W. Van, Word and Object, Cambridge, Mass., 1960. Orman Quine, W. Van, Wort und Gegenstand, Stuttgart 1980.

Paetzold, H., Ernst Cassirer - von Marburg nach New York. Eine philoso­

Orth, E, W. (vyd.), Kultur und Organismus. Studien zur Philosophie Richard Honigswalds, Bonn 1997.

Pannekoek, A„ Lenin als Philosoph (1938), Frankfurt a. M. 1969.

Orth, E. W. - Aleksandrowicz, D. (vyd.), Studien zur Philosophie Richard Honigswalds, Wiirzburg 1996. Orth, E. W. - Holzhey, H. (vyd.), Neukantianismus. Perspektiven und Problé­ me, Wiirzburg 1994.

Pareto, V, Allgemeine Soziologie, vyd. H. W. Gerhard, Tubingen 1955.

Orth, E. W. - Pfafferott, G. (vyd.), Studien zur Philosophie von Max Scheler. I. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, 1994. 476

phische Biographie, Darmstadt 1995. Paolo Lamanna, E., Introduzione alla lettura di Benedetto Croce, Firenze 1969. Pareto, V, Cours ďéconomie politique, 1897-1898. Pareto, V, Manuel ďéconomie politique, 1906. Pareto, V, Trattato di sociologia generále, Firenze 1923 2 . 477

Seznam

literatury

Seznam

Pascher, M., Eduard Bernsteins Marxismus-Kritik und die Sozialphilosophie des Marburger Neukantianismus, in: Archiv fur Rechts- und Sozialphilo­ sophie, 81, 1995. Pascher, M., Einfuhrung in den Neukantianismus, Miinchen 1997. Passmore, J., A Hundred Years of Philosophy, Harmondsworth 1994.

literatury

Plaňek, M., Vortráge und Erinnerungen, Darmstadt 1 9 7 9 " . 4

1

Plaňek, M., Wege zur physikalischen Erkenntnis, Leipzig 1944 (1933 ). Plessner, H., Autobiographische Einfuhrung, in: Mit anderem Augen. Aspekte einer philosophischen Anthropologie, Stuttgart

1982.

Plessner, H., Der Aussagewert einer philosophischen Anthropologie,

(1973),

Patzig, G., Gottlob Frege, in: O. Hoffe (vyd.), Klassiker der Philosophie, II, Miinchen 1981. Paulsen, R, Die deutschen Universitáten und das Universitátstudium, Berlin 1902.

Plessner,

Pester, R., Hermann Lotze. Wege seines Denkens und Forschens. Ein Kapitel deutscher Philosophie- und Wissenschaftsgeschichte im 19. Jahrhundert, Wiirzburg 1997.

Plessner, H., Die Stufen des Organischen und der Mensch (1928), in: Gesam­

Pezzino, G., Ueconomico e 1'etico-utile nella formazione crociana dei distinti (1893-1908), Pisa 1983. Pfafferott, G. (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft. II. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, 1997. Pfánder, Pfánder, Pfánder, Pfánder,

V,

Bonn

A., Die Seele des Menschen, Halle 1933. A., Einfuhrung in die Psychologie, Leipzig 1904. A., Gesammelte Schriften, Miinchen - Tubingen 1963. A., Logik, Halle 1929 2 .

Pfánder, A., Motive und Motivation, dlungen, 1911.

in: Munchener Philosophische Abhan-

Pfánder, A., Phanomenologie des Wollens. Eine psychologische Analyse (1900), in: A. Pfánder, Gesammelte Schriften. Pfánder, A., Philosophie auf phánomenologischer Grundlage, Miinchen 1973. Pfánder, A., Philosophie der Lebensziele, Gottingen 1948. Pfánder, A., Zur Psychologie der Gesinnungen, in: Jahrbuch fiir Philosophie und phánomenologische Forschung, I, 1913, a Dl, 1916. Pietrowicz, S., Helmuth Plessner. Genese und System seines philosophisch-anthropologischen Denkens, Freiburg - Miinchen 1992. Pichler, H., Moglichkeit und Widerspruchlosigkeit, Leipzig 1912. Pichler, H., Ober der Erlebbarkeit der Gegenstánde, Wien 1909. Pichler, H., Uber Christian Wolffs Ontologie, Leipzig 1910. Pichler, H., Von der Einseitigkeit der Gedanken, Prag 1919.

in: H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII. H., Die Aufgabe der Philosophischen Anthropologie

(1937),

in:

H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII. Plessner, H., Die Einheit der Sinne. Grundlinien einer Asthesiologie des Geistes, Bonn 1923. melten Schriften, IV. Plessner, H., Die wissenschaftliche Idee. Ein Entwurfiiber ihre Form, Heidel­ berg 1913. Plessner, H., Gesammelte Schriften, I - X , vyd. G. Dux, Frankfurt a. M. 1980-1985. Plessner, H., Kants System unter dem Gesichtspunkt einer Erkenntnistheorie der Philosophie, in: H. Plessner, Die Einheit der Sinne. Grundlinien einer Asthesiologie des Geistes, Bonn 1923. Plessner, H., Krisis der transzendentalen Wahrheit imAnfang, Heidelberg 1918. Plessner, H., Macht und menschliche Nátur. Ein Versuch zur Anthropologie der geschichtliche Weltansicht (1931), in: H. Plessner, Gesammelte Schrif­ ten, V. Plessner, H., Philosophische Anthropologie, Frankfurt a. M. 1970. Plessner, H., SelbstdarsteUung (1975), in: H. Plessner, Gesammelte Schrif­ ten,^. Poggeíer, O., Antworten auf Husserls Freiburger Phanomenologie, in: E. W. Orth (vyd.), Die Freiburger Phanomenologie, Freiburg 1996. Poggi, S., Antonio Labriola. Herbartismo e scienze dello spirito alle origini del marxismo italiano, Milano 1978.

•

Poggi, S., Introduzione a Labriola, Roma - Bari 1982. . Poincaré, H., La science et 1'hypothěse, 1902, Porna, A., La filosofia eritica di Hermann Cohen, Milano 1988. Porta, M. A. G., Transzendentaler ,Objektivismus'. Bruno Bauchs kritische Verarbeitung des Themas der Subjektivitáf und ihre Stellung innerhalb der

Pippert, R., Idealistische Sozialkritik und „Deutsche Weltberuf". Paul Natorps Pestalozzirezeption, Weinheim 1969. Plaňek, M., Das Weltbild der neuen Physik, Leipzig 1958 1 4 .

Portman, A., Biologische Fragmente zu einer Lehre vom Menschen, Basel

Plaňek, M., Vom Wesen der Willensfreiheit und andere Vortráge, Frank­ furt a. M. 1990.

Portman, A., Vom Ursprung des Menschen, Basel 1944, 1966 5 .

478

Neukantianischen Bewegung, Frankfurt a. M. 1990. 1944.

479

Seznam

Seznam

literatury

literatury

Redecker, A., Korrelation und Kontinuitdt. Zur Genese und Kritik der Erkenntnispsychologie Richard Hdnigswalds vor dem Hintergrund der Theoriekonzepte des Marburger Neukantianismus, WUrzburg 2001. Rehberg, K.-S., Nachwort, in: A. Gehlen, Gesamtausga.be, III. Rehmke, J., Anmerkungen zur Grundwissenschaft, Leipzig 1913. Rehmke, J., Der Mensch, Leipzig 1928. Rehmke, J., Die Seele des Menschen, Leipzig 1902. Rehmke, J., Die Welt als Wahrnehmung und Begriff, Berlin 1880. Rehmke, J., Ethik als Wissenschaft, Greifswald 1921. Rehmke, J., Grundlagen der Ethik als Wissenschaft, Leipzig 1925. Rehmke, J., Grundwissenschaft, Leipzig - Frankfurt a. M. 1910. Rehmke, J., Lehrbuch der allgemeinen Psychologie, Hamburg 1894. Rehmke, J., Logik, Leipzig 1918. Reinach, A. Gesammelte Schriften, Halle 1921. Reinach, A., Einleitung in die Philosophie, in: A. Reinach, Sámtliche Werke, I. Reinach, A., Sdmtliche Werke/Textkritische ausgabe in zwei Bdnden, vyd. K. Schuhmann - B. Smith, Munchen 1989. Reinach, A., Uber Phánomenologie, in: A. Reinach, Sámtliche Werke, I. Reiner, H., Die Ehre, Darmstadt 1956. Reiner, H., Die philosophische Ethik Ihre Fragen und Lehren in Geschichte und Gegenwart, Heidelberg 1964. Reiner, H., Grundlagen, Grundsátze und Einzelnormen des Naturrechts, Freiburg i. Br. 1964. Reiner, H., Pflicht und Neigung, Meisenheim am Glan 1951. Reininger, R., Das psychologische Problém, Wien - Leibzig 1916.

Reininger, R., Kant, seine Anhánger und seine Gebner, Munchen 1923. Reininger, R., Kants Lehre vom inneren Sinn und seine Theorie der Erfahrung, Wien - Leipzig 1911. Reininger, R., Locke, Berkeley, Hume, Munchen 1922. Reininger, R., Metaphysik der Wirklichkeit, Wien 1931, Munchen - Basel 1970. Reininger, R., Wertphilosophie und Ethik. Die Frage nach dem Sinn des lebens als Grundlage einer Wertordnung, Wien 1939, 1946 . Renouvier, Ch., Essais de critique generále, 1854—1864. Renouvier, Ch., Le personalisme, Paris 1926 (1903 ). Renouvier, Ch., Nouvelle monadologie, Paris 1898. Renz, U., Die Rationalitát der Kultur. Zur Kulturphilosophie und ihrer transzendentalen Begriindung bei Cohen, Natorp und Cassirer, Hamburg 2002. Renz, U., Philosophiegeschichte angesichts der Geschichtlichkeit der Vernunft. Uberlegungen zur Historiographie der Philosophie im Ausgang vom Marburger Neukantianismus, in: Studia philosophica, 6 1 , 2002. Rescher, N., The Coherence Theory of Truth, Oxford 1973. Rickert, H., Alois Riehl, in: Logos, 13, 1924/25. Rickert, H-,.Das Eine, die Einheit und die Eins. Bemerkungen zur Logik des Zahlbegriffs, in: Logos, 2, 1911/12, Tubingen 1924 . Rickert, H., Der Gegenstand der Erkenntnis. Ein Beitrag zum Problém der philosophischen Transcendenz, Freiburg i. Br. 1892, Tubingen - Leipzig 1904, Tubingen 1915 , 1928 . Rickert, H., Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung. Eine logische Einleitung in die historischen Wissenschaften, TUbingen - Leipzig 1902, Tubingen 1913 , 1929 . Rickert, H., Die Heidelberger Tradition in der deutschen Philosophie, TUbingen 1)931. Rickert, H., Die Heidelberger Tradition und Kants Kritizismus, Berlin 1934. Rickert, H., Die Logik des Prádikats und das Problém der Ontologie, Heidelberg 1930. Rickert, H., Die Methode der Philosophie und das Unmittelbare (1924), in: H. Rickert, Philosophische Aufsdtze. Rickert, H, Die Philosophie des Lebens. Darstellung und Kritik der philosophischen Modestromungen unserer Zeit, TUbingen 1920, 1922 . Rickert, H., Geschichte und System der Philosophie (1932), in: H. Rickert, Philosophische Aufsdtze, vyd. R. A. Bast, Tubingen 1999. Rickert, H, Goethes Faust. Die dramatische Einheit der Dichtung, Tubingen 1932. Rickert, H., Grundprobleme der Philosophie. Methodologie, Ontologie, Anthropologie, Tubingen 1934.

480

481

Portman, A., Zoologie und das neue Bild vom Menschen, Hamburg 1956, 1960 . Prechtl, R, Husserl. Zur Einfuhrung, Hamburg 1991. Prichard, H. A., Knowledge and Pereeption, Oxford 1950. Probst, R, Politik und Anthropologie. Untersuchungen zur Theorie und Genese der philosophischen Anthropologie der Gegenwart in Deutschland, Frankfurt a. M. 1974. Pucelle, J., Uidéalisme en Angleterre de Coleridge á Bradley, Neuchátel 1955. Putnám, H., Reason, Truth and History, Cambridge UK 1981. Putnám, H., Vernunft, Wahrheit und Geschichte, Frankfurt a. M. 1990. 4

Quenzer, W., Leben und Werk von Rudolf Eucken, in: Nobelpreis fiir Literatur, IX, Ziirich 1967.

2

1

2

3

6

2

3

2

Seznam

Seznam

literatury

literatury

Rickert, H., Kant als Philosoph der modernen Kultur. Ein geschichtsphilosophischer Versuch, Tubingen 1924.

Rinofner-Kreidl, S., Edmund Husserl. Zeitlichkeit und Intentionalitdt, Frei­

Rickert, H., Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, Freiburg i. Br. Leipzig - Tubingen 1899, Tubingen 1910 2 , 1929 7 , Stuttgart 1986. Rickert, H., Philosophische Aufsdtze, vyd. R. A. Bast, Tubingen 1999.

Rintelen, F. J. von, Der Wertgedanke in der europdischen Geistesentwi-

Rickert, H., Probléme der Geschichtsphilosophie. Eine Einfuhrung, Heidel­ berg 1924. Rickert, H., System der Philosophie, I: Allgemeine Grundlegung der Philoso­ phie, Tubingen 1921. Rickert, H., Thesen zum System der Philosophie (1932), in: H. Rickert, Phi­ losophische Aufsdtze. Rickert, H., Unmittelbarkeit und Sinndeutung. Aufsdtze zur Ausgestaltung des Systems der Philosophie, Tubingen 1939. Rickert, H., Vom Begriff der Philosophie, in: Logos, I, 1910/11. Rickert, H., Vom System der Werte, in: Logos, IV, 1913. Rickert, H., Wilhelm Windelband, Tubingen 1915, 1929 2 .

Riehl, A., Der philosophische Kriticismus und seine Bedeutung fiir die positi­ ve Wissenschaft, I: Geschichte und Methode des philosophischen Kriticis­ mus, Leipzig 1876. Die Sinnlichen und logischen Grundlagen der Erkenntnis, Leipzig Friedrich Nietzsche, der Kúnstler und der Denker, Stuttgart 1897. Fuhrende Denker und Forscher, Leipzig 1922. Geschichte und Methode des philosophischen Kriticismus, Leipzig

Riehl, A., Realistische Grundziige (1870), in: A. Riehl, Philosophische Studi­ en aus vier Jahrzenten, Leibzig 1925. Riehl, A., Zur Einfuhrung in die Philosophie der Gegenwart, Leipzig - Ber­ lin 1921 6 (1902 1 ). Riehl, A., Zur Wissenschaftstheorie und Metaphysik, Leipzig 1887. M.,

Bibliographie zur Max-Weber-Gesamtausgabe,

(vyd.), Von Bolzano zu Wittgenstein, Wien 1986. Rod,

W, Alois Riehl,

Erkenntniskritiker und Philosoph der Lebensweisheit,

in: E. Thurnher (vyd.), Tirol zwischen Zeiten und Volkem, Innsbruck 2002. Rod,

W,

Alois Riehl.

Kritischer Realismus zwischen

Transzendentalismus

und Empirismus, in: Th. Binder (vyd.), Bausteine zu einer Geschichte der Philosophie an der Universitdt Graz, Amsterdam - New York 2001. Rod, W, Dialektische Philosophie der Neuzeit, MUnchen 1986 2 . schichte der Philosophie, 5 1 , 1969.

Ridder, L., Mereologie. Ein Beitrag zur Ontologie und Erkenntnistheorie, Frankfurt a. M. 2002Riebel, A., Zur Prinzipienlehre bei Heinrich Rickert. Eine Untersuchung zur Stufung der Denk- und Erkenntnisprinzipien, WUrzburg 1992.

Riesebrodt, 1981.

cklung, I, Halle 1932. Rod, W, A. Riehl und der Herbartianismus in Ósterreich, in: J. C. Nyíri

Rod, W, Erhard Weigels Lehre von den Entia moralia, in: Archiv fur Ge­

Rickert, H., Zwei Wege der Erkenntnistheorie. Transscendentalpsychologie und Transscendentallogik, in: Kant-Studien, 14, 1909.

Riehl, A., 1879. Riehl, A., Riehl, A., Riehl, A., 1876.

burg - Munchen 2000.

Ród,

W,

Geometrischer Geist und Naturrecht.

Methodengeschichtliche

Un­

tersuchungen zur Staatsphilosophie im 17. und 18. Jahrhundert, MUnchen 1970. Romano, S., Giovanni Gentile. Lafilosofia alpotere, Milano 1990. Rosenzweig, F., Einleitung, in: H. Cohen, Judische Schriften, I—III, Berlin 1924. Rossi, R, Max Weber. Razionalitá e razionalizzazione, Milano 1982. Roth, G., Gramscis Philosophie der Praxis, DUsseldorf 1972. Rothacker, E., Probléme der Kulturanthropologie, Bonn 1965 3 . Roux, W, Die Selbstregulation, Halle 1914. Royce, J., Logical Essays, vyd. D. S. Robison, Dubuque 1951. Roycjfe, J., Studies in Good and Evil, Hamden (Conn.) 1964 (1898 1 ). Roýce, J., The Conception ofGod, London 1897, Bristol 2000. Royce, J., The Problém of Christianity, I—II, New York 1913. Royce, J., The Religious Aspect of Philosophy, Boston 1885. Royce, J., The World and the Individual, I-II, New York 1901/1902. Rudolph, E. - KUppers, B.-O. (vyd.), Kulturkritik nach Ernst Cassirer, Ham­ burg 1995. Ruge, A., Wilhelm Windelband, Leipzig 1917. Russell, B., My Philosophical Development, London 1959.

TUbingen Sachs-Hombach, K., Philosophische Psychologie im 19. Jahrhundert. Entste­

Richter, R., Dialoge Uber Religionsphilosophie, Leipzig 1911. Richter, R., Religionsphilosophie, Leipzig 1912. Ringer, R, Max Webeťs Methodology, Cambridge (Mass.) 1997. 482

hung und Problemgeschichte, Freiburg - MUnchen 1993. Salamun, K., Ideologie,

Wissenschaft, Politik. Sozialphilosophische Studien,

Graz 1975. 483

Seznam

literatury

Seznam

Samson, L., Naturteleologie und Freiheit bei Arnold Gehlen.

Systematisch-

-historisch Untersuchungen, Freiburg - Miinchen 1976. Sanders, A., Askese und Weltbejahung, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte

in der modernen Gesellschaft.

II.

Internationales Kolloquium

der Max-Scheler-Gesellschafte, V, Bonn 1997. Sauer, W., Die verhinderte Kanttradition.

Uber eine Eigenheit der ósterrei-

chischen Philosophie, in: M. Benedikt (vyd.), Verdrángter Humanismus, verzogerte Aufklárung, III, Klausen-Leopoldsdorf 1995. Sauer, W., on.

Ósterreichische Philosophie zwischen Aufklárung und Restaurati-

Beitráge zur Geschichte des Frtihkantianismus

in der Donaumonar-

chie, Amsterdam 1982. Searle, J. R., Sprechakte, Frankfurt a. M. 1971. Seidengart, J. (vyd.), Ernst Cassirer. De Marbourg á New York. Uitinéraire philosophique, Paris

1990.

Service, R., Lenin. Eine Biographie, Miinchen 2000. Seyfarth, C, Max-Weber-Bibliographie, Stuttgart 1982. Schaaf, J., Grundprinzipien der Wissenssoziologie, Hamburg 1956. Scheler, M., Das Ressentiment im Aufbau der Moralen, in: M. Scheler, Ge­ sammelte Werke, III. Scheler, M., Der Mensch im Weltalter des Ausgleichs (1927), in: M. Scheler, Gesammelte Werke, IX. Scheler, M., Der Mensch im Zeitalter des Ausgleich, in: M. Scheler, Gesam­ melte Werke, IX. Scheler, M., Die deutsche Philosophie der Gegenwart (1920), in: M. Scheler, Gesammelte Werke, VIL Scheler, M., Die Formen des Wissens und die Bildung, in: M. Scheler, Ge­ sammelte Werke, IX. Scheler, M., Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: M. Scheler, Gesam­ melte Werke, IX. Scheler, M.,^Die Wissensform und die Gesellschaft, in: M. Scheler, Gesam­ melte Werke, VIII. Scheler, M., Gesammelte Werke, I-XV, B e m - Miinchen 1954 nn. Scheler, M., Místo člověka v kosmu, přel. A. Jaurisová, J. Patočka, Praha 1968. Scheler, M., Mensch und Geschichte (1926), in: M. Scheler, Gesammelte Werke, IX. Scheler, M., Philosophische Weltanschauung, Bonn 1929. Scheler, M.,

Vom Ewigen

im Menschen, in: M. Scheler, Gesammelte

Werke, V. Scheltig, A. von, Max Webers Wissenschaftslehre, Tubingen 1934. 484

literatury

Schmid, P. A., Das Naturrecht in der Rechtsethik Hermann Cohens, in: Zeit­ schrift fiir philosophische Forschung, 47, 1993. Schmid, P. A., Ethik als Hermeneutik. Systematische Untersuchungen zu Hermann Cohens Rechts- und Tugendlehre, Wiirzburg 1995. Schmidt, A. - Altwicker, N. (vyd.), Max Horkheimer heute: Werk und Wirkung, Frankfurt a. M. 1986. Schmidt, R. (vyd.), Die Philosophie der Gegenwart in Selbstdarstellungen, Leipzig 1923 2 . Schmied-Kowarzik, W. (vyd.), Erkennen - Monas - Sprache. Internationales Richard-Honigswald-Symposion Kassel 1995, Wiirzburg 1997. Schnadelbach, H., Philosophie in Deutschland 1831-1933, Frankfurt a. M. 1983. Schneider, G., „ Vorbilder" in Max Schelers wertfundiertem Elitekonzept, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft. II. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, B o n n 1997. Schneider, G., Max Schelers Wandel vom Militaristen zum Pazifisten und die Konsequenzen fur die Politik, in: G. Iggers - W. Bialas (vyd.), Intellektuelle in der Weimaren Republik, Frankfurt a. M. - New York 1995. Schollgen, G., Max Weber, Miinchen 1998. Scholz, H. - Hasenjáger, G., Grundzůge der mathematischen Logik, Berlin 1961. Scholz, H. Abrifi der Geschichte der Logik, Berlin 1931, Freiburg - Miinchen 1959 2 . Scholz, H. Mathesis Universalis. Abhandlungen zur Philosophie als strenger Wissenschaft, Basel - Stuttgart 1961. Scholz, H., Metaphysik als strenge Wissenschaft, Darmstadt 1965 (Koln

I941 1 ). Scholz, H., Vorlesungen uber Grundziige der mathematischen Logik, I - I I , Munster 1950/1951 2 . Schorske, C. E., Die grofie Spaltung. Die deutsche Sozialdemokratie 1905-1917. Aus dem Amerikanischen von Harry Maór, Berlin 1981. Schróder, E. Ch., Maurice Merleau-Ponty, in: M. Fleischner (vyd.), Philo­ sophen des 20. Jahrhunderts. Eine Einfuhrung, Darmstadt 1992 3 . Schuber-Soldern, R. von, Grundlagen einer Erkenntnistheorie, Leipzig 1884. Schuhmann, K. - Smith, B., Vorwort der Herausgeber, in: A. Reinach, Samtliche Werke, I. Schuhmann, K., Die Dialektik der Phanomenologie: Reine Phanomenologie und phánomenologische Philosophie, Den Haag 1973. Schuhmann, K., Husserl-Chronik. Denk- und Lebensweg E. Husserls, D e n Haag 1977. 485

Seznam

Seznam

literatury

Schulze, W., Philosophie in der verdnderten Welt, Pfullingen 1974 2 . Schuppe, W., Erkenntnistheoretische Logik, Bonn 1878. Schuppe, W., Grundri.fi der Erkenntnistheorie und Logik, Berlin 1894. Schiitz, A., Das Problém der transzendentalen Intersubjektivitát, A. Schiitz, Studien zur phánomenologischen Aufsdtze, m, Den Haag 1971. Schwarz, B. V., On Value, in: Thought, 24, 1949.

Philosophie,

Sombart, W, Die drei Nationaldkonomien. Geschichte und System der Lehre 2

von der Wirtschaft (1930), Berlin 1967 . Sommer, M., Evidenz im Augenblick. Eine Phánomenologie der reinen Empin:

Gesammelte

Sommerháuser, H., Emil Lask 1875-1915. Zum 90. Geburtstag des Denkers,

Sidgwick, H., Lectures on the Ethics ofT. H. Green, H. Spencer and J. Martineau, London 1902. Siebert, O., Rudolf Euckens Welt- und Lebensanschauung und die Hauptprobleme der Gegenwart, Langensalza 1921. Sieg, U., Aufstieg und Niedergang des Marburger Neukantianismus. Die Ge­ schichte einer philosophischen Schulgemeinschaft, WUrzburg 1994. Sieg, U., Bekenntnis zu nationalen und universalen Werten. Judische Philosophen im Deutschen Kaiserreich, in: Historische Zeitschrift, 1996. Sieg, U., Judische Intellektuelle im Ersten Weltkrieg. Kriegserfahrungen, weltanschauliche Debatten und kulturelle Neuentwiirfe, Berlin 2001. Siegel, C, Alois Riehl: Ein Beitrag zur Geschichte des Neukantianismus, Graz 1932. Signore, M. (vyd.), Rickert tra storicismo e ontologia, Milano 1989. Sigwart, Ch., Logik, I, TUbingen 1924 (1873 1 ). Simmel, G., Grundfragen der Soziologie, Berlin 1917. Simmel, G., Philosophie des Geldes, Leipzig 1900.

in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, 2 1 ,

1967.

Sommerháuser, H., Emil Lask in der Auseinandersetzung mit Heinrich Ri­ ckert, disertace, Zurich [1965], Berlin 1965. Sorel, G., Réflexions sur la violance (1908), Paris 1981. Spann, O., Der wahre Staat, Leipzig 1921, 1923 2 . Spann, O., Gesellschaftslehre, Leipzig 1914, 1923 2 . Spann, O., Gesellschaftsphilosophie, MUnchen 1928. Spaventa, B., Lafilosofia italiana nelle sue relazioni con la filosofia europea, Bari 1909, Bergamo 1972. Spaventa, B., Le prime categorie della logica di Hegel, Napoli 1901 (1864 1 ). Spiegelberg, H., Alexander Pfánders Phánomenologie, Den Haag 1963. Spiegelberg, H.,

The Phenomenological Movement. A Historical Introduc­

tion, The Hague 1969 2 (1960 1 ). Spiegelberg, H. Sinn und rechte der Begriindung in der axiologischen und praktischen

Philosophie,

in:

Neue Miinchener Philosophische Abhandlun-

gen, 1933. Spiegelberg, H. Uber das Wesen der Idee, in: Jahrbuch fiir Philosophie und phánomenologische Forschung,

11,

1930.

Spirito, U., Note sul pensiero di GiovaHni Gentile, Firenze 1954. Sprafiger, E., Alois Riehl. Zum 80. Geburtstag unseres beruhmten Landsman-

Simmel, G., Soziologie, Leipzig 1908, 1922 2 . ^Simmel, G., Uber soziale Differenzierung, Leipzig 1890.

-rás, in: Der Schlern, 5, 4. sešit, 1924.

Sirchia, R, N. Hartmann, dal neokantismo all'ontologia. La filosofia degli scritti giovanili, Milano 1969. Sobczynska, D. - Czerwinska, E., Szientismus in der Praxis. Das Wirken Wil­ helm Ostwald im Deutschen Monistenbund, in: Philosophische Jahrbuch, 1988,1. Sokolowski, R., Presence and Absence. A Philosophical Investigation of Language and Being, Bloomington 1978. Sokolowski, R., The Formation of Husserl' s Concept of Constitution, T h e Hague 1964.

486

findung, Frankfurt a. M. 1987. Sommer, M., Husserl und der fruhe Positivismus, Frankfurt a. M. 1985. Sommer, M., Lebenswelt und Zeitbewusstsein, Frankfurt a. M. 1990.

Schweitzer, A., Kulturphilosophie, I: Verfall und Wiederaufbau der Kultur, II: Kultur und Ethik, Munchen 1923. Schwemmer, O., Ernst Cassirer. Eine Philosoph der europáischen Moderně, Berlin 1997.

Sombart, W, Der Bourgeois. Zur Geistesgeschichte des modernen schaftsmenschen, MUnchen - Leipzig 1913. Sombart, W, Der moderně Kapitalismus, I—II, Leipzig 1902.

literatury

Wirt-

Spranger, E., Rickerts System, in: Logos, 12, 1923/24. Stadler, A., Die Grudsátze der reinen Erkennmistheorie in der Kantischen Philosophie. Kritische Darstellung, Leipzig

1876.

Stadler, A., Kants Teleologie und ihre erkenntnistheoretische Bedeutung, Ber­ lin 1874. Stadler, A., Kants Theorie der Materie, Leipzig 1883. Stalin, J. V., O dialektickém a historickém materialismu, Praha 1952. Stammler, R., Die Lehre von dem richtigen Rechte, 1902. Stark, T., Symbol, Bedeutung, Transzendenz. Der Religionsbegriff in der Kul­ turphilosophie Ernst Cassirers, WUrzburg Steffens,

A.,

Philosophie des 20.

1997.

Jahrhunderts oder Die

Menschen, Leipzig 1999. 487

Wiederkehr des

Seznam

Seznam

literatury

Stegmuller, W., Erkenntnis und Sein in der modernen Ontologie, Innsbruck Wissen und Erkennen. Das Universalienproblem

W.,

Haupstrómungen der Gegenwartsphilosophie,

Stuttgart

Stegmuller, W., Metaphysik, Skepsis, Wissenschaft, Berlin 1969. 1954. Stein, E., Eine Untersuchung uber den Staat, in: Jahrbuch fiir Philosophie und phánomenologische Forschung 1925 (reprint Tubingen 1970). Stein, E., Endliches und ewiges Sein. Versuch eines Aufstiegs zum Sinn des Seins, in: E. Stein, Werke, II. Stein, E., Husserls Phanomenologie und die Philosophie des hl. Thomas von Jahrbuch fur Philosophie

und phánomenologische

Forschung,

1929. Stein, E., Kreuzeswissenschaft. Studie uber Johannes a Cruce, in: E. Stein, Werke, I. Stein, E., Welt und Person. Beitrag zum christlichen Wahrheitsstreben, in: E. Stein, Werke, VI. Stein, E., Werke, vyd. L. Gelber - R. Leuven, Freiburg - Louvain 1950 nn. Stein, E., Zum Problém der Einfuhlung, Miinchen 1980 (1917 1 ). Steinberg, H.-J., Sozialismus und deutsche Sozialdemokratie. Zur Ideologie der Partei vor dem I. Weltkrieg, Berlin - Bonn 1979 5 . Steinthal, H. - Lazarus, M., Einleitende Gedanken uber Volkerpsychologie, in: Zeitschrift fur Volkerpsychologie und Sprachwissenschaft, I,

1860.

Stem, W, Psychische Prásenzzeit, in: Zeitschrift fur Psychologie und Physiologie der Sinnesorgane,

1897.

Stock, E., Die Konzeption einer Metaphysik im Denken von Heinrich Scholz, Berlin - New York 1987. Stolzenberg, J., Ursprung und System. Probléme der Begriindung systematiWerk Hermann

C,

Wiedergeburt der Philosophie,

in:

Philosophische Reden und

Šukale, M., Max Weber. Leidenschaft und Disziplin. Leben, Werk, Zeitgenossen, Tubingen 2002. Šukale, M., Sprachlogik. Sechs Studien zur Logik, Sprachphilosophie und Wissenschaftstheorie, Frankfurt a. M. 1988. 'lumburano, G., Antonio Gramsci. La vita, ilpensiero, Vazione, Bari - Perugia 1963. Tcnbruck, F, Das Werk Max Webers, Tubingen 1999. 'lengelyi, L., Der Zweiterbegriff der Lebensgeschichte, Miinchen Theunissen, M., Der Andere.

1998.

Studien zur Sozialontologie der Gegenwart,

Berlin 1965. Thurnher, R., Husserls Idee einer „wirklichen, echten Wissenschaftstheorie", in: H. Vetter (vyd.), Krise der Wissenschaften - Wissenschaft der Krisis?, Frankfurt a. M. 1998. Thyssen, J., Die Philosophie in der gegenwártigen Krise, Bonn 1954. Thyssen, J., Grundlinien eines realistischen Systems der Philosophie, I - I I , Bonn 1966/1970. Thyssen, J., Realismus und moderně Philosophie, Bonn 1959. Thyssen, J., Zur Neubegrundung des Realismus in Auseinandersetzung mit Husserl, in: Zeitschrifrt fur philosophische Forschung, 7,

1953.

TitTíette, X. - Métraux, A., M. Merleau-Ponty. Das Problém des Sinnes, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen. Philosophie der

Stirling, J. H., Secret of Hegel, 1865.

scher Philosophie im

Husserls transzendentale Phanomenologie, Frankfurt a. M.

Vortráge, Leipzig 1910.

Stegmuller, W., Metaphysik, Wissenschaft, Skepsis, Frankfurt a. M. - Wien

in:

E.,

1987. Stumpf,

1965 3 (1952 1 , 1989 7 ).

Aquino,

schaft in der Philosophie Husserls, Frankfurt a. M. 1979. Stroker,

einst und jetzt, Darmstadt 1965. Stegmuller,

Stroker, E., Geschichte und Lebenswelt als Sinnfundament der Wissenschaflen in Husserls Spátwerk, in: E. Stroker (vyd.), Lebenswelt und Wissen­

1949 (dis., typoskript, neotištěno). Stegmiiller, W., Glauben,

literatury

Cohens,

Paul Natorps und beim

fruhen Martin Heidegger, Gottingen 1995. StraBer, J., Die Bedeutung des hypothetischen Imperativs in der Ethik Bruno Bauchs, Bonn 1967.

Gegenwart II, Gottingen 1973. Tilliette, X., Merleau-Ponty ou la mesure de Vhomme, Paris 1970. Tillich, R, Mystik und Schuldbewufitsein in Schellings philosophischer Entwicklung, Giitersloh 1912. Tonnies, F, Gemeinschaft und Gesellschaft.

Grundbegriffe der reinen Sozio­

logie, Darmstadt 1936 8 . Topitsch,

E.,

Kritik der phánomenologischen Wertlehre, in: H. Albert -

E. Topitsch (vyd.), Werturteilsstreit, Darmstadt 1971.

StrauB, D. R, Der alte und der neue Glaube, 1872. Stroker, E., Einleitung, in: E. Husserl, Die Krisis der europáischen Wissen-

Trendelenburg, F. A., Geschichte der Kategorienlehre. Zwei Abhandlungen, Berlin 1846, Hildesheim 1963. 'Trendelenburg, F. A., Logische Untersuchungen, I-II, Berlin 1840.

schaften, Hamburk 1982 2 . 488

489

Seznam

literatury

Trendelenburg, F. A., Naturrecht aufdem Grunde der Ethik, Leipzig 1860, 1868 2 . Troeltsch, E., Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, Tubin­ gen 1912. Trošt, R, Paul Natorp, in: Lebensbilder aus Kurhessen und Waldeck, 6, 1958. Tugendhat, E., Der Wahrheitsbegriff bei Husserl und Heidegger, Berlin 1967. Turi, G., Giovanni Gentile. Una biografia, Firenze 1995. Turner, B., Max Weber: From History to Modernity, London 1993. Tymieniecka, A.-T., Essence et existence. Étude á propos de la philosophie de R. Ingarden et N. Hartmann, Paris 1957. Ueberweg, R, Grundriss der Geschichte der Philosophie der Neuzeit, Berlin 1872 3 . Ueberwegs, R, Grundriss der Geschichte der Philosophie, IV: Das neunzehnte Jahrhundert und die Gegenwart, vyd. K Oesterreich, Berlin 1 9 1 6 " . Uexkull, J. von, Theoretische Biologie, Berlin 1920, 1928 2 , Frankfurt a. M. 1973. Uexkull, J. von, Umwelt und Innenwelt der Tiere, Berlin 1909, 1921 2 . Unamuno, Miguel de, Das tragische Lebensfuhl, Munchen 1925. Unamuno, Miguel de, Del sentimento trágico de la vida, Madrid 1913. Unamuno, Miguel de, Die Agónie des Christentums, Munchen 1928. Unamuno, Miguel de, Gesammmelte Werke, Munchen 1925 n. Unamuno, Miguel de, Obras completas, Madrid 1960-1971. Unamuno, Miguel de, Obras selectas, Madrid 1998. Vaihinger, H., Kommentar zu Kants Kritik der reinen Vernunft, I—II, Stuttgart 1881-1892. Vera, A., Introduction á la philosophie de Hegel, Paris 1855, 1864 2 . Verra, V, Esistenzialismo, fenomenologia, ermeneutica, nichilismo, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, Roma Bari 1985. Volkelt, J., Erfahrung und Denken. theorie, Leipzig 1886.

Kritische Grundlegung der Erkenntnis­

Volmicke, E., Grundziige neukantianischen Denkens in den FrUhschriften und der „Philosophischen Anthropologie" Helmuth Plessners, Alfter 1994. Vorlánder, K., Die neukantische Bewegung im Sozialismus, in: Kant-Studien, 1, 1902.

Seznam

literatury

Vorlánder, K., Kant und Marx, Tubingen 1911, 1926 2 . Waelhens,

A.

de,

Une philosophie

de

1'ambiguité.

Vexistentialisme

de

M. Merleau-Ponty, Louvain 1951, 1971 4 . Wahl, J., Le malheur de la conscience dans la philosophie de Hegel, Paris 1929. Wahl, J., Traité de métaphysique, Paris 1953. Waldenfels, B., Das Problém der Leiblichkeit bei Merleau-Ponty, in: Philosophischer Jahrbuch, 75, 1967/1968. Waldenfels, B., Das Zwischenreich des Dialogs.

Sozialphilosophische Unter­

suchungen im Anschlufi an E. Husserl, Den Haag 1971. Waldenfels, B., Einfuhrung in die Phánomenologie, Munchen 1992. Waldenfels, B., Phánomenologie in Frankreich, Frankfurt a. M. 1998 2 . Waldenfels, B., Vorwort des Ubersetzers, in: M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, Berlin - New York 1976. Weber, M., Der Sinn der Wertfreiheit, in: M. Weber, Gesammelte Aufsdtze zur Wissenschaftlehre. M.,

Die

„Objektivitát"

sozialwissenschaftlicher und sozialpolitischer

Erkennmis,

in:

M.

Gesammelte Aufsdtze zur Wissenschaftlehre,

Weber,

Weber,

Tubingen 1922, 1951 2 . Weber,

M.,

Gesammelte Aufsdtze

zur Sociál-

und

Wirtschaftsgeschichte,

Tubingen 1924. Weber, M., Gesammelte Aufsdtze zur Soziologie und Sozialpolitik, Tubingen 1924. Weber, M., Gesammelte Aufsdtze zur Wissenschaftslehre, Tubingen 1922. Weber, M., Gesammelte politische Schriften, Tubingen 1921, 1988 8 . Webery M., Politik als Beru/(1919), Berlin 1958 3 . Weber, M., Politika jako povolání, přel. J. Mertl, Praha 1929. Weber, M., Soziologische Grundbegriffe (1921), in: M. Weber, Gesammelte Aufsdtze zur Wissenschaftslehre, vyd. J. Winckelmann, Tubingen 1988 7 . Weber, M., Uber einige Kategorien der verstehenden Soziologie, in: M. We­ ber, Gesammelte Aufsdtze zur Wissenschaftlehre, Tubingen 1922, 1951 2 . Weber, M., Wirtschaft und Gesellschaft.

Grundrifi der verstehenden Soziolo­

gie (1922), vyd. J. Wickelmann, Tubingen 1956 4 . Weberová, M., Max Weber. Ein Lebensbild, Heidelberg 1950. Wein, H., Untersuchung uber das Problembewufitsein, Berlin 1937. Wenzl,

A.,

Die philosophischen

Grenzfragen

der modernen Naturwissen-

Vorlánder, K., Kant und der Sozialismus, unter besonderer Beriicksichtigung der neuesten theoretischen Bewegung innerhalb des Marxismus, in: Kant-Studien, 4, 1900.

Wenzl, A., Metaphysik als Weg von den Grenzen der Wissenschaft an die

490

491

schaft, Stuttgart 1954, 1960 3 . Grenzen der Religion, Graz 1956 2 .

Seznam

Seznam

literatury

Wenzl, A., Philosophie als Weg - Von den Grenzen der Wissenschaft an die Grenzen der Religion, Leipzig 1939. Wenzl, A., Wissenschaft und Weltanschauung, Leipzig 1936, Hamburg 1949 2 . Werkmeister, W.-H., Nicolai Hartmann 's New Ontology, Tallahassee 1990. Westermann, Ch., Argumentationen und Begrúndungen in der Ethik und Rechtslehre, Berlin 1977. Wetter, G. A., Der Dialektische Materialismus, Freiburg 1960. Wetter, G. A., Sowjetideologie heute, I: Dialektischer und Historischer Mate­ rialismus, Frankfurt a. M. 1964. Wiederbach, W., Die Bedeutung der Nationalitat fiir Hermann Cohen, Hildesheim 1997. Wiggershaus, R., Die Frankfurter Schule. Geschichte, theoretische Entwicklung und politische Bedeutung, Miinchen 1993 4 (1986 1 ). Willera, J., Husserl im Fruhwerk Schelers, in: Kant-Studien, 72, 1981. Windelband, W, Beitráge zur Lehre vom negativen Urtheil, in: Strafiburger Abhandlungen zur Philosophie. Eduard Zeller zu seinem siebzigsten Geburtstag, 1884. Windelband, W, Die Geschichte der neueren Philosophie in ihrem Zusammenhange mit der allgemainen Kultur und den besonderen Wissenschaften, I-II, Leipzig 1878-1880, 1922 8 . Windelband, W, Die Prinzipien der Logik,

in:

Encyclopádie der philoso­

phischen Wissenschaften, vyd. A. Ruge, Tubingen 1912.

Windelband, W., Práludien. Autsátze uná Reden zur Philosophie und ihrer 9 Geschichte, I-II, Tubingen 1924 . Windelband, W., Uber die gegenwártige Lage und Aufgabe der Philosophie (1907), in: W. Windelband, Práludien, H. Windelband, W, Ober Willensfreiheit, Tubingen 1904, 1923 4 . Windelband, W, Vom Prinzip der Moral, in: W. Windelband, Práludien, II. Windelband, W., Vom System der Kategorien, in: Philosophische Abhand­ lungen. Christoph Sigwart zu seinem 70.Geburtstag, Tubingen 1900. Winter, E., Ethik und Rechtswissenschaft. Eine historisch-systematische Untersuchung zur Ethik-Konzeption des Marburger Neukantianismus im Wer­ ke Hermann Cohens, Berlin 1980. Wirth, I., Realismus Berlin 1965.

und Apriorismus inN.

Hartmanns Erkenntnistheorie,

Wolandt, G., Gegenstándlichkeit und Gliederung. Untersuchungen zur Prinzipienlehre Richard Honigswalds mit besonderer Rucksicht auf das Pro­ blém der Monadologie, Koln 1964. Wolandt, G., Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, in: Tradition und Kri­ tik. Festschrift fur Rudolf Zocher zum 80. Geburtstag, Stuttgart - Bad Cannstatt 1967. Wolandt, G., Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, in: Tradition und Kri­ tik. Festschrift fiir Rudolf Zocher zum 80. Geburtstag, Stuttgart - Bad Cannstatt 1967. Wolandt, G., Idealismus und Faktizitát, Berlin - New York 1971. Wolandt, G., Richard Honigswald: Philosophie als Theorie der Bestimmtheit,

Windelband, W, Einleitung in die Philosophie, Tubingen 1914, 1923 3 . Windelband, W., Geschichte der alten Philosophie, Nordlingen 1888. Windelband, Ví., Geschichte und Naturwissenschaft (1894), in: W. Windel­ band, Práludien, II. Windelband, W, Immanuel Kant. Zur Sákularfeier seiner Philosophie, W. Windelband, Práludien, I.

literatury

in:

Windelband, W., Kritische oder genetische Methode, in: W. Windelband, Práludien, II. Windelband, W, Kuno Fischer und sein Kant, in: Kant-Studien, 1898, 2. Windelband, W, Lehrbuch der Geschichte der Philosophie (1892), Tubingen 1903 3 , 1957 1 5 .

in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen, Gottingen 1973. Wolzpgen, Ch. von, Die autonome Relation. Zum Problém der Beziehung im Spfitwerk Paul Natorps, Wiirzburg 1984. Wuchterl, K., Bausteine zu einer Geschichte der Philosophie des 20. Jahr­ hunderts: von Husserl zu Heidegger, Bern 1995. Wuchterl, K., Streitgespráche und Kontroversen in der Philosophie des 20. Jahrhunderts, Stuttgart - Wien 1997. Wulf, Ch. (vyd.), Vom Menschen. Handbuch Historische Anthropologie, Weinheim - Basel 1997.

Windelband, W, Logik, in: Die Philosophie im Beginn des 20. Jahrhunderts. Festschrift fur Kuno Fischer, vyd. W. Windelband, Heidelberg 1904, 1907 2 .

Wund, M., Kant als Metaphysiker, Stuttgart 1924. Wundt, W, Beitráge zur Theorie der Sinneswahrnehmung, Leipzig - Heidel­ berg 1862.

Windelband, W, Nach hundert Jahren. Zu Kants hundertjáhrigem Todestage 1904, in: W. Windelband, Práludien, I.

Wundt, W., Ethik. Eine Untersuchung der Tatsachen und Gesetze des sittli-

Windelband, W, Novověká filosofie, přel. R. Procházka, Praha 1921. Windelband, W, Platon, Stuttgart 1900, 1923 7 . 492

chen Lebens, Stuttgart 1886. Wundt, W, Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1896. Wundt, W, Grundziige der physiologischen Psychologie, Leipzig 493

1874.

Seznam

literatury

Wundt, W, Logik, I—II, Stuttgart 1902. Wundt, W, System der Philosophie, Leipzig 1889. Wundt, W, Volkerpsychologie, I-X, Leipzig 1900-1920. Wust, P., Die Aufstehung der Metaphysik, Leipzig 1920.

Jmenný rejstřík

Zechlin, E., Die deutsche Politik un die Juden im Ersten Weltkrieg, Gfittingen 1969. Zeidler, K. W., Das Problém der Psychologie im System Cohens, in: W. Marx - E. W Orth (vyd.), Hermann Cohen und die Erkenntnistheorie, WUrzburg 2001. Zeidler, K. W., Kritische Dialektik und Transzendentalontologie. DerAusgang des Neukantianismus und die post-neukantianische Systematik R. Hdnigswalds, W. Cramers, B. Bauchs, H. Wagners, R. Reiningers und E. Heintels, Bonn 1995. Zeller, E., Vortráge und Abhandlungen, Leipzig 1877. Zeltner, H., Das leh und die Anderen, in: Zeitschrift fiir philosophische For­ schung, Xin, 1959. Ziegler, L., Der Gestalwandel der Gótter, Darmstadt 1920. Ziegler, L., Die neue Wissenschaft, Universitas Aeterna, MUnchen 1951. Ziegler, L., Menschwerdung, I—II, Olten 1948. Zocher, R., Heinrich Rickert zu seinem 100. Geburtstage, in: Zeitschrift fiir philosophische Forschung, XVII, 1963. Zocher, R., Heinrich Rickert zu seinem 100. Geburtstage, in: Zeitschrift flir philosophische Forschung, 17, 1963. Zocher, R., Heinrich Rickerts philosophische Entwicklung. Bemerkungen zum Problém der philosophischen Grundlehre, in: Zeitschrift fiir deutsche Kul­ turphilosophie, 4, 1938.

Ach, N. 360 Adelmann, D. 64 Adickers, E. 110 Adler, F. 55 Adler, M. 442, 443 Adorno, Th. W. 226, 420, 4 4 1 , 444, 445

Barone, F. 394

Agazzi, E. 332 Albert, H. 235, 360, 428 Albrow, M. 4 2 8 Aleksandrowicz, D. 164

Bauer, O. 443

Alemann, H. von 292 Alexander, S. 375, 388

Bausola, A. 264, 332, 336, 340

Basile, P. 345 Basso, L. 433 Bast, R. A. 111, 131, 132 Battaglia, F. 339 Bauch, B. 52, 54, 145, 154-159, 164, 166, 167, 239 Baumgarten, E. 425, 426 Baumgartner, H.-M. 394 Baur, J. 337 Bavink, B. 371

Alexy, R. 107 Alsberg, P. 290, 291 Altwicker, N. 445 Angelelli, I. 188 Antoni, C. 332, 336

Bayer, A. von 24 Bazarov, V. A. 436 Bebel, A. 17, 19 Becher, E. 370 Becker, O. 116,261

Apel, K-.-0. 344 ApeTt; E. F. 171, 172 Aristoteles 34, 108, 325, 353, 398,

Becquerel, H. 27 Bedeschi, G. 340 Bedřich DI. 16

400, 403, 405 Arnoldt, E. 42 Aster, E. von 237, 405 Auer, I. 19 Avé-Lallement, E. 228, 236 Avenarius, R. 34, 37, 232

Beethoven, L. van 35 Behring, E. von 24 Bendix, R. 426 Benedikt, M. 377 Beneke, F. E. 34, 38, 175 Benjamin, W. 440, 444 Benz, C. F. 24

Babolin, A. 120 Bacon, F. 231 Baier, H. 426 Bakunin, M. 434 494

Berger, G. 265 Bergmann, J. 34, 86 Bergson, H. 169, 267, 273, 274, 369 495

Jmenný Berkeley, G. 197, 209, 213, 340, 362, 363, 374, 412 Bermes, C. 266 Bernays, J. 55 Bernays, P. 175 Bernet, R. 186, 189, 209, 215, 220 Bernstein, E. 18, 442, 443 Bernstein, J. 444 Besoli, S. 121, 128

rejstřík

Jmenný

Brandt, A. 173, 177

Cohen, H. 21, 37, 38, 42, 44-96, 98, 100-116, 123, 133, 136, 144, 154, 155, 160, 161, 172

Brandt, R. 65 Braun, H.-J. 111, 119 Braun, O. 171

Cohenová, M. 56 Cohn, J. 52, 114, 145, 159-162

Braunthal, J. 443 Breda, H. L. van 185, 187

Coleridge, S. T. 340, 343

Breil, R. 164 Brelage, M. 164, 167, 288 Brentano, F. 184, 187, 189, 194,

Bethmann-Hollweg, T. von 16 Biemel, W. 221

195,

197-198,

201,

207-208,

215, 231, 239, 267, 354, 357,

Binder, T. 376 Binswanger, L. 145, 290

384, 386 Brentano, L. 431

Bismarck, O. von 15, 16, 22 Bloch, E. 445, 446 BloBfeldt, W. 199 Blum, M. E. 442

Brezinka, W. 235

Comte, A. 37, 245, 419 Conradová-Martiusová, 260, 261, 388 Cousin, V. 328

H.

250,

Cramer, W. 54, 155, 163 Croce, B. 331-337,439, 443 Curie, M. 27

Brunschvicg, L. 269

Curie, P. 27 Czerwinska, E. 199

Buber, M. 74, 82

Czolbe, H. 34

Daimler, G. 24 Dal Pra, M. 340 DAngelo, P. 332 Daniels, G. 121 Darwin, C. 23, 30, 35 Daubert, J. 250 David, E. 18 Deborin, A. M. 438 DedekiHd, R. 25 De Gennaro, A. 332 Dejung, Chr. 295 De Sanctis, F. 331

Buhler, K. 360 Biilow, B. von 16

Boer, T. de 186 Bogdanov, A. A. 436 Bohler, D. 320, 322 Bohme, G. 287

Burckhardt, J. 33 Burke, E. 140 Burkhardt, A. 252 Busse, L. 52

Bohr, N. 27 Bolk, L. 290, 291

Buytendijk, F. J. J. 319

Bolland, G. J. P. 330 Boltzmann, L. 27 Bolyai, J. 25 Bolzano, B. 151, 190, 198, 376, 384

Cantoni, C. 43

Caird, E. 341 Cantor, G. 25 Carlyle, T. 144, 340, 343

Bonetti, P. 322 Bonito Oliva, A. 121

Cassirer, E. 2 4 - 2 6 , 29, 47, 50, 52, 5 3 , 56, 78, 89, 102, 103, 107,

Borsari, S. 332 Bosanquet, B. 342, 343 Bosch, K. 24 Boutroux, É. 328, 329

110-119, 139, 140, 164, 172, 226, 288 Cavaciuti, S. 334 Cayley, A. 25

Bradley, R H. 342, 344-352, 372, 388, 411 Bradley, J. 340 Brahm, J. 86

Cione, E. 331 Cohen, F. 55 Cohen, G. 55 496

154, 155,

Duhring, E. 2 1 , 38, 45, 377 Durkheim, É. 419, 420 Diirr, E. 360 Dux, G. 309

Einstein, A. 29 Elbogen, I. 20 Eley, L. 187 Elias, N. 163

Buek, O. 107, 327

Boehlich, W. 57 Boehm, R. 211

Driesch, H. 3 1 . 2 9 5 , 303, 304, 306, 312,315,356,387,388 Du Bois-Reymond, E. 30, 31, 55 Dufour, E. 121 Duhem, P. 29

Ehrenberg, H. 143 Ehrenfels, C. von 32 Eichler, W. 172

Čiževskij, D. 330

Biichner, L. 34

Dórpfeld, W. 33

Ebbinghaus, J. 324 Edel.G. 61,67

Bucharin, N. J. 438

Bochenski, I. M. 435 Boeckh, A. 55,

rejstřík

Ellissen, O. A. 36, 37 Emerson, R. W. 343 Engels, F. 18, 35, 266, 432, 436, 437, 440, 441, 442 Erdmann, B. 46 Erismann, T. 414 Eucken, R. 227, 324, 325,326, 327 Evans, L. 373 Ewing, A. C. 340

Descartes, R. 86, 110-112, 191, 199, 203, 208, 217, 247, 268, 271, 273, 277-279, 329, 359 Diemer, A. 198, 2 1 1 , 2 2 0 Diesel, R. 24 Dilthey, W. 32,46, 48, 86,110, 186, 199, 230, 300, 3 0 1 , 322, 335, 340, 369, 375, 388, 398, 427 Dondoli, L. 334 Donise, A. 132

Falckenberg, R. 148, 327, 328 Farber, M. 199 Faust, A. 132-134 Fechner, G. T. 32, 34, 35, 103, 231 Feist, H. 331 Ferrari, M. 43, 103, 111, 116, 376 Fetscher, I. 435 Fichte, I. H. 34, 35, 328, 330 Fichte, J. G. 121, 123, 147-151, 157, 171, 218, 324, 328, 337, 338, 362

497

Jmenný Findlay, J. N. 235 Fink, E. 186, 258, 259 Fiorato, P. 73 Fiorentino, F. 43 Fiori, G. 443 Fischer, K. 40, 4 1 , 44, 4 5 , 5 1 , 52, 55, 58, 59, 120, 154 Flach, W. 67, 101, 122, 129, 149, 152, 156, 161, 324 Flasch, K. 87 Fleischer, H. 432 Fleischer, M. 228, 280 Fellesdal, D. 189 Franchini, R. 335 Franke, H. 173 Frankel, Z. 21, 55 Frede, D. 111 Frege, G. 25, 188, 189 Freud, S. 32, 234, 238, 299, 320, 424, 425, Freyer, H. 312 Freytag-Loringhoff, B. von 411 Fries, J. F. 42, 47, 171, 172, 175, 178 Frings, M. S. 228 Frischeisen-Kohler, M. 140 Fromm, E. 444 Funke, G. 110

rejstřík

Galton, F. 32 Gamarra, D. 260 Gamp, R. 394 Garaudy, R. 432 Garin, E. 336, 340

Haeckel, E. 30, 31, 164, 199, 303

Gentile, G. 331, 332, 336-340, 351 Geraets, T. F. 267, 284

Hamilton, W. 43

Hensel, P. 144, 148, 295

Gerhard, H. W. 263, 420 Gerl, H.-B. 260 Geyser, J. 370 Gierke, O. von 421 Gigliotti, G. 65

Hammer, F. 307

Herbart, J. F. 32, 58, 59, 86, 175,

Harnack, A. von 105

2 1 5 , 332, 348, 375, 377, 384,

Hart, M. 172

411,439

Giovanelli, M. 104 Glagau, O. 21 Glatz, U. B. 149, 150 Glockner, H. 324 Gneuss, C. 426 Gobineau, J.-A. de 21 Goedeckemeyer, A. 130 Goerdt, W. 436, 438 Goethe, J. W. 35, 117, 118, 133, 134, 243 Goldmann, L. 440 Goller.T. 111 González Porta, M. A. 154, 155, 157 Good, P. 228 Goring, C. 37

498

G.

Hering, E. 32

Hartmann, E. von 34, 38, 219, 232,

Hermann, A. 371

237, 337, 353-355, 366, 385, 386

Hermann, G. 172, 178

Hartmann, F. 110

Herrigel, E. 149, 152

Hartmann, N. 11, 53, 107, 109, 110,

Herrmann, W. 46, 47, 105

130, 165, 167, 227, 229, 292,

Herrschaft, L. 51, 239

296, 312, 314, 319, 375, 384,

Hertz, H. 28, 29

386, 387, 389, 392-410, 418 Hartmann, W. 228

Herzl, T. 22

Haym, R. 35

Hessen, J. 125, 258, 370

Hegel, G. W. F. 11, 35, 36, 4 3 , 5 1 ,

Heyde, J. E. 389

108, 114, 133, 143, 144, 150,

Heymans, G. 192

162, 183, 242, 248, 308, 310,

Heyse, H. 376

323, 324, 3 2 7 - 3 3 2 , 3 3 4 - 3 5 3 ,

Hubert, D. 25, 278

372, 4 1 1 , 418, 420, 422, 437,

Hildebrand, D. von

440, 442, 445, 446

Hildebrandt, H. 147, 229, 239, 250, 258

Heidegger, M. 67, 88, 101, 102, 113, 132, 163, 165, 168, 183,

Hilferding, R. 443

184, 186, 187, 193, 207, 2 1 3 ,

Hirsch, S. R. 21

226, 228, 230, 280, 282, 288,

Hobbes, T. 422

289, 306, 309, 3 1 1 , 319, 336,

Hofer, R. 149, 150

389, 394, 395

Hoffmann, A. 121

Heimsoeth, H. 5 3 , 107, 110, 120,

Hoffmeister, J. 324

394

Hofmann, F. C. A. 25 Holt, E. B. 372, 373

Grillenzoni, P. 376

Heinrich, W. 55

Holzhey, H. 11, 17, 38, 48, 50, 52,

Grisebach, E. 327 Groše, T. T. 341 Guidetti, L. 394

Heisenberg, W. 418

Gebauer, G. 287 Gehlen, A. 288-291, 312-322 Geiger, A. 20

Henry-Hermann, G. viz Hermann,

Hale, M. 146

Heinemann, F. 53

Gurvitch, G. 148, 394 Gurwitsch, A. 204 Guzzo, A. 337, 339

Gaufi, C. F. 25 Gavronskij, D. 107

rejstřík

Geiger, M. 250 Gembillo, G. 332

Górland, A. 48, 56, 107-110, 112 Graef, H. Ch. 260 Graeser, A. 111 Graetz, H. 55 Gramsci, A. 443, 444 Green, T. H. 341, 342

Gadamer, H.-G. 88, 125, 130, 225 Galilei, G. 30

Jmenný

Heinzová, M. 123

56, 57, 62, 65, 7 1 , 72, 74, 75, 80, 92, 9 3 , 98, 101, 104, 111, 112,

Heitmann, M. 159, 162

136

Held, K. 186

Honigswald, H. 163

Helmholtz, H. von 26, 27, 30, 32,

Honigswald, R. 52, 140, 145, 155,

36, 39, 47, 357, 379

157, 163-170, 186

Helms, G. 28

Horkheimer, M. 444

Haber, F. 24

Henckmann, W. 227

Humboldt, W. von 117, 144

Habermas, J. 287, 430, 441

Hennis, W. 426

Hume, D. 37, 246, 362, 381 499

Jmenný Husserl, E. 11, 24, 32, 114, 144, 151, 162, 168, 183-230, 239, 249, 250, 254, 256, 258-267, 270-272, 276, 281-284, 293, 295, 300, 301, 304, 346, 370, 371, 375, 380, 385, 387, 394 Husserl, G. 263 Hyppolite, J. 329 Chamberlain, H. S. 21

164, 166, 167, 171, 176, 205, 207, 208, 210, 2 1 3 , 218, 226, 2 3 9 - 2 4 1 , 2 5 1 , 263, 264, 272, 284, 289, 300, 307, 324, 328, 329, 339, 3 4 1 - 3 4 3 , 353, 359, 362, 3 6 5 - 3 6 8 , 3 7 5 - 3 8 1 , 386, 393-396, 4 0 3 , 405, 408-410, 413, 443 Kappstein, T. 324

Christiansen, B. 159

Kaufmann, F. 263 Kaulbach, F. 149

Imhof, B. W. 260

Kautsky, K. 18, 19, 433, 442 Keene, C. A. 345 Keibel, S. viz Rickertová, S. Kelemen, J. 335

Ingarden, R. 250, 262, 263, 375, 394 Ingardia, R. 345 Iribame, J. V. 220

Kempski, J. von 159

Jacoby, G. 33, 55, 385, 386, 389,

Kerenskij, A. F. 433 Kerler, D. H. 296 Kern, I. 186, 210 Kesseler, K. 324

Laas, E. 37, 86, 89

Knoll, J. H. 36

Kalberg, St. 426 Kameněv, L. B. 433 84, 86, 88, 103, 104, 115, 116, 143, 144, 158, 159, 500

Knoppe.T. 111, 115 Kobusch, T. 253 Koch, F.-A. 436 Koch, R. 24 Kofler, L. 443 Kohnke, K. Ch, 36-39, 4 1 , 45, 52, 111, 376

Leibniz, G. W. 50, 62, 110, 112, 189, 190, 198, 377, 384, 387

264 Kraft, V. 359 Kraus, O. 239 Krieck, E. 316 Krijnen, C. 133 Krohn, D. 173 Krois, J. M. 111 Kroner, R. 133, 144, 157, 324 Kuhn, H. 250 Kuhnová, L. 159

Kirchmann, J. H. von 34, 353 Klages, L. 238, 327

Klockenbusch, R. 162 Knappe, S. 173 Knittermeyer, H. 53, 99, 101

Lasson, A. 323, 324 Lasson, G. 323, 324 Lasswitz, K. 104 Lavelle, L. 330 Lazarus, M. 32, 55, 58 Lefěvre, H. 432 Lehmann, H. 431 Lehnert, D. 17

Kraft, J. 183, 193, 213, 228, 230,

Keyserling, H. 327 Kirchhoff, G. 25

Kleinknecht, R. 173, 418 Klimke, Fr. 199

rejstřík

Kojěve, A. 266, 329 Kolakowski, L. 432 Konrád, A. 360, 394 Koperník, M. 30 Kopper, J. 330 Korsch, K. 442 Koyré, A. 250

Kulpe, O. 47, 165, 232, 354, 356, 360-367, 370, 445 Kuntze, F. 144 Kunz, H. 290 Kuppers, B.-O. 111 Kuttig, L. 133 Kwant, R. C. 267, 272

Klein, J. 75, 393

Kaegi, D. 113 Kaehler, K. E. 220 Kajon, I. 85

Kant, I. 11, 34-78, 8 1 , 90, 9 1 , 94, 95, 106-108, 110-112, 119-128, 131-134, 150, 151, 154, 155,

199, 214, 259, 295, 331, 360, 385, 407,

Keller, W. 85, 290 Kelsen, H. 72

Jacobi, F. H. 377 392, 410-418 Jaensch, E. 53 Jahn, I. 29 Jansen, P. 319 Janssen, O. 186, 388 Jaspers, K. 131, 148, 165, 231, 438 Jegelka, N. 86 Joél, K. 171 Joel, M. 55 Jung, M. 376

Jmenný

rejstřík

Lembeck, K.-H. 229 Lenin, V. I. 266, 432-439 Lenz, M. 34 Lev XIII. 16, 19 Le Senné, R. 330 Lessing, H.-U. 300, 301 Lessing, T. 369 Lessnoff, M. H. 431 Levinas, É. 74, 186, 265 Levy, H. 5 1 , 144 Lewandowsky, L. 56 Lewandowsky, M. viz Cohenová, M. 56 Lichtheim, G. 440 Lieber, H.-J. 243, 244 Liebert, A. 5 1 , 53 Liebknecht, W. 17 Liebmann, O. 4 1 , 42, 44, 47, 353 Linden, H. van der 76

Labriola, A. 332, 439 Lachelier, J. 328 Lachiěz-Rey, P. 272 Lagarde, P. de 22

Linke, P. F. 386 Lipps, T. 250, 254, 357-359, 445 Lipsius, R. A. 47 Litt, T. 322 Lobačevskij, N. 25 Locke, J. 45, 362 Locqueneux, R. 29 Lorenz, Konrád 360 Lorenz, Kuno 287 Lossky, N. O. 136 Lotze, R. H. 34, 36, 46, 49, 50, 120, 121, 125, 127, 128, 189, 190,

Lamanna, E. P. 332 Lambert, J. H. 45, 183 Lambertino, A. 234 Landgrebe, L. 186, 224, 259 Landmann, M. 287, 288 Lange, F. A. 17, 18, 36, 37, 42, 47, 49, 56, 59, 75, 80, 81 Lask, E. 51-53, 137, 145, 148-154, 239, 394 Lassalle, F. 17, 38, 75 501

Jmenný 198, 215, 231, 239, 323, 328, 344, 357, 383, 384 Lovejoy, A. O. 373-375 Lowenfeld, R. 22 Liibbe, H. 35, 87, 171, 189, 250 Lukács, G. 148, 149, 151, 154, 439, 440, 441, 443 Luther, M. 21, 154 Luxemburgová, R. 19 Mach, E. 25-28,164,189, 199, 232, 357, 415, 436 Maerker, R 159 Maier, H. 376 Maine de Biran, F.-P. G. 230, 330, 398 Malter, R. 152 Mander, W. J. 345 Mannheim, K. 243, 424 Mansel, H. 43 Manser, A. 345 Marbach, E. 186, 210, 213 Marbe, K. 360 Marek, S. 51, 162 Marcks, E. 34 Marcuse, H. 428, 444, 445 Marquard, O. 288 Marr, W. 21 Marshall, N. H. 44 Marvin, W. T. 372, 373 Marx, K. 18, 75, 77, 106-108, 243, 266, 329, 330, 332, 424, 432, 433-435, 441-444 Marx, W. 65, 115, 119, 186 Massimilla, E. 145 Maxwell, J. C. 26, 29 Maybach, W. 24 Mayer, R. 27, 381 Mayer-Hillebrand, F. 198, 201 McTaggert, J. E. 330, 343 Mead, G. H. 314 502

Jmenný

rejstřík Medicus, F. 324 Mehlis, G. 144 Meinong, A. 163, 215, 386, 389 Mendel, G. J. 30 Merleau-Ponty, M. 213, 249, 265, 266-284 Merz[-Benz], P.-U. 12, 133, 139, 141, 163, 165, 170, 426 Messer, A. 360, 367, 368, 369 Métraux, A. 267 Meyer, E. 33 Meyer, J. B. 4 1 , 42, 59 Meyer, M. A. 20 Michel, C. L. 38 Mill, J. S. 23, 43, 191, 344, 419 Minkowski, H. 375 Mitscherlich, A. 425 Mohanty, J. N. 186, 187, 189 Moleschott, J. 34 Mommsen, T. 2 1 , 22, 33 Montague, W. P. 372, 373 Moore, G. E. 345, 351, 371 Moss, M. E. 332 Mozart, W. A. 35 MUller, A. U. 260 MUller, C. 72, 107 MUller, G. 373 MUller, J. 30 Mttnch, F. 144 MUnsterberg, H. 47, 137, 145-148 Mussolini, B. 439 Nachtsheim, S. 149 Nagy, I. 439 Natorp, A. 85 Natorp, E. 85 Natorp, H. 86 Natorp, P. 34, 47-48, 50, 52-53,57, 64, 70, 80, 83, 85-109, 111-116, 127, 136-137, 145, 155, 161, 166, 202

rejstřík Peirce, C. S. 344 Pera, M. 340 Perrin, J. B. 27 Perry, R. B. 371-373 Pestalozzi, J. H. 86 Pester, R. 36 Pezzino, G. 332 Pfabigan, A. 443

Naumann, F. 19 Negři, A. 337 NeiBer, B. 173 Nelson, L. 48, 171-180 Neurath, O. 431 Newton, I. 62, 104, 377 Neyer, M. A. 260 Nicolin, F. 324 Nicolini, F. 331

Pfafferott, G. 228, 234, 236, 243, 248

Nietzsche, F. 48, 49, 142, 143, 234,

Pfander, A. 239, 250, 254-257, 264 Pichler, H. 386

239, 259, 296, 318, 327, 376 Nyíri, J. C. 376

Pieper, A. 287 Pietrowicz, S. 295

Oberer, H,. 288 Ockham, William von 404 Ocone, C. 332 Oesterreich, K. 47 Ollig, H.-L. 54, 64 Oncken, H. 34 Orlik, F. 65

Pippert, R. 86, 96 Pitkin, W. B. 372, 373 Pius IX. 15 Plaňek, M. 27, 29, 371 Platón 49, 50, 58, 65, 67, 86, 88, 97, 109, 120, 199, 200, 338, 393 Plechanov, H. 436, 438 Poggeler, O. 250 Poggi, S. 332, 439 Poincaré, H. 29 Porna, A. 65 Popper, K. 11, 360, 381 Portmann, A. 291 Pratt, J. B. 373 Prechtl, P. 189 Preti, G. 264 Prichard, H. A. 371 Probst, P. 287 Prótagorás 200 Pucelle, J. 340 Pufendorf, S. von 253 Putnám, H. 194, 416

Ortega y Gasset, J. 107, 325 Orth, E. W. 36, 65, 111, 145, 164, 169, 186, 189, 228, 301 Ostwald, W. 27, 28, 199 Ottmann, H. 317 Otto, N. A. 24 Otto, R. 171 Paci, E. 264 Paetzold, H. 111, 119 Paine, T. 140 Pannekoek, A. 435 Pareto, V. 242, 420, 421 Pascal, B. 237, 329 Pascher, M. 72, 442 Passmore, J. 340 Pasternak, B. 107 Patzig, G. 188 Paulsen, F. 45, 48, 131 Pavlov, J. P. 269 Peano,G. 25

Quenzer, W. 325 Quine, W. Van O. 195, 405 Radbruch, G. 148 503

Jmenný Rade, M. 105 Raiffeisen, E W. 20 Ranke, L. von 34 Ravaisson[-Mollien], F. L. 273 Reckiová, B. 111 Redecker, A. 164, 166 Rehberg, K.-S. 312-314, 320 Rehmke, J. 389-392, 410 Reichenbach, H. 261 Reicke, R. 34 Reinach, A. 250-254, 258, 263 Reiner, H. 261 Reininger, R. 54, 155, 362 Renouvier, C. 42-43, 328 Renzová, U. 12, 7 8 - 7 9 , 111, 114, 119 Rescher, N. 346-347 Richter, R. 245 Rickert, H. 11, 47, 50-53, 115, 121, 129, 130-145, 147-155, 157, 159, 162, 164, 170, 185, 239, 324, 376, 426 Rickertová, S. (roz. Keibelová) 131 Ricoeur, P. 265 Ridder, L. 185 Riebel, A. 133

rejstřík Rosenzweig, F. 75 Rosmini, A. 330 Rossi, P. 429 Roth, G. 443 Rothacker, E. 290, 314 Rousseau, J.-J. 144 R o u x , W . 31 Royce, J. 344, 371 Rudolph, E. 111, 113 Ruge, A. 120-121 Russell, B. 330, 345-347, 351, 371, 438 Rutherford, E. 27 Sachs-Hombach, K. 357 Salamun, K. 428 Samson, L. 315 Sander, A. 248 Santayana, G. 373 Sartre, J. P. 265-266, 268, 280, 282 Sauler, W. 377 Saussure, F. de 274 Schaaf, J. 244 Schapp, W. 250 Schelerova, Maria 229

Riehl, A . 4 4 - 4 5 , 4 7 ^ 8 , 5 2 - 5 3 , 131, 144, 163-164, 166, 364, 375-383 Riemann, B. 25 Riesebrodt, M. 426 Ringer, F. 428 Rinofnerová-Kreidlová, S. 186, 203,215,225 Rinteln, F. J. von 139 Ritschl, A. 46 Robison, D. S. 344 Rod, W. 11, 253, 349, 376, 436 Rodbertus, K. 19 Rogers, A. K. 373 Romano, S. 250, 262, 336 504

Scheler, M a x 194, 200, 2 2 7 - 2 5 1 , 258, 2 6 1 , 288, 289, 292-300, 302, 308, 311, 313-314, 316, 318, 320-327, 383, 394, 398, 405, 407, 423-424, 431 Schelling, F. W. J. 36, 171, 282, 324,344 Schelting, A. von 428 Schiller, F. von 35, 42, 87, 177 Schlechta, K. 49 Schleiermacher, F. D. E. 34, 47, 83 > Schliemann, H. 33 ' Schmid, P. A. 69, 74, 107 Schmidt, A. 36, 444 Schmied-Kowarzik, W. 163, 164, 166-167, 169

Jmenný

rejstřík Sobczynska, D. 199 Sokolowski, R. 186

Schmoller, G. 19, 431 Schmucker, R. 111 Schnadelbach, H. 23-24, 48, 143, 288

Sokrates 199-200 Sombart, W. 425, 429 Sommer, M. 186, 189, 202, 206,

Schneider, G. 229, 243 Schoeps, J. H. 36 Schollgen, G. 426 Scholz, H. 387

207, 209, 222 Sommerháuser, H. 152, 153 Sorel, G. 438 S p a n n , O . 422 Spaulding, E. G. 372-373 Spaventa, B. 43, 331, 336 Specht, M. 172 Speck, J. 164, 228, 267 Spencer, H. 390, 411 Spengler, O. 231, 325 Spiegelberg, H. 235, 2 4 9 - 2 5 1 , 254,

Schopenhauer, A. 34, 59, 98, 121, 234, 344, 355 Schorske, C. E. 17 Schroder, E. Ch. 280 Schubert-Soldern, R. von 363 Schuhmann, K. 184, 186, 187, 252 Schulthess, P. 64 Schulz, W. 287 Schulze-Delitzsch, H. 20 Schuppe, W. 363, 390, 410-411 Schutz, A. 221 Schwarz, B. V. 258 Schwarz, H. 164 Schweitzer, A. 325 Schwemmer, O. 111 Sciacca, F. 330 Searle, J. R. 252 Seidengart, J. 112 Sellars, R. W. 373 Selz, O. 360 Service, R. 433 Seyfarth, C. 426 Shaftesbury, A. A. 340 Sidgwick, H. 342 Siebert, O. 324

258, 267 Spinoza, B. 3 1 , 248, 329, 381, 383, 386 Spirito, U. 337 Spranger, E. 133, 376 Stadler, A. 55, 69, 103 Stalin, J. V. 437 Stammler, R. 72, 105-107 Stark, T. 112 Staudinger, F. 107-108 Stefani, L. 330 Steffens, A. 287 Stegmuller, W. 193, 230, 238, 397, 404, 405 Steinova, E. 186, 250, 259, 260 Steinberg, H.-J. 17, 19 Steinthal, H. [Ch.] 32, 55, 80 Sterlingová, E. 20 Stem, P. 172 Stem, W. 215 Sternberg, K. 53 Stirling, J. H. 43, 341 Stock, E. 387 Stock, G. 345 Stoecker, A. 19, 21

Sieg, U. 12, 23, 52, 87, 104, 108 Siegel, C. 376-377 Siemens, W. 24 Signore, M. 133 Sigwart, C. 128, 138, 192 Simmel, G. 33, 47, 110, 162, 327, 422-423 Smith, B. 252 505

Jmenný

rejstřík

Stolzenberg, J. 12, 67, 88, 101-103 StraBer, J. 155 StrauB, D. F. 35

Ulrici, H. 34 Unamuno, M. de 327

Strokerová, E. 187, 203, 209, 214, 217, 220-221 Strong, C. A. 373 Stumpf, C. 183, 185, 357 Sturmfels, W. 53 Šukale, M. 188, 425^126 Sweet, W. 343 Sybel, H. von 33

Vaihinger, H. 46, 154 Vera, A. 331 Verra, V. 264, 340 Vico, G. B. 43 Vilém I. 15, 16, 24 Vilém II. 16 Vischer, F. T. 153 Vogt, K. 34

Tamburano, G. 443

Volkelt, J. 47, 110, 353 Vollhardt, F. 132 Vorlánder, K. 107, 108, 113

Tatarkiewicz, W. 107 Tenbruck, F. 426 Tengelyi, L. 210

Waelhens, A. de 267, 273 Wagner, A. 19, 431 Wagner, H. 54, 155, 239 Wahl, J. 329, 330

Tetens, J. N. 45 Theunissen, M. 221 Tomáš Akvinský 259, 325 Thurnher, E. 376 Thurnher, R. 223 Thyssen, J. 370-371

Jmenný

rejstřík

Willer, J. 227 Wilson, J. C. 371 Winckelmann, J. 426 Windelband, W 4 1 , 44, 47, 5 0 - 5 3 , 110, 116, 120-131, 133, 135, 138, 143, 144, 145, 148-150, 154, 155, 159, 162, 170

Wuchterl, K. 113, 187 Wulf, C. 290 Wundt, M. 110, 155, 395

Winter, E. 69, 77, 107

Zechlin, E. 23 Zeidler, K. W. 54, 80, 155 Zeller, E. 38, 40, 46 Zeltner, H. 221 Zénón z Eleje 348 Zeppelin, F. 24 Ziegler, L. 327 Ziehen, T. 232 Zimmermann, R. 377 Zocher, R. 54, 132, 133

Wundt, W. 32, 145, 159, 2 3 1 , 356, 357, 386 Wust, P.232, 384

Wirth, I. 394 Wittgenstein, L. 201, 219, 376 Wolandt, G. 5 1 , 154, 155, 163-166 Wolff, C. 384, 386, 398 Wolff, K. H. 424 Wolfflin, H. 33 Wolzogen, C. von 101, 102 Wright, O. 24 Wright, W. 24

Waldenfels, B. 187, 2 2 1 , 267, 273, 274, 275 Walter, N. 173 Warburg, A. 112 Watson, J. B. 269 Weber, H. 25

Tillich, R 324 Tilliette, X. 267 Tocco, F. 43 Tonnies, F. 33, A2X-422 Topitsch, E. 235, 428 Treitschke, H. von 21-22, 33, 57, 81 Trendelenburg, F. A. 34, 49, 55, 58, 59, 353-354, 377 Trockij, L. 433 Troeltsch, E. 431 Trošt, F. 85 Tugendhat, E. 187 Tuři, G. 336 Turner, B. 426 Twesten, C. 42 Tymieniecka, A.-T. 187, 394 Ueberweg, F. 34, 38, 47, 59 Uexkull, J. von 290-292, 300

Weber, Max 33, 133, 139, 141, 148, 425^132, 441 Weberová, Marianne 425 WeierstraB, K. 25 Wein, H. 397 WeiBe, C. H. 35, 39, 330 Weizsacker, V. von 317 Wenzl, A. 356 Werkmeister, W - H . 394 Westermann, Ch. 173 Wetter, G. A. 435 Whewell, W. 43 Wiedebach, H. 12, 56, 85 Wiggershaus, R. 444 Wilamowitz-Mollendorff, U. von 33

506

507

Věcný

rejstřík ideál 42 ideál: hledisko ideálu 42, 47 ideál: nauka o ideálu 177 idealismus 37

faktum čistého praktického rozumu 176

Věcný rejstřík a priori: výklady pojmu 39, 42, 4 3 , 45

člověk: zvláštní postavení člověka 296

absolutno 350

člověk: nezbadatelnost člověka 311

antropologie, filosofická 287, 311 antirealismus 362 antisemitismus 20-22, 81-84 antisemitismus, berlínský spor o 22, 57, 81-82 aporie, gnoseologická 397 axióm 122

danost, dané (viz též úkol) 88, 389 dedukce, psychologická 178 dějiny 77, 140, 147, 335-336 dějiny filosofie 113, 199 dělnická (sociální) otázka 16-20, 76 dění, odstupňovaní viz odstupňování dialektika 162, 332, 347, 436, 440

bádenská škola viz jihozápadoněmecká škola

duch, mysl 297-300, 308, 310, 314, 320, 338

behaviorismus 269

duchovní vědy 33, 116

biologie 29-32, 293

důkaz Boží existence 247

Bůh, idea Boha, pojem Boha 73,

důstojnost (čest) 74

246

duše: nauka o duši 256-257

bytí 398 bytí: mody/modality bytí 399, 401

eidos 203

bytí: momenty bytí 399

elita 242-243, 421

bytí: způsoby bytí 398^100

entelechie 315, 388

bytostná forma duše viz vitální prin­ cipy

epoché 224 epoché, universální 224 estetika 77, 97, 263, 407^108

cizí duše viz intersubjektivita

etika 68-75, 81, 157, 175-178

ctnost: nauka o ctnosti 74-77, 96

etika hodnot, materiální 235-239, 405^07

čas 215-216

etika smýšlení 432

čas: vědomí času, původní 214

etika zodpovědnosti 432

čest viz důstojnost

excentrická jako forma bytí (excen­

člověk, pojem člověka 71

trická pozicionalita) 303, 306,

člověk - „bytost nedostatku" 316

307-308, 310 508

faktum vědy 61-62, 67, 123, 126 fenomenologie (jakožto metoda) 183, 194, 144-208, 210, 229, 230-232,251, 255,266-269, 308

idealismus v teorii poznání 66-68 idealismus v etice 69 idealismus a materialismus 35 idealismus, kritický (nemetafyzický, metodický) 37, 4 1 , 49, 60, 89

fenomenologie vnímání 275-280 filosof: být filosofem 85, 165 filosofie: první filosofie, prima philosophia 218, 395

idealismus, metodický viz idealis­ mus, kritický idealismus, objektivní 323

filosofie (pojem filosofie, úkol filo­ sofie) 126, 141, 153, 166, 174, 251, 257, 301-302, 335, 377

idealismus, transcendentální (viz též novokantovství) 44, 60 idealismus, nemetafyzický viz idea­ lismus, kritický

„filosofie praxe" (Gramsci) 443 filosofie, pravá (Cohen) 58 filosofie práva 363 filosofie: systém f. viz systém filoso­ fie

ideální typ 427 imperativ, hypotetický 158

fyzika (víz též přírodní vědy) 25-30

infinitezimální metoda 63, 89 instituce 318

forma, symbolická 117 formalismus v etice 239-242 formy vědění 243

intencionalita 194-197, 208-209, 268 intenzivní veličina 63 intersubjektivita (cizí duše) 219,

filosofie, vědecká 198

234, 277, 355 intuicionismus 225-226, 249

„hádanka světa" 30 hegelianismus, hegelovská škola 35,

j á 202

120, 324, 328, 352 hermeneutika života 301, 311 hermeneutika, universální 301 histori(ci)smus 335-336 hodnota, hodnoty 49, 124-126, 138,

já, čisté VÍZ vědomí, čisté já, transcendentální viz vědomí, čis­ té já: určenost já 168 jazyk, řeč 274, 317 jednání 7 1 , 314, 319-320 jednota, syntetická 92, 94, 100 jihozápadoněmecká škola 48, 50,

147-148, 155, 235-239,241 chtění 255

51-53, 120-170

idea, nauka o idejích 4 9 - 5 0 , 58, 156-157, 418 idea: nahlédnutí ideje viz nahlížení

jsoucí, jsoucno 398-400 Kant: interpretace K. filosofie 59

podstaty ideace viz nahlížení podstaty

Kant-Studien (časopis) 46 509

Věcný Kantova etika 75-77 kantovství 37, 45, 121-124, 133, 394 kapitalismus 430 kinestezie 213-214 konceptualismus 193-198 konstruktivismus (Cohen) 68 krása 407-409 kriticismus, kritická filosofie 121, 122-124,165-166, 226, 268, 388 kultura, filosofie kultury 47, 5 1 , 77-80, 83, 100, 117-119, 158, 318

rejstřík mereologie 185

Ockhamova břitva 404

metafyzika, induktivní 356, 367, 368-369 metafyzika, kritická 41 metoda, kritická (Nelson) 174-176 metoda, transcendentální 62, 137 metodologie 128-129, 138, 170 množina (mnohost) 187 m o n á d a (konkrétní subjekt) 168,

odstupňování, teorie stupňů 302,

169-170 monadologie (Honigswald) 168 myšlení 64-65 myšlenkové zákony 127-128 mýtus 118

osobitost, osobnost 157

láska 74, 275 logika (v širším smyslu: logika teo­ rie poznání) 189-193, 215-217, 255-257, 338 logika 126-129 logika filosofie, kategoriální 153 logika: filosofie logiky 189 logika, formální (jakožto část logiky v širším smyslu) 190-193, 255, 256, 346, 387, 400 logika hranice 99 logika „povinnosti" 95

náboženství 81-85, 97-99, 245-249 náboženství a filosofie 248-249 nahlédnutí ideje viz nahlížení pod­ staty nahlížení podstaty (ideace, nahlížení ideje) 197, 2 0 0 - 2 0 1 , 203-206, 293 nauka o kategoriích 128, 403-405 nevědomí 356, 384 New Realism 370-375 novofriesiánská škola 47, 171-180 novohegelianismus 11, 144, 171

logika předmětu 151, 155-156 „má býti" (Sollen) 71-72, 95 marburská škola 4 8 - 5 2 , 55-119, 123, 145 marxismus viz materialismus, dia­ lektický a historický matematika 25, 116, 161, 187-189, 193,223,400 materialismus (viz těl idealismus a materialismus) 34-36 materialismus, dialektický a histo­ rický 34, 106, 2 4 3 , 332, 4 2 3 , 431-446 mentalismus 202 510

Věcný

„novokantovci"/„novokantovství" (termín) 38, 123-124 novokantovství (celková charakteri­ zace) 43-45, 47-53 novokantovství (mimo kap. I—III) 173, 202, 218, 324, 3 6 1 , 364, 388, 394, 424 novokantovství, bádenské 50 novokantovství, marburské 49 noéma 208 noésis 208 norma 126

307, 309, 332-334 odvozování, logické 192 ontologie 142, 262, 398-402 ontologie a fenomenologie 398

rejstřík poznání: teorie poznání 6 1 - 6 8 , 8 9 - 9 4 , 114, 117, 120-124, 128, 132-138, 166, 173, 3 6 1 , 370, 377-382 poznání: teorie poznání a etika 68, 69 pravda: teorie pravdy 340-344, 377 princip kauzality 381 problém duše a těla 34, 269, 273,

oprávnění poznání viz založení po­ znání osoba 233-235 otevřenost světu 298, 318 pantheismus 247 pantheismus (panpsychismus) 35 personalismus 242 platnost 49-51 platonismus 193, 235 pocit evidence 135, 137 pocity 236-237

274-275,

304,

374,

přírodní vědy (VÍZ též matematika;

pocity sympatie 232-235

fyzika) 2 5 - 3 0 , 114-117, 138, 139-141, 223-224, 326 přirozené právo 253 psychoanalýza 424-425 psychologismus 189-193 původ, myšlenkový zákon původu

počitek 63, 66, 90, 379 podoba (Gestalť) 270 pojem, teorie pojmu 115 pojem čísla 187-189 politika 432 porozumění 427

65, 92-94

pospolitost 422 povinnost: vědomí povinnosti 124

realismus, transcendentální 354,

povinnost: etika povinnosti 240

355-359 realita 63, 374-351 realita: kritéria reality 364-367 realizace 361-367 realizace: kritéria realizace 366 redukce, eidetická 202-208, 268 redukce, transcendentální 203, 206,

pozicionalita 303-306 pozicionalita, excentrická viz excen­ trická pozitivismus 37, 45 poznání 173 poznání, bezprostřední 173, 175, 396

207-208, 268 reflexe 320 retence 215-216

poznání, vědecké 66 poznání: úkol poznání viz úkol poznání: forma poznání (forma sou­

objektivita poznání 134-138, 293

310-311,

391,417 problém hodnotové oproštěnosti 428, 429-430 —problém mysli a těla VÍZ problém duše a těla prologika 109-109 prostor a smysly 412 prostor a čas 349, 418 protence 215

sebevědomí 73, 307

du) 135-136 511

Věcný sexualita 275

rejstřík tělo/těleso (Korper) 304-307

smysl (Sinn) 137, 409-410, 427 socialismus, etický 49, 57, 76, 8 1 , 107, 172 sociální etika 70-71 sociální filosofie 242-245 sociální otázka viz dělnická otázka sociální pedagogika 97 soud 6 5 - 6 8 , 9 2 - 9 3 , 127, 137, 155, 160,345-346 soud: forma soudu viz poznání: for­ ma poznání soud: logika soudu 151, 346 společenské vědy, sociologie 32-34, 425^127 spor o vitalismus 31 sublimace 299-300 skutečnost, absolutní/pravá 350, 351,411 sociologie vědění 243-244 soucit, etika soucitu 234 společnost 76, 421-422 společenské formy 242-244 spravedlnost, příkaz spravedlnosti 177 stát 7 1 , 7 6 , 4 3 3 - 4 3 4 Svaz monistů 199 svědomí 125 svět, světy (Husserl) 211 světonázor, jednotící prizma, Weltanschauung 141-143 symbol 117-119 symbolická forma 117—118 syntéza, pasivní 208, 2 1 2 - 2 1 6 , 275 syntéza, transcendentální 213-216 systém filosofie 7 7 - 8 0 , 8 2 - 8 3 , 99, 100-103, 141-143

tělo, žité (Leib) 213, 219-220, 268, 2 7 3 - 2 7 7 , 2 8 1 , 306-307, 310, 314-315 teorie: pojem teorie (podle Husser­ la) 200-201 teorie dějin, filosofie dějin 78, 140, 149-150, 335 teorie dvou cest 155 teorie dvou stran 378 teorie hodnot, filosofická viz etika hodnot, materiální teorie chování 267-273 teorie práva 106, 178-180, 252, 253-254,263 teorie relativity 418 teorie vědy 114-117, 126-129, 170, 216-217 teorie vnímání 271, 300 theismus, křesťanský 35

Věcný vědy: klasifikace věd 129 vědy: krize věd 221-226 vědomí 271, 307 vědomí, čisté (čisté já) 206-207, 210-213, 275 vědomí: skutečnost vědomí 412 vědomí, transcendentální viz vědo­ mí, čisté vitální principy (bytostné formy duše) 297 vjem, vnímání 269-272, 275-277, 413 vnější horizont 204 vnější skutečnost 413 vnější skutečnost, transcendentní 414 vnitřní horizont 204 vrstvy (ontologie) 403 výchova (Bildung) 178 význam: teorie v. 193-198, 202

rejstřík vztah subjektu a objektu 134, 273, 2 7 4 - 2 7 5 , 282, 3 3 7 - 3 3 8 , 3 4 1 , 374, 378, 396, 440 základní zákon, antropologický 308 zákon o (dostatečném) důvodu 380-381 založení 67 založení (oprávnění, legitimizace) poznání 91 zkušenost 60, 62, 270, 284 zkušenost: teorie z. 60, 6 1 , 375, 377-382 zkušenost: transcendentální teorie z. 62, 284, 377-382 „Zpět ke Kantovi!" 37, 40 židovství 75, 81 žitý svět 221-226 život, filosofie života 48, 369 životní moudrost 382

transcendentální filosofie 277-280, 284, 359 třídní vědomí 439-441 účelová racionalita 429 úkol (viz též danost, dané) 89, 95, 136 _J umění 77-80, 97, 333 určenost jest 167 utilitarismus 241 utrakvismus 160 věc 275-276 věc o sobě 4 1 , 212, 365, 368, 370, 378, 390, 395 věc: zkušenost věci 276, 348, 390, 391 věc: vjem věci 275-277, 304 věčnost 73 věda, vědy 23-34, 48, 68, 9 3 - 9 4 ,

technika: objevy a vynálezy 24

198,216-217,389 512

513

Ediční poznámka Při přepisu j m e n a psaní o d b o r n ý c h pojmů j s m e se řídili zásadami ustá­ lenými v ediční praxi nakladatelství Oikúmené. Poznámky, uváděné v n ě m e c k é m originálu na k o n c i knihy, j s m e zařadili na příslušné stránky a upravili tak, že obsahují zkrácený bibliografický údaj, tj. p o u z e j m é n o autora a název monografie n e b o článku. Výjimku představují p o u z e p o ­ z n á m k y na p o č á t k u k a ž d é kapitoly, v nichž se odkazuje na základní sou­ h r n n o u literaturu a p r a m e n y k d a n é m u autorovi či tématu p l n ý m biblio­ grafickým údajem. Ke v š e m p r a m e n ů m , monografiím a č l á n k ů m , na něž autoři odkazují, nalezne čtenář plný bibliografický údaj v S e z n a m u lite­ ratury, který j s m e d o p l n i l i i o č e s k é p ř e k l a d y p ř í s l u š n ý c h děl. J m e n n ý rejstřík u d á v á výskyt d a n é h o j m é n a j e n v h l a v n í m textu a p o z n á m k á c h p o d čarou, tj. nikoli v S e z n a m u literatury, a byl vyhotoven p o d l e původ­ n í h o n ě m e c k é h o v y d á n í stejně j a k o v ě c n ý rejstřík. Text v p o z n á m k á c h přeložil Richard Štencl. Redakce

515

WOLFGANG ROD - HELMUT HOLZHEY Filosofie 19. a 20. stol. II Vydalo nakladatelství O I K O Y M E N H j a k o svoji 3 1 1 . publikaci. Z n ě m e c k é h o originálu H. Holz­ h e y a W. R o d , Geschichte der Philosophie, XII: Die

Philosophie

des

ausgehenden

19.

und des

20, Jahrhunderts, 2, v y d a n é h o v r. 2 0 0 4 nakla­ datelstvím C. H. B e c k v Mnichově, přeložil Mar­ tin P o k o r n ý . O d p o v ě d n ý r e d a k t o r R . Jilský. Technická redakce Vladimír Nedvídek. Obálku navrhl Z d e n ě k Ziegler. Sazba Martin Třešňák. Tisk Alfaprint P r a h a . Vydání první, Praha 2006.