Komparace světových hospodářských krizí z 30. let 20. stol. a počátku 21. stol

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Komparace světových hospodářských krizí z 30. let 20. stol. a počátku 21. stol. Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Strejček, MBA

Jiří Vrzala

Brno 2010

Poděkování Děkuji Mgr. Petru Strejčkovi, MBA, za vedení této práce a za jeho odborné rady.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Komparace světových hospodářských krizí z 30. let 20. stol. a počátku 21. stol.“ vypracoval samostatně s využitím zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 24.5.2010

__________________

Abstract Vrzala, J., Comparison of global economic crises of the 30th the 20thcentury and early 21st century. Bachelor thesis. Brno, 2010 This thesis deals with comparison of two great world economic crises. For the purpose of comparison four common points were selected as follows: crises ignition, financial sector principles, exchange rates and governmental recovery measures. Keywords monetary policy, fiscal policy, banking, exchange rates

Abstrakt Vrzala, J. Komparace světových hospodářských krizí z 30. let 20. stol. a počátku 21. stol. Bakalářská práce. Brno, 2010. Tato práce se zabývá komparací dvou světových hospodářských krizí. Pro srovnání obou krizí jsou v této práci vybrány čtyři styčné body a to vznik krizí, fungování bankovního sektoru, směnné kurzy a programy na boj s krizí. Klíčová slova monetární politika, fiskální politika, bankovní sektor, měnové kurzy

Obsah

5

Obsah 1

2

3

Úvod, cíl a metodika práce

7

1.1

Úvod ...........................................................................................................7

1.2

Cíl .............................................................................................................. 8

1.3

Metodika ................................................................................................... 9

Popis hospodářských krizí

10

2.1

Hospodářská krize ve 30. letech 20. stol.................................................10

2.2

Hospodářská krize v současnosti ............................................................15

Porovnání krizí 3.1

19

Vznik krizí ................................................................................................19

3.1.1

Hospodářská krize ve 30. letech 20. stol.........................................19

3.1.2

Hospodářská krize v současnosti.................................................... 25

3.1.3

Komparace vzniku krizí .................................................................. 33

3.2

Bankovní sektor ...................................................................................... 33

3.2.1

Hospodářská krize ve 30. letech 20. stol........................................ 33

3.2.2

Hospodářská krize v současnosti.................................................... 35

3.2.3

Komparace bankovního sektoru......................................................37

3.3

Zlatý měnový standart, systém plovoucích kurzů .................................. 38

3.3.1

Zlatý měnový standart .................................................................... 38

3.3.2

Plovoucí směnné kurzy a Euro ....................................................... 39

3.3.3

Komparace měnových systémů ...................................................... 39

3.4

New Deal, jeho současné uplatnění a „šrotovné“................................... 40

4

Diskuze

42

5

Závěr

48

6

Seznam použité literatury

49

7

Seznam obrázků a tabulek

51

Obsah

6


7

1 Úvod, cíl a metodika práce 1.1 Úvod V současné době je celosvětová ekonomika postižena krizí, která byla odstartována v polovině roku 2007 jevem, jenž je nazýván Americká hypoteční krize. Díky provázanosti ekonomik všech států a jednotlivých sektorů národního hospodářství došlo ke vzniku fenoménu, který má dopad na každého z nás. Současná krize je mnohými označována za nejhorší za posledních několik desítek let. Nabízí se nám tudíž srovnání dnešní situace s Velkou hospodářskou krizí ve 30. letech 20. století, která je dodnes považována za nejhorší ekonomickou krizi lidstva. Současná ekonomická krize je veřejností (hlavně díky velkému vlivu masmédií) vnímána jako „něco“ co do světové ekonomiky nepatří. Nepřipouští si totiž hlavní princip hospodářského cyklu, a to střídání období konjunktury s obdobím recese. Navíc poslední období růstu ekonomiky nebylo založena na solidních investicích, ale na tzv. „bublinách“, kdy jedna bublina střídala druhou, až došlo k jejímu prasknutí (Americká hypoteční krize). Díky tomuto přístupu bylo mnoho peněz (mnohdy i na doporučení odborníků) investováno neefektivně.


8

1.2 Cíl Cílem bakalářské práce je komparace dvou světových hospodářských krizí, a to krize ze 30. let 20. století a krize současné z počátku 21. století. Na základě porovnání příčin a důsledků obou událostí se pokusím ověřit hypotézu, že současná hospodářská krize má podobné příčiny vzniku a průběh jako krize ve 30. letech 20. stol. V této práci však nebude provedeno pouze srovnání příčin, které vedly k oběma

krizím,

ale

dojde

k porovnání

dalších

faktorů

ve

spojitosti

se sledovanými událostmi. Bude srovnávána doba, ve které obě krize propukly, bude porovnán průběh obou krizí a jejich následky (u současné krize se bude jednat spíše o výhled do budoucnosti, protože krize stále probíhá). Průběh krizí bude srovnáván v několika bodech, a to v dopadech na ekonomiku (vývoj HDP, nárůst nezaměstnanosti), v rychlosti rozšíření, ve vlivu komunikačních technologií a jejich případném podílu na rozšíření a prohloubení krize, ve státních zásazích (jejich včasnost a účinnost), ve fungování bankovního sektoru (regulace bank, reakce centrálních bank) a fungování směnných systémů.


9

1.3 Metodika Velká hospodářská krize v 30. letech 20. století byla výsledkem řady chyb ve finančním a ekonomickém sektoru. Měla však sloužit jako poučení do budoucna, aby se podobné chyby neopakovaly. Tato zkušenost však byla v poslední době opomíjena a docházelo k podobným chybám jako v minulosti s obhajobou, že Velká krize z 30. let se nemůže nikdy opakovat. Následující stať rozdělím do dvou hlavních kapitol. V úvodní části se budu věnovat stručnému popisu obou hospodářských krizí. Popíši zde vznik, průběh a dopady obou hospodářských krizí. Ve druhé, stěžejní, části své práce, se budu věnovat samotné komparaci detailnějších aspektů obou již zmíněných krizí. Samotné srovnání provedu ve čtyřech pracovních blocích. V prvním bloku srovnám samotné příčiny, které vedly k oběma krizím. Ve druhém bloku se budu věnovat chování bankovního sektoru (jeho uspořádání, podílu na vzniku a rozšíření krize). Ve třetím bloku se zaměřím na úlohu zlatého měnového standartu v porovnání s nynějším systémem volně plovoucích kurzů a pozicí Eura v některých státech Evropy. V posledním bloku se budu věnovat některým protikrizovým opatřením. Zmíním se především o dřívějším programu New Deal a o současném „šrotovném“. Na konci každého bloku provedu bilanční shrnutí, jež bude sloužit jako argumentační báze pro závěrečnou diskusi. V diskusním závěru se pak pokusím o sumarizaci poznatků z jednotlivých pracovních bloků směrem k potvrzení ,či vyvrácení stanovené hypotézy.


10

2 Popis hospodářských krizí 2.1

Hospodářská krize ve 30. letech 20. stol.

Ke konci roku 1929 byl svět zasažen hlubokou hospodářskou krizí, která neměla do té doby obdoby. Po zlatých 20. letech přišlo tvrdé „vystřízlivění“. Krize byla odstartována na konci října 1929 krachem na newyorské akciové burze na Wall Stretu. Krach akciového trhu se silně promítl do fungování amerického bankovního sektoru. Krize bankovního sektoru měla dopad na celou ekonomiku USA. Firmy na americkém trhu nedostaly překlenovací úvěry, které by jim pomohly překonat těžké období. Navíc byly postiženy poklesem poptávky. Pokles poptávky byl způsoben více faktory. Mnoho lidí přišlo o své úspory, dále zde panovala všeobecná nejistota (burzovní krach, finanční krize), poklesly investice. Firmy byly nuceny snížit ceny svých produktů. Snížení cen se většinou snažily docílit snížením nákladů na výrobu, a to hlavně propouštěním zaměstnanců. Mnoho firem však tuto situaci neustálo a zkrachovalo, čímž se stále víc a víc zvyšovala nezaměstnanost, což nutilo dále ke snižování cen. To vše vyústilo v deflační spirálu. Krize se projevila velkým poklesem výroby ve všech odvětvích amerického průmyslu. Obdobně vypadala situace i v zemědělství. Pokles průmyslové výroby a nárůst nezaměstnanosti v USA jsou zobrazeny v následujících tabulkách. Tab. 1

Pokles indexu průmyslové výroby USA v letech 1929 až 1934

1929

1930

1931

1932

1933

100 81 68 54 64 Zdroj: Http://dejiny.wz.cz/ [online]. 7.2.2002 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z WWW: .

1934 66


Tab. 2

11

Nárůst nezaměstnanosti v USA v letech 1929 až 1934

1929

1930

1931

1932

1933

8,2% 14,5% 19,1% 23,8% 24,3% Zdroj: Http://dejiny.wz.cz/ [online]. 7.2.2002 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z WWW: .

1934 20,9%

Centrální vláda v čele s prezidentem Hooverem však na nastávající krizi nedokázala nijak reagovat. Tehdejší americký ministr financí dokonce prohlásil: „Recese očistí systém od hniloby. Vysoké životní náklady i život nad poměry pominou. Lidé budou pracovat tvrději a budou mít lepší morálku. Hodnoty se vrátí na správnou úroveň a podnikaví lidé se vzchopí na úkor méně schopných.“ Z USA se šířila krize do dalších zemí, zejména těch, jejichž hospodářství bylo nejvíce závislé na USA, ale brzy zasáhla s větší či menší intenzitou všechny země a stala se krizí světovou. Nutno podotknout, že USA se na rozšíření krize značně podílely, a to především vydáním Smooth-Hawleyho celního zákona v roce 1930. Následovala odvetná opatření, jež znemožnila mezinárodní obchod. V roce 1930 nepodnikla vláda USA žádná opatření na zastavení prohlubování krize. Vládní rozpočet tehdy dokonce skončil s přebytkem. V roce 1931 centrální vláda stále na probíhající krizi nereaguje. Nezaměstnanost narůstá k 15%. Jedinou reakcí je zvýšení úrokové sazby, kterou provedl Fed (centrální banka). V roce 1932 vzrostla nezaměstnanost na 24%. Vláda si konečně uvědomuje nutnost zásahů. Aby však získala potřebné finanční prostředky pro své plánované zásahy, zvýšila vláda daň z příjmů z 25% na 63%1. V roce 1933 zvítězil v prezidentských volbách Franklin Delano Roosevelt. Vítězství ve volbách mu zajistil jeho program New Deal (Nový úděl), který měl zastavit právě probíhající krizi. USA se definitivně dostaly z krize až příchodem 2. světové války. 1Zdroj:

KOHOUT, Pavel . Http://hn.ihned.cz [online]. 24.8.2009 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z

WWW: .


12

Krize, která odstartovala v říjnu 1929 na newyorské akciové burze, neměla pouze vliv na ekonomiku USA, ale brzy se rozšířila za hranice USA a ovlivnila hospodářství celého světa. Nutno podotknout, že USA se na rozšíření krize značně podílely. Po krachu burzy začali američtí investoři stahovat své peníze z Evropy, aby zacelili své rány, které utrpěli na domácích trzích. Pokles těchto investic se významně projevil v evropských ekonomikách. Řada těchto investic byla navíc využita k uhrazení dluhů a vylepšení platební bilance. Hlavním důvodem rozšíření krize bylo zavedení Smoot-Hawleyho celního zákona a požadavky USA na splacení pohledávek. Ty měly být nyní splaceny pouze ve zlatě nebo v devizách. Následkem toho bylo obrovské snížení mezinárodního obchodu, protože každý stát zaváděl přísná protekcionistická opatření. Nejsilněji a nejrychleji dopadla krize na Německo, které bylo díky Dawesovu (1924) a posléze Youngovu plánu (1929), zcela závislé na přílivu amerického kapitálu. Krize se v Německu projevila propadem všech makroekonomických ukazatelů viz. následující tabulka. Tab. 3

Makroekonomické ukazatele v Německu v letech 1929 až 1933 (1928=100)

1929

1930

1931

1932

1933

HDP

101

94

79

65

67

Hrubé investice

77

60

28

33

41

102

87

69

58

66

1,9

3,7

5,1

5,3

6,0

9,6

15,7

24

30

26

Průmyslová výroba Počet nezaměstnaných v milionech Počet nezaměstnaných v%

Zdroj: STELLNER, František. Velká hospodářská krize a výmarská republika. In HOLMAN, Robert , et al. Velká deprese : Sborník textů. Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. s. 111. ISBN 80-86547-38-8.


13

Německo mělo v tehdejší době poměrně štědrý sociální systém, který způsobil, že po propuknutí krize razantně narůstaly vládní výdaje a tím docházelo k dalšímu zadlužování. Krize se zde projevila ve všech odvětvích v zemědělství, v průmyslu i v bankovním sektoru. Krizi v bankovním sektoru byla vláda nucena řešit velkou finanční injekcí. Následně byla většina bank fakticky zestátněna. Žádné z vlád se dlouhodobě nedařilo jakkoliv vytáhnout Německo z hluboké krize. To, spolu se stále pociťovanou potupou z Versailleské mírové smlouvy, umožnilo nástup nacismu. NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem v roce 1933 vyhrála volby a Hitler byl jmenován říšským kancléřem. Nacistům se podařilo vyvést zemi z hospodářské krize. Byly zrušeny odbory, byla omezena práva zaměstnanců, byl zastaven růst mezd, byl umožněn vznik kartelů a monopolů. Byla zvýšena úloha států v národním hospodářství, které se nyní mělo soustředit na znovuvyzbrojení a mělo připravit Německo na válku (rozšíření železniční sítě, stavba dálnic). Nacistům se prakticky podařilo odstranit nezaměstnanost. Velká Británie byla poměrně rychle postižena krizí, a to díky propojenosti její ekonomiky s USA. Británie upřednostnila obchodování se svými koloniemi. Jednalo se o Imperiální preferenční systém, který vnikl v roce 1932 a měl umožňovat volný obchod v rámci Britské koloniální říše a vůči ostatní státům se měla dodržovat jednotná a poměrně vysoká cla. Británie tudíž nebyla tak silně postižena sílícím světovým protekcionismem. Navíc britská libra byla mnoha zeměmi chápana jako stabilní měna a řada zemí ji využívala jako směnnou jednotku. Díky tomu se z Londýna stalo finanční centrum. Ve Francii byl nástup krize pomalejší. Ještě v roce 1930 byla průmyslová výroba na stejné úrovni jako v roce předcházejícím. Francie totiž nebyla příliš závislá na anglosaských zemích a měla příjmy z reparací. Francie se snažila této situace využít a vytvořit si silnější pozici v Evropě. Nakonec však i zde propukla krize a do začátku války nedošlo k nastartování obnovy hospodářství. Velká hospodářská krize byla výsledkem mnoha chyb v americkém a světovém hospodářství. Jednalo se o narůstající zadlužení, reparace, krize


14

v agrárním sektoru, špatné fungování bankovního systému, špatná popř. žádná reakce vlád na nastupující krizi, nastavení zlatého měnového standartu atd. Tato krize zasáhla prakticky všechny státy podílející se na světové ekonomice. (Krize se vyhnula Sovětskému svazu, který měl centrálně plánovanou ekonomiku a byl v izolaci). V řadě zemí se prudce propadly všechny makroekonomické ukazatele a oživení nastalo až s příchodem 2. světové války. Nutno ale podotknout, že zde nebyly pouze ekonomické dopady. Byly zde dopady sociální, kulturní a politické. Nejznámějšími a pravděpodobně nejhoršími dopady jsou dopady v oblasti politické. V mnoha zemích díky krizi převládly diktátorské tendence. Lidé byli ochotni vyměnit lepší životní úroveň na úkor lidských práv. Typickým případem je nástup Adolfa Hitlera k moci v Německu. Reorganizací ekonomiky se mu podařilo dostat Německo z hospodářské krize. Zavlekl ale svět do nejstrašnější války v dějinách lidstva. Nejedná se však o jediný případ. Jako další je možno uvést propuknutí španělské občanské války, nástup fašismu v Itálii, militarizaci Japonska a jeho následnou expanzi a mnohé další. V ekonomických dopadech musím zmínit vznik nového ekonomického směru. Do této doby byla dominantní klasická škola. Cílem tohoto směru byly minimální zásahy státu do ekonomiky a snaha o rovnovážný stav v ekonomice. Problém se objevil v průběhu krize, kdy sice nastal rovnovážný stav, ale produkt i cenová hladina byly na nízké úrovni. Tímto problémem se zabýval John Maynard Keynes ve své knize „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“, kde propagoval státní zásahy do ekonomiky. Tento směr se nazývá keynesiánství. Keynesiánství odpovídalo požadavkům doby, protože dokázalo vysvětlit nastalou situaci. Své výsadní postavení si udrželo až do ropných šoků v 70. letech.


15

2.2 Hospodářská krize v současnosti Od roku 2008 je svět zasažen ekonomickou krizí. Prvotní příčinou této krize byla americká hypoteční krize, jejíž počátek můžeme nalézt v roce 2006. Tato krize postupně přerostla v krizi finanční a v návaznosti na ni došlo i ke krizi celoekonomické. V roce 2006 praskla bublina na trhu s hypotékami a nemovitostmi. Ta byla způsobena masivním poskytováním hypoték hůře bonitním klientům, kteří nebyli schopni následně hypotéky splácet. Díky provázanosti finančních trhů se záhy tato krize přelila do celého finančního sektoru. Krize ve finančním sektoru se však vždy promítne i do fungování reálné ekonomiky. Jako první se propukající krize přelila do reálné ekonomiky v USA. Během nárůstu splátek hypoték se mnoha lidem snížil objem disponibilních peněz, které mohli využít pro svoji vlastní spotřebu. Tím došlo k poklesu zisku obchodníků a následně většiny firem. Celosvětově byla hospodářská krize způsobena silnou krizí ve finančním sektoru. V tomto případě je to o to horší, že růst ekonomiky v posledních letech byl tažen převážně úvěrovým boomem, který byl umožněn poměrně nízkými sazbami Fedu, ECB a dalších centrálních bank. Po propuknutí finanční krize byl přístup k novým úvěrům mnohem složitější, u některých firem se objevily problémy s běžnou likviditou a došlo k nárůstu nákladů firem. K tomu se navíc přidal pokles poptávky, který byl způsoben obavami lidí z blížící se krize (velký podíl na šíření paniky ohledně současné krize měla masmédia, která velmi často zkresleně informovala o probíhajícím dění). Firmy musely na nastalý pokles poptávky reagovat. Docházelo k propouštění zaměstnanců, čímž se snížil příjem obyvatelstva a tím následoval další pokles poptávky. Bylo jasné, že finanční krize se přeměnila v krizi hospodářskou. Dopad krize na reálnou ekonomiku můžeme vidět na vývoji HDP. Na následujících dvou obrázcích je zobrazen vývoj HDP v USA a v zemích Euorozóny.


16

Obr. 1 Meziroční růst reálného HDP v USA (v %)

3

2,5 2,1

2 1 0,1

0 0 I. 2008

II. 2008

III. 2008

IV. 2008

I. 2009

II. 2009

III. 2009

IV. 2009

-1 -2

-1,9 -2,6

-3 -3,3 -4

-3,8

-5

Zdroj: ZEMÁNEK, Josef. Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: . Obr. 2 Meziroční růst reálného HDP v Eurozóně (v %)

3 2,1 2

1,5

1

0,5

0 I. 2008

II. 2008

III. 2008 IV. 2008

I. 2009

II. 2009

III. 2009 IV. 2009

-1 -2

-1,7 -2,1

-3 -4 -4 -5 -5

-4,8

-6

Zdroj: ZEMÁNEK, Josef. Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: .


17

Bylo zřejmé, že je potřeba na nastalou situaci reagovat. Vlády po celém světě prováděly různá fiskální opatření, kterými chtěly stimulovat ekonomiku (asi nejdiskutovanějším fiskálním opatření je zavedení tzv. šrotovného). Tato opatření však mají i druhou stranu mince, a to nárůst zadlužení, který se v současné době stává stále více aktuálním. Sumarizovat dopady současné ekonomické krize je složité. V USA se sice již v souvislosti s rokem 2010 mluví o překonání recese, naproti tomu u EU se hovoří o tom, že vývoj ekonomiky bude mít podobu písmene W, kdy po růstu na podzim roku 2009 dojde opět k propadu. To je způsobeno několika faktory. I přes optimistické zprávy ekonomů ohledně krize lidé méně utrácejí, v řadě zemí skončilo šrotovné, díky kterému zaznamenal růst automobilový průmysl. Řada států je navíc nucena provést škrty ve svých rozpočtech, protože schodek veřejných financí dosáhl neúnosné výše. (V současné době je zřejmě v nejhorší situaci Řecko). Přesné vyčíslení škod je v současnosti nemožné (sběr dat ukončen na začátku května 2010). Došlo sice k poklesu HDP, nárůstu nezaměstnanosti a k bankrotu řady firem, na druhou stranu ale nedošlo k pádu bankovního sektoru, jak tomu bylo v minulosti. Jisté je, že i po této krizi dojde k revizi poznatků o ekonomice. Ukázalo se, že matematické modely, které měly předvídat příchod krize, ji nepředvídaly. Naproti tomu se jako mnohem přesnější ukázaly odhady ekonomů, kteří se vyznali v praktikách amerických hypotečních bank. Dále je tvrdé kritice vystavena moderní teorie portfolia s hypotézou efektivních trhů. Tato hypotéza hovoří o tom, že trh se chová zcela racionálně, a že všechny informace se ihned promítnou do cen na trhu a nemůže docházet k bublinám. Dot.com krize a americká hypoteční krize však tuto hypotézu vyvracejí. Jako důkaz může sloužit vývoj na akciových trzích v období hypoteční krize. O hypoteční krizi se již mluvilo ke konci roku 2006. Na počátku roku 2007 se objevovalo stále více zpráv o nastávajícím problému. Akciový trh však na tyto zprávy zareagoval až na podzim 2007.


18

Současná krize s největší pravděpodobností nebude zdrojem totalitních doktrín podobných nacismu či fašismu v 30. letech 20. stol (stoupající počet demokratických států tomu nenasvědčuje), ani nehrozí válečný konflikt v rozsahu 2. světové války, přesto i zde existuje řada nebezpečí. Největším problémem je nárůst zadlužení řady vyspělých států (navíc u těchto států můžeme pozorovat i nepříznivý demografický vývoj). K tomuto problému musíme připočíst klesající zásoby nerostných surovin (hlavně ropy) a ekologickou situaci planety.

Porovnání krizí

19

3 Porovnání krizí 3.1 Vznik krizí 3.1.1


Spojené státy americké nechtěly být zataženy do konfliktu v Evropě, který se jich dle tehdejšího veřejného mínění netýkal. Proto hned na počátku 1. světové války vyhlásily neutralitu. USA však od počátku podporovaly válčící státy Dohody. (Nejednalo se pouze o peníze, ale také o zásilky zbraní, munice, potravin a dalších zásob).

Na jaře roku 1917 byly Spojené státy nakonec zataženy do

probíhajícího konfliktu. S blížícím se koncem války odmítly Spojené státy poskytovat další půjčky evropským státům a dožadovaly se jejich splacení. Ty naopak očekávaly odpis svých dluhů. Výsledkem jednání o těchto dluzích bylo prodloužení splatnosti a snížení úrokových sazeb. Americké hospodářství doznalo v průběhu války podobných změn jako u válčících států v Evropě (odpoutání se od zlatého standardu, fixace cen apod.). Z ekonomického pohledu bylo období 1. světové války pro USA příznivé. Pro názornost je na následujícím grafu zobrazen vývoj Down Jonesova indexu v letech 1910 až 1920.

Porovnání krizí Obr. 3

20

Vývoj Down Jonesova indexu mezi roky 1910 až 1920

Zdroj: VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 29.7.2003 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z WWW: .

8. ledna 1918 vystoupil prezident Wilson na zasedání Kongresu se čtrnáctibodovým programem na poválečné mírové uspořádání světa. Asi nejznámějším bodem bylo vytvoření Společnosti národů, která měla navždy zamezit válečným konfliktům. Při mírových jednáních ve Versailles však nedokázal prosadit všechny body, protože Francie a Velká Británie sledovaly pouze své zájmy, a to pokoření Německa a zachování vlastního koloniálního panství. USA nakonec ani nevstoupily do Společnosti národů, protože Senát odmítl ratifikovat Versailleskou mírovou smlouvu, která zároveň zakládala tuto organizaci. USA se v tomto období stáhly do politické izolace a o světové dění se příliš nezajímaly (obchodní styky se naopak rozvíjely). Jako jediný opravdový vítěz 1. světové války by se daly označit Spojené státy americké. Do roku 1920 USA vytvářelo 40-50% světové průmyslové výroby.2 2

Zdroj: TAJOVSKÝ, Ladislav. „Velká deprese“ v novodobých dějinách. In HOLMAN, Robert , et

al. Velká deprese : Sborník textů. Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. s. 111. ISBN 80-86547-38-8.

Porovnání krizí

21

Americké společnosti měly v poválečném období značně ulehčenou situaci. Na domácím trhu byly chráněny poměrně vysokou celní bariérou. Naopak ony samy měly přístup na zahraniční trhy volný. Navíc evropská konkurence byla silně oslabena válkou. Pro svoji produkci měly tudíž naprosto ideální podmínky. V dubnu 1920 byly Spojené státy stejně jako většina evropských států zasaženy recesí. Tato krize však měla jako všude jen krátké trvání. Již v červnu 1921 byla překonána. Recese měla veskrze pozitivní dopad. Došlo k očistění amerického trhu od slabých, konkurence neschopných firem a k poklesu nadhodnocených cen. Ty nyní měly reálnější podklady. Ve dvacátých letech se v USA začaly masově využívat objevy z 2. vědecko-technické revoluce (proběhla na přelomu 19. a 20. století) Jednalo se především o využívání elektrické energie. Lidé v důsledku toho poptávali nové elektrospotřebiče. Jednalo se hlavně o vysavače a rozhlasové přijímače. Dále došlo ke změnám v dopravě (letecká doprava). Objevily se nové možnosti komunikace (telegraf, telefon). Toto a politika levných úvěrů naprosto změnily spotřebitelské chování obyvatel USA. Hlavním symbolem tohoto růstu byl nárůst automobilismu. Zde měla dominantní postavení automobilka Ford se svým Modelem T. V roce 1909 stál vůz 850$ (obdobné vozy v té době stály 2000-3000$), v roce 1920 stál již pouhých 300$3. Tohoto úspěchu bylo dosaženo pomocí masové výroby, která snížila náklady a čas potřebný pro výrobu jednoho automobilu. Na sestavení jednoho automobilu bylo potřeba pouze 93 minut. Fordovy závody dokonce stanovily, jak se mají vyrábět bedny, v nichž jim dodavatelé dodávali potřebné díly. Tyto bedny pak byly rozebrány a použity ke stavbě karoserií aut. Dalšímu rozvoji amerického hospodářství napomohly nové poznatky v oblasti managementu. Jako první došlo k rozdělení pozice vlastníka a ředitele. Dále pak bylo využito poznatků F. W. Taylora (jako první jich využil H. Ford). F. W. Taylor byl zakladatelem školy vědeckého řízení. Cílem byla maximalizace vykonané práce. Té mělo být 3

Zdroj: VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 29.7.2003 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z

WWW: .

Porovnání krizí

22

dosaženo normalizací pracovních podmínek, stanovením denního pracovního úkolu (v případě splnění měla být vyplacena vysoká mzda, při nesplnění měla být mzda krácena), vědeckým vybíráním pracovníků a vytvořením přátelské spolupráce mezi vedoucími a podřízenými. S rozvojem automobilismu se však rozvíjely i další oblasti. Jednalo se hlavně o subdodavatelské obory, které dodávaly automobilkám, dále pak o stavebnictví, které muselo vytvořit potřebnou infrastrukturu pro automobily. Následně docházelo k velké výstavbě bytů a domů. Zárodkem budoucí krize však byl vývoj v oblasti zemědělství a bankovního sektoru.

Na počátku 20. let došlo k poklesu cen zemědělských

produktů. Aby američtí farmáři mohli reagovat na tento trend, museli snížit náklady na výrobu. Toho dosáhli mechanizací. Peníze na tuto mechanizaci získali díky úvěrům u bank. Symbolem prosperity i následného kolapsu je trh s cennými papíry. Hospodářská prosperita, která nastala v ekonomice, se zákonitě odrazila i na trhu s cennými papíry. V roce 1924 překonal Down Jones Industrial Average index hodnotu 110 bodů. Rok na to již 150 bodů.4 Od tohoto roku přestala akciová burza odrážet reálný vývoj ekonomiky a docházelo pouze ke strmému růstu cen akcií. Vývoj Down Jonesova indexu mezi lety 1920 až 1930 je uveden v následujícím grafu.

4Zdroj:

VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 18.10.2002 [cit. 2010-04-05]. Dostupné z

WWW: .


23

Vývoj Down Jonesova indexu mezi roky 1920 až 1930

Zdroj: VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 29.7.2003 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z WWW: .

O obchodování s cennými papíry vzrostl zájem i mezi širokou veřejností. Každý toužil zbohatnout na rostoucím akciovém trhu. V USA vznikla řada makléřských firem, které umožňovaly občanům spekulativní nákupy akcií. Kupující zde složil zálohu v určité hodnotě (např. 10%) a na zbytek mu byla poskytnuta půjčka. (Jako jistina sloužily nakupované akcie). Po nárůstu hodnoty akcií je kupující prodal, uhradil půjčku makléři a byl mu vyplacen zisk. Na nákup akcií bylo možné získat půjčku u banky. I zde byla ručeno nakoupenými akciemi. Akcie v této době již neslouží pouze k vlastnickým účelům, ale převážně ke spekulacím. V roce 1928 začínaly z Evropy docházet první zprávy o začínající recesi. Na tyto zprávy však akciový trh nereagoval. První náznaky krize se na akciovém trhu objevily na počátku roku 1929. Down Jones index se propadl o 10%. Tento propad byl způsoben nejistotou po vystoupení ekonoma Rogera Warda Babsona, který prohlásil, že se blíží akciový propad. Tento pokles však byl velmi krátký. Po komentáři ekonoma Irvinga Fischera, který uvedl, že: „ceny akcií i přes svůj obrovský růst stále zdaleka nedosáhly svých skutečných hodnot“, nastal opět růst cen. V tomto roce se již objevovaly náznaky krize

Porovnání krizí

24

v samotném hospodářství USA. V ekonomice docházelo ke snižování spotřeby, u firem docházelo k

hromadění zásob. Začínala se prohlubovat krize

v zemědělském sektoru. Optimismus na akciových trzích však nadále zůstal až do října, kdy došlo ke krachu na akciové burze na Wall Street. Trh s cennými papíry se začal hroutit v pondělí dne 21. října 1929. Bylo to způsobeno zprávami, že mnoho akcií dosáhlo kritické hodnoty a jejich cena bude klesat. Investoři se začínali zbavovat svých akcií. Ve čtvrtek 24. října (později označen jako Černý čtvrtek) byl akciový trh zaplaven velkým množstvím nucených prodejů akcií. (Jednalo se o akcie, které byly zakoupeny na úvěr u bank či makléřských firem, ty požadovaly po poklesu cen akcií splacení úvěru, lidé nebyli schopni dostát závazkům a byli nuceni prodat akcie se ztrátou.) Tento den bylo prodáno 12 894 650 akcií 974 společností5. Den nato, v pátek 25. října (Černý pátek), zachvátila panika akciové trhy na burzách po celém světě. Hodnoty akcií se propadaly všude. Propad pokračoval nadále i na newyorské burze. Propad se podařilo zmírnit odpoledne, kdy prezident Hoover vystoupil s prohlášením o dobré kondici amerického hospodářství. Tento klid se podařilo udržet i během sobotního obchodování. V pondělí však byla burza opět zahlcena prodejními příkazy. Definitivní pád nastal v úterý 29. října, (Černé úterý). V tento den bylo prodáno 16410 000 akcií a index Down Jones se propadl o 12%.6 Selhaly zde i pokusy velkých bank o intervenci prostřednictvím nákupů balíků akcií, které měly zastavit jejich propad. Vývoj Down Jonesova indexu je zobrazen na obrázku č. 2. Tímto okamžikem miliony Američanů přišly o většinu svých peněz, které investovaly do akcií. Postiženi byli všichni bez výjimky od prostých občanů až po bohaté magnáty a bankéře. Sebevraždy se staly běžným jevem dokonce i mezi významnými bankéři a makléři (např. James Riordan, Jesse Livermore). K drobnému oživení došlo 30. a 31. října po 5Zdroj:


WWW: . 6Zdroj:


WWW: .

Porovnání krizí

25

informaci o nákupu balíku akcií J.D.Rockefellerem. Bylo to však jen krátké oživení. Definitivní stabilizace se akciové trhy dočkaly až v polovině listopadu 1929. V následující tabulce jsou uvedeny hodnoty akcií několika významných firem během krachu na burze. Tab. 4

Kurzy některých akcií na americkém trhu během roku 1929

Akcie

03.09.1929

29.10.1929

15.11.1929

American and Foriegn Powers

$167.75

$73.00

$67.86

AT&T

$304.00

$230.00

$222.00

Detroit Edison Co.

$350.00

N/A

$195.00

General Electric Co.

$396.25

$210.00

$201.00

Hershey Chocolate

$128.00

$108.00

$68.00

IBM

$241.75

N/A

$129.86

People's Gas Chicago $374.75 N/A $230.00 Zdroj: VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 18.10.2002 [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: .

Touto událostí byla ukončena „Zlatá dvacátá léta“ a svět vstoupil do období Velké hospodářské krize.

3.1.2

Hospodářská krize v současnosti

V roce 1990 byly Spojené státy americké postiženy recesí. Tato recese měla několik příčin. Tehdejší vláda v čele s prezidentem Georgem Bushem starším se snažila stabilizovat situaci ohledně rozpočtových deficitů. K této nestabilitě se navíc přidala Válka v zálivu, která vyhnala ceny ropy vzhůru. Od počátku roku 1991 nastal růst ekonomiky, který trval až do roku 2001. Vývoj HDP USA je uveden na následujícím obrázku.


26

HDP USA v reálných cenách v letech 1990 až 2009

Zdroj: Www.imf.org [online]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: .

Tento

růst

byl

poměrně

dlouhý

a

byl

doprovázen

poklesem

nezaměstnanosti a růstem prakticky všech odvětví hospodářství, inflace byla plně pod kontrolou. Růst byl způsoben nárůstem agregátní poptávky, dále se zde projevil vliv změn, které provedla vláda v čele s prezidentem Ronaldem Reganem (jednalo se hlavně o deregulaci a liberalizaci trhů). Po většinu expanze ekonomiky byl prezidentem Bill Clinton (v prezidentském úřadě od 1993 do 2001). Prezident Clinton zavedl řadu hospodářských reforem, které růstu ekonomiky napomohly. Zvýšením daní a snížením vládních výdajů se mu podařilo dokonce dosáhnout přebytkového rozpočtu. Výdaje se podařilo omezit i díky reformě sociálního systému, kdy byla omezena délka čerpání dávek, a tím byli lidé nuceni hledat si práci. Již v tomto období však byly položeny základy pro vznik hypoteční krize. Jedná se o úpravu zákona vydaného v roce 1977 za vlády prezidenta Jimmyho Cartera, který je znám pod názvem Community Reinvestment Act. Tento zákon se dotýkal praktiky nazývané redlining. Podle této praktiky banky poskytovaly úvěry pouze majetnějším klientům, kteří neměli problémy se splácením. Upravený zákon podporoval poskytování půjček méně solventním klientům, kteří by jinak na úvěr nedosáhli. Vláda začala používat kritéria tohoto zákona při schvalování bankovních fúzí a akvizic. Dalším prvkem vzniku současné krize bylo v roce 1999 vydání zákona Financial Modernization

Porovnání krizí

27

Act, který rušil několik částí Glass-Steagallova zákona vydaného v roce 1933. Tento zákon zakazoval propojení investičního a komerčního bankovnictví. S expanzí ekonomiky v tomto období bylo spojeno několik deregulačních opatření a snižování kontroly finančního trhu. Růst ekonomiky USA byl podpořen technologickými inovacemi, a to hlavně na poli informačních technologií. Období od roku 1996 až do roku 2001 můžeme nazvat jako dot-com bubble7. V tomto období zaznamenaly rozmach internetové firmy. Tyto firmy mnohdy neměly promyšlený obchodní plán. Přesto se jim podařilo získat velké množství investic. Jejich cílem nebyl povětšinou zisk, ale získat určitý segment trhu a pak firmu prodat, než dojdou peníze od investorů. Na počátku roku 2001 tato bublina praskla a ceny akcií firem zabývajících se internetem se propadly. Jen málo společností přežilo tuto krizi (např. Yahoo.com). Další pokles na akciových trzích byl způsoben finančními skandály několika amerických firem. Hlavními aktéry byly firmy Enron a Worldcom. U těchto firem docházelo k falšování účetnictví a výročních zpráv, což vedlo k nadhodnocování jejich akcií a přílivu investicí do těchto firem. K ovlivnění ekonomiky došlo i po teroristických útocích 11. září 2001. Podle některých ekonomů se hospodářství USA v roce 2001 dostalo do mírné recese. Na tuto recesi se však povedlo dobře zareagovat Fedu v čele Alanem Greenspanem (ve funkci 1987-2006). Fedu se po celá 90. léta dařilo úspěšně ovlivňovat ekonomiku prostřednictvím nabídky peněz. Při vzestupu ekonomiky Fed zvýšil úrokové sazby, čímž zabránil vzniku inflace. Při poklesu snížil úrokovou sazbu, čímž napomohl růstu. Na následujícím obrázku je možné vidět vývoj úrokové sazby v letech 1990 až 2009.

7V

češtině se spíše používá výraz internetová horečka/bublina.


28

Vývoj úrokové sazby v USA v letech 1990 až 2006

9 8 7 6 5 % 4 3 2 1

19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09

0

Roky

Zdroj: Www.federalreserve.gov [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Graf vytvořen autorem.

Při propuknutí této recese Fed prakticky každý měsíc snižoval úrokovou sazbu až téměř k hranici 1%. Tento pokles úrokové sazby pomohl nastartovat americkou ekonomiku. Největší oživení došlo ve finančním sektoru a ve stavebním sektoru (v souvislosti se stavebnictvím došlo k růstu i na trhu s nemovitostmi). Ke změně došlo i oblasti fiskální politiky a to hlavně po teroristických útocích 11. září. Vláda v čele s prezidentem Georgem Bushem ml. razantně zvýšila vládní výdaje (převážně výdaje na vojenské účely). Snížila daně, aby podpořila spotřebu obyvatelstva. Snížením daní byl navýšen objem disponibilních peněz u obyvatelstva, což napomohlo zvýšení spotřeby. Tyto kroky sice vedly k obnovení růstu ekonomiky, zároveň však začalo navyšování zadlužení státu. Monetární a fiskální expanze se nejvíce projevily ve stavebním sektoru a na nemovitostním trhu. Ceny nemovitostí zaznamenaly velký růst, při kterém

Porovnání krizí

29

vůbec nezáleželo na reálné hodnotě nemovitosti. Růst cen byl způsoben převážně rostoucí poptávkou. Růst poptávky byl zapříčiněn zvýšením disponibilních příjmů (vládní výdaje, snížení daní), ale hlavně možností získat levné úvěry. Po celém území USA začaly vznikat hypoteční banky, které se snažily přiživit na této expanzi. V následující tabulce je znázorněn růst množství poskytnutých úvěrů. Tab. 5

Růst objemů úvěrů v USA v letech 2000 až 2009 (v mld. dolarů)

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008 2009

1,74

1,89

1,99

2,1

2,22

2,32

2,41

2,55

2,59

2,47

Zdroj: Www.federalreserve.gov [online]. 2010 [cit. 2010-04-19].

V tomto hypotečním růstu nedošlo pouze ke zvýšení objemu poskytovaných hypoték, ale k samotnému vývoji poskytovaných hypoték. Vznikly totiž nové druhy hypoték. Jeden z nových druhů dokonce umožňoval půjčit peníze bez předložení dokladu totožnosti a bez prokázání výše příjmů. Spoustě lidí bylo umožněno v tomto období splnit si svůj americký sen, aniž by na to výše jejich příjmů postačovala. Zde zneužili svého postavení makléři nabízející hypotéky. Často lidem plně nevysvětlili, co jimi nabízená smlouva o hypotéce obnáší. Dokonce se řada makléřů zaměřila na imigranty do USA, u kterých využili jejich špatné znalosti angličtiny. Hlavní problém, který odstartoval hypoteční krizi, byly hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou. Většina klientů princip hypotéky nepochopila, popřípadě jim ani nebyla makléři dostatečně vysvětlena. V roce 2001 Fed v reakci na stávající situaci (dot-com bubble, teroristické útoky) snížil úrokovou sazbu. Tím samozřejmě klesly i sazby u hypotečních úvěrů, zvláště u těch s pohyblivou sazbou. Na následujícím obrázku je zobrazen historický vývoj hypotečních úrokových sazeb v USA.


30

Vývoj hypotečních úrokových sazeb v USA v letech 1992 až 2008

Zdroj: Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: .

Těmto levným hypotékám mohl málokdo odolat. Každý si mohl splnit americký sen, hypoteční banky se přestaly zajímat o bonitu svých klientů. Díky tomu od roku 2002 stoupá počet prodaných nových rodinných domů, viz následující obrázek.


31

Počet prodaných nových domů v USA (v tis.)

1400 1283 1203 1200 1086

1051

973

1000 877

908 776

800

600

400

200

0 1

2

3

4

5

6

7

8

Zdroj: ZEMÁNEK, Josef. Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: .

Každá bublina však jednou splaskne. Praskla i tato na trhu s hypotékami a nemovitostmi. Od roku 2004 reagoval Fed na ekonomickou expanzi zvyšováním úrokové sazby. Z počáteční sazby 1% na konci roku 2003 se úroková sazba postupně zvýšila až na 5,25% na počátku roku 2006. Na to musely reagovat i hypoteční banky, které navyšovaly hodnotu hypotečních úrokových sazeb. Mnoho lidí taky bylo nuceno začít splácet jistinu, (doposud spláceli jen úroky). Lidé najednou nebyli schopni dostát svým závazkům. Měsíční splátky se vyšplhaly do závratných výšek. Jako příklad uvedu příběh, který uvádí ve své knize Finance po krizi Pavel Kohout: „Nahid Azímí, pokladní v supermarketu s měsíčním příjmem 2400 dolarů, původem z Afghánistánu, vzlyká, když stěhuje své poslední věci z domu, který si v létě 2006 pořídila za 410 000 dolarů. Pohyb úrokových sazeb totiž způsobil, že výše její hypoteční splátky

Porovnání krizí vylétla na 3800 dolarů měsíčně.“

32

8

Tento problém ale nezastihl pouze tu

nejchudší a nejméně vzdělanou část obyvatelstva. Postižena byla i střední a vyšší vrstva obyvatel. Navýšení splátek omezilo objem peněz, které mohly domácnosti využít ke spotřebě. Tudíž muselo zákonitě dojít ke snížení poptávky. Klesla poptávka po autech, elektronice, ve stavebnictví atd. Nejtvrdší dopad byl však na ty nejchudší, u kterých se zvýšení splátek rovnalo osobnímu bankrotu. Množil se počet nesplacených splátek a začínalo čím dál tím víc docházet k zabavování nemovitostí. Zde se naplno projevila bublina na trhu nemovitostí. Do této doby se takřka nikdo nezajímal o skutečnou cenu nemovitostí. Banka vám tudíž klidně půjčila 250 000 dolarů na koupi domu, který měl hodnotu třeba jen 200 000 nebo i méně. Hypotečním bankám docházely peníze. Jednak jim lidé nebyli schopní splácet, ale také ceny zabavených nemovitostí byly nižší, než hodnota poskytnutých půjček. Na trhu s nemovitostmi se náhle objevila panika, která srazila ceny nemovitostí dolů, což jen přitížilo situaci dlužníků. Fed na tento vývoj zpočátku vůbec nereagoval. Doufal, že se situace na trhu s nemovitostmi a hypotékami vyřeší sama. Z části měl pravdu. Trh s nemovitostmi se s touto bublinou vypořádal sám. Klesla cena nemovitostí, snížil se počet nově postavených domů, došlo k propouštění a několik firem zkrachovalo. Zde se dá hovořit o běžném cyklu. Naproti tomu trh s hypotékami se s nastalou situací nevyrovnal. Neměl vlastně ani možnost, protože byl závislý na vývoji úrokové sazby vyhlašované Fedem. Dále Fed předpokládal, že rizikových úvěrů není příliš mnoho a že se s tím budou banky schopny vyrovnat samy. To však byla chyba. Podle odhadů Mortgage Bankers Association byla výše rizikových hypoték 140 mld. dolarů. Hypoteční banky, které zabavovaly nemovitosti, byly nuceny prodávat nemovitosti pod cenou, aby pokryly alespoň část svých nákladů. Snížení úrokové sazby v říjnu 2007 již situaci nezachránilo.

8

Zdroj: KOHOUT, Pavel . Finance po krizi. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 224 s. ISBN

9788024731995.

Porovnání krizí

3.1.3

33

Komparace vzniku krizí

Obě hospodářské krize vznikly na území USA. Liší se zde však trhy, na kterých vznikly. V roce 1929 propukla krize díky krachu akciového trhu. Samotný krach však nebyl jediným důvodem následné krize. Byla to událost, která odhalila celkově nezdravé tendence v ekonomice (agrární krize, fungování amerického bankovního sektoru, nárůst zadlužení jak některých států, tak i prostých občanů). Ke konci 20. let se již v ekonomice začínaly projevovat prvky přehřátí. Na akciových trzích se to však díky spekulativním obchodům neprojevilo. Současná ekonomická krize byla odstartována americkou hypoteční krizí, jejíž počátky sahají do roku 2006. Dalším důvodem byla masivní úvěrová expanze, která táhla světovou ekonomiku, a to hlavně díky nízkým úrokovým sazbám centrálních bank. Díky propojenosti finančních trhů se okamžitě přelila do finančního sektoru a následně pak zasáhla i reálnou ekonomiku. V obou případech došlo k nafouknutí bubliny a jejímu následnému prasknutí. U akciového trhu však můžeme hovořit pouze o spouštěči na rozdíl od hypoteční krize, která byla spolu s úvěrovým boomem hlavní příčinou následné krize.

3.2 Bankovní sektor 3.2.1


Velkým problémem bylo uspořádání a funkce bankovního sektoru. V USA platily zákony, které postihovaly monopolizaci bank a diskriminovaly velké banky na úkor těch menších. Bylo běžnou praxí, že i renomované banky měly pouze jednu pobočku. Fed navíc podporoval politiku levných bankovních úvěrů, kterými chtěl napomoci expanzi ekonomiky. Neexistovala zde však žádná závazná pravidla pro tvorbu rezerv, nefungoval tu žádný bankovní dohled. Na jedné straně banky shromaždovaly vklady, na druhé straně poskytovaly levné úvěry, které nebyly dostatečně kryty a byly značně nelikvidní (půjčky farmářům, kteří ručili svými pozemky či budovami). Dále banky svěřené vklady často investovaly do spekulativních nákupů na akciových trzích, aniž by byly jakkoliv

Porovnání krizí jištěny proti kurzovým ztrátám. V

34

některých případech dokonce došlo

k bankovním podvodům. Jako příklad může posloužit banka Union Industrial ve městě Flint, kde bankéři používali vklady občanů pouze ke spekulacím na akciových trzích. Docházelo zde k falšování účetnictví a manipulacím s konty vkladatelů. V rámci bankovního sektoru je nutné se zmínit o prvních institucionálních zásazích do ekonomiky. USA ve 20. letech byly prvním státem, který zasahoval prostřednictvím centrální banky (Fed) do ekonomiky za účelem dlouhodobé stabilizace hospodářského cyklu. Tyto zásahy měly spíše charakter experimentů a napomohly vytvoření optimistických iluzí. Krize na akciových trzích se velmi rychle přesunula do amerického bankovního sektoru. Americký bankovní sektor byl velmi rozdrobený. Banky profitovaly především z levných úvěrů, které poskytovaly agrárnímu sektoru a akciovým spekulantům. Dále pak samy investovaly vklady svých vkladatelů do akciových trhů. S propadem cen akcií během Černého podzimu zmizela i velká část majetku amerických bank. V nastalé panice začínali lidé vybírat ve velkém své úspory, které svěřili bankám. V této situaci došla většině bank zásoba hotových peněz. Všechny banky očekávaly zásah Federálního rezervního systému v čele guvernérem Benjaminem Strongem. Doufaly, že jim Fed poskytne hotovost, aby mohly dostát svým závazkům, a že sníží úrokovou míru. Fed však provedl přesný opak. Fed zvýšil úrokovou míru a aplikoval restriktivní monetární politiku. Tím se krize bankovního sektoru ještě více prohloubila. Začínaly se objevovat první krachy bank, což jen zapříčinilo další paniku mezi vkladateli, kteří masově vybírali své vklady dál. Mnozí vkladatelé přišli o své vklady a ocitli se v platební neschopnosti. Krize v bankovním sektoru měla dopad i na průmysl. Jako zlomový se později ukázal krach banky Bank of the United States v prosinci 1930. Pád této banky odstartoval vlnu bankrotů. Do roku 1933 zbankrotovalo asi 8000 bank. Tento velký krach zapříčinil, že v americké ekonomice silně poklesla zásoba peněz. Největší podíl na pádu bankovního sektoru, který se projevil ve všech oblastech amerického hospodářství, měl bezpochyby Fed. Ten svojí restriktivní monetární politikou a

Porovnání krizí

35

snahou o udržení zlatého standartu umožnil zhroucení takového množství bank. Výsledkem této bankovní krize byl Glass-Steagallův zákon z roku 1933, který upravoval fungování bankovního sektoru USA. V tomto zákoně bylo zakázáno propojení komerčního a investičního bankovnictví a bylo zavedeno povinné pojištění vkladů. První uklidňující prvek do bankovního sektoru přišel po nástupu prezidenta Franklina Delano Roosevelta, jež vyhlásil bankovní „prázdniny“. Během nich byl přijat nový zákon, který umožnil zreorganizovat banky a otevřít pouze ty banky, které jsou schopny přežít. Tento krok zklidnil bankovní sektor a od začátku krize poprvé začaly vklady převyšovat výběry.

3.2.2

Hospodářská krize v současnosti

Během hypotečního boomu potřebovaly banky prostředky k financování velkého počtu hypoték. Tyto prostředky jim umožnila tzv. sekuritizace. Při tomto procesu jsou hypotéky seskupeny k sobě a roztříděny podle předpokládané kvality a následně prodány na finančním trhu. Toto portfolio je kryto cennými papíry zvané CDO (collateralized debt obligations9) Tento proces sekuritizace umožnil poskytovat bankám hypotéky komukoliv. Sekuritizace měla navíc snížit riziko tím, že se vzniklé riziko rozptýlí pomocí finančního trhu do celého světa. Vývoj finančních trhů v posledních letech (hlavně internacionalizace a globalizace) umožnil, že se tato aktiva rozptýlila po celém světě. CDO byly navíc považovány za téměř bezrizikovou investici, takže byly nakupovány řadou bank, investičních a podílových fondů jako konzervativní cenné papíry. Po propuknutí hypoteční krize se na finančních trzích objevila panika. Nikdo nevěděl, kdo všechno je nákupem CDO postižen. Trh s CDO byl totiž značně neprůhledný. Vznikla velká nejistota na mezibankovních trzích (tato situace se někdy nazývá jako úvěrová krize). Na tuto nejistotu reagovaly centrální banky (Fed, Evropská centrální banka) uvolněním úvěrové politiky a bylo umožněno čerpání tzv. nouzových úvěrů. Tento úvěr sice pomůže bance z nedostatku likvidity, na

9

V češtině se může použít název dluhové obligace se zástavou.

Porovnání krizí

36

druhou stranu je ale následně banka vnímána svým okolím jako nestabilní a nedůvěryhodná. První známý dopad finanční krize je pád britské banky Northern Rock v září 2007. Musela zde zasáhnout Bank of England (centrální banka). Northern Rock byla prakticky zestátněna a následně prodána. Další velký krach přišel na začátku roku 2008, kdy padla americká investiční banka Bearn Stearns. Zde musel zasáhnout Fed. Fed si totiž uvědomil, že nekontrolovatelný pád banky Bearn Stearns by mohl vyvolat dominový efekt a následovaly by další pády bank (obdoba pádu banky Bank of United States v roce 1930). Následovaly další problémy po celém světě. V USA pád banky Lehman Brothers (zde Fed nezasáhl, protože se domníval, že pád této banky nezpůsobí rozsáhlejší škody, vyvolalo to však velkou vlnu nejistoty) a pojišťovny AIG, velká finanční injekce pro agentury Fannie Mae a Fredie Mac10 (tato operace však nebyla příliš úspěšná, muselo dojít k jejich zestátnění a následné restrukturalizaci), v Británii Bradford & Bingley, v Německu Hypo Real Estate. V řadě případů se za krachující banky zaručily centrální vlády a centrální banky napumpovaly do bankovního sektoru velké množství peněžních prostředků. Sice tím došlo k inflačním tlakům a nárůstu deficitů, ale byl tím odvrácen kolaps bankovního sektoru, který by měl nedozírné následky. Vláda USA dokonce vytvořila vládní agenturu TARP (Troubled asset relive programme) a program Geithner Plan. Měla napomoci bankám zbavit se nekvalitních cenných papírů. Těmito operacemi se sice centrálním bankám podařilo odvrátit kolaps bankovního sektoru, na druhou stranu to však znamenalo obří nárůst závazků.

10

Fannie Mae a Freddie Mac jsou státem podporované agentury, které mají napomáhat

obyvatelům USA v přístupu k hypotékám. Fannie Mae (Federal National Mortgage Association) byla založena v roce 1938 v rámci programu New Deal. Fredie Mac (Federal Home Loan Mortgage Corporation) byla založena v roce 1970.

Porovnání krizí

3.2.3

37

Komparace bankovního sektoru

Jak je z předcházejícího textu zřejmé, bankovní sektor sehrál důležitou roli v obou krizích. Před rokem 1929 v USA prakticky nefungoval bankovní dozor (jsou známy případy kdy docházelo k falšování účetnictví a dalším podvodným operacím), a neexistovala zde jakákoliv pravidla pro fungování bank, (neexistovalo žádné povinné pojištění vkladů, byla zde velká propojenost investičního a komerčního bankovnictví). Navíc zde platily zákony, které upřednostňovaly malé banky, čímž byl bankovní sektor značně rozdroben. Velký vliv na bankovní sektor měl Fed, který svou politikou levných peněz umožnil poskytování rizikových půjček. Po propuknutí krize propukla mezi lidmi panika a došlo k tzv. runům na americké banky, kdy si lidé chtěli vybrat všechny své peníze. K tomu je nutné připočíst ztrátu peněz na akciových trzích, kde řada bank obchodovala, a nevymahatelnost řady poskytnutých půjček. Americkým bankám tudíž došly hotovostní peníze. V této chvíli měl zasáhnout Fed, který měl jako poslední instance poskytnout bankám likvidní prostředky. Ten to však neučinil a v důsledku toho zkrachovalo asi 8000 bank. Současná krize v bankovním sektoru byla způsobena řadou liberalizujících opatření (jedná se hlavně o zrušení Glass-Stegallova zákona). Dalším problémem byla sekuritizace špatných hypoték a jejich následné ohodnocení ratingovými agenturami jako málo rizikové. Díky internacionalizaci trhů se tato špatná aktiva dostala do celého světa. Po propuknutí krize nastala nejistota, kdo je těmito aktivy nakažen, a došlo k úvěrové krizi v mezibankovních obchodech. Následoval krach řady bankovních ústavů po celém světě. Zde však centrální banky spolu s vládami zasáhly a pomocí velkých fiskálních výdajů banky sanovaly. Ukázalo se, že státní zásah v případě krize v bankovním sektoru je nutný. Odvrácení bankrotu bankovního sektoru zamezilo mnohem horšímu průběhu krize. Tento zásah má však i svá negativa, a to nárůst zadlužení a růst inflace.

Porovnání krizí

38

3.3 Zlatý měnový standart, systém plovoucích kurzů 3.3.1

Zlatý měnový standart

Od 19. století byl mezinárodní systém vázán na zlato. K narušení tohoto systému došlo v průběhu 1. světové války. Problémem, který se naplno projevil až v průběhu hospodářské krize bylo znovuzavedení zlatého měnového standartu po válce. Hlavním problémem bylo, jak nastavit jednotlivé směnné kurzy vůči zlatu. Země jako Velká Británie a Švýcarsko se navrátily k původní hodnotě parity, která zde byla před válkou. Oproti tomu země jako Francie, Československo a Belgie svoji měnu proti zlatu devalvovaly. Po propuknutí krize se řada centrálních bank snažila udržet paritu vůči zlatu. Toho však mohlo být dosaženo pouze přísnou měnovou restrikcí. Zemím, které zlatý standart opustily, se podařilo velmi rychle obnovit své hospodářství. Jako příklad může sloužit Velká Británie. V roce 1931 se bankovní panika přesunula i do Británie. Na to reagovala Bank of England devalvací libry vůči zlatu. Po této devalvaci vznikl tzv. Librový blok (převážně země Commonwealthu, skandinávské země, Portugalsko). Jednalo se o země, které si nastavily směnné kurzy vůči anglické libře. Tento čin nastartoval britské hospodářství k plnému zotavení a již v roce 1934 dosahovala Británie předkrizových hodnot. Na opačné straně stojí země, které na zlatém standartu trvaly a odmítaly jej opustit. Jako příklad uvádím Francii. Francie se spolu s několika dalšími zeměmi (Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Itálie) sdružila do tzv. Zlatého bloku. Tyto země si chtěly zachovat směnitelnost své měny za zlato. Vedoucí úlohu hrála Francie se svojí měnou. Průběh krize však byl zřejmě nejhorší ze všech zasažených zemí a to hlavně díky tomu, že Francie odmítala opustit, popřípadě devalvovat, zlatý standart. Od zlatého standartu upustila až v roce 1936. Avšak do války již nedošlo ve Francii k nastartování obnovy hospodářství.

Porovnání krizí

3.3.2

39

Plovoucí směnné kurzy a Euro

V současné době ve světě převažuje systém volně plovoucích kurzů. I dnes však můžeme nalézt systémy, které fungují jako zlatý standart. Jako první uvedu systém pevného měnového kurzu. Tento systém se již několikrát ukázal jako nebezpečný (Argentina, Hongkong, ČR), přesto se tyto systémy objevovaly nadále. Tvrdě na tento systém doplatily pobaltské státy, které svou měnu fixovaly na Euro. Tyto země sice zaznamenaly v období expanze ekonomiky značný růst, po propuknutí krize však došlo k hlubokému propadu. Za další obdobu zlatého standartu můžeme v určitém smyslu považovat Euro. Společná měna měla zajistit stabilitu, hospodářský růst a prosperitu. V posledních letech před krizí Evropská centrální banka nastavila nízké úrokové sazby, aby oživila stagnující německé hospodářství. Tato nízká sazba ale způsobila úvěrový boom v okrajových státech Eurozóny jako je Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko. Po propuknutí krize došlo u těchto zemí k velkému propadu

hospodářství.

Euro

dále

synchronizovalo

jednotlivá

národní

hospodářství, což se v případě recese ukázalo jako velký problém.

3.3.3

Komparace měnových systémů

Z předcházejícího textu je vidět, že v tomto ohledu jsme se z krize v 30. letech nepoučili. Tehdy se ukázalo, že zlatý standart je v období krize silně procyklickým prvkem v hospodářství, který brání mezinárodnímu obchodu. Někteří kritici uvádějí, že plovoucí měnové kurzy způsobují řadu krizí. Zlatý standart je však způsobuje taky, a to mnohem horší, a navíc brání protikrizovým opatřením. Je tedy na pováženou, že i ve velmi nedávné minulosti se objevovaly systémy, které zlatý standart napodobovaly (systém fixních směnných kurzů). Euro ve své podstatě nelze brát jako systém zlatého standartu, i když v současné krizi vykazuje podobné dopady na evropskou ekonomiku jako v dobách fungování zlatého standartu. To je však způsobeno tím, že bylo umožněno přijmout Euro méně ekonomicky vyspělým státům jako Řecko, Španělsko a Irsko. Rozdíl mezi zeměmi v Eurozóně, kdy na jedné straně je např. Německo či

Porovnání krizí

40

Francie a na druhé je např. Řecko a Španělsko, je značný. Bez těchto slabších států by Euro mělo plnit očekávání, která do něj byla vkládána.

3.4 New Deal, jeho současné uplatnění a „šrotovné“ V roce 1933 zvítězil v prezidentských volbách Franklin Delano Roosevelt. Vítězství ve volbách mu zajistil jeho program New Deal (Nový úděl), který měl zastavit právě probíhající krizi. V tomto plánu sliboval snížení vládních výdajů, vyrovnané státní rozpočty, zrušení zbytečných úřadů a komisí. Jako první krok po inauguraci vyhlásil tzv. bankovní prázdniny. Během nich byl přijat nový zákon, který umožnil zreorganizovat banky a otevřít pouze ty banky, které jsou schopny přežít. Tento krok zklidnil bankovní sektor a od začátku krize poprvé začaly vklady převyšovat výběry. Dalším opatřením byl zákaz vývozu zlata a devalvace dolaru vůči zlatu. Dále byly zavedeny dva zákony na povzbuzení americké ekonomiky, a to Agricultural Adjustment Act a National Industrial Recovery Act. První zákon se týkal agrárního sektoru. Zemědělcům měly být poskytovány platby za pole, která nechají ladem, a měly být zvýšeny ceny plodin. Druhý zákon upravoval konkurenci v průmyslovém odvětví - měl odstranit „neefektivní“ konkurenční boj, stanovoval minimální a maximální pracovní dobu, a měl pomoci zvyšování mezd. Oba zákony však byly později zrušeny Nejvyšším soudem jako protiústavní. New Deal měl také snížit nezaměstnanost. Ta měla být odstraněna hlavně pomocí veřejných prací. Projekt veřejných prací se však ukazoval jako neefektivní. Byl velmi nákladný a brzdil rozvoj soukromého sektoru. Dalším prvkem, který brzdil snižování nezaměstnanosti, byl požadavek minimálních mezd, který byl zaveden. Vysoká nezaměstnanost zde zůstala až do počátku 2. světové války. Jednoznačně negativní dopad mělo další zvýšení daní, jehož účelem bylo financovat velké vládní výdaje. Roosevelt dokonce navrhoval, že příjmy nad 100 000 mají být zdaněny 90% sazbou. I původně slibované vyrovnané rozpočty nebyly dodrženy. Celkové hodnocení New Dealu je rozporuplné. Řada opatření byla zaváděna metodou pokusu a omylu. Některá nařízení dokonce krizi prodloužila (zvýšení daní, regulace,

Porovnání krizí

41

veřejné práce). Jiná naopak pomohla (bankovní prázdniny, devalvace dolaru vůči zlatu). USA se definitivně dostaly z krize až příchodem 2. světové války. V právě probíhající krizi řada lidí včetně mnoha politiků volá po zavedení programu obdobného charakteru jako byl New Deal, který podle nich současnou krizi vyřeší stejně jako v minulosti. Bohužel kolem New Dealu stále panuje mýtus, že tehdejší krizi vyřešil (řada opatření krizi prohloubila). I kdybychom se z chyb New Dealu poučili, je otázkou, zda je v současné době možné zavést podobný program. Musíme se podívat na rozdíly v ekonomikách v minulosti a v současnosti. V tehdejší době byly jednotlivé státy více soběstačné v důsledku první světové války a velké vlně protekcionismu po vydání Smoot-Hawleyho celního zákona v USA a následných odvetných opatřeních. V současnosti je patrný vliv globalizace, kdy řada států není v některých oblastech soběstačná. Dalším prvkem jsou sílící nadnárodní společnosti, které v současné době hrají důležitou roli v jednotlivých ekonomikách. Zavedení programu v podobném rozsahu jako byl New Deal ve 30. letech v USA je v současné době asi nemožné. Zřejmě nejznámějším programem na boj se současnou krizí je „šrotovné“. I jeho hodnocení je však rozporuplné. Tento program cíleně podporuje pouze automobilový průmysl. V řadě EU zemí sice nastal v druhé polovině roku 2009 mírný růst ekonomiky, ale nyní s blížícím se koncem řady těchto programů hrozí, že ekonomika EU opět poklesne. Dalším negativem je zatížení státních pokladen už tak zadlužených států. I jeho ekologický dopad je sporný. Na „šrotovném“ můžeme pozorovat propojenost národních ekonomik, která dokazuje, že program v rozsahu New Dealu by se mohl minout účinkem a nemusel by dané zemi pomoci. V ČR nebylo „šrotovné“ zavedeno, přesto díky zavedení této podpory v řadě zemí EU oživilo český automobilový průmysl.

Diskuze

42

4 Diskuze Nemůžeme jednoznačně říci, že právě probíhající krize je stejná nebo úplně jiná než krize minulá. Současná ekonomická krize má řadu podobností, ale i odlišností s krizí v 30. letech. Obě krize vznikly na území USA. Příčiny jejich vzniku se již však liší. V 30. letech byla krize odstartována krachem akciové burzy. Tento krach však byl spíše výsledkem nezdravého fungování amerického hospodářství (úvěrová expanze, agrární krize). Nynější krize byla způsobena špatným poskytováním hypoték, které vyústilo v hypoteční krizi. V obou případech však můžeme pozorovat podobný princip, a to nafouknutí bubliny na určitém trhu. Rozdílným prvkem je bankovní sektor. V obou krizích došlo k postižení bankovního sektoru. Fungování tehdejšího bankovního sektoru nebylo jakkoliv usměrňováno (propojenost investičního a komerčního bankovnictví, pojištění vkladů). Současný bankovní sektor sice již je kontrolován, ale díky globalizaci finančních trhů a chybnému ohodnocení sekuritizovaných hypoték ratingovými agenturami došlo k „nakažení“ řady finančních institucí po celém světě. To následně vyvolalo nejistotu na mezibankovních trzích, čímž došlo k úvěrové krizi. Na nastalé situace v bankovních sektorech však máme dvě naprosto rozdílné reakce vlád a centrálních bank. Centrální banky (hlavní vinu nese Fed) se ve 30. letech zaměřily pouze na udržení zlatého standartu a nijak nepomohly bankám v jejich problémech, naopak svou restriktivní politikou napomohly prohloubení krize, čímž došlo k řadě bankrotů bankovních ústavů. V současné době si centrální banky uvědomily, jaká rizika plynou z krachu bankovního sektoru a za cenu vysokých výdajů a nárůstu inflace bankovní sektor zachránily. Dalším rozdílným prvkem mezi tehdejší a současnou krizí je fungování směnných kurzů. Ve 30. letech byly měny vázány na zlato a centrální banky se jej snažily za každou cenu udržet. To mnohdy prohloubilo probíhající krizi. Státy, které od zlatého standartu upustily, popřípadě svou měnu devalvovaly, se

Diskuze

43

z krize dostaly mnohem dříve. I přes zkušenost, že zlatý standart je jako systém nebezpečný a krize způsobuje a znemožňuje jejich účinné řešení, vznikaly systémy se stejnými vlastnostmi (fixní směnné kurzy, Euro). Euro se zachovalo jako zlatý standart z důvodu jeho chybného zavedení jako měny v řadě zemí, které na takovou silnou měnu nebyly ekonomicky připraveny (Řecko, Španělsko, Irsko). Řecko se v současné době potýká se silnou ekonomickou krizí. V této situaci se nabízí jedno řešení, a to devalvace měny (toto řešení však má i svá negativa, především ztrátu hodnoty úspor běžných lidí). Řecko však tím, že přijalo společnou měnu Euro, ztratilo možnost samo rozhodovat o monetární politice. Mezinárodní světový fond devalvaci navrhoval ve svých záchranných balíčcích. Devalvace však byla Bruselem odmítnuta. Jedinou možností Řecka jak ovlivňovat ekonomiku tak zůstala fiskální politika. Fiskální politika se však v některých případech projevuje podle některých odborníků procyklicky. Nabízí se nám tudíž otázka, zda je oddělení těchto dvou politik od sebe vhodné. I v boji s krizí můžeme pozorovat značné odlišnosti. Tehdejší vlády prakticky vůbec zpočátku na nastávající krizi nereagovaly nebo reagovaly chybně (restriktivní politika). Nejznámějším počinem v boji s tehdejší krizí byl program New Deal v USA. Tento program je však opředen řadou mýtů o jeho funkčnosti. Řadou opatření došlo dokonce k prohloubení krize. V současnosti řada vlád správně reagovala na nastávající krizi expanzivní politikou (ať už fiskální nebo monetární). Je na zvážení, zda je dnes možné řešit ekonomickou krizi podobným opatřením jako byl New Deal. Z hlediska propojenosti ekonomik by tento program asi neměl potřebnou účinnost. Největším programem na boj s dnešní krizí bylo zavedení „šrotovného“ v některých státech. Tento program však podporoval pouze automobilový průmysl a hrozí, že po krátkém oživení v roce 2009 (jedná se převážně o státy EU) dojde opět k propadu. Pozitivním jevem v právě probíhající krizi je, že se většina států shodla, že různá protekcionistická opatření nemají smysl a že je potřeba bránit

Diskuze

44

mezinárodní obchod. K určitým snahám o protekcionistická opatření došlo (Francie a USA), ale pod tlakem světového mínění k omezování mezinárodního obchodu nedošlo. Ve 30. letech tomu bylo naopak. Po vydání Smooth-Hawleyho celního zákona, který uvaloval na dovážené zboží do USA prohibitivní cla, došlo po celém světě k odvetným opatřením, čímž byl mezinárodní obchod prakticky zastaven. Tento krok pomohl silně rozšířit tehdejší krizi po celém světě. Výjimkou byla Velká Británie, která spoléhala na obchod se svými koloniemi, a Sovětský svaz, který byl izolován od okolního světa. V současnosti však také došlo k poklesu objemu mezinárodního obchodu. Tento pokles je ale způsoben poklesem poptávky, nikoliv státními zásahy. Velký podíl na zachování mezinárodního obchodu má Světová obchodní organizace, která intervenovala ve prospěch zachování mezinárodního obchodu. Na následujících obrázcích je zobrazen propad světového obchodu během hospodářských krizí.

Diskuze

Obr. 9 Celkové měsíční dovozy 75 zemí (v milionech zlatých dolarů)

Zdroj: ŽÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 391 s. ISBN 978-80-7380-035-2. Obr. 10 Celkový obchod zboží v zemích G7 (v bilionech dolarů)

Zdroj: Www.oecd.org [online]. 2010 [cit. 2010-05-17]

45

Diskuze

46

Velmi rozdílná jsou období, ve kterých ke krizím došlo. V tehdejším světě byly stále patrné dozvuky 1. světové války. Řada národních hospodářství byla rozvrácených, mnoho zemí bylo zadlužených (prakticky jediným věřitelem byly Spojené státy). Poražené státy (hlavně Německo) byly nuceny platit vysoké válečné reparace. Německo bylo navíc silně zadluženo a postiženo hyperinflací. Celková situace ve světě byla poměrně nestabilní. Výsledkem krize pak byl další světový válečný konflikt. Současná ekonomická krize vznikla v poměrně klidném období. Počet konfliktů klesá, ekonomika v posledním desetiletí převážně rostla. Další rozdíl je v počtu vyspělých ekonomik. Ve třicátých letech můžeme uvažovat pouze o západní a střední Evropě, Severní Americe a Japonsku. V současnosti je to většina států ve světě s výjimkou Afriky. Na dnešní svět mají velký vliv komunikační technologie a masmédia. Oproti 30. letům 20. století je tu patrný značný rozdíl v této oblasti. Tehdejší komunikační technologie byly na mnohem nižší úrovni než je tomu dnes. Média ve 30. letech sice informovala o krachu na akciových trzích a posléze nastupující krizi, ale šíření krize nenapomáhala. K rozšíření krize do světa došlo převážně díky státním zásahům do světového obchodu. Dnešní masmédia nastávající krizi věnovala mnohem více prostoru. Nenapomohla však k větší informovanosti politiků a ekonomů, ale spíše vzbudila paniku mezi ekonomickými subjekty. Obě krize propukly v období, kdy dochází k přesunu světového ekonomického centra, o kterém hovoří Robert Gilpin. Ten tvrdí, že po skončení velkého konfliktu dochází k přesunu ekonomického centra. Zhruba od poloviny 19. století do roku 1914 byla světovým centrem Velká Británie s hlavním městem Londýnem. Mluvíme o Pax Britannica. Meziválečné období je ve znamení přesunu centra. Vliv Londýna pozvolna upadá a postupně, i když se USA snažily od světového dění izolovat, se tak centrum přesouvá do USA (hlavními středisky jsou Washington a New York). Podle R. Gilpina byla 2. světová válka zapříčiněna absencí silného světového lídra. Od konce 2. světové války v roce 1945 mluvíme o Pax Americana. V roce 1990 také dochází ke konci války, tentokráte ale studené. I zde postupně nastává přesun světového centra. Je však

Diskuze

47

otázkou kam (v posledním desetiletí můžeme pozorovat značný nárůst vlivu Číny). Zde můžeme pozorovat podobnost. I současná krize vznikla v období, kdy dochází k přesunu světového ekonomického centra.

Závěr

48

5 Závěr Hypotéza, že obě hospodářské krize mají podobné příčiny vzniku, je falzifikována. Obě hospodářské krize si jsou sice v určitých bodech podobné. V obou případech se jedná o celosvětovou krizi, která vznikla v USA a postihla jak finanční sektor, tak i sektor reálné ekonomiky, u obou událostí můžeme sledovat určitý investiční optimismus, který jejich vzniku předcházel. V obou případech propukly krize v období, kdy dochází k přesunu světového ekonomického centra. Dále však nacházíme rozdílné prvky. Liší se samotné trhy, na kterých k oběma událostem došlo. Krize ve 30. letech byla odstartována krachem na akciovém trhu, ale v ekonomice se již v posledním období objevovaly známky začínající recese. Současná krize byla odstartována špatným poskytováním hypoték na území USA. Následují další rozdílné body a to období, v jakém krize vznikly, měnové systémy, fungování bankovního sektoru, mezinárodní obchod, masmédia, protikrizová opatření. Minulá krize navíc měla mnohem horší důsledky než ta současná. Tehdejší svět neměl podobnou zkušenost a znalosti jako my nyní a nedokázal se dlouhou dobu s nastalou situací vyrovnat. Dopady nynější krize s největší pravděpodobností nebudou tak hrozivé. Navíc se musíme smířit s tím, že k poklesům ekonomiky dochází, ačkoliv média často tvrdí opak.


49

6 Seznam použité literatury Monografie • ŽÍDEK, L. Dějiny světového hospodářství. 2. rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 391 s. ISBN 978-80-7380035-2. • HOLMAN, R. -- LOUŽEK, M. a kol. Americká finanční krize : hrozba pro světovou ekonomiku?. 1. vyd. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008. 87 s. ISBN 978-80-86547-65-7. • KOHOUT, P. Finance po krizi : důsledky hospodářské recese a co bude dál. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-3199-5. • JÍLEK, J. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 648 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-1653-4. • REJNUŠ, Oldřich. Peněžní ekonomie : Finanční trhy. Brno : Akademické nakladatelství Cerm, 2008. 352 s. ISBN 9788021437036. • FOSTER BELLAMY, John, MAGDOFF, Fred. Velká finanční krize příčiny a následky. Překl. Radovan Baroš. 1. vyd. [s.l.] : Grimmus, 2009. 160 s. ISBN 978-80-902831-1-4 • GILPIN, Robert . The Political Economy of International Relations. New Jersey : Princeton University Press, 1987. 449 s. ISBN 0691077320. Články • VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 29.7.2003 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z WWW: . • VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 18.10.2002 [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: .


50

• VOLEK, Stanislav. Www.peníze.cz [online]. 29.07.2003 [cit. 2010-04-08]. Dostupné z WWW: . • Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: . • ZEMÁNEK, Josef. Www.euroekonom.cz [online]. 10.3.2008 [cit. 2010-0421]. Dostupné z WWW: . • Www.e15.cz [online]. 18.10.2009 [cit. 2010-04-04]. Dostupné z WWW: http://www.e15.cz/domaci/ekonomika/krize-z-30-let-se-podle-ekonomuneda-srovnavat-s-tou-soucasnou. • KOHOUT, Pavel . Www.hn.hned.cz [online]. 24. 8. 2009 [cit. 2010-05-04]. Dostupné z WWW: . Datové zdroje • International Monetary Fund [online] Dostupné z WWW: . • Federal Reserve System [online] Dostupné z WWW: • Dějiny 20. století [online] Dostupné z WWW: http://dejiny.wz.cz/ • Organization for economic co-operation and development [online] Dostupné z WWW:

Seznam obrázků a tabulek

7 Seznam obrázků a tabulek Obr. 1 Meziroční růst reálného HDP v USA Obr. 2 Meziroční růst reálného HDP v USA Obr. 3 Vývoj Down Jonesova indexu mezi roky 1910 až 1920 Obr. 4 Vývoj Down Jonesova indexu mezi roky 1910 až 1920 Obr. 5 HDP USA v reálných cenách v letech 1990 až 2009 Obr. 6 Vývoj úrokové sazby v USA v letech 1990 až 2006 Obr. 7 Vývoj hypotečních úrokových sazeb v USA v letech 1992 až 2008 Obr. 8 Počet prodaných nových domů v USA Obr. 9 Celkové měsíční dovozy 75 zemí Obr. 10 Celkový obchod zboží v zemích G7 Tab. 1 Pokles indexu průmyslové výroby USA v letech 1929 až 1934 Tab. 2 Nárůst nezaměstnanosti v USA v letech 1929 až 1934 Tab. 3 Makroekonomické ukazatele v Německu v letech 1929 až 1933 Tab. 4 Kurzy některých akcií na americkém trhu během roku 1929 Tab. 5 Růst objemu úvěrů v USA v letech 2000 až 2009

51

Komparace světových hospodářských krizí z 30. let 20. stol. a počátku 21. stol

Recommend Documents