14. ARCHITEKTURA 1. POL. 20.STOL. (KUBISMUS, FUTURISMUS, DYNAMISMUS, EXPRESIONOSMUS, INDIVIDUALISTICKÁ MODERNA, NEOPLASTICIZMUS, PURISMUS, KONSTRUKTIVISMUS, BAUHAUS, FUNKCIONALISMUS, TRADICIONALISMUS)
Architektura českého kubismu nonkonformismus – nepřizpůsobivost – vyhrocení vztahu umělce a publika – důležitý je proces um.tvorby, není svázán vkusem diváka – volnost výrazových prostředků – cesta proti secesi – vznik mnoha směrů, programů – tzv. –ismů moderní psychoanalýza – Freud – hledání cest vycházejících z nitra umělce
-
nejvýraznější ismus – kubismus počátek 1906-8, teoretik umění Louis Vangzelles – hodnotil negativně Braqueovy obrazy jako kubické bizarnosti -> název „kubismus“ vnímání světa z jednoho bodu je nesmyslné – snahy o zobrazení skutečnosti na 2 rozměrné plátno (problém) obraz Slečny z Avignonu – Picasso – snaha zobrazit z více pohledů jednu věc (také vliv afrických masek) kubistické obrazy nejsou abstrakce, jde o snahu zobrazit vnější reálný svět (kubistickou metodou) Analytický kubismus – láme předmět do jednotlivých částí České země – 1911 -1. z kubistických výstav (hl. francouz. malíři) od 1907 skupina Osma (Kubišta, Filla, Procházka, Gutfreund, Špála, ...) – ne přímo kubisté, ale počátky České země – spojení kubismu a architektury – experiment včlenění do architektury, ovšem pouze dekorativismus na fasádě – vnitřní prostory, půdorysy, objemy zůstaly kubismem nedotčeny. Alois Riegel 1893 – časopis Stilfrangen – napsal, že arch. forma vzniká pouze z uměleckého chtění, tedy ne konstrukce, provozu, materiálu mluvčí českého kubismu: Pavel Janák kolem 1900 – přestavby nájemních domů v Pelhřimově pražský hradní architekt (tradicionální) pro náš kubismus – doména Čech jsou lomené oblouky, ostré hrany, gotika – zdroje i pro kubismus 1913 – studie interiéru - přestavby měšťanských domů v Pelhřimově – úpravy štítů, portálů – v plasticitě Petr Kropáček – arch., básník, spisovatel 1913-14 – Pelhřimov – studie štítu spořitelny – reakce na tamější prostředí (pozdní renesance, mázhauzy, sklípkové klenby) Vratislav Hoffmann - 1913 – pouliční lampa na Jugmannově náměstí v Praze (dole na Václaváku) Dům u Černé matky boží 1911-12, název odvozen z bývalého domu a sošky, která byla v jeho výklenku) Josef Gočár – z počátků jeho tvorby, horlivý zastánce kubizující architektury, později rondokubismu, Hradec Králové – funkcionalismus obytný dům v pražské ul. Tycho de Brahe + plot, vstupní branka lázně Bohdaneč – lázeňský dům – dostavba staroměstské radnice v Praze 1909 – kubistický návrh „věže“, výrazná vstupní hmota Josef Chochol – 1913-3 – 3 domy v Praze pod Vyšehradem, bohatá plasticita Jiří Kroha – kubistické počátky tj. asi 1915-17 - plzeňský rodák, studoval v Praze jeho kubistické počátky – malířské kresby – ve 20. letech tvoří i ve scénografii i v ND – propagoval velké scény v terénu – velkolepá hra Husité (až 3000 komparsistů) – projekt skončil špatně – stěhuje se do Mladé Boleslavi, ů Kosmonosy – zde jakýmsi městským architektem – profesura na FA VUT mnoho kreseb (A4 pastelem), výrazné skici 1918 – studie kostela architektonická struktura s prorostlou zelení – projekt na Hanácké divadlo v Olomouci kubistická vila pro Kroměříž návrh na interiér krematoria – motiv kosočtverce, který použil několikrát (i na svém náhrobku) – čtverec – v pohledu shora je to kříž kabaret Montmartre 1918 – interiér i plastika Evy Kroha – kubistická forma nejen dekorací, šel více do hloubky – prostor, arch. obsah Kroha spojuje kubismus s dalšími ismy – kubofuturimus, kubodynamismus, kubodynamofuturismus 1
Rondokubismus, obloučkový, kruhový - až po 1.sv. válce, kosé úhly vyměněny za válcové plochy, kruhy - dekorativismus, tradicionalismus (období mezi válkami) absolutně dokonalý detail – dekorativní umění – art deco, zdroje lidové, slovanské, historizující (Egypt, Byzanc) Krematorium v Pardubicích – Josip Plečnik Pražská pojišťovna – Pavel Janák + Josef Zasche bývalá banka čs. legií v Pze – Gočár – záliba v hodnotnějších materiálech, fasáda – Otto Gutfreund + Jan Štursa, interiérově „těžká barevná skladba“
Futurismus, dynamismus, expresionismus 1909 – Phillipo Marinetti – 1. manifest futurismu Významným mezníkem v evropském umění v posymbolickém a poimpresionistickém období se stal futurismus. Od něho vedly přímo nebo zprostředkovaně cesty k různým dalším moderním směrům. Některé umělecké zásady futurismu se projevily u nás v Neumannově civilismu, staly se jedním z pramenů českého poetismu a francouzského surrealismu, jeho vlivem prošli také kubističtí umělci. Prvky futurismu jsou obsaženy i ve stavitelském slohu dvacátých let - konstruktivismu. Výbušná vlna futurismu, která se zvedla už před první světovou válkou v Itálii, je vysvětlitelná jeho základními východisky. Byl obrácen k přítomnosti a budoucnosti. Zavrhoval všechny historické tradice, akademismus a strnulé návyky v myšlení, v uměleckých postupech a prostředcích, odmítal také psychologický zřetel ve starší literatuře. Moderní život 20. století se svou velkoměstskou civilizací a technikou měl podle mínění jeho propagátorů proniknout do umění, přenést je do nových poloh a setřít hranice mezi jednotlivými uměleckými druhy (např. mezi literaturou a malířstvím). Stoupenci futurismu odmítli jak realismus, tak romantismus. Futurismus se ohlásil roku 1908 manifestem, jehož autorem byl italský básník Filippo Tommaso Marinetti (1876-1944). Program futurismu shrnul do několika požadavků: krása neklidu, rychlosti a boje, poezie odvahy a revolty. Příznačný byl zejména závěrečný bod manifestu: "Budeme opěvovat obrovské zástupy vyburcované prací, radostí nebo vzpourou; budeme opěvovat mnohobarevné a polyfonní příboje revolucí v moderním velkoměstě; budeme opěvovat tetelivý noční žár zbrojnic a loděnic pod jejich prudkými elektrickými lunami; žravá nádraží; továrny, mosty, lokomotivy s mohutnou hrudí, klouzavý let aeroplánů." Základem futuristické poetiky byl dynamismus, projevující se jednak výrazovou zkratkovitostí, jednak mnohotvárností a proměnlivostí básnického rytmu. Odrážel snahu o umělecký ekvivalent pohybu a rychlosti jako typických znaků života 20. století. Druhým podstatným rysem byla jednota předmětu, prostředí a atmosféry transformovaná do uměleckého obrazu, prolínání rovin. Aby futurismus mohl uskutečnit své záměry v praxi, provedl obsahovou a syntaktickou destrukci věty a vytvořil teorii osvobozených slov. Slova se ve větě nebo ve verši skládala bez ohledu na logické vazby a pravidla syntaxe. Byla odstraněna kompoziční vázanost, oslabená již předtím v impresionismu, uvolněná grafická podoba verše (např. ve schůdkovitě psaných verších) a zrušena interpunkce. Experimentální charakter futurismu pokračoval také odstraňováním hranic mezi uměním slovesným a hudebním nebo výtvarným. Ideologicky byl futurismus nejednotný, a to i uvnitř samé Itálie. Připojovali se k němu umělci z řad anarchistů, syndikalisté a později také komunisté, ale stejně tak i nacionalisté. Za první světové války sehrála kladnou roli futuristická družstva a časopis Roma futurista, zahroceně a aktivně vystupující proti Rakousko-Uhersku. Sílící nacionalismus, předznamenaný v prvním manifestu Marinettiho, svedl však italský futurismus na scestí. Marinetti, u něhož se projevily kromě uměleckých ambic také ambice politické, vstoupil roku 1921 do voleb, spřátelil se s Mussolinim a roku 1924 na kongresu futuristů proklamoval futuristickofašistické souručenství. To pak dovršil ve třicátých letech při vpádu Itálie do Habeše, který ospravedlňoval, propagoval, a dokonce básnicky oslavil. Zcela jinou podobu měl futurismus v Rusku, které se stalo jeho druhým významným centrem. Zde se futurismus ideově spojil s proticarským a protiválečným, demokraticky naladěným hnutím a v osobě Vladimira Majakovského (1893-1930) nalezl svého předního básníka. Majakovskij roku 1923 ve stati Futurismus dnes zásadně rozlišil italský a ruský futurismus, konstatoval jeho příbuznost v oblasti formy, ale zásadní odlišnost v názorové rovině. V rukou Majakovského se stal graficky výrazný verš nosnou konstrukcí sociálně pronikavých básnických, myšlenek, polemik a výzev. Sloučil formální výboje futurismu s revolučními cíli v dílech 150 000 000, V. I. Lenin, Správná věc a stal se jedním z básníků spoluurčujících vývoj moderní poezie. Vynikl i jako dramatik zdařilým pokusem o masový scénický projev v dramatu Mysteria buffa a divadelními satirami Štěnice a Ledová sprcha. Originálním ruským futuristou byl básník Velemir Chlebnikov (1885-1922), jehož Majakovskij vysoko cenil jako experimentátora, který ve své tvorbě odkryl netušené možnosti ruského jazyka a verše (Víla a skřítek, Válka v pasti, Noc před sověty). Futuristé byli anarchističtí bourači konvencí, vyznavači pohybu, techniky a rychlosti. Absolutně se distancovali od minulosti a likvidovali poklidnou harmonii umění. Našli nový výraz pro pohyb rozložením předmětu na jednotlivé fáze dynamickým opakováním. Jejich mluvčí, italský básník Filippo Marinetti, shrnul jejich postoje v Manifestu futurismu uveřejněním v roce 1909: Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu - o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou velkými rourami podobnými hadům s výbušným dechem. Řvoucí automobil, jenž jako by se řítil po dělových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky. Musíme se osvobodit od svých starých formulí! Musíme zničit vše, co je v nás ještě statického, klidného, včerejšího! Výňatky z Manifestu futuristických malířù (napsaného koncem února 1910) a z Technického manifestu (napsaného 11.4. 1910)
2
CHCEME 1. zničit kult minulosti, posedlost starobylostí, pedantství a akademický formalismus 2. hluboce pohrdat všemi formami napodobování 3. velebit všechny formy originality, byť by byly sebetroufalejší a sebeagresivnìjší 4. čerpat odvahu a pýchu v nicotném nařčení z bláznovství, jímž šlehají a umlčují novátory 5. považovat umělecké kritiky za zbytečné a škodlivé 6. povstat proti tyranii slov ‚harmonie' a ‚dobrý vkus', výrazù natolik pružných, že jimi lze snadno ztrhat díla Rembrandtova i Goyova 7. vymést z ideálního pole umění všechny již otřepané motivy a náměty 8. vyjádřit a oslavit dnešní život, neustále a bouřlivě přetvářený vítěznou vědou PROHLAŠUJEME 1. že v malířství je naprostou nutností vrozený komplementarismus, tak jako v poezii volný verš a v hudbě polyfonie 2. že je nezbytno obecnou dynamičnost vyjadřovat jako dynamický pocit 3. že ke znázornění přírody je zapotřebí upřímnosti a panenské čistoty 4. že pohyb a světlo narušují hmotnost těles BOJUJEME 1. proti patině a glazurám, jež mají dodat obrazùm starobylý vzhled 2. proti povrchnímu a elementárnímu archaismu, který se zakládá na vybarvování ploch a který redukuje malířství na nemohoucí, dětinskou a groteskní syntézu 3. proti klamnému futurismu secesionistù a nezávislých, z nichž se ve všech zemích stali představitelé nového akademismu 4. proti aktu v malířství, právě tak odpornému a skličujícímu jako cizoložství v literatuře Výňatek z Manifestu futurismu uveřejnìného v pařížském Figaru 20. února 1909: 1. Chceme opěvovat lásku k nebezpečí, návyk na energii a smělost. 2. Hlavními prvky naší poezie budou odvaha, statečnost a revolta. 3. Literatura až dosud velebila pasivní rozjímání, extázi a spánek, my chceme oslavovat výbojný pohyb, horečnatou nespavost, poklus, salto mortale, facku, úder pěstí. 4. Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou velkými rourami podobnými hadùm s výbušným dechem. Řvoucí automobil, jenž jako by se řítil po dělových nábojích, je krásnější než Nike ze Samothraky. 5. Chceme opěvovat člověka držícího volant, jehož ideální osa prochází Zemí vrženou na okruh oběžné dráhy. 6. Básník se musí vybít vášnivě, břeskně a marnotratně, chce-li znásobit nadšené zanícení pro prvotní živly. 7. Krása je už jenom v boji. Neexistuje mistrovské dílo bez známek útočnosti. Poezie musí být prudkým útokem proti neznámým silám, výzvou, aby se podrobily člověku. 8. Jsme na nejzazším mysu staletí. Proč se ohlížet zpět, když máme vyrazit temné dveře Nemožného? Čas a Prostor včera zemřely. Žijeme už v absolutnu, neboť jsme již stvořili věčnou, všudypřítomnou rychlost. 9. Chceme oslavovat válku - jedinou hygienu světa - militarismus, patriotismus, destruktivní čin anarchistù, krásné myšlenky, které zabíjejí, a pohrdání ženou. 10. Chceme bořit muzea, knihovny, potírat moralismus, feminismus a všechny oportunistické a utilitární ničemnosti... Považujte nás za blázny. Jsme však primitivové s novou, zcela proměněnou sensibilitou. Mimo prostředí, v němž žijeme, vládne jen tma. My futuristé stoupáme k nejvyšším a nejzářivìjším vrcholkům a prohlašujeme se za pány Světla, neboť pijeme již z pramenù Slunce.
1913 – 14 Antonio Saint Elia – studie měst budoucnosti, koncentrace do polyfunkčního celku – křížení dopravy, hluboce promyšlené, rozvíjení těchto myšlenek po 2SV v 60.letech 20.stol – skupina Archigram
3
vyjádření pohybu doby, rytmu moderní civilizace, uvolnění fantazie, budoucnost – futuristé se dostali do smyčky – současnost je ihned minulostí, tudíž ztrácí význam Umberto Boccioni – 1910 – Město se probouzí, Elastičnost (1882 - Reggio Calabria, Itálie - 1916 - Sorte, Itálie) Italský sochař futurismu Umberto Boccioni se zabýval zachycením pohybu. Ve svých sochách lidí nezobrazoval ani tak postavu samotnou, jako spíše vzdušnou turbulenci, která postavy pomyslně oklopovala. Oblé a zaostřené tvary Boccioniho děl svým podáním jen podporují dojem dynamického smyslu síly. O svém umění a idejích futurismu Boccioni napsal: "Chceme ukázat živé předměty v jejich dynamickém růstu... všechny již užité předměty musí být zavrhnuty, aby daly prostor našemu vířivému životu z oceli, pýchy, horečnatosti a rychlosti..." Boccioniho slibná kariéra umělce byla zastavena v roce 1916, když byl ve svých 34 letech zabit v první světové válce.
Giacomo Balla – 1912 Automobil v plné rychlosti, Pes na šňůře, snaha o rozfázování pohybu – blízko k filmu (1871 - Turín, Itálie - 1958 - Řím, Itálie) Syn fotografa, Giacomo Balla, se zpočátku zabýval výhradně litografií, malování se začal věnovat až později. Prostřednictvím svého umění se sblížil s Umbertem Boccionim, Carlem Carrou a Ginem Severinim a stal se tak jedním ze zakladatelů futurismu, jehož manifest podepsal v březnu roku 1910. Toto hnutí prosazovalo pocit pohybu v umění jakožto hlavního aspektu moderního věku a Ballovy práce samozřejmě tyto prvky obsahovalo. Po roce 1931 se Balla od futurismu odvrátil a začal se věnovat malbě ve figurativním stylu. Působil také jako sochař a navrhl mnoho kusů nábytku a podílel se na navrhování interiérů.
4
Expresionismus – počátek v Německu 1905-6, 2 skupiny – Die Brücke, Der blaue Reiter - pohled do lidského nitra, vnitřní emoce - architektura antického Řecka byla pro ně zastaralou, dávno zaniklou - inspirace v pravěku, Africe (rituální motivy) - Ernst Kirschner: Umělec a model (1907) – tvrdá realita, ostré přechody drsných barev – tvrdé barevné plochy bez přechodů - Edvard Munch – Tanec života, Výkřik - zájem o pohyb, dynamiku - kresba tzv. křišťálového domu od Bruno Tauta – Swis RE (Foster) - Alpine Architektur – tendence k arch. vizi která má základ v přírodě - Skleněný dům (výstava Werkbundu 1914) -ŽB centrální hmota s vloženým schodištěm + lehká kovová kce parabolického zakončení (skleněnákupole) - Erich Mendelsohn 1887 – 1953 k arch. se dostal přes expresionistické malíře – i jeho tvorba vychází z expresionisticky pojatých skic (neobsahují půdorys, jedná se o objemy) železárny, hutě, většinou tovární objekty - často používá motiv křivky (v nároží) - obchodní dům ve Stuttgartu (1927-8) - obchodní dům Schocken v Chemnitz - obchodní d. Bachner v Ostravě - Einsteinova věž v Postupimi 1920-1 cihel. kce, plastické prvky jsou sádrové) - Hans Poelzig – Velké divadlo v Berlíně 1919 - Michel de Clerk – v Holandsku, režné zdivo, různé druhy skladeb zdiva + různé tvary, zaoblení
Architektura individualistické moderny předstupněm moderních směrů, individuální přístupy architektů, které jsou později potlačeny Holandská moderna: Hendrik Petrus Berlage – žák G.Sempera, režné zdivo, Burza v Amsterodamu 1897-1903 – kovová střešní kce, zajímavá vnitřní hala Francouz Toni Garnier (urbanista) – otázky oddělení průmyslu a bydlení, Lyon – nemocnice, stadion, jatka Německo: Josef Maria Olbrich - * Opava 1867, + 1908 Secession – Vídeň – secesní stavba Darmstadt 1908 – Kolonie pro výtvarníky – výstavní prostory, místo pro hromadnou tvorbu výtvarníků – nefungovalo Peter Behrens – původně malíř, 1903 – ředitel UMPRUM v Düsseldorfu, 1907 – zaměstnanec elektrárenského podniku AEG – umělecký poradce, navrhuje množství věcí (vypínače, turbínové komponenty, pouliční osvětlení, ...) založil ateliér specializovaný na průmysl - budova firmy Mannesmann – Düsseldorf - Německé vyslanectví v Petrohradě 1911-13 - 1908 – Berlín Turbínová hala Vídeň: Karl Fischel – Nájemní dům 1909 Josef Hofmann * Brtnice u Jihlavy 1870 – 1956, Sanatorium v Purkersdorfu, Stocletův palác v Bruselu, autor mnoha nábytkových souborů, př. křeslo „Mašina“, Velké Losiny 1920 – přestavba Zotavovny (hrázděné zdivo, stavba připomínající něm arch. 19. stol.) Otakar Novotný – generačně náleží Kotěrovi, Štencův dům v Pze, 1911 – režné zdivo, jednoduchá fasáda
5
Josef Gočár – Wenkův obchodní dům v Jaroměři – výrazný posun v Gočárově tvorbě, interiér – dobové cítění, vztah ke kci, otevření vnitřního prostoru, dekorativní detaily – řešení stropu, osvětlení, ... Hradec Králové – soubor škol, 1925 – regulační plán HK – dopravní řešení, hist. jádro – výstavba okolo, dodnes aktuální, nadčasové Alois Špalek – Halvsův ústav Praha Bedřich Feuerstein (významný scénograf) + Bohumil Sláma – 1922 Krematorium v Nymburku Jan Víšek – 1923 interiér pavilonu zemědělského muzea Jiří Kroha – Mladá Boleslav, Kosmonosy Průmyslová škola (M.B.) – expresionistická stavba, podobně expresionistický je Hotel na nám. v M.B.
Architekt Adolf Loos 10. 12. 1870 - Brno, Česká republika 23. 8. 1933 - Kalksburg, Rakousko 1870 - 10. prosince se narodil v Brně v rodině kamenosochaře 1885-89 - studuje Královskou státní průmyslovou školu v Liberci, 1887 se vrací do Brna, kde studuje na Německé průmyslové škole s Josefem Hoffmannem 1889-90 - studuje na univerzitě v Drážďanech - vyhozen 1893-96 - cestuje po USA, návštěva Philadelphie, Světové výstavy v Chicagu 1896 - návrat do Brna, později odchod do Vídně 1908 - stať Ornament a zločin (vykytuje se také ve sborníku Řeči do prázdna) 1921-24 - hlavní architekt bytové správy hlavního města Vídně 1925 - po řadě realizací a zakázek odchod do Paříže 1928 - návrat do Vídně, zklamán 1928 - zatčen policií kvůli zneužívání mladých dívek 1933 - umírá 23. srpna v nervovém sanatoriu v Kalksburgu u Vídně (autor Josef Hoffmann) přednášky Vývoj architektury III. Realizace a projekty: obchod pro Goldman & Salatsch, Graben, Vídeň, 1899 Café Museum, Operngasse a Friedrichgasse, Vídeň, 1899 Byt Leopolda Langra, Vídeň, 1901 Vlastní byt, Vídeň, 1903 Vila Karma, Montreux, Švýcarsko, 1903-06 Steinerovo klenotnictví, Kartnerstrasse, Vídeň, 1907 Salon Kníže a spol., Graben, Vídeň Obchodní dům Goldman & Salatsch, Michaelerplatz, Vídeň, 1909-11
Vila Kühner, Paierbach, Dolní Rakousko Dům Spanner, Vídeň Dům Steiner, Vídeň, 1910 Scheův dům, Vídeň, 1912 Cukrovar, Hrušovany u Brna, 1915 Vila majitele cukrovaru, Hrušovany u Brna, 1917 Vila Ruffer, Vídeň, 1922 Chicago Tribune, soutěžní projekt, 1922 Dům Tristana Tzary, Paříž, 1926 Vila Moller, Pötzleinsdorf, 1927-28 Müllerova vila, Praha, 1930
Goldman & Salatsch (Looshaus) Autor: Adolf Loos Místo: Michaelerplatz 3, Vídeň, Rakousko Realizace: 1909-11 Jedna z mála větších realizací, ve které mohl otec moderní architektury Adolf Loos představit své nadčasové myšlení o architektuře, stojí v centru Vídně na Michaelském náměstí přímo naproti Hofburgu, vládního centra tehdejší rakousko-uherské monarchie. Právě tato situace probudila živou diskusi o stavu architektury na počátku tohoto století. Roku 1908 publikoval Loos svou stať Ornament a zločin. Hlavní dogmata představená v tomto díle zhmotnil do pevného skupenství právě v obchodním domě pro krejčovskou firmu Goldman & Salatsch. Obchodní piano nobile domu je v exteriéru obloženo mramorem a již na kompozici okenních otvorů můžeme sledovat Loosův raumplan. Horní patra jsou pojednána v čistě bílé omítce, jejíž prolamování okny připomíná oblíbené přirovnání "kanálové mříže", kterou můžeme mimojiné vidět i na sídle DPmB v Brně na Novobranské. Kvalitní volba materiálů, prostorový koncept obchodních prostor, nadčasová fasáda a duchové oko velkého mistra zapsaly tento dům do análů světové architektury. Pravda vítězí...
6
Místo: Larochegasse 3, Vídeň, Rakousko Realizace: 1912 Jedna z prvních obytných realizací mistra prostoru Adolfa Loose ve Vídni. Až nezvykle modulový dům velmi dobře využívá pochozích teras, které významnou měrou rozšiřují obytný prostor a poskytují další příklad propojení exteriéru s interiérem. Jasný dispoziční koncept se promítá i na fasádu - vertikála schodiště a jednotlivá patra jsou ústředním konceptem domu. Modul 4x4 je místy patrný i na kompozici okenních otvorů. V nejvyšším podlaží se nachází samostatný byt. I přesto, že stavebník nerealizoval všechny mistrovy prostorové objevy (různé výšky místností, vertikální kontinuální prostory, systémy schodišť aj.) lze Scheův dům zařadit ke klasickým ukázkám Loosových moderních vil, které až nepříjemně znepokojují myšlení architektů i po 90 letech...
Müllerova vila Autor: Adolf Loos Místo: Nad hradním vodojemem 14, Praha, Česká republika Realizace: 1928-30 Müllerova vila v Praze-Střešovicích v ulici Nad hradním vodojemem 14, dílo architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty z let 1928-1930, patří nepochybně k nejvýznamnějším památkám moderní architektury ve střední Evropě. Vyvrcholila v ní Loosova koncepce Raumplanu; architektovy dovednosti uvidět nejprve prostor "duchovým okem", jak to Loos vyjádřil v roce 1898 v eseji "Das Prinzip der Bekleidung", a umět přitom hrát šachy v trojrozměrné prostorové šachovnici - jak o tom psal přímo v průběhu prací na Müllerově vile, v roce 1929, v nekrologu vídeňského truhláře Josefa Veillicha. Vynikající architekturu by Loos ani Lhota nevytvořili bez mimořádného souznění se svými klienty, bohatým stavebním podnikatelem Františkem Müllerem a jeho chotí Miladou. Müllera jeho nové sídlo tolik nadchlo, že dokonce zamýšlel napsat o Loosovi knihu, na které se měli podílet ještě historik umění Antonín Matějček a spisovatel Bohumil Markalous-John. Osudy vily po politickém převratu v roce 1948 nebyly šťastné. Zabavil ji stát. František Müller (+1951) a paní Milada (+1968) mohli nadále užívat jen několik místností. V padesátých letech dům sloužil jako depozitář pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Později v něm sídlilo Státní pedagogické nakladatelství a od roku 1976 archív Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Velkou část Loosova mobiliáře tehdy zachránilo Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní galerie, Západočeská galerie v Plzni a zaměstnanci Pražského ústavu památkové péče. Prostor vily po roce 1976 zaplnily skříně a regály. Nevhodnou adaptací prošly místnosti pod střechou. Konstrukce domu, obklady stěn a stropů, tapety i velké soubory vestavěného nábytku sice pomalu chátraly, ale naštěstí většinou zůstaly nedotčené. Mnozí čeští architekti, památkáři i historici umění si uvědomovali velkou hodnotu Loosova a Lhotova díla a vytrvale na ni upozorňovali. V době, kdy brněnský architekt František Kalivoda pronesl výzvu k rekonstrukci vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, vystoupila pražská historička architektury Marie Benešová s požadavkem, aby také Müllerova vila byla upravena "do původního stavu", včetně nábytku a obrazů ze sbírky bývalého vlastníka (1969) . Rovněž stát tehdy prohlásil Müllerovu vilu za kulturní památku. Trvalo však dalších třicet let, než změněné politické poměry dovolily ideu obnovy uskutečnit. Spoluvlastník vily, město Praha, odkoupil v roce 1995 zbývající díl domu od dcery paní Müllerové. Obnovou Loosovy a Lhotovy stavby pak město pověřilo Muzeum hlavního města Prahy. V roce 1997 toto muzeum vypsalo soutěž na projekt rekonstrukce domu, ve které zvítězil pražský ateliér Václava Girsy. Rostislav Švácha, psáno pro časopis Stavba
7
Haus Steiner Autor: Adolf Loos Místo: St. Veit-Gasse 10, Vídeň, Rakousko Realizace: 1910 Rakouská malířka Lilly Steiner si nechala navrhnout svou vídeňskou vilu výstředním Adolfem Loosem. Jako jedna z prvních tak mohla okusit mistrův Raumplan. Dům se sice tváří do ulice jako dvoupatrový, pohled ze zahrady nám však poodhalí ještě jedno "podkrovní" patro. Střecha domu je segmentová (rok 1910 !!!) krytá plechovou krytinou (rok 1910 !!!). Okenní otvory jsou navrženy nikoli podle vnějšího působení, nýbrž dle nároků vnitřního provozu (rok 1910 !!!). V současnosti slouží vila svému účelu, tedy bydlení. Narozdíl od brněnské vily Tugendhat nebo Müllerovy vily v Praze není přístupná veřejnosti, což je škoda. Každopádně je ale skvělé, že ve své době výstřední dům, na který se někteří lidé dívali skrz prsty, je schopen i po 100 letech plnit svou funkci. Tady se prostě ukazuje, že Loos nebyl žádný béčko a viděl pravdu.
Jan Kotěra, význam a architektonické dílo Benátkách (1910), v Římě (1911) a v Mnichově (1913). Pro český zemský výbor pracuje v l. 191021 jako regulační expert. Roku 1907 zakládá časopis pro moderní architekturu Styl, r. 1914 zakládá Svaz českého díla. V roce 1926 se koná v Mánesu jeho souborná posmrtná výstava. Jan Kotěra byl architektem mezinárodního významu, vůdčí osobností české moderní architektury. Jeho rané stavby mají secesní charakter s ornamentálním, často folklórním dekorem. Pozdější Kotěrovy stavby již sledují ryzí účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu s rysy vznosnosti až monumentality. Ve svých veřejných i bytových stavbách spojoval výtvarná umění (sochařství, malířství, design) s architekturou v nedílný celek, v němž architektura vždy hrála vedoucí uměleckou roli. Kotěrovy stavby mají čistou přehlednou dispozici, tvarovou pestrost, výtvarnou logiku a vždy velkou a neotřelou nápaditost. Většina jeho budov se vyznačuje asymetrickou leč vyváženou kompozicí,
18. 12. 1871 - Brno 17. 4. 1923 - Praha V letech 1897-90 studium stavitelství na německé průmyslové škole v Plzni, v l. 1890-94 stavitelská praxe, 189497 studuje architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u O. Wagnera. Na základě získání Římské ceny cestuje po Itálii, kresby z cesty poté vystavuje u Topiče v Praze v roce 1898. Nadále žije a pracuje v Praze. Od r. 1898 učí jako zástupce prof. B. Ohmanna ve speciální škole pro architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde je r. 1899 jmenovám profesorem. Roku 1910 odchází na pražskou Akademii výtvarných umění, kde působí jako profesor architektury až do své smrti (v letech 1912-13, 1914-16 a 1920-22 jako rektor). Je též generálním komisařem uměleckých výstav v
8
Hotel Grand, dnes Bystrica v Hradci Králové, 1911 kiosky na Pražském mostě v Hradci Králové, 1912 Banka Slavie, Sarajevo, 1911-12 Urbánkův dům zv. Mozarteum, Praha, Jungmannova čp. 748, 1911-13 - plastiky J. Štursa býv. Všeobecný penzijní ústav, Praha, Rašínovo nábř., 1912-13 - s J. Zaschem Lambergerův palác, Vídeň, 1913-15 škola architektury AVU, Praha-Holešovice, 1919-21 - s J. Gočárem Státní vědecká knihovna, čp. 626 na nábřeží v Hradci Králové, 1922-23 Dům Báňské a hutní společnosti, Praha, ul. Politických vězňů čp. 1419, 1923-24 právnická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, nám. Curieových (podle Kotěrova projektu z r. 1914 realizoval L. Machoň v l. 1924-27) jako součást Kotěrova monumentálního projektu pražské univerzity na Starém Městě, na kterém pracoval od r. 1907 až do smrti - nerealizováno řada interiérů, hrobek, uměleckoprůmyslových výtvorů (mj. též salónní vůz Elektrických podniků hl. m. Prahy z r. 1895)
zvýrazněnou tektonikou a využíváním neomítnutého režného zdiva. Kotěra spojoval ve své osobě schopnosti výborného stavitele a vynikajícího architekta - výtvarníka. Též jako kreslíř, grafik, akvarelista a uměleckoprůmyslový výtvarník byl nenapodobitelný; jeho projekty samy o sobě jsou nádhernými výtvarnými díly. Konečně nelze opomenout, že jako vlivný pedagog i projektant vychoval celou generaci našich špičkových architektů. přestavba zámku v Červeném Hrádku u Sedlčan v duchu pozdní gotiky, 1894-95 Peterkův dům, Václavské nám. čp. 777 v Praze, 1899-1900 - ve slohu rané secese instalace výstav: Rodin v Praze, 1902, České umění na Světové výstavě v St. Louis, 1904 secesní býv. Okresní dům, dnes součást hotelu Bystrica, Hradec Králové, 1903-05 Národní dům, Prostějov, 1905-07 secesní fasáda dvojdomu čp. 86-87, náměstí v Jindřichově Hradci Vodárna s věží, Praha-Michle, Baarova ul., 1906-07 Obdobná vodárna s věží, Třeboň na Kopečku, 1909 Pavilon obchodu na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory, Praha, 1908 vily: Trmalova v Praze-Strašnicích, ul. Vilová čp. 91, 1902-04 Suchardova v Praze-Bubenči, Slavíčkova čp. 248, 1905-07 Tondrova v St. Gilgenu, 1905-06 vila Klaus v Praze-Bubenči, Sibiřské nám. 5, čp 280, 1907 v Holoubkově čp. 123, 1907- 09 vlastní Kotěrova vila v Praze-Vinohradech, Hradešínská ul. 6, čp. 1542 - výborný příklad českého raného funkcionalismu, 1908-09 dvě vily v Černošicích u Prahy, 1902; 1908-10 Máchova v Bechyni, 1910; ve Vysokém Mýtu, Rokycanova čp. 247, 1910 U Rýdlů v Dobrušce, 1917-18 Štencova ve Všenorech, 1921 dům E. Vanického v Kostelci nad Orlicí, 1921 rodinný dvojdům J. Groha a O. Borůvky v Praze-Hradčanech, Mockiewiczova 13-15, čp. 236 vily v Chrustenicích, Sadské, Turnově, Zlíně a další Městské muzeum, Hradec Králové, 1908-12 stavba, která vstoupila do dějin světové architektury Laichterův bytový dům, Praha-Vinohrady, Chopinova čp. 1543, 1908-09 dělnické a úřednické kolonie bytových domů: Louny, 1909-11 Praha-Záběhlice, 1914-15 Zlín, 1918 Králův Dvůr u Berouna, 1920
9
Holandský neoplasticismus období od roku 1916, v holanské Leydenu se Jacobus Johannes Pieter Oud setkal a vytvarníkem Theem van Doesburgem -> 1917 vzniká sdružení malířů, sochařů a architektů DE STILJ (končí 1931) 1918 – 1.manifest – hlásá nové výtvarné umění – skupina vychází z pozitivního mysticismu (M.H.J. Schoenmakers: „pravda znamená redukovat relativitu přirozených skutečností na absolutno, abychom absolutno nalézali v přirozených skutečnostech“ W. Huzsár – maďarský výtvarník, titulní list časopisu Style (černobílá grafická podoba) Trust Schröderová 1924 si nechala postavit dům od Rietvelda v Utrechtu – barevný interiér, i navenek Theo van Doesburg – zábavní podnik Aubette ve Štrasburku Piet Mondrian: Dominující vztah v přírodě je vztah jednoho extrému ke druhému a tento extrémní se nejlépe vyjadřuje v protikladu, daném pravým úhlem. Obraz kompozice – redukovat redukci na minimum snaha převést projev přírody a života na horizontálu a vertikálu, na přímou čáru a rovinnou plochu, na elementární barvy nepestré (černá a bílá) a pestré (žlutá, červená, modrá) vznik abstraktní kompozice v arch. soustavy ploch k sobě kolmých napojených , vždy H/V 1924 – nástup diagonály, která výrazně oživila malířský repertoár - Antikompozice kompoziční zásady (Doesburghem shrnuté do 16 bodů) mají velký význam pro architekturu arch. má být ekonomická (odmítnutí předem dané formy) opuštění symetrie volná vzdušná skladba zdí nespoutávající vnitřní prostor uvážený proporcionální rozvrh průčelí – velmi málo realizovaných budov Paul Klee – městská perspektiva – H/V, rovina -> prostor v architektuře omezování + prolínání prostorů, pronikání ven a dovnitř J.J.P.Oud – kavárna Unie v Rotterdamu 1925, kontrast světlé a tmavé plochy, použití typografie – výrazné texty Josef Kranz – kavárna Era v Brně Černých Polích 1928 vliv – Mies Van Der Rohe 1923 – návrh vily
Purismus, Le Corbusier a vliv na čs. Architekturu Le Corbusier 1887-1965 V roce 1900 se CharIes Edouard Jeanneret-Gris začal učit rytectví a cizelérství u Charlese I'Eplattaniera na uměleckoprůmyslové škole ve svém rodišti La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Již v roce 1905 tam realizoval své první architektonické dílo, vilu Vallet Poté, co navštívil Itálii, Budapešf a Vídeň, se v letech 1908-1909 seznamoval u Augusta Perreta v Paříži s možnostmi železobetonových konstrukcí a v letech 1910 -1911 získával další zkušenosti u Petera Behrense v Berlíně- K jeho raným pracím patří koncept Dom-ino z let 1914-1915, stavební systém sériové průmyslové výroby domků ze železobetonu, a dále vila Schwob v la Choux-de-Fonds (1916), železobetonová stavba v klasicistním hávu. V roce 1917 se přestěhoval do Paříže a změnil si jméno na Le Corbusier. Seznámil se zde také s malířem Amédéem Ozenfantem, s kterým zveřejnil manifest ,Aprés le cubisme" (1918) a od roku 1920 vydával časopis ,L'Esprit Nouveau" Mezi lety 1920-1922 vyvíjel typové rodinné domky Citrohan,krabicové stavby s nosnými stěnami na podélných stranách, které byly ve drahé verzi vyzvednuty na nosnících. V roce 1922 se spojil se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem, pracoval na Ozenfantově vile v Paříži a vypracoval koncept města pro tři miliony obyvatel. V roce 1923 publikoval veškeré své články z revue "L'Esprit Nouveau" v knize pod názvem Vers une Architecture'-V následující době postavil například dvojdům La Roche a Jeanneret v Auteuil (1923), sídliště v Pessacu (1925), dům Cook v Boulogne-sur-Seine (1926) a vilu Stein v Garches (1927). Jeho pavilon L'Esprit Nouveau na pařížské mezinárodní výstavě dekorativních umění v roce 1925 představoval modelový stavební základ velkého obytného bloku. Jeho návrhu na velkorysou přestavbu Paříže nazvaného Plan Voisin z roku 1925 dominovaly nakonec výškové budovy. V roce 1927 se zúčastnil soutěže na projekt ženevského paláce Společnosti národů a výstavy Werkbundu ve Stuttgartu- Weissenhofu se dvěma obytnými domy, na které se pokusil aplikovat svůj pětibodový program nové, současné architektury, dům na pilotech,rovná střecha se zahradou, volný půdorys, horizontální pásová okna a volné průčelí. O rok později se le Corbusier stal zakládajícím členem Congrés Internationaux d'Archltecture Moderne (CIAM). V letech 1929-1931 postavil vilu Savoyev Poissy, bílý hranol na štíhlých sloupech s rampami a překvapujícími průhledy ve vnitřním prostoru. Následovalo Cité de Refuge Armády spásy v Paříži (1929-1932) a pavilon Cité Universitaire v Paříži (1930-1932). Pro Palác sovětů v Moskvě (1931 navrhl halu, zavěšenou na širokém parabolickém oblouku.V roce 1935 navštívil poprvé USA a vytvořil 10
další koncept plánování města pod názvem La Ville radieuse (Zářící město). Jeho plány na ministerskou budovu pro Rio de Janeiro a centrálu Spojených národů v New Yorku byly nakonec provedeny Costou, Niemeyerem a Reidym, resp. Harrisonem a Abramowitzem. První přípravné práce k Moduloru, Le Corbusierem vyvinuté měrné soustavy na základě zlatého řezu a proporci lidského těla, vznikly v roce 1942 V roce 1944 zveřejnila Athénská charta úvahy a požadavky k soudobému funkčnímu městu. které CIAM sestavil v roce 1933, a které v roce 1941 Le Corbusier dále rozvinul. Významný experiment v masové bytové výstavbě představoval Unité d'Habitation v Marseille (1945 1952), komplexní výškový dům na masivních pilotech s 337 bytovými jednotkami, obchodní ulicí, s vybavením pro volný čas a komunikací. Stavby dalších Unités pokračovaly v Nantes-Rezé (1952-1957), v Berlíně (1956-1957) a Meaux (1957-1959).K pozdějším Le Corbusierovým dílům, expresivně tvarovaným skulpturálním stavbám, které už také neměly prototypické znaky jeho předválečných staveb, patří poutní kople Notre Dame du-Haut v Ronchamp (1950-1954), dominikánský klášter Sainte-Marie-de-la Tourette v Evreux-surL'Arbresle (1957-1960) a rovněž budova Nejvyššího soudu v indickém Čandígarhu (1950-1956). V letech 1950-1951 pracoval s Maxwellem Fryem a Jane Drewovou na plánu využití volných stavebních ploch v tomto městě. V Americe postavil jen Centrum výtvarného umění v Cambridgi v Massachusetts, jež bylo dokončeno v roce 1964. Le Corbusier nepatří jen k nejvýznamnějším architektům 20. století byl také vynikajícím teoretikem a malířem.
Bauhaus / škola a představitelé / 1906 – 1933 učilištěm a střediskem moderní výtvarné práce kořeny: 1906 UMPRUV ve Výmaru – Henry Van De Velde – jeho nástupcem Walter Gropius – sloučil Van De Veldovu školu a výmarskou akademii VU – Bauhaus; výrazně levicový charakter program z roku 1919 – Konečný cíl vší výtvarné činnosti je stavba. Architekti, sochaři, malíři, všichni se musíme vrátit k řemeslu. vyučení se řemeslu je základem výuky Bauhausu 1.období 1919 - 1923 – silný vliv expresionismu, Výmar 2.období 1924 – 1932 – Desava – nový školní areál, rozčleněn na fční celky (W.G.) + domky pro učitele 3.období 1932 – 1933 – Berlín > soukromá škola, rozpuštěna po nástupu fašismu metoda Vorkurs, výuka, přispěl k formulaci a šíření nových výtvarných koncepcí cíl: spojit možnosti průmyslové a uměleckořemeslné ředitelé: W.Gropius, H.Meyer, L.M.v.d.Rohe Walter Gropius (1883 – 1969) - nejvýznamnější, arch. - * Berlín, otec architekt, VUT v Mnichově, Berlíně, v ateliéru P.Behrense, do 1923 spolupracoval s A.Meyerem - důkladně promyšlený program industr. stavebnictví na základě prefabrikovaných dílců - spolu s A.Meyerem – Továrna Faguswerk v Alfeldu (1911-16) továrna na kopyta, 1.důsledně moderní stavba, skelet (předznamenání závěsových stěn), max. prosvětlení velkými okny, vzdušné, čistě účelové - + A.Meyerem: Vzorová továrna na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem - po válce se ujímá budování a řízení Bauhausu - Nová budova školy v Dessau – ztělesněním ideálů moderní architektury, vše řešeno z hlediska praktické potřeby + domky pro učitele + jeho vlastní vila - výstavba sídliště Törten v Dessau – vyzkoušel typizaci - 1934 – emigroval do Anglie – 1937 profesor na americké univerzitě - v Americe – dělnická sídliště, urban. koncepce (okrsky, společné centrum) - 1937 – vl. dům - 1939 – Chamberlainův dům Hannes Meyer (1889 – 1954) - 1 z hl. představitelů f. - * Basilej, tvoří v Německu, v Basileji - škola V Bernau u Berlína – ŽB, pavilónová struktura - projekt pro školu sv. Petra v Basileji - od 1928 2.ředitelem Bauhausu - 1930 prof. v Moskvě - sídliště Friedhof Marcel Breuer - moderní funkcionalistické interiéry (ve vile W.G.) detaily (příbory, svítidla, nádobí) nábytek 11
Ludwig Mies Van Der Rohe (1886 – 1969) -
* Cáchy, syn kameníka, samouk 1905 do Berlína (u arch. Bruna Paula) pak u P.Behrense – zde poznává moderní techniku, účelové řešení průmyslových staveb 1911 Perslův dům – zcela v duchu klasicismu 1920-21 projekt skleněného mrakodrapu, princip kost a kůže vliv de STILJ, Wrighta, 20.léta funkc. výstavba sídliště Weissenhof v Stuttgartu Německý pavilon na mezinárodní výstavě v Barceloně „tok prostorů“ vila Tugendhat (1929-30) - působení prostoru, ušlechtilé materiály 1930-33 ředitel Bauhausu 1938 – Amerika – většinou kovové stavby – mrakodrapy návrh správní budovy podniku Bacardi v Santiagu de Cuba, 1958
Konstruktivismus ke konci carského Ruska – architektura ve znamení historismu, secese a moderny jako v jiných evropských zemích -
1917 VŘSR – touha po novém stylu architektury a soužití projekty zpočátku jen vize, problémy s klimatem – inspirace mezinárodním funkcionalismem – potřeba nalezení kompromisu umění pro masy pracujících vize měst-satelitů kolem země, doprava osob v kapkách velká pozornost věnována kolektivním obytným domům (inspirace Le C.)
Vladimir Tatlin 1920 – pomník III. internacionály – nosná kce – dvojitý spirálový plášť v 1 směru svislý, v 2. nakloněný, nesl by 3 skleněná rotující tělesa – spodní krychle (zákonodár. shromáždění), Jehlan (výkonné orgány), nahoře Válec (info büro) – arch. jako pohybující se stroj Kazimir S. Malevič – názory podobné de STILJ, malíř suprematismu, 1913 – Černý čtverec na bílém pozadí tvořil tzv. ARCHITEKTONY – původem abstraktní a bezúčel. kompoziční studie (pak chápal jako studie arch.), modely, kresby, zařazuje ho to po bok holandských neoplast. Elieser Markovič Lysický (El Lysickij) Byl v kontaktu s Ev. – studoval architekturu v německém Darmstadtu po návratu 1917 – VCHUTEMAS – moskevská avantgar. škola 1922-26 žil v Německu, Přednášel na Bauhausu, kontakty s DE STILJ – přes něj novinky do Ruska a naopak 1930 – kniha Rusland v Němčině – popularizace Ruska oleje na plátně – Prouny (Proun 1, Proun 2, ...) horizontální mrakodrapy – žehličky mraků 1932 – nosný směr ruské arch. – soc. realismus 1933 – Hitler u moci v Německu Viktor a Alexandr Vesninové - návrh na nejvyšší komisariát do Moskvy na Rudé náměstí – celá Moskva se pod tím ztrácí - návrh na Palác práce v Moskvě – lana, technicistní prvky - návrh budovy Leningradské Pravdy v Moskvě (vydavatelství novin) – 1924, kovová kce s velkými skleněnými plochami, demonstrování pohybu, ruchu a času, manifestace strojové estetiky v arch., výtahy na fasádě, texty, desková časomíra, reflektor na střeše, (předpověděli tím plno věcí) Černikov vize blízké funkcionalismu lanové struktury, stožáry Leonidov návrh Leninova institutu v Moskvě Melnikov – 1925 – sovětský pavilon na výstavě v Paříži, klub Rusakovových závodů v Moskvě - ŽB 12
Architektura funkcionalismu – konstrukce, teorie, programy Frank Lloyd Wright 1867-1959 Roku 1887 získal titul inženýra na Wisconsinské univerzitě v Madisonu. Mimo to pracoval u D. Conovera a Josepha L Silsbeea, dříve než v roce 1888 vstoupil do ateliéru Dankmara Adlera a Louise Sullivana, kde pracoval především na projektech obytných domů. Brzy samostatně projektoval. Již v roce 1889 si zařídil na předměstí Chicaga „Oak Park" studio. V roce 1893 se stal na přechodnou dobu spolupracovníkem Cecila Corwina, než si konečně roku 1896 otevřel vlastní ateliér. V roce 1894 začal pracovat na prvním z řady tzv. prériových domů - na Winslow House v River Forest v Illinois. V článku nazvaném Domov v městě prérie v časopise Ladies' Home Journal z roku 1900 prezentoval jejich typické znaky: volné včlenění do prostředí, daleko přesahující střechy, horizontální okenní pásy a volně utvářený půdorys kolem centrálního krbu. Patří mezi ně Willitts House v Highland Parku v Illinois (1901 -1902) a Martin House v Buffalu nedaleko New Yorku (1904) Zde postavil také plně klimatizovanou správní budovu Larkin Building (1904-1905) s otevřenou dvoranou a galeriemi kolem vysoké centrální haly. Poté následovala železobetonová stavba kostela unitářů v Oak Park u Chicaga (1904). Mistrovská díla prériových domů představují Robie House v Chicagu (1906-1910) s rytmem horizontálně přečnívajících tenkých střešních desek a Coonley House v Riverside v Illinois (1907-1908). V roce 1909 opustil rodinu a odcestoval do Evropy, kde se jeho dosavadní tvorba na výstavě v Berlíně (1910) spolu s publikací nazvanou Provedené práce a návrhy Franka Lloyda Wrighta stala snad nejdůležitějším impulsem pro evropskou architekturu. V Americe uvedl v život roku 1911 asociaci Spring Green ve Wisconsinu a postavil tam dům nazvaný Taliesin, který během let třikrát vyhořel, Wright ho ovšem vždy znovu postavil. V letech 1915-1922 vystavěl s Antonínem Raymondem za použití nového, vůči zemětřesení odolného konstrukčního systému hotel Imperial v Tokiu. V letech 1917-1920 postavil Wright v Los Angeles robustní, do sebe uzavřený Barnsdallův dům, jehož ornamentální motivy odvodil z mayské kultury. Uplatnil zde prefabrikované „textilní bloky" z betonu, které zde vyvinul a později užil na Millardově domě v Pasadeně (1921 -1923). V období, kdy neměl dostatek zakázek, soustředil svou pozornost k urbanismu a pod názvem Broadacre City (1932) představil model rozptýleného města, založeného na automobilové dopravě. K jeho nejgeniálnějším pracím bezesporu patří dům Fallingwater v Pensylvánii (1935-1939), který byl postaven na skalách přímo nad vodopádem. V období světové hospodářské krize vyvinul Wright nový typ domu, tzv. Usonian House, nepříliš nákladný plochý dům pro jednotlivce, který mohl být proveden v mnohočetných variantách. Usonia bylo Wrightovo osobní synonymum pro Ameriku. Pro chemický podnik S. C. Johnson & Son vytvořil v Racine ve Wisconsinu v letech 1936-1950 správní budovu, navenek uzavřenou, s hřibovitými železobetonovými sloupy ve vnitřním prostoru a rovněž laboratoř se skleněným obložením (1944-1950). Poté postavil Price Tower v Bartlesvillu v Oklahomě (1953-1956), svou jedinou výškovou budovu. Neobyčejné tvary užil u spirálovitého Guggenheimova muzea v New Yorku (1956-1959) a u ocelové, skleněné a plastové konstrukce synagogy Beth Sholom v Elkins Parku u Filadelfie (1958-1959). Wright navrhl přes 800 staveb a v četných článcích a knihách formuloval své teze o organickém stavebním umění v demokratické Americe, například v časopise Architectural Record pod názvem In the Cause of Architecture, rovněž v publikacích When Democracy Builds (1945), v The Future of Architecture (1953) a The Living City (1958).
Architektura funkcionalismu – architekti, evropské příklady Ludwig Mies van der Rohe 1886-1969 Po absolutoriu Domschule a průmyslové školy v Cáchách (1899-1900] navrhoval mladý Mies štukové ornamenty pro továrnu na interiérové dekorace. V roce 1905 odešel do Berlína, kde byl zaměstnán nejdříve u Bruna Paula a pak u Petera Behrense (1908-1911). U posledně jmenovaného pracoval tehdy také Walter Gropius a Le Corbusier. V roce 1911 převzal vedení stavby německého vyslanectví v Petrohradě. V témže roce se přestěhoval do Haagu a přijal zakázku na venkovský dům pro manželský pár Kröller-Müller, který ovšem nebyl postaven. V Nizozemsku poznal také Hendrika Berlageho. V roce 1913 se vrátil zpět do Berlína, otevřel si vlastní ateliér, ale během války ho okolnosti zavedly do Rumunska. Pro soutěž na věžový dům v Berlíně v roce 1921 vypracoval programový návrh skleněného domu, který měl v půdorysu přibližně tříboká křídla, umístěná kolem kruhové zásobovací šachty, železobetonovou konstrukci s plně prosklenými vnějšími stěnami a byl bez jakéhokoliv výškového členění. Bezprostředně poté následoval model třicetipatrového skleněného domu na nepravidelném, zatočeném půdorysu, a návrhy na kancelářskou budovu z železobetonu, kterou kolem dokola obtáčela pásová okna. V roce 1922 se stal členem Novembergruppe a začal užívat jméno Mies van der Rohe. Společně s Theo van Doesburgem, EI Lisickým a Richterem vydával v roce 1923 časopis „G" a zabýval se návrhy na dva londýnské domy z pálených cihel, jejichž daleko vybíhající zdi a volné půdorysy pronikavě změnily bytovou typologii. V roce 1926 se stal viceprezidentem německého Werkbundu, převzal vedení výstavy ve Stuttgartu-Weissenhofu a v roce 1927 tam postavil obytný blok s železobetonovou konstrukcí. Pro továrníka s hedvábím Hermanna Langeho postavil v letech 1927-1930 vilu v Krefeldu a ve stejné době německý pavilon pro mezinárodní výstavu v Barceloně (1929); kontinuální prostor tvořený chladnými materiály, mramorem, travertinem, sklem a ocelí. V roce 1930 postavil vilu Tugendhat v Brně, u které - poprvé v případě obytného domu - použil řešení volného prostoru po vzoru barcelonského pavilonu. Stejně jako na výstavě ve Stuttgartu a v Barceloně doplnil vzhled domu nábytkem z ocelových trubek a ocelových pásů, podle svého vlastního návrhu. Od roku 1930 vedl v Desavě Bauhaus až do jeho uzavření v říjnu 1932. Pokusy vést dále tuto instituci v Berlíně ztroskotaly. V roce 1938 emigroval do USA a stal se ředitelem architektonického oddělení na pozdějším Illinoiském technologickém institutu v Chicagu. Pro nový kampus tohoto institutu vypracoval v roce 1940 komplexní plán výstavby s přísně pojatými jednotlivými objekty pro výuku a výzkum, které byly dokončeny na konci padesátých let: budova ústavu pro výzkum minerálů a kovů je z roku 1943, ústav chemie a Alumni 13
Memorial Hall z roku 1945 a Crown Hall, centrum a završení komplexu, pochází z roku 1956. Víkendový dům pro Edith Farnsworthovou v Planu v Illinois z let 1946-1951 koncipoval jako celý ze skla; terasové, podlahové a stropní desky drží bílé podpěry a dům se tak jakoby vznáší nad zemí. K dalším návrhům skleněných budov patří dům Caine (1950) a kvádrový dům „50 krát 50" (1950-1951 j. Současně vznikly i mrakodrapy z oceli a skla, známá dvojice výškových obytných domů na Lake Shore Drive v Chicagu s rastrovanými zavěšenými fasádami, poté následoval obytný výškový dům na Commonwealth Promenade a dům 900-Esplanade-Apartments. K nejvýznamnějším pracím Miese van der Rohe dále patří budova Seagram v New Yorku (1954-1958), kterou postavil společně s Philipem Johnsonem, a Nová národní galerie v Berlíně (1962-1967).
Architektura funkcionalismu v Čechách - rychle a hodně se u na rozšířil, vysoká úroveň - 4 hlavní střediska moderní architektury: Praha, Hradec Králové, Brno, Zlín - Karlova univerzita na Albertově – Budova patologického ústavu – 1920 – Alois Špalek – přešel od purismu k funkcionalismu
-
Oldřich Tyl (1883 – 1939) 1 z průkopníků Internátní budova na Žižkově – jeden z prvních ŽB skeletů u nás + Josef Fuchs – Veletržní palác v Praze (1925-28) – užití pásových oken
-
Jan E.Koula – propagace naší arch. v zahraničí publikace: Obytný dům dneška (1931), Nová česká architektura 1940
-
Josef Havlíček – 1899 – 1961 + K.Honzíkem, budova všeobecného penzijního ústavu v Pze na Žižkově Josef Kittrich – OD Bílá Labuť Max Urban – filmové ateliéry na Barrandově Jaroslav Fragner – budova pojišťovny Merkur Josef Gočár 1880-1945 - období kubismu, moderny, funkcionalismu - Kostel sv. Václava v Praze Vršovicích, tvořil hlavně v HK – meziválečná výstavba (školy, budova ředitelství státních drah) Jiří Kroha - v Brně, období kubismu a purismu, obytné stavby + výstavní objekty – architektura sekce Levá fronta
-
Jindřich Kumpošt Brno – Komplex Nemocenské pojišťovny na Veveří obytné domy v Brně – Táboře
-
Otto Eisler budova bývalé pojišťovny Fénix na Běhounské
-
Bohuslav Fuchs 1895-1972 Kotěrův žák Brno, krátké období moderny -> funkcionalismus hotel Avion budova Moravské banky lázně v Zábrdovicích nádražní pošta
-
Josef Polášek soubory obytných domů na Vranovské ulici, Táboře Hviezdoslavova škola na Křídlovické
-
Mojmír Kyselka st. školy na Zemědělské
-
Bedřich Rozehnal zdravotnické stavby dětská fakultní nemocnice v Brně 14
-
Josef Kranz kavárna ERA kino Avia (Slovan)
Architektura funkcionalismu na Moravě Brno – Žákova vila – v Masarykově čtvrti Zlín – architektura určená užitím jednotného modulu (vyžadován ze strany Baťových závodů) celá výstavba – 1 stavebník – místy až příliš jednotný charakter František L. Gahura 1.zákl. 9tiletá škola, Velké kino a Dům Umění 1933 Vladimír Karfík spolupráce s Wrightem Společenský dům výškové administrativní budovy, OD
Tradicionální architektura 20. století v Evropě, USA a českých zemích mezi světovými válkami - odpor k secesi, obnovení historických koncepcí, výrazné zjednodušení forem - proti „levné“ moderní architektuře bez dekoru, upřednosťnoval tradiční materiály, zdání honosnosti, stálosti a solidnosti (banky, admistr., vily, ...) - nový historismus v USA – 1893 se v Chicagu konala světová výstava – Kolubijská expozice – Daniel H.Burnham (FlatIron Building v NY) se oportunisticky přizpůsobil vkusu New Yorku a řídil výstavbu za účasti a v duchu pařížských architektů, rozsáhlý komplex rovzžen podle pravidel klasicistní výstavby, obrovský ohlas výstavy – Američané okouzleni tím co bylo v Evropě zcela běžné, vybudované dlouhou historií, jevilo se jim to jako ztělesněná krása. Do 30.let zůstala americká architektura konzervativní a bezvýznamná. - v Evropě od roku 1905 taktéž veřejné budovy stavěny v klasicistním pojetí Palác Společnosti Národů v Ženevě (Nénot, Flugheimer) Francie - Auguste Perret Rusko - 1924 Leninovo Mauzoleum v Moskvě, původně dřevěné, potom přestavěno do kamene - 1934 Divadlo Rudé Armády - 1935 památník Palác Sovětů – Jovan, Ščukov, Gelfreich – měl být 320 m vysoký, socha Lenina 60m
-
Německo u moci Hitler upřednosťnoval tradiční materály i formy, inspirace německým klasicismem přestavba Berlína – nové říšské kancléřství + říšský sněm – 2 hlavní body 260 m kupole parlamentu 1936 – Mnichov – Hnědý dům (dnes Hitlerův)
-
Stadion strany NSDAP v Norimberku motiv osvětlené architektury, vlajky celoplošně přes sténu, reflektory, oheň, filmové experimenty světová výstava v Paříži 1937, v tradičním prostředí kolem Eiffelovy věže – Český pavilon – Jaromír Krejcar Hlavní výstavní pavilon – Auberte Německý výstavní pavilon – Speer Pavilon SSSR – Boris Bofan Italský výstavní pavilon v Itálii – od 1924 – moderní funkcionalistická architektura, ovšem úzce spojena s fašismem, postupně se stává tradicionálnější Terragni (Casa del Fascio) EUR
15
