Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena

Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena • Byty 1kk, 2kk – nájemní bydlení se službami pro seniory • Otevřenost vůči veřejnosti, bezpečnost a soukromí pro klienty • Výborná dopravní dostupnost do centra Prahy (trasa metra C, zastávka Kobylisy) • Asistenční pohotovostní služba • Praktický lékař a psychiatr přímo v objektu • Aktivizační programy, knihovna, multifunkční sál • Kavárna, restaurace, kadeřnictví, manikúra, pedikúra • 24h tísňová péče a ostraha objektu Střelničná 1680/8, Praha 8 | [email protected] | +420 234 097 838 | www.rezidencerosa.cz

Únorový úvodník Lednovým hostem v RoSe byl psycholog, psychoterapeut a supervizor pan doktor Jaroslav Šturma. Kromě odpovědi na můj obligátní dotaz, jaká je jeho představa ideálního stáří, kterou najdete v tomto čísle, jsme se dozvěděli mnoho zajímavého. Připomněli jsme si (a pokládám za nutné si to připomínat stále), jak moc záleží na míře lásky. Silnější a inteligentnější jsou ti, kteří jí mají více! Pro rozvoj osobnosti hrají samozřejmě největší roli prvotní zkušenosti z dětství, ale lásku vysílat a přijímat v jakémkoli množství není nikdy pozdě. To nám jistě potvrdí i naše rezidentka, zkušená psychoterapeutka PhDr. Jiřina Prekopová, jejíž pravidelný psychologický koutek naleznete na poslední straně. Náš host se také zmínil o inspirativním pojmu, slovu: resilience. Vysvětlil ho jako umění znovu povstat a jít. Resilience je dynamický a celoživotní proces. Také si přejete být resilientním člověkem? Člověkem s dostatkem houževnatosti, odolnosti a nezlomnosti? Přeji to nám všem a panu doktorovi děkujeme! Tématem únorového Rosení je film. Přečtěte si naši anketu, určitě si vzpomenete i na svůj silný filmový zážitek či na svého oblíbeného herce nebo herečku. Hostem tohoto měsíce bude režisér Jiří Menzel. Co k tomu dodat? Máme se stále na co těšit!

My se těšíme na Vás! za všechny v RoSe Marta Dietrich Dvorská

lednové akce v Centru RoSa ROSENÍ měsíčník, ročník 3., číslo 2/2017 vydává Centrum RoSa, z.s., Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611 [email protected], tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 200 výtisků, výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč

Redakce: zakladatelka a předsedkyně Centra RoSa: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa

1

Program únor 2017 Středa 1. 2. 2017 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 2. 2. 2017 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 17:00 Jóga pro každého Pátek 3. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory Sobota 4. 2. 2017 10:30 Sobotní klub Pondělí 6. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Promítání filmu v sále Úterý 7. 2. 2017 10:00 Provozní poradenství s Evou v klubovně B 17:00 Němčina začátečníci Středa 8. 2. 2017 9:00 Jóga pro seniory 16:00 Jóga pro každého 18:00 Benefiční koncert v Kostele U Jákobova žebříku

18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 9. 2. 2017 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí

Pátek 10. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Čtenářský klub 18:00 Dechový orchestr Jitřenka Praha

Sobota 11. 2. 2016 10:30 Sobotní klub 14:00 Bridžový turnaj Pondělí 13. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Promítání filmu v sále Úterý 14. 2. 2017 10:00 Provozní poradenství s Evou v knihovně 14:00 Host v RoSe Jiří Menzel

Sobota 18. 2. 2016 10:30 Sobotní klub Pondělí 20. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Imaginární výlet do Izraele – promítání a vyprávění o Svaté zemi Úterý 21. 2. 2017 17:00 Němčina začátečníci Středa 22. 2. 2017 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Výlet do Klecan u Prahy – výstava o natáčení filmu Nebeští jezdci 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu

17:00 Němčina začátečníci Středa 15. 2. 2017 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 16. 2. 2017 10:00 Výtvarné dílny – dekorace porcelánových hrníčků 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 17:00 Jóga pro každého Pátek 17. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory

Čtvrtek 23. 2. 2017 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 17:00 Jóga pro každého Pátek 24. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Rozprava s Markem Malinou 18:00 Dechový orchestr Jitřenka Praha Pondělí 27. 2. 2017 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Promítání filmu v sále Úterý 28. 1. 2017 10:00 Provozní poradenství s Evou v klubovně B 17:00 Němčina začátečníci 2

ceník Aktiv klub - 50 Kč Výuka anglického jazyka - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, vyučuje Mgr. Jan Kyška slovní hry, tvořivé psaní pod vedením Výuka německého jazyka - 50 Kč MgA. Marty Dietrich Dvorské vyučuje Dita Faifrová Hudba k tanci a poslechu - 60 Kč Tvořivá dílna - 40 Kč kapela Taurus představuje široký repertoár českých a zahraničních písní Počítače - 20 Kč vyučuje Jana Brodská Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě Jóga pro každého - 50 Kč Jóga pro seniory - 50 Kč lektorka Jana Bláhová Host v RoSe - 40 Kč

Čtenářský klub - zdarma vede Jitka Dvorská Provozní poradenství s Evou Vitamvásovou – pro klienty RoSa, dotazy, návrhy a připomínky k provozu Rezidence RoSa Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma

Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 612, [email protected] Změna programu vyhrazena Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce .

´

3

SeniorSen PhDr. Jaroslava Šturmy Asi bych řekl: Trochu míň práce, kterou musím a trochu víc toho, co bych rád. Mám poměrně široké zájmy, kterým se zatím věnuji pouze chvilkově. Konkrétně: rád bych pořádně a důkladně prostudoval Dantovu Božskou komedii. I tam lze totiž nalézt souvislosti s psychoterapií, například o smíření skrze pevné objetí. Citace z Božské komedie pak zařazuji i do svých přednášek. Také mám na stole Petrarcovy Sonety a chtěl bych srovnat různá vydání, různé překlady...Samozřejmě je důležité věnovat čas rodině, být se ženou, dětmi a vnoučaty. Snažíme se vzájemně si vypomoci. Každá doba se zdá, že je tou poslední. Jak víme, od antiky všichni básníci a učenci lamentovali nad zkázou světa, rozpadem rodin, zhýralostí mládeže... Je samozřejmě mnoho co napravovat a řešit, ale znova a znova se přesvědčuji o tom, že - na rozdíl od zpráv, která nám překládají média - se na světě děje stále mnoho dobrého, takže neztrácím naději ani pokud jde o rodiny a o svět.

4

Host v RoSe Jiří Menzel významný český režisér

14. 2. 2017 od 14 hodin Jiří Menzel se narodil 23. února 1938, v roce 1962 absolvoval FAMU, obor filmová režie, pod vedením Otakara Vávry. Patří do generace tvůrců „České nové vlny”. Je však i vynikajícím hercem a režisérem divadelním. Jeho filmová tvorba je známa a oceňována doma a hlavně v zahraničí. Film Ostře sledované vlaky získal v roce 1967 Oscara za nejlepší zahraniční film, Skřivánci na niti (do roku 1989 v trezoru) získali v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů Jiřího Menzela je tvorba a poetika Bohumila Hrabala. Dalšími, dnes již kultovními filmy, jsou: Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková (v roce 1985 nominace na Oscara), Obsluhoval jsem anglického krále...a filmy podle Vladislava Vančury Rozmarné léto a Konec starých časů. V roce 1996 získal Jiří Menzel Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Spolu s dalšími mnoha zahraničními cenami je též nositele vysokého francouzského uměleckého titulu Chevalier des Arts et Lettres.

ˇ Z ROSY XX. BÁSEN Josefa Tibitanzlová nar. 1921 Můžeme dělat co chceme pro co se sami rozhodneme Můžeme tiše snít i zdolávat osmitisícovky Narostou nám křídla nebo třeba krovky Obojí je dobré Chceme výš a dál aby se každý cítil jako král Vzlétneme možná vysoko

ale pozor pak na dopad

5

Paní Květa Turková, přestože jí nohy už tolik neslouží a opírá se o berle, je žena nadmíru energická a vyzařuje z ní velká síla. Její život je jako film, ve kterém se mísí všechny žánry. Promítněme si pár obrazů z její životní pouti:

ˇ paní Turkové Vyprávení Zkušenost s filmem... Když mi bylo šestnáct, chtěla jsem být herečkou. Nevím, co mě to popadlo, Absolvovala jsem na Barrandově konkurz do chystaného filmu. Z tisíce uchazeček vybrali tři. A já byla mezi nimi. Doteď mám schované noviny (už jsou pěkně zažloutlé), kde jsem vyfotografovaná na titulní straně ještě s těmi dalšími dvěma dívkami. No, nakonec to nedopadlo. Byla jsem prý moc vážná a oni potřebovali veselejší typ. To bylo v roce 1954. Pak se točil film Kam holubi nelétali. Točilo se tady v Rumburské ulici - v dnešní Klapkově (mezitím se Klapkova jmenovala Rudé armády). V té ulici stál krásný statek z doby Marie Terezie. Bylo to naproti kinu Orient, které už dnes také neexistuje. Ten statek, to byla impozantní budova, o které říkali, že se nikdy nesmí zbourat. Teď na tom místě stojí Albert. Film Kam holubi nelétají byl detektivní, hlavní roli v něm hráli Robert Vrchota a Jaroslav Mareš. Na té historické budově byl nahoře velký holubník a já jsem v tom filmu Marešovi podávala holuba. Hrála jsem tam i se svým bratrancem. Dostali jsem škopík, ve kterém byly okurky. Měli jsme se jimi ládovat a jásat. My jsme se těmi ne moc kvalitními okurkami „láčkovkami” skutečně ládovali a chvíli jásali... Záběr se opakoval asi sedmnáctkrát. Bratranec měl pak týden střevní problémy. Tak to byl můj jediný film, ve kterém jsem se mihla. Dnes už je to film pro pamětníky. Dětství za války... Narodila jsem se v porodnici U Apolináře. Jsem jedináček, do školky jsem nechodila, maminka byla v domácnosti. Narodila jsem se v hrozné době. U nás v rodině to bylo ještě ztížené tím, že blízcí příbuzní byli letci. Jeden z těch letců, strýček Jenda, nestačil emigrovat. Němci ho zaměstnali na letišti a jeho nenapadlo nic lepšího než sabotovat. Měl dodávat do německých letadel pohonné hmoty a strýček Jenda, ještě se svými kolegy, dělal to, že jim do nádrže dával jen poloviční dávku, aby Němci nedoletěli a nemohli určené místo

bombardovat. No, ale na mého strýčka to někdo „práskl” a nakonec ho chytili při činu, když tu pohonnou hmotu vypouštěl z letadla do kanálu. Celá rodina - všichni příbuzní jsme pak museli k výslechu. Bydleli jsme všichni v Praze 8, my nedaleko odtud v Bořanovické ulici. Nahnali nás do Pečkárny (pozn. Petschkův palác), aby se strýček snáz přiznal. Mně byly tehdy čtyři roky. Strýček zapíral, pořád dokolečka říkal, že to není pravda... a pak ten Němec, který ho vyslýchal, k němu přišel a prstem mu vypíchl oko. To oko mu začalo téct a já prý začala strašně řvát. A víte, že se mi o tom v životě zdálo snad už tisíckrát? Mého otce, který byl drobný a hubený, ten Němec vzal, praštil s ním o zem a řekl: „Ty šmejde, ty o tom určitě něco víš.” Naštěstí můj otec, který byl poštovní úředník (v Kolkovně na Starém městě), uměl dobře německy. Tak dobře s ním komunikoval, že se Němec uklidnil a dal mu pokoj. A já, jak jsem křičela, přišla ke mně nějaká esesačka a vyvedla mě. Prý jsem kopala kolem sebe a ječela strašně. To už si nepamatuju... Tatínka pak poslali na práci do rajchu (pozn. nucená práce v německé říši). Jezdil s poštou ve vlacích. Strýce Jendu zavřeli, předvolali jeho ženu i mou matku a oznámili jim, že je odsouzen k trestu smrti. Jeho žena se tam zhroutila a začala hlasitě naříkat... německý úředník vzal pistoli a střelil ji. Naštěstí se jí strefil do stehna, takže přežila. Pak dostala zprávu, že byl manžel popraven. Usekli mu hlavu na gilotině. A tu useknutou hlavu poslali tetě na fotografii. To bylo v roce 1942. Druhý strýc Rudy, to byl moc krásnej chlap. Připomínal mi mého oblíbeného herce Vrchotu. Rudy pracoval také na letišti a když viděl, co se kolem děje, praštil tam jednoho pitomce po palici, sebral letadlo a uletěl do Anglie. Tetičku - maminku strýce Rudyho odsoudili a poslali do koncentračního tábora. Když se vrátila, neměla vlasy, ani obočí. Jezdila jsem k ní na prázdniny a ona mi vypravovala ty hrůzy, které zažila... Já jsem se bránila: „Né, tetičko, neříkej mi to radši! Já pak nemůžu spát!” 6

Za války tady zůstaly ženy samy s dětmi. Vypomáhaly si jak mohly. Všechno bylo na příděl, jídlo i kuřivo na lístky. A cigarety nás prý zachránily. Maminka a tety vyměňovaly lístky na cigarety za lístky na chleba... S t u d i u m, p r á c e, m a n ž e l s t v í . . . Studovala jsem Hospodářskou školu v Masné ulici. Po maturitě v padesátých letech jsem šla na „umístěnku” na Ministerstvo národní obrany do Dejvic. Pracovala jsem v kanceláři, sestavovala jsem ruské slovníky. Po určitém čase jsem požádala o dálkové studium na vysoké škole a to mi umožnili. Studovala jsem obor ekonomika a materiálně technické zásobování. Začalo nás studovat třicet sedm a končilo nás sedmnáct. Byli tam báječní kantoři! Ale spolužáci byli také skvělí. Byli jsme jednotní, jeden druhému pomáhal... Všichni jsou už, bohužel, mrtví. Se svým manželem jsem se seznámila právě na ministerstvu. Jaroslav byl analytický chemik, pracoval v laboratoři. On si mě všiml, já jeho ne. Měla jsem v té době hlavu jinde... Moje bývalá láska mi totiž řekla, když jsme šli po Karlově mostě: „Víš, drahoušku, já tě mám moc rád, ale já chci utéct. Jestli chceš, odejdeme spolu.” Ale já jsem odmítla: „Nezlob se, ale já nikam nepůjdu.” „ Tak to se tedy musíme rozejít.” No, to se nedalo nic dělat. Já tu měla rodiče, které jsem milovala... i celou rodinu. To byla silná vazba. S milým jsme se tedy rozešli. On emigroval do Kanady a už jsme se nikdy neviděli. Já byla zoufalá. Rodiče se mnou chodili každý víkend tancovat do Parku „Juldy Fuldy“, aby mě trochu rozptýlili. „Smútila” jsem asi rok a v tu dobu mě oslovil můj budoucí manžel: „Vy jste tak hubená, co kdybych vás pozval do cukrárny?” U Dopravních podniků na náměstí byla tehdy krásná cukrárna. Tam jsme pak chodili každý den. Jaroslav byl takový decentní, slušný, spolehlivý muž... hned se zalíbil i mým rodičům. Pak mi řekl: „Víte, já moc rád tančím.” Tím mě dostal: „Já taky.” Brzy jsme zjistili, že si až neuvěřitelně rozumíme. A to se kolegové v práci vsadili, že se spolu po roce rozvedeme! Říkali ironicky: „Tahle lady, tahle dáma, toho že si vezme? To se vsadíme, že se za rok rozvedou!” Vsadili se a za rok s pláčem a skřípěním zubů nám koupili dva drahé koberce, které teď leží támhle v ložnici. Zeptali jsme se jich: „Tak nechcete se vsadit o další roky?” „S vámi už se sázet o nic nebudeme!” Nakonec jsme byli s manželem až do jeho smrti. Skoro padesát pět let. My už jsme

byli na sebe nakonec tak napojeni, že on začal větu a já ji dopověděla. Věděla jsem přesně, co chce říct, ještě než to vyslovil. To bylo takové souznění duší, že se mi to zdá až neuvěřitelné. A co jsme se natancovali! Chodili jsme spolu tančit každou sobotu. Vymetli jsme snad veškeré noční podniky v Praze: Embassy bar, Lucerna bar, Alhambru, Jaltu... všechno. Jednou jsme dokonce měli velký potlesk na maturitním večírku našeho syna. Na parketu v Lucerně se všichni kolem nás srotili a sklidili jsme veliký aplaus. Jako kdyby mi osud říkal: tanči, dokud můžeš, užij si to, pak nebudeš moci chodit. Já byla pořád ve víru. To jsem milovala! Měla jsem krásné manželství. V manželství musí jeden druhého podporovat. Dělala jsem, co bavilo jeho a obráceně. Teď se mi líbil ten poslední film, který jsme si tu promítali: Teorie tygra. Tam bylo vidět, že si ty ženy za to mohou trochu samy, když se s nimi muži rozvádějí. Žena musí znát potřeby svého muže. A pokud je pochopí a bude je respektovat, tak ji muž bude milovat. Zpočátku jsme bydleli s manželem v suterénním bytě. Já jsem z toho bytu udělala jeskyni pohody a krásy, dokonale útulnou. Každé návštěvě se u nás moc líbilo. Na novomanželskou půjčku jsme si koupili nábytek, já jsem to tam vyšperkovala, na stěnách byl rákos... Jednou jsme se vrátili do bytu, to bylo asi dvacet dní po nákupu nového nábytku, a tam - úplně na všem centimetrová vrstva sazí... Byla tam taková nenápadná dvířka od komína. Zkrátka: kominík vymetal pětipatrový dům, hodil kouli do komína, vybouchlo to a všechny ty saze těmi dvířky u nás v suterénním bytě vylétly.

foto z roku 1975

7

foto z roku 1963

promoce syna Petra v roce 1989

Nejdřív jsme brečeli, pak jsme se smáli jako blázni, pak jsme si sedli do těch sazí a já jsem se zeptala: „Co všechno nás ještě čeká?” A manžel mi odpověděl: „No co? Jsme spolu. Jsme dva. Nic nás nepřemůže!” Museli jsme všechno vyhodit, to se nedalo vyčistit. A pojištěni jsme nebyli.

Syn, tiskárna... V lednu v šedesátém pátém se nám narodilo děťátko. Syn Petr. Přestěhovali jsem se do Vokovic do družstevního bytu na Červený vrch. Po třech letech mateřské jsem šla zase do práce. Nastoupila jsem v roce 1969 do zakládající se tiskárny Naše vojsko spolupracovali jsme se stejnojmenným nakladatelstvím) a nakonec jsem tam zůstala dvacet čtyři let... Říkalo se, že jsme postavili nejmodernější tiskárenský objekt ve střední Evropě. Dostala jsem za úkol obstarávat polygrafické stroje. Kupovala jsem stroje z celého světa, dostali jsme v bance půjčku a budovalo se... koupila se tenkrát hlubotisková rotačka - to byla novinka, začínalo se s fotosazbou, sháněla jsem ofsetové desky... Sázecí stroje - to je něco úžasného! Speciální válce na patinu, zlacení... Naučila jsem se dělat téměř na všech strojích. Krásná práce! Když jsme začínali, bylo nás dvanáct. Nakonec měla tahle firma osm set devadesát šest zaměstnanců. Jezdili k nám ze zahraničí zástupci všech možných firem. Podnik však dopadl špatně. Zkrachoval. Skončil na nepovedenou privatizaci a kvůli neschopným lidem. Zrušili útvar řízení jakosti - první velká chyba! Ta technika se musí kontrolovat, to je základ! Investiční útvar - taky zrušili. Pak: nepotřebujeme plánovače. Zrušili plánovače. Osmdesát devět lidí dostalo výpověď... Nakonec tam zůstali jen - já jim říkám milci, kteří se spojili, ale o práci neměli ani „ánung” (něm. Ahnung = ponětí, tušení). Tak to byla další etapa mého života. Byla jsem v tiskárně od rána do večera, tu práci jsem

v RoSe se žáky ZŠ německo – českého porozumění v roce 2016

milovala... Tiskli jsme krásné knihy: Vojna a mír, Hrabě Monte Christo, Perníková chaloupka ... a známé časopisy: Signál, Svět motorů, Včelařství, Kosmonautika... Tyhle časopisy jsem nosila domů a syn, ačkoli byl ještě malý, všechny četl. Byl odmalička zasypaný vědou. Pak jsem ještě pracovala na Vysoké škole ekonomické. Měla jsem tam na starosti bezpečnost práce, technická zařízení i lidi. Ale všechny zážitky se do časopisu nevejdou... Návrat do Kobylis... Téměř mystické je, že jsem se po více než padesáti letech vrátila na místo, kde jsme měli původně pozemek. Rodiče tu chtěli stavět dům. Budova C stojí přesně na našem bývalém pozemku. Měli jsme tu velkou ovocnou zahradu, záhony jahod, sedmnáct stromků rybízu, jabloně... a dvě chatky. Chtěli jsme stavět, ale dostali jsme dopis přímo z prezidentské kanceláře (pozn. Ludvíka Svobody), že se stavba nepovoluje. A bohužel, v roce 1971 byla půda vyvlastněna. Našim zaplatili pouze za ovocné stromy - dostali pouhých patnáct tisíc korun. Rodiče podepsali nějakou smlouvu, které ani pořádně nerozuměli... Maminka pak v tom roce tragicky zemřela. To byl hrozný rok! Vojenské stavby se tenkrát „ukázaly”. A já si přála, aby Vojenské stavby neexistovaly. A taky už neexistují. Teď je tu RoSa, rezidence pro seniory. Ještě po roce 1989 jsem se snažila o vyrovnání... mám dopis osobně od pana Klause, že žádné vyrovnání provedeno nebude... Tak vidíte, já jsem teď vlastně na „svém pozemku”. Člověk musí umět odpouštět, i když to jde někdy těžko. Ale jinak by se nedalo žít. Když si to tak promítám, říkám si, co všechno jsem za ten čas vlastně zažila... Vždycky se však musíme zvednout a jít dál! Rozhovor zaznamenala Marta D. Dvorská 8

Zeptali jsme se našich rezidentů a ptáme se i Vás: Jaký je Váš silný filmový zážitek? Oblíbený film či oblíbený herec? S Meryl Streep mě velmi zaujal film Madisonské mosty. To režíroval Clint Eastwood také skvělý herec.

Můj oblíbený je film s Meryl Streep Vzpomínky na Afriku. Na ten se vždycky ráda znovu podívám.

Ale pan Troška je skvělý i na pohádky. Princezna ze mlejna to je přeci krásná a půvabná pohádka! A roztomilej čertík.

Mne vždycky spolehlivě pobaví Kameňák a ostatní komedie Zdeňka Trošky.

To pan Zelenka, který tu byl v RoSe na návštěvě, také. Tedy - také má krásné pohádky.

Já jsem měla ráda ruské filmy, natočené ještě za sovětské éry. Například Vojna a mír. Ta asi vévodí. Sergej Bondarčuk!

Líbily se mi české komedie šedesátých až osmdesátých let. Třeba: Vesničko má středisková (Jiří Menzel - Zdeněk Svěrák), Adéla ještě nevečeřela (Oldřich Lipský - Jiří Brdečka), Limonádový Joe (Oldřich Lipský - Jiří Brdečka), Jak utopit doktora Mráčka (Václav Vorlíček - Miloš Macourek)...

Vždycky se ráda podívám na film S tebou mě baví svět (Marie Poledňáková). Ta snad byla oceněna jako nejlepší komedie 20. století.

Já mám ráda Básníky Dušana Kleina.

No a co třeba takoví Starci na chmelu (Ladislav Rychman). To byl film!

9

Pokud jde o filmové herce, můj favorit je jednoznačně Oldřich Nový.

Mně se vždycky nejvíc líbil Radovan Lukavský. Na jevišti i ve filmu. Například ve filmu Král Šumavy.

Můj oblíbený filmový herec byl James Mason. Ale na názvy filmů si nevzpomenu.

Teď jsme si v RoSe promítali Na samotě u lesa a já se na ty filmy se Zdeňkem Svěrákem mohu dívat pořád dokolečka. Film, který mohu vidět stokrát, je Pytlákova schovanka (rež. Martin Frič). To bychom si mohli zase znovu promítnout. Ty nejlepší filmy z první poloviny 20.století snad všechny natočil Martin Frič. Jak to mohl stihnout? Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Když Burian prášil, Roztomilý člověk, Prstýnek, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka, Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou... Ten snad ani nespal!

Já vzpomínám na české romantické filmy, například Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr (Václav Krška - Fráňa Šrámek). Tam hrál Eduard Cupák a to byl také úžasný herec!

No ano, skvělý herec a krásnej mužskej!

A co teprve takoví herci jako byl Zdeněk Štěpánek, Hugo Haas a Adina Mandlová!

Ale ani děti pana Štěpánka nejsou k zahození: Jana Štěpánková, Martin a Petr Štěpánek.

Já si na žádný film nevzpomínám. Já si jenom pamatuji, že jsem chodila ráda do Národního divadla.

Také se nedá zapomenout na filmy Františka Vláčila: Údolí včel a Markéta Lazarová. Tam byla krásná mladá Magda Vášáryová. Jean Gabin - to byl velký herec!

Chodila jsem do kina. Ale už jsem všechno zapomněla. Měla jsem ráda Menšíka. Všechny ty jeho legrace. 10

Nesmíme zapomenout na Svatopluka Beneše a Raula Schránila. To byli fešáci! Raul Schránil - to byl ve své době idol! Můj idol byl Karel Höger. Lída Baarová byla krásná herečka. Filip Renč teď o ní natočil film. A ten se mi moc líbil. Myslím, že je to těžké téma a on to zvládl moc dobře. Já jsem se bála, jaký bude konec a i s tím se vypořádal. Podle mého ta životopisná fakta zpracovali se scénáristou hodně dobře.

Já měla ráda Marvana a všechny ty staré herce. Teď už do kina nechodím. Hlavně nesnáším filmy, kde crčí krev. A ty americký filmy, kde je to samá honička. To mě nebaví.

Mně se tak strašně líbil Robert Vrchota v Divé Báře! To byl krasavec! Po letech jsem však byla zděšená. To jsem si říkala: Co se to s tebou, hochu, stalo? Měl o dobrých šedesát kilo víc, než dřív. A on měl vždycky tak hezký obličej a vlasy. Vlasy má pořád pěkné, ale obličej k nepoznání.

Divou Báru bych si také ráda znovu promítla, i když je to psychologický, trochu těžší film.

Ano, přeci Vlastimil Harapes, který byl u nás v RoSe, ten byl také krásný a ztepilý. Teď to i říkal v pořadu u Karla Šípa.

Ale ten pan Harapes vypadá pořád výborně. Ten se tolik nezměnil a nezestárnul, to není takový šok. Někteří prostě zrají jako víno.

Já těm filmovým hercům závidím, protože se mohou chlubit tím, jak byli zamlada krásní. Nám ostatním to nikdo nemusí věřit. Herci mají velkou výhodu! Mohou se na sebe dívat a říkat si: Jé, to jsme byli krásní a šikovní. Mají důkaz.

11

ˇ Prekopové Psychologický koutek PhDr. Jiriny A teď se podržte, moje milé kamarádky a kamarádi: většina případů nespavosti je úplně zbytečná! (pokračování z minulého čísla)

Jen si vzpomeňte na ročníky od 1920 až dodnes... Vzpomínám na své dětství. Jako mladší dcera jsem sdílela společnou ložnici s rodiči. Maminka mě uložila do postýlky, přikryla mě duchnou, na její radu jsem zavřela víčka a maminka poprosila mého anděla strážného o ochranu. Pohladila mě okolo srdíčka, ručičky, hlavičku a vtiskla mi políbení na čelo. Podotýkám - ten rituál se odehrával se zavřenýma očima v absolutní tmě. Světlo jsem nepostrádala, vnímala jsem jenom maminku, její blízkost a hlas. Na závěr uspávacího rituálu mi vyprávěla pohádku o pastýři, který vpouští ovce do stáje: první ovečka, druhá, třetí... u té desáté už jsem spala. A to jsem věděla, že je žádoucí, abych vydržela až do rána být v posteli – bez hraček, bez čtení. Ponocovat, moravsky “babóňat”, po slovensky “zglíňat” nebylo možno. V zimě se netopilo, v bytě byl mrazivý chlad, nebylo radno vylézat z duchny. Moje vjemy: tatínek chrápal, jakoby řezal pilu, v pravidelných intervalech tloukl kostelní zvon, k ránu projel vlak z Olomouce do Brna. V ten čas vstala maminka, aby rozhrabala popel v kamnech a založila oheň... Tak jsme byli už od časného dětství podrobeni disciplíně. Ta kázeň byla smysluplná, abychom ve zdraví přežili těžké časy. Bylo žádoucí, aby se dítě srovnalo s životním stylem rodiny a přizpůsobilo se. Logika života! Mezitím co děti musely spát ve společné ložnici, říkalo se, že jejich rodiče dělali nové děti. Tehdy byla porodnost v rozkvětu. Na rozdíl od dnešní západní a střední Evropy. Tutéž disciplínu praktikujeme ještě dnes v prázdninových táborech. Když zatroubí večerka, musí být každý ve stanu. Ponocovat se nemůže. Obdobné zážitky měli a mají dodnes vojáci v kasárnách. Podobná kázeň se vyhlašuje v nemocnicích, kde nocují pacienti společně - to je 2. třída. Pacienti 1. třídy mají už větší svobodu. Asi jako senioři v RoSe, kteří si mohou užívat televizi, nebo žehlit v noci. Dnešní člověk díky technickému rozvoji a finančnímu blahobytu má možnost být sám a užívat si svobodu. Může ponocovat jak libo, nemusí vytrpět tmu, chlad a hlad, může si koupit prášky na spaní... Toto je rub této mince. Rozhodni sama - sám, máš svobodu! Uvádím pro jistotu několik důležitých rad: 1. 2. 3. 4.

Nespojujte spánek s žádnou jinou činností jako je pití, chození po bytě, čtení! Trvejte na jednom určitém místě a určité době spánku! Postel používejte pouze k spánku. V posteli ležte. Každá změna polohy ruší spánkový rytmus! Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. Zbytečně se nepřevalujte!

12

Tvorba Aktiv klubu Marty d. Dvorské

FILMOVÁ FANTAZIE Filmového fanouška fascinuje Formanův film. Famózní filmy Federica Felliniho frčí. Fantastické Fričovy filmy fungují fenomenálně. Filmová fakulta filosofická fakticky funguje. Finanční fond favorizuje fiktivní ftipné filmové fóry. Frizérka formuje fazónu filmového fešáka. Flétnistka fouká frivolní filmové flamengo. Floristka fintí filharmonii. Filharmonie fidlá fortissimo fortelnou fugu. Frajeři filmují fofrem, flamendři fabulují finální flám.

Martin Frič: Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna.

Woody Allen: Film je především zábava. Chcete-li poslání, jděte na poštu.

Vlasta Burian: Němý film vynalezli bratři Lumiérové, mluvící asi sestry Lumiérovy.

Carlo Ponti: Má-li film úspěch, je to byznys. Nemá-li úspěch, je to umění.

Samuel Goldwyn: Film nezemře, dokud bude v kině tma. 13

Domov mládeže Studentská & Centrum RoSa pořádají

Benefiční koncert pro Centrum RoSa ve prospěch kulturního a vzdělávacího centra pro seniory

v Kostele U Jákobova žebříku

ve středu 8. února 2017 v 18 hodin na varhany, violoncello, harfu, housle, klarinet, lesní roh, trubky...

zahrají studenti Pražské konzervatoře

vstupné dobrovolné SRDEČNĚ VÁS ZVEME U Školské zahrady 1, Praha 8 - Kobylisy