Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena

Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena • Byty 1kk, 2kk – nájemní bydlení se službami pro seniory • Otevřenost vůči veřejnosti, bezpečnost a soukromí pro klienty • Výborná dopravní dostupnost do centra Prahy (trasa metra C, zastávka Kobylisy) • Asistenční pohotovostní služba • Praktický lékař a psychiatr přímo v objektu • Aktivizační programy, knihovna, multifunkční sál • Kavárna, restaurace, kadeřnictví, manikúra, pedikúra • 24h tísňová péče a ostraha objektu Střelničná 1680/8, Praha 8 | [email protected] | +420 234 097 838 | www.rezidencerosa.cz

Úvodník V tomto měsíci se můžete těšit mimo jiné na vystoupení dětského sboru Osmikvítek, na masopustní bál, kam můžete přijít v maskách, na hosta v RoSe, kterým bude tentokrát herečka z Divadla pod Palmovkou Hana Seidlová. Jako každý měsíc nás přijde navštívit pan farář Josef Brtník ze Salesiánského centra... Začínáme s němčinou a čtenářským klubem. Zdravotní cvičení na židlích se pro velký úspěch u klientů koná již dvakrát týdně - v pondělí a ve čtvrtek. Novinkou jsou též jemná jogínská cvičení, kterých se můžete zúčastnit každou středu. Doufáme tedy, že Vás v únoru u nás v RoSe zahřejeme nejen na těle, ale především na duši! A jako vždy - budeme rádi za každou Vaši radu, připomínku, návrh a odezvu. Děkujeme za Vaši přízeň!

Jaký byl leden? Přinášíme Vám souhrn toho, co jsme v lednu RoSe zažili. A nebylo toho málo! Na Tři krále jsme zahájili výstavu obrazů amerického malíře žijícího v Čechách Murraye Goodsetta. Pokud se chcete nechat okouzlit poetikou a barevností jeho obrazů, máte možnost až do 8. března. Ve středu 13. ledna jsme si promítli další dokument z cyklu České kořeny. Tentokrát jsme se dozvěděli něco o tom, jak se žilo a žije Čechům ve Vídni. Po projekci filmu proběhla autogramiáda nové knihy Rudly Cainera s názvem Žulový Stalin. Koncem ledna jsme v RoSe uvítali vzácného hosta diplomata Pavla Fischera, který přišel na besedu s našimi klienty a povídal si s nimi o svých zkušenostech a o životě v době internetu. K anglickým lekcím nám přibyla nově i výuka německého jazyka pro začátečníky. Během února se tedy můžete pustit do vzdělávání. Zahájili jsme i kurz jógy pro každého. Přijďte se protáhnout! Těšíme se na Vás i v dalších měsících!

Anna Sobotová

Mgr. Anna Ježková

ROSENÍ měsíčník, ročník 2., číslo 2/2016 vydává Centrum RoSa, z.s. Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611 [email protected] tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 200 výtisků výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč

Redakce: výkonná ředitelka: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová výtvarník: Jan Vincenc Šubrt jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa

Titulní strana: grafická úprava Sandra Šecová, kresba Jan V. Šubrt 3

Program únor 2016 Pondělí 1. 2. 2016 13:00 Cvičení pro seniory 18:00 Tribal fusion belly dance

18:00 Tribal fusion belly dance

Úterý 9. 2. 2016 10:00 Počítače pro pokročilé Úterý 2. 2. 2016 10:30 Počítače 10:00 Počítače pro pokročilé pro začátečníky 10:30 Počítače 17:00 Němčina pro začátečníky pro začátečníky 17:00 Němčina pro začátečníky Středa 10. 2. 2016 14:00 Aktiv klub Středa 3. 2. 2016 14:00 Bridžový turnaj 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 14:00 Bridžový turnaj 18:00 Taurus 16:00 Jóga pro každého hudba k tanci a poslechu 18:00 Taurus hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 11. 2. 2016 10:00 Rukodělná dílna Čtvrtek 4. 2. 2016 výroba prostírání 13:00 Cvičení pro seniory 13:00 Cvičení pro seniory 15:30 Angličtina začátečníci 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 16:30 Angličtina konverzace 18:00 Tribal fusion 18:00 Tribal fusion belly dance belly dance Pátek 5. 2. 2016 14:00 Čtenářský klub 17:00 Tribal fuison belly dance 19:00 Hudba k tanci a poslechu

Pátek 12. 2. 2016 17:00 Tribal fuison belly dance

Sobota 6. 2. 2016 10:30 Setkání v klubovně

Sobota 13. 2. 2016 10:30 Setkání v klubovně

(pouze pro klienty)

Pondělí 8. 2. 2016 13:00 Cvičení pro seniory

19:00 Masopustní bál v maskách

(pouze pro klienty)

Pondělí 15. 2. 2016 10:00 Beseda s farářem Josefem Brtníkem

13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Host v RoSe Hana Seidlová 18:00 Tribal fusion belly dance Úterý 16. 2. 2016 10:00 Počítače pro pokročilé 10:30 Počítače pro začátečníky 17:00 Němčina pro začátečníky Středa 17. 2. 2016 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 18:00 Taurus hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 18. 2. 2016 13:00 Cvičení pro seniory 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 18:00 Tribal fusion belly dance 18:00 Setkání s obrazy malíře Murray Goodsetta Pátek 19. 2. 2016 14:00 Čtenářský klub 17:00 Tribal fusion belly dance 19:00 Hudba k tanci a poslechu Sobota 20. 2. 2016 10:30 Setkání v klubovně (pouze pro klienty) 4

Pondělí 22. 2. 2016 13:00 Cvičení pro seniory

17:00 Němčina pro začátečníky

17:30 Vystoupení dětského sboru Osmikvítek

Středa 24. 2. 2016 10:00 Poslechovka v RoSe s Eduardem Parmou

18:00 Tribal fusion belly dance

14:00 Aktiv klub 14:00 Bridžový turnaj Úterý 23. 2. 2016 10:00 Počítače pro pokročilé 16:00 Jóga pro každého 18:00 Taurus 10:30 Počítače hudba k tanci a poslechu pro začátečníky

Čtvrtek 25. 2. 2016 13:00 Cvičení pro seniory14:00 Den otevřených dveří 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 18:00 Tribal fusion belly dance

Sobota 27. 2. 2016 10:30 Setkání v klubovně (pouze pro klienty)

Pondělí 29. 2. 2016 sál uzavřen - oprava parket

Ceník Aktiv klub - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, slovní hry, tvořivé psaní pod vedením MgA. Marty Dietrich Dvorské

Výuka německého jazyka - 50 Kč vyučuje Dita Faifrová

Taurus - hudba k tanci a poslechu - 60 Kč kapela Taurus představuje široký repertoár českých a zahraničních písní

Počítače - 20 Kč vyučuje Kateřina Machková

Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě Bridžový turnaj - 10 Kč pro členy Bridžového klubu seniorů, pro nečleny 30 Kč

Tvořivé dílny - zdarma

Jóga pro každého - 50 Kč lektorka Jana Bláhová Čtenářský klub - zdarma vede Jitka Dvorská Vystoupení dětského sboru Osmikvítek vstupné dobrovolné

Host v RoSe - 40 Kč Tribal fusion belly dance 1. hodina zdarma, další 100 Kč/lekce nový taneční styl - mix afrických, indických, východních a dalších tanců Výuka anglického jazyka - 50 Kč vyučuje Mgr. Jan Kyška

Setkání s obrazy malíře Murray Goodsetta zdarma Masopustní bál - 80 Kč Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma

Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 611 [email protected] Změna programu vyhrazena Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce. 5

SeniorSen Pavla Fischera Myslím si, že naše společnosti - a záměrně mluvím v plurálu - ne dost promýšlejí, co to znamená, když stoupá a bude stoupat věkový průměr a lidé budou čím dál tím déle pracovat. Celý sociální a důchodový systém je nyní pod obrovským tlakem. Nevidím zatím příliš mnoho strategicky chytrých řešení, která by na to reagovala včas. Jednou jsem byl v jedné vesnici u Bordeaux a zaujal mě tam domov pro seniory. Byl to domeček s krásnou zahradou a hned vedle byla školka pro děti. A celý projekt byl postaven na tom, že děti, které měly přes den pauzu a potřebovaly se třeba něco naučit, něco vysvětlit, nebo přišít knoflík či poutko u kabátu, nebo si s někým popovídat, nebyly jenom samy mezi sebou. Byl tam kontakt mezi generacemi. Tam jsem si uvědomil, že řešení, která dávají smysl, existují. Není tak složité je vymýšlet, ale stačí být ochotný se učit od těch, u kterých to funguje. A když jsem viděl koncept vašeho domu RoSa, tak jsem si tu vzpomínku z Bordeaux vybavil. Až mi bude o trochu víc než dnes, byl bych rád, abych se cítil dobře a abych nebyl sám.

OSMIKVÍTEK dětský pěvecký sbor

v pondělí 22.února v 17:30 hodin

Vznikl v září roku 2012 v Praze 8 – odtud jeho název Osmikvítek založila ho sbormistryně Iva Hennová, později se připojila sbormistryně Lucie Nováková. V současnosti v něm zpívá asi 40 dětí ve věku od 6 do 10 let. Děti se scházejí jednou týdně v Kulturním domě Krakov a nacvičují písně lidové i umělé, postupně od těch nejlehčích se propracovávají k postupně složitějším, kánonům i dvojhlasům. Za krátkou dobu existence sboru děti absolvovaly již několik úspěšných koncertů a vystoupení. V soutěži Zahrada písní 2014 získaly stříbrné pásmo, na festivalu Zvoneček 2015 již pásmo ZLATÉ. 6

Host v RoSe Hana Seidlová

pondělí 15. 2. od 15:00

Herečka a zpěvačka Narodila se v roce 1962 v Písku. Vystudovala pražskou Státní konzervatoř, obor hudebně-dramatický. V letech 1983 - 2000 byla členkou Městského divadla v Mostě, od roku 2000 je členkou Divadla Pod Palmovkou. Na této scéně podává výrazné výkony, hrála v mnohých klasických i moderních hrách - Cyrano z Bergeracu, Vláda tmy, Višňový sad, Figarova svatba, Letní hosté, Výstřely na Broadwayi. Za zvláštní zmínku stojí představení Edith a Marlene, za které byla nominována na Cenu Thálie (2003; za hlavní roli Edith Piaf). Nyní vystupuje v Hudebním divadle Karlín v muzikálové komedii The Addams Family. Jedna z jejích nejznámějších Zdroj Divadlo pod Palmovkou

filmových rolí je učitelka z filmu Pupendo.

BÁSEŇ Z ROSY VIII. Josefa Tibitanzlová (95 let) Podejte svou ruku někomu Ať pozná, že není sám Samota je hluboké moře a nemá břeh Ať se snažíme jakkoli dochází nám dech Plujeme bez cíle a bez naděje Jsme unavení nevíme, co se s námi děje... A najednou - je tu podaná ruka Náš břeh My nabíráme dech a žijeme Zase žijeme a podáváme ruku... 7

Přestože cestovala po celém Československu a po celém světě, je patriotkou Prahy 8. Život paní Edity Friedrichové byl velmi pestrý a dobrodružný. Po manželově brzké smrti se radikálně změnil. Její vyprávění o životě u cirkusu ji však celou rozsvítilo a já jsem si s ní její téměř filmové vzpomínky užívala. Promítněte si je též: Jaké bylo Vaše dětství? Jsem Češka, ale narodila jsem se v Krupině na Slovensku. Úplnou náhodou. Rodiče tam byli zrovna s cirkusem na turné. Mám dva bratry, jeden se narodil v Čechách, druhý na Moravě, no a já na Slovensku. Tatínek byl cirkusák, komik a klaun, maminka pomáhala s organizací a s účetnictvím. A občas vystupovala také. Jako dítě jsem byla pořád na cestách. Do školy jsem chodila někam dva tři dny a zase jsme se stěhovali. Tak takhle já studovala. Pokaždé někde jinde. Neměla jsem ani žádné kamarády, protože to jsem nestihla. Vyrůstala jsem víceméně sama v maringotce. Nejvíc jsem si hrála s mámou.

a do toho tatínek vymýšlel různá pantomimická čísla. Později už jsem vystupovala se svým mužem. A jak jste se se svým mužem seznámila? Když mi bylo čtrnáct, přišel k nám do cirkusu. Jemu bylo dvacet jedna. Vzali jsem se, když mi bylo osmnáct a půl. Manžel cvičil na hrazdách. Vystupoval také ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. Skákal ve škole na těch hrazdách - místo pana Lipského. Manžel zemřel před patnácti lety v roce 2001. Bylo mu padesát pět let. Jenom rok byl v invalidním důchodu.

Rozhovor s paní Friedrichovou A co drezury zvířat? V cirkuse byla i zvířata, ale těch jsem si skoro nevšímala. Zajímaly mne spíš ty artistické výkony. Doma v maringotce jsem trénovala. Dělala jsem v deseti letech rozštěpy, stojky a podobné kousky. Pod vedením maminky, ta mě cvičila. Přestože to nedělala, tak to uměla. Maminka byla mou instruktorkou už od malička. Pak asi v jedenácti jsem se učila s bratry na různé hudební nástroje a ve čtrnácti jsem začala vystupovat. Vytvořili jsme takové muzikální vystoupení, kde hrála i maminka a táta tam dělal komika. Všichni jsme byli v kostýmech, já jsem hrála na harmoniku na akordeon, brácha hrál na dvě trubky, druhý brácha na klarinety, maminka na saxofon

Zemřel na rakovinu močového měchýře. Ovdověla jsem ve čtyřiceti sedmi. Před tím jsme spolu pořád pracovali a cvičili. A co úrazy při tak riskantním povolání? Při vystoupení jsem měla jeden vážný úraz. Spadla jsem z hrazdy s pěti metrů. Manžel dělal stojku a zrovna mě držel v zubech. Omdlela jsem, protože jsem byla unavená a nevyspalá. Malý syn byl tou dobou pořád nemocný. To bylo v Irsku. Naštěstí tam byli doktoři a ti mě hned naložili. Prý jsem jenom chrčela. Probudila jsem se až druhý den ráno v deset hodin. Měla jsem osm zlámaných žeber, zlomenou klíční kost a pravou ruku a propíchnutou plíci tím žebrem. Ale do roka už jsem zase cvičila. 8

Děti jste měla brzy... Ano, v devatenácti už jsem měla syna, ve dvaadvaceti dceru a pak ještě po dvanácti letech další dceru. A pořád jsme jezdili na turné. Ale všechny děti jsem chtěla porodit v Praze a to se podařilo. Syn a dcera se narodili na Štvanici a nejmladší dcera na Bulovce. V zimě jsme byli doma a v létě jsme cestovali. Děti samozřejmě vystupovaly v cirkuse s námi. S manželem jsme nejdřív bydleli ve Vítkově ulici v Karlíně, pak jsme žili v Kobylisích. Syn se vyučil automechanikem, pak se oženil do Německa. Jeho manželka byla artistka. Před tím s ní vystupoval, ale když mu spadla na hlavu, tak s tím přestal a raději teď pracuje u aut. Říká, že po cirkuse se mu nestýská. Dcera, když odmaturovala, tvrdila, že nikdy v životě k cirkusu nepůjde. No, a už je tam. Vzala si za manžela syna ředitele cirkusu. Teď je momentálně v Bordeaux. U cirkusu Arlette Gruss. Ta starší dcera bydlí blízko Paříže a do nedávna dlouho vystupovala v Moulin Rouge. Kdy jste se cítila v životě nejlépe? Na které období ráda vzpomínáte? Když jsme byli s manželem na Kubě a v Nikaragui. To byla nejhezčí doba. A byli jsme tam bez dětí. Ty byly u švagrové. Tenkrát nám v podniku Československé cirkusy řekli, že tam musíme jet. To jsme dostali příkazem. Tak jsme byli měsíc na Kubě a pak měsíc v Nikaragui. A to bylo nejkrásnější období! Cvičili jsme tam a vystupovali jsme v mezinárodním programu, kterého se účastnily skupiny z různých socialistických zemí. Z východního Německa, ze Sovětského svazu, z Bulharska... Po dětech se mi ani nestačilo

stýskat. Věděla jsem, že jsou v dobrých rukách, tak jsme si to užívali. Chudák manželova sestra! Ta trpěla. Měla dvě vlastní a k tomu moje tři. (Občas sem chodí. Několikrát už tu za mnou byla.) Jaké bylo Vaše manželství? S manželem jsme se nikdy nehádali. Protože na to jsme neměli čas. My jsme se vyřádili při cvičení. Nejhorší slovo od něj bylo: “Ty káčo jedna!” Tak jenom trochu jsme se na sebe naštvali při cvičení, ale já jsem byla zrovna hlavou dolů a on nohama nahoře, a když mi řekl: “Ty káčo jedna pitomá”, tak jsem se začala smát. Ale nemohla jsem moc, protože to bych spadla. Taky jsem třeba stála na jeho hlavě. Byla to krásná láska. Teď by mu bylo sedmdesát let. Do čtyřiceti sedmi jsem vážila pětačtyřicet kilo. Pak jsem začala přibírat. Asi má člověk to jídlo trochu jako antidepresivum. Pracovala jste pak někdy jinde? Když manžel zemřel, skončila jsem s vystupováním a byla jsem “na pracáku”. Neměla jsem pak zájem vůbec o nic. Děti už byly venku. Jeden rok jsem se pokoušela zřídit si chovnou stanici se psy, ale to bylo všechno. Jak jste objevila Rezidenci RoSa? Dost často jsem padala, tak jsme se synem hledali, kde bych mohla bydlet. On je v Německu, holky ve Francii, a já už nemůžu být sama. Našli jsme si RoSu na internetu. Měla jsem tu pejska - maltézského psíka, ale toho si musela vzít švagrová. Už se o něj nezvládnu postarat. Ale je mi tady dobře. Rozhovor vedla Marta D. Dvorská

9

Murrray Goodsett v RoSe Murray Goodsett se narodil roku 1949 ve Filadelfii. Život a práce ho zavedly do Portlandu, New Yorku, Atlanty, do Severního Walesu a do České republiky. V říjnu 1992 přijel na kole z Amsterdamu do Prahy, zamiloval se do tohoto města, zůstal a pracoval zde šest měsíců. Od té doby vždy našel nějaký důvod se vracet. Pak se oženil a konečně se v Čechách usadil. Má malého syna a v současnosti žije v Čáslavi.

Říká: Když mi bylo asi jedenáct, viděl jsem práce Kandinského - a tam to zajiskřilo. Jeho práce s barvou, s prostorem, složitost forem a jejich vzájemné vztahy. Přes Kandinského jsem se začal zajímat o umělce jako jsou Picasso, Braque, Miró, Paul Klee. Ze starých mistrů Goya, se svou expresivitou, Tintoretto – nádherný pohyb. Manet. Francis Picabia, Wilfredo Lam, Marcelle Duchamp – ta geniální myšlenka, že jakýkoli předmět může být uměleckým dílem sám o sobě. Chtěl bych, abyste cítili to teplo nebo ten chlad, slyšeli ty zvuky, cítili ty vůně, ty rytmy, abyste viděli ty křivky těla, geometrii přírody, tu prázdnotu či naopak vzrušení okamžiku. Záhadný a ladný pohyb, nečekanou hru tvarů, trochu hrbolatosti, jakou má okraj listu, a vrstvy objevujících se a mizejících tvarů. Takové vlastnosti tkají látku mé tvorby. Pracuji na obraze tak dlouho, až už mu nerozumím, protože je větší než pouhé rozumění. Ten obraz někam ukazuje a gestikuluje, ale nečekejte od něj žádnou útěchu. Prostě vstupte!

Vždycky mě překvapí, když lidé nazývají mou práci abstrakcí. Mé obrazy nejsou tak abstraktní, jak se na první pohled zdá.

Vítejte v mých představách o našem světě. Podívejte se na mé obrazy.

10

Setkání s malířem Murray Goodsettem a jeho obrazy ve čtvrtek 18. 2. od 18 hodin 11

MÁME RÁDI ZVÍŘATA Zeptali jsme se našich rezidentů: Jaké jsou vaše zkušenosti s domácími mazlíčky? Co Vy a zvířata? Doma jsme psa nikdy neměli, ale sousedův pes se mi vždycky zakousl do kabátu, visel na mně, vlekla jsem ho po chodbě a šel se mnou až na tramvaj.

Já jsem neměla nikdy moc žádné hračky, ale měla jsem psa. Malou Lilinku. Jaká to byla rasa, to vůbec nevím, ale to zvíře mi ohromně rozumělo. Já jsem jinou hračku neměla. Vozila jsem ji v kočárku. Prožila jsem s ní krásné chvíle! Ale pak byla nemocná a maminka mi vysvětlila, že ji musíme nechat uspat.

Já jsem teď nedávno ztratila kocoura, kvůli kterému jsem si tady vlastně pronajala a vybudovala zahrádku. Měla jsem ho devět let, takže mě to zasáhlo dost. Všemu, co jsem říkala, rozuměl. To byl anglický kocour, kterého jsem koupila od chovatelky. Jmenoval se Míša. Vlastně to byl můj společník.

Já jsem si přivezla z Norska malé štěňátko. Byla jsem tam v šedesátém devátém na brigádě u farmáře. Byl to severský ovčák. Jmenoval se Plitu. Byl to miláček.

V Liberci jsme jako děti měly teriéra Žeryka a taky vozily jsme ho v kočárku. Čepičku na hlavě... Bylo to štěně a mělo s námi trpělivost. V Anglii jsem zvířata neměla, ale můj přítel měl dvě černé kočky, byly jenom doma, nikdy ven nechodily. Ale bohužel, když byl přítel hodně nemocný, museli jsme je nechat utratit, protože je nikdo nechtěl.

12

Od malička jsem vyrůstala se psy. Měli jsme pořád boxery. Ale když už jsem nemohla chodit, tak jsem si pořídila kocoura, se kterým se nemusí na procházku.

Já byla od malička mezi samými zvířaty. Všechno, co existovalo. V Lysé nad Labem: slepice, holuby, prase, kozu, králiky, čtyřicet bílých angoráků... ty jsme vyčesávali a ty chlupy jsme posílali do továrny, kde z toho za války vyráběli látky. Jaké já měla kostýmy! A to masíčko z těch králíků, jak bylo jemňounký! Když jsem se vdala, pořídili jsme si boxera. Jiného psa už bych nechtěla, než boxera.

Měli jsme zahradu na Hluboké, tam jsme měli králíky a slepice. Každý den jsme je tam jezdili krmit. Hned z práce.

Erdelteriér (airedale teriér) - toho jsem měla nejdřív. Teď už mám třetího pudlíka. Jsem pudlař. První byla Cleo, druhá byla Bára a třetí Heidena. Samé fenky. Psy nechci, ti utíkaj’.

Když jsem byla s maminkou, měly jsme dvě kočky. Ty byly zvyklé skákat do okna a všude.

Když jsme měli kuře, tak já mám strašně ráda ty chrupavky, a maminka - abych je těm kočkám nesnědla - tak je vždycky z legrace poplivala. A dcera pak vyprávěla ve škole paní učitelce, že babička plive na kosti, aby je maminka nesnědla.

Manžel si pořídil boxera, chodil s ním cvičit, dostal dokonce i nějakou cenu... Když jsem s ním chodila na procházku já, tak mě vláčel... z jednoho chodníku jsem lítala na druhej. 13

Taky jsme měli zahrádku v takové zahrádkářské oblasti a taky se tam po práci jezdilo. Měli jsme tam slepice, králíky, psa, čínské prase.

Mám alergii na kočky. Ale ony se na mne lepí a pořád za mnou chodí.

Můj otec byl v mysliveckém svazu a tak jsme měli loveckého psa. Měli jsme také pět psů bez srsti - naháčů.

Kočky já taky nemusím. Já jsme jednou měla šest psů najednou. Pokoušela jsem se o chovnou stanici, ale nezdařilo se, protože jsem to neuměla odrodit.

Měla jsem psa i kočku. Kočka byla milenec. To byla taková dobrácká kůže.

Zažila jsem běhat slepice s uříznutou hlavou. Nikdo mi to nechce věřit, ale ony skutečně běhaly po dvoře bez hlavy.

V Praze se za války za psy platilo, takže jich bylo málo. A také se lidé báli, že by jim ho někdo snědl.

Psů se bojím, protože mě kdysi kousnul vlčák.

S fenkou jsme šli ke svodu. Tam nám určili ženicha, jeli jsme za ním na Sázavu. Shodou okolností to byl pes mé kolegyně. Ten ty feny kryl vždycky spolehlivě. Jenže ta naše chtěla předehru. Nedařilo se. Nakonec jsme museli psa i fenku podržet a dost jim pomoci. Byla z toho tři obrovská štěňata.

14

Tvorba Aktiv klubu Marty Dietrich Dvorské

Baladická BAJKA o angorském králíčkovi (každý jednu větu)

Byl jednou jeden angorský králíček. Jmenoval se Honzíček. Byl bíle zbarvený, měl krásně chlupatý kožíšek a oči modré jako trnky. Lidé se o něj starali a hlídali ho, jen aby neutekl. Přesto se jednoho dne ztratil. Utekl do lesa. Lidé ho marně hledali. Stýskalo se po něm jeho kamarádce králičce, sousedce z vedlejšího kotce. Jmenovala se Bublinka. Vyskočila z králíkárny a šla ho hledat. A v tom lese ho našla. Bublinka a angorský Honzíček se do sebe zamilovali. Vrátili se domů a společně si vlezli do jednoho kotce. Měli spolu hodně malých králíčků. Pak přišli lidé...

15