Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena • Byty 1kk, 2kk – nájemní bydlení se službami pro seniory • Otevřenost vůči veřejnosti, bezpečnost a soukromí pro klienty • Výborná dopravní dostupnost do centra Prahy (trasa metra C, zastávka Kobylisy) • Asistenční pohotovostní služba • Praktický lékař a psychiatr přímo v objektu • Aktivizační programy, knihovna, multifunkční sál • Kavárna, restaurace, kadeřnictví, manikúra, pedikúra • 24h tísňová péče a ostraha objektu Střelničná 1680/8, Praha 8 |
[email protected] | +420 234 097 838 | www.rezidencerosa.cz
Úvodník
Jaký byl srpen?
Vážení a milí příznivci RoSy,
První srpnový týden jsme v RoSe přivítali zpěvačku Ridinu Ahmedovou, která nám představila své zajímavé hudební projekty, například Zpěvomat. Zajímavé a ne příliš veselé bylo její vyprávění o životě cizinky v České republice. V průběhu setkání nám také zazpívala a ohromila nás svým hlasem. Další akcí byl výlet lodí po Vltavě, ze kterého vidíte fotografii níže. Na lodi Kotva jsme si užili vyhlídkovou projížďku.I počasí se vydařilo. Tento měsíc jsme se rozloučili s panem farářem Brtníkem, který se po dvanácti letech působení v Praze stěhuje domů na Moravu. Tímto mu děkujeme za příjemné besedy, které pod jeho vedením proběhly. Koncem srpna jsme si v RoSe promítli film Každý milion dobrý od režiséra Zdeňka Zelenky, který byl loňským hostem v RoSe a také pokřtil knížku básní paní Josefy Tibitanzlové.
návrat z letních prázdnin zpět do školních lavic se dotkl i nás a tak jsme pro tento měsíc vybrali téma výchovy, vzdělávání neboli edukace. Už od narození u nás probíhá proces edukace, ať je to cestou neformální v rodině či formální prostřednictvím školy, ale hezké na tom je, že probíhá celý život. Každý den se učíme něčemu novému a mne osobně tento proces učení velice těší. Nejen o vzdělávání budeme tento měsíc diskutovat s logopedkou PhDr.Renatou Škaloudovou. Ve spolupráci se Spirálou jsme zorganizovali tvořivou dílnu a vycházku po okolí. Čeká nás krásná vernisáž malíře Stanislava Vondrů a mnoho dalších akcí.
Anna Sobotová Věříme také, že ke konci září zahájí provoz nová restaurace v přízemí RoSy. Těšíme se na vaše edukativní podněty. Prosím, pište nám na
[email protected] či do schránky důvěry.
Mgr. Anna Ježková
Fotografie Milan Pavýza, Výlet lodí po Vltavě
ROSENÍ měsíčník, ročník 2., číslo 9/2016 vydává Centrum RoSa, z.s. Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611
[email protected] tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 200 výtisků
Redakce: výkonná ředitelka: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová fotografická spolupráce: Milan Pavýza jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa a rezidenti RoSa
výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč Titulní strana: grafická úprava Sandra Šecová 1
Program září 2016 1. 9. 2016 čtvrtek 13:00 Cvičení pro seniory 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 2. 9. 2016 pátek 14:00 Čtenářský klub 16:00 Vernisáž obrazů Stanislava Vondrů 3. 9. 2016 sobota 10:30 Sobotní klub 5. 9. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 6. 9. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 15:00 Promítání filmu pro rezidenty v sále 17:00 Němčina začátečníci 7. 9. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Host v RoSe PhDr. Renata Škaloudová 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu 8. 9. 2016 čtvrtek 13:00 Cvičení pro seniory 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace
14:00 Bridžový turnaj 12. 9. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 13. 9. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 17:00 Němčina začátečníci
21. 9. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 „Cítit se lépe aneb nikdy není pozdě na malé změny“ společné hledání cesty s Ivou Poldaufovou 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu
14. 9. 2016 středa 22. 9. 2016 čtvrtek 9:00 Jóga pro seniory 10:00 Rukodělná dílna 14:00 Aktiv klub tvoření z Fima 16:00 Jóga pro každého 13:00 Cvičení pro seniory 18:30 Hudba k tanci a poslechu 15:30 Angličtina začátečníci 15. 9. 2016 čtvrtek 16:30 Angličtina konverzace 13:00 Cvičení pro seniory 23. 9. 2016 pátek 14:00 Setkání s klienty 18:30 Hudba k tanci a poslechu 15:30 Angličtina začátečníci 26. 9. 2016 pondělí 16:30 Angličtina konverzace 13:00 Cvičení pro seniory 17:00 Buřtobraní 27. 9. 2016 úterý 16. 9. 2016 pátek 10:00 Počítače pokročilí 10:00 Výlet do blízkého okolí 10:30 Počítače začátečníci 14:00 Čtenářský klub 18:30 Hudba k tanci a poslechu 17:00 Němčina začátečníci 17. 9. 2016 sobota 10:30 Sobotní klub 19. 9. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 20. 9. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci
9. 9. 2016 pátek 18:30 Hudba k tanci a poslechu 15:00 Obrázky z Holandska aneb Holandsko z paluby lodi 10. 9. 2016 sobota 17:00 Němčina začátečníci 10:30 Sobotní klub
2
28. 9. 2016 středa 13:30 Výlet do Troji 18:30 Hudba k tanci a poslechu 29. 9. 2016 čtvrtek 10:00 Rukodělná dílna 13:00 Cvičení pro seniory 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 30. 9. 2016 pátek 14:00 Čtenářský klub 18:30 Hudba k tanci a poslechu
Ceník Aktiv klub - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, slovní hry, tvořivé psaní pod vedením MgA. Marty Dietrich Dvorské
Tvořivá dílna - 40 Kč lektorka Jana Brodská Počítače - 20 Kč vyučuje Jana Brodská Jóga pro každého - 50 Kč Jóga pro seniory - zdarma lektorka Jana Bláhová
Taurus - hudba k tanci a poslechu - 60 Kč kapela Taurus představuje široký repertoár českých a zahraničních písní Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě
Čtenářský klub - zdarma vede Jitka Dvorská
Host v RoSe - 40 Kč
Buřtobraní - 50Kč na osobu, prosíme zájemce o nahlášení a zaplacení na recepci do úterý 13. 9. Výlet do blízkého okolí - zdarma, vede p. Králová z DDM 8 Výlet do Troji - 50 Kč, nutno se nahlásit na recepci do 26.
Výuka anglického jazyka - 50 Kč vyučuje Mgr. Jan Kyška Výuka německého jazyka - 50 Kč vyučuje Dita Faifrová
Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma
Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 611
[email protected] Změna programu vyhrazena Omlouváme se, výstava Josefa Císařovského pro nemoc zrušena. Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce .
Výchova z pohledu jógy Jóga nabízí jednu z cest k harmonickému vývoji člověka ve všech aspektech jeho života. Pokud porozumíme podstatě tohoto způsobu života, zjistíme, že se vlastně jedná o přirozený způsob sebevýchovy, fungující bez působení jakékoliv formy násilí. Každý opravdu obohacující vztah je vždy vybudovaný na důvěře. Základem všech vztahů je vztah k sobě samému a zde to platí dvojnásob. Jóga nám pomáhá nacházet upřímný a chápající vztah k sobě samému a tím i k ostatním. Takto budovaná sebevýchova pak může být základním kamenem smysluplné výchovy obecně. Nechme se tedy oslovit nabídkou jógy porozumět svému tělu, sami sobě a zkvalitnit tak svůj život. Možná pak budeme mile překvapeni z objevované krásy života skryté pod povrchem věcí. Vaše Jana Bláhová, lektorka jógy 3
SeniorSen Ridiny Ahmedové Já jsem rodinný typ a vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Mám tři děti, takže to se mi částečně podařilo. Před dvěma lety jsem však s nimi zůstala sama - tedy úplně velká rodina zatím nejsme. Ale doufám, že ve stáří budu svými dětmi a jejich rodinami obklopena. To je vlastně to, co bych si nejvíc přála. Doufám, že mě snesou a že jim budu i jako bába stará dělat trochu radost a třeba se jim starat o vnoučata. Těším se na to, že budeme sedět u velikého stolu, já už nebudu nikam spěchat a budeme si všichni povídat. Myslím, že takhle budu šťastná. Na hudbě nelpím, třeba budu dělat něco sociálního, nechávám to otevřené, co čas přinese... Člověk toho ke štěstí vlastně moc nepotřebuje. Nejdůležitější jsou pro mne dobré vztahy.
Fotografie Anna Sobotová
VERNISÁŽ OBRAZŮ pátek 2. září od 16 hod.
Stanislav Vondrů
narozen v Praze 1974
absolvent AVU
studoval u prof. Hodonského (krajinomalba a figura) a u prof. Svobodové (kresba)
je stále na volné noze
inspiruje se krajinami a pocity
4
Host v RoSe
7. září ve 14 hodin
PhDr. Renata Škaloudová logopedka a spisovatelka BÁSEŇ Z ROSY XV.
„Nikdy není pozdě dobře vyslovovat”
Josefa Tibitanzlová (*1921)
Narodila se v roce 1965, vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor speciální
Já nemám myšlenky
pedagogika. Pracuje jako logopedka, věnuje
Někde se toulají
se nejen dětem s běžnými vadami výslovnosti,
zpět do mé hlavy cestu si hledají
ale pomáhá s rozvojem komunikace rodinám
Naleznou nebo ne?
s dětmi s různými typy postižení. Je autorkou
Vrátí se zpátky
knih pro děti: Říkačky o autech a strojích a pro dospělé: Jazykolamové bajky aneb Nikdy
větrem zchlazené
není pozdě hezky vyslovovat, autorkou pracov-
jsme opět blažené
ních listů k upevnění výslovnosti: Ohrožený
Zase se k nám vrací
břichomluvec, nově vyšly Logopedické komiksy.
naše mládí
Je také spoluautorkou knihy, která je určena
Otevřeme náruč
k podpoře vzdělávaní dětí s těžkým mentálním
ať se vydovádí
postižením jako pomůcka pro alternativní komunikaci: Řeč rukou a spoluautorkou skript
Má už dnes dost
Primární logopedické prevence (určených
a tak se posadí
pro kurz logopedických asistentů).
Čas pomalu plyne
Píše odborné a populární články z oblasti
a zase jsme jiné
logopedie a speciálně pedagogického
Snad lepší...
poradenství, které jsou publikovány v mnoha
ale třeba ne
různých časopisech.
Život se s námi zahraje
5
S paní Zdenkou Přibylovou jsme si povídaly převážně o její práci ve školství. Na září mě prostě ani jiné téma nenapadá. I když v tomto případě šlo o školství speciální! Bylo to moc příjemné setkání ve třech. Ten třetí sice neustále kňoural, vrčel a občas štěknul, ale vůbec nám to nevadilo. Naopak jsme cítily, že nám velice dobře rozumí (tedy hlavně své paničce). Foxík. Ležel nám u nohou. Zdálo se, že se mu vyprávění zamlouvalo. Doufám, že se bude líbit i vám:
Vyprávění paní Přibylové
P
o maturitě... umístěnka v Děčíně...
až odpolední a teprve v pondělí dopoledne jsme vy-
V roce 1955 jsem dokončila střední
rážely na cestu zpět. My byly Pražačky tělem i duší.
pedagogickou školu, obor učitelka
mateřských škol.
Zpátky v Praze... Ředitelování...
Chtěla jsem učit, protože jsem měla moc ráda děti,
V té době jsem už měla pražskou známost.
ale byla to velmi náročná doba.
A protože jsem tolik toužila dostat se zpátky
Po maturitě všechna děvčata z Prahy - a bylo nás
do Prahy, tak jsem se vdala. Asi tak za rok a půl
ve třídě třicet - musela jít do pohraničí. Nikdo
se mi narodila dcera Magda. Kamarádku jsem tam
se nás neptal, to se šlo na takzvanou umístěnku.
nechala. Bylo mi to sice líto, ale co se dalo dělat.
My jsme s kamarádkou, se kterou jsme seděly
Asi za rok po mém odchodu se však vrátila také.
v lavici už od prvního ročníku, chtěly odejít spolu.
Pustili ji, protože jí zemřela maminka.
Dali nám na výběr asi ze tří míst. To bylo tenkrát
V Praze jsem šla zase pracovat do mateřské školy.
v té bídě ještě dobré. Vybraly jsme si tedy Děčín,
A pak - to vám byla taková osudová náhoda -
protože to bylo větší město a byla tam tedy větší
šla jsem jednou na nějakou psychologickou
možnost kulturního vyžití. Původně jsme bydlely
přednášku a tam jsem zaujala přednášejícího
v podnájmu v krásném velkém bytě, ale ten
profesora (asi svými dotazy a aktivitou).
pak majitelům sebrali a byt rozdělili na několik
Zeptal se mě, jestli nechci jít studovat na vysokou
menších. To se v té době tak dělalo. Pak jsme
školu speciální pedagogiku. To už jsem byla rozvede-
od bytového odboru - nebo jak se tomu tenkrát
ná, s manželem jsem vydržela jen rok a půl,
říkalo - dostaly byt až někde na periferii,
bydlela jsem u svých rodičů a ti mi pomáhali
takže jsme dojížděly do práce asi půl hodiny
s výchovou dcery, takže jsem do školy šla.
autobusem. Ale my stejně byly každý víkend v Praze, Dálkově jsem studovala logopedii na Pedagogické protože se nám stýskalo. Využívaly jsme té výhody,
fakultě v ulici Magdaleny Rettigové v Praze.
že jsme dostávaly slevu na jízdenku. Na pátky
Když jsem po čtyřech letech - někdy v roce 1962 -
jsme si vždycky braly ranní, ve dvě hodiny odpoled-
skončila, zavolala mě inspektorka a nabídla
ne jsme nasedaly do vlaku a v půl čtvrté
mi místo ředitelky ve zvláštní mateřské škole
už jsme byly v Praze. Na pondělky jsme si domluvily
6
pravidelně k nám jezdily a měli jsme se moc rádi. Dodnes mám s nimi hezké vztahy. Manžel se jmenoval Václav a byl o deset let starší. Studoval medicínu, ale protože jeho otec měl poměrně velký podnik, tak ho ve čtvrtém semestru vyhodili s tím, že má jít do dolu, aby pochopil život dělnické třídy. Nakonec dělal vedoucího zásobování na OPBH.(pozn. red. Okresní podnik bytového hospodářství) Bohužel zemřel velmi brzy, bylo mu teprve šedesát. Přitom tchán zemřel v osmdesáti pěti a byl fyzicky a psychicky zdatný do poslední chvíle. Nemohla jsem pochopit, proč můj muž odešel takhle brzy. Přestože sportoval, byl lyžař, plavec - zdravej chlap! Seděli jsme, dívali jsme se na televizi a najednou se mu udělalo špatně, odvezli ho rychlou sanitkou do nemocnice... a tam zemřel. Údajně selhání aorty. v Braníku. Místo jsem vzala, ale dojížděla jsem
Prý jeden případ z miliónu.
až z Vinohrad. Bylo to přes hodinu cesty tramvají
No, ale když jsem se tedy podruhé vdala, cítila jsem
a když jsem vystoupila, šla jsem do kopců pěšky
nutnost změnit pracovní místo a být přeci jen trochu
ještě dalších deset minut. Takhle jsem jezdila osm
blíž, abych nemusela trávit tolik času na cestách.
let. Tam jsem se starala o děti mentálně postižené.
Bydleli jsme s manželem na Floře. A to mě zase
Byla to celotýdenní školka - rodiče přiváželi děti
zavolala inspektorka, byla to sice zarytá komunistka,
v pondělí ráno a přijížděli si pro ně až v pátek
ale nikdy nikomu neublížila a byla poměrně čestná.
odpoledne před šestou. Ve třídě mohlo být nejvíce
Říkala, že se otvírá na Floře zvláštní mateřská škola,
dvanáct dětí. Byly rozděleny do tří tříd podle stupně tak jsem se tam šla podívat, místo se mi líbilo. postižení. K tomu jsem měla na starosti asi čtrnáct
Měla jsem asi tři měsíce na to, abych ji vybavila.
zaměstnanců... Byla to tvrdá škola, ale v té době
A vymyslela jsem si čtyřtřídku. Ve třech třídách byly
jsem nebyla vdaná, byla jsem ráda, že mám dceru,
děti s mentálním postižením a v jedné třídě děti
měla jsem dost energie a tak mi to takhle
zdravé. Zaměstnanci i rodiče tu byli výborní,
vyhovovalo a hlavně - bavilo mě to!
nikdo si nikdy nestěžoval a se všemi jsem vždycky dobře vycházela. V téhle škole jsem pracovala
Druhý manžel... jiná škola...
sedmnáct let, tři roky jsem přesluhovala.
Po sedmi letech jsem se opět vdala a druhý muž
Ale povím vám, že ty tři roky byly nejlepší,
mi zůstal už nadosmrti. Manžel byl výborný.
protože to už jsem nedělala ředitelku a jenom
Pomáhal mi starat se o dceru, dokonce mi připravo- jsem si užívala dětí. A poslední roky jsem pracovala val snídaně. Byl rozvedený a z prvního manželství
s těmi zdravými.
měl dvě děti. I s nimi jsem si skvěle rozuměla, 7
Skoro zapomenuté povolání...
Ale nakonec jsem na jednu takovou ctižádostivou
No, to jsem vám zapomněla říct: mezitím jsem
natrefila, představila jsem ji na odboru, ona to vzala,
dělala asi tři a půl roku inspektorku škol na Praze 3.
byla ráda a vydržela to celé čtyři roky, které měla do
K tomu jsem se nechala přemluvit. Vidíte,
důchodu. To bylo jako v té pohádce o převozníkovi...
to jsem z mysli skoro vypustila, tahle práce se mi totiž příliš nelíbila. Byla jsem vlastně jenom
Resumé...
úřednice, kancelářská myš. Chodila jsem po školách
Měla jsem svou práci moc ráda. Dobře jsem
(bylo jich tam jednadvacet) a psala obrovské
si to své povolání vybrala.
protokoly. Tři roky byly až až! Zašla jsem
Těšilo mě a vybrala bych si ho zas. Jen už bych
za vedoucím odboru a řekla jsem mu, že se mi
asi neředitelovala, o inspektorování ani nemluvím!
stýská po učení, po kontaktu s dětmi, že nechci
Šla bych „jenom” učit.
být jenom úřednice. Odpověděl mi: “Klidně.
(mírně a laskavě):
Ale musíš za sebe najít odpovídající náhradu.”
Foxíku, přestaň kvílet, nebo tě přetáhnu.
Tak jsem bloumala mezi ředitelkami, žádná Vyprávění zaznamenala M. D. Dvorská
to nechtěla... byly moudré - na rozdíl ode mne.
Perličky ze školních lavic: Halucinogeny jsou geny, které jsou výplodem něčí fantazie. Nejstaršího člověka na světě si představuji tak, že má po celém těle pavučiny. Mojí mamince je čtyřicet jedna - už je ve středověku. Požár uhasíme hasákem. Abychom byli zdraví, měli bychom pít minerální vodku.
Citáty: „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.” Mark Twain
„Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole.” Karel Čapek
„Neexistuje jiná forma výchovy než být příkladem - nelze-li jinak, tedy odstrašujícím.“ Albert Einstein
8
Tvorba Aktiv Klubu Marty Dietrich Dvorské
Výchovná zkazka každý jednu větu...
Byl jednou jeden zlobivý hoch. Jmenoval se Fridolín Žáček. Fridolín byl zlobivý proto, že odmítal chodit do školy. Ovšem takových nás je víc. Nechtělo se mu tam, protože dostával samé čtyřky. Kdo by se pak divil, že školu neměl rád. Zato rád jedl. Jeho nejoblíbenějším jídlem byly švestkové knedlíky s mákem. Ale tlustý nebyl, protože začal hrát fotbal. A při tomto sportu si našel kamaráda Pepíka. Pepík se rád učil a nosil samé jedničky. A tak Fridolína inspiroval. Šli pak spolu na sportovní gymnázium. A tam víc cvičili, než se učili. To Fridolínovi vyhovovalo. Aby nebyl jako medvěd, přestal jíst knedlíky. Místo toho začal jíst sushi. Bylo to hlavně proto, že potkal děvče, do kterého se zamiloval. To děvče se jmenovalo Anna a byla to vegetariánka. Z Fridolína se nakonec stal učitel tělocviku.
VÝCHOVNÉ MANTRY aneb NA JAKÝCH VĚTÁCH JSME VYRŮSTALI Výchovné věty, které se našim rezidentům vybavily. A na které si vzpomenete Vy? Obleč se teple
Choď rovně, dívej se pod nohy
Vem’ si čepici
Nešlapej do louží Seď rovně a zvedni hlavu
Narovnej se
Jestli to neuděláš, dostaneš
Když něco děláš, dělej to pořádně Neodmlouvej
Do setmění ať jsi doma
Pamatuj na dobré vychování
Nezapomeň pozdravit A pamatuj si, čí seš
Nezapomeň poděkovat
Dokud to nesníš, neodejdeš
Nedělej ksichty Nemlaskej
Nekoukej, kde co lítá
S plnou pusou se nemluví
Neumaž se
Nemluv, když mluví dospělí
Běž se učit
Jdi pomalu, ať nezakopneš
Nebreč, nebo dostaneš, ať máš proč brečet 9
Zeptali jsme se našich rezidentů: Čím jste chtěli být, když jste byli malí?
Už v pěti letech jsem zpívala ve sboru v Národním divadle Kupodivu už od dětství
v Jakobínovi: „Ó zdráv
jsem chtěla být farma-
buď náš Pán.”
ceutkou (po tatínkovi).
Také jsem chodila
Naši mi koupili barvy
do taneční přípravky
na vajíčka a já jsem
a začala jsem tancovat.
si dělala různé barevné
Ráda bych byla
Já jsem nechtěla pracovat.
roztoky a slévala jsem
u divadla, ale to mi
Chtěla jsem mít hodně dětí,
to dohromady a strašně
zakázali: „Tak to tedy
starat se o ně a zůstat
se mi to líbilo. Podařilo
ne, mezi umělcema
v domácnosti. Litovala jsem
se mi nakonec pracovat
je bordel!” Tak jsem šla
každého jedináčka,
v podobném oboru.
normálně studovat.
Když jsem byla malá, tak jsem byla ráda, když jsem byla slyšet, když se o mně vědělo.
že si nemá s kým hrát. Chtěla jsem být zvěrolékařka. Ale když jsem pak viděla tu krev... byla jsem třeba u porodu koně a to mi stačilo.
Ani nevím, čím jsem chtěla být. Já jsem z venkova a jenom
Řekla jsem si: tak to bych tedy nezvládla. Pak jsem chtěla být ošetřovatelkou v zoologické zahradě, ale tam měli tehdy přeplněno. Tak jsem šla na zemědělskou.
jsem věděla, že tam nechci zůstat. Že chci do Prahy. A to se mi podařilo.
Já jsem věděla, že nechci pracovat v zemědělství. Pak mi bylo jasné, že se nechci dostat do továrny. Od malička jsem byla pořád zapřažená do nějaké práce, takže jsem věděla, že nechci fyzicky pracovat. Tak jsem šla na ekonomickou školu a to je ta oblast, která se váže jenom ke kanceláři a k počítačům. A to mi vyhovovalo. Chtěla jsem být původně u dětí. Pak, když jsem měla
Já jsem chtěla být
Chtěla jsem být
větší rozum a u dětí jsem už pracovala, jsem chtěla
švadlenou a taky
fotografkou.
být porodní asistentkou. Protože ta má víc peněz -
jsem se jí stala.
Můj dědeček
za dva měsíce si může pořídit motorku...
Už od malička,
fotografoval, brzy
tak jsem si řekla, že to je lepší. Když jsem se o tom
když jsem si hrála,
jsem dostala foto-
zmínila doma, tak naše omyli - že bych prý nesměla
šila jsem na panenky
aparát a fotila jsem
domů. Já jsem toho litovala a lituju toho dodnes.
a to mě bavilo.
dokud jsem mohla.
Víte, jak bych byla zazobaná? A nejlíp se měly
A ráda jsem
Teď už to, bohužel,
porodní asistentky na vesnici. Měly peníze i naturálie.
háčkovala.
nezvládnu.
10
Chtěla jsem být učitelka. Ale to mi nedovolili, takže
Já jsem
jsem pracovala jako
chtěla být
prodavačka a prodá-
učitelkou.
vala jsem oděvy. A teď mám takovou divnou sklerózu a už si nic nepamatuju.
To se mi, Chtěla jsem být
bohužel,
operní zpěvač-
nepodaři-
kou a zpívat a hrát Carmen. Chtěla jsem být holičkou
Já chtěla být také
Chtěla jsem být
učitelkou. A pak
zdravotní sestrou
Já už jsem vám
lékárnicí, protože mě
a pomáhat lidem.
to jednou říkala.
začala bavit chemie.
Ale stala jsem se
Ale teď už jsem
Ale jenom chvilku.
krejčovou.
to zapomněla.
a kadeřnicí. Zkoušela jsem to na sousedkách a kamarádech.
V mateřské škole jsem obdivovala paní učitelku, milovala jsem ji, takže jsem nechtěla dělat nic jiného než učitelku. Ona se mi však provdala, už jsme ji pak neměli... a v první třídě jsem na učitelování zanevřela.
Jé, to já to samý!
Já jsem chtěla být průvodčí a cvakat kleštičkami. To se mi tak líbilo, že mi to vydrželo až do měšťanky. A ty jejich čepičky se mi líbily!
Už si ani nevzpomínám. Já jsem to dost měnila. Neměla jsem vyhraněnou jednu touhu. Něco se mi líbilo, ale pak jsem to změnila, protože už se mi to nelíbilo.
Ja som chcela byť učitel’ka. Od materskej školky až po ôsmy ročnik.
11
Psychologický koutek PhDr. Jiřiny Prekopové Dotazy našich lidí se neprojevují v plénu. Tu a tam písemně, ale převážně v soukromém rozhovoru. Mezi čtyřma očima. Ptám se: Co vám chybí? Co tě bolí? Čeho lituješ? Co tě hněvá? Co bys rád - ráda? Anonymita je zaručená. Pokud nechcete své jméno prozrazovat, dá se zašifrovat. Však oni sami sebe poznají. Ten pojem „koutek“ má opravdu psychologické oprávnění. Výběr otázek „vyhmátla” naše Martička podle akutní potřeby osazenstva. Strefila se přímo do terče. Jak se naučit mít rád sám sebe? Jak se vypořádat se samotou? Tato dvě témata souvisí těsně jako nátělník a halenka. Ale pořadí je důležité. Nemůžeš obléci halenku a až po ní nátělník. Takových omylů se dopouštějí pacienti s diagnózou Alzheimerovy choroby. Postižení muži nasadí fajfku obráceně kouřem do úst. To je však patologické. Dokud nám slouží mozek, je nutné dodržet pořadí, abychom spolu mohli komunikovat, integrovali se do společnosti. Potřeba mít se rád má rozhodující, zásadní význam. Dokud máš úspěchy nebo alespoň naději, že se dostaví, je ti hej! Přišla ke mně návštěva. Dcera, jejíž maminka žije v Rezidenci RoSa. „V období puberty jsem si myslela, že mě nikdo nemá rád. Cítila jsem se sama mezi všemi. Všichni spolužáci tancovali boogie woogie, jenom já ne,“ vypravuje dnes už šedesátnice. „Byla jsem plná mindráků. Chtěla jsem se pokusit o sebevraždu. Ale neměla jsem odvahu. Pak mi vysvitla naděje. Začala jsem studovat řeči. A to byla a pořád je moje cesta. Moje jistota.” Já na to odpovídám: „Přes průsery ke hvězdám. Staří Řekové, jeden z nich byl Hérakleitos, formuloval tuto moudrost podle zákona boje protikladů jako permanentní zdroj energie. Přes nenávist k lásce, k usmíření. To je smysl. To je náš ukazovatel. Já a ty. Podle Krista mám milovat sebe sama stejně jako bližního svého. Ne víc a ne méně. Láska se nemůže uskutečnit, pokud jenom JÁ jsem tady na světě a je mi úplně jedno, co TY. Tedy - pokud se svět točí pouze okolo mne. Pak stimuluji sám sebe počítačem, lahví alkoholu a počítám peníze. V takovém egoismu se nemůže lásce dařit.
Ony ty závislosti jsou rozličné: posedlost slavomamem, hamižnost, narcistická potřeba dostat se do centra pozornosti, rozkazovat... Všechny tyto posedlosti vznikají nedostatkem lásky již od dětství. To je doloženo mnoha průzkumy.” Zeptala jsem se, jestli ji mohu oslovit křestním jménem. Svolila. „Děkuji, milá Jano. Já jsem Jiřina.“ „To oslovení je na Západě běžné,“ podotýká Jana a dodává: „Já jsem teď šťastná. Mám příval nabídek, které se týkají překladů a tlumočení. Velmi často jsem zvaná na kongresy do zahraničí. Miluji cesty interkontinentálních rozměrů. Jsem prostě ve svém živlu. Jen mi velmi vadí, že máma nechce využívat možnosti, které poskytuje Centrum RoSa. Vždyť by se mohla zdokonalit v angličtině, v němčině... Ale všechny nabídky bojkotuje. Její škoda. Mám obavy, že duševně zakrňuje.“ „A co ona na to?“ „Má strach z nové mozkové příhody. Dosud chodí, ale těžkopádně. Má strach, že upadne. Mohla by ještě jezdit autem, ale nechce riskovat. Má strach, že bude ležák. Říkám, musíš mít naději. Uklidňuji ji, že to bude lepší. A to ji rozčiluje. Jeden krůček dopředu a dva krůčky nazpět. Říká ironicky: O všechny úkony musím poprosit. Nejsem svobodná atd... Celá litanie.“ „Milá Jano, chápu vás. Máte pravdu. Vaše máma se změnila náhle a rapidně. Tím pádem vidí věci z jiné perspektivy než vy. To vás rozkmotřilo. Pochopte ji, je to pro ni trauma, šok. A je to zatracená zkušenost, sakra! Sama mám poraněnou levou hemisféru, která vládne řeči a matematice, slovní zásobě. Do té doby jsem napsala šestnáct knih a byla jsem miláčkem publika. Během minuty bylo všechno pryč. Utvrzuji se v přesvědčení, že se budu mít ráda, ačkoliv ztrácím šanci pokračovat v díle. A to předsevzetí musím každodenním cvičením upevňovat. Zatraceně! Učím se pokoře. Už si zvykám dva roky. Chápu, že se nemůžete do své maminky jaksepatří vcítit. Tyto strachy a úzkosti se mísí se studem a hanbou. Radím takto postiženým lidem, aby si své zkušenosti vyměňovali, aby se o nich nebáli mluvit. Říkám to nahlas i na veřejnosti: Mám se ráda, ačkoliv jsem postižená. Ta pravda osvobozuje!”
12
13
