Regionální HDP
Seminární práce Makroekonomie
Tomáš Severa ÚFŘP 1. k.
1
1. HDP a HNP, metody měření, odvozené veličiny 1.1.
HDP a HNP
Hrubý národní produkt ( HNP, GNP) představuje veškerou finální produkci v peněžních jednotkách ( celkový objem výrobků a služeb), vytvořenou za určité období ( zpravidla jeden rok) národními výrobními faktory dané země, bez ohledu na to, ve kterém státě působí. Hrubý domácí produkt ( HDP, GDP) vyjadřuje celkový objem finální produkce v peněžních jednotkách vytvořené v určitém období výrobními faktory působícími na území dané země bez ohledu na státní příslušnost jejich majitelů. Finální produkce je taková produkce, která je vyrobena a prodána, aby byla spotřebována domácnostmi, státem, použita na investice nebo vyvezena jako export. Vztah mezi HNP a HDP je definován takto HNP = HDP + NEx I , přičemž NEx I = Ex I − Im I , kde NExI = čisté exporty důchodů z vlastnictví aktiv ( čisté příjmy ze zahraničí) ExI = důchody získané subjekty daného státu v cizině Im I = důchody cizích subjektů získané na území daného státu HDP na jednoho obyvatele je jedna ze základních, a při hodnocení výkonnosti ekonomiky také nejčastěji používaných, makroekonomických proměnných. Rozlišujeme : HDPn – Hrubý domácí produkt nominální, tj. skutečný produkt v aktuálních tržních cenách HDPr – Hrubý domácí produkt reálný, tj. skutečný produkt ve standardizovaných cenách HDPp – Hrubý domácí produkt potenciální, tj. daný objemem disponibilních výrobních faktorů a jejich souhrnnou produktivitou. K jeho růstu dochází jednak v důsledku růstu disponibilních výrobních faktorů, jednak v důsledku růstu účinnosti výrobních faktorů. 1.2. Metody měření HDP Používají se tři základní metody měření HDP, metoda produkční, metoda výdajová a důchodová. 2
1.2.1. Metoda produkční ( výrobní) Touto metodou získáme HDP jako součet hodnot přidaných zpracováním nakoupeného materiálu a polotovarů ve všech odvětvích národního hospodářství. HDP je sumou prodejů na straně finální nabídky po odečtení hodnoty meziproduktů. 1.2.2. Metoda výdajová Podle této metody HDP = C+I+G+X, přičemž: C (Consumption) jsou výdaje domácností na spotřebu. Tato položka zahrnuje nákupy výrobků krátkodobé a dlouhodobé spotřeby ( s výjimkou koupě nových bytů), např potravin, oděvů, automobilů, šperků, dále pak nákupy různých služeb. I ( Investment) jsou hrubé soukromé domácí investice. Patří sem výdaje na nákup strojů, zařízení včetně technologií a patentů a hodnota změny zásob v daném roce G ( Goverment expenditure) jsou státní nákupy výrobků a služeb. Do této položky zahrnujeme výdaje na státní spotřebu a státní investice. Patří sem např. mzdy státních zaměstnanců, výdaje na stavbu dálnic, jaderných elektráren, obranu státu, kosmické projekty. X je saldo zahraničně obchodní bilance, tj. rozdíl mezi celkovou hodnotou exportu a celkovou hodnou importu. 1.2.3. Metoda důchodová Touto metodou získáme HDP jako součet jednotlivých důchodů i tzv. nedůchodových položek ( nepřímé daně a odpisy) tj. HDP = w + i + r + p + a + T w – hrubé mzdy a platy a veškeré náklady firem, vynaložené ve spojení s jejich zaměstnanci i – čisté úroky domácností, tj. rozdíl mezi přijatými a placenými r – renty z půdy a nemovitostí p – zisky firem včetně dividend a – amortizace kapitálových statků ve výši jejich opotřebení T – nepřímé daně jako přirážka k tržním cenám statků
3
1.3. Některé veličiny odvozené z HDP či HNP NNP (čistý národní produkt) je celkový důchod občanů země po odpočtu ztráty opotřebení majetku (snížený o amortizaci). Znehodnocení je míra opotřebení všech zařízení a budov… (neboli „spotřeba fixního kapitálu“) PI (Osobní důchod) je důchod domácností a živnostníků (DaŽ). Vylučuje tzv. zadržené výdělky = příjem korporací, který se nerozdělí vlastníkům v podobě dividend, ale naopak zahrnuje příjem z úroků domácnostem z držby vládního dluhu a transfery z vládních programů sociálního zabezpečení… DPI (Osobní disponibilní důchod) je zbylý důchod DaŽ po odečtení závazků vůči státu. Je roven osobnímu důchodu mínus daně a některé platby nedaňové povahy. 1.4. HDP a ekonomický blahobyt Někteří lidé zpochybňují platnost ukazatele HDP jako měřítka bohatství (např. nezahrnuje kvalitu dětské zdravotní péče, jejich vzdělání…). HDP neměří přímo ty významné skutečnosti, které život dělají smysluplným a hlubokým, ale dělá to nepřímo tím, že měří naši schopnost těchto skutečností dosáhnout. HDP zcela pomíjí některé věci patřící k dobrému životu (např. volný čas, kvalita životního prostředí…). Používání tržních cen k ocenění statků při výpočtu HDP vylučuje hodnotu všech statků, které neprocházejí trhem ⇒ HDP je dobrý souhrnný ukazatel blahobytu pro většinu účelů, nikoli však pro všechny. 2.
Regionální HDP
Regionalizace makroekonomických veličin je jedním z důležitých nástrojů při hledání rozdílů mezi regiony a zjišťování jejich příčin. Podle zkušeností ze zemí EU, lze předpokládat, že bude neustále narůstat potřeba poznání sociální a ekonomické situace v jednotlivých regionech, porovnávání této situace navzájem a měření regionálních rozdílů. Jedním z nejvýznamnějších ukazatelů je hrubý domácí produkt ( HDP), který se přepočítává na jednoho obyvatele za rok. V ČR je předmětem hodnocení vývoj v krajích, což jsou regiony úrovně NUTS 3. Regionální politika EU se sice více zaměřuje na regiony úrovně o stupeň vyšší, tedy regiony NUTS 2 ( oblasti vytvořené seskupením určitých krajů), ale regiony NUTS 3 v České republice představují střední článek veřejné správy a je tedy účelné hodnotit HDP a další ekonomické ukazatele i za tyto oblasti.
4
2.1. Měření regionálního HDP 2.1.1. Metoda top-down Vzhledem k tomu, že Český statistický úřad v současné době nemá ze statistických ani jiných dostupných zdrojů k dispozici některé potřebné, krajsky členěné informace o tvorbě hrubé přidané hodnoty, připravuje data o regionalizovaném HDP metodou klíčování shora dolů ( metoda top-down). Klíčem je objem mezd dle odvětví a krajů. Metoda používaná v ČR byla akceptována Statistickým úřadem Evropských společenství ( Eurostat) v roce 1998. Aby bylo možno provádět mezinárodní porovnávání s členskými zeměmi EU, jsou hodnoty HDP v Kč v přepočtu na jednoho obyvatele přepočítávány dle parity kupní síly ( PPS – Purchasing Power Standards) a to pomocí koeficientů, které pro země střední a východní Evropy vydává každoročně Eurostat. Tím je zabezpečena identita s údaji, které propočítává Eurostat pro potřeby evropské komise a jejich divizí. Podrobnější hodnocení v jednotlivých krajích využívá informace o hrubé přidané hodnotě vytvořené v jednotlivých odvětvích. I údaje o hrubé přidané hodnotě jsou regionalizovány metodou top-down. 2.1.2. Metoda bottom-up Ukázalo se, že pro hlubší poznání některých odvětví – například vývoje jednotlivých pododvětví průmyslu – má tato metoda regionalizace omezené vypovídací schopnosti. Hlubší strukturální pohled by měla v budoucnu poskytnout metoda zdola – nahoru ( bottom – up), která se opírá o data získaná dle lokálních činnostních jednotek jednotlivých organizací. V průmyslu, ale nejen tam, je možno zavedení této metody regionalizace považovat za nezbytné.
5
2.2. Porovnání HDP jednotlivých krajů Název regionu
1994
1995
1996
1997
1998
1999
164 482
198 989
245 338
271 888
308 803
363 252
388 937
408 259
Středočeský kraj
78 845
89 793
103 946
117 991
127 609
143 335
151 689
159 813
Jihočeský kraj
92 061
105 733
121 614
139 692
149 207
161 165
164 986
170 695
Plzeňský kraj
97 974
112 444
132 855
153 993
161 607
170 278
175 255
184 812
Karlovarský kraj
96 268
107 615
122 782
135 952
138 710
146 188
149 133
157 260
Ústecký kraj
93 876
102 488
126 068
144 347
145 357
153 442
154 981
155 305
Liberecký kraj
87 636
98 653
114 008
128 269
138 058
144 382
151 791
161 031
Královéhradecký kraj
87 577
103 351
116 629
132 710
145 971
154 617
159 387
168 765
Pardubický kraj
88 230
101 699
117 900
131 275
142 523
154 482
155 385
160 562
Vysočina
81 892
94 275
108 358
124 848
129 439
138 024
144 578
152 820
Jihomoravský kraj
96 710
111 926
123 985
141 825
150 977
164 237
166 314
171 977
Olomoucký kraj
83 376
93 956
110 792
127 764
134 607
138 949
143 376
148 455
Zlínský kraj
88 258
103 749
116 757
129 117
143 612
152 779
152 745
158 124
Moravskoslezský kraj
95 006
110 818
126 210
149 160
153 148
158 110
157 573
159 690
ČESKÁ REPUBLIKA
98 763
114 432
133 683
151 906
163 041
177 695
183 542
190 750
Česká republika bez Prahy
89 979
103 152
118 834
136 003
143 782
153 282
156 662
162 417
Praha
1993
2000
Zcela výjimečné postavení mezi kraji má Praha, kde HDP překračuje nejen průměr České republiky, ale také průměr regionů Evropského společenství (EU 15). Ostatní kraje mají HDP/obyv. buď na úrovni průměru ČR ( např. Plzeňský a Brněnský kraj), nebo pod jeho průměrem. Na základě vypočtených údajů o regionálně členěném hrubém domácím produktu na 1 obyvatele je zřejmé, že rozdíly mezi čtrnácti kraji (NUTS 3) z roku na rok vzrůstají. Je však třeba říci, že tento jev prohlubující se diferenciace regionů zcela zásadním způsobem ovlivňuje odlišný vývoj za hlavní město Prahu. V případě, že provedeme statistické porovnání krajů bez Prahy, tj. pouze za zbývajících 13 regionů – krajů, nejenže variabilita mezi kraji výrazně poklesne, ale dokonce se ve sledovaném období změní i trendy. Růst v regionech vyjma Prahy není tak dynamický. Rozdílnost Prahy a ostatních krajů jak co do úrovně HDP a jeho struktury, tak i přírůstků ve sledovaných letech, je dána řadou vlivů: 1. odlišnou odvětvovou strukturou ve srovnání s ostatními kraji. Zatímco mimo Prahu je rozhodujícím odvětvím průmysl, kde se vytváří někde i více než 40 procent hrubé přidané hodnoty, v Praze se jeho podíl pohybuje pouze okolo deseti procent. Pro Prahu jsou
6
nejvýznamnější odvětví komerční služby, obchod včetně oprav spotřebního zboží a také peněžnictví a pojišťovnictví.Tato tři odvětví se zde podílejí na tvorbě přidané hodnoty z více než poloviny, zatímco v ostatních krajích tento podíl nedosahuje ani jedné třetiny. 2. od ostatních krajů odlišuje Prahu výše mzdových prostředků, které pozitivně ovlivňují koupěschopnou poptávku a tím nepřímo i tvorbu HDP v řadě odvětví. 3. v Praze výrazně pozitivně působí na výši vytvořeného HDP kladné saldo dojížďky a vyjížďky za prací, když zde nachází pracovní příležitost řada obyvatel nejen ze Středočeského kraje; 4. může se však zde projevovat i vliv pravděpodobně prozatím ne zcela přesného regionálního měření hrubého domácího produktu, založeného na klíčování vybraných ukazatelů. Bohužel ne všechny podnikatelské a jiné subjekty, které mají dislokovaná pracoviště, totiž statisticky vykazují pracovníky a mzdy mimo kraj sídla podniku jako účetní jednotky. Lze předpokládat, že v případě Prahy může tento jev hrát výraznější roli než v ostatních krajích, což asi vede k určitému nadhodnocení dosažené úrovně; 5. ke všem přepočtům jsou použity jednotné cenové indexy platné za ČR celkem, je však možné, že se tyto ukazatele krajově liší. To může při pravděpodobně vyšší cenové hladině v Praze opět nadhodnocovat její postavení v rámci republiky a naopak podhodnocovat úroveň ostatních krajů. Soustava cenových indexů je však bohužel k dispozici pouze za ČR celkem. V odvětvové struktuře hrubé přidané hodnoty (HPH) ve 13 krajích ( bez Prahy) má rozhodující podíl zpracovatelský průmysl. Ve většině krajů rozhoduje o HPH a tedy i o HDP 5-6 odvětví, ve kterých se vytváří cca 75 % hrubé přidané hodnoty kraje. Mezi tato odvětví patří zpravidla i stavebnictví, doprava, případně zemědělství a obchod. Odvětví tzv. správy nemovitostí, které v Praze představuje cca 25% HPH, má významnější podíl v kraji Brněnském ( 14,5%) a v krajích Plzeňském a Zlínském ( cca 10% ). Podíl jednotlivých krajů na tvorbě HDP a srovnání HDP na obyvatele s republikovým průměrem přehledně znázorňují grafy na následující straně.
7
8
2.3. Mezinárodní srovnání regionálního HDP V zájmu mezinárodního srovnání úrovně HDP na 1 obyvatele se výsledky získané v jednotlivých zemích přepočítávají z národních měn do jediné měny, obvykle do tzv. „mezinárodních EUR“. Pro toto srovnání má rozhodující význam propočet HDP na 1 obyvatele nikoli podle nominálního kurzu, nýbrž v paritě kupní síly (PPS – Purchasing Parity Standard), tj. po očištění o odchylky směnného kurzu od reálné kupní síly dané měny, což zejména u kandidátských zemí hraje značnou roli. Tento přepočet se prováděl vždy jednou za tři roky v rámci rozsáhlého a náročného mezinárodního srovnávacího programu, do něhož je prostřednictvím ČSÚ zapojena i Česká republika. Po reformě tohoto programu se nyní přechází ke každoročním výpočtům, jejichž definitivní výsledky se publikují zhruba až 2 roky po sledovaném období. Vývoj relace HDP na 1 obyvatele přepočítaného do jednotek PPS uvádí následující tabulka . Srovnání za rok 2000 a 2001 je graficky znázorněno v následujícím grafu. Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v PPS Název regionu
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
16 209
17 739
20 109
21 425
23 216
24 883
26 364
28 866
Středočeský kraj
7 770
8 004
8 520
9 298
9 594
9 819
10 282
11 300
Jihočeský kraj
9 072
9 425
9 968
11 008
11 217
11 040
11 184
12 069
Plzeňský kraj
9 655
10 024
10 889
12 135
12 150
11 664
11 880
13 067
Karlovarský kraj
9 487
9 593
10 064
10 713
10 428
10 014
10 109
11 119
Ústecký kraj
9 251
9 136
10 333
11 375
10 928
10 511
10 505
10 981
Liberecký kraj
8 636
8 794
9 345
10 108
10 379
9 890
10 289
11 386
Královéhradecký kraj
8 630
9 213
9 559
10 458
10 974
10 591
10 804
11 933
Pardubický kraj
8 695
9 066
9 664
10 345
10 715
10 582
10 533
11 353
Vysočina
8 070
8 404
8 881
9 838
9 731
9 455
9 800
10 805
Jihomoravský kraj
9 530
9 977
10 162
11 176
11 351
11 250
11 274
12 160
Olomoucký kraj
8 216
8 376
9 081
10 068
10 120
9 518
9 719
10 497
Zlínský kraj
8 697
9 249
9 570
10 175
10 797
10 466
10 354
11 180
Moravskoslezský kraj
9 362
9 879
10 345
11 754
11 514
10 831
10 681
11 291
ČESKÁ REPUBLIKA
9 732
10 201
10 957
11 971
12 258
12 172
12 441
13 487
Česká republika bez Prahy
8 867
9 195
9 740
10 717
10 810
10 500
10 619
11 484
Praha
9
Vlivem snížení reálného HDP v ČR koncem devadesátých let a naopak růstu tohoto ukazatele v členských státech EU poklesl podíl HDP na 1 obyvatele (měřeno k průměru EU) ve všech našich krajích (s výjimkou Prahy a Středočeského kraje) a dosáhl v úhrnu za celou republiku 60 % průměrné úrovně EU. Následující tabulka a následný graf umožňují vzájemné porovnání našich 14 krajů s průměrem Evropské unie. V grafu je znázorněno porovnání s EU před rozšířením ( EU 15), porovnání s přistupujícími zeměmi (CECC 10) a porovnání s EU po rozšíření ( EU 25).
10
Regionální HDP na 1 obyvatele v PPS, EU 15 = 100 (v %) Region NUTS-2
1995
1996
1997
1998
1999
2000
NUTS-3 Praha
114,1
116,0
119,7
122,9
124,3
128,3
Středočeský kraj
48,3
50,3
49,5
48,5
48,5
50,2
Jihozápad/PL+CB/
59,0
62,5
60,1
56,0
54,3
55,7
Jihočeský kraj
56,5
59,6
57,9
54,5
52,7
53,6
Plzeňský kraj
61,8
65,7
62,7
57,6
56,0
58,1
Severozápad/KV+U/
58,2
60,6
55,7
51,2
49,0
49,0
Karlovarský kraj
57,1
58,0
53,8
49,5
47,7
49,4
Ústecký kraj
58,6
61,6
56,4
51,9
49,5
48,8
Severovýchod/L+HK+PU/
54,1
55,9
55,3
51,3
49,8
51,5
Liberecký kraj
53,0
54,7
53,5
48,8
48,5
50,6
Královéhradecký kraj
54,2
56,6
56,6
52,3
50,9
53,0
Pardubický kraj
54,8
56,0
55,3
52,3
49,7
50,5
Jihovýchod
55,4
58,2
55,9
52,8
51,0
52,2
Vysočina
50,4
53,3
50,2
46,7
46,2
48,0
Jihomoravský kraj
57,6
60,5
58,5
55,6
53,2
54,0
Střední Morava/OL+ZL/
52,8
54,8
53,9
49,3
47,3
48,1
Olomoucký kraj
51,5
54,5
52,2
47,0
45,8
46,7
Zlínský kraj
54,3
55,1
55,7
51,7
48,8
49,7
Moravskoslezský kraj
58,7
63,6
59,4
53,5
50,4
50,2
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
62,2
64,8
63,2
60,1
58,7
59,9
Extra - regio ČESKÁ REPUBLIKA
11
Důležitou hranicí pro posouzení „bohatosti“ jednotlivých regionů je HDP na úrovni 75% průměru EU, což znamená, že regiony, které mají HDP na obyvatele nižší, než je tato hodnota jsou považovány za chudé, je jim věnována větší pozornost a mají možnost čerpat peníze z evropských fondů (většinou strukturálních), které jsou pro ně určeny. Následující graf zobrazuje porovnání HDP jednotlivých krajů s HDP na úrovni 75% EU.
12
Další graf ještě zobrazuje regionální rozdíly HDP jednotlivých přistupujících zemích. Spodní čtvereček ( postavený na vrchol) zobrazuje nejnižší regionální hodnotu HDP ( v procentech PPS, EU 15=100), vrchní zobrazuje hodnotu nejvyšší.
13
Seznam použitých zdrojů: 1) HLADKÝ, Jan – LEITMANOVÁ, Ivana. Makroekonomie I. 1.vydání. České Budějovice: Jihočeská univerzita. Zemědělská fakulta. 1997. 92 s. ISBN 80-7040-223-7 2) JEŽDÍK, Václav. Jeden z přístupů provádění meziregionálních komparací. Urbanismus a územní rozvoj č.6/2000. s.31-34. 3) KLÍMA, Jan. Makroekonomie I. 1. vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 1994. 156s. ISBN 807157-112-1 4) Regionální HDP, mezinárodní srovnání. www.regionalka.wz.cz/reg%20info/region%e1lni%20HDP.htm Všechny grafy byly získány na internetových stránkách ČSÚ. www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/p/1371-02
14
