Reforma důchodového systému v ČR

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra národního hospodářství

Diplomová práce

Reforma důchodového systému v ČR Martin Kopuletý 2007/2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a citačními zvyklostmi. v Brně dne 25. 6. 2008 _______________________

Děkuji mé vedoucí Ing. Evě Tomáškové, Ph.D za vstřícný přístup při zpracování této diplomové práce.

OBSAH 3

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................5 1

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ..................................................................................................7 1.1

SOCIÁLNÍ SYSTÉMY ....................................................................................................7

1.2

SOCIÁLNÍ POLITIKA ....................................................................................................8

1.2.1

SUBJEKTY A OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY ...................................................................9

1.2.2

STÁT JAKO SUBJEKT SOCIÁLNÍ POLITIKY V KONTEXTU EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ ................. 10

1.2.3

CÍLE SOCIÁLNÍ POLITIKY ...................................................................................... 12

1.2.4

REALIZACE PRÁVA NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ JAKO CÍL SOCIÁLNÍ POLITIKY ........................ 13

1.3

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ ............................................................................................. 13

1.3.1 1.4 2

SOCIÁLNÍ UDÁLOSTI .......................................................................................... 14

DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................... 15

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR .............................................................................................. 17 2.1

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ ............................................................ 17

2.1.1

PILÍŘE DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU .......................................................................... 19

2.1.2

VAZBA DÁVKY A PŘÍSPĚVKU ................................................................................ 20

2.1.3

FINANCOVÁNÍ DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU ................................................................ 22

2.2

DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ ............................................................................................ 22

2.2.1

VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ ČR .......................................................... 23

2.2.2

DŮCHODOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY .............................................................................. 24

2.2.3

ÚČASTNÍCI DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ .................................................................... 26

2.2.4

PŘÍSPĚVKOVÁ POVINNOST .................................................................................. 29

2.2.5

NÁROK NA DÁVKU A ZPŮSOB JEJÍHO VÝPOČTU .......................................................... 31

2.2.6

SCHÉMA A FORMULE STAROBNÍHO DŮCHODU .......................................................... 34

2.2.7

SCHÉMA A FORMULE PLNÉHO A ČÁSTEČNÉHO INVALIDNÍHO DŮCHODU ............................ 37

2.2.8

SCHÉMA A FORMULE VDOVSKÉHO A VDOVECKÉHO DŮCHODU ....................................... 39

2.2.9

SCHÉMA A FORMULE SIROTČÍHO DŮCHODU ............................................................. 40

2.2.10

DYNAMIKA DÁVEK ............................................................................................ 41

2.2.11

UKAZATELE PRVNÍHO PILÍŘE ................................................................................ 43

2.3

PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ .............................................................................................. 45

2.3.1

NOSITELÉ A ÚČASTNÍCI PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ ...................................................... 47

2.3.2

PŘÍSPĚVKY A FORMY STÁTNÍ PODPORY ................................................................... 47

2.3.3

DÁVKY V PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍ......................................................................... 48

OBSAH 4

2.4 3

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ ............................................................................................ 53 3.1

4

DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................... 49

STÁRNUTÍ POPULACE ............................................................................................... 55

3.1.1

DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE ................................................................................ 55

3.1.2

DEMOGRAFICKÉ PŘEDPOVĚDI A PENZIJNÍ SYSTÉM ...................................................... 61

3.2

VLASTNOSTI PAYG SYSTÉMŮ ..................................................................................... 66

3.3

DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................... 67

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY...................................................................................... 69 4.1

VÝVOJ POLITICKÝCH REFORMNÍCH INICIATIV ................................................................... 69

4.2

NÁVRHY VLÁDNÍCH STRAN......................................................................................... 70

4.2.1

KONCEPCE ODS .............................................................................................. 70

4.2.2

KONCEPCE KDU-ČSL ........................................................................................ 71

4.2.3

KONCEPCE STRANY ZELENÝCH .............................................................................. 73

4.3

NÁVRHY OPOZIČNÍCH STRAN ...................................................................................... 74

4.3.1

KONCEPCE ČSSD ............................................................................................. 74

4.3.2

KONCEPCE KSČM ............................................................................................ 75

4.4

NÁVRH VLÁDNÍ KOALICE ........................................................................................... 77

4.4.1

ZVLÁŠTNÍ ÚČET REZERVY PRO DŮCHODOVOU REFORMU .............................................. 77

4.4.2

PARAMETRICKÉ ZMĚNY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ .................................................... 78

4.4.3

DOPAD NAVRHOVANÝCH ÚPRAV .......................................................................... 80

4.5

SROVNÁNÍ STRANICKÝCH KONCEPCÍ ............................................................................. 82

4.6

DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................... 83

4.6.1

OPT-OUT ....................................................................................................... 83

4.6.2

NDC ............................................................................................................ 85

4.6.3

ROVNÝ DŮCHOD .............................................................................................. 85

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 87 RESUMÉ............................................................................................................................. 90 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................. 91 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 95 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................ 95 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................... 95

ÚVOD 5

ÚVOD Reforma důchodového systému představuje v dlouhodobém horizontu předpoklad pro plynulý rozvoj české společnosti a svým významem si nezadá s mnohými reformními kroky provedenými v rámci české ekonomické transformace. Dotýká se totiž především mladých generací a generací, které dosud nejsou na světě.

V případě, že nebude

implementována, se může v budoucnu stát brzdou hospodářského růstu. Diskuse se oprávněně koncentruje především na řešení problému zabezpečení člověka ve stáří, kdy na základě přirozených fyziologických změn klesá jeho ekonomická aktivita. Důvodem je očekávaný, pro důchodový systém, nepříznivý demografický vývoj. Práce se přesto snaží neponechávat stranou ani ostatní části důchodového systému, ač reflektuje jejich nižší, resp. odlišný, význam. V práci se postupuje od obecných poznatků ke konkrétním závěrům. Nejprve se práce snaží předložit teoretický pohled na důchodový systém v kontextu vývoje lidské společnosti a hlavních mezníků sociálně-ekonomického myšlení, s cílem nalézt jeho postavení a pojmově jej vymezit. Následně je vytvořený pojmový aparát dále rozvíjen, aby mohla být česká varianta důchodového systému na základě použitých hledisek vnitřně klasifikována a mohla být provedena analýza právní úpravy. Cílem této analýzy je nalezení možných příležitostí k efektivnějšímu fungování systému, a to bez ohledu na očekávaný nepříznivý demografický vývoj. Analýza však také poskytuje základnu pro jakékoliv další úvahy o systémových změnách a je podložena tvrdými daty z hlavních statistik. Poté se již pozornost koncentruje na reformu systémovou. Na základě minulého vývoje hlavních demografických veličin a jejich budoucích projekcí je diskutována opodstatněnost obav z demografické situace a i přes v minulosti verifikovanou hypotézu nutnosti přijetí hlubších změn, práce upozorňuje na slabá místa v těchto úvahách. Dále práce přistupuje k popisu a komparaci navrhovaných variant systémových změn, s cílem nalézt v nich budoucí příležitosti a slabá místa pro fungování systému. Vzhledem k šíři tématu a rozsahu práce, zde není samostatně provedena komparace se zahraničními reformními kroky1. Přesto se dílčímu srovnání práce nevyhýbá a v textu se mnohokrát na reformy provedené v jiných zemích odkazuje. Naopak je pozornost soustředěna na aktuálně navrhovanou právní úpravu a některé již provedené změny.

1

Autor se chystá zpracovat toto téma samostatně, se zaměřením na polskou a maďarskou penzijní reformu.

ÚVOD 6

Práce směřuje k tomu, aby mohla být na základě předložených poznatků porovnána rizika s výhodami reformních řešení a autor mohl podat relevantní argumenty pro to, kterým směrem se při reformě českého důchodového systému a změnách v právní úpravě vydat.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 7 SOCIÁLNÍ SYSTÉMY

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Úvodem je nezbytné začlenit důchodový systém do širšího teoretického kontextu, aby bylo možné porozumět jeho podstatě a následně diskutovat jeho reformu.

1.1 SOCIÁLNÍ SYSTÉMY Základním kamenem pro výstavbu teoretického zázemí pro další práci bude pojem sociální systém. Systém, jakožto uspořádaný celek charakteristický svými prvky a vzájemnými vztahy mezi nimi, s přívlastkem „sociální“ je možné vnímat jako uspořádanou soustavu lidí (prvky systému) a vztahů mezi nimi. Slovo „sociální“ je zde přitom použito v původním smyslu „společenský“, resp. „týkající se společnosti“2. Lidé měli již od nepaměti tendenci se sdružovat a vytvářet sociální systémy (rodiny, kmeny občiny, obce atp.). Prvotním impulzem bylo zřejmě efektivnější uspokojování základních životních potřeb. Postupem času se však sociální vazby čím dál více komplikují a okruh potřeb se výrazně rozšiřuje, přičemž kauzalita mezi rostoucími potřebami a složitostí struktur sociálních systémů často přestává být zřetelná. Všechny sociální systémy jsou charakteristické úsilím prosazovat nebo bránit určitý zájem nebo zájmy. Neformální sociální systémy vznikají bez vytvoření formální struktury k uplatňování těchto zájmů, ať už vědomě, či neuvědoměle. Středem naší pozornosti však budou sociální systémy formální, což jsou skupiny vytvořené formalizovanou procedurou a uspořádané určitým, všem účastníkům známým způsobem s viditelnými strukturami3. Funkce, které historicky sociální systémy plnily (účel, pro který byly vytvářeny), odpovídaly

vždy

aktuálním

potřebám

ve

společnosti

v příslušné

době.

V soudobé literatuře se lze setkat s jejich následujícím členěním4: Funkce hospodářské (ekonomické) – souvisejí s materiální existencí člověka (výroba, spotřeba, směna atd.) Funkce socializační – souvisejí s účastí jedinců na společném dění a jejich vzájemné interakci

2

Později se pojmu začalo užívat v dalších významech: týkající se vrstev hospodářsky slabých, závislých, vykořisťovaných, týkající se zlepšování společenských poměrů, týkající se hmotného zabezpečení jedince ve společnosti aj. – blíže TRÖSTER, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. str. 2. 3 TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 72. 4 Tamtéž, str. 14.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 8 SOCIÁLNÍ POLITIKA

Funkce integrační – umožňují jedincům začleňovat se do jednotlivých sociálních systémů a také se do nich reintegrovat, když z nich z nějakých důvodů před tím vypadli Funkce kontrolní – souvisejí s udržením pořádku mezi lidmi ve společnosti Funkce solidaritní – souvisejí s vyrovnáváním nežádoucích rozdílů ve společnosti, které mohou působit napětí až kolaps Jestliže budeme považovat stát za nejvyšší formu lidského sdružování, nezbývá než konstatovat, že postupem času byly ve stále větší míře uváděné funkce svěřovány právě jemu. To má nepochybně spojitost jednak s existencí a rozvojem práva jako relativně formalizovaného regulativního systému a jednak s výjimečností státní moci, jako jednoho z prvků, kterými se stát odlišuje od ostatních sociálních systémů5, a kterou je schopen ovlivňovat a vynucovat chování lidí i proti jejich vůli V kontextu zařazení důchodového systému do teoretického rámce stojí v popředí zájmu právě stát a jeho solidaritní funkce, které zajišťuje prostřednictvím realizace své sociální politiky.

1.2 SOCIÁLNÍ POLITIKA Pojem sociální politika je třeba nejprve vymezit, neboť je chápán různými autory odlišně. Sociální politika bývá pojímána buď striktně jako součást hospodářské politiky státu, jindy se neomezuje pouze na stát jako subjekt, který ji vytváří, ale zahrnuje i činnost subjektů nestátních. V nejširším pojetí se sociální politika pojímá jako soubor specifických jednání, kterými je ovlivňována sociální realita, v pojetí nejužším je naopak chápána jako soubor opatření ve prospěch osob v nouzi, jejichž zajištění je po určitou dobu realizováno z celospolečenských fondů6. Sociální politiku přijatelným způsobem vymezují např. autoři z brněnské právnické

fakulty

jako

„cílevědomou činnost subjektů (státu a jeho orgánů,

zaměstnavatelů, odborů, obcí, občanských a jiných iniciativ, náboženských společností, rodiny i jedinců a dalších), která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince“.7

5

Vedle definovaného území a obyvatelstva (dle Jellinekovy tříprvkové koncepce). Klasifikace pojetí sociální politiky převzata z DUBEN, R. Teorie a praxe sociální politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. str. 86. 7 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005. str. 16. 6


V práci se však přikláním k vysvětlení pojmu sociální politika jako soustavného a cílevědomého úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného sociálního systému, jak uvádí ve své monografii prof. I. Tomeš8. Výsledkem tohoto úsilí je buď činnost (fungování) sociálního systému anebo změna (transformace) systému. Toto vymezení je značně široké a vychází z tradice české školy sociální politiky. Již Karel Engliš, jeden z nejvýznamnějších českých ekonomů, žák Albína Bráfa, ve svém díle Sociální politika tuto pojímá jako „praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji“. Nutno dodat, že jeho pojetí sociální politiky bylo značně nivelační, sociální politika měla především vyrovnávat rozdíly ve společnosti. Sociální

politiku

shora

uvedeným

způsobem

vymezenou

bude

třeba

v následujících subkapitolách dále specifikovat, neboť samotná definice k zařazení důchodového systému do teoretického rámce nepostačí. 1.2.1 SUBJEKTY A OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY Subjektem sociální politiky se rozumí ten, kdo sociální politiku tvoří a rozvíjí ji. Objekty jsou pak ti, ke kterým sociální politika směřuje a kteří z ní mají prospěch9. Objektem sociální politiky tak zůstává vždy člověk, resp. ve většině případů skupina osob. Není též vyloučeno, aby tentýž subjekt byl i objektem sociální politiky (např. rodina). Uvedené vymezení subjektů a objektů opět není obecně akceptováno, někteří autoři např. hovoří o „aktérech“ sociální politiky, což je pojem zahrnující obě uvedené kategorie10. Není shoda ani o subjektech sociální politiky v rámci širšího pojetí sociální politiky neomezujícího sociální politiku jen na politiku státní, zejména pokud jde o jednotlivce jako subjekt11. Nejčastěji bývají jako subjekty sociální politiky uváděny: stát a jeho orgány, mezinárodní organizace, místní komunity, obce a jejich instituce, zaměstnavatelé, odborové orgány, církve, občanské iniciativy a rodina. Skutečnost, že předmětem zájmu této práce bude především stát, jako sociálně politický subjekt, není náhodná, neboť stát začíná hrát od konce 19. století v sociální 8

TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 20. Tamtéž, str. 71. 10 POTŮČEK, M. Sociální politika. Praha : Slon, 1995. str. 55. 11Viz uváděná definice GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005. str. 16. Naproti tomu např. I. Tomeš hovoří o tom, že jednotlivce samotného nelze za subjekt sociální politiky považovat. Aby se jím mohl stát, musel by být příslušníkem nějaké formalizované organizace – viz TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 72. Lze přijmout závěr, že v demokraticky pojímané sociální politice jednotlivec mimo to, že je objektem sociální politiky, je zpravidla též prvkem sociálních systémů a skrze ně má možnost, alespoň nepřímo, jejich sociální politiku ovlivnit. 9


politice hlavní roli. Genezi pojetí role státu, která vedla k tomuto stavu se snaží nastínit následující subkapitola. Nelze si přitom nepovšimnout, že významným determinujícím faktorem je vývoj v ekonomickém myšlení. 1.2.2 STÁT JAKO SUBJEKT SOCIÁLNÍ POLITIKY V KONTEXTU EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ Kořeny všech moderních pojetí sociální politiky se lze hledat v dobách osvícenství, kdy se učením o politických svobodách a nezadatelných právech člověka otevřela cesta liberalismu a pojetí liberálního státu12 . Hlavním heslem bylo francouzské laissez faire vyjadřující víru v účinnost svobodného trhu a individuální motivaci. Toto pojetí vznikalo z kritiky merkantilistů fyziokraty, kteří podporovali spontánní, přirozený a méně umělý systém řízení průmyslu a obchodu a jako první zastávali svobodu podnikání v začínajícím kapitalismu. Liberální stát měl, co se týče sociálního zabezpečení13, poskytovat jen to nezbytné a neochuzovat svou štědrostí daňové poplatníky. Sociální zabezpečení v ryze liberálním pojetí patří především nestátním subjektům (např. církve, dobrovolná sdružení). Liberální stát ponechával na vůli občana rozhodnutí o příjmech a výdajích, tedy i o darech jiným. Tyto liberální myšlenky vyjádřil ve svém díle i Adam Smith, otec moderní ekonomie, kterého učení fyziokratů také ovlivnilo. Výrazným zastáncem byl v Anglii ještě v 19. století Jeremy Bentham, zakladatel utilitarismu, který obhajoval absolutní svobodu a rovnost v podmínkách trhu proti redistribuci ve prospěch chudých a proti sociálnímu protekcionismu. Liberální pojetí v čisté podobě se objevilo výrazně naposledy v bojích Benthamových žáků Nassaua W. Seniora a Edwina Chadwicka proti chudinskému zákonodárství v Anglii (30. léta 19. stol.). Liberalismus nutně podnítil solidaritu mezi lidmi – jednak svépomocnou, ale i institucionalizovanou solidaritu ve formě různých podpůrných spolků (např. spolky dělnické). Postupně dochází k jejich zestátnění a k formování korporativního pojetí státu. Mezi prvními, kteří začali pochybovat o všemocnosti svobody v rozdělování byl Pierre Le Boisguillebert, který doporučoval podpořit rozvoj obchodu zdaňováním bohatých občanů. Redistributivní roli daní objasnil David Ricardo ve svém díle Zásady

12

Někdy označováno jako reziduální. Pojmosloví se mezi autory různí, termíny převzaty a upraveny z TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. 13 Blíže následující sub. 1.3.


politické ekonomie a zdanění. Filozofie principu solidarity a přerozdělování vychází z francouzského pozitivismu (August Comte), později i z myšlenek Emile Durkheima, který označil kolektivismus za východisko lidského přežití. Druhým aspektem tohoto pojetí bylo připuštění nutnosti prevence masové chudoby, která by reálně mohla ohrozit samotné základy kapitalismu. Postupně tak dochází k přebírání větší odpovědnosti státu a zavádění povinného sociálního pojištění (poprvé J-B. Colbert). Hlavním protagonistou byl koncem 19. století německý kancléř Otto von Bismarck, který pojištění zavedl pro široké vrstvy zaměstnanců a významně tak přispěl k vývoji současných systémů sociálního zabezpečení garantovaných státem14. Velký vliv měla řada sociálních učení vznikajících v 19. století, usilujících o sociální reformu společnosti15. Významnými socialistickými mysliteli byli i Karl Marx a Friedrich Engels, kteří jako předpoklad ideálního stavu zaručujícího sociální rovnost spatřovali vyvlastnění výrobních prostředků a zespolečenštění výroby. Jako o posledním stádiu vývoje lze hovořit o pojetí sociálního státu. Státní sociální instituce jsou zde vnímány jako nezbytná integrální součást společenského uspořádání – nečekají až ostatní instituce selžou (rodina, spolky aj.), ale pomáhají, aby neselhaly. Zásadní rozdíl oproti předchozímu pojetí spočívá v tom, že dávky nejsou jen „náplastí“ na nouzi, ale jsou součástí rozdělování ve společnosti. Model sociálního státu je stavěn na odpovědnosti státu za blaho všech obyvatel. Kořeny tohoto pojetí lze najít u utopistů a socialistů v 19. století. Obrovský význam znamenalo dílo Johna Maynarda Keynese, který přichází s využitím daní jako vhodného přerozdělovacího nástroje ve prospěch uplatňování sociální politiky. Na myšlenky Keynese navázal William Henry Beveridge, který navrhl komplexní systém národního pojištění ve Velké Británii garantovaný státem pro všechny výdělečně činné i nečinné občany, založený na realizaci politiky plné zaměstnanosti podle J. M. Keynese. Teoretické koncepce sociálního státu naopak rozpracovali Richard M. Titmuss a jeho žák Brian Abel Smith. Po 2. světové válce začínají krystalizovat jednotlivé modely sociálního státu – např. zmiňovaný anglosaský model (Beveridgův), skandinávský model, francouzský model, jehož průkopníkem byl Pierre Laroque, americká liberální varianta social welfare economics16 a konzervativní německý model. Od sedmdesátých let se pak začínají objevovat kritiky přílišné štědrosti sociálního státu a myšlenky o jeho krizi jako systému. 14

V Rakousku-Uhersku též Eduard Franz Josef Taafe. Francie Louis Jean Joseph Blanc, Německo August Bebel. 16 Nejvýznamnější autoři J. de Graaf, Abram Berson, P. A. Samuelson. 15


Ve skutečnosti se ve většině případů jednalo o neoliberální požadavky na redukci státních výdajů na sociální sféru (viz např. Margaret Thatcherová) a s tím spojené požadavky na větší odpovědnost jednotlivce. Diskuse o povaze sociálního státu a o jeho krizi 17 nepřinesly dosud nové paradigma a model sociálního státu dosud zůstává nepřekonán. Aktuálně lze vysledovat tendence prosazující se pod vlivem neoklasické ekonomické teorie k pojetí tzv. post-welfare state, kde však jde spíše o rozsah sociálního státu a jeho uspořádání směrem od odpovědnosti státu, který všem zaručuje štědrou ochranu, k podpoře a motivaci svých občanů, aby se sami více angažovali18. 1.2.3 CÍLE SOCIÁLNÍ POLITIKY Každý sociálně politický subjekt sleduje sociální politikou své zájmy a cíle. Silně se přikláním k názoru, že neexistují cíle sociální politiky per se, neboť tyto se vždy budou odvíjet od cílů, kterých se prostřednictvím sociální politiky snaží dosáhnout její tvůrci (subjekty). V každé době se najdou určité sociálně politické cíle, na kterých se většina subjektů shoduje. Krystalizují tak do obecnější podoby a reagují zpravidla na potřeby a zájmy společensky slabších vrstev, přičemž jsou korigovány mírou přijatelnosti pro vrstvy společensky silnější (mocnější, bohatší, vlivnější). Tímto způsobem se formují obecné cíle sociální politiky vladaře (státu). V uvedeném procesu lze vysledovat poměrně zřetelný vývoj. Pomoc člověku jako nejobecnější sociálně politický cíl byl nejprve ve starověku vnímán jako možnost dobrovolně někomu něco poskytnout nebo pro něj něco vykonat (subjekty zejm. církve). Od raného středověku byla tato dobročinnost pozvolna vystřídána povinností (obcí, pána, státu) starat se o zbídačené jedince a postupem času povinnost starat se o chudé na sebe vzaly všechny evropské státy. K dalšímu posunu došlo tím, že nejvyspělejší státy více či méně přesně definovaly hranici chudoby a jejich povinnost pomoci tak byla doplněna o právo každého občana na pomoc. Teprve ve 20. století nabývá kvalitativní posun v pojetí sociálně politických cílů na intenzitě, když ve světě dochází k prosazování doktríny nezadatelných lidských práv vycházející z přirozenoprávního učení. Státy začínají uznávat právo každého jedince na lidsky důstojný život. Namísto vymezování obsahu a formy povinností státu se zde vychází z pojetí přirozeného práva člověka, které 17 18

Viz např. KELLER, J. Soumrak sociálního státu. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. Blíže např. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 83.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 13 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

stát musí uspokojovat. Obecný cíl pomoci člověku tak dostává novou kvalitativní podobu realizace lidských práv. 1.2.4 REALIZACE PRÁVA NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ JAKO CÍL SOCIÁLNÍ POLITIKY Geneze formulování lidských práv byla dlouhá a složitá a bylo by nad rámec tohoto teoretického úvodu ji příliš rozebírat. Pro nalezení místa důchodového systému bude nezbytné zastavit se u skupiny práv sociálních19, která se stala součástí lidsko-právní doktríny, zejména pak u práva na sociální zabezpečení. Koncepce vychází z přirozeného práva člověka na život. Aby mohl své právo realizovat, musí společnost jeho život chránit a poskytnout mu podmínky pro důstojný život a rozvoj osobnosti. Právo na sociální zabezpečení představuje významnou záruku této důstojné lidské existence a jeho realizaci je povinen zajistit stát. Nutno podotknout, že vývoj tímto směrem razantně nastupuje po druhé světové válce a jde ruku v ruce s prosazujícím se pojetím sociálního státu, keynesiánskou ekonomickou teorií a má odraz v celé řadě mezinárodních dokumentů a úmluv. Pokud jde o právo na sociální zabezpečení, mezi ty nejvýznamnější patří Všeobecná deklarace lidských práv OSN (1948)20, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966), řada úmluv Mezinárodní organizace práce, zejm. Úmluva č. 102 o sociálním zabezpečení (minimální standardy) (1952), Úmluva č. 118 o rovném zacházení s cizinci jako s vlastními občany v sociálním zabezpečení (1962), v rámci Rady Evropy Evropská sociální charta (1961), Evropský zákoník sociálního zabezpečení (1964) a mnoho dalších.

1.3 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Jestliže se pojetí sociální politiky mezi autory různi, je situace u pojmu sociálního zabezpečení, v ČR běžně používaného, ještě o něco složitější. V současnosti jsou totiž pojmy social security, securité sociale, seguridad social, Socialsicherheit běžně překládány do češtiny jako sociální zabezpečení, ač jejich význam v mateřském jazyce odpovídá 19

Za nezadatelná sociální práva jsou považována: právo na práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na životní úroveň, právo na rodinu, právo na sociální zabezpečení a právo na svobodu sdružování 20 Všeobecná deklarace lidských práv, ač nemá povahu mezinárodní smlouvy, tento vývoj definitivně potvrdila. V čl. 22, hovoří o tom, že „každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti.“ V čl. 25 pak přiznává každému „právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby“; dále „právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.“

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 14 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

spíše pojmu sociální bezpečnost. Sociální bezpečnost je cílovým stavem, avšak zabezpečení představuje činnosti (opatření), které k tomuto stavu směřují. Používání českého výrazu sociální zabezpečení je podmíněno vývojem po druhé světové válce. V socialistických státech dochází ke znárodnění, převzetí péče o občany státem a v rámci státně paternalistického modelu je „blaho“ přidělováno občanům z centra (dochází tak skutečně k realizaci sociálního zabezpečení). V západních demokratických státech jde naopak o výše uvedené zajištění lidských práv státem na přijatelné sociální úrovni tak, aby naplněním hospodářských, sociálních a kulturních práv stát zajistil každému důstojnost, svobodný rozvoj osobnosti a každý občan se tak mohl cítit „sociálně bezpečný“21. Po roce 1989 se však česká odborná literatura nevrací k pojmu sociální bezpečnost, jak se s ním bylo možné setkávat před rokem 1948 a pracuje nadále s pojmem sociální zabezpečení. Dnes bývá sociální zabezpečení v ČR obecně vnímáno jako součást sociální politiky, jako prostředek k naplňování jejich cílů22. Někteří autoři o něm hovoří jako o plodu sociální politiky státu23, někteří jako o nejdůležitějším nástroji realizace sociální politiky24. Pro účely tohoto teoretického úvodu se přidržím vymezení sociálního zabezpečení uváděné V. Krebsem a kol. jako „souboru institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházená, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů.“25 1.3.1 SOCIÁLNÍ UDÁLOSTI Z předchozího vymezení vyplývá ještě potřeba vypořádat se s tím, co bylo výše označeno jako sociální události. Někdy se též používá pojmu sociální rizika nebo sociální příhody. Jak se formovaly sociálněpolitické cíle státu bylo naznačeno v sub. 1.2.3. V žebříčku společenských zájmů, zejména ve vyspělých zemích, postupně začal stoupat zájem o životní situace lidí, které svými důsledky a hojnějším výskytem vyvolávají riziko sociálního napětí. Stát proto v rámci své sociální politiky definoval tyto situace pomocí

Je třeba dodat, že obsah social security v poválečném období nezůstává statický, jednak se značně liší pojetí v jednotlivých zemích a významně souvisí s aktuálně převažující ekonomickou teorií a sociálně politickými kroky politických elit. 22 KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 162. 23 TRÖSTER, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. str. 7. 24 GREGOROVÁ, Z: Důchodové systémy. Brno : Masarykova univerzita v Brně,1998. str. 47. 25 KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 162. 21

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 15 DÍLČÍ ZÁVĚR

práva a začal vytvářet instituce a činit opatření, aby následky těchto situací riziko sociálního napětí minimalizovaly. Proto lze sociální události označit za právní skutečnosti, se kterými právní normy spojují vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí nichž lze překonat tíživou životní situaci způsobenou takovou událostí, předejít jí nebo ji zmírnit26. Tíživých životních situací je mnoho, ne všechny však jsou předmětem veřejného zájmu a stát na ně sociálním zabezpečením reaguje. Psychické, etické, sociální a další důsledky těchto situací často nebývají zohledňovány. V centru zájmu stojí především životní situace, které mají důsledky ekonomické, tj. situace spojené se: ztrátou příjmů mimořádně velkými výdaji (náklady spojené s porodem, smrtí atp.) mimořádnými

zdravotními

či

sociálními

omezeními

(nerovnost,

nedostupnost stejných šancí atp.) Aktuálně lze rozlišit několik skupin sociálních událostí27. Ty souvisí: se zdravotním stavem člověka (s nemocí a invaliditou) s rodinou (se zakládáním rodiny, s mateřstvím, s výchovou dětí v rodině, se selháním rodiny a ztrátou živitele) s věkem (se stářím) s nezaměstnaností s nouzí s nepřizpůsobením (se sociální dezintegrací lidí nebo skupin lidí nepřizpůsobených normálnímu životu)

1.4 DÍLČÍ ZÁVĚR Na základě shromážděných teoretických poznatků již lze identifikovat důchodový systém, jehož česká varianta a její reforma jsou předmětem této práce, jako součást státního sociálního zabezpečení, která reaguje na tři specifické skupiny sociálních událostí. Na události související se stářím člověka (jeho věkem), s invaliditou (jeho zdravotním stavem) a ztrátou živitele (jeho rodinou). Skutečnost, že tento systém existuje a institucionálně jej dnes zabezpečuje stát není náhodná – souvisí s dlouhodobým společenským a ekonomickým vývojem a je 26

Vymezení převzato a upraveno z KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 161. 27 Viz např. TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 121.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA 16 DÍLČÍ ZÁVĚR

výsledkem širokého společenského konsenzu. Od doby co stát převzal roli dominantního sociálně politického subjektu, jsou jednotlivé součásti (subsystémy) sociálního zabezpečení, důchodový systém nevyjímaje, budovány prakticky výhradně na právním základě. Příčinou je požadavek na všeobecnou závaznost a formální určitost pravidel fungování těchto systémů a možnost vynucení jejich dodržování veřejnou mocí. Dnešní podoba důchodových systémů je odrazem státní sociální politiky, která v demokratických zemích od minulého století pod vlivem doktríny lidských práv směřuje k tomu, aby tato subjektivní práva člověka mohla být realizována. Zejména pak práva sociální. Dochází tak k významnému posílení solidaritních funkcí státu jako sociálního systému. Aktuální tendence však ukazují, že strukturu modelu sociálního státu je třeba pod tlakem rostoucích státních výdajů přehodnotit a právě tyto úvahy se promítají do reformních koncepcí v oblasti důchodových systémů.

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 17 DŮCHODOVÝ SYSTÉM V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ

2 DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR Po vymezení základních pojmů a východisek lze tyto poznatky konkretizovat a přistoupit k bližší charakteristice českého důchodového systému.

2.1 DŮCHODOVÝ SYSTÉM V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ Existuje řada kritérií, která od sebe odlišují jednotlivé části sociálního zabezpečení. Jedno z nich již bylo naznačeno v sub. 1.3.1, a sice kritérium vazby sociálního zabezpečení na odlišné sociální události. Vedle něj ještě považuji za absolutně klíčové jednak kritérium role, kterou stát hraje v sociálním zabezpečení z institucionálního pohledu28 a jednak kritérium postavení jedince, ve kterém se tento musí nacházet, aby vůči němu začalo sociální zabezpečení působit. Stát může v sociálním zabezpečení institucionálně vystupovat v zásadě ve třech pozicích. Jako:29 nositel sociálního zabezpečení garant sociálního zabezpečení iniciátor sociálního zabezpečení V prvém případě stát systém organizuje, řídí a zabezpečuje jeho chod prostřednictvím svých orgánů. Z pohledu financování jsou příjmy a výdaje systému součástí státního rozpočtu. Ve druhém případě stát k realizaci příslušné oblasti sociálního zabezpečení vytváří speciální (veřejnoprávní) instituce. Ty vystupují odděleně jako samostatný subjekt, hospodaří odděleně a financování je ze státního rozpočtu vyčleněno. Ne však absolutně, neboť zde existuje povinnost státu zajistit plnění ze systému v případě nedostatku zdrojů a garance se projevuje též ve státní záruce hladkého fungování systému30. Ve třetím případě stát pouze vytváří právní rámec pro to, aby fungování systému mohly zabezpečit jiné subjekty (nejčastěji soukromé) a usiluje o závazné vymezení takových pravidel, aby byl systém důvěryhodný a mohl fungovat efektivně. Stát do systému nezasahuje, avšak zpravidla nějakým způsobem podporuje jedince, aby se do něj zapojili.

28

A s tím souvisejícího pohledu tvorby zdrojů financování. O tomto rozdělení hovoří někteří autoři jako o formách sociálního zabezpečení – viz GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno : Doplněk, 2005. str. 27. 30 Tato záruka je realizována např. formou neustálé důsledné státní kontroly, zásahy státu do personálního složení na nejdůležitějších pozicích apod. 29


Pokud jde o jednotlivce, rozlišuje teorie subsystémy sociálního zabezpečení tím, zda fungují na principu: pojistném zabezpečovacím zaopatřovacím Pokud je k poskytnutí plnění ze systému vyžadována předchozí cílená finanční účast jedince pro případ budoucí sociální události, která se zpravidla31 realizuje formou jeho peněžitých odvodů do systému, hovoří se o sociálním pojištění32. Člověk tak odkládá část své současné spotřeby ve prospěch nejisté spotřeby budoucí v nepříznivé sociální situaci, u které je však poměrně pravděpodobné, že může v budoucnu nastat. Jestliže zde ona podmíněnost mezi cílenými odvody do systému a zpětným plněním chybí, hovoří se o sociálním zabezpečení v užším smyslu33. Jedinci tak postačí, aby se nacházel v určitém postavení (např. nezaopatřeného dítěte), splnil všechny právem stanovené podmínky a systém na to reaguje nezávisle na jeho předchozím přičinění. Konečně o sociální zaopatření34 jde tehdy, pokud k poskytování plnění ze systému není třeba ani splnění právem stanovených hranic potřebnosti (zpravidla odvozených od příjmu nebo majetku). Rozhoduje zde objektivní stav sociální potřebnosti bez dalších podmínek. Sociální zabezpečení, a mnohdy ani jeho subsystémy, se zpravidla nevyskytují čistě v jedné z uvedených podob. Nejinak tomu je i v rámci českého důchodového systému. Stát v něm vystupuje převážně jako nositel35, avšak v nezanedbatelné míře i jako iniciátor. Z pohledu jednotlivce jasně převažuje pojistný princip, avšak určité prvky zabezpečení, resp. zaopatření, zejména v oblasti invalidních důchodů, nelze přehlédnout. V českém systému sociálního zabezpečení lze stále rozlišit i po mnoha změnách tři oblasti zavedené reformou počátku 90. let. Jde o: sociální pojištění státní sociální podporu sociální pomoc 31 Platby v některých situacích za něj může odvádět jiný subjekt, např. zaměstnavatel nebo dokonce stát – viz např. § 7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. 32 Např. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 163. 33 Např. TRÖSTER, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. str. 90. Autoři zde pod tento pojem podřazují i vztahy sociální pomoci, kde se výrazně uplatňuje zaopatřovací princip. Ten je však v rámci této subkapitoly oddělen. 34 Viz např. TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 26. 35 Na rozdíl např. od veřejného zdravotního pojištění, kde je stát v pozici garanta a chod systému převážně zabezpečují zdravotní pojišťovny.


Důchodový systém i z hlediska této typologie spadá do oblasti sociálního pojištění. 2.1.1 PILÍŘE DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V souvislosti se světovými tendencemi k vnitřní diverzitě důchodových systémů se často hovoří o jednotlivých pilířích důchodového systému za účelem rozlišení jeho vnitřně konzistentních částí se stejnými vlastnostmi. Nutno upřesnit, že tohoto členění užívá většinou při popisu penzijních systémů. Přívlastek penzijní, resp. pojem penze, není v této práci užíván jako synonymum k důchodu, přestože všeobecně mohou být takto uvedené pojmy použity36. Penzijním systémem je v práci rozuměna ta část důchodového systému, která se týká zabezpečení člověka ve stáří, je tedy pojmem užším. Totéž platí obdobně pro důchody a penze. Český důchodový systém je tvořen dvěma pilíři. Pilíře bývají nejčastěji označovány číslovkou, což je mnohdy poněkud zavádějící, neboť v různých zemích nejsou přítomny všechny pilíře a stejně označené pilíře se navíc mohou od sebe značně lišit37. Spory o číslování se mi jeví jako bezpředmětné, proto pro případ ČR v práci používám jiných diferencujících přívlastků, např. státní pilíř a soukromý pilíř, což odráží skutečnost, že v prvém z nich stát vystupuje jako nositel sociálního zabezpečení, ve druhém jako jeho iniciátor. Případně pilíře označuji jako první a druhý. I když existuje řada mezinárodních dokumentů a úmluv v této oblasti, není podoba českého důchodového systému dána exogenně např. obsahem určité mezinárodní smlouvy, ke které by ČR přistoupila. Na evropské úrovni probíhá především koordinace právních úprav členských států EU v souvislosti s volným pohybem osob, které během svého života procházejí důchodovými systémy v různých státech38. Jsou sice definovány určité minimální standardy toho, co obsahuje právo na sociální zabezpečení 39 , avšak dá se říci, že vnitrostátní rozhodnutí o podobě důchodového systému a jeho jednotlivých pilířích příliš limitována nejsou.

36

Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích: Encyklopedie Diderot. Praha : Diderot, 1999 např. uvádí jako jedno z možných vysvětlení pojmu penze „stav zaměstnance po ukončení aktivní činnosti buď ze zdravotních důvodů nebo po dovršení stanoveného věku života, důchod, výslužba“. 37 Lze to demonstrovat na příkladu německého dobrovolného druhého pilíře založeného na organizačním i institucionálním zajištění zaměstnavateli. Ten se velmi liší např. od nedávno zavedeného druhého pilíře na Slovensku, kde je účast (pro nově vstupující účastníky do penzijního systému) povinná a má spíše charakter opt-outu z prvního pilíře. 38 Lze uvést zejména nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. Cílem je, aby účastníci různých důchodových systémů neztráceli nabytá práva, aby jim případně dávky ze systému mohly být vypláceny i do zahraničí a aby bylo postupováno podle právního řádu jediného členského státu. 39 Např. již zmiňovaná Úmluva MOP č. 102 o sociálním zabezpečení (minimální standardy) (1952).


2.1.2 VAZBA DÁVKY A PŘÍSPĚVKU Dominující pojistný princip v důchodovém systému je spojen s nutností odvádět do něj finanční prostředky pro zmírnění následků příslušných sociálních událostí, které mohou v budoucnu nastat. Veškeré tyto odvody, nezávisle na jejich subjektu, jsou v práci označovány jako příspěvky. Příspěvky jsou v důchodovém systému výhradně peněžité, stejně jako dávky. Za dávky přitom považuji všechna plnění poskytovaná ze systému směrem k jednotlivci. Kromě peněžité mohou mít dávky formu věcnou nebo formu služeb40. Poslední dvě jmenované formy se však poskytují především v oblasti zdravotního pojištění a sociální pomoci, proto nelze dávky typu obědů důchodcům nebo pečovatelské služby s dávkami důchodového systému směšovat. Vzájemný vztah příspěvku a dávky představuje další aspekt při porovnávání fungování penzijních systémů. Klíčová je z tohoto pohledu pojistně matematická konstrukce penzijního plánu, což je pojem, který se u nás běžně používá především v soukromé sféře penzijních fondů 41 . Lze rozpoznat dvě základní varianty této konstrukce: definovanou dávkově (defined benefit, DB) definovanou příspěvkově (defined contribution, DC) Pro dávkově definovaný model je vstupním parametrem výše dávky, která má být v budoucnu vyplácena. Od té se odvodí na základě definovaných parametrů modelu potřebná výše příspěvků a doba, po kterou je nutné příspěvky odvádět. V praxi je dávka pro všechny jednotlivce zpravidla dána jednotnou formulí, jejíž základ tvoří příspěvková doba a výše příspěvků. V rámci povinných pilířů bývá pravidlem, že příspěvky jsou odvozeny procentem příjmů jednotlivce a ten zpravidla nemá možnost volby, jakou část příjmu do systému odvede. Může zvyšování příspěvků ovlivnit pouze nárůstem svého celkového příjmu. Na druhou stranu má jistotu, že odvede-li po stanovený počet let Použito je rozdělení, které uvádí GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005. str. 97. Lze se setkat i s jiným dělením forem plnění – např. sociální příjmy, sociální služby, sociální azyly – viz KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 163. 41 Viz zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, též zákon č. 340/2006 Sb. o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění z členských států Evropské unie na území České republiky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, kde je pro účely tohoto zákona penzijní plán definován jako smlouva, dohoda, svěřenecká listina nebo jiná pravidla instituce stanovující, které důchodové dávky jsou ze zaměstnaneckého penzijního pojištění poskytovány a za jakých podmínek. 40


určité příspěvky, dostane ze systému přesně tomu odpovídající dávku dle jednotné formule. Často uváděná jistota v podobě předem definované dávky je však relativní, protože nastíněné schéma deformuje poměrně dlouhé časové období mezi současným příspěvkem a její budoucí výplatou. I když se příspěvky indexují, popř. valorizují42, není zde jistota, že poskytnutá dávka bude kopírovat vývoj mezd v ekonomice a dokonce ani vývoj vlastní mzdy (resp. příjmu, od kterého je odvozen příspěvek), neboť ta v povinných pilířích naráží na solidaritní (redukční) hranice limitující výši dávky ve vztahu k narůstajícím příspěvkům. Navíc je zde samozřejmě nejistota ohledně budoucích příjmů a od nich odvozených příspěvků do systému. Pro příspěvkově definovaný model je výchozím parametrem teprve celkový objem odvedených příspěvků včetně jejich případné indexace, valorizace, výnosů z jejich kapitalizace apod. Z této sumy je pak pojistně matematickým výpočtem odvozena výše dávky43, která se obvykle odvíjí od naděje dožití a úmrtnostních tabulek obyvatelstva44. Bývá vyzdvihováno, že dopředu není známa výše dávky. Ta závisí přirozeně na velikosti příspěvků účastníka, což však se shora uvedenými výhradami platí taktéž o dávkově definovaném modelu, a na výši příspěvků, které případně do systému odvedou za účastníka jiné subjekty (opět platí přiměřeně i pro dávkově definovaný systém). Odlišností tedy zůstává jednak striktní závislost dávky na budoucím vývoji uvedených demografických ukazatelů a závislost konečného objemu příspěvků na reálné míře jejich zhodnocení, popř. jejich valorizaci. Český povinný státní pilíř se dá označit za dávkově definovaný s výhradou, že by bylo krátkozraké nahlížet na výši dávky jako na dominantní parametr, od kterého se odvíjí vše ostatní, neboť optimalizace systémového modelu z hlediska jeho bilance může probíhat na příjmové i výdajové straně vícero způsoby. Dobrovolný soukromý pilíř lze pak považovat za příspěvkově definovaný systém45.

42 Pojmy indexace a valorizace nejsou v práci použity jako synonyma. Indexací se zde rozumí zafixování reálné hodnoty příspěvku v čase např. přepočtem podle nárůstu některého z indexů zachycujících růst cenové hladiny. Valorizací se rozumí reálné zvyšování této hodnoty v čase, tedy růst nominální hodnoty nad rámec inflace. Oba pojmy jsou zde použity ve významu administrativního zásahu, nikoliv např. ve významu tržního zhodnocení. 43 V případě penzí se zde hovoří o tzv. doživotní anuitě, což je forma opakovaných plnění, kterou v nějaké podobě nabízí všechny příspěvkově definované systémy. V některých variantách může být např. dávka vyplácena formou postupných výběrů nebo i jednorázově. 44 Blíže sub. 3.1.1. 45 Zákon sice hovoří o možnosti dávkového penzijního plánu u pojištění invalidity, tyto plány však nejsou zpravidla používány.

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 22 DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ

2.1.3 FINANCOVÁNÍ DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU Způsob financování systému je další možností, jak jej charakterizovat a odlišit od sebe nejen jednotlivé systémy navzájem, ale i jejich vnitřní složky (pilíře). S vědomím toho, že důchodové systémy fungují prakticky od počátku jejich vzniku na pojistném principu, lze identifikovat dva základní způsoby financování, od kterých se případně mohou odvíjet jejich různé modifikace: financování průběžné (pay-as-you-go, PAYG) financování kapitálové/fondové (fully funded, FF) Na průběžném financování je postaven průběžný český povinný státní pilíř a tento model je v různé podobě typický pro evropské země. Spočívá v tom, že z peněžního fondu, kam plynou příspěvky účastníků, jsou z těchto prostředků ve stejném období vypláceny

dávky

těm,

kteří

na

ně

mají

nárok.

Obecně

tak

nedochází

k déledobé akumulaci prostředků, snad až na případy, kdy systém generuje přebytky a ty nejsou využity jiným způsobem. Při fondovém financování se příspěvky jednotlivých účastníků po dobu jejich přispívání naopak v určitém fondu46 shromažďují a vytvářejí se tak úspory každého účastníka ke krytí svých vlastních budoucích dávek ze systému. Označení kapitálové vyjadřuje skutečnost, že tyto úspory jsou přeměňovány v investice a výnosy tvoří další část zdrojů, ze kterých je dávka posléze vyplácena. Na tomto principu je založen český dobrovolný fondový pilíř. Pro úplnost lze ještě uvést možnost financování důchodového systému na zabezpečovacím principu, kde neexistuje provázanost mezi odvody a dávkami. Dávky jsou tak ze státního rozpočtu vypláceny ze zdrojů, které mají povahu daní či poplatků. Jde však o výrazně redistributivní způsob, který nachází uplatnění snad jen v nedemokratických režimech47.

2.2 DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ Prvním pilířem důchodového systému je v ČR de lege lata důchodové pojištění. Páteří, zejména hmotněprávní, úpravy je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Jestliže chceme vystihnout hlavní momenty fungování systému, je třeba analyzovat příslušnou právní úpravu, která reguluje chování 46 Myšleno obecně, nikoliv jen např. v soukromém penzijním fondu nebo jen ve speciálním fondu vytvořeném v rámci soustavy veřejných rozpočtů. 47 Např. v ČSSR (blíže sub. 2.2.1).


subjektů ve vztazích, které v rámci důchodového pojištění vznikají. Protože důchodové pojištění na území dnešní ČR vychází z bohaté tradice, je vhodné se před tím alespoň krátce zastavit u minulého vývoje a začlenit aktuální právní úpravu do historického kontextu. 2.2.1 VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ ČR Samostatná Československá republika převzala právní předpisy z oblasti sociální od Rakouska-Uherska, ovšem záhy vytvořila systém vlastní. V oblasti důchodového pojištění byla právní úprava obsažena v zákoně č. 332/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Zákon byl koncipován jako všeobecný, avšak vylučoval řadu osob, takže v praxi působil především na dělnická povolání. Byly poskytovány starobní a invalidní důchod, vyrovnávací příplatky k těmto důchodům, důchod vdovský a vdovecký a odbytné. Zákonem č. 43/1929 Sb. z. a n. byly zavedeny státní starobní podpory, které se vyplácely zaměstnancům i samostatně výdělečně činným jedincům, kteří dovršili 65 let věku a byli nemajetní nebo výdělku neschopní. Zde se neuplatňovat pojistný princip, naopak v letech 1929 a 1936 byla rozšířena právní úprava o penzijní pojištění soukromých zaměstnanců a pojištění hornické. Po druhé světové válce nebyly převzaty právní předpisy z doby okupace, ale sociální zákonodárství prvorepublikové. Sociální fondy však byly buď zabaveny okupanty nebo zruinovány válečným hospodářstvím. V Košickém vládním programu se proto objevuje velkorysý příslib sociální pomoci a vymezují se základní zásady poválečné sociálně právní úpravy. V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, velmi moderní, vycházející z nedávno zavedeného Beveridgeova modelu, který sjednotil soustavu sociálního pojištění, zrovnoprávnil nároky dělníků a ostatních zaměstnanců a poprvé zavedl důchodové pojištění i pro samostatně výdělečně činné osoby. Po roce 1948 však dochází k obratu od sociálního pojištění k sociálnímu zabezpečení v pravém slova smyslu 48 . Zákonem č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění bylo od důchodového pojištění samostatně odděleno pojištění nemocenské49 a zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení se kromě snížení

48

Blíže sub 1.3. Posléze byl přijat zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, který po mnoha změnách platí dodnes. 49


věkových hranic pro přiznání nároku na starobní důchody výrazně zdeformovala zavedená rovnoprávnost, když byly zavedeny tři pracovní kategorie a pro některé, ideologicky upřednostňované, skupiny osob se stanovily výhodnější podmínky. Navíc byl opuštěn pojistný princip a veškeré financování se uskutečňovalo přerozdělením ze státního rozpočtu. Zvýšil se nejen počet důchodově zabezpečených osob, ale i výše a počet poskytovaných dávek v celém sociálním zabezpečení a výrazně narostly náklady na všechna odvětví. Nový zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení přinesl další oslabení zásluhovosti a bezprecedentně porušit zásadu zachování nabytých práv, když zavedl zvláštní daň z důchodu, která se progresivně srážela z důchodů přiznaných po účinnosti tohoto zákona. Ve stejném roce byl přijat ještě zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. Odstranění zdanění přinesl až zákon č. 121/1975, o sociálním zabezpečení, který o něco prohloubil zásluhovost v systému a sjednotil důchodové zabezpečení zaměstnanců a družstevních rolníků. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který zčásti platí dodnes, pouze zakonzervoval stávající stav a snažil se řešit rostoucí rozdíly mezi výší důchodů a výší mezd. Po roce 1989 se však otevřela cesta zpět k pojistnému modelu a reforma celého systému sociálního zabezpečení vyústila k přijetí dnešního zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a vzniku doplňkového připojištění zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Hlavní aspekty porevolučních změn budou ještě zmíněny níže v kap. 3. Nyní však již lze přikročit k analýze dnešní právní úpravy. 2.2.2 DŮCHODOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY Při realizaci důchodového pojištění vzniká několik typů právních vztahů, ve kterých jejich subjekty vystupují jako nositelé práv a povinností. Těmi nejdůležitějšími jsou: vztahy pojistné vztahy dávkové Vedle nich existují ještě vztahy další, např. organizační, procesní, odpovědnostní, apod., které umožňují, aby systém efektivně fungoval. Neplatí při tom, že by se veškerá právní úprava soustředila v ZDP. Právní normy regulující pojistné vztahy jsou mimo ZDP obsaženy především v zákoně č. 589/1992, o pojistném na sociální zabezpečení a


příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákoně č. 582/1991, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákoně č. 56/1954 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a dalších předpisech. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je i hlavním formálním pramenem práva, pokud jde o vztahy procesní, odpovědnostní a organizační. V rámci vztahu pojistného se subjekt označovaný ZDP jako pojištěnec50 podílí pravidelnými příspěvky na tvorbě zdrojů tohoto pilíře důchodového systému, což je jeho hlavní povinností. Je s tím však spojena řada povinností vedlejších, včetně případné příspěvkové povinnosti jiné osoby než je pojištěnec sám (typicky zaměstnavatel). V některých případech také paradoxně pojistný vztah existuje bez této příspěvkové povinnosti pojištěnce či jiné osoby51. Dávkový vztah je charakteristický především nárokem oprávněného subjektu na plnění z důchodového systému (na dávku). Je však poněkud komplikovanější, neboť důchodové pojištění reaguje na několik rozdílných sociálních událostí a situace je specifická pro každou skupinu dávek. Ty ZDP pojmenovává jako: starobní důchod plný invalidní důchod částečný invalidní důchod vdovský a vdovecký důchod sirotčí důchod Obecně je zásada taková, že dávkový vztah je podmíněn předchozím vztahem pojistným. Přitom není nutné, aby se jednalo o pojistný vztah, jehož subjektem byl sám oprávněný subjekt, neboť kromě dávkových vztahů původních52, kde sám pojištěnec posléze vystupuje jako oprávněný subjekt, jsou zde vztahy odvozené53, kde je oprávněným subjektem jiná osoba. Ve druhém případě se dávka odvozuje od důchodu, na který měla (nebo by měla) nárok zemřelá osoba, nikoliv od zásluh samotné oprávněné osoby. Zásada předchozího trvání vztahu pojistného je však někdy oslabena nebo dokonce prolomena54. Pokud jde o ostatní subjekty, za stát zde vystupují jeho příslušné orgány:

50

Rozumí se jím fyzická osoba, která je nebo byla účastna pojištění (§ 2 odst. 2 ZDP). Blíže sub. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. 52 Vztahy při výplatě důchodů starobních, plných invalidních a částečných invalidních. 53 Vztahy při výplatě důchodů vdovských a vdoveckých, sirotčích. 54 Viz sub. 2.2.7. 51


Ministerstvo práce a sociálních věcí Česká správa sociálního zabezpečení okresní správy sociálního zabezpečení Ministerstvo spravedlnosti Ministerstvo vnitra Ministerstvo obrany V důchodových právních vztazích ještě velmi často vystupují zaměstnavatelé, kteří jsou v pojistných vztazích především nositeli povinnosti platit pojistné za své zaměstnance55. 2.2.3 ÚČASTNÍCI DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ První pilíř důchodového systému bývá často označován jako všeobecný a povinný. Rozbor těchto poněkud paušalizujících označení je následující. Účast v systému je povinná pro fyzické osoby, a sice pro ty, které ZDP taxativním způsobem vymezuje (§ 5). Jejich přehled poskytuje . Právnické osoby se přirozeně účastnit nemohou. U většiny56 těchto osob je k účasti na důchodovém pojištění vyžadováno, aby byly účastny nemocenského pojištění. Až na osoby ve služebním poměru a vojáky v další službě, kteří musí splnit podmínky účasti na nemocenské péči podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, spadají všichni pod osobní rozsah zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Účast na nemocenském pojištění, potažmo důchodovém pojištění, tak závisí na splnění případných dalších podmínek, kladených na ně zejm. §§ 3-8 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, vyhláškou č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech a vyhláškou č. 141/1958 Ú. l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení odsouzených. Jedná se např. o vyloučení příležitostných zaměstnání, vznik účasti až faktickým nástupem do zaměstnání, nikoliv vznikem pracovního poměru57 apod.

55

Blíže sub. 2.2.4. Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a v) a odst. 2 ZDP. V tabulce označeny světle modře. 57 Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 36 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). 56

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 27 DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ Tabulka č. 1: Přehled osob povinně účastných na důchodovém pojištění zaměstnanci v pracovním poměru (též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik) osoby ve služebním poměru a vojáci v další službě členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni osoby samostatně výdělečně činné zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti soudci členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv dobrovolní pracovníci pečovatelské služby pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě osoby konající civilní službu osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti (podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu) poživatelé plného invalidního důchodu z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 zákona osoby pobírající dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož jsou tyto dávky vypláceny,

Zdroj: Autor


Speciální situace je u osob samostatně výdělečně činných (dále jen „OSVČ“). Zde na sebe ZDP navzájem neváže účast na nemocenském a důchodovém pojištění, neboť nemocenské pojištění je pro OSVČ dobrovolné. Za OSVČ je přitom považována fyzická osoba, která ukončila povinnou školní docházku, dosáhla věku 15 let a buď vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo při výkonu samostatné výdělečné činnosti spolupracuje. Co se tím rozumí, vymezuje § 9 odst. 2 a 3 ZDP. OSVČ je povinně účastna na důchodovém pojištění automaticky jestliže vykonává tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Tu vykonává vždy, nevykonává-li samostatnou činnost vedlejší (definována v § 9 odst. 6 až 8 ZDP). Jestliže vykonává tuto vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, závisí povinná účast na velikosti příjmů za kalendářní rok po odpočtu výdajů na jejich dosažení a udržení. Pokud v kalendářním roce přesáhne stanovený limit, který činí po přepočtech řádově58 2,5 násobek průměrné měsíční nominální mzdy v ekonomice, je účast OSVČ též povinná. Poslední skupina osob59je účastna na pojištění bez dalších podmínek, je-li v postavení, které ZDP jmenuje. Státní povinný pilíř je však také dobrovolný, a sice pro všechny fyzické osoby starší 18 let, které podaly přihlášku k účasti na pojištění příslušné okresní správě sociálního zabezpečení60. Účast je však omezena na dobu deseti let a za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku. ZDP ještě vymezuje skupinu situací, kdy lze přihlášku podat a tato omezení neplatí. Jde o dobu: vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud v této době osobě nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo rekvalifikaci soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole v ČR mimo prvních šesti let po 18 letech věku, kdy je účast povinná výdělečné činnosti v cizině po 31. 12. 1995, jedná-li se o zaměstnance v pracovním poměru, členy družstva pracující pro družstvo za odměnu mimo pracovní poměr a OSVČ výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby

58

Přesný postup výpočtu stanoví § 10 ZDP. Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. m) až u) ZDP. V tabulce označeny tyrkysovou barvou. 60 Započtení doby pojištění při stanovení důchodu je však ještě podmíněno zaplacením pojistného. 59


V posledních dvou případech však za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem. 2.2.4 PŘÍSPĚVKOVÁ POVINNOST Tvorba zdrojů pro důchodový systém je nezbytnou součástí jeho fungování a v pojistných vztazích má podobu povinnosti platit pojistné. Jak již bylo zmíněno, těžiště právní úpravy spočívá v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPSZ“) a pojistné je příjmem státního rozpočtu, kde je vedeno jako samostatná položka (§ 2 ZPSZ). Zákon rozlišuje mezi poplatníky a plátci pojistného. Poplatníky jsou ti, kteří mají povinnost pojistné platit, plátci pak ti, kteří skutečně platí (mají povinnost pojistné vypočítat a odvést). Všichni plátci pojistného jsou zároveň poplatníky až na zaměstnance, za které odvádí a vypočítává pojistné zaměstnavatel. Poplatníky pojistného jsou v ZPSZ vymezeni jako: organizace malé organizace zaměstnanci OSVČ osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění Organizacemi ZPSZ rozumí fyzické nebo právnické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců61, anebo sice méně, ale evidenci mezd pro ně vede jiná osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců. Malé organizace jsou osoby, které toto nesplňují a zaměstnávají minimálně jednoho zaměstnance. Oba dva typy zaměstnavatelů platí důchodové pojištění včetně pojištění nemocenského a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Stejně tak i zaměstnanci. Za zaměstnance je považován okruh osob, který odpovídá těm, kteří byli v označeni světle modrou barvou. Opět pouze za předpokladu, že jsou účastni na nemocenském pojištění62. OSVČ jsou povinny platit pojistné, jestliže jsou účastny důchodového pojištění – buď povinně anebo vlastním rozhodnutím podáním přihlášky. Povinnost samozřejmě

61 62

Zaměstnanců ve smyslu uvedeném níže. Viz sub. 2.2.3.


mají i ostatní dobrovolní účastníci. Rozdíl je v tom, že dobrovolně účastné osoby platí pouze pojistné na důchodové pojištění, OSVČ jsou povinny platit navíc příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné na nemocenské pojištění platí, jen když se k němu přihlásily. Jak si lze povšimnout, existuje skupina osob, které jsou ze zákona účastny na důchodovém pojištění, avšak pojistné za ně není placeno. Tyto osoby byly tyrkysově zvýrazněny v a jedná se o tzv. náhradní doby pojištění (blíže sub. 2.2.5). Výše pojistného je dána procentní sazbou z vyměřovacího základu jednotlivých poplatníků. Uvedené rozdělení shrnuje následující tabulka. Tabulka č. 2: Přehled sazeb pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v procentech z vyměřovacího základu Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Suma

Zaměstnavatelé 21,5% 3,3% 1,2% 26%

Zaměstnanci 6,5% 1,1% 0,4% 8%

OSVČ 28% x/4,4% 1,6% 29,6 %/34%

Dobrovolníci 28% x x 28% Zdroj: Autor

Výpočet vyměřovacího základu je podrobně stanoven v ZPSZ pro jednotlivé skupiny poplatníků. Obecně jsou u zaměstnance vyměřovacím základem jeho příjmy, které mu byly zúčtovány zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na důchodovém (potažmo nemocenském) pojištění 63 . U zaměstnavatelů je vyměřovacím základem úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců. Rozhodným obdobím pro stanovení vyměřovacího základu je přitom v obou případech kalendářní měsíc. Dobrovolně účastné osoby si mohou vyměřovací základ zvolit libovolně, nejméně však musí činit částku, která se plně započítává do výpočtového základu pro vyměření důchodu64. U OSVČ je situace zřejmě nejkomplikovanější a základní principy jsou následující. OSVČ si může vyměřovací základ také zvolit, ovšem musí činit minimálně 50 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Pro málo vydělávající OSVČ má však zákon připravenu další 63

Zákonná definice je následující: Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. (§ 5 odst. 1 ZPSZ). 64 Blíže sub. 2.2.5 Aktuálně činí 10 000,- Kč.


minimální hranici vyměřovacího základu, která je odvozena od průměrné nominální mzdy v ekonomice a měsíčně činí řádově její čtvrtinu. Protože je však u OSVČ rozhodným obdobím kalendářní rok, násobí se počtem měsíců v kalendářním roce, ve kterých byla činnost vykonávána. Pojistné je totiž placeno formou měsíčních záloh na pojistné a doplatku (§ 13a a násl. ZPSZ). Výše vyměřovacího základu je také omezena maximální hranicí, která je dána pevnou částkou a za určitých okolností se může snížit65. 2.2.5 NÁROK NA DÁVKU A ZPŮSOB JEJÍHO VÝPOČTU Nárok na dávku z prvního pilíře vzniká dnem, ve kterém oprávněná osoba splnila všechny zákonem stanovené podmínky pro jeho vznik. Ty se liší u jednotlivých dávek, avšak dvě základní podmínky se uplatní téměř vždy. Jde o: existenci definované sociální události existenci předchozího pojistného vztahu po určitou dobu K nároku na výplatu důchodu je po splnění všech podmínek ještě třeba podat žádost o přiznání nebo vyplácení důchodu. Na rozdíl od nároku na důchod podléhá nárok na výplatu důchodu tříleté prekluzivní lhůtě66. Nárok na důchod uplynutím času nezaniká. Souhrn podmínek, které musí být splněny pro vznik nároku na důchod se označuje jako dávkové schéma. Konkrétní způsob, kterým se dospěje k výši vyplácené dávky, pak označuje termín dávková formule67. Přestože se konkrétní schéma a formule u jednotlivých druhů důchodů liší, výpočet dávky je odvozen, až na výjimky, stejně. Klíčovou roli zde hrají 2 hlavní faktory – doba pojištění a výpočtový základ, který by měl odrážet minulou úroveň příspěvků, které plynuly do systému. Doba pojištění se týká osob účastných na pojištění, za které bylo v ČR zaplaceno pojistné. Je dána délkou jejich účasti, kterou podrobně vymezuje § 11 ZDP. Protože ZDP ctí zásadu zachování nabytých práv, jak u doby pojištění, tak při stanovení výpočtového základu (a v mnoha dalších případech), jsou zohledněny předpisy platné před účinností ZDP. V práci se však pozornost koncentruje na aktuální fungování po účinnosti ZDP (1. 1. 1996).

65

Činí 486 000,- Kč, blíže § 5odst. 3 ZSPZ. § 55 odst. 2 ZPSZ. 67 Pojmy užívá např. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005. Voříšek, V. In TRÖSTER, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005, cituje možnou definici u formule důchodové jako: „konkrétní postup při stanovení základu, z něhož se vyměřuje výše důchodové dávky a samotné vyměření této dávky za aplikace exaktně matematických pravidel“. 66


U osob, kde neexistovala povinnost platit pojistné a byly přesto ze zákona pojistného účastny68, se hovoří po dobu, po kterou byly tyto osoby v uvedeném postavení, o tzv. náhradní době pojištění. Náhradní doba se přitom v souvislosti s výpočtem důchodu hodnotí, až na výjimky, stejně jako doba pojištění a totéž platí při posuzování podmínek pro vznik nároku na důchod. Základním předpokladem však je, že doba pojištění byla získána na území ČR a že trvala alespoň jeden rok. Druhým faktorem při výpočtu důchodu je téměř ve všech případech tzv. výpočtový základ. Následující schéma ukazuje postup, kterým se lze k hodnotě výpočtového základu dopracovat: VÝPOČTOVÝ ZÁKLAD = OVZ, + 0,3 ∗ OVZ(, + 0,1 ∗ OVZ(, OVZ = 30,4167 ∗

∑%& RVZ$

POČET DNŮ ZA RO − VYLOUČENÉ DOBY

RVZ$ = KNVVZ$ ∗ / VZ $

KNVVZ$ =

VVZ%&0 1Ř345Á5Í 7Ů89&7:; ∗ PK VVZ$

VVZ$ = PRŮMĚRNÁ MĚSÍČNÍ MZDA$ PK =

PRŮMĚRNÁ MĚSÍČNÍ MZDA.1&@&@ABÍ %&0: 1Ř345Á5Í 7Ů89&7:; PRŮMĚRNÁ MĚSÍČNÍ MZDA.1&@&@ABÍ %&0: 1Ř345Á5Í 7Ů89&7:;

OVZ (osobní vyměřovací základ): měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. RVZt (roční vyměřovací základ): úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok v rozhodném období (označen indexem t), násobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. VZ (vyměřovací základ): tvoří jej příjmy účastníka (blíže sub. 2.2.4), před účinností ZDP pak jeho hrubý výdělek69. Za vyměřovací základ se přitom považují teprve ode dne zaplacení pojistného. VVZt (všeobecný vyměřovací základ): průměrná měsíční mzda v ekonomice zjištěná Českým statistickým úřadem za příslušný kalendářní rok, kterou vláda stanoví

68 69

Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. m) až u) ZDP, v označeny tyrkysovou barvou. Podrobnosti stanoví § 16 odst. 3 ZDP.


nařízením do 30. září následujícího kalendářního roku. I když to nemusí odpovídat skutečnosti, vládou stanovený VVZ nesmí být nižší než VVZ v roce minulém. KNVVZt (koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu): Podíl VVZ za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu a VVZ za příslušný kalendářní rok rozhodného období, pro který se koeficient vypočítává. Výsledek je ještě násoben přepočítacím koeficientem. PK (přepočítací koeficient): podíl průměrné měsíční mzdy v ekonomice zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu a za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu. Stanoví jej opět nařízením vláda, a to do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu. Stejně tak je pravidlem, že i kdyby mzdy poklesly, musí činit přepočítací koeficient vždy nejméně hodnotu 1. RO (rozhodné období): období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, mimo roky, kdy pojištěnec dosáhl 18 let věku a roky dřívější a mimo roky 1985 a dřívější (další upřesňující pravidla stanoví § 18 ZDP). VYLOUČENÉ DOBY: taxativně stanovené doby v rozhodném období, kdy účastníci zpravidla nedosahují vlastních příjmů (přesně definovány v § 16 odst. 4 až 6 ZDP)70. Uvedený způsob, kterým se dospěje k výpočtovému základu principielně příliš složitý není. Příjmy účastníka za příslušný kalendářní rok rozhodného období se sečtou, vynásobí se koeficientem, který odráží procentuální nárůst tehdejších průměrných mezd oproti průměrným mzdám prvního pololetí roku, který předchází roku přiznání důchodu. Takto se učiní pro každý kalendářní rok v rozhodném období a příjmy se za všechny léta v rozhodném období sečtou. Poté se výsledná suma vydělí počtem dnů v rozhodném období očištěným o dny, v nichž účastník nedosahoval příjmů a vynásobí standardizovaným počtem dnů v měsíci (30,4167)71. Tak se získá veličina označovaná zákonem jako osobní vyměřovací základ, která více méně reflektuje minulé zásluhy účastníka. Pokud však tato přesáhne tzv. redukční hranice72, nad první z nich se započte pouze ze 30 % a nad druhou pouze z 10 %. Takto se získá výpočtový základ, ze kterého je odvozena výše přiznané dávky (resp. její část). 70

Jde např. o dobu pobírání dávek nemocenského pojištění nahrazujících příjem z výdělečné činnosti, dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem aj. 71 Dávky jsou následně vypláceny též měsíčně. 72 Aktuálně 10 000 Kč a 24 800 Kč.


Složitost výpočtu naopak spočívá v nutnosti zohlednit všechny zákonem podrobně stanovená pravidla, kterých je opravdu velké množství, zvláště v situaci, kdy se ve většině případů navíc zohledňují nároky podle dřívějších předpisů. Svědčí o tom i rozsáhlá část pátá ZDP (§§ 68 až 104), která je věnována přechodným ustanovením. 2.2.6 SCHÉMA A FORMULE STAROBNÍHO DŮCHODU Dávkové schéma u důchodu starobního má dvě základní podmínky: dobu pojištění a důchodový věk73. Oprávněnou osobou je přitom vždy sám pojištěnec. Základní schéma stanoví § 29 ZDP alternativně: pojištěnec získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl aspoň důchodového věku nebo pojištěnec získal dobu pojištění nejméně 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil prve zmíněné podmínky V ZDP se objevují ještě dvě schémata umožňující získat nárok na starobní důchod ještě před dosažením důchodového věku74. Podle § 31 ZDP pojištěnec: nesmí ještě dosáhnout důchodového věku musí získat dobu pojištění nejméně 25 let a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se přiznává starobní důchod, musí chybět nejvýše tři roky. Nárok podle tohoto schématu vylučuje nároky podle ostatních schémat starobního důchodu. Druhé schéma před dosažením důchodového věku stanoví § 30 ZDP. Dvě základní podmínky jsou: nedovršení důchodového věku pojištěncem a splnění všech podmínek do 31. prosince 200675. Ostatní podmínky jsou přitom spojeny s pobíráním invalidních důchodů: pojištěnec získal dobu pojištění nejméně 25 let, je poživatelem částečného invalidního důchodu ke dni, od něhož má být starobní důchod přiznán a

73 V ZDP je tento termín použit jako legislativní zkratka věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod. Ve stejném významu je použit i v práci. 74 Často o těchto schématech hovoří jako o předčasných odchodech do důchodu. 75 Je tedy zřejmé, že postupem času bude využití tohoto schématu odeznívat.


k témuž dni mu do dosažení důchodového věku chybí nejvýše dva roky nebo pojištěnec získal dobu pojištění nejméně 25 let, pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, nárok na tento invalidní důchod mu zanikl a v době odnětí tohoto důchodu mu chybělo nejvýše pět let do dosažení důchodového věku. Důchodový věk byl do konce roku 1995 rozdílný u mužů a žen (60 let u mužů a 57 let u žen). Ženám se navíc snižoval podle počtu vychovaných dětí. V současnosti probíhá postupné zvyšování důchodového věku až na 63 let pro muže i ženy, resp. na 62, 61, 60 nebo 59 let u žen podle počtu vychovaných dětí. Zvyšování probíhá po dvou kalendářních měsících u mužů a čtyřech kalendářních měsících u žen za každý započatý kalendářní rok po roce 1995, kdy by pojištěnec dosáhl důchodového věku podle staré úpravy. Následující tabulka shrnuje zvyšování důchodového věku pojištěnců podle jejich ročníku narození. Podle stávající úpravy by cílových hranic mělo být dosaženo v roce 2013. Tabulka č. 3: Přehled důchodového věku podle stávající právní úpravy a roku narození pojištěnce Rok narození 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960

Muži 60 60+2m 60+4m 60+6m 60+8m 60+10m 61 61+2m 61+4m 61+6m 61+8m 61+10m 62 62+2m 62+4m 62+6m 62+8m 62+10m 63 63 63 63 63 63 63 63

0 57 57 57 57 57+4m 57+8m 58 58+4m 58+8m 59 59+4m 59+8m 60 60+4m 60+8m 61 61+4m 61+8m 62 62+4m 62+8m 63 63 63 63 63

Ženy podle počtu vychovaných dětí 1 2 3 až 4 56 55 54 56 55 54 56 55 54 56 55 54 56 55 54 56+4m 55 54 56+8m 55+4m 54 57 55+8m 54+4m 57+4m 56 54+8m 57+8m 56+4m 55 58 56+8m 55+4m 58+4m 57 55+8m 58+8m 57+4m 56 59 57+8m 56+4m 59+4m 58 56+8m 59+8m 58+4m 57 60 58+8m 57+4m 60+4m 59 57+8m 60+8m 59+4m 58 61 59+8m 58+4m 61+4m 60 58+8m 61+8m 60+4m 59 62 60+8m 59+4m 62 61 59+8m 62 61 60 62 61 60

5 a více 53 53 53 53 53 53 53 53 53+4m 53+8m 54 54+4m 54+8m 55 55+4m 55+8m 56 56+4m 56+8m 57 57+4m 57+8m 58 58+4m 58+8m 59

Zdroj: Autor


Vlastní konstrukce dávky je dvousložková, což platí u všech druhů dávek. Skládá se ze základní výměry a procentní výměry a výslednou dávku tvoří jejich součet. Základní výměra je dána zákonem stanovenou pevnou částkou, stejnou u všech typů dávek prvního pilíře, a činí aktuálně 1700 Kč. Výše procentní výměry je stanovena procentní sazbou z výpočtového základu pojištěnce za jeho dobu pojištění. Tu zákon rozlišuje na dobu před vznikem nároku a po vzniku nároku na starobní důchod. Nachází se zde jedna z výjimek, kdy není náhradní doba pojištění do doby pojištění započítávána – jde o období před dosažením 18 let věku pojištěnce a po vzniku jeho nároku na starobní důchod. I když podle důchodové formule vyjde částka nižší, procentní výměra musí činit nejméně 770 Kč měsíčně. Výpočet se liší podle toho, na základě kterého schématu byl nárok na důchod získán. Podle základního schématu § 29 ZDP činí procentní výměra 1,5 % výpočtového základu měsíčně za každý celý rok doby pojištění do vzniku nároku na důchod. Opět je zde výjimka u náhradních dob pojištění, které se započtou pouze z 80 %76. Motivací pro setrvání na trhu práce má být klauzule, podle které se pojištěnci zvyšuje za každých 90 kalendářních dnů od vzniku nároku na důchod, po které vykonával výdělečnou činnost a nepobíral starobní nebo plný invalidní důchod, zvyšuje jeho procentní výměra o dalšího 1,5 % výpočtového základu. Vyloučeny jsou zde doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby dočasné pracovní neschopnosti (neschopnosti k službě) nebo pobírání dávek nemocenského pojištění. Tato klauzule platí i pro ostatní schémata, avšak až ode dne dosažení důchodového věku. Stinnou stránkou využití nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku podle schématu § 31 ZDP zůstává, že se procentní výměra vypočtená podle základního schématu snižuje o 0,9 % výpočtového základu za každých započatých 90 kalendářních dnů, které zbývají do důchodového věku v době, kdy se důchod přiznává. Jestliže je přiznán důchod podle schématu § 30 ZDP, snižuje se procentní výměra stejným způsobem o 1,3 % výpočtového základu. Rozdíl je však v tom, že z důvodu vyloučení nároku na důchod podle ostatních schémat v prvém případě, je snížení trvalé, avšak ve druhém případě lze po splněné podmínek podle základního schématu § 29 požádat o standardní nekrácený starobní důchod.

76

Zákon zde konstruuje ještě výjimku z této výjimky u některých náhradních dob (§ 34 odst. 1 ZDP).


2.2.7 SCHÉMA A FORMULE PLNÉHO A ČÁSTEČNÉHO INVALIDNÍHO DŮCHODU Invalidní důchody se řadí stejně jako důchody starobní mezi důchody původní, nárok na plný invalidní důchod má tedy pojištěnec. U plného invalidního důchodu musí splnit některé ze tří dávkových schémat. Základní schéma klade na pojištěnce tyto podmínky: stal se plně invalidním získal potřebnou dobu pojištění nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle základního schématu § 29 ZDP v případě, že mu byl přiznán starobní důchod podle schématu § 31 ZDP, nesmí pojištěnec dosahovat důchodového věku V českém prvním pilíři důchodového systému převažuje koncepce tzv. invalidity všeobecné, kdy se posuzuje trvalá změna zdravotního stavu jednotlivce vzhledem k jeho schopnosti vykonávat obecně jakékoliv zaměstnání77. K tomu, aby se pojištěnec stal plně invalidním, musí: poklesnout jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo mít takové zdravotní postižení, že je schopen soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek Druhé dávkové schéma přiznává pojištěnci nárok na invalidní důchod ve speciálním případě: stal-li se plně invalidním invalidita vznikla jako následek jeho pracovního úrazu Posuzování invalidity probíhá v rámci řízení u okresní správy sociálního zabezpečení, kdy její lékař posoudí žadatelův zdravotní stav a na základě toho okresní správa vydá příslušné rozhodnutí. Lékař se pohybuje při posuzování v mantinelech prováděcí vyhlášky k ZDP (č. 284/1995 Sb.), kde jsou jednotlivým nemocem autoritativně přiřazeny procentní hranice snížení obecné schopnosti pracovat a stejně tak je stanoven okruh relevantních zdravotních postižení. Potřebná doba pojištění je odstupňována podle věku pojištěnce a posuzuje se v období před vznikem invalidity, resp. za posledních deset let u pojištěnce nad 28 let

77

Naopak v dobrovolném fondovém pilíři se lze setkat s koncepcí tzv. invalidity profesionální, kdy se zohledňuje neschopnost vykonávat specifické povolání.


věku78. Následující tabulka shrnuje potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod (platí stejně tak pro částečné invalidní důchody). Tabulka č. 4: Přehled potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod Věk pojištěnce

do 20

20-22

22-24

24-26

26-28

nad 28

Doba pojištění

jakákoliv účast, byť minimální

1 rok

2 roky

3 roky

4 roky

5 let

Zdroj: Autor

Vzhledem k nízkým dobám pojištění by bylo možné u invalidních důchodů očekávat zcela odlišnou konstrukci dávkové formule než u důchodu starobního. Zákon však tuto situaci řeší jiným způsobem. Konstrukce dávky je stejná jako u ostatních důchodů – základní a procentní výměra. U procentní výměry se postupuje naprosto stejně jako u dávkového schématu podle § 29 ZDP, tedy, 1,5 % výpočtového základu měsíčně za každý celý rok doby pojištění. Stejně tak platí výjimky ohledně zápočtů náhradních dob (80%) i minimální stanovená výše procentní výměry. Problém nízkých dob pojištění a s tím související nízké procentní výměry je v zákoně vyřešen konstrukcí tzv. dopočtené doby. Rozumí se jí doba od vzniku nároku na plný invalidní důchod do dosažení věku potřebného pro nárok na starobní důchod79 a započítává se do pojištěncovy doby pojištění80. To samozřejmě důchod významně zvyšuje. V praxi se může vyskytnout situace, kdy se člověk stane invalidním ještě před tím, než se stane pojištěncem (invalidita z mládí). Na tyto případy reaguje speciální schéma plného invalidních důchodu § 42 ZDP. Zde se vyžaduje trvalý pobyt osoby na území ČR, věk alespoň 18 let, vznik plné invalidity před dosažením 18 let věku a dosavadní neúčast na důchodovém pojištění. V tomto případě se kromě základní výměry vyplácí měsíčně 45 % výpočtového základu. Protože však oprávněnou osobou není pojištěnec a žádný jeho výpočtový základ neexistuje, nastupuje právní fikce, kdy se k výpočtovému základu dospěje

redukcí

osobního

vyměřovacího

základu,

za

který

se

považuje

VVZ%&0 1Ř345Á5Í 7Ů89&7:; ∗ PK . Důchod je tedy odvozen od průměrné mzdy v ekonomice. Navíc je zde beze zbytku prolomena zásada vazby dávkového vztahu na předchozí vztah pojistný. U nároku na částečný invalidní důchod jsou dávková schémata dvě: 78

Blíže § 40 odst. 2 a 3 ZDP. U žen je zde přitom nevyvratitelná domněnka, že nevychovaly žádné dítě. 80 Dopočtená doba se však nezapočte, jestliže poškození zdraví pojištěnce vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu nebo si jej úmyslně způsobil sám či nechal způsobit. 79


pojištěnec se stal částečně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění nebo pojištěnec se stal částečně invalidním následkem pracovního úrazu Jak je vidět, oproti plnému invalidnímu důchodu zde odpadají podmínky týkající se nároku na starobní důchod. Postup při posuzování invalidity je samozřejmě jednotný, pojištěnci musí: poklesnout schopnost jeho soustavné výdělečné činnosti alespoň o 33 % nebo jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžovat obecné životní podmínky Opět je vše relevantní jmenováno ve zmiňované prováděcí vyhlášce. U výpočtu procentní výměry jsou oproti plnému invalidnímu důchodu drobná upřesnění ve speciálních případech (blíže § 45 ZDP). Základní rozdíl je však v poloviční procentní sazbě, která činí 0,75 % výpočtového základu pojištěnce měsíčně za každý celý rok doby pojištění. Krátká doba pojištění je opět řešena pomocí dopočtené doby, pro kterou platí stejná, shora uvedená, pravidla. 2.2.8 SCHÉMA A FORMULE VDOVSKÉHO A VDOVECKÉHO DŮCHODU Vdovský a vdovecký důchod, stejně jako důchod sirotčí, patři mezi důchody odvozené. Jejich příjemcem není sám pojištěnec, ale pozůstalý vdovec nebo vdova a výše důchodu je odvozována od dávky, na kterou měl nebo by měl zesnulý pojištěnec nárok. Spolu se sirotčími důchody bývají také označovány za důchody pozůstalostní, neboť reagují na ztrátu živitele, který zemřel. Pravidla jsou přitom téměř identická pro vdovu i vdovce, proto postačí věnovat se např. pouze důchodu vdovskému. Ten je ostatně i častější. Základní podmínkou nároku vdovy na vdovský důchod je smrt manžela81. Manžel přitom musel: být poživatelem starobního důchodu nebo částečného invalidního důchodu nebo plného invalidního důchodu nebo splnit v době své smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod82 nebo

81

Netýká se registrovaného partnera, druha apod. Rozhodující je, že trvalo manželství a je irelevantní, zda manželé spolu žili nebo se desítky let neviděli anebo uzavřeli manželství týden před smrtí jednoho z nich.


splnit v době své smrti podmínky nároku na starobní důchod nebo zemřít následkem pracovního úrazu. Výplata vdovského důchodu sice vždy náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela, ale velmi frekventovaným jevem je následné pokračování ve vyplácení dávky, které se děje v případě, že vdova: pečuje o nezaopatřené dítě nebo pečuje o dítě závislé na péči jiné osoby nebo pečuje o svého rodiče nebo rodiče zesnulého manžela, který s ní žije ve společné domácnosti a je závislý na péči jiné osoby nebo je plně invalidní nebo dosáhla věku 55 let (u vdovců musí tito dosáhnout 58 let) Pojmy přesně vymezuje buď přímo ZDP (např. pojem nezaopatřené dítě) nebo jiné předpisy. Nárok na vdovský důchod přitom vzniká znovu, jestliže po předchozím zániku nároku do pěti let vdova splní některou z uvedených podmínek. Nárok naopak zaniká uzavřením nového manželství, kdy je založena nová vyživovací povinnost. Přesto však vdova dostane vyplaceno 12 měsíčních splátek vdovského důchodu, na který měla nárok ke dni jeho zániku tímto způsobem. Nárok vdova též ztrácí právní mocí soudního rozhodnutí v případě, že úmyslně způsobila smrt manžela (byť nemusí být sama pachatelkou). Dávka se opět skládá ze základní a procentní výměry, přičemž procentní výměra činí vždy 50 % procentní výměry příslušného důchodu zemřelého, v závislosti na tom, podle které podmínky schématu byl vdovský důchod přiznán. 2.2.9 SCHÉMA A FORMULE SIROTČÍHO DŮCHODU Sirotčí důchody opět reagují na ztrátu živitele s tím rozdílem, že oprávněnou osobou je zde nezaopatřené dítě. (§ 20 ZDP). Pro nárok na sirotčí důchod je podmínkou, aby: zemřel rodič, případně osvojitel dítěte nebo zemřela osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důchodů zajistit jeho rodiče

82

Zákon uvádí pouze podmínku doby pojištění, která je velmi krátká, nikoliv nutnost splnit podmínky ostatní (např. samotná invalidita).


V obou případech je vyžadováno, aby zemřelá osoba splnila některou z uvedených podmínek jako u zemřelého manžela vdovy. Opět zde platí klauzule o zaviněné smrti rodičů, která případný nárok na důchod vylučuje, stejně tak vznikne-li nová vyživovací povinnost – osvojením, nárok zaniká. V případě úmrtí z obou stran má dítě nárok na oba sirotčí důchody. Toto je jediná výjimka, neboť v ostatních případech ke dvojí výplatě nedochází nebo se nárok krátí. Při souběhu dvou původních důchodů se vyplácí pouze jeden z nich, a to ten vyšší, naopak jde li o souběh důchodů původních a odvozených, vyplácí se ten nejvyšší a z ostatních je vyplácena pouze polovina procentní výměry. Konstrukce dávky je stejná jako u vdovského a vdoveckého důchodu s tím rozdílem, že procentní výměra se přiznává ve výši 40 % procentní výměry důchodu zemřelého. 2.2.10 DYNAMIKA DÁVEK Ke změnám ve výši dávek dochází jednak u dávek nově přiznávaných a jednak u dávek již vyplácených. U dávek, které se již vyplácí je stanoven pravidelný valorizační mechanismus v § 67 ZDP. Vyplácené důchody se zvyšují na základě sledování růstu cen83 a růstu reálné mzdy84. Provádí se každoročně85 formou vládního nařízení pro dávky splatné od ledna následujícího roku, jestliže nárůst cen a třetina nárůstu reálné mzdy ve sledovaném období činí dohromady alespoň 2 %. Sledované období u cen končí vždy v červenci roku, který předchází případnému lednovému zvyšování a do 30. září téhož roku podle zjištěného nárůstu případně vydá vláda příslušné zvyšující nařízení. Počátek sledovaného období závisí na době, kdy se důchody naposledy zvyšovaly a sleduje se v měsíčních periodách. Růst mezd se naopak sleduje v periodách ročních a sledované období končí vždy v roce, který předchází vydání případného zvyšujícího vládního nařízení. Počátek je opět závislý na období, v němž se důchody naposledy skutečně zvyšovaly. V případě poklesu reálných mezd (index nižší než 1) se k nim při zvyšování důchodu vůbec nepřihlédne. Růst cen se ovšem monitoruje nepřetržitě a převýší-li ve sledovaném období 10 %, má vláda od konce měsíce, kdy bylo toto zvýšení zjištěno 50 dnů k vydání nařízení, 83

Na základě růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem dle Českého statistického úřadu. 84 Na základě růstu indexu reálné mzdy dle Českého statistického úřadu. 85 ZDP hovoří o pravidelném termínu.


kterým zvýší vyplácené dávky86. Zvýšení se projeví od pátého měsíce po té, co byl zjištěn více než desetiprocentní cenový nárůst. O kolik se důchody zvýší, je na vládě. Minimálně se však musí průměrný starobní důchod87 zvýšit plně o skutečně zjištěný růst cen ve sledovaném období pro ceny a dále o třetinu růstu reálné mzdy ve sledovaném období pro mzdy. Uvedená pravidla platí pro důchody přiznané ještě před tím, než se zvýšení projeví. Pokud však zvýšení probíhá formou růstu základní výměry, ukládá ZDP vládě povinnost zvýšit o stejnou částku základní výměry stanovené v ZDP pro výpočet nově přiznaných dávek88. Touto cestou tedy dochází k dalšímu zvyšování nově přiznaných dávek – vedle dynamiky vývoje všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu. Třetí cestou, která ovlivňuje dávky nově přiznávané, jsou změny v redukčních hranicích osobního vyměřovacího základu. Jejich výše (nikoliv procentní sazby) je zcela na uvážení vlády. Následující tabulka ukazuje, jak se jednotlivé položky ovlivňující nově přiznané důchody vyvíjely. Je vidět, že vláda s rostoucími mzdami redukční hranice zvyšovala, neboť jejich déledobá stagnace by se jistě odrazila v náhradových poměrech89 nových důchodců. Tabulka č. 5: Vývoj některých parametrů rozhodných pro výši procentní výměry nově přiznaných důchodů Nařízení vlády č. 257/2007 Sb. č. 462/2006 Sb. č. 414/2004 Sb. č. 521/2004 Sb. č. 338/2003 Sb. č. 439/2002 Sb. č. 346/2001 Sb. č. 375/2000 Sb. č. 228/1999 Sb. č. 234/1998 Sb. č. 254/1997 Sb. č. 255/1996 Sb. č. 155/1995 Sb.

Platnost 1. redukční 2. redukční od do hranice hranice 1.1.2008 10 000 24 800 1.1.2007 31.12.2007 9 600 23 300 1.1.2006 31.12.2006 9 100 21 800 1.1.2005 31.12.2005 8 400 20 500 1.1.2004 31.12.2004 7 500 19 200 1.1.2003 31.12.2003 7 400 17 900 1.1.2002 31.12.2002 7 100 16 800 1.1.2001 31.12.2001 6 600 15 300 1.1.2000 31.12.2000 6 300 14 200 1.1.1999 31.12.1999 6 100 13 000 1.1.1998 31.12.1998 5 900 11 800 1.1.1997 31.12.1997 5 600 11 200 1.1.1996 31.12.1996 5 000 10 000

VVZ

18 809 17 882 16 769 15 711 14 640 13 490 12 655 11 693 10 696 9 676 8 172

Pro rok/úpravu VVZ roku 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995

PK

1,0707 1,0532 1,0665 1,0717 1,0693 1,0942 1,062 1,085 1,0891 1,1194 1,1978

VVZ stanoví zpštně nařízení vlády č. 227/1995 Sb.

Zdroj: Autor

86

ZDP hovoří o mimořádném termínu. Jde o starobní důchod zjištěný podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměrná výše všech starobních důchodů vyplácených samostatně v posledním kalendářním měsíci období, za které se zjišťuje růst cen. Zvýšení tedy zákon váže pouze na důchody starobní, v praxi však dochází ke zvyšování všech důchodů. 88 Obdobné zvyšování procentní výměry zákon ukládá pouze při mimořádném termínu. 89 Náhradovým poměrem obecně rozumím (procentní) míru, jakou je pobíraný důchod náhradou vzhledem k příjmům produktivního jedince (měřeno např. k průměrné mzdě v ekonomice). 87


2.2.11 UKAZATELE PRVNÍHO PILÍŘE Pro orientaci v prvním pilíři důchodového systému je nezbytné ještě uvést několik jeho základních číselných charakteristik. Přehledy poskytují přílohy č. 1-3. Největší podíl na vyplácených důchodech tvoří důchody starobní, následují důchody invalidní, vdovské a vdovecké a nejméně se vyplácí důchodů sirotčích. Stejné pořadí zůstává i pokud jde o jejich průměrnou výši, tato je přitom znatelně vyšší u mužů. U starobních důchodů téměř dvojnásobně převažují jako jejich poživatelky ženy, u vdovských a vdoveckých důchodů je nepoměr ještě větší. U sirotčích a invalidních důchodů nejsou rozdíly tak markantní. Podíl výdajů na důchody osciluje během posledních deseti let okolo 8,5 % HDP. Výdaje na důchody přitom tvoří cca třetinu výdajů státního rozpočtu. Mezi lety 1999-2003 generoval systém pravidelně deficity zhruba ve výši 19 mld. Kč. Od roku 2004 je však bilance již mírně přebytková90. Návrh státního závěrečného účtu za rok 2007 hovoří o přebytku prvního pilíře ve výši téměř 10 mld. Kč. Podrobnosti uvádí následující tabulka. Největší objemy pochopitelně vykazují příjmy a výdaje v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Tabulka č. 6: Bilance důchodového pojištění za rok 2007

Zdroj: Ministerstvo financí ČR. Návrh státního závěrečného účtu Ćeské republiky za rok 2007. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2007_C_pdf.pdf>.

Náhradový poměr je nejčastěji použit jako srovnání průměrné hrubé měsíční mzdy v ekonomice k průměrnému měsíčnímu vyplácenému důchodu za kalendářní rok (hrubý

90

Pouze v roce 2006 byl podle státního závěrečného účtu dosažen mírný deficit 863 milionů Kč.


náhradový poměr). Situaci u starobního důchodu, který je nejvyšší, demonstruje následující graf. Graf č. 1: Vývoj vyplácených starobních důchodů vzhledem ke mzdám

Zdroj dat: Český statistický úřad, Česká správa sociálního zabezpečení

Při zkoumání ukazatele hrubého ná náhradového hradového poměru se však musí vzít v úvahu to, že je obvykle počítán ze statistiky Českého statistického úřadu, která reflektuje pouze mzdy v podnicích s 20 a více zaměstnanci. To rreprezentuje eprezentuje mzdy zhruba ze 70 %. Vhodnější by bylo srovnání s průměrnou čistou tou mzdou, neboť vyplácený důchod již není zpravidla nijak krácen91. Tento ento ukazatel se však oficiálně většinou nezveřejňuje, nezveřejňuje ale řádově by se takto náhradový poměr jistě překročil hranici 50 %. Rozdíl bude dále významný mezi vysoko a nízko příjmovými jedinci. Individuální náhradový poměr u příjmově slabší osoby bude vlivem konstrukce dávky výrazně vyšší než u osoby s vysokými příjmy. Mnohdy též bývá uváděn vývoj reálné hodnoty důchodu, zejména v souvislosti s tím, že reálné úrovně důchodu roku 1989 byl bylo o dosaženo teprve v roce 200592. Samo o sobě je samozřejmě sledování reálné hodnoty důchodů užitečné, srovnání s rokem 1989

91

Důchody jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob do částky 198 000 Kč ročně, což odpovídá měsíčnímu důchodu 16 500 Kč. Blíže § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 92 Na tento „nepříznivý vývoj“ upozorňuje např. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. str. 220.

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 45 PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ

však podle mého názoru vzhledem k tehdejšímu uspořádání ekonomiky a důchodového systému výrazně kulhá.

2.3 PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ Doplňkový pilíř českého důchodového systému tvoří dobrovolné penzijní připojištění. Stát zde vystupuje pouze v pozici iniciátora a zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPP“) stanoví základní podmínky fungování tohoto pilíře, který je prováděn a organizován soukromými penzijními fondy na smluvním základě. Úvodem je však třeba upozornit na to, že je otázkou, zda se tím vyčerpává celý doplňkový pilíř. Pojmeme-li totiž pilířové rozdělení důchodového systému na základě kritéria zdrojů, odkud by měly plynout příjmy jedince ve stáří (popř. obecně v případě sociální události), odpověď na otázku je jednoznačně záporná, neboť jedinec může využít stejně tak produkty běžných komerčních pojišťoven, kde institucionální rámec v podobě právní úpravy a kontrolních mechanismů stát zajišťuje rovněž. Půjdeme-li do důsledku, může sem spadat i situace, kdy stát vytvoří právní rámec pro fungování kapitálového trhu a podmínky pro to, aby občané sami (resp. prostřednictvím zprostředkovatelů) mohli alokovat své peněžité úspory i do jiných forem aktiv a tyto úspory včetně případných výnosů mohli použít pro dobu své ekonomické neaktivity. Ve všech případech je společný naprosto dobrovolný charakter účasti. Jediný významný exkluzivní prvek u penzijního připojištění vidím přímou státní podporu formou státního příspěvku, neboť podpora nepřímá formou daňových úlev je přítomna jak penzijního připojištění, tak u běžných produktů komerčních pojišťoven93. Problém tedy obecně vidím v nalezení kritéria pro označování ryze dobrovolných systémů zajištění příjmů pro případ budoucí ekonomické neaktivity, za pilíř důchodového systému. Zvláště vezmeme-li v úvahu, že důchodové systémy vznikaly jako povinné právě z důvodu nezodpovědnosti lidí v době své výdělečné činnosti. Z myšlenky povinné participace občanů vychází konečně i samotná koncepce práva na sociální zabezpečení94.

93 94

Srov. § 15 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Viz TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Socioklub, 2001. str. 106.


Odpověď na otázku, proč řadit do doplňkového pilíře dobrovolné penzijní připojištění a nikoliv např. uvedenou dobrovolnou individuální iniciativu vytvořit si samostatně prostředky na stáří, nalézám dvojí. Jednou možností je přítomnost nižších transakčních nákladů v případě kolektivního systému, i když s vědomím, že jsou tyto náklady obtížně měřitelné, a proto i těžko srovnatelné a nebyl bych překvapen, kdybych jejich objem v případě penzijního připojištění podcenil. Na druhé straně vidím možnou dělící linii v ne/přítomnosti podpory ze strany státu (peněžité či nepeněžité) takového rozsahu, že většina lidí upřednostní státem podporovaný systém před jinou alternativou. Uvedeného kritéria státní podpory se v práci držím a penzijní připojištění označuji za pilíř důchodového systému i s ohledem na to, že v roce 2007 v něm participovalo téměř 4 miliony účastníků95 Malý prostor, který je mu v této práci věnován, odpovídá jeho doplňkovému významu, což dokládá následující graf, kde je vidět nízká úroveň příspěvků plynoucích do systému. Navíc tento pilíř stojí z hlediska nutnosti přijetí reformy spíše v pozadí, i když příležitostí ke změně by se jistě našla řada. Graf č. 2: Vztah průměrné mzdy a příspěvků na penzijní připojištění

96

Zdroj: Ministerstvo financí ČR. Zpráva o vývoji finančního trhu 2007. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z .

95

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Zpráva o vývoji finančního trhu 2007. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z . 96 Zahrnut je i státní příspěvek.


2.3.1 NOSITELÉ A ÚČASTNÍCI PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ Dobrovolné připojištění není v českém systému novinkou. Zaváděl je např. již zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., o penzijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a nositelem zde byl Všeobecný penzijní ústav. Připojištění bylo možné i podle zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, kde veškeré připojištění realizovala Ústřední národní pojišťovna. V rámci dnešní úpravy v ZPP jsou nositeli penzijního připojištění penzijní fondy. Penzijní fondy jsou právnickou osobou, přesněji akciovou společností, pro kterou se subsidiárně použije právní úprava obchodního zákoníku, nestanoví-li ZPP jinak. Regulaci je samozřejmě mnoho, zejména se týkají zakládání penzijních fondů, investičních pozic fondů a jejich kontrole a rozdělování zisku. Základními dokumenty penzijního fondu jsou stanovy, statut a penzijní plán. Dohled nad penzijními fondy je od roku 2006 integrován pod Českou národní banku, avšak dozor nad poskytováním státního příspěvku spadá pod Ministerstvo financí. Právní vztah připojištění vzniká písemnou smlouvou o penzijním připojištění, kterou uzavře fyzická osoba starší 18 let s penzijním fondem. Podmínkou je její trvalý pobyt na území ČR nebo bydliště na území jiného členského státu EU a participace v českém systému zdravotního nebo důchodového pojištění. Na rozdíl od penzijního fondu může účastník smlouvu bez udání důvodu vypovědět. 2.3.2 PŘÍSPĚVKY A FORMY STÁTNÍ PODPORY Příspěvky do systému mají samozřejmě peněžitou formu a může je platit: účastník zaměstnavatel třetí osoba Na příspěvky zaměstnavatele se neposkytuje finanční podpora poskytovaná do tohoto pilíře ze státního rozpočtu. Je odvozena od měsíčního příspěvku účastníka následujícím způsobem:

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 48 PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ Tabulka č. 7: Odstupňování měsíčních státních příspěvků do penzijního připojištění

Příspěvek účastníka (Kč) 100-199 200-299 300-399 400-499 500 a více

Státní příspěvek (Kč) 50 + 40 % z částky nad 100 90 + 30 % z částky nad 200 120 + 10 % z částky nad 300 140 + 10 % z částky nad 400 150 Zdroj: Autor

Výše státního příspěvku tedy s rostoucím příspěvkem účastníka relativně klesá. Jeho zvyšování je plně v kompetenci vlády, která jej může nařízením zvýšit. Druhou formou, kterou stát podporuje penzijní připojištění, jsou daňové úlevy. Tou základní je možnost odečíst si od základu daně částku, kterou daňový poplatník odvedl jako příspěvek na penzijní připojištění do systému za zdaňovací období sníženou o 6000 Kč. Nejvýše je možné odečíst 12 000 Kč97. Dále je podporován příspěvek zaměstnavatele tím, že je osvobozen od daně z příjmů98. Daňově jsou též ovlivněny vyplácené dávky. 2.3.3 DÁVKY V PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍ Z penzijního připojištění se poskytují tyto druhy dávek: penze •

starobní

•

invalidní

•

pozůstalostní

•

výsluhová

jednorázové vyrovnání odbytné Základními dávkami jsou penze99, které představují pravidelnou výplatu peněžité částky. U starobních penzí na ně nárok nemůže vzniknout dříve než po dosažení 60 let věku. Výše penzí je závislá na celkové částce, kterou tvoří kromě příspěvků účastníka (popř. třetí osoby), příspěvků zaměstnavatele a státních příspěvků, podíl na výnosech hospodaření penzijního fondu. Výnosy z hospodaření však podléhají na rozdíl od ostatních zdrojů 15 % srážkové dani. 97

§ 15 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. § 6 odst. 9 písm. p) téhož zákona. 99 V této subkapitole je pojem penze užíván ve smyslu ZPP. 98

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 49 DÍLČÍ ZÁVĚR

V případě jednorázového vyrovnání, které za podmínek v penzijním plánu může být vyplaceno místo penze, podléhají 15 % srážkové dani také příspěvky zaměstnavatele. Jednorázového vyrovnání je v praxi přesto velmi často využíváno. Pokud jde o odbytné, vyplácí se, pokud penzijní připojištění zaniklo výpovědí nebo dohodou a prostředky se nepřevádí do jiného penzijního fondu (podmínkou je zaplacení příspěvků na 12 měsíců). Také na něj má nárok osoba, kterou zesnulý účastník označil ve smlouvě, jestliže ještě nezačalo čerpání dávek100. V případě odbytného platí o zdanění totéž co u jednorázového vyrovnání a navíc se nevyplácí poskytnuté státní příspěvky. Tyto musí účastník, resp. penzijní fond, vrátit.

2.4 DÍLČÍ ZÁVĚR V textu této kapitoly nebylo záměrně použito příliš mnoho hodnotících stanovisek, aby tyto bylo možné zkoncentrovat nyní. V koncepci samotné právní úpravy českého důchodového systému vidím řadu pozitivních momentů. Prvním z nich je jednotnost právní úpravy, která stanoví pro všechny ekonomicky aktivní jedince (zaměstnance, úředníky, OSVČ, vojáky) stejná pravidla. Ač proti tomu často některé skupiny brojí (např. horníci), rozhodně nepovažuji za šťastné zavádění odlišných pravidel pro některé skupiny osob. Dalším momentem je nárokovost dávky, kdy má každý jistotu, že splní-li dávkové schéma, důchod mu bude přiznán a je zaručena možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánů provádějících důchodové pojištění. Pojmovým znakem nároku je ostatně možnost domoci se práva u soudu. Obdobně to platí i pro dávky z fondového pilíře, kde pojistný vztah stojí na smluvním základě. Dobře funguje i výběr pojistného – Česká správa sociálního zabezpečení je takřka 100 % úspěšná, což v zahraničí nemusí být vždy pravidlem. Obecně je podle mého názoru právní úprava kvalitní a reflektuje základní principy, na kterých fungují systémy sociálního zabezpečení. Její hlavní problém je, že pravděpodobně nebude odpovídat požadavkům na zdárné fungování důchodového systému v následujících dekádách, což vzápětí přiblíží následující kapitola. Několik problematických míst však vidím již dnes. Na prvním místě lze jmenovat konstrukci náhradních dob pojištění, které dle mého názoru zcela deformují pojistný princip a zejména vazbu příspěvků a dávek. Nezpochybňuji nikterak potřebu solidarity 100

Blíže § 23 ZDP


s určitými skupinami osob, byť si nemyslím, že mezi ně patří vysokoškolští studenti mající vyhlídky na budoucí nadprůměrné výdělky nebo osoby pečující o malé dítě, pouze se domnívám, že sem tento uměle naroubovaný zabezpečovací princip nepatří. Přesouvá totiž do důchodového systému náklady101, které by jinak stát musel vynaložit v jiných oblastech sociálního zabezpečení nezaložených na pojistném principu a tyto náklady hradí poplatníci pojistného na úkor výše vlastních dávek. Odstraněním náhradních dob a případně přesunem nákladů do nepojistné sféry sociálního zabezpečení by se tyto náklady minimálně odhalily a mohla se vést relevantní diskuse o jejich opodstatněnosti. V současnosti však zůstávají skryty. Iracionální se mi dále jeví úprava důchodového věku u žen, přestože tendence ke zrovnoprávnění s muži nabrala správný kurz. Odhlédneme-li nyní od výše důchodového věku, „zvýhodňovat“ ženy podle počtu vychovaných dětí snížením důchodového věku není vhodné z mnoha důchodů. 1) Zvyšuje to náklady systému, neboť ženy se dožívají vyššího věku než muži, stačí ostatně srovnat počet starobních důchodců a důchodkyň. 2) Ženy dosahují kratší doby pojištění, což je jeden z aspektů jejich nižších důchodů. 3) Muži jsou zde znevýhodněni, podle zákona se zohledňuje počet vychovaných dětí jen u žen102. Snížení důchodového věku bych však nepovažoval za správné ani kdyby jej muži mohli také využívat. 4) Ze zvýhodnění neprofitují vychované děti, přichází pozdě. Dále vidím prostor v omezení předčasných odchodů do důchodu, jejich využívání by mělo být spíše výjimečné, avšak statistiky to rozhodně nepotvrzují. To, že se výše procentní výměry krátí se odráží při využívání této možnosti na hrubém náhradovém poměru. Klíčem k řešení je redukovat solidárnost systému tak, aby bylo zkrátka výrazně výhodnější setrvat na trhu práce. Po případných pokrocích při uplatňování se starších jedinců na pracovním trhu bych předčasná schémata, resp. zbývající schéma, zrušil úplně. Pokud jsem zpočátku vyzdvihoval jednotnost právní úpravy z hlediska účastníků, z hlediska vnitřní struktury bych se naopak nebránil oddělení pravidel pro důchody starobní od ostatních důchodů, neboť pravděpodobnost výskytu sociální události v prvém případě je řádově vyšší než v ostatních případech. Systém bude vyžadovat reformu především důchodů starobních, a protože v případě starobních důchodů 101

Jde o zcela konkrétní náklady, kdy je např. za každých 456 dní náhradní doby pojištění navýšena procentní výměra starobního důchodu v základním schématu o 1,5 %výpočtového základu. Jednotlivě mohou být náklady zanedbatelné, agregátně již jistě nikoliv. 102 Ústavní soud měl možnost diskriminační ustanovení § 32 zrušit (viz nedávný nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 53/04). Neučinil tak ovšem.


nespatřuji takovou potřebu sociální solidarity jako u ostatních typů, rozdílná pravidla by sem mohla přinést vyšší vazbu na minulé přičinění účastníků. Příležitosti ke změně by se však jistě našly i u důchodů nestarobních, Např. u invalidních důchodů by podle mě stálo za úvahu zrevidovat konstrukci dávky v souvislosti s využitím dopočtené doby. Z pohledu financování systému totiž podle mého názoru není příliš významné, zda účastník přispíval do systému jeden nebo dva roky nebo nepřispíval vůbec, Z pohledu dnešní konstrukce dávky to naopak významné je a procentní výměra se konstruuje zcela odlišně. Neužíval bych tedy dopočtenou dobu až do důchodového věku, kde stojí za povšimnutí, že se se ženami počítá jako s bezdětnými, ale dávku bych odvozoval od pojištěncova vyměřovacího základu pouze po dobu úměrnou tomu, jak dlouho přispíval. Poté by mohla nastoupit solidární konstrukce podobná té u invalidity z mládí. U výše důchodového věku, potřebné doby pojištění, redukčních hranic, výše základní a procentní výměry, se jedná o základní parametry modelu, na kterém průběžný pilíř funguje. Zde se nejvíce projevuje omezení práva pouze na nástroj sociální politiky, který má však na fungování důchodového systému, ale také pro jednotlivce rozhodující význam. U těchto parametrů začínají prakticky všechny reformní úvahy, kterým je věnována pozornost níže. Přece jen si zde však lze povšimnout jednoho právně teoretického paradoxu s praktickými dopady. Je jím možnost, v některých případech dokonce povinnost, měnit zákonné parametry formou vládního nařízení. Tedy, předpis nižší právní síly nepřímo mění předpis vyšší právní síly, když zákon vládu zmocňuje, aby nařízením upravila některé zákonem stanovené částky103. Vládní nařízení zákon přímo nemění, „pouze“ upravují odlišně zákonná ustanovení, která se pak nepoužívají, ač by použita být měla. Praktickým dopadem je fakt, že vláda může tyto zákonné parametry měnit bez souhlasu Parlamentu, čehož může být využito před volbami, kdy se touto cestou sbírají politické body u poživatelů důchodů. Uvedené konstrukce se přitom drží i zákon o penzijním připojištění při zvyšování státního příspěvku, kde však tato možnost není až tak politicky atraktivní. U penzijního připojištění by se měl nepochybně přehodnotit degresivní způsob nastavení státních příspěvků, minimálně na způsob lineární, aby se zvýšila motivace k vyšším příspěvkům. Ta však zpravidla narazí na částku odpovídající stropu státního příspěvku, takže dramatické zvýšení bych tak jako tak neočekával. 103

Zejména jde o výši základní výměry u jednotlivých důchodů a částky u redukčních hranic.

DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČR 52

Způsob přímé finanční státní podpory vnímám pozitivně, neboť na rozdíl od úlev na dani na něj dosáhnou i příjmově slabší skupiny a navíc by mělo být na rozdíl od daňových úlev zaručeno, že prostředky budou skutečně využity v době sociální události ke zmírnění jejich ekonomických dopadů. V praxi je však nejvíce využíváno jednorázového vyrovnání namísto penze, což posledně jmenovanou výhodu dosti deklasuje. Je to přitom logicky konzistentní úvaha, zejména u penzí starobních, kde sice celkový objem vyplácených dávek v budoucnu může být vyšší, je však nejistý vzhledem k neznámé době úmrtí a jeho současnou hodnotu snižuje časový odstup při vyplácení dávek. Je vidět, že zdanění příspěvků zaměstnavatelů u jednorázového vyrovnání k pobírání penzí dostatečně nemotivuje104. Jednorázové vyrovnání však nezavrhuji. Nevidím totiž důvod, proč brát občanovi zhodnocené státní příspěvky, když je stát od něj již dávno získal formou daní a poplatků, a to i v případě, že je penzijní připojištění využito pouze jako běžný spořící produkt s bonusem ve formě státní podpory. Navíc se domnívám, že při racionální úvaze účastníka budou tyto prostředky většinou stejně využity na nákup statků dlouhodobé spotřeby a protože je účastník dostane nejdříve v šedesáti letech (podle nové právní úpravy), efekt pro zkvalitnění post-produktivního života přinesou.

104

Větší zdanění jednorázového vyrovnání by však šlo proti smyslu podpory penzijního připojištění.

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 53

3 PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ Diskuse o systémových penzijních reformách se ve světě vedou již několik desetiletí. V řadě zemí se nezůstalo jen u slov a jejich penzijní systémy již reformu prodělaly, v jiných zemích dosud není penzijní reforma na pořadu dne nebo ještě nebyl ohledně její podoby nalezen konsenzus v rámci státní sociální politiky. Posledně jmenovaný případ se týká i České republiky. České úvahy o reformě se začaly objevovat již v devadesátých letech, jak se postupně konsolidovalo sociální zabezpečení v procesu ekonomické transformace. Potřeba změn v důchodovém systému byla podmíněna nástupem ekonomických reforem směřujících k přechodu od centrálního plánování k tržnímu hospodářství. Liberalizací cen 105 , které rázem začaly poskytovat informace o vzácnosti statků, potřebách ekonomických subjektů a výrobních možnostech, se naplno projevily nedostatky socialistického penzijního systému. Šlo především o absenci jakéhokoliv valorizačního schématu, významná omezení maximální výše vyplácené dávky, rozlišování pracovních kategorií ve vztahu k dávce, nízký důchodový věk a nulovou podporu dobrovolné individuální iniciativy pro zajištění lepšího života ve stáří. Na to reagovalo porevoluční sociálně politické reformní úsilí, jehož výsledkem se staly zákony č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením a především zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, na kterých po mnoha novelizacích stojí český důchodový systém dodnes (viz. sub. 2.1). Tomu však předcházela řada dílčích kroků: Reforma organizační struktury v sociálním zabezpečení, která byla zavedena zákonem č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení Zvýšení vyplácených důchodů a zavedení povinného zvyšování důchodů zákonem č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, ke kterému mělo docházet formou samostatného zákona v závislosti na růstu životních nákladů106 a

105 Cenová liberalizace byla provedena k 1. 1. 1991 na základě zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, regulováno zůstalo cca 15% objemu HDP. 106 Statistický ukazatel tehdejšího Federálního statistického úřadu.

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 54

průměrné mzdy vždy, jestliže od posledního zvýšení důchodů vzrostly životní náklady alespoň o 10% nebo průměrná mzda alespoň o 5%107 Odstranění preferovaných zaměstnání ve vztahu k vypláceným dávkám zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení Zavedení pojistného na sociální zabezpečení zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které se stalo příjmem státního rozpočtu jako zvláštní platba mimo daňový systém. Součástí je i pojistné na důchodové zabezpečení (dnes důchodové pojištění). Příčiny těchto reformních kroků však tkvěly ve snaze zbavit se shora uvedených nedostatků stávajícího systému a spadaly do širší koncepce porevolučních změn v sociálním zabezpečení. Reformní kroky tehdy neměly ambice měnit penzijní systém od základu108. Byla k tomu sice jedinečná příležitost, ale vzhledem k tomu, že se dosavadní systém nijak nehroutil, že se pozornost upínala k rychlé privatizaci státního majetku a dalším zásadním ekonomickým reformám a možná i díky nezájmu či neinformovanosti politických špiček, zkrátka úvahy o zásadní reformě penzijního systému nebyly na pořadu dne. Teprve po relativním ustálení situace se od druhé poloviny 90. let diskuse o penzijní reformě rozvíjí v souladu se světovými trendy. Identifikuji zde dvě základní skupiny příčin, proč jsou reformní kroky navrhovány (a často i prováděny) a proč je v posledních letech tématu penzijních reforem věnována taková pozornost. Obě přitom souvisejí s povahou modelu průběžného financovaní penzijního systému, kdy se finanční prostředky vybrané od přispívatelů v jednom období použijí v témže období na výplatu dávek současným důchodcům. Za první skupinou důvodů spatřuji problémy spojené se stárnutím populace. Za druhou skupinu považuji určité vlastnosti (DB) PAYG modelu financování, které jsou buď objektivně anebo subjektivně některými autory a částí společnosti chápány jako negativní, vyžadující změnu.

107 Ještě v roce 1991 dochází ke zvýšení důchodů zákonem č. 246/1991 Sb. v důsledku rostoucí cenové hladiny po cenové liberalizaci. Další zvyšování až do přijetí zákona o důchodovém pojištění následovalo zákony č.: 116/1992 Sb., 547/1992 Sb., 255/1993 Sb., 41/1994 Sb., 76/1995 Sb. 108 Jako např. předchozí ambiciózní reformy v Chile

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 55 STÁRNUTÍ POPULACE

Pokud jde o samotné reformní kroky, bylo by jistě možné identifikovat ještě důvody čistě politické 109 . Ty však podle mého názoru diskusi spíše deformují následujících pasážích je proto ponechávám stranou.

3.1 STÁRNUTÍ POPULACE Dnešní představy o největších výzvách 21. století řadí mezi ty nejvýznamnější proces stárnutí populace. Tento fenomén se přitom netýká jen společnosti v rozvinutých zemích, jak by se na první pohled mohlo zdát. 3.1.1 DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE Stárnutí obyvatelstva odhalují některé demografické statistiky. Skutečnost, že tyto ukazatele narůstají, je pak interpretována jako stárnutí populace. Za ty nejzákladnější přitom považuji: Průměrný věk obyvatelstva – vážený aritmetický průměr, kde hodnoty jsou středy zvolených věkových intervalů a váhy tvoří počet osob v daném věkovém intervalu Věkový medián – 50 % kvantil, který dělí statistický soubor jedinců, kde sledovaným znakem (proměnnou) je jejich věk, na dvě poloviny (před i za hodnotou mediánu leží právě 50 % jedinců) Podíl osob od určité věkové hranice (nejčastěji 60 nebo 65 let) na celkové populaci Tabulka č. 8: Vybrané demografické ukazatele 1950-2050 1950

1975

2000

2025

2050

32,7 29,2 28,6 21,4

32,6 32,1 30,9 19,4

37,6 37,7 37,4 24,3

47,2 45,4 44,1 30,0

52,4 49,5 46,4 35,0

12,4 8,3

18,3 12,9

18,4 13,8

29,5 23,1

40,1 32,7

12,1 8,2

16,4 11,4

20,3 14,7

28,8 21,5

36,6 29,2

11,7 7,9

15,4 10,7

19,4 14,3

28,2 21,3

33,5 26,8

6,4 3,9

6,2 3,9

7,7 5,1

12,6 8,4

19,3 14,0

Věkový medián (let) ČR Evropa Vyspělý svět Rozvojový svět Podíl starších osob na celkové populaci (%) ČR 60+ 65+ Evropa 60+ 65+ Vyspělý svět 60+ 65+ Rozvojový svět 60+ 65+

Zdroj dat: UNITED NATIONS (2002)

109

Myšleno za účelem posílení mocenského postavení, získání voličů atd.


Z tabulky je vidět, že oproti roku 1950 byla populace v roce 2000 zřetelně starší a stejný dlouhodobý trend očekává i pr provedená projekce.. Ke stárnutí přitom dochází i v rozvojových zemích, kde jsou však hodnoty ukazatelů řádově nižší a věková struktura obyvatelstva je zde diametrálně odlišná odlišná. Pokud jde o Českou eskou republiku, její situace odpovídá spíše vyspělým zemím a v porovnání s vyspělými zeměmi a Evropou se zde předpokládá populace ještě starší. Tato očekávání zatím potvrzuje i zvyšující se průměrný věk, kde je v posledních dvou dekádách patrný takřka lineární trend, jak ukazuje následující graf. Graf č. 3:: Průměrný věk české populace v posledních letech

Zdroj dat: Český statistický úřad

Uvedené ukazatele jsou statické a vyjadřují určitý stav v daném ném čase. K jejich zvyšování dochází přirozenou cestou tak, že se ceteris paribus buď poklesem porodnosti sníží počet jedinců mladých věkových skupin nebo snížením úmrtnosti početně narostou starší skupiny. Nebo mohou tyto faktory působit i současně. Druhou možností je migrace obyvatelstva, kteráá může být zásadním způsobem ovlivněna něna státní imigrační politikou110. Porodnost (natalita) vypovídá o tom, kolik (živých) dětí se narodilo na určitém území za určitou dobu. Udává se buď v absolutních číslech anebo pomocí relativních ukazatelů (např. hrubá míra porodnosti 111 ), které jsou vhodnější pro místní či mezinárodní srovnání. Počet narozených dětí bývá dále vztahován k ženám 110

Z dlouhodobého pohledu však nelze očekávat očekávat, že vyřeší problém s penzijní zijní reformou – např. LESTHAEGHE, R. (2000). 111 Počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel obyvatel.


v reprodukčním věku112 pomocí ukazatelů plodnosti (fertility). Jde např. o obecnou (hrubou) míru plodnosti113, specifickou míru plodnosti114, či úhrnnou míru plodnosti115 aj. Posledně uváděný ukazatel je v mezinárodním srovnání velmi často využíván a stojí za to se u něj pozastavit. Jeho konstrukci si lze představit např. na 1000 modelových žen (stejně starých), které fiktivně procházejí od začátku do konce svého reprodukčního období a každým rokem se některým z nich rodí děti. Předpokladem je, že se po celou dobu nemění specifická míra plodnosti v jednotlivých věkových skupinách (15, 16, … , 49), která je zafixována hodnotami roku výpočtu ukazatele, a proto lze přesně určit, kolik dětí se těmto 1000 ženám narodí v 15 letech, v 16 letech atd. Narozené děti za celé reprodukční období se sečtou a podělí 1000, aby se zjistilo, kolik dětí by se za těchto podmínek narodilo jedné ženě během jejího reprodukčního věku. A právě tuto informaci za daných podmínek úhrnná plodnost poskytuje. Skutečný průměrný počet dětí, které se narodí příslušné generaci žen však bude s největší pravděpodobností jiný116, což mnohdy nebývá příliš zdůrazňováno, neboť význam této statistiky spočívá v jednoduchosti srovnání, jak si v průměrném počtu narozených dětí jednotlivé populace aktuálně stojí.

112

Zpravidla 15-49 let Počet živě narozených dětí na 1000 žen v reprodukčním věku. 114 Počet živě narozených dětí ženám v určité věkové kategorii na 1000 žen v této věkové kategorii. Kategorie mohou být buď jednotky věku nebo i víceleté (zpravidla pětileté) věkové intervaly. 115 Český statistický úřad definuje úhrnnou plodnost jako „počet živě narozených dětí, připadající na 1 ženu, pokud by po celé její reprodukční období (od 15 do dokončených 49 let) zůstala plodnost stejná jako v daném roce. Výpočet: součet specifických měr plodnosti žen za jednotky věku“. Z této lehce kruhové definice dostupné z však úplné zřetelně nevyplývá podstata ukazatele. 116 Ukáže se s odstupem času v ukazateli tzv. konečné plodnosti. 113

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 58 STÁRNUTÍ POPULACE Graf č. 4:: Vývoj natality a fertility na území ČR 1950-2007

Zdroj dat: Eurostat, Český statistický úřad

Jak je vidět, počet narozených dětí i úhrnná plodnost v minulých dekádách poměrně kolísala a Česká republika na přelomu tisíciletí prošla silným poklesem porodnosti. Úhrnná plodnost dosáhla v roce 1999 minima 1,13 dítěte a od té doby je patrná spíše rostoucí tendence. Skutečnost, že tento uka ukazatel zatel prakticky kopíruje vývoj počtu narozených dětí je zřejmá z jeho definice. K udržení prosté reprodukce, kdy by se početní stav populace neměl dlouhodobě snižovat117, je teoreticky třeba, aby žena porodila v průměru 2 děti. děti Rodí se však mírně více chlapců ů než děvčat, ne všichni jedinci jsou plodní a někteří umírají dříve, než stačí potomky zplodit. Proto je třeba k zabezpečení prosté reprodukce plodnost vyšší (uvádí se většinou 2,1-2,3). Jak ukazuje Graf č. 5, drtivá většina evropských zemí se k této hranici ani nepřibližuje a pozice České republiky je i v rámci Evropy v tomto ohledu bídná. Někteří autoři upozorňují na to, že se nad tím není třeba znepokojovat. znepokojovat „Mezi velikostí populace a HDP na obyvatele není přímá úměra. Jedinci může být v zásadě jedno, zda v jeho zemi žije čtyři, osm nebo deset milionů občanů“118. Tak jako tak, data za rok 2007 vyznívají pozitivně. ě. Kromě toho, že se narodilo nejvíce dětí od roku 1993, 1 stoupla úhrnná plodnost na 1,44 dětí na jednu ženu.

117

Abstrahujeme-li li od dalších vlivů (migrace, výkyvy úmrtnosti aj.) aj.). LOUŽEK, M. Je stárnutí populace tragédií?. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . 118

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 59 STÁRNUTÍ POPULACE 119

Graf č. 5:: Srovnání úhrnné plodnosti v evropských zemí zemích

Zdroj dat: Eurostat

Pokud jde o úmrtnost (mortalitu) (mortalitu),, používá se kromě absolutních počtů zemřelých na daném území za určitou dobu obdobně konstruovaných relativních ukazatelů jako u porodnosti.. Např. hrubá míra úmrtnosti120, specifická míra úmrtnosti121. Vzhledem k tomu, že specifická úmrtnost ve vyšších věkových kategoriích rapidně roste, roste lze obecně říci, že klesající hrubá míra úmrtnosti vytváří podmínky pro populační stárnutí. stárnutí Tento trend hrubé míry úmrtnosti bylo možné v posledních dekádách vypozorovat i na území ČR, což ukazuje Graf č. 6.

119

Data z roku 2007 dosud nebyly v době zpracování u většiny zemí k dispozici. Počet zemřelých na 1000 obyvatel obyvatel. 121 Počet zemřelých dané věkové kategorie na 1000 obyvatel v dané věkové kategorii. 120

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 60 STÁRNUTÍ POPULACE Graf č. 6: Vývoj mortality na území ČR 1950 1950-2007


Konečně poslední základní demografický ukazatel, který nepochybně stojí za povšimnutí,, je naděje dožití (někdy též střední délka života). Vyjadřuje, kolika let se v průměru jedinec určitého věku ještě dožije dožije.. Nejčastěji bývá udáván při narození. Opět se jedná o hypotetický ukazatel (podobně jako úhrnná plodnost), kde je dán silný předpoklad toho, že po celou zbývající dobu života čl člověka ověka se nezmění řád vymírání populace

daný

úmrtnostní

tabulkou

vycházející

z pravděpodobnosti

úmrtí

v jednotlivých věkových kategoriích122. Jak je vidět z následujícího grafu, na rozdíl od dekád totality, kde očekávaná střední délka života při narození (až na 50. léta) spíše stagnovala, od 90. let je v ČR patrný každoroční růst. D Dnes se naděje dožití při narození pohybuje u mužů okolo 74 let, u žen dokonce kolem 80 let. Korelaci se stářím populace myslím netřeba diskutovat.

122

Jedinci vyššího ššího věku budou mít naději dožití sice nižší, avšak s ohledem na jejich dosažený věk se v součtu pravděpodobně dožijí vyššího věku než např. novorozenec, neboť dle konstrukce tohoto ukazatele již úspěšně překonali rizika úmrtí v nižších věkových kategorií kategoriích.

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 61 STÁRNUTÍ POPULACE Graf č. 7: Naděje dožití při narození mužů a žen na území ČR 1950-2007


3.1.2 DEMOGRAFICKÉ PŘEDPOVĚ PŘEDPOVĚDI A PENZIJNÍ SYSTÉM Jak ukazují tvrdá statistická data, ke stárnutí obyvatel obyvatelstva v ČR v současnosti skutečně dochází. Příčinou diskusí o penzijní reformě však není tento aktuální vývoj, ale obava z jeho dlouhodobého pokračování do budoucna. Populaci s větším podílem starších osob není nutné samu o sobě považovat za negativní jev.. Mnozí naopak vyzdvihují pozitiva tohoto stavu (např. nižší kriminalita, možnost vytvoření většího bohatství během aktivního života apod.)123. Ve vyšším věku je však klíčovým momentem ztráta ekonomické aktivity jedince a na to reagující sociální zabezpečení. Vnímání toho, že je člověk starý, je značně subjektivní, avšak a doba, kdy přestane pracovat a začne využívat dávek penzijního systému, má na to, že je považován za starého značný vliv. V situaci zvyšování počtu těchto „starých“ lidí je z pohledu stávajícího průběžně financovaného penzijního systému legitimní klást si otázku,, kde vzít prostředky na jejich zabezpečení, neporoste-li li současně počet ekonomicky aktivních osob, které by na to prostředky poskytly. Tito „staří“ lidé totiž s vlastními prostředky, které v minulosti vytvořili, do konce života nevystačí, neboť z nich zaplatili zabezpečení ve stáří předchozím generacím a akumulace úspor pro toto období nebyli schopni ani k ní nebyli motivováni. Právě shora uvedenou situaci naznačují demografické předpovědi 123

Např. LOUŽEK, M. Je stárnutí populace tragédií?. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z .


Aby předpovědi měly význam pro úvahy nad reformou penzijního systému, musí odhadnout demografický vývoj v dlouhém horizontu několika desetiletí a mají tak charakter dlouhodobých projekcí, které se nesnaží odhadnout co nejpřesněji krátkodobý skutečný vývoj, ale zaměřují se na sledování dlouhodobých trendů. Zde je však třeba upozornit na několik významných nedostatků. U osob, které se již narodily, lze i z dlouhodobého pohledu poměrně přesně odhadnout průběh počtu jedinců v jednotlivých věkových skupinách, jak budou tyto generace postupně stárnout. Je to dáno tím, že je nutno odhadnout „pouze“ vývoj úmrtnosti, jejíž volatilita není nikterak závratná. Lze si toho povšimnout i v Graf č. 4 a Graf č. 6, kdy počet zemřelých kolísal ve sledovaném období řádově méně, než počet narozených dětí, ač se nejedná o úplně nejvhodnější ukazatele pro toto srovnání. Otazník visí jen nad vývojem střední délky života – zda narazí na nějakou biologickou hranici, popř. kdy se tak stane. Porodnost je naopak předpovědět velmi obtížné, neboť ji ovlivňuje i řada sociálních faktorů a výrazně více osciluje. Odchylky od předpovědí uvažovaného dlouhodobého trendu tak velmi pravděpodobně budou významné. Připočte-li se k tomu chyba při odhadu trendů mortality a další obtížně odhadnutelný faktor – migrace, projekce např. se stoletým horizontem již podle mého názoru postrádá značnou měrou vypovídající schopnost. Myšlenku neproporcionálního růstu počtu starších osob ve vztahu k ekonomicky aktivním generacím, nastíněnou v úvodu, lze dobře vyjádřit indexem míry závislosti osob ve věku 65 let a více na populaci v produktivním věku 20-64. Zůstává opět otázka, jak v praxi vypadá produktivní věk, což s ukazatelem může nezanedbatelně zahýbat, použijeme-li jiné věkové hranice. JAHODA, R. (2005) porovnával několik zpracovaných projekcí, a sice předpověď OSN124, předpověď autorů z Univerzity Karlovy125, a nízkou, střední a vysokou variantu Českého statistického úřadu126. Jak je patrné z následujícího grafu, všechny tyto predikce naznačují v následujících dekádách naprosto shodně rapidní zvýšení tohoto indexu.

124 UNITED NATIONS. World Population Prospects: The 2004 Revision and World Urbanization Prospects. 125 Burcin, B., T. Kučera. Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065. 126 Český statistický úřad. Populační prognóza ČR do r. 2050,

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 63 STÁRNUTÍ POPULACE Graf č. 8: Vývoj indexu míry závislosti (65+/20-64) podle různých předpovědí

Zdroj: JAHODA, R. Alternativy penzijní reformy – implikace pro Českou republiku : doktorská disertační práce. Brno : Masarykova Univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta, 2005. str. 36.

V zorném úhlu dnešní lehce přebytkové finanční bilance penzijního systému tyto vyhlídky skutečně představují pádný argument úvah o přijetí reformních kroků. Porovnávat počet obyvatel čerpajících dávky s počtem ekonomicky aktivních přispívatelů do systému je vypovídající z hlediska financování průběžného pilíře penzijního systému. Z širšího ekonomického pohledu však jisté břemeno představuje i mladá ekonomicky neaktivní populace. V rozvojových zemích je toto velký problém, neboť silné generace dětí do 15 let zatěžují produktivní populaci, která mnohdy nestačí na vytvoření zdrojů pro uspokojení jejich základních potřeb, pro financování jejich vzdělání atd. Ve vyspělých zemích, kde klesá porodnost127 a podíl mladých věkových skupin je menší, je tato zátěž naopak nízká. Lze se setkat s hypotézou, že podíl populace v produktivním věku podléhá cyklickým oscilacím v závislosti na tom, jak do ní dorazí, čí z ní odejde silná generace128. ČR by při tom měla být právě na vrcholu tohoto cyklu a v následujících dekádách by se měl projevit očekávaný pokles, jak začnou silné ročníky 50. a 70. let (viz Graf č. 4) odcházet do penze. Index míry závislosti přitom poroste, jak shodně ukazují prognózy.

127 128

Jak tomu bylo do nedávna i v ČR. TOMEŠ, Z. (2005).


Nárůst populace v produktivním věku se projevoval od devadesátých let nástupem silných ročníků let sedmdesátých, což je vidět z následujícího grafu. Je však také patrné,, že index míry závislosti historicky vždy nekopíruje podíl populace v produktivním věku a mnohdy rostl i při stagnaci toho ukazatele (60. léta, po roce 2000). Graf č. 9:: Podíl populace v produktivním věku (20-59) na území ČR 1960-2006

129

Zdroj dat: Eurostat

Je tedy sice možné domnívat se, že v horizontu 50./60. let 21. století se situace zlepší a index míry závislosti začne klesat130, jak silné generace definitivně populaci opustí, při úvahách o penzijní reformě bychom se však na to dle mého ého názoru neměli příliš upínat, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že demografický šok, který vychýlí monotónní průběh indexu míry závislosti v neprospěch průběžného penzijního systému systému, nemusí být poslední. poslední Pokud by v nejbližších letech stoup stouply ly ukazatele plodnosti, vlivem velkého počtu žen v reprodukčním věku mohou vzniknout další silné generace generace.. Stejně tak může nižší plodnost v době, kdy se budou slabé ročníky přelomu milénia nacházet v reprodukčním věku, generovat další slabé věkové skupiny atd. Neočekávané čekávané impulzy, které se v demografických prognózách neobjevují (viz. následující graf) graf),, však mohou přijít i nezávisle na těchto dominantách českého populačního stromu života131.

129

Použití nižší hranice 20-59 59 let považuji pro historický přehled za korektnější korektnější. Jak to ostatně predikují autoři z UK. 131 Strom života zachycuje achycuje graficky věkové složení obyvatelstva z hlediska četnosti výskytu ročních věkových skupin. 130

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 65 STÁRNUTÍ POPULACE Graf č. 10: Věkové složení obyvatelstva ČR v roce 2007 a projekce 2030, 2050

132

Zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . ; vlastní histogram z dat ČSÚ.

Druhým důvodem je, že stávající penzijní systém vygeneruje do doby, než nastane očekávaný obrat situace k lepšímu takové finanční deficity, že může celou ekonomiku srazit do kolen. MAREK, D. (2007) dochází k závěru, že by výdaje důchodového systému bez parametrických arametrických změn měly v roce 2050 vystoupat k 17,6 % HDP. Při pohledu na predikovaný populační strom a index míry závislosti je však zřejmé, že příjmy by za těchto okolností byly výrazně nižší. Graf č. 11: Výdaje důchodového sys systému v % HDP dle demografické prognózy Českého statistického úřadu

V roce 2004 byla z politické iniciativy zřízena nezávislá pracovní skupina, známá jako Bezděkova komise (podle příjmení jejího koordinátora), která vytvořila model pro 132

Pro roky 2030 a 2050 50 použita střední varianta projekce Českého statistického úřadu z citovaného zdroje.

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 66 VLASTNOSTI PAYG SYSTÉMŮ

srovnání navrhovaných variant penzijní reformy tehdejších parlamentních politických stran133. Modelovala mj. vývoj důchodového systému za předpokladu, že by v budoucnu zůstal ve stávajícím stavu se stejnými parametry134. Z analýzy vyplynulo, že by systém dlouhodobě dosahoval ročních deficitů ve výši 4-5 % HDP, přičemž kumulovaný dluh by měl v roce 2065 činit téměř 110 % HDP135. Přesto, že je krajně nepravděpodobné, aby se systém alespoň parametricky během času neměnil, že je zde řada nejistých předpokladů ohledně vývoje hlavních makroekonomických ukazatelů, že byl legislativní stav zafixován k 1. 10. 2004 a že veškeré výpočty stojí na demografické dlouhodobé prognóze se všemi výše zmiňovanými problémy, jsou tato čísla dost vysoká na to, abychom budoucí financování penzijního systému mohli považovat za hlavní příčinu diskusí nad reformními kroky.

3.2 VLASTNOSTI PAYG SYSTÉMŮ Druhá skupina důvodů navrhovaných reformních kroků se týká některých vlastností průběžně financovaných penzijních systémů. V každém PAYG systému se projevuje mezigenerační solidarita. Pramení objektivně z toho, že se odváděné příspěvky produktivní generace ihned vyplácí poživatelům dávek. V dobách kdy byly tyto systémy zaváděny, převládal společenský konsenzus, který chápal tuto solidaritu jednoznačně pozitivně. Nyní se však můžeme setkat s názory, často velmi liberálními, které kromě toho, že akcentují vlastní zodpovědnost za svoje zabezpečení ve stáří, pociťují i určitou nechuť zatěžovat produktivní populaci platbami, které se těmto generacím nikdy v přiměřené výši nevrátí zpět. Zvláště v situaci, kdy lze v souvislosti s demografickým vývojem očekávat spíše potenciální nárůst plateb. I tyto úvahy stojí v pozadí rozšiřujícího se zavádění fondových pilířů do penzijních systémů. S tímto směrem uvažování souvisí pohled na další vlastnost průběžně financovaných penzijních systémů, resp. jejich nejčastější podoby – DB PAYG. Vlastnost lze nazvat buď příjmovou (ekonomickou, vnitrogenerační) solidaritou nebo nízkou zásluhovostí. V české právní úpravě se konkrétně projevuje ve stanovených redukčních

133

Varianty byly předkládány Týmem expertů, který tvořili zástupci vlády, Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí, a zástupci jednotlivých politických stran. 134 Modelováno bylo v rámci všech důchodů v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí (včetně nestarobních důchodů). 135 Viz VÝKONNÝ TÝM PRO PŘÍPRAVU PODKLADŮ PRO DŮCHODOVOU REFORMU. Závěrečná zpráva. [online]. [cit. 9. 5. 2007]. Dostupné z .

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 67 DÍLČÍ ZÁVĚR

hranicích136, kterými musí pomyslně projít osobní vyměřovací základ, aby se z něj stal výpočtový základ. Ve výsledku to znamená, že člověk s vyšším příjmem bude ve vztahu ke svému příjmu pobírat relativně výrazně nižší dávku než nízkopříjmový jedinec. Jestliže ve společnosti převáží negativní pohled koncentrovaný na nízkou zásluhovost systému, začnou se hledat systémové alternativy, neboť parametrické úpravy usilující o zvýšení zásluhovosti jsou limitovány financemi a naráží na nutnost výrazně zvyšovat příspěvky nebo důchodový věk. Zásluhovost by bylo možné zvyšovat při demograficky příznivé situaci, která však u nás nepanuje (sub. 3.1). Zásluhovost ostatně vykazují všechny ostatní typy penzijních systémů. Argument, který někdy podporuje odklon od solidaritního pohledu na věc, směřuje k vyčlenění solidarity do jiné části sociálního zabezpečení. Příčinou reformních kroků mohou být obecně snahy odstranit i další nedostatky stávajícího systému, kterých je celá řada a jsou v práci zmiňovány v jiné souvislosti. Samostatně je nelze přeceňovat, avšak v souhrnu mohou hrát při přijímání reformních kroků nezanedbatelnou roli. Jak však již bylo naznačeno, těžiště příčin české penzijní reformy leží někde jinde.

3.3 DÍLČÍ ZÁVĚR Penzijní systémy dnes již nefungují hladce jako za kancléře Bismarcka, kdy byl důchodový věk vyšší než střední délka života. Demografické ukazatele celosvětově naznačují stárnutí populace a v zemích s průběžně financovaným penzijním systémem nastává potřeba měnit významnějším způsobem jeho parametry, případně přijímat systémové reformy. Demografické ukazatele České republiky tento trend potvrzují. Přispělo k tomu významné snížení natality a fertility na přelomu století, zvyšující se naděje dožití i trvalý mírný pokles úmrtnosti. Problémem přitom není samotné stárnutí, nýbrž očekávané zvyšování podílu osob v postproduktivním věku, potenciálních důchodců, na generacích produktivních, což ceteris paribus vede k rozevírání nůžek mezi příjmy a výdaji průběžného pilíře důchodového systému. Nezdá se pravděpodobné, že by tento proces pokračoval donekonečna, avšak dobu, kdy nastane obrat, jak bude významný a jaké bude mít trvání, nelze spolehlivě určit. Jestliže v následujících letech nebude pokračovat růst porodnosti a silné generace následně nezačnou doplňovat produktivní populaci, jsou předpovídána 136

Blíže sub. 2.2.5.

PŘÍČINY REFORMNÍCH KROKŮ 68 DÍLČÍ ZÁVĚR

značná deficitní salda důchodového systému, kterým nepomůže ani to, že zůstávají skryta ve státním rozpočtu. Hlavní příčinou úvah o penzijní reformě je snaha se s tímto problémem vypořádat, neboť státní zadlužování takového rozsahu je nemyslitelné. Celý proces by navíc akceleroval, jak by s růstem veřejného zadlužení klesala důvěryhodnost státu a byl požadován stále vyšší výnos jeho dluhopisů. Důsledky raději nebudu domýšlet. V této situaci se proto nabízí příležitost upozornit na některé vlastnosti průběžně financovaného systému, které byly doposud vnímány pozitivně, avšak pod vlivem měnících se podmínek mohou být ve společnosti přehodnoceny a podporovat při rozhodování o reformních krocích spíše odklon k jiným typům penzijních systémů.

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 69 VÝVOJ POLITICKÝCH REFORMNÍCH INICIATIV

4 RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY Právní základ sociálního zabezpečení, důchodový systém nevyjímaje, staví při úvahách o jeho změně do rozhodující role zákonodárný orgán – Parlament ČR. Vůli tohoto kolegiálního orgánu determinuje hlasování jeho členů, poslanců a senátorů, kteří jsou, až na výjimky, příslušníky některé z politických stran, což zpravidla zásadním způsobem ovlivňuje jejich rozhodování137. Právě z tohoto důvodu v práci za relevantní varianty reformy důchodového systému považuji ty, které vychází od politických stran zastoupených Parlamentu ČR, resp. Poslanecké sněmovně, kde legislativní proces začíná. Z ostatních variant138 se lze sice inspirovat, avšak neproniknou-li do politické sféry, nemají v zákonodárném orgánu naději na úspěch.

4.1 VÝVOJ POLITICKÝCH REFORMNÍCH INICIATIV Jedinou komplexní dosavadní politickou snahou dobrat se v diskusi o penzijní reformě k cíli na základě exaktních matematických metod, bylo již zmiňované vytvoření Týmu expertů, resp. především Pracovní skupiny pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě (Bezděkovy komise) v roce 2004. Výsledkem byla závěrečná zpráva Bezděkovy komise, která kromě základní varianty zakonzervovaného důchodového systému beze změn, zhodnotila výsledky variant předkládaných tehdejšími politickými stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně a výstupem se staly i určité obecnější závěry o důchodové reformě. Na základě těchto podkladů usilovaly politické strany o dohodu ohledně důchodové reformy ještě před sněmovními volbami roku 2006, ohledně které se ovšem nepodařilo najít konsenzus. Po novém rozložení politických sil se na úrovni současné vládní koalice vytvořila kompromisní dohoda o koncepci reformy důchodového systému, která znamenala, zejména u ODS, výrazný odklon od původních záměrů (blíže sub. 4.2.1). V červenci roku 2007 byla vytvořena politická komise pro důchodovou reformu složená ze zástupců všech pěti stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a probíhala diskuse, zejména nad

137

Časté výpadky stranické disciplíny však v současnosti představují aktuální politické téma a dalo by se jimi charakterizovat současné volební období poslanců Poslanecké sněmovny. 138 K tématu proběhla diskuse jak na úrovni mezinárodních institucí (Mezinárodní měnový fond, Světová banka), viz např. LAURSEN, T. (2000), nebo LASAGABASTER, E, ROCHA, R., WIESE, P. (2002), tak na domácí scéně, např. inovativní návrh finanční skupiny ING ČESKÁ A SLOVENSKÁ REPUBLIKA (2004) nebo z poslední doby např. vítězný návrh soutěže Generali Top Talent 2007 KREJSA, J (2007).

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 70 NÁVRHY VLÁDNÍCH STRAN

připraveným paragrafovým zněním koaličního návrhu zákona, který představuje první etapu navrhovaných reformních kroků. Širšího konsenzu s opozicí nebylo dosaženo ani u všech bodů koaličního návrhu první etapy, Přesto koaliční vláda dne 28. 2. 2008 předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona obsahujícího všechny navrhované změny první etapy a zůstává otázkou zda, a v jaké podobě projde legislativním procesem139. V následujících subkapitolách budou nastíněny jednotlivé varianty, resp. koncepce140 politických stran, které mnohdy úplně nekorespondují s tím, co strany prosazovaly v době práce Bezděkovy komise.

4.2 NÁVRHY VLÁDNÍCH STRAN 4.2.1 KONCEPCE ODS Koncept penzijní reformy, se kterým šla ODS do sněmovních voleb v roce 2006, stojí na stávajícím státním povinném průběžně financovaném pilíři, jako ostatně všechny ostatní politické varianty. První pilíř však má být výrazně zredukován na příjmové i výdajové straně. Na příjmové straně ODS navrhuje „...snížení odvodů na sociální pojištění o 8 % a z toho plynoucí zvýšení čisté mzdy.“141 Podle předchozího zadání Bezděkově komisi lze dovodit, že je tím třeba rozumět celkové snížení pojistné sazby důchodového pojištění o 8 p.b. z 28 % na 20 %, z čehož 12 p.b. připadne na důchody starobní a 8 p.b. na nestarobní důchody. Na straně výdajů ODS navrhuje vyplácet z prvního pilíře rovný důchod všem účastníkům ve stejné výši. O rovném důchodu je mimochodem ve volebním programu strany jen letmá zmínka, a proto nezbývá než se opřít o variantu předkládanou Bezděkově komisi, kde se modelovalo vyplácení rovného důchodu ve výši 20 % průměrné hrubé mzdy v ekonomice. Zajímavý prvek představuje tzv. „bonus za vychované děti“. Ten by umožnil aktuálním přispívatelům do systému poskytnout část svých odvodů osobám, které je vychovaly a které nyní pobírají důchod. Bonus by měl zdůrazňovat hodnotu vztahů mezi 139

Návrh zákona včetně obsáhlé důvodové zprávy lze dohledat pod Sněmovním tiskem č. 435. Vhodnější je použít výrazu koncepce, neboť jde spíše o obecné myšlenky. Konkrétní podobu dostanou, teprve budou-li převedeny do právního jazyka, což je zatím spíše v nedohlednu (až na zmiňovanou první etapu, která bude analyzována zvlášť). V následující charakteristice proto také často nebývá užito zákonné terminologie. 141 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA. Společně pro lepší život: Volební program 2006. [online]. Dostupné z: < http://www.ods.cz/docs/programy/program_2006.pdf >. [cit. dne 5. 4. 2008], str. 23. 140


rodiči a dětmi a hodnotu dobré výchovy. Tím pádem by jeho přiznání nemělo být nárokové a ponechal by se prostor pro individuální uvážení plátce. Maximální výši bonusu navrhuje ODS omezit deseti procenty měsíčních odvodů plátce bonusu142. Počítá se též se zachováním stávajícího fondového penzijního připojištění, do kterého má téct vyšší státní podpora, aby se výrazným způsobem rozšířil okruh pojištěných a zvýšily se příspěvky do tohoto pilíře. Strana také slibuje maximální zajištění ochrany vkladů pojištěnců. Navrhovaná reforma by neměla ovlivnit současné důchodce. ODS deklaruje, že průměrný důchod neklesne pod 42 % průměrné mzdy a důchody budou valorizovány všem důchodcům při růstu cen o stejnou částku. Nižší důchody tak porostou rychleji než důchody vyšší. Pokud se nezměnila představa od variant předkládaných Bezděkově komisi, měl by tranzit probíhat po dobu 30 let a noví důchodci by pobírali kombinovaný důchod kalkulovaný jako vážený průměr důchodu vypočteného podle současných pravidel a rovného důchodu. Váha rovného důchodu by přitom lineárně rostla od nuly do 100 % směrem k mladším ročníkům narození, kteří postupně odchází do důchodu. Valorizace složky rovného důchodu by se prováděla podle růstu mezd a průběžná složka se valorizovala v závislosti na inflaci. Volební program ODS se opomenul zmínit ještě o dvou aspektech, se kterými počítala varianta předkládaná Bezděkově komisi. Jde o pokračování současného postupného zvyšování věku odchodu do důchodu a skutečnost, že se zde vůbec nepočítá s možností předčasného odchodu do důchodu. U prve zmíněného aspektu je mimo jakoukoliv pochybnost, že strana od tohoto záměru neupustila, u druhého z nich není situace úplně zřetelná. Věk odchodu do důchodu navíc ODS plánovala postupně sjednotit pro muže i (všechny) ženy na 65 let a uvažovala i o jeho dalším postupném zvyšování (na konci století cca na 71 let). 4.2.2 KONCEPCE KDU-ČSL Návrhem KDU-ČSL je penzijní systém stojící na třech pilířích. Základ tvoří silný průběžný státní pilíř, který je doplněn o soukromý fondový pilíř. Fondový pilíř je dobrovolný a je do něj umožněno vyvázání (opt-out) části prostředků z průběžného pilíře, a sice do výše 8 p.b. ze stávající sazby odvodů. Za zmínku stojí skutečnost, že 142

To odpovídá 2 p.b. z předpokládané dvacetiprocentní sazby pojistného na důchodové pojištění, tedy 2 % z vyměřovacího základu.


kromě tranzitivních ročníků, kdy systém nabíhá, se počítá s možností, nikoliv však povinností, opt-outu i pro nově vstupující přispívatele do systému143. Pokud v poslední době nedošlo k přehodnocení koncepce, možnost vyvázání se, by měli získat všichni stávající přispívatelé ve věku pod 50 let. Třetí pilíř zůstává zachován na čistě dobrovolné bázi, o zvyšování státní podpory se v návrhu nehovoří. Zvýhodněni by měli být rodiče vychovávající děti, a to tak, že by jim byla snížena pojistná sazba do průběžného pilíře o 1 p.b. za každé dítě, nejvýše však o 3 p.b. Výpočet penze by však tuto skutečnost nezohledňoval a vycházel z nesnížených odvodů. Zvýhodnění je navíc uvažováno plošně, bez ohledu na to, zda došlo u jedince k opt-outu, či nikoliv. Na rozdíl od ODS prosazují křesťanští demokraté zachovat možnost předčasného odchodu do penze pro ženy s dětmi. Pracujícím lidem za statutární věkovou hranicí pro odchod do důchodu je dále zamýšleno snížit příspěvkovou sazbu pojistného na důchodové pojištění na polovinu. Pokud by jedinec nevyužil opt-out, činila by sazba 10 %, při využití opt-outu by do průběžného pilíře odváděl 6 %144, do fondového však nadále 8 %. Do programu strany se opět nedostalo několik skutečností, se kterými se však počítalo v zadání Bezděkově komisi a u některých zůstává otázkou, zda je u nich v současnosti ve straně konsenzus. Jde o: otázku valorizace důchodů (navrhována byla indexace kopírující růst cenové hladiny podle indexu spotřebitelských cen, což představuje snížení oproti současné minimální povinné valorizaci, která třetinově zohledňuje růst reálných mezd) postupné zvýšení věku odchodu do důchodu u mužů a bezdětných žen na 65 let (podle počtu dětí by však byly zachovány redukce věkové hranice)145 vztah pro výpočet důchodu z prvního pilíře pro vyvázaného jedince (navrhované pravidlo zní vypočíst důchod jako kombinaci plného původního důchodu a 12/20 původního důchodu a váhu těchto složek odvodit od doby, po kterou účastník odváděl plnou, resp. nižší sazbu)

143

Na rozdíl např od reformy v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku. Sazba pojistného je 28 %, z toho 8 p.b. na nestarobní důchody + 20 p.b. průběžný pilíř, resp. při opt-outu 12 p.b. průběžný pilíř + 8 p.b. fondový pilíř. 145 Zdá se však, že vzhledem k v zásadě souhlasnému stanovisku s vládním návrhem první etapy reformy – viz Usnesení 7. zasedání Celostátní konference KDU - ČSL ze dne 14. 11. 2007 – lze považovat postoj za kladný. 144


vyplácení důchodů z fondového pilíře (uvažována doživotní anuita při uplatnění různých úmrtnostních tabulek pro muže a ženy, za předpokladu její každoroční valorizace ve výši inflace, nikoliv však možnost jakékoliv jednorázové výplaty nebo postupného čerpání a s tím související možnost dědění nevyčerpaných prostředků) dodatečné odvody do fondového pilíře pro tranzitní ročníky (při využití opt-outu odvádí tito do fondového pilíře 2 % z vyměřovacího základu navíc) 4.2.3 KONCEPCE STRANY ZELENÝCH Představa o důchodové reformě Strany zelených je velmi podobná představě KDU–ČSL. Jde o třípilířový model s možností dobrovolného opt-outu z průběžného státního do fondového soukromého pilíře, to vše při zachování třetího, čistě dobrovolného, fondového pilíře se státní podporou. Konstrukce důchodu z prvního pilíře zůstává dvousložková, první složka je pevně stanovená minimální částka a druhá je odvozena z výše výdělků, doby pojištění a očekávané doby dožití ve věku odchodu do důchodu. V této souvislosti hovoří program Strany zelených i o reformě prvního pilíře. Valorizace důchodů je však uvažována na úrovni současného zákonného minima. Uvažováno je též možné snížení pojistné sazby v řádech jednotek p.b., při kompenzování výpadku z prostředků ze zavedení ekologické daně. Pokud jde o 2. pilíř, vyvedení prostředků plynoucích do průběžného systému by bylo možné ve výši 3 % vyměřovacího základu, za předpokladu že přispívatel do fondového pilíře poskytne další 3 % hrubé mzdy ze svého. Jeho pojistná sazba se tak zvýší oproti těm, kteří vyvázání nevyužili. Velký důraz chce Strana zelených klást na regulační a dohledovou politiku státu, transparentnost hospodaření penzijních fondů a jejich veřejnou kontrolu. Navrhuje zavedení limitů pro administrativní a reklamní náklady fondového systému. Dobrovolný třetí pilíř zůstává zachován a Strana zelených jej podporuje. Zda chystá změny i zde, např. ve způsobu poskytování státní podpory, však z veřejnosti dostupných zdrojů není zřejmé. Věk odchodu do důchodu se má postupně zvýšit u mužů a bezdětných žen na 65 let a od roku 2030 nejsou vyloučeny v závislosti na demografické prognóze další korekce

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 74 NÁVRHY OPOZIČNÍCH STRAN

věku odchodu do důchodu. Zajímavé je, že strana chce podporovat pozdější odchod do důchodu mj. snížením náhradového poměru až na 30 % na konci století a chce plně promítnout delší příspěvkovou dobu do vyměřeného důchodu. Stojí jistě za povšimnutí, že vedle benefitů se ve volebním programu strany jasně objevily i mnohé, z pohledu voliče, negativní dopady reformy.

4.3 NÁVRHY OPOZIČNÍCH STRAN 4.3.1 KONCEPCE ČSSD Sociální demokraté přistupují k penzijní reformě poněkud rozvážněji než vládní strany. V jejich dlouhodobém volebním programu se doslova uvádí: „Při koncipování důchodové reformy vycházíme z toho, že provedené parametrické změny v důchodovém zabezpečení umožňují, aby v nejbližších zhruba deseti letech byl tento systém v rovnováze. Domníváme se proto, že lze přistoupit k reformě nikoli pod tlakem bezprostředních okolností, ale je možné se věnovat postupnému rozpracování jednotlivých variant.“ 146 Naopak bezodkladně požadují okamžité zřízení samostatné a samosprávné Sociální pojišťovny a Státního fondu důchodových rezerv147 odděleného od státního rozpočtu, aby případné přebytky důchodového systému byly vždy převáděny do rezerv na další období. Návrh strany tedy, zdá se, tenduje ke změně role státu jako nositele systému k převzetí role garanta v členění uvedeném v sub. 2.1. Za základ budoucího penzijního systému považuje ČSSD povinný veřejnoprávní průběžně financovaný systém fungující na principu fiktivních účtů NDC (Notional Defined Contribution), který by měl lépe odrážet zásluhovost jednotlivých účastníků a být spravedlivější k lidem s průměrnými příjmy. Každý přispívatel zde má veden svůj individuální účet, na kterém prostředky sice fyzicky nejsou, protože jsou použity průběžně k výplatě aktuálních dávek, avšak je zde monitorována celková výše odvedeného pojistného, ze které se vychází při výpočtu doživotní anuity zohledňující valorizaci důchodů. Výši důchodu samozřejmě ovlivňuje také okamžik odchodu do důchodu a předpokládaná naděje dožití. Záměrně neuvádím parametry systému, na kterých stály varianty posuzované Bezděkovou komisí, neboť se zdá, že strana dosud nedospěla k finálnímu konsenzu 146

ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Základní (dlouhodobý) program ČSSD: Otevřenost novým výzvám – věrnost tradici. [online]. [cit. dne 5. 4. 2008]. Dostupné z: . 147 Zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu byl již vytvořen, byť v rámci státních finančních aktiv, blíže sub. 4.4.1.


ohledně optimálního nastavení systému. Na podporu tohoto tvrzení lze opět ocitovat z volebního programu ČSSD: „Jsme si současně vědomi, že tento systém má i některá úskalí. Proto požadujeme dostatečný časový prostor na posouzení jednotlivých variant a čas pro širší společenskou diskusi.“148 Není se čemu divit, neboť ze Závěrečné zprávy Bezděkovy komise vyplynulo, že ve variantě ČSSD dochází k razantnímu snížení hrubého náhradového poměru u nově přiznávaných důchodů a asi 60 % nově přiznaných důchodů by spadlo pod hranicí chudoby149. O nejasném postoji svědčí i další skutečnosti. Např. věk odchodu do důchodu by se měl zvýšit dle volebního programu na 65 let do roku 2030, v konečné variantě řešené Bezděkovou komisí však tento rok platil pouze pro muže. Pro ženy se počítalo v závislosti na počtu dětí se stejnou hranicí až v letech 2033-2043. Usnesení Ústředního výkonného výboru ČSSD ze dne 15. 12. 2007150 však svědčí o tom, že ČSSD je přistoupit na zvyšování důchodového věku na 65 let až v době po roce 2035. Zároveň chce strana umožnit předčasný odchod do důchodu, a to až o 5 let před dosažením důchodového věku. Na jedné straně je dále akcentována zásluhovost v souvislosti s vazbou mezi zaplaceným pojistným a vyplácenou dávkou, ihned je však toto stanovisko korigováno požadavkem na „zachování rozumné míry solidarity.“ Dobrovolný doplňkový pilíř v koncepci reformy zůstává a stejně jako ODS by jej ČSSD ráda zatraktivnila. Počítá s oddělením majetku účastníků penzijního připojištění od majetku penzijních fondů a navrhuje vytvoření dalších pobídek pro občany (nespecifikovaných) i pro zaměstnavatele, kde uvažuje o možnosti daňového odpočtu až do výše 8 % vyměřovacího základu. 4.3.2 KONCEPCE KSČM Komunisté, jako jediná strana, neprosazují v delším horizontu žádnou výraznou systémovou změnu, Naopak, veškerá jejich navrhovaná opatřeni směřují k udržení stávajícího modelu.

148 ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Základní (dlouhodobý) program ČSSD: Otevřenost novým výzvám – věrnost tradici. [online]. [cit. dne 5. 4. 2008]. Dostupné z: . 149 VÝKONNÝ TÝM PRO PŘÍPRAVU PODKLADŮ PRO DŮCHODOVOU REFORMU. Závěrečná zpráva. [online]. [cit. 9. 5. 2007]. Dostupné z . Hranice chudoby zde byla stanovena jako cca ¼ průměrné mzdy. 150 ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Východiska ČSSD pro závěrečná jednání o důchodové reformě v ČR,. [online] 2007. Dostupné z: < http://www.cssd.cz/s15451/15455-USNESENI-P-CSSD-K-DR-Final.doc.doc>. [cit. dne 5. 4. 2008].


Prosazují v prvé řadě, shodně s ČSSD, vytvoření zvláštního účtu státního důchodového systému151, na kterém by se měly zhodnocovat přebytky důchodového systému a měly by sem plynout i další zdroje: příjmy z privatizace příjmy z dividend příspěvky státem vyplácené na doplňkové penzijní připojištění, které by byly zrušeny po cca pěti letech od počátku „reformy“ i prostředky odváděné jako příspěvek na státní politiku zaměstnanosti kolem roku 2020 také 10 % příjmů ze spotřebních daní, či dokonce blíže nespecifikované příjmy z ekologických daní Společně s převedením prostředků z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se počítá s navýšením sazby pojistného na důchodové pojištění na 29,6 % (odpovídá původní výši vč. příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Stejnou sazbu by odváděly i OSVČ, zavedla by se však povinná minimální hranice odpovídající 29,6 % z průměrné mzdy. V horizontu roku 2040 by došlo k dalšímu navýšení pojistné sazby na 32,6 %, v roce 2060 pak na 33,5 %. Prakticky všechna negativní opatření byla ve volebním programu strany opomenuta, nejasná je i situace ohledně postoje KSČM ke zvyšování věku odchodu do důchodu. V programu se jasně zavazují nezvyšovat hranici odchodu do důchodu, ve variantě posuzované Bezděkovou komisí se však předpokládal růst na 65 let od roku 2030. V jiném materiálu KSČM152 se zase uvádí, že hranice odchodu do důchodu se může zvýšit postupně po 4 měsících až na 65 let, avšak jen v případě naplnění tří (vágních) kritérií: „snížení nezaměstnanosti, nezlepšení demografického vývoje, zvýšení věku dožití v kvalitě“, přičemž je následně odkazováno na výpočty Bezděkovy komise, kde se s růstem bezpodmínečně počítá.

151

Opět lze v této souvislosti odkázat na již vytvořený zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu. OPÁLKA, M. Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM. [online].Dostupné z: . [cit. dne 5. 4. 2008]. 152

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 77 NÁVRH VLÁDNÍ KOALICE

4.4 NÁVRH VLÁDNÍ KOALICE Občanská demokratická strana, jako lídr vládní koalice, vzhledem k nelehkým politickým jednáním významně ustoupila od své výše specifikované koncepce. Vláda přichází s koncepcí třípilířového penzijního systému. Reforma je rozdělena do tří etap. První z nich představuje parametrické změny stávajícího průběžného systému. Ve druhé etapě má být vytvořena rezerva pro zavedení nového fondového pilíře a provedeny další úpravy jak průběžného, tak stávajícího doplňkového fondového pilíře. Konečně ve třetí etapě by měl být zaveden systém soukromých fondů, do kterého by bylo umožněno vyvedení části prostředků plynoucích do průběžného pilíře. Přijetí zákonů, kterými má být reforma implementována je plánována do konce tohoto volebního období. To je sice optimistické, nicméně nebude-li nalezen širší politický konsenzus, hrozí riziko zásahů pozdějších vlád disponujících potřebnou většinou hlasů v parlamentu tak, že ekonomika přijde o benefity, které měla reforma přinést a výsledný nežádoucí efekt ponese celá společnost153. Na rozdíl od první etapy parametrických změn, druhá a třetí etapa je zatím velká neznámá. Počítá se s vytvořením regulačního rámce pro nový fondový pilíř i se změnami v regulačním rámci pro působení stávajících fondů, kde od sebe má být oddělen majetek vkladatelů a majetek akcionářů fondu. Cílem je přejít na systém správcovských společností, které byly zavedeny např. na Slovensku, kdy každá z nich bude moci nabízet několik různě zaměřených produktů. O parametrech druhého pilíře plánovaného v rámci třetí etapy se dá v současnosti pouze spekulovat. 4.4.1 ZVLÁŠTNÍ ÚČET REZERVY PRO DŮCHODOVOU REFORMU Prvním, a prozatím jediným platným, reformním krokem se stalo vytvoření zvláštního účtu rezerv pro důchodovou reformu přijetím zákona č. 26/2008 Sb., který novelizoval zákon č. 218/2000, o rozpočtových pravidlech a o změně některých zákonů (rozpočtová pravidla). Jak již bylo zmíněno, úsilí v tomto směru měly i opoziční strany. Před novelizací zákona o rozpočtových pravidlech se přebytek ze systému důchodového pojištění převáděl na tzv. zvláštní účet důchodového pojištění. Na tomto účtu byly ke konci roku 2007 uloženy prostředky ve výši 5,6 mld. Kč, neboť se z něj již čerpaly prostředky na zvyšování dávek. Tento zůstatek se převede v roce 2008 na 153

Viz např. první fáze současné reformy zdravotnictví v kontextu deklarace ČSSD, která hovoří o okamžitém zrušení poplatků za léky, pokud se dostane k moci.


zvláštní účet rezerv pro důchodovou reformu, spolu s 1,5 mld. Kč příjmů z dividend od energetických společností z roku 2007 a 9,9 mld. Kč přebytku systému důchodového pojištění za rok 2007. Celkově by měla částka na účtu tedy dosáhnout 16,9 mld. Kč. Zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu je součástí státních finančních aktiv a Ministerstvo financí je nyní oprávněno dočasně volné prostředky vedené na tomto účtu investovat do dluhopisů154, aby se zhodnocovaly. 4.4.2 PARAMETRICKÉ ZMĚNY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ Jedinou navrhovanou změnou právní úpravy je prozatím návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. I přes nedosažení širšího politického konsenzu jej vláda předložila Poslanecké sněmovně a čeká na dokončení legislativního procesu. Představuje přitom pouze parametrické změny, vycházející z dohody, které se politické strany snažily dosáhnout před volbami 2006155. Pracovně je nazýván první etapou důchodové reformy. Nebylo by účelné analyzovat jednotlivá pozměňující ustanovení, neboť se předpokládá řada pozměňovacích návrhů a podoba, v jaké zákon případně projde sněmovnou je nejistá. Lze však pojmenovat obecněji hlavní změny, které návrh zákona přináší. Všechny dávky: zrušení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole získané po účinnosti zákona jako náhradní doby pojištění, s výjimkou pro posouzení nároku na invalidní důchod Starobní důchody: pokračování ve zvyšování důchodového věku až na 65 let pro muže, bezdětné ženy a ženy, které vychovaly jedno dítě a na 62 až 64 let pro ostatní ženy podle počtu vychovaných dětí 156 ; nárok na důchod je

154

Do státních dluhopisů, do dluhopisů České národní banky,do dluhopisů vydaných členskými státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a dluhopisů vydaných centrálními bankami těchto států nebo Evropskou centrální bankou. Blíže § 36 odst. 3 novelizovaného zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých zákonů. 155 Viz sub. 4.1. 156 V důvodové zprávě k navrhovanému zákonu se uvádí, že jde o řešení na určitou dobu, které bude nutné v budoucnosti přehodnotit v závislosti na demografickém vývoji


zachován též, získá-li pojištěnec kratší dobu pojištění (současný § 29 odst. 2 ZDP), ale potřebný dosažený věk se postupně zvyšuje až na 70 let postupné prodlužování doby pojištění potřebné pro nárok na starobní důchod na 35 let, resp. na 30 let v některých případech zrušení důchodového schématu § 30 ZDP zvýšení redukce procentní výměry starobního důchodu při předčasném odchodu do důchodu v pásmu nad 720 chybějících kalendářních dnů do dosažení důchodového věku – namísto 0,9 % výpočtového základu na 1,5 % výpočtového základu (za každých 90 dnů do dosažení důchodového věku) zrušení podmínky pro souběh nároku na výplatu starobního důchodu a příjmů

z výdělečné

činnosti

spočívající

v možnosti

sjednání

pracovněprávního vztahu na dobu nejdéle jednoho roku (§ 37 ZDP) zavedení nové varianty pobírání starobního důchodu a výdělečné činnosti po splnění základního schématu nároku na starobní důchod tak, že je přiznána a vyplácena polovina starobního důchodu při souběžné výdělečné činnosti s tím, že za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti se zvýší procentní výměra starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu Invalidní důchody: zavedení transformace invalidního důchodu na důchod starobní při dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod sjednocení invalidních důchodů na jediný invalidní důchod a odstupňování nároků podle tří skupin invalidity v závislosti na poklesu pracovní schopnosti (I. stupeň 35-49 %, II. stupeň 50-69 %, III. stupeň 70 a více %) včetně změn při posuzování pracovní schopnosti odstupňování sazeb procentní výměry invalidního důchodu podle stupňů invalidity (0,5 %, 0,75 %, 1,5 % výpočtového základu měsíčně za každý celý rok pojištění) změny v potřebné době pojištění pro nárok na invalidní důchod a v zahrnování dopočtené doby při výpočtu procentní výměry invalidního


důchodu (krácení dopočtené doby v poměru získané doby pojištění k celkové době od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod) Pozůstalostní důchody: postupné sjednocení věkové hranice žen a mužů pro trvání nároku na vdovský, resp. vdovecký důchod (§ 50 odst. 2 písm. e) ZDP) při obnově nároku na pozůstalostní důchody zavedení jejich přiznávání nejméně ve výši, ve které byly vypláceny ke dni předchozího zániku nároku na ně 4.4.3 DOPAD NAVRHOVANÝCH ÚPRAV Hodnocení dopadů první etapy důchodové reformy bych rozdělil na dva aspekty. Lze vycházet jednak z pohledu jednotlivých účastníků systému – obyvatel ČR a jednak z pohledu finanční kondice systému – státního rozpočtu. Ze strany účastníků systému jsou téměř všechny změny projevem zpřísnění stávajících podmínek, tedy projevem negativním. Určitý celospolečenský stupeň informovanosti o tom, že je třeba přijmout reformní kroky v oblasti důchodového systému však, věřím, povětšinou zabraňuje tomu, aby byly tyto kroky ve společnosti odsouzeny. Dopady z hlediska financování systému budou již na první pohled pozitivní. Omezí totiž výdajovou stranu důchodového systému. Návrh je podložen také exaktními výpočty vycházející z metodiky práce Bezděkovy komise (s mírně pozměněnými parametry157). Se všemi výhradami učiněnými v sub. 3.1.2 si lze v následujícím grafu povšimnout pozitivních dopadů nabíhajících postupně z důvodů pozvolného zvyšování základních parametrů – důchodového věku a doby pojištění.

157

Ohledně použité metodiky odkazuji na důvodovou zprávu k navrhovanému zákonu.

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 81 NÁVRH VLÁDNÍ KOALICE Tabulka č. 9: Předpokládané saldo důchodového pojištění v % HDP

158

Zdroj: Důvodová zpráva

Také je však evidentní, že změny zřejmě nebudou dostačující a bez dalších zásahů by se opět kumuloval mohutný veřejný dluh, byť nižší než v základní variantě. V souvislosti se zavedením zvláštního účtu rezervy pro důchodovou reformu však lze také očekávat, že se vzhledem k predikovaným přebytkům důchodového pojištění vytvoří určitá rezerva pro potenciální hlubší reformní kroky, byť se nelze vzhledem k výsledkům práce Bezděkovy komise domnívat, že bude dostatečná. Zavedení zvláštního účtu pro přebytky důchodového systému, kde by se prostředky kumulovaly a zhodnocovaly po přeměně do jiných forem aktiv, mělo být učiněno, jakmile systém začal generovat přebytky, přesto samozřejmě jeho zavedení nelze hodnotit jinak než kladně. Čas ukáže, jaká porce bude tomuto účtu přidělena při privatizaci zbývajících podniků kontrolovaných státem159. S parametrickými změnami, které zákon přináší, je nutné v zásadě souhlasit, resp. se domnívám, že pokud návrh v nějaké podobě zákonodárci neschválí, bude to špatný signál pro naděje o brzkém nalezení konsenzu ohledně hlubší systémové reformy. Velmi pozitivní je např. nové motivační schéma pro setrvání na trhu práce, v některých 158 159

Zahrnuty pouze dopady některých změn – blíže důvodová zpráva. V současnosti se např. diskutuje o budoucím rozdělení výnosů z privatizace ČSA a Letiště Praha.

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 82 SROVNÁNÍ STRANICKÝCH KONCEPCÍ

oblastech bych však šel ještě dále, např. diferenciace důchodového věku mužů a žen. Je však na snadě, že základním determinujícím faktorem při tvorbě návrhu bylo nalezení konsenzu uvnitř vládní koalice, čemuž odpovídá výsledné předložené znění.

4.5 SROVNÁNÍ STRANICKÝCH KONCEPCÍ Opoziční levicové strany mají společný velký důraz kladený na mezigenerační solidaritu, což odpovídá jejich požadavku silného průběžného státního pilíře. Návrh KSČM je přitom značně nedistributivní, navíc nepřináší systémovou reformu. Naopak čím více se posouváme v politickém spektru doprava, posiluje snaha snížit míru přerozdělování, omezit mandatorní výdaje státu a všeobecně zvýšit míru individuální odpovědnosti jedince za svou budoucí situaci ve stáří. ODS, zdá se, prozatím opustila svůj koncept rovného důchodu a přiklonila se ke kombinované variantě s možností opt-outu do fondového pilíře, jak to navrhují obě menší středové strany. Společným rysem návrhů vládních stran je tedy snaha o významnější zapojení kapitálového financování do penzijního systému. Jisté průniky lze spatřovat i mimo koalici a opozici. ODS, Strana zelených i ČSSD chtějí vždy nějakým způsobem podporovat dobrovolný fondový pilíř a zvýšit jeho význam. Dosáhnout vysokého náhradového poměru samozřejmě chtějí úplně všechny politické strany, vzhledem k očekávanému demografickému vývoji to však nepovažuji za reálné. ODS a ČSSD se též shodují na financování tranzitního období z dividendových příjmů státních podniků, resp. podniků se státní účastí, a dále z příjmů z jejich potenciální privatizace. KDU-ČSL uvažovala o zdrojích plynoucích ze zvýšení snížené sazby DPH z 5 na 8 %, tento prostor je však s ohledem na aktuální vládní reformní opatření již vyčerpán. Strana zelených stejně jako KDU-ČSL předpokládá pro tranzitivní ročníky, které využijí vyvázání dodatečné zvýšení jejich odvodů do 2. pilíře. SZ k tomu navíc přidává (nespecifikované) zavedení plateb za náhradní doby pojištění a využití prostředků z ekologické daně, které však chce spojit s mírným snížením pojistné sazby. O zavedení plateb za náhradní doby pojištění ze státního rozpočtu má zájem ČSSD i KSČM. U návrhů KSČM je však nutné opět zdůraznit, že veškerá opatření směřují pouze k udržení stávajícího systému bez vyhlídky jeho skutečné hlubší reformy. Za zmínku též stojí, že se stejně jako u SZ objevuje v návrzích KSČM použití dodatečných prostředků z ekologické daně.

RELEVANTNÍ REFORMNÍ VARIANTY 83 DÍLČÍ ZÁVĚR

Jak je vidět, jisté názorové shody mezi koncepcemi politických stran nalézt lze. Shoda mezi nejsilnější koaliční a opoziční stranou, která by byla klíčová pro vypořádání se s rizikem kontinuity zmiňovaným v sub. 4.1, se však zdá být nereálná, vzhledem k tomu, že ČSSD kategoricky odmítá jakékoliv úvahy o opt-outu a zavádění nového fondového pilíře160. Navíc v situaci, kdy pozice ČSSD v kontextu návrhu důchodové reformy není příliš zřetelná a strana se aktuálně staví i k parametrickým změnám poněkud vlažně. Předpokládám, že pokud ODS skutečně ustoupila od koncepce rovného důchodu, dříve či později bude nalezen konsenzus v rámci vládní koalice ohledně třípilířového modelu. Na nastavení parametrů a na řadě detailů bude však bezpochyby záviset kvalita finálního návrhu a nebylo by žádoucí, aby jejich stanovení podléhalo politickým handlům. Tomu se však obecně vzhledem k povaze zájmů všech politických stran (myšleno uzurpace moci) nelze zřejmě vyhnout. Pozitivní však zůstává, že ve vládních materiálech se objevuje výslovný odkaz na příslušné pasáže Závěrečné zprávy Bezděkovy komise, jako na výchozí podklad pro další práce na druhé a třetí etapě reformy.

4.6 DÍLČÍ ZÁVĚR Ač zastávám spíše skeptický názor, pokud jde o pragmatičnost politických jednání o důchodové reformě, měl by být výsledný konsenzus nalezen na základě srovnání výhod a rizik navrhovaných variant. Ty by se přitom daly rozdělit na koncept třípilířového modelu navrhovaného KDU-ČSL, Stranou zelených a dnes i ODS v rámci koaliční dohody, přechod k systému NDC ve státním pilíři a zachování dobrovolného fondového pilíře prosazovaný ČSSD a s otazníkem ještě koncept rovného důchodu ODS s dobrovolným fondovým pilířem. Koncepce KSČM do systému nové prvky nepřináší. 4.6.1 OPT-OUT Prvá koncepce přináší do systému nový prvek možnosti opt-outu z prvního pilíře do nově zavedeného příspěvkově definovaného kapitálově financovaného pilíře. Přestože jsou všechny navrhované varianty založeny na dobrovolnosti, předpokládám ze zkušeností ze sousedních zemí, že by byl hojně využíván.

160

Blíže ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Východiska ČSSD pro závěrečná jednání o důchodové reformě v ČR,. [online] 2007. Dostupné z: < http://www.cssd.cz/s15451/15455-USNESENI-P-CSSD-K-DRFinal.doc.doc>. [cit. dne 5. 4. 2008].


Jednou z hlavních předností modelu je oproti stávajícímu stavu vyšší zásluhovost. Její úroveň navíc stoupá s rostoucí částkou, kterou by bylo možné vyvázat z průběžného pilíře. Pro korektnost je třeba uvést, že stejně tak klesne solidarita, a to jak příjmová, tak mezigenerační. Jak jsem však již naznačoval, v oblasti penzí považuji soustředění se na vyšší zásluhovost, za klíčovou. Se vzrůstajícím opt-outem též klesá náchylnost na demografické změny, což je další výhodou této varianty. Na druhou stranu se zase objevují rizika v podobě citlivosti reálné úrovně dávek na vývoj cenové hladiny a na reálných investičních výnosech. Riziko mezigenerační nespravedlnosti, které je přítomno u současného systému, kdy dnešní mladší ekonomicky aktivní generace mají ceteris paribus v budoucnu vyhlídky na nižší dávky za stejné příspěvky, vzhledem ke generacím před důchodovým věkem, však je zde stále přítomno. Proto je výhodou rozprostření rizik do dvou pilířů a v rámci kapitálově financovaného pilíře též možnost diverzifikace do zahraničí, čímž se redukuje závislost

na

vývoji

domácích

podmínek.

To

je

však

podmíněno

možností

institucionálních investorů druhého pilíře alokovat prostředky do zahraničí, čímž se zase oslabuje intenzita další přednosti modelu, spočívající v možnosti nastartování domácího kapitálového trhu. Nelze však s jistotou potvrdit vazbu tvorby úspor ve druhém pilíři na dynamiku hospodářského růstu a další pozitivní dopady na ekonomiku, neboť zde prozatím není déledobá světová zkušenost se silnými fondovými pilíři161. Jsem však přesvědčen o tom, že za současné situace české ekonomiky by minimálně tyto dopady nebyly negativní. Rizikem je také „utopení“ části příspěvků, popř. výnosů v administrativních nákladech, které jsou zpravidla vyšší než u průběžného systému a daří se je těžko snižovat. Jedním z hlavních důvodů, který odrazuje od vyšší úrovně opt-outu, a od přechodu

k fondovému

systému

obecně,

spočívá

v přítomnosti

vysokého

transformačního deficitu, který je způsoben výpadkem na příjmové straně průběžného pilíře, jak dochází k vyvázání účastníků. Tuto vadu nelze připisovat fondovému pilíři, nýbrž pilíři průběžnému, který je z tohoto pohledu obtížné změnit. Je to také jeden z důvodů, proč se neobjevují varianty s příliš vysokým opt-outem, či dokonce úplný přechod k fondovému systému. 161

Nejstarší plně fondový systém začal od počátku 80. let fungovat v Chile za Pinochetta, ovšem i přes dnes již relativně dlouhé časové období nejsou tamní výsledky úplně průkazné, neboť zde ekonomika byla značně zatížena devastujícími reformami minulých režimů, byla izolována, panoval zde vojenský autoritativní režim, fondy mohly investovat pouze do domácích aktiv atd.


4.6.2 NDC Druhá koncepce švédského modelu fiktivních účtů přetváří stávající první pilíř na pilíř příspěvkově definovaný. Hlavní výhodou tedy je, že nahrazuje současnou příjmovou solidaritu systému důrazem na zásluhovost. To však za předpokladu, že zásluhovost nebude nějakým způsobem omezena, což z pohledu zaměření ČSSD vidím jako pravděpodobné162. Klíčové zde bude nastavení parametrů, zejména způsobu indexace/valorizace příspěvků účastníků i vyplácených důchodů a důchodového věku. Systém NDC přirozeně reaguje na zvyšující se naději dožití při jakémkoliv nastavení důchodového věku způsobem, jakým odvozuje nově přiznávané dávky. To je sice pozitivní, nicméně to nutí buď zvyšovat důchodový věk, anebo klesá náhradový poměr. Pokles hrubého náhradového poměru se dá zmírnit tím, že se při výpočtu dávky zohlední univerzální úmrtnostní tabulky bez rozlišení pohlaví, jak to činila navrhovaná varianta NDC. To je však dáno tím, že je žen v důchodu více a jejich naděje dožití se tak fiktivně sníží, což vede k vyplácení vyšší dávky. U mužů nastává opačná situace. Nastavení parametrů je klíčové z toho důvodu, že systém nepřekonává náchylnost k nepříznivému demografickému vývoji, pokud jde o snižování podílu ekonomicky aktivních osob v populaci, jak je v ČR očekáváno v následujících dekádách. K udržení přijatelné dlouhodobé bilance systému by zde proto byly vytvářeny stejné tlaky jako u dnešního systému, tedy buď na zvýšení důchodového věku, zvýšení příspěvků nebo parametrů ovlivňujících výši dávky (valorizace/indexace). Při zachování dnešních standardů, začne systém v krizových obdobích generovat deficity. Přechod k němu je snazší z toho pohledu, že zde nebudou výpadky na příjmové straně. Naopak by vyžadoval zřízení zcela nových veřejnoprávních institucí, neboť se počítá s přechodem státu do role garanta systému. 4.6.3 ROVNÝ DŮCHOD Třetí koncepce rovného důchodu je velmi liberální. Nemění sice financování prvního pilíře ani nezavádí další pilíř fondový, ale od základu mění konstrukci dávky. Hlavní výhodou je možnost jednotlivce sám rozhodnout o svých budoucích příjmech, když jsou mu snížením povinné pojistné sazby navýšeny jeho současné příjmy. Systém je naprosto

162

V zadáních Bezděkově komisi se objevuje garance minimálního důchodu.


příjmově solidární, až nivelizující, což ovšem není příliš platné, neboť výše dávek je silně zredukována. Na druhou stranu eliminuje riziko mezigenerační nespravedlnosti. Náhradový poměr je u všech jednotlivců stejně nízký, a proto je třeba další individuální dobrovolné iniciativy, na jejíž přítomnosti celá koncepce stojí a padá. Myšlenku, aby důchodový systém posiloval hodnotu výchovy a vazby mezi rodiči a dětmi, vnímám velmi pozitivně. Aby se však jednalo o skutečnou motivaci, objem poskytovaných plateb potomků by musel být řádově vyšší, což by však představovalo výpadky na příjmové straně systému. Největší riziko je však v lidské nezodpovědnosti, kdy by mohlo docházet ke spotřebě namísto tvorby úspor. Toto riziko přitom stoupá směrem k nízkopříjmovým skupinám. Problém koncepce spočívá též v tom, že vlivem zachování průběžného financování neřeší případné další budoucí demografické výkyvy, resp. řeší je do té míry, že v systému bude celkově méně prostředků, menší deficity163 a menší dluh ve spojení s předpokladem zvyšujícího se věku odchodu do důchodu výrazněji, než u ostatních variant.

163

Systém je však principielně navržen dosti přebytkově (za předpokladu, že by vyplácel pouze starobní důchody, počet jejich poživatelů by nepřevýšil počet platících pojištěnců a nebylo by zde tranzitní období).

ZÁVĚR 87

ZÁVĚR Otázka, jak reformovat český důchodový systém, zůstává doposud nezodpovězena a vyhlídky na brzké rozuzlení reformních diskusí nejsou nejoptimističtější. Aktuálně navrhované změny nejsou z mého pohledu tak podstatné, jako společností očekávané definitivní rozhodnutí, jakou cestou čelit budoucím finančním nerovnováhám prvního pilíře důchodového systému. Nejjednodušší cestou je postupná výraznější úprava parametrů systému, která vždy kombinuje snížení na výdajové straně a nárůst na straně příjmů systému. Zatímco liberálně orientovaní jedinci budou prosazovat spíše kombinace s větším snížením výdajové strany bilance, socialisté budou spíše usilovat o nárůst příjmů systému. Ani jedno však není řešením. Příjmová strana naroste buď výrazným zvýšením pojistných sazeb, což sníží disponibilní příjmy produktivní generace, nebo přesunem prostředků z výběru daní, což omezuje státní výdaje v jiných sférách. Výdajová strana se sníží buď na úkor velmi vysokého důchodového věku, kdy již ovšem může přestat být opodstatněné udržovat průběžný systém, neboť si je každý schopen vzhledem k délce produktivního věku i při nulovém reálném výnosu ze svých úspor nastřádat na stáří dostatek prostředků, anebo významným snížením dávek, což zase naráží na základní sociálně politický cíl v rámci důchodového systému – zabránit nedostatku příjmů při sociální události. Takové řešení, i s ohledem na výsledky práce Bezděkovy komise, nepovažuji za šťastné. Vzhledem k mému věku, pod tlakem dnešních demografických prognóz, veden ideálem úplného odstranění demografické závislosti penzijního systému, bych v rámci starobních důchodů velmi rád zvažoval i možnost přechodu na plně fondový systém, byť se všemi riziky ohledně dosahovaných výnosů. Tato varianta je však v našich podmínkách nerealizovatelná, neboť by náklady takového přechodu při zachování zásady nabytých práv, nebyly podle mých odhadů únosné. Z relevantních variant považuji za východisko pro budoucí situaci buď dvoupilířový model s přechodem stávajícího prvního pilíře na NDC nebo model třípilířový s novým, kapitálově financovaným, státně garantovaným, pilířem. Koncept rovného důchodu v takové podobě, v jaké byl představen, nepovažuji za přijatelný. Ani ne tak z obav ohledně jeho fiskální udržitelnosti, nýbrž proto, že snížení pojistné sazby o 8 p.b., není v mých očích dosti velké na to, aby vyrovnalo absolutní propad zásluhovosti ve stále objemném, byť

ZÁVĚR 88

zredukovaném, prvním pilíři. Nehledě na to, že zde vidím nevyhnutelné tlaky na další rozevírání nůžek mezi příjmovými skupinami obyvatelstva, které sice budou postupem času tak jako tak pokračovat, nemyslím si však, že je nutné je dále podporovat prostřednictvím důchodového systému164. Zvýšení zásluhovosti může tyto tlaky přirozeně vyvolat rovněž, avšak pouze v omezené podobě, vlivem přítomnosti solidárního průběžného pilíře v třípilířovém modelu, či solidaritních klauzulí v modelu NDC. Samotné zvýšení zásluhovosti systému, je totiž klíčem k překonání nepříznivých demografických vyhlídek165. Při potřebě učinit zásadní rozhodnutí, kterým směrem se vydat, se jeví přijatelnější varianta třípilířová, při vědomí toho, že žádná z variant neeliminuje riziko demokratických vlivů. Nový fondový pilíř může přinést kapitálovému trhu a možná i celé ekonomice určitý pozitivní impuls, navíc je zde zmiňovaný faktor diverzifikace, jehož efekt se však dá těžko změřit. Přináší též potenciál zavést možnost dispozice prostředky v případě předčasného úmrtí účastníka. To by mohlo vyřešit otázku sirotčích důchodů. V případě nedostatku prostředků by pak mohla nastoupit jiná dávka na zaopatřovacím principu. Částečně by se tak dala vyřešit i otázka vdovských a vdoveckých důchodů. Jejich těžiště však spočívá v doživotním vyplácení, což naopak v příspěvkově definované konstrukci přináší komplikace. Rozhodující pro tuto variantu je překonat systémové deficity vznikající vlivem tranzitu a demografické struktury. Lze předpokládat, že polštář z předchozích přebytků nebude dostatečný, avšak s výhledem dlouhodobé stability systému bude možné, i nutné, zafinancovat systém zvýšením veřejného zadlužení. ČR dnes patří pod průměr zemí EU v podílu veřejného dluhu na HDP a pokud vlády nebudou hnát státní rozpočty do příliš velkých deficitů a udrží jejich stabilitu, měla by to v budoucnu ekonomika unést. Další výzvou je pracovní trh a tlak na efektivní politiku zaměstnanosti, neboť nevyhnutelné zvyšování důchodového věku může dále prohloubit dnešní problém s relativně vysokou specifickou nezaměstnaností u skupin od padesáti do šedesáti let věku. Velmi pozvolné zvyšování důchodového věku však příliš nepřispívá ke změně pohledu zaměstnavatele na perspektivu zaměstnance vyššího věku, který hledá práci. Ani skokové zvýšení důchodového věku tento problém zřejmě nevyřeší, bude třeba déledobého působení na změny vnímání člověka jako starého v rámci celé společnosti. 164

Předpokládám všeobecně menší ochotu u nízkopříjmových skupin odložit současnou spotřebu ve prospěch spotřeby budoucí, zvláště pak u mladých generací. 165 Stanovisko platí i pro invaliditu, jak bylo diskutováno v dílčím závěru druhé kapitoly.

ZÁVĚR 89

Pokud jde o dnešní doplňkový pilíř, který stál spíše na okraji pozornosti této práce, zdá se, že nesehraje v české důchodové reformě významnější roli, nevzroste-li výrazněji státní podpora. Vyšší objem příspěvků si však přejí všichni, neboť přináší pádný argument, proč se spokojit s nižší mírou náhrady z povinného pilíře.

Tato závěrečná práce si svým rozsahem, záběrem ani metodikou, nezahrnující matematické modelování používané dnes nejčastěji k vyvozování závěrů ohledně nejvhodnějších reformních kroků, nečinila na takové závěry ambice. Své cíle vymezené v úvodu však naplnila a věřím, že přinesla ucelený pohled na český důchodový systém a jeho reformu především z hlediska teoretického, hmotněprávního a částečně i ekonomického. Upozornila na hlavní vnitřní rozpor mezi zájmy účastníků důchodového systému a potřebou jeho finanční stability. Do budoucna lze tedy doufat, že kompromis v tomto rozporu bude co nejdříve nalezen a změny důchodového systému přinesou kýžené efekty pro českou ekonomiku a společnost.

RESUMÉ 90

RESUMÉ The Czech pension system has undergone significant transformation during the 1990s as a part of the social security reform within the Czech economic transition process. These reformative steps created a modern two-pillar system composed of a compulsory public-administrated pay-as-you-go pillar, reacting to the social events connected with old age, disability and loss of breadwinner, and a voluntary state-subsidized fully funded pillar, representing the opportunity for individuals to take the responsibility for insuring their own future. On the other hand, the unique opportunity to initiate major transformation of the whole system according to the population ageing process and potentially dangerous demographic pressures was wasted. Therefore today, the Czech Republic has to face the problem of pension reform implementation and it appears to be tough issue to find consensus regarding the reform's final shape. This diploma thesis presents the legal-based Czech pension system operation analysis with the main focus on the public compulsory pillar which represents the major concern about the system's sustainability in the future. Many improvements have been made since the new general pension act from 1995 came into force, but there are still some weaknesses in the pension system regulations, regardless of the unpropitious demographic prospect. This thesis uncovers some of them and discusses the previous and predicted development of the main demographic indicators in this context as well. A comparison between relevant pension system reform alternatives has been performed focusing especially on the main risks and possibilities coming up with particular options. Strong growth in the individual previous endeavor has been considered the main solution of upcoming problems with financing the pension system and the new pension schemes should reflect this adequately. Despite many efforts no political agreement has been reached so far regarding the systemic reform, though some partial steps took place and changes in system parameters were submitted to the legislative procedure. The economy and the whole society could suffer from the future consequences of present failure in the systemic reform implementation, so there's no choice but to remain in hope of an early consensus across the political prism.

SEZNAM LITERATURY 91

SEZNAM LITERATURY MONOGRAFIE BEZDĚK, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). Praha: Česká národní banka, 2000. 131 s. ČERNÁ, J., TRINNEROVÁ, D., VACÍK, A. Právo sociálního zabezpečení. 2. vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 230 s. DUBEN, R. Teorie a praxe sociální politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. 203 s. GREGOROVÁ, Z. Důchodové systémy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1998. 212 s. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání. Brno : Doplněk, 2005. 280 s. HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2005. 539 s. KELLER, J. Soumrak sociálního státu. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. 158 s. KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI Publishing, 2007. 503 s. MODIGLIANI, F., MURALIDHAR, A. Rethinking pension reform. Cambridge : Cambridge University Press, 2004. 247 s. MUNKOVÁ, G. a kol. Sociální politika v evropských zemích. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2004. 189 s. POTŮČEK, M. Sociální politika. Praha : Slon, 1995. str. 142 s. PŘÍB, J. Kdy do důchodu a za kolik. Praha : GRADA Publishing, 2008. 128 s. ŠULC, J. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. 93 s. TOMEŠ, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vydání. Praha : Socioklub, 2001. 262 s. TRÖSTER, p. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 348 s. VEČEŘA, M. Sociální stát: východiska a přístupy. 2. vydání. Praha : SLON, 2001. 112 s.


ZDROJE S PŘÍMÝM ODKAZEM V TEXTU ING ČESKÁ A SLOVENSKÁ REPUBLIKA (2004). Penzijní reforma pro Českou republiku (inovativní přístup). [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z .

JAHODA, R (2005). Alternativy penzijní reformy – implikace pro Českou republiku : doktorská disertační práce. Brno : Masarykova Univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta, 2005. 138 s. 17 příl. MAREK, D. (2007). Penzijní reforma v České republice: model důchodového sytému s kombinovaným financováním : doktorská disertační práce. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2007. 104 s. 2 příl. KREJSA, J. (2007). Návrh koncepce penzijní reformy v ČR. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z < http://www.economix.cz/prednasky/071121necas/Krejsa_prace.pdf>. LASAGABASTER, E, ROCHA, R., WIESE, P. (2002). Czech Pension System: Challenges and Reform Options. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . LAURSEN, T. (2000). Pension System Viability and Reform Alternatives in the Czech Republic. [online]. [cit. 9. 5. 2007]. Dostupné z . LESTHAEGHE, R. (2000). Europe's demographic issues: fertility, household formation and replacement migration. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . MAREK, D. (2007). Penzijní reforma v České republice: model důchodového sytému s kombinovaným financováním : doktorská disertační práce. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2007. TOMEŠ, Z. (2005). Je stárnutí populace výzvou pro hospodářskou politiku? [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . UNITED NATIONS (2002). World Population Ageing: 1950-2050. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z .


OSTATNÍ POUŽITÉ ZDROJE ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050. [online]. [cit. 9.5. 2008]. Dostupné z . ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Jistoty a prosperita: Volební program ČSSD. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Východiska ČSSD pro závěrečná jednání o důchodové reformě v ČR,. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Základní (dlouhodobý) program ČSSD: Otevřenost novým výzvám – věrnost tradici. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . HOLUB, M. Analýza nepříspěvkových dob v ČR a doporučení pro jejich sledování a evidenci. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . KŘESŤANSKÁ A DEMOKRATICKÁ UNIE – ČESKOSLOVENSKÁ STRANA LIDOVÁ. Volební program: Volte rozum. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . KOHOUT, P. Where Have All the Children Gone? [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . KOMUNISTICKÁ STRANA ČECH A MORAVY. Volební program Komunistické strany Čech a Moravy na období 2006 – 2010. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . LOUŽEK, M. Je stárnutí populace tragédií?. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . MAREK, D. Penzijní reforma v ČR: konverze ke kombinovanému systému s ohledem na limity fiskální politiky. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z .


MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Zpráva o vývoji finančního trhu 2007. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z . MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Návrh státního závěrečného účtu Ćeské republiky za rok 2007. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z . OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA. Společně pro lepší život: Volební program 2006. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . OPÁLKA, M. Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM. [online]. [cit. 7. 4. 2008].Dostupné z: . SEZEMSKÝ, J. K projednávání důchodové reformy. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z . STRANA ZELENÝCH. Volební program: Kvalita života. [online]. [cit. 5. 4. 2008]. Dostupné z: . VEČERNÍK, J. Changing Social Status of Pensioners and the Prospects of Pension Reform in the Czech Republic. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . VÝKONNÝ TÝM PRO PŘÍPRAVU PODKLADŮ PRO DŮCHODOVOU REFORMU. Závěrečná zpráva. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . WORLD BANK – INDEPENDENT EVALUATION GROUP. Pension Reform and the Development of Pension Systems. [online]. [cit. 9. 5. 2008]. Dostupné z . ONLINE ZDROJE S VĚTŠÍM MNOŽSTVÍM ÚROVNÍ http://www.czso.cz/ http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/ http://www.demografie.info http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/ http://www.mpsv.cz/cs/ http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw


SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Přehled osob povinně účastných na důchodovém pojištění .............................. 27 Tabulka č. 2: Přehled sazeb pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v procentech z vyměřovacího základu ........................................ 30 Tabulka č. 3: Přehled důchodového věku podle stávající právní úpravy a roku narození pojištěnce ............................................................................................................ 35 Tabulka č. 4: Přehled potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod ............ 38 Tabulka č. 5: Vývoj některých parametrů rozhodných pro výši procentní výměry nově přiznaných důchodů ............................................................................................ 42 Tabulka č. 6: Bilance důchodového pojištění za rok 2007 ....................................................... 43 Tabulka č. 7: Odstupňování měsíčních státních příspěvků do penzijního připojištění ............ 48 Tabulka č. 8: Vybrané demografické ukazatele 1950-2050 ..................................................... 55 Tabulka č. 10: Předpokládané saldo důchodového pojištění v % HDP .................................... 81

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Vývoj vyplácených starobních důchodů vzhledem ke mzdám ................................. 44 Graf č. 2: Vztah průměrné mzdy a příspěvků na penzijní připojištění ..................................... 46 Graf č. 3: Průměrný věk české populace v posledních letech .................................................. 56 Graf č. 4: Vývoj natality a fertility na území ČR 1950-2007 ...................................................... 58 Graf č. 5: Srovnání úhrnné plodnosti v evropských zemích ..................................................... 59 Graf č. 6: Vývoj mortality na území ČR 1950-2007 ................................................................... 60 Graf č. 7: Naděje dožití při narození mužů a žen na území ČR 1950-2007 .............................. 61 Graf č. 8: Vývoj indexu míry závislosti (65+/20-64) podle různých předpovědí....................... 63 Graf č. 9: Podíl populace v produktivním věku (20-59) na území ČR 1960-2006 ..................... 64 Graf č. 10: Věkové složení obyvatelstva ČR v roce 2007 a projekce 2030, 2050 ..................... 65 Graf č. 11: Výdaje důchodového systému v % HDP dle demografické prognózy Českého statistického úřadu ................................................................................................................... 65

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Vývoj průměrné měsíční výše samostatně vyplácených důchodů (bez souběhu) v prosinci let 1996-2006 Příloha č. 2: Vývoj absolutního počtu důchodců v prosinci let 1996-2007 Příloha č. 3: Vývoj podílu výdajů na důchody k HDP

Zdroj: MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice ve vývojových řadách a grafech. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z .

Příloha č. 1: Vývoj průměrné měsíční výše samostatně vyplácených důchodů (bez souběhu) v prosinci let 1996-2006

Zdroj: Důvodová zpráva, Sněmovní tisk č. 435/0. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z

Příloha č. 2: Vývoj absolutního počtu důchodců v prosinci let 1996-2007

Příloha č. 3: Vývoj podílu výdajů na důchody k HDP

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice ve vývojových řadách a grafech. [online]. [cit. 19. 6. 2008]. Dostupné z

Reforma důchodového systému v ČR

Recommend Documents