Radostné a bohaté chvíle s MOHAWKY. I

Radostné a bohaté chvíle s MOHAWKY. I.

Vítězslav Čermák – Atana 2013

Od prvních našich společných výprav.

1

LŮPINÁTŘEM aneb první výprava kmene MOHAWK v novém skautském roce. 8.9.2007 První víkend v měsíci Kdy srny hrabou do země, vyrazil kmen MOHAWK do Brdských lesů. Počasí se sice tvářilo deštivě a sem tam i spadlo pár kapek, avšak Nás nic neodradilo. Scházíme se v osmou ranní hodinu u kostela sv. Vojtěcha na Březových horách. Po chvilce uvítání se odebíráme přes lesopark v Jamkách a Bohutín až k Zelenému lomu. Cestou povídáme o všem možném a zvláštním. V Zeleném lomu napřed uklízíme odpadky a z pod hromady dřeva osvobozujeme ohniště. Nastává čas vaření oběda, vaří se takzvaná Barbucha. To s veškeré jídlo jednotlivců dá dohromady a vznikne společná hostina. Z uklizeného Zeleného lomu – odnášíme dvě igelitky odpadků – odcházíme směrem k Pilské nádrži. Cestou k ní je naším úkolem utvořit pozdně letní nálepku. To si vezmete samolepkový štítek a na něj lepíte nejrůznější rostlinky, kvítka, větvičky a tak. Po příchodu k Pilské nádrži, se začal zvedat silný vítr. Nezbývá nám než si nádrž prohlédnout za pořádné fujavice. Při odchodu od ní počítáme patníky lemující její spodní část. Je jich 68. Dál naše kroky směřují na vrch Třemošná. Cestou máme i několik her a zkoušek obratnosti i odvahy. Jednou z nich je třeba sníst kousek kopřivy nebo položit ruku do mraveniště. Ne každý překonal sám sebe. Vlčata byla úspěšnější než skauti. Na Třemošný není vrcholová kniha a tak zde zanecháváme jen kartičku s naším textem. Hrajeme hru klínec a vyhledáváme materiál na Lacrosové pálky. Ke svým domovům přicházíme až večer. Za celý den jsme ušli sice dost kilometrů, ale taky jsme viděli mnoho zajímavých krás nedaleko našeho města – Příbramě. A tak příště půjdeme zase rádi dál. Seigu ! L.H.Ježek - Víťa

2

Sto let v radosti proti smutku. Skautský den na Novém rybníce v Příbrami. 15. 9. 2007

Psala se desátá hodina dopolední, dne patnáctého září roku 2007. V tuto dobu započala akce na Novém rybníce, ke STÉMU výročí vzniku Skautingu v České republice. Všichni skauti a skautky z Příbrami a okolí Příbramska, připravili mnoho aktivit a ukázek ze své činnosti pro děti a jejich rodiče. Každý ze zúčastněných skautských oddílů byl na Novém rybníce v určitém úseku a na něm předváděl svou skautskou činnost a rozdával své upomínkové předměty. Příbramská Dvojka ukazovala různé zábavné pokusy jak z fyziky tak i z chemie. Vlčata ze smečky Černé pumy hrála s návštěvníky Indiánský tenis. Jejich starší bratři skauti zase seznamovali kluky a děvčata s pramicí a s tím, jak pádlovat. Mnohý z malých návštěvníků měl poprvé v ruce pádlo. Osmý dívčí oddíl připravil trať, která se musela projít na chůdách. Skauti a skautky ze Slivice a ze 4. dívčího oddílu provozovali jak lanové aktivity, tak i lukostřelbu. Skautský oddíl Mohawk, měl postavený ukázkový tábor z indiánských stanů týpí. A tak se v jednom “týpku” mohli návštěvníci občerstvit čajem, který připravovaly skautky z 8. příbramského oddílu a v jiném si prohlídli, jak vypadá týpí na táboře. Mohawkové dále učili malé návštěvníky lakrosu i jiným jejich aktivitám. Celý program na Novém rybníce zpestřoval mistr světa v dřevorubectví Martin Komárek, který ukázal svou dovednost s motorovou pilou a během několika okamžiků stvořil z kmene dubu sochu čápa. Děti mohly rovněž šplhat po horolezecké stěně, tu připravil p. Hrabák. Rovněž i p. Prause z Q-klubu nabídnul mnohou činnost pro návštěvníky víkendu ke sto letům skautingu. Večer proběhlo v divadle představení “Rychlé šípy”, které mělo takový úspěch, že po si po jeho skončení diváci potleskem vyžádali návrat herců k “děkovačce” dokonce několikrát! V neděli 16. 9. 2007, byl vysazen skautský strom Jinan dvoulaločný, nedaleko gymnázia na Příbramském sídlišti. Pak v dopoledních hodinách proběhla na Novém rybníce bohoslužba slova, kterou celebroval bratr Jaroslav Karas. Byli jím zde představeny symboly skautů v jiném pohledu i významu. Den před patnáctým zářím byla v předsálí divadla v Příbrami uskutečněna vernisáž výstavy ke Sto letům v radosti proti smutku. Výstava tématicky zahrnuje jak počátky skautingu ve světě tak i v České republice, dále seznamuje návštěvníky z činností soudobých skautských oddílů. Při příležitosti akce Sto let v radosti proti smutku byla uskutečněna i dražba fotografií od Davida Mášky, výtěžek z této aukce půjde na humanitární činnost. Polovina výtěžku poputuje pro dětský domov v Dubenci u Příbrami a druhá polovina pro dětský hospic v Malejovicích.

3

Poděkováni patří všem organizátorům akce – STO LET V RADOSTI PROTI SMUTKU. Každý skautský oddíl a každý oslovený skaut či skautka se snažil pomoci s přípravou a i s uskutečněním akce. Velký dík patří spolupracujícímu Lazariánskému servisu při Rytířském řádu svatého Lazara Jeruzalémského Česká republika, s jejichž přispěním se mohla výstava uspořádat. L. H. Ježek – Víťa

4

Mohawkové na Old Dakotě 28 – 30.9. 2007

Ne zrovna v hojném počtu se náš kmen Mohawk schází v Jiráskových sadech, aby krátce po poledni nastoupil do autobusu a odjel směrem k městu Dobříši. Jistě si mnoho maminek při pohledu z okna řeklo: „Prší, nikam nepojedeš, ještě by ses umazal a nastydnul! “ A tak jedeme pouze tři. Inu to se stává. Je zde bratr Komb, Lukáš a já L.H.Ježek – Víťa. Lukáš jede na svou první výpravu, a to ve čtvrtek 27 dne měsíce, Kdy srny hrabou do země, přišel poprvé do kmene Mohawk. V Dobříši se moc dlouho nezdržujeme, jen co by Ježek Kombovi batoh opravil. Z Větrníku odcházíme za drobného deště, který pomalu, ale jistě končí svou činnost o tom to víkendu, na Dakotu a Sanktus. Lesní obora Aglaj, nám představuje zakázané území, kde žijí tajemní tvorové ne příliš vhodní k seznámení s lidskou rasou. Proto ten velmi vysoký plot. Pouť okolo ní trvá pro kluky nekonečně dlouho. Je to i tím že jistě nesou ve svých batozích pár zbytečností. Inu taková kilogramová kniha se jistě využije. Je dobré přiznat, že než naše kročeje dorazily na kemp Sanktus a Old Dakotu, prošli mnoho zbytečných metrů, bludný kořen se nám do cesty připletl a už to bylo. Jen dobří skřítkové nám pomohli ukázat cestu. Napřed nalézáme Sanktus a pod ním velký sněmovní kruh. Má průměr deseti metrů a je tvořen valem na, který se dá posadit. Dakota nás Vítá svou kouzelnou podobou a malebností. Jelikož jsme zde poprvé tak se nám tu moc líbí. A jistě bude i o příštích návštěvách. Teď nás čekalo vybalení, tvorba dřeva pro oheň, který nám uvaří večeři a pak pro posezení u jeho plamenů. S ubývajícím denním světlem a přibývající tmou přicházejí kamarádi, Tomáš a kamarádka Skippi. Jsou z Nymburka. Tomáš vedl skautský oddíl ve obci Dolní Hbity a tak pozdravuje všechny Příbramské skauty a skautky. Zvlášt Mamuta a Náčelníka, jistě na něj rádi zavzpomínají. Desátá večerní hodina nás všechny zahnala do spacáků a do boudy. Dobrou noc nám přeje les a myši. Ta knížka, co ji sebou vláčel bratr Komb, nakonec byla k dobru. Půl hodinky si v ní bráškové listovali, než se jim očka zavřela. Ráno nás bráškové budí již připravenou snídaní a s plápolajícím ohněm. Chutná všem. I myši včera večer zahájily svou výpravu do našich zásob, a to v noci. Co, nebylo okováno, nebo obaleno sklem, to alespoň okousali. Tomáš a Skippi odcházejí na Pražec. My zůstáváme a nastává drobný trénink Lacrosu. V průběhu dne hrajeme i drobné kmenové hry například Klínec. I cesta po skautských značkách byla uskutečněna. Odpoledne opravujeme přístřešek nad studánkou a rovněž jsme ji zbavily

5

spadaného listí a šišek. Večer se přiblížil, sluníčko nám ukázalo, jak vypadá podzimní les při jeho západu. Jsou chvíle, na které se nedá zapomenout. Ke spánku se ukládáme poměrně brzo. Různorodá činnost po celý den nás jaksi zmohla. Byli dvě hodinky nového dne a Lukáš chtěl jít vařit čaj k snídani. Zdálo se mu, že je již ráno. Tak jasná obloha již dlouho nebyla. Ráno je chladnější, noc byla jasná a hvězdy se dali počítat. Teplý čaj a bohatá snídaně přišla vhod. Sluníčko už začalo ohřívat les a v jeho paprscích se pářilo z mechových polštářů. Než jsme začali balit a uklízet, tak si bratři vyzkoušeli jaké to je chodit v lese úplně po slepu. I na krátké trase by přišli k úhoně. Je čas si zabalit batohy a uklidit Dakotu po našem pobytu. Při tom nás navštívili další kamarádi trempové, mněli cestu do Jinců, na Plešivec. Po krátkém obědě odcházíme z Dakoty s tím, že se vrátíme zase zpět. Cestou na autobus bratři v soutěži rozeznávají stromy a jiné dřeviny. Výprava se podařila. Deště nebylo zase tak moc a sluníčko vše usušilo, kdo s námi, nešel o mnoho přišel. L.H.Ježek – Víťa

Budoucí večerní krmě.

Takto vypadalo ohniště po našem odchodu z Dakoty.

6

Kluci na Dakotě.

Cesta k tůňce.

Dakota.

Studánka. 7

Dakota.

Dakota.

Dakota.

Tak zde se dá spát a to velmi dobře.

8

MOHAWKOVÉ na velkých hrách Midewiwinu Indiánský kmen Mohawk z Příbrami se o víkendu 12 – 14. 10. 2007, účastnil indiánských her – Midewiwinu (19 ročník). Hry se konali v malebném údolí nedaleko Hoštejna u České Třebové. Do indiánského tábora se sjelo na 150 bojovníků. Z mnoha oddílů a sdružení, jenž se zabývá indiánskou tématikou. Přijely kmeny : HUASCARAN, SHAWNEE, MAZASKAZI, KSIGUDAN, OSWEGO, SACAGATEWA, DRUM BUN, WETERAN GRIN, MOHAWKOVÉ, HURONI, MEHERIN, NESKENON, DELAWARE, KONSTOGA-SIASAPHA, ZLATÁ LILILE. Z Příbrami odjíždíme ve složení. Šingas, Komb, Pachole, Ministr, Krtek a já L.H.Ježek. Cesta probíhá zdárně, vlakové spoje na sebe navazují a tak v Hoštejna vystupujeme okolo půl deváté večer. Chvilku hledáme cestu na tábořiště. Avšak za malou chvilku k nám přistoupil indián, byl to Mičkinikwa. Naložil naše batohy do auta a popsal nám cestu do tábora. Ale bludný kořen, který, jsme překročily nás vedl na opačnou stranu. Ušli jsme téměř šest kilometrů, než nám Mičkinikwa volal a upřesnil směr cesty s tím, že pro nás dojedou auty. Tak se taky stalo. Po příjezdu to indiánského tábora se dozvídáme, že naši šestici, během naší pouti na opačnou stranu kraje, vyjelo hledat osm aut. Nakonec je nám přiděleno týpko. A dána lahodná krmě. Spát jdeme okolo půl noci. Oheň v týpku plane a vyhřívá jeho prostoru.

Zde jsme byli ubytováni, po celý víkend. Ráno vstáváme do mlhy a chladna, je podzim. V osm hodin už z kuchyně volají k snídani. Horký čaj a polívka bramboračka nám dala mnoho energie. Za necelou hodinku se rozezněl velký buben ČANČEGA. Svolával bojovníky k zahájení velkých her, Čančega duněl a probouzel dobré duchy těchto her, provolával slávu všem účastníkům her i všem, kteří již nemohou být zde s námi. Slavnostně oblečené kmeny obestupují kruh okolo ohně a očekávají jeho zapálení. Čančega dozpíval svou dunivou píseň. Nyní předstoupil před bojovníky z širých koutů naší vlasti vyvolený řečník a pronesl pár slov, jenž v našich myslích uvázla navždy. Bratr Hiawatha, následně zapálil oheň her a rovněž pronesl svou úvodní řeč. Velké hry Midewiwinu, byli zahájeny. 9

Soutěžili jak na kmeny tak i jednotlivci. Soutěžilo v těchto disciplínách : Indiánská vybíjená, Bagataway, Shimmy, Lacros, Muh – Mohwa, stavba týpí, lukostřelba, střelba z pušky, hod tomahavkem, hod oštěpem, píseň a scénka, uzlování, kimovka.

Muh – Mohwa Po celý den her se o naši pohodu a naše žaludky starali studenti z vysoké školy, jejich studijním oborem je REKREOLOGIE. A tak vařily, smažily, myli nádobí, nosily vodu a i palivo na vaření tahali z lesa sami. Vykonali pro naše pohodlí mnohý kus práce, za který jim patří Veliký Dík. I bojovníci však nezaháleli. Obhájit dřívější vítězství nebo získat nová dá zabrat. Mohawkové se taky snažily, bratr Ministr obsadil v hodu Tomahavkem třetí místo, a to házel sekerou poprvé v životě, bratr L.H.Ježek – Víťa, rovněž obsadil třetí místo ve střelbě z pušky i z luku. A nebýt toho že prsty v chladném počasí moc neposlouchali, byl by možná lepší. V indiánské vybíjené Mohawkové podlehly početní přesile kmeni Shawnee. Inu ne vždy se daří. A tak po celý den bylo co dělat a kam jít. K večeru jsme nanosily do týpka mnoho dřeva, noc slibovala zimu a mráz. Večer se opět ozval velký buben ČANČEGA, svolával k písni a zábavě při ohni, který zaplanul, aby ohřál nejen naše těla, ale i naše duše. Scénky střídali písničky a to dlouho do mrazivé noci. Spát se nikomu skoro nechtělo. Nový den na nás však čekal. Vstáváme do mrazivého rána, v zapomenutém ešusu u ohně je zmrzlý čaj, jinovatka pokryla vše. Sluníčko však pomalu ohřívá kopce a směřuje k nám dolu do údolí. Přesně v devět hodin dopoledne se ozval velký buben ČANČEGA. Svolal nás na vyhlášení výsledků Velkých her a k jejich ukončení. Opět se scházíme v slavnostním oblečení okolo táborového kruhu. Rada Šamanů předává trofeje a ocenění, na Mohawky z Příbrami se taky dostalo. Pak už zbývá zabalit, uklidit týpko, rozloučit se a vydat se na cestu domu do Příbrami. A příště samozřejmě pojedeme zas. Už víme co a jak. L.H.Ježek - Víťa

10

Sportovní klání Mohawků Všestranný bojovník 27.10.2007

Sportovní sobota Mohawků se odehrála v areálu 7. ZŠ, na jejím hřišti. Byl to již několikátý ročník o titul Všestranného bojovníka. Celkem se klání zúčastnilo na patnáct účastníků. Na samotném začátku však byl nutný úklid hřiště a doskočiště od všemožných odpadků. Teprve pak ke slovu přišel skok daleký. S každým kolem, a byli celkem tři, se mnozí z nás se svým výkonem zlepšovali. Ve vrhu čtyřkilogramovou koulí byl i napínavý prvek – těsně vedle, netrefil, netrefil. Ono vrhnout kouli tak, aby letěla, kam chcete se občas nepodaří. Následovala lukostřelba a bagatawaii. Na odreagování se hrál fotbálek i Kimovka. CMTéčko bylo perlou celého sportovního dopoledne, dalo zabrat i sportovně zdatným dětem. Ke konci byl sehrán fotbalový zápas a slavnostní ukončení Všestranného bojovníka s předáváním diplomů, bylo již na spadnutí. Nejlepšími Všestrannými bojovníky se staly bratři Roman Bonk, Jasan, Komb. Popravdě řečeno jimi byli všichni. L.H.Ježek – Víťa

11

12

Mohawkové putovali se světýlky 11.11.2007 Svatý Martin na svém bílém koni přijel v ranních hodinách a zanechal v ulicích Příbrami, krásnou bílou peřinu. Pak pokračoval na své pouti dál. I bratři ze čtvrtého chlapeckého skautského oddílu Mohawk, se vydali na svou pouť. Nebylo to však v ranních hodinách, ale až odpoledne a pomáhali spolku Prokop s uskutečněním akce : Putování se světýlky. Stali se z nich světlonoši a nesli lucerny skoro v čele lampionového průvodu. Průvod vyšel od dolu Marie a svou pouť přes Příbram ukončil na náměstí T.G.Masaryka. Cestou se k průvodu přidalo mnoho lidiček s lampiónama. Zde bylo menší divadelní představení příjezdu sv. Martina a pak následovala pravá a nefalšovaná sněhová koulovačka. Toliko stručná zpráva pro tisk. Jinak akce se z Mohawků účastnily tito bráškové : Komb, Lukáš Mrázek, Kuželka, Hery, Honza Muzika, Petr Muzika, Waconta, Fanda a sestra Verča. Sešli jsme se na dole Marie v 16,00 odpoledne. Počasí nic moc, byl silný vítr a zima. Než začala vlastní akce, tak jsme hráli pár her. To abychom se zahřáli. K nám se taky přidala sestra Myška z prvního dívčího oddílu a bratr Krkovička z devítky. V 17,00 dostali bratři Kuželka, Waconta, Fanda a L.H.Ježek lucerny a vydali se svítit v průvodu. Moc však toho nenasvítily, stále jim vítr sfoukával svíčky a opětovné zapalování moc nepomáhalo. Průvod šel přes náměstí 17. Listopadu až na náměstí T.G.Masaryka kde bylo slavnostní zakončení celé akce. Vše taky natáčela Česká televize. A pořad by se mněl vysílat v pondělí 12.11. 2007, v 18 hodin večer ve Večerníku. Řádně vymrzlí odcházíme k Fandovi s Verčou, kde při čaji a dobré večeři povídáme o všem možným. Bratři Honza a Vašek Muzikovy ochutnali feferonku a potom delší chvilku skuhrali nad svým počínáním. L.H.Ježek - Víťa Hrajeme hry pro zahřátí

13

Výprava na Hájenku 16. – 18. 11. V pátek jsme se podle pokynů sešli ve složení Kuželka, Jasan a Ministr na nádraží v Příbrami. Z řad náčelnictva jel pouze Fanda, který jako obvykle přišel na sraz pozdě. Na srazu nás navštívil ještě Šakoh, který s námi ovšem nejel. Tak jsme tedy v 15.40 nasedli do vlaku směřujícího do Březnice. Jasan ve vlaku zjistil, že se mu utrhla tkanička u bot, což je na výpravě docela zásadní problém. První co jsme tedy udělali v Březnici, když jsme vysedli z vlaku bylo to, že jsme šli koupit tkaničky do Jasanových bot. Orientace ve městě pro nás nebyl problém, jelikož tři čtvrtě členů výpravy město dobře zná. Když jsme došli na autobusové nádraží, přivítala nás babička Jasana a Kuželky a předala jim domácí makové buchty. Na nádraží jsme docela promrzli, jelikož autobus, kterým jsme měli jet na Orlík přijel o dvacet minut později. Autobus nebyl úplně prázdný, takže cesta příliš pohodlná nebyla, ale přežili jsme to, takže na Orlíku jsme se již za tmy vydali směr Hájenka. Cesta byla dlouhá asi jeden kilometr, takže za pár desítek minut jsme již byli v cíli naší dnešní cesty, na Schwarzenberské hájence. Program hned po příchodu byl jako obvykle: vybalili jsme si, roztřídili jídlo a poté už jsme si pochutnali na makových buchtách. Po večeři jsme roztopili nahoře v kamnech, připravili si ležení a pak jsme ještě chvíli(no, ehm, malinko delší chvíli) povídali a zpívali s kytarou dole v kuchyni. Kolem desáté hodiny jsme se odebrali provést alespoň základní hygienu a poté už jsme šli spát. Přesněji řečeno, Fanda ještě hrál na kytaru a zpíval, ale nás ostatní dnešek natolik zmohl, že jsme při jeho hudbě usnuli. Ne že by nás jeho hudba nudila či uspávala, ale prostě a jednoduše jsme byli příliš unaveni. Ráno jsme vstávali něco málo po osmé hodině. Jako první se probral Jasan, který hned po tom, co vstal, šel dolů do kuchyně a rozdělal oheň (možná ho teda rozdělal Grizzly, který nás celý víkend v našem pobytu doprovázel, ale to už je jedno). Posnídali jsme něco ze svých zásob, nebo co někomu připravila maminka z domova. Rozhodli jsme se věnovat dopoledne práci, abychom si odpracovali náš pobyt zde, a abychom si připravili dřevo i pro náš pobyt. Jako první jsme začali připravovat oběd, protože jsme se rozhodli udělat kuře a to potřebuje drobet více času na přípravu. Rozvrhli jsme si tedy práci a během tři čtvrtě hodinky jsme mohli jít ven řezat dřevo. To byl o něco náročnější úkol, jelikož to není práce pro ořezávátka, což ale nikdo z nás určitě není. Práci jsme měli notně usnadněnou tím, že Grizzly s Fandou řezali motorovou pilou. Mezitím jsme ještě stihli odbíhat ke kuřeti, které se pěkně peklo. Podmínky pro pečení sice byly poněkud ztížené, ale o to více potom kuře s bramborami chutnalo. Těsně před obědem přišel i Šingas, který s námi nemohl jet v pátek, jelikož byl v práci. Dřeva jsme udělali opravdu požehnaně, asi tolik, že jsme nahradili dřevo, které jsme ztopili a ještě dost navrch. Oběd – kuře s bramborem a nádivkou, která byla ovšem malinko spálená – opravdu přišel jako odměna za dobře vykonanou práci. Místo poledního klidu jsme oběd strávili při práci – Kuželka se Šingasem umyli nádobí a Ministr s Jasanem nastrouhali a připravili mrkev na mrkvový salát, který jsme potom snědli na svačinu. Polední klid jsme tedy, jak jsem již řekl(či napsal jestli chcete), žádný neměli a hned po neexistujícím poledním klidu jsme se vydali na procházku. Šli jsme k zámku Orlík. Jelikož dopoledne probíhal v zámeckém parku lov bažantů, cestou jsme našli poměrně hodně vskutku krásných bažantích per a několik z nich jsme si vzali na památku. Když jsme došli na zámek, dělali jsme spíše blbosti. Fotili jsme nějaké „umělecké“ fotky a poté jsme si na chvíli zahráli na modely, když nás Fanda fotil v poměrně netradičních pozicích. Při tom všem jsme se dost zasmáli. Jinak jsme si prohlédli okolí zámku, které ale stejně známe, jelikož všici jsme už na Hájence byli několikrát a někteří z nás dokonce na táboře. Cestou od zámku jsme se ještě něčemu smáli a Ministr šel několik kroků za námi ostatními a po chvíli nás došel a jentak mimochodem poznamenal: „Neřvěte, vždyť mi tady děláte ostudu!“. Tomu jsme se opravdu od srdce zasmáli a Fanda později navrhl tuto hlášku jako hlášku výpravy. Potom už se k tomuto tématu nevracel, takže toto privilegium zřejmě hlášce zůstalo. K tomu, co chtěl Fanda původně na tomto výletě podniknout, jsme se dostali až v závěru procházky. Na Orlíku jsou stromy s ořechy, které jsou poměrně vzácné a z kterých se dají dělat hezké dárky. Chtěl, abychom si pár ořechů každý nasbírali a vzali s sebou, ovšem i z tohoto udělal hru. Ta spočívala v tom, že každý z nás měl sedm ořechů a ty jsme měli donést do hájenky. Fanda se Šingasem byli strážci a museli nám zabránit, abychom tam ořechy donesli tím, že se nás museli dotknout oba dva. Nakonec jsme donesli dvě třetiny zboží a donesli bychom všechno, kdyby ovšem Kuželka sáček s ořechy někde po cestě nevytrousil. Na hru nás byl ovšem malý počet, takže se vydařila, ale ne tak, jako kdyby nás bylo dvakrát nebo i třikrát více. Aspoň jsme si tedy před večeří pěkně zaběhali a bratři z náčelnictva uznali, že na nás mladé čiperné prostě neměli. Alespoň dneska. Hned po příchodu do hájenky jsme se dali do přípravy večeře. Jak se sluší a patří, museli jsme samozřejmě zvolit šéfkuchaře celého procesu. Tento možná záviděníhodný možná nezáviděníhodný titul 14

obdržel pro dnešní večer Kuželka. Ten tedy rozdělil práce od krájení cibule a špeku až po samotné vaření a sám také samozřejmě nezahálel. Ještě dodám, co jsme vařili: rýži s konzervou, tradiční jídlo, co jsme vařili snad na každé vícedenní výpravě. Možná pro jeho jednoduchost. Nutno říci, že Kuželka se úkolu šéfkuchaře zhostil na výbornou, stejně jako Fanda před ním a ostatní členové po něm, jídlo bylo opravdu výborné. Ovšem čtyři konzervy pro pět lidí je opravdu trochu moc a tak jsme se večeří jaksepatří přecpali. Vydatné jídlo jsme vytrávili někteří při umývání nádobí, někteří při zpěvu s kytarou. Dnes jsme ale moc dlouho nezpívali a okolo deváté hodiny se většina členů kromě Fandy vytratila nahoru do pokoje. Spát jsme se ještě ale nechystali, spíše jsme pouštěli filmy na mobilech a pak se ještě bavili a smáli. Nejdříve šel dnes neobvykle spát Šingas, který toho prý minulou noc moc nenaspal, tak to dnes zapíchl tak brzo, že jsme se všichni divili. Zanedlouho poté přišel nahoru za námi i Fanda, to už byl vzhůru pouze Ministr s Kuželkou. Ještě nějakou dobu jsme hráli na kytaru a zpívali, ale Kuželka už u toho usínal, a skoro spícímu Šingasovi to asi také nebylo úplně příjemné, tak jsme to kolem jedenácté zapíchli všichni. V neděli ráno se opět jako první probudil Jasan a tentokráte ho následoval Fanda, který v sobotu spal nejdéle. Dnes ráno jsme spánek opravdu slušně natáhli a zbývající nejmenovaní členové vylézali z teplých pelechů opravdu neradi až okolo čtvrt na deset. To už nás Grizzly zdravil s mírnou nadsázkou „dobré poledne“. Ráno jsme se opět – jak originální – nasnídali. Neměli jsme nic zvláštního, kromě kakaa chléb se sýrem nebo salámem, jak si kdo vybral. Po snídani už jsme kromě samozřejmé přípravy oběda začali balit své věci. Šéfkuchařem pro oběd byl oficiálně jmenován Jasan, ale popravdě řečeno jím byl spíš Šingas, který společně s Fandou celou přípravu oběda organizoval. Tentokráte jsme vařili čočku s párkem, opět novinku v našem jídelníčku. Příprava oběda nebyla příliš pracná, proto jsme si stihli všichni dobře zabalit. Kromě oběda byla ale na programu ještě mnohem důležitější část, a sice úklid celé hájovny. Průběžně jsme začali všude zametat, klepat koberce a vůbec dělat všechny práce spojené s úklidem. I když nás nebyl zrovna ideální počet, práce šly docela od ruky. Šingas zametal, Kuželka s Jasanem vyklepávali koberce na kterých bylo opravdu poznat, že už je dlouho nikdo neklepal, byly opravdu hodně nasáté prachem. Mezitím Ministr dovařoval oběd. Přestože jsme ještě neměli dokončené všechny práce, šli jsme si dát oběd, jelikož kdybychom se rozhodli dát si oběd až poté, co všechno odpracujeme, asi bychom zůstali o hladu. Čočka byla sytá natolik, že ne všichni dojedli celou svou porci a i přesto jsme byli hodně nacpaní. Na nějaké trávení či odpočívání nebyl čas, tak jsme museli pracovat i s plnými břichy. Když se práce zdály být u konce, vždy se našla ještě nějaká další, která nás zabavila, abychom se nenudili. Ať už to bylo mytí nádobí, skládání koberců nebo odvážení suchého nahrabaného listí. Nakonec jsme se tedy, po veškerých povinnostech a také tradičním kmenovém pokřiku, vydali na cestu. Batohy jsme měli o velký kus lehčí, takže se šlo docela dobře. Snad celou první půlku cesty nám Fanda povídal o pro nás dávné, pro něj nedávné historii oddílu, o tom, jak jsme vůbec začli s indiánským způsobem skautování a táboření, o prvních táborech v týpí, předtím ještě táborech v podsadách a nakonec hovořil i o budoucnosti oddílu a tak jsme se dozvěděli opravdu mnoho zajímavého a hlavně jsme si ukrátili cestu. Zhruba ve třetině cesty jsme si dali první a jedinou zastávku, malinko se napili, snědli pár sušenek a znova se vydali na cestu. Fanda si po cestě vyndal kytaru a tak jsme zpívali a vypadali jako pětka z Rychlých Šípů. Když jsme došli k Letům, Fanda začal znovu vyprávět, tentokrát o koncentrácích, totalitním režimu a tak podobně. Byli jsme nedaleko od vesnice Lety, když Kuželka poznamenal, že na to, kolik máme před sebou kilometrů, jdeme moc pomalu. Zrychlili jsme tedy tempo a každý už asi tušil, že vlak budeme muset zase dobíhat. Tak se samozřejmě stalo, a od křižovatky u Letů jsme opravdu hodně spěchali. Kuželka s Fandou byli vepředu, zato Ministr naše tempo nějak nestíhal a byl neustále vzadu. Zvláště Ministr se asi opravdu přemohl, protože cesta nebyla jednoduchá ani pro zkušené bojovníky kmene. Na nádraží v Mirovicích jsme doslova doběhli, a to téměř současně s vlakem, možná i o něco později. Nicméně vlak jsme sice těsně, ale stihli a ve vlaku jsme také měli zaslouženou odměnu – snědli jsme asi tři balíčky sušenek. Do Příbrami jsme se dostali asi v půl páté, tedy poměrně brzo. Poté jsme už jen zvolili známku a muže výpravy a poté se už rozloučili a rozešli domů. Mužem výpravy se stali současně Kuželka a Ministr a oba zaslouženě a známka byla 1,33 – díky Ministrově dvojce, jelikož cesta na vlak pro něj asi opravdu nebyla jednoduchá. Výprava se určitě vyvedla i když určitě by mohla být lepší, kdyby s námi jelo více členů. Mohlo by se hrát více her a tak podobně, ale i v tomto počtu jsme si to maximálně užili. Možná že to bylo dokonce i lepší než kdyby nás bylo třeba patnáct, ale to už záleží na úhlu pohledu. I když, proč sem vlastně ten závěr vůbec píšu, všichni víme, že výprava na Hájenku se povede vždy a za jakýchkoliv okolností. Kuželka

15

Hudební Hájenka 16 – 18.11.2007

V hudební Hájenku se proměnila hájovna u Schwarzenberské hrobky. Bratři z kmene Mohawk sem vyjeli na svou další oddílovou výpravu. Hlavní náplní víkendu bylo si jej užít. A nejen to, Mohawkové mimo jiné pracovali na nezbytném zazimování hájovny a na jejím úklidu. Uskutečnily také tajemnou výpravu na zámek Orlík. Jejím cílem bylo oživit některá sousoší a splynout s Orlickým jezerem. Odpolední čas i večery na Hájence, byli potom plné hudby a zpívání. I cestou zpět do svých domovů zněla kytara. Vítězslav Čermák Bratr Ministr. Jak asi chutná letošní sníh ?

S písničkou se jde líp.

16

17

Mohawkové nadělovali lesním obyvatelům. Sedmý den měsíce Pukajících stromů. Letopočtu dvoutisícího sedmého. Rok s rokem se sešel a nadcházející Svátky přinesli i našim lesním obyvatelům drobný dárek v podobě kaštanů i jiných dobrot, které jim jistě zachutnají. Psala se devátá hodina dopolední a bratři Mohawkové odcházejí od své klubovny směrem na Květnou. Dnešní den je krásné slunečné počasí a výhled do dalekého kraje nás na chvilku zastavil, to abychom si pojmenovali pár obcí i staveb na obzoru i blíž k nám. Naše kroky vede bratr Komb, na každém rozcestí se rozhodl, kudy půjdeme. Je s podivem, že na vrchol Květné dokážeme přijít i cestou – necestou. Uložily jsme již zmiňované pochutiny do krmelce a šli k mohyle u kóty Květná. Od loňského roku trochu „ povyrostla “ a tak i my k ní přidáváme za každého bratra Mohawka, kámen. A na její špičku byl dán malý kamínek. Cestou zpátky do klubovny sbíráme do batohu chrastí pro přípravu nadcházejícího sněmovního ohně. Zastavujeme se i v Orlím hnízdě na Hvězdičce, která se nám velmi zamlouvá. Již Příbramskými ulicemi se dostáváme, až tam kde žije Kazbunda. Zastihujeme jej při zpracovávání špalků na polínka. Povídáme si o blížícím se Silvestru s Mohawky a předběžně domlouváme odvoz batožin na místo zvané „ Hájovna na Dědku “. Po návratu do klubovny je prvotním úkolem zatopit v kamnech a tohoto úkolu se s chutí ujal bratr Komb, rovněž tak ukuchtil fajn oběd. Dalším naším programem v klubovně byla příprava nástěnky do knihovny J. Drdy, našívalo se na ní plátno, potom hrabeme listí před klubovnou a na konec modelujeme figurky do Betléma Mohawků. Při této tvorbě hovoříme o chlapcích a i trochu o dívkách ve věku 15cti i více let. Všichni se těšíme na Vánoční kmenovou nadílku. L.H.Ježek – Víťa

18

Vánoční kmenová nadílka – VÁNOCE u MOHAWKŮ 14 den měsíce Pukajících stromů, roku 2007

Vánoce mezi Mohawky přišli tak jako každý rok. I letos bylo potřeba udělat spoustu drobných i větších věcí, to aby Vánoční kmenová nadílka byla skvělá i jiná než loňská. A tak Žlutí vlci i Modré želvy se snažily uskutečnit svou tajnou vánoční činnost. Ta se jim nakonec nezdařila. Povedlo se však mnoho jiných krásných věcí. Bratři tvořili, figurky k Mohawskému Betlému, občas jim to šlo a občas se hlína dala najít i hluboko ve vlasech, jak se za ni chytali, když něco figurce upadlo a pak už to tam nešlo přidělat, tak jak by si představovali. Vlastní výzdobu klubovny zajistily, hlavně bratři Kuželka a Jasan, dovezli mnoho krásných větví ze Stříbrného smrku i z Douglasky. Ozdoby už čekali a tak se větve nazdobili a připevnily na stěny i strop klubovny. Vánoční papírový řetěz je dílem nás všech, táhne se z rohu do rohu klubovny. Vlastní stavbu Betlému uskutečnil bratr Fandy a jeho instalaci jsme provedli všichni. Před Vánoční nadílkou v klubovně nechyběl ani Adventní věnec. Jeho každoroční stvořitel je bratr L.H.Ježek, svíčky k němu vyráběl bratr Komb a L.H.Ježek. Nakonec se klubovna uklidila, ještě dozdobila a ……. Píše se čtrnáctá hodina odpolední a postupně se v klubovně scházejí bratři Mohawkové. Každý obtěžkaný batohem, v kterém se nacházejí sladkosti v podobě Vánočního cukroví a spousta balíčků – dárků od Ježíška pro brášky Mohawky. Každý kdo přišel mněl už připraven svůj čaj a mohl teď už jen čekat na patnáctou hodinu. V tu dobu, už jsme téměř všichni a s pokřikem Mohawků začala Vánoční kmenová nadílka. A tak jsme zpívali koledy, povídalo se o lidových obyčejích a některé jsme i vyzkoušeli. Například lití olovovosku do vody. Tvary byli velmi zajímavé. Povídalo se o historii Vánoc i zrození Ježíše v Betlémě a vše co s tím souviselo. Každý z mladších Mohawků očekával chvilku, kdy se už začne s rozdáváním dárků od Ježíška. Vybrán k tomuto úkolu, byl bratr Kuželka, zvítězil v bodování v měsíci Jelení říje. A tak mu připadl tento úkol. Dárků bylo požehnaně a rozbalování nebere skoro konce. To je radosti a překvapení. Téměř na konec přišlo slavností předání Náčelnické funkce. Bratr Osoondah po mnoha letech vedení kmene předal svou funkci bratru Fandovi. Osoondah bude většinu roku v Plzni a tak nebude moci svou funkci dále vykonávat. Osoondahovi jsme mohutně zatleskali a Fandovi přejeme mnoho Štěstí a trpělivosti. Však mu v tom pomůžeme. A jedna perlička z nadílky, bratr Ministr pořád cosi hledal pod stolem, asi kořeny Vánočního stromku a v nich další dárečky. V nadcházejících dnech očekává Mohawky cesta na Silvestrovského Dědka. Jaký bude, záleží jen na nás. Už teď však víme, že bude hezký. L.H.Ježek – Víťa

19

20

21

Skautský Silvestr na DĚDKU 28.12. 2007 – 1.1. 2008

Oslavit příchod Nového roku, nemusí být vždy spojeno s pitím alkoholu a boucháním všelijakých petard. Jde to i jinak. Při kytaře za mihotavého světla petrolejových lam a u krbu v němž polena hoří jasným světlem. Scházíme se v pátek 28.12. 2007 v 8,30 u klubovny Mohawků, přichází Kuželka, Jasan, Fanda a Verča. Zanedlouho k nám přijíždí Kazbunda. Nakládáme proviant a další věci, jako jsou luky, lacrosky, pilu a sekery, kanystry na vodu, atd.. Při odbíjení deváté hodiny dopolední odchází část z nás na autobus a další část odjíždí nakoupit další proviant. Vždyť nás na Dědku bude v samotném závěru dvanáct. Obě dvě skupinky se potkávají až v Rožmitále na autobusovém nádraží. Kde si od Smíška bereme klíče od Dědka. Vlastní cesta nám netrvá dlouho, kus jdeme pěšmo a kus se vezeme s Kazbundou, který stačil vyložit věci na Dědku. Hájovna na Dědku, je skautská základna Rožmitálských skautů.

Odemykáme bránu a taky hájovnu, už při vstupu dovnitř je nám jasné že na nás čeká spousta práce. Hlavním úkolem je UKLIDIT a umýt nádobí, které budeme potřebovat, zbavit kredenc řádění myší. Z místnosti kde budeme spát vynášíme matrace a venku je vyklepáváme. Ve všech kamnech již hoří oheň a tak se všude rozlévá příjemné teplo.

22

Kuchyně je již taky v provozu, sestra Verča smaží bramboráky.

Kuželka a Michal šli ke studánce pro vodu. Vytáhli jsme taky padesát litrů užitkové vody, z dvaceti metrové studny, pomocí kotlíku. A my ostatní nutíme dovezenou pilu a sekery pracovat, jejich úkolem je připravit dřevo pro dnešní den a pro část zítřejšího dne. Je večer, setmělo se a tak nastal čas radovánek. Četba z knihy Indiánské příběhy, byla na prvním místě. Pak ke slovu přišla kytara a písničky. Do svých pelíšků uléháme krátce po jedenácté večerní hodině.

23

Sobota, 29.12. 2007. Neúprosný zpěv budíku nám říká, že je čas vstát. Je den jazyků, to znamená, že po celý den budeme mluvit anglicky, rusky, německy, Francouzky, jen ne česky. Každý mluví, tak jak uzná za vhodné a jak umí. A dnes nás čeká velice náročný den. Ponejprv rozcvička jen v trenkách a tričku, potom mytí ve sněhu. Úklid a než bude, snídaně tak se pouštíme do dřeva, toho není nikdy dost.

Snídaně se hodila, je nám fajn a tak se rozdělujeme na tři skupinky. Každá získává kuře a jejím úkolem je ho upéct na ohni. Nemělo by jí to trvat moc dlouho. A při tom všem se dorozumíváme cizím jazykem.

A jakže byli ty dvojce? Jasan a Verča, Fanda a Kuželka, Michal a L.H.Ježek. 24

Upečená kuřata byla snězena kolektivně.

V průběhu pečení a konzumace opeřenců, přijel bratr Šingas. Avšak, do dne jazyků se příliš nezapojil. Přijeli i rodiče od bratrů Kuželky a Jasana, přivezli další zásoby na Silvestra a i teplou sekanou k večeři. Vše snězeno, uklizeno a umyto. Je čas stvořit další hromadu dřeva na večer a zahrát si lacros. Večer se ukončil den jazyků. A to u večeře. Pak nás čekala velká hra CASFLOW. Hrajeme skoro do půlnoci a to od osmi večer. Každý může ve hře zbohatnout nebo z chudnout.

25

Nedělní ráno, 30.12. 2007, nám přineslo budíček až v devět hodin. V noci napadlo trošku sněhu a hned je les krásnější. Dnes přijedou skauti a skautky z Prahy a Nymburka. Odpoledne jim půjdeme naproti. Za velký úkol si dáváme udělat mnoho dřeva, nanosit dost vody a užít si dne. Nikdo neví, jak rychle to dopoledne uteklo. Najednou je tu polední klid. Při něm se čte slabikář Ferdy mravence. Přišel pilný telefonát. Do Rožmitálu přijeli námi očekávaní hosté. Oblékáme se, zavíráme hájovnu a jdeme jim naproti. Setkání proběhlo hodinku od hájovny.

Přijela sestra Tiky a její půlroční fenka Rony, bratr Housenka a bratr Petr. Přebíráme jejich batohy a odcházíme směr hájovna. Po večeři čteme další příběhy z knížky a jako každý večer tak i dnes přišla ke slovu kytara a písničky. SILVESTR 31.12. 2007. Nikomu se nechce vstávat a přece se musí. Musí se jít na rozcvičku, při níž stavíme sněhuláka na hlavu a ne normálně. Musíme se umýt sněhem. Dále musíme poklidit a dát si snídani. Z dnešního dne jsme dále museli přinést mnoho polen z lesa a upravit je ke konzumaci pro nenasytný krb. Po obědě odcházíme na Třemšín, cestou hrajeme i hru : povodeň, hurikán, …….do krytu, deratizace a tak.

26

Deratizace.

Hurikán. Na Třemšín přicházíme skoro potmě, již se šeří. Ale nikomu to nevadí. V podhradí si dáváme Fandův koláč a pak cestou zpět jdeme okolo Třemšínské studny. Krátce povídáme její legendu.

27

Do hájovny přicházíme již za tmy. A teď nás čeká příprava Silvestrovské hostiny. Vaříme, smažíme, mažeme, krájíme, sypeme a tak dál. To vše potom při kytaře a v očekávání Nového roku sníme. I domu si poveze každý tučnou výslužku.

Půlnoc se blížila nezadržitelným tempem. A když k nám vstoupil Nový rok 2008, připily jsme mu džusem a přivítali jej prskavkami.

28

Ráno 1.1. 2008, nikoho z nás deseti nebolela hlava, nikomu nebylo šoufl. Sice ne každý byl svěží jak vánek z hor, ale to nevadilo. Snídaně složená z chlebíčků a dalších pochutin přišla vhod. Dnešní den je posledním zde na Dědku. Uklízíme, tvoříme zásoby dřeva, vždyť při našem příjezdu taky bylo. Balíme a nakonec si každý z nás opravdu odváží velkou výslužku. K polednímu přijíždí maminka bratrů Kuželky a Jasana. Nakládáme vše možné i nemožné.

Loučíme se a po uzamčení Hájovny na Dědku odcházíme do Rožmitálu pod Třemšínem, na autobus. Na autobus čekáme něco málo přes hodinku. Přijel přesně a tak v šest si v klubovně vyzvedáváme svoje věci. Loučíme se mezi sebou. A jaký byl Silvestr ?

Super.

L.H.Ježek - Víťa 29

Rok 2008 30

Sportovní palačinková půldeňovka. Wikčemna ake nonpa.Wanži. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka.

12.1. 2008

Je ráno, mráz a mlha. Devátá hodina dopolední přivádí několik Mohawků ke své klubovně. Nesetrvají zde dlouho, jen co přibalí pár věcí a zase jdou dál. Jdou za Příbram, kousek za místo zvané Padák. Cestou pomohou nasměrovat pocestné ve voze na lyžařský svah. A poté vstoupí do světa luk, lesů, ledu a suché zimní trávy…….. nedaleko Drupolu je studánka. V tuto dobu z ní vyvěrá nejen voda, ale i odpadky, jenž krášlí okololí. Celá stráň je pokryta jinovatkou. Stoupáme do vršku k úpravně vody, cestou se občas zastavíme a povídáme o keřích i travinách. Jak je poznat v zimním období a tak. Pěšiny, po kterých chodíme, jsou samý led. Ale tam kam občas, zasvitne slunko, se jde docela dobře. Nad Padákem hrajeme Klínec. Poznáváme rozdíl mezi Dubem a Javorem. A poté již kráčíme podél plotu až na místo kde budeme smažit své palačinky a i pizzu. Je zde altánek a prima výhled na krajinu. A jak říkal bratr Jasan, je zde ticho a klid. Okusily jsme i ohřátou Mattoniho vodu a další laskominy. Na úplný závěr pečení-smažení, hrajeme lacros s fintami fň. Uklízíme, balíme a opouštíme toto místo, čeká na nás sestup do údolí. Na jednom takovém místě je lůmek a přes něj padlý smrk. Úkolem každého z nás je po něm přejít na druhou stranu. Smrk je ve výšce necelých dvou metrů. Bratr Jasan nám předvedl pád do měkkého mlází, ostatní kmen přešli v pohodě. Na sportovní stezce si zkoušíme různé dovednosti, skoky, skluzy na ledu i pády. Závěrečná cesta, do Příbrami vede okolo Junior klubu. Rozcházíme se u vchodu Nového rybníku. Bylo to fajn a prima. L.H.Ježek - Víťa

31

32

Výprava Mohawků do Gatagéwy Wikčemnazaptan – wikčemnašakowin witehi wa. Iwikčemnanonpa Šaglogan - omaka

25 – 27.1. 2008 Do Prahy odjíždíme před pátou hodinou odpolední. Jede Kuželka, Jasan, Komb a Michal. Cesta až do skautské klubovny střediska GATAGEWA, byla pohodová a fajn. Klubovna se nachází v jednom postarším Pražském domě. A její velikost můžeme jen tiše obdivovat. Po ubytování se odebíráme na návštěvu Pražské záchranné služby, hodláme navštívit našeho Fandu ve službě. I když je vše domluveno, tak nám není přáno se s ním setkat. Zrovna při našem příchodu odjíždí k případu. Zpoza volantu sanitky nám mává. Snad se to povede příště. Tak se vracíme jinou cestou do klubovny a zastavujeme se u Žižkovského vysílače. Bráškové poprvé vidí jeho stavbu v nasvíceném provedení. Zde setrváváme delší dobu. Návrat do klubovny je uskutečněn již za hluboké tmy. Následuje večeře, pár her a jdeme spát. Do sobotního rána nás budí budík na něčím mobilním telefonu. Rázem je umlčen. Ten budík. Ač neochotně, tak musíme vstávat. Krokodýlí rozcvička a je nám hned veseleji. Dnes na nás čeká cesta do Prokopského údolí. Napřed jedeme metrem a pak již pěšky a zase pěšky. Po půl hodince přicházíme k místům, kde jsou již první lomy, bráškové je vidí poprvé a moc se jim zamlouvají. Prohlížíme lom Jezírko i další menší lomy, krásný je i železniční viadukt, který tudy vede. Při našem návratu do klubovny po něm jel parní vlak. Cestou hrajeme lístečkovou hru Modří a Červení. Při ní si náš Jasan zvrtnul kotník. Sice se na nohu postaví, ale z další cesty do Prokopského lomu s jeskyní tedy sešlo. Vracíme se tedy na autobus a jedeme do klubovny. Večer si radši pro Jasana přijel tatínek. Po celý zbytek výpravy nám Jasan chyběl. Při vaření večerní krmě nám místní elektrický vařič dvakrát vyhodil pojistky, a to až v sousedním domě kde je pro klubovnu hlavní el. rozvaděč. Prostě vařič dovařil a dosloužil. Od té doby vaříme na klubovních kamnech. Návrat k romantice o kus blíž se nám zamlouvá. Sobotní večer následně vyplnily stolní hry a Muh-mohwa kombinovaná s molitaňákovým fotbalem. Jako sladkou tečku si dáváme čokoládový nektar. Je super. Neděle, poslední dopoledne výpravy Mohawků do Prahy. Vstáváme o pár chvil déle. Po snídani a úklidu odcházíme do Armádního muzea, kde jsme si prohlédli mnohou expozici a bráškové si tak mohli prohloubit své školní znalosti nejen z dějepisu, ale i z poznání toho co obnáší slovo válka. Po poledni je naším úkolem uklidit klubovnu a připravit ji k předání. Ve volném čase hrajeme molitaňákový fotbal, který je zakončen Kombovým kopem. Pak už míč nebyl, sežrala ho červí díra. Výprava dostala známku 1,25 a mužem výpravy byl zvolen Komb a Kuželka, oba bratři dostali stejné množství hlasů. L.H.Ježek - Víťa

33

Dobříšský jeskynní systém a Čertův most. Iwikčemna šakpe Wičata wa. Iwikčemnanonpa Šaglogan - omaka

16.2. 2008 Ráno bylo dosti zima, ta nás však neodradila od našeho záměru navštívit tajuplný podzemní jeskynní svět v zámeckém parku na Dobříši. Je sice pravda že místní jeskyně nechal již dávno vytesat v břidlici, vlastník zámku pro pobavení svých hostů. Ale, to neubírá na jejich zajímavosti. Z Příbrami odjíždíme v osm hodin ráno. Sešlo se nás celkem sedm. Přišel Kuželka s Jasanem, Michal, Johánek, Ministr, Komb a L.H.Ježek. Nebeská báň je zatím bez mráčku a sluníčko již začíná hřát. Snad nám počasí vydrží. Na Dobříši jsme si neopomněli v místím velkoobchodě koupit pár mlsnot. Inu takové posílení na cestu bude potřeba. Pak bratr Komb vybral směr, kterým se půjde. Cestou se zastavujeme u kostela Nejvyšší trojce. Zde je naším úkolem získat o něm co nejvíce informací. Ukazuje se, že ne všichni máme svůj zápisník a propisku. To je tak trochu ostuda. Přicházejí i další dva úkoly, odhadnout počet pruhů v zebře přes silnici a následně spočítat články ostnatého řetězu. Úkoly byli sice lehké, ale přišli vždy nečekaně. Zámecký park nás přivítal ještě zimním počasím. Na stromech nebylo zelené listí, tráva se taky nezelenala a nikde žádná kytička. Za to foukal studený vítr a sluníčko se začalo halit do oblaků. Krátce se zastavujeme u zámecké minizoo. Je tu pár opeřenců : Stříbrný bažant, Zlatý bažant, Bažant, Hrdličky a Pávy. Hrdličky marně roztloukaly svými zobáky zamrzlé pítko a Bažanti se zase marně dožadovali nějaké té krmě. Radši jdeme dál, hlouběji do lesních zámeckých hvozdů. Sešli jsme k vyschlému potoku přes, který se klenul mostek. Slovo dalo slovo a už mostek dlouhou rourou podlézáme, je suchá a občas sem tam pavučina. Nakonec jsme sehráli o rouru malou bitvu, vyhráli všichni. Mostek byl pojmenován – PŘETLAČOVACÍ. To už se naše kroky přiblížily k první místní jeskyni, tou se dá projít na obě strany a je plná odpadků. Jdeme dál, přicházíme k vykotlanému kmeni a zde se snažíme do jeho mrtvých útrob vhodit ze vzdálenosti pěti metrů deset kamínků. Každý se snažil, avšak víc jak šest jich do kmene nevhodil. Na nedaleké louce svačíme a probíhá i MUH – MOHWA, to je souboj s gumovými noži. Kdo nesvačil, bojoval. Srandy a pohybu si tak, užili všichni. Než dojdeme k další jeskyni, míjíme ledopád v lůmku u rybníka. Následná jeskyňka je útulná, všude plno Dubového listí a je v ní příjemné teplo. Žádné odpadky. Pak procházíme vyvrácenou branou zámeckého parku a ocitáme se opět ve světě běžných věcí i lidí. Navštěvujeme rozvaliny jednoho kdysi domu. A po krátké dosvačince se vracíme skoro stejnou cestou zpět. Teď bráškové luští list od Alvareze, v něm se dozvědí pár informací, které je čekají na táboře. V listu byl tento text : .-//..-././.-./-./.-/-./-../---/--..//-././.../-/.-/.../-/-./-.--//-.../-.--/.-..//--/../-.-././-.//.-//.--./.-/.-.././-.//.-//..../.-../.-/...-/.-//.---/./--/..-//.--./.-/-.//-.../-.--/.-../.-//..-/-/.-/-/.-//-./---/--.././--//---/-.../.../../-../../.-/-./--/...-/-.--/--///...-//-./---/-.-./..//.---/.../--/.//---/-.-/.-//-././--../.-/--/..../--/..-/.-./../.-../..///-./.-/...//---/...././-.//-../---//-/--/-.--//--../.-/.-./../.-

34

..//.-//.../-/../-./-.--//-./---/-.-./..//.--./.-../.-/.../../.-..///...-/.../.-/-.//.../-/../-./-.--//...-//.../.-./-../-.-./../----//-./.-/.../../----// -././--../.-/.--./.-../.-/.../../.-../////

To už na nás z dálky mává ČERTŮV most. Má dva velké oblouky a klene se z nad menším údolím, je postavený ze strusky, kterou dodali hutě. Mohutné bloky jsou prokládány běžným kamením. Jinak se z tohoto materiálu stavělo v okolí Dobříšska celkem běžně. Napřed se seznamujeme s legendou vzniku tohoto Čertova mostu. Ta praví že jeden krejčí z nedaleké Hutě dostal od zámeckých paní zakázku, ale termín na ušití a dodání šatů byl velmi krátký. A proto, aby jej stihnul, uzavřel s čertem dohodu, čert vystavěl přes údolí most a krejčí stihnul včas dodat šaty zámeckým paním. Krejčí za vydělané peníze zabezpečil svoji rodinu. I čert si vybral svou odměnu, odnesl krejčího do pekla. Dodnes se dá vidět v klenbě jednoho z mostních oblouků díra, kterou čert krejčího odnesl do pekla. Potom nás Alvarez vyzval k závodu na čas a hbitost. Jednalo se o sběr kokosových ořechů. V něm zvítězil bratr Jasan, druhý byl Komb, třetí místo patří Kuželkovi, čtvrtý je Ministr, pátý Johánek a šestý Michal. Pod mostem na ohništi, které zde už je nějakou dobu si vaříme polévku. Nakonec hrajeme schovávanou a v samotném závěru volíme muže dne a udělujeme známku výpravy. Muže dne byl zvolen bratr

Komb, známka za výpravu je 1,16. Za zámeckou branou, ve světě běžném, zaznívá

pokřik Mohawků, a pak opět ve velkém obchodě kupujeme pár mlsnot. Volným krokem odcházíme na autobus. Ten na nás zde již čeká. Tato výprava skončila, avšak čekají nás další výpravy. L.H.Ježek - Víťa

35

36

Více fotek na : www.lhjezekvita.blog.cz

37

Klubovní noc s Mohawky Wikčemna nonpa napčinyunka Wičatawa na Wanži Iištawičayazan wa. Iwikčemnanonpa Šaglogan - omaka

29.2. až 1.3. 2008 Wikčemna nonpa napčinyunka Wičatawa Dlouho očekávaný podnik kmene Mohawků nadešel. Přiblížila se sedmnáctá hodina odpolední dne dvacátého devátého Února. V klubovně Mohawků se sešli bratři : Kuželka, Jasan, Ministr, Komb, Krtek, Daník, Johánek, L.H.Ježek a Šingas. Po krátkém ubytování a uložení věcí následovalo rozdělení úkolů a upravení klubovny pro náš víkendový pobyt v ní. Nezbytné úkony udělány a pak celý náš kmen vyrazil bojovat o Zlatou stuhu, jednalo se o překonání několika překážek. Prolézalo se pneumatikou, překonala se zídka o výšce skoro dvou metrů, prolezlo se kovovým mimozemšťanem a pak každého očekával tunýlek. Po jeho absolvování a překonání žebřin se doběhlo ke klubovně, tam každý dopravil pálkou míček, který se pohyboval v betonovém korýtku do cíle. Nejlépe si vedl bráška Daník, druhý byl Ministr a třetí místo obsadil bratr Johánek. Dalším zajímavým úkolem bylo překonání elektrického plotu, zde se ukázalo jak bratři dovedli spolupracovat. Zpočátku jim to nešlo, ale potom přišli jak na věc. Začalo drobně pršet, odcházíme do klubovny, kde na nás čeká vynikající čaj a další neobvyklá činnost. Zítra prvního dne měsíce Iištawičayazan wi, budeme vařit v Jestřábově rýžovišti. Každý získal kus textu zašifrovaný v kolečku. Z něho vyplynulo dobré poučení : „Společnou prací se dosáhne víc, než kdyby každý byl sám.“ Potom hrajeme Mohawské hry a i hry z knížky od bratra Zapletala. Přišla i chvilka na zpěv, nezpívalo se klasicky s kytarou a s písničkami známými, mněli jsme za úkol přezpívat složení čokoládového výrobku. Při této činnosti se užilo mnoho srandy. Venku se mezitím setmělo, bratři Komb a Jasan přišli s večerní venkovní hrou, v naší velké zahradě se část bratrů schovala o ostatní je museli najít. Za nalezení bratra získávali lísteček. Při hře se někomu dařilo a jinému méně. Každý se pobavil a nikdo nepřišel zkrátka. Nadešla doba kdy se i Mohawkové unaví a pak musí jít taky spát. Zítra na nás čeká mnoho nového. Wanži Iištawičayazan wa Skoro osmá hodina ranní nás vytahuje z pelíšků. A komu se nechce tomu bratr Komb pomohl, třeba Kuželkovi. K snídani už na stole čekal lahodný čaj a každý vyndal nějaké to dobré pečivo. Před devátou hodinou již odcházíme z klubovny Mohawků, loučíme se s Daníkem a Johánkem, odjíždějí do Českých Budějovic. Potom za silného větru směřujeme na nádraží, kam přijel Fanda. Bouřka se sněhem a deštěm nás zavedla k Fandovi domu. Uvařil se čaj, hrají se hry, luští se z morseovky recept na Guláš, který budeme dnes v Jestřábově rýžovišti vařit. Po hodince u Fandy se počasí umoudřilo a tak odcházíme do lesů. Cestou hrajeme Orlí oko, do kartiček zapisujeme různé věci, zvířata, lidi. V rýžovišti je naším prvotním úkolem rozdělat oheň pro uvaření guláše. Sice je vše mokré a suchá větvička se vyváží zlatem, ale Mohawkové ví jak v tomto počasí–nečasí oheň rozdělat a vědí kde hledat suché dříví. 38

Pak se už krájí salám, loupe se cibulka i česnek a vše se vaří, smaží, dusí. Přidávajíce i další suroviny co v guláši nesmějí chybět. Každý z Mohawků se, se zdarem zapojil a pak si pochutnal. Vše uvařeno, snězeno, uklizeno. Přicházejí na řadu hry. První z nich je hra, Pašeráci. Opakovala se několikrát. Na hřišti u rýžoviště hrajeme Muh – mohwu. Cestou z Jestřábova rýžoviště se každý z nás stal na chvilku letadlem. Výprava končí v klubovně Mohawků. Zvolil se muž výpravy a i udělena byla známka výpravy. Mužem výpravy byl zvolen bratr Ministr a známka výpravy je 2,16. L.H.Ježek - Víťa

39

40

41

42

Velikonoční Robinsonáda kmene Mohawk, na Skaličném. Wikčemna nonpa wanži – wikčemna nonpa topa Iištawičayazan wa. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka

21 – 24.3. 2008 Nastala další Robinsonáda Mohawků. Další Velikonoce, které jsme prožili netradičně. V sedm hodin ráno dne 21 Března, se scházíme v klubovně. Jednak domlouváme s Kazbundou odvoz věcí na Skaličník a jednak zde začíná naše Robinsonáda. Vlak stíháme na poslední chvíli. Vystupujeme v Čimelicích, kde čekáme na přípoj, který nás odváží až do Vráže u písku. Z tohoto menšího městečka putujeme liduprázdnými ulicemi až pod Novou ves. Kde v závětří vaříme bramborový guláš. Nacházíme zde i zajímavý patník nebo označník čehosi, jedná se o žulový kámen, na kterém jsou tyto znaky :

Po jeho prohlídce odcházíme přes další les i silnici až ke Skaličníku. Jedná se o rybník, kde pod jeho hrází stojí dvě chaty Píseckých skautů. Zde se také setkáváme s Kazbundou, který, nám dovezl naše věci a zásoby jídla. Za krátký čas taky přijíždí Tomáš a veze nám klíče od chaty. Taky nás požádal, zda bychom jim nepomohli odstranit polom na jejich tábořišti. Jednalo se o stažení a spálení klestí i o úklid polen do druhé chaty. Souhlasili jsme, a do setmění se pracovalo. Je večer a k němu patří i zpívání při kytaře a při svíčkách. Sobotní ráno nás nechává poměrně dlouho spát. Trpaslíci už pilně od večera pracovali a spoustu klestí spálily, teď při prvních slunečních paprscích šli spát. Nás však budí příjezd dalších bratrů na Skaličník. Přijel Kuželka a Jasan. Vítáme se s nimi a ukládáme jejich věci. Poté je hned zveme k snídani. Po lahodné krmi odcházíme pracovat. Stahujeme klestí a odvážíme polena do sousední chaty. Úderem poledne zasedáme k obědu. Každému chutná, vždyť Rizoto vařil Kuželka a povedlo se mu.Fanda krátce po obědě vyhlásil polední klid, čehož využili všichni. Odpolední výprava na kótu 517, znamenala rozdělení na dvě družstva. Každé vyráží jiným směrem a svou cestu značí skautskými značkami. Společný návrat do chaty je již za tmy a svitu hvězd. Večeře nás všechny rozehřála. Uklidilo se a umylo nádobí, vzali se buřty, opékačky a šlo se k ohni. Čas do půlnoci vyplnily nejen buřty, ale i kytara a písničky. Neděle, venku sluníčko již dává o sobě vědět a trpaslíci odcházejí od ohniště při jeho prvním paprsku. Čas dopolední opět věnujeme práci a odklízení polomu. Po poledním klidu společně jdeme po skautských značkách. Po těch co jsme včera tak usilovně stvořili. První skupinka totiž na kótu 517 nedorazila, jen ji minula asi o 200m. Za to jejich trasa byla plná zajímavostí a děje.

43

Vždyť i menší lesní bitva byla velmi vítaným zpestřením. Zpět z kóty 517 se šlo po trase druhé skupinky. Skončilo se nakonec ve vířivce u sauny. Svačinka a fotbálek vyplnil zbytek dne do tmy. Plápolající oheň v krbu byl pohlazením po dobře prožitém dni.

Pondělní ráno nás vítá sněhem a mrazíkem. Nadešel čas úklidu a našeho návratu do civilizace. A tak napřed balíme své věci, potom čistíme krb, naváží se dřevo do chaty, klepeme rohože a vytírá se i podlaha. Okolo jedné hodiny odpolední přijíždí Tomáš, aby si převzal chatu. My na to odcházíme na vlak do Čížové. Cestou nacházíme studánku a tak ji Fanda čistí. Vlak přijel, my nasedli a v Březnice se loučíme se Šingasem. Do Příbrami přijíždíme před 17 hodinou. Robinsonáda skončila. Avšak blíží se další. S námi na té minulé byl Fanda, Pavlína, Šingas, Kuželka, Jasan a L.H.Ježek. L.H.Ježek - Víťa

44

45

46

47

Noc s Andersenem Wikčemna nonpa šaglogan Iištawičayazan wa. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka

28.3. 2008 Píše s už osmý ročník Noci s Andersenem, který pořádají jednotlivé městské knihovny v celé České republice. Knihovna Jana Drdy v Příbrami není výjimkou. Letošní Noc s Andersenem se uskutečnila z 28 na 29.3. 2008. Vše začalo v šest hodin večer v knihovně J. Drdy, kde se sešlo třináct dětí, kteří chtěli prožít noc v mezi knížkami ve své knihovně. Po ubytování a průvodním slovu, se celá skupinka v doprovodu paní Máchové a pani Roubalové i bratra Osoondaha se Štěpánkou ze skautského oddílu Mohawk odebrala do klubovny Mohawků. V klubovně děti prožily chvíle na skautské schůzce. Kde se hráli hry a dozvěděli se o skautech nové věci. Mezitím bratři Mohawkové připravily venku v zahradě cestu tvořenou svíčkami až k ohni, který rovněž svítil do tmy. Cesta vedla i tunýlkem a mnoho dětí si ji prošlo několikrát. U ohně se opékali buřty, popíjela se limonáda a také se zpívalo při kytaře. Okolo desáté večerní hodiny se všichni účastníci Noci s Andersenem odebrali zpět do knihovny, kde probíhal další program. Mohawkové zůstali ve své klubovně a zapojili se do Noci s Andersenem po svém. Četli příběhy z nové knížky Bobří stopa. Činnost v knihovně byla rovněž plná nočních radovánek, mnoho her, malování velkých omalovánek, házení míčkem do pyramidy z plechovek, byl i Bobřík odvahy kde děti jeden po druhém šli do tajuplného sklepa knihovny za jeho tajemstvím, jednou z odměn byl i dort a koláčky. Před uložením k spánku se četli pohádkové příběhy. A pak už všichni spali a spali, až do sedmé hodiny ranní kdy byl budíček. Ne každému se chtělo vstávat. Avšak lahodná snídaně a rozdávání diplomů a účastnických listů by na opozdilce nepočkalo. Letošní Noc s Andersenem se velmi povedla, a již teď se jistě připravuje další. L.H.Ježek – Víťa, Osoondah a Štěpánka

48

49

50

51

Jarní lůmek Wikčemna ake wanži - wikčemna ake yamni na Magaokala wi. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka 11 – 13.4. 2008 První Dubnová výprava kmene Mohawk vedla na celý víkend do ZELENÉHO LŮMKU u BOHUTÍNA. My Mohawkové se scházíme v pátek u své klubovny a po přibalení několika věcí i úpravě svých batožin ( zanechání zbytečností v klubovně ) se vydáváme pěšky do již zmiňovaného Zeleného lůmku u Bohutína. Cestou proběhlo několik zastávek. Při jedné z nich byl sněden Perník od bratra Komba. Při druhé v Jamkách u Baníku, nedaleko studánky, se skládal plánek další cesty. Potom se už pokračovalo přímo do lůmku. Zde následovala nezbytná činnost. Postavit si přístřešky a připravit zásobu dřeva na vaření večeře i na posezení u ohně. Bratři Jasan a Komb se rozhodli stavět svůj přístřešek jinde. Po několika málo minutách se však svorně přidali k Ministrovi a Kuželkovi s L.H.Ježkem. Tma a vlhké místo rozhodlo. Večeříme takzvanou SVAČINOVEČEŘI. Co si kdo dovezl a o co se rád podělil s ostatními Mohawky. Před půl desátou hodinou večerní umlká zpěv ptáků a my si povídáme dva téměř hororové příběhy. Jeden z Čech, o třech špatných klericích z Brna a druhý ze severských států, příběh o Krysaři a jeho odplatě nepoctivým konšelům. Nedlouho po skončení vyprávění příběhů přišel bratr Fanda se sestrou Pavlínou. Sedíme u ohně a povídáme o všem možném, při tom opékáme slaninu. Krátce po půlnoci Fanda a Pavlína odcházejí zpět do Příbrami. My co jsme zůstali, odcházíme do svých pelíšků spát. Noc je vlahá a není zima. Je ráno, je sobotní ráno, ptáci vstali okolo čtvrté hodiny ranní a jejich zpěv se opět linul lesem, my Mohawkové vstáváme před osmou hodinou. Napřed nás čeká mytí v nedalekém potoce a potom dobrá snídaně. Bratři Komb, Jasan a Ministr se rozhodli postavit si samostatný přístřešek. Je jim dán tedy prostor k uskutečnění svého snu. Nutno podotknout že se jim jejich přístřešek povedl a lze říci, že byl lepší, než ten kde sídlil Kuželka a L.H.Ježek. Dopoledne bylo ve znamení lukostřeleckého golfu. Je to obdoba klasického golfu, taky se jde od jamky k jamce a taky se střílí na cíl. Zde byli cíle pro zásah šípem. Ne vždy se zdařilo. Nejlepším střelcem byl bratr Ministr. Oběd, vaříme Rizoto, daří se a plný třílitrový kotlík se záhy vyprázdnil, jak nám chutnalo. Složení Rizota ? Rýže, předvařená mražená zelenina, cibule, česnek, fazole ve vlastní šťávě. Ono především záleželo na tom, aby se nic nerozvařilo na kaši. Vše bylo správně chutné a křupkavé. Druhým chodem byl opékaný – flambovaný steak. Ať už vepřový nebo kuřecí. Odpoledne se vydáváme lovit králíky. Jsou to igelitové pytlíky krmené senem. Zasáhnout Šípem králíka na deset i více metrů je hračka, zasáhnout jej však na vzdálenost půl metru je dost složité, aspoň pro někoho. Před večeří je dalekonosná střelba. Terč je ve vzdálenosti asi třiceti metrů a nejlepší trefu mněl L. H. Ježek, 30 cm od středu. Nejzajímavější trefu bratr Komb, nekonečno s hledáním šípů. Je večer, oheň hřeje a praskající polena nám připomínají, že krásný den v lese pomalu končí. Na obloze není ani mráček, měsíček dorůstá a lze tušit, že v noci bude pořádné chladno. Spát jdeme s ptactvem. To umlká opět po půl desáté hodině večerní. 52

Neděle, půl osmá hodina nás vytahuje ze spacáků, je opravdu zima a obloha dává tušit, že bude velmi krásný den. A opravdu sluníčko se vyhouplo na oblohu a snaží se ohřát vše, co v noci tonulo v chladu. Naším dopolední programem je tvorba a vyhledání samorostů. Bráškům se tato činnost zrovna nezdála, avšak zhostily se jí se zdarem. Každý našel svůj samorost a taky k němu řekl pár zajímavých vět. Co představuje a jaký je jeho příběh. Jasan nalezl pravěkou Ještěrku, Kuželka našel Klacek – prostě klacek, Komb mněl svou Trubku a Ministr stvořil Skřítka. Po obědě uklízíme, balíme a odcházíme zpět do civilizace. Cestou zpět si ukazujeme spoustu nových přírůstků v jarní přírodě. Mužem výpravy se stal, bratr Kuželka a známka výpravy je 1,3. L.H.Ježek - Víťa

53

MEDVĚDÍ STEZKA 3.5.2008 Yamni Wožupi wi. Iwikčemnanonpa Šaglogan - omaka

V sobotu třetího Května, se uskutečnil již několikátý ročník Medvědí stezky, kterou pořádala TJ Sokol Březové hory a SPV Příbram. Na přípravě se podílel i 4.chlapecký skautský oddíl Mohawk ( Svaz skautů a skautek ČR). Od devíti hodin ráno se v lesoparku Litavka u stadionu Marila, (v Jamkách ), závodilo v nejrůznějších disciplínách, například : topografie, první pomoc, tábornictví, uzlování, vlastivěda, příroda, samokontrola, lukostřelba, lanová lávka a v dalších dovednostech. Každý si přišel na své a každý vyzkoušel svoje znalosti. V cíli i na startu mohli malí i velcí závodníci hrát hry a dozvídat se zajímavé informace, nebo opékat buřty.

Medvědí stezky se zúčastnilo na osmdesát pět dětí a část z nich trať absolvovala i se svými rodiči. L.H.Ježek – Víťa ( Vítězslav Čermák )

54

55

56

Oprava opevnění před bitvou o tvrz OSTRÝ. 16 – 18.5. 2008 Iwikčemna šakpe – iwikčemna šaglogan Wožupi wi. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka.

Zaduněly bubny a zazněly rohy, svolávající všechen dělný řemeslný lid na opravu i zvelebení hradeb tvrze Ostrý. Neboť v dály, vlály praporce vojska válečného a viděno i bylo. Zvěsti o něm se nesly krajem, to vojsko nepřátelské by rádo do svého područí tvrz Ostrý jalo. Psal se šestnáctý den měsíce Května, na tvrz Ostrý přijíždějí kameníci, tesaři, kováři i jiný dělný lid. Tvrz v tyto dny připomíná chaos v mraveništi. Jedni cosi boří, aby druzí nahradili jiným. Jeden kove hřeby a druhý je opět z dřev vytahuje ven. Ten chce stavět cimbuří a onen by rád začal hradbami. Avšak při bližším pohledu je jasné že všichni řemeslníci, i jejich tovaryši vědí co dělat a jak. Každé řemeslo se navzájem doplňuje a proplétá neviditelným lanem dobře organizované obnovy opevnění tvrze Ostrý. Práce zvolna a nezadržitelně ubývá, naopak přibývají nové části hradeb i cimbuří. Vždyť boj o tvrz Ostrý se již blíží. A jak to bylo dál? Mohawkové se pro letošní dvacátý ročník boje o Ostrý, stali snad jedinými, kteří se ujali úkolu dát Ostrý dohromady po loňském ročníku. Sice se nás v pátek na nádraží, moc nesešlo, avšak počet byl vynahrazen úsilím dát hradby do pořádku. Po příchodu na Ostrý bylo vidět, že to nebude lehké.

57

Hned v sobotní den, se naše početné osazenstvo tvrze, rozdělilo na drobné pracovní skupiny. Každý si našla kus hradeb, které bylo potřeba dát dohromady. S drobnými přestávkami tvořily celý den. Náš záměr – dát hradby do provozuschopného stavu se podařil. Všichni odvedli velký kus práce.

Dvakrát byla vyslána dvojce ke studánce pro vodu a navečer bylo na programu koupání v Litavce. Rozdělily jsme se na dvě party a vystřídali se. Voda byla báječná a osvěžující. Avšak když šla k řece dolu z Ostrého druhá parta, jeden bráška špatně šlápnul a pochroumal si kotník. Zchlazení kotníku nepomohlo, tak ještě večer odjel s náčelníkem domu do Příbrami.

58

Nedělní ráno bylo pouze idylické v tom, že krásně drobně pršelo a okolo nás byl mlžný opar. Pohled na padající vodu z oblak nevěštil nic příjemného. Balíme a po chvilce se odebíráme k Příbrami, náš pohled na stojící hradby v nás zanechává dobrý pocit z příjemného víkendu, i když završeného deštěm. Boj o tvrz Ostrý se uskuteční 24.5. 2008. Už teď se těšíme.

L.H.Ježek – Víťa

Rok 2006

59

Bitva o tvrz OSTRÝ. 23 – 24.5. 2008 Wikčemna yamni – wičemna topa Wožupi wi. Iwikčemnanonpa Šaglogan – omaka. Již zvěsti dorazily do vzdálených koutů země, že tvrz Ostrý je obléhána vojskem cizím a v nebezpečenství vydána. Lid prostý i urozený jak jeden muž vzali svou zbroj a ku spěchu se mněli pomoci tvrzi Ostrý z obléhání cizím vojskem. I z Příbrami odjel kmen Mohawk bránit tvrz. A jak to bylo dál ? Spolu s námi na Ostrý v pátek 23.5. 2008, odjížděla i vlčata z Brdské smečky, a tak jsme se k nim přidali. Cestou do kopce byla vzájemná pomoc, našim malým spolubojovníkům samozřejmostí. U tvrze Ostrý v podhradí bylo nutno se napřed ubytovat a potom si každý mohl projít okolí a navštívit tvrz. Večer dorazili ostatní bratři z Brdské smečky. Když se pořádně setmělo, uskutečnili noční hru TŘI SVĚTLA. Sobota 24.5. 2008, vstáváme nejen buzeni zpěvem lesního ptactva, ale i halasem vlčat. Ranní posezení u ohně se šálkem horkého a dobrého čaje každého již plně probudilo. Po snídani bylo třeba dojít pro vodu do studánky a poté se pomalu připravovat na boj o tvrz Ostrý. Mezitím přijeli i Filištíni z Prahy. Filištíni po poradě s bratrem Mamutem, se stali obránci tvrze. Jali se jí tedy zvelebit a do opevnit. V průběhu těchto prací se sjížděli další bojovníci. Amazonky, Dvojka a další. Celkem se sešlo na Ostrém přibližně 110 bojovníků. Dvě třetiny z nich se stali útočníky a zbývající třetina bránila tvrz. Úkolem útočníků bylo strhnout tři stuhy ze stožáru uvnitř tvrze, pokud by se jim to povedlo, Ostrý by padl. Bitva začala krátce po jedenácté hodině dopoledne. A trvala plných 120 minut. Během tohoto času se uskutečnilo mnoho útoků na tvrz, o dramatické chvíle nebyla nouze. Hradby na několika místech povolily a průniky útočníků do tvrze se stali pravidelností. Pomalu ze stožáru zmizeli dvě stuhy, kdyby bitva trvala o pár minut déle, zmizela by i třetí stuha. Tvrz Ostrý však plných 120 minut odolávala a odolala. To bylo jásotu a radosti v řadách obránců, ale útočníci si taky zaslouží poctu slávy za dobře odvedený výkon – dobít tvrz. Následuje úklid papírových míčků, balení a odchod na vlak, který nás odváží do Příbrami. L.H.Ježek – Víťa

60

61

62

Mohawské koupáníčko na Nováku 5.9. 2008 První MOHAWSKÉ KOUPÁNÍČKO v dalším skautském roce, připadlo na 5 den měsíce, Kdy srny hrabou do země. V přesně stanovený čas, 17,15 hod., se scházíme u plaveckého bazénu v Příbrami. Jako první zde byl bratr Komb, po něm přišel Natanael, pak Kuželka s Jasanem a nakonec Matěj. Z náčelnictva byl přítomen náčelník Fanda, dále Šingas, Osoondah se Štěpánkou a L.H.Ježek. Naše schopnost číst nám prozradila, že bazén je právě uklízen a čištěn, takže nepremáva. Odebíráme se tedy do areálu Nového rybníka. Vyhlídli jsme si prima místečko, sluneční paprsky stále ještě pražily a tak záhy téměř všichni končíme ve vlnách tohoto rybníka. Dokonce byla námi zprovozněna klouzačka. Po několika delších minutách přichází ke slovu druhá etapa hry LOVCI MAMUTŮ. Její název byl Pod ledem. Bratři mněli za úkol sjet po klouzačce do vody, od ní plavat ke vzdáleným schůdkům a vystoupat po nich na břeh. Od nich přeběhnout k dalším schůdkům, vstoupit do vody a plavat ke klouzačce. Na závěr vylézt na břeh a udělat pět kliků. Kdo toto zvládnul, v etapě uspěl. Jen bratr Komb z nejasných důvodů etapu vzdal. Že by to bylo moc náročné? Avšak to nevadí. Nácvik záchrany tonoucího, pomocí házecího pytlíku, byl vítaným zpestřením koupáníčka. Od vody se vracíme do svých domovů okolo 19,00 hod. další naše MOHAWSKÉ KOUPÁNÍČKO bude 17.10. 2008. Tentokráte v bazénu. L. H. Ježek - Víťa

63

Mohawské putování po Brdských kempech. 10 – 12.10. 2008 Mohawské putování po Brdských kempech začalo na srazu u Skalky v 15,50. Být o tomto víkendu v Brdech se rozhodli bratři : David, Kuželka, Komb, Roy, Fanda a L. H. Ježek. Ostatní buď nemohli, nebo se jim nechtělo. Na Dobříš odjíždíme bez našeho náčelníka Fandy. Přijede za námi až večer. Vystupujeme na Větrníku, po ujití dvouseti metrů, povídá bratr Komb, že sebou nemá jídlo, které mu bylo přiděleno v klubovně, aby jej vzal sebou. A tak mobilujeme Fandovi, ten je stále v Pb. Chybějící jídlo doveze. U hájovny začíná naše cesta k trempským kempům. U rozcestí se fotíme a po chvilce odpočinku,

jdeme dál okolo velikého plotu. Cestou se zastavujeme v kempu Sanktus. Ten je však pobořen.

64

Naše kroky směřují až na Starou Dakotu. Tam je již kamarád Hříbek a Blanka. Vítáme se po trempským pozdravem. Zde setrváváme zbytek pátečního dne, napřed je potřeba udělat trochu více dřeva na oheň a potom již zazní kytara a příjemný večer při ohni započal. Ráno nás budí hustá mlha a zpěv ptáků. Horký čaj rozehřál naši krev. Dopoledne uskutečňujeme další etapu celoroční hry „Lovci mamutů“. Krátce po dvanácté hodině začínáme vařit Mohawský guláš. Povedl se. V průběhu vaření balíme svoje věci a vítáme se i s příchozími kamarády trempy, po obědě odcházíme na další trempské kempy.

Stará Dakota

Cestou hrajeme hry a několikrát zastavujeme i u studánky. Za nedlouho objevujeme kemp, jehož jméno je Igeliťárna, pak se dostáváme do několika bezejmenných kempů a taky navštěvujeme Neskenon. Kemp, jehož jméno je po legendárním skautském – trempském oddíle. Kmen Neskenon je i naším vzorem.

Igeliťárna

65

Neskenon

Putujeme dál, poznáváme další kempy v Brdských lesích. Některé jsou udržované a funkční a jiné již dávno zanikly, jen kruh z kamenů oznamuje, že se zde scházeli kamarádi, skauti, wodcrefteři i jiní. Kde přesně kempy v Brdských lesích jsou, nelze napsat. Kdo ví kam jít, tak je nalezne.

Sobotní den završujeme v kempu Rozárka. Zde se ubytováváme, připravujeme dřevo a vaříme Poryč. Opět zazněla kytara a před novým dnem se jde spát. Někdo spí v boudě a jiný u ohně.

66

67

Neděle, ráno nás budí kvikot a rochnění divočáků v nedalekém bahnitém rochništi. Na ohni se ohřívá čaj a praží se vločky. Poklízíme a hrou hledáme i místo kde uložit své bágly, tak aby je nikdo jiný než my nenašel. Dnes navštívíme poslední kempy. Bleskárnu a Novou Dakotu, cesta k nim je delší, avšak stojí za to.

Bratr náčelník Fanda, vyčistil i dvě studánky a my mu v tom drobně pomohly. Další naše cesta vedla již zpět na kemp Rozárka a přes louky k Dobříši. Před příjezdem autobusu proběhlo hodnocení výpravy. Mužem výpravy se stal bratr David a známka výpravy je .1. Na Brdech bylo moc fajn a hezky, kdo se dovedl dívat a i naslouchat, viděl i slyšel mnohé. L.H.Ježek - Víťa

68

A země vydala své poklady 24 – 27.10. 2008 Podzimní prázdniny znamenaly pro Mohawky spoustu pohybu i zábavy. V pátek bylo na programu oblíbené Mohawské koupáníčko v Příbramském bazénu. Nejen že jsme opět protrénovali svoje plavecké schopnosti, ale i drobné či větší vodní hry byli zpestřením pátečního odpoledne. Dlouho očekávaná sobota, kdy se Mohawkové vydali s detektory kovů hledat poklady, se stala skutečností. Již u klubovny se bratři radili, kde bude ten poklad a kam jít. Nakonec se vydáváme k Vokačovskému rybníku. Ten je již devět let bez vody a pomalu se mnění v džungli. První nálezy nenechali na sebe dlouho čekat. Byli to všude přítomné staniolové odpadky. Další nálezy byli daleko zajímavější, rybářská olůvka, hřebíky, šrouby, plech, hliníkový kbelík, kolejnice, dráty, kotva z pramice, kostra kočárku, nůž rybička, vojenská lžička, nábojnice, stříbrný prsten, spony, atd. Každý z těchto předmětů má svojí historii a dovedl by jí jistě vyprávět. Tak třeba nůž rybička, který kluk či děvče ji zde při letním koupání ztratilo ? Tento již dávno oplakaný předmět, kdysi zářivě stříbrný, teď rezavý kus kovu z jílu vytažený. Kdo nosil stříbrný prsten ? Nám poslouží jako odměna na konci skautského roku. Získá jej ten kdo bude na nejvíce výprav. Každý Mohawk si vyzkoušel práci s detektorem kovů. I své štěstí při hledání. Zpět do klubovny se ubíráme dost pozdě večer. Na řadě je dvanáctá etapa dlouhodobé hry Mamuti. V ní kluci prokazují svou statečnost. Odehrává se mimo zdi klubovny. Venku je již mrazík a ponořit si hlavu do hlubokého lavoru se studenou vodou a dotknout se dna, dá trochu přemáhání. Neděle je pro Mohawky ve znamení sportovního dne. Je Všestranný bojovník. Sportovní klání na hřišti 7. Základní školy, a tak se skáče do dálky, z místa, běhá se stovka, šedesátka a patnáctistovka. Vrháme koulí, střílí se z luku a i na fotbal došlo. No prostě prima den. Večer je v klubovně promítání filmů z výprav Mohawků, po vlastech Českých. A že jich už je. Poslední den výpravy byl věnován většímu úklidu klubovny a jejího okolí. Uskutečněná výprava je hodnocena jako zdařilá. A film z Putování za poklady ? Ten samozřejmě bude. L.H.Ježek - Víťa

69

BEROUNSKÝ „DĚD“ BYL DEŠTIVÝ. Berounský Děd byl deštivý, aneb I. výjezdní zasedání kmenové rady - Tak by se dala nazvat výprava Mohawků o uplynulém víkendu 7–9.11. 2008. V pátek nás z Příbrami odjelo za dobrodružstvím v Berouně a jeho okolí celkem pět : Fanda, Šingas, Kuželka, Lukáš a L.H.Ježek. V sobotu za námi dorazil i bratr Jasan. Ubytování bylo zajištěno v klubovně turistického oddílu Bobr. Jednalo se o pětihvězdičkovou klubovnu. Páteční činnost tím nekončila, ale začala. Odebrali jsme se do místního bazénu a skoro dvě hodiny si užívali. I na drobný výcvik ze záchrany tonoucího došlo. Fanda – náčelník kmene, se ujal výcviku. Po návratu do klubovny byl shlédnut jeden starší skautský film a potom již zazněli tři kytary a pět hlasů. Hrálo se a zpívalo až skoro do půlnoci. Sobota přišla s drobným deštěm. To nás však neodradilo uskutečnit výpravu do okolí Berouna. Navštěvujeme Medvědárium, medvědi se však krčily pod přístřeškem a jejich obvyklou činnost předváděla rezavá Veverka. Skákala po kládách a přehazovala je a tak podobně si počínala. Byla zřejmě medvědy najatá. Dále jdeme na Městskou horu, rozhled trochu více halí mlha, to však nevadí a potom již naše kroky vedou na kótu Děd, kde je rozhledna. Přesně o dvanácté jsme na jejím vrcholu. Po prohlídce a odpočinku v dešti rozděláváme na místním ohništi dobrý oheň, každý vyzkoušel své štěstí, ono najít trochu suchého dřeva nebylo zrovna jen tak. Nakonec pomohla svíčka. Oheň vaří a peče Mohawský oběd. Přestalo pršet, náhled do mapy a již se jde směrem k Mohawskému kaňonu, tak jsme jej pojmenovali. Strmé stěny a srázy s tekoucím potokem na dně, nás přivádějí po třech kilometrech až k obci Zahořany nedaleko Králova dvora. Vzhledem k tomu že je zde rozsáhlá výstavba, tak i mapa byla již poněkud stará. Avšak vyhledání místí jeskyně, není pro Mohawky problém. Je zaznamenaná v mapě coby jeskyně, ale jedná se pouze o průzkumnou štolu. Její návštěvou sobotní den pomalu končil. Zbývá ujít 4 km a jsme v klubovně. Opět si pouštíme video, tentokráte se díváme na film z tábora oddílu Bobr. Pak již jen zazněli kytary a písničky. Neděle byla věnována kmenovým záležitostem, proto zasedla kmenová rada. Na jejím programu byl nadcházející seminář – Mysli na svou bezpečnost 22.11. 2008, Mohawský Silvestr 2008, a další akce kmene. I budoucí letní tábor Mohawků 2009, začal mít reálnou podobu.

Byl zmíněn i nedostatek kluků od 7 let věku. Avšak takových, kteří se nebojí něco dobrodružného prožít, trochu se umazat pořádně unavit, a přitom všem se naučit spoustu dobrých věcí. A ne jenom utrácet volný čas s mobilem a počítačem. Pak zbývalo jen poklidit klubovnu, předat klíče, poděkovat a rozloučit se. Tato výprava byla netradiční a zvláštní. L.H.Ježek - Víťa 70

71

72

73

74

75

76

Müssli na svou bezpečnost. První Mohawská interaktivní přednáška na výše zmíněné téma, se uskutečnila v sobotu 22.11. 2008. Sešlo se na ní dost posluchačů z řad skautů i neskautů. Děti a mládež tvořili z celkového počtu dvě třetiny. Část posluchačů dorazila až z Berouna. Hovořilo se o drogové problematice, jak děti přijdou k droze, průběh a konec drogové závislosti. Dalším tématy bylo, Nebezpečí plynoucí z internetu ( internetová kriminalita, objednávky, reklamy, porno stránky ), Jak se chránit ve městě proti přepadení, Sám doma a čeho se vyvarovat – nezvané návštěvy, Šikana – násilí na dětech i na dospívajících ( agresor versus oběť ), Voda - oheň versus dítě. A mnoho dalších témat, s kterými se setkáváme každý den a bereme za samozřejmost, do doby než jsme sami součástí děje. I sami posluchači této přednášky, mněly možnost se do samotného programu zapojit. Ať už mnohou otázkou nebo i vlastním příběhem ze života. Na závěr tohoto krátkého článku, který málo vystihuje průběh přednášky a výše zmíněná témata, se sluší poděkovat : DÍK patří hlavnímu organizátorovi akce : Františku Máškovi, další DÍK patří sboru Archa za zapůjčení sborových prostor a dalším sestrám i bratrům za pomoc při přípravě Müssli. L.H.Ježek – Víťa

77

78

79

80

Budkopadová výprava kmene MOHAWK, na Květnou a do jejího okolí. 6.12.2008 Deštivé sobotní ráno nedává moc šancí uskutečnit výpravu na Malou Ivančenu, nebo-li na vrchol Květný. Přesto se scházíme v naší klubovně ve stanovený čas a smířeni s tím že dnešní výprava se odehraje pod střechou za zpěvu plamenů v klubovních kamnech. Náčelník Fanda rozdal za zásluhy pár Mušlí – což je kmenové platidlo, a poté vybral přihlášky i platby na dlouho očekávanou akci SILVESTR 2008. Hrajeme drobné hříčky a i bylo čteno libreto k 19 etapě celoroční hře LOVCI MAMUTŮ. Před polednem se počasí umoudřilo a vysvitlo sluníčko. Balíme svoje věci, klany si rozdělují potraviny k vaření na ohni a následně odcházíme na Malou Ivančenu, nebo-li na Květnou. Neseme taky nějaký ten proviant pro lesní zvířátka. Jedním z úkolů pro klany je, dostat se na vrchol dřív než druhý klan. Kdo byl bystrý, tak si zapamatoval polohu z mapy. A i tak klany mapu mněly sebou. Přibližně ve třináct hodin se všichni scházíme na vrcholu Květný. Je zde menší mohylka. Vznikla před lety, coby malá Ivančena což je mohyla v Beskydech, kam náš kmen taky jezdí. Rozběhly jsme se po okolí a každý z nás přinesl nejméně pět větších kamenů. Mohylka opět poporostla. Nedaleko vrcholu je krmelec. Zde zanecháváme poživatiny pro zvířátka a odcházíme vyhledat vhodné místo k vaření oběda. Počasí je krásné, svítí sluníčko a jít lesem je prima. Místo jsme nalezly u úložiště popílku z teplárny, které je již léta uzavřeno. Pod velkým valem z hlíny se nachází kamenitý plac, tak zde budujeme ohniště a jednotlivé klany závodí v tom, který bude mít lepší polévku. Obě polévky jsou výborné a tak zvítězili všichni. Po obědě k němuž přispěl každý se svou troškou, chlebem, klobásou, sušenkami….. Začínáme hrát terénní hru. Úkolem klanů je pronést přes nepřátelské území papírek. Cestou mohli být hráči na dvacet vteřin zmraženi a papírek potom museli odevzdat. Hrály se dvě verze. Těsně před západem slunce se opouštíme naše místečko a odcházíme zpět do klubovny. V klubovně zbývá poklidit, vyhodnotit výpravu a po zaznění kmenového pokřiku se rozejít do svých domovů. A proč BUDKOPADOVÁ výprava ? Cestou jsme nalezli čtyři spadlé ptačí budky. A po různých vtípcích o padajících trakařích, výprava dostala název

L.H.Ježek - Víťa

81

Budkopadová výprava.

Vánoční kmenová nadílka. Krátce po druhé hodině odpolední se v klubovně kmene Mohawk scházejí bratři, aby zahájily přípravu na letošní Vánoční kmenovou nadílku. Bylo potřeba zatopit v kamnech a připravit zásobu dřeva. Dát vařit vodu na čaj, nastrojit Vánoční stromeček a spoustu dalších drobností. K páté hodině odpolední se schází již celý kmen Mohawků. Přišli i všichni bratři náčelníci kmene, Šakoh, Osoondah a Kanyatara. Zazněl slavnostní pokřik kmene a začali jsme zpívat jednotlivé písničky, koledy. Klubovnu již dávno provoněl čaj a Vánoční cukrový bylo jedna báseň. Bratr Šakoh, si po dlouhých létech opět na sebe oblékl své sněmovní roucho a brzo vyprávěl jeho dlouhou historii i co, který symbol na rouchu znamená. Jednotlivá vyprávění byla prokládána písničkami a dvěma hudebními nástroji. Kytarou a tahací harmonikou. V kmeni Mohawk dnešní den oslavil bratr Kuželka své patnácté narozeniny, rozkrojil nádherný dort a také získal hobla. Bratru náčelníkovi Fandovi bylo uděleno z rukou bratra Šakoha lesní jméno Kanyatara. Následoval obřad třinácti svíček, kdy každý Mohawk řekl po zapálení své svíčky, přání pro kmen a nejen pro něj. Nadešel čas přivítat Ježíška a rozdat Vánoční dárky. Tohoto úkolu se ujal bratr Kuželka. To bylo dárečků, jásotu a překvapení. Každý bratr Mohawk mněl svůj dárek, ne zůstalo jen u jednoho. Pod stromečkem se našli i bezejmenné dárky, ty poputují do nemocnice na dětské oddělení. Je to již mnoholetá tradice kmene. Pozdě večer se loučíme, uklízíme klubovnu a rozcházíme se do svých domovů s velmi hřejivým pocitem v našich srdcích. Dnešní den byl velkým požehnáním pro kmen Mohawků, byla opět otevřena duchovní kronika kmene Mohawků a z jejích stránek jsme mohly prostřednictvím bratra Šakoha číst. Již teď může kmen očekávat převratné události v jeho životě. Atana - Víťa

82

Dlouho očekávaná událost a to druhý Silvestr s Mohawky se začal odvíjet již dvacátý sedmý den Prosince. Bylo potřeba zařídit a přichystat mnoho potřebných věcí. Pracoval na tom skoro každý Mohawk až do pozdních večerních hodin. Ať už to byl nákup, vaření guláše a nebo logistika. Je dvacátého osmého Prosince. Osm hodin ráno a ke klubovně přicházejí Mohawkové se svými batožinami, za nedlouho přijíždějí dva vozy, nakládá se vše potřebné a i batohy. Letošního Silvestra se rozhodly prožít na hájovně Dědek : Kanyatara, Pája, Radil, Hopík, Ohýnek, Kuželka, Jasan, Kozlík, Sklíčko, Komb a Atana. Vše naloženo v autech i na našich bedrech a tak se zamyká klubovna a odchází na autobus. Hájovna Dědek nás po roce opět přivítala v Brdských lesích a nabídla nám své zázemí. Počáteční chaos, kdy se ukládají věci dovezené a pak ještě mnohokrát přerovnávají, byl úspěšně zvládnut. Začíná plnění nezbytných úkolů : Ven před hájovnu byli vyneseny matrace a řádně vyklepány, pod postelemi zameteno a vymeteny byli všechny místnosti. Část Mohawků jde pro vodu do studánky, část Mohawků již připravuje dřevo na vaření i do kamen v hlavní místnosti. Vaří se první jídlo Česnečka a ohřívá dovezený guláš. První den na Dědku byl víc pracovní než obvykle. Večer zasedáme k tradiční Silvestrovské hře Casflou a spát se jde dlouho po půlnoci. Následující dny se až na velké drobnosti sami sobě podobají. Ranní rozcvičky máme venku na mrazivém vzduchu a i ranní mytí v ledovém potoce prověřilo odvahu našich bratří. Zde se ukázalo kdo je bojovník Mohawk a kdo ještě dítě z rodu Mohawků. Dopoledne pracujeme na přípravě dřeva a i v kuchyni se nezahálí a vaření jde Mohawkům velmi dobře, odpoledne jsou věnována výpravám do okolí Třemšína. Jeden den jdeme k Petráškově štole. Druhý den k mohyle J.Jakuba Ryby. Každý večer máme možnost pozorovat západ slunce a noční oblohu. Užili jsme si dne zpěvu, zahraničí i dne financí. Na Silvestra v odpoledních hodinách, přijel z Brna bratr Radil se sestrou Hopíkem. Po jejich příjezdu jdeme na Třemšín. Tradiční to pouť. Avšak teď jednotlivé klany dostali úkol. Být na vrcholu dřív a uvařit čaj. Povedlo se. Do půlnoci již zbývá několik minut a sněhulák Silvestráček je již natěšený. Příchod Nového roku oslavujeme před hájovnou. Zář prskavek nic a nikoho neruší. Vítej Nový roku 2009. První Leden, a naším úkolem je vše poklidit, umýt, zabalit, zamknout a jít zas do svých domovů. Druhý Silvestr s Mohawky se zdařil a již teď se těšíme na třetí Silvestr s Mohawky. Atana 83