Radostné a bohaté chvíle s MOHAWKY. II

Radostné a bohaté chvíle s MOHAWKY. II.

Vítězslav Čermák – Atana 2013

Rok 2009.

První, chce získat svůj první milion v penězích za cenu ztráty svého osobního volného času. Druhý, člověk získá milion zážitků, radosti a naplní krátké okamžiky svého života činností pro druhé, i když v bance je na suchu.

Mohawkové točily svůj první FILM. 9 až 11. Ledna, 2009 - Gatagewa Bratři ze skautského oddílu Mohawk, se jednoho dne rozhodli natočit svůj první Mohawský film. Netrvalo dlouho a světlo světa spatřil scénář filmu, více scénáře však bylo v myslích bratrů a bylo také rozhodnuto, v kterém prostředí se film bude odehrávat, v Praze. Hlavní děj vznikajícího filmu se zaměřil na nově utvářející se hudební skupinu a vše co se tohoto tématu týká. Hudební nástroje, zkušebna, co se bude hrát a plány do budoucna. Ve filmu chce kmen Mohawk, také ukázat veselé a stinné stránky města Prahy. Film je natáčen v prostředí Prahy, v jejích ulicích, parcích, obchodech i na dalších místech. I tento film má svého režiséra, je jím bratr Kuželka ač sám se jím nepovažuje, kameramany, jsou jimi bratři Atana a Kanyatara a spoustu poradců z řad bratrů Mohawků. A jak to bývá tak režisér, náčelník kmene a maminka mají vždy pravdu i poslední slovo. První klapka a první metry filmu byli již natočeny v uplynulém víkendu. Zázemí, neboli katering nám poskytla skautská klubovna střediska Gatagewa. Zde jsme vařily, spali i tropily drobné klukovské neplešky. Do klubovny Gatagéwy, Mohawkové přijeli v pátek devátého dne měsíce Silné zimy a drobná Silná zima panovala i v klubovně když v noci vyhasla kamna. Páteční večer byl věnován hře Červení a Modří, jedná se o tradiční kmenovou hru. Mněla dvě kola a i když se hrála v klubovně, tak boj byl perný. Dále bratři malovali obraz svého skautského kroje a byla započata i dvacátá druhá etapa hry Lovci Mamutů. Sobotní mnoha hodinové natáčení probíhalo v mrazivém počasí, točilo se po celé Praze. Technika sice neselhala, avšak občasné převleky herců a přesuny na předem vybraná místa tvořily drobné komplikace. Točilo se jak za denního světla tak i večer za tmy. A to v osvětlené Praze. Byli to většinou dramatické scény, útěky a tak. Sobotní večer v klubovně Gatagewy byl věnován jednak přípravě nových záběrů, točily se v neděli, ale i družné zábavě, hrám, soutěžím ve skautské praxi a čtení z knihy Lovci mamutů. Nedělní den šel kmen Mohawků natáčet na vrch Vítkov a do jeho okolí, zvlášť jeden tunel se nám velmi zamlouval a posloužil pro další metry filmu. Dále se na Vítkově uskutečnila druhá část etapy Lovců Mamutů a to záchrana lovce ze strže. Z velké „hloubky“ byl pomocí navázaných uzlovaček, zachraňován bratr Roy. Jenom ty uzle dělaly trochu potíž. Zahrálo se pár dalších her a rychlá cesta po staré nepoužívané železniční trati do klubovny byla dílem okamžiku. Zbývali necelé dvě hodiny na uvaření oběda, zabalení si svých věcí, uklizení klubovny, rozloučení se s bratrem Pandou ze skautského střediska Gatagewa a odchod na vlak. Náš vlak již přistaven stojí tam kde má, nacházíme v něm čirou nenáhodou volné kupé a tak v něm na dalších devadesát minut budeme žít. Cestujeme domu do Příbrami. Cestu vyplňujeme prohlížením

natočeného materiálu a povídáním. V Příbrami na nádraží volíme muže výpravy, pro tuto výpravu jím jsou bratři Roy a Krtek, známka výpravy je 1,16. Zaznívá pokřik kmene MOHAWK a bratři Kanyatara, Kuželka, Kozlík, Jasan, Roy, Krtek, Komb a Atana se rozcházejí do svých domovů. Veřejné promítání prvního Mohawského filmu je předběžně plánováno na Duben letošního roku. Atana – Víťa

Sportovně - duchovní víkend. Bylo sedmého Února a psal se již DVACÁTÝ DEVÁTÝ ročník Bečánovského Nugetu a Mohawkové byli při tom. Na start přihlásily dvě posádky psího spřežení. První silnou posádku tvořil tým : Kanyatara, Šingas a Jasan. Druhou posádku utvořil tým : Pája, Sklíčko a Atana.

Samotný závod začínal až ve dvě hodiny odpoledne, ale Mohawkové dorazily na místo startu dřív, stejně jako spousta jiných závodníků. Bylo nutné doladit poslední záležitosti okolo saní, spřežení a tak podobně.

Přesně ve dvě hodiny odpoledne byl odstartován již zmíněný 29.ročník Bečánovského Nugetu. Trať vedla jak po louce tak i lesem, kopírovala hřeben a mnohokrát se stáčela směrem k cíli. Naše dvě posádky Mohawků se snažily ze všech svých sil. Projít celou trať, rozřezat poleno, rozsekat jej na kousky a nakonec do cíle dotáhnout saně s psovodem. Posádky Mohawků se umístily na 21 místě a na 42 místě. Z celkových 49 posádek.

Neděle osmého Února věnoval kmen Mohawk besedování na téma : SKAUT PŘEMÝŠLÍ O KRISTU. Již jeden bod Skautského slibu říká : Plnit své povinnosti vůči Bohu a vlasti Každý skaut či skautka tuto větu vyřkne téměř bez hlubší úvahy, nad tím co znamená. V našem moderním světě jsme se chtěli na chvilku zastavit a povídat si o Bohu i Kristu. O tom jak duchovní život vidíme my Věřící a jak duchovní život vnímají Ti, jenž ve výše zmíněné věci nevěří. Takovéto povídání dalo všem přítomným, mnohý podnět k přemýšlení o sobě, o svých bližních a o světě. Na závěr bylo řečeno, že takovéto povídání – přemýšlení o Kristu nebylo poslední.

Atana

Vyzvědači v ulicích Příbrami Desátý Únorový den přinesl do ulic města Příbrami, trochu rozruchu u místních obyvatel. Byla čtvrtá hodina odpolední a u kostela sv. Jakuba st., se sešli Vyzvědači.

Ve městě se usídlili na necelé dvě hodiny. Protože na poměrně velkém území města Příbrami, byli různé zajímavosti a důležité informace. Které pro dvě skupiny Vyzvědačů jsou velmi důležité. Nejenže je hledali a zapisovali do svých kartiček, ale taky se museli na cizím území bránit hlídačům. Taktéž se vedlo i druhé skupině Vyzvědačů. A jak tento boj začal ? Předem se vybralo území města, kde se bude hrát městská hra Vyzvědači, kterou napsal Jaroslav Foglar. Potom se sepsali nejrůznější zajímavosti z vybraného území. Hráči se rozdělili na dvě skupiny, byli vysvětleny pravidla, a kudy vede rozdělovací hranice – každá skupina mněla mapu svého území barevně odlišenou, dostali své životy a vedoucí skupinky dostal rovněž obálku s úkoly.

Ve stanovený čas skupiny Vyzvědačů se odebrali na své území a mohlo se začít. Vedoucí vytáhnul z obálky úkol, dal jej dvojci a ta vyrazila za jeho splněním. Cestou na nepřátelském území se musela míti na pozoru.

Nejednou se stalo, že byli zaskočeni a pak stačil jen jeden dotek obránce území a Vyzvědači ztratily svůj život. Nezbývalo jim nic jiného než se odebrat na svoje území a oživit se u svého vedoucího. Hrálo se až do úderu kostelního zvonu, jenž oznámil konec hry v šest hodin večer. Nastalo sdělování dojmů a zážitků. Každý mněl co vyprávět.

Hra nepostrádala děj a napětí. Všem se zamlouvala, a tak se bude hrát zas. Kdy ? Dozvíte se včas. Atana

Výprava s Mohulákem 20 – 22.2. 2009 Od začátku nového roku 2009, podnikl kmen Mohawk již svou čtvrtou výpravu. Jelo se na známé místo, do Berouna. Na nádraží kde již čekali bratři Komb, Johánek a Sklíčko se ostatní účastníci přiřítili skoro na poslední chvilku. Náčelník dorazí až na sobotní odpoledne a Šingas přijede v páteční večer. Cesta vlakem ubíhá za drobného dohadování co na nás asi tak čeká. Jinak bráškové více méně mluvili o své hudební praxi Metalismů o divných učitelkách a teoretizovali o děvčatech. Své zkušenosti hlavně dával v plac náš Kozlík. Beroun, vystupujeme, vše tomu chtělo, abychom ve vlaku zanechali pouze naše stíny a ne nějakou tu naší věc. K víkendovému hotelu přicházíme po ujití několika tisíců cm, Vítá nás bratr Dan. Klubovna od naší poslední návštěvy doznala drobných změn. Na nástěnkách jsou jiné informace o celoroční hře Zlatá horečka a o dalších výpravách, každá družina má svou nástěnku a dobře se o ní stará.

Jsme ubytovaní, proto dáváme společně dohromady jídelníček. Každý Mohawk si k jídlu přál trochu něco jiného. Tak vznikl společný jídluschopný papírový stav. Ke spánku je poměrně daleko, jdeme tedy nahlédnout do večerního světa města Berouna.

A jako v Příbrami i zde se po setmění zaplní ulice vybranými spoluobčany s nepracovní nemocí. Vracíme se tedy do pevných zdí klubovny, začíná vaření večeře. Mísíme strouhanku s vajíčkem, tuto směs potom měníme v placky, jenž skončí v horkém oleji. Po svém počátečním pochodu v pánvi, přiberou na těle a dál jsou odveleny na naše talíře a do našich útrob. Mezitím Kuželka organizuje hry s písmeny. Samozřejmě před večeří.

Například kdo napíše nejvíce slov na písmeno

K.V této hře vítězí bratr Kuželka, za ním

jsou : Jasan, Kozlík, Sklíčko, Johánek a Komb. Večeře skončila, začínáme si číst úvod k další etapě v naší celoroční hře Lovci Mamutů. Tentokrát je Kopčem v zajetí. Před desátou hodinou večerní, po hodince zpívání při kytaře se odebíráme postupně do koupelny. Zde si někteří z nás dokonce vyčistí kly a umyjí se. Někteří pouze projdou před zrcadlem a jiní použijí špinítko v podobě deodorantu s gelem, v přesvědčení že je to lepší než voda s mýdlem. Nastal čas spánku. Uleháme na vrzavá lehátka a spíme až do rána. Pouze tři z nás v noci občas promluví ze spánku. Sobota 21.2. 2009 Venku za okny nesvítí sluníčko, avšak v místnostech již není tma. Skoro v osm hodin vstává první z nás. Jde vařit snídani. Když ji má už hotovou budí ostatní. Neochotně vstáváme. Následuje převlečení ze spacího, opět navštěvujeme koupelnu a po nezbytném úklidu se scházíme u stolu se snídaní. Je zajímavé, že nikdo nemá hlad. Ale snídaně byla po pár minutách snězena. Co teď ? Budeme asi sedět v klubovně a nic nebudeme dělat. Ne, to se u Mohawků nikdy nestane. Oblékáme kožichy, boty z Mamutí kůže a jdeme do kopců kousek za Beroun. Přivezli jsme sebou i boby, tak je řádně využijeme.

Cestou se mnozí z nás dozvěděli, jak vypadá Topol Osika, Racek a které že to řeky se zde v Berouně do sebe vlévají. Na jedné louce směrem na sv. Ján, uskutečňujeme další etapu, naší celoroční hry. Polovina je útočníků a polovina z nás se snaží utéci z vymezeného území. Hru opakujeme několikrát a i jednotlivci si zkusili své štěstí, proti přesile. Nakonec zvítězil bratr Jasan.

Tato výprava dostala název podle tří metrového sněhuláka. My Mohawkové jsme jej postavily a uvedli do života. Proto tedy Mohawský sněhulák – Mohulák. Sněhové řádění bylo všemi vítáno. Skončilo však velkým hladem. Odebíráme se tedy k místnímu vodojemu a zde následují svačinové hody. Hlad byl zažehnán. Startujeme boby a odjíždíme zpět do Berouna. Jenom Komb jaksi přebral jídlo při svačině a natloukl si pozadí. Dlouho skučel. Vítá nás opět klubovna. Svlékáme vše mokré, sušíme boty a dáváme dohromady oběd. Kdo nic nemusí dělat, tak odpočívá. ( řádí jak hladový Mohulák ) V klubovně mají pouze jenom jedem 5 litrový hrnec, my vaříme polévku, špagety, omáčku, čaj. Mohawkové si vždy poradí. Příprava oběda netrvá déle než obvykle. U stolu se oblizujeme, a pokud by někdo něco nerad, tak by to jiní rádi dorazili.

O polední siestě si kluci zkouší jaké to je být kamennou sochou. Sedí nehnutě dvacet minut. Jen tři z nás to nevzdali po první minutě. S příjezdem náčelníka odcházíme do místního aqaparku. Zde využíváme všechny možné atrakce. Kozlík využil i přítomnost dámských sprch – omylem. Sklíčko si zase chtěl odnést dvoumetrový nafukovací kruh, nevešel se mu však za plavky. I na plavecký trénink Mohawkové nezapomněli. Každý povinně odplaval pár bazénů. O několika bouračkách na tobogánech nebudeme psát. Mohawkové si prostě užívali. Večer v klubovně byl věnován čtení příběhu z knihy Lovci Mamutů a i z knihy od E.T.Setona – Duch lesa. Kytarové písně a chrapot mutujících se nesel klubovnou do desáté večerní hodiny. Uléháme na svá lože. Spánek nám pomůže nabrat další síly. 22.2. 2009 Poslední den zde v Berouně je ve znamení příprav na florbalový zápas. Jsme pozváni na turnaj. Nemáme však potřebné vybavení. Před odchodem na stadion přišla sms zpráva že jsou potřeba boty do sálu, jinak nic. Tak ze zápasu sešlo. Operativně měníme plán a odcházíme na vlak. Jedeme až na Karlštejn. Šlapeme do kopců a u hradu si povídáme o architektonické zajímavosti, víte, že Karlštejn mněl padací most ? Cestou zpět Johánek skončil ve „třiceti kilometrové studni.“ Vylezl spodním otvorem s úsměvem na rtech a ani se nenamočil. No nic šlapeme dál až k lomům okolo Ameriky. Navštěvujeme Pusťák, Modlitebnu i Malou Ameriku.

Každou chvilku projedou okolo nás boby a na každém bobu je ku podivu Mohawk. Na jednom místě je mnoho sněhu. Příhodné to místo k vyzkoušení Mohawských dovedností.

Rozdělání ohně ve ztížených podmínkách. Každý se snaží přispět svou troškou, někdo nosí suché větvičky, někdo Březovou kůru a někdo jen stojí a povídá nebo řve dospívající nesmysli.

U některých Příbramských oddílů jsou prý Mohawkové mimo realitu, když rozdělávají oheň bez papíru a chemických podpalovačů, že nevozí vařiče a skládací stany. A že provozují klasický skauting dle E.T.Setona, L.B.Powela a A.B.Svojsíka. Bez počítačů, GPS, mobilů. Atd.

Uvařila se polévka, na čaj voda již nezbyla. Přírodní podmínky nám dovolily použít sníh. Voda ze sněhu byla dobrá a lahodná. Kdo nevěří, ten to nezkusí. Návrat do civilizace byl opět na bobech i klusmo. Vlak se stihnul s dvou minutovým předstihem. V klubovně na nás čekala další činnost. Zabalení báglů, úklid klubovních prostor, vynesení odpadků a tak podobně. Přichází bratr Dan. Odevzdáváme mu klubovnu. Loučíme se a odcházíme na vlak. Ve vlaku volíme muže výpravy i známku výpravy. Mužem výpravy se stal Johánek a známka je 1,17. Prostě pohodová a prímová výprava. Atana

Výprava s Mohulákem 20.2.09 – 22.2.09

Uylo páteční zimní odpoledne a Mohawkové se pomalu scházejí k budově českých drah, aby mohli nasednout na vlak, který je odveze za dobrodružstvím. Původně to měla být výprava pro současné a zároveň pro „staré“ členy kmene Mohawk. Bohužel nikdo z „Vykopávek“ nepřišel. A proto se scházíme v takovémto složení : Atana, Kozel, Komb, Kuželka, Jasan, Johánek a Sklíčko. Pán z amplionu nám oznámil, že vlak směrem do Zdic přijíždí na třetí kolej. Když se Mohawkové nasoukali i s boby do vlaku, v motoru mašiny to zachrčelo a jelo se kupředu. Po dlouhé cestě jsme dorazili do Berouna. Pět minut pěší chůze nám trvalo než jsme došli do klubovny. Dále nezbytnou součástí výpravy byl velký nákup dle předem připraveného jídelníčku. Přišlo se z nákupu a přišlo na řadu pořádné kuchtění. K večeří totiž byly strouhankové bobky, kterými se Mohawkové nasytili. Když kolem 21:00 přijel Šingas, tak se rozhlédl po klubovně a když viděl skvělou náladu co panuje v místnosti, sundal batoh a s ostatními se přivítal. Na jednou koutu seděl hlouček Kuželky, Kozla a Jasana s kytarou v ruce a zkoušeli zahrát písničku od skupiny Metalica-Nothing Else Matthers. Na druhé straně místnosti byli Sklíčko s Johánkem, kteří si házeli míčky na terč. Komb si jen tak klidně polehával na lehátku a vypadal při tom bezstarostně. Šingas se navečeřel. Atana nám přečetl úryvek z etapy, která nás čeká. Pak jsme bezstarostně usnuli jako miminka ☺ .

T tana nás kolem osmé hodiny ranní probudil, protože jsme již měli uvařený čaj, nakrájený chléb a zbytky Bobků z večeře. Ovšem byl nadlidský výkon nás dostat z vyhřátých spacáků, ovšem Atana to zvládl na jedničku. Když jsme se nasnídali a umyli nádobí, tak nám Atana sdělil, že náčelník přijede až odpoledne. Tudíž jsme se balila na vycházku za město. Když vstupní dveře za námi zaklapli, vydali jsme se směrem k nádraží, kde jsme odbočili na červenou stezku. Cestou nám dával Atana otázky na body. Za městem jsem prošli železniční most vedoucí přes Berounku, kde jsme se rozhlédli po okolí a pokračovali směrem na Svatý Jan pod Skalou. Všichni jsme byli už natěšeni na to až nasedneme na boby a necháme se unášet gravitační silou z kopce. Cestou se vedou rozmanité rozmluvy z různých kategorií. Konečně zacházíme na lesní cestu do kopce a náhle odbočujeme doleva, když někdo najednou vyřkl skromné přání. Svést se z kopce. Někteří šlapali na kopec a někteří líně postávali na půlce trasy a čekali na jezdce. Pak se ovšem nechali i oni strhnout a běželi do vrchu hledat nějaký sešup, který by sjeli. Když jsme dojezdili, pokračovali jsme cestou kupředu. Popošli jsme dobrých půl kilometrů, když Atana zavelel odbočit vpravo na louku. Tam jsme si zahráli etapu dlouhodobé hry. Rozdělili jsme se na dvě přibližně stejně silná družstva. Označilo se území, které se rozdělilo na poloviny a vysvětlovali se pravidla. Jedna skupina se musí dostat přes druhou skupinu na druhou stranu. Zde exceloval Jasan, který se jako jediný dostal za linii soupeře. Když kluci vyžadovali akci, tak jsme dali pravou nefalšovanou koulovačku. Po koulovačce jsme začali válet sněhové koule, ze kterých jsme chtěli postavit sněhuláka. Ale nebyl to jen tak obyčejný sněhulák. Byl to obrovský sněhulák jménem MOHULÁK. Byla to dřina, postavit takový kolos, ale Mohawkové se spojenými silami to dokázali. Potom jsme popošli dále do lesa, kde jsme se dali do svačiny. Po svačině jsme se vrátili zpátky do klubovny, kde jsme vařili k obědu špagety po Borotínsku. Pak jsme uspořádali turnaj v házení na terč. Mezitím co se mylo nádobí, tak se hrálo na kytaru a čekalo se na náčelníka. Poslední půlhodinu jsme čekali na náčelníka jako socha. Poté co náčelník přišel, tak jsme se odebrali na bazén, kde

jsme strávili dvě hodiny plných skotačení ve vodě na tobogánech. Když jsme se večer vrátili zpátky, tak jsme se dali do vaření párku k večeři. Po večeři jsme chvíli zpívali a šli hajat.

a nedělní ráno nám přineslo nových pět centimetrů nového sněhu. Nasnídali jsme se a sbalily jsem si všechny věci do torny, abychom to měli odpoledne již připravené na odjezd. Vzali jsem si pár litrů vody, polívku a další osobní věci a vydali se vlakem na Karlštejn. Když jsme dojeli na zastávku s nápisem Karlštejn, tak jsme se vydali směrem k hradu. Bohužel jsme na vratech Karlštejnu zjistili, že jsou prostory zavřeny, tak jsme se dali na další cestu. Šli jsme kě křižovatce „Lípa u sedmi bratří“, z které jsme šli po červené dále. Po kilometru chůze jsme zjistili, že jdeme poněkud špatně, tak jsme pomocí náčelníkovi zkratky vydali objevovat různé lomy. Postupně jsme se dostali na až k lomu „Malá Amerika“. Kousek od Ameriky jsme si rozdělali oheň a uvařili oběd. Po udusání ohniště jsme se vydali zpátky do Karlštejna na vlak, se kterým jsme se svezli zpět do Berouna, kde jsme předali klubovnu, jeli domů vláčkem. Mužem výpravy se stal Johanek. Doufám, že příští výpravy budou tak zajímavé a různorodé jako byla ta s Mohulákem ☺ Zapsal : Kuželka

ZÁHADNÉ BRDY PROMLUVILY Záhadné Brdy promluvily, alespoň k nám MOHAWKŮM. A to první jarní den, v sobotu 21.3.09, kmen Mohawk šel na výpravu do Brd. Ne však jen tak na okraj. Šli jsme tam, kam málokdo chodí. Na dopadovou plochu. Již delší dobu nás zajímalo kam, že to ti vojáci střílejí z děl. Teď už to víme. Záhada objasněna. Odjíždíme vlakem z Příbrami v časnou ranní hodinu. Sice by každý z nás byl ještě rád v teple svého pelíšku, ale Záhada nám nedala spát. Vystupujeme v Jincích. Každý získal kartu s názvem Orlí oko. Do ní zaznamenáváme počty nejrůznějších věcí . Stromy, ptáky, předměty, rostliny. Procházíme Jincemi nedaleko kasáren dělostřelecké brigády a za pár okamžiků mizíme v Brdech. Teploměr ukazoval nějaký ten stupeň pod nulou, avšak nálada Mohawků byla hodně vysoko nad nulou. Bratr Roy taky hned na prvním potoce vyzkoušel vodoodpudivost svých bot, nateklo do nich jen horem.

Spešl mapes Atanas

Dál naše kroky směřují více do prostoru. Procházíme okolo budov a stanoviště Vojenské policie. Nedaleko nás se objevil Mlýnský rybník, a nadešel čas na malou ranní svačinku s prohlídku Atanovi speciální mapy, zde se dozvěděli celou sobotní trasu. Před dalším pochodem určujeme azimut ke kótě Koníček a na hřeben. Cesta do kopce po zimě dává zabrat, inu probouzíme se teprve ze zimního spánku. Pod Koníčkem, se pokračovalo jihozápadním směrem až k dopadovce. Cestou objevujeme další velkou záhadu. Část letenky z Košic do Prahy. Je na ní jméno cestující, čas letu, druh letu, třída, datum, apod. letenka se stala kořistí bratra Sklíčka.

Kus cesty nás vede Roy, moc se mu zalíbila busola a klasická mapa. Příroda zde v prostoru je téměř nedotčena, nikde ani papírek od bonbónu, toho moc lituje Sklíčko. Nemůže si totiž udělat čárku do tabulky Orlí oko. Přicházíme k dopadovce. Tam po důrazném poučení, pohybovat se pouze po cestách. Obcházíme betonové cvičné cíle, tyto ohromné masy betonu a oceli již něco pamatují. Nalezeno bylo i několik prázdných patron z ručních zbraní a spousta střepin z granátů.

Dál putujeme po cestě přes plochu, všude roste vřes a kapradí, taky přibyl výklad o tom, jak se vyrábějí dělostřelecké granáty, od tekuté oceli až k vlastnímu granátu. Na ploše se nalezli i dva vraky aut. Velmi zajímavá záhada pro Mohawky. Z plochy je daleký rozhled na Hořovice, Valdek a další místa. Počasí nám přeje, svítí sluníčko a v dálce se tetelí teplý vzduch nad Vřesem.

Blíží se poledne opouštíme dopadovou plochu a vyhledáváme vhodné místo k vaření, Sklíčko prošel se svými lehkými Botaskami louží. Čvachtajíc odpovídá na otázku, zdali má sebou náhradní ponožky, jak bylo na schůzce řečeno, říká, že nemá. Doma má sice boty do terénu, avšak jsou trochu rozbité, šli by sice opravit ale ještě se o to nikdo nepokusil. Odmítá i nabídku na zapůjčení čistých ponožek.

Vaříme Barbuchu, hrajeme etapu z Lovců Mamutů, probíhá Rudý tesák – hra pouze pro odvážné duší i tělem, Rudý tesák – symbol odvahy neztratil nikdo a navíc, bratr Sklíčko jej získal zpět. Hrála se i Muh – mohwa, souboj s gumovými noži. Po celou výpravu, plníme i drobné úkoly za body.

Do Příbrami se vracíme přes Obecnici okolo Kovohutí, Sklíčko zůstal v Obecnici u babičky. Bylo vzato na uváženou přání bratrů – vrátit se do Brd ještě jednou, ale z jiné strany.

Již teď je v plánu jiná tajná Záhada Brd. Kam mizí v tom lese ty létající stroje. Výprava získala známku 1,2. Mužem výpravy byl zvolen bratr Kuželka. Atana

Noc s Andersenem 3 – 4.4. 2009 Již devátý ročník Noci s Andersenem uskutečnila knihovna Jana Drdy v Příbrami, ve spolupráci se skautským oddílem MOHAWK. Patnáct dětí prožilo nezapomenutelnou noc. Z počátku pátečního večera navštívily muzeum v budově Ernestia, v zámečku. Další jejich kroky směřovali do skautské klubovny kmene Mohawk. Zde po rozkoukání a vzájemného předání dárečků začali hrát drobné hry, při nich se dozvěděli mnoho informací o skautech a o klubovně samotné. Venku mezitím padla na krajinu tma. Děti z knihovny i Mohawkové, oblékly bundy a za občasného svícení baterek odešli na nedaleký lesní plácek, nad klubovnou. Zde je uvítal Ferda mravenec – práce všeho druhu. Úkolem dětí bylo rozdělit se do skupinek a začít hledat obrázky Ferdy mravence. U každého obrázku byl lístek s textem. Text si zapamatovali a na svém stanovišti si jej zapsali. V této hře zvítězil každý, nikdo se nebál tmy a nezakopl o bludný kořen. Po návratu do klubovny Mohawků, proběhlo krátké hodnocení hry, hledání buřtů a chleba. Na zahradě se mezitím rozsvítila svíčková trasa až k vuřtovému ohníčku. Dva tři buřty byli pro každého účastníka Noci s Andersenem vynikající lahůdkou. Návrat do knihovny neznamenal konec noci, právě naopak. Děti malovaly pohádku a poté se převlékly do svých kostýmů. Začala slavnost. Dort s devíti svíčkami symbolizoval devátý ročník Noci s Andersenem, po sfouknutí svíček si na dortu každý pochutnal. Soutěž v jízdě na koloběžce po knihovně se stala velkou sportovní událostí, kterou zdi knihovny nepamatují. I sklepní skřítek Elza se přišel podívat na tu velkou radost. To už se přiblížil čas jít vždy ve dvojci s lucernou do sklepa pro kus pokladu. Cesta to byla vzrušující zvlášť pro nejmladší účastníky. Psala se již sobota a půl třetí ráno, všichni co v knihovně prožívali velkou Noc zalehli do svých spacáků a spali až do rána. Noc s Andersenem se vydařila a líbila se. Příští desátý ročník bude malým jubileem. Atana

Příprava hry na Noc.

Účastníci již přicházejí.

Príma klubovna, sem budu chodit.

V klubovně je príma v klubovně je fajn.

Kolik věcí tam pod šátkem bylo ?

Svíčková cesta k vuřtovému ohníčku.

Bašta s vuřty se blíží.

Nahodit internet není jen tak.

Slavnost v maskách začala.

Slavnost v maskách začala.

My jsme nejhezčí.

Princezna KOLOBĚŽKA první.

Velikonoční Robinsonáda s Červeným traktůrkem. 10 – 13.4. 2009

Velikonoční Robinsonáda s Červeným traktůrkem, tak byla pojmenována další z akcí kmene Mohawk. Jedná se dlouholetou tradiční výpravu. Psal se pátek desátého Dubna a na vlakovém nádraží se sešlo pět Mohawků, to aby zahájily cestu na Skaličník. Skaličník je rybník a u něho se nachází skautská základna, která patří skautům z Písku. Odjíždíme vlakem do Vráže u Písku. Ve vlaku hned jeden z Mohawků odešel do svého MP3 a mobilového světa, to znamená sluchátka na uších s hlasitou hudbou a v každé ruce žhavil mobil. Ve Vráži u Písku vystupujeme, počasí navrhuje letní sezónu a my jsme pro, z nádraží putujeme až k rybníku Koželuh. Cestou se několikrát opakuje písnička a povídání o Červeném traktůrku. Proto ten název výpravy. Na našem putování potkáváme několik odpočívadel a to by bylo je nevyužít. Čas máme. Na chatu je třeba dojít až zítra v sobotu. V lese taky potkáváme skauty z Písku a signalizace přes rybník na sebe nedala dlouho čekat.

Je krátce po poledni a tak hledáme místečko k utáboření i k obědu. Nalezli jsme jej. Je zde měkký a suchý podklad, nedaleko zdroj vody, zde budeme až do zítra. Budujeme ležení i ohniště pro přípravu jídla.

Zbytek pátečního dne je využit k nácviku stavby nouzového přístřešku, fotbálku, koordinaci pohybů ve tmě a večer je jen pro posezení u táboráčku, pro pohled na západ slunce a tichnoucí les.

Sobotní ráno nám připomněl zpěv ptáků a sluníčko. Na chatě máme být v deset hodin dopoledne. Balíme, zahlazujeme po sobě stopy a odcházíme na Skaličník. Tam už v plném proudu probíhá dobalování báglů vlčat a skautů z Písku. Jednak se s nimi vítáme a za chvilku zase loučíme. Převzali jsme od nich chatu, ukládáme do ní své věci, rozhodujeme co dál a po chvilce odcházíme k prohlídce rybníka Skaliční, vodopádů i několika posedů.

V odpolední sluníčkově letní čas, roztápíme saunu, napouští se bazének – to pomocí kbelíků. A pak už nezbývá než se saunit, cákat v ledové vodě a taky čekat až bude čas jít naproti k autobusu našemu náčelníkovi. Ten přijel v podvečer do Předotic, přijela i sestra Pája. Spolu dovezli naší novou Mohawskou loď, později bude pojmenována na ČERVENÝ TRAKTŮREK, jelikož tato písnička provází celou Robinsonádu. Než sluníčko zapadlo, tak křtíme loď a je i první vodácký trénink. To je bašta.

Každý společný večer je jiný, tento sobotní byl plný kvízů, písniček a menšího hodování. Spát ? Spát se šlo. Kdy ? No před půlnocí, to abychom ráno včas vstali a užívali si nedělního slunečního dne přece. Nedělní ráno přineslo sluníčko a krásný den, hned po snídani jdeme vyzkoušet pár věciček ze života traperů a dobyvatelů divokého západu. Nejlepší asi byla stavba – výroba krosny a následný závod v přenášení polen.

Po obědě opět bereme na vodu náš Červený traktůrek a tak jako v sobotu i v tuto chvilku delší pokračuje vodácký výcvik. A nejen to, každý rovněž splnil další úkol z Rudého tesáku. Nebyl sice náročný, ale překonat psychický ostych z neznámé studené vody dá zabrat. Procházelo se částí „vodopádů“, z výpusti rybníka. A mimo to, ta voda byla teplá než v rybníce.

Na vodě i na souši nacvičujeme pádlování, různé povely i otočení lodi po jejím převrácení a opětovné nasednutí. Toto vše nás zaměstnalo až do pozdního odpoledne, tolik se nám z vody nechtělo.

Svačinka v podobě dobrot nám obnovila síly a chuť k další činnosti. Sauna. To je nápad ! A už se nosí voda do bazénku, zatápí se v sauně a každý z Mohawků se těší na páru. Taky byla, i ta ledová voda ze studny. No nesanujte se, že.

Večer odjíždějí do svých domovů tři bratři, v pondělí jdou na koledu. Tak jim přejeme mnoho úspěchu a bohatou pomlázku. Zůstavší Mohawkové, roztápí krb a po několika písničkách se ukládáme ke spánku. A necháváme si zdát o našem budoucím táboře.

Ráno nám říká, je den vstávejte. Vstáváme, naším dnešním plánem je najít vrbové proutky na pomlázku, povedlo se, uklidit chatu a předat ji Tomášovi z Písku, povedlo se, jít lesem Pána prstenu a najít jeho oživlé stromy, povedlo se. Povedlo se vše. Robinsonáda 2009 skončila. Byla fajn a ta budoucí bude taky fajn. Kdo pojede s Námi ? Snad na nás ten Krokodýl počká.

Atana

Medvědí stezka 2. Května 2009 Medvědí stezce přálo počasí. Druhého Května uskutečnil Sokol Březové hory, ve spolupráci s VSP Příbram a skautským oddílem Mohawk, sportovně zábavný den. Medvědí stezka se již tradičně uskutečnila v lesoparku Litavka u stadionu Marila. A jak to začalo u Mohawků. V pátek 1. Května na vodě, na Novém rybníce kam jsme si šli vyzkoušet novou loď AQAGLAJT. Při její stavbě polovina Mohawků seděla na skluzavce a cosi tajného probírala. A vlastní stavba lodi je nebrala. Za to plout na ní, to byla jiná. AQAGLAJT je pramice a po její drobné úpravě windsurfing, po jiné úpravě plachetnice. Celá loď je nafukovací a tudíž plně skladná doma pod postelí či v zásuvce stolu. První plavba AQAGLAJTU v podobě plachetnice byla náročná na zvládnutí ovládání. V dalších minutách se jen užívalo vody a plavby. Došlo i na menší koupání v rybníku. Večer se scházíme v klubovně, je nutno připravit propagační tabule a další věci pro zítřejší Medvědí stezku. Spát se jde před půlnocí a vstáváme v půl šesté ráno. Budíček si vzal na starost bratr Jasan. Balíme, snídáme, odjíždíme s Mohawskou károu směr lesopark Litavka u Marily. Zasportovat si a prožít den plný her, přišlo velmi mnoho kluků a děvčat různého věku a jejich rodičů, z Příbrami i přilehlého okolí. Na Medvědí stezku, taky přijel 91. oddíl vodních skautů Kotva Plzeň. Skauti z Kotvy rovněž závodili jako ostatní účastnici v nejrůznějších disciplínách. Disciplín neboli stanovišť bylo celkem šestnáct, například zdravověda, lukostřelba, vlastivěda, lanová dráha, tábornictví, hody, síla, střelba ze vzduchovky, smyslové vnímání, dopravní výchova, překážková dráha, přírodověda a další. Soutěžní hlídky byli vždy po dvou členech a po absolvování celé trasy, si mohli v cíli vyzkoušet další hříčky, dovednosti a podobně. Každý účastník Medvědí stezky, obdržel diplom a Medvěda. Poděkování patří Všem organizátorům i účastníkům. A 91. oddíl vodních skautů Kotva Plzeň, spolu s kmenem Mohawk v pozdním odpoledni navštívil Hornické muzeum a v klubovně Mohawků se vyprávěli historky z táborů i jiných akcí obou oddílů. Atana

Huráá, je zde další Medvědí stezka.

Plán závodu.

Stanoviště lukostřelby.

To bude trefa – třeba.

My ? a střílet z luku ? No tak jóó. Chi,chi,chi. Doprovodný program v cíli.

Kotva umí pádlovat i důlní vlak.

Huráá, teď si to vyzkoušíme dopravdy.

A já nechci a nepojedu a ne,ne.

Kotva čte jednu ze čtyř vývěsek MOHAWKŮ.

V klubovně MOHAWKŮ.

Společné foto na rozloučení.

Boj o OSTRÝ Šestnáctý Květen a šest hodin ráno. Za oknem provazy deště padají na vše, co jim stojí v cestě. Dnes má být další ročník „Boje o Ostrý“, snad nebude deštivý. Šest hodin třicet minut, už neprší, sláva. Zbývá přebalit bágl na deštivou verzi a přidat proviant. Sedm hodin deset minut, stojím před naším panelákem a vyčkávám na příchod dvou spolubojovníků. Po pár minutách jsou zde, vítáme se a odcházíme na nádraží, vlak nám jede za půl hodiny. Zatím jsme na nádraží sami. Avšak za několik minut již přicházejí další účastníci bitvy o Ostrý. Společně nás vlak dovezl, až do místa odkud lze několika cestami dojít na vrchol Ostrého. Tam již od pátku jsou další bojovníci. Přípravy na letošní ročník „Boje o Ostrý“ započali před několika týdny, kdy Filištíni zahájili opravy hradeb. Zde na Ostrém je okolo osmdesáti bojovníků z několika oddílů, jak z Příbrami tak i z dalekého okolí. Krátce po jedenácté hodině se rozpoutal boj o vlajku tvrze. Bojovníci všech věkových kategorií se svou výzbrojí v podobě papírových míčků, dobových kostýmů i s různou „technikou“ pro dobývání tvrze Ostrý s vervou zahájili dobývání hradeb a obránci na hradbách odráželi nejen papírové střely svými štíty, ale i sami podnikali výpady mezi útočníky za účelem jejich oslabení. Kdo byl zasažen papírovým míčkem, spěchal k „oživovacímu stromu“ pro nový život a mohl se tak znovu zapojit do boje o vlajku, nebo bránit tvrz. Bitva trvala celých stodvacet minut. Úkolem útočníků bylo strhnout vlajku uvnitř tvrze. To se jim však nepovedlo. Obránci tvrze vlajku uhájily. Tak pro příští rok mají útočníci velkou výzvu : dobýt – či nedobýt Ostrý. Atana

Mistrovství Jižního kříže KLOKANÍ KAPSA Otevřené mistrovství Jižního kříže se uskutečnilo v Příbrami podruhé. Loňský ročník byl první. Letošní „Klokaní kapsa“ se konala dne 31. Května a to v prostorách Nového rybníka. Po dlouhých deštích se počasí umoudřilo a dovolilo všem dětem od čtyř do osmnácti let si za závodit ve svých věkových kategoriích a změřit své síly i dovednosti. Na mistrovství Jižního kříže přijeli děti z Berouna, Českých Budějovic, Písku a z mnoha dalších měst. Také děti z Příbrami se nenechali zahanbit a prokázali svou zdatnost i zručnost. Prostě toto mistrovství je otevřené pro všechny děti, ať už sportují či ne, ať jsou organizované v kroužcích nebo v jiných zájmových institucích, nebo jen tak běhají s klíčem na krku po ulicích. Soutěžilo se celkem v deseti disciplínách: lukostřelba, provazová dráha, lov pomocí foukačky, štafetové přenášení vody, chůze po slepu, terénní Kimova hra a v dalších neméně zajímavých disciplínách. Každý účastník byl odměněn drobnou cenou a vítězové ve svých kategoriích získali i cenný kov v podobě medaile. Hlavní cenu, putovní pohár otevřeného Mistrovství Jižního kříže letos získal Jakub Kudrna z Písku. Klokaní kapsu pořádal OS Klub Pathfinder společně s kmenem Mohawk a Qklubem Příbram. Atana

PLAVČÍKOVA PRVNÍ VÝPRAVA NA VODU 12. - 14. 6. 2009 ____________________________________________________________________________________________________________

Kam nás další výprava zavede, to jsme nevěděl nikdo, byla to totiž vodácká výprava. V pátek 12.6.09 navečer autobusem do Solenic vyrazili Kanyatara, Pája, Komb a nováček Jirka. Tam na nás v místní čerpačce už netrpělivě čekala mohawská pramice Polka. Bylo potřeba naši lodičku řádně umýt a vyčistit – tohoto úkolu se ujal náš nováček, a tak Jirka získal svoji přezdívku Plavčík. Jelikož Polka není už nejmladší, má v sobě dírku, tak se není čemu divit, že ji nejeden z nás nazval hanlivě „Titanic“, ale jinak je na starou kocápku spolehnutí. Nafoukli jsme Červeného traktůrka, naskládali do něj všechna zavazadla, zapřáhli ho za pramici a hurá na vodu. :-) Projeli jsme podkovou, tak se říká jedné části Vltavy mezi Orlíkem a Kamýkem, kochali se krajinou a hledali vhodné místo k utáboření. Fanda se chtěl utábořit v trempské chajdě, ale tu jsme nenašli, jelikož byla již zbořena. Utábořili jsme se na jejím místě – postavili přístřešek z plachty a nafukovací lodě, rozdělali oheň a šlo se baštit. Co? Vuřtíky a chleba. Čas už hodně pokročil, zalezli jsme do spacáků a usínali s pohledem na hvězdičky. Ráno se nikomu nechtělo z vyhřátého pelíšku, na rozcvičku se musí a hezky na boso, v trenkách či kraťasech a tričku či bez něj. Odměnou nám byly lesní jahody. Z dáli je slyšet bučení krav, a tak bylo toto místo pojmenováno „Bučící tábořiště“. Někdo balí, jiný připravuje snídaní – čaj,chléb s máslem a povidly, a oběd – mohawské neműssli. Čeká nás den na vodě. Hrajeme vodní vybíjenou – tým A: Pája a Komb na Polce a tým B: Kanyatara a Plavčík na Červeném traktůrku. Úkol je jasný – zasáhnout protivníky do těla, ti se však mohou bránit stříkáním vody, úprkem či odrážení ringo kroužku pádlem. Je to príma vyblbnutí. Po krátkém obědě a uklizení tábořiště vyrážíme zpět k čerpačce doplnit zásoby pitné vody. Než jsme se však nalodili, přišly se na nás podívat krávy s telaty – asi nás chtěli vidět hezky pěkně zblízka. Po doplnění zásob vyrážíme dál po proudu, míjíme naše první tábořiště i „kostru dinosoura“, jak Plavčík pojmenoval větve čouhající z vody. Krajina se mění – skály a lesy se střídají s chatami a chatičkami... Nové místo k utábořen jsme našli v lese u delty malého potoka. Opět vynášíme všechny věci z lodí, stavíme přístřešek a rozděláváme oheň. Čeká na nás vydatná večeře – bramborové knedlíky se zelím, smaženou cibulkou a salámem. To byla mňamka. Před spaním přišlo na řadu i zpívání u kytary. Čas letí jak ta voda, je tu neděle. Kolem 9h se všechny „housenky“ vybatolí zpod přístřešku. Opět balíme, připravujeme snídani a oběd – těstoviny s vepřovým mase na cibulce. A než se oběd dovaří, stíháme si zahrát hru přepadení karavany. Sluníčko krásně hřeje, jako celý víkend, tak ještě než vyrazíme hurá do vody – někdo se jen smočil, jiný si i zaplaval... Cesta zpět byla nejlepším tréninkem správného a sehraného pádlování nejen pro Plavčíka. Chvílemi jedeme i ostrým tempem. Na řece nejsme sami, potkáváme motorové čluny a lodě a vlny, které po jejich přejezdu, se odrážejí od břehů, nás pěkně rozhoupou, alespoň je zábava … Po návratu do Solenic, odnášíme Polku na připravené krakorce, balíme Červený traktůrek, naposledy přebalujeme batohy, aby se toho co nejvíc neslo na zádech... Sluníčko nám nejen na tvářích namalovalo červenohnědé zbarvení a my s pocitem pěkně stráveného víkendu v krásné přírodě odjíždíme do svých domovů. Pája

Nové zážitky pro nové MOHAWKY 4 – 6.9. 2009 Nové zážitky pro nové Mohawky, tou se stala první výprava bratrů, kteří přišli v uplynulou středu na poprázdninovou schůzku kmene Mohawk. Za necelé dva dny se setkali s dalším svým novým bráškou. Vašík, přišel v pátek čtvrtého Září do klubovny s maminkou, že jde na schůzku, avšak zůstal až do neděle a bylo to jeho první setkání s Mohawky a první výprava. V klubovně sešli nováčkové: Vašík, Matěj, Pepík, Páťa, Plavčík. A z náčelnictva Mohawků to byl Šingas s Atanou, zahájeno bylo první odpoledne i následný večer nováčků. Hráli se Mohawské hry, střílelo se z luku, hovořilo se o kmeni a jeho činnosti, zkoušela se Kimovka a i jiné dovednosti, ukázány byli bodovací i jiné tabulky, společná příprava první večeře ukázala jak je kdo šikovný. Velkým tématem u večeře byli pavouci, mouchy, vosy a jejich význam v přírodě. Bratři občas mínili jinak, avšak Vašík jim důrazně řekl, že každý tvor má ve světě své místo. Před odpočinkovou hrou Carcasone, každý povídá něco o své rodině a o sobě. Když přišel náčelník kmene Kanyatara a Pájou, začaly jsme hrát Carcasone. To vše jsme zvládli do půl desáté večer. Usínáme se při četbě staré havířské pohádky Příbramska. Knížka byla vydána okolo roku 1910, a nyní byla, nedávno, nalezena v jedné popelnici i s jinými podobnými knížkami. Sobotní ráno nedávalo mnoho dobrého počasí k pobytu venku. Vítr, déšť. Mohawkové se nezalekli. Opět společně připravujeme snídani. Mažou se chleby máslem s Mohawským džemem. Po snídani na káru nakládáme terče, stojany, luky šípy, lakrosky, a další věci. Jedeme na Novou Hospodu oslavit 170 let od jejího založení. Oblíbená lukostřelba, hody míčkem do terče a lakros, pomohli k radostnému prožití dne dětem tak i dospělým z Nové Hospody. Nováčci od Mohawků, si na oplátku zkouší různé jiné atrakce, které byli připraveny organizátory akce „ 170 let Nové Hospody“. Klouzačky, hopsala, houpačky a další. Po návratu do klubovny a uklizení všeho možného materiálu, pomůcek, atd. Přišla ke slovu večeře. Mohawské večeře, které jsou zvláštní svou přípravou a složením, mají v kmeni dlouholetou tradici a i teď chutnalo. Vše se dojedlo a nic nezbylo, ba pochybělo. Ke slovu tak přišel chléb s paštikou a sušenky. Udělujeme Mušle, Totolan Plavčíkovi a první špendlíky do Maniutovi stopy. Hrajeme i Carcasone a to do chvilky příchodu náčelníka Mohawků. Poté se krátce povídá o výpravě a jde se okolo půl desáté spát. Opět nás ke spánku dovedla četby z již zmíněné knížky.

Slunečné nedělní ráno nás probouzí až v osm hodin ráno, prvotním úkolem do snídaně je mytí a sbalení si všech svých věcí. Snídani tentokrát, připravil Atana. Šingas mezitím pomáhal balit Vlčatům batohy. Atana jak je jeho zvykem mněl snídani hotovou za pár minut a pomáhal tam, kde bylo potřeba. Veškeré společné jídlo Mohawkové začínají proslovem a drobným slovem. Nadešel čas se obout a jít na výstavu fotografií do Q-klubu, z tábora Tří cest. I k drobným hrám v okolí Příbrami, chlapci zkusily poznat několik stromů, nevedlo se jim však. Polední návrat do klubovny byl hlavně očekáván rodiči nových Mohawků. Vyhodnocení výpravy a rozloučení na sebe nedalo dlouho čekat. Plavčík získal 131 bodů, Páťa 105 bodů, Matěj 97 bodů, Pepík 88 bodů, Vašík 87 bodů. Inu u Mohawků se stále něco děje. Vítězslav Čermák – Atana

z leva : Matěj, Plavčík, Páťa, ATANA, Vašík, Pepík

Trpaslíci versus obři. Druhá kmenovka ve dvanáctém období kmene Mohawk. 1.10.2009 Dnešní počasí se tváří všelijak. Dopoledne a kousek odpoledne slunečně – hezky. V průběhu kmenovky silně vane vítr a na samotný závěr přišel déšť. Dnes na kmenovce chyběl z klanu Žlutého vlka Vašík. Byl maminkou omluven. Po úvodním pokřiku kmene Mohawk, zapaluje Sklíčko svíčku, jenž symbolizuje přenesený táborový oheň. Nato se ujímá slova náčelník kmene Kanyatara. Dozvídáme se události, které se v nejbližších týdnech uskuteční. Například víkendovka na Plešivec, klubovní práce s odměnou, NCN, atd. Vyhlášena je i TVČ – tajná vánoční činnost. Vyhodnocení měsíce Kdy srny hrabou do země, přednesl a odměnky rozdal Atana. Následuje úpolová hra : při níž dva soupeři sedí na patách, úkolem jednoho soupeře je vstát a úkolem druhého mu v tom zabránit. Každý si vyzkoušel svou hbitost a dovednost. Rozdán byl BIBAGED č. 2., v něm je dost informací o uplynulé i budoucí činnosti kmene. Bratři dále losovali pořadí, v jakém vyberou různé věci navíc. Venkovní hra Zmuchlej – Táhni, dala trochu všem zabrat. Sultán v další hře byl rozmařilý a požadoval po svých poddaných rozmanité předměty, třeba hrušku, kamínek, kopřivu,… . ukazujeme si co se našlo při posledním hledání s detektorem kovů : kus zvonu, odznak zdravotních sester z období Rakouska Uherska, dvoukrejcar z roku 1860, psí známku z roku 1932 – vydala Příbram. Další na pořadu bylo uhodnutí času na kartách a namalování pozice ručiček hodin. Hrálo se ve dvojicích, vždy jeden mlčel a mohl napovídat, druhý maloval. V klubovně kreslíme fáze Měsíce a říkáme si co je Nov, dorůstání, couvání. Posledních třicet minut kmenovky patřil lakrosu. Trpaslíci versus Obři. Zvítězili všichni. Ve správný čas zazněl pokřik kmene a Druhá kmenovka ve dvanáctém období kmene Mohawk, byla ukončena.

Pár datům navíc : 1.10. 2009 – kmenovka 16.30 – 18,30 hod. 2.10. 2009 – koupáníčko 16,00 – 18,00 hod. 7.10. 2009 – klanovka Modré želvy 17,30 – 19,30 hod. 8.10. 2009 – klanovka Žlutého vlka 16,30 – 18,30 hod. 9 – 11.10. 2009 – výprava do Písku 14.10. 2009 - klanovka Modré želvy 17,30 – 19,30 hod. 15.10. 2009 - klanovka Žlutého vlka 16,30 – 17,30 hod. 18.10. 2009 – zájmovka ( nepovinné ) hledání s detektorem 15,00 – 18,00 hod. 21.10. 2009 - klanovka Modré želvy 17,30 – 19,30 hod. 22.10. 2009 - klanovka Žlutého vlka 16,30 – 17,30 hod. 23 – 25.10. 2009 – výprava klanu Modrá želva na Plešivec 24.10. 2009 – výprava klanu Žlutého vlka na Plešivec 28.10. 2009 - klanovka Modré želvy 17,30 – 19,30 hod. 29.10. 2009 - klanovka Žlutého vlka 16,30 – 18,30 hod.

Výsledky za měsíc : Kdy Srny hrabou do země – Září 2009 Bratr

2.9.

4-6.9

10.9.

17.9

24.9.

Celkem

Pořadí

Kuželka

29

0

10

10

0

49

8

Jasan

32

0

10

10

0

52

7

Kozel

10

0

10

0

0

20

9

Sklíčko

25

0

24

213

23

285

4

Plavčík

31

131

25

30

62

279

5

Vašík

Ještě nepřišel do kmene Mohawk.

87

29

24

26

166

6

Páťa

101

105

44

45

24

319

1

Matěj

106

97

46

43

14

306

2

Pepík

101

88

41

27

36

293

3

Cestou – polem – lesem za poznáním. 10.10. 2009 Cestou – polem - lesem, za poznáním mnohých nových a doposud jen zastřených informací se vydal desátou Říjnovou sobotu klan Žlutého vlka z kmene Mohawk. Schází se sice v malém počtu, avšak to není důvodem nejít do okolí Příbrami. Bratři Vašík, Matěj a Pepík pod vedením Atany, odcházejí směrem na Bohutín. Cestou se učí rozpoznávat dopravní značky, stromy a keře. K nemalé radosti patří vždy nějaká ta soutěž nebo hra o cenné body. Kluci jsou však velmi dobří a bodový rozdíl po celou jednodenní výpravu je opravdu nepatrný. Jednou je v čele bodovacího žebříčku Vašík a pak zase Matěj nebo Pepík.

Nad Bohutínem a nedaleko super Rourovací věci se bratři učí jak dobře a správně založit ohniště, jaké dřevo použít a proč k zapálení nelze použít papír. Pepík se ujal úkolu zažehnout oheň a zdařilo se mu to na jednu jedinou zápalku. Pak již nad plameny putoval kotlík s vodou a z batohů chléb i jiné dobroty. Čaj uvařený z plodů podzimu se vydařil a chutnal.

Než se celá výprava vydala zpět do klubovny Mohawků, byla sehrána dost napínavá pozorovací hra. Při níž se v kruhu přemisťovali různé věci a hadač se snažil uhodnout, které to jsou.

Zahlazení ohniště, tak aby nebylo poznat kde se vařilo bylo dílem chvilky. I toto se bratři Mohawkové v tento den naučili.

Návrat do klubovny přes lesopark Litavka byl ve znamení sbírání bodů za uhodnuté názvy stromů i za různé soutěže. Bylo krátce po čtvrté hodině odpolední, když započala poslední bitva o poslední body. Bitva se odehrála u Prokopského kostelíku a naplné čáře v ní zvítězil Pepík. Úkolem hráčů – soupeřů, bylo bránit prutem v kruhu svůj klacák a zároveň se snažit prutem odstranit z kruhu soupeřův klacák. Klubovna již čekala jen na spočítání všech bodů a vyhlášení výsledků. Na prvním místě se umístil Matěj, druhé místo patřilo dohromady Vašíkovi i Pepíkovi. Mužem výpravy se stali všichni, známka pro výpravu ze stupnice jedna až pět je za JEDNA. Atana

VĚDĚNÍ JE POLOVINA VÍTĚZSTVÍ 15.10.2009 Vědění je polovina Vítězství, heslo a motto pro 35. klanovku Žlutého vlka. Venku sněžilo a vítr pouštěl hrůzu. Zato v klubovně kmene Mohawků, plál v kamnech oheň a příjemné teplo se šířilo do všech koutů klubovny. Vzhledem k podzimním nachlazením na klanovku přišel Pepík, Plavčík a Páťa. Po přivítání a po pokřiku klanu se vyhodnotila výprava nad Bohutín a bratři dostali nálepku z výpravy. PRVNÍ ČAJ – ŽLUTÉHO VLKA 10.10. 2009 č.2.

Ukazujeme si i článek v novinách, kde se píše o výpravě. Připomněli jsme si také, že v neděli je možné přijít na hledání s detektorem kovů a v případě špatného počasí se místo hledání bude stavět drak. Na stole byli různé předměty, nálepky, knížka, telefonek a další věci. Kluci si opět vybrali to, co se jim zamlouvalo a hodilo. Knížku Chata v jezerní kotlině napsanou Jestřábem si odnesl Páťa, telefonek Plavčík a i na Pepu se cosi dostalo. Následuje hra. Spíš trénink paměti, Setnova hra je náročnější než Kimovka. Kluci si musí zapamatovat umístění pěti kamenů v síti pět krát pět políček. A namalovat jejich polohu do své sítě. V této hře se dařilo Plavčíkovi. Práce s papírem nemusí být nuda. Taková šipka nebo papírová čepice a z ní lodička je zábavou. Zvlášť když šipka létá a lodička může plavat. Letecký den začal v okamžiku, kdy bratři zvládli tvorbu šipky. Hodinka klanovky se blíží ke svému konci, soutěžíme ještě v puzzle. Pak zaznívá pokřik a sfouknutí svíčky a jde se – spíš se nechce jít domu. Tak v neděli od tří odpoledne nebo ve čtvrtek od půl páté odpoledne. Atana.

Úžasná dobrodružství Na valech i s mimozemšťany pod Plešivcem. 24.10.2009 Úžasná dobrodružství Na valech i s mimozemšťany pod Plešivcem, prožil klan Žlutého vlka z kmene Mohawk. Podzimní sobota byla stvořená pro mnoho zážitků a i sem tam nějaké to dobrodružství. Žlutí vlci se scházejí na vlakovém nádraží v ranních hodinách a již se těší na cestu. Málokdo z nich jel v posledních letech vlakem. A tak Páťa, Matýsek, Plavčík, Plavčík a Atana nasedají do osobního vlaku a vlak odjíždí směr Rejkovice. Ve vlaku kluci hovořili o posledním DVD z výprav a jak se co komu líbilo i reakce rodičů. Na nádraží v Rejkovicích, začíná první bodovací hra, deset dlouhých minut mlčet. A tak teď nelze mluvit o množství zajímavých informacích a věcech, jenž jsou okolo chlapců. Kluci tento úkol splnili bez ztráty a dokonale. V nedalekém lese hledá každý z nich největší list, zde je vidět jakou kdo má snahu a chuť. Vítězí Matýsek.

Brouk pochodující po lesní cestě se stal na dlouhé minuty, pro Plavčíka a ostatní bratry, živě pozorovaným objektem a pokus ochočit si jej skončil útěkem brouka. U rozcestí pod Plešivcem odbočuje klan Žlutého vlak do míst zvaných „Na valech“. Zde nelézají opuštěný a již dlouho neobývaný kemp v zachovalém stavu. Okolí plné skal a kamenných moří vylákalo kluky k hrám na bandity a policisty. Zatím nikdo z nich netušil, že zde bude nedaleko nalezena supr studánka s dost dobrou vodou.

Jak k tomu došlo : po mnoha minutových bojích dobra se zlem, kluci zabalili svou výstroj a odebrali se na další pouť okolo Plešivce, s cílem najít studánku. To, aby mohli uvařit oběd. Neušlo se po cestě ani padesát metrů a hle terén v dálce neodpovídá okolí. Cosi divného z té země vykukuje a mnoho vodních rostlin je tu též. Za chvilku bylo jasné, co to je. Studánka v super stavu a s dokonale dobrou vodou. Je vidět až na písčité dno, stěny vyloženy kameny a přístup k ní je taktéž upraven, nechybí ani plecháček.

Bylo rozhodnuto, vracíme se dvacet metrů na kemp a budeme vařit oběd zde. A tak bratři z klanu Žlutého vlak se opět učí jak obnovit ohniště ve starém kempu, jak založit hnízdo a jak zapálit oheň bez papíru. Toho se tentokráte ujal Páťa. Nevedlo se mu však. Trochu se bál plamenů. Za chvilku se oheň rozhořel a nabíral na síle. Ešusy s vodou a bramborami byli již na roštu, teď nastala chvíle jít cvičit stavbu přístřešku z plachty. Plavčík se ujal role znalého věci. Na konec kluci stvořili nefunkční přístřešek. Nevadí, časem se zálesáckému řemeslu naučí. K obědu přišla vhod Česnečka ze surovin a ne z polotovaru, povedla se chutnala. Zbývá poklidit kemp, zalít vodou ohniště a jít směrem na západ k Plešivci. Cestou se po lese prohání příšera s motorovou pilou a požírá stromy. Na vrchu Plešivce se zapisujeme do knihy a potom vyhlížíme na otevřenou krajinu. Chlapci toto ještě neviděli. I v mapě vyhledáváme, jak se která vesnička jmenuje a kam je až vidět. Mezitím nám všem trochu opět vyhládlo. Svačina v podobě sendvičů a jablek je prima. Matýsek si vrazil do dlaně třísku, statečně vydržel její vyndání. Opět balíme a odcházíme na Klondaik, zde navštěvujeme sněmoviště Wodcraftu a se jde až k lovecké chatě. Hody na cíl znamenají pro bratry cenné body.

Blíží se západ slunce a sním i končí pomalu naše cesta po Plešivci. Vracíme se částečně stejnou cestou. Kluci se opět snaží ochočit dalšího brouka, avšak i tento utekl. Na louce nedaleko Rejkovic kluci objevili kulový vrchlík z nějaké nádrže, JÉ UFO.

A následující hodinku bylo o zábavu postaráno. Naši Ufologové se tohoto téma nemohli nabažit. Na nádraží přišlo na řadu hodnocení výpravy a volba Muže výpravy, jímž se stal Matýsek. Známka výpravy je jednička. Hry z tvorby chlapců vyplnily čas do příjezdu vlaku. Na nádraží v Příbrami se loučíme a s mnoha zážitky odcházíme do svých domovů. Přáním klanu Žlutého vlka je vrátit se v tato místa a i nějaký ten den zde pobývat. Přání bude splněno. Atana

Na Valech.

MOHAWSKÝ den činů. 7.11.2009 Mohawský den činů nastal v pravý podzimní čas a v indiánském měsíci Jelení říje. Klubovna Mohawků v ranní čas očekává dva své klany, MODROU ŽELVU a ŽLUTÉHO VLKA . Přišli pouze Žlutí vlci. Vašík, Páťa, Plavčík a Matýsek. Prvním činem v tomto dni je rozebrání různých jinak nepotřebných věciček z krabice a které bratrům budou ještě sloužit. Potom na řadu přichází již připravené zahradnické nářadí a spadané listí se v zahradě pomalu přemisťuje na hromady.

Hra v podobě hledání obrázků obydlí indiánských kmenů severní Ameriky je vítaným zpestřením. Svačina se přihlásila o své slovo sama od sebe a v patřičný čas. Tento odpočinek zpestřila četba z časopisu Bobří stopa. Jednalo se o skautský příběh z doby dávno minulé, avšak mluvící i do dnešních dní. Povídáme si i o nadcházejícím Putování se světýlky za svatým Martinem, kluci tam většinou jdou se školou.

Chlapci z klanu Žlutého vlka se dnes naučily taky pracovat s obloukovou pilou a seznámily se záludností i výhodami tohoto užitečného nástroje. Ve dvojicích nařezali své první polínka. Inu u Mohawků na letních táborech motorová pila řvát nikdy nebude. Kmen Mohawků má své bratry jak z města tak i z nedalekých vesnic. Všichni se v tento den stali zemědělci, na záhonku u klubovny zasadili, podle rad bratrů z vesnic, brambory. Sbírání a kreslení symbolů na sněmovní roucha započalo po polních pracech, každý symbol zobrazuje buď zvíře, čas, čin, věc a nebo stav.

Děti domorodých indiánských kmenů se učily lovit s lukem již od malička. I naši mladší Mohawkové chtějí být v toto umění zruční, a tak lukostřelba i plnění úkolů do Lóže skřítků se stává jak zábavou tak i posílením zdatnosti. Trefit terč na deset metrů jedním šípem však bylo nad síly všech. Pozoruhodně však zasáhnout stejný terč ze stejné vzdálenosti mimo soutěž minimálně pěti šípy ze sedmi se dařilo. Vystřelit šíp do vzdálenosti minimálně 30 metrů, zvládal výborně bráška Páťa (žák MŠkolky), Páťovi se dařili i zásahy větvičky o průměru jednoho centimetru ze vzdálenosti již zmiňovaných deseti metrů.

Odpolední čas přinesl i tvorbu kouřových otisků listů, jak na volné papíry tak do deníků. Občas z otisku byl flek a poznat z něho že jde o list není snadné. Byla zvolena temperová metoda, moc se neosvědčila. Klan Žlutého vlka má jednu velkou výhodu, bratři dokážou tvořit sami od sebe hry s dobrými pravidly a také je uskutečňovat. Občas je problém v tom že na všechny hry nevyjde čas. Sedmnáctá hodina

odpolední se přiblížila, v poklizené klubovně Mohawků bratři zvolili pro dnešní výpravu muže dne, stal se jím Vašík. Udělily rovněž známku výpravy a to 1,25. Celkové bodování vyhrál Matýsek. Atana

Dlouhá cesta za ztracenou vodou. Dlouhá cesta za ztracenou vodou. To je název další výpravy kmene Mohawk. S vodou byla menší patálie. Při příjezdu panovala drobná leč přibývající tma. Prvním úkolem bylo donést vodu od studánky. Studánku jsme našli snadno a tak v lese naplnila s pomocí hrnku a rukou barely. Stalo se tak o víkendu 4 – 6.12. 2009, kdy Mohawkové vyrazili na svou další výpravu a to tentokrát na hájovnu Dědek pod Třemšínem. Zpáteční cesta setmělým lesem přes bludné kořeny na hájovnu však trvala déle, než bylo potřeba. Hlavní silnice vedoucí na Hvožďany nás ujistila, že máme jít jiným směrem. Došli jsme však dobře. Inu i mistr nosič vody se utne. V hájovně kamna za chvilku hřála a voda se pomalu měnila v čaj. Večerní brigáda s nošením matrací z půdy jejich uložení na postele zahájila víkendovou činnost. Po večeři alá batoh a čaj. Následovala Plavčíkova hra s kostkou a počítáním čísel. Ne vždy se dařilo prvňáčkům dobře sečíst nebo odečíst čísla.

Další hrou byl - Polykavý písek – úkolem hráčů a tvořitelů příběhu bylo přejít lávku z pěny odpočinku. Jak? Inu to je tajemství průvodce touto hrou. Je čas jít spát, vždyť i zítra je den. A tak po večerním mytí zaléháme do pěny odpočinku a při četbě z knížky Tábor nad vodopády, usínáme. Sobotní mrazivé slunečné ráno podrobilo všechny účastníky výpravy zkouškou odvahy. Opláchnout se mrazivou vodou u potoka a to do půl těla v současné době nedokáže každý kluk. Mohawkové z klanu Žlutého vlka to zvládli dokonale ( být zde s námi bráška, který se doma ráno umývá teplou vodou a studená mu nahání hrůzu, tak by dnešní ráno pokládal za špatný vtip ).

Podzim a Zima, vše v jednom na Třemšíně.

Po snídani vyrážíme do nedalekého lůmku a přes něj cestou i lesem dle busoly a mapy na Třemšín. Cestou potkáváme rozmanité lesní bytosti a pro některé z kluků přišla krize těsně pod vrcholem Třemšína, kdy se chtěli vrátit zpět na Dědka.

Vydrželi však a Třemšín i okolí stál za víc než za víkend u televize. Zvlášť když jste si mohli svým nožem našpičkat klacík. Odpolední činností bylo nejen hledání pokladů s detektorem kovů, ale i domluvené práce v hájovně. Podvečer přinesl dvěma bratrům z klanu Žlutého vlka uvedení do šlechtického stavu a rovněž propůjčení šlechtického titulu. Celého obřadu se účastnil nejen kmen Mohawk, ale i pozvaní dobří hosté z místa i z dálky. Návrat do hájovny se setkal s očekáváním, zda přišel Mikuláš, nebo zda zapomněl. Krátké a výstižné povídání o knize dobra a zla klukům připomnělo jejich „průšvihy i dobré skutky“. Mikuláš nakonec alespoň zanechal stopu v podobě drobných dárků. Před usnutím je opět čten příběh z již zmíněné knížky.

Nedělní dopoledne všechny Mohawky čekal úklid, balení i volné a dobré hry pod vlastním – klukovským – vedením. Mužem výpravy byl zvolen Matýsek a známky výpravy je 2,3. Účastníci výpravy Matýsek, Pepík, Pája, Plavčík a Atana. Poděkování za spolupráci patří Magdě za zapůjčení hájovny, Kazbundovi, p. Dvořákovi. Atana

NADÍLKA LESNÍ ZVĚŘI S KINKONGEM Nadílka lesní zvěři, je již po mnoho let tradicí Mohawků před vlastní kmenovou Vánoční nadílkou. Tak tomu bylo i o uplynulém víkendu. A Kinkong – je součástí vánočního turnaje jednotlivců. Vše začalo v sobotu 12. Prosince, Mohawkové se scházejí ve své klubovně a na pořadu dne je vnést vánoční atmosféru do klubovny. Ze skříně postupně vyplouvají krabice s uloženými ozdobami a řetězy. Prostředí klubovny začíná měnit svůj vzhled, radost a chuť natáhnout papírové řetězy pod stropem, trochu kazí vědomí, že výška bratrů z klanu Žlutého vlka je nedostačující. Je zde však Atana a tak se daří řetězy upevnit na strop.

Na řadu přicházejí ozdoby, různé kouličky, rampouchy, postavičky opouštějí svou krabici, aby na pár dní zaujali své místo v klubovně. Vánoce jsou zde, nakonec svůj letní spánek přerušil i Vánoční stromek. Je očištěn, nazdoben a zaujal čestné místo uprostřed stolu. Klubovna teď čeká již na Mohawský Betlém, i on opustil v pravý čas svou krabici a přivítal i nové postavičky. Kluci dlouho rozestavovali postavičky i zvířátka. Až vše bylo tak jak má být.

Na odpoledne přišli na řadu hry, a protože napadl sníh, tak to jsou hry na sněhu. Zbývá podarovat lesní zvířátka. Tato nadílka se uskutečnila na druhý den v neděli 13. Prosince. Mrazivé ráno a sníh, téměř vždy v tuto roční dobu tomu tak je. Mohawkové odcházejí i s dobrotami směrem na Květnou. Na jejím nejvyšším bodě je malá mohylka a nedaleko krmelec. V něm končí dobroty pro lesní zvěř, málem zde skončily i pantofle, jednoho z Mohawků. Takový Srnec v pantoflích, rarita. Než odcházíme pokládáme na mohylku další kameny.

A tak i letos poporostla. Neplánovanou hrou bylo hledání Páťovi rukavice. V bílém sněhu modrá rukavice svítila již z dálky. Návrat do klubovny je otázkou půl hodiny, po zatopení v kamnech a obědu, přichází na řadu nákup knih a dalších užitečných věcí za Mušle ( Mohawské platidlo ). Každý z bratrů utratil mnoho Mušlí. Však za svou činnost v kmenu získají další – pokud se budou snažit a chtít. KINKONG Nastává vhodná chvíle na letošní turnaj v Kinkongu. Krátké vysvětlení pravidel a už se bojuje. Hraje každý s každým, vždy dva hráči stojí proti sobě na každé straně stolu a zvláštním úderem do míčku se snaží dát soupeři gól. Letošním vítězem v Kinkongu se stal Matýsek. V podvečer neděle balíme své věci, loučíme se a odcházíme do svých domovů, ale již teď Mohawkové dokončují své plány na Vánoční kmenovou nadílku, která se uskuteční v neděli 20. Prosince. Atana

Kerak k Mohawkům přišel Ježíšek. Dvanáctá Vánoční kmenová nadílka byla uskutečněna dvacátý den měsíce Pukajících stromů. V mrazivém odpoledni se v příjemně vyhřáté klubovně, sešlo dvanáct bratrů a třináctým přítomným byla sestra Pája. Každý přišel obtěžkán dary i nejrůznějšími pochutinami. Snad nejlepší a poprvé v historii kmene exotickou pochutinou byli pečené kaštany od sestry Páji. Všichni přítomní společně zahájili Vánoční Kmenovou Nadílku, kmenovým pokřikem.

V úvodní části nadílky zaznělo slovo Boží, o příchodu mesiáše na tento svět. Slovo bylo prokládáno povídáním o Vánocích a i písničkami. Každý si také vyzkoušel i jeden lidový zvyk, půlení jablíčka, všem se po rozpůlení jablíčka zobrazila hvězdička. Následující část nadílky patřila jednotlivým klanům. Klany představily svou tajnou Vánoční činnost. Nejvíce ohlasů získala nová celoroční putovní hra, kterou vytvořil klan Modré želvy. Klan Žlutého vlka se pochlubil, alespoň svým pokřikem, který se nedávno naučil. (Žlutí vlci – nováčci kmene). Správnou intenzitu pokřiku jim však předvedl náčelník kmene Kanyatara.

Před vlastním rozdáváním Vánočních dárků, se krátce povídalo o Vánocích v době dávno minulé, a která se nesmí vrátit, o Vánocích za druhé světové války. Byl uveden jeden skutečný příběh, jedné rodiny. Dále při příležitosti VKN, byl slavnostně přijat do Lóže skřítků bratr Páťa. Obřadu přijetí byli přítomni jak členové i šlechtici Lóže skřítků tak i ostatní z kmene Mohawků. Od této chvíle může získávat Totolany a stoupat na svou „horu“.

Letošního rozdávání Vánočních dárků se ujal bratr Plavčík a bratr Jasan. To bylo radosti a mnohé překvapení při rozbalování. Závěr nadílky patřil krátkému posezení s rodiči bratrů. Nikdo neodcházel do svého domova s prázdnou, jednak si odnášel své Vánoční dárky, které mu přinesl Ježíšek, a jednak odcházel obdarován moudrostí slova a láskou svých bratří v kmenu. Atana