B.
SVATOŠ
JAK TO BYLO Pán Bůh stvořil svět v šesti dnech a dne sedmého odpočíval; a toho dne svátečního stvořil Jižní Tyrolsko. To bylo tak: Stvořitel seděl na trůně, andělé kolem něho a hluboko pod nimi kroužily hvězdy a slunce a to všechno, čím je vesmír naplněn. A docela nejblíže se pomaloučku točila země. Díval se Pán Bůh se zálibou, však bylo nač, a země se natáčela chlubivě jako děvčisko, které se doobléklo k tancovačce, a uprostřed světnice se točí před maminkou. Všechno na ní bylo hezké, moře i pevná země a na té lesy a roviny a hory a nad nimi mraky roztodivných tvarů, a všechno se to na ní zelenalo a kvetlo, však to bylo první jaro a docela v prvním rozpuku. A slunce svítilo, až se ty mraky zažehovaly a jejich stíny běžely po rovinách a přeskakovaly hory a řeky, a jezera se leskla - A když Pán pokynul andělům, aby ustali se zpěvem, vzneslo se sem k Božímu trůnu takové jásání, že bylo až milo poslouchat. Andělé sepjali ruce údivem nad všechnou tou krásou a Pán se usmíval samou spokojeností. Až najednou se zasmušil. Nahnul se trochu dopředu, aby lip viděl, ba i oči si zaclonil rukou, zakroutil hlavou, jako by věřit nemohl tomu, co vidí, a ti dva andělé, co mu stáli nejblíže, jasně slyšeli, jak si pro sebe potichu povídá: » Jak je tohle možné? Či že by se mi to jen zdálo«? Ale to už jim pokynul, aby mu zemi přinesli; a když tu byla, natočil si ji, jak potřeboval. » No tohle,« povídá, » byl bych řekl, že jsem semhle něco dal, a ono tu není nic. Ale docela nic. Prázdno. Holá rovina a poušť. A tady zrovna žádná poušť být nemá. « Podepřel si bradu svou svatou rukou a zapřemítal. Bylo to to místo, kde jsou dneska Alpy. A na něm opravdu nekvetlo nic a nic na něm nežilo a nic nezpívalo a ani se nepohnulo, jen vítr přes ně vál a stín mraku se ploužil. » Takhle to zůstat nemůže,« řekl Stvořitel a přimhouřil oči, jako by si chtěl něco představit. A potom mu přes rty 2
přelétl úsměv, jak se rozhodl, a už pokynul andělům, aby mu zemi postavili na dosah ruky. »A teď mě nechte,« poručil. A oni se hned klidili, protože to už věděli, že Pán chce být při stvoření sám; jako každý umělec. Však ti to beztoho dělají dodneška po něm. A to už sáhl Pán rukou do toho prázdného rovného místa, zhnětl je a zvrásčil, a už vám tu stály hory a údolí a už i voda vyprýštila a stékala těmi údolími, naplňovala kotliny a přelévala se přes jejich okraje. A Pán jen tak přejel rukou nad tím vším, a už tam vyrazila tráva a keře a stromy, a na nich seděli ptáci a zpívali. Celé to prázdné místo bylo za okamžik změněno k nepoznání. Stvořitel sáhl ještě leckam, jako malíř zobne štětcem ještě tu a tam do hotového obrazu, ještě přikryl ty nejvyšší hory sněhem, poodtáhl se a podíval se na to zpovzdálečí a pokývl spokojeně hlavou, to že by jako bylo, a chtěl si utříti pot z čela, které se mu orosilo, protože takové stvoření je dřina. A tu spodní okraj jeho širokánského rukávu, těžký vyšíváním a krumplováním a drahokamy a perlami, přejel po těch čerstvých a ještě neztvrdlých horách zrovinka nad Itálií a pokácel všechno, co tam bylo.
Pán Bůh se zamrzel, že nedal pozor a že takový kus země je poničen; nejdříve ho napadlo, nechat to tak, když vlastně už podruhé - Ale pak se rozhodl jinak. »Takhle to nenecháme,« povídá, ale jen pro sebe, když všichni andělé byli pryč, aby ho nerušili. » Kdepak! « A zahrozil tomu kousku země prstem: » Tak ty nechceš být tak, jak jsem tě udělal? No počkej!« V koutku úst se mu vous jakoby čepýřil úsměvem, když se zase pustil do práce. Neschytil už půdu prsty a nezkrabil ji jako prve, teď se s tím zrovna mazlil, každou chvilku se zastavil a prohlížel si, co už měl hotovo, a zase na tom něco opravoval, na co jen si vzpomněl nejhezčího, co stvořil na celém světě, to sem dal, a když to nestačilo, ještě honem na něco přišel nového a tak tu zemi naplnil těmi nejkrásnějšími horami, jako je Ještěrka a Kreuzspitze nebo Hochgall, údolími a do těch položil potoky a řeky čisté jako křišťál, a pastviny nahoru pod samé vrcholky, a lesy na úbočí a květin všude plno až po samy ledovce. A zase oddálil hlavu a přece jen se mu na tom něco nezdálo, protože se trošku jakoby podmračil. Ona totiž celá ta prostora na jih od řeky Rienz zůstala taková jako nedodělaná. Lesy na ní byly a údolí i kopce, hezké to bylo, ale něco takového bylo vidět na zemi leckde. » Sem by mělo přijít něco tento - « povídá si Pán Bůh a prohrábne si v zamyšlení bradu. A jak tu ruku k bradě nese, ťukne ho ten těžký okraj rukávu do kolena. Podívá se, co by to bylo, a už se usmál, už věděl, co udělá. A už vyloupl první drahokam, podíval se naň ještě proti slunci, až se zanítil, vzal ho svrchu mezi palec a ukazovák a posadil ho na první
kopec. »Tak,« pochválil si to. » A ještě tuhle a tuhle - « Vylupoval kámen za kamenem, červené, fialkové a žluté, posazoval je tam do toho kousku země, až jich bylo na každé výšině, a ještě rýpl sem tam nehtem do země a zahradil cestu vodě, aby se tam nadrželo jezero; a když byl hotov, zamnul si ruce spokojeností. Zrovna nad tím vším zapadalo poprvé slunce, a tu se vám do údolí položily barevné stíny a všechny ty drahokamy Božího rukávu se rozhořely rudě a zlatě a modře a oranžově, a tam, co byla jezera, jako by se byla země otevřela do hloubky a v ní se zanítily tytéž požáry, které plály nad ní. Radost bylo se na to podívat.
»Hezké to je,« řekl si Pán uznale. » Dokonce moc hezké.« Zase tomu kousku země zahrozil prstem a usmál se: » Neřekl jsem ti, že uvidíš ? Ten nejhezčí kousek země jsi, abys věděl - « Při těch slovech vezme Pán zemi do rukou, natáčí ji všelijak k slunci, aby tu krajinu viděl ze všech stran, a vidí, že je pokaždé jinak krásná, za jitra jinak, než když se slunce sklání, a za poledne jinak než při svitu měsíce. A zase si spokojeně zamne ruce dlaní o dlaň; a něco se mu mezi nimi chuchvalilo. Byl to ždibec hlíny, zůstalo mu jí trochu ve všech rýhách dlaní, jak prve hory hnětl a údolí prohluboval, a tu teď vytřel, jak si tak radostně ruce zamnul. » Do takového kousku země, který jsem udělal zvlášť, musíme dát také zvláštního člověka,« myslí si Pán Bůh a v zamyšlení hněte ten drobet hlíny. Za chvilku byl z něho panák. Pán Bůh mu oblekl koženky a bílou košili a vyšívané šle, opásal ho modrou zástěrou a na hlavu mu posadil plstěný klobouk. Podržel ho ještě 3
chvíli na dlani, potom naň dýchl. A jen vám ten človíček oči otevřel a probudil se k životu, postavil se na zadní a rejdil po Boží dlani, jako by na ničem jiném nezáleželo, než jak se z ní dostat ven. » Tys mi nějaký neposeda,« potřásl nad ním Stvořitel hlavou. »Tak, takhle by to tedy nešlo - « Uspal ho zase, otevřel mu hrud, vyňal z ní srdce, rozpůlil je, polovičku mu zase zasadil pod žebra a tu druhou zahrábl hluboko do země. » A teď si běž, šibale!« A tu ho postavil konečně na zem, při soutoku dvou řek, tam, co dneska stojí městečko Bruneck. Rozumí se, to že tam tenkrát ještě nebylo, ani ten hrad, ani hotel Bellevue, jen to ústí dvou řek a ta skála. A tu se ten chlapík nejdříve, jak se patří, pokloní Pánu Bohu, pak se zvědavě rozhlédne kolem sebe, něco se mu tam začervená v trávě, utrhne to, je to ka-
rafiát, strčí si ho za klobouk, ten si pak nasadí švihácky do týla a trochu na stranu, pleskne se po stehně plochou dlaní, až to od skal zpátky mlaskne, výskne si a zajódluje radostí z toho, jak to je tady všechno krásné; Pán Bůh se za ním dívá, usmívá se a hněte mu honem Tyrolačku, a to prý nejen proto, že by mu i tady v té kráse bylo smutno samotnému, ale hlavně, aby ho měl kdo držet od vína. A potom kývne na anděly a ti odnesou zemi na její místo při slunci, roztočí ji jako káču a pustí po její dráze. Proto prý nemůže žádné dítě Jižních Tyrol žít jinde než tam, kde se narodilo, protože ho drží ta půlka srdce, kterou tam Pán Bůh zahrabal. A stane-li se a takový Tyrolák musí pryč, jsou takoví, že se až do Ameriky dostanou, tu ho to za čásek chytí za srdce a táhne tam zpátky do těch hor, do lesů, na salaše - A chřadne jako ten karafiát za kloboukem, trvá-li to dlouho - A nechce-li načisto zajít, musí se vrátit domů do té země uhnětené Boží dlaní. A tu se teprve zmátoří a znovu okřeje. Já vím, že je to jen pověst a podle básnických druhů vlastně báje. Ale něco na tom musí být. Když si tak vylezete na Ještěrku a podíváte se na to dílo kolem sebe, na věčné sněhy za sebou a na drahokamy na jižní straně, až se vám dech tou krásou zarazí a vy v tu chvíli víte najisto, že tuhle zemi dělal Pán Bůh vlastníma rukama a zvlášť a že je to země nedělní. A pak najednou poznáte, že i vás to tam táhne, protože tam někde vaše srdce uvízlo drápkem. A pak se divte Tyrolákům -
ZPĚVEM K SRDCI Zpozorovali jste už, že v létě ptáci nezpívají tak pěkně, jako na jaře? Není divu, přenechávají tento úkol nám! Večer u ohníčku, po výstupu na vrchol hory, při rázném vykročení na silnici ať nechybí česká písnička! V polovici června bude hotovo 2. vydání našeho zpěvníčku ZPĚVEM K SRDCI. Na 160 stránkách najdete kolem dvou set písniček všeho druhu. Cena zpěvníčku bude asi 1 - 1,50 am. dolaru. Objednávky vyřizuje: RADAR Via Concordia 1 00183 R o m a - Italia
4
ADOLF F . J.
KARLOVSKÝ
KDE NECHAL PARDUBICKÝ KŮŇ SVOU ZADNÍ PŮLKU ? V neklidném dvanáctém století měli rytíři dostatek příležitosti ukázat svou statečnost. A jedním z tažení, při kterém se podle Dalimilovy kroniky celá řada českých bojovníků pokryla slávou a získala svoje erby, byla výprava císaře Fridricha Barbarosy proti odbojnému Milánu. Zúčastnil se jí také český rytíř Ješek, předek slavného rodu pánů z Pardubic. Byl sice odvážný, ale jako většina středověkých rytířů neoplýval právě smyslem pro vojenskou kázeň a dával přednost vyloženě hazardnímu způsobu boje na vlastní pěst. Nevydržel proto dlouho ležet nečinně pod milánskými hradbami, které se staly armádě tvrdým oříškem. A pak, pan Ješek hrozně nerad ryby a ty byly brzy pro potíže se zásobováním hlavní potravou císařské armády. Ale co v obleženém městě, tam je jistě rozmanitého jídla dost? A tak jedné temné noci podnikne houfec páně Ješkův, který si předem zaěernil obličeje, aby je nevyzradila jejich světlá barva, ztřeštěný kousek. Vylézají po žebřících nehlučně na hradby, umlčují strážné, jejichž stanoviště si pečlivě zjistili a také přepadení velikého paláce se daří přesně podle plánu. A zatím co Ješek s jednou skupinou nakládají potraviny a další kořist na koně, v palácové stáji narychlo sedlané, spěchá druhá skupina k městské bráně, aby se jí zmocnila a umožnila tak všem rychlý ústup. I to je úspěšné, neboť stráž nečekala napadení z města. Brána je rychle otevřena, padací most spuštěn, znamení trubkou a ulicí vedoucí od Ješkem obsazeného paláce zaznívá dusot koňských kopyt. Cval se však náhle zastavuje, je slyšet vzrušené hlasy a už se ozývá třesk zbraní. Ustupující oddíl páně Ješkův se srazil s městskou hlídkou, která zde náhodou právě konala obchůzku. T e d se ovšem dosud úspěšná kořistná výprava rázem mění v nelítostný boj o život. Čeští bojovníci si však ústup musí vybojovat a tak se sice pomalu, ale přece krok za krokem probíjejí k brá-
ně. Pan Ješek, který se zmocnil krásného bělouše, kryje ústup svého oddílu, jak se na pravého velitele sluší. Znovu a znovu napadá městské žoldnéře, kteří dostávají nové posily, až konečně vidí, jak poslední z jeho druhů projíždí branou a Ješek sám tedy dává koni ostruhy, aby i on konečně ukázal milánským záda. V tom se však vzpamatuje jeden z obránců, který byl při přepadení brány pouze omráčen, jedinou ranou svého meče přetíná lano, které drží železnou padací mříž a ta sjíždí dolů právě za zády pana Ješka. Kůň je přeťat ve dví, ale přední půlka se sedlem a s kořistí je venku z města a rytíř si ji junácky přehazuje přes záda a v mračnu šípů, přilétajících s hradeb ji odnáší do českého tábora. V ležení je zatím vše vzhůru. Ví se už, že velitel přepadu se nevrátil a tak se všichni domnívají, že byl buď zajat, nebo padl. T u se však pohřešovaný vynořuje ze tmy a ve světle pochodni skládá svou kořist před krále Vladislava. A panovník na památku tohoto vskutku bláznivého, ale přece statečného kousku, uděluje panu Ješkovi do červeného štítu stříbrnou přední půlku koně se zlatou uzdou. Po návratu dal pan Ješek svůj 5
nově nabytý erb také svému městu Pardubicím, jistě aniž tušil, jak významným střediskem jezdeckého sportu se jednou stanou. A protože z rodu pánů z Pardubic pocházel i první český arcibiskup Arnošt, najdeme v jeho době polovinu milánského koně i v úředním znaku pražské arcidiecése. A co se stalo s druhou půlkou? T u asi snědli obležení milánští měšťané. Poznámka: Stejný znak, ale kůň je zlatý, se stříbrnou uzdou a v m o d r é m štítě, má dodnes kvetoucí rod Malovců z Malovic, kteří jsou stejného původu s pány z Pardubic.
DODATEK
k pověsti o znaku
Kouniců:
Něktefí z vás se asi podivili tomu statnému jelenu, který se usadil, nebo jak v heraldice fikáme » roste« z přílby Kouniců. Jak se tam dostal? Tady je vysvětlení přímo od autora článku: Jak jsme si už řekli, erbovní znamení se nosila nejen na štítě, ale také na přílbě. A abyste rozuměli heraldickému názvosloví, zapamatujte si, že taková plastická ozdoba rytířské přílby se nazývá »klenot«. Rod Kouniců nosil v klenotu původně dvě červená orlí křídla a na nich znovu stříbrné lekno, které si: jejich předek vysloužil. Na našem vyobrazení jste však viděli znak, který jedné větvi kounicovského rodu, Stošům z Kounic, polepšil za jejich zásluhy polský král Kazimír IV. tím, že jim jejich původní klenot nahradil červeným jelenem se zlatou korunkou na hrdle. A. K.
¿Legenda
Alena si přeje ve svém dopise nějakou báseň od Jana Nerudy. Vybrali jsme pro vaše letní zadumání pod noční hvězdnatou oblohou tyto verše ze sbírk y PÍSNĚ
ACH,
KOSMICKÉ.
JAKÉ
TO
BLAHO
Ach, jaké to blaho: poležet zde na drnu poblíž boru, a s zlatými dát se hvězdami do šeptného rozhovoru! Ty třepotné, smavé hvězdičky tak čiperně na mne hledí ach prosím vás, je to pravda vše, co lidé prý o vás vědí? Že maličké vy prý hvězdičky jste obrovská samá těla a od jedné k druhé prý sto let a k některé věčnost celá? Což nevidím, jak jste drobounký a v jakém jste k sobě skladu? Já - nahoře být - bych kamenem vás přehodil celou řadu! A že prý jste věčném ve a přes steré skokem míle? Ej musilo by tu hluku být a šumu za noční chvíle!
reji
A zatím tak němě spřádáte svou života tichou dumu když vesele prstem zaluskám, je věru v tom více šumu!
o chudobce
Chudobku čili sedmikrásku znáte všichni. Skromný kvíteček zdobí kraje cest, krčí se kolem plotů, najdeme jej na loukách, v lese, všude. Kvete od jara do zimy a někdy i v zimě pod sněhem. Legenda vypráví, že při stvoření světa všechny květiny reptaly: jedna byla moc velká, druhá příliš malá, té se nelíbila vůně, oné zase barva. Jen prostičká bílá chudobka byla spokojená. Říkala si: »Jsem tak malá, že si mě nikdo ani nevšimne a neublíží mi. Jen bych si přála kvést po celý rok, abych se mohla dívat, jak si děti hrají. « Slunci se slova pokorné chudobky tak zalíbila, že svým paprskem pohladilo její srdíčko. A od té chvíle má chudobka střed květu jako ze zlata.
6
říci, jakou má podobu rozum jistého člověka, protože ho nevidíme. UDRŽÍ BŮH ZEMĚKOULI?
Milé děti r Malému Tomáši H. je teprv 7 let, ale často se ptá svého dědečka na věci, 0 které se zajímají i větší děti, ba i dospělí. Tuhle se ho ptal: »Jak trestá Bůh lidi za hříchy? « Aby to i druhé děti věděly, odpovídám touto cestou. JAK TRESTÁ BŮH L I D I ?
Pán Bůh trestá lidi za hříchy tím, že na ně sesílá utrpení. Často si však lidé přivodí utrpení sami tím, že jsou neposlušní vůči Bohu, který svými přikázáními chce jen dobro lidem. Podobně jako dítě, kterému maminka řekne: »Nechoď ke kamnům, spálíš se! « Ale dítě, když se maminka nedívá, jde a sáhne si na kamna, spálí se a brečí. Ne však každé utrpení je trest za hříchy. Někdy Bůh dopustí na nás utrpení, aby nás vyzkoušel, jestli dokážeme bez reptání přijmout od něj všechny věci, jak věci příjemné tak i nepříjemné. Křesťan přijímá od Boha i utrpení a snáší ho trpělivě, protože ví, že Bůh je spravedlivý a že když člověka trestá, že ho tím chce přivést na správnou cestu a že 1 spravedlivě odmění každé utrpení, které člověk trpělivě snáší. JAKOU PODOBU MÁ B Ů H ?
Tomáš se ptá dále: »Jakou má Bůh podobu? « Protože Bůh je pro nás neviditelný, nemůžeme říci, že by měl nějakou podobu. Zrovna tak nemůžeme
Opět jinou otázku dává Tomáš: » Jak musí Bůh být silný, když udrží zeměkouli a zdali mu andělé pomáhají držet zemi? « Bůh není jako člověk a nemá tedy ani ruce a proto nedrží zeměkouli v ruce. Bůh drží i udržuje zeměkouli i celý vesmír svou vůlí. Abys pochopil, Tomáši, co to ta vůle je, řeknu ti jeden příklad: Petr, který je 0 rok mladší než ty, chce být jednou pilotem tryskového letadla. Ale tuhle přišel k zubaři a brečel, měl strach. T u mu pan doktor řekl: »Takové kluky, kteří brečí proto, že se jim má vytrhnout mlíčnej zub, takové k pilotům neberou. Když dokážeš ani nemuknout, než ti vytrhnu zub, tak tě určitě k pilotům vezmou. Dokážeš to? « Petr ztichl a nejisté přikývl. Bylo vidět, že sbírá všechnu sílu své vůle, aby to dokázal. Otevřel pusu, pan doktor vzal kleštičky, chytil za zub, cukl a zub byl venku. Petr se při cuknutí jen trochu zašklebil, ale ani nemukl. A to dokázal silou vůle. Pan doktor ho za to pochválil. Silou vůle dovede člověk překonat 1 těžké věci. Bůh však má nekonečně silnější vůli než člověk. A tou svou vůlí dovede Bůh udržovat zeměkouli i celý vesmír. UMŘE BŮH TAKÉ?
A Tomáš se opět ptá: »Zdali Bůh také umře? « Bůh se nenarodil a také neumře. Bůh stále je. Zde nemůžeme uvést žádný příklad, protože vše ve vesmíru má svůj začátek od Boha. Vše tedy má svůj začátek i svůj konec. Jedině Bůh sám nemá ani začátku ani konce. A proto říkáme, že Bůh je věčný. K D E ŽIJÍ ANDĚLÉ?
A ještě jedna otázka: »Kde žijí andělíčkové? « Ve skutečnosti žádní andělíčkové nejsou. V Písmě sv. čteme, že jsou a n d ě l é , to jest duchové bytosti, kteří stále hledí na tvář Boží. To znamená, že jsou stále s Bohem spojeni, s Bohem žijí a Bohu slouží. Někteří andělé dostali od Boha za úkol, aby chránili lidi a pomáhali jim, aby lidé 7
žili dobrým, životem a po smrti též přišli k Bohu. Těmto andělům říkáme » andělé strážní«. Někteří umělci, malíři a sochaři, chtěli znázornit takové anděly a znázornili je jako mládence s dlouhými kudrnatými vlasy anebo jako buclaté děti s křídly, což s anděly nemá
nic společného. V Písmě sv. vystupují andělé jako muži s nadlidskou mocí a jsou nasazeni v takových chvílích a okolnostech, kde by člověk sám nic nezmohl. A tak když už někdo chce znázornit anděla, pak by ho měl znázornit jako silného muže. Johny
SYMBOLY SPORTOVNÍCH DISCIPLÍN 20.
Z A Č N I
OLYMPIÁDY:
*
1
>
f *
8
7
fO
h ^
rv
9
A
C
13
"Vr
— ^ v —
16
A
17
1 8 ^ ,
Ä 20
1 21
/
/N«
I. Veslování - 2. Košíková - 3. Rohování - 4. Cyklistika - 5. Šerm - 6. Kopaná - 7. Vzpírání - 8. Házená - 9. Pozemní hokej - 10. Zápas - 11. Plavání 12. Pětiboj - 13. Střelectví - 14. Lukostřelba - 15. Odbíjená - 16. Lehká atletika - 17. Kanoistika - 18. Sport, gymnastika - 19. Jezdectví - 20. Judo - 21. Jachting. 8
N A
H R I S T I
Na hřišti chlapeckého domova je stále veselo. Renzo si pořídil chůdy, učí se na nich chodit a povýšen nad ostatní, sebevědomě se rozhlíží, je-li dosti obdivován. Dovede překřičet i hluk ostatních kluků, když huláká přes celý dvůr: »Hej, Niku! Čao, Niku! Pojď sem! Já ti chůdy na chvíli půjčím.« Nik stojí pod podloubím, Renzovi jen zamával, že ho vnímá, ale o chůdy zájem nemá. Opřel se o stěnu a dívá se na klubko dvou těl, které tu nedaleko na zemi zápasí v přátelském utkání, kdo z koho, zatímco třetí je soudcuje. Nik také zápasí, ale je to někde v něm uvnitř a jeho zápas nemá zatím soudce. Najednou se za Nikem ozval známý, melodický hlas. » Copak se ti stalo, Niku? Nejsi nemocen? Už několik dní pozoruji, že jsi smuten, bez nálady.« Nik se obrátil, pokusil se o úsměv, ale nějak mu to nešlo. »Nic to není, done Bosko. Totiž ano,« honem se opravil. Před donem Boskem nechce mít žádné tajnosti. » Tak ven s tím, Niku.« » Done Bosko, co mě trápí, není nemoc. Mám jinou, hrozně velkou starost.« Velké chlapecké oči se s důvěrou obrátily ke knězi. »Tak pojďme si sednout do sakristie, tam si můžeme nerušeně popovídat. « V malé místnůstce vedle Pinardovy kaple je ticho. Don Bosko usedl na starou židli, která tu stojí u malého stolečku. Nik se opřel zády o desku stolu a najednou mu slova vylétají z úst, samota s donem Boskem je plna teplé, důvěrné atmosféry. Že mě to nenapadlo svěřit se dříve - diví se Nik sám sobě a nahlas jde hned k věci.
»Nemám v sobě pokoje od toho kázání, kdy jste řekl, že Bůh nás chce mít svatými, že být svatým vůbec není těžké, jak by se zdálo. Já chci být svatým, když to chce Bůh. Ale jak se to dělá, aby byl člověk svatým? Pořád o tom přemýšlím a nic nemohu vymyslet. Když jsem vám jednou řekl, že se chci postit, zakázal jste mi to. Když jsem vám řekl, že si chci odříci pohodlí, že nebudu mít na noc teplou přikrývku, že si dám pod prostěradlo dřevo, tak jste mi to také zakázal. Ale někteří svatí to dělali. Já to dělat nesmím, tak se svatým nemohu stát. A přece Pán Bůh chce, abych jím byl. Nevím si rady a to mě trápí.« Chlapecké oči se plní slzičkami, Nik vidí obličej svého rádce jako rozmazaný, honem si dlaní utře slzy, násilím přemáhá lítost, teď už se dokonce zase usmívá. Don Bosko se usmívá také. »Ale Niku! Copak žijeme ve středověku? Každá doba má své světce a každý jde k svému velkému cíli jinou cestou. Každý světec je originální, umělecké dílo duchovního rázu. Každý je formován spoluprací s milostí Boží jinak.« Don Bosko se odmlčel. Nik chvíli o jeho slovech přemýšlí. Slabou ozvěnou sem doletěl něčí jásavý výkřik - hurá! V Niko vi se rozjasnilo. Něco v něm opakovalo radostné - hurá! Už zbývá zeptat se poslední otázku. » Jak tedy mám já spolupracovat s milostí Boží ?« » Plň přesně a svědomitě všechny své povinnosti a bud vždy veselý!« » T o je vše?« diví se Nik. » T o je opravdu lehké.«
»Ano, je to lehké s pomocí Boží. Bůh nechce po nikom víc, nežli kolik kdo unese.« Nik je zase veselý, aniž by se do toho nutil. »Děkuji vám, done Bosko. Ted jste mi otevřel cestu k velkému cíli. Chci být svatým.« Poslední slova řekl Nik pevně, jako by do rukou knězových skládal přísahu. Don Bosko ukázal hlavou směrem k oknu. »Tak to začni hned na hřišti. Hajdy mezi kluky! « Nik vyrazil ze dveří jako střela. Jako když král vyšle rychlého běžce s poselstvím - napadá dona Boská při pohledu na utíkajícího chlapce. Sám vyšel také ze sákristie a dívá se za Nikem. Nik doběhl k Renzovi. » Tak ukaž, zkusím se také nadstavit.« Renzo mu ochotně předává chůdy. » Stejně mám službu u nemocných. Musím Kamilovi změřit teplotu. To je otrava. « Nik chůdy vracel. »Nech si je, Renzo, půjdu za tebe dělat ošetřovatele.«»Niku, ty bys chtěl se obětovat ? Ale ne,« Renzo se cuká jen tak ze slušnosti. »Jak bys k tomu přišel, ještě ses dneska na hřišti ani neprovětral.« » Jdeš ošetřovat rád anebo nerad ?« » Neplanu zrovna nadšením,« přiznal se Renzo. » Já ano, proto klušu,« řekl Nik a také odklusal. Renzo se za ním díval. » Tomu se říká kamarád,« zabručel pro sebe a spokojeně si zase vylezl na chůdy. M.
HOLKOVÁ,
Čao, Niku
K D E SE S E J D E M E ? GASIES (ITÁLIE) Tábor Českého náboženského střediska Velehrad. U ž po týdny jsou všechna místa obsazena. P. Vojtěch, P. Blažej, Giovanni, Pavla atd. atd., trnou hrůzou nad tím, co se bude dít, až to vypukne. Planca di Sotto a San Martino už organizují obranu své rodné p ů d y před vaším vpádem. Ale nedejte se, už dávno dobře víme, že vašem u úsměvu a vašemu zpěvu nikdo neodolá! ST. M A R Y ' S BAY (ANGLIE) T á b o r Velehradu v Londýně. Pro naše přátele žijící v Anglii otvírá Otec Lang už po celou radu let prázdninový tábor u more v St. Mary's Bay od 11. srpna do 25. srpna. Dle jeho sdělení je ještě určitá možnost umístění. Uvádíme tedy jeho adresu pro prípadné zájemce: 22 Ladbroke Square, London, W . 11. SCARDANAL (ŠVÝCARSKO) Letní rekreace mládeže - organizují Duchovní správy v Curychu a v Lucernu. Zde nestačí kila a centimetry, je třeba mít i roky. Neboť zde se, prosím, přijímá pouze mládež! P. Josef už b u d u j e v okolí penzionu Miraval stanové město, neboť má přihlášených víc, než je míst v domě. T o bude romantika! Čtrnáct dní nabitých vysokoproudovou energií mládí! 10
STORSAND (NORSKO) Československá letní škola. Po stopách Vikingů se vydají české děti za polárním sluncem, aby se přesvědčily, že voda fjordu může být stejně příjemná, jako ve Středozemním moři. A navíc jim hřejivá péče paní Kvapilové zajistí tři týdny nezapomenutelných zážitků. Na shledání se všemi se těší i redaktor Radaru. HOSTÝN (KANADA) Tábor české duchovní správy v Montrealu. Jméno známého moravského poutního místa nese letní tábor, který pořádá Otec Janíček v Kanadě. Místo se nachází 50 mil od Montrealu. T á b o r probíhá od 25. června do 20. srpna. SCHWARZWAI.D (ZÁP. NĚMECKO) Skautský tábor čs. dálkové školy a časopisu Paleta. Skauti a skautky vyvrcholí svou celoroční činnost tímto táborem na hradě Kostivalu. Skautský program a skupina osvědčených skautských pracovníků zaručují táboru naprostý úspěch. Stačí říct, že vedoucím tábora je J. K. Baby! LOS ANGELES (USA) S T O P A , časopis čsl. skautů a skautek v zahraničí, ohlašuje ve svém 30. čísle letní tábor čsl. skautů v Kalifornii od 6. srpna do 3. září. Další podrobnosti n á m nejsou známé.
PRO
ÚPLNOST
SE
JEŠTĚ
ZMIŇUJEME
UDÁLOSTECH
VÍDEŇ (RAKOUSKO)
TOHOTO
O
DVOU
MIMOŘÁDNÝCH
LÉTA:
MNICHOV
III. slet čsl. sokolstva v zahraničí od 30. června do 3. července. N a programu jsou závody a turnaje, akademie, sletové vystoupení, veselice atd.
X X . olympijské hry od 26. srpna do 9. záfí. Málokdo z vás se asi dostane na finálová utkání. Lístky jsou trochu drahé v porovnání s vašimi finančními možnostmi. Někomu se snad přece podarí fandit i za nás těm nejlepsím z nejlepších!
NEVZALI VÁS NA TÁBOR? Znáte už všechna světová letoviska a nevite, kam na prázdniny? T a d y se vám nabízí ještě jedna příležitost: Společnost Braniff ve spolupráci s Pan A m vám zajistí let do hlavního města Ecuadoru Quita, kde vám najme arénu a opatří býka. Prožijete v aréně opravdový býčí zápas! Po vydatném obědě se osvěžíte lahodným mokem a pak, za zvuků řízného paso doble, půjdete vstříc dobrodružství! Zkušený toreador vám ukáže, jak si počínat s šátkem. Máte na vybranou:
A nyní pozor, jste v aréně, proti v á m statný býček (ve skutečnosti ovšem neškodné telátko):
1. Postavte se k býkovi bokem, zvedněte levou ruku jako při boxování.
2. Jakmile se býk dotkne šátku, spusťte levou ruku
3. a pravou mávnete šátkem kolem vás. (Doufejme, že se býk dá oklamat!)
Letadlo letí 8x v t ý d n u ! Nedejte si ujít příležitost! Ať se ukáže, kdo je m u ž ! 11
JE TOMU DESET LET D n e s se lidé příliš na svou vlastní paměť nespoléhají. Své vědomosti raději svěří elektronickému mozku, svůj hlas m a g n e t o f o n u a pohledy svých očí fotografii. Z našeho archivu j s m e tentokrát vylovili záběry z I. českého letního tábora v Casies, právě p ř e d 10 lety. K d e jsou jejich účastníci a co dnes dělají? P a m a t u j í si ještě něco z tehdejších zážitků? O z v o u se n á m ? Bylo by zajímavé srovnat jejich v z p o m í n k y s d o j m y dětí, které p ř i j d o u do Casies letos. Ze b y c h o m to zkusili v zářijovém čísle?
Okolo dudáka na jednom z dolomitských
průsmyků.
Státní vlajka Československa vlaje nad údolím. Tábor Kamzíků v záři vycházejícího slunce. A co Kamzíci? Spí, anebo už běhají po horách?
TÁBORNÍCI, TURISTÉ, SVĚTOBĚŽNÍCI VŠEHO DRUHU A TVOROVÉ VŠELIJAK JINAK SVÉ PRÁZDNINY TRÁVÍCÍ! Dvojčíslo září-říjen bude věnováno nesmrtelným-napínavě-tragiko-dojemněkomicko - bolestně-radostným zážitkům z vašich prázdnin. Fotky, kresby, reportáže a všechny jiné výtvory tyto zážitky popisující musíme mít v Ř í m ě už 1. září !!! Nezaspěte tento termín! Pobídkou buďtež vám tyto odměny v knihách pozůstávající : 1. R. Kipling: Stateční kapitáni 2. E. Knight: Lassie se vrací 3. C. Vivierová: Dům drobných radostí.
12
HLÁSÍ S
J~j 0 » •
TAASTRUP, Dánsko: » Nedávno jsem byla s kytarovým kursem na moderní opeře »Jesus Christ Superstar«. Bylo to přesně podle bible, jenomže se všechno zpívalo beatem. Bylo to podle mého mínění moc dobré, jenom mi vadilo, že zpěváci měli mikrofony, to se k té hře nehodilo. « Alena Písecká EINDHOVEN, Holandsko: »Je mi 15 let a začala jsem odbírat Radar. Pro mě už je to trochu lehčí, ale jsem ráda, že něco takového existuje a přeji redakci další zasloužené úspěchy. « Helena P. Helenka též přidala celou řadu dotazů, na které odpoví Johny v příštím čísle.
í
VISP, Švýcarsko: » Posílám dvě řešení najednou, protože jsem pro zkoušky ve škole na dubnovou soutěž zapomněl. Pozdravuji P. Ladislava a čtenáře Radaru ! « J. Charvát Z I R N D O R F , Německo: » Mládež a děti z Norimberka a okolí se scházíme každou sobotu odpoledne v našem novém středisku. Hrajeme pinčes a jiné zábavné hry. Jsme opravdu všichni vděčni panu Páterovi Kučerovi, který se postaral, abychom si tímto odpolednem mohli zpříjemnit týden. Těším se na další čísla Radaru ! « Dulina K. VÍDEŇ, Rakousko: P. Blažej, hybná páka dětské besídky, navštívil osobně naši redakci. Z jeho úst jsme slyšeli o tom, jak statečně si vedou naši sportovci v kopané a v ping-pongu, o oslavě svátku matek, o zájezdu do Švýcarska a o tisíci jiných
plánů, které vídeňští v nejbližší době uskuteční. SAN FRANCISCO, USA: » Děkuji za letecké zasílání Radaru a posílám Vám na to pět dolarů, které jsem dostala od rodičů za hezké vysvědčení. My zde nemáme českou školu. Já chodím do americké školy, ale doma mluvíme česky. Maminka mě učí pravopis. « Verunka L. F R A N K F U R T , Německo: » Byla jsem v Paříži. Páter Bernáček nám ukazoval město, bylo to nádherné. V Radaru se mi nejvíc líbí to o těch vězních. Chudák kněz! « Majka R. KOLÍN, Německo: »Posíláme Vám poslední pozdrav z Německa. Z Ameriky se ozvu co nejdříve, jakmile budeme mít byt! Jestli je to možné, tak prosím, pozdravujte přes Radar Máju a hodně pozdravů do Biichenbachu! Děkuji. Evžena a Radka J.
4A
-C Z
"RADAR VIA CQNCOK3HÁ N>
3-ooitTi
1
KOMA
.-ŕ -K" NA
ÍTALiň
FarbíOto: DrUck nach Ekínehroze Aufnahmfc 13
PRO VTIPNÉ HLAVY U M Í T E ŘEŠIT RÉBUSY? Je to velmi j e d n o d u c h é . N a p ř . :
O u @
se čte: nad ( v - O - d ) - o u .
S trochou d ů v t i p u snadno přijdete na t a j n o u depeši, skrytou v následujícím obrázku:
N IMU
V
J
|
ZŘE
R
LÝ
"ČÍK po r + z
Nepodaří-li se v á m to, neříkejte o mně, že j s e m
! nik
DOPLŇOVAČKA S TAJENKOU L a m p a , kterou užívá horník Zdrobnelina j m é n a R a d m i l a Podřadicí spojka Silná tkanina Tlak, úsilí Španělská zdrobnělina j m é n a Eva Přechodník slovesa býti Starozákonní m u ž
+ + + + + + + +
.
H
. U .
Y
. N
O
P
. K . . T .
+ + + + + + + +
LIŠTOVKA Z
S
M
E
K
Á
R
Y
J
N
O
T
A
H
O
P
L
i
D
E
ZÁHADNÝ UKOL
<§> © C ( — © ti fr— — - S *
14
99 + 1 RS + N D
=
OBLOZKA Obal poklop truhly hezky, hned máš krásný zámek český!
v
Roztržitý malíř zapomněl na druhém obrázku lovat 3 předměty. Najdeš je?
POČETNÍ
nama
AwwvA
deti!
V posledním okamžiku se pronásledovanému motýlkovi podařilo přidružit k celému roji různých motýlů. Který to je? SKRÝVAČKA Každá z následujících vět skrývá v sobě jedno slovo. Celek ohlašuje jednu významnou událost našich prázdnin! Zasluž si, člověče, skývu c h l e b a ! N e j p r v zkus dokoulel níž t e n balvan. Z d e se naskýtá b o r c ů m velká příležitost! Budeš se učit nakonec asi esperanto.
Já vím, že toto číslo Radaru na vás zapůsobí trochu divně. Hned na první stránce se mluví o prázdninách, jakoby opravdu trvaly celé tři měsíce, zatímco ... Raději na to ani nemyslet! Míním to však s vámi dobře. Máte sice ted ke konci školního roku víc starostí s učením, ale nezapomínejte, že čím lépe dopadne vysvědčení, tím budou vaše prázdniny radostnější. S odvahou tedy do posledních týdnů námahy ! Těším se na vaše zprávy o tom, jak jste zakončily školní rok a jak prožíváte své chvíle oddechu. Hned však připomínám: Abychom mohli použít vaše příspěvky v příštím čísle, musíme je mít v Římě už i. září! V druhé polovici září se Radar opět ohlásí s výsledky našich soutěží, správným řešením hádanek, s novými zajímavostmi. Protože Radar chce být stále pěknější a zajímavější! A že mu v tom pomůžete, doufá P. Ladislav
Evžena z Mnichova naléhá, aby Radar uveřejnil fotografii svého redaktora. P. Ladislav lituje, ale opravdu nemá žádnou po ruce, všichni se o ně derou. Zatím tedy nabízí svým obdivovatelkám jen tuto perokresbu. Zdařilá, že?
ZAUZLUJÍ
SE?
Na kterém z 6 motouzů se udělá uzel, když je zatáhneme ? KASIČKU
RADARU
OBOHATILI
E. Jonášová, Německo - 10 D M J. Černovská, Švédsko - 10 šv. korun.
SVÝM
PŘÍSPĚVKEM:
Svoboda, Švédsko - 10 šv. korun V. Lopaurová, USA - 5 dolarů. Díky vám! 15
DUBNOVÉ ŘEŠENÍ S O U T Ě Ž E CHYTRÉMU NAPOVĚZ 1. Kde sídlil rod Slavníkovců? - Rod Slavníkovců sídlil na hradě Libici. Byl to český knížecí rod, ovládající v io. století východní a jihovýchodní Čechy. 2. Které je nejstarší biskupství v Čechách ? - Nejstarší biskupství v Čechách je biskupství pražské. Bylo založeno v roce 9733. Znáš jména dvou prvních pražských biskupů nebo alespoň jednoho z nich? - První pražský biskup byl Dětmar. Druhý byl sv. Vojtěch, z rodu Slavníkovců, v letech 982-994. 4. Který český panovník vyvraždil rod Slavníkovců a v kterém století? - Roku 995 dal Boleslav II. všechny Slavníkovce na jejich hradě Libici povraždit a ukončil tak násilně spor mezi Slavníkovci a Vršovci. 5. Co nám připomíná datum 23. dubna 997? - 23. dubna 997 byl svatý Vojtěch zavražděn. 6. Kde leží Hnězdno a čím je významné pro naše dějiny? - Hnězdno leží v Polsku, severně od Krakova. V Hnězdnu byl sv. Vojtěch pochován. Jeho ostatky byly přene-
seny biskupem Šebířem za vlády knížete Břetislava do Prahy. Věra Říhová, Fürth, Německo.
V minulém čísle jsme uveřejnili poslední úkoly naší soutěže. Dnes uvádíme jména výherců dubnového kola: 1. V. Rihová, Fürth, Německo 2. V. Lopaurová, San Francisco, USA 3. P. Hochmann, Kolín, Německo, kterým posíláme slíbené odměny. Ostatní závodící dostanou malou odměnu pro útěchu a povzbuzení. Květnové řešení bude uveřejněno v poprázdninovém čísle. Neodkládejte s odesláním vašich odpovědí! Dětská příloha měsíčníku N O V Ý Ž I V O T - Č e r v e n 1972 - Redakce: R A D A R , Via Concordia, 1 - 00183 Roma, Italia,
