Purismus und Sprachtypologie

Slavisches Seminar

Purismus und Sprachtypologie Tilman Berger (Universität Tübingen) 25. Februar 2011

Einleitung •

Purismus als eine spezifische Art von kontrastiver Sprachbetrachtung

•

dies gilt insbesondere für den tschechischen Kontext, wo der jahrhundertelange enge Kontakt mit dem Deutschen – schon sehr früh zu puristischen Reaktionen geführt hat. – die deutlich über den Bereich des Lexikons hinausgehen

•

insbesondere die puristischen Handbücher des 19. Jahrhunderts („brusy“) sind konfrontative Grammatiken „avant la lettre“

•

Haben die puristischen Bemühungen des späten 19. Jahrhunderts typologisch relevante Auswirkungen hinterlassen?

2 | Tilman Berger, Slavisches Seminar

© 2010 Universität Tübingen

Gliederung des Vortrags I.

Überblick über die Geschichte des tschechischen Purismus

II.

Welche sprachlichen Phänomene versuchen die puristischen Sprachratgeber des 19. Jahrhunderts zu erfassen?

III.

Welche dieser Phänomene sind typologisch relevant?

IV.

Welche dieser Phänomene können wir im heutigen Tschechischen noch beobachten?



Periodisierung des tschechischen Purismus • • • • • • •

mittelalterlicher Purismus (Claret, Hus) Purismus der Renaissance (Blahoslav) Purismus des Barock (Rosa, Vusín, Pól, Šimek) Purismus der Wiedergeburtszeit (Jungmann, Presl, Marek, Palacký u.a.m.) Purismus des späten 19. Jahrhunderts (Hattala, Zikmund. „matiční brus“, Bartoš) Purismus des frühen 20. Jahrhunderts (Zenkl, Haller) Todesstoß für den traditionellen Purismus durch den Sammelband „Spisovná čeština a jazyková kultura“ (1932)



Frühe Formen des Purismus •

• •

mittelalterlicher Purismus – Schaffung von Terminologien durch Claretus – Äußerungen von Hus zu deutschen Lehnwörtern (z.B. hantuch, šorc, knedlík...) und zu deutschen Einflüssen auf die Aussprache Purismus der Renaissance – orientiert am Humanismus und am lateinischen Vorbild – Plädoyer von Blahoslav für stilistische Differenzierung Purismus des Barock – orientiert an den deutschen Sprachgesellschaften – intensive Nutzung von Möglichkeiten der Wortbildung (Rosa) – neue Terminologien und Verdrängung alter deutscher Lehnwörter (Pól, Šimek)



Purismus der Wiedergeburtszeit • • •

systematische Schaffung wissenschaftlicher Terminologien durch die Brüder Presl, Jungmann, Palacký, Marek u.a.m. Übernahme von Wörtern aus anderen slavischen Sprachen, bewusste Neubildungen nach festen Mustern, keine Ablehnung eingebürgerter Germanismen ab den zwanziger Jahren auch erste puristische Traktate, die über den Bereich des Lexikons hinausgehen – Lowec anebo Oprawa pohřešků proti duchu mluwy českoslowenské (1823, 1831) – Český Kazimluw. Zbjrka prwnj (1837) – Napominatel. Omylů v písemný jazyk českoslowanský se wluzujících sbírka prwní, s předslowím (1843) – im letzten Text schon klare Trennung von Bereichen (Twoření – Klonění – Pojení)



Beispiel aus dem „Lowec“



Beispiel aus dem „Napominatel“



Purismus des späten 19. Jahrhunderts • • •

•

nach der Durchsetzung des Tschechischen als Schulsprache in den fünfziger Jahren wachsenden Interesse an Handbüchern Kontroverse zwischen Hattala und Erben über die Rolle des humanistischen Tschechischen Einsetzung einer Kommission der „Matice česká“, die 1877 den ersten „Brus jazyka českého“ veröffentlicht (weitere Auflagen 1881 und 1894) – Orientierung an der Sprache des späten 16. Jahrhunderts – Aussagen zu allen Teilen der Grammatik und zur „Phraseologie“ Ende des 19. Jahrhunderts Publikationen von František Bartoš, der sich stärker an der Volkssprache orientiert



Beispiel aus dem „Matiční brus“ (S. 217)



Der tschechische Purismus im 20. Jahrhundert • • • • •

• •

allmähliche Abschwächung der Orientierung am 16. Jahrhundert, insbesondere unter Einfluss von Jan Gebauer „Pravidla českého pravopisu“ von 1903 Wiedererstarken eines gemäßigten Purismus im Ersten Weltkrieg und nach der Staatsgründung (Zubatý, Ertl) Aktivitäten der Zeitschrift Naše řeč um Jiří Haller strikte Ablehnung durch den Prager Linguistenkreis, der 1932 den Sammelband „Spisovná čeština a jazyková kultura“ herausgibt – Roman Jakobson: O dnešním brusičství českém seit dieser Zeit ist Purismus nicht mehr hoffähig und wird von der offiziellen Sprachwissenschaft strikt abgelehnt kaum wissenschaftlich untersucht, erst ab den siebziger Jahren Arbeiten von Milan Jelínek



Die wichtigsten Themen der puristischen Ratgeber (nach Jelínek 2000/2007) • • • • • •

Ablehnung der Komposita – letztlich zurückgehend auf Dobrovský (1799), z.T. sehr differenziert, hauptsächlich gegen N + N Misstrauen gegenüber Abstrakta – Bevorzugung verbaler Ausdrucksweise verpönte Wortbildungstypen – Bildung von Adjektiven mit den Präfixen bez- und protiKampf gegen syntaktische Germanismen – Rektion von Präpositionen – sekundäre Präpositionen wie ohledně Versuch zum Umbau des germanisierten Modalsystems – musiti ‘müssen’, míti ‘sollen’ u.a.m. lexikalische Germanismen



Zurück zur Ausgangsfrage • •

•

•

Haben die puristischen Bemühungen des späten 19. Jahrhunderts typologisch relevante Auswirkungen hinterlassen? zunächst müssen einige Phänomene „aussortiert“ werden, die für die Sprachkritik der Zeit insgesamt charakteristisch sind und sich gegen allgemeine Entwicklungstendenzen moderner Standardsprachen wenden dies betrifft u.a. – Misstrauen gegenüber Abstrakta – Kampf gegen einzelne Wortbildungstypen – Kampf gegen sekundäre Präpositionen hoch interessant ist hier der Vergleich mit deutschen Sprachratgebern derselben Zeit, etwa den „Sprachdummheiten“ von Gustav Wustmann (erstmals 1891)



Vergleich mit deutschem Purismus •

• •

Misstrauen gegenüber Abstrakta (Wustmann 1966, 32) – „Von manchen wird ein lebhafter Kampf gegen die Wörter auf ung geführt. Sie klängen häßlich, heißt es, ja sie seien geradezu Verunstalter unsrer Sprache. Im Unterricht wird gelehrt, man solle sie möglichst vermeiden. Irgend jemand hat sogar die witzige Bemerkung gemacht, unsere Sätze mit ihren vielen ung-ung-ung klängen wie lauter Unkenrufe. Das ist eine Übertreibung...“ Kampf gegen einzelne Wortbildungstypen – -ig, -lich, vierwöchig, zugänglich (ebd. 59) Kampf gegen sekundäre Präpositionen – Werdende Verhältniswörter; ungerechnet, unbeschadet und bis (ebd. 200)



Fazit und weitere Bereiche •

die puristischen Bestrebungen, die sich gegen allgemeine Entwicklungstendenzen richten, sind nicht typologisch relevant (und außerdem völlig gescheitert)

•

andere Bereiche müssen noch genauer betrachtet werden: – – – –

Ablehnung der Komposita Kampf gegen syntaktische Germanismen (vor allem Rektion) Versuche zum Umbau des germanisierten Modalsystems (Misstrauen gegenüber Abstrakta)



Ablehnung der Komposita (Brus 1893, 335ff.) •

Složená Slova. Srovnáme-li jazyk český s jinými, obzvláště s německým, shledáme, že nemá daleko tolik jmen složených, jako jazykové oni, užívaje místo nich dílem slov jednoduchých, dílem opatřených přívlastkem souřadným nebo podřadným. 1. Užívá slov jednoduchých samotných, jako: hruška, der Birnbaum; podkova, das Hufeisen; ubrus, das Tisch-tuch a p , zvláště pak těch, která se končí: a) v -ař, -ář, -árna, -irna, -ovna: tesař, der Zimmermann... b) v -ák, -an, -ee, -inec, -nik, -nice, -ina, -isko, -ište a j., jako zuvák (zouvák), der Stiefelknecht.... 2. Užívá slov jednoduchých, opatřených a) přívlastkem souřadným, jako: domácí pán, der Hausherr; b) přívlastkem podřadným, jako: zatmění měsíce, die Mondesfinsternis; Avšak neštítí se jazyk český složených slov vůbec, nýbrž hlavně jen takých, ve kterých by obě části složeného slova byly substantivné, na př. jako: reko-svatyně, řeko-voda, rybo-tuk, krko-šátek, hrachopole, vodo-myš atd.



Beispiel eines syntaktischen Themas: Die Präposition od (Brus 1893, 218f.) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Od něj, spr. od něho; v. str. 35. Od slova k slovu, ode dne ke dni, od domu k domu atd., spr. slovo od slova, den ode dne, dům od domu, rok od roku, hlava na hlavě, krok za krokem a p. Doklady (...) Pokuta od pěti zlatých, spr. Pět zlatých pokuty nebo pokuta pěti zlatých, pětizlatová. — Suma od šesti set zl. spr. Suma šesti set zl.To jest sestra od mě švakrově, spr. mě Švakrově. (...) Germanismus jest: Od velikého prospěchu jsou nám staří spisové, spr. S velikým prospěchem jsou nám staří spisové, nebo na veliký prospěch, nebo k velikému prospěchu, nebo velmi prospěšní. Doklady: (...) Nařízení od 23. ledna, spr. dle mluvy starší: Nařízení, dané 23. ledna nebo Nařízeni, jehož datum 23. ledna. Nyní obecně užívá se předl, z s gen., tedy: Nařízení ze dne 23. ledna, kterýžto výraz proti oněm doporoučí se krátkostí. Klíče ke komoře, spr. od komory; v. Klíč. — Kapky, prášky pro koleru, spr. od kolery, kolerové; v. Pro. Od kdy, spr. od které doby, nebo jak dávno; od vždy, spr. od jakživa.



Behandlung des Modalverbs míti (Brus 1893, 186f.)

1.

2.

Sloveso míti dle němčiny nesprávné jest tu, kde vypravuje se věc nezaručená, na př.: Dnes v dolech mělo se státi veliké neštěstí, náš soused má býti velmi řádný muž, spr. Dnes v dolech prý se stalo veliké ne-štěstí, povídají, jde pověst, že se stalo veliké neštěstí. Náš soused je prý velmi řádný muž, povídá se, vypravují, že náš soused je velmi řádný muž. (...) Rovněž působením němčiny nad míru často užívá se slovesa míti, aby se vyjádřila povinnost; čeština mívá tu obyčejně jiné vazby, jako : imperativ, futurum, jest s inf., dlužen jsem atd., na př.: Té věci nemáš se dotknouti, správněji Té věci se nedotýkej, (důrazněji) se nedotkneš! (jako Nepokradeš!) — Žák nemá učitele vyrušovati, spr. ať nevyrušuje, nevyrušuj! (...)



Bewertung dieser drei Bereiche •

•

•

geringes Gewicht der Komposita trifft bis heute zu, aber eher in der Form, dass der Wortbildung mit Affixen ein sehr großes Gewicht zukommt (vgl. auch die Univerbierung mit -ák in Pavlák, Karlák...) – neue Entwicklungen nicht ausgeschlossen: Gambrinus extraliga eigenständige Rektionstypen im Vergleich mit dem Deutschen erhalten, dennoch müsste hier stärker mit dem österreichischen Deutschen verglichen werden – zkouška z matematiky – eine Prüfung aus der Mathematik Umbau des Systems der Modalverben konnte nicht gestoppt werden und ist weitgehend vollzogen – vgl. aber Archaismen wie lze



Weitere Bereiche •

Aussagen zur Natur des Verbums

•

Ablehnung von Infinitivkonstruktionen und Verbalsubstantiven

•

Flexionsvielfalt



Aussagen zur Natur des Verbums (Brus 1893, 329) •

•

Jazyky slovanské a s nimi náš český vynikají tím, že mohou vyjadřovati nejjemnější rozdíly dějové. Bohužel že působením cizím této přednosti jazyka našeho zapomínáme a spisovatelé naši nesprávně užívají tvarů končících, trvacích a opětovacích. Budiž tu uvedeno jen několik příkladův: Vidíme vzniknouti rychle novou čtvrt, spr. vznikati, jak vzniká. — Netřeba ukázati, jak důle-žitá to věc, spr. ukazovati. (…) Ve větách, obecnou nějakou pravdu držících, lze užívati bud sloves nedokonavých, bud dokonavých. Chybno jest však míchati obojí slovesa bez příčiny v souvětí jednom, na př.: Vzdělanost štěstí člověka povyšuje, bídu zmírňuje, ba i v zapomenutí uvede, m. uvádí. (…)



Ablehnung von Infinitivkonstruktionen •

Akkusativ s infinitivem. Vazba tato, zkrácenina dvou vět, z nichž druhá s první spojována bývá různými spojkami, zejména spojkou že, rozmohla se v jazyce našem nejvíce v 16. století, zajisté vlivem obnoveného studia latiny. Do-klady: Kmen stromový pravili palmovým býti. Har. Vysvědčuje ho býti rodu rytířského. Zer. A když pravil on se nepamatovati o tom. Bart. Pis. — Ale vazba tato v literatuře lidové se v té strojenosti nikdy nevyskýtá, aby totiž podmět věty vedlejší (od podmětu věty hlavní různý) se teprve stal předmětem věty hlavní, a slov. vedlejší věty aby se položilo v infinitiv. Jen když podmět věty vedlejší je zároveň předmětem věty hlavní, užívá se vazby podobné, hlavně po slovesech slyšeti, viděti, učiti, najíti (nikdy po slovesech praviti, mluviti a p.). Dokl.: Slyším je rozličnými k sobě jazyky mluviti. Kom. Vidím mnohé s rozepří k soudu přicházeti. Kom. Nouze naučila Dalibora housti. At se učí tomu, nejprv Boha znáti. Erb. Našla som ho sedět. Koll. Zp.



Ablehnung von Verbalsubstantiven Abstrakta (odtažitá), hlavně podstatná jména slovesná v -ání, -ení a -tí. V novější době rozmáhá se, zvláště ve slohu úředním a novinářském měrou přílišnou užívání podstatných jmen slovesných. (...) Netřeba sice, abychom takovým jménům podstatným, zvláště ve mluvě vědecké, naprosto se vyhýbali, dodávajíť druhdy slohu náležité stručnosti; ale sluší při nich dbáti toho, abychom jich neužívali nemírně proti konkrétnému rázu jazyka českého a druhdy dokonce i proti srozumitelnosti. Svědčí pak místo podst. jmen slovesných jazyku našemu lépe neurč. zp., přechodníky, příčestí a přídavná jména, nebo často i věty a jiné obraty.



Flexionsvielfalt • •

es ist bemerkenswert, welch großen Raum in den Ratgebern die „richtige“ Deklination und Konjugation einnimmt dies betrifft auch Bereiche, in denen es seit dem 19. Jahrhundert zu starken Veränderungen gekommen ist, wie etwa – – –

der Abgrenzung der Deklinationsparadigmen kost und píseň der Abgrenzung der Konjugationen uměti und sázeti diverser unregelmäßiger Verben



Fazit •

der Purismus des 19. Jahrhunderts hat bestimmte typologische Tendenzen des Tschechischen verstärkt: – Dominanz affigierter Wortbildungstypen – Beibehaltung eigenständiger Rektionstypen (?) – Betonung der Ausdifferenziertheit semantischer Kategorien des Verbums – Rückgang von Infinitivkonstruktionen (und Verbalsubstantiven?) – Stärkung periphrastischer Konstruktionen? – Beibehaltung der Flexionsvielfalt



Děkuji – Danke Prof. Dr. Tilman Berger Slavisches Seminar Wilhelmstraße 50 D–72074 Tübingen [email protected]



Purismus und Sprachtypologie

Recommend Documents