VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce
PĚSTOUNSKÁ PÉČE Z POHLEDU PĚSTOUNŮ V JIHLAVĚ A PROBLEMATIKA OSVOJOVÁNÍ DĚTÍ Bakalářská práce
Autor: Fišerová Romana Vedoucí práce: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Jihlava 2016
Copyright © 2016 Romana Fišerová
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práce se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci či jejího využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
…………………………. Podpis
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D. za cenné připomínky, rady a odborné vedení při psaní bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat pracovníkům na oddělení náhradní rodinné péče Magistrátu města Jihlavy za pomoc při zprostředkování kontaktu na pěstounky.
Anotace FIŠEROVÁ, Romana: Pěstounská péče z pohledu pěstounů v Jihlavě a problematika osvojování dětí. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Bakalářská práce se zabývá náhradní rodinnou péčí se zaměřením na pěstounskou péči a osvojení. V teoretické části je popsána současná právní úprava náhradní rodinné péče, pěstounská péče a osvojení. Dále seznamuje se zprostředkováním náhradní rodinné péče a orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Praktická část se zabývá rozhovory s pěstouny o jejich vztazích s dětmi a o pěstounské péči a analýzou dat. Cílem práce bylo poskytnout ucelený přehled náhradní rodinné péče jako systému se zaměřením
na
osvojení a pěstounskou
péči a analýza
problematiky
pěstounské
péče z pohledu pěstounů. Klíčová slova Náhradní rodinná péče, osvojení, pěstounská péče, odbor sociálně-právní ochrany dětí, dávky pěstounské péče
Annotation FIŠEROVÁ, Romana: Foster Care from the Perspective of Foster Parents in Jihlava and the Issue of Adoption of Children. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2016 The addresses the topic of foster family care with a focus on foster care and adoption. The theoretical part describes the current legislation relating to foster care, foster care and adoption. It also introduces the mediation procedure of foster family care and the authority for child protection. The practical part focuses on interviews with foster parents about their relationships with children and about foster care. Data analysis is also presented in this part. The aim of the thesis was to provide an overview of foster family care as a system focusing on adoption and foster family care and to analyze the issues of foster care from the perspective of foster parents. Keywords Foster family care, adoption, foster care, department of child protection, foster care benefits
Obsah I.
Úvod .................................................................................................................. 10
II.
Teoretická část .................................................................................................. 12
1
Náhradní rodinná péče ...................................................................................... 12 1.1
Historie náhradní rodinné péče v České republice ......................................... 13
2
Současná právní úprava náhradní rodinné péče ................................................ 16
3
Pěstounská péče ................................................................................................ 17 3.1
Dávky pěstounské péče .................................................................................. 19 Osvojení ............................................................................................................ 22
4 4.1
Souhlas s osvojením ....................................................................................... 22
4.1.1 Souhlas dítěte............................................................................................. 23 4.1.2 Souhlas rodičů ........................................................................................... 23 4.2
Péče před osvojením....................................................................................... 24
4.3
Zrušení osvojení ............................................................................................. 24
4.4
Osvojení zletilého ........................................................................................... 24 Zprostředkování pěstounské péče a osvojení .................................................... 26
5 5.1
Psychologické vyšetření ................................................................................. 27
6
Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) ................................................. 28
III.
Praktická část .................................................................................................... 30
1
Úvod praktické části .......................................................................................... 30 1.1
Popis souboru ................................................................................................. 30 Interpretace výsledků výzkumu ........................................................................ 32
2 2.1
Rozhodnutí pro pěstounskou péči .................................................................. 32
2.2
Spolupráce a první kontakt s OSPOD ............................................................ 34
2.3
Potřebné náležitosti k pěstounské péči ........................................................... 35
2.4
Reakce rodiny a dalších příbuzných ............................................................... 37
2.5
Kontakt s biologickými rodiči ........................................................................ 39
2.6
Doporučení budoucím pěstounům ................................................................. 41
2.7
Diskuse ........................................................................................................... 43 Statistické údaje ................................................................................................ 45
3 3.1
Počet žadatelů ................................................................................................. 45
3.2
Počet dětí ........................................................................................................ 46
IV.
Závěr ................................................................................................................. 49
V.
Použitá literatura ............................................................................................... 51
VI.
Seznam tabulek ................................................................................................. 53
VII.
Seznam schémat ................................................................................................ 54
VIII.
Seznam grafů ..................................................................................................... 55
IX.
Seznam příloh.................................................................................................... 56
I. ÚVOD Má bakalářská práce nese název Pěstounská péče z pohledu pěstounů v Jihlavě a problematika
osvojování
dětí.
Tato
oblast
je
v poslední
době
hodně
diskutována a to hlavně z důvodu, aby děti z rodin s nevyhovujícími podmínkami pro rozvoj dítěte, nebyly umisťovány převážně do ústavních zařízení jako např. dětských domovů, ale do náhradních rodin. Z tohoto důvodu byl novelizován zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterým byl mj. zrušen zákon o rodině a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jehož ustanovení jsou nyní v novém občanském zákoníku a byly ještě upraveny a rozvedeny. V zákoně byl zakotven pojem pěstounství na přechodnou dobu a další pojmy související s problematikou náhradní rodinné péče a rodiny obecně. Dříve bylo pravidlem umísťování dětí, které vyrůstaly v rodinách s nevyhovujícími podmínkami pro jejich výchovu a vzdělání, do dětských domovů nebo jiných ústavních zařízeních. Dnes se naopak preferuje umísťování dětí do náhradních rodin, a to hlavně z toho důvodu, aby děti měly „rodičovské vzory“ a netrpěly ústavní deprivací. Hlavním cílem je zachování individuální péče pro dítě, vytváření vhodných podmínek pro výchovu a zajištění vhodného tělesného, rozumového a duševního stavu dítěte. Proto existuje odbor sociálně právní ochrany dětí, kde pracovníci sledují tyto rodiny a snaží se jim pomoci, aby děti vyrůstaly ve vhodných podmínkách pro jejich následný vývoj. V případě, že rodina už nemůže dítěti vytvářet vhodné podmínky pro jeho vývoj, pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí zabezpečují péči náhradní rodiny. Lidé, kteří se chtějí stát náhradními rodiči, musejí prokázat, že mají prostředky a schopnosti, aby zajistili dítěti lepší podmínky pro jejich vývoj tělesných rozumových a duševních schopností. Hlavním cílem bakalářské práce je poskytnout ucelený přehled náhradní rodinné péče jako systému se zaměřením na osvojení a pěstounskou péči a analýza problematiky pěstounské péče z pohledu pěstounů. Dalším cílem této práce je více se seznámit s touto problematikou a zjistit potřebné informace pro zpracování bakalářské práce. Bakalářská práce je členěna na část teoretickou a část empirickou. V teoretické části se bakalářská práce zabývá náhradní rodinnou péčí v České republice, stručnou historií, současnou právní úpravou náhradní rodinné péče, osvojením jako takovém, 10
jeho zprostředkováním a průběhem, předpoklady pro osvojitele. Dále se zaměřuje na pěstounskou péči, dávky pěstounské péče, zprostředkování pěstounské péče a orgán sociálně-právní ochrany dětí v České republice. Praktická část bude realizována pomocí kvalitativní techniky, nástrojem sběru dat budou rozhovory s pěstouny, kteří žijí v Jihlavě. Bakalářská práce může být přínosem pro studenty Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, kteří se budou chtít seznámit více s problematikou náhradní rodinné péče. Hlavně je to ucelení pohledu na systém náhradní rodinné péče v České republice pro budoucí pěstouny nebo osvojitele a pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
11
II. TEORETICKÁ ČÁST 1
Náhradní rodinná péče
„Náhradní rodinná péče je forma péče, při které je dítě vychováváno náhradními rodiči přímo v jejich rodinách. Účelem je poskytnout dětem přechodnou či dlouhodobou péči v době, kdy se ocitají bez rodinného zázemí.“1 Náhradní rodinnou péči vykonává orgán sociálně-právní
ochrany
dětí,
který
spadá
pod
obecní
úřady
s rozšířenou
působností a krajské úřady. Náhradní rodinná péče je nařízena soudem a to hlavně v zájmu, prospěchu a blaha dítěte. Náhradní rodinná péče má přednost před nařízením ústavní péče. Bubleová a kol. (2011) popisuje důvody pro umístění dětí do náhradní rodinné péče, které mohou být různé. Mezi nejčastější můžeme zařadit například, že se rodiče o dítě nemohou starat kvůli těžkému onemocnění nebo invaliditě. Také důvodem může být, že se rodiče o dítě nechtějí starat, kdy rodičovský pud nevznikl nebo selhal. Nebo rodiče se neumějí o své děti starat, zde se jedná zejména o dítě týrané, zneužívané nebo zanedbávané. Mezi formy náhradní rodinné péče patří svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než
rodiče,
pěstounská
osvojení a poručenství.
péče,
pěstounská
V teoretické
části
péče se
na
budu
přechodnou podrobně
dobu, zabývat
pěstounstvím a osvojením, ostatní formy jen lehce zmíním. Svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče Podle Novotného (2014) soud svěří dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče v případě, že se o dítě nemůže starat rodič nebo poručník a je to v zájmu dítěte. Nejčastěji soud určí příbuzného dítěte nebo osobu blízkou jako „pečující osobu“, neučiní tak jen v případě, že by to bylo v rozporu se zájmem dítěte. Soud také stanoví práva a povinnosti pečující osoby a vyživovací povinnost zůstává na rodičích dítěte. Poručenství Bubleová a kol. (2014) vysvětluje, že soud za poručníka určí příbuzného, osobu dítěti známou nebo osobu zařazenou v evidenci o zprostředkování náhradní rodinné péče. 1
VYSKOČIL, F. Právní úprava náhradní rodinné péče v České republice. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, spolek, 2014. s. 9.
12
Poručník má právo pečovat o dítě, zastupovat dítě a spravovat jeho majetek. Poručník je zabezpečen finančně, pomocí odměny pěstouna. Biologické rodině zůstává vyživovací povinnost i rodičovská odpovědnost. Novotný (2014) uvádí, že poručník se stává zákonným zástupce dítěte místo rodičů a získává všechny práva a povinnosti místo rodiče. Poručníka určí soud v následujících situacích: dítěti zemřeli rodiče nebo nejsou rodiče známy, rodiče nemají rodičovskou odpovědnost, nebo jim rodičovská odpovědnost byla pozastavena, nebo rodiče mohou mít omezenou svéprávnost. Dítě jiného etnika Bubleová a kol. (2014) se zabývá ve své knize svěřením dítěte jiného etnika do náhradní rodinné péče, u nás to je nejčastěji romského a asijského původu. Většina žadatelů o pěstounskou péči nebo osvojení mají ale strach z výchovy dětí jiného etnika. Nejčastěji se setkáváme s obavami z „temperamentní“ povahy dítěte a z reakce rodiny a okolí žadatelů. Na druhé straně se ale setkáváme i s tím, že si žadatelé vybírají děti jiného etnika z důvodu zkrácení doby čekání. U etnicky odlišného dítěte musejí náhradní rodiče počítat s tím, že budou mluvit o jejich původu a s tím souvisejí vědomosti o kultuře daného etnika.
1.1
Historie náhradní rodinné péče v České republice
„Přijetí cizího dítěte za vlastní, upravené dnešním právním řádem, má svou dlouhou historii. Tato tradice vychází z tendence zabudované do biopsychické výbavy, s níž lidský rod vstupuje na vývojovou scénu. Jedná se v podstatě o schopnost chránit nejen své vlastní dítě, ale jakékoliv cizí dítě, přijmout ho za vlastní a pečovat o něj. Tato schopnost je dle výzkumů dána nejen ženám, ale i mužům.“2 Nožířová (2012) popisuje historii náhradní rodinné péče a to ve světě i v České republice. Motivace pro přijetí cizího dítěte byla závislá na aktuálním nastavení společnosti. Většinou si lidé brali cizí dítě do své péče z důvodu získání majetku nebo levné pracovní síly. Cizí dítě si mohl vzít jedině muž a to z důvodu, že měl větší práva než žena, byl hlavou rodiny a rozhodoval o všem, co se dělo v rodině.
2
SMUTKOVÁ, L. Sociální práce s rodinou. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, s. 49 ISBN 978-80-7041-069-1
13
Rozvoj kojných byl velice kritizován a to z důvodu, že dítě přejímá z mateřského mléka i vlastnosti kojné jako například nedostatečně ušlechtilé. Matoušek ve své knize uvádí i faktor odcizení dítěte od rodičů a tím je spojená i traumatizace dítěte. „Pověra, že dítě s mlékem kojné přijímá i její povahu, může tedy mít i racionální podklad: V chování lidí takto v dětství odchovaných se nápadně často projevily následky deprivace, frustrace a psychických traumat – a jejich okolí pro to našlo jednoduché, přímočaré vysvětlení.“3 V období osvícenství docházelo k zakládání nalezinců. Kojné měli, ale stále stejné postavení a na venkově byly děti u nich až do šestého roku života a poté byly navráceny zpět do své biologické rodiny. S rozvojem kapitalismu se začaly objevovat negativní hlasy vůči ústavní výchově. Například J. J. Roussea tvrdil to, že je povinností společnosti se postarat o dítě a nahradit jim rodinu a tím poukázal na individuální péči v rodině. V roce 1868 byl vydán zemský chudinský zákon pro Čechy, který se stal významným dokumentem a obce dostali povinnost se postarat o opuštěné a osiřelé děti. V roce 1908 byla vytvořena Česká zemská komise pro péči o mládež při Zemské školní radě, která řešila během první světové války osiření dětí a jejich následné žití v nevyhovujících podmínkách, které ohrožovaly jejich zdravý vývoj. V oblasti opuštěných dětí se hodně angažoval Vojtěch Franc, který tvrdil, že kvalitní výchova je nejlepší prevencí před patologickými jevy a upozornil na finanční situaci pěstounek, které se potýkaly s chudobou. Dříve bylo finanční ohodnocení pěstounské péče závislé na věku dítěte, ale bylo sestupné. Pěstounka musela v té době také prokázat dobrý zdravotní stav a schopnost pečovat o dítě. Pěstounská péče byla na dobu určitou a to do šestého roku věku dítěte, poté bylo dítě vráceno zpět do ústavu nebo mohlo žít dále s pěstouny, ale na jejich náklady. Po první světové válce se přihlíží na zájem dítěte nejen na zájem osvojitelů, jak to bylo dříve. Vznikalo mnoho nových nezávislých orgánů a kvalifikovaných sociálních pracovníků, ale i nadále je sociální oblast zajišťována převážně občany nebo lékaři a to dobrovolně a bezplatně. Vznikl zákon č. 56/1928 Sb., o osvojení, který
3
MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 26. ISBN 80-7178-304-8.
14
popisoval cíl osvojení. Osvojení bylo bráno spíše jako majetkoprávní institut a chápáno jako smluvní vztah. Po druhé světové válce vznikl zákon č. 265/1949 Sb., o rodině, který již upustil od majetkoprávního charakteru osvojení a znal pouze zrušitelné osvojení. Znovu byla více
preferována
ústavní
péče.
Tento
rozvoj
kolektivní
péče
pozastavil
až zákon o rodině, který posiloval a vyzdvihoval funkce rodiny. Vzniká mnoho nových právních předpisů v oblasti náhradní rodinné péče. Mezi důležité patřily zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně
dětí,
ve
znění
pozdějších
předpisů.
Jako
primární
dokument
je Úmluva o právech dítěte a dalším stěžejním zákonem je Ústava České republiky. Většina těchto dokumentů platí i v současné době s platnými změnami. Po roce 1989 docházelo v naší společnosti k významným změnám v rodinném chování jako například zvyšování věku prvorodiček, klesání uzavírání sňatků. S tím souvisí i další množství nežádoucích jevů jako například rizika vrozených nemocí u dětí, neplodnost. Dochází k rozvoji sanace rodiny, která spočívá v nápravě škod a obnovy žádoucího stavu rodiny. V současné době se přihlíží na zvýšení životní úrovně, zlepšení podmínek pro výchovu dětí, přihlíží se více na zájem dítěte.
15
Současná právní úprava náhradní rodinné péče
2
Nejvyššími právními předpisy v České republice jsou ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR a Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve kterých nalezneme i práva dětí a rodičů. Náhradní rodinná péče je zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v planém znění a v dalších zákonech, které se nějak dotýkají náhradní rodinné péče. Občanský zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2014 a je zde zakomponován dřívější zákon o rodině, který byl tímto zákonem zrušen. V druhé hlavě tohoto zákona se píše o rodinném právu a institutu náhradní rodinné péče. Důležitým mezinárodním dokumentem, který chrání práva dětí je Úmluva o právech dítěte,
který
je
uveřejněn
Sb., o Úmluvě o právech
ve
dítěte.
Sbírce
zákonů
pod
zákonem
V tomto
zákoně
můžeme
nalézt
č.
104/1991 práva
dětí
na život a přežití, na osobní rozvoj, na ochranu a na participaci. Další zákony, které se nějak dotýkají institutu náhradní rodinné péče, jsou: 1) zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, 2) zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, 3) zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, 4) zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, 5) zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, 6) zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, 7) vyhláška č. 505/2006, kterou se provádí zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
16
3
Pěstounská péče
Pěstounskou péči může soud nařídit v případě, že se o dítě nemůže starat ani jeden z rodičů nebo poručník.
Pěstounská péče má přednost před ústavní výchovou.
Biologičtí rodiče zůstávají zapsaný v rodném listě a jejich vztahy jsou zachovány, také jim zůstává plná rodičovská odpovědnost a vyživovací povinnost. Pěstoun by měl počítat s tím, že dítě se může vídat se svými rodiči, samozřejmě pokud je to v zájmu dítěte. Existují dvě formy: „klasická“ pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu. „Klasická“ pěstounská péče je dlouhodobá a pěstoun se stará o dítě až do jeho zletilosti. Pěstounská péče na přechodnou dobu spočívá v tom, že se pěstoun stará o dítě jen na dobu, než je dítě svěřeno do péče budoucích osvojitelů. Pěstounská péče na přechodnou dobu může být stanovena maximálně na jeden rok, výjimkou je to u sourozenců, tam může trvat i delší dobu. Soud svěří dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu v těchto případech:
biologický
rodič
se
nemůže o nezletilé
dítě
ze
závažných
důvodů
postarat a vychovávat ho,
do doby, než bude udělen souhlas biologického rodiče s osvojením nezletilého dítěte,
nebo do doby, než nabyde právní moci rozsudek soudu o tom, že není potřeba souhlasu biologického rodiče s osvojením nezletilého dítěte.
Soud si jednou za 3 měsíce vyžádá zprávu o výchovných poměrech dítěte od orgánu sociálně-právní ochrany dětí příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností a také zkoumá, zda dále trvají důvody pro umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pěstounská péče zpravidla končí v 18 letech věku dítěte. Ale dítě může zůstat v rodině do doby, než dostudují nebo než se osamostatní, pokud jsou vztahy mezi pěstouny a dětmi funkční. Dítě může mít i příjmení pěstounů, ale jen v případě souhlasu biologických rodičů.
17
Do pěstounské péče jsou nejčastěji umísťovány děti, které nejsou právně volné, a tudíž nemohou být osvojeni, děti s různým postižením, deprivované děti, děti odlišného etnika nebo děti se silnou vazbou na biologickou rodinu, sourozenecké skupiny. Sobotková a Otčenášková (2013) uvádějí důvody pro přijetí dítěte do pěstounské péče. Důvody mají nejčastěji altruistické prvky, kdy lidé s již odrostlými vlastními dětmi chtějí pomoci dítěti. Předpoklady pro pěstouna Budoucí pěstoun musí splnit určité podmínky, kterými jsou trvalé bydliště na území České republiky, trestní bezúhonnost, stabilní zázemí a to hlavně z hlediska bydlení. Pěstounská péče se vykonává samostatně, společná je jen v případě, že pěstouni jsou manželé. Společná pěstounská péče zaniká se zánikem manželství. Pěstounem se může stát i osoba příbuzná nebo osoba blízká dítěte. Práva a povinnosti pěstouna Hlavní povinností pěstouna je řádně pečovat o dítě a vykonávat práva a povinnosti v rozsahu, který určí soud. Pěstoun dítě zastupuje a spravuje jeho jmění. Další povinností pěstouna je informovat rodiče o podstatných záležitostech ohledně dítěte a požadovat od nich souhlas k věcem, které nemohou vykonávat pěstouni. Pěstoun má povinnost strpět vazbu dítěte s biologickými rodiči a umožnit jim styk s dítětem, pokud soud nerozhodl jinak. Hlavním právem pěstouna je nárok na hmotné zabezpečení. Dítě v pěstounské péče musí mít vypracovaný individuální plán ochrany dětí. Dohoda o výkonu pěstounské péče Dohodu o výkonu
pěstounské
péče
musejí
pěstouni
podle
novely
zákona
č. 59/1999 Sb., o sociálně-právní ochrany dětí, ve znění pozdějších předpisů, uzavřít s orgánem sociálně-právní ochrany dětí nebo s neziskovou organizací, která se zabývá pěstounskou péčí. Dohoda obsahuje práva a povinnosti pěstounů, mezi základní povinnost pěstounů patří povinnost se vzdělávat, a to v rozsahu 24 hodin ročně.
18
3.1
Dávky pěstounské péče
Dávky pěstounské péče definuje § 47f - § 47m zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Dávky pěstounské péče vyplácí krajská pobočka Úřadu práce a je příslušná rozhodování o dávkách. Dávkami pěstounské péče jsou: 1) příspěvek na úhradu potřeb dítěte, 2) odměna pěstouna, 3) příspěvek při převzetí dítěte, 4) příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, 5) příspěvek na ukončení pěstounské péče. 1) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Nárok na tuto dávku má nezletilé nezaopatřené dítě, které je svěřené do pěstounské péče a vyplácí se osobě pečující. Výše příspěvku se vyplácí za kalendářní měsíc a je dána podle věku dítěte. Věk dítěte
Výše příspěvku
do 6 let
4 500 Kč
od 6 do 12 let
5 550 Kč
od 12 do 18 let
6 350 Kč
od 18 do 26 let
6 600 Kč
Tabulka č. 1 – Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte (zdroj: https://portal.mpsv.cz/soc/dpp)
Nárok na tento příspěvek může mít i dítě, která je podle zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v znění pozdějších předpisů, osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Výše příspěvku se odvíjí od stupně závislosti a věku dítěte.
19
do 6 let
I. stupeň závislosti (lehká závislost) 4 650 Kč
II. stupeň závislosti (středně těžká závislost) 5 550 Kč
od 6 do 12 let
5 650 Kč
6 800 Kč
7 250 Kč
7 850 Kč
od 12 do 18 let
6 450 Kč
7 800 Kč
8 300 Kč
8 700 Kč
od 18 do 26 let
6 750 Kč
8 100 Kč
8 600 Kč
9 000 Kč
Věk dítěte
III. stupeň závislosti (těžká závislost) 5 900 Kč
IV. stupeň závislosti (úplná závislost) 6 400 Kč
Tabulka č. 2 – Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby (zdroj: https://portal.mpsv.cz/soc/dpp)
2) Odměna pěstouna Nárok má osoba pečující a osoba v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. U manželů, kteří jsou osobou pečující nebo osobou v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, náleží odměna pouze jednomu z nich. Výše odměny pěstouna náleží za kalendářní měsíc:
8 000 Kč osobě pečující o jedno dítě,
12 000 Kč osobě pečující o 2 děti,
20 000 Kč osobě pečující o 3 děti, nebo osobě pečující o 1 dítě, která je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v II, III, IV stupni, nebo osobě v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, která nepečuje o žádné dítě
24 000 Kč osobě pečující o 1 dítě, které mu bylo svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v II, III, IV stupni
Pokud osoba pečuje o více než 3 děti, tak se částka odměny zvyšuje o 4 000 Kč za každé dítě v péči osoby pečující. Uvedené částky jsou před odečtením povinných odvodů, čistá odměna pěstouna je nižší. Tato dávka se považuje pro účely daně z příjmu, sociálního pojištění a zdravotního pojištění za příjem ze závislé činnosti (stejně jako plat nebo mzda ze zaměstnání). Pěstounovi se tato doba pěstounské péče započítává do odpracované doby pro účely důchodového zabezpečení. 20
3) Příspěvek při převzetí dítěte Nárok má osoba pečující, která si vzala dítě do pěstounské péče. Dávka je jednorázová a výše příspěvku se odvíjí dle věku dítěte:
do 6 let – 8 000 Kč,
od 6 let do 12 let – 9 000 Kč,
od 12 let do 18 let – 10 000 Kč.
4) Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla Na tento příspěvek má nárok osoba pečující, která má v pěstounské péči minimálně 3 děti. Výše příspěvku je 70% z pořizovací ceny motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy motorového vozidla. Nejvyšší částka tohoto příspěvku je 100 000 Kč. Podmínkou je, že motorové vozidlo musí používat jen pro přepravu dětí a nikoliv k výdělečné činnosti. 5) Příspěvek při ukončení pěstounské péče Nárok na tuto dávku má fyzická osoba, která byla při ukončení pěstounské péče v pěstounské péči po dosažení zletilosti. Nárok vzniká ke dni zániku na příspěvku na úhradu potřeb dítěte osobě v pěstounské péči po dosažení zletilosti. Tento příspěvek je jednorázový a výše je 25 000 Kč.
21
4
Osvojení
Osvojením
vzniká
vztah
mezi
osvojitelem a osvojencem
stejný
jako
mezi
dítětem a biologickým rodičem. O osvojení nezletilého dítěte rozhodne soud na základě podaného návrhu osoby, která chce dítě osvojit. U osvojení zletilého rozhoduje také soud na návrh osoby, která ho chce osvojit a k tomuto návrhu se připojuje i zletilý, který má být osvojen. Osvojitelé jsou zapsáni v rodném listě a vznikají jim všechna práva a povinnosti jako biologickým rodičům a zanikají vazby dítěte k původní biologické rodině. Podle Zezulové (2012) o osvojení z velké části žádají páry, které nemají vlastní děti a tím nemohou naplnit svoji rodičovskou roli. Motivace bezdětných párů je většinou nedobrovolná, protože by raději dali přednost vlastnímu dítěti. Tyto páry shledají osvojení spíše jako poslední možnost naplnit svou rodičovskou roli, která se jim nabízí po několika neúspěšných pokusech o umělé oplodnění. Nedobrovolná motivace však neznamená to, že páry nebudou dobrými rodiči, ale naopak mohou dát dítěti dobrou výchovu a péči. Někdy se stává i to, že z žadatelů o osvojení mohou být i dobří pěstouni. Novotný
(2014)
popisuje,
že
osvojitelem
se
může
stát
osoba,
která
je zletilá a svéprávná. Musí splňovat osobní vlastnosti a svým způsobem života být dobrým rodičem. Nejvhodnějšími osvojiteli jsou manželé, ale i jednotlivci se mohou stát osvojiteli a o tom se rozhoduje soud výjimečně. Podmínkou je přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem, který nesmí být menší než šestnáct let. Tato podmínka může být poruše jen v případě, že s tím souhlasí opatrovník a osvojení je v souladu se zájmy dítěte.
Osvojení nemůže
vzniknout mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci (to neplatí v případě náhradního mateřství).
4.1
Souhlas s osvojením
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, upravuje souhlas s osvojením a to souhlas rodičů i dítěte.
22
4.1.1
Souhlas dítěte
Souhlas osvojovaného dítě je nutný vždy u osvojovaného dítěte starší dvanáct let, a to pokud souhlas není v rozporu se zájmy dítěte nebo dítě není schopno samo posoudit důsledky souhlasu. Dítě je poučenu soudem o účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením. U osvojovaného dítěte mladší dvanáct let dává souhlas s osvojením jeho jménem opatrovník, který je jmenován soudem (nejčastěji je to orgán sociálně-právní ochrany dětí). Opatrovník pro udělení souhlasu zjišťuje potřebné rozhodné skutečnosti, které vedou k závěru, že osvojení bude v zájmu dítěte. Soud vyslechne i osvojované dítě a na jeho vyjádření bude brát zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje. Osvojované dítě může svůj souhlas odvolat a to až do rozhodnutí o osvojení.
4.1.2
Souhlas rodičů
Souhlas rodičů osvojovaného dítěte dává rodič osobním prohlášením vůči soudu. Soud rodiče poučí o podstatě a důsledcích prohlášení souhlasu. Souhlas rodiče je nutný, i když rodič nenabyl plné svéprávnosti. Souhlas s osvojením nemůže dát rodič mladší šestnáct let. Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas s osvojením po uplynutí doby šest týdnů po narození dítěte. Otec může dát souhlas po narození dítěte. Souhlas nenabyde účinnosti, pokud nedojde k osvojení dítěte do šesti let od podání souhlasu. Souhlas lze také odvolat a to do tří měsíců ode dne, kdy byl podán. Souhlas lze odvolat i po uplynutí této doby a to jen za určitých situací. Souhlas rodičů není potřeba v těchto případech:
rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a tím i práva dát souhlas s osvojením,
rodič není schopen rozpoznat následky svého jednání,
rodič se zdržuje na neznámém místě a nedaří se soudu zjistit toto místo.
Pokud se tyto skutečnosti objevují u obou rodičů, tak souhlas dává poručník, nebo opatrovník, který určí soud. To platí i v případě, že oba rodiče zemřeli nebo nebylo určeno rodičovství.
23
Souhlas rodiče není třeba, pokud rodič soustavně neprojevuje o dítě opravdový zájem. A tento nezájem je zjevný a trvá déle než 3 měsíce od posledního projevovaného opravdového zájmu.
4.2
Péče před osvojením
Péči před osvojením upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Péče před osvojením znamená to, že dítě bude předáno do péče budoucímu osvojiteli ihned po uplynutí 3 měsíční doby od udělení souhlasu rodičů s osvojením. Po uplynutí této doby se pozastavují i práva a povinnosti rodičovské odpovědnosti a soud jmenuje poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Soud provádí šetření, kde sleduje osobnost a zdravotní stav osvojitele a jeho sociální prostředí, osobnost a zdravotní stav osvojovaného dítěte, jeho sociální prostředí, ze kterého přichází, dále sleduje etnické, náboženské a kulturní prostředí osvojovaného dítěte a osvojitele a dobu, po kterou bylo osvojované dítě v péči osvojitele.
4.3
Zrušení osvojení
Osvojení lze zrušit na návrh osvojitele nebo osvojence. Osvojení však nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení, lze ho zrušit i po uplynutí této doby, a to pokud je osvojení v rozporu se zákonem. Zrušením osvojením se obnovuje příbuzenský vztah s původní rodinou a majetková práva a povinnosti osvojence trvá i po zrušení osvojení. Osvojenec bude mít zpět své původní příjmení, nebo si může ponechat stávající.
4.4
Osvojení zletilého
Osvojit lze i zletilé dítě a to pokud to není v rozporu s dobrými mravy. Občanský zákoník rozlišuje dvě možnosti, kdy lze osvojit zletilého. Jednou je osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a druhou je osvojení zletilého, který není obdobou osvojení nezletilého.
24
Osvojení zletilého, které je obdobnou osvojení nezletilého, je v případech:
sourozenec osvojovaného byl osvojen stejným osvojitelem,
osvojovaný byl v době podání návrhu ještě nezletilý,
osvojitel o osvojovaného pečoval již v době jeho nezletilosti,
osvojitel chce osvojit dítě svého manžela.
Osvojení zletilého, které není obdobnou formou, je v případě, že:
osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči rodině osvojitele a nevznikají žádné majetkové práva,
osvojitel nenabývá vůči osvojiteli a jeho potomkům žádných majetkových práv,
osvojenec nepozbývá majetkových práv ve vlastní rodině.
Osvojení zletilého nezískává příjmení osvojitelů. Ale se souhlasem osvojitele si může osvojenec připojit jeho příjmení ke svému.
25
5
Zprostředkování pěstounské péče a osvojení
Zprostředkování
mohou
uskutečňovat
pouze
orgány
sociálně-právní
ochrany
dětí a soudy, které upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním cílem zprostředkování je výběr fyzické osoby, která je vhodná pro to stát se pěstounem nebo osvojitelem pro konkrétní dítě. Fyzická osoba, která má zájem stát se osvojitelem nebo pěstounem, si musí podat žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, pěstouny nebo pěstouny na přechodnou dobu. Žádost mohou podat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místní příslušnosti. Žádost může podat fyzická osoba, která je občanem České republiky a má trvalý pobyt na území České republiky. Při osvojení dětí do ciziny nebo z ciziny zprostředkovává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. U dítěte, které je vhodné osvojit do osvojení nebo do pěstounské péče, se vede spisová dokumentace o dítěti. Spisová dokumentace obsahuje:
osobní údaje dítěte,
doklad o státním občanství
údaje o sociálních poměrech dítěte, jeho rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů,
doklad, že dítě splňuje podmínky pro osvojení,
rozhodnutí příslušných orgánů o výchově dítěte,
zprávu o zdravotním stavu a vývoji dítěte,
vyhodnocení situace dítěte,
individuální plán ochrany dítěte.
O žadatelích, kteří se chtějí stát pěstouny nebo osvojiteli, se vede spisová dokumentace žadatelů, která obsahuje:
žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, pěstouny, pěstouny na přechodnou dobu,
doklad o státním občanství žadatelů,
opis z evidence Rejstříku trestů,
zprávu o zdravotním stavu žadatelů, 26
údaje o ekonomických a sociálních poměrech žadatelů,
stanovisko obecního úřadu s rozšířenou působností k žádosti.
Kopie spisové dokumentace o žadateli se předá krajskému úřadu. Krajský úřad zařadí žadatele do své evidence, která je pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Žadatelé i děti musejí projít i odborným posouzením, které provádí krajský úřad. Odborné posouzení žadatelů se zaměřuje na charakteristiku osobnosti, zdravotní stav, psychický stav žadatele, zjišťuje se předpoklad vychovávat dítě a motivace k podání žádosti o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče. Také se prošetřuje stabilita manželského
vztahu a rodinné
prostředí.
U
dítěte
se posuzuje
úroveň
jeho
tělesného a duševního vývoje a jaká forma náhradní rodinné péče je pro dítě vhodná. Při výběru dítěte pro osvojitele nebo pěstouna krajský úřad přihlíží hlavně k výsledkům odborného posouzení dítěte a žadatelů, k vyhodnocení situace dítěte a k individuálnímu plánu ochrany dítěte. Žadatel má právo se seznámit s dítětem a následně podat žádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče budoucích pěstounů do 30 dnů od doručení písemného oznámení krajským úřadem. O této žádosti rozhoduje soud, který je povinen si vyžádat stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že soud žádosti nevyhoví, mohou se žadatelé odvolat k Ministerstvu práce a sociálních věcí, které provede nové posouzení žadatelů.
5.1
Psychologické vyšetření
Gabriel a Novák (2008) uvádějí, že psychologickým vyšetřením musí projít každý zájemce o náhradní rodinnou péči respektive pěstounská péče nebo osvojení. Cílem tohoto vyšetření je nejen vyloučení závažné psychopatologie, ale i posouzení vlastností a dovedností
žadatelů o náhradní
rodinnou
péči.
Určité
vlastnosti a dovednosti předurčují být vhodnými náhradními rodiči. Vyšetření není o jedné schůzce s žadateli, ale je rozděleno do více částí. Výsledky těchto sezení a celkového psychologického šetření se posílá na orgán sociálně-právní ochrany dětí, kde si žadatelé podali žádost. Tyto výsledky se přeposílají dále na krajský úřad, kde se pro dítě hledají vhodní náhradní rodiče.
27
6
Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD)
Orgán sociálně-právní ochrany dětí upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Sociálně-právní ochrana dětí je hlavně koncepce péče o ohrožené děti. Tato koncepce může zahrnovat dítě s postižením, dítě traumatizované a dítě, které má omezené vnímání vztahů mezi lidmi nebo dítě s problematickým chováním. Sociální pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle Bubleové a kol. (2011) musí dodržovat práva a povinnosti, které jsou mu dané zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Mezi základní práva můžeme zařadit právo navštěvovat nezletilé dítě a jeho náhradní rodinu v jeho přirozeném prostředí a právo pořizovat obrazové a zvukové záznamy pro účely sociálně-právní ochrany dětí. Mezi důležité povinnosti, které sociální pracovník musí plnit, patří povinnost mlčenlivosti a povinnost vést spisovou dokumentaci pro účely sociálně-právní ochrany dětí. „Sociálně-právní ochranou dětí se rozumí zejména:
ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,
ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,
zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.“4
„Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti:
jejichž rodiče: o zemřeli, o neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, o nevykonávají
nebo
zneužívají
práva
plynoucí
z
rodičovské
zodpovědnosti;
které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
4
§1 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů. 27. 11. 2012. ISSN 1211-1244.
28
které
vedou
zahálčivý
nebo
nemravný
život
spočívající
zejména
v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;
které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických či právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;
na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj či jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;
které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.“ 5 Orgán sociálně-právní ochrany dětí je v kompetenci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, obecních úřadů, krajských úřadů, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Hlavním nástrojem je vypracování individuálního plánu ochrany dítěte, kde se vyhodnocuje situace dítěte a jeho rodiny.
5
§6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů. 27. 11. 2012. ISSN 1211-1244.
29
III. PRAKTICKÁ ČÁST 1
Úvod praktické části
Praktická část je zaměřena na výpovědi dotazovaných pěstounek a jejich následné interpretaci. Praktická část bude doplněna základními statistiky z Magistrátu města Jihlavy orgánu sociálně-právní ochrany dětí ohledně pěstounské péče a osvojení. V následujících kapitolách se bakalářská práce věnuje prezentování výsledků rozhovorů s pěstounkami.
1.1
Popis souboru
Již v úvodu jsem zmínila, že tento výzkumu byl prováděn kvalitativní metodologií. Nástrojem sběru dat byl použit strukturovaný rozhovor s předem připravenými otázkami, které se podle potřeb upravovaly v průběhu rozhovoru. Základních otázek bylo zvoleno 11. V rozhovoru jsem se ptala i na informační věci jako jsou délka pěstounské péče, počet dětí v pěstounské péči a počet vlastních dětí. Rozhovory byly zaznamenány audiozáznamem na mobilní telefon a poté přepsány do písemné podoby. Tato metodologie byla použita pro zjištění citlivějších informací ohledně pěstounské péče. Pro rozhovory bylo zvoleno 8 pěstounek a 1 pěstounka na přechodnou dobu, které jsou v evidenci pěstounů Magistrátu města Jihlavy orgánu sociálně-právní ochrany dětí a souhlasili s poskytnutím rozhovoru pro účely této bakalářské práce. Pěstouni byli vybráni náhodně s pomocí pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města
Jihlavy.
Rozhovory
proběhly
anonymně a s informovaným
souhlasem
s nahráváním rozhovoru a jeho užitím, které je součástí příloh. Dotazováno bylo 9 žen, které žijí v Jihlavě a jsou pěstounkami. Dotazované ženy mohly na jakoukoliv otázku neodpovídat. Pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí mi rozhovory s osvojiteli nedoporučili, z důvodu citlivosti tématu. Sběr dat byl realizován ve dnech 2., 3., 10., 12., 17. a 19. února 2016. Rozhovory s každou pěstounkou se uskutečnily v domácnostech dotazovaných nebo v kanceláři pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Jihlavě. Prostory byly zvoleny podle přání dotazovaných.
30
Cílem celého výzkumu bylo zjištění, jaké zkušenosti mají pěstouni v Jihlavě s pěstounskou péčí, co bylo hlavním důvodem rozhodnutí se stát pěstounkou, jaké vztahy mají s biologickými rodiči dětí, které jim byly svěřeny do pěstounské péče. Cílem bylo i zjištění jak probíhal první kontakt s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
31
Interpretace výsledků výzkumu
2
Na základě výpovědí dotazovaných bylo vytvořeno několik oblastí, které souvisí s tématem pěstounská péče a následně byly vyhodnoceny. Získané informace jsou zpracovány na základě obsahu rozhovorů s pěstounkami. V následujících kapitolách se objeví i některé citace z rozhovorů s pěstounkami. V některých odpovědích se pěstounky shodovaly, v jiných otázkách se jejich odpovědi lišily.
2.1
Rozhodnutí pro pěstounskou péči
Důvodem rozhodnutí stát se pěstounem může být cokoliv. Záleží to na osobnosti každého člověka. A podle toho byly i odpovědi dotazovaných odlišné, ale výpovědi závisely i na tom, zda jsou dotazované v příbuzenském stavu s dítětem v pěstounské péči či nikoliv. Většina z dotazovaných není v žádném příbuzenském vztahu s dítětem, které jim bylo svěřeno do pěstounské péče. Zato třetina z dotazovaných jsou v příbuzenském stavu s dítětem v pěstounské péči a ty odpovídali spíše tak, že s dítětem již bydleli před tím, než jim bylo svěřeno do pěstounské péče a nikdo jiný by se o dítě nepostaral. V tomto případě se jedná o pěstounskou péči, i když jsou pěstouni v příbuzenském vztahu s dítětem. Ale dnes se v tomto případě spíše využívá svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby místo pěstounské péče.
Důvody rozhodnutí Děti v příbuznském vztahu Matka dětí ve výkonu trestu
Zdravotní stav dítěte
Děti bez příbuzenského vztahu Dítě nezletilé dcery
Nemožnost mít vlastní děti
Pomoc dětem
Dítě z manželova předchozího manželství
Schéma č. 1 – Důvody rozhodnutí pro pěstounskou péči (zdroj: vlastní zpracování)
32
Pěstounka D. odpověděla: „Z toho důvodu, že dcera šla do výkonu trestu. Aby se o mé vnučky někdo postaral a aby nešly do dětského domova.“ Pěstounka C.: „Dívka byla z manželova předchozího manželství, proto jsem jí vychovávala již předtím, než jsem ji dostala do pěstounské péče. Po smrti manžela jsem si dívku vzala do pěstounské péče.“ Jedna z dotazovaných pěstounek sice nebyla v příbuzenském stavu s dítětem, ale s biologickými rodiči a jejich dítětem bydleli a pěstounka se o dítě starala do té doby, než se rodina odstěhovala. Pěstounka G.: „My jsme bydleli s jejími rodiči pohromadě a vlastně se narodila při mně. Takže jsem K. znala. Do 4 let jsme bydleli společně, pak se odstěhovali. A pak jsem se dozvěděla, že žije v dětském domově, mezitím se jim narodil ještě G., toho jsme neznali. No, a protože jsem se většinu času o K. starala já, protože její rodiče si prostě chodili, kam chtěly. Tak většinu času byla u mě, takže jsem se rozhodla, že se za ní pojedeme podívat, tam nám ještě řekli, že je ještě G. (to mu bylo 2 roky a 7 měsíců) a že by je neradi dělili. Tak proto jsme si je vzali.“ Některé dotazované odpovídali, že jejich důvodem, aby si vzaly dítě do pěstounské péče, bylo nemožnost mít vlastní dětí, nebo pomoc dětem, které nežijí s biologickými rodiči a dát jim možnost vyrůstat v rodině. Pěstounka A.: „Hlavním důvodem bylo, že nemáme vlastní děti.“ Pěstounka H.: „Vlastně když našim dětem biologickým bylo 15 a 16 let tak jsem se rozhodovala, jestli mít ještě svoje vlastní dítě, protože já jsem takový maminkovský typ. No ale říkala jsem si, že by bylo hezký někomu pomoct, takže jsem se rozhodla z tohoto důvodu a manžel s tím souhlasil. Mysleli jsme si adopci, ale vzhledem k našemu věku nám doporučili pěstounskou péči. A hlavně my jsme měli svoje biologické děti, do adopce dávají většinou bezdětným.“ Jedna dotazovaná uvedla, že pro to, aby si člověk vzal dítě do pěstounské péče, není důvod, některé osoby to tak prostě cítí a chtějí mít v péči i další děti, které nejsou příbuzensky svázány.
33
Pěstounka I.: „K tomu není důvodu, to se nedá říct, že na to je nějaký důvod. Já jsem chtěla vždycky, manžel teda nechtěl vždycky, ale po mém pokusu zblbnul taky. Já jsem chtěla vždycky už od dětství a manžel se nechal přemluvit a prostě jsme do toho šli.“
2.2
Spolupráce a první kontakt s OSPOD
Budoucí žadatelé o pěstounskou péči musí kontaktovat organizaci, která se právě institutem pěstounské péče zabývá. U nás je to nejčastěji orgán sociálně-právní ochrany dětí. V tomto okruhu jsem se zajímala, jak probíhal první kontakt se zprostředkovatelem pěstounské péče, tedy orgánem sociálně-právní ochrany dětí, a jejich následnou spolupráci.
Hodnocení kontaktu a spolupráce s OSPODem
Nespokojenost s konceptem pěstounské péče
Vše probíhalo bez problému
Schéma č. 2 – Kontakt a spolupráce s orgánem sociálně-právní ochranou dětí (zdroj: vlastní zpracování)
Většina dotazovaných se shodla v tom, že první kontakt na orgánu sociálně-právní ochrany dětí proběhl v pořádku, nebyly žádné komplikace. Vše ohledně pěstounské péče jim bylo objasněno a přiblíženo, co vše budou muset udělat, aby si mohli podat návrh na svěření dítěte do pěstounské péče. Pěstounka O.: „No myslím si, že docela dobře, akorát při tom výběru těch dětí, tak nám pořád říkali, že je to na dlouho, tak 3 roky. Tak z toho jsem byla taková hodně
34
zklamaná. Před těmi 10 lety to tak fungovalo, že budeme tak 3 roky čekat. Zdálo se mi to hrozně dlouhé a tak jsem začala pátrat sama.“ Pěstounka H.: „Bylo všechno v pořádku, vycházeli nám úplně vstříc a potom jsem se seznámila s paní K. a s paní, která nás měla na starost. Taky jsem se setkala s panem soudcem a ten nám taky navrhl, že bychom mohli si je vzít do pěstounské péče. Vyšli nám maximálně vstříc a všechno v pohodě.“ Pěstounka I.: „Tenkrát tam byla ještě paní B. a probíhalo úžasně protože nám řekli ty informace, co musíme my a my jsme to všechno udělali. To byla taková rychlovka, manžel dělal v Rakousku, tím jsme tu přípravu museli urychlit. My jsme udělali ty psychotesty a byli jsme odmluvení, až dostaneme děti tak budeme individuálně v tom psychocentru s paní H. řešit ty problémy a bude to forma přípravy, nepřípravy. Na tom úřadě to probíhalo velice pěkně. Dotazované, které jsou s dítětem v příbuzenském vztahu, uvedly, že pěstounská péče jim byla nabídnuta od orgánu sociálně-právní ochraně dětí a právě tento orgán prvně upozornil pěstouny na institut pěstounské péče. Ale dotazované bez příbuzenského vztahu s dítětem sami odpovídali, že na orgán sociálně-právní ochrany došli sami a sami se zajímali o pěstounskou péči. Pěstounka D.: „Paní K. byla vlastně první, volala mi, že dcera je na výslechu u policie a co teda s dětmi? Děti byly právě ve školce. A já jsem řekla, že si je vezmu a budu se o ně starat. My jsme stejně bydleli společně, takže děti byly na mě zvyklý od malička. Já jsem ještě rok chodila do práce. A pak mi nabídli tu pěstounskou péči a potom jsem to měla soudně.“ Jedna z dotazovaných na otázku ohledně kontaktu s orgánem sociálně-právní ochrany dětí nevyjádřila a odůvodnila to tím, že se jí nelíbí koncept pěstounské péče v kontextu s kontaktem biologických rodičů s dítětem.
2.3
Potřebné náležitosti k pěstounské péči
Osoba, která má zájem stát se osvojitelem nebo pěstounem, si musí podat žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, pěstouny nebo pěstouny na přechodnou dobu (příloha č. 3) a vyplnit dotazník k této žádosti (příloha č. 4) a poté musí doložit další dokumenty, které jsou k tomu potřebné. 35
Potřebné náležitosti
Posudek od praktického lékaře
Výpis z rejstříku trestu
Psychologické vyšetření
Školení
Schéma č. 3 – Potřebné náležitosti (zdroj: vlastní zpracování)
Ohledně příprav a hlavně dokumentů, které musí osoba doložit, když si chce požádat o svěření dítěte do pěstounské péče, třetina dotazovaných odpovídala, že nic pro přípravu nemuseli udělat a to protože jsou v příbuzenském stavu s dítětem, většinou jsou to prarodiče dětí. Museli doložit posudek od svého praktického lékaře, výpis z rejstříku trestu, a pokud byly zaměstnané tak i posudek od svého zaměstnance. Pěstounka D.: „Musela jsem mít od mé doktorky a od dětské doktorky potvrzení, výpis z rejstříku trestu prostě všechno, z práce posudek. To jsem všechno musela mít před tím soudem.“ Dvě třetiny dotazovaných, které nejsou v příbuzenském stavu s dítětem v pěstounské péči, odpovídaly, že museli se zúčastnit školení a absolvovat psychologické vyšetření, dále musely doložit posudek od praktického lékaře, výpis z rejstříků trestu, posudek od zaměstnavatele. Pěstounka H.: „Museli jsme projít těmi testy psychologickými a tím školením. Tím jsme museli projít.“ Pěstounka I.: „V podstatě jenom ty psychotesty, lékařská vyšetření, obec na nás psala posudek, trestní rejstřík.“ 36
Jedna z dotazovaných je společně se svým manželem pěstounka na přechodnou dobu, proto museli doložit své životopisy, fotky, doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání, posudky od zaměstnavatelů. Museli absolvovat psychologické vyšetření a školení. Pěstounka na přechodnou dobu F.: „Už si to všechno nepamatuji. Sepisovaly se nějaký životopisy, naše fotky. Já nevím co všechno, jako samozřejmě naše vzdělání, já myslím, že i posudky od zaměstnavatele a pak to pokračovalo. Postoupilo se to kraji a potom psychologické vyšetření a asi půlroční školení, tam bylo nějakých předepsaných hodin. Všechny podrobnosti, co děti dělají a návštěva z oddělení sociálně-právní ochrany dětí.“
2.4
Reakce rodiny a dalších příbuzných
Pokud se osoba rozhodne stát se pěstounem, musí počítat s reakcí svého okolí, nejčastěji je to rodina a širší příbuzní, přátelé a lidé, se kterými se denně stýkají. Budoucí pěstoun se nerozhoduje sám, ale je to rozhodnutí celé rodiny pěstouna a jak tuto situaci vnímají. Pokud mají vlastní děti, tak rozhodnutí závisí i na nich. V některých rodinách může dojít ke shodě a pozitivní reakci, ale bohužel některé rodiny to nepřipouští a nedokáží si představit, že by si vzali do péče cizí dítě. Z toho důvodu mohou v některých rodinách vzniknout hádky a konflikty a některé rodiny se mohou od osoby, která chce dítě do pěstounské péče, distancovat.
Reakce rodiny a příbuzných
Pozitivní
Rozhodnutí celé rodiny
Negativní
Hodně vlastních dětí (hodně starostí)
Ztráta části rodiny
Schéma č. 4 – Reakce rodiny a příbuzných (zdroj: vlastní zpracování)
37
Odpovědi dotazovaných jsou rozdělena na pozitivní a negativní reakce rodin a dalších příbuzných na to, že se dotazované staly pěstounkami. Většina dotazovaných odpovídala, že reakce rodiny a příbuzných byla pozitivní. Rodina je v jejich rozhodnutí i podporovala a byla z toho nadšená. Pěstounka A.: „Oni byli rádi, spíš ještě chtěli, abychom si vzali ještě jedno. Ale to já jsem řekla, že ještě ne, že je ještě malinká. Ale byli rádi a do budoucna uvažujeme o dalším dítěti, ale spíše už větší. Vzhledem k tomu mému věku, tak radši starší.“ Pěstounka H.: „My jsme to na začátku nikomu neříkali, akorát samozřejmě mojí mamce, bráchovi, těm nejbližším. Tak ty to brali jako takový normální, protože věděli, že jsem ten rodičovský typ, takže se tomu ani nedivili.“ Jedna z dotazovaných uvedla, že rodina reagovala pozitivně a nic proti tomu neměli, ale lidé z jejich vesnice to moc pozitivně nebrali, ale dotazovaná také uvedla, že pro ni není důležité, co si myslí sousedé. Je pro ni nejdůležitější, co si myslí rodina a její vlastní děti a okolí nikdy moc neřešila, je to jen jejich rozhodnutí. Pěstounka I.: „Rodina to vzala dobře, rodina nás zná, takže je to ani nepřekvapilo a okolí tady, po okolí tady nám celkem nic není. Děti byly celkem malý, nešli ani do školy ani do školky a tak nějak řekla bych, že dobře.“ Některé dotazované dopověděly, že část rodiny ztratily právě z důvodu, že si vzali děti do pěstounské péče. Hlavní neshody mezi rodinou a dotazovanou hlavně uváděly v tom, že rodina znala biologičtí rodiče dítěte, a neměli je rádi pro jejich chování. Nebo mezi tyto neshody uvedly i to, že rodina si to nedovedla představit, že to pro ně bude náročné. Pěstounka G.: „Okolí už tak vstřícní moc nebylo, protože věděli, od koho ty děti jsou a ten jejich taťka neměl moc dobrou pověst. Ale já jsem se ho nebála, protože jsem věděla jaký jejich taťka opravdu je a věděla jsem, že by byl určitě rád, kdyby byli u mě, v mojí výchově, protože stejně věděl, že ty 4 roky jsme se o K. starala já a věděl, že všechno bylo v pořádku, takže toho jsem se já nebála. Ale okolí to tak nějak. Ale potom, když byly děti doma, tak se na to už dívali taky jinak, ale nebylo to vstřícný vůbec. Okolí, jak kdo, z manželovi strany jo, z mojí strany ne opravdu ne.“ Také se objevila odpověď, že rodina si to nedovedla představit, aby si pěstounka vzala dítě do pěstounské péče. Poukazovali na to, že dotazovaná má už dost, protože pěstounka má 7 vlastních dětí. 38
Pěstounka na přechodnou dobu F.: „No v podstatě my jsme to nikomu tak neříkali všem, jen tak spíš babičky a tak. Tak ty si to nedovedli představit ze začátku. Říkali, že jsme asi blázni, jako kdybychom toho neměli sami dost.“
2.5
Kontakt s biologickými rodiči
U konceptu pěstounské péče biologičtí rodiče mají stále rodičovskou odpovědnost a povinnost platit svým dětem výživné. Pěstouni mohou zastupovat dítě jen v běžných záležitostech,
k ostatním
záležitostem
potřebují
souhlas
jednoho nebo
obou
biologických rodičů. Proto v tomto konceptu je potřeba kontaktu s biologickými rodiči dítěte v pěstounské péči. Bohužel ve většině případů děti v pěstounské péči nemají kontakt se svými biologickými rodiči. Ale pokud kontakt je, tak se může stát to, že vztahy mezi rodiči a dětmi nejsou ideální. Někteří biologičtí rodiče nechtějí ani kontakt se svými dětmi a nezajímají se o ně. Tohle může u dětí vyvolat špatné zkušenosti a možná až psychické problémy.
Kontakt s biologickými rodiči
Žádný kontakt
Písemný kontakt
Nepravidelný kontakt
Dle domluvy s biologickým rodičem
Vztahy nejsou ideální
Schéma č. 5 – Kontakt s biologickými rodiči (zdroj: vlastní zpracování)
Třetina dotazovaných uvedla, že žádný kontakt s biologickými rodiči vůbec nemají. Rodiče neprojevují o dítě žádný zájem. Někteří pěstouni ani neznají biologické rodiče dítěte, které je v jejich pěstounské péči. 39
Pěstounka A.: „Žádný kontakt nemáme, ani se neozvali.“ V jednom případě dotazovaná uvedla, že dříve kontakt byl, ale dnes již biologičtí rodiče dětí bohužel nežijí. Pěstounka G.: „Měla jsem, ale už ani jeden nežijí.“ Dvě třetiny uvedly, že kontakt s biologickými rodiči je. Ale většinou je jednostranný, buď ze strany otce, nebo ze strany matky. Žádná z dotazovaných neuvedla, že by měla kontakt s oběma biologickými rodiči nebo s jeho širší rodinou dítěte v pěstounské péči. Jedna z dotazovaných uvedla, že biologický rodič kontaktuje pouze písemně, protože osobně to v momentální době nelze, otec dítěte ve výkonu trestu, ale občas i zařídí, aby dítěte mohlo dojít na návštěvu společně s babičkou (která ho má v pěstounské péči) do věznice. Pěstounka B.: „Matka se vůbec nezajímá, má na mě číslo, ale nekontaktovala mě. A otec dítěte ano, není dopis, ve kterém by se na něj neptal. Fotky mu posíláme. Teď vyřídil i povolení vstupu do věznice. A když jsme ho teda vezli do věznice tak bachaři o nás věděli.“ Většina odpověděla, že kontakt s biologickým rodičem mají, ale spíše nepravidelný. Návštěvy jsou po domluvě a většinou vše závisí na biologickém rodiči. A některé vztahy mezi dětmi a biologickým rodičem nejsou ideální a to hlavně z důvodu, že se nevídají tak často a navzájem se moc neznají a občas v tom je i jazyková bariéra mezi rodičem a dítětem. Pěstounka C.: „Návštěvy jsou dle domluvy, jezdí k matce jednou za 3 měsíce, vztahy s matkou nejsou ideální.“ Pěstounka I.: „Máme styk s biologickou rodinou, máme styk s otcem a babičkou a dědou od K. a D. a s dalšími sourozenci, ale děti se nechtějí stýkat s matkou. S otcem to probíhá tak, že děti mu nerozumí, protože mluví vietnamsky, minule koupil mobily, city žádný. Já se snažím, protože je to biologická rodina, ale pro ně je to cizí člověk a k tomu ještě ta jazyková bariéra, dělá rozdíly. U P. je babička, která má v pěstounské péči jeho sestru, babičku jsem vyloženě prosila o styk aspoň s tou sestrou a babička to tvrdě odmítla.“
40
Jedna z dotazovaných uvedla, že děti se stýkají s biologickými rodiči, ale jedno dítě jezdí k matce pravidelně, ale druhé dítě nechce jezdit k matce, je to hlavně z důvodu, že se tam necítí dobře a je mu lépe v pěstounské rodině. Pěstounka H.: „Máme, s maminkou od L. a B. se vídáme tak 3 krát do roka, ona většinou zavolá, že by kluky ráda viděla a tak je u ní necháme tak na 2 hodinky u ní v bytě, pak si je vyzvedneme. A T. vzhledem k tomu, že teď máme i jeho bráchu J. tak T. k rodičům nechce, ale J. tam jezdí pravidelně jednou za měsíc na víkend.“
2.6
Doporučení budoucím pěstounům
Délka pěstounské péče u každé dotazované byla různě dlouhá. Jedna z dotazovaných je pěstounkou již 13 let. Další dotazované jsou pěstounkami 10 let, 5 let, 4 roky, 4 roky, 3 roky, 2,5 roku, 4 měsíce, 2 měsíce, 2 měsíce. Ale každá z dotazovaných si musela projít začátečným procesem, než se staly pěstounkou a mají každá z dotazovaných určité zkušenosti s pěstounskou péčí, i když některé více, některé méně. V tomto bloku jsem chtěla zjistit, co by chtěly dotazované vzkázat nebo doporučit lidem, kteří uvažují o tom stát se pěstounem.
Doporučení budoucím pěstounům
Trpělivost
Pevné nervy
Mít rád děti takové jaké jsou
Zachovat si své koníčky
Schéma č. 6 – Doporučení budoucím pěstounům (zdroj: vlastní zpracování)
41
Odpovědi byly různorodé, ale shodly se na tom, že člověk by měl mít trpělivost, pevné nervy. Většina dotazovaných odpovídala, že proces než se stanete pěstounem je náročný hlavně na psychiku člověka a také aby člověk dítě přijmul takové jaké je. Pěstounka B.: „Aby měli děti rádi a trpělivost a zvláště pokud se jedná o postižené dítě.“ Pěstounka F.: „Tak být trpělivý a vydržet všechny úřední postupy, a že to určitě dojde k nějakému zdárnému konci a ta trpělivost musí být po celou dobu i když už to potom děláte.“ Pěstounka G.: „Aby to prostě vydrželi, aby vydrželi ten začátek, a pak uvidí, že ty děti jim to vše vrátí láskou a vším, že to je náročné. Je to hrozně náročné, chce to pevný nervy, ale hlavně ty děti potřebují cítit jistotu, lásku ze začátku ne, protože oni nevědí co to je, ale jistotu, že tady jsou doma, tohle je moje, tady bydlím, sem se můžu vrátit a ta láska ta přijde postupem času. Hrozně pevný nervy a hlavně aby to vydrželi, a ty děti jim to vše vrátí, teda aspoň mě to vrací.“ Jedna z dotazovaných odpověděla, že člověk si vše musí promyslet. Podle mého názoru každý člověk, který by do toho chtěl jít, musí si vše promyslet a hlavně si dát do širšího kontextu se svým běžným životem. Pěstounka C.: „Ať si to dobře rozmyslí, a musejí přijmout děti takový, jací jsou.“ Odpověď další z dotazovaných bylo i to, aby člověk nečekal od dětí v pěstounské péči nějakou vděčnost. A také aby si člověk zachoval svoje vlastní koníčky a věci, které rád dělá. Pěstounka I.: „Budoucím pěstounům bych hlavně vzkázala, aby nečekali vděčnost. Protože je to strašná pověra, že ty děti jsou vám vděční. Tyhle děti vám nejsou vděční, oni berou, že jste jejich rodiče a že je to vaše povinnost. Protože my jsme jejich rodiče a je to naše povinnost. Potom aby si zachovali svoje koníčky, protože to je strašně důležitý, aby prostě neobětovali ten život. Ono stejně přijdou o strašně moc věcí, o mnoho přátel, přijdou o část rodiny. A hlavně aby neměla velká očekávání, protože to je taky takový. Dát jim hezký domov, ale spíš nečekat nic. Ono ani od svých nemůžete mít nějaké očekávání.“
42
2.7
Diskuse
Bakalářská práce se zabývá náhradní rodinou péčí a to se zaměřením na pěstounskou péči a osvojení. Tento výzkum byl pro mě velice užitečný, a to hlavně z toho důvodu, že jsem se mohla setkat osobně s pěstounkami a rozebrat s nimi problematiku pěstounské péče. Pěstounky byly velice ochotné odpovídat na mé otázky a tím jsem si mohla doplnit své teoretické znalosti o pěstounské péči. Ve výzkumu jsem se hlavně zaobírala důvody, které vedly k rozhodnutí o pěstounské péči, reakcí rodiny pěstounky, kontaktu s biologickými rodiči dětí v pěstounské péči a spolupráci pěstounek s orgánem sociálně-právní ochranou dětí. Také mě zajímala otázka, co by vzkázaly pěstounky budoucím pěstounům, nebo lidem, kteří přemýšlejí o tom, že by se staly pěstouny. Nejhlavnější problémem v pěstounské péči je kontakt dětí v pěstounské péči s biologickými rodiči. Mnoho dětí nemají tento kontakt, anebo je neúplný. Hlavní problém je v tom, že biologičtí rodiče nemají ani zájem o tento kontakt a podle mého názoru tím děti trochu trpí. Z tohoto důvodu jsou umístěny do pěstounské péče, aby aspoň měli možnost vyrůstat v rodině a poznat lidi, které se o ně chtějí starat. Bohužel pěstouni jsou jen zástupci, ale ne biologičtí rodiče, a tím nemohou o všem, co se týká dítěte rozhodovat. Z tohoto důvodu i ten kontakt s biologickou rodinou by měl být, ale v praxi je to bohužel trochu složitější a to hlavně i z důvodu nezájmu biologických rodičů. Pěstouni by měli tento kontakt podporovat, ale samozřejmě, aby to bylo v zájmu dítěte. Dalším dílčím problémem v této problematice může být i reakce rodiny pěstouna. Ne každý člověk to vezme pozitivně, že se jejich příbuzný chce stát pěstounem a tím si vzít do péče cizí dítě. To vše zaleží na osobnosti člověka, a jaký na to má názor. Na tento problém je dvojí pohled a to jak to ten pěstoun zvládne se starat o cizí dítě a také jak se dítě bude chovat k pěstounům. Hodně lidí má předsudky o těchto dětí, a to hlavně v tom, že jsou s nimi podle nich pořád nějaké problémy a jejich výchova nebude lehká. V tomto směru by spíše pomohla osvěta o institutu pěstounské péči a o tom, že pokud se dítě dostane do rodiny, která se o něj chce starat a dává mu dostatek pozitivních podnětů, nemusí být s dítěte takové problémy a vše může probíhat v pořádku. I v biologických rodinách se mohou objevit stejné problémy dětí jako u dětí v pěstounské péči. 43
Cílem tohoto výzkumu bylo hlavně zjištění, jaké zkušenosti mají pěstouni v Jihlavě s pěstounskou péčí. Dobré by bylo udělat rozhovory i s dětmi v pěstounské péči, aby člověk dostal i druhý pohled na některé situace, které se jich týkají.
44
3
Statistické údaje
Statistické údaje mi byly poskytnuty z Magistrátu města Jihlavy oddělení náhradní rodinné výchovy. Správní obvod Magistrátu města Jihlavy jako obecní úřad obce s rozšířenou působností je vymezen územím obcí Arnolec, Batelov, Bílý Kámen, Bítovčice, Boršov, Brtnice, Brtnička, Brzkov, Cejle, Cerekvička-Rosice, Čížov, Dlouhá Brtnice, Dobronín, Dobroutov, Dolní Cerekev, Dudín, Dušejov, Dvorce, Hladov, Hodice, Hojkov, Horní Dubenky, Hrutov, Hubenov, Hybrálec, Jamné, Jersín, Jezdovice, Ježená, Jihlava, Jihlávka, Kalhov, Kaliště, Kamenice, Kamenná, Kněžice, Kostelec, Kozlov, Luka nad Jihlavou, Malý Beranov, Měšín, Milíčov, Mirošov, Nadějov, Opatov, Otín, Panenská Rozsíčka, Pavlov, Plandry, Polná, Puklice, Rančířov, Rantířov, Rohozná, Růžená, Rybné, Smrčná, Stáj, Stonařov, Střítež, Šimanov, Suchá, Švábov, Třeštice, Třešť, Ústí, Velký Beranov, Větrný Jeníkov, Věžnice, Věžnice (okres Havlíčkův Brod), Věžnička, Vílanec, Vyskytná nad Jihlavou, Vysoké Studnice, Záborná, Zbilidy, Zbinohy, Zhoř, Ždírec. Statistické údaje se týkají počtu žadatelů o osvojení, pěstounskou péči nebo pěstounskou péči na přechodnou dobu a celkového počtu dětí v pěstounské péči, v péči jiné fyzické osoby než rodiče a v poručenství. Údaje jsou z roku 2013, 2014 a 2015. Údaje jsou pouze z těchto tří roků, protože jsem nepovažovala za nutné, aby údaje byly i z předchozích roků.
3.1
Počet žadatelů
V následující tabulce jsou údaje, které obsahují počty přijatých žádostí na oddělení náhradní rodinné výchovy v Jihlavě za určitý rok. Oddělení náhradní rodinné výchovy přijímá žádosti o osvojení, o pěstounskou péči a žádosti o pěstounskou péči na přechodnou dobu.
45
Počet žadatelů o osvojení Počet žadatelů o pěstounskou péči
2013
2014
2015
2 manželské páry
5 manželských párů
4 manželské páry
1 manželský pár 3 manželské páry
1 manželský pár 1 samožadatelka
Počet žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou
3 manželské páry
1 manželský pár
5 manželských párů
dobu Tabulka č. 3 – Počet žadatelů za určitý rok (zdroj: Magistrát města Jihlavy)
3.2
Počet dětí
V tabulce nalezneme údaje, které obsahují celkový počet dětí v péči jiné fyzické osoby než rodiče, pěstounské péči a poručenství. Údaje jsou počítané k poslednímu dni daného roku. Počet dětí v osvojení nelze takto určit, protože to už není v kompetenci oddělení náhradní rodinné výchovy v Jihlavě a tento institut se po podání žádosti už dále nesleduje. 2013
2014
2015
7 dětí
11 dětí
24 dětí
Pěstounská péče
60 dětí
73 dětí
87 dětí
Poručenství
17 dětí
19 dětí
23 dětí
Péče jiné fyzické osoby než rodiče
Tabulka č. 4 – Počet dětí k poslednímu dni daného roku (zdroj: Magistrát města Jihlavy)
Tyto údaje v tabulce jsou dále zpracované do grafu, aby bylo zřejmé, zda se počet dětí v konkrétním institutu zvyšuje či nikoliv. Grafy jsou zpracované na celkový počet dětí v pěstounské péči a poručenství.
46
U péče jiné fyzické osoby nelze říci, že by počet vzrůstal, protože se jedná o přechodný institut a tato péče může být během roku přeměněna na jiný institut.
Pěstounská péče 100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 2013
2014
2015
Graf č. 1 – Počet dětí v pěstounské péči (zdroj: Magistrát města Jihlavy)
Z tohoto grafu vyplývá, že počet dětí v pěstounské péči v letech 2013 – 2015 vzrůstá.
Poručenství 25
20
15
10
5
0 2013
2014
2015
Graf č. 2 – Počet dětí v poručenství (zdroj: Magistrát města Jihlavy)
47
O údajích o poručenství můžeme říci, že počty dětí v poručenství od roku 2013 do roku 2015 mají stoupající tendenci.
48
IV. ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala problematikou náhradní rodinné péče v České republice. Na začátku jsem studovala zdroje, které jsem potřebovala pro vypracování teoretické části této práce. O tuto problematiku jsem se již dříve zajímala a vždy jsem chtěla být součástí týmu pracovníků na OSPOD. Měla jsem možnost být na praxi na oddělení náhradní rodinné výchovy a na praxi jsem se hodně přiblížila k tématu pěstounské péče a osvojení. Práci jsem rozčlenila na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývala základními informacemi o problematice náhradní rodinné péče v České republice. Práce je hlavně zaměřena na institut pěstounské péče a osvojení, s tím souvisí i zprostředkování náhradní rodinné péče a spolupráce pěstounů s orgánem sociálněprávní ochranou dětí. Praktická část se zaměřila na zpracování výzkumu týkající se pěstounský rodin, kteří žijí v Jihlavě. Výzkum jsem provedla kvalitativní metodou, jejímž nástrojem sběru dat byly rozhovory s pěstounkami. Výzkum byl zaměřen na důvody pěstounky, které vedly k rozhodnutí o pěstounské péče, jejich spolupráci s orgánem sociálně-právní ochranou dětí v Jihlavě, reakci jejich rodiny ohledně pěstounské péče a proběh kontaktu dítěte v pěstounské péči s biologickými rodiči. Praktická část byla doplněna statistickými údaji o pěstounské péči, osvojení, poručenství a svěření do péče jiné osoby než rodiče z Magistrátu města Jihlavy orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dotazované byly pěstounky, které bydlí v Jihlavě a spolupracují s orgánem sociálněprávní ochraně dětí na Magistrátu města Jihlavy. Výsledkem byly výpovědi o zkušenostech pěstounek s pěstounskou péčí. Praktická část obsahuje samotnou interpretaci zjištěných dat z rozhovorů s pěstounkami, se kterými se rozhovor uskutečnil osobně v jejich přirozeném prostředí nebo v kanceláři pracovníků oddělení náhradní rodinné výchovy. Celý výzkum podle mého názoru dopadl pozitivně, pěstounky byly ochotny se podělit o své zkušenosti s pěstounskou péčí a tím možnost nahlédnout do života pěstounské rodiny. Zjistila jsem další nové poznatky, které jsem ještě nevěděla a mám podrobnější představu o pěstounské péči a práci pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Děkuji dotazovaným pěstounkám za ochotu mi poskytnout rozhovor. 49
Cílem bylo zjistit a poskytnout ucelený přehled náhradní rodinné péče jako systému se zaměřením na osvojení a pěstounskou péči a analýza problematiky pěstounské péče z pohledu pěstounů v Jihlavě. Dalším cílem této práce je více se seznámit s touto problematikou a zjistit potřebné informace pro zpracování bakalářské práce. Tento cíl byl splněn. V dnešní době je nutné si uvědomit, kam děti, o které se biologičtí rodiče nemohou starat, jsou umísťovány, zda do ústavní výchovy nebo do náhradní rodinné péče. V dnešní době se spíše přihlíží k tomu druhému a děti jsou svěřovány do pěstounské péče nebo do péče jiné osoby. Děti jsou také osvojovány, ale k tomu musejí biologičtí rodiče podat souhlas. S osvojováním se v dnešní době moc nesetkáváme. Psaní této bakalářské práce mi prohloubilo znalosti v oblasti náhradní rodinné péče a možnost nahlédnout do praxe na oddělení náhradní rodinné péče. Bakalářská práce může být nejen přínosem pro studenty oboru Zdravotně sociální pracovník, kteří studují na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě a budou se chtít seznámit více s problematikou náhradní rodinné péče. Může to být přínosem i pro další studenty jiných vysokých nebo vyšších odborných škol. Význam bakalářské práce je prohloubení poznatků ohledně problematiky náhradní rodinné péče, ale také je to ucelení pohledu na systém náhradní rodinné péče v České republice. Bakalářská práce je také vhodným materiálem pro budoucí pěstouny nebo osvojitele a pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
50
V. POUŽITÁ LITERATURA BUBLEOVÁ, V., VÁVROVÁ A., VRÁNOVÁ L. a FRANTÍKOVÁ J. Základní informace o náhradní rodinné péči. Vyd. 1. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2011, 104 s. ISBN 978-80-87455-01-2. BUBLEOVÁ, V., FRANTÍKOVÁ J. a VRÁNOVÁ L. Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka. 1. vyd. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2011, 48 s. ISBN 978-80-87455-03-6. BUBLEOVÁ, V., VÁVROVÁ A., VYSKOČIL F., POKORNÁ P. Průvodce náhradní rodinnou péčí. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2014, 33 s. GABRIEL, Z., NOVÁK T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné MATĚJČEK,
Z.
Náhradní
rodinná
péče:
průvodce
pro
odborníky,
osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 183 s. ISBN 80-7178-304-8. NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 194 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5167-2. NOŽÍŘOVÁ, J. Náhradní rodinná péče. Praha: Linde Praha, 2012, 94 s. ISBN 978-8086131-91-7. PEMOVÁ, T., PTÁČEK R. Sociálně-právní ochrana dětí v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 192 s. ISBN 987-80-247-4317-2 SMUTKOVÁ, L. Sociální práce s rodinou. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, 107 s. ISBN 978-80-7041-069-1. SOBOTKOVÁ, I., OČENÁŠKOVÁ V. Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 197 s. ISBN 978-80-244-3821-4. VYSKOČIL, F. Právní úprava náhradní rodinné péče v České republice. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, spolek, 2014, 28 s. ZEZULOVÁ, D. Pěstounská péče a adopce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 197 s. ISBN 978-80-262-0065-9.
Legislativa Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. In: Sbírka zákonů. 12. 3. 2012. ISSN 1211-1244 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Sbírka zákonů. 16. 12. 1992 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 22. 3. 2012. ISSN 1211-1244. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 27. 11. 2012. ISSN 1211-1244.
Internetové zdroje Ministerstvo
práce a sociálních
věcí
[cit.
2015-11-13]
dostupné
z: http://www.mpsv.cz/cs/14502 Integrovaný portál MPSV [cit. 2015-11-18] dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/dpp
VI. SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 – Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte.................................................. 19 Tabulka č. 2 – Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby .................................................................................................................. 20 Tabulka č. 3 – Počet žadatelů za určitý rok .................................................................... 46 Tabulka č. 4 – Počet dětí k poslednímu dni daného roku ............................................... 46
VII. SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1 – Důvody rozhodnutí pro pěstounskou péči ............................................... 32 Schéma č. 2 – Kontakt a spolupráce s orgánem sociálně-právní ochranou dětí ............. 34 Schéma č. 3 – Potřebné náležitosti ................................................................................. 36 Schéma č. 4 – Reakce rodiny a příbuzných .................................................................... 37 Schéma č. 5 – Kontakt s biologickými rodiči ................................................................. 39 Schéma č. 6 – Doporučení budoucím pěstounům........................................................... 41
VIII. SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 – Počet dětí v pěstounské péči ........................................................................ 47 Graf č. 2 – Počet dětí v poručenství ................................................................................ 47
IX. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. – Otázky na rozhovor ................................................................................. 57 Příloha č. 2. – Informovaný souhlas s nahráváním rozhovoru a jeho užitím ................. 58 Příloha č. 3 – Žádost o zařazení do evidence žadatelů ................................................... 59 Příloha č. 4 – Dotazník k žádosti .................................................................................... 61
Příloha č. 1. – Otázky na rozhovor -
Dotazovaná (stav)
-
Děti v pěstounské péči
-
Děti vlastní
-
Délka pěstounské péče
1) Z jakého důvodu jste se rozhodli přijmout dítě do pěstounské péče? 2) Z jakých zdrojů jste se dozvěděli o pěstounské péči? 3) Jaký byl první kontakt se zprostředkovateli pěstounské péče – orgánem sociálněprávní ochrany dětí – jak to probíhalo? 4) Co vše jste museli udělat, když jste si zažádali o pěstounské péči? 5) Jak reagovalo Vaše okolí na to, že se stanete pěstouny? 6) Jaké bylo Vaše první setkání s dítětem? 7) Kontaktují děti jejich biologičtí rodiče, projevují zájem o děti? 8) Co byste doporučili budoucím pěstounům? 9) Podle Vás za jak dlouho si u vás dítě/děti zvykly? 10) Podle Vašeho názoru jsou u vás děti rády, domníváte se, že se jim u Vás líbí? 11) Jaké problémy nejčastěji řešíte s dětmi?
Příloha č. 2. – Informovaný souhlas s nahráváním rozhovoru a jeho užitím
Informovaný souhlas s nahráváním rozhovoru a jeho užitím V rámci své bakalářské práce s názvem „Pěstounská péče a osvojení z pohledu pěstounů a osvojitelů v Jihlavě“ jste byl/a vybrán/a a požádán/a o spolupráci. Cílem je zjistit pohled pěstounů na pěstounskou péči v rámci našeho systému sociálně-právní ochrany dětí. Vaše účast na rozhovoru je zcela dobrovolná. Není povinností odpovědět na všechny otázky, naopak je zcela na Vás, jaké informace a zkušenosti v rozhovoru sdělíte. Pro potřeby analýzy se rozhovor bude nahrávat, kdykoliv může být rozhovor přerušen a to na Vaši žádost. Celý rozhovor bude přepsán do textové podoby a následně zpracován pro účely mé bakalářské práce. Jméno a příjemní: ………………………………….. Podpis: …………………………………………..
Příloha č. 3 – Žádost o zařazení do evidence žadatelů
Příloha č. 4 – Dotazník k žádosti
