PRŮVODCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE zaměřené na profesní orientaci osob s hendikepem

PRŮVODCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE zaměřené na profesní orientaci osob s hendikepem

Výstup projektu č. 2011–1–TR1–LEO04–245362

2011–2013

LEONARDO PROD



1 Tento projekt obdržel grantovou podporu v rámci Programu celoživotního učení. Za obsah publikace nese odpovědnost pouze vydavatel a Evropská komise neodpovídá za žádné případné užití dotčených informací.



LEONARDO PROD

LEONARDO PROD


OBSAH PRŮVODCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE zaměřené na profesní orientaci osob s hendikepem.......................... 1 Úvod ...................................................................................................................................................................................................... 4 Partneři projektu .............................................................................................................................................................................. 5 Obecné cíle projektu ....................................................................................................................................................................... 6 1. DELOA (Španělsko) .................................................................................................................................................................... 7 1.1. Stručný popis ............................................................................................................................................................................. 8 1.2. Metodika...................................................................................................................................................................................... 8 1.3. Dobrá praxe sdružení Deloa ................................................................................................................................................. 9 a) Případ Alison.................................................................................................................................................................................. 9 b) Případ Fanny............................................................................................................................................................................... 14

3. SKV Ostrava (Česká republika)............................................................................................................................................37 3.1. Stručný popis............................................................................................................................................................................38 3.2. Dobrá praxe...............................................................................................................................................................................40 a) Lucie Jelínková ...........................................................................................................................................................................40 b) Jiří Gronych ..................................................................................................................................................................................42

Obsah

2. PRŮMYSLOVÉ SDRUŽENÍ PLOVDIV (Bulharsko)...........................................................................................................17 2.1. Stručný popis Průmyslového sdružení Plovdiv............................................................................................................18 2.2. Dobrá praxe plovdivského sdružení.................................................................................................................................19 a) R ovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení (mentoring) a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů ...........................................................................................................19 Sonja Tonkova / Ana Djulgerova................................................................................................................................................23 Angel Dinčev / Kiril Pančev..........................................................................................................................................................25 Nikolaj Ivanov / Tsvetelina Atanasova .....................................................................................................................................28 Dimiter Tabakov / Mitko Stamatov...........................................................................................................................................31 b) Virtuální inkubátor pro předběžnou kvalifikaci zdrojových lektorů pro hendikepované ...............................35

4. Speciální vzdělávací centrum ve městě Tarnowskie Góry (Polsko) ...................................................................45 4.1. Stručný popis............................................................................................................................................................................46 4.2. Metodika....................................................................................................................................................................................47 4.3. Dobrá praxe SOSW .................................................................................................................................................................48 a) Případ Isabely ..............................................................................................................................................................................48 b) Případ Anny .................................................................................................................................................................................51 5. STREETWYZE (Velká Británie)..............................................................................................................................................55 5.1. Pozadí..........................................................................................................................................................................................56 5.2. Dobrá praxe Streetwyze.......................................................................................................................................................60 6. TEHNIC COLEGIUL DE CAI FERATE „UNIREA“ (Rumunsko) ..................................................................................... 67 6.1. Popis školy.................................................................................................................................................................................68 6.2. Metodika....................................................................................................................................................................................69 6.3. Dobrá praxe školy Colegiul Tehnic De Cai Ferate „Unirea“.......................................................................................75 a) Případ S.B. .....................................................................................................................................................................................75 b) Případ S.C. ....................................................................................................................................................................................79 ZÁVĚR .................................................................................................................................................................................................85

3

Tento projekt obdržel grantovou podporu v rámci Programu celoživotního učení. Za obsah publikace nese odpovědnost pouze vydavatel a Evropská komise neodpovídá za žádné případné užití dotčených informací.


LEONARDO PROD

ÚVOD Cílem této publikace je poskytnout ucelené znalosti lidem s hendikepem, tak aby si byli vědomi možností, jak překonávat překážky. Publikace je jedním s výsledků, které vzešly v rámci projektu PROD (Professional Orientation of people with disability – Profesní orientace lidí s hendikepem), podporovaného Evropskou unií v Programu Leonardo da Vinci. Projekt trvá od srpna 2011 do července 2013.

Úvod

PROD si klade za cíl zvýšit institucionální kapacity veřejných a soukromých organizací, které jsou zodpovědné za profesní orientaci lidí s hendikepem a posílit kompetence odborníků pracujících v těchto organizacích. Cílová skupina lidí s hendikepem zahrnuje studenty – ze základních a středních škol – a rovněž dospělé, kteří se po ukončení studia potýkají s problémy nezaměstnanosti a potřebují pracovní průpravu.


LEONARDO PROD


Partnery projektu jsou organizace, které mají s tématem projektu zkušenosti a dobře se v něm orientují. Zúčastnili se partneři ze šesti zemí Evropské unie. Jsou to organizace pracující s hendikepy z různých úhlů pohledu (vzdělání, trh práce, sport, hudba atd.)

ŠPANĚLSKO: Sdružení Deloa (koordinátor projektu) Deloa je místní nezisková rozvojová agentura. Realizuje inovativní projekty v zemědělské oblasti dvanácti měst (822,1 km2) v Galicii. Na tomto území žije 130 000 lidí. Ve sdružení je zapojeno 65 různých subjektů – 13 z veřejného sektoru a 52 ze soukromého sektoru, jako jsou města, odborové svazy, soukromé nadace, sdružení pro hendikepované, podnikatelská sdružení, mládežnické organizace, ženské asociace atd. Většina projektů směřuje k lidem s hendikepem, ženám a mladým lidem.

Průmyslové sdružení Plovdiv je dobrovolné nevládní neziskové sdružení podnikatelských subjektů z města a regionu Plovdiv.

ČESKÁ REPUBLIKA: SKV Ostrava SKV Ostrava je Sportovní klub vozíčkářů v Ostravě. Členové klubu se zapojují do aktivit sdružení podle svého hendikepu. Klub se je snaží motivovat, aby si vytvořili vztahy uvnitř malé společnosti (sport, vzdělávací akce), a tímto začleněním jim pomáhat k tomu, aby se podíleli na celé společnosti a profitovali z možnosti být součástí jejího fungování.

POLSKO: Specjalny Osrodek Szkolno Wychowawczy w Tarnowskich Gorach

Partneři projektu

BULHARSKO: Průmyslové sdružení Plovdiv

Specjalny Osrodek Szkolno Wychowawczy je Speciální vzdělávací centrum ve městě Tarnowskie Gory. Zařízení je určeno dětem a mladým lidem ve věku od 7 do 24 let s lehkým, středním nebo těžkým mentálním postižením.

Velká Británie: Streetwyze – komunitní hudební projekt pro mládež Streetwyze znamená vzdělávání prostřednictvím fóra hudebního školícího centra, které nabízí profesní průpravu, ale také neformální studium, osobní rozvoj, příležitosti pro dobrovolníky, pracovní stáže. Nabízíme příležitosti obtížně zastižitelným lidem, sociálně vyloučeným lidem, lidem s nízkou úrovní vzdělání, těm, kteří se chovají protispolečensky, a také lidem s poruchami učení.

RUMUNSKO: Tehnic Colegiul de Cai Ferate „Unirea“ Tehnic Colegiul de Cai Ferate „Unirea“ je škola v Pascani, v župě Iasi. Nabízí kurzy pro studenty ze středních škol, vyšších odborných škol, fotbalisty, ragbisty, hráče házené ze Školního sportovního klubu a pro dospělé.

5



LEONARDO PROD

Obecné cíle projektu jsou: • Orientovat hendikepované na profesní průpravu a vyřešit překážky v přístupu k odborným školením.

• R ozvinout perspektivu odpovídající struktuře partnerství – na základě řešení problému – a šířit dobrou praxi.

• P řispět ke zlepšení vědomostí pomocí brožur, webu a mediálních nástrojů. • P omoci partnerským institucím rozvinout jejich institucionální kapacitu. • P omoci pracovníkům projektu, žákům a všem, kteří projekt využívají,

Obecné cíle projektu

zlepšit jejich kulturní, lingvistické a profesní schopnosti. Všechny partnerské instituce analyzovaly svou současnou situaci ve svých zemích a zkoumaly dobrou praxi ve svých organizacích. To, co naleznete zde, je výběrem z dobré praxe ve zúčastněných organizacích. Doufáme, že tyto příklady povzbudí hendikepované a všechny ty, kteří je podporují svou prací v podpůrných organizacích, aby byli schopni dále zdolávat překážky.


LEONARDO PROD


1. DELOA (Španělsko)




LEONARDO PROD

1. DELOA (Španělsko) 1.1. Stručný popis Deloa je nezisková organizace, kterou tvoří 65 různých sdružení (ženské organizace, sdružení mladých lidí, podnikatelská sdružení, odbory, samosprávné městské obvody, soukromé nadace atd.)


V současné době předsedá Deloa nadaci Fundación Paideia (Nadace Paidela), takže oba subjekty úzce spolupracují na mnoha projektech. Jeden z těchto projektů nese název ANTEAR, jedná se o zaměstnavatelský projekt, který realizuje Fundación Paidela, a který pomáhá lidem s hendikepem získat zaměstnání. Deloa spolupracuje s Fundación Paidela na tomto projektu tak, že ve svém akčním rádiu šíří informace o tomto projektu a zprostředkovává kontakt hendikepovaných s týmem Fundación Paidela. Cílovou skupinou tohoto projektu jsou lidé s fyzickým nebo mentálním postižením, duševní chorobou a nulovou pracovní zkušeností. Zaměstnavatelský projekt se především zabývá rozvojem takových schopností a dovedností hendikepovaných, které jim pomohou být konkurenceschopní na trhu práce. Snaží se však také těmto lidem pomoci zvýšit sebevědomí, být nezávislí a schopni přizpůsobit se změnám. Program trvá 2–5 měsíců, v závislosti na konkrétním případě, ale podpora týmu z Fundación Paidela pokračuje i poté, co konkrétní člověk najde práci, a nabízí neustálý kontakt s rodinou a také s firmou.

1.2. Metodika V zásadě se postup odvíjí v následujících krocích, i když každý případ je jedinečný a metodika se tomu musí přizpůsobit: 1) Osobní pohovor (k definování dovedností, schopností, ...) 2) Vyhodnocení osobního zázemí a osobních schopností (vyhodnocuje tým psychologů, odborníků na pedagogiku, pedagogů, sociálních pracovníků…) 3) Průprava k naučení se pracovním návykům (vzhled, hygiena, přesnost, jak oslovit klienty, týmová práce atd.) 4) Průprava k vykonávání práce na konkrétním pracovním místě (učí se, jak vykonávat úkoly na konkrétním pracovním místě) 5) Pomoc při hledání pracovního místa (úzká spolupráce s mnoha společnostmi v A Coruña) 6) Postupné zapracování (s dohledem) 7) Pracovní smlouva 8) Trvalý monitoring

8

Tato metodologie, založená na jedinečném přístupu ke každému konkrétnímu případu, se osvědčila jako velice účinný způsob, jak pomoci hendikepovaným vstoupit na trh prá-



LEONARDO PROD

ce, protože poskytuje praktickou průpravu pro vykonávání konkrétních úkolů (nedostávají mnoho informací, pouze základní informace vyžadované k vykonávání jejich úkolů) a také protože nadace má blízký vztah s podnikatelskou sférou.

1.3. Dobrá praxe sdružení Deloa Za posledních 16 let profitovalo ze zaměstnavatelského projektu mnoho hendikepovaných, kterým se dostalo průpravy a pomoci k získání pracovního místa. Většina příběhů je šťastných, i když každý případ je odlišný.

a) Případ Alison SOUČASNÁ SITUACE Alison je čtyřicetiletá žena s hendikepem. Obdržela španělské potvrzení o 39% invaliditě (omezená mentální schopnost a lumbální skolióza). V současné době žije se svými rodiči a tříletým dítětem a již pět let pracuje v sociálně-ekonomické firmě napojené na Nadaci Paideia. Její matka má 71 let a je v domácnosti, otec má 77 let, trpí několika degenerativními neurologickými obtížemi (kvůli těmto problémům potřebuje často jezdit do nemocnice).

První krok: žádost


Jako příklad jsme vybrali dva skutečné případy, jména byla změněna. Některá slova jsme dali do uvozovek, protože to jsou skutečná slova lidí, kteří se podíleli na programu; myslíme si, že to nám pomůže pochopit jejich pocity během celého postupu. Toto jsou skutečné úspěšné příběhy ze zaměstnavatelského projektu Padeiy. Skutečná jména byla zatajena, takže je budeme uvádět jako Alison a Fanny.

Alison kontaktovala Fundación Paideia v listopadu roku 2006 a požádala o práci. O zaměstnavatelském projektu Nadace Paideia se dozvěděla prostřednictvím Ministerstva sociálních služeb, kde žádala o potvrzení o invaliditě. Když předkládala žádost, doprovázela ji matka a jedna ze sester. Až do té doby Alison pracovala na černém trhu jako domácí dělnice a hledala způsob, jak by vylepšila své pracovní podmínky.

Druhý krok: vyhodnocení Proběhlo několik pohovorů kvůli vyhodnocení. Během pohovorů se Alison projevila jako velmi extrovertní, komunikativní a usmívající se osoba. Hodnotící tým došel k závěru, že mluví logicky a je si vědoma svých omezení:

„Zapomínám na věci.“ „Dobře nevím, jak mám organizovat sama sebe.“ „Mám problémy s penězi.“ [Alisonina slova vyjadřující její pocity:]

9



LEONARDO PROD

Hodnotící tým rovněž zdůraznil, že bez ohledu na její postižení pracovala po dlouhou dobu v oboru úklidových a stravovacích služeb (i když to bylo na černém trhu). V té době Alison žila se svými rodiči v A Coruña, měla dvě sestry, které již u rodičů nežily (jedna žila v Malaze – na jihu Španělska, druhá ve městě A Coruña). Její matka projekt velmi dobře pochopila a stala se pro dceru velkou oporou (velmi věřila v dceřiny pracovní schopnosti). Velmi dceru podporovala. Při pohovorech tým zjistil, že sestra, která žije ve městě A Coruña, hraje velmi důležitou úlohu při všech rozhodnutích, která se v rodině přijmou. Zajímavou informací o rodině byla skutečnost, že otec měl trvalé zdravotní potíže a velmi často chodil k lékaři, či byl dokonce hospitalizován.


Třetí krok: zaměstnání Hned po ukončení dvouměsíční průpravy s velmi kladným hodnocením byla v dubnu 2007 zaměstnána v oddělení úklidu v sociálně-ekonomické firmě napojené na Nadaci Paideia.

Čtvrtý krok: pokračující monitoring Právní rady

V roce 2008 Alison požádala o právní poradenství pro svou matku. Právní oddělení jí poskytlo radu ve vztahu k řízení o prohlášení jejího otce závislou osobou (byla u něj diagnostikována senilní demence a prezentováno pokročilé kognitivní zhoršení). Osobní rady & podpora Někdy v té době (2008) informovala tým Nadace Paideia její sestra, že Alison je v pokročilém stádiu těhotenství. Těhotenství Alison bylo zjištěno při běžné lékařské prohlídce. Alison prohlásila, že si těhotenství nebyla vědoma, ale vyjádřila svou radost z nastalé situace a přála si vychovávat své dítě sama, s podporou matky a sestry:

„(…) vím, kdo je otcem, (…) on neví, nestará se, dítě je moje.“ Deset dní poté, co těhotenství bylo zjištěno, se jí císařským řezem narodilo dítě. Miminko s nízkou porodní váhou muselo pobýt v inkubátoru, avšak pouze krátkou dobu. Po mateřské dovolené se Alison vrátila ke své práci. Její pracovní výkony byly dobré, měla však opakované absence v práci kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu otce a její nové osobní úloze matky samoživitelky.

10

Tým Nadace Paideia nabídl Alison v dubnu 2010 zprostředkování práce a ona začala pracovat ve firmě, nabízející práci na běžném trhu práce, jako pracovník na benzínové čerpací stanici. Vzhledem k umístění čerpací stanice, pracovní době a pracovním podmínkám došel tým k názoru, že by to pro ni mohla být příležitost. Alison a její rodina souhlasily, takže začala pracovat na čerpací stanici.


LEONARDO PROD


Jakmile se vrátila do práce v sociálně-ekonomické firmě, událo se v životě Alison několik věcí, které na ni měly negativní dopad, jak osobně, tak i profesně. Mnoho se jich stalo během krátké doby: • Zdraví jejího otce se dále zhoršovalo až do bodu, kdy nebyl schopen poznat členy své rodiny. • Otec měl rovněž fyzické problémy a potřeboval nepřetržitou pomoc (dokonce byl často hospitalizován)


Po dvou měsících práce na čerpací stanici dospěl tým Nadace Paideia k závěru, že Alison nemůže splnit požadavky firmy, zejména ve špičkách. Z tohoto důvodu Alison čerpací stanici opustila a byla opět zaměstnána v sociálně-ekonomické firmě, jak s ní bylo před tím dohodnuto.

• V tutéž dobu syn Alison navštěvoval veřejnou školku a začaly problémy s jeho chováním. Alison byla situací velmi znepokojena:

„Nemohu ho zvládnout (…), neposlouchá mne.“ „Bije a kouše děti ve školce a rodiče si na to stěžují.“ „Nevěnuje pozornost tomu, co říkám.“ „Pokud mu vyhubuji, začne tlouct do zdi, nevím, co mám dělat.“ „Učitelé mi říkají, abych s ním zašla k psychologovi, tak poprosím o termín, abych věděla, jestli je v pořádku …“ Pokud se týká jejího pracovního výkonu v tomto těžkém životním období, měla pár konfliktů, protože neplnila své povinnosti ve firmě. Její šéf na problém poukazoval a poznamenal, že Alison musí změnit svůj přístup. Alison informovala tým Nadace Paideia, že navštívila psychiatra, který jí předepsal léky proti úzkost (trpěla úzkostnými stavy vzhledem k obtížné situaci, kterou v životě zažívala).

11



LEONARDO PROD

Říkala, že se cítí lépe, ale celá situace ji přemohla. Poté se tým rozhodl, že pokud jí nabídne práci na částečný úvazek, mohlo by to pomoci vyvážit její profesní a osobní život (péče o otce a syna). Alison dostala termín schůzky, aby si promluvila o možnosti získat práci na částečný úvazek. Její matka ji sice nemohla doprovázet, ale šla s ní sestra. Sestra byla zcela proti návrhu, protože by to znamenalo snížení platu. Tým souhlasil s tím, že dá Alison nějaký čas na rozmyšlenou, než se s konečnou platností rozhodne. Dva dny nato přišla do kanceláře sestra Alison s informací, že její sestra je v nemocnici po pokusu o sebevraždu. Předávkovala se léky. Lékařská zpráva upozornila na to, že se pokusila vzít si život, protože si myslela, že je


[cítila se]

„(…) k ničemu, neschopná starat se o syna a pracovat.“

V době, kdy byla Alison na nemocenské, s ní tým vedl několik pohovorů, aby zkontroloval její situaci a monitoroval její vývoj. Informovala tým, že velké starosti jí způsobila její sestra, která se snažila jí syna odebrat (její sestra požádala o opatrovnictví svého synovce). Tato situace Alison velmi zneklidnila a požádala tým o radu:

„(…) řekla, že musím podepsat nějaké papíry, ale nechápu, co to znamená (…) je to mé dítě, ne její .“ Připustila, že dítě se chovalo lépe, když bylo u sestry, ale nechtěla, aby tato situace byla trvalá (dítě přechodně žilo u tety, protože zdravotní stav dědečka se zhoršil). Tým informoval Alison, že ponechání dítěte u tety by bylo nejlepším přechodným řešením, ale tato situace by neměla být trvalá. Byl stanoven termín rozhovoru s matkou Alison, aby tým získal více informací o stavu rodiny. Matka Alison byla názoru, že dcera by byla schopna s její podporou ( a případně s podporou sestry) syna vychovat: [Matka Alison vyjadřuje své pocity:]

„Vychovala jsem 3 děti a udělala jsem to dobře, takže umím pomoci své dceři vychovat jejího syna.“ Byla velmi nešťastná z rozhodnutí dcery požádat o opatrovnictví syna Alison. Kromě toho byla ve veliké nejistotě, protože dcera vyhrožovala, že přestane A pomáhat, pokud nebudou s převzetím syna do opatrovnictví souhlasit:

„Budeme od ní [druhé dcery] potřebovat pomoc při výchově dítěte, zejména až bude ve škole, a ona nám s tím může pomoct, pokud bude chtít.“

12

Tým Nadace Paideia o této záležitosti hodně diskutoval. Na jedné straně tým byl názoru, že Alison je schopna: • udržet si práci, • pečovat o svého otce a být za něj zodpovědná, • žít nezávisle (s několika psychickými omezeními) • starat se o svého syna (s matčinou pomocí)


LEONARDO PROD


Na druhé straně si tým uvědomil, že: • dítě mělo problémy s chováním, protože nemělo vymezené hranice, • chování dítěte je lepší, pokud je u tety, a dělá kladné pokroky. Tým pak hovořil s psychologem Alison, který zdůraznil, že Alison byla pod velkým tlakem firmy, aby jí byl snížen počet pracovních hodin. Psycholog rovněž objasnil, že sestra Alison je dokonale schopna starat se o syna Alison a že má dobré úmysly to udělat (nebylo jejím záměrem odebrat syna sestře). Tým se pokusil o setkání se sestrou Alison, ale to nebylo možné. Jakmile tým Nadace Paideia dospěl do tohoto bodu, byl trochu na rozpacích a snažil se rozhodnout, co by bylo nejlepší pro Alison a jejího syna: • JAKÉ BYLY HRANICE MEZI PRÁVY ALISON A PRÁVY JEJÍHO SYNA? • BYLA A SKUTEČNĚ SCHOPNA SE O SYNA S MATČINOU POMOCÍ POSTARAT? • KTERÁ MOŽNOST JE PRO BLAHO SYNA NEJLEPŠÍ?


Pátý krok: nová intervence Tým informoval Alison, že není vůbec povinna podepsat jakýkoliv dokument, o který ji její sestra nebo kdokoliv jiný požádá. Kromě toho jí byla nabídnuta právní rada v případě, že ji někdo požádá o podpis nějakého dokument. Tým rovněž uvážil, že • NEBYLO NUTNÉ, ABY A PŘEDÁVALA ZÁKONNÉ OPATROVNICTVÍ SVÉHO SYNA , • ideálním scénářem by bylo zachovat stávající situaci, to je, aby SYN ALISON ŽIL U TETY, ALE MATKA JEJ DENNĚ NAVŠTĚVOVALA Alison bylo doporučeno, aby šla s matkou na pohovor se sociálním pracovníkem a tam vyjádřila svou obavu z předání zákonného opatrovnictví syna. Po tomto pohovoru sociální pracovník rozhodl, že Alison je dokonale schopna s matčinou pomocí o svého syna pečovat.

Šestý krok: řešení Bylo dohodnuto, že Alison bude dočasně snížen počet pracovních hodin. Byla přeřazena do úklidového oddělení stejné sociálně-ekonomické firmy, ale v jiných kancelářích, aby mohla začít znovu. Jakmile se Alison přesvědčila, že nemusí předávat zákonné opatrovnictví svého dítěte, byla velmi spokojena. Proběhlo také jednání se sestrou Alison, aby přijala kompromis a dále pomáhala sestře s výchovou jejího dítěte. Tři měsíce po dosažení této dohody tým zkontroloval situaci v rodině a nenašel žádnou změnu. Pokud se týká pracovního výkonu Alison, příslušná firma potvrdila, že pracuje normálně.

13



LEONARDO PROD

b) Případ Fanny STÁVAJÍCÍ SITUACE Fanny je pětadvacetiletá Argentinka, která se narodila v Německu. Je nejmladší ze sedmi bratrů a sester. Má španělské potvrzení 33% invalidity (permanentní levostranná hemiparéza). Hemiparéza je oslabení jedné části těla. Jedná se o částečné ochrnutí ruky a nohy na jedné straně těla. Pacient tedy může postiženou stranou těla pohybovat , ale s omezenou sílou svalů.

První krok: žádost


Fanny kontaktovala Nadaci Paideia v listopadu 2011. Měla zájem o pomoc při hledání práce. V té době bydlela se setrou (rodinou setry) v Bertamiráns. Přijela z Buenos Aires (Argentina) a po nějakou dobu žila v Barceloně, kde žije její další sestra. Pak se rozhodla získat ve Španělsku práci. Fanny velmi dychtila po tom, aby našla práci a mohla žít samostatně. Chtěla dokázat sobě i své rodině, že je toho schopna. [Slova Fanny:]

„Kromě svého postižení jsem nejmladším dítětem v rodině (…), a vždy jsem měla až příliš velikou protekci, (…) chci ukázat, že umím žít sama.“ Druhý krok: vyhodnocení Po analýze postižení Fanny dospěl tým k závěru, že nemá kognitivní problémy, ale má potíže s motorickými funkcemi a mobilitou. Tým rovněž zdůraznil, že její postižení významně nezasáhlo její schopnost učení.

„(…) ve škole si ze mne děcka dělala legraci, , (…) jak šel čas, bylo to stále méně důležité.“ Technický tým podtrhnul elán Fanny, její pozitivní energii, jíž čelila své situaci. Je přesvědčena o tom, že její postižení není překážkou pro její vitalitu. Její osobní obraz je příjemný, věnuje pozornost osobní hygieně a vzhledu. Je veselá a extrovertní. Tým nabídl Fanny právní rady, jak dokumenty vztahující se k jejímu postižení uvést do souladu se zákonem (měla již nějaké dokumenty, ale ty byly argentinské a ve Španělsku neměly právní hodnotu). Její zbývající dokumentace ji opravňovala pracovat a žít v zemích Evropské unie, protože se narodila v Německu. Tým uvážil, že Fanny by mohla pracovat ve firmě působící na běžném trhu práce, ale s nutnou počáteční průpravou.

Třetí krok: pracovní stáž 14

Fanny zahájila stáž v telefonní ústředně na universitě v A Coruña. Protože universita v A Coruña je veřejnou školou, nebylo možné přímé zaměstnání, což byl důvod pro volbu modelu stáže.



LEONARDO PROD

Souhlasila s tím, že bude pracovat jaké stážistka v A Coruña dva měsíce, i když musela každý den dojíždět 140 km (70 km jedna cesta) a byla si vědoma toho, že ji universita po stáži nebude moci zaměstnat.

„(…) nevadí mi to, [že ji nebudou moci zaměstnat], (…), chci to dělat, (…) chci, abyste věděli, že jsem schopna to dělat, a především chci něco začít dělat.“


Během dvouměsíční stáže byla stále sledována. Když stáž skončila, hodnocení jejího pracovního výkonu bylo velmi pozitivní. Ukázalo se, že komunikační schopnosti Fanny jsou dostačující k tomu, aby řešila telefonické dotazy, a vytvořila si dobré pracovní vztahy se svými kolegy. Dokázala, že je schopna se rychle učit novým úkolům a v první řadě byla velmi motivována pracovat.

Čtvrtý krok: průběžná podpora (hledání místa) Po této kladné zkušenosti začal tým hledat pro Fanny skutečné zaměstnání. V té chvíli se objevil problém – sestra Fanny, která pracovala jako architektka, odešla z místa na zdejším letišti, protože dostala velmi zajímavou nabídku práce z Německa. Problém spočíval v tom, že Fanny u sestry bydlela. [její sestra]

„(…) má nabídku práce v Německu (…) rodina určitě odejde, ale zatím nevím, kdy (…) ráda bych zůstala tady.“ Když Fanny vyjádřila své přání zůstat ve Španělsku, tým se rozhodl, že pro ni musí naléhavě najít stabilní práci. Ačkoliv 95% firem, které participují na zaměstnavatelském projektu, se nachází v A Coruña a okolí, tým začal pracovat ve firmách, které měly kanceláře v Santiago de Compostela a okolí (vesnice, v níž Fanny žila, byla 10 km od Santiago de Compostela). Tým kontaktoval nadnárodní textilní firmu, která jí nabídla možnost stáže ve firemním obchodě. Jejím úkolem bylo udržovat pořádek v obchodě a rovněž doplňovat zboží.

15



LEONARDO PROD

První návrh zněl na práci o víkendech, ale nakonec jí byla nabídnuta práce na částečný úvazek.


Pátý krok: zaměstnání Po krátkém období stáže bylo hodnocení pracovního výkonu Fanny opět velmi kladné, takže v dubnu 2012 podepsala smlouvu na dobu neurčitou. Její postižení nemá na úkoly žádný vliv a její extrovertně a pozitivně laděná povaha jí umožnila okamžitě ve firmě zapadnout. Má vynikající pracovní vztah se svým vedoucím, který na ni spoléhá také v případě nových úkolů. Pár měsíců poté, co tady začala pracovat, byly její úkoly rozšířeny o aranžování zboží v obchodě, takže smlouva se změnila z částečného úvazku na plný úvazek. Její vedoucí jsou s její prací velmi spokojeni.

„(…) jsem velmi šťastná (…) nikdy jsem si nemyslela, že bych byla schopna dosáhnout tolika věcí (…) (…) v práci se mi vede velmi dobře, mám stále více úkolů a je mi svěřováno více zodpovědnosti (…) (…) nyní hodlají změnit mou pracovní dobu (…) budu pracovat každý den odpoledne (…) (…) vydělávám asi 600 € za měsíc (…), jsem nyní schopna žít sama (…), sestra mi pomohla najít byt (…), je malý, takže platím pouze 280 €, ale mám dvě ložnice, takže mohu pozvat na návštěvu maminku (…) (…), už jsem si našetřila nějaké peníze, abych mohla jet na dovolenou do Argentiny (…), ale chci zůstat ve Španělsku a pokračovat tak, jak to je teď (…) jsem velmi hrdá (…) firma se o mne stará velmi dobře (…) (…) do práce jezdím autobusem, někdy autem, když mě do práce vezme kolega, který bydlí ve stejné vesnici (…) (…) našla jsem si přátelé, s nimiž někdy zajdeme společně ven. Když budu upřímná, jsem se svým životem velmi spokojená.“


LEONARDO PROD


2. PRŮMYSLOVÉ SDRUŽENÍ PLOVDIV (Bulharsko)




LEONARDO PROD



2.1. Stručný popis Průmyslového sdružení Plovdiv Průmyslové sdružení Plovdiv je dobrovolné nevládní neziskové sdružení podnikatelských subjektů z města a regionu Plovdiv. Bylo založeno v roce 1981 a sdružuje a zastupuje zájmy více než 360 společností z regionu. Členy Průmyslového sdružení Plovdiv jsou fyzické i právnické osoby s podnikatelskými aktivitami. Hlavní cíle jsou: propojit a integrovat zájmy a podpořit rozvoj výrobních, komerčních a podnikatelských služeb pro průmysl; ovlivnit rozvoj společnosti a hájit práva průmyslových subjektů; podporovat společnosti, podnikatele a nezaměstnané a znevýhodněné osoby; podporovat společnosti v navazování kontaktů se zahraničními firmami a dalšími zaměstnavateli; chránit průmyslové zájmy Bulharska doma i v zahraničí; účastnit se národních i mezinárodních programů a projektů, které jsou součástí různých programů EU; Průmyslové sdružení Plovdiv je aktivním členem Bulharské průmyslové asociace – Svazu bulharských podnikatelů (BIA) a Plovdivské regionální rozvojové agentury se Střediskem pro podporu podnikání malých a středních podniků (dále SME) (RDA s BSC pro SME). S druhou jmenovanou organizací dokončilo několik projektů týkajících se hendikepovaných lidí – Rovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů; Virtuální inkubátor pro předběžný výběr lektorů pro hendikepované. Regionální rozvojová agentura se Střediskem pro podporu podnikání pro malé a střední podniky – Plovdiv je tichým partnerem projektu PROD. Obě organizaci působí v oblasti: • Interakce mezi organizacemi a strukturami podporujícími regionální rozvoj, podnikání a malé a střední podniky; • Služby a podpora obcím a regionálnímu rozvoji; • Konzultace ke všem aspektům nastartování, rozvoje a rozšíření vlastního podnikání; řízení společnosti a lidské zdroje; marketingové analýzy a průzkumy; identifikace nových trhů pro místní výrobky a služby; vyhledávání zahraničních partnerů pro SME; zajištění poradců pro otázky právní, patentové, daňové, finanční, účetní, investiční a úvěrové, normy, zboží, trhy, partnery apod. • Školení – organizuje a realizuje školení na téma „Nastartuj svůj vlastní business“; kurzy a semináře pro podnikatele a manažery SME s cílem zlepšit jejich manažerské schopnosti a kvalifikaci; školení personálu SME; průprava nezaměstnaných; průprava v e-businessu v oblasti turistiky; atd. • Organizování konferencí, seminářů, výstav, obchodních přehlídek a propagace firem; • Integrace marginálních skupin.


LEONARDO PROD


2.2. Dobrá praxe plovdivského sdružení a) R ovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení (mentoring) a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů

CÍLE: • Usnadnit adaptaci mladých lidí do 28 let se středním odborným a univerzitním vzděláním v malých a středních podnicích • Analýza problémů lidí s hendikepem a zaměstnavatelů • Informace o nejlepších zkušenostech ve třech státech • sdružování lidí s hendikepem a zaměstnavatelů do odpovídajících skupin • příprava instruktážního materiálu pro zaměstnavatele • příprava instruktážního materiálu pro hendikepované • distribuce materiálů mezi hendikepované a zaměstnavatele • testování materiálů • vytvoření sítě zaměstnavatelů s přátelským přístupem k hendikepovaným lidem • zajištění několika měsíců trvající praxe pro hendikepované lidi v podnicích zaměstnavatelů • mentoring v podnicích Vyvinuli jsme program mentoringu a metodiku pro hendikepované osoby: čím by měl být mentoring při práci s hendikepovanými; charakteristiky, role, potřebné znalosti a dovednosti mentorů; Mentoring je vyvíjející se partnerství, v němž se jedna osoba dělí o znalosti, dovednosti, informace a názory, aby podpořila osobní a profesní růst někoho jiného. My všichni potřebuje vhled, který je mimo náš běžný život a zkušenost. Sílou mentoringu je, že vytváří jedinečnou příležitost ke spolupráci, dosažení cíle a řešení problémů.


Projekt byl financován z programu Leonardo da Vinci – pilotní projekt. Partneři: Sdružení Marie Curie v Plovdivu, RDA s BSC pro SME Plovdiv, Plovdivská univerzita, Univerzita v Coventry – Velká Británie, Egejská univerzita a Oborové sdružení – Rhodos, Řecko.

Mentoring je zcela a vždy dobrovolný. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY: • je zaměřen na znevýhodněné skupiny; • rovné partnerství – obě strany jsou otevřeny úspěšnému vztahu a vytvoření a udržení pozitivní atmosféry během trvání partnerství;

19



LEONARDO PROD

• partnerství se vzájemným výchovným vlivem – účastníci se navzájem poznávají a v rámci možností se sobě přizpůsobují;


• je omezen časem – záměr by měl odpovídat pevně stanovenému účelu v čase. Je možné, že partnerství přeroste od přátelství; • stanovit reálné cíle – aby účinek nebyl zklamáním nebo kontraproduktivní jednoduše proto, že byly stanoveny nedosažitelné cíle; • důvěryhodnost – ať již je partnerství v projektu naplněno nebo ne, snaž se být diskrétní a nevyjadřuj se před svým mentorem / žákem k jiným lidem • dohoda – i když mentor a žák dali ústní souhlas s účastí v programu odborného vedení, je nutné sepsat písemnou dohodu; Mentor usnadňuje osobní a profesní růst jednotlivce tím, že se s ním podělí o znalosti a názory, které získal v průběhu let. Mnozí definují mentora jako učitele, který uděluje úkoly a kontroluje výkon, ale mentor je více než učitel. Mentor usnadňuje osobní a profesní růst jednotlivce tím, že se s ním podělí o znalosti a názory, které získal v průběhu let. Typickým rysem úspěšného mentora je právě přání podělit se o tyto „životní zkušenosti“. Hlavní rysy: – pátrání po možnostech profesní dráhy – stanovení a dosažení cílů – studium různých způsobů života – rozvoj společenských a profesních kontaktů – určení zdrojů – rozvoj mezilidských dovedností – rozvoj strategií pro řešení problémů – učení ze zkušenosti – příprava na práci Úspěšný mentor je rovněž charakterizován jako: Nápomocný: Mentor je tím, kdo podporuje potřeby a aspirace žáka. Tento přístup plný podpory je rozhodující pro úspěšný rozvoj žáka. Mentor musí povzbudit žáka, aby přijal výzvy a překonal nesnáze.

20

Trpělivý: Mentor je trpělivý a ochotný trávit čas tím, že přebírá zodpovědnost za mentoring. Mentor poskytuje dostatečný čas na to, aby se mohli se žákem vzájemně ovlivňovat. Časové požadavky definuje jak mentor, tak žák.



LEONARDO PROD

Respektovaný: Mentor je někdo, kdo získal respekt sobě rovných a/nebo komunity. Je důležité, aby tato osoba byla člověkem, k němuž ostatní mohou vzhlížet jako k pozitivnímu vzoru.

Žák je úspěšný člověk „připravený“ na postup v zaměstnání tím, že mu byla poskytnuta příležitost, aby vynikl za limitem jeho či jejího postavení. Proces mentoringu vyžaduje, aby mentor a žák pracovali na dosažení cílů společně a aby jede druhému poskytovali dostatečnou zpětnou vazbu. Tak se dá zajistit, aby cíle byly dosaženy. Někteří mentoři popisují mentoring jako „proces, jímž otevíráte průchod znalostem tak, že se dělíte o nápady a informace“.

Plánování programu odborného vedení (mentoringu): Klíčovou úlohu v plánování programu odborného vedení má: – identifikace žáků: vyhodnocení potřeb a očekávání potenciálních žáků, zejména uplatněním skupin respondentů; – nábor mentorů: vyhledání vhodných profesionálů s nutnými dovednostmi, vlastnostmi, vhodným přístupem a nezbytnou kompetencí, ale také identifikace jejich potřeb a očekávání; – příprava mentorů: školení a návody ke správným činnostem mentoringu. – přiřazení mentorů a žáků do skupin: hodnotící kritéria, která budou použita při vytváření skupin jsou důležitá pro žáka, např. sestavování skupin dle hendikepu může být vhodnější než utváření skupin dle pohlaví, nebo seskupení dle specializace bude vhodnější než seskupení dle typu hendikepu. V praxi se však ukazuje, že je velmi obtížné uskutečnit bezchybný výběr, proto by si žáci měli vybírat mentory. Schéma mentoringu: Po vytvoření skupin a jejich schválení musí být mezi mentorem a žákem uzavřena smlouva, která podrobně uvede rozvoj cílů, úlohy a očekávání, základní pravidla a předměty mlčenlivosti. Podrobnosti o schůzkách atd. lze upravovat vzájemnou dohodou obou stran.


A protože je mentor více než učitel, žák je více než obyčejný student. Žák jako bystrý a motivovaný jedinec je budoucností organizace; jistotou, že tady bude dobře zaškolená a vysoce kvalitní pracovní síla, která vyhoví potřebám trvalého zaměstnání. Co se týče věku a pracovní zkušenosti, reprezentují žáci široké spektrum jednotlivců.

A) Výhody žáka: – rozvoj pocitu sebevědomí a důležitosti – získání praktických rad, povzbuzení a podpory – získání reálné představy o svých schopnostech

21



LEONARDO PROD

– identifikace cílů a vytvoření jasné představy o životních cílech – průprava, jako pracovat s konečnými termíny a omezeními, ale s maximálním úsilím – pomoc při identifikaci a rozvoji talentu


– rozvoj osobních a profesních vztahů

22

– nabytí zkušenosti a vhled do světa profese – zvýšení vlastního vkladu ve vztahu k zaměstnání Programy mentoringu jsou užitečné zejména pro příslušníky znevýhodněných skupin. Lidé s hendikepem, na příklad, mají méně šancí získat vyšší vzdělání a tedy i lepší zaměstnání, než jejich vrstevníci. Svědčí o tom nejen větší nezaměstnanost této skupiny, ale také daleko menší možnosti při jejich vzdělání místo získat. Tuto situaci lze částečně vysvětlit: – sociální izolací a vyloučením – omezeným přístupem ke vzorům a sobě rovným lidem s hendikepem – nedostačující zkušeností pro sebeobranu – nedostatkem adaptivní techniky a přístupu na středních školách – sníženým očekáváním ze strany ostatních B) Prospěch pro mentora: – sdílení svých dovedností s jinými – zvýšená motivace a uspokojení z práce – dobrá příležitost rozvinout své manažerské schopnosti – nabytí zkušenosti a utvrzení dovedností a zkušenosti, které lze připsat do životopisu – nové pohledy na svou vlastní organizaci – možnost působit jako stoupenec změny a více tak působit ve prospěch vlastní organizace Pohovory byly vedeny se 75 lidmi (44 mužů a 31 žen) ve věku od 17 do 36 let, většina měla středoškolské odborné či vyšší vzdělání. Polovina respondentů absolvovala v letech 1986 až 2002. Druhá polovina v době ukončení projektu studovala. Počet studentů byl 28. Studenti přicházeli z oborů elektroinženýrství, bankovnictví a pojišťovnictví, ekonomiky, geodézie, zemědělství, celního řízení, administrativy, potravinářského průmyslu, politických věd, ortodoncie, práva, filologie, hudby, dopravy, pedagogiky. Rozhovory byly vedeny se studenty se zrakovým, sluchovým, interním a fyzickým postižením. Ze 75 posuzovaných studentů bylo vybráno 21 jednotlivců, kteří vyhovovali hlavním kritériím pro výběr: věk 28 let, vyšší vzdělání (ukončené nebo před ukončením) a nedostatek pracovních zkušeností.



LEONARDO PROD

SÍŤ ZAMĚSTNAVATELŮ Rozhovory byly vedeny s 50 lidmi. 50% z nich mělo zájem účastnit se mentoringu a být začleněno do sítě zaměstnavatelů (která sdružovala všechny zaměstnavatele, již byli otevřeni k problémům hendikepovaných lidí a snažili se získat informace a podělit se o zkušenosti při práci s touto cílovou skupinou).

Mentoři byli vybírání dle speciálních požadavků žáků a jejich přání ve vztahu k rozvoji kariéry.

Sonja Tonkova / Ana Djulgerova Aně Djulgerové bylo 22 let. Absolvovala matematickou střední školu v Plovdivu a pak pokračovala ve studiu na Plovdivské univerzitě, kde studovala ve třetím ročníku „politické vědy“, když se zapojila do programu odborného vedení – mentoringu. O Aně O Aně lze říci, že je veselá a energická mladá dívka. Je sociabilní a jistě má veliký zájem o univerzitní vzdělání. „Mé studium je zatím na prvním místě, doposud jsem nenašla své životní poslání.“ Ana umí dobře pracovat s počítačem, hovoří francouzsky a v současné době navštěvuje kurzy angličtiny. Jejím koníčkem je malování. Mentor Sonja Tonkova byla vedoucím právním poradcem na plovdivské finančním úřadu Bulharské finanční agentury s více než třicetiletou praxí. Byla ráda, že se může zúčastnit projektu, podělit se o své zkušenosti a pomoci tak žákyni Aně Djulgerové.

Anina nemoc Stejně jako většina účastníků programu mentoringu, také Annie bez rozpaků hovořila o svém postižení. Od dětství trpěla chronickou revmatickou artritidou, která se objevovala v cyklech. „Obecně má nemoc, třebaže je vážná, nezpůsobuje obtíže při učení a komunikaci s lidmi.“


Asi 18 z nich přijalo žáky do zaměstnání, někteří zaměstnavatelé přijali dva žáky. Zkoumané obory byly dost různorodé, ale většinou se zaměřovaly na poskytování služeb. Stejným způsobem se lišila velikost (počet zaměstnanců) společností.

Angažmá žáka v projektu Ana se dozvěděla o projektu od lidí, kteří na něm pracovali. „Myšlenka mne oslovila, protože si myslím, že mentoring mi může pomoci určit, zda ta oblast mé kariéry, které dávám přednost, by pro mne byla vhodná i v budoucnu.“ Začátek mentoringu: „Jedním z mých velkých přání bylo stát se žákem v oblasti správy daní. Byla jsem přidělena mentorovi, paní Sonje Tonkové – vedoucí právní poradkyni v Regionálním finančním ředitelství. Již při našem prvním setkání se mi zalíbila jako člověk a následně i jako odborník, který má vynikající vlastnosti.“

23



LEONARDO PROD


Rozvoj mentoringu: Po dobu 6 měsíců od počátku roku navštěvovala Ana pracoviště své mentorky. Setkávaly se dvakrát - třikrát týdně na dvě až tři hodiny. „Má mentorka pracuje s odborným účetním a mne velmi zajímalo sledovat jejich pracovní vztah.“ „Dále jsem mohla s oběma konzultovat věci, které jsem se chtěla naučit. Protože má mentorka je právním poradcem a její práce v prvé řadě znamená dobře se vyznat v zákonech, zasvětila mne podrobně do zákonů vztahujících se ke správě daní - obchodního práva a předpisů k daňovému řízení, uvedla mne do problému registrace firem a mnoha dalších záležitostí. Vedle teoretických právních informací mne má mentorka seznámila s různými případy, které se k diskutovanému tématu vztahovaly. Měla jsem přístup do archívu, kde byly uchovány všechny soudní kauzy, dokonce jsem měla přístup do jejího počítače!“ Na konci programu odborného vedení Ana se svou mentorkou několikrát navštívila plovdivský soud, aby byla přítomna projednávání různých kauz. „Byla jsem seznámena s postupem při podání odvolání v případech správních nařízení a s mnoha dalšími, pro mne užitečnými věcmi.“ Její vztah s mentorkou „Během mentoringu jsme si s mou mentorkou vytvořily přátelský vztah. Když jsme se setkaly, nehovořily jsme pouze o obchodních záležitostech, ale také o osobních věcech. Myslím a doufám, že se dál budeme vídat i poté, co program skončí.“ Jaký byl její osobní dojem z mentorky? „Je velmi otevřená a soustředěná. Nespokojí se s cíle, kterého dosáhne, a dívá se stále dopředu. Velmi užitečné bylo sledovat korektní vztahy, které má se svými kolegy. Jsem ráda, že program mentoringu mi dal příležitost spolupracovat s tak vzácným člověkem.“

ZÁVĚREM Jak hodnotila svou účast v programu mentoringu? „Mohu říci, že program mentoringu splnil všechny mé cíle a očekávání. Poznala jsem pro mne zcela nové prostředí a cítím se teď trochu právně gramotnou. Ale zjistila jsem, že tento typ práce není pro mne, mentoring mne tedy uchránil toho, abych v budoucnu dělala práci, která se mi nelíbí.“ „Říká, že je více organizačně schopná a více zodpovědná. Radí těm mladým lidem, kteří se chystají do práce, aby byli usměvaví, energičtí a sebevědomí ve svých schopnostech.“ O budoucnosti... Ana plánuje pokračovat ve studiu a jistě také pokračovat v hledání svého profesního poslání. „Pro mne byl program mentoringu velkým vodítkem a doporučením pro mou budoucí práci.“



LEONARDO PROD

Angel Dinčev / Kiril Pančev Mentor

Angel Dinčev pracuje ve firmě „Dimex car“ Ltd. - Plovdiv. Získal vysokoškolský titul v oboru „Konstrukce strojů“. Má 25 let zkušeností v oblasti strojírenství. V současné době je vedoucím oddělení „Konstrukce a projekty elektrických a motorových vozidel“ Angel Dinčev je společenský, pozitivně naladěný a vyrovnaný člověk s velkým smyslem pro zodpovědnost.“. Postoj k hendikepovaným lidem: Žák „Netrápím se svým postižením; jen o něm nerad mluvím.“

Mentor „V zásadě jsem společenský člověk a mám pozitivní vztah k hendikepovaným lidem. Za svůj život jsem nabyl nějaké zkušenosti s hendikepovanými, měl jsem s nimi jak pracovní, tak i osobní kontakty. Jejich ambice a touha prosadit se ve společnosti z nich dělá vynikající odborníky, dokonce v mnoha případech lepší, než odborníci, kteří nejsou hendikepovaní. Na začátku programu mentoringu jsem měl trochu obavy a byl jsem nejistý, jak situaci zvládnu. Ve vlastním průběhu jsem si Kirilova postižení ani nevšiml.“


Žák Kiril Pančev má 26 let a studuje první ročník magisterského studia v oboru „Dopravní technologie“ na Technické univerzitě (Plovdiv). Kiril má částečně ochrnutou pravou ruku, ale velmi intenzivně cvičí a zvládne rukou jistě pohybovat, dokonce se naučil ovládat počítač. Říká, že jeho hendikep neovlivňuje jeho vztah s lidmi. Má mnoho přátel a udržuje mnoho osobních i pracovních kontaktů s různými lidmi.




26

LEONARDO PROD

Program mentoringu Program mentoringu Kirila a jeho mentora byl spuštěn počátkem prosince 2002. Po dobu pěti měsíců Kiril pravidelně navštěvoval firmu a zůstával tam většinou po celou pracovní dobu. Mentoring běžel dost intenzivně a on se dokonce začal cítit součástí pracovních týmů. Během mentoringu Kiril mohl sledovat pracovní proces v projektové kanceláři a dokonce se do něj částečně zapojit. To bylo pro něj velmi zajímavé a užitečné, protože byl v přímém kontaktu s oborem, který nyní studuje. Dojmy Co Vás motivovalo k tomu, abyste se zapojili do programu mentoringu mladých hendikepovaných lidí? Žák „Zcela určitě jsem měl zájem. Navíc jsem do té doby neměl žádnou pracovní zkušenost, ale zaměstnavatelé, pokud žádáte o místo, právě tu vyžadují. Takže jsem pochopil, že program mentoringu je šancí jak získat první praktické zkušenosti, a souhlasil jsem s účastí. Každé ráno vedoucí projekčního oddělení na krátké poradě rozdělil úkoly na den. Já jsem se účastnil rovněž, oni mne přijali a jednali se mnou jako s jedním z týmu.“

Mentor „Pozitivní přístup všech manažerů ve společnosti k hendikepovaným lidem a ochota poskytnout odborné vedení a rovnou příležitost všem je hlavní motivací toho, že jsme se zapojili do části projektu, který se věnuje mentoringu. Dobrým základem pro jeho realizaci se staly materiály pro mentory a síť zaměstnavatelů.“

Jaké nové profesní dovednosti jste během mentoringu nabyli? Žák „Mentoring mi pomohl v mnoha věcech: naučil jsem se novým způsobům komunikace s lidmi. Klidně jsem začal s „kolegy“ mluvit o svém postižení. Byl jsem ve skutečném pracovním prostředí, pracoval jsem v týmu a viděl jsem, jaké jsou mezilidské vztahy na pracovišti. Já sám jsem zapadl do pracovního tempa, začal jsem vstávat brzy ráno, myslel jsem na práci, snažil jsem se vybudovat pracovní disciplínu a na konci procesu mentoringu si myslím, že jsem uspěl.“ Jak mentoring přijali ostatní zaměstnanci společnosti? Žák Mentor „Já jsem skutečně velmi dobře „Tento provoz je mimo Plovdiv, takže průběh mentopracoval s projektanty; oni mne ringu musel být odlišný. Kiril byl začleněn do projekpřijali velmi dobře.“ ce a pracoval celý den. Spolu s ostatními zaměstnanci přijížděl ráno autobusem, jedl s námi, se všemi spolupracoval a vracel se zpět večer. Ve společnosti pracuje asi 70 lidí. Kolegové jej přijali dobře a všichni přispěli ke vzdělávacímu procesu tím, že s nimi pracoval. Kiril je velmi klidný a nekonfliktní člověk, což mu pomohlo přizpůsobit se prostředí, v němž pracujeme, a mí kolegové rádi zodpovídali jeho dotazy. Pro realizaci mentoringu nebylo nutné přizpůsobovat pracoviště ve firmě.“


LEONARDO PROD


Po ukončení Po ukončení mentoringu říká Kiril, že se cítí více sebevědomý a přesvědčený o svých odborných schopnostech. Naučil se komunikovat s lidmi na manažerských postech a obecně se cítí díky své krátké práci v programu mentoringu více sebejistý. To také potvrzuje skutečnost, že pouhý týden po ukončení mentoringu začal Kiril pracovat v oblasti velmi blízké jeho oboru a práci, kterou vykonával v průběhu mentoringu. Jak jej účast v programu mentoringu obohatila? Stručný popis jeho osobního užitku z účasti na programu mentoringu. Žák Mentor „Jsem velmi rád. Cítím se spokojeně. Jsem „Má účast v programu mentoringu mi přistále ve zkušební době, ale mám velkou nesla uspokojení. Vzájemně jsme se obošanci, že si místo udržím. Jsem velmi rád, hatili, vzájemně jsem porozuměli svým že jsem se účastnil programu mentoringu problémům, potřebám a příležitostem. – pomohlo mi to na počátku mé pracovní Bylo velmi užitečné spolupracovat s mlakariéry. Samozřejmě bych kolegům i pří- dým mužem, který je představitelem přitelkům doporučil, aby se tohoto programu cházející generace, a porozumět jejich prozúčastnili.“ blémům a tužbám, myšlení a představám.” Chtěli se znovu účastnit programu mentoringu? Doporučil by mentor ostatním zaměstnancům, svým přátelům a kolegům, aby se zapojili do programu mentoringu a pomohli tak hendikepovaným lidem s nastartováním jejich pracovní kariéry? „Ano, možná se do programu mentoringu zapojím znovu a doporučil bych přátelům a kolegům, aby se zúčastnili programů, které pomáhají nastartovat pracovní kariéru mladých lidí.“


Jaké byly vztahy mezi Vámi a Vašim žákem/ mentorem? Žák Mentor „Byl extrémně zaneprázdněn mnoha po- „Ty nejlepší, samozřejmě. Kiril je bystrý vinnostmi, ale našel si čas, aby se věnoval a pracovitý chlapík. Je velmi motivovaný mi a mé práci. Nemohl jsem s ním hovořit a já si myslím, že uspěje.“ jako se sobě rovným, ale můj mentor se ke mně choval stejně, jako k ostatním zaměstnancům ve firmě.“

Co by poradil lidem jako je on, kteří zvažují první kroky v kariéře? Žák „Neztrácejte hlavu – pro každého existuje práce.“



LEONARDO PROD


Změnila účast v programu mentoringu jeho postoj k hendikepovaným lidem? Pokud by to bylo možné, zaměstnal by hendikepovaného člověka?

28

Mentor „Má účast v mentoringu s mladými hendikepovanými lidmi posílila můj kladný postoj k nim a příležitostem pro ně. Jsem rád, že Kiril mohl začít pracovat a realizovat se jako odborník. Pokud by to bylo možné, zaměstnal bych někoho hendikepovaného, pokud by to vyhovovalo podmínkám pracovního místa.“

Nikolaj Ivanov / Tsvetelina Atanasova Mentor Nikolaj Ivanov je majitelem společnosti „Vanko 24“, Ltd, která působí v oblasti zahraničního obchodu. Společnost má silné obchodní vztahy s firmami z Německa, USA, Ruska a dalších zemí. Ivanov hovoří cizími jazyky, má univerzitní vzdělání v oboru fyzika se zaměřením na další vzdělávání vzdělává. Má více než 20 let zkušeností ve výrobě. Tsvetelina – žák Tsvetelině je 23 let a pochází z Plovdivu. V roce 2002 získala titul bakaláře v oboru anglické filologie na Plovdivské univerzitě P. Chilendarského. Postoj k hendikepovaným lidem Mentor: „Díky mé rodině jsem citlivý k bolesti a postižení. Můj syn má lehkou mentální vadu a více než 30 let se rve se životem. Můj postoj k lidem s hendikepem je kladný. Nemoc Tseveliny Ananasové mne neobtěžuje. Nevěnuji jí pozornost. Má vadu zraku. Ale Tsevelina je velmi ambiciózní dívka s touhou po kreativitě, jasnými cíli a jasně vypracovanou strategií, jak těchto cílů dosáhnout.“ Hendikep Tseveliny Má zrakovou vadu, ale v každodenním životě si vede dobře. Tsvetelina pracuje nezávisle, používá zvětšovací nástroje ( čočky a speciální software na čtení a psaní). Je svým postižením vážně znepokojena a myslí se, že stejným způsobem budou reagovat její současní a budoucí přátelé a zaměstnavatelé.


LEONARDO PROD


Účast v programu mentoringu Co jeho/ji motivovalo k tomu, aby se zapojili do programu mentoringu mladých hendikepovaných lidí?

Po konzultacích s týmem pracujícím na projektu Tsvetelina získala jasnou představu o tom, jakého mentora by preferovala a jaký typ práce by ráda vykonávala. Svou účast v programu mentoringu zahájila prací ve firmě, která se zabývá zahraničním obchodem.

Mentor „O projektu „Rovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů“ mne na jeho samém počátku informovala Regionální rozvojová agentura. Téma mne motivovalo, protože je mimořádně důležité pro mou rodinu a já jsem se vždy zajímal o jeho vývoj. Zúčastnil jsem se neformálních setkání zaměstnavatelů a informačních seminářů. Seznámil jsem se s informačním balíčkem pro žáky, mentory a síť zaměstnavatelů. To mne dále motivovalo k účasti na mentoringu.“

Organizace průběhu mentoringu: Při jejich setkáních převažovaly teoretické úkoly, ale pracují rovněž na úlohách praktických. Žák „Můj mentor mne vzdělával v oblasti informační technologie. Naučil mne pracovat se zálohovými programy: WinZip, WinRar. Předvedl mi práci s různými typy elektronických slovníků. Společně jsme diskutovali a posílali emaily. Sledovala jsem práci s klienty, setkala jsem se s novými lidmi. Jeden z kolegů mého mentora mi přidělil praktický úkol. Měla jsem napsat počítačový překlad z angličtiny. Zvládla jsem udělat několik stránek.“

Mentor „Vlastní zkušenost a metodika popsaná v informačním balíčku pro mentory mi pomohla k tomu, abych společně s Tsevelinou sepsal plán průběhu mentoringu. Při prvním seznamovacím setkání jsme se v neformální atmosféře vzájemně představili, podělili se o osobní problémy a prodebatovali směr budoucího průběhu mentoringu.“


Žák „Když jsem obdržela výzvu, abych se zúčastnila, byla jsem velmi ráda, protože jsem zrovna absolvovala školu a bylo to pro mne skutečně obtížné. Nevěděla jsem, co budu dělat. Čelila jsem velké nejistotě. Velmi jsem si přála zúčastnit se programu mentoringu. Očekávala jsem, že v průběhu mentoringu navážu nové vztahy a obohatím své znalosti, zejména v praktickém ohledu.“



LEONARDO PROD


Dojmy z programu mentoringu Žák Tsvetelina popisuje svého mentora jako velmi zodpovědného a čestného muže. „Je to člověk, který komunikuje s hendikepovanými lidmi a je jim nakloněný.“

Mentor „Můj dojem z Tseveliny je velmi dobrý. Mimořádně touží po kreativním naplnění a velmi dobře se vypořádává s omezenými zrakovými schopnostmi. Je bystrá a inteligentní, s velmi dobrou angličtinou a počítačovou gramotností. Úžasně pomáhala s průběhem mentoringu, zejména při řešení praktických problémů.“

Jaký byl vztah mezi jím jako mentorem a jeho žákem? Žák „Bezvadný, samozřejmě.“

Mentor „Náš vztah byl otevřený a přátelský. Svěřili jsme se sobě také s osobními problémy. Mnohokrát jsme se setkali za přítomnosti mého syna. Díky tomu jsme mohli otevřeněji diskutovat o problémech jejich případného budoucího uplatnění. Má pedagogická zkušenost mi pomohla probírat také životní problémy. Hendikepovaní lidé vůči nám pociťují zvýšenou odtažitost a to definuje naši větší zodpovědnost při jednání s nimi. Tsevelinu bereme jako přítele naší rodiny a doufáme, že i v budoucnu si budeme vzájemně prospěšní.“

Jak Vás účast v programu mentoringu obohatila? Stručný popis jeho/jejího osobního užitku z účasti na programu mentoringu. Žák „Byla jsem spokojená, dále jsem si rozvinula své profesní dovednosti, zvýšila jsem si sebevědomí, nabyla jsem více sebeúcty a získala první pracovní zkušenosti. Jako celek měl program mentoringu pro mne kladný efekt.”


Mentor „Naše společná práce mi pomohla rozšířit mou zkušenost s prací s hendikepovanými, stát se vůči nim tolerantnější. Není těžké s takovými lidmi komunikovat, stačilo by jen chtít. Jsou duševně bohatí, jsou to zajímaví lidé, kteří čekají na někoho, kdo jim porozumí, kdo jim podá pomocnou ruku; a když pochopí, že nejsou sami, zůstanou Vašimi přáteli. Sdílení jejich zkušeností, poznání mladé inteligentní ženy, která se snaží vybudovat svou budoucnost bez ohledu na životní překážky – právě tím mne setkání s Tsevelinou a celý proces mentoringu obohatily.“

LEONARDO PROD


Návrhy a doporučení Jak hodnotili průběh mentoringu? Měli návrhy a doporučení? Mentor „Proces mentoring hodnotím kladně. Pro hendikepované lidi má tento proces hlubší význam pro směřování jejich života a podporuje jejich společenskou integraci. Dobrým základem pro rozvoj a zlepšení procesu mentoringu by byly materiály vypracované dle tohoto projektu a zahrnutí zahraničních zkušeností. Dobré by bylo vybavit mentory přeloženou zahraniční literaturou k této otázce. Kouč nemůže být jednoduše jen zaměstnavatel. Musí mít i určitý pedagogický přístup.“

Dimiter Tabakov / Mitko Stamatov Žák Mitkovi je 23 let. V roce 2002 absolvoval obor sociologie na Plovdivské univerzitě P. Chilendarského. Má vynikající komunikační schopnosti. Hovoří anglicky a používá nejoblíbenější softwarové aplikace, jako Microsoft office, Coral Draw, SPSS. Má obecnou znalost hardwaru. Mitko je cílevědomý mladý muž a nevzdává žádnou příležitost, jak zlepšit své profesní dovednosti.

Mentor Dimitar Tabakov byl státní sekretářem Federace nezávislých odborů lehkého průmyslu, získal titul v oboru „Řízení sociálně-ekonomických činností“ a má ve svém oboru více než třicetiletou zkušenost. Mentor se zabývá ochranou práce a sociálními a základními právy zaměstnanců v bulharském lehkém průmyslu.

Dimitar Tabakov je velmi otevřený a společenský člověk, s výjimečným smyslem pro zodpovědnost, oddanost právům lidí a jejich obranu, s bohatým duchem a vynikajícími profesními dovednostmi.


Žák „Myslím si, že program mentoringu by se měl stát trvalou praxí. Navrhuji, aby se organizovalo více setkání žáků. Účast na programu mentoringu bych doporučila svým přátelům.“

31



LEONARDO PROD

Postoj k hendikepovaným lidem


Jaký byl jeho postoj k hendikepovaným lidem? Jaký byl jeho postoj k onemocnění žáka? Mentor „K hendikepovaným lidem mám kladný vztah. Má profese způsobila to, že jsem citlivý k bolesti a postižení, k poškozování práv lidí včetně lidí hendikepovaných. Jsem v kontaktu s hendikepovanými lidmi na profesní i soukromé úrovni a znám jejich problémy. Onemocnění žáka mne neobtěžovalo; nevěnoval jsem mu pozornost. Mitko Stamatov je normální mladý muž s touhou pracovat v oboru sociologie, kterou si vybral pro studium na Plovdivské univerzitě P. Chilendarského.“ Jaký je Váš postoj k Vašemu onemocnění? Žák: Mitko je několik let diabetikem, ale nechce být zařazován do nějakého rámce či kategorie. „Doufám, že můj hendikep nebude mít negativní dopad na mou kariéru. Nakonec každý má právo na to, aby dostal šanci prosadit se jako odborník.“ Účast v programu mentoringu Co Vás motivovalo k tomu, abyste se zapojili do programu mentoringu mladých hendikepovaných lidí? Žák Jak říká, program mentoringu, v němž mu byla nabídnuta účast, je velkou příležitostí nabýt pracovní zkušenosti a normálně vstoupit do pracovního prostředí. V létě 2002 Mitko zrovna ukončuje svá studia. Dozvěděl se o projektu od lidí, kteří pracovali na projektu „Rovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů“; dozvěděl se o možnosti zúčastnit se experimentálního programu mentoringu, který průměrně trvá šest měsíců, během nichž by se měl naučit aplikovat znalosti nabyté na univerzitě v reálném prostředí a pak, s pomocí a radami kvalifikovaného odborníka, v oblasti, kterou si vybere. „Ta myšlenka se mi zalíbila, byl jsem nadšen a velmi jsem toužil po účasti.“


Mentor „O projektu „Rovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů“ jsem se na jeho počátku dozvěděl od Regionální rozvojové agentury. RDA je partnerem v mezinárodním projektovém týmu a vzhledem k povaze mé práce jsem projevil o projekt zájem. Zúčastnil jsem se neformálních setkání zaměstnavatelů a informačních seminářů, seznámil jsem se s informačními balíčky pro žáka, mentora a síť zaměstnavatelů. To mne motivovalo k účasti na procesu mentoringu, zejména protože mladí sociologové z cílové skupiny hendikepovaných lidí jsou ochotni se uplatnit v odborových organizacích. Na druhé straně mne zaujala myšlenka, že mohu předat část svých zkušeností mladému muži a napomoci jeho profesionální kariéře..“


LEONARDO PROD

Organizace procesu mentoringu: Mitko s jeho mentor vypracovali akční plán a začali společně pracovat. Kvůli práci a zaneprázdnění mentora nebyla setkání příliš intenzivní, ale Mitko měl možnost pracovat s jiným kolegou, pokud byl mentor nepřítomen.

Dojmy Žák Mitko se naučil mnohé o programu mentoringu nejen z profesionálního hlediska. Řekl, že na něj velký dojem udělaly vůdčí schopnosti jeho mentora. „Byl jsem ohromen jeho schopností reagovat rychle na problémy různé povahy, které se objevily při práci, ale on má individuální přístup ke každému. Sledoval jsem vztahy mezi zaměstnanci v týmu. To vše mi velmi pomohlo. Sotva bych mohl mít jinou příležitost spolupracovat s vrcholným managementem takové velké a seriózní organizace a sledovat jeho práci.“

Mentor „Mé dojmy z mladého Mitka jsou velmi dobré. Projevil veliký zájem o problémy, o nichž jsme diskutovali v rámci plánu, který jsem vypracovali během procesu mentoringu. Rychle pochopil podstatu sporných otázek; používal jemu doporučené knihy. Mitko se zajímal o legislativu a přijaté zákony, včetně výhod a ulehčení pro firmy hendikepovaných. Během programu mentoringu prokázal smysl pro zodpovědnost a svědomitost. Mitko má dobré všeobecné vzdělání na Plovdivské univerzitě.“

Dojmy z programu monitoringu, návrhy a doporučení Jak byl žák vnímán dalšími zaměstnanci společnosti? Mentor „Účast Mitka v procesu mentoringu byla běžným a malým týmem Nezávislých odborů v Plovdivu dobře přijata. Nedošlo ke sporům a nepříjemným situacím. Postižení nevyžadovalo úpravy pracoviště. Kolegové byli rovněž ochotni pomáhat.“


Mentor „Organizace průběhu mentoringu byla naplánována a prováděna v souladu s metodikou popsanou v informačních balíčcích pro žáka a mentora. Podstatné v takovém procesu je první seznamovací setkání. Bylo nutné vytvořit přátelskou, uvolněnou atmosféru důvěry a empatie. Identifikovali jsme množství problémů, které se vztahovaly k otázkám sociální ochrany v podnikání a jejich řešení, sociologické průzkumy a další.“



LEONARDO PROD


Jaká byla Vaše očekávání před Vaší účastí v procesu mentoringu?

34

Žák „Nebyl jsem pověřen mnoha praktickými úkoly, protože práce byla skutečně na vysoké úrovni. Přiznávám, že se necítím dost zralý na tento typ vysoce specializované a zodpovědné práce, ale jako pozorovatel jsem se naučil skutečně velmi cenné věci.”

Mentor „O projektu a jeho cílech jsem se dozvěděl brzy; díky sociálnímu zaměření mé práce byla má očekávání z mé účasti na projektu a mentoringu spojená s příležitostmi pro sociální integraci mladých hendikepovaných lidí a překonáním předsudků, s nabytím zkušeností, budoucími legislativními změnami zaměřenými na tento cíl, podporou realizace projektu: Rovné příležitosti na trhu práce: Odborné vedení a zaškolení hendikepovaných a zaměstnavatelů v rámci programu EU – Leonardo da Vinci.”

Jak Vás účast v programu mentoringu obohatila? Stručný popis jejich osobního užitku z účasti na programu mentoringu. Žák „Ačkoliv našich setkání nebylo mnoho, byla velmi užitečná a bohatá svým obsahem. V průběhu mentoringu jsem se podrobně seznámil s hlavními činnostmi odborů, naučil jsem se hodně o schématu jejich práce a způsobech, jak chrání práva a zájmy svých členů. Měl jsem možnost naučit se mnoho věsí o pracovním právu, typech smluv, právech a povinnostech zaměstnanců. Byla mi poskytnuta literatura, ke které jsem měl kdykoli přístup.“

Mentor „Blíže jsem se seznámil s hendikepovanými lidmi a právním rámcem, který reguluje aktivity a jejich ochranu.“

Jak hodnotili proces mentoringu? Měli návrhy a doporučení? Žák „Pro mladého muže bez pracovní zkušenosti, který má začít seriózně pracovat, je to vše bezpochyby velmi důležité a užitečné,“ řekl Mitko. Říká, že mentoring by mohl být ještě efektivnější, pokud by byli schopni uskutečnit setkání se členy syndikátu, což se nezdařilo. „Z celkového pohledu oceňuji mou účast na programu mentoringu jako velmi dobrou.“ Po programu mentoringu se Mitko cítí sebevědomější a sebejistější ve svých odborných kvalitách a na budoucnost se dívá s optimismem.


Mentor „Pozitivně oceňuji proces mentoringu a jeho praktickou realizaci studenty a mladými lidmi v organizacích a podnicích. Pro hendikepované mají tyto procesy hlubší význam pro směřování jejich života a podporují sociální integraci. Pro ně je velmi důležité zapojit se do společnosti a přizpůsobit se výrobnímu prostředí. Bylo by dobré v procesu mentoringu využít a rozvinout kreativní schopnosti těchto lidí. Tento proces jim pomůže zlepšit jejich teoretickou průpravu a pomoci jim s výběrem jejich profesionální dráhy.“

LEONARDO PROD


b) V irtuální inkubátor pro předběžnou kvalifikaci zdrojových lektorů pro hendikepované

Hendikepovaní lidé mají na trhu práce nerovnou pozici, a to nejen v Bulharsku, ale také ve zbytku Evropy. Výzkumy ukazují, že u hendikepovaných lidí je pravděpodobnost nezaměstnanosti dvakrát vyšší, než u jiných. Naši partneři ze Spojeného království potvrzují, že ačkoliv jejich právní předpisy a postupy jsou považovány za nejlépe vyvinuté ku prospěchu hendikepovaných lidí, spolehnutí se na mainstreamové učitele v tom, že budou vyučovat hendikepované lidi, v minulosti nefungovalo, protože tito učitelé neměli možnost dostatečné flexibility. Bez ohledu na rozpočet, který je pro potřeby hendikepovaných studentů na školách k dispozici, třídy jsou upravovány tak, aby vyhovovaly tělesné zdatným a náklady na ně byly efektivní. Tedy – je nabízena pouze denní průprava, a to v pevných časech, aby to vyhovovalo škole, a studijní plán není přizpůsoben potřebám hendikepovaných. Projekt byl spuštěn 1. října 2003 a skončil 31. května 2006. Projektu se účastnilo Bulharsko, Řecko, Portugalsko a Velká Británie. Partnery byly Plovdivská univerzita, katedra psychologie a pedagogiky, a Regionální rozvojová agentura se Střediskem pro podporu podnikání středních a malých podniků. Tento projekt vytvořil nový učební plán pro ZDROJOVÉ LEKTORY pro hendikepované (starší 18 let), kteří neměli přístup ke vzdělání a průpravě. ZDROJOVÍ LEKTOŘI byli školeni v různých modulech. Na základě tohoto projektu a postupu Ministerstva práce a sociálních věcí vznikl projekt pro osobní asistenci hendikepovaným lidem. Cíle projektu Specifickými cíli tohoto projektu jsou: • Vytvořit pracovní profil nové kvalifikace ZDROJOVÉHO LEKTORA • Vytvořit studijní plán s výukovými moduly pro psychologickou adaptaci, pracovní průpravu, alternativní formát komunikace, počítačové školení a obchodní angličtinu pro kvalifikaci na ZDROJOVÉHO LEKTORA • Sestavit podpůrné materiály a příručky pro lektory hendikepovaných lidí • Zavést VIRTUÁLNÍ INKUBÁTOR pro školení, zkoušky a hodnocení ZDROJOVÝCH LEKTORŮ • Vytvořit unifikovaný certifikát EU, platný ve zúčastněných zemích (Bulharsko, Velká Británie a Řecko), pro nové povolání ZDROJOVÉHO LEKTORA


Virtuální inkubátor pro předběžnou kvalifikaci zdrojových lektorů pro hendikepované byl projekt v oblasti pracovní průpravy, který trval 30 měsíců a byl financován programem Evropské komise Leonardo da Vinci. Projekt zlepšil kvalifikaci nezaměstnaných nebo hendikepovaných pedagogů tím, že jim nabídl pokračovat v jejich pracovní průpravě. Nová kvalifikace, kompetence a dovednosti zlepší jejich možnosti uplatnit se na trhu práce a zvýší jejich sebevědomí. Na druhé straně lektoři zpřístupní pracovní průpravu pro hendikepované lidi nebo jim pomohou pokračovat ve vzdělávání. Projekt tedy bude reagovat na potřebu na míru vytvořeného, flexibilního a účinnějšího přístupu ke vzdělání a průpravě hendikepovaných lidí.

35



LEONARDO PROD


Cílovou skupinou tohoto projektu jsou: • hendikepovaní pedagogové • školitelé hendikepovaných osob • dlouhodobě nezaměstnaní pedagogové • tvůrci strategií, zprostředkovatelé, školitelé a organizace hendikepovaných

36

Přímí uživatelé výsledků projektu budou: • hendikepované osoby, které neměly přístup ke vzdělání a průpravě • hendikepované osoby, které si přejí pokračovat v pracovní průpravě • profesionální školicí instituce Výsledky projektu budou shrnuty do několika větších výsledných témat: • nová metodologie analýzy potřeb a školení hendikepovaných osob • nový pracovní profil ZDROJOVÉHO LEKTORA • inovativní systém pro školení, hodnocení a certifikace ZDROJOVÝCH LEKTORŮ • certifikát EU platný v Bulharsko, Řecku a Spojeném království • virtuální inkubátor pro předběžnou kvalifikaci ZDROJOVÉHO LEKTORA Školení pro předběžnou kvalifikaci zdrojových lektorů pro hendikepované je tvořeno 10 školicími moduly, z nichž každý jeden znamená kredity. K úspěšnému završení školení potřebujete pokrýt 8 modulů, což se rovná 30 kreditům. Povinné moduly: 1. Školení v oblasti rovnosti postižení: 3 kredity; 2. Práce s internetem: 3 kredity; 3. Nastartujte své podnikání: 4 kredity; 4. Řízení malých a středních podniků: 4 kredity; 5. Psychologická adaptace hendikepovaných – 4 kredity; 6. Speciální komunikační moduly (jeden z nich) Braillovo písmo – 4 kredity; Znaková řeč – 4 kredity. Zbývající 4 moduly jsou opční: Aby získali certifikát zdrojového lektora, vyberou si školení lektoři povinně dva z opčních modulů: Certifikát zdrojového lektora bude zahrnovat minimálně 6 povinných a 2 opční moduly, tj. 30 kreditů. Opční moduly: 1. Obchodní angličtina – 4 kredity; 3. Marketingové průzkumy – 4 kredity;

2. Plánování v obchodě – 4 kredity; 4. Komunikační modul (nezvolen z povinných) – 4 kredity.

Po školení a předložení dokladu partnerům projektu složí účastníci zkoušku a obdrží certifikát.


LEONARDO PROD


3. SKV Ostrava (Česká republika)




LEONARDO PROD



3.1. Stručný popis SKV Ostrava má 22 aktivních členů, kteří se věnují klubovým aktivitám s ohledem na svůj hendikep. Pro stávající i nové členy se snažíme vytvořit co nejlepší podmínky pro sportovní růst a podpořit informovanost – ukázat členům, co mohou dokázat navzdory svému hendikepu. Členové klubu jsou přirozeně motivováni k tomu, aby si v klubové komunitě vytvořili přátelství (díky společným akcím) a přes takovéto začlenění do klubového prostředí dochází k přirozenému začlenění do společnosti. Klub se snaží být nápomocen při hledání smysluplného životního uplatnění a seberealizace svých členů. V otázce profesní orientace osob s hendikepem vytváří klub neformální strukturu, v rámci které je možné sdílet informace, zkušenosti a příležitosti, které členové mohou využít. Dvakrát ročně pořádá SKV Ostrava rekondiční pobyt se zaměřením na sport, sociální a informačně rozvojovou stránku. Na programu bývají přednášky poskytující informace o sociální a pracovní tématice. Členové si dále předávají informace o aktuálních novinkách, grantových možnostech a pracovních příležitostech. Během aktivit, které klub organizuje (turnaje, rekondiční pobyty, atd.) se soustřeďujeme na upevňování vztahů mezi účastníky. Pomocí sdílení příkladů dobré praxe podporujeme proces získávání nových zkušeností. Pomocí aktivit, které klub organizuje, se snažíme ukázat veřejnosti, že hendikepovaní lidé jsou navzdory svému hendikepu schopni provozovat sport na velmi vysoké úrovni – členové SKV Ostrava získali medailové ocenění na evropské i světové úrovni. Tento úspěch napomáhá vytvořit dialog a získat zájem veřejnosti. „Dokonce i sport může být způsob, jak najít uplatnění a smysl ve svém životě.“


LEONARDO PROD


3. SKV Ostrava (Česká republika) 39 Tento projekt obdržel grantovou podporu v rámci Programu celoživotního učení. Za obsah publikace nese odpovědnost pouze vydavatel a Evropská komise neodpovídá za žádné případné užití dotčených informací.


LEONARDO PROD

3.2. Dobrá praxe Vybraní členové SKV Ostrava by rádi prezentovali příklady, které popisují dvě životní zkušenosti. Ačkoliv si nemyslí, že jejich příběhy jsou zcela výjimečné, doufají, že jejich popis čtenáři pomůže a bude jej inspirovat.


a) Lucie Jelínková DIAGNÓZA „Jmenuji se Lucie a jsem od narození handicapovaná. Mám dětskou mozkovou obrnu. U porodu mě lékaři dlouho křísili a v mozečku mi odumřelo spoustu buněk. Pro vysvětlení, v mozečku je centrum hybnosti, motoriky a rovnováhy. Do 18 měsíců jsem trošku v pohybovém vývoji zaostávala za ostatními. V té době rodičům řekli mou diagnózu – dětská mozková obrna. Lékaři tvrdili, že budu zároveň i mentálně postižená a nebudu nikdy chodit.“

VZDĚLÁNÍ „Rodičům bylo doporučeno, aby se mě zbavili a dali do ústavu, kde se v 80. letech 20. století tyto děti schovávali. Naši to odmítli. Nechali si mě doma a maminka se mi 24 hodin denně věnovala. Po vypršení mateřské dovolené semnou zůstala nadále doma, i když to v dané době bylo neobvyklé! Cvičila semnou Vojtovou metodu, která se zde aplikovala velice málo. Učila mě oblékat, zapínat knoflíky, zavazovat tkaničky, jíst lžici. Na hraní jsem měla různé kostky a stavebnice. Bylo to záměrně, abych trénovala jemnou motoriku – ruce a cílené pohyby. Problém pro mě byl postavit komín z kostek, strašně moc se mi třesou ruce ( a to mi zůstalo až doposud). Vše pro mě bylo o mnoho více náročnější. Každý pohyb jsem se musela naučit. Někdy mi to trvalo, ale naučila jsem se to. Rodiče mě v šesti letech začali připravovat na školní docházku. Šla jsem o rok později, neboť jsem v té době ještě neuměla pořádně chodit. Chodila jsem za ruku, nebo jsem se přidržovala stěny. Neměla jsem pořád dostatečnou rovnováhu. Sociální pracovnice, nebo jak se jim v té době říkalo, rodiče opět přemlouvali, ať mě dají do zvláštní školy, a nebo ať mě zapíšou do školy v Brně, kde byl a je ústav pro handicapované děti. Tam jsem měla navštěvovat zmiňovanou základní školu. Rodiče mě tam zapsali, avšak po zápise, cestou domu z Brna, si vše rozmysleli a nechali si mě opět doma v rodinném prostředí. Nakonec jsem začala navštěvovat malou venkovskou základní školu kousek za městem. Ve třídě bylo jen 16 žáků a paní učitelka se mi mohla více věnovat. V 5. třídě jsem přestoupila na základní školu kousek od bydliště. Důvodem bylo, že začala přijímat handicapované žáky. Já byla na základce prvním takovýmto žákem. Jezdili se na mě dívat úředníci z Ostravy, Opavy, apod. Neměla jsem ve vyučování žádné úlevy, žádné zvláštní invidiuální studijní plány. Pouze když se psal diktát, psala jsem ob větu a chybějící věty jsem si dopsala v kabinetě po vyučování.


LEONARDO PROD


Posléze jsem studovala všeobecné gymnázium. Ani zde ke mně vyučující neměli zvláštní přístup. Brali mě jako každého studenta. V hodinách jsem si nestačila zapisovat výklad vyučujícího, tak jsem ve vyučování jen poslouchala a odpoledne jsem si učivo okopírovala od spolužáků, ať se mám z čeho učit. Taktéž to probíhalo i na vysoké škole. Chodila jsem na každou přednášku a před zkouškovým obdobím jsem si vše od kolegů okopírovala. Bylo to papírů a papírů. Tímto způsobem jsem vystudovala obor historie na filosofické fakultě.

Po státnicích jsem se rozhodla ve studiu pokračovat. Zapsala jsem se na stejné katedře do doktorandského programu. Jednalo se o obor hospodářské a sociální dějiny. Během studia jsem začala brigádně pracovat pro knihovnu, která byla součástí katedry historie. Ze zdravotních důvodů jsem doktorandské studium musela přerušit. Nezvládla jsem sama jezdit do archivu do Opavy.“

PRÁCE „Bylo mi řečeno, že když jsem přerušila studium, že se musím zaevidovat na úřadě práce. Tam mi nebyli schopni říct, jestli musím být v jejich evidenci, když pobírám invalidní důchod II. stupně. Vše jsem si musela zjistit sama na Okresní správě sociálního zabezpečení. Tam mi řekli, že pokud pobírám invalidní důchodce II. stupně, tak nemusím být v evidenci úřadu práce. Prý vše záleží jen na mě. Po 5 měsících, když jsem měla přerušené studium a byla jsem v evidenci nezaměstnaných mě oslovila vedoucí katedry historie (tam, kde jsem studovala), že by mě zaměstnali v knihovně, jakou pomocnou administrativní pracovní sílu, na poloviční úvazek. Poloviční úvazek mi zcela vyhovuje a po vzájemné domluvě a důvěře svou práci vykonávám z domu. Jsem za to nesmírně ráda, že mi vedení vyšlo maximálně vstříc. Pracovní smlouvu mám do konce května 2012. Sama nevím, jestli mi jí prodlouží či nikoliv.“


Ke konci VŠ jsem si uvědomovala, že pro mě bude těžké najít práci. Během vysoké školy jsem začala mít problémy se zády a s chůzí. Začala jsem chodit o dvou francouzských holích. Věděla jsem, že 8 hodinový pracovní proces denně nezvládnu. Vyhovoval mi poloviční pracovní úvazek a nejlépe v místě bydliště.

ADMINISTRATIVNÍ BARIÉRY Každý životní zkušenost je kombinací dobrého i špatného. Ráda bych napsala o obou těchto stranách. Pokud píšeme o pozitivních zkušenostech, ostatní lidé si z nich mohou vzít přklad, což je důležité zejména u hendikepovaných lidí. Je důležité vidět, že i hendikepovaní jsou schopni překonat fyzické i psychické znevýhodnění. V případě špatných zku-

41



LEONARDO PROD

šeností či případů bychom rádi přiměli čtenáře k tomu, aby se zamysleli a do budoucna pomohli hledat řešení. Hovoříme-li o špatných zkušenostech, Lucie má několik negativních zkušeností týkajících se administrativních bariérech, které považujeme za důležité, a na které je nutné upozornit. Lucie dale uvádí: „Mám velice špatné zkušenosti z úřady v Moravskoslezském kraji.


Mám invalidní důchod II stupně, znamená to, že jsem pro úřady jen na 50% neschopná práce. Plný invalidní důchod (ze 70% neschopná práce) mi dát nechtějí z toho důvodu, že mám vystudovanou VŠ a hlava mi funguje na 120 %. Sám posudkový lékař mi řekl, že kdybych neměla vystudovanou školu, že mi plný invalidní důchod přizná. Kdybych to věděla před tím, tak nestuduji a sedím doma. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že doktorát nedodělám. Dohnaly mě k tomu úřady. Přitom kamarádi se stejnou diagnózou v jiném regionu mají plný invalidní důchod. Co se týká příspěvku na péči, tak mi ho v roce 2011 z II. stupně snížili na I. stupeň, což nechápu. Podle lékařských nálezů je můj zdravotní stav horší, ale pro posudkovou komisi se zlepšil. Dále jsem si podala žádost – příspěvek na zakoupení motorového vozidla, na který má handicapovaný nárok. Vyrozumění úřadu bylo, že jsem dostatečně soběstačná, že motorové vozidlo nepotřebuji. Po zkušenostech z úřady mám pocit, že jsem pro ně zcela zdravá, když mi nechtějí přiznat žádnou sociální dávku, na kterou podle mých ošetřujících lékařů mám nárok.“

b) Jiří Gronych PŘEDCHOZÍ ŽIVOT „Pro přehlednost uvádím pár faktických informací o vzdělání a zaměstnání, které jsem absolvoval do doby, než jsem se stal hendikepovaným. Po základní škole jsem dokončil střední odbornou školu technického zaměření. Po škole jsem nastoupil jako zámečník v Hutních montážích, kde jsem strávil zhruba 5 let, posléze jsem vyměnil místo pracovního působení za šachtu, kde jsem se zabýval kontrolou těžních lan.“

DOPRAVNÍ NEHODA „V roce 1995 přišla vážná dopravní nehoda způsobená mikrospánkem, která ovlivnila celý můj další život. Auto sjelo z cesty, několikrát se otočilo a skončilo v příkopě. Z řady závažných zdravotních dopadů této nehody mi zůstal trvalý následek v podobě poškození páteře, byl jsem nucen usednout na invalidní vozík. V době nehody mi bylo 32 let, byl jsem ženatý a měl dvě krásné děti (4 letou dceru a 9 letého syna).“

JAKÉ BYLY ZAČÁTKY ŽIVOTA S HENDIKEPEM? 42

„Po nehodě jsem cca půl roku ležel v nemocnici, dalšího půl roku strávil v rehabilitačním ústavu. Celé další tři roky jsem intenzivně rehabilitoval – cvičil jsem doma, jezdil do lázní a na jakoukoliv práci jsem v tu dobu neměl ani pomyšlení.“


LEONARDO PROD


SPORTOVNÍ AKTIVITY „Po cca 5 letech (od nehody) jsem začal společně s kamarádem hrát stolní tenis. Tato aktivita mě bavila natolik, že jsem se průběžně zlepšovat až do doby, kdy jsem svého kamaráda začal pravidelně porážet. V tom okamžiku jsem začal aktivně hledat další možnost rozvoje v této sportovní oblasti (mezi postiženýma). Už nevím, jestli jsem Sportovní klub vozíčkářů Ostrava našel přes internet nebo díky doporučení někoho známého, nicméně jsem se stal jeho členem.

PRÁCE „Díky účasti na turnajích, společných trénincích jsem byl často v kontaktu s různými lidmi a začal jsem se zajímat o nějaké možnosti práce. I když jsem hrál stolní tenis, který mě hodně bavil, cítil jsem se ne zcela vytížený a hledal jsem příležitost pro pracovní uplatnění. Mou hlavní motivací v tomto ohledu byl právě dostatek volného času i ekonomické důvody. Jednoho dne mě kolega z klubu oslovil s nabídkou práce a předal kontakt na konkrétní osobu, která mě spojila s firmu Carclub, s.r.o.. Tato firma zaměstnává v ČR hendikepované lidi, funguje na podobném principu jako chráněné dílny. Předaného kontaktu jsem využil a s doporučenou osobou jsem se setkal. Následně jsem absolvoval pohovor s vedoucím fa Carclub, s.r.o. Důsledkem byl kladný posudek a kontakt na práci prodejce nových vozů v autosalónu auto Kudrna v Orlové. Před zahájením práce a posléze už i v jejím průběhu jsem absolvoval několik školení (prodej, pojištění, úvěry ve vztahu k prodeji aut) a začal jsem pracovat jako prodejce ve firmě auto Kudrna, kde jsem strávil 2 roky.“

„Autosalón firmy Auto Kudrna byl relativně dost malý a můj zaměstnavatel fa Carclub, s.r.o. pro mě vybrala reprezentativnější a vhodnější prostředí – autosalón firmy Auto Heller, který je situován v centru Ostravy, v prestižním místě vedle nově vzniklého komplexu kanceláří. Autosalón je zcela bezbariérový. Na vozíčku se pohodlně dostanu do prodejních míst a celého zázemí (kuchyňka, toalety).“


V roce 2000 jsem už jako člen SKV Ostrava absolvoval svůj první turnaj v Mohelnici a ten jsem vyhrál. Úspěch v této disciplíně mě motivoval k častějším tréninkům, hrál jsem až 4x týdně.“

43



LEONARDO PROD


„Do práce jezdím autem upraveným pro vozíčkáře a před budovou autosalónu můžu zaparkovat na vyhrazeném parkovišti pro zaměstnance s vymezením speciálně označených parkovacích míst pro hendikepované. V blízkosti autosalónu je také bezbariérová restaurace, pokud se rozhodnu zavítat na oběd do jejich prostor. Práci pro firmu Auto Heller vykonávám cca 2,5 roku a zaměřuji se na servis pro hendikepované zákazníky. Baví mě především kontakt s lidmi, možnosti osobního rozvoje i fakt, že nejsem pořád zavřený v kanceláři – jezdíme po celé republice na např. na výstavy. Stále se učím něco nového a vidím i, jak postupuje technologický pokrok. Mám zkušenost s ručním ovládáním auta pro hendikepované, což je velká výhoda, protože díky ní můžu doporučit, jak technicky vyřešit ovládání vozidla, nastupování a vystupování. Můžu tak svým klientům lépe pomoct a doporučit jim vhodné řešení na míru.“ „Finanční podmínky této práce nebyly ze začátku zcela podle mých představ, ale postupem času a vypracováním si své pozice se podmínky natolik zlepšily, že jsem dnes spokojen. Jsem odměňován v podstatě stejným způsobem jako ostatní prodejci. Celkově můžu konstatovat, že si v této práce připadám jako naprosto rovnocenný partner ostatních prodejců.“


LEONARDO PROD


4. Speciální vzdělávací centrum ve městě Tarnowskie Góry (Polsko)




LEONARDO PROD



46

4.1. Stručný popis Speciální vzdělávací centrum ve městě Tarnowskie Gory je zařízení pro děli a mládež ve věku od 7 do 24 let s lehkým, středním nebo těžkým mentálním postižením. V současné době má SOSW 200 studentů. Hlavním úkolem Centra je co možná nejvíce komplexní a harmonický rozvoj dětí. Zjišťují se jejich individuální psychické a fyzické schopnosti a potřeby, aby studenti byli připraveni k profesnímu a nezávislému začlenění do společnosti.

Součástí speciální školy ve městě Tarnowskie Gory je učňovská škola. Studenti s lehkým postižením se učí jak teorii, tak praxi, aby byli připraveni stát se profesionálními kuchaři v malých restauracích. Učňovské vzdělání – teorie i praxe – probíhá ve školních zařízeních, protože škola má profesionální kuchyni. Kurzy trvají dva roky. Po této době studenti složí externí zkoušku, která potvrdí jejich profesionální kvalifikaci (hodnotí se teorie i praxe). Bez ohledu na svůj hendikep skládají studenti SOWS stejnou zkoušku jako studenti řádných škol a obdrží vysvědčení v angličtině. Naše škola nabízí rovněž průpravu pro zaměstnání. To je škola pro studenty se středním a těžkým mentálním postižením. Jejím úkolem je celkový rozvoj, který se zaměřuje na přípravu mladých lidí na samostatný vstup do života dospělých. Studenti jsou ohroženi sociálním vyloučením, které primárně dopadá na lidi s mentálním postižením, protože hodně zaměstnavatelů toto používá jako záminku, aby je vyloučili z trhu práce. Dalším důvodem sociálního vyloučení je skutečnost, že většina našich studentů pochází z dysfunkčních rodin (chudoba, neúplné rodiny…). Rodiny studentů často žijí v chudobě a jsou pravidelnými příjemci sociálních dávek, protože nemají stálé zaměstnání. Na to jsou také často napojeny problémy kriminální činnosti, sociální patologie a alkoholismu. Aby studentům pomohla najít práci, spolupracuje škola s institucemi, jako je Okresní úřad práce, sdružení Wing County (sdružení, které pomáhá znevýhodněným lidem z oblasti města Tarnowskie Góry a je spolufinancováno z prostředků sociálního fondu EU – pozn. překladatele), Aktivační středisko.



LEONARDO PROD

4.2. Metodika

2. Stanovení vzdělávacího plánu pro studenta. Na základě individuálních potřeb studentů připraví školní tým pro každého studenta individuální vzdělávací plán (psychologická pomoc, vyučování, terapie…). 3. V ýbor je tvořen učiteli, poradcem, psychologem, odborným poradcem a rodiči studenta. 4. Realizace vzdělávacího plánu vypracovaného pro každého studenta. Individuální plán se realizuje během školního roku (psychologický, pedagogický…). Na základě aktuálních schopností a potřeb je každý rok revidován a upravován. Plán hodnocení zahrnuje pomocné pedagogy, učitele, psychologa, poradce a rodiče studenta. Pokud je student plnoletý, může se na týmové práci rovněž podílet. 5. Výběr odborného vzdělání přizpůsobeného postižení. Po absolvování školy se studenti musí rozhodnout, kterou střední školu si vyberou. Osoba s lehkým mentálním postižením si může vybrat speciální učňovskou školu. Vyučuje se tam v několika odborných programech: kuchař, pekař, malíř, kadeřník, automechanik, zahradník apod. Mladí lidé s středním a těžkým postižením nebo lehkým postižením mohou zůstat ve škole, která je připraví na zaměstnání. Vyučuje se v učebních segmentech: 1. Terapeut. Během tří let pozná tajemství oboru 2. Pomocník v domácnosti. Studenti se naučí pečovat o zvířata a rostliny, připravovat jednoduchá jídla, uchovávat potraviny, péct, šít, vyšívat apod. 3. Techničtí zaměstnanci: práce se dřevem a kovy. 4. Při výběru studenti naleznou podporu u profesionálních poradců, pedagogů, psychologů a rodičů. 1. Spolupráce s partnerskými institucemi – pomoc při hledání práce V dalším kroku škola pomáhá studentů najít práci. V závislosti na stupni postižení kontaktuje škola Okresní úřad práce, Wing County, Aktivační středisko nebo Dílny pracovní terapie. Práce je na míru přizpůsobena schopnostem každé osoby. V případě osob se středním a těžkým postižením je vyžadována přítomnost asistenta. Ten pomáhá osobě s postižením přizpůsobit se zaměstnání a pochopit úkoly. Lidé, kteří neuspějí na trhu práce, se mohou zúčastnit aktivit v terapeutických dílnách pod dohledem zkušených terapeutů.


1. Stanovení stupně postižení, doporučení do speciální školy. Na požadavek rodičů ohodnotí školní poradce psychologické a pedagogické postižení studenta a stanoví jeho/její stupeň postižení (nevýznamné, lehké/střední, těžké). Studenti pak obdrží doporučení do speciální školy.

2. Hodnocení Škola je v neustálém kontaktu s bývalými žáky, kteří jí podávají informace o tom, jak se jim vede v profesním i osobním životě. Škola rovněž dostává podrobné informace od partnerských institucí. Na tomto základě může škola upravit svůj psychologicko-pedagogický plán.

47



LEONARDO PROD


4.3. Dobrá praxe SOSW V závislosti na stupni postižení mají studenti velmi rozmanité schopnosti. Protože škola funguje již více než 40 let, existuje tady velké množství příběhů o úspěších studentů, byly vybrány dva. Jména osob byla změněna.

a) Případ Isabely STÁVAJÍCÍ SITUACE Isabele je 27 let. Žije se svými rodiči a sourozenci ve městě Tarnowskie Gory. Je středně mentálně postižená. Je schopná pracovat pouze v chráněné dílně, jinak pouze s přechodnou nebo částečnou asistencí jiných osob, které plní společenské úlohy. Před třemi lety Isabela absolvovala střední školu, která připravuje na práci v SOSW v Tarnowskie Góry. Dva roky pracuje v obchodu s nábytkem v Bytomi. Isabela přišla do SOSW se svými rodiči, když jí bylo 7 let. Začala navštěvovat základní školu pro žáky se lehkým mentálním postižení, protože v té době její postižení bylo mírné. Tým profesionálů v úzké spolupráci s rodiči pro ni sestavil individuální vzdělávací program. Tento program obsahoval vzdělávací aktivity, terapii a psychologickou podporu. Výsledkem bylo to, že studijní plán Isabely byl přizpůsoben jejím schopnostem. Rovněž podstoupila logopedickou terapii, protože měla vadu řeči, a nápravný tělocvik, protože se ukázalo, že má skoliózu. Všechny úkoly pro ni naplánované byly realizovány podle plánu. Roční hodnocení potvrdilo, že do činností Isabely musí být zařazena individuální rehabilitace, logopedie a nápravný tělocvik. Na základní škole projevila zájem o vaření a chtěla pokračovat na učňovské škole, aby se stala kuchařkou. Také její rodiče věřili, že Isabela by mohla kuchařkou být. Bohužel, po pár letech se její stav zkomplikoval. Narostly potíže s učením, byla tedy poslána na nové vyšetření. Ukázalo se, že Isabela má střední stupeň postižení a měla by absolvovat terapii přizpůsobenou jejímu hendikepu. Výsledkem bylo, že psychologickopedagogický tým se rozhodl převést Isabelu do týmu vzdělávací terapie pro studenty se středním a těžkým postižením. Ona z té změny byla šťastná.

„(…) jsem ráda, že jsem šla do ZET. Tady mi lépe rozumí a mám super kamarády.” Slova Isabely

48

Když Isabela ukončila střední školu, její rodiče rozhodli, že má zůstat ve škole, která připravuje na zaměstnání. Jejich rozhodnutí předcházel pohovor s psychologem, učitelem ze školy a poradcem z učiliště.



LEONARDO PROD

Slova Isabeliny matky

Isabela a její rodiče byli se školou i s pokrokem, který dívka udělala, spokojeni. Pobyt ve škole a příprava na zaměstnání rovněž zvýšily její sebeúctu, protože Isabela poznala mnoho kamarádů s podobnými zájmy, problémy a radostmi. Nemusela se za své postižení stydět, protože byli na stejné úrovni. Isabela je otevřená, ochotná pracovat, angažuje se v různých školních aktivitách. Po třech letech studia Isabela školu dokončila.

„Nevěděli jsme, co dělat. Isabela dokončila školu. Nechtěli jsme, aby seděla doma. Ale je těžké najít práci, pokud jste hendikepovaný.“ Slova Isabeliny matky

V únoru 2009 psychologicko-pedagogický tým rozhodl kontaktovat Aktivační středisko. Školní poradce kontaktoval zástupce Aktivačního střediska, který se začal o případ Isabely zajímat. Diskutovali o postižení a omezeních Isabely. Zástupce Aktivačního střediska se setkal s Isabelou a jejími rodiči, aby zjistil více o jejích potřebách, zájmech, možnostech a omezeních.

„Isabela je velmi otevřená dívka. Nebojí se pracovat. Nechtěla sedět doma a nic nedělat. Její rodiče měli více pochybností, protože si byli vědomi jejích omezení.“ Slova zástupce Aktivačního střediska

Aktivační proces začal podpisem smlouvy na účast v projektu. Isabela musela projít různými úrovněmi: • Diagnostika pracovních preferencí a talentu. Toto je diagnostika sociálních kompetencí (3 hodiny), včetně praktického workshopu, kde se ověřují profesní preference v praxi (12 hodin). • Několik skupinových workshopů v oblasti postupů při vyhledávání práce a nabytí klíčových kompetencí (36 hodin). • Rozvíjející a individuální Akční plán (IPD) zahrnuje vyváženost silných a slabých stránek účastníka projektu a podporuje strategie (3 hodiny) Isabela se setkala s odborným poradcem, který ji posoudil na základě jejích schopností a preferencí. V rámci její účasti na workshopech byl pro ni byl sestaven Individuální akční plán pro trh práce (IPD). Poradce jí rovněž pomohl s výběrem odborné a zaměstnanecké praxe.


„Věděli jsme, že tato škola je pro naši dceru ta pravá, protože se tam učí vařit, šít, uklízet a další věci, které jsou doma zapotřebí.“

49




LEONARDO PROD

Velmi důležité jsou rovněž schůzky s psychologem, který ji posuzoval na rozvoj jejích sociálních schopností a motivoval ji. Docházela do několika workshopů o sociálních kompetencích, zaměřených na skupinu klíčových sociálních a profesních dovedností vztahujících se k trhu práce. Výsledkem Isabelina IPD byla pracovní průprava zaměřená na zlepšení jejích dovedností (30 hodin teorie a 40 hodin praktické průpravy). Během průpravy se seznámila se základními pravidly práce, naučila se, jaké bude mít zodpovědnosti a jaké budou nároky jejího zaměstnavatele.

„Průprava se mi skutečně velmi líbila. Všechno mi vysvětlili a já už nemám strach, že neumím pracovat...“ Slova Isabely

Na základě zprávy, kterou napsal poradce pro práci, začala Isabela průpravu v zaměstnání s pomocí asistujícího pracovníka. Tato asistence je intenzivní během prvního měsíce, další měsíce pracuje pod dohledem. Dívka plnila průpravu v obchodu s nábytkem. Byla zodpovědná za úklid obchodu, čištění nábytku a dekoračních předmětů. Isabela dostala oblečení, náhradu cestovních nákladů a příspěvek. Na konci obdržela certifikát o praktické průpravě.

„Během stáže měla Isabela zpočátku problémy se sebevědomím. Obávala se, že nebude schopna samostatně pracovat. Ale po měsíci pochopila, že se jí daří. Zaměstnavatel s ní byl rovněž spokojený, a to zvýšilo její sebevědomí.“ Slova pracovního kouče Isabely

Na základě zprávy poradce byla Isabela nasměrována k zaměstnání dostupném na trhu práce, vykonávaném s podporou kouče. Protože majitel obchodu byl vždy spokojen s prací Isabely a tím, jak si práci v obchodě oblíbila, byla zaměstnána v obchodě s nábytkem. Jejím úkolem bylo doplňování výrobků, lepení štítků, skládání a převážení nákupních vozíků, pomáhání zákazníkům při balení, dohledávání zboží, které zůstalo na pokladně, a úklid v obchodě.

„Práce mě velmi těší. Normálně pracuji a dostávám za to zaplaceno. Něco málo dávám rodičům, zbytek mám pro sebe. V obchodě ráda poznávám různé lidi, všichni jsou ke mně milí.“ Slova Isabely

Isabelin kouč byl jejím pokrokem velmi potěšen. Zpočátku kontroloval její pracovní výkon několikrát za týden, pak byly kontroly vzácné.



LEONARDO PROD

Rodiče Isabely jsou její činností nadšeni.

„Isabela je aktivní, pracuje a vydělává peníze. Ale především nesedí nečinně doma.“ Slova Isabelina otce

b) Případ Anny SOUČASNÁ SITUACE Anně je 28 let. Žije se svým manželem, dcerou a bratry. Má mírné mentální postižení. Pracuje jako pomocná kuchařka v léčebně pro drogově závislé.

Anna se narodila v roce 1991 v rodině s patologií. Její rodiče byli závislí na alkoholu. Pracovali pouze příležitostně, aby si udrželi sociální dávky. Vychovávala ji hlavně babička. Anna má dva mladší bratry.


Nyní již situace jeho přítomnost v obchodě nevyžaduje Kontaktuje ji a majitele obchodu telefonicky.

51




LEONARDO PROD

Anna začala chodit na základní školu, když jí bylo 8 let. Brzy bylo zřejmé, že má problémy s učením, takže školní pedagogický poradce rozhodl o tom, že bude vyšetřena psychologicko-pedagogickým týmem. Studie ukázaly, že Anna je nepatrně mentálně postižená. Rodiče nesouhlasili s tím, aby dcera byla převedena do speciální školy. Výsledkem bylo, že Anna musela opakovat první stupeň. Byla introvertní, neměla kamarády. Velmi se styděla za svou rodinu a za to, že se neumí učit jako jiné děti. Pak její rodiče souhlasili s tím, že nechají dceru chodit do speciální školy. Speciální psychologicko-pedagogický tým pracoval na individuálních potřebách Anny a sestavil individuální Akční plán s asistenčním a vzdělávacím programem (terapie). Výsledkem bylo, že Anna získala výukový program přizpůsobený jejím schopnostem. Rovněž dostávala individuální hodiny (kompenzační a nápravné). Anna potkala nové přátele a začala věřit v samu sebe. Školní pedagogický poradce analyzoval situaci dívčiny rodiny. Vyšlo najevo, že její rodiče si nedokázali poradit s výchovou svých dětí, takže tuto úlohu převzala babička. Po diskusi se zástupcem Okresního centra pro pomoc rodinám se škola zavázala k tomu, že poskytne Anně stravu, učebnice a školní pomůcky. Anna se cítila povinna postarat se o své dva mladší bratry, protože její rodiče byli nezodpovědní lidé a její babička stárla a nebyla schopna jednat s teenagery. Všechny úkoly naplánované pro dívku byly prováděny podle plánu. Roční hodnocení potvrdilo, že Anna vyžadovala individuální rehabilitaci a podporu. Dívka pokračovala ve studiu na gymnáziu. Když Anna ukončila střední školu, musela se rozhodnout, kterou školu a jakou profesi si zvolí. Hovořila s učiteli, psychology a odborným poradcem, ale neměla žádné plány. Pak zemřela její babička, což znamenalo, že Anna musela čelit dalším povinnostem. Školní psychologicko-pedagogický tým jí pomohl vybrat si učňovskou školu. Po několika pohovorech si Anna zvolila speciální učiliště se specializací na vaření.

„Nevěděla jsem, co si mám počít s životem. Neměla jsem žádný zájem. Rodiče by mi nepomohli. Jedině škola mi pomohla vybrat si profesi.“ Annina slova

Anna zahájila studium na učilišti. V té době se změnila její rodinná situace. Matka se odstěhovala a ponechala děti v péči otce, který však byl alkoholik. Protože neměli žádnou jinou rodinu, měli strach z toho, že budou umístěny v ústavu pro sirotky. Anna dospěla (bylo jí 18 let) a rozhodla se, že se o své mladší bratry postará. Stala se jejich pěstounkou. Anna neměla žádný příjem, stále ještě byla příliš mladá a bez zkušenosti; o rodinu se staralo Krajské centrum pro podporu rodiny.



LEONARDO PROD

Slova zaměstnance PCPR

Anna byla zodpovědný člověk. Chtěla udělat cokoliv pro své mladší bratry, aby měli normální domov a prostředí, v němž by se mohli učit. Zúčastnila se kurzů pro pěstounské rodiny, kde pracovala s poskytovateli péče. Aktivity těchto workshopů zahrnovaly témata, která se vztahovala k sebeurčení, asertivitě, zvládání obtížných situací. Anna obdržela také finanční podporu. Všechny tyto benefity jí bezpochyby pomohly zlepšit kvalitu její rodiny a usnadnit její osamostatnění.


„Situace její rodiny byla velmi obtížná. Jejich matka se odstěhovala, otec byl alkoholik a neměl zájem se o děti starat. Všichni žili ze sociálních dávek a pomoci se jim dostávalo od sousedů. Annino rozhodnutí bylo velmi vyzrálé, ale neměla zkušenosti. Museli jsme jí pomoci.“




LEONARDO PROD

„Skutečně jsem chtěla vidět mé bratry, jak mají normální domov a nemusí žít v ústavu pro sirotky. Musela jsem se zúčastnit školení: „Být dospělý – jak to udělat?“, „Stát se nezávislým.“ Annina slova

Anně se líbila výuka na učilišti, protože mohla doma uplatnit to, co se naučila. Po dvou letech složila zkoušku a získala odbornou pracovní kvalifikaci. Bohužel, problémy se objevily, když hledala práci, protože žádné místo nemohla najít. Asistenci jí poskytl Okresní úřad práce, který organizuje stáže pro absolventy. Anna absolvovala šestiměsíční praxi v kavárně v centru pro drogově závislé. Vedla si velmi dobře a po půlročním zaškolování získala trvalé zaměstnání.

„Byla jsem velmi ráda, že jsem pracovala. Nemusím se obávat, že mi mé bratry vezmou.“ Annina slova

Anna rovněž pracovala brigádně a pomáhala v kuchyni při svatbách a recepcích. Tímto způsobem si vydělala peníze navíc. Pak také potkala svého budoucího manžela. Je vdaná a má dceru. Bohužel vyvstaly problémy s jedním bratrem (Sebastián). Začal pít a stal se agresivním. Anna nevěděla, co má dělat. Doma měla malé dítě a nechtěla, aby bylo svědkem takového chování. Požádala o pomoc u Okresního centra pro pomoc rodinám. Sebastian vyžadoval speciální asistenci, protože měl střední mentální postižení. Mnoho debat s pedagogickým poradcem a psychologem přineslo výsledky. Chlapec přislíbil, že své chování změní. Uznal, že sestra nebude tolerovat jeho chování (jediným řešením pro něj by byl ústav pro sirotky nebo reintegrační centrum). Dnes je situace Anny a její rodiny stabilní. Žije se svým manželem, dcerou a bratry. Stále se o bratry stará, i když jsou už dospělí.

„Doufám, že má rodina bude jiná, než za mých rodičů. Nechci, aby má dcera zažila to, co jsem já zažívala jako dítě. Jsem ráda, že jsem toho dosáhla!“


Annina slova

LEONARDO PROD


5. STREETWYZE (Velká Británie)




LEONARDO PROD

5. STREETWYZE (Velká Británie) 5.1. Pozadí Barking a Dagenham je relativně nové uskupení, přičemž Barking býval samostatným správním okrskem, nezávislým na Dagenhamu. Nyní jsou, v důsledku změny hranic, jedním správním okrskem vmáčknutým mezi bohatý Docklands a hrabství Essex.


V okrsku žije smíšené obyvatelsko, z nichž nejvíce je bílých Britů (81 %). Další největší skupinou jsou černí Afričané, kteří tvoří 4,4 % z etnických minorit. Existuje zde politické napětí, které teď, po volbách, opadlo; nezaměstnanost mladých lidí je v tomto okrsku dobře zdokumentována vzhledem k problému nezaměstnanosti a závislosti na sociálních dávkách u generací domácností, což souvisí s nízkým dokončeným vzděláním; v současné době 39,5 % obyvatel mezi 16–71 lety nemá dokončené žádné vzdělání (stav ze sčítání lidu 2001). Náš dotazníkový výzkum mezi mladými lidmi (cílová skupina od 14 let výše) a zpětná vazba, stejně jako rozhovory s rodiči, opatrovníky a dalšími místními včetně radních ukázal, že tento okrsek nesmírně potřebuje příslušná centra pro mladé, kde by se socializovali a cítili se bezpečně. Rovněž bylo zapotřebí zajistit alternativní akreditovanou výuku, která by byla cenově dostupná. Poté, co jsme byli osloveni mnoha rodiči a mladými lidmi, kteří vyjádřili, že by zejména potřebovali hudební centrum, my, 3 D Ministries & Co Ltd, jsme odpověděli tak, že jsme vyvinuli koncept Streetwyze.

JAK TO VŠE ZAČALO S pomocí rodičů, muzikantů, místních radních a poradců jsme přišli se strategickým plánem s cílem poprat se s přetrvávajícími problémy: • Nízkého dokončeného vzdělání • Chronických záškoláků • Vyloučení ze školy • Asociálního chování • Účasti na alternativním vzdělávacím programu •N EETS (ti, kteří se nevzdělávají, nepracují, ani se neúčastní žádného školení či průpravy) • Pre-NEETS (ti, kteří jsou výše uvedeným ohroženi)

56

• Výtržníků: začlenit ty, kteří se dopustí výtržnictví poprvé, a ty, kteří nemohou z jakéhokoliv důvodu pokračovat ve vyšším vzdělání, ale chtěli by.


LEONARDO PROD


NÁŠ HLAVNÍ CÍL: Použít hudbu jako klíčový nástroj k angažmá

• Práce s centry pro léčbu drogově a alkoholově závislých, policií, poradnami pro žáky, sociálními pracovníky, agenturami pro mládež a týmy včasného zásahu • Rozvinout strategie přizpůsobené jednotlivcům, tak aby odpovídaly potřebám jednotlivců, s tím, že postup je založen na výuce „jeden na jednoho“ Při budování Centra Streetwyze jsme rezignovali na prostředí tříd a vytvořili jsme centrum, které by usnadňovalo profesionální studium hudby v bezpečném a zajištěném prostředí, jež by nabízelo akreditaci a hudební vzdělání v jednom prostoru. Úkol vzbuzoval obavy, když jsme však pochopili potřebu vhodného zařízení a potřebu být v rámci oblasti Barkingu a Dagenhamu iniciativní při pojmenování problémů mladých lidí, pocítili jsem naléhavé nutkání do životů těchto mladých lidí zasáhnout. To se shodovalo s dychtivou nedočkavostí lidí pomoci v tomto procesu a my jsme mohli postupovat rázně s úplnou podporou komunity. Dobrovolníci i profesionálové nabídli širokou škálu znalostí a dovedností; necítili jsme vůbec strach a přistupovali jsme k úkolu s vizí, že vzájemným působením „jeden na jednoho“ můžeme pomoci mladým lidem, zejména těm s poruchami učení a problematickým chováním.

FINANČNÍ PODPORA


• Rozvoj hudebních schopností, péče o ně, mentoring, současně reedukace jednotlivců za použití hudby.

To je vždy hlavní problém; granty a vládní podpora pokrývající naše měsíční režie a náklady jsou velmi omezené; podnikli jsme mnohé ve spojení s evropskými partnery, tj. LLLP (Lifelong learning programme – program celoživotního vzdělávání) a rovněž s úředníkem zodpovědným za rozvoj projektu. Máme mnoho dobrovolníků a dobrou strukturu manažerů, kteří jsou skrz iniciační přístup Streetwyze ochotní a dychtiví pomoci nám poprat se s problémy, jimž čelí mladí lidé v okrsku. V rámci našich omezených prostředků jsme schopni zapojit skupiny mladých lidí, kteří mají tendenci držet pospolu a jsou bohužel označováni jako gangy; vedeme a směrujeme jejich hudební schopnosti v profesionálním, ale zábavném výukovém prostředí. Nepřímo nabízíme v rámci programu mentoring, matematickou gramotnost, čtení a psaní a také akreditovanou hudební výuku v rámci výukového programu Rockschool (Rocková škola). Vytvoření projektu ukázalo, jak komunita může být aktivní s pomocí, která přichází od mnoha různých segmentů komunity – od místních podnikatelů, radních a místních lidí, kteří nepřetržitému rozvoji projektu nabízejí nejrůznější stránky profesionality.

57



LEONARDO PROD

Zjistili jsme, že není přenechání těchto otázek učitelům nebo státním službám není alternativa; ke společné práci k vytouženému cíli, totiž začlenění mladých lidí, zejména mladých lidí s poruchami učení a hendikepy v chování, je dnes zapotřebí celé sítě opatření.


Náš areál nám poskytli BIG YELLOW STORAGE, 25 ALFREDS WAY, BARKING IG11 0AG (http://www.bigyellow.co.uk/store/barking), kteří tuto iniciativu maximálně podporují a poskytli nám velkorysé dotace na nájemné, za což jsme velmi vděčni.

KAPELA BANDS EAST – PROJEKT SOUND CONNECTIONS (SPOJENÍ ZVUKU)

Pochopili jsme, že cesta dopředu znamená v případě mladých lidí zapojit je v jejích ganzích. Je nanejvýš zřejmé, že mladí lidí mají zálibu v hudbě, a také je zřejmý vliv, který má hudba na mladší generaci. Cíleným marketingem a letáky jsme oslovili místní organizace poskytující služby mládeži, oslovili jsme rovněž mnoho mládežnických vládních i nevládních organizací v rámci okrsku Barking a Dagenham, včetně Vibe a YMCA. Z Vibe se během krátké doby přihlásila jedna skupina a také skupina mladých dam, prostřednictvím Vibe jsme byli rovněž schopni povzbudit dobrovolníky z místní organizace YMCA, kterým se dostalo školení a kteří prošli kontrolou trestního rejstříku; pokračující školení jim rovněž nabídly naše přidružené organizace. Pomocí hudební skupiny Bands East jsme byli schopni zapojit tuto skupinu mladých lidí a rozvíjet jejich individuální hudební dovednosti a rovněž využít příležitosti a pomocí našich hudebních mentorů ve Streetwyze je začlenit do individualizovaných plánů mentoringu a tak povzbudit jejich osobní rozvoj tím, že budou společně pracovat s cílem interakce a spolupráce ve skupině. Členové skupiny byli ohroženi vyloučením z běžných škol a projevovali asociální chování.


LEONARDO PROD


Za druhé jsme díky finančním zdrojům mohli zapojit skupinu mladých dívek, na které nás upozornil příslušný pracovník z Vibe, které byly velmi rizikové, a také další mladé lidi, kteří o projektu slyšeli a přišli z vlastní iniciativy. V rámci hudební skupiny Bands East jsme se mohli této skupině mladých mužů věnovat, přidělit jim hudebního lektora a dobrovolného hudebního asistenta; mohli mít individuální výuku, která zahrnovala bicí, basovou a rytmickou kytaru a také lekce zpěvu; dali jsme jim rovněž několik hodin skupinové výuku. Potřebovali jsme je zapojit, vytvořit pouto a vyvolat vzrušení ve skupině (dostali jsme další rady od rodičů a mládežnických vedoucích), aby jejich zájem přetrval.

Skupina mladých dam z Vibe přišla společně s jejich pracovníkem, který měl na starost podporu mládeže, a chtěla, abychom je naučili hrát na nástroje a pomoci jim se zpěvem; svou kapelu nazvaly B+D Vibes a proces výuky dokončily za dobu 7 týdnů. Získali jsme profesionální výpomoc od lektorky zpěvu/zpěvačky/skladatelky, která se s nimi sžila velmi dobře a stala se jejich mentorem, hudebního pedagoga a asistentů. Docházely do centra každý týden v úterý večer na 2 hodiny skupinového sezení po dobu 7 týdnů. Byly velmi dychtivé se zapojit a zkušenost považovaly za mimořádně přínosnou pro jejich osobní rozvoj; každý týden čekaly před centrem, než přijel za ně zodpovědný pracovník. ZACHOVÁNÍ MLČENLIVOSTI VZHLEDEM K ZACHOVÁNÍ MLČENLIVOSTI A CITLIVOSTI ZÁZEMÍ TĚCHTO 8 MLADÝCH DAM JSME NESMĚLI VÉST ROZHOVORY A POŘIZOVAT FOTOGRAFIE NEBO VIDEOZÁZNAMY JEJICH PŘEDSTAVENÍ, KTERÉ PŘIPRAVILY ZA PODPORY CAMARY (naše mladá ambasadorka - mentorka ve Streetwyze) V MLÁDEŽNICKÉM CENTRU VIBE PRO SVÉ KAMARÁDY, RODINU A MLÁDEŽNICKÉ PRACOVNÍKY. PŘEDSTAVENÍ MĚLO VELIKÝ ÚSPĚCH. MÁME VIDEOZÁZNAM ROZHOVORU MLÁDEŽNICKÝM PRACOVNÍKEM, KTERÝ JIM BYL PŘIDĚLEN, A HODNOCENÍ A SHRNUTÍ O SKUPINĚ OD CAMARY FEARON, NAŠÍ MLADÉ DOBROVOLNICE, A JEJÍ MAMINKY JOEINE, KTERÁ PO DOBU SEDMI TÝDNŮ PRACOVALA JAKO JEJICH POMOCNÝ MENTOR.


Tato skupina společně dobře pracovala a vytvořila kapelu, takže jsme vytoužených cílů dosáhli během 3 měsíců; dostávalo se jim neustálé pomoci, rad a podpory od maminky jednoho z členů kapely, která nám je pomohla odborně vést.

http://youtu.be/RIEL8AUcf6A http://youtu.be/PVGKumXVGHA http://youtu.be/oFIxfifx8XE www.myspace.com/mizzcamara



LEONARDO PROD

5.2. Dobrá praxe Streetwyze Streetwyze vybralo tři případové studie: 1) z projektu kapely „Bands East”


2) projekt „Zvuk hudby” 2011, který sponzoroval The Evening Standards Dispossessed Fund

3) Místní marketing

Camara Fearon – vyslankyně pro mládež / mentorka v Streetwyze Skupinu tvořily dívky ve věku od 14 do 18 let, bylo jich 8. První dojem Camary byl, že některé byly trošku nervózní, některé byly docela hlučné a vypadaly sebevědomě.

Po počátečním úvodu ředitele Errola Thomsona o zdraví a bezpečnosti se vzájemně představily a my jsme se dívek zeptali, co cítí, že by si z kurzu rády odnesly. Jejich odpovědi se lišily, ale nejvíce uváděly, že neví, ale nevadilo by jim, kdyby byly v kapele, protože chtěly dělat něco společně. Pouze jedna z nich měla nějakou zkušenost s hudbou, nikdy však z této zkušenosti necítila radost; nikdo ze skupiny neměl žádné hlasové školení. Povídala jsem jim o tom, že mohou společně napsat písničku, ale ony samy se tomu nápadu vyhýbaly. Když jsme ale skupinovou diskusí prolomily ledy, každá souhlasila s tím, že k písničce přispěje jedním řádkem a zároveň přidá pár řádků krátké výpovědi o sobě, považovaly to však za obtížné. Jako alternativu jsme navrhli, aby napsaly o tom, jak se cítí, a třeba o počasí.

60

Výsledky pohnuly mne a mou matku k slzám, ačkoliv výpovědi byly velmi stručné, byly velmi silné a neuvěřitelně hluboké. Hovořily o tom, že jsou osamoceny a kromě kamarádů nemají nikoho, komu by důvěřovaly, o nudných dnech, tlaku školy, o tom, k čemu je studium, když není práce atd. Hovořily o skutečných pocitech, emocích a situacích v jejich životech a jaký na ně měly dopad.


LEONARDO PROD


Pomohla jsem jim upravit tyto výpovědi do písně a zopakovala jsem základní pravidla každotýdenních sezení, která znamenala - chodit včas, žádná hrubá slova, žádné hádky atd. a ony souhlasily.

Tato zkušenost mne naučila, že „Není nic horšího než chudoba v duši” Ta užere všechny naděje a víru ve společnost či Tebe. Jsem stále s dívkami v kontaktu a povzbuzuji je, kdykoliv mohu.

Camara má 14 let a je vynikající zpěvačka/autorka písní/skladatelka/muzikantka/herečka/mentorka. Spolu se svou matkou dobrovolně pracovala jako lektorka/mentorka v programu Streetwyze „Zvuk hudby“. Sezení skupiny dosáhlo svého cíle vznikem písně, která vyjadřovala emoce a situace, které pro ně byly reálné, prací a učením ve skupině a rozvojem a podporou osobních dovedností, o nichž nikdy nevěděly, že je mají. Pak byly povzbuzovány k tomu, aby při předvedení písně hrály na nějaký hudební nástroj nebo zpívaly; podle toho jsme je rozdělili – byl jim přiřazen dobrovolný hudební mentor; po třech sezeních jsme naši píseň měly hotovou a všechny dívky se naučily své party, dokonce nechtěly ani dělat přestávky, ve skupině pracovaly mimořádně dobře, pozorně a dychtivě. Po osmém sezení jsme měly vystoupit v Centru pro mládež Vibe při předávání cen před početným publikem složeným z vedoucích komunity, vrstevníků a rodičů; ačkoliv byly pochopitelně nejdříve nervózní, zazářily jako pozitivní vynikající interpretky; vyjádřily přání naučit se novým dovednostem a věnovat více pozornosti škole za předpokladu správných pomůcek a času. Jejich schopnost naučit se písničky, hrát na hudební netroje a vystoupit před davem lidí zvedla jejich sebevědomí, odhalila jim nové dovednosti, o nichž nevěděly, že je mají, a povzbudila je k zapojení se do vzdělávacího procesu.


Hudební akademie Streetwyze: Camara Fearon

Vytvořila jsem si k těmto dívkám skutečně kladný vztah a ony se mnou byly schopny hovořit téměř o čemkoliv. Naučily se týmové práce a každý jim chtěl pomoci a něčím přispět. Respektovaly mne nejen jako lektora / mentora, ale jako vrstevníka, který také musel tvrdě pracovat, aby si splnil své sny. Jsem také součástí jednoty Through-Unity, což je charitativní organizace, která podporuje oběti násilných činů a pomáhá mladým lidem vyhnout se životu na ulici. Rani King (CBE. MBE), která charitu provozuje, nabídla dívkám jednodenní výlet k sobě. Strávily radostný den na vodním kanálu za teplého a slunečného počasí. To byla zasloužená odměna pro velkolepý tým, za niž byly velmi vděčny. Třetí skupina mladých lidí přišla, protože se o projektu zvěděla od kamarádů a místních novin. Během prázdnin jsme o středách a čtvrtcích nabízeli výuku na kytaru, bicí a keyboard; při dvou studentech, kteří přicházeli na hodinová sezení, a zkouškách kapely po večerech byla tato sezení vedena naším hudebním pedagogem a jeho asistentem.

61




LEONARDO PROD

Tato skupina si vytvořila dobré pouto, jejich mentorem jako kapely byl místní muzikant, který je otcem dvou z mladých členů kapely. Kapela si zvolila název QUEST, měli bubeníka, dva hráče na keyboard, vokalistku a rytmického kytaristu. Bubeník, který je rovněž vzděláním hudebník, s nimi hraje v kapele baskytaru; nejstaršímu je 16, nejmladšímu 13. Sdělili své plány na letní prázdniny a na svou hudební produkci na konci prázdnin, kterou chtěli věnovat rodičům a opatrovníkům, kteří byli jejich největší oporou.

STRUKTURA PRÁCE Výuka v sobotu dopoledne na základě „jeden na jednoho“ s maximálně dvěma mladými lidmi na jedno sezení, po každém sezení následovala zkouška kapely odpoledne, která trvala až čtyři hodiny. Cílem bylo uskutečnění místního koncertu pro rodiče, sponzory, přítele a místní noviny a představitele místní správy ve známém areálu. Každá kapela měla do září 2011 umět zahrát alespoň 2 písně a mít profesionální výuku na vybraný nástroj, což jsme dělali o středách a čtvrtcích po celé letní prázdniny se stejnou strukturou dvou mladých lidí na hodinové sezení ve Streetwyze.

DŮVĚRNÁ INFORMACE O PODPOŘE KAPELY BANDS EAST V této kapitole se pokusím vysvětlit Vám všechny výzvy, kterým jsme při tomto projektu „Sounds Connections“ (Spojení zvuků) čelili. Lehce jsme se odklonili od našeho prvního cíle, dle něhož jsme měli mít jednu skupinu mladých lidí, a rozhodli jsme se vyhovět potřebám všech těch, kterým byl projekt představen. Cítili jsme jako nesprávné odmítnout jakéhokoliv mladého člověka, který je postaven před náročné okolnosti problémů sociálních a problémů s chováním. Proto jsme od června do září 2011 pracovali s celkem 16 mladými lidmi. Všichni mladí lidé, kteří byli zapojeni do kapely Bands East, jsou z náročných podmínek, kde bohužel byla prvořadá mlčenlivost, pokud jde o fotografování, rozhovory s jednotlivci, záznamy ze sezení a použití jmen. Ve většině případů jsme museli získat svolení rodičů a žádat o svolení jednotlivců, kde to bylo nutné.

62

Všichni mladí lidé chtěli vystupovat na koncertu koncem léta a souhlasili s tím, že budou během programu fotografováni, nebylo tam však přítomno pár těch, kteří nechtěli vystupovat a nechat se fotografovat.


LEONARDO PROD


Naše důkazy jsou proto převážně založeny na zprávách našich lektorů, pedagogů a dobrovolníků, registru našich návštěvníků a našem letním přestavení na fotbalovém hřišti Dagenham a Redbridge. Poté, co jsme po mnoho týdnů pracovali prostřednictvím Rockové školy s chlapeckou kapelou, investovali jsme hodně času profesionálů v jednotlivých lekcích s cílem získat vysvědčení za 1. stupeň a realizovali jsme s nimi jako kapelou mentoring, obdrželi jsme koncem července před letními prázdninami alarmující email od maminky, která pro ně pracovala jako mentor. V emailu vysvětlovala, že mezi členy dochází k rozbrojům, ve škole a při jiných společenských událostech se jeden od druhého distancuje, nemluví spolu a ignorují telefonáty. Mezi vedoucím skupiny a některými členy kapely se projevovala zášť. Problém jsme neuměli vyřešit, ačkoliv jsme dělali, co jsme mohli, abychom rozpory vyřešili; kapela se bohužel rozpadla.

Byli jsme rozhodnuti nesoustředit se sami na sebe a bylo pro nás velkým povzbuzeních, když k nám přišel vedoucí kapely odhodlaný najít jiné členy z místní komunity, aby mohli pokračovat; bylo to tvrdé, nicméně našel bubeníka, rytmického kytaristu, on hrál baskytaru a vytvořil novou kapelu. Pokud se týká kapely B+D Vibes, tyto mladé dámy byly opět velkým rizikem, pracovnice pro mládež byla přítomna na všech jejích sezeních, nesměly vést rozhovory ani být foceny. Podařilo se nám však získat svolení k rozhovoru s pracovnicí pro mládež, která je měla na starost a která získala povolení svého vedoucího až poté, co jsme podepsali, že informace nepoužijeme k jinému účelu, než k hodnocení. To znamenalo také dát záruku, že video neshlédne žádná jiná strana, než my a financující organizace.


Byli jsme absolutně zničení, protože tato kapela měla být naší hlavní kapelou vzhledem k výsledkům a hodnocení. Stalo se to zrovna před letními prázdninami. Cítili jsme, že jsme je nechali padnout a neudělali jsme dost na to, abychom je pochopili, i když oni prohlašovali, že jsou skutečně blízkými kamarády, kteří společně vyrůstali; existovaly tam zřejmě skryté problémy, jichž jsme si nebyli vědomi. Byli jsme nuceni přehodnotit naši nedokončenou práci se členy další kapely a uživateli projektu, abychom se snažili jim lépe porozumět, a také se podívat na to, zda bychom mohli vymyslet lepší postupy pro vytváření pout mezi dalšími mladými lidmi zapojenými v našich projektech.

ŠIRŠÍ POHLED NA TO, ČEHO JSME VE STREETWYZE DOSÁHLI V rámci kapely Bands East a projektu Zvuk hudby jsme angažovali až 7 dobrovolníků včetně rodičů, NEETS, dvou mladých mentorů, kteří nabízeli mentoring vrstevníka vrstevníkovi, školení, pracovní stáže a příležitosti k dobrovolnické činnosti ve Streetwyze. Starší sestra (absolventka s hudebním vzděláním / interpretka) jedné z mladých žaček v projektu se zeptala, zda by mohla vystupovat se svou sestrou na koncertě k ukončení činnosti kapely Bands East a byla celá nažhavená chodit do centra a zkoušet se svou mladší sestrou; velmi nás povzbudilo, že jsme byli schopni zapojit do projektu sourozeneckou dvojici. • Náš hlavní hudební pedagog je vysokoškolsky vzdělaný člověk, který považoval za neocenitelnou příležitost vyučovat ve studijním programu Rockové školy a využít své muzikantské schopnosti k učení

63



LEONARDO PROD

• Máme dva muzikanty, kteří jsou NEET, pomáhali a zároveň byli odborně vedeni naším hudebním pedagogem; nyní jsou oni mentory kapely Wide Open Spaces a dostávají další příležitosti k dalšímu vzdělaní a pokračující průpravě • Máme dva rodiče, jeden z nich je muzikant, který je nyní mentorem kapely Quest, další rodič, který je profesí pracovník s mládeží, se stal velkým zdrojem zkušeností pro řízení Streetwyze.


V našem manažerské týmu Streetwyze jsou nyní zapojení všichni rodiče, a jsou nadšení, že jako rodiče mohou být zapojeni do tak vzrušujícího a vizionářského projektu. Mladým lidem s poruchami učení / problémovým chováním v okrsku Barking a Dagenham jsme schopni nabídnout více než 100 hodin profesionální hudební výuky / doby na zkoušky kapel. Rovněž jsme byli schopni postarat se o mladé lidi, kteří byli zataženi do trestně právního řízení a kteří potřebovali pozitivní aktivitu, v níž by se angažovali. To rovněž zahrnuje zapojení obtížně zastižitelných lidí v okrsku Barking a Dagenham do strukturovaného týdenního rozvrhu po dobu 6 týdnů s nesmírnými výsledky a velkou účastí na sezeních. Budeme pokračovat v práci s každým jednotlivým muzikantem až do chvíle, kdy dosáhne 1. kvalifikační stupeň ve zvoleném nástroji, v rámci studijního plánu UK Rockschool) (Rocková škola Spojeného království) a v rámci hudebního klubu po vyučování, od 16.30 hod. každý den, kdy každý večer bude věnován výuce jednoho nástroje při dvou studentech na hodinovou lekci. Budeme rovněž dále nabízet skupinový nácvik dvěma hlavním kapelám.

NĚKTERÉ DOSAVADNÍ VÝSLEDKY

• Mladí lidé zapojení do projektu vystoupili na dvou velkých koncertech v oblasti Barking a Dagenham, za účasti rodičů, úředních představitelů a sourozenců. Všichni se zavázali, že budou ve společné práci v kapelách pokračovat. • Prostřednictvím kapely Bands East, sponzorované Sound Connections a Evening standard dispossessed fund se nám podařilo zapojit více než 20 mladých lidí s náročnými poruchami učení a z vysoce znevýhodněné oblasti, a to Barking a Dagenham, kde je bylo velmi těžko zastihnout.


LEONARDO PROD


• Našli jsme cestu, jak angažovat mladé lidi v kvalitních hudebních aktivitách, které zahrnují akreditovanou vzdělávací strukturu, dobrovolnickou práci, pracovní zkušenosti, pracovní stáže, mentoring, LLLP (lifelong learning programme – celoživotní vzdělávání), pracovní dovednosti, uplatnění udržitelné praxe ve Streetwyze, akreditované v rámci Rockschool (Rockové školy). Rozvojem partnerství s nadřazenými vzdělávajícími organizacemi budeme ve Streetwyze pokračovat v rozvoji a strukturalizaci Streetwyze podle potřeb mladých lidí v okrsku. • Všechny naše dosažené úspěchy a výsledky se naplnily koncerty k ukončení programu na fotbalovém hřišti v Dagenham a Redbridge a představením pro Vibe.

pan Simon Thomas (Koordinátor dobrovolníků / ředitel evropských iniciativ) paní Angela Oakley (vedoucí pracovník pro dobrovolníky) pan Vivek Trevedi (pracovník s mládeží, lektor nových dobrovolníků) pan Errol Claydon (dobrovolný ředitel studia) pan Steven Samuels (dobrovolný lektor pro živou hudbu)


pan E. Thomspson MD





LEONARDO PROD

LEONARDO PROD


6. TEHNIC COLEGIUL DE CAI FERATE „UNIREA“ (Rumunsko)




LEONARDO PROD



68

6.1. Popis školy Technická univerzita Unirea Pascani je v župě Iasi. Každoročně na ní studuje nejvyšší možný počet studentů. Z pohledu hendikepovaných studentů existují v rumunském vzdělávacím systému dva typy škol: a) speciální školy; b) inkluzívní školy. Od svého vzniku v roce 1920 nabízí naše škola v Pascani inkluzívní vzdělání. Naše škola nabízí podpůrné aktivity pro studenty s fyzickým či mentálním postižením. To je možné díky zařízením speciálně vybudovaným pro každý typ hendikepu diagnostikovaného u studentů, kteří školu navštěvují. Nenabízí léčebné služby (na příklad rehabilitaci pro studenty s kombinovaným postižením). Rumunské Ministerstvo vzdělání, výzkumu, mládeže a sportu (MERYS) ve svých vlastních dokumentech používá pojmy „hendikep“ a „SEN“ (speciální vzdělávací potřeby). Nabídka vzdělání na škole je velmi široká. Škola nabízí specializace/kvalifikace, které umožňují studentům pokračovat na akademické půdě (teoretický směr) nebo jít do praxe (technický směr). Současně škola nabízí všechny obligatorní stupně vzdělání nutné pro získání profese. K ukončení těchto úrovní škola předepisuje povinnou zkoušku, aby studentům umožnila získat vysvědčení, které jim pomůže při hledání pracovního místa. Nabídka vzdělání, kterou škola prezentuje, umožní studentům získat kvalifikaci nebo pokračovat ve studiu k získání další kvalifikace. Student má příležitost získat novou kvalifikaci a také možnost vylepšit své profesní dovednosti v již zvolené profesi. Naše škola nabízí kurzy pro studenty ze středních škol, vyšších škol, pro fotbalisty, ragbisty a házenkáře ze školního sportovního klubu a také pro dospělé (práce na počítači, malíř v průmyslových podnicích), kteří navštěvují denní/večerní lekce navazující na vyšší vzdělání, dvouleté kurzy, školu pro mistry – technika školení. Zápis do školy je rozhodnutím studenta, ale během kurzu je studentu poskytnuta studijní „asistence“, která mu pomůže dosáhnout specifických dovedností potřebných pro jeho budoucí povolání. Je veden v souladu s jeho mentálními a fyzickými schopnostmi. Studijní asistence je doprovázena pomocí pedagogickou, lékařskou a psychologickou, které nabízí naše škola. Aby dosáhli na školní aktivity a také si jejich rámec rozšířili, jsou studentům nabízeny vzdělávací alternativy (doplňující a dodatkové) prostřednictvím workshopů, které se na různé činnosti specializují. Obecným pravidlem, dle kterého se vše řídí, je skutečnost, že každé dítě je jiné a má specifické potřeby.


LEONARDO PROD


6.2. Metodika Období činností věnovaných studentům se speciálními vzdělávacími potřebami (SEN) začíná na začátku každého školního roku. Tyto aktivity doplňují zavedenou metodiku pro práci se studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Tato metodika je založena na pilířích, které vytvořily instituce na úrovni župních vlád a vlády národní. Každý rok se metodika zkvalitňuje nejen na začátku kurzu (při navrhování činností / stupňů), ale také během školního roku (když se objeví nové „případy“ nebo noví partneři, kteří patří k jiným typům činností). Nastavení a realizace jednotné metodiky pro práci s dětmi se SEN je periodická. Každé období trvá jeden školní rok.

Fázemi této metodiky jsou: Fáze 1: Začátek organizace daného období Fáze 2: Shromažďování informací Fáze 3: Strategie: – Jednotná metodika vytvořená ke zjišťování možností pro směr vzdělávání studentů; – Inkluzívní akční plán pro studenty se SEN; – Obligatorní rozvrh formujících/informativních a poradenských aktivit; Fáze 4: Rozvoj Inkluzívního akčního plánu a Orientačního plánu pro povolání a školu; Fáze 5: R ozvoj průběžného a periodického hodnocení a přeformulování počátečních návrhů; Fáze 6: hodnocení dosažené úrovně. Fáze 1 Na počátku období vznikne výbor, který se zaměří na studenty se SEN: – Výbor pro práci s lidmi se SEN


Tyto workshopy jsou realizovány jak ve škole, tak i v partnerské spolupráci s nevládními instituce / sdruženími, přičemž právě sdružení nezamítají experimenty a mají dobré výsledky ve vzdělávacích programech. Každý rok žáci profitují z existence velkého množství partnerských vztahů, které iniciují učitelé školy a partneři.

• Výbor pro rozvoj inkluzívního vzdělání • Výbor pro studijní plán Jmenováni jsou třídní učitel, vzdělávací poradce, osoby zodpovědné za činnosti workshopů; podepisují se smlouvy o partnerské spolupráci.

69



LEONARDO PROD


Fáze 2 V další fázi jsou identifikováni studenti se SEN. K jejich identifikaci používáme dva hlavní modely, které se vztahují k postižení: lékařský model a sociální model. Studenti školy jsou z Pascani a jeho předměstí. Pocházejí z různých sociálních vrstev a podmínek: ze zemědělských oblastí, městských oblastí, našeho města, sirotčinců, z rodin, z prostředí bez jednoho z nejbližších příbuzných, s fyzickým postižením (se záznamem v lékařských zprávách) nebo bez fyzického postižení. Bylo identifikováno několik problémů, které jsou mnoha žákům společné: a) „ skupinové problémy” (zejména sociální problémy nebo problémy spojené s věkem studenta), b) „individuální” (osobní) problémy. Pro druhou z kategorií problémů jsme každý případ oddělili (osobní intervenční plán). V Rumunsku jsou uznávány čtyři stupně postižení: lehké, střední, vážné a těžké. Nejvyšším stupněm postižení, který byl v naší škole identifikován, je dle Osvědčení, které vydala Služba celkového hodnocení Iasi, vážné postižení. Osvědčení obsahuje písemná doporučení uvedená v Rehabilitačním plánu pro děti s hendikepem / Individuální plán ochrany. Pro každou kategorii studentů se SEN existuje podpůrná skupina. Tvoří ji lidé, kteří mají vliv na směr vzdělávání žáka, a také lidé, kteří svými rozhodnutími udávají směr cestě žáka za vzděláním. Podpůrnou skupinu tvoří: • školní psycholog (povinně), třídní učitel, učitelé ve třídě, školní terapeutka, rodiče, vzdělávací poradce. • Za druhé můžeme v této skupině najít lidi, kteří jsou členy Výboru pro práci s lidmi se SEN, Výboru pro studijní plán, Výboru pro rozvoj inkluzívního vzdělání, představitele školy. • Současně jsou v podpůrné skupině sociální pracovníci, partneři pro vzdělávací proces, instituce, které pracují s lidmi se SEN, úřady našeho města, župy a na státní úrovni (zaměstnanci ministerstev), ačkoli je škola nenajímá, ani pro ni přímo nepracují. Fáze 3 Sestavení a realizace stejné metodiky k výběru vzdělání vyžaduje tyto úkony: a) volbu možných cest ke vzdělání pro každého studenta. Tento úkon přichází na řadu po analýze průzkumů, které se týkají výběru typu vzdělání studenty naší školy b) a sestavení Osobního intervenčního plánu pro studenty v tísni.


LEONARDO PROD


Sestavení Inkluzívního akčního plánu pro lidi s hendikepem se vztahuje k hlavním aspektům inkluzívní vzdělávací kultury:

• fungování určitého reálného partnerství na úrovni vládních institucí, nevládních sdružení pro studenty, učitele, rodiče a místní komunitu; • koordinace, monitoring, školení pro učitele a manažery, kteří jsou zapojeni do práce s lidmi se SEN (pro rozvoj inkluzívních didaktické praxe). Sestavení povinného rozvrhu školicích / informačních a poradenských činností je pouze předběžné. Během školního roku může být tento rozvrh pozměněn tak, že některé činnosti jsou přidány (objeví se současně s podpisem nového partnerství) a některé ubrány (dle požadavků na státní a župní úrovni). Fáze 4 Sestavení plánu týkajícího se Inkluzívní školy a Orientace v povolání a vzdělání se vztahuje k profesní kvalifikaci a osobnímu rozvoji. Fáze 5 Integrace prováděná nastavením studijního plánu se ukázala jako úspěšná, zejména pro studenty s lehkým a středním postižením. V případě studentů s lehkým a středním postižením si mohou studenti se SEN osvojit obecný studijní plán, podle nějž se řídí masový vzdělávací systém, aniž by byly přidávány nebo vyškrtávány složitější prvky nebo aniž by bylo celý plán zjednodušen. Obecný studijní plán lze vylepšit přidání nových aktivit (individuální aktivity, kompenzačně-terapeutické aktivity), které se účinně uplatňují u studentů se SEN a také u studentů, kteří se účastní vzdělávacího procesu. Fáze 6 V poslední fázi hodnotíme úroveň rozvoje, kterou každý účastník dosáhl, přičemž bereme v úvahu zaangažované instituce a učitele a také studenty, kteří byli hodnoceni z pohledu školní integrace. Seznam zkratek: G.D.S.A.C.P. = Generální ředitelství pro sociální pomoc a ochranu dětí N.A.D.P. = Národní úřad pro hendikepované C.D.P.P.A. = Župní ředitelství psychologicko-pedagogická pomoci M.E.R.Y.S. = Ministry vzdělání, výzkumu, mládeže a sportu C.D.E. = Župní ředitelství pro vzdělávání C.R.C.E.A. = Župní zdrojové centrum a pomoc při vzdělání N.E.A. = Celostátní úřad práce (v Pascani)


• způsoby nastavení studijního plánu, které se liší podle typu speciálního požadavku na vzdělávání, účinné prostředky nastavení studijního plánu, které se liší podle speciálních edukativních požadavků: poruchy učení a speciálních nedostatečností;

71




LEONARDO PROD

LEONARDO PROD

Komise pro podporu inkluzivního vzdělávání

Komise pro studenty se speciálními potřebami

Metodická komise Stipendijní komise

Škola

Ředitelství/Administrativní oddělní

Školní psycholog

Učitel/ třídní poradce

Vzdělávací poradce/ organizátor školních workshopů Školní zdravotní sestra

C.D.E. speciální vzdělávání + C.R.C.E.A.

Partneři ve vzdělání

M.E.R.V.S.

RODINA

Další školy

G.D.S.A.C.P. Sociální asistent pro děti se speciálními potřebami

C.D.P.P.A. Psychologičtí asistenti Neziskovky

DĚTI SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI

Městský úřad Sociálně asistenční oddělení asistent


N.E.A. Pascani G.D.S.A.C.P./N.A.D.P. Poradce pro vzdělávání hendikepovaných osob

Institucionální partneři G.D.S.A.C.P. sociální asistenti z adopčního oddělení

LEONARDO PROD


Paralelní dobrá praxe PRAXE 2, jejímž cílem je zaměstnání v jiné instituci

Student navštěvoval praktické lekce v naší škole (jeho/její příští pracoviště). Tyto lekce byly dobrovolné a jejich cílem bylo dosažení specializace sekretáře/řky.

Student navštěvoval praktické lekce na jeho/jejím pracovišti. Tyto lekce se řídily obligatorním studijním plánem vydaným Ministerstvem vzdělání, výzkumu, mládeže a sportu s cílem získat specializaci elektromechanika.

Kvůli diversifikaci jeho/jejích povinností navštěvoval školený student praktické lekce v naší škole v rámci kurzu o více úrovních v době, kdy probíhaly specifické aktivity a školní události.

Kvůli diversifikaci jeho/jejích povinností navštěvoval student praktické lekce v mnoha firmách, které měly požadovaný profil.

Po ukončení studia na vyšší škole získal/a student/ka zaměstnání v naší škole.

Po ukončení školní fáze byl student veden odpovídajícímu směrem, aby získal profesi.

Po ukončení postgraduálního studia navazujícího na vyšší školu student/ka změnil/a zaměstnání v souladu s novou kvalifikací. Ubytovací zařízení.

Pomoc při hledání zaměstnavatele.

Stravovací zařízení.

Pomoc při udržení zaměstnání (nabídky nebo vyhledání nového zaměstnavatele).

Fyzické postižení (na levé ruce), kombino- Studují v inkluzívních skupinách, aniž by vané se sociálním hendikepem (dítě vybyli separováni při mimoškolních aktivirostlo v dětském domově), s tuberkulózou tách. (TB) a poruchami učení. Při stanovování strategie byl kladen velký Při stanovování strategie hrála důležitou důraz na komunikaci se subjektem samot- roli komunikace s rodinou subjektu. ným. Studenta se každý rok vracel a navštěvoval praktické lekce, aby si prohloubil své znalosti a schopnosti, které během kurzu nabyl.


PRAXE 1, jejímž hlavním cílem je zaměstnání v naší škole

Studují v inkluzívních skupinách, aniž by byli separováni při školních aktivitách. Poradenství bylo poskytnuto celé skupině studentů, kolegové museli prokázat více flexibility ve způsobu, jak se chovají a cítí.

73




74

LEONARDO PROD

český překlad

Vyhořelá Luciana Dondas Radost je nitka kouře, iluze změněná v prach, do chvíle, než vše v Tobě vyhoří. Všechny mé sny jsou nyní ničím. Vše ve mne vyhořelo, rozčarování už bylo příliš. vše se obrátilo v prach, vše se změnilo v kouř. Svou nemoc bych změnila v prach, své trápení bych spálila na kouř, svou bolest bych vrhla do plamenů a zbavila bych se rozdrobených nadějí.


LEONARDO PROD


6.3. Dobrá praxe školy Colegiul Tehnic De Cai Ferate „Unirea“

STÁVAJÍCÍ SITUACE S.B. je třiadvacetiletý mladý muž. Trpí ADHD – hyperkinetickou poruchou (onemocnění charakterizované nemožností soustředit se na jeden předmět nebo provádění určité činnosti). Žije s rodiči a starším bratrem (27 letý muž, absolvent lékařské fakulty, nyní pracuje jako lékař ve Všeobecné nemocnici v Iasi). Vztahy v rámci rodiny jsou normální, harmonické (otec je zámečníkem ve firmě REMAR Ltmd v Pascani, matka je prodavačka).

Diagnóza U studenta byla diagnostikována ADHD v době, kdy chodil na základní školu, kdy rovněž začal s terapií. Na základní škole S.B. nadměrně mluvil, byl vždy rozrušený a hyperaktivní. Střední škola Jeho problémy ustoupily na střední škole, ale student cítil puzení vstát ihned poté, co na pár minut usedl. Absolvoval střední školu na škole „Nicolae Iorga” v Pascani. Učňovská škola Student byl přijat na naši školu, aniž by skládal přijímací zkoušku; přihlásil se do pracovních lekcí. Své studium na naší škole začal na doporučení specialistů, která obdržel v době studií na střední škole. Byl ovlivňován symptomy nemoci jak ve škole, tak i při domácích činnostech. Tím, kdo vstoupil do kontaktu se školním psychologem a školní terapeutkou a kdo informovala o problémech, které student má, byla rodina. Jeho onemocnění bylo relativně stabilní. Po dobu jeho studia udržovala rodina neustálý kontakt se školní pracovní skupinou. Tato skupina, v níž působil školní psycholog, třídní učitelka, učitelé třídy, školní terapeutka, rodiče, vzdělávací poradce, zaznamenávala všechny změny, výsledky a postup ve studentově postoji. Probíhalo průběžné hodnocení a byly přijímána opatření k řešení problémů. Společně s rodiči založil školní psycholog ve své kanceláři agendu povinných poradenských setkání. Komunikace mezi psychologem a rodinou se hlavně týkala pozorného přístupu k S.B., ačkoliv měl chvíle, kdy doma své rodiče neposlouchal. V takových chvílích byl otec extrémně přísný. Od samého začátku bylo zřejmé, že student v hodinách jednoduše ztrácel pozornost, byl roztěkaný a vypadalo to, že neposlouchá, když je osloven. Učitelé systematicky aplikovali interaktivní metodu učení a pracovali s ním individuálně.


a) Případ S.B.

75




76

LEONARDO PROD

Na začátku školního roku se rovněž objevil problém s integrací studenta do třídního kolektivu. Protože měl S.B. stále problémy se soustředěním, byl požádán, aby si sedl do první lavice, vedle klidnějšího a organizovanějšího spolužáka, který neodváděl jeho pozornost. Na nástěnce ve třídě byla napsána pravidla chování ve třídě. Třídní učitel jasně vysvětlil, co je dovoleno a co ne, jaká jsou pravidla a jaká tabu; pravidla byla doprovázena názornými obrázky. Spolužáci si uvědomili, že některé akce vyprovokoval S.B. a všimli si, že si není jistý sám sebou. Jeho kolegové ho začali šikanovat, protože byl učiteli lépe hodnocen tehdy, když věnoval pozornost vyučování a správně odpovídal na otázky. Po každém úkolu, který dobře splnil, reagoval učitel pozitivně a slovně žáka povzbuzoval. S.B. sám cítil, že se mu dostává zvláštní péče, byl tím studentem, o nějž se vždy někdo staral, a tím, jehož pozornost byla ihned upoutávána pokaždé, když se učení nevěnoval. Takový přístup, rozlišující, neexistoval, pokud si třídní učitelka pozvala S.B., aby si s ní promluvil (po vyučování nebo o přestávkách). Během rozhovorů se třídní učitelka snažila zjistit, jaké jsou jeho zájmy a preference, aby si uvědomil, že během hodin ruší své spolužáky; snažila se zjistit, zda si je vědom svého chování. Protože S.B. stále tloustl, o to více byl šikanován svými spolužáky. Student začal být verbálně agresivní a čas od času se choval vzdorovitě. Když potlačoval své emoce, používal nevhodný jazyk. Momenty emotivního vzdoru, které míval v prvním semestru, zvládl překonat poté, co se zúčastnil prvních šesti povinných poradenských schůzek se školním psychologem a zlepšil svou komunikaci s třídní učitelkou a školní terapeutkou. Za jeho nepřítomnosti byli instruováni také jeho spolužáci. Vyšlo najevo, že se báli, že S.B. bude mít nějaké výhody. Terapeutka a školní psycholog spolu s třídní učitelskou vysvětlili žákům ADHD, problém, který S.B. má. Pak diskutovali o různých způsobech, které by mohli použít, aby nebyli rozptylováni jeho chováním. Studenti brzy pochopili, že mohou spolužákovi pomoci. Otec se více znepokojoval tím, zda bude schopen čelit životu v dospělosti. Zadával mu nějaké práce v domácnosti. Rodina S.B. žije v domku v Pascani. Jeho maminka si myslela, že nejtěžším úkolem je naučit jej základní věci. Se souhlasem rodičů a vzdělávacího poradce sepsal školní psycholog pravidla, která museli respektovat dítě i rodiče bez ohledu na to, že S.B. byl ještě teenager. Denní režim musel zahrnovat čas na úlohy, ale také chvíle odpočinku, které byly povinné. Bylo mu dáno na výběr, zda chce respektovat program či ne, a byly odhadnuty následky jeho neposlouchání; jeho úkoly byly rozděleny do malých celků (s možnými přestávkami), víkendový program mu měl nabídnou více kompenzace – to vše byla základní pravidla jeho režimu. Od počátku byl výkon S.B. ve škole slabý. Student a jeho rodina si na první dva roky vyšší školy vybrala elektroniku. Ale S.B. nebyl pilný a po prvním semestru propadl v celé řadě předmětů. Ačkoliv si vybral elektroniku, neměl správné předpoklady pro technické předměty. Neuměl se sám učit. Neměl problémy s absencí. Aby byly zmírněny rysy jeho chování, které jsou typické pro jeho chorobu, abychom mu pomohli ovládat jeho reakce, podporovali jsme jsme S.B. v tom, aby se zúčastnil školních zábavních workshopů.


LEONARDO PROD


Nepropásl žádnou činnost a bylo jednoduché jej do nich zapojit. Jeho účast na některých workshopech byla vynucená, protože musel komunikovat s jinými, a tak vysvětlovat své chování. Obtížně chápal určitý typ chování, když mu bylo předvedeno a vysvětlen negativní vliv takových typů problémového chování. Když se účastnil sportovního workshopu, všimli jsme si, že je silný chlapec, ale neměl rád žádný sport. Když se účastnil kreativního workshopu, uvědomil si, že dělá chyby, protože nedává pořádně pozor, a když mu byl zadán úkol, měl problémy realizovat jej od začátku do konce. Podařilo se mu ovládnout tendenci odpovídat na otázky před tím, než byly položeny; rovněž zvládl trénovat svou trpělivost a čekat, až přijde na řadu. Dále přerušoval a rušil své spolužáky, ale časem S.B. tuto tendenci zvládl, ale ne o přestávkách. Lidé pověřeni vedením workshopů a školní poradce jej zapojili do různých akcí a dále jej povzbuzovali a během mimoškolních aktivit (návštěvy, představení, výlety) na něj dohlíželi. Poté, co absolvoval nižší stupeň vzdělání, získal kvalifikaci jako pracovník v oblasti elektroniky a automatizace. Učitelé technických předmětů měli v úmyslu zapojit studenta do přípravy vyučování a rovněž do schůzek s pracovním poradenstvím. Pro druhý stupeň kvalifikace skládal student zkoušky z předmětů, které nebyly dříve hodnoceny, ale byly nutné pro to, aby mohl pokračovat ve svých studiích. Po absolvování 11. roku (dodatečný školní rok), na začátku třetího stupně (12. rok) chtěla třídní učitelka, aby měl stejné spolužáky jako v předchozích letech. Na nižším stupni vyšší školy S.B. navštěvoval praktické lekce ve firmě ACK Ltd. Měl problémy naučit se, jak se správně chovat či jak se věnovat praktické činnosti tím, že by napodoboval jinou osobu. Mnoho postupů a školních pokusů nejdříve předvedl instruktor nebo učitel. Od samého začátku jsme zaznamenali, že potřebuje dohled u každého stupně činnosti. Musel být kontrolován, aby jemu udělené úkoly splnil. Odmítl uposlechnout pravidel, která akceptovali jeho spolužáci. Po ukončení druhého stupně školy získal profesní kvalifikaci elektromechanika kolejových vozidel. Během toho roku měl tendenci se izolovat, byl introvertní, ale neodmítal požadavky na něj kladené. Více přilnul ke svému bratrovi, který byl studentem lékařské fakulty a stal se pro něj vzorem. Velmi toužil po lepších známkách a byl velmi zklamaný, pokud toho nebyl schopen. Byl přesvědčen, že nakonec se mu to povede. Učitelé ve třídě jej často žádali, aby psal referáty, aby mu pomohli dostat lepší známky. Školní psycholog s ním měl individuální schůzky a třídní učitelka jej podporovala v tom, aby školu dokončil a pokračoval ve studiu. Během dodatečného roku navštěvoval praktické lekce ve firmě Maximo Impex Ltd. Byl schopen udržovat pracovní tempo, pokud měl nad sebou dohled, ale pracoval pomaleji než většina lidí a měl vlastní pracovní tempo.


Měl problémy s volnočasovými aktivitami. Bylo obtížné pro něj najít ty správné činnosti, protože jej jakýkoliv vnější faktor jednoduše rozptýlil. Na vyšší škole se zúčastnil dobrovolnického workshopu, charitativního workshopu, workshopu orientace v povolání,sportovního workshopu, workshopu o informačních kampaních a kreativního workshopu.

77



LEONARDO PROD


Neměl k práci negativní postoj, ale nebyl si vědom nutnosti najít si práci, nebyl realistický v reálném přístupu k životu. Aby byl posílen týmový duch a ne soutěživost mezi studenty, třídní učitelka komunikovala s celou třídou otevřeně, kdykoliv S.B. udělal něco pozitivního, dále kladla důraz na jeho kroky, aby jej povzbudila a nabídla podporu, kterou potřeboval. Během studia třetího stupně se stal emotivně citlivějším, což bylo vyvoláno jeho otcem, který mu řekl, že musí být schopen si udržet pracovní místo; jeho citlivost byla umocněna milostnou aférkou s jednou spolužačkou, aférkou, která skončila. To, že dále tloustnul, v němž vyvolalo pocit méněcennosti a ztratil veškerou důvěru ve své schopnosti. Tyto zkušenosti přispěly k jeho vyzrálosti. Měl rovněž problémy se spánkem. Školní psycholog si ho vzal na pozorování, aby předešel depresím. Třídní učitelka jej zařadila do programu doučování. S.B. měl dále ke studiu špatný přístup, projevil nedostatek zájmu a iniciativy u každého typu činnosti. Protože byl špatným organizátorem času, potřeboval činnosti, u nichž by se naučil jak si lépe zorganizovat svůj čas a jak se jako osobnost zlepšit. Tyto činnosti se odehrávaly během vyučování nebo ve workshopu profesní orientace. V té době navštěvoval pracovní workshopy u firmy REMAR Co., kde projevoval zájem, pokud byl pod stálým dohledem; na krátkou dobu věnoval pozornost postřehům a radám. Za takových okolností báječně pracovní praxi zvládal. Zvládal zúčastnit se vyučování. Kdykoliv to téma hodiny dovolilo, učitelé tímto způsobem pracovali. Dozorován a podporován svými kolegy se S.B. stal konkurenceschopným členem svého týmu. Na konci třetího stupně vzdělání získal profesní kvalifikaci technika elektromechaniky. Po ukončení pracovního vyučování vyplnil formuláře závěrečných zkoušek (bakalářský titul), ale neudělal je. Nikdy se nepokusil o pozdější opravu.

Práce Ředitel školy se snažil najít možného zaměstnavatele. Firmami, které nabízely místa pro kvalifikace vyučované na naší škole, byly Sorex Impex Ltd, Elex Ltd, Electrotermometria Ltd, Serv Com Bic Ltd., SCATSA Co., Remar Co. Po jednáních se zodpovědnými lidmi se tři z těchto firem rozhodly jej zaměstnat. Po rozhovorech se školním psychologem, terapeutkou, rodinou a chlapcem samotným dostal doporučení pro Remar Co. v Pascani. Jeho otec pracuje rovněž pro stejnou firmu a mohl by pokračovat v dohlížení na něj, protože S.B. byl stále v léčení.



LEONARDO PROD

„Teď mohu říct: Bravo, jsem na Tebe pyšný! Bez úmyslu Tě ocenit nebo motivovat. Říkam to, protože to tak cítím.” Po zkušební době byl S.B. zaměstnán na dobu neurčitou; již dříve pracoval jako elektromechanik u firmy REMAR Co. Ředitel lidských zdrojů uvedl, že už rok nepracuje ve stejném týmu se svým otcem. Je schopen pracovat s jinými kolegy, chová se správně a nepotřebuje dohled. S.B. má velmi blízko ke svému bratru, který se o něj také stará jako lékař. Pokud se rozčílí, je stále hyperaktivní, rozrušený, trochu impulsivní, zlobivý, s okamžiky vzdorovitosti. Je otevřený a komunikativní, pokud hovoří s lidmi, které zná, ale je nepřátelský, pokud je v neznámém prostředí. Rok a půl chodí s dívkou, která jej rovněž podporuje v hubnutí. Velmi touží se zlepšit, je čestný, skromný a je si zcela vědom toho, že musí dodržovat své sliby.

b) Případ S.C. STÁVAJÍCÍ SITUACE S.C. je mladý muž ve věku 33 let. Navštěvuje kurzy při střední škole v Cozmesti. Byl jedním z tisíců studentů, kteří žili v dětském domově. Jeho otec je neznámý. Byl jedním z tisíců dětí, kteří od svého narození trpěli nedostatkem lásky a tepla. Byl jedním z dětí, o něž se nikdo nezajímal.

Hodnocení V roce 1995, když začal navštěvovat školní pracovní kurzy, započal náš psycholog s hodnocením sirotka. Od roku 1991 byl S.C. v ústavní péči v sirotčinci v Cozmesti. Individuální poradenská setkání s ním se konala dvakrát týdně a jejich témata se týkala poznání sebe sama, poznání jiných, rozvoje schopností, jako jsou komunikace a vztahy, ovládání emocí, motivační techniky, vztah děti – rodiče. Od počátku lidé zaznamenali, že je trochu plachý, skromný a ochoten pomáhat. Neuměl snášet výtky, okamžitě měl tendenci sám sebe chránit, měl silný pocit sebezávislosti. Obtížně a pomalu si hledal přátele, ale ke svým přátelům byl loajální a stejný přístup očekával od nich. S.C. byl povzbuzován k tomu, aby navštívil svou rodinu. O svým rodičích nic nevěděl.


Slova otce S.B.’

79



LEONARDO PROD


Rodina Podle informace, kterou si vyžádala škola od radnice, žila jeho rodina ve vesnici Dolhesti. Při setkání s rodinou zjistil, že má pět sourozenců. Pouze jedna sestra má stejnou matku a otce jako on, ti ostatní jsou dětmi jiné matky nebo jiného otce.

„S maminkou jsem se setkal, když mi bylo 16.” Musel znát odpověď na otázku, kterou nosil v mysli po léta: „Mami, proč jsi mne opustila?” Slova S.C.

Poradenství Aby eliminoval syndrom „institucionalizovaného dítěte“, školní psycholog mu nabídl mnoho konzultačních schůzek. S.C. neměl chvíle depresí. Již nebyl stydlivý, bez obtíží spolupracoval. Byl podporován v tom, aby vyjadřoval své emoce slovy, aby zlepšil své vztahy s lidmi stejného věku, aby se začlenil do rodiny, s níž se nedávno setkal a navštěvoval ji. Sirotčinec v Cozmeti mu nabídl stabilitu a bezpečí, které potřeboval, aby nabyl sebevědomí.

Úraz V roce 1996 měl úraz, jehož následkem byla úplná amputace tří prstů na levé ruce. Škodní psycholog, terapeutka, třídní učitel a pečovatelka ze sirotčince v Cozmesti s S.C. hovořili o možnosti nahradit amputované tři prsty speciálními protézami. Tuto možnost odmítl nejen proto, že je drahá, ale také proto, že si myslel, že by přitahoval pozornost kvůli svému postižení. Doba, kdy byl S.C. v léčebné péči, aby se zhojily rány a pahýly a zlepšila se motorika, pro něj byla mimořádně těžká. Po několik měsíců se scházel s rodiči, jejich vztah byl slabý a narušený, takže se nemohl těšit podpoře rodiny. Bylo to období, kdy se znovu adaptoval na denní režim, přizpůsoboval si prostředí tak, aby mu usnadnilo každodenní činnosti, zajišťoval ty správné prostředky, které by mu usnadnily život za nových podmínek – pocit bezpečí byl pro jeho morální podporu podstatný. Kromě preventivní terapie proti depresím a zlepšování sebeúcty jej psychologové pozorovali na mnoha setkáních s konzultacemi k zaměstnání. Několik měsíců po absolvování školy práce S.C. získal profesní kvalifikaci jako dweller. Při uvážení toho, co vše se mu v životě přihodilo, to bylo nové hodnocení jeho profesní orientace. Ačkoliv jeho známky ve škole nebyly pozoruhodné, byl podporován v tom, aby pokračoval ve studiích a nespěchal s hledáním pracovního místa. V té době mu bylo 17 a musel se rozhodnout, zda se chce stát součástí akademického světa, ačkoliv nebyl jeho bezchybným kandidátem (dle školního hodnocení), nebo chce začít pracovat, aniž by měl praktickou zkušenost, navíc jeho hendikep znamenal pro pracovní praxi velkou nevýhodu.

Dospívání 80

Bylo mu necelých osmnáct. Za pár měsíců by byl plnoletý. Co to znamenalo? Dle zákona by od osmnácti již nesměl bydlet v sirotčinci v Cozmesti. Ale neměl by ani žádný domov.


LEONARDO PROD


Třídní učitel vedl s S.C. různé osobní rozhovory o jeho profesních zájmech, právní orientaci v povolání, doporučení k návštěvě některých pracovních rekvalifikačních kurzů. V té době místní firma Remar požádala naši školu o dwellers, obor, v němž jí škola mohla dát reference, takže začal pracovat. Rozhodnutí, které S.C. učinil v roce 1997, prokázalo, že nerezignoval sám na sebe. Rozhodl se pokračovat ve studiu na vyšší škole a navštěvoval večerní lekce. Vybral si ale odlišnou specializaci. Do roku 1997 do roku 2000 navštěvoval hodiny matematiky a fyziky. Poté, co opustil sirotčinec, mu škola nabídla pokoj v internátní škole. Se svými dřívějšími „druhy ze sirotčince“ nezůstal v kontaktu, nerozvinul žádný vztah v zájmu toho, aby se cítil bezpečně. Důležitost vstupu na pracovní trh by neměla být zanedbávána, proto byl pobízen k tomu, aby se zapojil do různých činností na úrovni školy. Účastnil se aktivit v internátní škole, na sekretariátu a dalších činností během školního roku. V roce 1999 S.C. získal práci na poloviční úvazek jako údržbář a opravář v naší instituci. Když v roce 2000 absolvoval vyšší školu, získal zaměstnání na plný úvazek jako noční dozor pro celý školní rok 2000-2001. Ve stejném roce (2000) naše škola zaměstnala jiného bývalého studenta, B.M., který přišel ze sirotčince v Cozmesti. Byl mu nabídnut pokoj v internátní škole a jídlo ve školní jídelně. Protože studoval postgraduální studium po vyšší škole, byl rovněž podporován v tom, aby šel na univerzitu. V dalším roce se B.M. stal studentem technické fakulty univerzity v Bacau. Kdy v roce 2006 absolvoval, stal se inženýrem se specializací na technologii ochrany životního prostředí v průmyslu. Od roku 2000 dosud je B.M. zaměstnancem naší školy jako správce financí a dědictví. Ačkoliv oba dva přišli ze stejného sirotčince, neexistoval mezi nimi blízký vztah. Bez ohledu na to, že trpěli syndromem opuštěného dítěte, neměli vztah založený na podpoře a komunikaci. Dokonce i dnes vládne mezi oběma muži lehká rivalita, dobrovolný odstup, který je motivován touhou být úspěšnější. Na konci roku 2000 S.C. dokončil postgraduální studium na vyšší škole a získal profesní kvalifikaci jako asistent pro dědictví. Pár týdnů před ukončením školního roku měl nějaké symptomy, které znepokojil školní terapeutku. S.C. měl neobvykle persistentní suchý kašel. Neztrácel na váze, protože byl štíhlý mladý muž. Vyšetření u lékaře odhalilo silné bušení srdce, oteklé hrdlo a skutečnost, že se potýká s bolestí na prsou, vysokou teplotou a nočním pocením. Konec roku přinesl výsledky testů TST (kožní tuberkulinový test), kultivace sputa (které bylo pozitivní třikrát v řadě), snímkování hrudníku, vyšetření krve a moči. Byla u něj diagnostikována tuberkulóza, nepřenosný pasivní typ. Dalších šest měsíců podstupoval léčbu, která zahrnovala dvojí protituberkulózní léky. Terapie byla rozšířena na tři měsíce a byla doprovázena preventivní léčbou, aby se předešlo aktivaci Kochova bacilu. Před prázdninami byli studenti, kteří bydleli v internátní škole, povinně očkováni proti tuberkulóze a S.C. byl zaměstnán jako údržbář a opravář. V té době začal se školením pro


Jeho rodina v Dolhesti byla velká, ale měli málo peněz a žádný zájem o mladého muže, který je v předchozích měsících navštěvoval. Nikdy s nimi nežil, takže nemohl očekávat, že si jej adoptují. Jinými slovy – nemohl jen tak tam jet a žít s nimi.

81



LEONARDO PROD


práci v sekretariátu, kde se učil vyřizoval administrativu. Během kurzu přilnul k vedoucímu sekretariátu naší školy V./P., který mu poradil s mnoha problémy. V roce 2004 mu byla nabídnuta práce mladšího tajemníka na částečný úvazek, další práce na částečný úvazek v pozici údržbáře a opraváře. Do oddělení sekretariátu zapadl velmi dobře. Pokud se požadavky shodovaly s tím, co věděl, byl vynikající pracovník. Práce se mu líbila a někdy přišel s vlastními nápady. Vzhledem k jeho práci dostával v letech 2004 a 2005 finanční odměny a prémie (což znamená 15 % ze základního platu). Když vypršela platnost jeho občanského průkazu, měl přechodné bydliště v domě vedoucího sekretariátu V.P. V roce 2005 tedy využíval výhody legálního a stabilního bydliště, ale pouze po minimální dobu nutnou získání občanského průkazu. V roce 2005 navštěvoval profesní kurz v Domě kultury „M.Sadoveanu” pro kvalifikaci „Operátor pro zadávání údajů, ověřování a zpracování“. V téže době se začlenil do mnoha mimoškolních aktivit, které organizovali učitelé školy. Vždy projevoval určitý druh svobody, což donutilo podpůrný tým, který jej měl na starost, aby znovu rozmyslel své další kroky. S.C. měl mnoho osobních iniciativ, ale nikdy neměl kuráž opustit naši školu. Projevoval iniciativy, které byly míněny tak, aby ho uvrhly do pozitivního světla. Cítil se velmi dobře ve společnosti mladých žáků vyšší školy, byl empatický a byl schopen je zatáhnout do zábavy – v tomto ohledu je stále velmi dobrý organizátor a pracuje s vášní. Organizoval několik ročníků dětského karnevalu, který se konal v internátní škole, byl DJ na plesech a diskotékách, které organizovali učitelé školy. Bez ohledu na to, kolik měl dovedností, si nikdy nechtěl najít jinou práci, držel si své bezpečné pracoviště u nás ve škole. Školní pedagogové ho povzbuzovali, aby si vybudoval pozitivní citové vztahy. Byla to doba, kdy si začal milostný vztah s dívkou, která chodila do posledního ročníku vyšší školy „M.Costina”. Studentka bydlela na internátní škole, ale jejich příběh začal být vážnější, když vyšší školu absolvovala. Protože vynikal v práci na sekretariátu, opustil v roce 2007 svou práci údržbáře a opraváře na částečný úvazek ve prospěch další práce na částečný úvazek v pozici operátora počítačové techniky. V roce 2006 začal navštěvovat kurzy na Fakultě managementu univerzity „Spiru Haret”. Za výuku platil školné. Škola ho podporovala v jeho vzdělávacím pokusu tím, že mu v roce 2007 vyplácela prémie. V dalších letech mu již naše škola nemohla pomáhat, protože dle nového zákona vydaného v roce 2009 byly prémie zahrnuty do základního platu. V roce 2009 kurzy absolvoval s výsledkem 8,5 za závěrečnou zkoušku. Ve stejném roce schválil učitelský výbor zvýšení jeho platu, což bylo v souladu se zvýšením jeho profesní kvalifikace. Dále se zdokonaloval účastí na různých školeních, která se vztahovala k jeho práci, jako byly kurzy organizované Župním ředitelstvím pro vzdělání, Veřejným akvizičním systémem Rumunska a Systémem pracovní legislativy a státního systému odměňování pracovníků veřejného sektoru.



LEONARDO PROD

Ekoomapa S.C.

otec

Přítelkyně

matka

dalších 5 bratrů

Školní psycholog

S.C., 33 let

Nemocnice

V.P. Vedoucí školního sekretariátu

B.M. Pracovní kolega ze sirotčince Cozmesti

Další předchozí kolega ze sirotčince v Cozmesti

Legenda normální vztah velmi silný vztah stresující vztah vztah vzbuzující napětí jednostranný vztah oboustranný vztah milostný vztah

Při poslední konzultační schůzce se školním psychologem se znovu potvrdilo, že S.C. má dobrý názor na sebe sama a má tendenci se přeceňovat. Když hovoří se svými kolegy, vždy říká to, co si myslí. Je otevřený, komunikativní a sociabilní. Ještě se neoženil, ale má přítelkyni, s níž velmi dobře vychází. Je v kontaktu se svou rodinou, ale nemluví o tom. V konverzaci je to pro něj tabu. Neobviňuje ani matku, ani otce proto, že pro něj neměli dost lásky a opustili ho. Podařilo se mu potlačit pocit vyprahlosti, myslel si, že jeho rodiče třeba mohli chtít jít za svým zaměstnáním. Nebyl adoptován či milován, ale nebyl ani zapomenut, ani vyhnán. Uvažuje o tom, že to pro něj byl nejlepší způsob, protože se mu tak podařilo najít budoucnost a jeho rodina mu nebyla schopna nabídnout lepší alternativu.


Pracovní místo – Naše škola –

Rodina

83




LEONARDO PROD

„Bylo pro mne extrémně obtížné dostat se tam, kde jsem dnes. Jsem pyšný na to, co jsem dokázal, a jsem velmi šťasten, že umím zvládat nepředvídatelné situace. Bylo to pro mne velmi obtížné, protože jsem musel začít od nuly, musel jsem čelit mnoha problémům nenávisti, překážkám, velké dávce opovržení a nevšímavosti. A to vše s pravděpodobně dělo jen proto, že jsem přišel ze „světa“, který mnozí neznají.” Slova S.C.

Sám sebe popisuje jako osobu s flexibilním myšlením, tolerantní, kreativní a dobrého organizátora. Protože miluje hudbu, změnil svého koníčka na práci (je příležitostným DJ na různých akcích, na večírcích, přátel, na diskotékách apod.). S.C. zastává stejnou pracovní pozici od roku 2007. S.C. a B.M. jsou stále zaměstnanci naší školy.

„Skutečně miluji velké dění. Myslím show, akce, večírky. Bohužel to není práce, která by Vám nabídla penzi, ale je to má vášeň.” „Myslím si, že Bůh mi seslal anděla strážného, aby na mne dohlédl, abych byl šťasten a uskutečnil své sny.”


Slova S.C


LEONARDO PROD

Závěr

ZÁVĚR



LEONARDO PROD

Tyto případové studie ukazují, jak partneři v projektu PROD kolektivně pracovali na tom, aby získali ucelený přístup k postižením. To znamená také zaměřit se spíše na SCHOPNOST, než na ne-schopnost. Přestože my všichni v našich životech musíme zdolávat překážky, hendikepovaní lidé musí překonávat mnohem obtížnější bariéry osobní, společenské a pracovní. Tyto příklady odrážejí individuální přístupy lidí z různých zemí, různého pohlaví, věku a sociálně-ekonomického zázemí, s různými typy a úrovněmi postižení. Společné mají to, že musí zdolávat překážky. Aby tak činili, používají rozdílné přístupy a metodiky, a tím sami vytvářejí dobrou praxi.

Závěr

Metodiky realizované partnery projektu PROD jsou různorodé. V některých případech jsou participujícími organizacemi školy, které nabízejí studentům s několika typy postižení formální vzdělání, jinými jsou organizace s návazností na sport, které nabízí neformální způsoby, jak vstoupit na pracovní trh, další kombinují hudbu a vzdělání jako způsob, jak mladé lidi zapojit, další mají formální metodiku, která jim pomůže vstoupit na pracovní trh, další poskytují informace a realizují program monitoringu. Jasné však je, že všichni směřují ke stejnému cíli – pomoci jednotlivcům s hendikepem najít svou vlastní cestu ke zdolávání překážek. Na závěr – tyto příklady ukazují, že neexistuje jen JEDNA cesta, jak překážky zdolat, nýbrž MNOHO CEST – tolik, kolik je jednotlivců. Jsou pro všechny z nás příkladem – tím, jakou přinášejí oběť a odevzdání, aby životní překážky zdolali pevným odhodláním a tvrdou prací. Doufáme, že tato publikace přispěje k lepší vnímavosti okolní společnosti. To pomůže hendikepovaným lidem, aby si byli vědomi svých reálných možností ke zdolávání překážek. Překážky se dají zdolat spíše s důrazem na SCHOPNOST a MOŽNOSTI, než s důrazem na postižení.


LEONARDO PROD





LEONARDO PROD

PROD

ŠPANĚLSKO: Deloa (koordinátor)

VELKÁ BRITÁNIE: Streetwyze

POLSKO: Specjalny Ośrodek Szkolno-Wychowawczy w Tarnowskich Górach

Leonardo da Vinci

ČESKÁ REPUBLIKA: SKV Ostrava

RUMUNSKO: Colegiul Tehnic de Cai Ferate „Unirea“

BULHARSKO: Industrial Association Plodiv

Projekt Leonardo da Vinci: Profesní orientace osob s hendikepem (PROD) Vydavatel: SKV Ostrava

Vydáno: červenec 2013


PRŮVODCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE zaměřené na profesní orientaci osob s hendikepem

Recommend Documents