PRVNÍ VECERE PÁNE 1929 Léta nosím v hlavě myšlenku s docela ostrým a jasným obrysem. Myšlenku dvou nejsamozřejmějších věcí. Narození a smrti, a vším mezi tím. Celý ten čas trávím docela poctivou, hektickou přípravou. Sháním potřebné informace, rekvizity, zkouším jednu formu sdělení za druhou. A najednou krabice zaprášených skleněných desek kdesi z půdy, desek fotografa amatéra, zdejšího prvorepublikového lékaře patologa, lékaře fotoamatéra. Neumělý technický projev, obrázky poškrábané, potrhané, částečně vymazané, často zcela nečitelné. Rodina a přátelé, kolegové i pacienti, pitevna, krajina, svátky i pátky, radost z narození dítěte, jedinečné pózy před stiskem velkoformátového přístroje, patologické studie, chladný profesionální režim u pitev-
ního stolu... Všednost a banalita, groteska i drama, sentiment, absurdita, však nesmírná poesie. Hluboký živočišný projev. Krása. Vše, co mi přinášejí mé představy. Neuvěřitelné. Jako by se všechna moje skrytá přání otiskla do toho skla [více jak dvou stovek skel] někde na půdě, kde mi je osud uchoval a přesně ve správné chvíli věnoval. Velmi prostý opak dosud nečekaně nalézaných a zveřejňovaných souborů, např. profi ateliéru Langhans, Šechtl a Voseček, snad i Miroslava Tichého apod. Také tento soubor má svou ojedinělost, výjimečnost a nezařaditelnost. Snad pro svoji skromnost, pravdivost a pokoru. Tento dar zpodobňuji k obrazu svému. Asi tak, jako když muzikant objeví noty neznámého, divadelní režisér nacvičí Šejkspíra, Jakubisko natočí Čachtickou paní. Podstatnou část ponechávám v prvotní formě, část pak dovyprávím, převyprávím, parafrázuji, avšak se silnou pokorou k zanechané prvotní formě. Opatrně tak překračuji velmi jemnou, až neznatelnou hranici mezi fikcí a skutečností. Neznám jména tehdejších aktérů, jejich osudy, ba ani jejich hroby. Jen skrze plot dům s tušenou, dnes již přestavěnou, půdou a rozpadlou zaprášenou krabici. A fotografii s nápisem »První večeře Páně 1929«. Postupně odkrývám historii, avšak zlehka, bez invaze. Mohu tak uchopit a vyprávět příběh bez předsudků. Příběh, ve kterém komunikuji toliko s obrazy vyvstávajícími ze skleněných desek. A s lidmi, kteří ožívají a stávají se mými blízkými spolupracovníky, snad přáteli a především kritiky, co mi nic nedarují. Banální »momentky« krajiny, automobilu, andulky, holubníku a opice, stavenišť a kluziště, náměstí, zahrad a kůlny, vánoc a telefonní ústředny, avšak díky technické nedokonalosti záznamu a díky uplynulému času jenž se otisknul ve skleněných špatně uložených deskách, působí poeticky a křehce. Veselím až groteskností jsou napadeny portréty výletníků, vousatých šprýmařů, v jednořad nastoupených sportsmenů. Není zde smutného výrazu. Fotografie služebné, čtenáře, rodičů a prarodičů s dítětem, zaměstnanců a všelijakých lidiček jsou prostoupeny
( 01
ThE LOrd‘S FIrSt SUppEr 1929
02
) atmosférou přátelství a empatie, nadšení a hravosti, úsměvů a pokory, ale také nepovyšované profesionality. Tváře vyzařují klid, obětavost, důvěru ve své okolí a v sebe sama. Klidně, věcně a všedně působí doteky smrti u patologických studií, u detailů lidských anomálií a orgánů, záběrů z pitevny a laboratoří. Přítomnost smrti v životě většiny z nás je něčím co není, čeho se bojíme, co si nepřipouštíme. Na takové mohou tyto fotky působit překvapivě, nepatřičně, odtažitě, snad odpudivě. Pokrytecké? Fotografie nezobrazují nic víc a nic míň nežli zrození, život a smrt. Tedy bytí a nebytí člověka. A tím jsme přece my všichni! Jsem přesvědčen, že v dnešní rychle plynoucí době se lidé rádi zastaví nad zastaveným časem. Fotografie přináší mnoho nového, hekticky a dynamicky rychle vznikajícího a někdy rychle zanikajícího. Hranice fotografických žánrů jsou postupně stírány a samotná fotografie silně expanduje do ostatních
médií. Ale zažívá i silnou invazi zvenčí. Asi to tak má či musí být. A je to dobře. Jsem však přesvědčen, že samotná fotografie není mrtva a má stále co nabídnout. Formální i obsahové vyznění budiž tak srozumitelné jak pro klasické, tak pro dnešní, snad moderní [probůh, nikoli trendové — hrozný termín] vnímání fotografie a zajisté i budoucí. Myslím, že nikoho neurazím, jen doufám, že někoho trochu potrápím, zvednu ze židle. Celý soubor tvoří kompaktní, srozumitelný tvar s poselstvím z minulosti a posláním a zprávou do budoucnosti. A tak bych rád, aby nezapadl. Zde jest toliko pravdivý příběh o jednom životě se snesitelnou dávkou magického podtextu a fantazie, které však k životu bezprostředně také patří. Nebo snad ne? Jaroslav Malík fotograf, učitel, cyklista, kaktusář apod.
For many years I‘ve been carrying a distinct thought. A thought about two of the most ordinary things: birth and death, and everything in between. I was spending all my time on honest, hectic preparation. I was gathering the necessary information, the props. I tried one form of communication after another. And suddenly there was this box of dusty glass plates from some attic, plates from an amateur photographer, a local medical pathologist from the First Republic period. The technique is clumsy, the pictures are all scratched, torn, partially erased, often completely unintelligible. They show family and friends, colleagues and patients, the dissection room, landscapes, holidays and ordinary days, the joy of child being born, the spectacular poses before the largeformat machine, the pathology studies, the cold professional regime at the dissection table... Ordinariness and banality, comedy and drama, sentimentality, absurdity, but always tremendous poetry. Deep primal expression. Beauty. All my imagination conjured up before. Unbelievable. As if all my secret wishes were imprinted in this glass [more than two hundred of them] in some attic, where fate had preserved them for me, and gave them to me as a gift at the most appropriate moment. This is a very simple opposite of other similar collections still unexpectedly being found and published, for example those of Atelier Langhans, Sechtl a Vosecek, perhaps also Miroslav Tichý, etc. The present collection is also unique, exceptional, and hard to classify - perhaps for its modesty, truthfulness, and humility. This gift I have refashioned to my own image. This is similar to a musician discovering some sheet music by an unknown composer; a theater director staging Shakespeare; the or the film director Jakubisko remaking the play Cachtická paní as a movie. A substantial portion of the images were left in its
original state. For other images I finished the story, I retold it, I paraphrased it, albeit with humility toward the underlying primary form. I tried very carefully to step over a fine line, an almost imperceptible line, separating fiction and fact. I don‘t know the names of the actors, their fates, not even their graves. All I know, beyond that fence over there, is a house with a hardly recognizable and long ago reconstructed attic. And in that attic, a broken down dusty box. And a photograph labeled »Lord‘s First Supper 1929«. Slowly I unraveled its history, but gently, without invasiveness. This way I could grasp and tell the story without prejudice. A story, in which I communicate not only with images raising from glass plates, but also with the people. They come to life and become my close collaborators, perhaps friends, and above all critics, who don‘t cut me any slack.
( 03
04
)
Thanks to the technical imperfections of the recording technology (and thanks also to the elapsed time, which made its own imprint onto the poorly stored plates) these banal »snapshots« — of landscapes; cars; a canary; pigeon-house with a monkey; building sites and skate-parks; city squares; gardens and a shed; Christmases and a telephone exchange — now appear poetical and fragile. Portraits of the vacationers, the bearded merry pranksters, the sportsmen arranged in a single-file: all those portraits are now seized by hilarity and grotesqueness. Not a single solemn expression here. Photographs of a maid, a reader, parents and grandparents with a child, employees and various plain folks are suffused with an atmosphere of friendship and empathy, excitement and playfulness, smiles and humility, but also an atmosphere of humble professionalism. These faces radiate peace, self-sacrifice, confidence
in oneself and in the world around. The touches of death in pathology studies; the details of human organs and anomalies; the shots from the dissection room and the laboratories — they all appear at peace and simply matter-of-fact. For the majority of us, the presence of death in life is something that does not exist; something that is feared; something we try to deny. For some of us, then, these photos might appear surprising, out of place, emotionally distant, and perhaps even repulsive. But hypocritical? Not. Photographs depict nothing more and nothing less than birth, life, and death. In other words, the existence and nonexistence of a human being. And we all are human! I am convinced that in today‘s fast-paced era, people do like to stop and consider time that also stopped. Photography brings a lot of new phenomena — hectic, dynamic, quickly arising, and sometimes quickly disappearing. The boundaries between photographic genres are gradually obscured, and photography itself expands into other media, just as it is being invaded from outside. Perhaps it ought, or must, be that way. And it is good. However, I am convinced that photography as such is not dead, and still has a lot to offer. The form and content of photography — classical, contemporary, modern [let‘s hope not trendy] — is and will certainly continue to be well understood. I hope not to offend anyone, only that I may jolt a few of us out of complacency, make us stand up from our comfy chairs. The entire collection is meant to have a compact, understandable form. It carries a testimony from the past, as well as a mission and a message for the future. I‘d be glad if the message is not lost. Here lies before you a true story of one life, with an acceptable dose of magical subtext and fantasy, both of which are a necessary ingredient of life. Isn‘t it true?
Jaroslav Malík
Photographer, teacher, cyclist, cactus grower, etc.
( 05
06
)
( 07
08
)
( 33
( 09
10
)
( 11
12
)
( 13
( 15
( 17
18
)
( 19
20
)
( 21
22
)
24
)
( 25
26
)
( 27
30
)
( 31
32
)
( 33
34
)
( 35
36
)
( 37
38 )
( 39
40
)
( 41
42
)
( 43
44
)
( 45
JAROSLAV MALÍK Narozen | Born: Studia | Study:
21. 1. 1957, Jeseník, CZ SPŠ železniční v Šumperku (1976) ITF — Slezská univerzita v Opavě (1998) Zaměstnán | Work: Střední umělecká škola v Ostravě, učitel, fotograf, cyklista, kaktusář, apod. Photographer, teacher, cyclist, cactus grower, etc. Adresa | Address: Sokolská tř. 86/107, Ostrava, 702 00, CZ tel.: +420/728 628 842, e-mail:
[email protected] www.jaroslavmalik.cz
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY | SOLO EXHIBITIONS:
46
)
1994 1995 1996 1997
1998
1999 2000
2001
2002 2002
2003 2004
Galerie Octopus, Rýmařov Vinárna Rezeda, Praha Galerie Snop, Zlaté Hory Ateliér Sklep, Kroměříž Antikvariát AB, Brno Galerie Daleko od baru, Horní Bečva Galerie Opera — Divadlo J. Myrona, Ostrava Mánes, Praha Slezské zemské muzeum, Opava Galerie Nahoře, Kolín Galerie Na schodech, Vrbno pod Pradědem Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm Galerie Chagall, Ostrava Galerie Albert (klub Atlantik), Ostrava Galerie Na schodech, Klimkovice Dům umění, kostel sv. Václava, Opava Galerie Ametyst, Ostrava Zámecká galerie, Bruntál Husa na provázku, Brno Galerie Pod svícnem, Frýdek-Místek Foto Art, Nové Město nad Metují Foto festival Fotografie jde městem, Moravská Třebová Fotografická galerie Fiducia, Ostrava Galerie G4, Cheb Galerie Červený kostel, Hlučín
2007
2008
Fotografická galerie Fiducia, Ostrava Galerie B&B, Bielsko Biała [PL] Stredoeurópsky dom fotografie, Bratislava [SK] Underground Photo Gallery, Iisalmi [FIN] Malá Galerie České spořitelny, Kladno
SPOLEČNÉ VÝSTAVY | GROUP EXHIBITIONS: 1986-90 Sdružení VSUN; Zlaté Hory 1989 Fotografové Bruntálska; Bruntál 1993 ITF SU; Katowice [PL] Vlastivědné muzeum, Olomouc 1994 Regionální muzeum, Kolín 1995 Nová jména; PHP, Praha 1996 ITF 25/5; Slezské zemské muzeum, Opava — reprízováno: Poznaň, Centrum kultury Zámek [PL]; Ostrava; Cheb; Děčín; Praha; Těšín; Prostějov 1997 FotKa, Dům fotografie Josefa Sudka, Praha 1998 Diplomové práce ITF; Mesiac fotografie, Bratislava [SK] — reprízováno: Ostrava, Galerie Opera; Brno; Praha; Duisburg [D], Kłodzko [PL], Ratibořický mapový okruh 1999 Galerie pod sv. Antoníčkem, Blatnice pod sv. Antoníčkem Skupina Milan; Generální konzulát Bombai [INDIA] — reprízováno: Dilí [INDIA], Vilnius [LT] 2000 Skupina Milan; Moravská galerie, Brno Halda v Jámě; Galerie Jáma 10, Ostrava 2003 Skupina 5; Galerie Foto-Art, Nové Město nad Metují — reprízováno: Náchod; Kłodzko[PL]; Gdańsk [PL] Salon Anděl; Galerie Pod svícnem, Frýdek-Místek ITF — diplomové a klauzurní práce; Dům umění, Opava — reprízováno: DJM, Ostrava 2004 Ostravští fotografové, Katowice [PL] Salon Portrét; Galerie Pod svícnem, Frýdek-Místek 2005 Salon Barva; Galerie Pod svícnem, Frýdek-Místek 2006 Absolventi ITF; Dům umění, Opava 2007 TŘI Z OSTRAvy; galerie Bazilika, České Budějovice, (spolu s R. Poláškem a M. Popelářem) 2008 Skupina Milan; Galerie Artistů, Brno
( 47
Zvláštní poděkování: Na vzniku projektu »První večeře Páně 1929« se bohatou a ještě větší finanční měrou podílelo Ministerstvo kultury ČR. Srdečné díky jemu a moudré výběrové komisi. Na vzniku katalogu se pak podílel Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, tiskárna Printo a tiskárna Gradiva v Ostravě. Děkuji. Přeložil do američtiny Petr Kuzmič z Bostonu. Stále děkuji. Taktéž děkuji Martinovi Popelářovi, však on ví za co. A s nadějí a s předstihem děkuji Ostravskému muzeu za premiérové uvedení tohoto fotografického souboru. A v neposlední řadě děkuji všem krásným lidem, kteří se po celý ten čas práce na mne usmívají ze skleněných desek.
Koncepce publikace | Publication concept: Jaroslav Malík Text: Jaroslav Malík © 2008 Anglický překlad | English translation: Petr Kuzmič Design: Jiří Šigut — CONCEPT © 2008 Tisk | Printed by: PRINTO, spol. s r.o., Ostrava Náklad | Impressum: 500 ks | pcs Vydavatel | Publisher by: © Nakladatelství DOST, Hranice, 2008 ISBN: 978-80-903903-5-5
Special thanks: The project »Lord‘s First Supper 1929« was made possible by a generous support from the Ministry of Culture of the Czech Republic. My heartfelt thanks go to the Ministry, and to its wise selection committee. The local governments of the city districts Moravská Ostrava a Přívoz, and the printing houses Printo and Gradiva in Ostrava, contributed to the creation of the catalog. I thank them. English translations are by Petr Kuzmič, of Bostonu. Many thanks. I also thank Martin Popelář, he knows for what. I am very grateful to the Ostrava Museum for hosting the premiere showing of this photography exhibit. Last but not least, I thank all those beautiful people who, as I labored, kept smiling at me from these glass plates.