Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav financí
Analýza a vyhodnocení vhodnosti nastavení fiskálních konvergenčních kritérií
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
Ing. Robert Plaga
Jitka Kopečková
Brno, květen 2007
Prohlášení Prohlašují, že jsem svou bakalářkou práci na téma Analýza a vyhodnocení vhodnosti nastavení fiskálních konvergenčních kritérií vypracovala samostatně s pomocí literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury.
V Brně dne 24.května 2008
----------------------------------Jitka Kopečková
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Robertu Plagovi za odborné vedení, rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce.
ABSTRAKT Předmětem mé bakalářské práce je analýza a vyhodnocení správnosti nastavení fiskálních konvergenčních kritérií. Práce je rozdělena na dva oddíly – praktickou a teoretickou část. V teoretické části je provedena deskripce a analýza vývoje měnové unie od počátečních iniciativ, dále jsou sledovány základní informace o maastrichtských konvergenčních kriterií, oblasti fiskální politiky, veřejný deficit a jeho výpočet podle Paule De Grauwe. Praktická část práce se zaměřuje na analýzu skutečného růstu nominálního růstu HDP v zemích měnové unie, ze kterého je pak vypočítán skutečný veřejný deficit. Cílem této práce je tedy ověřit, zda výše maastrichtského kriteria - výše veřejného deficitu, byla nastavena správně. Vycházíme především ze skutečného průměrného růstu nominálního HDP v EU-12 a z výše veřejného dluhu, který je fixován na hodnotě 60 % HDP. Závěr práce je zaměřen na ověření stanovené hypotézy a vyhodnocení správnosti výše veřejného deficitu.
ABSTRACT The object of my bachelor thesis is analyze and data evaluation of fiscal convergent criteria. Thesis is divided into two parts – practical and theoretical. We describe and analyze evolution of monetary union and observe basic information about Maastricht criteria and fiscal policy, the government deficit and calculation according to Paule De Grauwe in the theoretical part. The practical part is concentrated on analyze of real average growth of the nominal GDP in EU and from this is calculated real government deficit. The aim of the thesis is to verify whether the value of the Maastricht criteria – the value of the government deficit – has been identified correctly. It is calculated with the real average growth of the nominal GDP in EU-12 and with the value of the government debt, which is fixed on the 60 % rate of the GDP. The conclusion of thesis verifies hypothesis and evaluates if the government deficit has been set on true value.
OBSAH 1
ÚVOD .................................................................................................................................... 7
2
CÍL A METODIKA PRÁCE............................................................................................. 10
3
TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 12 3.1
VÝVOJ MĚNOVÉ INTEGRACE ....................................................................................... 12 3.1.1.
Wernerova zpráva................................................................................................... 12
3.1.2.
„Směnný“ had ......................................................................................................... 13
3.1.3.
Evropský měnový systém........................................................................................ 14
3.1.4.
Deloresova zprava .................................................................................................. 15
3.2. MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA ....................................................................................... 16 3.3. HOSPODÁŘSKÁ MĚNOVÁ UNIE .................................................................................... 17 3.3.1.
Fáze HMU ............................................................................................................... 17
3.4. NOMINÁLNÍ KONVERGENČNÍ KRITERIA ...................................................................... 21 3.4.1.
Kriterium cenové stability ..................................................................................... 22
3.4.2.
Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb .......................................................... 23
3.4.3.
Kriterium stability měnového kurzu ..................................................................... 24
3.4.4.
Kriterium veřejného sektoru.................................................................................. 25
3.5. FISKÁLNÍ POLITIKA V EVROPSKÉ UNII ........................................................................ 26 3.6. PAKT STABILITY A RŮSTU A FISKÁLNÍ POLITIKA V MĚNOVÉ UNII .............................. 29 3.6.1.
Pakt stability a růstu............................................................................................... 30
3.7. VEŘEJNÝ DEFICIT ........................................................................................................ 33 3.7.1.
Výpočet veřejného deficitu .................................................................................... 33
4. PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 35 4.1. ÚVOD .......................................................................................................................... 35 4.2. VÝVOJ NOMINÁLNÍHO HDP V ZEMÍCH EU-12............................................................ 36 4.2.1.
Belgie ........................................................................................................................ 36
4.2.2.
Finsko ....................................................................................................................... 37
4.2.3.
Francie ..................................................................................................................... 38
4.2.4.
Irsko .......................................................................................................................... 39
4.2.5.
Itálie .......................................................................................................................... 40
4.2.6.
Lucembursko ........................................................................................................... 41
4.2.7.
Německo ................................................................................................................... 42
4.2.8.
Nizozemí ................................................................................................................... 43
4.2.9.
Portugalsko.............................................................................................................. 44
4.2.10. Rakousko .................................................................................................................. 45 4.2.11. Řecko ........................................................................................................................ 46 4.2.12. Španělsko ................................................................................................................. 47 4.2.13. EU-12 ....................................................................................................................... 48 4.3. DÍLČÍ ZÁVĚR ............................................................................................................... 50 4.4. VÝPOČET VEŘEJNÉHO DEFICITU ................................................................................. 51 4.4.1.
Výpočet veřejného deficitu ze skutečného průměrného růstu HDP v EU-12 v letech 1992 - 2000 ............................................................................................... 51
4.4.2.
Výpočet veřejného deficitu ze skutečného průměrného růstu HDP v EU-12 v letech 1996 - 2000 ............................................................................................... 51
4.5. VEŘEJNÉ DEFICIT V „NOVÝCH“ ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU........................................... 52 4.5.1.
Veřejný deficit podle skutečné hodnoty ............................................................... 53
4.5.2.
Veřejný deficit vypočítaný ze skutečného průměrného nominálního HDP v letech 1992 – 2000 v EU-12 bez Řecka a Belgie ............................................. 53
4.5.3.
Veřejný deficit vypočítaný ze skutečného průměrného nominálního HDP v letech 1996 – 2000 v EU-12 ............................................................................... 54
4.6. VÝVOJ NOMINÁLNÍHO HDP V ZEMÍCH PŘIPRAVUJÍCÍCH SE NA VSTUP DO MĚNOVÉ UNIE ............................................................................................................................ 55
4.7. VEŘEJNÝ DEFICIT NOVÝCH ZEMÍ EU .......................................................................... 56 4.7.1.
Dílčí závěr ................................................................................................................ 56
5. DISKUSE............................................................................................................................. 58 6. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 60 7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .................................................................................. 62 7.1. LITERATURA ............................................................................................................... 62 7.2. INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................ 63 8. SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK.................................................................................. 65 9. SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK ...................................................... 66 9.1. OBRÁZKY .................................................................................................................... 66 9.2. TABULKY .................................................................................................................... 66 9.3. GRAFY ......................................................................................................................... 67
1
Úvod
V roce 1992 byla vytvořena Evropská unie a to na základě Maastrichtské smlouvy, nebo-li Smlouvy o Evropskou unii, která navázala na předchozí integrační iniciativy. Společenství 12 států1 tak začalo spolupracovat v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti justice. Zákládajícími státy tehdejšího Evropského společenství v roce 1952 byly Francie, Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko a Nizozemí. O 22 let později, v roce 1973, došlo k prvnímu rozšíření ES. Členy se staly Dánsko, Irsko a Spojené království. K dalšímu rozšíření došlo v roce 1986 o státy Španělsko, Portugalsko a Řecko. V pořadí čtvrté rozšíření se konalo v roce 1995, do Evropské unie vstoupily Finsko, Rakousko a Švédsko. Zatím největší rozšíření EU bylo v roce 2004, členy se stalo 10 států: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Prozatím poslední rozšíření bylo v roce 2007 a to o státy Rumunsko a Bulharsko. Evropskou unii nyní tvoří 27 států Evropy, z toho 15 států2 je členem měnové unie a jako oficiální měnu používají euro3. Z celkového počtu členských zemí tři státy: Dánsko, Švédsko a Velká Británie, mají výjimku na zavedení společné měny, obdržely tzv. neúčastnickou doložku4. Zbylých 9 států5 se podepsáním přistupující smlouvy zavázalo vstoupit do měnové unie. Pro vstup do další etapy HMU je však důležité sjednocení přistupujících států s členy eurozóny a dosažení tak určité konvergence. Konvergence může být reálná nebo nominální. Reálnou konvergenci představuje především ekonomická vyspělost státu.
1
2
3
4
5
Velká Britanie, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Německo, Řecko, Itálie, Dánsko. Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Slovinsko, Malta a Kypr. Euro je měnou eurozóny od roku 1999, kdy se začalo používat v bezhotovostním styku, od roku 2002 se euro začalo používat i hotovostně. Někdy také označována vyvazovací doložku(opt-out), která jim dává trvalou výjimku na zavedení eura, zbavuje tak země povinnosti zavést euro, ale nezakazuje jim v budoucnu nahradit oficiální měnu země eurem. Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko, Rumunsko.
7
Míra reálné konvergence se nejčastěji srovnává pomocí ukazatele HDP na obyvatele přepočteného podle parity kupní síly. Kriterium však není hlavní pro přijetí do měnové unie, větší důraz je kladen na nominální konvergenci. Normy pro splnění nominálních kriterií byly stanoveny v Maastrichtské smlouvě v roce 1992, od toho pak maastrichtská konvergenční kriteria. Tyto kriteria mají charakter monetární, fiskální a měnový. V oblasti monetární politiky jsou určeny dvě pravidla: kriterium cenové stability, které zní, že průměrná roční inflace nesmí přesáhnout o více než 1,5 % průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejnižší inflací, a kriterium úrokových sazeb - dlouhodobá nominální úroková míra nesmí být vyšší o 2 % než průměr tří členských zemí s nejnižší mírou inflace. Měnové kriterium říká, že měnový kurz musí být zafixován v rámci mezinárodních měnových kurzů v oblasti fluktuačního pásma ±15 % a to nejméně 2 roky. Poslední kriterium zahrnuje oblast fiskální politiky a upravuje stabilitu veřejných financí. Kriterium říká, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí přesáhnout 60 % HDP a podíl veřejného deficitu na HDP by se měl pohybovat pod 3 % HDP. Vstupem do eurozóny stát přichází o jeden z makroekonomických nástrojů - měnovou politiku, která je převedena na nadnárodní úroveň. Oblast fiskální politiky zůstává v rukou daného státu, ale země se musí řídit Paktem stability a růstu, který země Evropské unie podepsaly z důvodu obav před ekonomickou nestabilitou. Stanovená konvergenční kritéria jsou vzájemně propojena a navzájem na sebe působí. Inflace má vliv na výši úrokových sazeb. Dlouhodobé úrokové sazby většinou odráží vliv dlouhodobé inflace. Proto udržení dlouhodobých úrokových sazeb znamená udržení dlouhodobé míry inflace. Třetí kriterium – stabilita měnových kursu, je také ovlivněna výši inflace. Opakem je to však u veřejného deficitu. Pokud vláda vytváří velký rozpočtový deficit, vláda se tak zadlužuje. Dluh v budoucnu musí být splacen, ale vládě již nejsou poskytnuty prostředky ve formě půjček. Její další možností je požádat centrální banku, aby emitovala nové bankovky. Do oběhu se tak dostane větší objem peněz, který vyústí v růst inflace. Míra inflace a veřejný deficit mohou být na kratší dobu uzpůsobeny, proto bylo nutné stanovit dlouhodobý ukazatel, který by informoval o ekonomické stabilitě státu – veřejný dluh.
8
Dalo by se tedy odhadovat, že nejdůležitějšími z konvergenčních kriterií je kriterium veřejného dluhu a veřejného deficitu. Otázkou však je, jestli tyto kriteria jsou opravdu stanoveny správně, protože hodnota veřejného dluhu byla stanovena ve výši 60 %, neboť v době, kdy byla sepisována Maastrichtská smlouva, byla podobná hodnota hrubého veřejného dluhu v EU. Hodnota veřejného deficitu (3 %) byla vypočítaná z fixní hodnoty veřejného dluhu (60 %) a předpokládané hodnoty průměrného růstu nominálního HDP v Evropě (5 %).
9
2
Cíl a metodika práce
Cílem práce je prokázat nebo vyvrátit předem danou hypotézu: „Hodnota konvergenčního kriteria – výše veřejného deficitu, nebyla v době schválení Maastrichtské smlouvy, nastavena správně“. Maximální přípustná hodnota veřejného deficitu je 3 %. Hypotézu lze považovat za vyvrácenou, pokud se vypočítaná hodnota veřejného deficitu bude pohybovat v rozmezí ±0,5 %. (2,5 – 3,5 %) V závěru práce bude možné konstatovat - buď ne, konvergenční pravidlo, hodnota veřejného deficitu, bylo stanoveno podle vypočítaných hodnot správně a nebo ano, podle vypočítaných hodnot je zřejmé, že byla při stanovení míry veřejného deficitu provedena chyba. Výše veřejného deficitu byla stanovena v míře 3 %, tato hodnota byla vypočtena ze stanovené hodnoty veřejného dluhu (60 %) a z předpokládaného růstu nominálního HDP v Evropě (5 %). Práce je rozdělena na dva oddíly – praktickou a teoretickou část. V teoretické části se budeme věnovat deskripci a analýze vývoje měnové unie od počátečních iniciativ, dále se zaměříme na Maastrichtskou smlouvu, maastrichtská konvergenční kriteria, oblast fiskální politiky, veřejný deficit a jeho výpočet podle Paule De Grauwe. V druhé části práce – v praktické části, se zaměříme na analýzu skutečného růstu nominálního HDP v zemích měnové unie6 od roku 1992, kdy byla podepsána Smlouva o Evropskou unii, až do roku 2000. V jednotlivých zemích bude vypočítán průměrný růst nominálního HDP pomocí statistické metody pro výpočet průměrného tempa růstu. Do hodnoty však nebudeme započítávat Řecko a Belgie, neboť jejich data nominálního HDP v tomto období jsou neúplná. Dále budeme brát hodnoty průměrného nominálního HDP souhrnně v EU-12, ale pouze v letech 1995-2000, dřívější data nejsou dostupné.
6
Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Španělsko, Řecko.
10
Oba skutečné průměrné růsty nominálního HDP v zemích Evropské unie a v EU-12 budou aplikovány do rovnice podle De Grauwe d= gb, kde d je veřejná deficit, g je míra růstu nominálního HDP a b je úroveň, na které má být veřejná dluh stabilizován. Za fixní budeme brát hodnotu veřejného dluhu v hodnotě 60%. Pomocí této rovnice bychom měli získat dvě hodnoty veřejného deficitu v zemích HMU. V další časti práce pak výpočet výše veřejného deficitu budeme aplikovat na nové země7 Evropské unie, které se připravují na vstup do HMU. Především se zaměříme na jejich výši veřejného deficitu od roku 2003 až do roku 2009 a srovnáme plnění kriteria s vypočítanými hodnotami. Dále se zaměříme na hodnotu průměrného růstu nominálního HDP v těchto zemích v letech 2001 - 2007 a pokusíme se navrhnout vyhovující kriteria podle skutečného růstu nominálního HDP v těchto zemích. Při tvorbě své bakalářské práce budu čerpat z dostupných informačních zdrojů, především internetové servery a odborné knihy, které jsou uvedeny v seznamu na konci práce. Zvláště budu čerpat z knih Paula De Grauwe Economics of Monetary union a z knihy Lacina L. a kol., Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii. Statistická data budou brána především z dat Evropské centrální banky, Evropské Komise a z dat zveřejněných ministerstvem financí.
7
Jde o členské země, které vstoupily do EU od roku 2004, s výjimkou zemí, které již do měnové unie vstoupily.
11
3
Teoretická část
3.1
Vývoj měnové integrace
3.1.1. Wernerova zpráva Evropská rada na svém summitu v Haagu ve dnech 1. a 2. prosince 1969 přijala návrh Komise, která měla za úkol prohloubení spolupráce členských zemí Společenství v měnové a hospodářské oblasti s cílem zavést jednotnou měnu. Dalším úkole bylo prozkoumat možnosti vývoje Společenství směrem k Hospodářské a měnové unii. Úkol dostal na starosti tým expertů, který vedl lucemburský ministerský předseda Pierr Werner. Výchozí hodnocení expertního týmu, tzv. Wernerova zpráva, byla zveřejněna 8.října 1970 a schválena na zasedání Rady 22. března 1971 v Hamburku. Byla to první ucelená koncepce na vytvoření HMU, kterého mělo být dosaženo v průběhu deseti let. Měnový režim Evropské unie předpokládal neomezenou konvertibilitu měn v zemích Společenství vedoucí k úplné liberalizaci pohybu zboží a kapitálu na společném trhu; zrušení oscilačního pásma směnných kurzů, stanovení neodvolatelně pevných kurzů národních měn a následné zavedení jednotné měny. [10.] Každý však chtěl k tomuto cíli směřovat jinak, a proto byly vytvořeny dvě koncepce. Jednu stranu zastávaly „monetaristé“ -
Francie, Lucembursko a Belgie, kteří
podporovali trvalé zafixování devizových kurzů a nenaléhali tolik na koordinaci hospodářské politiky. Vycházeli z představy, že pokud budou pevně stanoveny měnové kurzy a zavedena společná měna, hospodářské politiky se budou muset přizpůsobit a tím pak bude dosáhnuta rovnováha mezi ekonomikami. Tento přístup je nazýván jako "teorii lokomotivy. Na druhá straně stály „ekonomisté“ - Německo a Nizozemí, kteří zastávali názor, že jako první musí dojít ke sblížení a koordinaci mezi jednotlivými ekonomikami a to na základě sladění hospodářských politik. Podle jejich názoru by mohlo dojít k nadměrnému tlaku ve vztazích mezi zeměmi pokud by hned od počátku byly stanoveny pevné devizové kurzy. Obávali se především velké inflace, která by mohla
12
přijít v důsledku předčasného a rychlého spojení ekonomik. Tato teorie byla nazývána „teorií korunovační“ - nejprve hospodářská konvergence, potom jednotná měna. Wernerův plán však nebyl realizován, neboť postavení amerického dolaru v srpnu 1971 vyvolalo uvolnění směnných kurzů. Ale devalvace US dolaru nebyla jediným nezdarem. Další příčinou byl malý důraz na jeho institucionální zajištění a špatná koordinace národních ekonomik, především při rozšiřování Společenství o další země. Základní principy Wernerova plánu byly však využity v pozdějším procesu vytváření měnové unie. 3.1.2. „Směnný“ had Dalším pokusem bylo zavedení tzv. "směnného hada". V březnu roku 1972 se Rada rozhodla, že měny členských zemí se mohou pohybovat v rozmezí ±2,25 % od stanovených parit k dolaru ve srovnání 4,5 %, které přijali členské státy Mezinárodního měnového fondu. „Směnný had“, nebo-li „had v tunelu“ představoval užší rozpětí – evropské měny členských zemí, které se pohybovalo uvnitř rozpětí širšího – rozpětí US dolaru. Obrázek č. 1: „Had v tunelu“
Zdroj: Lacina a kol., 2007
V březnu 1973 dochází k uvolnění pevného kurzu US dolaru, čímž "tunel", tvořený maximálním rozpětím jeho směnného kurzu přestává existovat. Mechanismus "směnného hada" však přetrvává dalších sedm let a to vytvořenou formou vnitřní evropské dohody směnných kurzů za účasti jak členských, tak i nečlenských zemí. Období "směnného hada" se vyznačovalo všeobecným kolísáním měn zúčastněných 13
států, jakož i jejich dočasným nebo trvalým opouštěním tohoto mechanismu (Velká Británie, Francie). Přesto se v této fázi vytváří základy postupů vzájemné spolupráce, v nichž je zužování fluktuačního pásma přijímáno jako jasný indikátor měnové integrace. [18.] To byl ovšem definitivní konec mezinárodního měnového systému z Bretton Woods – Brettonwoodský měnový systém. Směnný kurz dolaru k západoněmecké marce byl již jen 2,83 DM/USD a jevil tendenci k dalšímu poklesu.[21.] 3.1.3. Evropský měnový systém Na návrh Evropské rady byl zřízen na zasedání ve dnech 4. a 5. prosince 1978 v Bruselu Evropský měnový systém (EMS). Jeho cílem bylo vytvoření pásma měnové stability v Evropě a stejně tak ochranu proti nestabilitě US dolaru. Byl to určitý krok k řízení měnové politiky uvnitř Společenství a to prostřednictvím měnových pravidel, ale také intervenčními povinnostmi a vytvářením společných devizových rezerv. Zúčtovací jednotkou je European Currency Unit (ECU), která zaujímá centrální pozici v EMS, druhým důležitým prvkem EMS je Mechanizmus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism, ERM), jehož úkolem je udržení národních měn v úzkém kolísavém pásmu. Dalším prvkem je úvěrový mechanismus, který je založen na principu získání úvěru z prostředků EMS, které by měly pokrýt náklady devizových intervencí nebo nedostatky platební bilance. ECU byla tzv. košová měna, v jejímž rámci měly jednotlivé měny členských států jistou hodnotu, danou ekonomickou situací příslušné země z hlediska národního důchodu a zbožové výměny v rámci EU. ECU se používalo při transakcích mezi centrálními bankami členských zemí EMS. Od 1. 1. 1999 bylo v kursu 1:1 nahrazeno společnou měnou nazvanou euro. [12.] Měny patřící do ERM mají daný centrální paritu (kurz) ve vztahu k ECU. Tyto centrální kurzy jsou základem pro odvozování bilaterálních kurzů národních měn. Kurzy národních měn se mohou pohybovat v ohraničením pásmu se stanovenou odchylkou ±2,25 % od centrálního kurzu, která je určen pomocí ECU. Někdy může být stanovena odchylka ±6 %, ale pouze ve výjimečných situacích. 14
Při dohodě ministrů a guvernérů centrálních bank, na návrh měnového výboru a za účastí Komise může dojít ke změně centrálních sazeb. Pokud měnový kurz dvou zemí dosáhne krajní hodnoty, je úkolem centrálních bank těchto zemí provést zásahy na svých finančních trzích, aby změnu měnového kurzu zastavily. Intervence se však prováděla již před prolomením hranice povolené oscilace, když se kurz dostal alespoň do 75 % povolené odchylky v rámci oscilačního pásma měny (tzv. hranice divergence).[22.] 3.1.4. Deloresova zprava Ve dnech 27. a 28. června 1988 se v Hannoveru konalo zasedání Evropské rady, kde byl ustanoven výbor guvernérů centrálních bank, který měl nestarosti předseda Komise Jacqua Delorse. Měly za úkol vypracovat návrh měnové unie spolu s konkrétními fázemi k vybudování HMU. Delorsova zpráva v souladu s Jednotným evropským aktem konstatuje, že integrace směrem k Unii je podmíněna úplnou konvergencí makroekonomických výsledků jednotlivých zemí a vyžaduje úzkou koordinaci jejich měnové a rozpočtové politiky.[22.] Výbor pod vedením Delorese vypracoval zprávu, ve které navrhuje zavedení HMU ve třech fázích. V první etapě se zabývají pravidly konvergence, další, druhá etapa, má pokračovat s rozvojem konvergence a dále by v této fázi měl vzniknout systém centrálních bank, které by měl být nezávislé na národních orgánech členských zemí. V poslední etapě by mělo být dovršeno zavedení jednotné měny a vytvoření HMU. Zpráva byla přijata v Madridu ve dnech 26. a 27. června 1989 na zasedání Evropské rady. Bylo zde také ustanoveno datum započetí první etapy uskutečňování Hospodářské a měnové unie, toto datum bylo schváleno na 1.1.1990. V roce 1992 však propukla velká měnová krize uvnitř EMS. Velký propad britské libry a italské liry, dále pak devalvace irské libry, escuda a pesety, dalším důsledkem bylo odstoupeni Finska, Norska a Švédska od ECU. Následkem měnové krize EMS bylo dne 2.srpna 1993 přijato společné rozhodnutí ministrů financí a guvernérů centrálních bank členských zemí EU rozšířit kurzové 15
rozpětí na ±15 %. Výjimkou byly marka a gulden, které na základě bilaterální dohody Německa a Nizozemí zachovávaly původní rozpětí ±2,25 %. Střední parity měn však zůstaly nezměněné. Zkušenosti od této doby ukazují, že širší rozpětí kurzů pomohlo dosáhnout podstatného stupně kurzové stability v ERM. Přestože na základě tlaků na ERM v prvých měsících 1995 byly dne 5.3.1995 dvoustranné střední kurzy peseta a escuda oproti ostatním měnám v ERM sníženy o 7 %, resp. 3,5 %, zůstaly obě měny uvnitř systému bez vzniku krizové situace. [14.] Navzdory probíhající krizi EMS však neochablo úsilí v rámci Společenství směřující k zavedení jednotné měny. Naopak, dochází k posílení tendencí konvergence a její kontroly pomocí konvergenčních kritérií, zakotvených v Maastrichtské smlouvě a jejich dodržování se jeví nezbytným předpokladem měnové stability a společné měny. [22.]
3.2. Maastrichtská smlouva 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropskou unii, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Smlouva o Evropskou unii, nebo také Maastrichtská smlouva, pozměnila Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, upravila název na Smlouvu o založení Evropského společenství a zavedla mimo jiné tzv. protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a protokol o statutu Evropského měnového institutu. Maastrichtská smlouva vytvořila novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. tří pilířů, které představují tři hlavní oblasti politik Evropské unie - hospodářská a měnová unie, společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) a spolupráce v oblasti vnitra a justice. Maastrichtská smlouva také definovala kritéria pro vstup členského státu do třetí etapy hospodářské a měnové unie, tedy kritéria pro zavedení jednotné měny euro příslušným členským státem, kritéria konvergence pro zavedení společné měny, společné měnové politiky a pro zřízení společné centrální banky. Původně šlo o ekonomická kritéria, která byla jako kritéria primárního práva. Podle místa podepsání smlouvy o EU se těmto kriteriím říká „maastrichtská konvergenční kriteria“. Konvergenční kritéria nejsou spojována se vstupem země do Evropské unie, ale s pozdější etapou integrace – s přijetím společné měny. Jedná se především o soubor 16
měřitelných podmínek, které ovlivňují vstup členské země do eurozóny, jejímž znakem kromě společné měny je i společná měnová politika uplatňovaná prostřednictvím Evropského systému centrálních bank (ESCB) při ústřední roli Evropské centrální banky (ECB) . Uvedená kritéria jsou v právním smyslu suspensivní podmínky, čili kriteria, které mohou při nesplnění odložit možný vstup do poslední etapy měnové unie a zavedení společné měny. Odkladná (suspensivní) působnost daných kritérií působí vůči jednotlivým státům, snažících se o členství v měnové unii a o zavedení jednotné měny inter partes. Kritéria konvergence musejí jako podmínky podle čl. 121 Smlouvy ES platit pro zavedení společné měny současně a neplnění jakékoliv z těchto podmínek nelze promíjet při kvalifikaci příslušného státu na členství v měnové unii.[19.]
3.3. Hospodářská měnová unie HMU
znamená
konstituování
jednotného
měnového
prostoru
s centralizací
měnověpolitického rozhodnutí. Vyžaduje proto společné ústřední instituce a politiky a zúčastněné země se vzdávají v celé měnové oblastí národní suverenity. Ačkoliv je HMU na první pohled pokračování dosavadní integrační linie, spoléhající se spíš na ekonomické cíle a motivy, než na integraci politickou, je nahrazení národních měn jednotnou měnou se všemi důsledky, které z toho vyplývají, zásahem nesrovnatelným s dosavadními integračními aktivitami. [4.] Maastrichtská smlouva zahrnovala nejen rozhodnutí o zavedení eura, ale také konkrétní časové rozvržení, rozhodovací proces pro výběr členů, samozřejmě podmínky pro vstup a vymezení kompetencí nadnárodních měnových orgánů. Rozdělila dosažení hospodářské a měnové unie do tří etap, během nichž se mělo po všech stránkách připravit zavedení společné měny - eura. 3.3.1. Fáze HMU 1. fáze : přípravná a startovací fáze (1. červenec 1990 – 31. prosince 1993) Na základě Delorsovy zprávy rozhodla Evropská rada ještě před započetím mezivládní konference o Hospodářské měnové unii, že první etapa uskutečňování HMU by měla
17
být zahájena 1. července 1990, k tomuto datu byly zrušeny veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členy EU. Došlo k dotvoření jednotného vnitřního trhu a realizaci volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. V květnu 1964 vznik výbor guvernérů centrálních bank členských států Evropského hospodářského společenství, který hrál stále významnější roli při spolupráci v měnové politice, byl pověřen úkoly, které stanovila Rada svým rozhodnutím z 12. května 1990. K těmto novým úkolům patřily konzultace v oblasti měnových politik členských států a prosazování jejich koordinace s cílem dosáhnout cenové stability. První krok spočíval v určení otázek, které by měly být v počáteční etapě analyzovány, ve stanovení pracovního programu do konce roku 1993 a v odpovídajícím definování mandátů stávajících podvýborů a pracovních skupin, které byly za tímto účelem ustaveny.[14.] Další etapa vyžadovala úpravu Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (Římská smlouva), aby bylo možné zavést potřebnou úřední strukturu. Z tohoto důvodu bylo nutné uspořádat mezivládní konference o HMU, která se konala v roce 1991 zároveň s mezivládní konferencí o politické unii. Výsledkem jednání byla Smlouva o Evropské unii. 2. fáze : přechodná a klíčová fáze (1. ledna 1994 – 31. prosince 1998) V další etapě došlo k ukončení činnosti Výboru guvernérů a založení Evropského měnového institutu (EMI) 1. ledna 1994, který připravoval podmínky pro zavedení eura než vznikla Evropská centrální banka (ECB). Byla to nejnáročnější, ale nejdůležitější etapa vývoje HMU. Zároveň s pokračující a více se prohlubující konvergencí byly v této etapě vytvořeny technické předpoklady pro postupný vznik měnových institucí, které budou dále zodpovědné za provádění společné měnové politiky. Přechodná existence EMI rovněž odrážela stav měnové integrace v rámci Společenství. Evropský měnový institut byl pouze dočasný, později ho nahradila Evropská centrální banka. Evropský měnový institut neměl na starosti provádění devízových intervencí a ani měnové politiky v Evropské unii, tento úkol zůstal v kompetencích národních orgánů. 18
Úlohy EMI: •
posílení spolupráce mezi centrálními bankami a uvedení do vzájemného souladu měnové politiky,
•
předběžné úkoly nutné pro založení Evropského systému centrálních bank, vytváření jednotné měnové politiky a vytvoření jednotné měny ve třetí etapě HMU .
EMI za tímto účelem vytvářel prostor pro konzultace a výměnu názorů a informací o postupech a definoval regulatorní, organizační a logistický rámec, který byl nezbytný k tomu, aby ESCB splnila své úkoly ve třetí etapě.[14.] V roce 1995 ve dnech 15. a 16. prosince se konal summit Evropské rady v Madridu, kde byl schválen název pro společnou měnu – Euro, která měla být zavedena v průběhu třetí etapy, a dále rozhodla, že poslední etapa HMU bude zahájena 1. ledna 1999. Také podle návrhu EMI byly předběžně dohodnuty časové kroky, které budou zavedení eura provázet. Dále pak v prosinci 1996 předložila EMI Evropské radě hlavní prvky nového mechanismu směnných kurzů (ERM II), který se týkal především zemí nepatřících do eurozóny, a měl podpořit nařízení spravující právní rámec evropské měny, a také předložila návrh série eurobankovek, které měly být začleněny do oběhu 1. ledna 2002. Evropská ráda v rámci doplnění a bližšího vymezení ustanovení Smlouvy, která se týkala HMU, přijala v červnu 1997 Pakt stability a růstu, jehož součástí jsou dva předpisy. Jejich smyslem je zajistit rozpočtovou disciplínu ve vztahu k HMU. Pakt i příslušné závazky byly doplněny prohlášením Rady v květnu 1998.[14.] Ve dnech 2. a 3. května 1998 rozhodla Rada Evropské unie – ve složení hlav států nebo vlád - na svém zasedání, že členské státy, které splňují konvergenční kriteria a jsou v souladu s právními předpisy, mohou dne 1. ledna 1999 vstoupit do HMU. Prvními účastníky bylo jedenáct států, a to: Španělsko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Německo, Francie, Irsko, Lucembursko, Rakousko, Portugalsko a Itálie. Do HMU nebylo začleněno Řecko a Švédsko, které nesplňovaly pravidla pro zavedení společné měny, a 19
dále tuto měnu nepřijalo Dánsko a Velká Britanie, které měly udělenu výjimku. Představitelé členských států se dále dohodly na jmenování hlavních členů – prezidenta, viceprezidenta a čtyři další členy - Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB). Jmenování pak nabylo účinnosti k 1. červnu 1998 a dále znamenalo fungování ECB. Tato instituce společně s národními centrálními bankami vytvořila eurosystém, který určuje jednotnou politiku v poslední etapě HMU. Ustavením ECB 1. června 1998 završil EMI své poslání. Podle článku 123 (bývalý článek 109l) Smlouvy o založení Evropského společenství vstoupil vznikem ECB EMI do likvidace. Veškeré přípravné práce, jimiž byl EMI pověřen, byly včas dokončeny a po zbývající část roku 1998 se ECB věnovala závěrečným zkouškám systémů a postupů.[14.] 3. fáze : závěrečná a cílová fáze (1. ledna 1999 – 30. června 2002) Od 1. ledna začala třetí etapa, čímž zahájila HMU oficiálně svoji činnost. Kompetence v měnové politice přešly na úroveň Společenství, zodpovědnost za provádění měnové politiky převzal Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka. Při zahájení této etapy byly pevně zafixovány měnové kurzy mezi měnami zúčastněných států a eurem. [10.] Poslední etapa se ještě dále členila do tří období: •
Přípravné období - rozhodnutí jednotlivých členských států a orgánů EU o tom, kdo se začlení do měnového systému, vytvoření Evropské centrální banky. Časově v průběhu roku 1998.
•
Období zavádění společné měny - 1999 - 2002. Cílem dokončit legislativní status eura, dotvořit společnou monetární politiku, zahraniční operace prováděné ve společné měně, počátek tisku a ražby bankovek a mincí euro.
•
Od r. 2002 počátek oběhu bankovek a mincí, během počátku roku (původně limitováno šesti měsíci, podařilo se však během dvou měsíců) 2002 úplné stažení původních národních měn z oběhu.[17.]
20
Dalším státem, který vstoupil do třetí etapy Hospodářské a měnové unie, bylo Řecko (1.ledna 2001), počet členských státu vzrostl na dvanáct. Dále 1. ledna 2007 zavedlo společnou měnu euro Slovinsko a stalo se tak třináctou zemí používající v platebním styku společnou měnu – euro. Zatím poslední rozšířené měnové unie bylo v roce 2008, kdy společnou měnu přijal Kypr a Malta. Od uvedených dat jsou součástí Eurosystému také jejich centrální banky. Vznikem HMU a zavedením eura jako platidla byla sice formálně dovršena měnová integrace, ale fakticky tento proces stále pokračuje, protože jsou tu členské státy, které stojí zatím vně eurozóny. Ať už s toho důvodu, že nesplnily konvergenční kriteria či ještě nebyly členy EU a na vstup se musí připravit (pre-ins), nebo mají výjimku ze smlouvy (opt-outs). Všechny státy, které se neúčastní třetí etapy, mají po splnění požadovaných podmínek možnost se k HMU kdykoliv připojit. Každé dva roky je zkoumáno plnění jejich konvergenčních kriterií, přičemž toto hodnocení může být provedeno i na jejich vlastní žádost. [10.] Nové členské země, mezi než patří také Česká a Slovenská republika, které přistoupili do EU 1. ledna 2004, žádnou výjimku jako Velká Britanie a Dánsko nemají. Ke vstupu do třetí fáze se již zavázali podepsáním přístupových smluv. Zatím však všechny nemají přesně definován datum vstupu do Evropské unie. Jejich povinnosti je však pravidelně předkládat plán o plnění maastrichtských konvergenčních kriterií.
3.4. Nominální konvergenční kriteria Konvergenční kritéria, známé též jako maastrichtská kritéria, lze rozdělit na rozpočtová a měnová. Zatímco rozpočtová kritéria stanoví maximální výši schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k HDP, měnová kritéria se týkají velikosti inflace, výše úrokových sazeb a stability měnového kurzu. Nezbytnou podmínkou je udržitelnost těchto kritérií, nikoli pouze jejich jednorázové splnění.[15.]
21
3.4.1. Kriterium cenové stability PROTOKOL O KRITÉRIÍCH KONVERGENCE Článek 1 Kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. a) Ústavy, znamená, že dotyčný členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.[20.] Uplatňování těchto ustanovení při hodnocení plnění kritéria cenové stability: Vymezení „nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“, které je použito v definici referenční hodnoty, se v praxi uplatňuje jako nevážený aritmetický průměr míry inflace ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace, za předpokladu, že tato míra inflace je v souladu s požadavky cenové stability. Požadavek cenové stability při výběru tří zemí, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků, ponechává volný prostor pro výběr těchto zemí. V současné době se uplatňuje pravidlo, že se jedná o tři země s nejnižší kladnou inflací.[15.] Co se týká „průměrné míry inflace měřené v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením“, tato míra inflace se vypočítává pomocí přírůstku aktuálního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců ve srovnání s předchozím průměrem za 12 měsíců.[15.] Inflace se měří pomocí tzv. harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP). HICP v Evropské unii vznikly jako reakce na potřebu vytvořit srovnatelné indexy spotřebitelských cen, aby bylo možné změřit trendy inflace členských států EU jako kritérium vstupu do měnové unie.
22
3.4.2. Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb PROTOKOL O KRITÉRIÍCH KONVERGENCE Článek 4 Kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. d) Ústavy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba dotyčného členského státu nepřekračovala o více než 2% body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.[20.] Uplatňování těchto ustanovení při hodnocení plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb: Při zkoumání „průměrné dlouhodobé nominální úrokové sazby“ za období „jednoho roku před šetřením“ se tato dlouhodobá úroková sazba vypočítává jako aritmetický průměr za posledních 12 měsíců, za které jsou k dispozici údaje o HICP. Zadruhé „úroková sazba nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“, pomocí které je definována referenční hodnota, se určuje jako nevážený aritmetický průměr dlouhodobých úrokových sazeb ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace. Úrokové sazby se měří na základě harmonizovaných dlouhodobých
úrokových
sazeb,
které
byly
sestaveny
pro
vyhodnocování
konvergence.[15.] Základem statistiky dlouhodobých úrokových sazeb za přistupující země do eurozóny jsou měsíční průměrné úrokové sazby z dlouhodobých státních dluhopisů vydaných přistupující zemí, stanovených v procentech za rok. Statistický rámec pro definování dlouhodobých úrokových sazeb pro přistupující země je založen na principech, které byly specifikovány a implementovány ECB společně s Evropskou komisí jako součást příprav na třetí fázi Hospodářské a měnové unie (EMU) pro současné členské státy EU.[13.]
23
3.4.3. Kriterium stability měnového kurzu PROTOKOL O KRITÉRIÍCH KONVERGENCE Článek 3 Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 1 písm. c) Ústavy, znamená, že dotyčný členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči euru.[20.] Uplatňování těchto ustanovení při hodnocení plnění kritéria směnných kurzů: Smlouva odkazuje na kritérium účasti v Evropském mechanismu směnných kurzů (ERM do prosince 1998 a následně ERM II od ledna 1999). Evropská centrální banka v souladu se zněním Smlouvy vyhodnocuje, zda se země účastnila mechanismu ERM II „alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením“. Co se týče definice „normálního fluktuačního rozpětí“, ECB vychází z formálního stanoviska, které přednesla Rada EMI v říjnu 1994 a z jejích vyjádření ve zprávě „Progress towards convergence“ vydané v listopadu 1995: Stanovisko Rady EMI z října 1994 uvádí, že „širší fluktuační pásmo přispělo k dosažení udržitelné míry stability směnných kurzů v rámci ERM“, že „Rada EMI považuje zachování současných pravidel za vhodné“ a že „členské státy by se i nadále měly snažit předcházet výrazným fluktuacím směnných kurzů tím, že zaměří svou politiku na dodržování cenové stability a snižování schodků veřejných rozpočtů, čímž přispějí k naplnění požadavků článku 121 odst. 1 Smlouvy a příslušného protokolu“.[15.] Ve zprávě „Progress towards convergence“, která byla zveřejněna v listopadu 1995, bylo konstatováno, že „když byla Smlouva sestavována, představovalo tzv. normální fluktuační rozpětí odchylku o ±2,25 % od bilaterální centrální parity a odchylka o ±6 % představovala výjimku. V srpnu 1993 bylo přijato rozhodnutí o rozšíření fluktuačního rozpětí na ±15 %. Interpretace tohoto kritéria, a především pojmu ‚normální fluktuační rozpětí‘, se tak stala poněkud složitější.“ Dále pak bylo navrženo, že při závěrečném hodnocení bude třeba vzít ohled na „specifický vývoj směnných kurzů v rámci Evropského měnového systému (EMS) od roku 1993“. Proto je při hodnocení vývoje 24
směnných kurzů kladen důraz na to, zda byl směnný kurz blízko centrální paritě v rámci ERM II.[15.] Při posuzování přítomnosti „výrazného napětí“ nebo „silných tlaků“ na směnný kurz se zkoumá míra odchýlení směnných kurzů k euru od centrálních parit v rámci ERM II. K tomu se používají ukazatele jako krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a jejich vývoj. Dále se bere ohled na to, jakou roli hrály devizové intervence.[15.] 3.4.4. Kriterium veřejného sektoru Kritérium veřejného sektoru se skládá ze dvou částí - deficit veřejného sektoru, celkový veřejná dluh. Kriterium veřejného deficitu se především zaměřuje na krátkodobá a střednědobá stav veřejných financí. Naopak kriterium celkového veřejného dluhu se zaměřuje na dlouhodobé udržení veřejných financí. Článek 121 odst. 1 druhá odrážka Smlouvy vyžaduje: „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6“. Podle článku 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy, toto kritérium znamená, „že v době šetření se na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst. 6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku“.[20.] Článek 104 Smlouvy upravuje postup při nadměrném schodku. Podle článku 104 odstavce 2 a 3 vypracuje Evropská komise zprávu, pokud členský stát EU nesplňuje požadavky dodržování rozpočtové kázně, a to zejména pokud: “Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu
překročí
referenční
hodnotu
(stanovenou
v
protokolu
o
postupu
při nadměrném schodku jako 3 % HDP), pokud by : •
poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě,
•
nebo by překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k doporučované hodnotě,
25
•
a „poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překročí doporučovanou hodnotu (stanovenou v protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % HDP), ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě.“
Zpráva Evropské komise by také měla přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí převyšuje veřejné investiční výdaje, a vyhodnotit i další relevantní ukazatele, včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové situace v členském státu. Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho názoru, že v některém členském státě existuje riziko nadměrného schodku. Zprávu Komise zhodnotí ve svém stanovisku Hospodářský a finanční výbor. V souladu s článkem 104 odst. 6 nakonec Rada na doporučení Komise a po zvážení všech připomínek, které dotyčný členský stát případně učiní, kvalifikovanou většinou rozhodne po celkovém zhodnocení, zda v tomto členském státě existuje nadměrný schodek.[20.] Tyto pravidla by měly vytvářet stabilní hospodářské podmínky, ale na druhou stranu by měly být také určitým stupněm přiblížení mezi členskými státy Evropské unie, které je nutné pro dosažení fungující HMU. Členské země pravidelně odevzdávají tzv. Konvergenční zprávy, ve kterých je obsaženo hodnocení stavu plnění konvergenčních kriterií. Zprávy jsou předkládány Evropské centrální bance a Evropské komisi, které jsou pak následně povinny informovat Radu EU.
3.5. Fiskální politika v Evropské unii Fiskální a monetární politika je nejdůležitější nástroj v oblasti hospodářské politiky vlády v tržní ekonomice. A však po vstupu do měnové unie ztrácí stát jeden z těchto nástrojů a to monetární politiku, zatímco v kompetenci státu zůstává fiskální politika. Proto by stát měl tuto politiku, co nejvíce využívat a zaměřit se na její fungovaní. Společným znakem fiskální a monetární politiky je, že obě působí na výdaje prostřednictvím očekávání. Prostřednictvím monetární politiky centrální banka ovlivňuje jenom krátkodobé úrokové míry, a však soukromé výdaje jsou financovány dlouhodobými půjčkami. U fiskální politiky je naopak důležitá změna ve výdajích nebo 26
v růstu daní. Tyto faktory mají velký dopad na vyrovnanost rozpočtu, což je pak důležité pro splácení veřejného dluhu. V případě asymetrického šoku, který je v teorii optimálních měnových oblastí chápán jako nejvýznamnější zdroj nákladů měnové unie, je fiskální politika jediným dostupným nástrojem hospodářské politiky. [1.] De Grauwe a jeho řešení poptávkových asymetrických šoků v oblasti měnové unie pomocí zásahu fiskální politiky: Předpokládejme, že Francie a Německo jsou členy stejné měnové unie, kdy mají centralizaci svých státních rozpočtů na národní úroveň. Dále předpokládáme, že příjmy rozpočtu na nadnárodní úrovně tvoří pouze daně z příjmu a výdaje na podporu v nezaměstnanosti. Obrázek č.2: Poptávkových asymetrických šoků ve Francii a v Německu
Zdroj: Lacina a kol., 2007
Pokud nastane asymetrický šok, centralizovaný rozpočet v této situaci bude jako zpomalující prvek. Ve Francii dochází k poklesu objemu výroby a ke zvýšení nezaměstnanosti. Z toho vyplývá, že vybrané daně z příjmu klesají a na druhou stranu se zvyšují výdaje na podporu v nezaměstnanosti. Německo se nachází v jiné situaci. Roste objem výroby a zároveň roste i poptávka po výrobcích a na druhou stranu nezaměstnanost klesá. V důsledku tohoto jevu příjmy do společného rozpočtu vybrané ze strany Německa rostou a na druhou stranu výdaje vlády do této oblasti klesají.
27
Ze společného centralizovaného rozpočtu jsou tedy peníze přerozděleny podle potřeb, příjmy z prosperujícího Německa směřují do Francie, kde peníze pomohou zmírnit možné sociální náklady spojené s nezaměstnaností a podpoří také agregátní poptávku. Tento systém se chová jako pojištění, neboť země (a jednotlivci) zasažení negativními šoky jsou odškodněny automaticky transferem prostředků získaných v zemích s pozitivními šoky. Nyní vezmeme v úvahu, že Francie a Německo jsou ve stejné měnové unii bez centralizovaného vládního rozpočtu. Můžeme to jednoduše ukázat na stejném příkladu, kdy ve Francii klesají příjmy z daní, a rostou výdaje na podporu v nezaměstnanosti. To vede k negativnímu šoku ve Francii a k růstu veřejného deficitu. Francouzská vláda si tedy bude muset půjčit peníze na zaplacení deficitu. V Německu je tomu naopak. Dochází zde ke snižování veřejného deficitu (nebo dokonce k přebytku). Pokud tedy kapitálové trhy pracují efektivně, může být francouzská poptávka po půjčce uspokojena německou vládou. V případě necentralizovaného rozpočtu se ve Francii zvýší její zahraniční dluh, který bude muset být v budoucnu splacen. Zde již nefunguje pojistná systém, jako v předešlém případě, za této situace bude muset Francie vypůjčené prostředky vrátit zpět Německu. Jako výsledek tohoto decentralizovaného rozpočtu je, že budoucí generace budou muset splatit tento peněžní závazek, kety vznikl nyní. Tento transfer je obecně nazýván jako tzv. mezigenerační transfer. Decentralizovaný systém je také forma pojištění, podle kterého budou generace budoucích Francouzů platit za prohřešky, do kterých se dostali nynější Francouzi. K tomu navíc decentralizovaný systém omezí možnost v budoucnosti použít expansivní fiskální politiku ve Francii. Podmínkou pro pojišťovací systém, ať už centralizovaný nebo decentralizovaný, zůstává fakt, že těchto mechanismů může být využitou pouze k překonání dočasných šoků. Pokud jsou šoky trvalé, je důležité, aby fungovala dostačující flexibilita mezd a flexibilita pracovní síly. Pokud však flexibilita není dostačující může dojít k neudržení, neboť situace svede k dlouhodobým transferům z jedné země do jiné
28
(v centrálním systému) nebo k velkému růstu veřejného dluhu (v decentralizovaném systému). [3.] Je tedy velmi žádoucí centralizace podstatné části národních rozpočtů na evropskou úroveň. Centralizovaný rozpočet umožňuje státům (a regionům), které jsou zasaženy negativními šoky, aby využili automatických transferů, čímž redukují sociální výdaje v měnové unie. Pokud však státy nejsou schopny vytvořit centralizovaný národní rozpočet, národní fiskální politiky by měly být více flexibilní. V tomto případě, pokud je stát zasažen negativními šoky, vláda by měla připustit růst rozpočtového deficitu skrz vestavěné rozpočtové stabilizátory. Proto by měla být podstatná část autonomie v oblasti fiskální politiky vyhrazena národním vládám. Je však logické, že země při vstupu do měnové unie ztrácí některé nástroje své vlády (měnový kurs a měnovou politiku). Pokud však v unii neexistuje centrální rozpočet pro automatickou redistribuci příchozích zdrojů, země se nemohou efektivně bránit proti negativním šokům. Fiskální politika tak je jediným nástrojem, pomocí něhož mohou být odstraněny následky negativních šoku. Je však velmi důležité pravé načasování zvedení fiskálních opatření. Pokud nejsou opatření zavedena v pravý čas, ekonomika už může být v jiné fázi a určité fiskální opatření jí může spíše uškodit než pomoci. Makroekonomická politika je proti cyklická, má dvě funkce, buď pomůže slabé ekonomice a nebo zpomalí ekonomický růst. Fiskální politika je chápána jako procyklická a expansivní opatření zavedené ve snaze zamezit recesi je účinné až poté, co recese již pominula. V tomto případě fiskální politika posílí ekonomický růst, ačkoliv reálnou potřebou je jeho zpomalení. [1.]
3.6. Pakt stability a růstu a fiskální politika v měnové unii Pakt stability a růstu (The Stability and Growth Pact) je listina, která byla přijata členskými státy Evropské unie v roce 1997. Tento dokument měl za úkol definovat budoucí fungování rozpočtových politik zemí Evropské unie, které vstoupí do třetí fáze měnové unie a vytvoří tak eurozónu. V Maastrichtské smlouvě byla definována konvergenční kriteria, která měla být splněna státem, před jeho vstupem do měnové unie. Pro některé státy bylo splněná těchto 29
pravidel nereálné. Byl tedy povolen vstup do měnové unie i státům, které naznačily svůj zájem splnit tyto kriteria. Pokud se tedy vstupující stát alespoň přibližoval k těmto kritériím, byl mu vstup povolen. Vstupem do měnové unie však udržitelnost některých kriterií nepominula. Protože docházelo k obavám, že země, po splnění konvergenčních pravidel a následném vstupu do měnové unie, se opět vrátí ke své dřívější nestabilní ekonomice. Tomu však mělo zabránit sepsání a schválení Paktu stability a růstu. 3.6.1. Pakt stability a růstu Je formálně tvořen ze tří částí: •
Rezoluce Evropské rady o Paktu stability a růstu, Amsterdam, 17.červena 1997 (97/C 236/01),
•
Nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze 7.července 1997 o posílení dohled nad stavy rozpočtů nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik,
•
Nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze 7.července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku.
Rezoluce Evropské rady má spíše politickou povahu, která však není právně zavázána. Především ukládá členům měnové unie, aby se vyhýbaly nadměrnému schodku ve veřejném rozpočtu. Členské státy se zejména zavazují respektovat střednědobý rozpočtový záměr, jenž vyžaduje, aby se rozpočet nacházel ve vyrovnaném nebo přebytkovém stavu. Pokud by tento cíl měl bát ohrožen, pak bezohledně podniknou nápravná opatření.[10.] Jestliže však opravdu dojde k nadměrného schodku, musí státy, co nejrychleji zamezit dalšímu růstu a vrátit se k vyrovnanému nebo přebytkovému rozpočtu. Pokud stát nemá závažné důvody k veřejnému schodku, měla by být náprava uskutečněna v rozmezí jednoho roku.
30
Komise předkládá Radě zprávy, názory, doporučení, na základě nichž Rada volí své rozhodnutí. Komise má za úkol připravit Radě zprávu, ve které oznámí výskyt nadměrné veřejné schodku nebo upozorní na překročení hodnoty veřejného deficitu. Naopak Rada disponuje rozhodovacími pravomocemi. Má za úkol podávat členským zemím doporučení, jak nejlépe odstranit schodek. Pokud stát nerespektuje doporučení, má Rada pravomoc udělit danému státu sankce. Nařízení Rady č.1466/97 má preventivní charakter, upravující pravidelná dohled a správu ekonomických politik, prostřednictvím kterého se má zamezit rozpočtovým deficitům větších než 3 % HDP. Toto nařízení je jak pro státy, které již do měnové unie patří, tak pro státy, které ještě členy měnové unie nejsou. Všechny členské státy Evropské unie předkládají Komisi a Radě dokumentaci ohledně svých rozpočtů. Členové měnové unie předkládají tzv. stabilizační programy a státy, čekající na vstup do třetí etapy HMU, předkládají konvergenční program. Programy jsou veřejnými dokumenty a obsahují tyto informace: •
střednědobý cíl pro výši rozpočtu, který má být v rovnováze nebo v přebytku, a cestu, jak jej bude dosaženo,
•
předpovědi očekávaného ekonomického vývoje hlavních ekonomických veličin (růst, zaměstnanost, inflace a další),
•
popis rozpočtových a jiných ekonomických opatření přijatých a/nebo navržených k dosažení cílů programu,
•
analýzu, jak by změny hlavních ekonomických předpokladů ovlivnily výši rozpočtu a dluhu.
Konvergenční program musí navíc obsahovat střednědobé cíle monetárních politik a vztah těchto cílů ke stabilitě cen a měnových kurzů.[10.] Dané programy jsou hodnoceny Komisí, Hospodářským a finančním výborem a Radou, které zkoumají zda dané programy jsou reálné. Rada pak vydá své rozhodnutí ohledně
31
daného programu. Pokud není program reálný, je stát Radou vyzván k jeho přehodnocení. Dále má Rada na starosti dohlížení, zda dané státy tyto programy plní. Poslední části Paktu je nařízení č. 1467/97, které obsahuje výstražné a sankční prvky, kterých je využito při porušení daných pravidel. Nařízení má napomoci rychlému odstranění schodku a nebo zabránit jeho vzniku. Pokud je zjištěno, že existuje nadměrný schodek ve veřejném rozpočtu, Komise upozorní Radu, která se musí do tří měsíců vyjádřit, jestli opravdu schodek existuje, a musí proti němu zakročit vydáním doporučení danému státu, ve kterém je stanovena lhůta pro nápravu. Pokud však na doporučení Rady daný stát nereaguje, může Rada toto doporučení prohlásit veřejným. Jestliže stát ani poté nereaguje, může ho Rada postihnout určitou sankcí. Sankce jsou udělovány podle čl. 11 až 15 nařízení Rady č. 1467/97/ES, postihnutý stát má povinnost uložit na neúročený účet jistinu v hodnotě 0,2 % HDP plus 0,1 % z každého procentního bodu, o který schodek ve veřejných financí přesahuje povolenou referenční hodnotu 3 %, a to až do 0,5 %. Jestli stát do dvou let nesníží schodek nejméně na výši 3 %, jistina propadne. Tato jistina bude podle čl. 16 nařízení Rady č. 1467/97/ES použita jako příjem Unie a bude přerozdělena mezi členské státy, které plní výši veřejného deficitu podle poměru jejich hrubého domácího produktu. V případě že je nadměrný schodek upraven, Rada může své rozhodnutí zrušit. Sankcí se však nevyužívá, pokud je země zasažena mimořádnou události (např. přírodní katastrofa) nebo v zemi převládá dlouhotrvající hospodářské krize. O potrestáních rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů Rada, dotyčná země, které se sankce týká, nemá při tomto rozhodování žádný hlas. Pakt stability a růstu formálně neomezuje suverenitu při provádění autonomní fiskální politiky. Vlády mají nadále plnou kontrolu, pouze souhlasí, že nesou zodpovědnost za následky svých opatření. Dále vzhledem k délce intervalu mezi časem, kdy je deficit shledán nadměrným, a časem, kdy je vyžádán vklad (s dvěma dalšími roky než dojde k nenávratné ztrátě tohoto vkladu), je zřejmé, že záměr je zjevně preventivní. Zatímco pokuta je politicky drastickým řešením, oznámení, že země porušuje Pakt, je chápáno
32
jako více konvenční a mírnější řešení, které může zajistit okamžitou nápravu. V závěru náleží veškerá rozhodnutí stejně Radě, což je orgán vysoce politický, který může využít mnoha „kdyby“ obsažených v Paktu.[1.]
3.7. Veřejný deficit Jedním z největších a současných problémů veřejných financí je oblast fiskální nerovnováhy. V nejzákladnějším vysvětlení to znamená nerovnoměrnost mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Pokud vláda víc vydá, než dokáže získat od subjektů soukromého sektoru, vyvstává problém a otázka, jak tento rozdíl financovat. Fiskální nesouměrností se rozumí existence pohledávek vůči budoucím daňovým příjmům, kdy přichází k přerozdělování dosud nevytvořených zdrojů. Fiskální nerovnováha se projevuje dvěma základními formami - rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem. Tedy čtvrté konvergenční pravidlo stanovuje přípustkovou hranici veřejného deficitu. Zde mělo velký vliv Německo, které dlouho uplatňovalo tzv. „zlaté pravidlo“, které říká, že rozpočtový deficit je akceptovatelný, pokud odpovídá veřejným investičním výdajům (na telekomunikace, zdravotní péče, infrastruktura atd.). Tedy pokud jsou veřejné investice pramenem hospodářského růstu, který pak v důsledku vytváří prostředky důležité k zaplacení výchozích půjček. Německé „zlaté pravidlo“ se domnívá, že veřejné investice běžně dosahují 3% HDP. 3.7.1. Výpočet veřejného deficitu Hodnoty 3 % a 60 % jsou odvozeny z velmi známého vzorce, určující rozpočtový deficit potřebující pro stabilizaci veřejného dluhu. To potvrzuje italský ekonom a vedoucí rady ECB Lorenzo Bini-Smaghi ve své knize. Rozpočtový deficit (D) je financován pomocí vydání nového dluhu : ‘B = D, (kde B je vládní dluh a čárka u proměnné B značí stoupající poměr za jednotku času). Pomocí první definice, můžeme dále zapsat : ‘B = ‘bY +b‘Y,
33
(kde b = B/Y a Y je HDP). Kombinací těchto dvou výrazů dostaneme :
D =‘bY +b’Y nebo
D 'Y = ‘b + b , Y Y
který je přepsán jako: ‘b = d – gb,
(kde d =
D 'Y ,g= ). Y Y
Pokud podíl dluhu na HDP je konstantní (‘b = 0), pak rovnice vypadá takto : d = gb, kde b vyjadřuje hodnotu, na kterou má být stabilizován veřejný dluh, písmeno g značí míru růstu nominálního HDP a d je výše veřejné deficitu. Vzorec ukazuje, je-li výše veřejného dluhu stabilizována na hodnotě 60 % z HDP a veřejný deficit ve výši 3 %, pak by měl být míra nominálního růstu HDP 5 % (0,03 = 0,05 x 0,6). Pravidlo je však trochu svévolné mající dvě odhadované hodnoty. Zaprvé je nejasné, proč by měl být veřejný dluh stabilizován právě na 60 %, proč by hodnota nemohla být třeba 70 % nebo 50 %, což by také nebylo špatné. V případě, že deficit by měl také jinou výslednou hodnotu (např. 2,5 % nebo 3,5 %). Pouze důvod, proč právě veřejný dluh byl stanoven ve výši 60 %, bylo proto, neboť v době, kdy byla sepisována Maastrichtská smlouva, byla podobná hodnota hrubého veřejného dluhu v EU. Některé země (např. nové státy Evropské unie) mají vysoký nominální růst, a poté jejich veřejný deficit je vyšší než je stabilizovaná hodnota veřejného dluhu 60 %. [3.]
34
4. Praktická část 4.1. Úvod Měnová unie začala fungovat od 1.ledna 1999, kdy do ní vstoupilo prvních jedenáct
členu EU: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Španělsko. Další vstupující zemí bylo Řecko v roce 2001. Nejprve byla společná měna používána v bezhotovostním styku. Od 1.ledna 2002 byla v těchto zemích zavedena měna i v podobě mincí a bankovek. Postupně se do měnové unie zapojují i nové země, které do EU vstoupily v roce 2004 a 2007. V roce 2007 se dalším členem eurozóny stalo Slovinsko. A zatím poslední vstup se uskutečnil v roce 2008, kdy euro, jako svoji oficiální měnu, začaly používat Malta a Kypr. Společným pojítkem zemí v HMU je měna. Proto by měli všechny státy v měnové unii usilovat o stabilní ekonomiku. Schodky ve veřejných financí mohou mít významné negativní dopady na měnu a dále mohou ohrozit ekonomickou stabilitu v EU. Jak už bylo řečeno výše, z tohoto důvodu byly stanoveny kriteria pro vstupující země, ale také pro země patřící již do měnové unie. Kriteria především regulují fiskální politiku veřejný deficit a veřejný dluh.Vymezení výše těchto kriterií bylo však umělé, právě hodnota 60 % pro veřejný dluh, byla stanovena z důvodu toho, že v době formulace konvergenčních kriterií vykazovala EU tuto hodnotu. Dále pak bylo odhadnuto, že míra růstu nominálního HDP v Evropě bude 5 %. A pomocí těchto dvou hodnot byl vypočten veřejný deficit (viz. kapitola 3.7 ). V praktické části práce se zaměříme na výpočet veřejného deficitu podle skutečného průměrného růstu nominálního HDP8 v zemích EU-129 a to v časovém rozmezí 19922000. Hodnota veřejného dluhu bude fixována na stanovené hodnotě 60 %.
8
Hrubý domácí produkt (HDP, GDP) je určen jako tržní hodnota konečné produkce dosažené za jeden rok na území daného státu. 9 Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Španělsko, Řecko.
35
4.2. Vývoj nominálního HDP v zemích EU-12 Jak už bylo řešeno několikrát výše, při stanovení hodnoty veřejného deficitu se vycházelo z předpokladu, že výše nominálního HDP poroste v Evropě 5% tempem. V tabulce č.1 vidíme hodnoty nominálního HDP ve dvanácti zemích Evropské unie od roku 1991 – 2001: Tabulka č. 1: Nominální HDP v zemích EU-12 v letech 1992-2001 (mld. ECU/euro) 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999
.
Belgie Finsko Francie
101,86
.
.
.
217,42
217,00
85,02
74,52
84,62
99,90
101,26
1 006,53 1 061,09
1 102,24
1 150,69
1 200,92
1 239,87
Irsko
38,65
41,45
42,57
46,15
51,31
58,36
Itálie
967,11
977,75
872,59
887,43
861,12
992,15
9,70
10,40
11,80
12,95
15,81
16,22
1 463,56 1 594,07
1 711,38
1 809,75
1 929,42
1 921,66
279,63
296,15
320,50
329,32
Lucembursko Německo Nizozemí
245,43
Portugalsko Rakousko
2001
251,74
258,88
220,13
227,99
108,82
116,39
122,75
132,27
139,87
1 257,25 1 315,26
1 367,97
1 441,37
1 497,19
78,80
90,66
104,62
116,94
1 052,55 1 087,22
71,70
238,25
1 127,09
1 191,06
1 248,65
17,29
19,89
22,00
22,57
1 907,25 1 952,11
16,34
2 012,00
2 062,50
2 113,16
341,14
359,86
386,19
417,96
447,73
65,53
75,48
73,64
76,30
87,04
92,69
98,83
105,86
114,19
122,27
129,31
139,78
150,48
161,88
171,70
183,22
186,28
184,29
191,08
200,03
210,39
215,88
100,72
109,73
119,94
121,99
131,94
137,93
146,26
456,49
490,48
505,44
536,92
579,94
630,26
680,68
.
Řecko Španělsko
259,91
2000
443,72
. 463,26
.
.
425,94
425,09
Zdroj : ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
4.2.1. Belgie Belgická ekonomika se právě nachází ve stabilní fázi růstu, kdy především prosazuje politiku vyrovnaného rozpočtu, aby snížila veřejný dluh v poměru k HDP, který v letech 1993 – 1995 dosahoval až hodnoty kolem 130 % HDP. Nyní se snaží svůj veřejný dluh stabilizovat a dostat se na požadovanou hodnotu 60 % HDP. V roce 2003 klesla výše veřejného dluhu pod hranici 100 % HDP a poslední údaje z roku 2007 již udávají hodnotu 84,88 % HDP. Tento klesající trend by měl pokračovat. Podobně na tom byla země i s veřejným deficitem, který se na začátku 90.let pohyboval nad hranicí 7 % HDP. Belgii se však podařilo tento stav snížit a v roce 1997 vykazovala veřejné schodek 2,1 % HDP. Tabulka č.2.: Tempo růstu HDP v Belgii (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
1993
. . Růst HDP% Zdroj : ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
1994
1995
.
.
1996 -0,19
1997 1,44
1998 3,57
1999 4,50
2000 5,66
36
Jak můžeme vidět z tabulky č.2 a následně z grafu č.1 v Belgii bylo tempo růstu HDP rostoucí a to od roku 1996, kdy se hodnota nacházel pod hranicí 0 % HDP a dosahovala záporných hodnot. V roce 1997 byl růst pouze 1,44 % HDP, ale následující rok míra růstu dosahovala 3,5 % HDP. Trend růstu HDP byl tedy v letech 1996-2000 stoupající. V roce 2000 se Belgii podařilo překročit hranici 5 % HDP. Graf č. 1: Růst nominálního HDP v Belgii
HDP v mld. ECU/euro
300,0
275,0
250,0
225,0
200,0 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj: ECB
Průměrné tempo růstu HDP v Belgii brané z dat od roku 1995 až do roku 2000 je asi 2,47 %, což nepřesahuje polovinu z předpokládané hodnoty průměrného růstu 5 % HDP. Kdybychom počítaly pro každou zemi zvlášť hodnotu veřejného deficitu s fixní hodnotou veřejného dluhu 60 % HDP, tak by v Belgii veřejný deficit musel být pod hodnotou 1,48 % HDP.
4.2.2. Finsko Finsko z hlediska ekonomické výkonnosti je jednou z nejúspěšnějších zemí Evropské unie. Finská ekonomika je také velmi stabilní. Veřejný dluh se stále pohybuje pod 60 % HDP. V roce 2007 byl dluh pouze 35,35 % HDP, to je asi o 25 % HDP než je požadovaná hranice 60 % HDP. S veřejným deficitem mělo Finsko menší problém, 1992-1996 se míra pohybovala nad 3 % HDP, v roce 1997 se deficit byl snížen na hodnotu 0,9 % HDP.
37
Tabulka č.3: Tempo růstu HDP ve Finsku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% -16,53 Zdroj : ECB
1993 -12,36
1994
1995
13,55
1996
18,06
1997
1,36
7,46
1998
1999
6,96
5,46
2000 7,76
Pokud se podíváme na Tabulku č. 1, můžeme porovnat HDP ve Finsku. V roce 1992 vykazovalo Finsko HDP v hodnotě 85,92 mld. ECU/euro, o rok později klesla tato hodnota na výši 74,52 mld. ECU/euro., pokles asi o 12 % HDP. Následující rok však nastal ekonomický růst a zvýšení HDP asi o 13,5 %, v dalším roce vysoký nárůst opět pokračoval a to o 18 % HDP. A však v roce 1996 byl narůst pouze o 1,36 % HDP, dále pak do roku 2000 se růst pohyboval v rozmezí asi 5 – 7,5 % DHP. Graf č.2: Růst nominálního HDP ve Finsku
HDP v mld. ECU/euro
150,00 125,00 100,00 75,00 50,00 25,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
V letech 1992 až 2000 bylo tedy průměrné tempo růstu 5,68 % HDP, Finsko tak splnilo předpokládaný průměrný nárůst HDP. Kdybychom tedy pro Finsko počítali individuální výši deficitu, dosahovala by míry 3,4 % HDP.
4.2.3. Francie Veřejní dluh má ve Francii spíše rostoucí frekvenci, v roce 1992 byla jeho výše pouze 35 % HDP, a však v dalších letech se pohyboval směrem vzhůru. V letech 1997 – 1999 se ustály na 58 % HDP, ale v roce 2003 překročil referenční hodnotu a vyšplhal se na 62 % HDP. Naopak veřejný deficit má tendenci klesající, kdy hodnoty z let 1992 –
38
1996 ukazují překročení tohoto konvergenčního kriteria o 3-1 %, ale v roce 1997 veřejný schodek klesl již na rovné 3 % HDP. Tabulka č.4 : Tempo růst HDP ve Francii (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
5,42
1993 3,88
1994 4,40
1995 4,37
1996
1997
3,24
1998
1,40
4,61
1999 4,01
2000 5,37
Francouzský růst HDP kromě roku 2000 a 1992 nepřesahuje hodnotu 5 % HDP. V roce 1997 je výše jen 1,40 % HDP, to je o 3,6 % něž předpokládaly ekonomové. Francie nevykazuje v těchto letech žádný vysoký nárůst nebo pokles HDP, hodnota se pohybuje spíše v rozmezí 3- 4,5 % HDP. Graf č. 3: Růst nominálního HDP ve Francii
HDP v mld. ECU/euro
1 800,00
1 500,00
1 200,00
900,00
600,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Průměrná hodnota dosahuje nižší hodnoty, než bylo stanoveno. Míra se liší asi o 1,1 % HDP. Výše průměrného růstu HDP z let 1992 až 2000 je pouze 3,9 % HDP. Tedy vypočítaná výše veřejného deficitu ve Francii je 2,34 % HDP.
4.2.4. Irsko Irsko se také snažilo snížit hodnotu veřejného dluhu, která v roce 1992 - 1993 dosahovala výše přes 90 % HDP, ale o pár let později v roce 1998 již hodnota klesla pod požadovanou hodnotu 60 % HDP a v dalších letech se hodnota dostala i pod 40 %
39
HDP. S veřejným deficitem Irsko nemělo problém, pod požadovanou hranici 3 % HDP se drží od roku 1989. Tabulka č.5: Tempo růst HDP v Irsku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
7,24
1993 2,71
1994
1995
8,41
1996
11,19
1997
13,73
22,86
1998 9,91
1999 15,04
2000 15,40
V tabulce č. 4 vidíme, že v letech 1995 až 2001 v Irsku HDP rostlo vysokým tempem , kromě roku 1998 neklesl růst HDP pod 10 %. V roce 1997 byl růst HDP až 22 %, což je hodně nad předpokládanou průměrnou hodnotu 5 % HDP. V těchto letech mělo Irsko velkou prosperitu. Graf č.4: Růst nominálního HDP v Irsku 140,00 HDP v mld. ECU/euro
120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Vypočítaná hodnota průměrného růstu HDP v Irsku je 12,27 % HDP, Irsko tedy přesahuje průměrnou hodnotu o více než 7 %. Proto kdybychom počítali veřejná deficit zvlášť pro tuto zemi, hodnota by byla 7,36 % HDP, to je o 4,36 % více, než je míra nastavena.
4.2.5. Itálie Itálie má problém s výší veřejného dluhu, která se stále drží nad hranicí 100 % HDP, ale s klesající tendencí. Podobně je to také s veřejném deficitem, který v letech 1992 a 1993 přesahoval 10 % HDP, nyní postupně klesá. 40
Tabulka č.6: Tempo růstu HDP v Itálii (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
1993
Růst HDP% Zdroj : ECB
1,10
-10,76
1994 1,70
1995 -2,96
1996
1997
15,22
1998
6,09
3,29
1999 3,67
2000 5,68
V roce 1993 poklesla výše HDP o necelých 10 % HDP, další rok byl však růst o necelé 2 % HDP. Ale v roce 1995 HDP opět pokleslo, tentokrát o 2,9 % HDP. V roce 1996 byl však další růst a to o 15 % HDP. Požadovaná hranice 5 % HDP byl dosažena pouze v letech 1996, následující rok 1997 a 2000. V dalších letech se pohyboval růst pod hranici 5 % HDP, v některých letech i pod hranici 0 % HDP. Graf č.5: Růst nominálního HDP v Itálii 1 400,00
HDP v mld.ECU/euro
1 200,00 1 000,00 800,00 600,00 400,00 200,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Roky
Zdroj : ECB
Průměrná růst HDP je pouze 2,5 % HDP, to je o 2,5 % pod odhadovanou hodnotou. Pokud by byl počítán veřejný deficit podle této hodnoty s veřejném dluhem 60 % HDP, byla by jeho výše 1,49 % HDP.
4.2.6. Lucembursko Lucembursko nemá problémy ani s veřejném dluhem ani s deficitem. Veřejný dluh se pohybuje hodně pod stanovenou mírou 60 % HDP a to v rozmezí 4-7 % HDP. Veřejné deficit v Lucembursku je také dalece od míry 3 % HDP, např. v letech 1994 – 1996 byla jeho výše kolem -2 % HDP.
41
Tabulka č.7: Temp růstu HDP v Lucembursku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
7,22
1993 13,49
1994 9,71
1995
1996
22,09
2,56
1997 0,78
1998 5,82
1999 14,99
2000 10,63
Lucembursko má velmi stabilní a prosperující ekonomiku. Kromě let 1996, 1997 a 2001 byl růst nad hranicí 5 % HDP, jak můžeme vidět v tabulce č.7, dokonce nad 10 % HDP v letech 1993, 1999 a 2000 a v roce 1995 překročil růst i hranici 20 % HDP. Graf č. 6: Růst nominálního HDP v Lucembursku
HDP v mld. ECU/euro
25 20 15 10 5 0 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Růst HDP v letech 1992 až 2000 byl v Lucemburském vévodství o 4,82 % HDP nad hranicí předpokládané hodnoty, dosahoval tak výše 9,82 % HDP. Veřejný deficit pro Lucembursko by mohl být stanoven na hodnotu 5,89 % HDP.
4.2.7. Německo Veřejný dluh nedosahoval v letech 1992 – 1997 ani hranice 60 % HDP, pohyboval se pod touto mírou. V roce 1998 však tuto hranici překročil a dostal se na 60 % HDP. Ale v roce 2000 tato hodnota byla snížena pod míru 60 % HDP. Ani veřejná deficit se Německu nepodařilo udržet pod požadovanou hranicí, např. v roce 1995 a 1996 byla míra 3,3 % a 3,4 % HDP.
42
Tabulka č.8: Tempo HDP v Německu (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
8,92
1993 7,36
1994 5,75
1995 6,61
1996
1997
-0,40
1998
-0,75
2,35
1999 3,07
2000 2,51
2001 2,46
Německo má velmi silnou ekonomiku, oproti tomu růst HDP není tak veliký. V letech 1996 a 1997 dokonce HDP pokleslo o 0,4 % a 0,75 % HDP. Pouze v letech 1993 – 1995 je růst nad hranicí 5 % HDP. V ostatních rocích (1998-2001)dosahuje růst HDP kolem 2,5 % HDP. Graf č.7: Růst nominálního HDP v Německu
HDP v mld. ECU/euro
2 250,00 2 000,00 1 750,00 1 500,00 1 250,00 1 000,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Hodnota průměrného růstu nominálního HDP v Německé spolkové republice dosahovala tedy pouze 3,27 % HDP, asi o 1,70 % méně než bylo stanoveno. Schodek veřejných financi nastavený pro Německo by měl být 1,96 % HDP.
4.2.8. Nizozemí Veřejná dluh se v Nizozemí v letech 1992-1999 pohyboval nad referenční hodnotou 60 % HDP, až v roce 2000 se podařilo tomuto státu klesnout pod požadovanou mez. Podobně to vypadá i s veřejným deficitem, který se např. v letech 1994 a 1995 pohyboval na hranici 4 % HDP, roku 1996 pak klesl na 2,3 % HDP.
43
Tabulka č.9: Temp růstu HDP v Nizozemí (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
5,90
1993 7,58
1994
1995
5,91
1996
8,22
1997
2,75
3,59
1998 5,48
1999 7,31
2000 8,22
Růst HDP je v Nizozemí velmi stabilní, pohybuje se v rozmezí 5 % - 8 % HDP, výjimku tvoří rok 1996, kdy byla výše růstu pouze 2,75 % HDP, podobně i rok 1997, který zaznamenal nárůst hrubého domácího produktu asi o 3,6 % HDP. Největší nárůst byl v letech 1995 a 2000, kdy tempo růstu překročilo 8 % HDP. Graf č. 8: Růst nominálního HDP v Nizozemí
HDP v mld. ECU/euro
500,00 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
V Nizozemí je průměrný nárůst HDP 6,12 % HDP. To je asi o 1,12 % nad odhadovanou hranici 5 % HDP. Stát tak plní předpokládaný růst v Evropě. Vypočítaný deficit pro Nizozemí je 3,67 % HDP.
4.2.9. Portugalsko Průměrná deficit v Portugalsku v letech 1990 - 2000 byl asi 4,05 % HDP, o jedno procento výše než je stanoveno kriterium. Vlivem nesouladu příjmů a výdajů v zemi se schodek každoročně prohlubuje. Obdobně je to i s veřejným dluhem, který se v 90.letech pohyboval nad hranicí 60 % HDP, např. v roce 1995 byla jeho výše 66,5 % HDP.
44
Tabulka č.10: Tempo růstu HDP v Portugalsku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
15,18
1993 -2,44
1994
1995
3,62
1996
14,07
1997
6,49
6,63
1998 7,11
1999 7,87
2000 7,07
Pokud se podíváme na tabulku č.10 nebo do grafu č.9 můžeme pozorovat, že růst HDP na začátku 90.let byl velmi rozmanitý. V roce 1992 se růst pohyboval kolem 15 % HDP. Ale v roce 1993 dokonce poklesl o 2,44 % HDP. Ale pokud se podíváme do druhé poloviny, vidíme od roku 1995 výrazné zlepšení. V roce 1995 vzrostlo HDP o 14 % HDP. I když v dalších letech už nebyl nárůst HDP tak významný, pořád se udržuje nad hranicí 5 % HDP. Graf č.9: Růst nominálního HDP v Portugalsku 140,00 HDP v mld. ECU/euro
120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
V Portugalsku v letech 1992-2000 byl průměrný růst HDP 6,22 %. Tím se Portugalsko zařazuje k zemím, které plní odhadovaný růst HDP. Výše veřejného deficitu pro Portugalsko podle vypočítaných hodnot by dosahovala 3,72 % HDP.
4.2.10. Rakousko V Rakousku se veřejný dluh pohybuje spíše nad hranicí 60 % HDP, v letech 1995 byla jeho výše asi 55 % HDP, ale následující rok se zvýšil nad 60 % HDP a tento trend si udržuje. Veřejný deficit v Rakousku se v letech 1994 a 1995 pohyboval kolem hranice 5 % HDP. Následně roku 1996 se míra podařila snížit na 2,3 % HDP.
45
Tabulka č.11: Tempo růstu HDP v Rakousku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
7,65
1993 7,58
1994
1995
6,06
1996
6,71
1997
1,67
-1,07
1998 3,68
1999 4,68
2000 5,18
Rakouský růst HDP v letech 1992 až 2001 byl velmi rozmanitý, jak můžeme vidět v tabulce č.10. V roce 1992 – 1995 rostlo HDP v zemi okolo 6-7 % HDP, v roce 1996 však nastává zpomalení růstu a jeho výše je pouze 1,67 % HDP a následující rok dokonce HDP pokleslo a to o 1 % HDP. Následující roky vidíme zlepšení a roku 2000 dokonce nastal růst o 5 % HDP. Předpokládaný průměrný růst HDP tedy Rakousko neplnilo v letech 1996 – 1999. Graf č.10: Růst nominálního HDP v Rakousku
HDP v mld. ECu/euro
250,00 200,00 150,00 100,00 50,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
V Rakousku v letech 1992 - 2000 byl průměrná růst HDP asi 4,27 % HDP, pouze o 0,7 % méně než byla odhadovaná míra růstu v Evropě. Proto míra veřejného deficitu pro Rakousko by mohla být nastavena na 2,56 % HDP.
4.2.11. Řecko Země vstupující do měnové unie jako poslední ze zemí EU-12 měla vždy velké problémy s udržením veřejných financí, kvůli tomuto důvodu také vstoupila do HMU až v roce 2002. Výše veřejného dluhu v Řecku se v 90.letech pohybovala nad hranicí 100 % HDP. Podobně to bylo i s veřejným deficitem, jenž byl také dalece nad povolenou hranicí, např. v roce 1997 se pohyboval deficit nad 10 % HDP. 46
Tabulka č.12: Tempo růstu HDP v Řecku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
1993
. . Růst HDP% Zdroj : ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
1994
1995
.
.
1996 8,95
1997 9,30
1998 1,71
1999 8,16
2000 4,54
Z tabulky č.13 můžeme pozorovat tempo růstu , které se v letech 1996, 1997 a 1999 pohybovala nad hranicí 5 %, v roce 1997 byla tato hranice překročena dokonce o 4,3 % HDP. Výrazný utlum byl však v roce 1998, kdy HDP vzrostlo pouze o 1,71 % HDP, to je o 3,3 % méně. V roce 2000 také nebyla dosažena hranice 5 % HDP, ale pouze o 0,5 % HDP. Graf č.11: Růst nominálního HDP v Řecku 175,00
HDP v mld.ECU/euro
150,00 125,00 100,00 75,00 50,00 25,00 0,00 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj: ECB
Průměrný růst, v zemi s nejslabší ekonomickou stabilitou z EU-12, byl v letech 1995 až 2000 asi 5,38 % HDP. Řecko tedy splnilo předpokládaný průměrná růst HDP v Evropě. Pokud by existovalo, pravidlo, že každý stát má určen vlastní deficit podle růstu HDP v zemi, Řecko by mohlo dosahovat deficitu 3,22 % HDP, za podmínky, že veřejná dluhu bude 60 % HDP.
4.2.12. Španělsko Veřejná deficit se ve Španělsku pohyboval v letech 1994 až 1996 nad hranicí 3 % HDP, v roce 1997 však míra veřejného schodku poklesla, deficit veřejných financích byl v tomto roce 2,6 % HDP. Veřejný dluh se pohyboval do roku 1993 pod hranicí 60 %
47
HPD, poté tuto míru překročil a dokonce v roce 1996 se Španělsko dostalo až na 70 % HDP. Tabulka č.13: Tempo růstu HDP ve Španělsku (v % HDP oproti předchozímu roku) Rok
1992
Růst HDP% Zdroj : ECB
4,41
1993 -8,06
1994
1995
-0,20
1996
7,39
1997
7,44
3,05
1998 6,23
1999 8,01
2000 8,68
Ve Španělsku byl růst HDP spíše s klesající tendencí, jak vidíme v tabulce č.13, roku 1993 poklesl růst dokonce o celých 8 % HDP. Ale v roce 1995 již hrubý domácí produkt rostl a to rychlostí 7 % HDP, stejné tempo růstu ekonomiky bylo zaznamenáno i v roce 1996. Roku 1997 však růst poklesl pouze na 3 % HDP, i když v dalších letech rostlo ve Španělsku HDP asi 8 % HDP. Kromě let 1992, 1994 a 1997 bylo tempo růst vetší než 5 % HDP. Graf č.12 : Růst nominálního HDP ve Španělsku
HDP v mld. ECU/euro
750,00 600,00 450,00 300,00 150,00 0,00 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Průměrná růst HDP ve Španělsku je 3,92 % HDP, asi o 1 % méně, než bylo předvídáno pro růst ekonomiky v Evropě. Individuální výše veřejného deficitu ve Španělsku by byla 2,35 % HDP.
4.2.13. EU-12 V tabulce č.13 můžeme pozorovat růst nominálního hrubého domácího produktu udávaného pro EU-12 společně. 48
Tabulka č.14: Tempo růstu HDP v EU-12 1992
1993
1994
. . Růst HDP% Zdroj : ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
1995
.
4,18
1996 2,24
1997
1998
3,86
4,58
1999 5,22
2000 4,35
V EU-12 nebyl růst nominálního HDP v 90.letech veliký, pouze v roce 1999 překročila výše růstu 5 % HDP, jinak se pohybovala pod touto hranicí. V letech 1995, 1998 a 2000 míra růstu překročila 4 % HDP, v roce 1998 dosahovala výše 4,58 % HDP, pouze o 0,42 % méně, než předpokládaná výše růstu v Evropě. V ostatních letech růst byl pod 4 % HDP, dokonce v roce 1996 bylo tempo růstu pouze 2,24 % HDP, to je o 2,76 % méně. Graf č.13 : Růst nominálního HDP v EU-12
HDp v mld. ECU/euro
8 000,00 7 000,00 6 000,00 5 000,00 4 000,00 3 000,00 2 000,00 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Rok
Zdroj : ECB
Průměrný růst HDP v letech 1992-2000 v EU-12 byl asi 4,01 % HDP. Hodnota se liší od předpokládané hodnoty růstu o 1 % .
49
4.3. Dílčí závěr Největší průměrný růst v 90. letech zaznamenalo Irsko, kde HDP rostlo v průměru o 12,27 % HDP. Druhým státem s vysokým růstem HDP bylo Lucembursko, jehož ekonomika rostla tempem 9,82 % HDP. V pořadí třetím státem v růstu nominálního HDP bylo Rakousko, Nizozemí a Portugalsko s průměrným HDP ve výši asi 6 % HDP. Dalšími státy, ve kterých růst nominálního HDP v letech 1992 – 2000 byl nad hodnotou 5 % HDP, byly Finsko a Řecko. . Oproti tomu nejnižší průměrný nárůst nominálního HDP v letech 1992 – 2000 zaznamenaly v Itálii a v Belgii, kdy růst dosahoval pouze tempa 2,4 % HDP, to je o více než polovinu nižší hodnota, než bylo v Evropě předpokládáno. Dalšími zeměmi, které nedosáhli hranice 5 % HDP byly Francie, Německo a Španělsko. V tabulce č.15 můžeme vidět celkové srovnání růstu nominálního HDP v letech 1992 – 2000 v jednotlivých zemích EU-12. A v pravém sloupci tabulky je průměrný růst nominálního HDP. Tučně jsou vyznačeny ty data, které nesplňují 5 % růst nominálního HDP. Tabulka č15: Srovnání růstu nominálního HDP v jednotlivých zemích a EU-12 (HDP v %) Průměrný růst v % 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 HDP . . . . Belgie -0,19 1,44 3,57 4,50 5,66 2,47 Finsko -16,53 -12,36 13,55 18,06 1,36 7,46 6,96 5,46 7,76 5,68 Francie 5,42 3,88 4,40 4,37 3,24 1,40 4,61 4,01 5,37 3,90 Irsko 7,24 2,71 8,41 11,19 13,73 22,86 9,91 15,04 15,40 12,27 Itálie 1,10 -10,76 1,70 -2,96 15,22 6,09 3,29 3,67 5,68 2,50 Lucembursko 7,22 13,49 9,71 22,09 2,56 0,78 5,82 14,99 10,63 9,82 Německo 8,92 7,36 5,75 6,61 -0,40 -0,75 2,35 3,07 2,51 3,27 Nizozemí 5,90 7,59 5,91 8,22 2,75 3,59 5,49 7,32 8,23 6,12 Rakousko 7,65 7,58 6,06 6,71 1,67 -1,07 3,68 4,68 5,18 4,28 Portugalsko 15,18 -2,44 3,62 14,07 6,49 6,63 7,11 7,87 7,07 6,22 Španělsko 4,41 -8,06 -0,20 7,39 7,44 3,05 6,23 8,01 8,68 3,92 . . . . Řecko 8,95 9,30 1,71 8,16 4,54 5,38 . . . EU-12 4,18 2,24 3,86 4,58 5,22 4,35 4,01 Zdroj: ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
Pokud bychom počítali průměrnou hodnotu nominálního HDP z jednotlivých zemí EU12, budeme počítat bez hodnot Řecka i Belgie, pro které nebyly nalezeny všechny
50
potřebné data a výsledek by tak mohl být zkreslený. Průměrná hodnota nominálního HDP tedy v letech 1992-2000 byla podle výpočtů 3,74 % HDP. To je téměř o 1,3 % méně než bylo odhadnuto. Pokud bychom chtěli začlenit do výpočtu data z Belgie a Řecka, vezmeme časové období, ve kterém jsou data již úplná, tj. 1996 -2000. Průměrná výše nominálního HDP v EU-12 v období 1996 – 2000 byla 4,02 % HDP.
4.4. Výpočet veřejného deficitu 4.4.1. Výpočet veřejného deficitu ze skutečného průměrného růstu HDP v EU-12 v letech 1992 - 2000 Kalkulace veřejného deficitu z vypočtené hodnoty průměrného nominálního HDP v jednotlivých zemích EU-12, bez Řecka a Belgie, podle rovnice De Grauwa[3.] (viz.kapitola 3.7.1) : d = gb, pokud tedy dosadíme za g míru vypočítaného nominálního HDP (3,74 %) a za b stanovenou hodnotu veřejného dluhu (60 %) vypočteme d hodnotu veřejného deficitu, pak : d = 0,0374 x 0,6 d = 0,0224. Vypočítaná výše veřejného deficitu je tedy 2,24 % HDP. Od stanovené míry se liší o 0,76 %.
4.4.2. Výpočet veřejného deficitu ze skutečného průměrného růstu HDP v EU-12 v letech 1996 - 2000 Kalkulace veřejného deficitu z vypočtené hodnoty průměrného nominálního HDP v EU-12 v letech 1996 - 2000, podle rovnice De Grauwa[3.] : d = gb,
51
pokud tedy dosadíme za g míru vypočítaného nominálního HDP (4,01 %) a za b stanovenou hodnotu veřejného dluhu (60 %) vypočteme d hodnotu veřejného deficitu, pak : d = 0,0401 x 0,6 d = 0,0240. Vypočítaná výše veřejného deficitu je tedy 2,4 % HDP. Od stanovené míry se liší o 0,6 %.
4.5. Veřejné deficit v „nových“ členských zemích EU V roce 2004 došlo k velkému rozšíření Evropské unie o nové členské země10,počet zemí se z 15 zvýšil na 25. A další rozšíření přišlo 1.ledna 2007, kdy do EU vstoupilo Rumunsko a Bulharsko. Konečný počet členů Evropské unie je tak 27. Tyto rozšíření s sebou nesly svá specifika, a to především v oblasti ekonomiky. Do roku 2004 šlo o rozšířené HMU především o státy se stabilní ekonomickou situací. Země střední a východní Evropy jsou však známy pro svou relativně nízkou hladinu ekonomické výkonnosti, velké rozdíly v cenové a mzdové úrovni oproti předešlým zemí EU. Proto je také kladen větší důraz na plněné maastrichtských kriterií pro vstup do třetí etapy HMU. Z 12 zemí, které vstoupili do Evropské unie od roku 2004, již jednotnou měnu euro používají v platebním styku tři země – Slovinsko, Malta a Kypr. Dalších devět zemí se teprve připravuje na vstup a snaží se splnit, co nejlépe a nejefektivněji, konvergenční kriteria.
10
Česka republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
52
4.5.1. Veřejný deficit podle skutečné hodnoty Maastrichtské kriterium říká, že podíl veřejného deficitu na HDP nesmí přesáhnout 3 % HDP. V tabulce č.15 můžeme vidět, jak země, které od roku 2004 vstoupily do EU, ale ještě nepřijaly euro za svou oficiální měnu, plnily toto kriterium v letech 2003 – 2009. Hranice pro kriterium je -3,00. Tučně jsou označeny hodnoty, které kriterium nesplňují: Tabulka č. 16: Vývoj veřejného deficitu v nových členských zemích v letech 2003-2009 ( v %HDP) 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2003 Bulharsko 0,01 1,44 1,80 2,99 3,40 2,00 1,50 Česká republika -6,60 -3,00 -3,60 -2,70 -1,60 -3,60 -3,20 Estonsko 1,83 1,56 1,75 3,35 2,82 3,50 1,60 Litva -1,28 -1,54 -0,51 -0,45 -1,23 -1,00 0,00 Lotyšsko -1,62 -1,03 -0,36 -0,22 -0,04 0,10 -0,40 Maďarsko -7,18 -6,45 -7,78 -9,22 -5,49 -4,90 -3,20 Polsko -6,27 -5,70 -4,32 -3,79 -2,03 -3,30 -0,60 Rumunsko -1,49 -1,22 -1,23 -2,22 -2,47 -3,20 -2,00 Slovensko -2,73 -2,36 -2,80 -3,61 -2,16 -2,80 -1,90 Zdroj : ECB
Můžeme pozorovat, že Bulharsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko nemá s plněním kriteria v tomto časovém úseku problém, toto konvergenční kriterium plní dobře. Obtíž splnit toto konvergenční pravidlo v jednom roce mělo Slovensko a Rumunsko. Česká republika tuto míru překročila ve čtyřech letech, překročení má v plánu na rok 2008 a 2009. Polsko výši veřejného deficitu nesplnilo v letech 2003-2006. Jediné Maďarsko nedodrželo kriterium ani v jednom roce a deficit zahrnulo i do konvergenční zprávy pro Komisi.
4.5.2. Veřejný deficit vypočítaný ze skutečného průměrného nominálního HDP v letech 1992 – 2000 v EU-12 bez Řecka a Belgie Podle hodnot průměrného nominálního HDP v jednotlivých zemích EU-12 v letech 1992 – 2000 bez Řecka a Belgie by hodnota veřejného deficitu byla stanovena ve výši 2,24 % HDP (viz. kapitola 4.3.1), státy by toto kriterium plnily takto:
53
Tabulka č. 17: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (2,24 % HDP) v nových členských zemích v letech 2003-2009 ( v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Bulharsko 0,01 1,44 1,80 2,99 3,40 2,00 1,50 Česká republika -6,60 -3,00 -3,60 -2,70 -1,60 -3,60 -3,20 Estonsko 1,83 1,56 1,75 3,35 2,82 3,50 1,60 Litva -1,28 -1,54 -0,51 -0,45 -1,23 -1,00 0,00 Lotyšsko -1,62 -1,03 -0,36 -0,22 -0,04 0,10 -0,40 Maďarsko -7,18 -6,45 -7,78 -9,22 -5,49 -4,90 -3,20 Polsko -6,27 -5,70 -4,32 -3,79 -2,03 -3,30 -0,60 Rumunsko -1,49 -1,22 -1,23 -2,22 -2,47 -3,20 -2,00 Slovensko -2,73 -2,36 -2,80 -3,61 -2,16 -2,80 -1,90 Zdroj: ECB
Změna kriteria podle vypočítané hodnoty by ovlivnila Českou republiku, která by neplnila kriterium v roce 2004 ani 2006, jediným rokem kdy by prokázala nižší hodnotu je rok 2007. Změna kriteria by výrazně ovlivnila Slovensko, které by překročilo výši i v letech 2003-2005 a 2008. Rumunsko by překročilo limit v roce 2007 a 2008. A pro ostatní země, Bulharsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Polsko, by stav byl nezměněn, změna kriteria by je neovlivnila.
4.5.3. Veřejný deficit vypočítaný ze skutečného průměrného nominálního HDP v letech 1996 – 2000 v EU-12 V kapitole 4.4.2 byl vypočítán průměrný růst nominálního HDP v EU-12 z dat Evropské centrální banky. Pokud by tedy hodnota maastrichtského kriteria pro veřejný dluh byla nastavena tak, že podíl veřejného deficitu na HDP nesmí přesáhnout 2,4 % HDP, „nové“ země, připravující se na vstup do měnové unie, by kriterium ovlivnilo takto: Tabulka č. 18: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (2,4% HDP) v nových členských zemích v letech 2003-2009 (v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Bulharsko 0,01 1,44 1,80 2,99 3,40 2,00 1,50 Česká republika -6,60 -3,00 -3,60 -2,70 -1,60 -3,60 -3,20 Estonsko 1,83 1,56 1,75 3,35 2,82 3,50 1,60 Litva -1,28 -1,54 -0,51 -0,45 -1,23 -1,00 0,00 Lotyšsko -1,62 -1,03 -0,36 -0,22 -0,04 0,10 -0,40 Maďarsko -7,18 -6,45 -7,78 -9,22 -5,49 -4,90 -3,20 Polsko -6,27 -5,70 -4,32 -3,79 -2,03 -3,30 -0,60 Rumunsko -1,49 -1,22 -1,23 -2,22 -2,47 -3,20 -2,00 Slovensko -2,73 -2,36 -2,80 -3,61 -2,16 -2,80 -1,90 Zdroj: ECB
54
Pro Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko a Polsko by posunutí hranice o 0,6 % dolů stav nezměnilo. V České republice by bylo kriterium splněno pouze v roce 2007. Rumunsko by přesáhlo hranici v letech 2007 a 2008. Slovenská republika by hodnotu přestoupila v letech 2003, 2005, 2006 a 2008.
4.6. Vývoj nominálního HDP v zemích připravujících se na vstup do měnové unie Růst nominálního HDP v nových zemích Evropské unie je velmi vysoký. Země jsou ve velkém vývoji a snaží se rozvíjet svou ekonomiku. V tabulce č.19 můžeme pozorovat jejich tempo růstu v letech 2001-2007, v některých letech růst vykazuje velmi vysoké hodnoty, např. Rumunsko v roce 2005 a 2006, kdy hodnota dosahuje až 30 % HDP, Slovensko v roce 2007 vykazuje hodnotu 23 % HDP, Lotyšsko v roce 2007 má tempo růstu 24 % HDP atd.(viz. tabulka č.19). V tabulce jsou označeny hodnoty, které jsou pod odhadovanou výši průměrného růstu HDP v Evropě (5 %). Tabulka č. 19: Vývoj nominálního HDP v nových členských státech v letech 2001-2007 (růst v % oproti předchozímu roku) Průměrný růst v % 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 HDP Bulharsko 11,28 9,01 6,88 11,87 10,10 15,34 14,50 11,25 . Česká republika 12,28 15,87 1,15 9,07 13,66 13,66 10,84 Estonsko 13,33 12,15 12,06 10,23 16,99 18,06 17,48 14,29 Litva 9,73 10,77 9,51 10,17 14,05 14,74 18,15 12,07 Lotyšsko 9,70 6,35 0,67 12,01 16,43 23,32 24,24 12,96 Maďarsko 14,39 18,82 5,61 10,23 8,01 1,11 12,29 9,93 Polsko 14,31 -1,26 -8,57 6,57 19,67 11,34 12,94 7,62 Rumunsko 11,30 7,88 8,61 15,64 30,81 22,78 24,27 17,05 Slovensko 6,83 10,35 13,52 15,47 13,10 15,83 23,01 13,92 Zdroj: ECB pozn.: . údaj nebyl nalezen
Pokud se podíváme na poslední sloupec tabulky č.19, kde jsou uvedeny hodnoty průměrného nominálního HDP v jednotlivých zemích, můžeme se pozorovat, že ani jeden stát nemá průměrná růst HDP v tomto časovém období pod hranicí 5 % HDP. Průměrné tempo růstu v zemích připravujících se na vstup do měnové unie v letech 2001–2007 asi 10,3 % HDP, kdy nezapočítáváme Českou republiku z důvodu nekompletnosti dat. Pokud bychom chtěli průměrný růst HDP i s Českou republikou, musíme brát hodnoty z let 2001-2006, poté je průměrné tempo růstu nominálního HDP 9,58 %. 55
4.7. Veřejný deficit nových zemí EU Kalkulace veřejného deficitu z vypočtené hodnoty průměrného nominálního HDP v nových členských zemích EU z let 2001 - 2007, bez České republiky, podle rovnice De Grauwa[3.] (viz. kapitola 3.7.1) : d = gb, pokud tedy dosadíme za g míru vypočítaného nominálního HDP (10,3 %) a za b stanovenou hodnotu veřejného dluhu (60 %) vypočteme d hodnotu veřejného deficitu, pak : d = 0,103 x 0,6 d = 0,0618. Vypočítaná výše veřejného deficitu je tedy 6,18 % HDP. Stanovenou hodnotu veřejného deficitu převyšuje o 3,18 % HDP. Pokud bychom vzali nominální HDP průměrné ze všech nových státu EU, tentokrát i s Českou republikou, budeme brát data od roku 2001 až 2006, kdy hodnota nominálního HDP byla 9,58 % a veřejný dluh je opět fixovan na hodnotě 60 %: d = 0,0958 x 0,6 d = 0,0574. Vypočítaná výše veřejného deficitu je tedy 5,74 % HDP. Stanovenou hodnotu veřejného deficitu převyšuje o 2,74 % HDP.
4.7.1. Dílčí závěr Pokud by hodnota veřejného deficitu byla 6,18 % HDP, jak bylo vypočítáno z průměrného nominálního HDP v letech 2001 – 2007 v nových členských zemích bez
České republiky. Nové země EU by konvergenční kriterium plnili tak to :
56
Tabulka č.20: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (6,18 % HDP) v nových členských zemích v letech 2003-2009 (v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Bulharsko 0,01 1,44 1,80 2,99 3,40 2,00 1,50 Česká republika -6,60 -3,00 -3,60 -2,70 -1,60 -3,60 -3,20 Estonsko 1,83 1,56 1,75 3,35 2,82 3,50 1,60 Litva -1,28 -1,54 -0,51 -0,45 -1,23 -1,00 0,00 Lotyšsko -1,62 -1,03 -0,36 -0,22 -0,04 0,10 -0,40 Maďarsko -7,18 -6,45 -7,78 -9,22 -5,49 -4,90 -3,20 Polsko -6,27 -5,70 -4,32 -3,79 -2,03 -3,30 -0,60 Rumunsko -1,49 -1,22 -1,23 -2,22 -2,47 -3,20 -2,00 Slovensko -2,73 -2,36 -2,80 -3,61 -2,16 -2,80 -1,90 Zdroj: ECB
V případě že by kriterium bylo stanoveno ve výši 5,74 % HDP, které bylo vypočítáno z hodnot nominálního HDP v nových zemích v časovém období 2001 – 2006, pak by nové země kriterium plnily takto: Tabulka č.21: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (5,74 % HPD) v nových členských zemích v letech 2003-2009 (v % HDP) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Bulharsko 0,01 1,44 1,80 2,99 3,40 2,00 1,50 Česká republika -6,60 -3,00 -3,60 -2,70 -1,60 -3,60 -3,20 Estonsko 1,83 1,56 1,75 3,35 2,82 3,50 1,60 Litva -1,28 -1,54 -0,51 -0,45 -1,23 -1,00 0,00 Lotyšsko -1,62 -1,03 -0,36 -0,22 -0,04 0,10 -0,40 Maďarsko -7,18 -6,45 -7,78 -9,22 -5,49 -4,90 -3,20 Polsko -6,27 -5,70 -4,32 -3,79 -2,03 -3,30 -0,60 Rumunsko -1,49 -1,22 -1,23 -2,22 -2,47 -3,20 -2,00 Slovensko -2,73 -2,36 -2,80 -3,61 -2,16 -2,80 -1,90 Zdroj: ECB
Pokud se podíváme do tabulky č.20 a 21 vidíme, že se plnění tohoto konvergenčního kriteria nezměnilo. V obou případech, kdyby veřejné deficit byl 6,18 % i 5,74 % HDP, můžeme vidět, že hodnotu kriteria překročila Česká republika pouze v roce 2003. Maďarsko v letech 2003 – 2006 by překročilo hranici veřejného deficitu, v roce 2006 byl veřejný deficit až nad hranicí 9 % HDP. Posledním státem, který by v jednom roce nesplnil tyto kriteria, je Polsko, které mělo v roce 2003 výši veřejného deficitu 6,27 % HDP.
57
5. Diskuse Cílem této práce bylo posouzení konvergenčního kriteria – výše veřejného deficitu, zda toto kriterium bylo nastaveno správně. Jak už bylo konstatováno několikrát výše, hodnota kriteria veřejného deficitu je určena pomocí hodnot veřejného dluhu a nominálního růstu HDP. Hodnota obou těchto kriterií však nebyla stanovena podle přesných čísel, jak uvádí např. Paule De Grauwe ve své knize Economics of Monetary union. Úkolem tedy bylo zaměřit se na jednu z těchto hodnot, skutečný růst nominálního HDP, a podle reálných hodnot z let 1992 – 2000 vypočítat hodnotu veřejného deficitu. Hodnota veřejného dluhu byla stanovena na fixní hodnotě 60 % HDP, jak je stanoveno v Maastrichtské smlouvě. Hodnota průměrného nominálního HDP byla vypočítána z tempa růstu nominálního HDP v zemích EU-12 a to ve stanoveném období 1992 -2000. Průměrný růst nominálního HDP byl 3,74 % HDP, ale kvůli neúplnosti dat, nelze do výpočtu zahrnout Belgii a Řecko. Tempo růstu nominálního HDP v souhrnných datech EU-12 v období 1995 - 2000 byl 4,01 % HDP. V obou těchto případech je však patrné, že nedosahují předpokládané hodnoty růstu nominálního HDP, která byla stanovena na hodnotu 5 % HDP. Z těchto hodnot můžeme usuzovat, že se bude lišit i hodnota veřejného deficitu. Pokud vezmeme první hodnotu růstu HDP (3,74 % HDP), míra veřejného deficitu je stanovena na 2,24 % HDP, to je o 0,76 % méně, než je určená výše v Maastrichtské smlouvě. Výše veřejného deficitu z druhé vypočítané hodnoty nominálního HDP (4,01 % HDP) je 2,4 % HDP. Tedy i tato hodnota se liší od stanovené výše konvergenčního kriteria, tentokrát o 0,6 % HDP. V druhé polovině praktické části jsme oba vypočítané veřejné deficity srovnali s plněním konvergenčního kritéria zemí, které se chystají na vstup do měnové unie. Některé země by snížení hodnoty veřejného deficitu ani v jednom případě nijak neomezilo, např. Bulharsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko. Česká republika nesplňovala kriterium v letech 2003 – 2005 a 2008 a 2009, při změně hodnoty schodku veřejných financí by nesplnila kriterium ani v roce 2006. Maďarsko nesplnilo v tomto časovém období ani stanovené kriterium, tudíž nesplňuje ani jedno z vypočítaných. Pro Polsko by byl stav také neměnný, míru veřejného deficitu nesplňuje v letech 2003 – 2006 a
58
v roce 2008. Rumunsko nesplnilo kriterium veřejného deficitu v roce 2008, při změně hodnot by nesplnilo ani v roce 2007. Slovensko přesáhlo míru veřejného deficitu v roce 2006. Pokud by hodnota veřejného deficitu byla 2,24 % HDP nesplnilo by Slovensko tuto míru v letech 2003 - 2006 a 2008. Při hodnotě 2,4 % HDP by průběh byl podobný, jen v roce 2004 by kriterium bylo splněno. V další časti jsme zhodnotili růst nominálního HDP v nových členských zemích EU v letech 2001 – 2007. Oproti zemím z EU-12, tyto státy vykazují vysoký růst HDP, která v některých zemích přesahoval až 20 % HDP. Průměrný růst nominálního HDP v těchto zemích byl 10,3 % HDP, ale nezapočítáváme Českou republiku z důvodu nekompletnosti dat. Pokud budeme počítat nominální HDP i s ČR, musíme brát data v období 2001 – 2006, poté je růst nominálního HDP 9,58 % HDP. To je o 5,3 % a 4,58 % HDP více, než bylo stanoveno průměrné tempo růstu nominálního HDP v Evropě (5 % HDP). Pokud bychom sestavovali veřejný deficit z vypočítaných hodnot pro nové členské země, hodnota by se pohybovala v rozmezí 5,74 – 6,18 % HDP. To je asi o 2,74 – 3,18 % HDP posunutí hranice veřejného deficitu, oproti nynější stanovené hodnotě.
59
6. Závěr V cíli práce byla definována hypotéza: „Hodnota konvergenčního kriteria – výše veřejného deficitu, nebyla v době schválení Maastrichtské smlouvy, nastavena správně“ a byly určeny pravidla, kdy budeme brát tento předpoklad za potvrzený či vyvrácený. Hypotézu budeme považovat za nepotvrzenou, pokud se vypočítaná hodnota veřejného deficitu bude pohybovat v rozmezí ±0,5 % (2,5 – 3,5 %). Vypočítané hodnoty veřejného deficitu mají hodnotu 2,24 % HDP a 2,4 % HDP, jak bylo uvedeno výše. Tedy obě vypočítané hodnoty nominálního růstu HDP se od skutečného veřejného deficitu liší a nespadají ani do určeného rozmezí. Z toho můžeme danou hypotézu potvrdit – ano, hodnota konvergenčního kriteria – výše veřejného deficitu, nebyla v době schválení Maastrichtské smlouvy, nastavena správně. Na druhou stranu však můžeme tvrdit, že vypočítaná hodnota veřejného deficitu je blízko odhadované hranice, i když hypotéza potvrzena nebyla. Můžeme tedy říct, ačkoliv hypotéza nebyla vyvrácena a nedošli jsme ke stejným hodnotám, jak jsou skutečně stanovy, toto stanovení kriteria byl dobrý expertní odhad. Určení kriteria není jednoduché, jsou pouze prognózy, které stanovují vývoj ekonomiky v budoucích letech, ale nemůžeme s přesností říct, např. jak se v zemích EU bude vyvíjet tempo růstu HDP nebo jiné ekonomické veličiny. Nové členské země EU teď vykazují velký růst HDP, ale tento trend se může během několika let změnit. Nyní v těchto státech dochází k velkému rozvoji. Na druhou stranu tyto státy se liší od zemí, které vstoupily do EU před rokem 2004, a to především svou ekonomickou vyspělostí. Ale obě skupiny států musely splnit při vstupu do měnové unie stejná maastrichtská kriteria. Rozdílné státy jsou posuzovány stejným měřítkem. Zůstává tedy otázka zda opravdu by konvergenční kriteria neměla být pozměněna a upravena podle reálných hodnot a uzpůsobena státům vstupujícím do měnové unie. Podle vypočítaných hodnota můžeme dedukovat, že stanovení nových kriterií by bylo zbytečné, především z důvodu, že empiricky by se nic nezměnilo a vypočítané kriterium se liší pouze o 1 % HDP. Určení nových kriterii by bylo také složité, bylo by nutné upravit primární legislativu. 60
Kriteria jsou však nutná a to především z důvodů, že EU je společenství několika států, které při vstupu do měnové unie, přecházejí na společnou měnu. Vstupu dalších států, který by nebyl ošetřen pravidly, by mohl vést k ekonomické nestabilitě a možnému pádu celé EU. Konvergenční kriteria tak zůstávají v platnosti pro přijetí nových členů měnové unie i v nových členských zemích.
61
7. Seznam použitých zdrojů 7.1. Literatura [1.] BALDWIN R., WYPLOSZ Ch. Ekonomie evropské integrace. 1.vydání. Praha: Grada Publishing,a.s. 480s. ISBN 978-80-247-1807-1. [2.] ČEJKA M., MOŘKOVSKÁ L. : Česká republika a Evropská unie. 1.vydání. Brno: MU Mezinárodní politologický ústav 2003. ISBN: 80-210-3225-1. [3.] DE GRAUWE, P. Economics of Monetary union. 7.vydání. Oxford: Oxford University Press. 2007. ISBN 978-19-929780-1 [4.] DOČKAL V., FIALA P., KANIOK P., PITROVÁ M. : Česká politika v Evropské unii. 1.vydání. Brno: MU Mezinárodní politologická ústav 2006. ISBN: 80-2104076-9. [5.] FITZSIMONS V., NOVÁČEK V., SLINTKOVÁ B., URBÁNEK V. : European Economocs. 1.vydání. Zlín: TEMPUS 2001. ISBN: 80-7318-027-8. [6.] GREGER P. , JAKŠ J., ORT A., PAJAS P., ŠMEJKAL V., URBAN L. : Co je to, když se řekne Evropská unie. 1.vydání. Praha: Art studio ABACUS 1997. s.155. ISBN: 80-87506-54-2. [7.] JAKŠ J. : Quo vadis Evropská unie. 1. vydání. Praha: ETC Publishing s.r.o. 1998. s.237. ISBN: 80–86006–57–3. [8.] KLVAČOVÁ E. a kol. : Prohlubování evropské integrace. 1.vydání. Praha:Profesional Publishing 2004. ISBN: 80-86419-78-9. [9.] KÖNIG P., LACINA L. a kol. : Rozpočet a politiky Evropské unie. 1.vydání. Praha: C.H.Beck 2004. ISBN: 80-7179-846-0. [10.] LACINA L. a kol. : Měnová integrace. Náklady s přínosy členství v měnové unii. 1.vydání. Praha: C.H.Beck 2007. s.538. ISBN: 978–80–7179-500–5.
62
[11.] ZAHRADNÍK, P. Vstup do Evropské unie: Přínosy a náklady konvergence. 1.vydání. Praha : C.H.Beck 2003. s.364. ISBN 80-7179-472-4. [12.] ZLÝ B. : Evropský unie v přelomovém období. 1.vydání. Karviná: Slezská univerzita 2002, ISBN: 80-7248-149-5.
7.2. Internetové zdroje [13.] ČNB: Evropské pojmy, ECU [online]. 2006 [cit. 2008-03-04]. Dostupné z :
. [14.] ČNB: Metodické poznámky [online]. 2003 - 2008 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z : . [15.] ČNB: Měnová integrace EU a její etapy [online]. 2006 [cit. 2008-03-03]. Dostupné z: . [16.] ECB, EK, MF: Podmínky pro přijetí eura [online]. 2007 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z : . [17.] ECB: Hospodářská a měnová unie [online]. 2006 [cit. 2008-03-04]. Dostupné z : . [18.] JURISTIC : Evropská hospodářská a měnová unie [online]. 2005 [cit. 2008-03-04]. Dostupné z : . [19.] MZV : Jednotná měna euro [online]. 2003 [cit. 2008-03-02]. Dostupné z : . [20.] SMLOUVA ES: Kritéria konvergence. Právní úprava a její změny [online]. 2004 [cit.2008-03-03]. Dostupné z : 63
. [21.] ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE : Protokol o kriteriích konvergence [online]. 2004 [cit. 2008-03-18]. Dostupné z : .
[22.] VOLEK S. : Brettonwoodský měnový systém a jeho pád [online]. 2002 [cit. 2008-03-02]. Dostupné z : .
[23.] WILHELMOVÁ L. : Hospodářská a měnová unie [online]. 2000 [cit. 2008-03-03]. Dostupné z : .
64
8. Seznam použitých značek DM/USD
německá marka na americký dolar
ECB
Evropská centrální banka (European Central Bank)
ECU
European Currency Unit
EMI
Evropský měnový institut
EMU
Evropská měnová unie (European Mostary union)
ERM
Mechanismus směnných kursů (Exchange Rate Mechanism)
ES
Evropské společenství
ESCB
Evropský systém centrálních bank
EU
Evropská unie
HDP
Hrubý domácí produkt
HICP
Harmonický index spotřebitelských cen
HMU
Hospodářská a měnová unie
SZBP
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
65
9. Seznam použitých obrázků a tabulek 9.1. Obrázky Obrázek č.1: „Had v tunelu“
str.13
Obrázek č.2: Poptávkových asymetrických šoků ve Francii a v Německu
str.27
9.2. Tabulky Tab. č. 1: Nominální HDP v zemích EU-12 v letech 1992-2001
str.36
Tab. č.2: Tempo růstu HDP v Belgii
str.36
Tab. č.3: Tempo růstu HDP ve Finsku
str.38
Tab. č.4: Tempo růst HDP ve Francii
str.39
Tab. č.5: Tempo růst HDP v Irsku
str.40
Tab. č.6: Tempo růstu HDP v Itálii
str.41
Tab. č.7: Temp růstu HDP v Lucembursku
str.42
Tab. č.8: Tempo HDP v Německu
str.43
Tab. č.9: Temp růstu HDP v Nizozemí
str.44
Tab. č.10: Tempo růstu HDP v Portugalsku
str.45
Tab. č.11: Tempo růstu HDP v Rakousku
str.46
Tab. č.12: Tempo růstu HDP v Řecku
str.47
Tab. č.13: Tempo růstu HDP ve Španělsku
str.48
Tab. č.14: Tempo růstu HDP v EU-12
str.49
Tab. č.15: Srovnání růstu nominálního HDP v jednotlivých zemích a EU-12
str.50
Tab. č.16: Vývoj veřejného deficitu v nových členských zemích
str.53
v letech 2003-2009 Tab. č.17: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (2,24 % HDP)
str.54
v nových členských zemích v letech 2003-2009 Tab. č.18: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (2,4 % HDP)
str.54
v nových členských zemích v letech 2003-2009 Tab. č.19: Vývoj nominálního HDP v nových členských státech
str.55
v letech 2001-2007 Tab. č.20: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (6,18 % HDP)
str.57
v nových členských zemích v letech 2003-2009
66
Tab. č.21: Vývoj vypočítaného veřejného deficitu (5,74 % HDP)
str.57
v nových členských zemích v letech 2003-2009
9.3. Grafy Graf č. 1: Růstu nominálního HDP v Belgii
str.37
Graf č. 2: Růst nominálního HDP ve Finsku
str.38
Graf č. 3: Růst nominálního HDP ve Francii
str.39
Graf č. 2: Růst nominálního HDP v Irsku
str.40
Graf č. 5: Růst nominálního HDP v Itálii
str.41
Graf č. 6: Růst nominálního HDP v Lucembursku
str.42
Graf č. 7: Růst nominálního HDP v Německu
str.43
Graf č. 8: Růst nominálního HDP v Nizozemí
str.44
Graf č. 9: Růst nominálního HDP v Portugalsku
str.45
Graf č. 10: Růst nominálního HDP v Rakousku
str.46
Graf č. 11: Růst nominálního HDP v Řecku
str.47
Graf č. 12: Růst nominálního HDP ve Španělsku
str.48
Graf č. 12: Růst nominálního HDP v EU-12
str.49
67
