Prognózy migračního potenciálu České republiky po rozšíření Evropské unie a metody jeho odhadu

APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2005

JANA VAVREČKOVÁ

Prognózy migračního potenciálu České republiky po rozšíření Evropské unie a metody jeho odhadu

Centrální otázka, která je v souvislosti s rozšířením Evropské unie neustále aktuální zní – kolik pracovních sil bude migrovat do stávajících členských států v případě uvolnění pohybu pracovníků, nebo jinými slovy s jak velkým migračním potenciálem z přístupových států EU mají stávající členské státy počítat. Z našeho pohledu se jedná o predikci možného rozsahu migračního potenciálu českého obyvatelstva do zahraničí. V souvislosti s touto základní tezí vznikala v minulých letech postupně celá řada projektů a studií, které se odhadem rozsahu zahraniční migrace v souvislosti s rozšířením EU intenzivně z různých metodologických přístupů zabývaly. V následujícím textu se pokusíme o stručný popis a analýzu používaných metod odhadu migračního potenciálu. Je zde zahrnuta metodologie našich sousedů Německa a Rakouska i přístup české strany.

1.

Migrační potenciál a typy mezistátní migrace

Ještě dříve než přistoupíme k metodám odhadu zahraničí (mezistátní) migrace, bude jistě účelné stručně definovat pojem migračního potenciálu. Třebaže o migraci (celosvětové, mezistátní, regionální) existuje rozsáhlá odborná literatura, poznatky vyúsťují v závěr, že v současné době jednotná, univerzální teorie mezistátní migrace neexistuje. Obecně však lze migrační potenciál obyvatelstva jednoho státu nebo jeho části definovat jako celkovou kapacitu osob, které mohou pod vlivem různých ekonomických a mimoekonomických faktorů, s různou mírou pravděpodobnosti, v časově nevymezeném období realizovat různý typ migrace do zahraničí.1) Již z této definice je zřejmé, že při odhadech migračního potenciálu se bude jednat o maximalistické objemy v horních hranicích propočtů.

1) Baštýř, I.: Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci, Model migračního potenciálu, Analytická část, sv. 1a.


69

1.1

Typy mezistátní migrace za prací

Pokud jde o mezistátní migraci za prací, lze podle dílčích teorií pracovních migrací použít několik hodnotících kritérií. Podle charakteru potenciálních migrantů a forem výkonu zaměstnání v zahraničí lze určit následující typy zahraniční pracovní migrace: a) migraci pobídkovou, b) migraci poptávkovou, c) migraci pobytovou (krátkodobou, dlouhodobou – celoživotní), d) migraci dojížďkovou. ad a) Migrace pobídková je realizována na výzvu cílového státu. Příkladem může být německý systém „zelených karet“, kde na výzvu SRN odcházejí specialisté (odborníci) z ekonomicky méně vyspělého státu do státu s vyšším životním standardem za výhodnou pracovní nabídkou. Tato migrace je převážně „kariérní“, může být termínově ohraničena, nebo mít dlouhodobý, případně celoživotní charakter. Podstatným impulsem je vysoké příjmové zabezpečení v relaci k příjmové hladině v mateřské zemi, ale i možnost pracovat na vrcholných specializovaných projektech, se špičkovým vybavením apod. V souvislosti s globalizací, vzdělanostní strukturou obyvatelstva, zvýšenou potřebou fundovaných odborníků a stagnujícím populačním vývojem v ekonomicky vyspělých zemích lze reálně předpokládat, že rozsah této migrace se bude co do počtu nadále zvyšovat a bude rozšiřován o nabídky dalších nedostatkových profesních uplatnění. Již v současnosti se nabídková migrace netýká pouze špičkových specialistů, ale pracovní nabídky jsou rozšiřovány i na profese středního personálu, nebo zdatných řemeslníků (viz zdravotní personál, sociální služby atd. – Irsko, Norsko, Švédsko). Tento typ pracovní migrace přináší rizika pro země, které k EU přistupují, včetně ČR, v podobě „odlivu mozků“ a možných z toho vyplývajících ekonomických potíží. Problematika ve vztahu k českému obyvatelstvu nebyla dosud v ČR v kontextu soudobých skutečností dostatečně analyzována. b) Migrace poptávková vychází výhradně z vlastních impulsů (ekonomických i mimoekonomických) potenciálního migranta pracovat (případně žít) v zahraničí. Tento typ pracovní migrace vyvolával a dosud vyvolává intenzivní diskuse o podmínkách uplatnění volného pohybu pracovních sil pro ekonomicky méně výkonné členské státy střední a východní Evropy. V pozadí nastolených opatření k omezení volného pohybu stojí obavy některých členských států (především Německa a Rakouska) z přílivu levných pracovních sil z okolních přistupujících zemí a následného růstu nezaměstnanosti a tlaku na snižování mezd v daném (především příhraničním) regionu. Migrace poptávková je realizována ve formě pobytu nebo dojížďky. c) Při pobytové migraci migrant pracuje a žije v cílovém státě. Charakter pobytové migrace může být dlouhodobý (zpravidla delší než 2 až 3 roky), nebo krátkodobý (s pobytem v zahraničí do jednoho roku, případně do 2 let). d) Migrace dojížďková (pendlerská) je realizována formou přeshraničního dojíždění do zaměstnání z mateřské do cílové země. Přeshraniční dojížďka do zaměstnání, která může být každodenní, nebo v pravidelně se opakujících, zpravidla týdenních intervalech, bývá označována jako nejobávanější typ zahraniční migrace pro pohraniční regiony v cílové zemi. 70


2.

Stručný popis metod pro odhad migračního potenciálu

Projekty a studie, zabývající se odhadem migračního potenciálu lze s ohledem na použité metody rozdělit do tří základních kategorií: a) ekonometrické modely, b) výpočty plausibility, c) sociometrické (sociologické) postupy. ad a) Ekonometrické modely Podstata ekonometrických modelů spočívá především v kvantifikaci vlivu základních makroekonomických ukazatelů a jiných migračních determinant. Prognózy rozsahu pracovní migrace z ekonomicky slabších států do hospodářsky vyspělých zemí jsou zpracovávány na základě srovnání relací vybraných makroekonomických údajů, o kterých se předpokládá, že zásadním způsobem determinují migrační chování potenciálních migrantů. Za rozhodující motiv zahraniční pracovní migrace je považován rozdíl v příjmech mezi zemí původu a zemí migračního cíle. Podle této teorie usiluje potenciální migrant především o zvýšení hladiny svých příjmů a tím o vyšší životní úroveň. Pro prognózy migrace je podstatný nejen rozdíl v aktuálních příjmech, ale především očekávaná dynamika hospodářského vývoje obou srovnávaných států. Za další významnou determinantu je považována situace na trhu práce a její předpokládaný vývoj. ad b) Základní princip výpočtů plausibility Výpočty plausibility vycházejí z určitých historických událostí a z toho vyplývajících migračních proudů. Migrační odhady zahrnují zejména tři historické periody a konkrétní migrační zkušenosti, které jednotliví badatelé využívají jako určitou analogii pro odhad migračního potenciálu z nově přistupujících zemí (Osterweiterung). V této souvislosti se jedná zejména o období • z 50 a 60 let, kde docházelo k migraci mezi chudšími jižními a bohatšími severskými a západními evropskými státy, • jižního rozšíření EU o Řecko, Španělsko a Portugalsko, • sjednocení Německa a z toho vyplývající migraci. Skutečný rozsah migračních toků z historických událostí se stává podkladem výpočtu migračního potenciálu z přistupujících států EU. ad c) Sociometrické metody Sociometrické (sociologické) postupy jsou založeny na výsledcích terénních šetření migračních úmyslů a migračních představ vybraného počtu respondentů reprezentujících určitý stát nebo jeho část (např. příhraničí). Výsledky jsou pak přepočteny na celkový počet obyvatel příslušného území.

2.1

Analýza metodologických přístupů

Úvodem je třeba předeslat, že všechny výše uvedené postupy (metody) k odhadu migračního potenciálu mají svá pozitiva a negativa. Jejich nedostatečnost je spojena především s tím, že • ekonometrické modely poskytují prognózy celkového rozsahu zahraniční migrace, ale nejsou již schopny analyzovat strukturu APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2005

71

•

migračního potenciálu, tj. určit, kdo za zjištěnými čísly stojí. Opírají se zpravidla o nepříliš jisté prognózy příjmové konvergence mezi stávajícími a přistupujícími státy EU. Výsledky jsou výrazně ovlivněny tím, s jakými scénáři budoucího ekonomického vývoje kandidátských a členských státech se pracuje. Sami „západní“ výzkumníci připouštějí,2) že v některých případech jsou modely založeny na prognózách, které již neodpovídají aktuálnímu stavu. Dalším argumentem pro snížení spolehlivosti odhadů je skutečnost, že modelové postupy vycházejí především z diferenciace příjmů jako výchozího bodu mezistátní migrace, přičemž zcela ignorují mimoekonomické motivy a celou škálu migračních bariér, tj. hodnoty nemigrující populace. Do zahraniční migrace se přitom s různou intenzitou promítají motivace, které oscilují od individuálních osobních motivů (partnerské, příbuzenské vazby, odlišná světonázorová, náboženská orientace…) až po obecnou touhu po poznání, zdokonalení jazykových dovedností apod. Z pohledu budoucích členských států lze za negativní fenomén považovat skutečnost, že ekonometrické modely zpravidla nezohledňují rozdílné migrační sklony obyvatel jednotlivých zemí. Migrační potenciál je povětšinou uváděn za celek všech kandidátských států (v německé terminologii – MOEL – Mittel und Osteuropäische Länder) bez respektování mentality obyvatelstva, národních a kulturních specifik jednotlivých zemí. Výpočty plausibility, vycházející z přenosu procentuálního migračního pohybu jednotlivých historických etap (period) na očekávanou migraci z nově přistupujících států, jsou rovněž značně problematické. Např. v 50. a 60. letech migrovalo zhruba 3 % obyvatel Evropy do severských a západních bohatších evropských zemí, což sloužilo některým vědcům (Layard 1992) jako předběžný odhad migračního potenciálu po „východním“ rozšíření. Jiní vědci (Sinn 2000) vycházejí např. ze skutečnosti, že v Německu žije cca 4 % tureckého obyvatelstva, což bylo pokládáno za spodní hranici migrace z nově přistupujících států. Kritika tohoto přístupu upozorňuje zejména na současné změněné rámcové podmínky ve vztahu k vybraným analogickým periodám. Např. od jižního rozšíření Unie jsme zaznamenali výrazné změny v oblasti zaměstnanosti, ve strukturách na trhu práce, ve věkové skladbě obyvatelstva, v populačním vývoji atd. Diskutabilní pro výpočet migračního potenciálu ze současných kandidátských zemí je i analogie s vnitřním sjednocením Německa. Migrace uvnitř jednoho státu měla sloužit jako analogický příklad pro odhad horní hranice migrace mezi dvěma (více) státy. Zásadní připomínka spočívá v tom, že tento předpoklad kromě kul-

2) Quaisser, Wolfgang: Kosten und Nutzen der Osterweiterung unter besonderer Berücksichtigung verteilungspolitischer Probleme, Worging Paper, Nr. 230, Osteuropa-Institut München, München 2001.

72


•

turních, národnostních a jiných fenoménů výrazně podceňuje význam jazykové bariéry, která je u zahraniční pracovní migrace zásadní. V souvislosti s výše naznačenými postupy je třeba konstatovat, že obávaný předpoklad mohutné migrační vlny po jižním rozšíření EU nebyl nikdy naplněn. Statistiky dokládají, že v letech 1994 žilo ve státech EU 1,2 % španělského obyvatelstva, 4,1 % Řeků a 8,5 % Portugalců. Vývoj od uplynutí přechodných opatření k omezení volného pohybu pracovních sil v rámci ES ukazuje na to, že v EU žije 135 200 Řeků (1,3 %) a počet Španělů a Portugalců se dokonce rapidně snížil (0,3 % Španělé, 1,1 % Portugalci). A ještě jeden historický příklad. V letech 1989 až 1999 migrovalo přibližně 1,2 milionů východních Němců do západních spolkových zemí. To odpovídalo zhruba podílu 7,3 % východoněmeckého obyvatelstva. Zajímavé přitom je, že největší počet migrantů vůbec byl zaznamenán v prvním půl roce od pádu Berlínské zdi, tedy v době, kdy budoucnost tehdejší NDR byla po politické a hospodářské stránce ještě značně nejistá. V prvním roce po sjednocení odešlo 3,5 % obyvatel bývalé NDR do starých spolkových zemí. Po hospodářské a měnové Unii (léto 1990) však migrace z východu na západ uvnitř SRN prudce klesala, a to tak, že od roku 1994 odešlo pouze 150 000 osob.3) Z těchto historických událostí je zřejmé, že tlak na ekonomickou migraci výrazně slábne v souvislosti s dynamikou skutečné ekonomické (příjmové) konvergence mezi stávajícími a přistupujícími státy, přičemž predikce tohoto sbližování je vzhledem k řadě podmiňujících faktorů na té či oné straně značně nejistá. O tom svědčí i rozdílné hodnoty odhadů migračního potenciálu po „východních“ rozšířeních, které kolísají od několika stovek tisíc obyvatel po milionové hodnoty. Sociometrické (sociologické) metody poskytují sice cenné poznatky o struktuře migrujících, jejich migračních úmyslech, orientaci atd., ale jejich využití je téměř vždy spojeno s otázkou dostatečné reprezentativnosti výběrového vzorku a validity zjištěných výpovědí (empirických dat). Dalším problematickým momentem je exaktní odlišení subjektivního přání od konkrétního migračního rozhodnutí a především aplikace současného stavu na budoucí vývoj. Je tomu tak proto, že dnešní postoje obyvatelstva mohou jen ztěží akceptovat situaci, která vznikne po vstupu do EU. Tato metodologie však nepracuje s údaji od „zeleného stolu“, ale je realizována v součinnosti s těmi, kterých se tento jev bezprostředně dotýká. Nespornou předností této metodologie je skutečnost, že umožňuje sledovat migrační toky podle různých průřezů, zejména

3) Riedel, Jürgen – Untiedt, Gerhard, u. a.: Strukturpolitik und Raumplanung in den Regionen an der Mitteleuropäischen EU-Außengrenze zur Vorbereitung auf die EU-Osterweiterung, Forschungsprogramm – PREPARITY, Dezember 2000.


73

• • • • •

podle stupně reálnosti (pravděpodobnosti) migrace, podle územní orientace potenciálních migrantů, podle časového faktoru migrace (termín odchodu), podle typů migrace ve vztahu k délce pobytu, podle věkových, vzdělanostních, profesních a jiných charakteristik potenciálních migrantů. Při pravidelně se opakujících průzkumech umožňují výsledky terénních šetření sice posoudit vývoj migračních tendencí, nicméně spolehlivost propočtů a jejich predikce ve vztahu k budoucnosti je vzhledem k subjektivitě postojů a odrazu aktuálních nálad obyvatelstva rovněž omezená.

2.2

Souhrnné zhodnocení

Někteří experti v souvislosti s kvantifikací odhadu migračního potenciálu poukazují právem na časové dimenze tohoto problému – v souvislosti s ročním přírůstkem nových migrantů je třeba vzít v úvahu i délku pracovní migrace, vyjádřeno jinými slovy „staří migranti se vracejí, noví naopak do země proudí“. Některé studie nerozlišují mezi obecnou migrací a migrací za prací, což je podstatné ve vztahu k důsledkům pro trh práce, často není diferencována migrace pobytová od migrace pendlerské atd. Kritika modelových přístupů spočívá i v tom, že ve vztahu k restriktivním opatřením nezřídka dochází k přecenění migračního potenciálu nově přistupujících zemí. Souhrnně možno konstatovat, že do dnešního dne v podstatě neexistují žádné spolehlivé informace o rozsahu migračního potenciálu z nově přijatých zemí po rozšíření Evropské unie. Ve vztahu k metodologii jeho odhadu lze za nejvhodnější pokládat propojení všech metodologických přístupů, kde by byly využity analýzy makroekonomických vztahů mezi starými a „novými“ členskými státy, empirické zkušenosti z minulých historických etap i terénní průzkumy postojů, nálad a očekávání obyvatelstva. Samozřejmostí by mělo být sledování skutečných migračních pohybů, a to jak v rámci Unie jako celku, tak v rámci členských států. Vzhledem k náročnosti pojetí všech přístupů je nezbytná důvěra, diskuse a spolupráce všech zainteresovaných stran.

3.

Přístupy k zjištění zahraniční pracovní migrace českých obyvatel

Dílčí problémy mezistátní pracovní migrace byly v ČR řešeny již v prvních letech druhé poloviny devadesátých let.4) V souvislosti se šancí ČR stát se členem Evropského společenství se význam problematiky pracovní migrace českých obyvatel do zahraničí postupně zvyšoval a jeho aktuálnost se prohloubila v době přístupových jednání o kapitole volného pohybu pracovních sil a aktuálnost proble-

Např. Horáková, M.: Pracovní pobyty českých občanů v Německu, VÚPSV, Praha 1996 a další práce.

4)

74


matiky neklesá ani při současném členství ČR v EU (viz různá omezení volného pohybu pracovních sil pro české občany v rámci Unie). V posledních pěti letech vznikla ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Praze (VÚPSV) řada výzkumných studií5) orientovaných na problematiku pracovní migrace českých občanů do zahraničí. Práce jsou obsahově členěny do několika vzájemně se doplňujících částí a představují ojedinělý poznatkový zdroj. Metodologicky vycházejí z několika pramenů od statistických analýz a ekonometrických přístupů až po sociologické metody v podobě terénních šetření postojů českého obyvatelstva. K dnešnímu dni činí celkový soubor dotázaných osob v ČR již 9 345 respondentů, což samo o sobě vytváří solidní základnu pro hodnocení potenciálních migračních záměrů u české populace. První rozsáhlé šetření migračního potenciálu u českého obyvatelstva se uskutečnilo v září a říjnu 2000 ve spolupráci s Českým statistickým úřadem v domácnostech vedoucích deník rodinných účtů. Šetření zahrnovalo všechny členy domácností od 18 do 60 let; základní soubor (4 770 osob) reprezentoval obyvatelstvo České republiky v daném věkovém rozmezí. Šetření bylo celoplošně rozloženo do všech 77 českých okresů a probíhalo metodou FACE to FACE přímo v domácnostech respondentů. Terénní šetření v příhraničních oblastech bezprostředně sousedících s Německem a Rakouskem bylo zaměřeno na zjištění, zda postoje v těchto lokalitách odpovídají migračním tendencím ostatního obyvatelstva, nebo zda vzhledem k atraktivitě německého nebo rakouského souseda budou migrační sklony obyvatelstva vyšší a odlišně orientované.6) Postoje obyvatelstva v bezprostředním okolí česko-německých hranic7) reprezentoval výběrový soubor 2 277 osob s obdobnou metodikou šetření. Souběžně byla analyzována skutečná migrace českých občanů do Německa a Rakouska včetně využití legálních forem zaměstnávání českých občanů v obou státech na základě uzavřených bilaterálních dohod. Pro komplexnost přístupu byly v příhraničí prováděny i kvalitativní metody šetření – řízené, polostandardizované rozhovory s vybranými experty na místních úřadech práce, regionální státní správě i samosprávě (v tomto případě rozhovory se starosty vybraných příhraničních obcí8)). Nešlo pochopitelně

5) Viz osm dílčích studií v rámci grantového projektu MZV – Baštýř, I. a kol.: „Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci, VÚPSV, 2000, a ústavní práce Vavrečková, J. a kol.: Migrační potenciál příhraničí České republiky s Německem, VÚPSV, 2002. 6) Reprezentativní vzorek obyvatel šesti příhraničních česko-rakouských okresů (1197 respondentů, realizace v druhé polovině r. 2000) byl vybrán kvótním výběrem se základními kvótními znaky – velikost okresu, pohlaví, věk, vzdělání a vzdálenost bydliště od státních hranic.

Do šetření bylo zahrnuto všech 14 okresů sousedících se SRN. V pořadí od severu k jihu je to Liberec, Česká Lípa, Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb, Tachov, Domažlice, Klatovy, Prachatice (které jsou hraničním okresem s Německem i Rakouskem).

7)

Kritériem pro výběr obce (4 obce z každého okresu) byla velikost obce, počet obyvatel a její vzdálenost od státních hranic.

8)


75

o reprezentativní výběr, ale o určitou kontrolní skupinu pracovníků, kteří mají s migrací obyvatel v příhraničí konkrétní zkušenosti.

3.1

Intenzita potenciální zahraniční pracovní migrace celkové české populace v letech 2000 a 2001

Z výsledků provedených šetření jednoznačně vyplývá, že třebaže je výkonnost české ekonomiky zřetelně nižší v porovnání s ekonomickou prosperitou členských států (včetně našich sousedů v EU), nelze apriori předpokládat hromadný exodus českých občanů do těchto zemí. Souhrnně lze konstatovat, že drtivá většina českých obyvatel o zahraniční pracovní migraci neusiluje a preferuje pobyt a práci v České republice. Obecný kladný postoj k migraci na přelomu roku 2000/2001 potvrdilo 14,3 % dotázaných. Postoje majoritní části populace neuvažující o práci v cizině silně ovlivňuje sociálně psychologická vazba k tomu, co se v širším smyslu nazývá domov. Rozumíme tím vztah k rodině, přátelům, krajině, kulturním hodnotám apod. Značný význam je přisuzován i dobrému pracovnímu uplatnění v ČR a materiálním hodnotám získaným v ČR – vlastnictví rodinného domku, zahrady apod. Vazby k rodině, domovu a materiálním hodnotám s přibývajícím věkem nepochybně rostou. Část populace vylučuje migraci i z určité bezradnosti, kterou v souvislosti s životem a prací v cizině pociťují. Míru těchto fenoménů charakterizuje následující škála odpovědí: Pořadí důležitosti v % rodinné zázemí, přátelé a známí

95,4

jsem tady doma, tady to znám

88,2

vlastním zde rodinný domek, zahradu, jiný majetek

56,9

mám zde dobré pracovní místo

54,9

nemám v zahraničí žádné kontakty

49,4

práce v zahraničí mě neláká, nevím, co bych si tam počal

39,7

závažné osobní, zdravotní, rodinné důvody

38,8

příliš vysoké náklady s migrací spojené

32,6

obtížné vyřizování nezbytných formalit

30,1

Při posuzování potenciální migrace do zahraničí považujeme za podstatné, že mezi skupinou potenciálních migrantů existují zásadní rozdíly z hlediska realizace deklarovaného úmyslu. Úmysl (přání), nezávazná kladná odpověď na otázku: „Pomýšlíte v budoucnu pracovat a žít v zahraničí?“ zdaleka neznamená proměnu kladného postoje v reálný čin. Zahraniční migrace je totiž ovlivněna celou řadou těžko předvídatelných okolností. Tyto okolnosti mohou být objektivního i subjektivního charakteru a významnou měrou se mohou podílet na přeměně nekonkrétní úvahy ve skutečnost. Kladná odpověď k přání migrovat byla proto revidována kontrolní otázkou k zjištění konkrétních kroků, které byly, nebo nebyly, respondentem k realizaci vysloveného záměru podniknuty. Tímto způ76


sobem byl zjištěn podíl obyvatelstva ze vzorku dotázaných, které v souvislosti s řešením individuální životní perspektivy o životě a práci v zahraničí vážně uvažuje. Filtrem k určení míry pravděpodobnosti a reálnosti migračního záměru se stala klíčová otázka: „Učinil jste již konkrétní kroky pro realizaci Vašich záměrů pracovat v zahraničí?“ Struktura odpovědí je následující: % z potenciálních migrantů

% ze vzorku dotázaných

nedělám nic, není to aktuální

59,2

8,5

zatím nedělám nic, ale chystám se k tomu

28,8

4,1

obstaral(a) jsem si informace o cílové zemi

8,3

1,2

zažádal)a) jsem si o povolení k pobytu a o pracovní povolení

0,3

0,0

postaral jsem se o bydlení

0,3

0,0

mám již příslib pracovního místa

3,1

0,5

Jak již bylo řečeno, kladný postoj k migraci vyjádřilo 14 % respondentů (681 osob z výběrového vzorku 4 774 dotázaných). Pokud však tuto všeobecnou migraci podrobíme filtrujícímu dotazu o realizaci konkrétních kroků, pak se počet této skupiny zredukuje o 60 % (59,2). Zbývající skupiny představují migrační potenciál – skládající se z jedinců, kteří mohou za určitých okolností s větší či menší mírou pravděpodobnosti úmysl migrovat v budoucnu zrealizují. Skupina 28,8 % je označována jako hypoteticko-pravděpodobný potenciál – jedinci, kteří sice zatím neudělali nic, ale chystají se k tomu. Zbývá méně než desetina kladně vypovídajících, tj. okruh osob, u kterých lze se stále větší pravděpodobností realizaci zahraniční migrace předpokládat. Skupina hypotetických migrantů (8,3 %) zahrnuje jedince, kteří se již informovali o cílové zemi, o možnostech uplatnění na jejím pracovním trhu apod. Vyústěním výše uvedené redukce je tzv. skutečná (reálná) migrace sčítající osoby s vyřízenými formálními náležitostmi výjezdu do zahraničí (pracovní povolení, povolení k pobytu), získání příslibu pracovního místa, nebo bydlení. Jak z uvedených dat vyplývá, míra reálné migrace představuje pouze 3,7 % z počtu kladných odpovědí (tj. všeobecných potenciálních migrantů) a méně než půl procenta ze všech dotázaných osob. Samozřejmě v situaci odstranění dosud existujících formálních překážek můžeme předpokládat poněkud odlišné tendence v chování obyvatel, i změny v motivační hierarchii, podmíněné jiným sociálně ekonomickým prostředím. Každopádně však platí, že zjištěné hodnoty nepředpokládají vážné ohrožení zahraničních trhů práce českými občany.

3.2

Migrační tendence obyvatel příhraničí

Obyvatelstvo sledovaných příhraničních regionů vykazovalo tytéž migrační trendy jako celková česká populace. Rozsah potenciálních migrantů v příhraničí je podle předpokladu o 3 až 4 % vyšší. Do výsledků se s velkou pravděpodobností promítá přeshraniční pendlování za prací, které je doménou hraničních lokalit. I zde APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2005

77

je však prokázána prudká redukce migračního potenciálu ve vztahu ke konkrétním aktivitám, které jsou se zahraniční migrací spojeny (obstarání si pracovního místa, bydlení, pracovního povolení a povolení k pobytu). Tabulka 1: Srovnání míry všeobecné potenciální zahraniční migrace české populace a příhraničí (2000 a 2001) území České republiky abs.

%

potenciální migrace do zahraničí*)

681

celkem dotázaných

4 774

okresy při hranici se SRN abs.

%

14,3

396

100

2 277

okresy při hranici s Rakouskem abs.

%

17,4

220

18,4

100

1 197

100

*) Jedná se o všeobecnou migraci vyjádřenou pouze pozitivním postojem k možnostem v budoucnu pracovat v zahraničí.

3.3

Postoje českého obyvatelstva k zahraniční migraci v roce 2003 a komparace výsledků v průběhu uplynulých tří let

Následné terénní šetření bylo uskutečněno ve druhém pololetí roku 2003, v období přístupových jednání vstupu ČR do EU. Šetření zahrnovalo 1 101 respondentů celkové české populace ve věku od 18 do 60 let, výběrový vzorek byl stanoven na základě kvótního výběru.9) Dotazník byl obsahově zúžen na relevantní indikátory umožňující aktualizovat a verifikovat zjištěné migrační proudy. Celková filosofie přístupu a metodika šetření nebyla oproti šetření v roce 2000/2001 změněna. Přestože časový odstup mezi uvedenými empirickými průzkumy nebyl výrazný v kontextu společenských, ekonomických a politických událostí, bylo nezbytné zjištěné výsledky aktualizovat. Poznatky dříve realizovaných průzkumů umožnily formulaci následujících pracovních hypotéz: • Majoritní část českého obyvatelstva (z vnitrozemí i příhraničí) bude nadále charakterizovat silná vazba k domovu a preference života a práce v ČR. • Rozsah migračního sklonu bude vykazovat výrazné rozdíly (prudký pokles) ve vztahu k deklarované závaznosti migračních úvah (vykonaných realizačních činností). • Vzhledem k mediální kampani vstupu ČR do EU, projednávané kapitole volného pohybu pracovníků, referendu o vstupu ČR do EU lze oproti roku 2000 předpokládat mírně zvýšený migrační sklon. • Mezi potenciálními migranty bude jednoznačně převládat migrace

Reprezentativnost souboru ve vztahu k českému obyvatelstvu zajišťují kvótní znaky pohlaví, věku, vzdělání a velikosti obce. Sběrem dat byla pověřena renomovaná mezinárodní agentura SOFRES-FACTUM; šetření probíhalo metodou FACE to FACE v domácnostech respondentů.

9)

78


• •

•

dočasná před migrací trvalou. Teritoriální zaměření zahraniční pracovní migrace bude opět vykazovat široký rozptyl zájmů s preferencí anglofonních zemí a Německa. U časových předpokladů zahraniční migrace (délka migrace a termín odchodu z ČR) bude identifikována početná skupina nerozhodnutých migrantů. Oproti roku 2000 nedojde k dramatickému nárůstu rozsahu přeshraničního pendlování, ani k podstatným změnám sociodemografických znaků potenciálních migrantů.

Základní postoj k zahraniční pracovní migraci byl zjišťován totožnou otázkou: „Pomýšlíte na to, žít a pracovat v zahraničí?“ V tomto případě byla sledována míra všeobecné pracovní migrace, tj. souhrn pozitivních postojů, včetně migračních úvah zcela nezávazných. Tabulka 2: Aktuální migrační sklon českého obyvatelstva v roce 2003 ve srovnání s rokem 2000 rok 2003 Pozitivní postoj k migraci Počet dotázaných

rok 2000

abs.

%

abs.

%

195

17,5

681

14,3

1101

100

4774

100

Poznatky z terénního šetření v roce 2003 verifikují základní trend zjištěný před třemi lety. Drtivá většina české populace, reprezentované vzorkem dotázaných, o pracovním uplatnění v cizině neuvažuje (82,3 %). Podle očekávání se však rozsah migračního potenciálu oproti roku 2000 mírně zvýšil. Vzhledem k mediální informační kampaní ve vztahu k celonárodnímu referendu o vstupu ČR do EU není výsledek překvapující. Posun je nevýrazný a pohybuje se v rozmezí 3 %. Souhrnná čísla představují rozsah všeobecné pracovní migrace (jedná se o nezávaznou kladnou odpověď na položenou otázku) a jsou tudíž značně nadhodnocena. Celkovým rozsahem migračního potenciálu se hodnoty zjištěné v druhé polovině roku 2003 blíží hodnotám zjištěným v roce 2000/01 v příhraničí s Německem a Rakouskem. • Míra reálnosti (pravděpodobnosti) migračních úvah Míra pravděpodobnosti odchodu do zahraničí byla zjišťována kontrolní otázkou: „Učinil jste již konkrétní kroky pro realizaci Vašich záměrů?“ Struktura odpovědí migrační záměr s různou intenzitou relativizuje a umožňuje tak srovnání s dříve provedeným průzkumem (viz tabulka 3). Z komparace obou průzkumů vyplývá, že i v roce 2003 je mezi potenciálními migranty zastoupena výrazná skupina jedinců, pro které zůstává migrační záměr pouze v rovině teoretických úvah (varianta č. 1, 2). Obdobně jako ve srovnávaném průzkumu roku 2000 tvoří tato skupina majoritní část migračně orientovaných osob (75 %), třebaže její podíl zaznamenal mírný pokles. Rozsah potenciální migrace opět prudce klesá v kontextu vykonaných realizačních aktivit. Oproti situaci APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2005

79

Tabulka 3: Pravděpodobnost a reálnost migračních záměrů české populace ve srovnání s rokem 2000 Varianty odpovědí*)

Šetření v roce 2003


A

B

C

A

B

C

1. Nedělám NIC, není to aktuální

84

43,1

7,6

403

59,2

8,5

2. Zatím nedělám NIC, ale chystám se k tomu

62

31,8

5,6

196

28,8

4,1

3. Obstaral jsem si potřebné informace

31

15,9

2,9

56

8,3

1,2

4. Získal jsem příslib pracovního místa

11

5,6

1,0

22

3,2

0,5

5. Žádost o povolení k pobytu a pracovních povolení

6

3,0

0,5

2

0,3

0,0

6. Postaral jsem se o bydlení

1

0,5

0,1

2

0,3

0,0

195

100

17,7

681

100

14,3

Celkem Poznámky a vysvětlivky:

A – celkem migrantů; B – % z potenciálních migrantů; C – % z dotázaných. *) V případě, že bylo respondenty zaškrtnuto více variant, byla evidována odpověď s reálnějším záměrem.

v roce 2000 dochází k zvýšení podílu osob, které si obstaraly k migraci do zahraničí nutné informace, přičemž je třeba mít na paměti, že získání informací o práci v zahraničí je nesrovnatelně snazší. V polovině loňského roku probíhala navíc v českých médiích veřejná diskuse v souvislosti s volným pohybem pracovníků v rámci Unie. V těchto souvislostech zřejmě došlo i k určitému zvýšení podílu osob s příslibem pracovního místa v zahraničí. Uvedené poznatky souhrnně dokumentuje následující tabulka. Tabulka 4: Struktura migračních záměrů české populace v roce 2003 a 2000 Charakteristika

Šetření v roce 2003 A

B

1 101

100

z toho • záporný postoj k migraci

906

82,3

• kladný postoj k migraci

195

17,7

Celkem dotázaní

Šetření v roce 2000 C

A

B

4 770

100

4 089

85,7

100

681

14,3

C

100

Uvažuje o migraci • zcela teoreticky1)

84

7,6

43,1

405

8,5

59,5

• značně hypoteticky2)

62

5,6

31,8

196

4,1

28,8

• s určitou mírou pravděpodobnosti3)

31

2,9

15,9

57

1,2

8,4

• reálně4)

18

1,6

9,1

23

0,4

3,4

Poznámky a vysvětlivky:

80


A – celkem migrantů; B – % z dotázaných; C – % z potenciálních migrantů. 1)

Viz Tabulka 3, varianta č. 1; 3) Viz Tabulka 3, varianta č. 3; 2) Varianta č. 2; 4) Varianta č. 4, 5, 6.

• Předpokládaná doba zahraniční migrace Plánová délka zahraničního pobytu v nemalé míře souvisí s charakterem zahraniční migrace i se strukturou migračních motivů. Impulsem pro trvalou migraci jsou kromě vyšší životní úrovně v cílovém státě často i mimoekonomické motivy, osobní, rodinné, partnerské, světonázorové a v nemalé míře i nedůvěra v budoucí ekonomický rozvoj vlastní země. Dočasné zahraniční pobyty jsou zase více motivované touhou po poznání, dobrodružství, zdokonalení jazyka apod. I z tohoto hlediska je struktura délky předpokládané migrace v souvislosti s porovnáním výsledků minulých let zajímavá. Komparaci výsledků obou sledovaných průzkumů dokumentuje tabulka č. 5. Tabulka 5: Předpokládaná délka zahraničního pobytu v roce 2003 a 2000 (% z potenciálních migrantů) Šetření v roce 2003 Migrace trvalá


7,7

10,9

92,3

89,1

11,7

36,7

• 1 – 2 roky

36,1

29,1

• déle než 2 roky

29,4

9,6

• nevím

22,8

23,8

Migrace dočasná z toho • do 1 roku

Zahraniční pracovní migrace českých občanů má i v roce 2003 výrazně převažující dočasný charakter. Podíl trvalých migrantů se v průběhu tří let dokonce snížil (cca o tři procentní body) a činí tak z celkového počtu migračně orientovaných necelých 8 %; z počtu oslovených méně než 1,5 %. V porovnání s rokem 2000 se prodloužila plánovaná délka zahraničního pobytu, avšak nikterak dramaticky. Její těžiště představuje zahraniční pobyt v trvání do 2 let (36 %); v roce 2000 byla nejfrekventovanější doba zahraniční migrace časová perioda jednoho roku. Podíl nerozhodnutých migrantů proti situaci před třemi lety výrazně neklesl a zůstává zhruba na stejné úrovni. • Volba cílové země V souvislosti se společenskopolitickým děním v zemi došlo k určitým změnám v preferencích cílové země a posílila se orientace na SRN a Rakousko. Vyšší frekvence byly zaznamenány paradoxně na úkor jiných členských zemí Unie i jiných zemí světa. Nepříliš zjevný pokles je zaznamenán v zájmu o anglofonní státy, které však v souhrnu stále představují více než pětinový podíl (22,2 %). Obdobně jako před třemi lety je mezi potenciálními migranty evidován vysoký rozptyl zájmů a výrazné zastoupení skupiny nerozhodnutých migrantů. APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2005

81

Tabulka 6: Volba cílové migrační země v roce 2003 a v roce 2000 (% z potenciálních migrantů) Šetření v roce 2003


Německo

37,7

25,4

Rakousko

7,1

4,8

11,1

12,4

Francie

2,0

3,2

jiné země EU

5,5

7,0

USA, Kanada

11,1

13,4

Velká Británie

jiné země světa nevím

3,6

7,5

23,0

26,3

• Termín odchodu do zahraničí Údaje o zamýšleném zahájení pracovní činnosti v zahraničí nepochybně korespondují s mírou reálnosti těchto představ. Předpokládáme, že čím vzdálenější je plánovaný odchod ze země, tím větší je hypotetičnost tohoto záměru. Deklarovaný záměr začít pracovat za hranicemi během příštích šesti měsíců bude zřejmě ve většině případů podložen již konkrétní přípravou. Rozsah migračního potenciálu strukturovaný zamýšlenou dobou odchodu tak představy o exodu českých občanů do ciziny dále koriguje. Pokud za vážně míněné úvahy považujeme odchod z České republiky během jednoho roku, pak se skupina potenciálních migrantů redukuje na necelou čtvrtinu (23,3 %) případů. Každý třetí z potenciálních migrantů nemá o zahájení zahraničního pobytu žádnou časovou představu. Ze srovnávací analýzy posuzovaných šetření je zřejmé, že více než o polovinu poklesla skupina dosud nerozhodnutých potenciálních migrantů a zřetelně se zvýšily frekvence osob se zahájením migrace v delším časovém horizontu. Za zmínku stojí nárůst potenciálních migrantů za předpokladu, že budou odstraněny omezující opatření volného pohybu v rámci Unie. Tabulka 7: Předpokládaný odchod do zahraničí v roce 2003 a 2000 (% z potenciálních migrantů) Šetření v roce 2003 do 6 měsíců

6,5

Šetření v roce 2000 4,6

do 1 roku

16,8

10,7

za 1 – 2 roky

24,9

29,0

po schválení volného pohybu1)

26,1

12,9

82


nevím

25,6

55,0

V roce 2000 zněla odpověď: „Po přijetí ČR do EU.“ V té době ještě nebylo oddálení volného pohybu předpokládáno.

1)

4.

Reálná migrační situace po vstupu ČR do EU

Zatímco občané starých členských států mají zaručen přístup k zaměstnání v kterémkoliv jiném členském státě, spolu s doprovodným právem pobytu pro sebe a členy své rodiny, pro nově přistoupivší státy Unie včetně ČR platí u většiny členských států režim přechodného omezení volného pohybu pracovních sil. Toto období má trvat nejdéle po dobu sedmi let s první revizí platnosti po dvou letech od vstupu do EU. Bez přechodných opatření otevřely pracovní trh českým občanům pouze tři státy Unie – Irsko, Velká Británie (s povinností registrace) a Švédsko. Nanejvýš podnětná by byla informace o skutečném počtu českých osob pracujících v současné době v zahraničí a vývoji tohoto počtu od vstupu ČR do EU. Zjistit však tyto údaje je dosti problematické, neboť čeští občané nemají ohlašovací povinnost v ČR, ale jejich evidence se stane až součástí statistik příslušné hostitelské země. EUROSTAT (Evropský statistický úřad) však české občany jako zvláštní národnostní skupinu zatím neevidoval pro její marginální charakter; rovněž doba od vstupu ČR do Unie je velmi krátká. V současné době jsou k dispozici pouze údaje ČSÚ, zjištěné na základě Výběrového šetření pracovních sil,10) které hovoří o tom, že v loňském roce (2004) pracovalo v zahraničí cca 23 000 Čechů. Z nejnavštěvovanějších evropských zemí stojí na prvním místě Německo, dále Velká Británie, sousední Rakousko a Itálie. V Německu pracoval téměř každý třetí ze zjištěných migrantů (6 800 Čechů), ve Velké Británii 3 600 Čechů, tj. 15,3 % z celkového počtu Čechů pracujících v cizině, v Rakousku 3 300 českých osob a v Itálii asi 1 400 českých pracovníků. Zhruba 2 000 českých občanů si našlo zaměstnání v USA. Zda jsou tyto čísla úplná, je těžké zjistit. Statistici je zvyšují o lidi, kteří si vydělávají načerno, což lze těžko zkontrolovat. Jak již bylo naznačeno, komplexně české pracovníky pracující v zahraničí nikdo nesleduje. V kontextu let 1993–2003 je patrné, že nejvyšší úrovně dosáhly počty českých osob pracujících v zahraničí v roce 1993. Od té doby počet českých pracovních migrantů klesal; loni dosáhl úrovně z roku 1994. Z delšího časového horizontu klesá počet osob zaměstnaných v Německu a naopak výrazně vzrůstá zájem o Velkou Británii, nepochybně v souvislosti s možností legálního zaměstnání v této zemi. Zajímavé je, že v posledním roce opět vzrůstá zájem o Rakousko.11) Přes loňský nárůst českých občanů pracujících v zahraničí je celkové číslo

Pravidelné čtvrtletní šetření ČSÚ o výši a struktuře zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR hodnocené podle mezinárodních definic a doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO). Výběrový vzorek zahrnuje cca 24 tis. bytů v celé ČR, v nichž je šetřeno téměř 62 tis. respondentů všech věkových skupin – z toho 52 tis. respondentů ve věku od 15 let výše.

10)

11)

Blíže www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace.


83

v porovnání např. s Polskem nízké, a to i při přepočtu na srovnatelnou úroveň. Polsko má téměř čtyřikrát více obyvatel než Česká republika a podle údajů polského statistického úřadu pracuje v zahraničí každý rok přibližně půl milionů Poláků.11)

5.

Závěry

Zahraniční migrace je součástí společenských, ekonomických i kulturních proměn a evropské země v ní hrály vždy důležitou roli, ať již jako země přijímající nebo vysílající. Mobilita osob a pracovních sil představuje vždy migrační pohyb dvěma směry. Vztaženo k České republice se jedná o imigraci cizinců do ČR a jejich vstup na český trh práce na straně jedné, na straně druhé v souvislosti se vstupem ČR do EU jde zejména o budoucí migraci českých občanů do zahraničí a jejich zaměstnanost v cílových zemích. Podnětem k výzkumných projektům o migrační připravenosti českého obyvatelstva směrem do zahraničí byly a jsou otázky kolem volného pohybu pracovních sil v prostoru Unie. Již v přípravném období vstupu do EU byly, zejména našimi budoucími sousedy v EU, tlumočeny sílící obavy z hromadného přílivu levných pracovních sil z České republiky. Obavy z hromadného odchodu Čechů do Německa, Rakouska a jiných EU států se však nepotvrdily. První měsíce po vstupu ČR do EU ukazují, že k žádným dramatickým změnám nedošlo, a to ani do států, které již českým pracovníkům své pracovní trhy otevřely. Podle prvních odhadů ČSÚ nejsou Češi mezi hlavními skupinami příchozích a celkově jich je jen několik tisíc. Tomu ostatně odpovídají i zkušenosti z „jižního rozšíření“ Unie o Řecko, Španělsko a Portugalsko (v situaci, kdy ani tyto země nedosahovaly při vstupu do EU ekonomických parametrů většiny starých členských států). Česká republika se stále zřetelněji prezentuje jako země, která sama dává práci velkému počtu cizinců, přičemž čeští občané za výdělkem do ciziny hromadně neodcházejí. Podle nejnovější studie ČSÚ příchody za prací do ČR téměř sedmkrát převyšují odchody za prací.12) Česká republika se tak stává pro určitou část cizinců cílovou zemí imigrace,13) čímž se ocitáme v podobném postavení jako staré země EU. Rovněž terénní průzkumy postojů českého obyvatelstva k zahraniční pracovní migraci realizované VÚPSV v letech 2000/2001 a 2003 opakovaně prokazují, že majoritní část české populace (82,5 % r. 2003) o pracovní migraci neuvažuje a preferuje pobyt a práci doma. V průběhu posledních tří let došlo dokonce k snížení počtu potenciálních trvalých migrantů, kteří tvoří z celkové skupiny potenciálních migrantů, uvažujících s různým stupněm závaznosti o pobytu a práci v cizině, pouhých 8 %. Česká strana nadále usiluje o postupné zrušení (zkrácení) přechodného období a jedním z argumentů jsou i výsledky terénních průzkumů migračního sklonu české populace, které budou ve VÚPSV v pravidelných intervalech opako-

12)

ČSÚ, Drahomíra Dubská, MF Dnes.

Na konci roku 2002 byli v pořadí platných povolení k pobytu na prvním místě občané Slovenské republiky, Ukrajiny a Vietnamu. 13)

84


vaně realizovány (nejbližší terénní průzkum migrační připravenosti českého obyvatelstva je plánován na letošní rok 2005). Současně je ověřována hypotéza o možném odchodu vysoce kvalifikovaných českých odborníků do bohatších států Unie a světa. Výzkum tak reaguje na potenciální riziko, které může po uvolnění volného pohybu pracovníků v určité míře u určitých vzdělanostních a profesních skupin Českou republiku ohrozit. Řada států Unie však realizuje aktivní imigrační politiku zaměřenou na import vysoce kvalifikovaných odborníků ze zahraničí již dnes. Není žádným tajemstvím, že zájem je prioritně orientován na lékaře a zdravotní personál vůbec. V současné době je o to intenzivnější, že ve státech EU je uznáván nejen český diplom, ale i lékařské atestace. Pro zahraničí jsou vyhledáváni lékaři téměř všech specializací (internisté, ortopedi, pediatři, stomatologové, psychiatři atd.), dále je zájem o kvalifikované sestry, rehabilitační pracovníky a další kvalifikovaný zdravotnický personál. Nejcitelnější ztráty mohou z hlediska České republiky představovat relativně malé skupiny vysoce kvalifikovaných specialistů, které lze při jejich odchodu do zahraničí jen těžko nahradit. VÚPSV bude v následujících čtyřech letech právní, ekonomické i demografické problémy odchodu kvalifikovaných odborníků ze zdravotnictví průběžně sledovat, zkoumat a analyzovat a následně informovat odbornou veřejnost o možném riziku a jeho dopadech. ••• Jana Vavrečková Prognoses of the Migratory Potential of the Czech Republic after European Union Enlargement, and Methods for its Estimation The article is concerned with topical issues of foreign labour migration. The first part of the work analyses approaches to estimating migratory potential abroad in the foreign (especially European) research sphere. The focal point of the article lies in providing concise information about the attitudes of Czechs to labour migration to other countries, and an analysis of the shift in the migration readiness of Czechs between 2000 and 2003. The level of general foreign migration is analysed, in terms of how realistic it is, as well as the selection of the destination, the length of foreign migration, and the expected time of departure from the Czech Republic, followed by the available findings about the real labour migration of Czech citizens to other countries in 2004, i.e., after the Czech Republic’s accession to the European Union. In concluding, the article points to the risk factor of the drain of qualified Czech experts to richer European Union or other countries, and emphasises a priority interest in Czech physicians.


85

Prognózy migračního potenciálu České republiky po rozšíření Evropské unie a metody jeho odhadu

Recommend Documents