ÚVOD Předkládaná publikace prezentuje vybrané aktuální problémy české ekonomiky na prahu vstupu do Evropské unie. V návaznosti na publikaci vydanou v předchozím roce (Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU) jsou opět sledovány výzvy a problémy české ekonomiky při dosahování dlouhodobě udržitelné růstové výkonnosti a konkurenceschopnosti ve stabilním politickém a makroekonomickém rámci. Pozice České republiky je hodnocena v širším mezinárodní srovnání, zejména s ostatními tranzitivními zeměmi vstupujícími do EU a se stávajícími členskými zeměmi. První kapitola se zabývá politicko-ekonomickými souvislostmi vstupu České republiky do Evropské unie. Pozornost je věnována ekonomickým a institucionálním aspektům samotného vstupu, tj. hlediskům motivů a nákladů rozšíření z pozice EU a diskusím v souvislosti s navrhovanými změnami institucionálního uspořádání orgánů Unie po rozšíření. Dále se kapitola zabývá charakteristikami kvality politickoekonomického prostředí v České republice v širším mezinárodním srovnání (včetně skupiny transformujících se zemí). V návaznosti na hodnocení úrovně a struktury politického rizika s využitím alternativních přístupů je specifická pozornost věnována zejména problému korupce, která se v současné době stává jedním z nejsledovanějších společenských jevů. Příspěvek Současné rozšíření Unie a jeho ekonomické aspekty (autor Luděk Urban) poukazuje na to, že po uzavření jednání o rozšíření Unie se odborný zájem přesunul do jiné oblasti: jaké motivy vedly členské země k rozhodnutí o přijetí nových zemí při známých rozdílech v jejich ekonomické úrovni, což vyvolává velký nápor na zdroje evropského rozpočtu. Druhá otázka zní: jaké náklady to bude znamenat pro současné země Unie. Ze tří možných motivů (politických, bezpečnostních a ekonomických) se ukazuje, že hlavní hnací silou byly pohnutky politické a bezpečnostní, nikoli ekonomické (rozšíření trhů). Původní odhady nákladů současného rozšíření byly znepokojující, protože vycházely z předpokladu, že se nové země zapojí do společné zemědělské politiky a že se budou podílet na zdrojích strukturálních fondů na úrovni běžné v Unii. Následná rozhodnutí však stanovila omezení nákladů rozšíření o nové členské země, které jsou proto, podle všeobecného názoru, pro Unii poměrně nízké. Otázkou je samozřejmě vývoj jednání v oblasti rozpočtu EU v následujících letech. Předmětem příspěvku Postavení České republiky v institucích Evropské unie (autor Zdeněk Šrein) je hodnocení změn v pozici ČR, k němuž by došlo, pokud by byl přijat návrh ústavy EU, navržený Konventem, v porovnání s Nicejskou smlouvou jako východiskem pro smlouvu o přistoupení České republiky do EU. Ke změnám by došlo především v důsledku jiného mechanismu hlasování v Radě (definice kvalifikované většiny). Na rozdíl od běžně prezentovaného názoru se autor snaží dokázat, že návrh evropské ústavy váhu hlasu ČR výrazněji nemění. V další části autor polemizuje s návrhem ústavy vytvořit dvě kategorie komisařů (hlasujících a nehlasujících). Ten považuje v souladu s názorem Evropské komise za zcela nepraktický, protože neodráží reálný systém práce Komise. Formulace kompetencí Unie v rámci dosavadního prvního pilíře povede spíše k decentralizaci v porovnání se stavem, předpokládaným podepsanou smlouvou o vstupu ČR do EU. Autor proto nesdílí názor, že je nutno vypisovat o návrhu ústavy EU v ČR referendum.
Příspěvek Politické riziko transformujících se ekonomik ve srovnání s EU (autor Milan Žák) vychází z definice politického rizika jako širokého spektra událostí v politickém a sociálním prostředí země, které mohou mít vliv na výkonnost ekonomiky, výkon vlastnických práv a na tržní prostředí. V první části příspěvku jsou diskutovány druhy rizika v obecné rovině a přístupy k riziku a metody jeho měření. Ve druhé části jsou porovnávána politická rizika široké skupiny (27) transformujících se ekonomik (v alternativních členěních) se skupinou patnácti členských zemí Evropské unie. Z provedené analýzy vyplývá, že nejdůležitějším problémem české společnosti a tím i ekonomiky je korupce a pomalé vytváření socioekonomických podmínek pro fungování tržního mechanismu. Na druhém místě pak je možno zmínit problémy ve vztahu k menšinám a nestabilní vládu danou těsnou většinou v parlamentu. Doporučení v oblasti hospodářské politiky směřují k podpoře odstranění korupce a kultivace tržního prostředí, a to jak po stránce právní, tak i institucionální. Odstraňování překážek pro podnikání, pro příliv zahraničního kapitálu, zvyšování důvěryhodnosti země a odstraňování korupce je i politikou zvyšování výkonnosti ekonomiky a v konečných důsledcích i tou nejlepší politikou pro občany. Příspěvek Korupce v transformujících se ekonomikách (autor Milan Žák) se v návaznosti na předchozí příspěvek věnuje korupci, jako dílčímu problému kvality institucionálního prostředí. Korupce, která představuje zneužití veřejné moci ve vlastní prospěch, je stále více vnímána nejen jako negativní společenský jev, ale i jako fenomén poškozující důvěryhodnost země. Příspěvek vychází z popisu tří základních prvků pro výskyt korupčního jednání: subjektů, renty a prostředí, a využívá hodnotících přístupů mezinárodních institucí pro srovnání pozice širší skupiny transformujících se zemí se stávajícími členskými zeměmi EU. Podrobnější analýza korupčního jednání se zabývá hodnocením korupčních praktik, jejichž srovnání ukazuje na míru závažnosti tohoto problému v tranzitivních ekonomikách. Boj proti korupci velmi úzce souvisí s historickým vývojem společnosti, s hodnotami, které jednotlivé země uznávají, a se stavem právního prostředí. Proto také s různou intenzitou působí obecné faktory odrazující od korupčního jednání, které převážně souvisejí s nezávislostí soudní moci a s jednotným výkladem práva. Předmětem druhé kapitoly je makroekonomický vývoj České republiky v mezinárodním srovnání. Kapitola se pokouší o hodnocení vývoje české ekonomiky ve druhé polovině 90. let a na počátku nového století. Důležitým kriteriem posuzování tohoto vývoje se stávají mezinárodní komparace, především se skupinou nových členských zemí EU. Pozornost je zaměřena na růstovou výkonnost české ekonomiky a problémy její makroekonomické rovnováhy. Ta je zkoumána z různých hledisek na úrovni celého národního hospodářství i na úrovni jednotlivých institucionálních sektorů. Zvláštní pozornost je věnována narůstající nerovnováze veřejných financí, veřejnému dluhu a jeho řízení. Příspěvek Základní tendence vývoje české ekonomiky (autor Vojtěch Spěváček) se zaměřuje na období od druhé poloviny 90. let a na počátku nového století v oblasti ekonomického růstu, inflace, nezaměstnanosti a makroekonomické rovnováhy. Těžiště příspěvku je ve zkoumání růstové výkonnosti, která je ve srovnání s ostatními středoevropskými tranzitivními ekonomikami výrazně nižší. Příčinou je zřejmě řada různorodých faktorů počínaje dědictvím minulosti, přes investice do lidského faktoru, strukturální změny a technický vývoj, kvalitu institucionálního prostředí až po makroekonomickou politiku. Příspěvek dále analyzuje zdroje růstu HDP podle odvětví
a vývoj poptávky a její příspěvek k růstu HDP. V případě ČR to byl především růst domácí poptávky, který ve zkoumaném období byl hlavním tahounem růstu ekonomiky. Na růstu domácí poptávky se významně podílela konečná spotřeba domácností, jejíž reálný růst ovlivnil především růst jejich disponibilních důchodů, snižující se míra jejich úspor a vývoj spotřebitelských cen. Investice do fixního kapitálu podléhaly větším výkyvům a s výjimkou období druhé recese české ekonomiky (1997 – 1999) a roku 2002 se staly též významným růstovým faktorem. Vliv čistého vývozu na růst HDP byl převážně záporný. Poslední část příspěvku se zabývá přetrvávající makroekonomickou nerovnováhou české ekonomiky. Zejména rychle rostoucí rozpočtové deficity jsou dlouhodobě neudržitelné a vyžadují reformu veřejných financí. Příspěvek Makroekonomická rovnováha české ekonomiky v letech 1995–2002 (autor Vojtěch Spěváček) je rozdělen na část metodologickou a analytickou. První část vychází ze systému národního účetnictví a ze základních makroekonomických identit, které tento systém obsahuje. Ty umožňují dvojí pohled na makroekonomickou rovnováhu: pohled z hlediska vztahu domácí nabídky (HDP) a domácí poptávky a pohled z hlediska vztahu národních úspor a investic, který je úplnější. V obou případech je ve vzájemném vztahu vnitřní a vnější rovnováha. Analytická část zkoumá vývoj rovnováhy české ekonomiky v letech z obou těchto pohledů. Vývoj mezery mezi domácí nabídkou a domácí poptávkou ukazuje, že saldo zahraničního obchodu ve zboží a službách počítané v běžných cenách vykazuje v posledních letech přijatelné hodnoty mimo jiné díky příznivému vývoji směnných relací. Nepříznivý je však vývoj mezery mezi národními úsporami a investicemi, která má svůj odraz ve vývoji deficitu běžného účtu platební bilance. Narůstající nerovnováha je mimo jiné odrazem klesající míry hrubých národních úspor a silného nárůstu deficitu veřejných financí. Mezinárodní srovnání ukazuje, že problém udržení makroekonomické stability je také vážným problémem většiny ostatních přistupujících tranzitivních ekonomik. Příspěvek Vývoj veřejných rozpočtů, fiskální politika a řízení veřejného dluhu ČR (autor Petr Pavelek) hodnotí situaci před vstupem země do Evropské unie v širších makroekonomických souvislostech a v mezinárodním srovnání s ostatními přistupujícími zeměmi. Analýza českého vládního rozpočtového a dluhového vývoje v posledním desetiletí potvrzuje strukturální založení rozpočtových deficitů napříč hospodářským cyklem a faktickou neexistenci stabilizační fiskální politiky. Tato oblast tedy představuje hlavní zdroj ohrožení vnitřní a vnější ekonomické rovnováhy ve střednědobém horizontu a přípravy země na vstup do eurozóny. Shrnuta jsou i hlavní východiska koncepce vládní reformy veřejných rozpočtů, z nichž za hlavní systémové kroky lze označit proces fiskálního cílení, závazných střednědobých výdajových rámců a záměr urychleného ukončení činnosti transformačních institucí a konečnou centralizaci řízení finančních pasiv centrální vlády na ministerstvu financí. Příspěvek upozorňuje také na nejvýznamnější události v oblasti tvorby a implementace strategie a politiky řízení státního dluhu. Pozitivně lze hodnotit zejména určité organizační změny a posílení kapacit pro jejich rozvoj v rámci ministerstva financí, které tak vytváří výchozí podmínky pro postupnou mezinárodní standardizaci dluhově-politických institucí v souvislosti s reformním úsilím ve fiskální oblasti. Příspěvek Makroekonomické a finanční aspekty zahraničního financování centrální vlády České republiky (autor Petr Pavelek) se zabývá výhodami a riziky spojenými s dluhovým financováním domácích rozpočtových deficitů pomocí cizoměnových zdrojů získaných na zahraničním kapitálovém trhu. Vzhledem k tomu, že
tento kanál financování může mít významné makroekonomické dopady, jsou důsledně rozlišeny dva pohledy, které prezentují politiku řízení vládního dluhu jako unikátní průnik makroekonomie a finančních trhů. Národohospodářský pohled poukazuje na souvislosti s měnovou a devizovou politikou centrální banky, kurzovým vývojem, platební bilancí, zahraničním zadlužením a mezinárodní investiční pozicí země, fiskální a rozpočtovou politikou. Druhý pohled prezentuje národní dluhový manažer malé ekonomiky, která se nachází v procesu strukturálního prohlubování fiskální nerovnováhy a připravuje se na členství v eurozóně. Na základě mezinárodního srovnání a analýzy současné dluhové struktury, rizikového profilu a finanční pozice centrální vlády příspěvek přináší jednoznačné doporučení historického vstupu České republiky na evropský kapitálový trh coby emitenta českých státních dluhopisů denominovaných v euru. Příspěvek Komparace měnového vývoje ve středoevropských ekonomikách v druhé polovině 90. let (autor Jan Kubíček) nejprve stručně shrnuje hlavní události týkající se měnového a kurzového vývoje ve srovnávaných zemích. Dále je zkoumána struktura peněžních agregátů, ze které je patrné, že v některých zemích došlo ve sledovaném období k velmi podstatným změnám ve složení bankovních aktiv. Další část příspěvku je věnována srovnání vývoje široké peněžní zásoby a nominálního produktu, resp. nominální poptávky na ročních datech. Srovnání ukazuje, že sice ve střednědobém horizontu platí, s výjimkou Polska, že důchodová rychlost peněz se mění pouze postupně, ale meziroční výkyvy rychlosti peněz jsou značné. V Polsku docházelo ve sledovaném období k výrazné monetizaci. Měnové regrese provedené na čtvrtletních datech a využívající model částečného přizpůsobení ukazují, že mezi úzce definovanými penězi (M1) a domácí poptávkou je významný vztah. Jako nejistá se však v empirickém výzkumu jeví role nominálních úrokových měr. V poslední části příspěvku je graficky srovnán vývoj široce vymezené peněžní zásoby (M2 resp. M3) a domácí poptávky na čtvrtletních datech, kde bylo zjištěno, že s výjimkou Slovenska se projevuje obrácená kauzalita, tj. od domácí poptávky k penězům. Třetí kapitola se věnuje vnější ekonomické rovnováze české ekonomiky. Zkoumá vývoj zahraničního obchodu ČR i vývoj dalších složek platební bilance (bilance služeb, výnosů a běžných transferů) a jejich vliv na vnější ekonomickou rovnováhu. Podrobněji jsou analyzovány finanční toky v členění na přímé investice, portfoliové investice a ostatní investice. Zvláštní pozornost je věnována reálné apreciaci měn ve středoevropských tranzitivních ekonomikách a jejímu rozdělení na vnitřní a vnější apreciaci. Součástí analýzy jsou mezinárodní komparace s vybranými tranzitivními ekonomikami, které vstupují do Evropské unie. Příspěvek Analýza zahraničního obchodu a běžného účtu platební bilance České republiky (autor Vladimír Tomšík) podrobně analyzuje vývoj obchodu, včetně jeho teritoriální a komoditní struktury, ale i vývoj dalších položek běžného účtu platební bilance (bilance služeb, výnosů a jednostranných převodů) v období od měnové krize (květen 1997) až do současnosti. Provedená analýza naznačuje, že k prohloubení vnější nerovnováhy ČR vyjádřené schodkem běžného účtu platební bilance nejvýrazněji přispívá položka bilance výnosů, přesněji řečeno narůstající repatriace a reinvestice zisků zahraničních společností. V této souvislosti lze tvrdit, že výše deficitů běžného účtu ČR již není primárně determinována vývojem zahraničního obchodu, ale zejména vývojem bilance výnosů a služeb. V závěru kapitoly je provedeno srovnání zahraničního obchodu a běžného účtu vybraných tranzitivních ekonomik (ČR,
Maďarska, Polska a Slovenska). Příspěvek obsahuje i přílohu, ve které jsou diskutovány metodologické nedostatky ukazatele udržitelnosti deficitu běžného účtu platební bilance ve vztahu k HDP. Příspěvek Indikátory vnější nerovnováhy a měnové krize (autor Vladimír Tomšík) se zabývá analytickou vypovídací schopností platební bilance v souvislosti s udržitelností vnější rovnováhy země a hrozbou vypuknutí měnové krize. Příspěvek nejprve vymezuje vnější (ne)rovnováhu na úrovni různých sald platební bilance. Dále diskutuje metodologii platební bilance a z ní plynoucí možné zkreslení ukazatele skutečné vnější nerovnováhy ekonomiky díky zahrnování reinvestovaných zisků do položky bilance výnosů běžného účtu platební bilance. V příspěvku je definován a analyzován finanční životní cyklus investic včetně faktorů, které determinují velikost reinvestovaného zisku a tím i zkreslení vnější nerovnováhy země. Součástí příspěvku je i analýza vývoje indikátorů vnější rovnováhy České republiky v období před měnovou krizí (květen 1997) a v současnosti. Na tuto část pak navazuje popis a analýza moderních indikátorů měnových krizí. Příspěvek je završen empirickou verifikací modelu finančního životního cyklu investic metodou panelové regrese na datech vyspělých, rozvíjejících se a tranzitivních zemí. Příspěvek Analýza finančních toků platební bilance (autor Filip Novotný) se po úvodním nastínění metodologie finančního účtu platební bilance věnuje zejména analýze finančních toků na účtech platební bilance ČR ve standardním členění na přímé, portfoliové a ostatní investice. Samostatná část příspěvku je také věnována vývoji rezervních aktiv ČNB. V rozmezí let 1999 až 2003 zaznamenávala ČR vysoké přebytky na finančním účtu platební bilance a docházelo k nárůstu devizových rezerv ČNB. Ve sledovaném období byl dominantním finančním tokem čistý příliv přímých investic, který působil na růst devizových rezerv a zhodnocování koruny. S odezníváním privatizace státního majetku se však měnila struktura přílivu přímých investic pouze ve prospěch reinvestovaného zisku z předchozích zahraničních investic a do budoucna již nelze počítat s tak masivním přílivem, což potvrdil vývoj v roce 2003. Na účtu portfoliových investic docházelo k čistému odlivu finančních prostředků vlivem investic českých subjektů nejprve do majetkových a od roku 2002 zejména do dluhových zahraničních cenných papírů. Vývoj ostatních investic byl určován finančními operacemi obchodních bank a v posledních dvou letech výrazně přispěl k čistému přílivu finančních prostředků. Tyto prostředky však byly obratem investovány zpět do zahraničních dluhových portfoliových investic. Příspěvek Komparace reálné apreciace ve středoevropských tranzitivních ekonomikách (autor Jan Kubíček) zahrnuje srovnání tranzitivních zemí (ČR, Slovenska, Maďarska a Polska) s Německem. Celková reálná apreciace je rozdělena na apreciaci vnějšího kurzu, tj. diferenci v tempu růstu cen obchodovatelných statků ve zkoumané zemi a Německu po zohlednění vývoje nominálního kurzu, a apreciaci vnitřního kurzu, tj. vývoj ceny neobchodovatelných statků v jednotkách obchodovatelných statků. Rozdělení apreciace na vnitřní a vnější je závislé na vymezení sektorů obchodovatelných a neobchodovatelných statků. V příspěvku je provedeno dvojí vymezení těchto sektorů, výsledky se liší od ostatních výzkumů v závislosti na sektorovém vymezení a použitých cenových indexech. Ukazuje se, že vnější apreciace byla v ČR velmi významná a vysvětluje většinu celkové apreciace, zatímco v Maďarsku je prakticky nevýznamná. Vnitřní apreciace byla zkoumána prismatem BalassovaSamuelsonova modelu, který se opírá o rozdíl produktivit v obchodovatelném a
neobchodovatelném sektoru. Ukázalo se, že tento model je pro vnitřní apreciaci tranzitivních ekonomik kvantitativně velmi důležitý, ale nezanedbatelnou roli hrály i další faktory: relativní vývoj mezd v jednotlivých sektorech a vývoj přirážek ke mzdám. Čtvrtá kapitola je věnována tématu konkurenční výhody a přímých zahraničních investic s důrazem na jejich význam pro kvalitativní charakteristiky strukturálních změn v české ekonomice v mezinárodním srovnání. Pozornost je věnována vývoji technologické a kvalifikační náročnosti vývozů tranzitivních zemí, která se sice podle odvětvových klasifikací zvyšuje, ale její skutečná úroveň zůstává nízká a odráží převahu kvalitativně náročných segmentů typu montážních operací v pobočkách zahraničních firem. Z tohoto hlediska je také nutno hodnotit význam podniků pod zahraniční kontrolou pro restrukturalizaci zpracovatelského průmyslu a pro uzavírání mezery v produktivitě práce a technologické dohánění vyspělejších zemí. Specifický problém představuje tendence k dualizaci domácí ekonomiky, tj. rozevírání výkonnostní mezery mezi domácími a zahraničními podniky. Příspěvek Kvalitativní náročnost zpracovatelských vývozů tranzitivních zemí do EU (autor Anna Kadeřábková) hodnotí charakteristiky strukturálních změn mezi lety 1995 a 2001 na pozadí vykazované technologické a kvalifikační intenzity. Přes úspěšné kvalitativní dohánění vývozní struktury většiny sledovaných zemí je zdůrazňována jejich dosud omezená pozice v globálních produkčních řetězcích, na níž je toto dohánění založeno. V rámci kvalitativně náročných odvětví jsou realizovány spíše kvalitativně méně náročné segmenty, převážně typu montážních operací, při dosud nízkých vlastních inovačních schopnostech. Hodnocení strukturálních změn a vývoje výkonnosti zpracovatelských vývozů z hledisek kvalitativní náročnosti umožňuje odlišit typ kvalitativního dohánění ve sledovaných zemích a jejich výslednou pozici vůči agregátu EU. Analýza struktury technologicky náročných vývozů na odvětvové a produktové úrovni přibližuje pozici sledovaných zemí v globálním produkčním řetězci. Kvalitativně omezenou pozici charakterizuje vysoká produktová specializace a geografická koncentrace. Nízká kvalitativní náročnost realizovaných segmentů produkčního řetězce se projevuje i v malých rozdílech kvalitativní (technologické, inovační a kvalifikační) intenzity kvalitativně odlišených odvětvových skupin. Příspěvek Význam podniků pod zahraniční kontrolou pro restrukturalizaci ve zpracovatelském průmyslu (autor Martin Srholec) vychází z významu zahraničních firem v českém průmyslu. Více než polovina produkce ve zpracovatelském průmyslu je soustředěna v podnicích pod zahraniční kontrolou, přičemž jejich podíl se setrvale zvyšuje. Podniky pod zahraniční kontrolou jsou oproti domácím firmám podstatně více vývozně orientované a vykazují lepší výsledky v produktivitě práce i rentabilitě, což sice podtrhuje jejich pozitivní úlohu při restrukturalizaci, ale přetrvávající zaostávání domácích podniků zároveň ukazuje na problém duality domácí ekonomické struktury. Pro snižování výkonnostních mezer je zdůrazněn význam vazeb mezi podniky pod zahraniční kontrolou a domácími firmami. Diskutováno je vytlačování domácích podniků zejména přes trh práce a zhodnocení měnového kurzu a rovněž rozporuplný dopad zahraničních investic na zaměstnanost, o kterém v konečném důsledku rozhodují přetrvávající rigidity na trhu práce. Příspěvek Dynamizace komparativních výhod a uzavírání mezery v produktivitě práce (autor Martin Srholec) analyzuje rozsah technologické mezery čtyř středoevropských ekonomik vůči vyspělým zemím z pohledu rozdílných možností pro
uzavíraní mezery mezi odvětvími, z hlediska rozdílů v převažujících zdrojích konkurenční výhody stejných odvětví ve vyspělých a rozvíjejících se zemích a z pohledu rozdílů mezi podniky pod zahraniční kontrolou a domácími firmami. Po krátkém přehledu teoretických východisek s důrazem na dynamické pojetí komparativních výhod a úlohu technologické změny pro dotahování ekonomické úrovně následuje empirická analýza. Nejprve jsou shrnuty hlavní trendy ve vývoji zpracovatelského průmyslu a rozvoji sledovaných odvětví. Dále je identifikována mezera v produktivitě práce vůči vyspělým zemím a dualita mezi podniky pod zahraniční kontrolou a domácími firmami. Mezery jsou analyzovány ve vztahu k rozmístění aktivit na opačném konci spektra z hlediska výše přidané hodnoty a kvalifikační náročnosti. Nejprve jsou uvedeny rozdíly v rozsahu výzkumných a vývojových aktivit s vysokou přidanou hodnotou a kvalifikační náročností. V navazující části pomocí analýzy intraproduktového obchodu je ukázán rozsah montáže náročné na levnou pracovní sílu v jednotlivých odvětvích.
