Prognóza finančních trhů

Tony Plummer

Prognóza finančních trhů Psychologie úspěšného investování Aktualizované vydání

BizBooks Brno 2014

KE0686_sazba.indd i

16.7.2014 15:25:50

Prognóza finančních trhů Psychologie úspěšného investování Tony Plummer Překlad: Romana Hegedüsová, Radomír Čížek Obálka: Petr Holub Sazba: Martina Mojzesová Odpovědná redaktorka: Martina Skovajsová Technický redaktor: Jiří Matoušek © Tony Plummer, 1989, 1993, 1998, 2003, 2006, 2010 Z anglického originálu Forecasting financial markets: the psychology of successful investic vydaného nakladatelstvím Kogan Page. Translation © Radomír Čížek, 2014

Objednávky knih: www.albatrosmedia.cz [email protected] bezplatná linka 800 555 513 ISBN 978-80-265-0063-6 Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 641. © Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele. 2. vydání

KE0686_sazba.indd ii

16.7.2014 15:26:05

Obsah Předmluva

xvii

Předmluva k šestému vydání

xix

Poděkování

xxi

Úvod

1

První část

Logika iracionálního chování na finančních trzích

7

1

9

2

KE0686_sazba.indd iii

Naprostá individualita nebo nerozdělitelný celek ÚVOD VZTAHY V PŘÍRODĚ ZLOM V TRADIČNÍM POJETÍ KONCEPČNÍ REVOLUCE PROBLÉM MOTIVACE DVOJÍ POVAHA MOTIVACE ZÁVĚR

9 9 10 10 11 12 13

Dva lidé jsou dav

15

ÚVOD VLIV SKUPIN POSTŘEHY GUSTAVA LE BONA SCHOPNOST SKUPINY SEBEZORGANIZOVAT SE MYSL JAKO DYNAMICKÝ PRINCIP SKUPINOVÁ MYSL TROJJEDINOST LIDSKÉHO MOZKU NEOKORTEX AMYGDALA REAKCE NA OHROŽENÍ DAVOVÁ INTELIGENCE

15 15 16 17 18 19 19 20 20 21 22

16.7.2014 15:26:05

iv

Prognóza finančních trhů

3

Role jednotlivce uvnitř davu

25

INTEGRAČNÍ TENDENCE ZTOTOŽNĚNÍ SE S DAVEM PŘIJETÍ HODNOTOVÉHO SYSTÉMU SKUPINY SEBEUVĚDOMĚNÍ A PODLEHNUTÍ NÁZORU OSTATNÍCH VŮDCE DAVU POZNATKY STANLEYHO MILGRAMA ALTRUISMUS A KONFLIKT ROZDĚLENÍ A PROMÍTÁNÍ ZÁVĚR

25 25 26 26 26 27 27 28 28

Systémový přístup k chování davu

31

ÚVOD NEVYVÁŽENÉ PODMÍNKY OTEVŘENOST VŮČI PROSTŘEDÍ: VÝMĚNA ENERGIE OTEVŘENOST VŮČI PROSTŘEDÍ: VÝMĚNA INFORMACÍ MECHANISMUS PŘENOSU INFORMACÍ SMYČKY ZPĚTNÉ VAZBY A PŘEMĚNA INFORMACÍ OSCILUJÍCÍ SYSTÉMY ROLE VŮDCE DAVU VZTAH DAVU S JEHO PROSTŘEDÍM ZÁVĚR

31 31 32 32 32 33 33 34 34 36

Cykly probíhající uvnitř davu

37

ÚVOD ŽIVOTNÍ CYKLUS KOEVOLUCE MEZNÍ CYKLY MEZNÍ CYKLY V PŘÍRODĚ MNOHONÁSOBNÉ MEZNÍ CYKLY MNOHONÁSOBNÉ CYKLY VE DVOU DIMENZÍCH DOPAD ŠOKŮ PROFIL ŠOKŮ ŠOKY VE DVOU DIMENZÍCH RYCHLÉ NAHLÉDNUTÍ DO SOCIÁLNÍCH ZMĚN

37 37 39 39 41 42 43 43 44 45 45

Přístupy k předpovídání chování davu

49

ÚVOD NÁHODA, ČI NIKOLIV?

49 49

4

5

6

KE0686_sazba.indd iv

16.7.2014 15:26:05

Obsah

CENOVÉ POHYBY V INDEXU DOW JONES PODIVNÉ ATRAKTORY PŘEDVÍDATELNOST CENOVÝCH POHYBŮ METODY PŘEDVÍDÁNÍ CENOVÝCH POHYBŮ PŘEDVÍDÁNÍ EKONOMICKÝCH FUNDAMENTŮ PROBLÉMY S PŘEDVÍDÁNÍM EKONOMICKÝCH FUNDAMENTŮ PROBLÉMY S KONCEPČNÍM RÁMCEM HYPOTÉZA RACIONÁLNÍCH OČEKÁVÁNÍ BUBLINY A KRACHY NELINEÁRNÍ MATEMATIKA VÝZVA EKONOMICKÉ TEORII TECHNICKÁ ANALÝZA MINULOST A PŘÍTOMNOST JAKO VODÍTKO PRO ODHAD BUDOUCNOSTI ZÁKLADNÍ PRINCIPY TECHNICKÉ ANALÝZY

v

50 52 54 54 55 55 56 56 58 58 59 60 60 61

Druhá část

Dynamika býčího/medvědího cyklu

65

7

Dav na akciovém trhu

67

ÚVOD INDIVIDUÁLNÍ INVESTOR OBCHODNÍ STRATEGIE DAV NA FINANČNÍCH TRZÍCH VLIV EMOCÍ STÁDOVÝ INSTINKT MECHANISMUS CENOVÝCH VÝKYVŮ ŽIVOTNÍ CYKLUS EMOCÍ HLAVNÍ CÍLE TECHNICKÉ ANALÝZY VLIV CENOVÝCH VÝKYVŮ NA PSYCHOLOGII DAVU KONFLIKT MEZI DVĚMA DAVY VLIV CEN NA LIDSKÉ CHOVÁNÍ PŘECHOD OD IZOLACE K SOUNÁLEŽITOSTI MEZNÍ CYKLUS VZTAHU MEZI CENAMI A CHOVÁNÍM TRŽNÍCH ÚČASTNÍKŮ NÁZORY A VŮDCOVSTVÍ JEDNOTLIVCI JAKO VŮDCI DAVU PŘEDPOKLADY ÚSPĚŠNÉHO VŮDCOVSTVÍ INVESTIČNÍ PORADCI ZÁVĚR

67 67 68 68 69 70 71 71 72 72 72 73 74 75 75 75 76 76 77

KE0686_sazba.indd v

16.7.2014 15:26:05

vi


8

Tvar býčího/medvědího cyklu

79

ÚVOD MEZNÍ CYKLUS VZTAHU MEZI CENAMI A SENTIMENTEM SKLON MEZNÍHO CYKLU VLIV VNĚJŠÍCH FAKTORŮ MEZNÍ CYKLUS VZTAHU MEZI AKCIOVÝMI TRHY A REÁLNOU EKONOMIKOU PŮSOBENÍ ŠOKŮ PROTRENDOVÉ ŠOKY PROTITRENDOVÉ ŠOKY A ENERGETICKÉ PROPASTI ŠOKY A MEZNÍ CYKLY NÁVRAT K MEZNÍMU CYKLU PRAKTICKÉ DŮSLEDKY PROCES PŘIZPŮSOBOVÁNÍ TRHU PO DOPADU NA DNO PROCES TRŽNÍHO OBRATU IDEALIZOVANÝ TŘÍVLNOVÝ VZOR CENOVÉHO ZVRATU VLIV STRACHU SKLON BÝČÍHO/MEDVĚDÍHO ŽIVOTNÍHO CYKLU ROZDÍLNÉ INVESTIČNÍ POSTOJE CENOVÝ PULS ČASOVÁ HIERARCHIE MEZNÍ CYKLY VE VZTAHU MEZI CENAMI A SENTIMENTEM MEZNÍ CYKLY A PŘENOS ŠOKŮ HIERARCHIE VÝKYVŮ ZÁVĚR

79 79 81 82 83 84 84 85 85 86 87 88 88 89 90 91 91 92 92 93 93 93 94

Energetické propasti a protrendové šoky

97

9

ÚVOD ENERGETICKÉ PROPASTI PŘEKLENUTÍ ENERGETICKÝCH PROPASTÍ PŘEKLENUTÍ PRVNÍ ENERGETICKÉ PROPASTI NA FINANČNÍCH TRZÍCH PŘEKLENUTÍ DRUHÉ ENERGETICKÉ PROPASTI NA FINANČNÍCH TRZÍCH VÝZNAM NAČASOVÁNÍ PROTRENDOVÉ ŠOKY NA FINANČNÍCH TRZÍCH ENERGETICKÉ PROPASTI A INFORMAČNÍ TOKY ZMĚNY V KVALITĚ INFORMACÍ ROZPOZNÁNÍ ŠOKOVÝCH BODŮ TYPICKÝ VZOR VÝVOJE TRENDU ZÁVĚR

KE0686_sazba.indd vi

97 98 99 100 101 103 104 105 106 106 107 108

16.7.2014 15:26:05

Obsah

10

11

KE0686_sazba.indd vii

vii

Spirála a zlatý řez

111

ÚVOD MATEMATICKÉ VYJÁDŘENÍ SPIRÁLY FIBONACCIHO POSLOUPNOST FIBONACCIHO ÚLOHA O KRÁLÍCÍCH FIBONACCIHO POSLOUPNOST V PŘÍRODĚ VLASTNOSTI FIBONACCIHO POSLOUPNOSTI DŮLEŽITÉ POMĚRY ZLATÝ ŘEZ ZLATÝ ŘEZ V GEOMETRII ZLATÝ ŘEZ A LIDSKÉ TĚLO ZLATÝ ŘEZ V PŘÍRODĚ TŘI ČLENY ZE DVOU ZLATÝ OBDÉLNÍK A ZLATÝ ŘEZ SPIRÁLA OBDÉLNÍKŮ ZLATÁ SPIRÁLA VLASTNOSTI ZLATÉ SPIRÁLY ZLATÝ ŘEZ A JEHO VÝZNAM VE STAROVĚKÉM NÁBOŽENSKÉM VNÍMÁNÍ „ZÁKONY“ ŽIVOTA INFORMACE A LIDSKÁ MYSL ROZPOZNÁVÁNÍ INFORMACÍ POROZUMĚNÍ POMOCÍ ANALOGIE TVŮRČÍ POROZUMĚNÍ SEBEORGANIZUJÍCÍ SE HIERARCHIE METAFORA A REALITA DAVY NA FINANČNÍM TRHU ZLATÝ ŘEZ A FINANČNÍ TRHY

111 111 112 112 113 113 114 115 115 116 116 116 117 117 118 118 119 120 120 121 121 121 122 122 123 124

Matematický základ cenových pohybů

125

ÚVOD VÝPOČET CÍLOVÝCH CEN PRAKTICKÉ VYUŽITÍ VZORCE PRO VÝPOČET CÍLOVÝCH CEN PŘÍKLADY Z TRHU S BRITSKÝMI STÁTNÍMI DLUHOPISY DALŠÍ PŘÍKLADY PŘÍKLADY Z TRHU SE STÁTNÍMI DLUHOPISY USA ZÁVĚR

125 126 127 128 131 132 136

16.7.2014 15:26:05

viii


12

Tvar věcí příštích

137

ÚVOD PŘÍKLADY CENA A HYBNOST PŘÍKLADY VÝVOJE HYBNOSTI NÁZNAKY CYKLIČNOSTI STYLIZOVANÉ CENOVÉ VZORY ASYMETRIE ZÁVĚR

137 137 140 141 142 144 144 145

Třetí část

Předvídání bodů obratu 13

14

KE0686_sazba.indd viii

147

Fenomén cyklů

149

ÚVOD VLIV SKUPIN NASYCENÍ TRANSFORMACE ENERGIE A INFORMACÍ VZOR, KTERÝ SPOJUJE SLEDOVÁNÍ CYKLU INDIKÁTORY HYBNOSTI HYBNOST A CYKLUS PŘEDVÍDÁNÍ BODŮ OBRATU RYCHLOST A NEPOTVRZENÍ AKCELERACE A CYKLUS ZÁVĚR

149 150 150 151 152 152 153 153 154 155 156 156

Trojí povaha cyklů

159

ÚVOD 11,5LETÝ CYKLUS V DOW INDEXU IDEALIZOVANÝ VZOR VÝVOJE CYKLŮ SROVNÁNÍ CYKLŮ 11,5LETÝ CYKLUS A FINANČNÍ KRIZE Z ROKU 2008 SKUTEČNÉ NAČASOVÁNÍ CYKLŮ ČTYŘLETÝ CYKLUS V INDEXU DOW JONES TRIÁDY, DIÁDY A ENERGETICKÉ PROPASTI

159 159 162 163 167 168 169 169

16.7.2014 15:26:05

15

KE0686_sazba.indd ix

Obsah

ix

AKCIOVÝ KRACH Z ROKU 1987 POTVRZENÍ ENERGETICKÉ PROPASTI KRACH NA WALL STREET ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY CYKLŮ FUNKCE CYKLŮ NAKLONĚNÍ CYKLU SKLON CYKLŮ V RÁMCI TRIÁDY VLIV CYKLŮ VYŠŠÍ ÚROVNĚ SKLON CYKLŮ A ENERGETICKÉ PROPASTI TYPICKÉ CHOVÁNÍ TRŽNÍCH ÚČASTNÍKŮ BĚHEM JEDNOTLIVÝCH FÁZÍ CYKLU TYPICKÉ CHOVÁNÍ V PRŮBĚHU ZÁKLADOVÉHO CYKLU TYPICKÉ CHOVÁNÍ V PRŮBĚHU TRENDOVÉHO CYKLU TYPICKÉ CHOVÁNÍ V PRŮBĚHU KONEČNÉHO CYKLU SCHEMATICKÝ DIAGRAM PRO FINANČNÍ TRHY OMEZENÉ VZORY CYKLŮ ZÁVĚR

171 172 173 174 174 175 175 176 177 178 179 179 179 180 181 181

Ekonomické cykly

183

ÚVOD POZNÁMKA K EKONOMICKÉ TEORII INTEGRAČNÍ POHLED VZTAHY MEZI EKONOMICKÝMI CYKLY OD KITCHINA K STRAUSSOVI A HOWEOVI OD STRAUSSE A HOWEA KE KITCHINOVI KUZNĚC A KONDRATĚV EKONOMICKÁ TEORIE A TECHNICKÁ ANALÝZA VLASTNOSTI CYKLŮ SKLON CYKLŮ PŘÍKLAD Z HISTORIE JUGLAROVY CYKLY V PRŮBĚHU BERRYHO CYKLU Z LET 1946–80 TEORIE A FAKTA PRVNÍ CYKLUS DRUHÝ CYKLUS TŘETÍ CYKLUS VÝVOJ EKONOMIKY OZNAČENÍ JEDNOTLIVÝCH CYKLŮ ZÁVĚR

183 184 184 185 185 186 186 187 188 188 189 190 191 191 192 192 193 193 194

16.7.2014 15:26:05

x


16

Cykly ve vývoji finančních trhů a ekonomické aktivity

197

ÚVOD EKONOMICKÉ CYKLY A CYKLY NA FINANČNÍM TRHU HLEDÁNÍ CYKLŮ CYKLUS Z OBDOBÍ 1866–94 CYKLUS Z OBDOBÍ 1894–1921 CYKLUS Z OBDOBÍ 1921–46 STRAUSSŮV A HOWEŮV METACYKLUS BERRYHO KONEČNÝ CYKLUS PRVNÍ JUGLARŮV CYKLUS DRUHÝ JUGLARŮV CYKLUS TŘETÍ JUGLARŮV CYKLUS POTVRZENÍ DNA Z ROKU 1946 BERRYHO ADAPTAČNÍ CYKLUS Z OBDOBÍ 1946–80 JUGLARŮV CYKLUS Z OBDOBÍ 1970–80 KITCHINOVA TRIÁDA BERRYHO REGENERAČNÍ CYKLUS PO ROCE 1980 JUGLARŮV PŘECHODOVÝ CYKLUS A INOVAČNÍ CYKLUS KITCHINOVY CYKLY V RÁMCI JUGLAROVA INOVAČNÍHO CYKLU JUGLARŮV ROZVRATOVÝ CYKLUS KITCHINOVY CYKLY V JUGLAROVĚ ROZVRATOVÉM CYKLU ZÁVĚR

197 197 198 199 200 201 201 202 203 204 204 204 205 206 206 207 209 209 210 211 212

Integrace cyklů

215

ÚVOD HISTORICKÝ SCHEMATICKÝ DIAGRAM HISTORICKÉ ZKUŠENOSTI STRUČNÝ PŘEHLED SCHEMATICKÉHO DIAGRAMU ROZDÍLNÝ PRŮBĚH FÁZÍ RŮSTU A POKLESU VYUŽÍTÍ SCHEMATICKÉHO DIAGRAMU ROZVRATOVÝ CYKLUS A HOSPODÁŘSKÁ DEPRESE PŘÍŠTÍ BERRYHO KRIZOVÝ CYKLUS KONDRATĚVOVY CYKLY KONDRATĚVŮV CYKLUS OD ROKU 1949 CENOVÉ CYKLY A CYKLY V PRŮMYSLOVÉ PRODUKCI KONDRATĚV, BERRY A STRAUSS A HOWE JUGLARŮV ROZVRATOVÝ CYKLUS A BERRYHO KRIZOVÝ CYKLUS ZÁVĚR

215 215 216 217 219 220 221 222 222 225 227 228 228 230

17

KE0686_sazba.indd x

16.7.2014 15:26:05

Obsah

18

19

20

KE0686_sazba.indd xi

xi

Předvídání na základě cyklů

233

ÚVOD BERRYHO EKONOMICKÝ CYKLUS PROBÍHAJÍCÍ OD ROKU 1980 SLADĚNÍ CYKLŮ ROLE TRŽNÍHO SENTIMENTU BĚHEM JUGLAROVA INOVAČNÍHO CYKLU ROLE TRŽNÍHO SENTIMENTU BĚHEM JUGLAROVA ROZVRATOVÉHO CYKLU POROVNÁNÍ S PŘEDCHOZÍMI KONEČNÝMI CYKLY POROVNÁNÍ S PRŮMĚRY PŘEDCHOZÍCH CYKLŮ FINANČNÍ TRHY A EKONOMIKA ZÁVĚR

233 233 234 235 236 237 239 239 241

Cenové formace na finančních trzích

243

ÚVOD HIERARCHICKÉ TRENDY TRHY A TRENDY VE FUNDAMENTECH EKONOMICKÉ CYKLY, CENOVÉ FORMACE A CENOVÉ TRENDY VZOR VÝVOJE TRENDU PĚTIVLNOVÝ VZOR VE SLOŽITÝCH STRUKTURÁCH PRINCIP ELLIOTTOVÝCH VLN VODÍTKA PRO ÚSPĚŠNÉ INVESTOVÁNÍ SIGNÁL K NÁKUPU PO DOSAŽENÍ DNA VAROVÁNÍ PŘED MEDVĚDÍ FÁZÍ KONEČNÝ CYKLUS TVAR A PRŮBĚH KOREKCÍ SÍLA PROTITRENDOVÝCH OŽIVENÍ NÁVRAT K PRINCIPU NEPOTVRZENÍ PŘEDVÍDÁNÍ BODŮ OBRATU VZOREC ZLATÉHO POMĚRU PRAKTICKÉ PŘÍKLADY ZÁVĚR

243 243 244 244 245 245 246 247 248 248 249 250 251 251 253 253 254 255

Princip Elliottových vln

257

ELLIOTTŮV OBJEV CENOVÝ PULS JAKO ZÁKLAD PRINCIPU ELLIOTTOVÝCH VLN ZÁKLADNÍ VZOR VLNOVÉHO PRŮBĚHU KOREKCE UNIVERZÁLNÍ FENOMÉN PRINCIP VLN JAKO PŘÍRODNÍ FENOMÉN

257 257 258 258 258 259

16.7.2014 15:26:05

xii

21

KE0686_sazba.indd xii


PRAVIDLA ELLIOTTOVÝCH VLN: NÁZNAKY TRENDU PRAVIDLA ELLIOTTOVÝCH VLN: IMPULSNÍ VLNY PRAVIDLA ELLIOTTOVÝCH VLN: KOREKCE KOMPLIKACE UVNITŘ SYSTÉMU ALTERNATIVNÍ PRŮBĚH PÁTÉ VLNY: SELHÁNÍ A PRODLOUŽENÍ VÝVOJ TRHU PO SELHÁNÍ ČI PRODLOUŽENÍ PÁTÉ VLNY ALTERNATIVNÍ PRŮBĚH PÁTÉ VLNY: DIAGONÁLNÍ TROJÚHELNÍKY ALTERNATIVNÍ PRŮBĚH KOREKCÍ: TŘÍFÁZOVÁ VLNA A PLOCHÁ KOREKCE KOMPLEXNÍ KOREKCE TROJÚHELNÍKY DŮSLEDKY TROJÚHELNÍKOVÉ FORMACE PŘEVRÁCENÉ KOREKCE „PRAVIDLO STŘÍDÁNÍ“ PROBLÉMY PRINCIPU ELLIOTTOVÝCH VLN

260 260 260 260 261 261 262 263 263 265 265 265 267 267 268

Informační šoky a korekce

271

ÚVOD INFORMAČNÍ ŠOKY INFORMAČNÍ ŠOKY A PĚTIVLNOVÝ TREND ŠOKY A CYKLY INFORMAČNÍ ŠOKY A HRANICE KOREKCE A ŠOKY HRANICE ZLATÉHO POMĚRU TECHNICKÉ KOREKCE A ZVRATY VE FUNDAMENTECH ZPĚTNÝ POHYB PO DOSAŽENÍ TRŽNÍHO VRCHOLU ZPĚTNÝ POHYB PO DOPADU NA DNO KOREKCE A OBRATY TRENDU AKCIOVÝ KRACH Z ROKU 1987 A MEDVĚDÍ TRH Z LET 2000–02 HIERARCHICKÉ ČLENĚNÍ PRAVIDLA PRO VÝPOČET HRANIC PODPORY A REZISTENCE PROTRENDOVÉ ŠOKY PRAKTICKÝ PŘÍKLAD ZÁKLADOVÝ VZOR KOREKCE VLNY 4 MEDVĚDÍ TRH NA MĚNOVÉM PÁRU USD/JPY ZÁVĚR

271 271 272 272 275 275 277 277 278 280 280 281 282 284 285 286 286 287 288 289

16.7.2014 15:26:05

Obsah

22

xiii

Potvrzení signálů k nákupu a prodeji

291

ÚVOD PŘESVĚDČENÍ INVESTORŮ A CENOVÉ VÝKYVY PŘEHŘÁTÉ TRHY A PRINCIP NEPOTVRZENÍ INDIKÁTORY SENTIMENTU INVESTORŮ OBJEM OBCHODOVÁNÍ (VOLUME) A OTEVŘENÝ ZÁJEM (OPEN INTEREST) ÚROVEŇ OBJEMU OBCHODOVÁNÍ ÚROVEŇ OTEVŘENÉHO ZÁJMU NÁHLÉ ZMĚNY V INDIKÁTORECH ZMĚNY V OBJEMU OBCHODOVÁNÍ A OTEVŘENÉM ZÁJMU MĚNÍCÍ SE EMOCE BĚHEM CYKLU PRUDKÝ NÁRŮST OBJEMU OBCHODOVÁNÍ A OTEVŘENÉHO ZÁJMU PROCES OBRATU TRHU OBJEM OBCHODOVÁNÍ A OTEVŘENÝ ZÁJEM BĚHEM PÁTÝCH VLN CYKLU OBJEM OBCHODOVÁNÍ A OTEVŘENÝ ZÁJEM BĚHEM RETESTŮ ŠIRŠÍ DŮSLEDKY KLESAJÍCÍHO OTEVŘENÉHO ZÁJMU HYBNOST A PŘEHŘÁTÉ TRHY HYBNOST A NEPOTVRZENÍ UKAZATELE HYBNOSTI PROCENTNÍ ZMĚNA CENY ODCHYLKY OD KLOUZAVÉHO PRŮMĚRU INDEX RELATIVNÍ SÍLY (RSI) PRAVIDLA OBCHODOVÁNÍ NA ZÁKLADĚ UKAZATELŮ HYBNOSTI SMĚROVÝ INDIKÁTOR A/D INDEX (ADVANCE-DECLINE INDEX) SROVNÁNÍ S DRUHÝM CENOVÝM INDEXEM PRINCIP PŘÍMÉHO POTVRZENÍ: DOWOVA TEORIE PRINCIP PŘÍMÉHO POTVRZENÍ: DALŠÍ UKAZATELE ZÁVĚR

291 291 292 293 294 294 295 295 295 296 296 296 297 297 298 299 300 300 300 301 302 303 303 304 305 305 309 309

Čtvrtá část

Psychologie obchodování 23

KE0686_sazba.indd xiii

313

Psychologie strachu

315

ÚVOD PODVĚDOMÍ

315 316

16.7.2014 15:26:05

xiv

24

25

KE0686_sazba.indd xiv


ROLE NÁVYKŮ REAKCE NA OHROŽENÍ STRES VLIV EMOCÍ NÁZORY A VZPOMÍNKY ZÁVĚR

317 317 319 319 321 322

Ustaraný spekulant

325

ÚVOD TŘI ČÁSTI MYSLI PSYCHOLOGICKÁ MATICE ZÁKLADNÍ TYPY OSOBNOSTÍ HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY CHOVÁNÍ OSOBNOST ZAMĚŘENÁ NA VNITŘNÍ PROŽITKY OSOBNOST ZAMĚŘENÁ NA SRDCE OSOBNOST ZAMĚŘENÁ NA HLAVU TRHLINA V BRNĚNÍ NAŠEHO EGA ZÁKLADNÍ DRUHY MOTIVACE NUTKÁNÍ K ÚNIKU REAKČNÍ STRATEGIE PÁR NEPŘÍJEMNÝCH OSOBNÍCH OTÁZEK HROZBY NA FINANČNÍCH TRZÍCH FINANČNÍ TRHY A OSOBNÍ PROSTOR FINANČNÍ TRHY A LIDSKÉ EGO FINANČNÍ TRHY A STRACH ZFORMOVÁNÍ DAVU ZÁVĚR

325 326 326 327 328 328 329 329 330 330 331 332 332 333 334 334 335 336 336

Psychologie úspěchu

339

ÚVOD ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY ÚSPĚŠNÉHO OBCHODOVÁNÍ STANOVENÍ CÍLŮ CÍLE SPEKULANTA PRAKTICKÉ ÚVAHY PĚT ASPEKTŮ ÚČINNÉHO STANOVOVÁNÍ CÍLŮ PŘEMĚNA PŘÁNÍ VE SKUTEČNÉ PŘESVĚDČENÍ VIZUALIZACE SEPSÁNÍ CÍLŮ NA PAPÍR A AFIRMACE STRATEGIE PRO DOSAHOVÁNÍ CÍLŮ

339 339 340 341 342 343 344 344 345 346

16.7.2014 15:26:05

Obsah

26 Rejstřík

KE0686_sazba.indd xv

xv

STRATEGIE PRO SPEKULANTY METODY PRO DOSAŽENÍ ÚSPĚCHU ENERGIE FYZICKÉ ZDRAVÍ PSYCHICKÉ A EMOČNÍ ZDRAVÍ STRES RELAXAČNÍ TECHNIKY ZÁVĚR

347 347 348 348 349 349 350 351

Shrnutí a závěry

353 355

16.7.2014 15:26:05

KE0686_sazba.indd xvi

16.7.2014 15:26:05

Předmluva V posledních dvou desetiletích jsme byli v chování světových finančních trhů svědky dramatických změn. Hlavní příčiny těchto změn souvisejí se zrušením fixních měnových kurzů na počátku sedmdesátých let a také s postupným ubýváním kontroly mezinárodních finančních toků. Ať už byly příčiny jakékoli, následky jsou evidentní: • značné zvýšení volatility cen a objemu obchodování na většině trhů; • zostřující se a stále častější střety mezi krátkodobými korekcemi a dlouhodobými trendy; • markantní rozpor mezi tržním sentimentem a ekonomickými fundamenty. Praktickými důsledky těchto změn jsou stále obtížnější předvídání vývoje finančních trhů a stále se zvyšující riziko a nejistota pro investory a spekulanty. Navzdory neustálému proudu nových dat a možnostem využití nových počítačových technologií a poznatků z aplikované statistiky je bohužel pro účastníky finančních trhů stále velmi obtížné nacházet přesně ty správné informace, které potřebují pro své efektivní prognózování a rozhodování. Měli bychom se proto zamyslet nad tím, proč tomu tak je, a s otevřenou myslí uvážit, jak bychom mohli rozšířit a vylepšit používané techniky a metody, na které se při svých prognózách nejčastěji spoléháme. Pro lepší pochopení metod a výsledků technické analýzy si zkrátka nejprve potřebujeme rozšířit obzory. Nejsnazším argumentem, proč bychom tak měli učinit, je již jen samotný fakt, že technická analýza je nástrojem, kterým se řídí mnoho velkých hráčů na trhu, jejichž následné kroky mohou s trhy často silně zahýbat. Pádnějším argumentem je, že technická analýza se snaží zachytit i takové tržní fenomény, jakými jsou například tlak profesních skupin, módních trendů, psychologie davu a řady dalších, jež konvenční teorie ignoruje nebo považuje za nespolehlivé. V praxi je bohužel skutečnost taková, že na některých věcech týkajících se technické analýzy se neshodnou ani ti, kteří se jí řídí. Kniha Tonyho Plummera k této debatě částečně přispívá. Zároveň se však snaží čtenáře systematicky seznámit se základy technické analýzy, a to způsobem, který bude zajímavý a snadno pochopitelný nejen pro lidi z praxe a skeptické ekonomy, ale také pro mnoho spekulantů a investorů, kteří jsou oprávněně nespokojení s prognózami expertů, jež často nemají ani hodnotu papíru, na kterém jsou vytištěny. Sir Adam Ridley Generální ředitel London Investment Banking Association Zvláštní poradce ministrů financí britské vlády v letech 1979–85

KE0686_sazba.indd xvii

16.7.2014 15:26:05

KE0686_sazba.indd xviii

16.7.2014 15:26:05

Předmluva k šestému vydání Učíme se z vlastních chyb a svět si interpretujeme ve světle vlastních zkušeností. Výsledkem obou těchto pravd je vydání knihy Prognóza finančních trhů. V roce 1979 jsem si uvědomil, že ekonomická teorie, kterou jsem se učil na University of Kent a London School of Economics, bohužel ne vždy funguje i v reálném světě. V té době jsem obchodoval na trhu s britskými státními dluhopisy v Londýně. Premiér James Callaghan tehdy přehlížel období rostoucí inflace, jejímž motorem se staly rostoucí vládní výdaje a zrychlující se objem měnové zásoby. Podle základních pravidel ekonomie tehdy Spojené království potřebovalo zpřísnit měnovou politiku a ceny dluhopisů na burze v důsledku toho prudce klesaly. Počátkem roku 1979 ale během několika málo týdnů ceny britských státních dluhopisů vzrostly o 20 %, čímž umazaly dvě třetiny z poklesu zaznamenaného během předchozího roku. Toto oživení bylo způsobeno situací, která byla následně nazvána „Bitvou na Watling Street“. Představitelé finančních institucí sídlících v londýnském City se tehdy doslova prali o to, kdo z nich se dostane do sídla Bank of England, zodpovědné za vydávání britských vládních dluhopisů, ještě před desátou hodinou ranní, aby mohli ve velkém uzavřít své krátké pozice. Zcela neobvykle se však nejednalo pouze o krátkodobou rally. Tento býčí trend trval déle než osm týdnů. Den za dnem ceny téměř bez přestávky stoupaly. Jako by již vůbec nezáleželo na tržních fundamentech. Jediné, co hnalo ceny dluhopisů vzhůru, byl samotný fakt, že investoři chtěli nakupovat dluhopisy, které zkrátka nebyly nikde na trhu k dostání. Jindy racionálně uvažující investoři na londýnském trhu s britskými státními dluhopisy byli najednou degradováni na obyčejnou smečku bláznů podlehnuvší davovému šílenství. Vše se obrátilo až v květnu 1979, kdy se k moci dostala Margareth Thatcherová, která opět zpřísnila měnovou politiku, načež se ceny britských dluhopisy ponořily do téměř rok trvajícího medvědího trendu, během něhož přišly o veškeré zisky dosažené v období od února do května. Racionální ekonomie tedy sice nakonec přece jen zvítězila, ale mnoho investorů tehdy přesto přišlo o spoustu peněz. Tato zkušenost mě mnohému naučila. Utvrdil jsem se v názoru, že lidé nejednají vždy zcela racionálně a nerozhodují se vždy nezávisle jeden na druhém, což znamenalo opravdu významný posun v mém vnímání finančních trhů. V té době jsem se pochopitelně nemohl obrátit na žádný odpovídající zdroj finanční literatury, a tak jsem během několika příštích týdnů začal sám sbírat a třídit myšlenky a další informace vztahující se k tomuto tématu a v roce 1989, deset let po „Bitvě na Watling Street“, jsem výsledky své práce prezentoval v prvním vydání této knihy. Od prvního vydání mé knihy došlo na knižním trhu doslova

KE0686_sazba.indd xix

16.7.2014 15:26:05

xx


k explozi literatury od autorů, jako je např. Howard Bloom (The Lucifer Principle, Atlantic Monthly Press, 1995, a Global Brain, John Wiley, 2000), jejichž knihy dále významně potvrzovaly mé závěry o důležitosti vlivu psychologie davu na finanční trhy. Ekonom, který činí svá rozhodnutí na základě „racionálních očekávání“, je jen jakousi „parodií“ na lidskou bytost. Lidské bytosti jsou zkrátka naprogramovány tak, aby spolu vzájemně vycházely, spolupracovaly a korelovaly. Tyto vztahy nás v podstatě utužují a stimulují náš emocionální život. Tento fakt je nesmírně důležitý pro pochopení fungování finančních trhů a reálné ekonomiky. Je samozřejmé, že jakmile se lidé začnou shlukovat do skupin, chování v rámci skupiny přestává být nahodilé. A proto nemá nahodilý rozměr ani chování cen na finančních trzích, bez ohledu na to, co říkají někteří statistici. Ale to není vše. Pro někoho, kdo se s tím setkává poprvé, může být poněkud překvapivé, že tržní ceny se vyvíjejí v určitém třívlnovém vzoru, který odráží procesy učení a vstřebávání energie živých organismů. Jinými slovy, dav lidí se nijak neliší od jiných částí přírody, a jako takový je proto předvídatelný. Kniha Prognóza finančních trhů ušla od okamžiku prvních objevů, k nimž jsme dospěli v 80. letech, velký kus cesty. Zaprvé, můj výzkum odhalil, že typický třívlnový vzor existuje nejen na finančních trzích, ale také v míře ekonomické aktivity. Také jsem zjistil, že povaha oscilace trhu opakovaně poukazuje na výjimečný matematický vliv, který nám umožňuje identifikovat rozdíl mezi technickou reakcí na impulsní vlnu a zformováním nového trendu. Ze zdánlivého chaosu tak vznikl kouzelný, organizovaný a velmi předvídatelný svět. Šesté vydání této knihy pokračuje v procesu ověřování a rozšiřování těchto zjištění. Jedním z výsledků byla deklasifikace určitých aspektů cyklů. Doufám, že na to budete nahlížet jako na součást procesu chápání. Základní zjištění a myšlenky však zůstávají stejné: chování lidského kolektivu není náhodné, ale rytmické a neustále se opakující v určitých vzorcích. Dále, cyklické vzorce je možné vzájemně porovnávat, a to jak v rámci různých časových období, tak i napříč různými trhy, a na základě těchto srovnání si můžeme udělat velice přesný obrázek o současném dění.

KE0686_sazba.indd xx

16.7.2014 15:26:05

Poděkování Jen velmi málo autorů dokáže publikovat knihy bez pomoci a podpory ostatních lidí. A ani tato kniha rozhodně není výjimkou. Mé upřímné díky patří Michaelu Hughesovi, který trpělivě přečetl rukopis prvního vydání a poskytl mi významné rady, jak knihu uvést do přijatelnější podoby. Nemusím doufám ani dodávat, že všechny pozdější chyby mají být přičítány mně. Mé díky také patří mým bývalým kolegům v Hambros Bank, zejména Davidu Tapperovi a Johnu Heywoodovi. Jejich podpora a rady po celé ty roky významně ovlivnily můj zájem o fungování finančních trhů. Část Davidových vědomostí si našla cestu na následující stránky, přestože to nemusí být na první pohled zřejmé! Také bych chtěl poděkovat mé ženě a mé rodině. Respektovali tento můj závazek a poskytli mi úplnou podporu, přestože jsem opakovaně trávil večery a víkendy nikoliv s nimi, ale se svým počítačem. Nakonec bych rád poděkoval mým spolucestujícím ze spoje vyjíždějícího v 7.30 z Audley End za to, že se nerušeně oddávali spánku nebo luštění křížovek, čímž mi dopřávali potřebný klid pro psaní prvního vydání této knihy.

KE0686_sazba.indd xxi

16.7.2014 15:26:05

KE0686_sazba.indd xxii

16.7.2014 15:26:06

Úvod Vydělávání peněz obchodováním na finančních trzích není vůbec nic jednoduchého. Nakolik je toto tvrzení pravdivé, se musí každý člověk zajímající se o vstup na finanční trhy přesvědčit sám, na základě vlastních zkušeností. Jen velmi málo lidí vstupuje do obchodní arény s otevřenýma očima, uvědomujíce si všechna psychologická a finanční rizika. Dalo by se říci, že k trhům přistupují, jako by se jednalo nějaké o jezero skrývající bájný poklad, pro jehož získání stačí jen opatřit si vhodné čerpadlo. Začátečníci si bohužel neuvědomují, že v pohádkách chrání obvykle jezera s pokladem určité magické síly a hledači, kteří se pak byť jen dotknou jeho třpytící se vody, jsou poté začarováni a až nadosmrti se stanou jeho ochránci. Také na finančních trzích (nebo v reálné ekonomice) působí jakýsi zvláštní druh energie, která určitým způsobem okouzluje všechny jejich účastníky a činí z nich dav mající jeden společný cíl. Nesnažte se v tom hledat nic zlověstného, to zkrátka jen příroda „funguje tak, jak má“. Tato mocná síla ovládá lidskou psychiku a investoři ji bohužel rozpoznají až ve chvíli, kdy dojde k nějakému katastrofickému tržnímu propadu, který zničí měsíce, ne-li roky jejich tvrdé práce. Na finančních trzích působí jen opravdu velmi málo mimořádně nadaných obchodníků, kteří jako by nosili nějaký speciální oblek chránící před magickými silami nevyzpytatelného kouzelného jezera. Právě díky mimořádnosti těchto spekulantů se stala kniha Jacka Schwagera „Market Wizards“ tak úspěšným bestsellerem1. Co ale odlišuje tyto výjimečné obchodníky od nás ostatních, průměrných investorů? Jak to, že někteří spekulanti pravidelně dosahují tučných zisků, zatímco jiní, méně úspěšní investoři, mají problém uskutečnit dva ziskové obchody po sobě? Nejčastěji slýchanou odpovědí na tyto otázky je rozdíl v kvalitě jejich obchodních systémů. Právě proto lidé každoročně investují obrovské sumy peněz a spoustu času do vývoje obchodních systémů, které budou jeho uživatelům přinášet co nejkvalitnější vstupní a výstupní signály. Přestože je však propracovaný obchodní systém velice důležitý, představuje pouze první část úspěchu, protože všechny vyslané signály je také zapotřebí trvale správně implementovat. Možná vám to přijde poněkud triviální, ale opak je pravdou2. Úspěšné obchodování ve skutečnosti vyžaduje určitou psychologickou způsobilost k vykonávání této práce a matička příroda bohužel nevyzbrojila každého z nás schopností odolávat rozmarům naší vlastní psychiky. Finanční trhy přitom mohou mít přímý (a někdy i docela výrazný) vliv na naše bohatství a s tím spojenou životní úroveň. Většina lidí proto prožívá silné citové reakce, když

KE0686_sazba.indd 1

16.7.2014 15:26:06

2


sledují, jak jim aktuální tržní vývoj navyšuje nebo naopak ujídá hodnotu jejich majetku. Na emocích samozřejmě není nic špatného, ale pokud vám váš obchodní systém vygeneruje signál k nákupu či prodeji, budete patrně neustále cítit povinnost rozhodnout se, zdali tento signál následovat, či nikoli, což není vůbec lehké rozhodování. Vaše investování se tak odehrává spíše v subjektivní než v objektivní sféře. Úspěch či neúspěch jednotlivých obchodů proto bude plně záviset na vaší schopnosti proniknout skrze „citovou bránu“, která stojí mezi vygenerovaným signálem ke „koupi“ či „prodeji“ a jeho uskutečněním. A právě průchodem této brány se v podstatě zabývá tato kniha. Pro úspěšný průchod touto branou vám však nestačí vybavit se odolným brněním a agresivními ničivými zbraněmi. Ano, existují sice účinné krátkodobé metody, jak dosáhnout úspěchu na finančních trzích, nicméně ty obvykle vyžadují velký výdej energie, po kterém logicky dochází k vyčerpání. Z dlouhodobého hlediska je ovšem mnohem rozumnější nahlížet na tuto bránu jako na příležitost k učení, protože jakmile se o této bráně dozvíte vše potřebné, sama se najednou jakoby rozplyne. Toto učení přitom není nijak zvlášť složité. Rozhodně se zde nebavíme o nějakém celoživotním úsilí, po jehož absolvování se až na smrtelné posteli dočkáme první vysoké výhry. Jedná se spíše o postupný proces objevování a pochopení trhů, osvojení různých přístupů a reakcí, na jejichž základě budete schopni činit dlouhodobě úspěšná rozhodnutí. Klíčové přitom bude vaše odhodlání držet se pravdivého pohledu na věc, díky němuž získáte flexibilitu potřebnou pro efektivní reagování na nečekané informace. Nedokážeme-li si totiž přiznat vlastní chyby a zůstat nezávislí na názorech ostatních lidí, jen těžko se budeme správně rozhodovat. Konec konců, na finančních trzích nezáleží na tom, jaký vývoj můžeme předvídat na základě ekonomické teorie, ani na tom, co si my nebo ostatní lidé myslíme. Důležité je především být na správné straně tržního trendu, a pokud to znamená, že musíte změnit svou investiční pozici, své přesvědčení, či dokonce přátele, s nimiž chodíte popíjet do baru, na nic nečekejte a učiňte tak. Smyslem této knihy je zabezpečit, aby bylo vaše investiční rozhodování co nejflexibilnější. Této flexibility dosáhnete po osvojení tří základních vzájemně spolu souvisejících schopností. Tou první je schopnost porozumět trhu po logické stránce. Investoři a spekulanti by měli dokonale znát a chápat všechny síly, které na trhu působí. Trhy totiž neustále – a podle tradiční teorie zcela nepředvídatelně – kolísají, a pokud to jako investoři včas a správně nerozpoznáte, patrně nebudete patřičně připravení na situace, které na vás v budoucnu čekají. Druhá schopnost na tu předchozí určitým způsobem navazuje. Jako investoři musíte být schopní porozumět svým vlastním emočním reakcím na tržní výkyvy. Daniel Goleman tuto schopnost nazývá „emoční inteligencí“3. Pokud si účastníci trhu uvědomí vlastní zranitelnost vůči vlivu finančních trhů a pokud si uvědomí, které způsoby chování mohou být potenciálně sebezničující, poté s tím ještě mohou něco dělat. Jinak řečeno, mohou na vývoj trhů přiměřeně reagovat, a nestát se tak jejich oběťmi. A nakonec samozřejmě musíte být schopní si vybudovat vlastní investiční proces či obchodní systém, který vám bude objektivně generovat signály k nákupu či prodeji založené na předem stanovených kritériích. Tento přístup má totiž hned dvě velké výhody:

KE0686_sazba.indd 2

16.7.2014 15:26:06

Úvod

3

• zaprvé, zaměřuje se výhradně na klíčové faktory, které mají tendenci se průběžně opakovat, • zadruhé, pomáhá snižovat vliv jakýchkoli emocí, které se v dané situaci objeví. Ideální obchodní systém přitom nemusí být nutně mechanický. Může vám přinášet signály, které počítají s neobvyklými okolnostmi nebo se řídí podle žebříčku investorových preferencí. Jediným kritériem, na kterém skutečně záleží, je, aby si byl investor či spekulant těmito signály dostatečně jistý, aby je uměl správně ovládat a aby o nich pokud možno ani na chvilku nezapochyboval. Účastníci trhu by se proto měli přímo účastnit testování a zdokonalování systému, aby si byli vědomi jeho silných i slabých stránek. Díky tomu pak budou moci snáze reagovat na nečekaný vývoj na trhu. Tyto tři schopnosti – tedy schopnost porozumět chování trhu po logické stránce, schopnost uvědomit si emocionální aspekt působení trhu a schopnost objektivně se rozhodovat o budoucím postupu – jsou základními předpoklady pro to, abyste mohli úspěšně vydělávat na finančních trzích. Tyto schopnosti navíc pomáhají investorům a spekulantům udržet si odstup od aktuální výkonnosti jednotlivých investic takovým způsobem, že si budou moci celý investiční proces vyloženě užívat. Vydělávání peněz a osobní uspokojení ze správně odhadnutého vývoje trhu se pak stanou zcela nepostradatelnou součástí vašeho životního stylu. Prvním důležitým krokem, abyste se stali úspěšnými spekulanty, je podle mého názoru pochopení fenoménu davu. Davy vznikají díky existenci společného přesvědčení více lidí a do jisté míry také jako způsob ochrany před opačným přesvědčením. Je totiž právě dynamika davů, co způsobuje, že trhy kolísají tak, jak kolísají. V průběhu výrazného tržního trendu investoři ztrácejí schopnost procházet onou výše zmíněnou emoční bránou a naopak mají tendenci dělat ve stejnou dobu stále stejné věci a získávat tak určitou psychologickou podporu. Jakmile se poté drtivá většina investorů „vydá jedním směrem“, dochází k výraznému cenovému zvratu. Z toho logicky vyplývá, že ve chvíli, kdy ke zvratu skutečně dojde, stojí ona většina investorů na špatné straně. Právě tento fakt vysvětluje všechny významné burzovní krachy, jako byl akciový krach v roce 1987, krach trhu s dluhopisy v roce 1994 nebo finanční krize z roku 2008. Jakmile se tržní ceny vydají opačným směrem, investoři a krátkodobí spekulanti jsou nuceni uzavírat své stávající pozice a otevírat nové. Takovéto chování maximalizuje jejich ztráty a minimalizuje zisk a je jedním z hlavních důvodů, proč jen několik málo investorů dosahuje vyšších výnosů, než jejich tržní benchmarky nebo než kolik činí úroková sazba bankovních vkladů. Skutečnost, že lidé mají tendenci se seskupovat do davu, samozřejmě není nic nového. Ne každému však dochází, že davové neboli skupinové chování je zkrátka nevyhnutelnou součástí lidského bytí. Dav v sobě skrývá skutečně mocný potenciál, protože nutí jednotlivce, aby se vzdali svých vlastních potřeb ve prospěch ostatních. Tento přesun odpovědnosti představuje významný iracionální a emocionální prvek lidského chování. Jen velmi málo lidí bohužel tento vliv davu rozpozná, protože, jak praví známé rčení, „ryby nevědí, že plavou ve vodě“. Neblahý vliv davu je však nepostradatelnou součástí veškerého ekonomického a finančního chování a je nejvíce patrný právě v prostředí finančních trhů. Z toho vyplývá, že stačí jen lehce upravit základní předpoklady týkající se lidské motivace, abychom udělali velký krok k pochopení lidského chování. Konkrétně řečeno, za

KE0686_sazba.indd 3

16.7.2014 15:26:06

4


předpokladu, že chování jednotlivce je do určité míry ovlivněno potřebou družit se a získávat pro své kroky souhlas druhých lidí, poté můžeme na veškeré ekonomické a finanční chování pohlížet jako na uspořádané, nikoli chaotické. Těžko předvídatelné chování jedince se tak promění v o mnohem snáze předvídatelné chování davu, díky čemuž jsou rázem ekonomická i finanční aktivita snáze vysvětlitelné a očekávatelné. Předvídatelným se tak stává i proces samotný. Nemusíme například brát v úvahu žádné vnější síly, abychom mohli předpovědět rytmus našeho dýchání, protože jakmile jednou změříme jeden cyklus, není těžké předpovědět další. To je základem myšlenky, že tržní trendy lze předpovídat s poměrně vysokým stupněm přesnosti, soustředíme-li se ani ne tak na vnější ekonomické trendy a hodnoty (přestože jsou také důležité), jako spíše na to, jak s těmito ekonomickými hodnotami naloží ostatní investoři. Tímto způsobem si můžeme udělat obrázek o aktuální pozici trhu v rámci daného trendu a na základě toho pak přizpůsobit svá investiční rozhodnutí, která již nebudou tolik ovlivněna tlakem na podrobení se kolektivním názorům. Myšlenka, že tržní trendy lze předpovídat pomocí analýzy současné aktivity investorů, je hlavním principem oboru zvaného „technická analýza“. Tato analýza předpokládá, že na všech finančních trzích existují určité vzorce chování, jejichž vliv lze sledovat v grafech zachycujících vývoj tržních cen v čase a pomocí různých indikátorů dokumentujících aktivitu investorů, jako jsou například objem obchodování a hybnost (momentum). Postupem času tak vzniklo široké spektrum obchodních technik využívajících všech dosud známých tržních zákonitostí. Problémem bohužel zůstává vysvětlit, proč vlastně tyto zákonitosti vůbec existují. Techničtí analytici s oblibou tvrdí, že tyto zákonitosti jsou dané přírodou, zatímco jiní, zejména akademičtí ekonomové, je považují za zcela „náhodné“, a někteří dokonce i v rozporu se zdravým rozumem. Bylo by arogantní tvrdit, že tato kniha nabízí kompletní rozbor (ne) účinnosti technické analýzy, nicméně jasně dokazuje, že fenomén davu oprávněně představuje teoretickou základnu technické analýzy. Zdali je technická analýza opravdu účinná, si můžeme ověřit na základě prostudování teorie přírodních systémů. Tato vědní disciplína vznikla původně při práci s biologickými fenomény, nicméně postupem času se dospělo k závěru, že má mnohem širší působnost. Ačkoliv budeme naše argumenty obhajovat za velmi zjednodušených předpokladů, budeme se snažit prokázat, že přírodní procesy vytvářejí určitý (a stále se opakující) vzorec cenového vývoje, který slouží jako vodítko pro budoucí tržní pohyb. Pro usnadnění výkladu jsme tento vzorec pojmenovali výrazem „cenový puls“. Cenový puls představuje zcela nový koncept, který však nijak nenahrazuje ostatní analytické techniky. Opět bychom navíc mohli tvrdit, že se opírá nejen o tradiční technickou analýzu (která zahrnuje takové fenomény, jako jsou „trendové čáry“, formace typu „hlava-ramena“ atd.), ale také že tvoří základ velice významného „principu Elliottových vln“. Ukážeme si, že cenový puls je předmětem jak jednoduchých matematických vztahů mezi jeho jednotlivými fázemi, tak i běžných rytmických oscilací. Je tedy možné vytvořit fungující a často až nečekaně přesnou „mapu“ pravděpodobného budoucího pohybu. Takové mapy jsou pak schopné zobrazit pravděpodobný:

KE0686_sazba.indd 4

16.7.2014 15:26:06

Úvod

5

• směr cenového vývoje, • rozsah tohoto pohybu a • načasování cenových obratů. Také si názorně ukážeme, že očekávané zvraty cen si můžeme často v reálném čase potvrdit pohledem na vývoj či stav některých významných měřítek zachycujících chování a aktivitu investorů na daném trhu. Cenové mapy lze tedy použít jako součást efektivního obchodního systému. Pro úspěšné obchodování na finančních trzích je proto mimořádně důležité, abyste co nejrychleji pochopili vliv všech různých sil působících na finanční trhy a abyste si osvojili určitý strukturovaný proces investičního rozhodování. Jak již ale bylo řečeno, intelekt a znalosti principů technické analýzy jsou pouze jedněmi ze součástí nezbytné výbavy spekulanta. Skutečně úspěšný investor totiž musí disponovat také určitými psychologickými schopnostmi, bez nichž je i jinak dokonalý obchodní systém předurčen k neúspěchu. Významná část této knihy se proto věnuje vysvětlení, jakým způsobem v sobě můžeme tyto psychologické schopnosti vybudovat. Žádná kniha vás pochopitelně „nenaučí“ všechny tyto schopnosti, nicméně měla by vám alespoň pomoci ukázat správnou cestu. A ačkoliv tato cesta není pro většinu z nás vůbec snadná, s trochou štěstí může být nakonec veškeré naše vynaložené úsilí velice štědře odměněno.

POZNÁMKY 1. Schwager, Jack (1992), Market Wizards, Wiley, New York. 2. Všechny velké pravdy je v určitém směru velmi snadné pochopit. Okrajové části systémů jsou navíc obecně mnohem složitější na pochopení než jejich jádro, které je naopak charakteristické svou relativní jednoduchostí. 3. Goleman, Daniel (1996), Emotional Inteligence, Bloomsbury, London.

KE0686_sazba.indd 5

16.7.2014 15:26:06

KE0686_sazba.indd 6

16.7.2014 15:26:06

První část

Logika iracionálního chování na finančních trzích

KE0686_sazba.indd 7

16.7.2014 15:26:06

KE0686_sazba.indd 8

16.7.2014 15:26:06

Kapitola 1

Naprostá individualita nebo nerozdělitelný celek ÚVOD Jednou ze základních charakteristik západní kultury je vysoký důraz na práva jednotlivce. Principy svobody slova a práva na sebeurčení patří k ústředním součástem demokratických politických systémů v zemích Severní Ameriky a západní Evropy. Tyto principy jsou pro nás přitom natolik samozřejmé, že se jimi v podstatě ani vůbec zabýváme. Tato orientace na potřeby a touhy jednotlivce sice v lidech vzbuzuje určitou sobeckost, avšak má jak své světlé, tak i stinné stránky. Na jednu stranu byla jednou z příčin, proč se lidstvo vydalo za objevováním vesmíru, který se nachází uvnitř každého z nás. Na druhou stranu, naše vlastní arogance zapříčinila, že se my lidé stavíme svým významem nad vesmír, ačkoliv jsme pouze jeho malou součástí. Mnozí vědci a filozofové jsou přesvědčeni, že budoucí vývoj naší civilizace bude záležet na naší schopnosti rozpoznat a přijmout fakt, že svoboda a nezávislost každého jedince je pouze relativní, nikoli absolutní veličinou. My lidé jsme velmi hrdí na to, že jsme získali kontrolu nad usměrňováním určitých aspektů našeho prostředí, nicméně v konečném důsledku jsme to opět my, kdo jsme na tomto prostředí životně závislí, neboť jsme jeho nezbytnou součástí. Mezi nejdůležitější vědecké poznatky za posledních 50 let proto patří výsledky vědeckého výzkumu zabývajícího se hlubšími souvislostmi uvnitř celého přírodního systému, z něhož zjednodušeně vyplývá, že všechny prvky přírody jsou na sobě vzájemně závislé.

VZTAHY V PŘÍRODĚ Tyto poznatky mají významný vliv na pokrok v lidském poznání, protože dávají najevo, že nejdůležitějším aspektem našeho světa nejsou jednotlivé součásti přírody, nýbrž vztahy v jejím rámci. Jsou to totiž právě tyto vztahy, co definuje jednotlivé části, z čehož vyplývá, že

KE0686_sazba.indd 9

16.7.2014 15:26:06

10

První část: Logika iracionálního chování na finančních trzích

žádná jednotlivá část nemůže existovat nezávisle na ostatních částech1. Svět si tedy můžeme představit jako určitý několikastupňový systém, jenž začíná na úrovni atomů a postupně se rozšiřuje do složitějších struktur. Například: Elektrony se shlukují, čímž vytvářejí atomy, atomy vytvářejí molekuly, molekuly vytvářejí orgány, orgány vytvářejí orgánové soustavy, orgánové soustavy vytvářejí zvířata a lidi atd.

ZLOM V TRADIČNÍM POJETÍ V posledních letech2 byly tyto systémy podrobeny detailnímu průzkumu, čímž byl položen pevný základ pro vznik nové vědní disciplíny zvané „systémová teorie“3. Její myšlenky bohužel doposud nejsou příliš pochopeny. Systémová teorie totiž představuje zcela zásadní odklon od tradičních analytických postupů, které lidstvo zastávalo již od dob Isaaca Newtona a René Descarta. Tyto postupy předpokládají, že je možné porozumět všem aspektům jakéhokoli komplikovaného systému tím, že ho „rozložíme“ na co nejmenší součásti. V našem každodenním životě funguje proces postupného zjednodušování přírodních jevů na menší části (známý pod pojmem „redukcionismus“) velmi dobře. S rostoucí odlišností se však škála našich vědomostí rozšiřuje, a tak je celý tento proces ospravedlnitelný. Ve dvacátých letech minulého století však někteří významní fyzikové zjistili, že na subatomické úrovni je tento proces zcela nepoužitelný4. Významné bylo například jejich zjištění, že elektrony se nenacházejí stále na pevně daných místech a že se v určitých okamžicích chovají zcela nepředvídatelně5. Jinými slovy, zjistilo se, že existuje určitá kritická úroveň, po jejímž překročení se veškeré „jistoty“ začínají vytrácet a kdy se začínají hroutit i „základní stavební kameny“ jednotlivých systémů. Praktickým řešením tohoto problému bylo vrátit se o krok zpět a přiřadit elektronům nové vlastnosti, které budou platit jak v případě nejistoty u dosud nezpozorovaných stavů, tak i v případě jistoty u již pozorovaných stavů. A tak vznikla hypotéza, že elektrony mají dvojí povahu. Na jednu stranu bylo zjištěno, že chování jednotlivého elektronu nelze předpovědět s potřebnou mírou jistoty, zatímco na druhou stranu se dospělo k závěru, že chování skupiny elektronů již lze předvídat poměrně úspěšně a s relativní jistotou. Řešení6 nám přináší matematická teorie pravděpodobnosti, která tvrdí, že vysoký počet jednotlivých nejistot vytváří vysokou míru celkové jistoty7. Pomocí teorie pravděpodobnosti například dokážeme se 100% jistotou vymezit poločas rozpadu jakékoli radioaktivní látky8, a to navzdory skutečnosti, že je zcela nemožné přesně odhadnout okamžik, kdy dojde k rozpadu jednoho konkrétního radioaktivního atomu.

KONCEPČNÍ REVOLUCE Hledání základních principů, na nichž funguje celá naše příroda, bude zcela jistě nadále pokračovat9. Objevy, které nám přináší „moderní fyzika“ (jež je takto nazývána, ačkoliv je stará téměř sto let), vedou k významným strukturálním změnám v přírodních a sociálních

KE0686_sazba.indd 10

16.7.2014 15:26:06

Kapitola 1: Naprostá individualita nebo nerozdělitelný celek

11

vědách10. Každá vědní disciplína proto musí nutně přijmout dvě vzájemně spolu související myšlenky, a sice že: • „celek“ je něco většího než jen aritmetický součet jeho jednotlivých „částí“, • každá „část“ celku má tendenci vystupovat jednak sama o sobě, ale stejně tak i jako součást většího celku.

PROBLÉM MOTIVACE V sociálních vědách představují tyto změny revoluci ve vnímání a chápání lidského chování. Například v ekonomii spočíval tradiční přístup na předpokladu, že vzorce lidského chování jsou víceméně mechanické. Tento předpoklad je založen zčásti na prostém pozorování a zčásti na základě výsledků výzkumu. Nemusíme provádět žádné složité analýzy, abychom dospěli k závěru, že naše chování je do velké míry určeno zcela automatickými reakcemi na konkrétní podněty. Na druhou stranu však můžeme použít statistickou analýzu, abychom si ověřili, že skupiny lidí reagují jako celek na určité podněty zcela předvídatelně. Z toho lze snadno odvodit, že chování jednotlivců je v zásadě mechanické, a toto zjištění můžeme použít jako výchozí bod pro analýzu a předvídání budoucího vývoje ekonomiky. O tom, že naše chování je z velké části mechanické, by nemělo být žádných pochyb. Zčásti je to dáno základními biologickými a „sociálními“ pudy, které jsou společné pro mnoho druhů žijících na této planetě. Antropologové, jako například Desmond Morris11, dokázali najít skutečně velké množství paralel mezi chováním lidí a zvířat. Mechanické chování závisí mj. také na způsobu vytváření návyků, které jsou pak důležitou součástí lidského podvědomí. A protože minulost každého člověka se liší od minulosti ostatních lidí, každý člověk bude mít do jisté míry odlišné návyky. Tím pak pochopitelně vznikají rozpory mezi navyklým chováním jednotlivců a předvídatelnostÍ chování skupiny jako celku. Existují však ještě daleko výmluvnější argumenty, a to například, že lidské bytosti si vyvinuly zvláštní druh sebeuvědomění, které určitým způsobem přesahuje automatické chování. Fritz Schumacher12 například zpozoroval pokroky ve vývoji struktury živých organismů, které souvisejí se složitostí těchto organismů a jejich energií: Rostliny jsou živé, zvířata jsou živá a mají vědomí a lidé jsou živí a mají nejen vědomí, ale navíc ještě i sebeuvědomění. Sebeuvědoměním máme na mysli schopnost být si vědom své vlastní existence13 a umožňuje jednotlivcům různě reagovat na dané situace. Jaká budou uvědomělá rozhodnutí druhých lidí, přitom nikdo jiný nedokáže s jistotou předpovědět. Stejně tak nemáme žádný důvod se domnívat, že rozhodnutí jednoho člověka bude stejné jako rozhodnutí člověka jiného. Je například velice obtížné předpovědět, jak naloží ten či onen člověk s penězi vyhranými v loterii. Nikdo nemůže s jistotou určit, jestli se daný člověk rozhodne vyhrané peníze ušetřit, utratit, půjčit, někomu darovat nebo třeba spálit.


16.7.2014 15:26:06

12


DVOJÍ POVAHA MOTIVACE Ekonomové se dlouhou dobu příliš nezabývali rozdíly v chování lidí v situacích, kdy jednají sami za sebe, a kdy jsou vystavení tlaku skupiny, a to ze dvou hlavních důvodů. Jednak často tvrdili, že předpoklady některých teorií jsou méně důležité než jejich závěry14. Přestože to může být za určitých okolností pravda15, v žádném případě tomu tak není úplně pokaždé. Předpoklady teorií jsou totiž samy o sobě často odrazem zkreslených anebo předpojatých názorů na svět. Druhým a patrně důležitějším důvodem je, že si ekonomičtí teoretici nechtěli připustit myšlenku, že v přírodě skutečně dochází k určitým paradoxům, které představují velmi reálnou hrozbu pro celou logickou strukturu moderní ekonomické teorie (tímto se budeme detailněji zabývat v kapitole 6). Řešení tohoto rozporu mezi různorodostí jedinců a jednotností skupiny spočívá v dualitě vlastností, kterou jsme si již vysvětlili na příkladu chování elementárních částic. Také lidé mohou vystupovat buďto jako jednici, nebo se mohou začlenit do různých skupin. Tendence tíhnout spíše k individualismu či ke kolektivismu se přitom u lidí postupem času mění a vždy bude silně záviset na aktuálních okolnostech. Někdy mohou lidé vystupovat relativně nezávisle na ostatních, zatímco jindy se může ten samý člověk zcela podrobit názorům a chování ostatních. Toto rozpolcení osobnosti je velmi zjednodušeně znázorněno na obrázku 1.1. Sklon přepony spojující obě osy, které představují míru individualismu a kolektivismu, se bude mezi různými lidmi lišit, avšak v této zjednodušené verzi se bude více méně pohybovat v úhlu okolo 45°. Kombinace individualismu a skupinové konformity se proto u stejných lidí v různých situacích liší, což znázorňují body I1/C1 a I2/C2.16 To znamená, že v různých situacích budou mít lidé odlišné tendence přijímat hodnotový systém ostatních na úkor vlastního nezávislého rozhodování.

Individualismus 100%

I1

I2

0

C1

C2

100%

Konformita

Obrázek 1.1 Kombinace individualismu a skupinové konformity


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 1: Naprostá individualita nebo nerozdělitelný celek

13

ZÁVĚR Myšlenka, že lidská motivace má dvojí povahu, představuje významný průlom v chápání lidského chování. Každý jedinec má totiž současně sklon vystupovat sám za sebe a hrdě dávat najevo svůj jedinečný „osobní“ názor, a zároveň občas podléhá sklonu patřit k určitým skupinám. Chování jednotlivců je přitom, na rozdíl od chování skupiny, jen velmi těžko předvídatelné. A právě tato dvojí povaha lidského charakteru je pro naši analýzu chování investorů na burze zcela klíčová.

POZNÁMKY 1. Vzájemná propojenost vztahů v přírodě je ve skutečnosti tak velká, že je někdy velmi obtížné rozpoznat, kde začínají jednotlivé „části“ struktury nebo kde končí „celek“. Viz Bohm, David (1980), Wholeness and the Implicate Order, Routeledge & Kegan Paul, London. 2. Viz např. Jantsch, Erich (1980), The Self-organizing Universe, Pergamon, Oxford. 3. Viz kapitola 4. 4. Poznatky moderní fyziky jsou vskutku pozoruhodné. Čtenářům zajímajícím se o toto téma doporučuji např. Zukav, Gary (1979), The Dancing Wu Li Masters, William Morrow, New York. 5. Elektrony můžeme považovat za jakési abstraktní balíčky energie, které jsou charakteristické svou dvojí povahou: Někdy přijímají vlastnosti konkrétního prvku nebo částice, zatímco jindy zase přijmou vlastnosti průběžných vln. Před samotným pozorováním proto není možné určit, zdali vystupuje daný elektron jako částice nebo jako vlna. Navíc, v průběhu pozorování není možné ani určit umístění či rychlost pohybu elektronů. 6. Heisenberg, Werner (1971), Physics and Beyond, Allen & Unwin, London. 7. Tuto myšlenku skvěle popsal Arthur Koestler (1978) v knize Janus: A summing up, Hutchinson, London. 8. Poločas rozpadu látky představuje čas potřebný pro rozpad poloviny atomů v určité látce. 9. Hledání základních stavebních kamenů hmoty se v poslední době soustředí spíše na menší jevy, tzv. „kvarky“. I pokud bychom ale ignorovali problémy spojené s identitou elektronů, není jisté, že bude toto tvrzení přijato za pravdivé. Viz např. Hawking, Stephen W. (1988), A Brief History of Time, Transworld Publishers, London. 10. Capra, Fritjof (1982) The Turning Point, Wildwood House, London. 11. Morris, Desmond (1967) The Naked Ape, Jonathan Cape, London. 12. Schumacher, E. F. (1977), A Guide for the Perplexed, Jonathan Cape, London. 13. Pojem „sebeuvědomění“ se dá použít v širším slova smyslu, kdy zahrnuje všechny prvky umožňující lidské mysli vytvářet si vnitřní svět, který odráží vnější „realitu“. 14. Viz např. Friedman, Milton (1953), Essays in Positive Economics, University of Chicago Press, Chicago. 15. Argument, že předpoklady určité teorie nebo modelu nejsou tak důležité jako její závěry (či předpovědi), může být přijatelný po splnění dvou podmínek. Lze ho přijmout, pokud jsou předpoklady nastaveny tak, aby bránily vnějším zásahům. V takovém případě je pak možné analyzovat reakci různých proměnných na změny v omezeném počtu jiných proměnných, za předpokladu, že všechny vnější vlivy zůstaly beze změny. Daný argument je rovněž přijatelný za předpokladu, že předpoklady modelu či teorie jednoduše potvrzují „pravdivost“ předchozího výzkumu. Pokud jsou ale předpoklady použity k zabránění komplikacím v rámci určitého systému, pak ze samotné definice vyplývá, že tyto komplikace jsou součástí systému. V tu chvíli pak dochází k závažným filozofickým pochybnostem. 16. Čím blíže se jedinec pohybuje k extrémním úrovním, tím spíše je pravděpodobné, že on či ona bude trpět nějakou formou poruchy osobnosti.


16.7.2014 15:26:06


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 2

Dva lidé jsou dav ÚVOD Investoři, kteří se již na finančních trzích nějakou dobu pohybují, si nejspíš rychle představí, co se při jejich rozhodování skrývá pod slovním spojením „rozpolcená osobnost“. Z vlastních zkušeností totiž vědí, že jejich vlastní, „osobitý“ přístup k investičnímu rozhodování je občas svádí vydat se jedním směrem, zatímco jejich „stádový instinkt“ je navádí směrem přesně opačným. Dokonce i ostřílení profesionálové, kteří se již dlouhé roky živí předvídáním tržního vývoje a neustále se snaží přechytračit zbytek účastníků finančních trhů, se někdy ocitnou uprostřed hromadné hysterie právě v okamžiku, kdy by bylo vhodnější vydat se opačným směrem. Jen málokterý ze spekulantů se může upřímně pochlubit, že se mu dosud nikdy nestalo, aby nakoupil určitou akcii přesně na jejím cenovém vrcholu nebo že nikdy neprodal akcie ve chvíli, kdy narazily na své dno. Toto rozpolcení osobnosti při rozhodování je ve skutečnosti u všech jedinců přirozeným důsledkem vnitřního vztahu mezi integritou jedince a členstvím ve skupině. Každý z nás má na jednu stranu určitý sklon k vlastnímu sebeprosazení, snaží se uchovat si svou svobodu a jednat po svém. Stejně tak však působí na každého člověka určité integrační tendence1, které zahrnují přirozenou psychologickou potřebu patřit k různým druhům skupin. Hlavním požadavkem pro členství ve skupině je přitom povinnost přijmout určité vzorce chování, které jsou v souladu se základními cíli dané skupiny.

VLIV SKUPIN Musíme si přitom uvědomit, že není ničím neobvyklým, když se lidé, poté co začnou patřit do nějaké nové skupiny, začnou chovat naprosto rozdílně. Skupiny totiž vznikají jako důsledek stejných základních pravidel, která platí i v ostatních součástech přírody. Erich Jantsch2 například na základě teorií z kvantové fyziky dokázal, že veškerá příroda je tvořena několikavrstvovými strukturami, přičemž každá vyšší vrstva v rámci této hierarchie má moc vládnout nižším vrstvám a využívat je ve svůj prospěch3. Každá vrstva si ale přesto dokáže


16.7.2014 15:26:06

16


zachovat svou vlastní identitu, a to navzdory změnám v jejích jednotlivých součástech4. Tato hierarchická struktura existuje i pro lidskou společnost5: Jednotlivci se stávají členy skupin, skupiny se spojují a vytvářejí společnost, načež se spojují i jednotlivé společnosti a vytvářejí civilizace (viz obrázek 2.1).

POSTŘEHY GUSTAVA LE BONA Jedním z prvních lidí, kteří se hlouběji zabývali fenoménem lidských skupin, byl Gustav Le Bon6. Tento francouzský psycholog byl přímo fascinován jedním velmi zvláštním druhem skupiny – lidským davem – a jeho dopady a významem během právě vypuklé francouzské revoluce. Jeho zásadní dílo s názvem Psychologie davu vzniklo v roce 1895 a dodnes je považováno za jedno z nejvýznamnějších klasických děl v oboru sociální psychologie. Jeho teorie byly následně opakovaně potvrzovány dalšími psychoanalytiky, mezi něž patřili například Sigmund Freud nebo Carl Jung, ale také teoretiky, jako byl Arthur Koestler. Závěry této knihy se nakonec ukázaly být použitelné pro celou řadu odlišných historických událostí, jakými byly norimberská shromáždění a následný holocaust v nacistickém Německu; pokus o svržení „buržoazie“ a nastolení nových hodnot během čínské „kulturní revoluce“ nebo pokusy o potlačení individualismu ze strany Rudých Khmerů na vražedných polích v Kambodži. Civilizace

Společnosti

Skupiny

Jednotlivci

Společnosti

Skupiny

Jednotlivci

Skupiny

Jednotlivci

Jednotlivci

Obrázek 2.1 Hierarchická struktura lidského seskupování Le Bon považoval dav spíše za psychologický nežli fyzický fenomén (přestože se oba koncepty navzájem nevylučují) a zastával názor, že jakýkoli počet jinak zcela nezávislých a prostorově oddělených jedinců může vytvořit dav za předpokladu, že všichni jeho členové mají nějaký společný důvod. To potvrzuje myšlenku, že uvnitř mnoha různých druhů skupin lidí způsobuje fenomén davu na každého jednotlivce určitý nátlak. Jako příklad takových skupin můžeme uvést například firmy, fotbalová družstva, armády, náboženské sekty a příslušníky národů, ale stejně tak třeba pochody demonstrantů. Jak si za chvíli ukážeme, davový nátlak probíhá také na finančních trzích. Sám Le Bon tvrdil, že7:


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 2: Dva lidé jsou dav

17

Nejnápadnější jev, kterým se projevuje psychologický dav, je tento: Ať jsou jedinci, ze kterých se skládá, jacíkoliv, ať jejich způsob života, jejich zaměstnání, jejich povahy nebo inteligence se jakkoliv shodují nebo liší, nabývají prostě tím faktem, že jsou přetvořeni v dav, jakousi kolektivní duši. Tato duše způsobuje, že cítí, myslí a jednají naprosto odlišně, než by každý z nich cítil, myslil a jednal, kdyby byl sám... Psychologický dav je chvilkovou bytostí složenou z různorodých živlů, které se na okamžik sloučily právě tak, jako buňky tvořící živé tělo, jež tvoří svým sloučením novou bytost s vlastnostmi velmi odlišnými od těch, které má každá z nich. V tomto úvodním nahlédnutí do povahy davů byly použity dvě důležité myšlenky: • dav je něčím větším, než pouze součtem jeho jednotlivých částí – dav má totiž navíc ještě i svou vlastní „duši“, • účastí v davu dochází u každého jednotlivce ke změně v chování. Tyto dvě myšlenky dnes představují stěžejní body obecné teorie skupinového chování, přičemž v rámci této teorie je fenomén davů pojímán jako speciální a extrémní případ.

SCHOPNOST SKUPINY SEBEZORGANIZOVAT SE Z pohledu skupiny je pro její vlastní autonomii zcela klíčové, aby se dokázala sama zorganizovat. Pouze za tohoto předpokladu totiž může skupina směřovat svou energii k dosažení společných cílů. Tato „sebeorganizace“ funguje díky společnému hodnotovému systému skupiny. Aby se jednotlivec mohl stát členem skupiny, musí bez jakýchkoliv větších výhrad přijmout hodnoty ostatních členů skupiny. Psychoanalytik Wilfred Bion přišel v roce 1961 s tvrzením, že právě společné hodnoty jsou „základními předpoklady“ úspěšného fungování skupiny8. V roce 1976 pak Richard Dawkins nazval tyto hodnoty termínem „memy“9. Pojem mem označuje jednoduchou, neustále se opakující myšlenku (nebo také návyk, pocit či pohled na svět), která se šíří z jedné mysli do druhé. Přítomnost jednoho konkrétního memu ale nemusí nutně vylučovat přítomnost dalších memů, takže každý člen nějaké skupiny může patřit hned do několika různých skupin. Stejně, ať už nazveme ústřední myšlenku uznávanou ve skupině jakkoli, členové skupiny se budou zpravidla snažit potlačit jakékoliv projevy chování, které by je z jejich skupiny vyloučily10. Jinými slovy, lidská osobitost – resp. snaha o sebeprosazení – se v okamžiku začlenění do skupiny ihned změní. Tento scénář má poté dva důsledky: • čím silnější je nátlak skupiny směrem k integraci jednotlivce, tím méně dovoluje skupina svým členům projevovat jejich vlastní osobitost (tímto se budeme zabývat v kapitole 3), • soudržnost skupiny je tvořena podobným smýšlením členů skupiny. Jednotliví členové jsou tedy skupinou organizováni prostřednictvím společného hodnotového systému, díky čemuž se ze skupiny stává něco mnohem většího než pouze součet jejích jednotlivých částí a členové skupiny tak vůči sobě v rámci skupinových aktivit pociťují


16.7.2014 15:26:06

18


mnohem větší ohleduplnost. A ať už si to členové skupiny uvědomují či nikoli, v tu chvíli začínají jednat daleko více v zájmu skupiny než ve vlastním zájmu.

MYSL JAKO DYNAMICKÝ PRINCIP Dosavadní analýza byla zatím jen velice stručná a ani zdaleka nemohla plně obhájit diskutovaná tvrzení. Díky ní však můžeme snáze pochopit princip skupinové „mysli“. Tento pojem přitom není vůbec jednoznačný, a to z části kvůli složitosti našeho jazyka. Slovo „mysl“ se obvykle používá pro tu část mozku, která nám umožňuje racionálně uvažovat a uvědomovat si svou vlastní existenci. Podle této definice bychom mohli tvrdit, že lidé mají mysl, zatímco zvířata nikoli. Nicméně, jednak bychom neměli zapomínat na roli „podvědomé mysli“ a také bychom si měli uvědomit, že výše uvedená definice předpokládá, že fyzická struktura mozku je totožná a stanovuje hranice vnitřních procesů mysli. Rozdíl mezi pojmy „mozek“ a „mysl“ se dá nejlépe pochopit, když si uvědomíme, že mozek představuje určitou strukturu, zatímco mysl představuje schopnost zpracovávat procesy vzniklé v rámci této struktury. Dále je důležité si uvědomit, že procesy odehrávající se v naší mysli neprobíhají pouze v mozku, ale v celém našem těle, protože zahrnují i různé automatické funkce a reakce, fyzický pohyb a emoce a v podstatě zasahují až do nejzazších zákoutí lidské osobnosti. Těmto procesům se obecně říká „duševní pochody“. Duševní pochody jsou jasným důkazem fenoménu lidského života. Touto myšlenkou se hluboce zabýval významný britský filozof a biolog Gregory Bateson11. Zjistil, že vlastnosti, které jsou tolik charakteristické pro duševní pochody v lidském mozku, můžeme nalézt nejen ve všech ostatních procesech odehrávajících se v lidském těle, ale dokonce i ve všech aspektech přírody. Duševní pochody můžeme v podstatě chápat jako logický proces, který představuje základní charakteristický znak života na této planetě. Proto se nemusí omezovat pouze na nějakou konkrétní fyzickou strukturu, ale naopak může všechny fyzické struktury dalece přesahovat. Rozdíl mezi duševními pochody odehrávající se v lidské mysli v porovnání s pochody v jiných aspektech přírody spočívá především v kvalitě či hloubce vědomí. Jedině lidské duševní pochody totiž umožňují uvědomování si sama sebe12. Bateson ve své práci definoval čtyři hlavní kritéria prokazující přítomnost mysli (čili přítomnost „života“) v určitém systému: • schopnost ovládat vnitřní funkce systému, • schopnost systému zpracovávat informace, • přítomnost výkyvů při tomto zpracovávání informací, • existence nepřetržité výměny energie a informací mezi systémem a okolním prostředím. Za chvíli si ukážeme, že tato kritéria jsou velice užitečná pro snazší pochopení lidského chování.


16.7.2014 15:26:06


19

SKUPINOVÁ MYSL Bateson svými kritérii existence mysli rozšířil její koncept na všechny aspekty života ve vesmíru a přidal další důležitou dimenzi nejen do oboru moderní fyziky, ale vůbec do celého vědeckého procesu. Koncept mysli tedy můžeme použít nejen pro popsání fenoménu života, ale také k popisu a vysvětlení kterékoli součásti života. Můžeme ji nalézt jak v těch nejjednodušších, tak i v nejsložitějších procesech. Z hlediska lidské společnosti můžeme tento koncept pozorovat v dynamice vzájemných lidských vztahů, tzn. že určité prvky mysli můžeme najít jak uvnitř malých skupin lidí, tak i ve fyzicky přítomném davu, ve státě, či dokonce v celé kultuře. Na mysl jednotlivce tedy můžeme nahlížet jako na subsystém vyššího celku. A naopak, každý vyšší celek má svou „skupinovou mysl“, která řídí své jednotlivé části. Z toho vyplývá, že každá skupina lidí má určité kolektivní vědomí13.

TROJJEDINOST LIDSKÉHO MOZKU Jak již bylo nicméně řečeno, kolektivní vědomí skupiny lidí se bude po kvalitativní stránce vždy lišit od vědomí lidského jedince. Kolektivní vědomí skupiny je v podstatě spíše zjednodušeným konceptem, který zpravidla ani není vědecky uznáván, zatímco vědomí jednotlivce je sice obecně uznávané, ale jeho fungování je stále z velké části nepochopené. Základním rozdílem mezi těmito dvěma fenomény je, že skupina si nedokáže uvědomovat vlastní existenci, zatímco jednotlivec tuto schopnost má. A právě tento rozdíl je v našem studiu vlivu skupin naprosto klíčový. Jak totiž popsal Le Bon, davové chování významně potlačuje sebeuvědomění jednotlivců a zároveň zvyšuje sílu skupinové entity, která si, jak tvrdí definice, sama sebe není vědoma. „Celková“ kvalita vědomí se tak výrazně snižuje. Jak řekl Scott Peck, „z psychologického hlediska jsou skupiny mnohem méně než součet jejich jednotlivých částí“14. U tohoto významného fenoménu můžeme rozlišit dva aspekty. Zaprvé, pokud jednotlivec přijme hodnotový systém skupiny, tak zároveň, z definice, přijímá pokles vlastního sebeuvědomění, protože tím dojde k setření hranic mezi jednotlivcem a skupinou. Snížení stupně sebeuvědomění jednotlivce je nicméně nepostradatelnou součástí vývoje a chování každé skupiny a způsoby chování různých davů se tak liší právě podle míry potlačení sebeuvědomění jedinců, kteří jsou jejich členy. Až to skoro vypadá, jako bychom měli někde vzadu v mozku tlačítko, které nám, ve chvíli, kdy se objeví nějaký kritický okamžik, automaticky „vypne“ naši schopnost sebeuvědomění. Tímto se dostáváme k druhému aspektu zhoršení kvality vědomí doprovázející fenomén davu. Vypadá to totiž, jako by ve struktuře lidského mozku existovala ještě jakási „poruchová linka“. Tento problém vychází ze skutečnosti, že lidský mozek se skládá ze tří hlavních částí, z nichž každá může do určité míry fungovat nezávisle na ostatních. Každá tato část se přitom nejenže liší od ostatních částí svou strukturou a chemickým složením, ale dokonce se zdá, že má každá svou vlastní inteligenci, vlastní paměť a vlastní oddělené funkce. První


16.7.2014 15:26:06

20


částí mozku je mozkový kmen (nejvnitřnější část mozku), který zodpovídá především za instinktivní vzorce chování, biologické pudy a kompulsivní jednání. Tuto část mozku pak obklopuje limbický systém, který je hlavně využíván při koordinaci tělních funkcí a který se podílí také na naší emoční aktivitě a dlouhodobé paměti. Právě tato část mozku se také nejvíce vztahuje ke skupinovým aktivitám. A konečně třetí částí mozku je neokortex (nejzazší část mozku), který nám přináší schopnost uvědomovat si vlastní myšlenkové procesy a také předvídat budoucnost a vybavovat si minulost. Uvnitř neokortexu jsou právě ty části mozku (tzv. „čelní laloky“), které jsou jakýmsi „centrem lidskosti“ a které odlišují náš mozek od mozku ostatních živočichů15,16. Americký neurofyziolog Paul D. Maclean17 proto nazval lidský mozek „trojjediný“.

NEOKORTEX Ze všech tří výše uvedených částí mozku je to nepochybně právě neokortex, který (kromě jiných věcí) odlišuje nás lidi od ostatních savců. Evoluční historie neokortexu je nicméně velmi nejistá. Nikdo totiž doopravdy neví, kdy (nebo jak a proč) se poprvé objevil. Současné odhady tvrdí, že se pravděpodobně začal vyvíjet zhruba před 50 miliony let, zatímco limbický systém je starý více než 150 milionů let a mozkový kmen více než 250 milionů let. Ze studia vývoje lidské civilizace18 však vyplývá, že zvláštní schopnosti, které lidé mají díky neokortexu, se v nás začaly opravdu rozvíjet až teprve nedávno. Moderní ego – neboli tendence duševních pochodů sebezorganizovat se tak, aby mohly prosadit vlastní nezávislost – se nejspíš začalo vyvíjet až zhruba před 4 000 lety. V rámci celé evoluce je tedy lidské ego velmi mladé. Na základě toho se můžeme domnívat, že fungování neokortexu lze relativně snadno potlačit, a to ze dvou vzájemně spolu souvisejících důvodů: • neokortex se doposud stále řádně nezačlenil mezi ostatní dvě části mozku, • pokud se objeví nějaká „externí“ vůdčí osobnost, schopnost vlastního sebeuvědomění je přenechána starším stavům vědomí.

AMYGDALA Joseph LeDoux z New York University ve skutečnosti ve svém výzkumu zjistil, že hlavní problém pravděpodobně spočívá v malé části lidského mozku, které se říká „amygdala“19. Amygdala je název pro malý shluk nervů nacházející se mezi mozkovým kmenem a limbickým systémem, který je zodpovědný za ukládání informací o prožitých emočních událostech a za monitorování okolního prostředí za účelem opětovného zaznamenání těchto událostí. Přestože se jedná o opravdu velice drobnou část mozku (dlouhou zhruba jeden palec), přijímá obrovské množství informací ze zrakového, sluchového a čichového systému a prostřednictvím mozkového kmene je spojuje s vrozeným chováním a fyziologickými reakcemi. Jakmile se člověk nechá něčím vzrušit, amygdala okamžitě spustí určitou emoční a fyziologickou reakci. Přitom je důležité, že k této reakci dojde dříve, než má neokortex


16.7.2014 15:26:06


21

vůbec šanci zaregistrovat příchozí signál.20 A pokud jsme vystavení nějakému závažnějšímu ohrožení, neokortex má poté jen velmi malou šanci jakkoliv zasáhnout. Díky tomu dokážeme například včas uskočit před projíždějícím autem nebo rychle sundat ruku z něčeho žhavého, ačkoliv si tuto událost uvědomíme až s určitým zpožděním. Obecně řečeno, jakmile začneme pociťovat nějaké ohrožení a amygdala již aktivovala odpovídající emoční a fyziologickou reakci, škála našeho možného následného chování se zúží pouze na útok, útěk anebo ochromení. A jelikož životní zkušenosti nás všech jsou pouze omezené a nikdo z nás nemá přístup ke všem dostupným informacím, v tu chvíli si najednou začínáme všímat a uvědomovat, co dělají ostatní. Tím je v lidských bytostech spouštěn „davový“ instinkt. Amygdala je tedy zodpovědná za vyvolání emocí, které v nás vzbuzují pocity pohody, ale i strachu. Skutečností nicméně zůstává, že její hlavní evoluční funkcí je zvyšovat naše vyhlídky na přežití a že může být aktivována dříve, než si to stačíme uvědomit. Pro mnoho z nás je však fungování amygdaly velice těžko ovlivnitelné, a abychom toho byli schopní, musíme se naučit, jakým způsobem lze její reakce „přeprogramovat“ (tímto se budeme blíže zabývat v kapitole 25). Zatím nám postačí, když si budeme pamatovat, že amygdala má značný vliv při formování davů.

REAKCE NA OHROŽENÍ Každý dav většinou vzniká v reakci na určitou hrozbu. Skupina lidí sice může mít nějaký společný spojovací prvek, ale nebude považována za dav, dokud se neobjeví nějaké ohrožení. Dav je charakteristický jistou naléhavostí a bezprostředností, která nemusí být nutně přítomná v obyčejné skupině. Existují tedy dvě možnosti: • určitý počet jednotlivců se začne cítit ohrožen, a proto za účelem vlastní obrany zformuje dav, • již existující skupina se začne cítit natolik ohrožena, že se přemění v dav. V obou případech je na místě předpokládat, že v mozcích všech členů davu dochází ke spuštění pohotovostní reakce amygdaly, důsledkem níž: • potřeba přežití skupiny převládne nad potřebami sebeprosazení jedince, • hodnotový systém jednotlivce bude nahrazen hodnotovým systémem skupiny, • působení neokortexu bude přemoženo působením mozkového kmenu a limbického systému. Proto se také chování davu nezakládá výhradně na rozumu (a proto ho můžeme často fakticky považovat za iracionální), ale převažují v něm spíše instinkty, biologické pudy, kompulsivní chování a emoce. Jak prohlásil Arthur Koestler21: „Emoce s intelektem a víra s rozumem jsou na dvou opačných stranách vah. Na jedné misce je vybledlý stín racionálního myšlení a logiky visící na tenkém vlásku, který se může snadno přetrhnout, zatímco na druhé misce je zuřivý fanatismus důsledně dodržované iracionální víry, která se odráží v holocaustech minulosti i současnosti.“


16.7.2014 15:26:06

22


DAVOVÁ INTELIGENCE To by nám mělo pomoci vysvětlit obecně známé, avšak nesprávné tvrzení, že všichni členové davu jsou neinteligentní. Členové davu totiž nejsou neinteligentní sami o sobě. Pouze tváří v tvář ohrožení dojde k potlačení jejich schopnosti vlastního sebeuvědomění a logického myšlení. To platí jak v případě dvou jednotlivců konfrontovaných s určitým problémem (např. rodiče, kteří jsou kritizovaní za nízkou kvalitu výchovy jejich dítěte), tak i pro velkou skupinu lidí stojící tváří v tvář opravdu vážné fyzické hrozbě (např. vojenská jednotka, která se ocitla pod palbou)22. Ať už je daná hrozba vůči davu fyzická či nikoli, téměř vždy bude představovat ohrožení pro jeho hodnotový systém. Důsledkem toho dojde k posílení tohoto hodnotového systému a výraznému snížení jeho schopnosti rozpoznat, které informace jsou pro dav dostatečně kvalitní a podstatné. Gregory Bateson definoval informaci jako „rozdíly, které dělají rozdíly“23. Mysl davu totiž obvykle dokáže vnímat pouze opravdu významné rozdíly a jen ty, které se odehrávají v krátkém časovém období. Jinými slovy, dav je schopen rozpoznat pouze skutečně evidentní změny. Pomalé změny je přitom možné zaregistrovat pouze pomocí dlouhodobého procesu neustálého a racionálního pozorování a analyzování všech relevantních informací. Takové analýzy ovšem dav není schopen provádět, protože myšlení davu se odehrává na úrovni jednoduchých obrázků a komunikace uvnitř něho probíhá pouze prostřednictvím sloganů. A protože davy se obvykle zformují především v dobách krize, jsou až příliš často tím hlavním nástrojem historického „posunu“.

POZNÁMKY 1. Pojmy „sklon k sebeprosazení“ a „ integrační tendence“ poprvé zmínil Arthur Koestler. 2. Jantsch, Erich (1980), The Self-organizing Universe, Pergamon, Oxford. 3. Velmi přímý popis tohoto procesu viz Schumacher, E. F. (1977), A Guide for the Perplexed, Jonathan Cape, London. 4. Tato schopnost se nazývá „homeostáza“ a je zdrojem pro frázi plus ça change, plus c´est la même chose. 5. Hierarchická struktura, a s tím tedy i fenomén davu, existuje nejen ve světě lidí, ale také například mezi ptáky, rybami, mravenci, včelami a lumíky. Velmi neobvyklý příklad můžeme pozorovat u jednobuněčných améb, které se shlukují do tzv. „slizovitých útvarů“, aby takto ve skupině vyhledávali potravu. Viz Tyler Bonner, John (Prosinec 1959), „Differentiation in social amoebae“, Scientific American. 6. Le Bon, Gustave, Psychologie des Foules, znovu vydáno (1922) jako The Crowd, Macmillan, New York. 7. Tamtéž. 8. Bion, Wilfred (1961), Experiences in Groups, Tavistock Publications, London. Bion rozlišoval tři druhy „základních předpokladů“: 1) základní předpoklad závislosti, kdy se skupina chová tím způsobem, jako by jejím primárním cílem bylo uspokojovat základní potřeby jejích členů, přičemž od vůdce skupiny se očekává, že bude pomáhat jejím členům, aby se cítili dobře, 2) základní předpoklad útoku, který je zahájen, když se objeví nepřítel, se kterým je nutné se vypořádat, přičemž členové skupiny bezmyšlenkovitě poslouchají příkazy svého vůdce, a 3) základní předpoklad partnerství, kdy skupina jako celek věří, že přímý vztah mezi jednotlivými členy a vůdcem skupiny zajistí budoucí vyřešení současného problému. Platí-li alespoň jeden, nebo dokonce všechny tyto předpoklady, je důležité, aby jednotlivci nezpochybňovali jejich platnost.


16.7.2014 15:26:06


9. 10. 11. 12.

13. 14. 15.

16.

17. 18. 19. 20. 21. 22.

23.

23

Dawkins, Richard (1976), The Selfish Gene, Oxford University Press, Oxford. Bion, Wilfred, op. cit. Bateson, Gregory (1979), Mind and Nature: An essential unity, Wildwood House, London. Je však prokázáno, že tato zvláštní schopnost uvědomování si vlastních myšlenek je lidmi používána pouze velice zřídka. Viz Bennett, J. G. (1964), Creative Thinking, Coombe Springs Press, Masham, Yorkshire. Viz Capra, Fritjof (1982), The Turning Point, Wildwood House, London. Peck, M. Scott (1983), People of the Lie, Rider, London. Čelní laloky vyžadují neustálou stimulaci, aby mohly aktivovat jedinečné lidské vlastnosti, jakými jsou pocity empatie a soucitu. Nejenže je však tato stimulace obvykle prováděna nepravidelně, ale aktivita čelních laloků je navíc velice často potlačována alkoholem a drogami. Viz např. Franck, Frederick (1991), To Be Human against All the Odds, Asian Humanities Press, Berkeley, California. Erich Jantsch rozlišuje tři různé druhy duševní aktivity, z nichž každá odpovídá různé části mozku: „Organistická“ duševní aktivita je vykonávána mozkovým kmenem, „reflexivní“ aktivita je doménou limbického systému a „sebereflexivní“ aktivita je prováděna prostřednictvím neokortexu. (Viz Erich Jantsch, op. cit.) Maclean, Paul D., „A triune concept of the brain and behaviour“, in Boag, T., and Campbell, D. (eds.) (1973) The Hincks Memorial Lectures, University of Toronto Press, Toronto. Wilber, Ken (1983), Up from Eden, Routledge & Kegan Paul, London. Viz také Jaynes, Dr. Julian (1976), The Origin of Consciousness in the Breakdown of the Bicameral Mind, Houghton Mifflin, Boston. Le Doux, Joseph (1998), Emotional Brain, Weidenfeld & Nicolson, London. Podle současných odhadů trvá reakce amygdaly zhruba 30 milisekund, zatímco prefrontální kortex 500 milisekund. Koestler, Arthur (1978), Janus: A summing up, Hutchinson, London. Scott Peck v citovaném díle spojuje chování davu s konceptem zla. Uvádí přitom různé příklady od zneužívání dětí společnými páry až po masakr ve vesnici My Lai. Středobodem jeho analýzy je myšlenka Paula Macleana, že soucit lidí s ostatními je ve skutečnosti jen velice omezený. Bateson, Gregory, op. cit.


16.7.2014 15:26:06


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 3

Role jednotlivce uvnitř davu INTEGRAČNÍ TENDENCE Pojďme se nyní podívat na fenomén davu z pohledu jednotlivce, protože pokud má dav vůbec vzniknout, musí jednotliví členové „chtít“ stát se jeho členy a musí být ochotní přizpůsobit své chování chování ostatních. Žádná skupina – a zejména žádný dav – nemůže existovat, aniž by každý její člen změnil své chování a přizpůsobil se vůli většiny. Jinými slovy, v jednotlivcích se musí probudit určitá integrační tendence neboli tendence oddat se větší skupině. Teoreticky můžeme v rámci tohoto jevu1 sledovat tři základní aspekty: • ztotožnění s davem, • přijetí hodnotového systému davu, • podřízení se autoritě vůdce.

ZTOTOŽNĚNÍ SE S DAVEM Řada výzkumů dokázala, že jednotlivci mají sklon odmítat názory lidí patřících do jiné skupiny, přijímat názory většiny ve skupině, do které patří, a přijímat pokyny od osoby (nebo více osob) disponující potřebnou autoritou. Henri Tajfel2 z Bristol University ve svých experimentech dokázal, že skupiny školáků ve věku 14 až 15 let byly ochotné významně změnit své chování již v okamžiku, kdy jim bylo pouze řečeno, že patří do určité skupiny – byť se jednalo o jim zcela neznámou skupinu. Školáci se automaticky ztotožňovali s ostatními členy skupiny, aktivně tuto skupinu podporovali a využili každé příležitosti poškodit členy jiných skupin. K těmto projevům přitom došlo i přesto, že školákům nebyly podány jakékoliv informace o účelu či základních hodnotách těchto skupin.


16.7.2014 15:26:06

26


PŘIJETÍ HODNOTOVÉHO SYSTÉMU SKUPINY Jak se zdá, nekritické přijímání myšlenek či hodnotového systému skupiny má svůj základ v podvědomé potřebě lidí někam patřit nebo potřebě nebýt ostatními vnímán jako někdo odlišný. Například experimenty provedené v roce 1956 Solomonem Aschem na Harvardu3 prokázaly, že když měli jedinci za úkol přiřadit délku jedné čáry k jedné ze tří nabízených čar, byli při svém výběru výrazně ovlivňováni skupinovým nátlakem. Pokud měl jedinec za úkol přiřadit délku čáry k jedné ze tří čar o samotě, zmýlil se pouze v méně než 1 procentu případů. Pokud však byl jedinec členem skupiny, která byla předem instruována, aby na něho naléhala, že rozdílně dlouhé čáry jsou ve skutečnosti stejné, 75 procent účastníků výzkumu s názorem většiny souhlasilo, a to dokonce i v případě, že rozdíl v délce obou čar byl poměrně veliký. Znepokojivé je také další Aschovo zjištění, že přestože někteří účastníci nakonec přiznali, že neměli odvahu nesouhlasit s názorem skupiny, někteří dále trvali na tom, že ony nestejně dlouhé čáry skutečně považovali za stejné, zatímco někteří začali zpochybňovat svou schopnost vnímání.

SEBEUVĚDOMĚNÍ A PODLEHNUTÍ NÁZORU OSTATNÍCH Tyto obecné závěry potvrdil výzkum provedený Edem Dienerem z University of Illinois, který zjistil, že nejdůležitějším faktorem v chování skupiny je potlačení sebeuvědomění jedince, a tedy i sebeovládání. Diener v jednom konkrétním výzkumu porovnával chování jedinců za tří různých laboratorních podmínek4: • v prvním případě si jedinci uvědomovali své schopnosti a byli izolovaní od vlivu skupiny, • ve druhém případě jedinci nebyli sebeuvědomělí, ale stále byli izolovaní od vlivu skupiny a • ve třetím případě jedinci nebyli sebeuvědomělí a byli vystavení tlaku skupinového prostředí. Deinerův výzkum ukázal, že ve třetí situaci lidé reagovali velice spontánně, měli velmi slabý pocit vlastní identity a naopak silně se ztotožňovali s chováním ostatních členů skupiny. Účastníci navíc po skončení experimentu shledali třetí zkušenost jako velmi zajímavou. Tendence podlehnout názoru ostatních členů skupiny a přejímat jejich způsob chování zcela zjevně souvisí se snížením sebeuvědomění jedince.

VŮDCE DAVU Identifikace s ostatními členy davu a přijímání jeho hodnotového systému je stimulováno ochotou každého jedince poslouchat vůdce skupiny. K diskusi o tom, jak důležitou úlohu má v dynamice davu jeho vůdce, významně přispěl Sigmund Freud5 svou teorií „náhradního


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 3: Role jednotlivce uvnitř davu

27

rodiče“6. Freud tvrdil, že důvodem, proč jsou velké skupiny (či davy) tak často ochotné následovat svého vůdce, je, že pro ně ztělesňuje určité ideály a cíle skupiny. Členové skupiny tak v podstatě přenechávají své vlastní uvažování, rozhodování a zodpovědnost v rukou vůdce. Vůdce davu vystupuje jako hlavní interpret nových informací přijatých z okolního prostředí, určuje vhodné taktické reakce a vytváří strategii skupiny. Vůdci přitom mohou být diktátoři či demokraté, mohou být tvořiví či destruktivní, ale vždy si budou podřizovat pozornost všech členů davu. Vůdcovství se však může projevovat v mnoha různých podobách. Někdy může být pro všechny zcela zřejmě svěřeno určitému konkrétnímu jedinci nebo podskupině lidí (např. komise či představenstvo), zatímco jindy může být vůdcovství spíše skryté. Vůdce může být zvolen například demokratickým rozhodnutím skupiny či v rámci určitého hodnotového systému, který sdílí a uznávají všichni členové davu, nebo na základě určitého kodexu chování, kterým se skupina řídí. Skryté vůdcovství ale musí mít téměř vždy nějaký „totem“, ke kterému členové davu vzhlížejí. V průběhu historie ztělesňovaly tyto totemy například národní vlajky, politické postavy, různé symboly anebo sochy.

POZNATKY STANLEYHO MILGRAMA Dr. Stanley Milgram z Yale University provedl klasický experiment, jehož prostřednictvím se snažil zjistit, do jaké míry jsou lidé ochotní se podrobit pokynům autority7. Účastníci tohoto výzkumu měli v zájmu vyššího dobra způsobit bolest nevinné oběti, přičemž onou autoritou (neboli vůdcem a představitelem hodnotového systému skupiny) byl pro ně vědec v bílém plášti, který je neustále nutil provádět elektrošoky třetí osobě. Tato „oběť“ přitom ve skutečnosti žádné elektrošoky nedostávala, ale aniž by to účastník výzkumu věděl, svou bolest pouze předstírala. Po celou dobu tohoto experimentu si byl každý účastník plně vědom veškerých důsledků jeho kroků, a to jak prostřednictvím číselných hodnot na displeji přístroje, pomocí kterého elektrošoky prováděl (hodnoty ukazovaly míru napětí a tomu odpovídající stupeň nebezpečnosti), tak prostřednictvím křiku, protestů a žadonění o milost ze strany oběti připoutané na křeslo. Milgram v tomto výzkumu zjistil, že více než 60 procent účastníků bylo připraveno a ochotno podrobit se příkazům autority a použít nejvyšší možný stupeň elektrického napětí, a to dokonce i poté, co už oběť přestala křičet a protestovat a podle všech vnějších příznaků bylo zřejmé, že upadla do kómatu.

ALTRUISMUS A KONFLIKT V předchozí kapitole jsme si řekli, že struktura lidského mozku nám umožňuje reagovat na vnímané hrozby všeho druhu zcela iracionálním způsobem, přičemž na tyto významné stimuly reagují zejména mozkový kmen a limbický systém. Podnět aktivující tyto dva podsystémy na úkor neokortexu může degradovat lidské chování do takové míry, že se lidé začnou chovat podobně jako zvířata ve stádu. Tomuto říkáme fenomén davu.


16.7.2014 15:26:06

28


U chování davu sice rozlišujeme tři různé stupně intenzity, nicméně vždy se vyznačuje iracionálním a emocionálním chováním, které je typické pro společné chování určitého většího počtu jedinců. V předchozí kapitole jsme si také řekli, že jakmile se zformuje dav, v lidském mozku začne docházet k utlumení levého čelního laloku neokortexu, který najednou přestává efektivně pracovat, důsledkem čehož je ještě více posílen vliv amygdaly každého člena davu. Jak potvrdili vědci jako například Diener a Milgram, následky pak mohou být děsivé. Dav vedený silným vůdcem má potenciál získat opravdu velkou moc. Zaprvé, jakmile se lidé stanou součástí davu, začne se v nich rozvíjet velmi silný pocit altruismu vůči ostatním členům davu. (Jak zjistil Emile Durkheim, někdy je tento pocit dokonce tak silný, že může vyústit až v sebevraždu8.) Zadruhé, dav může začít dosahovat svých cílů použitím metod, které by sebeuvědomělejší jedinci považovali za naprosto nepřijatelné. Není tedy překvapující, že lidé se s větší pravděpodobností dostanou do konfliktu jako členové skupiny než jako jednotlivci. A zatřetí, výsledný konflikt (či stres) představuje vynikající spouštěč pro zformování davu. Pokud vznikne z nějakého důvodu mezi dvěma skupinami určitá nerovnováha, každý člen skupiny bude mít s ostatními členy své skupiny společný důvod k ochraně autonomie této skupiny. Prvořadá potřeba každé skupiny tak může spustit u každého jednotlivce agresi či uvolnění zábran.

ROZDĚLENÍ A PROMÍTÁNÍ O tom, co konkrétně vede jedince, aby se aktivně účastnili agresivního a destruktivního chování davu, přestože sami o sobě by se takto nikdy nechovali, se vedou mnohé diskuse. Prvním faktorem, proč tomu tak je, je nejspíš přirozená lidská potřeba někam patřit. Pro většinu, ne-li dokonce pro všechny účastníky davu, je potřeba patřit do nějakého vyššího psychologického celku téměř instinktivní záležitostí: Jejich ega se prostě zbortí a lidé najednou přijmou hodnotový systém skupiny, zbavují se osobní zodpovědnosti a s tím i nepříjemného pocitu úzkosti9. Druhým faktorem je způsob, jakým se lidská psychika vypořádává s potenciálně konfliktními emocemi. V tomto případě se jedinec zříká nežádoucí stránky své psychiky a promítá ji do ostatních lidí10. Výsledkem je smrtící kombinace pocitu vlastní neomylnosti na jedné straně a nenávisti a strachu z „nepřítele“ na straně druhé. V takovém případě je pak velice snadné zabít nebo zmrzačit člověka, který je skupinou považovaný za méněcenného11. A protože tyto procesy probíhají v našem podvědomí, je pro nás často bohužel až příliš snadné popírat jejich existenci.

ZÁVĚR Závěry této kapitoly jsou sice na první pohled jednoduché, ale pro nás velice významné. Členství ve skupině obecně – a konkrétně členství v davu – s sebou nese určitou míru omezení osobní zodpovědnosti. To znamená, že lidé jako členové davu jednají jinak, než by jednali


16.7.2014 15:26:06

Kapitola 3: Role jednotlivce uvnitř davu

29

jako nezávislí jedinci. Dav jako celek má obvykle tendenci dosahovat svých cílů prostřednictvím iracionálního a emocionálního chování, ke kterému nutí také své členy. Schopnost davu řídit své členy tímto způsobem navíc bývá často posílena zejména během konfliktních situací, kdy začne být nějakým způsobem ohrožena autonomie davu. Tyto poznatky do určité míry vysvětlují některé méně atraktivní lidské vlastnosti. Vysvětlují například, proč jsou armády jinak racionálně uvažujících a mírumilovných mužů schopny jít do války, proč některé uznávané náboženské skupiny v minulosti mučily a vraždily nevinné lidi v zájmu prosazení svých dogmat, proč jsou členové odborových svazů ochotní zničit firmy, pro které pracovali, místo aby se vzdali části svých „práv“, atd. Tento seznam je v podstatě nekonečný, a o to více smutný. Účelem této knihy ale není truchlit nad smutným osudem lidské rasy. Její první část nás zatím seznámila s teorií, která dobře vysvětluje, proč je skupinové chování nepostradatelnou součástí lidské existence. Pro většinu lidí dokonce představuje určitý druh skupinového nátlaku velkou motivační sílu při vykonávání různých sociálních, ekonomických a politických aktivit. Takovýto nátlak přitom existuje i ve zcela odlišných oblastech, jako jsou přátelská společenství, firmy a náboženské spolky. Ještě silněji se projevuje ve sportovních týmech a vůbec nejsilněji v bojových podmínkách. A jak si později ukážeme, fenomén davu existuje také na finančních trzích. Doposud jsme si pouze vysvětlili, proč davy existují. Stále jsme si však neukázali, jak se chovají. Pojďme proto udělat další krok směrem k naplnění hlavního účelu této knihy a ukažme si, jakým způsobem funguje dynamika celého systému davu.

POZNÁMKY 1. 2. 3. 4. 5. 6.

7. 8.

9. 10.

Koestler, Arthur (1978), Janus: A summing up, Hutchinson, London. Citace z díla Arthura Koestlera. Asch, Solomon (1959), „Studies of independance and conformity“, Psychological Monographs, 70 (9). Diener, Ed, „Deindividuation: the absence of self-awareness and self-regulation in group members“, in Paulus, P. B. (ed.) (1980), The Psychology of Group Influence, Erlbaum, Hillside, New Jersey. Freud, Sigmund (1959), Group Psychology and the Analysis of the Ego, Norton, New York. Freud a další psychologové tvrdí, že ochota jednotlivců podvolit se pokynům vůdce je v lidech zakořeněná na základě zážitků z raného dětství. Za normálních okolností každé dítě nejenže objeví svou individualitu, ale také získá pocit jistoty a bezpečí prostřednictvím interakce se svými rodiči. Tím se v člověku vytváří pocit potřeby „náhradního rodiče“ a potřebu být ve společnosti jiných osob si s sebou přenášíme až do dospělosti. Milgram, Stanley (1975), Obedience to Authority, Harper & Row, New York. Durkheim, Emile (1970), Suicide: A study in sociology, Routledge & Kegan Paul, London. Durkheim rozlišoval sebevraždy na altruistické, kdy jednotlivec umírá pro skupinu, a na anomické, kdy jednotlivec umírá, aby se vyčlenil ze skupiny. Viz Neumann, Erich (1990), Depth Psychology and a New Ethic, Shamhala, Boston, Massachusetts. Viz také kapitola 6, poznámka 8. Viz Klein, Melanie (1946), „Notes on some schizoid mechanisms“, in (1997) Envy and Gratitude, Vintage, London.


16.7.2014 15:26:06

30


11. Například psychologie sebevražedného atentátníka má v sobě aspekt rozštěpení se a projekce. Zahrnuje však také kombinaci Durkheimovy anomické a altruistické sebevraždy (čili že atentátník je vyčleněn z širší komunity a současně je odhodlaný chránit integritu určité skupiny či myšlenky). Jediným způsobem, jak mu v atentátu zabránit, je poté přímo pracovat na počátečním pocitu odcizení.


16.7.2014 15:26:07

Kapitola 4

Systémový přístup k chování davu ÚVOD Analýzy a výzkumy slavných psychologů, jako byli Le Bon, Freud a Koestler, nám pomáhají lépe a hlouběji pochopit základní fenomén davu. To však stále není celý proces. Chybí nám ještě jeden poslední krok, protože abychom dokázali, jak významnou roli hraje dav na finančních trzích, musíme nejdříve pochopit, jakým způsobem vytváří dav tržní výkyvy. K tomuto pochopení nám pomůže obrovský pokrok v teoretických znalostech o chování živých organismů, kterého věda dosáhla za posledních 20 let. Dynamiku chování davu můžeme analyzovat v rámci filozofického přístupu známého jako „systémová teorie“. Tento přístup – který vychází z průkopnické práce analytiků, jak je např. Ludwig von Bertalanffy1, Ervin Laszlo2 a Erich Jantsch3 – nás směřuje k novému porozumění přírodě tím, že se budeme soustředit nikoliv na její struktury, ale spíše na procesy, které se v ní odehrávají. Na základě tohoto přístupu je každý živý organismus vnímán jako sebeorganizující se systém s vlastní hierarchickou strukturou. Každá taková struktura poté reaguje na jakoukoliv nerovnováhu, je otevřená okolnímu prostředí, vyměňuje si s ním informace a energii a je schopná tyto informace a energii zpracovávat. Právě tyto charakteristiky splňují kritéria teorie Gregory Batesona pro existenci „mysli“. V kapitole 2 jsme si řekli, že teoreticky můžeme na dav pohlížet, jako by měl svou vlastní „mysl“ a že se skládá z živých organismů. Logicky proto můžeme dav považovat za přírodní fenomén, z čehož vyplývá, že bude fungovat podobně jako všechny ostatní přírodní fenomény, a tedy že se jedná o systém dynamický a nestabilní. Chování davu proto můžeme podrobit analýze s pomocí systémové teorie.

NEVYVÁŽENÉ PODMÍNKY Základním spouštěčem pro zformování davu je nějaká stresující, konfliktní či soutěživá situace prožívaná současně více osobami. Spouštěčem je vznik určité „nevyváženosti“, který vytváří nějaké ohrožení a zároveň i účel pro zformování davu – konkrétně je tímto účelem


16.7.2014 15:26:07

32


snaha o změnu této nevyváženosti, ze které budou mít všichni členové davu určitý prospěch. Cílená změna může spočívat buď například v přilákání dalších zdrojů z okolního prostředí (tak jako je tomu u ziskových organizací) nebo může jít o významný pokus o podnícení kreativní evoluce prostředí (tak jako je tomu v případě sociálních revolucí). Dav bude na tuto nevyváženost reagovat tak dlouho, dokud nedojde k naplnění jeho účelu nebo (v extrémních případech) dokud samotné okolní prostředí dav nerozežene či utlumí jeho vliv. Jakmile je pak cíl skupiny splněn, systém se vrátí do rovnováhy a jednotliví členové davu si půjdou dál každý svou vlastní cestou.

OTEVŘENOST VŮČI PROSTŘEDÍ: VÝMĚNA ENERGIE Aby dav dosáhl svých cílů, musí být „otevřený“ vůči okolnímu prostředí, aby mohlo docházet ke vzájemné výměně energie a informací. Členové davu totiž neustále vynakládají určitou energii a ztráta energie (známá jako nárůst entropie), k níž dochází, když členové z nějakého důvodu svou skupinu opustí, musí být poté nahrazována průběžným přilákáním nových členů. Počet nově příchozích členů do skupiny přitom může být vyšší, stejný či nižší než počet odchozích členů. Schopnost davu přežít pak samozřejmě závisí na tom, zdali je počet nově příchozích členů vyšší než počet těch, kteří skupinu opustili. Právě to je jeden z důvodů, proč spontánně vzniklé pouliční nepokoje mají obvykle pouze krátké trvání, aniž by bylo zapotřebí nějakého většího zásahu policejních jednotek.

OTEVŘENOST VŮČI PROSTŘEDÍ: VÝMĚNA INFORMACÍ Tato výměna energie je zároveň doprovázena také výměnou informací4. Potřeba davu změnit či zmanipulovat své prostředí ke svému vlastnímu prospěchu zahrnuje nepřetržitý proces přenosu a analýzy informací. Dav totiž neustále potřebuje vědět, nakolik se jeho kroky shodují s jeho cíli a jak na ně reaguje prostředí, aby mohl v případě nutnosti provést nápravná opatření. Analýza tohoto procesu proto probíhá na dvou úrovních – zajímá nás: • jaká je povaha mechanismu přenosu informací • jaký je vztah mezi davem a jeho prostředím.

MECHANISMUS PŘENOSU INFORMACÍ Povaha mechanismu přenosu informací je pro nás velmi důležitá. Přijímání a přenos informací z okolního prostředí je často výsadou někoho (nebo něčeho), kdo (co) ztělesňuje „vůdce“ davu. Nicméně přijímat informace jménem celého davu a předávat je ostatním členům davu může v podstatě kterýkoliv jedinec v davu. Jak tvrdil Gustave Le Bon5, členové davu jsou neustále ve střehu, a jsou proto snadno ovlivnitelní. Nálady, pocity a myšlenky jsou v takovém prostředí pochopitelně velmi nakažlivé a rychle se davem šíří. Komunikace


16.7.2014 15:26:07

Kapitola 4: Systémový přístup k chování davu

33

prostřednictvím moderních špičkových technologií nám v dnešní době umožňuje dosáhnout stejného efektu, dokonce aniž by musel být dav fyzicky shromážděn na jednom místě. Proces přenosu informací a nálad ale vůbec nemusí být jednoduchý. Každý člověk totiž nejenže informace přijímá a předává je ostatním, ale navíc je může před tímto předáním ještě i upravit. Tato úprava se může týkat nejen kvality a obsahu informací, ale při jejich předávání do nich může navíc jejich šiřitel přidat ještě notnou dávku emocí. I informace obsahující „tvrdá“ data, která nelze přímo nijak upravit, budou vždy interpretovány jedinci, a proto bude jejich předávání vždy doprovázeno určitými emocemi (např. strachem, závistí, smutkem, lhostejností, optimismem, pesimismem atd.). V konečném důsledku pak budou mít všichni členové davu na předávané informace stejné názory a budou při jejich šíření projevovat stejné emoce.

SMYČKY ZPĚTNÉ VAZBY A PŘEMĚNA INFORMACÍ Myšlenku, že dav dokáže zpracovávat a reagovat na informace právě tímto způsobem, můžeme popsat pomocí tzv. „smyčky zpětné vazby“. Jednoduše řečeno, smyčky zpětné vazby přeměňují informace, přičemž proces přeměny informací způsobí, že v průběhu každé fáze smyčky vznikne určitý rozdíl mezi vstupní a výstupní informací (viz obrázek 4.1).

Vstup

Proměna dat

Výstup

Obrázek 4.1 Přeměna informací Pozměněná výstupní informace se poté ve výsledku stává vstupní informací pro další fázi přenosu informace. Část A tedy může ovlivnit část B, část B může ovlivnit část C a část C může zpětnou vazbou vrátit (změněnou) informaci části A. Každá vstupní informace tedy spouští proces, jehož výsledkem je nová informace6. Poté existují dvě možnosti (viz obrázek 4.2): • informace získávají v každé fázi přenosu informace určitou přidanou hodnotu, díky čemuž se bude systém neustále posouvat na vyšší úrovně7, • informace jsou v nějaké fázi řetězce negativně ovlivněny (obvykle prostřednictvím nějakého „regulátora“), což vede k tomu, že systém bude neustále kolísat.

OSCILUJÍCÍ SYSTÉMY Objeví-li se v systému negativní smyčka zpětné vazby, bude v něm neustále docházet k výkyvům. To však neznamená, že tyto výkyvy budou vždy a po celou dobu stabilní. Ve skutečnosti


16.7.2014 15:26:07

34


Pozitivní zpětná vazba

Negativní zpětná vazba

A plus B

A plus

plus

plus C

B

Reakce systému

plus minus

C

Reakce systému

Čas

Čas

Obrázek 4.2 Smyčky zpětné vazby a křivky přizpůsobení mohou tyto výkyvy vytvářet jeden ze tří druhů oscilace – tlumenou, stabilní nebo nestabilní. Tyto tři možnosti jsou znázorněny na obrázku 4.3.

ROLE VŮDCE DAVU V každé skupině připadá zmíněná role „regulátora“ jejímu vůdci. Tento vůdce zajišťuje (nebo se o to alespoň pokouší), aby bylo skupinové chování buďto posilováno působením pozitivní zpětné vazby, či naopak utlumováno negativní zpětnou vazbou. Skupiny, jejichž vůdci se snaží tlumit výkyvy v chování skupiny, obvykle fungují ve svém vnitřním prostředí docela harmonicky. Tento způsob chování je typický například pro byrokratické organizace. Existují však situace, kdy se vůdci skupiny pokoušejí rozpohybovat jejich skupiny, a právě to je patrně hlavním charakteristickým znakem „davu“. A jelikož cílem skupiny je významně změnit okolní prostředí ke svému prospěchu, bude mít její vedení mimořádný zájem dostat zvýšené napětí mezi členy skupiny co nejdříve pod svou kontrolu. V situaci, kdy jsou tyto výkyvy značně destabilizující, se bude samotné prostředí (tedy společnost jako celek) pokoušet chránit svou vlastní autonomii potlačením „rozpínajícího se“ davu. Jako příklad můžeme uvést zásah policejních jednotek při pouličních nepokojích. V extrémním případě však mohou podobné nepokoje přerůst v revoluci.

VZTAH DAVU S JEHO PROSTŘEDÍM V této souvislosti jsou změna a „pokrok“ výsledkem dynamické interakce, a to jak mezi jednotlivci a skupinou, do které patří, tak i mezi skupinou a jejím okolním prostředím. Jakýkoliv konflikt mezi nimi si žádá nápravná opatření. Zaprvé, je tedy pravda, že pokrok ve


16.7.2014 15:26:07

Kapitola 4: Systémový přístup k chování davu

Reakce systému

35

Tlumené

Čas Stabilní Reakce systému

Nestabilní Reakce systému

Čas

Čas

Obrázek 4.3 Druhy oscilací u negativních smyček zpětné vazby vývoji jakéhokoli celistvého systému je částečně určen jeho kreativními součástmi. Například kulturní rozvoj každé společnosti je výsledkem interakce kreativního volnomyšlenkářství a konzervativních tradic. Větší celek se přitom bude neustále pokoušet utlumovat menší části, ale nakonec i tyto menší části budou působit také na celek, v případě, že bude dosaženo nějakého pokroku. Typickými příklady jsou různá hnutí za práva žen anebo ekologicky zaměřené skupiny, jako je Greenpeace. Zadruhé, výkyvy v samotném prostředí mohou v davu vyvolat různé reakce. Změny v prostředí zpočátku vytvářejí ve skupině či v davu stres, následkem čehož skupina není schopná správně reagovat, a snaží se proto stabilizovat prostřednictvím změny vlastního metabolismu8. Například zavedená obchodní společnost se může v reakci na pokles tržeb spokojit s nižšími zisky, využít kontokorentního úvěru nebo nechat narůst objem zboží ve skladu. Skupina se nakonec samozřejmě na tyto déletrvající změny „aklimatizuje“ tím, že přizpůsobí svou provozuschopnost, aniž by přitom došlo k výraznějším změnám v její struktuře9. Stejně tak i výše uvedená firma s klesajícími tržbami bude nakonec muset podniknout určité kroky a nejspíš i omezit svůj provoz, aby vůbec přežila. Skupina se však může přizpůsobit trvalým změnám v prostředí také jako důsledek „revolučních“ změn. Skupina se tak posune do nové, ale stabilní a fungující struktury a stanoví si nové cíle10. Je tedy nevyhnutelné, aby společnost, která očekává trvalý pokles poptávky po svém zboží nebo mu už čelí, pozměnila svou činnost a diverzifikovala své podnikání, protože jinak jí hrozí zánik. V kapitole 9 si blíže řekneme, jak důležité je v tomto procesu správné načasování. Všimněte si, jakou roli má v evoluci vztah mezi příležitostí a nutností. Podle Darwina je změna často potřebná, aby přežili jen ti opravdu nejsilnější. Z hlediska novějších systémů se však principy příležitosti a nutnosti navzájem doplňují. Počáteční odchylka od normálu, která způsobuje v systému nestabilitu, může z pohledu systému vypadat náhodně11, ale potřeba


16.7.2014 15:26:07

36


přežít nakonec donutí systém, aby se dané změně přizpůsobil. Každý systém do jisté míry sám rozhoduje o tom, jakou povahu bude mít jeho nová struktura. Evoluce proto představuje vývoj do vyššího řádu a zvýšení komplexnosti v procesu učení.

ZÁVĚR Pojďme si nyní tuto kapitolu krátce shrnout: Jakékoliv lidské seskupení – v našem případě dav – je součástí hierarchické struktury přírody. Každý dav přitom můžeme definovat spíše z hlediska procesů, které v něm probíhají, než na základě jeho fyzických charakteristik. Tyto procesy jsou spouštěny v reakci na změny nebo rozdíly (nebo nevyvážené podmínky), využívají přitom smyček zpětné vazby, a proto je jejich průběh charakteristický značnými výkyvy. Procesy jsou průběžně posilovány díky přístupu davu k okolnímu prostředí a jsou dostatečně složité na to, aby mu umožnily určitý stupeň „poznání sebe sama“. Přísun energie a možnost poznání sebe sama zase naopak přispívají ke schopnosti davu se sám organizovat. Tato sebeorganizace vyžaduje, aby měla skupina všechny své členy pod kontrolou, což davu umožňuje udržet si svou autonomii a zároveň se učit, přizpůsobovat změnám a postupně se vyvíjet. Poněkud odbornějším jazykem jsme si tedy popsali základní charakteristiky chování „davu“ podle Le Bona.

POZNÁMKY 1. von Bertalanffy, Ludwig (1968), General Systems Theory: Foundation, development, applications, Braziller, New York. 2. Laszlo, Ervin (1972), Introduction to Systems Philosophy: Towards a new paradigm of contemporary thought, Gordon and Breach, New York. 3. Jantsch, Erich (1980), The Self-organizing Universe, Pergamon, Oxford. 4. Prostředí „rozpoznává“ dav prostřednictvím reakcí jak na rozdíly způsobené přítomností davu, tak i na rozdíly způsobené jeho následnými aktivitami, zatímco dav sám o sobě „uznává“ svou vlastní existenci prostřednictvím reakcí na výsledné rozdíly v okolním prostředí. 5. Le Bon, Gustave, Psychologie des Foules, znovu vydáno (1922) jako The Crowd, Macmillan, New York. 6. Těmto systémům se říká „autokatalytické“ systémy. 7. Tento nárůst může být buď exponenciální, nebo hyperbolický. Exponenciální nárůst znamená, že přírůstky jsou přímo úměrné současné hodnoty množství a že doba, za kterou se množství zdvojnásobí, zůstává konstantní. Hyperbolický nárůst znamená, že přírůstky jsou druhou mocninou současné hodnoty a že doba, za kterou se množství zdvojnásobí, se s každým dalším zdvojnásobením zkracuje na polovinu předchozí doby. 8. Metabolismem máme na mysli veškeré chemické změny probíhající v živých organismech, které jsou nezbytné pro jeho udržení při životě. 9. Podobné „somatické“ změny však nemusí být nutně trvalé, protože jsou zvratné. Tyto změny následně vedou k hromadění stresu. 10. Výkyvy v jednotlivých součástech systému, které jsou způsobené změnami prostředí, jsou dále posilovány prostřednictvím smyček zpětné vazby. Systém se poté přesouvá na novou úroveň struktury na základě „příkazu projít skrze výkyvy“. Jantsch, Erich, op. cit. 11. Odchylka je obvykle součástí nějakého většího cyklického výkyvu, nicméně pro struktury na nižším stupni hierarchie představuje šok (viz kapitola 5).


16.7.2014 15:26:07

Kapitola 5

Cykly probíhající uvnitř davu ÚVOD Jednou z důležitých vlastností všech samo se organizujících systémů, ať už se jedná o dav lidí či jiný živý organismus, je, že v průběhu přenosu energie a informací v nich dochází k neustálým výkyvům, které můžeme považovat za jednoznačný důkaz existence „mentální“ aktivity (jak ji definoval Gregory Bateson). Existují nicméně různé druhy oscilací, mezi nimiž musíme umět rozlišovat, a proto se s nimi nyní stručně seznámíme.

ŽIVOTNÍ CYKLUS Na začátek bychom měli zmínit, že každý dav má svůj počátek i svůj konec. Vždy tedy bude existovat určité období před vznikem davu a stejně tak tomu bude i po jeho rozplynutí. Jinými slovy, každý dav má svůj životní cyklus, který se skládá ze tří fází (viz obrázek 5.1): • růst • zralost • úpadek Integrační tendence

Zralost Růst

Úpadek Čas

Vznik

Zánik

Obrázek 5.1 Životní cyklus davu


16.7.2014 15:26:07

38


Vznik a růst Davy původně vznikají důsledkem nějaké změny, která přináší změny v lidském uvažování (tzn. že se obvykle objeví nějaká nová informace, která má schopnost ovlivnit určitou skupinu lidí) nebo jako výsledek schopnosti lidí účelně na tuto změnu reagovat1. Jakmile vznikne dav lidí, kteří sdílí stejné hodnoty a kteří mají společný cíl, tento dav začne najednou pozitivně reagovat na jakékoliv nové informace ze svého prostředí. Tyto informace vyvolávají prudké reakce ze strany nejkreativnějších členů davu, zejména ze strany jeho přirozených vůdců2. V průběhu růstové fáze životního cyklu je dav plně schopen zachovat si svou vlastní integritu, a to i v případě, že je nucen čelit nepřátelskému prostředí.

Zralost Ve fázi zralosti se však již dav začíná více soustředit na své vnitřní problémy, a proto postupně ztrácí svou flexibilitu. Dav často podlehne určitému sebeuspokojení, těší se ze svých úspěchů a postupného rozvoje a snaží se vnucovat svou kreativitu jeho jednotlivým součástem, místo aby tomu bylo naopak. Na nižších úrovních jeho hierarchie proto začne pomalu docházet k určitým výkyvům, které jsou však rychle potlačeny.

Úpadek a zánik Kvůli této rigiditě nakonec dav nebude schopen přizpůsobovat se jakýmkoliv dalším změnám v prostředí. Očekávání davu totiž zůstanou neměnná a postupně se budou stále více lišit od skutečných událostí. A v tomto okamžiku dochází uvnitř davu k úpadku, pro který jsou charakteristické vnitřními sváry, nejisté vedení a také určitá nevraživost vůči stávajícím vůdcům davu. Nakonec přijde nějaký šok, který způsobí, že se od sebe jednotliví členové davu úplně odvrátí. Životní cyklus davu je tímto ukončen – jeho členové jsou rázem volní a mohou se tak stát součástí jiných skupin či davů. Brzy po vzniku a zániku jednoho davu tedy vzniká dav nový a celý proces tak začíná nanovo.

Informace a životní cyklus Z výše řečeného vyplývá, že každá nová informace bude mít na každý dav rozdílný vliv, a to s ohledem na fázi životního cyklu, v jaké se právě nachází. Jako příklad uveďme třeba špatné počasí, které může vést k rychlému rozpuštění scházejícího se davu demonstrantů, pokud se již jeho členům zdá, že jejich boj je stejně předem prohraný. Invaze jedné země do druhé může u příslušníků napadené země vyvolat hrdinný odpor anebo také pouze pasivní smíření s jejich novým osudem. Stejně tak dochází ve světě k neustálým inovacím, které mohou být ostatními nadšeně přijímány (jako např. mikročipy), či naopak vehementně odmítány (jako je tomu například v případě tzv. Luddistického hnutí).


16.7.2014 15:26:07

Kapitola 5: Cykly probíhající uvnitř davu

39

KOEVOLUCE Jak již bylo řečeno, přírodní dynamické systémy zpracovávají informace pomocí smyček zpětné vazby. Základním rysem života (tak jak ho známe) je, že používá negativní smyčky zpětné vazby, a proto v něm dochází k neustálým výkyvům. Negativní smyčky zpětné vazby jsou v podstatě navrženy tak, aby umožňovaly sebeorganizujícímu systému (kam řadíme také dav) vypořádat se se změnami v jeho prostředí tak, aby mohl přežít. Nabízí se mu přitom dvě možnosti, jak toho dosáhnout: • může vyhledat původní změnu v prostředí a sám ji přímo opravit; • může změnit sám sebe, a tím se dané změně přizpůsobit. Každopádně v obou případech dochází jak v systému, tak také v prostředí ke vzájemnému rozvoji. Tento vzájemný rozvoj obnáší také jeden velmi zajímavý a důležitý pojem – „koevoluce“. Jako jeden z prvních se tímto tématem zabýval již v roce 1926 Vito Volterra, jehož dílo v roce 1956 dále rozpracoval Alfred Lotka3. Základ jejich teorie se zaměřoval na existenci komplementárního vývoje mezi predátory a jejich kořistí. Volterra i Lotka zjistili, že predátoři reagují jak na změny v kvalitě kořisti, tak na změny v její kvantitě, zatímco kořist neustále vynalézá nová obranná opatření, kterými se snaží vývoj predátorů „předejít“. Nikdo tak sice nevyhraje, ale oba přežijí. Američtí biologové Paul Ehrlich a Peter Raven4 pak v roce 1965 tuto teorii dále rozpracovali do mnohem celistvější teorie o koevoluci, v níž tvrdili, že různé úrovně hierarchické struktury systému se spolu vzájemně doplňují, a proto ke změnám na nižších úrovních hierarchie nemůže dojít bez patřičných změn na vyšších úrovních, a naopak změny na vyšších úrovních nemohou proběhnout beze změn na nižších úrovních. James Lovelock5 v roce 1979 rozšířil tuto základní analýzu o myšlenku, že se celá biosféra Země vyvinula do současné podoby na základě koevoluce mezi žijícími organismy a jejich prostředím. Například žádný život by při tzv. velkém třesku nikdy nevznikl, kdyby již neexistovaly určité potřebné základní částice, a stejně tak by život nevznikl pouze z těchto základních částic, pokud by nedošlo k velkému třesku. Anebo živočichové dýchající kyslík a vytvářející oxid uhličitý by nemohli existovat bez přítomnosti rostlin vytvářejících kyslík a využívajících oxid uhličitý. Toto věčné dilema, zda bylo první vejce, či slepice, má své řešení v konceptu komplementárního a souběžného vývoje.

MEZNÍ CYKLY Teorie koevoluce se opírá o skutečnost, že relevantní smyčky zpětné vazby vytvářejí ustálené výkyvy ve vztazích mezi určitým systémem a systémem vyššího řádu. Přesněji řečeno, tento vztah ve skutečnosti existuje mezi konkrétním systémem a výklenkem v nadřazeném systému. Matematici pojmenovali tyto stabilní výkyvy termínem „mezní cykly“6.


16.7.2014 15:26:07

40


Slovo „mezní“ vyjadřuje fakt, že daný systém osciluje v rámci určitých specifických parametrů, zatímco slovo „cyklus“ naznačuje, že se tyto oscilace opakovaně vracejí stále do stejného výchozího bodu7. Pokud je mezní cyklus stabilní, budou se oscilace z původně širokého rozpětí spirálovitě stáčet k dráze řešení . Pokud však bude mezní cyklus naopak nestabilní, toto narušení způsobí, že oscilace se budou od dráhy řešení spirálovitě odklánět pryč. Z toho vyplývá, že koevoluční systémy používají stabilní mezní cykly (viz obrázek 5.2). y

x

Obrázek 5.2 Idealizovaný stabilní mezní cyklus Každý mezní cyklus vyjadřuje vztah mezi dvěma konkrétními proměnnými: Jakmile dojde ke změně v jedné proměnné, změní se i druhá proměnná. Na obrázcích 5.2 a 5.3 jsou jednotlivé proměnné označeny písmeny x a y. V kontextu naší dosavadní analýzy však můžeme předpokládat, že osa y představuje index chování davu, zatímco osa x představuje index změny prostředí. Jak můžete vidět, mezní cyklus ve skutečnosti nemá v dvojdimenzionálním zobrazení mezi osami x a y (známém také jako „fázová rovina“) kruhový tvar, a ani ho mít nepotřebuje. Stejně tak může mít rovněž tvar oválu či elipsy. Důležité pro nás však je, že oscilace probíhají v rámci předem stanovených horních a dolních mezí, přičemž tyto meze určují amplitudu cyklu.

MEZNÍ CYKLY V PRŮBĚHU ČASU Dvourozměrný mezní cyklus, který popisuje vztah mezi osou x a y (v našem případě mezi prostředím a davem), se ve skutečnosti postupem času vyvíjí. Jinými slovy, tento cyklus úspěšně funguje i ve třech dimenzích. Budeme-li předpokládat, že se mezní cyklus v průběhu času vyvíjí konstantním tempem, můžeme do našeho diagramu přidat také třetí dimenzi, a sice dimenzi časovou. Dráha řešení poté bude mít tvar válce (viz obrázek 5.3). Jestliže nyní změníme perspektivu našeho schématu a vynecháme jednu z dimenzí x a y (například x, která představuje změnu prostředí), výsledná dráha řešení v druhé proměnné


16.7.2014 15:26:07


41

(y, která představuje chování davu) najednou získá pravidelný cyklický vzor. Po sobě jdoucí vrcholy a dna daného cyklu se tak budou neustále opakovat v pravidelných intervalech (viz y

Čas

x

Obrázek 5.3 Třídimenzionální mezní cyklus obrázek 5.4). Pravidelnost intervalů mezi vrcholy a dny určuje periodicitu cyklu. Nicméně jelikož mezní cyklus může mít mnoho různých tvarů, není žádný důvod k tomu, aby byl tvar cyklu rovnoměrně rozprostřený okolo vrcholů a den; to znamená, že růstová fáze cyklu může být delší či kratší než klesající fáze. Pokud však zrušíme dimenzi času, vrátíme se samozřejmě k základnímu meznímu cyklu.

MEZNÍ CYKLY V PŘÍRODĚ Máme k dispozici přesvědčivé důkazy, že mezní cykly se objevují také v dalších součástech přírody. Například lidské tělo je rytmickými výkyvy mezního cyklu doslova poseté: Naše srdce bije pravidelně, nervová aktivita v mozku funguje ve změti pulsů8 a rovněž naše dýchání má rytmický charakter. Profesor Rex Hersey z University of Pennsylvania dokonce zjistil, že každý jedinec má svůj vlastní emoční cyklus trvající v průměru 35 dní.9 V každém případě je třeba dodat, že systémy nižšího řádu mezi sebou pravidelně oscilují ve vzájemné harmonii jak jeden s druhým, tak i se systémy vyšších úrovní (v našem případě tedy s tělem jako takovým). Naopak metabolismus našeho těla je integrován s širším okolním prostředím. Existuje například přírodní metabolický režim aktivity a odpočinku, který je v souladu s cyklem střídání dne a noci. Proto také například režim tvorby moči dosahuje svého vrcholu každý den ve stejnou dobu10, zatímco srážlivost naší krve je nejnižší


16.7.2014 15:26:07

42


y

Čas

Obrázek 5.4 Dvourozměrný mezní cyklus ráno. Kromě toho, náš metabolismus je obecně během jara a léta vyšší než na podzim anebo v zimě. Dokonce se zdá, že jemné elektromagnetické změny v geofyzikálním prostředí způsobují elektrochemické změny v lidském těle11.

MNOHONÁSOBNÉ MEZNÍ CYKLY Všechny přírodní cykly mají tři důležité vlastnosti. Tou první je, že cykly na všech úrovních hierarchie spolu budou fungovat ve vzájemné harmonii, protože procesy v přírodě neumožňují žádný nesoulad. Druhou důležitou vlastností je, že různé hierarchické stupně mají různý časový rozměr, takže cykly vyšších úrovní se vyvíjejí o něco déle než cykly nižších úrovní. y

Čas

x

Obrázek 5.5 Dvoumezní cykly ve třech dimenzích


16.7.2014 15:26:07


43

A za třetí, trend jednotlivých cyklů nižšího stupně se utváří podle vývoje cyklů vyššího stupně. Tuto situaci graficky znázorňuje obrázek 5.5. Pro zjednodušení předpokládejme, že existují pouze dva stupně mezního cyklu, přestože teoreticky může být počet stupňů neomezený. Obrázek 5.5 zobrazuje malý, krátkodobý cyklus integrovaný v rámci většího, dlouhodobějšího cyklu v třídimenzionálním prostoru. Stejně jako minule mohou tyto tři dimenze představovat: index chování davu, změny prostředí a čas. Jak můžete vidět, krátkodobé výkyvy probíhají po celou dobu jednotlivých dlouhodobých cyklů.

MNOHONÁSOBNÉ CYKLY VE DVOU DIMENZÍCH Abychom získali jasnější představu o této teoretické konstrukci, můžeme si ji nejprve zobrazit ve dvou dimenzích, přičemž nejdříve vynecháme dimenzi „času“, zatímco ostatní dvě dimenze ponecháme beze změny. Napodruhé potom vynecháme dimenzi x (čili dimenzi „prostředí“) a beze změny ponecháme ostatní dvě dimenze. Takto jsme to učinili na obrázku 5.6, kde si můžete prohlédnout jasně zřetelný dopad výkyvů v cyklech vyšších úrovní na výkyvy cyklů nižších úrovní.

DOPAD ŠOKŮ Přestože jsou mezní cykly hlavními mechanismy, pomocí kterých se sebeorganizující systém vyrovnává s výkyvy ve svém prostředí, bohužel plně neodrážejí veškeré přizpůsobovací procesy, které v systému probíhají. Podle definice se každá informace stává dostupnou pouze v přerušovaných či oddělených časových intervalech. Proces přizpůsobování tedy závisí na tom, zdali je přijímací systém připravený danou informaci přijmout a zpracovat, či nikoliv. Pokud přijímací systém informaci očekává, dokáže se změněným okolnostem velice rychle přizpůsobit. Pokud je ale pro systém informace v okamžiku jejího přijetí neznámá12, způsobí mu šok, a systém možná bude muset změnit svou dynamickou strukturu, aby se s ním vypořádal. y

y

x

Čas

Obrázek 5.6 Dvoumezní cykly ve dvou dimenzích


16.7.2014 15:26:07

44


Koncept šoků, tak jak ho používáme v souvislosti s chováním skupin, pro nás rozhodně není ničím novým. Již v roce 1933 se norský ekonom Ragnar Frisch13 snažil dokázat, že obchodní cykly lze simulovat, podrobíme-li lineární model náhodným šokům. Naše kniha však prezentuje naprosto odlišný pohled na svět než ten, o kterém mluvil Frisch a mnozí další ekonomičtí teoretici. Konkrétně, zatímco my v této knize považujeme cyklické chování za běžnou součást přírody, klasičtí ekonomové předpokládají, že jestliže by nedocházelo k exogenním změnám – jako jsou například stávky, špatná úroda, změny ve vládní politice, změny vkusu anebo módy apod. – lineární chování by směřovalo k tzv. „ustálenému stavu“. V praxi to znamená, že šoky přicházejí do systémů, které již oscilují ve vzoru mezního cyklu a mají již v daném prostředí své místo. Na tuto situaci můžeme nahlížet jako na „rodinu“ mezních cyklů fungujících v třídimenzionálním prostoru, v němž každý subsystém sdílí vztah mezního cyklu se systémem vyššího řádu; každý systém vyššího řádu sdílí vztah mezního cyklu s okolním prostředím a lokální prostředí zase sdílí vztah mezního cyklu s globálním prostředím. Odchylky mezi cykly nižšího a vyššího řádu jsou pak uhlazovány prostřednictvím šoků a cykly nižšího řádu se poté vyvíjejí tak, aby se opět sladily s cyklem vyššího řádu.

PROFIL ŠOKŮ Důležitou součástí analýzy šoků je tvar následného procesu přizpůsobování. Zaprvé, šok přenesený na nižší subsystém destabilizuje vztah mezi tímto subsystémem a systémem vyššího řádu. Zadruhé, každý pokus daného subsystému znovu urovnat svůj původní vztah s vyšším systémem bude úspěšný díky vyrovnávací reakci vyššího systému. Zatřetí, (a jako následek) každé přizpůsobení vyššího systému vyústí v další reakci subsystému. A začtvrté, Indikátor davové aktivity Čas

Změna prostředí

Obrázek 5.7 Spirálovitý tvar procesu přizpůsobování


16.7.2014 15:26:07


45

tyto výkyvy budou pokračovat minimálně do okamžiku, než bude schopen převzít kontrolu nad celým procesem mezní cyklus dalšího vyššího stupně14. Tento proces přizpůsobování v třídimenzionálním prostoru můžeme graficky vyjádřit ve tvaru spirály (viz obrázek 5.7). Tato spirála by se například mohla vytvořit poté, co došlo ke „zformování“ davu, který si již vytvořil určitý stabilní vztah se svým prostředím. Stejně tak by mohla tato spirála znázorňovat i třeba procesy přizpůsobování uvnitř davu během jeho reakce na vnější šok.

ŠOKY VE DVOU DIMENZÍCH Prohlédneme-li si nyní dráhu pohybu cyklu ve dvou dimenzích, můžeme si všimnout dvou nám již známých vzorů (viz obrázek 5.8). Nejdříve zde máme spirálovitou formaci mezi dimenzí x (která může představovat například index změny prostředí) a dimenzí y (která může představovat index aktivity davu). Ve druhém případě zde máme nestabilní cyklus probíhající v průběhu času v jedné z dimenzí x anebo y. Jak si ukážeme ve druhé části této knihy, tyto dva vzory jsou pro naši analýzu skutečně mimořádně důležité.

RYCHLÉ NAHLÉDNUTÍ DO SOCIÁLNÍCH ZMĚN Dynamika hierarchických systémů davů tedy zahrnuje tři druhy oscilace: • životní cyklus daných systémů davu, • mezní cykly, • nestabilní výkyvy.

Indikátor davové aktivity

Indikátor davové aktivity

Spirála

Nestálý cyklus

Změna prostředí Čas

Obrázek 5.8 Proces přizpůsobování ve dvou dimenzích


16.7.2014 15:26:08

46


V průběhu životního cyklu každého davu jsou jeho vnitřní cykly vázány na požadavky oscilací systému vyššího řádu, přičemž případné odchylky jsou vyrovnávány prostřednictvím šoků. Tento závěr nám přináší několik důležitých pohledů na sociální a ekonomický vývoj. Zaprvé, jelikož se cykly vyššího řádu často vyvíjejí velice pomalu, sociální a geofyzické prostředí působí na většinu zúčastněných jedinců jakoby staticky a beze změn. Jednotlivci proto často nepoznají, že v jejich prostředí došlo ke změnám, dokud nedojde k nějaké vážné katastrofě. Například revoluce, hromadné migrace obyvatel nebo války bývají obvykle nevyhnutelným důsledkem složitých změn, které se nepozorovaně vyvíjely již dlouhou dobu. Často jsou pak přitom spouštěny pouze „místními“ příčinami, anebo dokonce relativně bezvýznamnými událostmi. Výsledný rozpor mezi osobními očekáváními a následnou reálnou situací tento chaos bezpochyby ještě umocňuje, protože nečekané a neznámé okolnosti v lidech vzbuzují stres a nejistotu. Druhým důsledkem je, že některé události, které jsou obvykle považované za náhodné (např. pojišťovny pro ně používají slovní spojení „bohem zapříčiněné“), mohou být ve skutečnosti předvídatelné. Vždy bude pochopitelně velice obtížné umět předpovědět přesný čas anebo místo, kdy a kde dojde k některým událostem, což ale neznamená, že není možné alespoň předpovědět, že nastanou v průběhu určitého časového období. V dnešní době již existují poměrně přesvědčivé důkazy, že úkazy, jako jsou například války15, zemětřesení nebo změny klimatu, se vyznačují cyklickým chováním. Většina lidí si bohužel neuvědomuje rytmickou povahu tohoto fenoménu, protože jsou jeho důsledkům za celý svůj život vystavení jen velmi zřídka, nepravidelně, nebo dokonce vůbec. Koncept cyklických výkyvů v hierarchii přírody však jasně potvrzuje, že na první pohled nepravidelné události jsou ve skutečnosti pravidelnější, než se domníváme. A zatřetí, tato analýza zdůrazňuje fakt, že krátkodobý a dlouhodobý vývoj jsou spolu vzájemně složitě provázány. Evoluce probíhá na všech úrovních, ve všech stupních a do značné míry komplementárním způsobem. Důsledkem toho nespočívá rozdíl mezi trendy v krátkodobých a dlouhodobých cyklech pouze v jejich kvantitě, ale také v jejich kvalitě. Jinými slovy, důsledkem různých událostí se dynamické struktury neustále mění, a to někdy takovým způsobem, který je již nezvratný. Během klesající fáze krátkodobého cyklu není z hlediska kvantity zpětný pohyb směrem k předchozímu vrcholu zcela vyrovnán prostřednictvím obratu v kvalitativních změnách. Stejně je tomu například i v případě tlukotu srdce, kde s každým dalším srdečním tepem v našem těle pomalu probíhá proces stárnutí. V oblasti ekonomické aktivity je zase každý kvantitativní cyklus zásob následován významnými změnami v kvalitě investic. Jak se říká: „Změny znamenají růst a růst znamená život.“


16.7.2014 15:26:08


47

POZNÁMKY 1. Toto je velice zajímavý postřeh. Dav se totiž může zformovat pouze v reakci na přijetí informace, která dává vzniku davu smysl. To však předpokládá, že jednotlivci jsou určitým způsobem předem naprogramovaní k tomu, aby byli schopní rozpoznat platnost určitého konkrétního cíle. Každý jednotlivec musí být schopen umístit danou informaci do kontextu, který v něm vyvolá integrační tendenci: Kdy získají pocit, že jeden člověk je bez druhého bezmocný. Tato schopnost je v zásadě buďto přímo naučená, nebo ji má v sobě člověk geneticky zakódovanou. To potvrzuje, proč máme v sobě vrozenou potřebu osvojit si stejné základní hodnoty jako ostatní členové společnosti, díky které mohou společnosti přežít. Také se potvrzuje, že chování davu má „biologický“ charakter. 2. V případě nutnosti vzniknou nové společné hodnoty a tradice, které davu zajistí potřebnou stabilitu. 3. Lotka, Alfred J. (1956), Elements of Mathematical Biology, Dover Publications, New York. 4. Viz Jantsch, Erich (1980), The Self-organizing Universe, Pergamon, Oxford. 5. Lovelock, James E. (1979), Gaia, Oxford University Press, Oxford. 6. Mezní cyklus je definován jako (izolovaná) pravidelně se opakující oscilace mezi dvěma proměnnými a je graficky znázorněný (izolovanou) uzavřenou nelineární dráhou. Viz např. Jordan, D. W., and Smith, P. (1977), Non-linear Ordinary Differential Equotions, Oxford University Press, Oxford. 7. Době mezi po sobě jdoucími dny či vrcholy se říká periodicita cyklu. 8. Freeman, Walter J. (1975), Mass Action in the Nervous System, Academic Press, New York. 9. Hersey, R. B. (1931), „Emotional cycles of man“, Journal of Mental Science. Hersey zjistil, že cyklus každého jedince, pozorovaného samostatně, se docela významně lišil od celkového průměru: Zatímco někteří jedinci měli cykly trvající 16 dní, u jiných lidí trvaly cykly dokonce 63 dní. Pro nás je však důležité, že každý jedinec měl svůj vlastní osobní cyklus, který si udržel po celé sledované období. 10. Watson, Lyall (1973), Supernature, Hodder & Stoughton, London. 11. Velké množství publikací zaznamenává pozoruhodnou korelaci mezi elektromagnetickými výkyvy v naší sluneční soustavě, elektromagnetickými výkyvy v biosféře Země a elektrochemickými změnami v lidském těle. Události jako například cykly slunečních skvrn nebo měsíční cykly na nás tedy působí více, než si myslíme. Viz např. Gaugelin, Michael (1973), The Cosmic Clocks, Granada, London. 12. To znamená, že neexistuje žádný dřívější kontext, do kterého můžeme danou informaci umístit. 13. Frisch, Ragnar, „Propagation problems and impulse problems in dynamic economics“, in (1933) Essays in Honour of Gustav Cassel, George Allen & Unwin, London. 14. V průběhu procesu přizpůsobování proto cyklus vyšší úrovně neodráží přesně trend nižšího cyklu. 15. Důkazy o zajímavém fenoménu válečných cyklů jsou rozebrány v knize Dewey, Edward R, with Mandino, Og (1971), Cycles: The mysterious forces that trigger events, Hawthorn, New York.


16.7.2014 15:26:08


16.7.2014 15:26:08

Kapitola 6

Přístupy k předpovídání chování davu ÚVOD Základním principem pro předpovídání vývoje akciových, dluhopisových či měnových trhů je myšlenka, že celé finanční trhy fungují, tak jak fungují, z velké části díky fenoménu lidského davu. Na jedné straně extrému zde máme sebeuvědomělého jedince, jehož chování je v podstatě nepředvídatelné anebo je odhadnutelné pouze ve velmi širokých mezích, zatímco na druhé straně extrému zde máme skupinu lidí, jejíž chování jako celku lze naopak předvídat s poměrně vysokým stupněm jistoty. Tento fakt je základním principem fenoménu lidského davu a vyplývá z něj, že pohyby cen na finančních trzích jsou také v podstatě předvídatelné.

NÁHODA, ČI NIKOLIV? Pojďme si nejprve ukázat, že pohyby cen na finančních trzích v sobě skutečně skrývají určitý řád – neboli že výkyvy v tržních cenách nejsou vždy a všude pouze výsledkem náhody. Skutečně prokázat přítomnost určitých cenových vzorců je velmi těžkým úkolem, protože problematika náhodnosti, resp. nenáhodnosti, na finančních trzích je neustále předmětem akademické debaty. My však potřebujeme získat pouze základní představu o tomto fenoménu, abychom mohli posoudit, zdali v cenách aktiv skutečně existují určité trendy a že se tyto předvídatelné cenové vzorce samy reprodukují. V této fázi analýzy se budeme na toto téma dívat spíše pragmaticky, aniž bychom chtěli zacházet do hlubších detailů statistické teorie. Pro tuto chvíli nám totiž postačí, když o tomto zásadním fenoménu získáme alespoň základní představu1.


16.7.2014 15:26:08

50


CENOVÉ POHYBY V INDEXU DOW JONES O finančních trzích můžeme říci, že se chovají nenáhodně, jestliže můžeme najít určitou souvislost mezi pohybem cen během jednoho období s pohybem cen v rámci nějakého období v minulosti. Toto tvrzení v sobě obsahuje dva prvky: tím prvním je použití časového období (např. den či měsíc), tím druhým je délka uplynulého času mezi porovnávanými obdobími (např. dnešek se včerejškem nebo tento měsíc se stejným měsícem vloni). Nyní se budeme zabývat pouze vzájemně souvisejícími časovými obdobími, nikoli dobou, která mezi nimi uplynula, protože naším záměrem je soustředit se spíše na kontinuitu než na diskontinuitu. Následující analýza se zaměřuje na vývoj denních uzavíracích cen indexu Dow Jones Industrial Average v průběhu různých časových období. Aktuální časové období budeme vždy označovat jako „čas t“ a bude zakresleno na vertikální ose jednotlivých grafů, zatímco k němu se vztahující předchozí časové období bude zakresleno na horizontální ose. Výsledkem bude zachycení vývoje indexu Dow v tzv. „fázovém prostoru t/(t – 1)“. Obrázek 6.1 znázorňuje procentní změnu v indexu Dow Jones na konci každého dne oproti procentní změně z předchozího dne, a to za každý obchodní den roku 2008. Výsledkem je přesně ten druh vzoru, jaký bychom mohli očekávat, kdyby byly každodenní cenové pohyby zcela náhodné. Jak můžeme vidět, jednotlivé body jsou široce rozptýleny po celém fázovém prostoru a na základě bodu, ve kterém se právě nacházíme, není možné nijak předpovědět, jaký bude další pohyb cenové kombinace t/(t – 1). Neboli, zdá se být nemožné předvídat, co se stane zítra, na základně toho, co se stalo dnes. A na tomto závěru se nic nezmění, ani když naši analýzu prodloužíme na delší časové období. Obrázek 6.2 se vrací v čase ještě dále nazpět a pokrývá období od ledna 1990 do prosince 2008 včetně. Delší časové období nám zajišťuje, že zrovna nezachycujeme nějaké 12 10

Dow Jones Industrial Average: Led 2008 až Pro 2008

10./13. 10. 2008

8 6

(Denní uzavírací ceny, t, t – 1) Zdroj dat: Economagic 1denní procentuální změny

4 2 t 0 -2 -4 -6

19./20. 11. 2008

-8

28. 11. / 1. 12. 2008

-10 -12 -12 -10 -8 -6 -4 -2 0 2 t–1

4

6

8 10 12

Obrázek 6.1 Dow Jones, leden až prosinec 2008


16.7.2014 15:26:08

Kapitola 6: Přístupy k předpovídání chování davu

51

historicky výjimečné období mimořádných cenových pohybů. Čím kompletnější jsou tedy údaje, tím silnější jsou důkazy, že vývoj cen je čistě náhodný. Díky navýšení počtu pozorování můžeme nicméně vypozorovat něco velmi zajímavého: Cenové pohyby mají nyní tendenci se koncentrovat v určité konkrétní oblasti fázového prostoru t/(t – 1). V našem případě drtivá většina denních pohybů nepřesahuje 4 procenta. 12

Dow Jones Industrial Average: Led 1990 až Pro 2008

10 8 6

(Denní uzavírací ceny, t, t – 1) Zdroj dat: Economagic 1denní procentuální změny

4 2 t 0 -2 -4 -6 -8 -10 -12 -12 -10 -8 -6 -4 -2 0 2 t–1

4

6

8 10 12

Obrázek 6.2 Dow Jones, leden 1990 až prosinec 2008 Ztrojnásobíme-li délku horizontální i vertikální osy, tento závěr bude ještě zřetelnější (viz obrázek 6.3). Tímto rozšířením perspektivy nám musí být zcela jasné, že rozsah denních cenových pohybů je vesměs omezený a že denní procentní změny až na výjimky neopouštějí jasně viditelnou oblast fázového prostoru t/(t – 1). Na tomto závěru se nic příliš nezmění, ani když ještě více rozšíříme soubor pozorovaných dat. Na obrázku 6.4 můžeme pozorovat velikost denních cenových pohybů v období od ledna 1946 do prosince 2008 včetně, s rozšířenými osami, jako tomu bylo na obrázku 6.3. Toto časové období zahrnuje mj. také krach akciového trhu v říjnu 1987 a finanční krizi, která propukla v říjnu 2008. Jak můžeme nicméně vidět v diagramu, v obou dvou případech se výkyvy cen zase rychle vrátily do normálu. V tomto kontextu je krach z roku 1987 opravdu do očí bijící. Každopádně, můžeme si však všimnout nejen toho, že velikost cenových změn má určité přirozené hranice, ale také toho, že i když cenové pohyby tyto hranice prolomí, jsou zase rychle vtaženy zpět. Náhodnost cenových pohybů proto můžeme definovat také z hlediska pohybů, které prorazí přirozené hranice. Z toho vyplývá, že posouzení (ne)náhodnosti silně záleží na perspektivě: Čím delší je totiž námi použitá časová perspektiva (nebo chcete-li, čím širší je náš kontext), tím méně je pravděpodobné, že budeme cenové výkyvy považovat za náhodné. Každý, kdo už se nějakou dobu pohybuje na finančních trzích, by měl na základě vlastních zkušeností vždy poznat, kdy už je určitý pohyb opravdu „neobvyklý“.


16.7.2014 15:26:08

52


36 32 28 24 20 16 12 8 4 t 0 -4 -8 -12 -16 -20 -24 -28 -32 -36 -36-32-28-24-20-16-12 -8 -4 0 4 8 12 16 20 24 28 32 36 t–1

Dow Jones Industrial Average: Led 1990 až Pro 2008 (Denní uzavírací ceny, t, t – 1) Zdroj dat: Economagic 1denní procentuální změny

Obrázek 6.3 Dow Jones, leden 1990 až prosinec 2008 36 32 28 24 20 16 10./13. 10. 2008 12 8 4 t 0 -4 -8 -12 -16 -20 16./19. 10. 1987 -24 -28 -32 -36 -36-32-28-24-20-16-12 -8 -4 0 4 8 12 16 20 24 28 32 36 t–1


Obrázek 6.4 Dow Jones, leden 1946 až prosinec 2008

PODIVNÉ ATRAKTORY „Podivné atraktory“ je označení pro oblasti ve fázovém prostoru, které vyvíjejí určitý tlak na obnovení aktivity2. Podivný atraktor představuje vzor ve fázovém prostoru, který je vytyčený nějakým dynamickým systémem. Střed tohoto vzorce bychom mohli přirovnat ke středu oběžné dráhy a celý vzorec bychom mohli vyjádřit i matematicky. Podivný atraktor je tedy


16.7.2014 15:26:08


53

jakýsi ustálený způsob chování v rámci zjevně turbulentního systému. Americký vědec a spisovatel James Gleick například zjistil, že v krátkém období může kterýkoli bod ve fázovém prostoru znázorňovat určitý způsob chování systému, ovšem v delším období je jediným možným vzorcem chování samotný atraktor3. Existuje tedy silné přesvědčení, že hranicemi vymezený cenový vývoj v indexu Dow Jones souvisí s přítomností podivného atraktoru. Pojďme si tedy argument posunout o krok dále a podívejme se na změny v cenách v obdobích delších než jeden den. Obrázek 6.5 zachycuje 32 28 24 20 16 12 8 4 t 0 -4 -8 -12 -16 -20 9./10. 10. 2008 -24 19./20. 10. 1987 -28 -32 -32-28 -24 -20 -16 -12 -8 -4 0 4 8 12 16 20 24 28 32 t–1


Obrázek 6.5 Dow Jones, leden 1946 až prosinec 2008 36 32 28 24 20 16 12 8 4 t 0 -4 -8 -12 -16 -20 -24 19./20. 10. 1987 -28 9./10. 10. 2008 -32 -36 -36-32-28-24-20-16-12 -8 -4 0 4 8 12 16 20 24 28 32 36 t–1


Obrázek 6.6 Dow Jones, leden 1946 až prosinec 2008


16.7.2014 15:26:08

54


pětidenní procentní změny v indexu Dow Jones ve fázovém prostoru t/(t – 1). Jsou zde srovnávány pětidenní procentní změny za určitý den (v čase t) s pětidenní procentní změnou cen z předchozího dne (čas (t – 1)). Jak můžeme jasně vidět, body znázorňující cenové pohyby již netvoří „bublinu“ kruhového tvaru, ale rozprostírají se podél rostoucí diagonální linie. Opět jsou zde jasně patrné: krach akciového trhu z roku 1987 a finanční krize z roku 2008, které mezi ostatními body pořád naprosto vyčnívají, protože se jednalo o skutečně mimořádná období. Drtivá většina bodů ve fázovém prostoru t/(t – 1) znázorňujících pětidenní změny cen se však pohybuje v rozmezí 8 procent. Tento fenomén je pochopitelně ještě výraznější, pokud dále prodloužíme časové období, za které sledujeme změny v hodnotě indexu. Obrázek 6.6 zachycuje dokonce 20denní změny v indexu Dow Jones ve fázovém prostoru t/(t – 1). Můžete si všimnout, že zatímco se hranice, v níž se nachází většina bodů zachycujících změny, posunuly do rozmezí od minus 16 do plus 16 procent, odchylka jednotlivých bodů od úhlopříčné čáry se naopak mírně snížila. I v tomto případě z diagramu nezvykle vybočují: krach akciových trhů z roku 1987 a finanční krize z roku 2008, ovšem většina vztahů t/(t – 1) zůstává ve vymezené oblasti. Jinými slovy, 20denní cenové změny v čase t se zhruba shodují s cenovými změnami v čase (t – 1).

PŘEDVÍDATELNOST CENOVÝCH POHYBŮ Tento závěr má mnohem hlubší rozměry. Vyplývá z něj totiž, že ačkoliv se vývoj tržních cen v krátkém období vyznačuje občasnými turbulencemi, v delších časových obdobích jsou již cenové pohyby v indexu Dow Jones relativně stabilní. Jinými slovy, vývoj indexu Dow Jones v sobě zahrnuje určité prvky předvídatelnosti. Z výše uvedené analýzy však vyplývá ještě jeden, neméně důležitý, závěr, a sice že cenové pohyby se opakovaně krátkodobě odchylují od jejich stabilní dlouhodobé dráhy. Investoři ženou svými nákupy trh nahoru, dokud nedosáhne určité horní hranice, a poté jej zase sráží dolů, dokud nenarazí na určitou spodní hranici. Tento vzorec chování je nejenže jasnou ukázkou pečlivě uspořádaného procesu, ale také je v souladu s myšlenkou, že výkyvy na finančních trzích mají cyklický charakter, neboli že pohyby cen je teoreticky možné předvídat.

METODY PŘEDVÍDÁNÍ CENOVÝCH POHYBŮ Nicméně, rozhodování o tom, nakolik jsou či nejsou finanční trhy předvídatelné, není totéž, jako rozhodování, jakým způsobem můžeme k takovéto předpovědi dospět. Setkáváme se přitom se dvěma hlavními myšlenkovými proudy. První myšlenkový proud říká, že ceny na finančních trzích skutečně věrně odrážejí aktuální ekonomickou situaci. Podle tohoto hlediska jsou ceny na finančních trzích určovány aktuálním a očekávaným vývojem ekonomických fundamentů a předvídání tržních cen tedy v podstatě znamená předvídání budoucího vývoje tržních fundamentů4. Druhý pohled nám říká, že drtivá většina všech významných současných i očekávaných informací týkajících se základních ekonomických fundamentů je


16.7.2014 15:26:08


55

v každém okamžiku již zohledněna v tržních cenách. Pohyby tržních cen tedy v podstatě odrážejí investory očekávaný vývoj ekonomických fundamentů a předvídání vývoje cen na finančních trzích se tak rázem stává snahou o rozpoznání toho, co o sobě vlastně „říká“ trh samotný.

PŘEDVÍDÁNÍ EKONOMICKÝCH FUNDAMENTŮ Přestože při předvídání vývoje finančních trhů musíme často brát v potaz také politické a společenské trendy, hlavní tíha při posuzování fundamentů leží na ekonomii. Základní princip ekonomické teorie přitom tvrdí, že cena jakéhokoli aktiva je určena vztahem mezi nabídkou a poptávkou po tomto aktivu. Neboli pokud po nějakém aktivu vzroste poptávka nebo klesne jeho nabídka, jeho cena vzroste, zatímco pokud se poptávka po daném aktivu sníží nebo pokud vzroste jeho nabídka, cena aktiva klesne. Hlavním úkolem ekonomů je tedy včas rozpoznat a izolovat faktory ovlivňující poptávku a nabídku aktiv v průběhu času, k čemuž jim slouží především samotná ekonomická teorie a statistika. Ekonomická teorie jim poskytuje logický rámec, zatímco statistika jim nabízí kvantitativní vyjádření jejich analýz a závěrů5.

PROBLÉMY S PŘEDVÍDÁNÍM EKONOMICKÝCH FUNDAMENTŮ Nebudeme se zde zabývat teoriemi popisujícími specifické ekonomické vztahy, protože ty již přesahují rámec této knihy. Určitě však stojí za to se alespoň ve stručnosti seznámit s používanou metodologií. Analytické postupy používané v ekonomii jsou stále založené na tradičním principu „redukcionismu“ (o němž jsme hovořili v kapitole 1). Tyto postupy předpokládají, že všechny aspekty každého složitého ekonomického systému je možné snadno pochopit, pokud ho rozložíme na nejmenší možné prvky. Ekonomické modely pak bývají v důsledku toho pouze jednoduchým souhrnem matematicky nezávislých rovnic a „uzavřených“ systémů, které jsou odtržené od širšího prostředí, v němž fungují. Přestože však tyto modely přesně popisují oblasti aktivity, kterou mají představovat, setkáváme se u nich se dvěma hlavními problémy, které mohou následně vést k chybným předpovědím. Zaprvé, mezi matematickým modelem a jeho prostředím6 neexistují žádné automatické smyčky zpětné vazby, následkem čehož se některé vztahy v rámci modelu začínají v průběhu času rozpadat. A zadruhé, hypotézy ohledně prostředí, které si analytici vytvářejí, aby mohli svůj matematický model vůbec sestavit, samozřejmě podléhají lidským chybám. Praktičtí ekonomové si tyto „technické“ problémy při předvídání budoucího vývoje trhů velmi dobře uvědomují, a proto již také vynaložili nemalé úsilí, aby tyto nevýhody vykompenzovali sestavením stále propracovanějších (počítačových) modelů, jejichž cílem je co nejreálněji napodobit „prostředí“, a také ještě složitějších submodelů, které budou počítat i s těmi nejméně pravděpodobnými událostmi. Lidé si bohužel stále neuvědomují, že hlavní příčina neúspěchu těchto modelů nemusí spočívat v jejich neúplnosti, ale v jejich chybné struktuře.


16.7.2014 15:26:08

56


PROBLÉMY S KONCEPČNÍM RÁMCEM Hlavním problémem ekonomických modelů je, že odrážejí určitý konkrétní myšlenkový proud (nebo pohled) týkající se způsobu fungování našeho světa. Tyto modely tak v sobě zahrnují přesvědčení, že objekty, které můžeme jeden od druhého odlišit, jsou od sebe oddělitelné, pokud mezi nimi nedokážeme okamžitě najít nějaký významný vztah7. Problém tedy nespočívá pouze v nevhodných technikách, které můžeme zdůvodnit snahami o zachování jednoduchosti, ale týká se hlavně naší schopnosti správného porozumění. Přesvědčení, že hranice lze vnímat pouze proto, že dané objekty jsou jeden na druhém nezávislé, je v „západním“ způsobu myšlení tak silně zažité, že se bude jen velice těžce odstraňovat. Důsledky přitom mohou být doslova katastrofální: • mysl se začíná postupně odpoutávat od těla a jeho emocí8; • tělo je odděleno od širšího prostředí, které je proto považováno za potenciální hrozbu; • vzhledem k přítomnosti paměti9 naše duše nejenže používá k popisu světa statické koncepty, ale také považuje všechny okolní vztahy za lineární a jednosměrné. Lidské ego proto musí čelit hned dvojí iluzi. Na jednu stranu vyvolává v lidech pocit izolovanosti strach a touhu po kontrole nad prostředím, zatímco na druhé straně jeho koncepční nástroje podporují jeho přesvědčení, že své prostředí skutečně může ovládat. Není tedy ničím překvapivým, že do ekonomických modelů – jejichž primárním účelem je pomáhat nám získat kontrolu nad materiálním prostředím – jsou zahrnovány i problémy, které stimulují naši touhu po kontrole. Ekonomické modely nám však ne vždy pomáhají správně porozumět realitě a namísto toho pouze odrážejí zažité představy týkající se naší reality. Strukturální předpoklady jsou pak považovány za „pravdivé“, což nás dostává do situace, kdy sice máme po ruce kvalitní mapu, ale ta bohužel popisuje jiné území, než bychom potřebovali.10 Moderní ekonomická teorie proto čelí třem základním proudům kritiky11: • tato teorie věří (nikoli pouze předpokládá), že se všichni jedinci chovají mechanicky, a tedy lineárně12; • tato teorie si neuvědomuje, že každý jedinec je silně ovlivňován činností a chováním jiných lidí; • tato teorie nebere v úvahu změny v sentimentu13. Ve výsledku tedy moderní ekonomie selhává především v tom, že si jasně neuvědomuje, že kombinace všech ekonomických aktivit se přeměňuje v soudržný, neustále oscilující systém se svým vlastním souborem charakteristik.

HYPOTÉZA RACIONÁLNÍCH OČEKÁVÁNÍ Ústředním bodem tohoto problému je předpoklad ekonomických teoretiků, že každý člověk jedná vždy racionálně. Tato teorie se v posledních zhruba 20 letech neustále vyvíjela, až dospěla do současné podoby, kterou nazýváme „hypotéza racionálních očekávání“14. Tato hypotéza je založená na třech vzájemně spolu souvisejících předpokladech:


16.7.2014 15:26:08


57

Dub-24 Říj-24 Dub-25 Říj-25 Dub-26 Říj-26 Dub-27 Říj-27 Dub-28 Říj-28 Dub-29 Říj-29 Dub-30 Říj-30 Dub-31 Říj-31 Dub-32 Říj-32 Dub-33 Říj-33 Dub-34 Říj-34

• jedinci se nechovají iracionálně – například by běžně nestrčili ruku do ohně; • jedinci se učí ze svých chyb – čili pokud se po strčení ruky do ohně popálili, již ji tam příště dobrovolně nestrčí; • jednotlivci si vytvářejí svá vlastní rozhodnutí nezávisle na ostatních – tedy nestrčili by ruku do ohně jenom proto, že to udělal někdo jiný nebo že jim někdo jiný řekne, aby to udělali. Podle této teorie je tedy chování skupiny prostým souhrnem racionálního chování všech jejích členů. Snadno vás však asi napadne, že hypotéza racionálních očekávání nám neposkytuje žádnou podrobnější analýzu ekonomických boomů a krachů, ani příčin vzniku spekulativních horeček na finančních trzích15. Teorie racionálních očekávání totiž nedokáže – vzhledem k jejímu základnímu předpokladu nezávislého rozhodování jedinců – vysvětlit, proč se lidé nechávají ve svých očekáváních tolik ovlivnit skupinovým názorem, který je již ze své podstaty destabilizující. Musí přece existovat nějaký důvod, proč lidé ve stejném okamžiku dělají stejné věci, a stejně tak musí existovat i důvod, proč lidé dělají ve stejném okamžiku věci zvláštní, a někdy až zcela nepochopitelné. Copak můžeme považovat některé události, jakou byla například holandská „tulipánová mánie“ z roku 163416, za výsledek racionálních rozhodnutí, které lidé učinili nezávisle na ostatních? Musí přece existovat nějaký dobrý důvod, proč se trhy čas od času i na delší dobu odchýlí od základních ekonomických fundamentů.

Index NASDAQ

4500 3500

375 Krach na Wall Street a pád NASDAQ (Týdenní uzavírací ceny) Zdroje dat: Economagic a Datastream

325 275 225 175

2500

125 1500

Dub-97 Čvc-97 Říj-97 Led-98 Dub-98 Čvc-98 Říj-98 Led-99 Dub-99 Čvc-99 Říj-99 Led-00 Dub-00 Čvc-00 Říj-00 Led-01 Dub-01 Čvc-01 Říj-01 Led-02 Dub-02 Čvc-02 Říj-02

500

NASDAQ (dolní časová osa) DJIA (horní časová osa)

75

Index Dow Jones Industrial Average

5500

25

Obrázek 6.7 Bublina a krach indexů Dow Jones a NASDAQ


16.7.2014 15:26:08

58


BUBLINY A KRACHY

Led-04

Led-02

Led-00

Led-98

Led-96

Led-94

Led-92

Led-90

Led-88

Led-86

Led-84

Led-82

Led-80

Led-78

Led-76

Led-74

Led-72

Led-70

Alespoň část odpovědi můžeme najít v podobnostech mezi trhy, na nichž se vytvořila „bublina“, která nakonec splaskla. Například obrázek 6.7 zachycuje vývoj indexu Dow Jones Industrial Average od dubna 1924 do řína 1934 a indexu NASDAQ od dubna 1997 do listopadu 2002. Uvedená časová období se očividně liší: Zatímco první období trvá 10 let, druhé pouze pět let. Pokud ovšem umístíme časový průběh indexu Dow Jones na dolní horizontální osu a časový průběh indexu NASDAQ na horní horizontální osu, můžeme si všimnout, že vzorec – skládající se nejprve z rychlého nárůstu cen, dosažení vrcholu na mimořádných úrovních a následného propadu – si je u obou případů velmi podobný. Znázorněné tržní kolapsy představují akciový krach na Wall Street v letech 1929–32 a krach indexu NASDAQ z let 2000–02. Důležité navíc je, že tato podobnost ve vývoji dvou odlišných trhů není ničím neobvyklým. Obrázek 6.8 znázorňuje vývoj japonského akciového indexu Nikkei od ledna 1970 do ledna 2004 v porovnání s vývojem indexu NASDAQ od října 1984 do března 2009. V obou křivkách je zpočátku znatelný dlouhý a pomalý nárůst. Poté začíná růst cen evidentně zrychlovat, až oba trhy dospějí ke svému vrcholu. A poté přichází v obou případech kolaps. Tyto vzory jsou téměř identické – alespoň co se týče větších cenových pohybů. Oba vzorce se začínají lišit až po skončení kolapsu a dopadu na konečné dno.

40000 35000

5000

Krach Nikkei a propad NASDAQ (Týdenní uzavírací ceny) Zdroje dat: Economagic a Datastream

4000

NASDAQ (dolní časová osa) Nikkei (horní časová osa)

25000 20000

3000 2000

Počátek akcelerace

15000 10000

1000

5000 0

Říj-84 Říj-85 Říj-86 Říj-87 Říj-88 Říj-89 Říj-90 Říj-91 Říj-92 Říj-93 Říj-94 Říj-95 Říj-96 Říj-97 Říj-98 Říj-99 Říj-00 Říj-01 Říj-02 Říj-03 Říj-04 Říj-05 Říj-06 Říj-07 Říj-08 Říj-09 Říj-10

0

30000 Index Nikkei

Index NASDAQ

6000

Obrázek 6.8 Krach indexů Nikkei a NASDAQ

NELINEÁRNÍ MATEMATIKA Tyto podobnosti popsal Didier Sornette, profesor geofyziky na University of California v Los Angeles, který v roce 2003 ve své práci ukázal, jakým způsobem můžeme vysvětlit bubliny


16.7.2014 15:26:08


59

na akciovém trhu a předpovědět následný propad pomocí nelineární matematiky17. Sornette dospěl ke dvěma rozdílným závěrům: 1) Zjistil, že cenový nárůst je až po dosažení konečného vrcholu bubliny nelineární a že doba, po kterou trhy oscilují okolo tohoto rostoucího trendu, se postupně zkracuje; a 2) zjistil, že tento fenomén funguje pouze díky „kooperativní sebeorganizaci“. Jinými slovy, nelineární matematika sice podle něho dokáže alespoň přibližně předpovědět okamžik, kdy trhy dosáhnou svého vrcholu (protože výkyvy se postupně zrychlí natolik, až se budou sbíhat k nule), ale zároveň si uvědomuje, že tato nelineární matematika funguje pouze proto, že akciové trhy patří mezi „přirozené“ systémy, jejichž vývoj zavisí na působení davu.

VÝZVA EKONOMICKÉ TEORII Dalo by se říci, že tato analýza Didiera Sornetta představuje přímou výzvu pro ekonomické teoretiky, a to nejen co se týče odhalení mechanismu, který bude vysvětlovat a popisovat spekulativní bubliny na akciových trzích, ale také z hlediska základních předpokladů týkajících se osobní motivace. A Sornette není se svou prací sám. V posledních letech toto téma přitáhlo značnou pozornost mnoha psychologů a jejich závěry rozhodně nepotvrzují předpoklady (a názory) ekonomických teoretiků. V současnosti již máme k dispozici široké spektrum studií zabývajících se logikou a intuicí, které se snaží vyvrátit přesvědčení ekonomů, kteří tvrdí, že nezávisle jednající lidé budou mít v průměru tendenci reagovat na konkrétní stimuly vědecky reprodukovatelným způsobem. Samotní ekonomové se nám snaží dokázat svou pravdu pomocí statistiky. Podle tzv. „zákona velkých čísel“, o kterém jsme se zmínili v kapitole 1, totiž velké množství evidentně náhodných a vzájemně spolu nesouvisejících událostí přináší výsledek, který je do jisté míry předvídatelný. Obvykle nám už ale jaksi zapomínají dodat vysvětlení, proč a jak vlastně zákon velkých čísel funguje. Často od nich slýcháme pouze něco v tom smyslu, že se jedná o přírodní zákon, a tím to hasne. Tento zákon však poukazuje na něco velmi udivujícího a důležitého: Naznačuje, že v přírodních systémech můžeme vypozorovat určitý řád, který obvykle vzniká na základě náhodných výkyvů. Jinými slovy, přestože chování jednotlivců je takřka nepředvídatelné, pokud se tito jednotlivci stanou součástí větší skupiny, jejich chování najednou je možné do jisté míry předvídat, a to nikoliv kvůli mechanickému fungování matematiky, ale díky skutečnosti, že skupiny lidí mají chování svých členů více méně pod kontrolou. Z výše uvedeného vyplývá, že dnešní ekonomická teorie čelí tlakům na revoluční „změny paradigmatu“. Tím máme na mysli změny ve způsobu myšlení a v základních předpokladech o způsobu fungování našeho světa18. V lepším případě tak můžeme tvrdit, že ekonomická teorie skutečně nedokáže pochopit a popsat povahu a příčiny výkyvů v ekonomické aktivitě; horší však je, že evidentně není schopná vyřešit ani ty nejpalčivější ekonomické problémy dnešní doby – jakými jsou například nezaměstnanost, cenová nestabilita, globální znečišťování a ničení životního prostředí – protože se nesnaží pochopit význam a dopady přírodních zákonů ani tajemství lidské mysli.


16.7.2014 15:26:08

60


TECHNICKÁ ANALÝZA Není tedy žádným překvapením, že na ekonomické analýze založené předpovědi nedokážou správně odhadnout, na jaké cenové úrovni dojde na trzích k obratu, ani nedokážou správně odhadnout, kdy se tak stane. Finanční trhy se neustále vyvíjejí a změny v jejich cenách odrážejí veškeré procesy transformace a změny. Nelze je proto definovat žádnými statickými koncepty ani lineárními vztahy. Využitelnost ekonomie v praxi se proto dnes omezuje na poskytování alespoň základních prognóz, na jejichž základě si můžeme udělat obrázek o příčinách současných tržních trendů. Alternativní metodou pro předpovídání budoucího vývoje finančních trhů je „technická analýza“, která chápe finanční trhy jako dynamický systém. Techničtí analytici neberou v úvahu fundamentální hodnoty, protože věří, že veškerá očekávání investorů ohledně budoucího vývoje těchto fundamentů jsou již zohledněna v tržních cenách. Neboli, jak prohlásil Oscar Wilde, technický analytik zná cenu všeho a hodnotu ničeho. Z toho si můžeme odvodit, že finanční trhy se budou v podstatě neustále snažit předvídat budoucnost, a proto změny cen na finančních trzích budou předcházet změnám v ekonomických fundamentech. V mnoha případech by tedy mělo být možné předvídat budoucí vývoj tržních fundamentů na základě vývoje tržních cen, ovšem nikoli naopak.

MINULOST A PŘÍTOMNOST JAKO VODÍTKO PRO ODHAD BUDOUCNOSTI To je samo o sobě dostatečným důvodem pro to, abychom věnovali cenovému vývoji finančních aktiv mimořádnou pozornost. Zastánci technické analýzy přitom tvrdí, že budoucí vývoj jakéhokoliv konkrétního trhu je možné odvodit čistě na základě současné a historické výkonnosti daného trhu. Jinými slovy, technická analýza nebere v úvahu žádné vnější faktory, protože předpokládá, že jsou již všechny zachyceny v cenách19. Od doby, kdy technická analýza vznikla, si její zastánci všimli, že se ve vývoji tržních cen aktiv objevují různé pravidelně se opakující vzorce a cenové formace, které pro ně mají určitou předpovídací hodnotu. Analytici například zjistili, že je možné s předstihem vypočítat rozsah některých budoucích cenových pohybů a že se na určitých trzích objevují pravidelné cenové cykly. Technická analýza si proto v posledních letech získala mezi investory značnou oblibu a stala se významnou součástí investičního procesu, především díky své jednoduchosti a efektivitě. Největším problémem, s nímž se musí její zastánci vypořádat, však je, že jen velmi málo lidí skutečně rozumí, proč a jak dané techniky předpovídání vlastně fungují. Investiční svět se tak v podstatě rozdělil na dva hlavní tábory: Na jedné straně stojí zastánci technické analýzy, kteří vědí, že technická analýza opravdu funguje, ale nedokážou vysvětlit proč; a na straně druhé jsou zastánci fundamentální analýzy, kteří si sice uvědomují, že fundamentální analýza nefunguje s potřebným stupněm přesnosti, ale přesto ji dále používají, protože je alespoň dobře vysvětlitelná.


16.7.2014 15:26:08


61

ZÁKLADNÍ PRINCIPY TECHNICKÉ ANALÝZY Tato kniha se doposud snažila naznačit alespoň základní principy, na nichž je postavena technická analýza. Hovořili jsme o jakýchsi přirozených silách, které podněcují lidi, aby se začleňovali do větších skupin a chovali se jako dav. Skupiny lidí se přitom chovají jako samostatné organismy: Předvídatelným způsobem reagují na informační šoky, mají vlastní metabolické (emoční) cykly a postupem času si střídavě procházejí obdobími rozkvětu a úpadku. Davové chování na finančních trzích lze ale na rozdíl od jiných druhů davu snadno vyjádřit pomocí jednoduchých a specifických indikátorů. Mezi tyto ukazatele patří nejen samotný cenový vývoj, ale také určité mechanické indikátory popisující aktivitu a energii davu investorů, jako je např. objem obchodování20. Tyto indikátory by přitom měly logicky odrážet působení příslušných „přírodních“ zákonů. Za chvíli si proto ukážeme, že cenové pohyby a indikátory zaznamenávající aktivitu investorů se ve skutečnosti chovají přesně tak, jak bychom mohli předpokládat na základě toho, co jsme se naučili v předchozích kapitolách. Ukážeme si například, že ceny se na všech trzích vyvíjejí podle stejného, relativně jednoduchého, vzorce, který v sobě zahrnuje veškeré reakce na informační šoky, a také že ceny rytmicky oscilují v reakci na metabolické výkyvy, které můžeme pozorovat v různých fázích „života“ davu. Ukážeme si také, jak vlivem soudržnosti davu má každý cenový pohyb cen nějakou matematickou souvislost s předchozími pohyby cen. A na základě toho se budeme snažit dokázat, že není nijak obtížné rozpoznat tržní trendy a body zvratu.

POZNÁMKY 1. S touto analytickou metodou poprvé přišli ekonomové William Baumol a Jess Benhabib. Viz Baumol, William and Benhabib, Jess (1989), „Chaos: significance, mechanism, and economic applications“, Journal of Economic Perspectives, 3. 2. Tento pojem poprvé použili David Ruelle a Floris Takensová v roce 1971. Viz Gleick, James (1988) Chaos: Making a new science, Sphere Books, London. 3. Gleick, James, op. cit. 4. Jelikož nové informace vycházejí najevo zcela náhodně a protože se předpokládá, že investoři činí svá rozhodnutí nezávisle na ostatních, současní ekonomičtí analytici přijali hypotézu, že se ceny akcií vyvíjejí zcela náhodně (tzv. hypotéza náhodné procházky). Může se zdát, že ceny akcií na různých trzích spolu v průběhu určitých časových období nijak nekorelují. Tato hypotéza je však pouze mýtus: Pohyby cen považujeme za náhodné kvůli předchozímu přijetí předpokladu, že i informační šoky a chování jednotlivců jsou zcela náhodné. Tato hypotéza bohužel nebere v úvahu aktuální chování investorů, ani skutečnost, že některé procesy v přírodě mají svůj ustálený řád. Bylo dokonce zjištěno, že akciovému krachu v říjnu1987 předcházelo nezvykle dlouhé období, během něhož byly denní změny cen silně korelované. (viz Santoni, G. J. (květen/červen 1988), „The October Crash“, The Federal Reserve Bank of Saint Louis Review). Tento akciový krach proto nemůžeme vysvětlit pomocí hypotézy náhodné procházky. 5. Viz např. Christ, Carl F. (1966), Econometric Models and Methods, John Wiley, New York. 6. Toto znovu nastoluje problémy se snahou o předvídání dopadů vnějších šoků. Šoky se přitom na trzích vyskytují téměř nepřetržitě a jsou hlavním spouštěčem změn. Mohou být zapříčiněny událostmi, jako jsou války, špatné počasí, přerušení dodávek surovin, pracovní rozepře a stávky anebo bankroty


16.7.2014 15:26:09

62

7. 8.

9.

10.

11.

12.

13.

14. 15.

16.


významných firem. „Uzavřené“ lineární ekonomické modely však nelze použít pro předvídání dopadů těchto šoků s potřebným stupněm přesnosti. Nejenže je totiž každý šok spojen s určitou změnou v prostředí, ve kterém probíhá ekonomická a finanční aktivita, ale také reakce lidí na tyto aktivity budou pravděpodobně rozdílné. Proto je obvykle možné pomocí těchto modelů pouze odhadnout budoucí směr vývoje ekonomických změn způsobených určitým šokem. Tendence lidí považovat snahu o odlišení a distancování se za totéž je podrobně popsána v knize Kena Wilbera (1983) Up from Eden, Routledge & Kegan Paul, London. Samotné ego můžeme rozdělit na přijímanou „osobnost“ a nepřijímaný (a tedy hluboce potlačovaný) „stín“. Rozdíl mezi přijímanou osobností a nepřijímaným stínem jako první popsal Carl Jung. Stín představuje možné vzorce chování, které jsou uvnitř daného člověka potlačovány kulturními zvyky. Problém spočívá v tom, že stín nám i přesto dává najevo svou moc ve formě negativních emocí a nežádoucího způsobu chování. Selhání tohoto „potlačovacího mechanismu“ (z jakéhokoli důvodu) může mít za následek psychotické chování. Například sociální nepokoje, jichž jsme byli svědky v 90. letech ve východní Evropě, mají prokazatelně své kořeny v potlačených kulturních potřebách. Viz Neumann, Erich (1990), Depth Psychology and a New Ethic, Shambhala, Boston, Massachusetts. Viz Whyte, L. L. (1950) The Next Development in Man, Mentor, New York. Jde zde o to, že minulost je vůči nám statická. Jakmile je v naší paměti, působí na nás jako neměnná a neměnitelná. Myšlenkové procesy, které spoléhají výhradně na naši paměť, tedy přirozeně přijímají statické obrazce. Analogii s mapou popisující nesprávné území použil Alfred Korzybski, když se pokoušel vysvětlit, proč mají lidé tendenci spojovat sami sebe přímo s mentálními obrazci v jejich mysli, a nikoli s objekty těchto obrazců. Moderní ekonomická teorie se často nazývá také „neoklasická“ ekonomie. Tento ekonomický směr je založen na dvou hlavních hypotézách: na hypotéze racionálních očekávání (podle J. F. Mutha) a na existenci přirozené míry nezaměstnanosti (podle M. Friedmana). Viz Tobin, James, „Stabilization policy ten years after“, in (1980) Brookings Papers on Economic Activity, 1. Lineární vztahy se obvykle používají v matematických modelech, v nichž lze vytvářet cyklické výkyvy. Široká škála lineárních vztahů totiž umožňuje oscilace. Patří sem například derivace, integrály, fixní zdržení a různé formy intervalů. Viz Allen, R. G. D. (1967), Macro-economic Theory, Macmillan, London. Ekonomická teorie předpokládá, že (nekontrolovatelný) sentiment není klíčovým faktorem ovlivňujícím ekonomické chování. Tato hypotéza je samozřejmě součástí myšlenkového proudu, který nebere v úvahu, že lidská psychika je vystavena (nepřijatelným) touhám. Z toho vyplývá, že ekonomie považuje masové změny nálady tržních účastníků za psychotické a abnormální. Je pravda, že přívaly optimismu a pesimismu zaplavují trhy relativně nepravidelně, což potvrzuje tvrzení, že emocionální otřesy jsou něčím neobvyklým. Spekulativní horečky anebo paniky na trzích jsou však ve skutečnosti spíše specifickými příklady obecného fenoménu než projevy výstřednosti jako takové. Viz poznámka 11. Na konci osmdesátých let se spousta akademiků usilovně snažila implementovat teorii racionálních očekávání do souvislosti s krachem akciového trhu z října roku 1987. Jeden z hlavních myšlenkových proudů zastával názor, že „bublina“, která krachu předcházela, byla nafouknuta na základě irelevantních informací. Nikoho přitom nenapadlo se zeptat, jak je možné, aby většina účastníků trhu – z nichž velká část vynaložila obrovské sumy peněz na ekonomický výzkum – nerozpoznala, že informace, na jejichž základě činí svá investiční rozhodnutí, jsou pro ně zcela irelevantní. Viz Diba, B. T. a Grossman, H. I. (září 1988), „The theory of rational bubbles in stock prices“, The Economic Journal, 98. Tržní účastníci přitom ve skutečnosti získávali velmi relevantní informaci – neustále totiž měli před očima samotný vývoj akciového trhu. (Viz také kapitola 7.) V dnešní době lze jen velmi těžko pochopit, jak mohli být lidé tak posedlí vlastněním vzácných tulipánů, jak jsme mohli vidět v minulosti v Holandsku, v zemi, která pěstuje tulipány v tak obrovském objemu. Ale stalo se. Lidé tehdy prodávali své domovy a zastavovali veškerý svůj majetek, jen aby se mohli zapojit


16.7.2014 15:26:09


17. 18.

19.

20.

63

do spekulativní horečky, která doslova pohltila tamní trhy. Viz Mackay, Charles (1980), Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds, Harmony Books, New York. Sornette, Didier (2003), Why Stock Markets Crash, Princeton University Press, Princeton, New Jersey. Viz Kuhn, Thomas (1962), The Structure of Scientific Revolutions, University of Chicago Press, Chicago. Změny v našem vnímání reality jsou většinou odrazem nového společného konsenzu. V rámci tohoto konsenzu jsou pak prováděny nové experimenty a výsledná data jsou pak interpretována podle nového způsobu myšlení a nových zákonitostí. Proto není snadné přijít s nějakou novou převratnou myšlenkou a proto se stávající teorie jen velmi těžko nahrazují teoriemi novými. Ke změnám paradigmatu proto většinou dochází po nějaké významnější krizi, po níž si lidé uvědomí, že se celou tu dobu v řadě věcí mýlili. V praxi se však stává, že pokud chce některý z technických analytiků obhájit nějakou svou dlouhodobější předpověď budoucího tržního vývoje (učiněnou převážně na základě technické analýzy), musí mít alespoň základní znalost hlavních faktorů, které ovlivňují vývoj ekonomických fundamentů. V kapitole 21 si vysvětlíme, že spojovacím článkem mezi technickými a fundamentálními vlivy je zlatý řez. Finanční trhy jsou tedy ideálním zdrojem informací týkajících se všech druhů davového chování.


16.7.2014 15:26:09


16.7.2014 15:26:09

Druhá část

Dynamika býčího/ medvědího cyklu


16.7.2014 15:26:09


16.7.2014 15:26:09

Kapitola 7

Dav na akciovém trhu ÚVOD Fyzická struktura jednotlivých finančních trhů a institucionální uspořádání pro zúčtovávání transakcí na daném trhu se po celém světě liší. Zatímco některé trhy mají své fyzické prostory, kterým se říká „burzy“, jiné trhy fungují v elektronické podobě. Všechny tyto formy trhů ale mají něco společného. Prvním společným prvkem je, že je na nich velice obtížné identifikovat skupinu lidí, kteří na trzích společně tvoří „dav“. Investiční komunita je totiž mnohem větší, mnohem méně uspořádanou a mnohem méně hmatatelnou skupinou lidí, než jsou pouze ti, kteří se fyzicky nacházející v prostorách burzy nebo v danou chvíli obchodují přes Internet.

INDIVIDUÁLNÍ INVESTOR Základní jednotkou investiční hierarchie je individuální investor. Investorem je v podstatě každý, kdo se určitým způsobem účastní obchodování na finančních trzích. Slovní spojení „účastnit se trhu“ má dvojí význam, protože může odrážet jednak jeho či její přesvědčení, že ceny na daném trhu budou stoupat, anebo klesat. V prvním případě nazýváme investora býkem (nebo také říkáme, že má otevřenou dlouhou pozici), zatímco ve druhém případě bude investor v pozici medvěda (neboli má otevřenou krátkou pozici). Investor s „býčím výhledem“ proto bude chtít vlastnit akcie, dluhopisy nebo komodity nebo bude požadovat „právo“ na vlastnění nějakého podkladového aktiva k určitému datu v budoucnu1. Naopak investor s „medvědím výhledem“ očekává, že ceny rizikových aktiv budou klesat, a proto bude upřednostňovat držení hotovosti (nebo nějakého jejího ekvivalentu, jako je například bankovní vklad či účet na stavebním spoření) a vyčkávat na vhodný okamžik, kdy bude moci cenné papíry nakoupit za lepší ceny, anebo bude držet investici, která mu dává „právo“ na prodej určitých podkladových aktiv k určitému datu v budoucnu2. Individuální investor přitom může obchodovat buď sám za sebe (jako soukromý investor) či jménem nějaké organizace (jako institucionální investor). Cílem každého investora je


16.7.2014 15:26:09

68

Druhá část: Dynamika býčího/medvědího cyklu

maximalizovat své celkové výnosy, které jsou mu připisovány buď ve formě kapitálových zisků nebo dividend. Důvody pro rozdělování výnosů mezi kapitálové zisky a dividendy pro nás v tuto chvíli nejsou příliš podstatné. Nyní nám postačí říct, že každý investor spadá do určitého daňového pásma, má před sebou povinnost uhradit v budoucnu určité závazky (v závislosti na jeho věku3) a má nějaký svůj konkrétní přístup k podstupování rizika. V krátkém období se investoři rozhodují podle svého daňového pásma, zdali je pro ně výhodnější realizovat své výnosy ve formě kapitálových zisků anebo ve formě dividend či úroků, zatímco v dlouhém období se tak rozhodují na základě jejich budoucích závazků. Nejdůležitější rozhodnutí se však týká rozsahu, v jakém je jednotlivec připraven přijmout nejistotu spojenou s výší kapitálových zisků oproti jistotě příjmů z dividend či úroků4, bez ohledu na délku časového období.

OBCHODNÍ STRATEGIE Každý individuální investor, jehož cílem je dosáhnout maximálních celkových výnosů, si musí sestavit svou vlastní strategii, která mu umožní nakupovat cenné papíry dříve, než jejich tržní ceny vzrostou, a poté je prodat dříve, než dojde k poklesu trhu. Investoři poté své celkové výnosy porovnávají buďto s výnosovou mírou krátkodobých pokladničních poukázek nebo bankovních vkladů, anebo s výnosy „plně zainvestovaného“ porfolia. Individuální drobní investoři spadají spíše do první kategorie a jejich cílem bude jednoduše nakupovat, když jsou ceny nízko, a prodávat, když jsou ceny vysoko. Někteří institucionální investoři pracující pro různé penzijní fondy a pojišťovny naopak spadají spíše do druhé kategorie. Tito investoři mohou jednoduše pozdržovat své nákupy po určité časové období a počkat si, až ceny klesnou na úroveň, při které jsou ochotní nakupovat, případně mohou své portfolio přesouvat z méně výkonných investic do cenných papírů, u nichž v budoucnu očekávají vyšší výnosy. Pro všechny skupiny investorů nicméně stále platí jedno a to samé základní pravidlo investování – „kupovat levně a prodávat draze“.

DAV NA FINANČNÍCH TRZÍCH Další stupeň investiční hierarchie tvoří dvě rozdílné skupiny investorů: býci a medvědi, neboli ti, kteří očekávají, že tržní ceny porostou, a naopak investoři očekávající jejich pokles. V těchto očekáváních samozřejmě hraje velkou roli čas. Zatímco intradenní investoři mohou mít časový horizont pouze několik minut či hodin, dlouhodobí investoři mají časové horizonty v řádu několika měsíců. V podstatě tedy můžeme určit také časovou hierarchii býčích a medvědích skupin investorů. Pro zjednodušení však budeme ve zbytku této kapitoly předpokládat, že existuje pouze jediný – dlouhodobý, několikaměsíční časový horizont. Vyhneme se tak některým zbytečným komplikacím. Očekávání budoucího cenového trendu bude vždy ovlivněno aktuálním tržním vývojem. Proto zde bude vždy na jedné straně velké množství účastníků trhu, kteří již na stávajícím


16.7.2014 15:26:09

Kapitola 7: Dav na akciovém trhu

69

trendu vydělali a budou se na něm chtít ještě nějakou chvíli podílet – tito investoři budou patřit do kategorie „úspěšných“. A na druhé straně zde bude druhá skupina lidí, která již významnou část stávajícího trendu propásla, a proto již nebude v tak výhodné pozici, pokud bude daný trend pokračovat. Tito lidé budou spadat do kategorie „neúspěšných“. Tato neúspěšná skupina se bude ještě dále rozkládat na dvě podskupiy, a sice na lidi, jejichž investice jsou v danou chvíli ztrátové, protože se trh obrátil proti nim, a druhou podskupinu budou tvořit lidé, kteří se zatím trhu neúčastní, vyčkávají mimo trh a při stávajících cenách nemají zájem podílet se na stávajícím trendu (přestože tak mohou učinit později)5. Všimněte si tedy, že při obchodování s cennými papíry vlastně nezáleží ani tak na tom, zdali ceny stoupají, či klesají, ale jestli jste jako investoři správně odhadli budoucí trend, či nikoliv. Je to totiž především poměr mezi očekáváním a výsledky, co určuje nejen postoje individuálních investorů, ale také psychologické prostředí, ve kterém se jejich investice odehrávají. Jak jsme si již dříve řekli, davy nemusí být nutně shromážděné fyzicky, ale jsou spíše psychologickým fenoménem. A pro davy na finančních trzích to platí obzvlášť. Stávající anebo potenciální účastníci trhů jsou vzájemně propojení prostřednictvím národních a mezinárodních komunikačních sítí. Noviny, televize, telefony a finanční zpravodajství tak jednoduše nahrazují přímý lidský kontakt, k němuž obvykle dochází v našem každodenním profesním či osobním životě. Tato síť kontaktů zajišťuje, že veškeré informace, které mají byť jen nepatrný vliv na ceny aktiv, jsou rychle rozšířeny po celém světě a že se všechny zainteresované osoby, které se na vývoji daných trhů nějakým způsobem podílejí, dostanou do vzájemného kontaktu. Psychologická reakce jednotlivých lidí na tyto informace a na kontakt s ostatními však bude pochopitelně z velké části záviset na tom, zda jsou, či nejsou ve svém obchodování úspěšní.

VLIV EMOCÍ Rozhodnutí nakoupit, či prodat cenné papíry v nás pokaždé vzbuzuje určité emoce. Nejdříve si samozřejmě vytvoříme citový závazek vůči naší obchodní pozici. Rozhodnutí o provedení obchodu sice může být uskutečněno na racionálním základě, ale samotný akt obchodování přináší i nutnost vložit do hry určitou finanční částku. Od této chvíle je v nás vzbuzen pocit, že nesmíme „udělat chybu“. Investor najednou vlastní obchodní pozici, jejíž tržní hodnota je zcela mimo jeho kontrolu. V průběhu celého obchodu si pak bude užívat buď slastných pocitů spokojenosti, když se bude cena jeho investice pohybovat vytouženým směrem, nebo bude naopak zaplaven pocity neštěstí (či zděšení, zlosti, deprese, strachu), pokud se bude cena vyvíjet směrem opačným. Tyto pocity spokojenosti a nespokojenosti budou mít zároveň za následek rovněž fyziologické změny v těle investorů – změní se náš srdeční tep a rychlost dýchání a začnou se nám potit dlaně.


16.7.2014 15:26:09

70


STÁDOVÝ INSTINKT Výše popsané pocity se navíc dále zintenzivňují, pokud se jednotlivec spojí s dalšími lidmi. Pokud se jeho obchodní pozice vyvíjí správným směrem, kromě dobrého pocitu z vydělaných peněz a zvýšeného sebevědomí najednou investor ucítí potřebu podělit se o svůj úspěch s ostatními investory, kteří drží podobné obchodní pozice. Tyto konverzace s ostatními lidmi utvrdí nejen jejich přesvědčení, že je jejich obchodní pozice správná, ale také že je správný i samotný proces rozhodování, který jejich investici předcházel. Investoři mohou pocítit další uspokojení, pokud se jim dostanou do rukou například různé novinové články či burzovní zprávy, které jim přinesou další důkazy potvrzující správnost jejich rozhodnutí. Členové stejné skupiny si budou navzájem gratulovat a jejich pozornost bude upřena na nejbližší budoucnost, kdy je však kritická analýza méně potřebná, než je tomu v případě delšího časového období. A co víc, členové „úspěšného“ davu budou začnou mít tendenci zdůrazňovat slabost argumentů „neúspěšného“ davu a budou se do „neúspěšné“ skupiny neustále navážet. Členové neúspěšného davu, jejichž pozice jsou aktuálně ztrátové, se budou cítit podrážděně, a budou tedy velmi citliví na jakékoliv další negativní informace. Nejdříve budou mít potřebu spojit se s ostatními lidmi, kteří učinili stejně špatné rozhodnutí, protože u nich budou hledat podporu a ochranu. Budou se pokoušet navzájem se utvrzovat o správnosti jejich názorů a budou poukazovat na jakékoliv následné chyby „úspěšného“ davu. V takovou chvíli mají lidé občas tendenci zcela ignorovat veškeré argumenty „úspěšného“ davu. Členové „prohrávajícího“ davu spolu budou soucítit a budou poukazovat spíše na lepší vyhlídky v dlouhodobém horizontu než na další potenciální prohlubování neúspěchu v nejbližší budoucnosti. A potom jsou zde „nezúčastnění“ investoři. Členové této podskupiny budou mezitím celé dění pouze zpovzdálí sledovat. Nebylo by v tuto chvíli ještě správné přisuzovat této skupině název „dav“, protože doposud nemají žádný citový závazek vůči investičním pozicím. Tato skupina však disponuje důležitými zásobami psychologických a finančních zdrojů, které může ke svému prospěchu následně využít dav „úspěšných“. Tato skupina je značně citlivá na propagandu úspěšného davu, který se hlasitě chlubí svými úspěchy a šíří argumenty, proč by měl stávající tržní trend i nadále pokračovat. Z toho by nám mělo být jasné, že citový závazek vůči obchodní pozici je pouhým začátkem celého příběhu. Bez ohledu na to, jak racionální bylo původní rozhodnutí o vstupu do určité obchodní pozice, samotný akt zahájení obchodování uvrhne jedince do prostředí, kde se lidé přestávají řídit výhradně rozumem a kde je velmi snadné podlehnout nátlaku davu. Konkrétně investoři najednou začínají přijímat určité názory jiných lidí týkající se budoucího tržního vývoje (zdali bude trh stoupat, či klesat) a začínají se silně ztotožňovat s lidmi, kteří zastávají stejný názor jako oni. Tímto se stávají oddanými členy davu.


16.7.2014 15:26:09


71

MECHANISMUS CENOVÝCH VÝKYVŮ Přítomnost dvou davů – davu „býků“ a „medvědů“ – které mají zcela opačný pohled na budoucí vývoj finančních trhů, zajišťuje, že během jejich investiční hry bude mezi nimi neustále docházet ke konfliktům. Během kratších časových období je jejich konflikt více či méně vyvážený, s tím, že chvíli mají navrch býci a chvíli zase medvědi. Tato jejich přetlačovaná způsobuje, že tržní ceny v průběhu času neustále kolísají. To, že jedna část trhu cenné papíry nakupuje a druhá je prodává, nepovede v delším období k nějaké významné nerovnováze mezi oběma skupinami. Jakmile se však jejich konflikt vymkne z rovnovážného stavu, na trhu vznikne nová situace, kdy jedna skupina bude představovat ty úspěšné, zatímco druhá skončí v poli neúspěšných. Důsledkem emocí, které jsou s obchodováním spojené, se začne jejich konflikt postupně vyostřovat, až obě skupiny začnou jednat pod tíhou stresu. Jak jsme si již řekli, konflikt a stres představují dva hlavní spouštěče pro vznik davového myšlení. Pokud by si každý člověk myslel ve stejný okamžik to samé, co ostatní, trhy, jak je známe v dnešní podobě, by vůbec neexistovaly, protože by nikdo neměl zájem o směnu. Nebyli bychom svědky žádného postupného pohybu cen, ceny by pouze náhodně skákaly nahoru a dolů, pokud by se vůbec měnily, a nikdo by nechtěl obchodovat. Nicméně, rozdílné názory a také rozdílná očekávání různých lidí ohledně budoucího vývoje cen, a skutečnost, že nějakou dobu trvá, než se konflikt mezi úspěšným a neúspěšným davem urovná, zajišťuje, že se tržní ceny veškerých aktiv vyvíjejí v určitých trendech.

ŽIVOTNÍ CYKLUS EMOCÍ Intenzita našeho citového závazku vůči davu, jehož jsme součástí, se postupem času mění, a sice v závislosti na fázi a délce trvání určitého býčího nebo medvědího cyklu. Analýzou jednotlivých fází cyklu se budeme podrobněji zabývat v pozdějších kapitolách. Považuji však za vhodné říct si k nim už nyní alespoň pár slov. V raných stadiích nového cenového trendu zůstává většina investorů ještě nadále přikována ke starému trendu, protože ačkoliv už předchozí trend skončil, většina tržních účastníků ještě jeho ukončení nerozpoznala. Malá část investorů však již začíná mít podezření, že dojde v tržních cenách ke zvratu, a podle toho také začíná měnit složení svých portfolií. Nicméně, i uvnitř této skupiny bude i nadále panovat mírná nejistota ohledně budoucího vývoje cen, a složení jejich portfolia se proto bude zatím měnit pouze nepatrně a spekulanti budou mít tendenci spíše rychle uzavírat své ziskové obchody, než se zaměřovat na dlouhodobější časovou perspektivu. Na začátku býčího trendu se investoři stále bojí, že se trh opět propadne dolů a oni utrpí ztráty, zatímco na začátku medvědího trendu ještě převládá v jejich emocích chamtivost (anebo obava z propásnutí dalších zisků). Působení těchto emocí proto brání lidem prodávat větší část jejich investic. V počátečních fázích cenového trendu je proto citový závazek (nakonec) úspěšného davu vůči svým pozicím i vůči spřízněnému davu relativně slabý.


16.7.2014 15:26:09

72


Následně se však investoři dostanou do stadia, ve kterém se jejich citový závazek k rozvíjejícímu se trendu zintenzivní. Jedná se o stadium, kdy si již většina investiční komunity začíná uvědomovat, že z drobného cenového výkyvu se stal významný trend, ať už je klesající, či rostoucí, a vnitřní emocionální přesvědčení začíná z jejich mysli vytlačovat poslední zbytky pochyb, které se jim snaží vštípit jejich rozum. Investoři proto pod tíhou těchto emocí „naskočí do vlaku“, aby se na novém trendu svezli co nejdéle, a začnou otevírat nové investiční pozice. Toto typické chování investorů následně popostrčí cyklus do jeho další fáze. Jakmile začne celý trh hovořit o tom, že daný býčí či medvědí trend je v plné síle, začínají se zároveň vytvářet základy pro cenový zvrat. Stávající trend samozřejmě ještě nějakou dobu potrvá, nicméně faktem zůstává, že čím více lidí uvěří v pokračování stávajícího trendu a bude do tohoto trendu investovat, tím méně zůstává na trhu lidí, kteří by ho svými dalšími nákupy „drželi při životě“. Ke zvratu cen tedy paradoxně nejčastěji dochází ve chvíli, kdy se převážná většina investorů domnívá, že k němu (zatím) nedojde.

HLAVNÍ CÍLE TECHNICKÉ ANALÝZY Z této (záměrně stručné) analýzy by nám již mělo být všem zřejmé, že jedním ze zásadních pravidel úspěšného investování je bedlivě pozorovat a poslouchat, co říkají a dělají ostatní investoři. A jakmile si všimnete, že drtivá většina z nich říká a dělá to samé, měli byste se vydat opačným směrem. Tímto se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších aspektů technické analýzy: Technická analýza totiž představuje racionální přístup k iracionálnímu fenoménu a nabádá své uživatele, aby se nenechali ovlivnit nátlaky davu.

VLIV CENOVÝCH VÝKYVŮ NA PSYCHOLOGII DAVU V tuto chvíli bychom si měli zapamatovat dvě důležité věci. Zaprvé, davy mají své vlastní cíle, přestože si to možná jejich členové příliš neuvědomují. Zadruhé, davy velmi rychle a snadno reagují na dobré vůdcovství. Jednou z významných vlastností finančních trhů je, že v obou těchto aspektech davového chování hrají zcela zásadní roli tržní ceny a jejich vývoj. Hlavním cílem každého úspěšného davu je, aby se ceny jím vlastněných cenných papírů i nadále pohybovaly požadovaným směrem. A právě příznivý cenový vývoj se může v úspěšném davu snadno sám o sobě dostat do role jeho skrytého vůdce. Pojďme si nyní každou z těchto sil stručně rozebrat.

KONFLIKT MEZI DVĚMA DAVY Schopnost úspěšného davu posouvat ceny cenných papírů požadovaným směrem závisí v první řadě na dostupnosti finančních zdrojů. Každý konflikt mezi úspěšným a neúspěšným


16.7.2014 15:26:09


73

davem se nakonec vždy vyřeší v okamžiku, kdy je neúspěšný dav rozpuštěn poté, co přesune veškeré své zdroje k úspěšnému davu. Strategie potřebná pro vítězství v tomto souboji spočívá jednak v zajištění, aby se každý člen úspěšného davu upřímně zavázal ke členství ve skupině, a dále doslova v bombardování opozice (kam patří i lidé, kteří se trhu zatím neúčastní) neustálým proudem argumentů, proč by měl stávající trend dále pokračovat. Jakmile se zrodí nějaký trvalejší cenový trend, integrační tendence uvnitř úspěšného davu přimějí své členy, aby do své obchodní pozice zainvestovali maximální možnou částku. Pro jednotlivce je rázem mnohem obtížnější udržet si čistou mysl a chovat se racionálně. Lidé náležící do většího davu naopak často snadno podlehnou okolním emocím a začnou se chovat iracionálně. Jejich obchodní pozice jsou tak otevřené z velké části na základě přesvědčení, že budoucí výhled trhu, tak jak ho vidí úspěšný dav (ať očekává růst cen, či jejich pokles), je správný. V takových chvílích bohužel lidé často zcela ztrácejí schopnost podívat se na situaci kritickým pohledem a svůj osobní zájem nakonec zcela podřídí zájmům skupiny. Jedním z typických projevů tohoto chování pak často bývá nadměrné obchodování.

VLIV CEN NA LIDSKÉ CHOVÁNÍ S tím, jak více a více finančních zdrojů proudí na trh pod nátlakem propagandy úspěšného davu, tím rychleji a silněji tržní ceny rostou pro něho příznivým směrem. Důsledkem tohoto, do jisté míry umělého, povzbuzení trendu má najednou úspěšný dav dostatek argumentů potvrzujících správnost jejich tvrzení, díky čemuž do jeho řad míří neustále noví členové, zatímco stávající členové jsou více a více vzrušení. Zároveň je však pro úspěšný dav stále obtížnější zajistit, aby na trhy i nadále proudil potřebný objem peněz, který by udržel stávající trend při životě. V takovou chvíli nastupují na scénu burzovní makléři, tvůrci trhu a další investoři se svými komentáři do médií, v nichž neustále nejširšímu publiku opakují své přesvědčení a přinášejí další nové argumenty, proč by měl daný trend pokračovat. Členové neúspěšného davu mezitím začínají být čím dál zranitelnější vůči nátlaku úspěšných a začínají mít tendenci přebíhat na druhou stranu. Během tohoto procesu tržní ceny dále pokračují pro úspěšný dav příznivým směrem. Tyto nežádoucí změny v cenách jsou pro členy neúspěšného davu jasným signálem6, že jejich argumenty nemají pevné základy a začínají o nich proto silně pochybovat. Bez ohledu na to, jak silné se mohou tyto argumenty zdát z dlouhodobého hlediska, krátkodobé poselství představované opačným cenovým vývojem, než by si zastánci těchto argumentů přáli, není možné jen tak ignorovat. Argumenty neúspěšného davu se zkrátka v mnoha ohledech začínají jevit jako nesprávné. Stres vzniklý kombinací nepříznivého cenového vývoje, smrskávající se hodnoty investic, odchodem stále většího počtu členů a nepříjemné propagandy se následně stane pro řadu členů neúspěšného davu zcela neúnosným, a z původních několika málo přeběhlíků tak najednou míří k úspěšnému davu proudy lidí. Ve chvíli, kdy dojde k tak hromadnému přesunu investorů, obvykle na trhu dojde k prudkému a silnému růstu, anebo poklesu cen: V tomto období jsou trhy hnány především emocemi, a tak býváme často svědky nezvykle vysokých


16.7.2014 15:26:09

74


denních objemů obchodování7. A navíc investoři, kteří se v této fázi přidají k úspěšnému davu, jsou považováni za „přeběhlíky“ a jako takoví mají tendenci se v novém prostředí co nejvíce angažovat, aby si v něm získali patřičnou pozici. Právě u nich je proto nejméně pravděpodobné, že najednou rychle změní názor a právě jejich úspory zajistí úspěšnému davu dostatek finančních prostředků, aby mohl nastolený trend nadále pokračovat.

PŘECHOD OD IZOLACE K SOUNÁLEŽITOSTI Dříve či později však trh dospěje do bodu, kde se veškerá psychologická síla neúspěšného davu rozplyne a jeho členové se začnou cítit izolovaní. Z toho plynoucích nepříjemných pocitů se lze zbavit pouze a jen uzavřením ztrátových pozic. Tento proces je graficky zachycen na obrázku 7.1, který je pozměněnou verzí obrázku 1.1. Psychologické přizpůsobování jedince je vyjádřeno křivkou vycházející z levého horního rohu grafu do pravého dolního rohu. V počátečních fázích trendu, poté co se trh začal pohybovat proti nim, si lidé nedokážou sami přiznat, že se mýlí, a ani zintenzivňující tlak úspěšného davu zatím nemá příliš velký dopad na jejich závazek vůči původním pozicím. Poté se však trh dostane do fáze, kdy se ceny natolik odchýlí nežádoucím směrem, že jednotlivec raději své staré pozice uzavře a přidá se k úspěšnému davu. Tato „emocionální kapitulace“ je v grafu zachycena prudce klesající tečkovanou čarou. Tímto přechodem je tedy významně snížen jednotlivcův pocit izolace a daný člověk naopak přijímá hodnotový systém a názory úspěšného davu. A tento proces přizpůsobování pokračuje tak dlouho, dokud se nezrodí nějaký nový cenový trend.

Starý dav 100%

Zvrat ve vývoji starého davu Nepříjemné pocity Duševní vzdor Deﬁnitivní změna v psychologii starého davu Emocionální kapitulace

0

Nový cenový trend Emocionální pohodlí Duševní harmonie Nový dav 100%

Obrázek 7.1 Změny v psychologii investorů přecházejících z neúspěšného davu do úspěšného


16.7.2014 15:26:09


75

MEZNÍ CYKLUS VZTAHU MEZI CENAMI A CHOVÁNÍM TRŽNÍCH ÚČASTNÍKŮ Z této analýzy by nám mělo být jasné, že pohyby cen nejsou jen pasivní reakcí na působení tržních sil: Existuje zde totiž jakýsi efekt zpětné vazby, který způsobuje, že cenový pohyb je naopak jedním z klíčových faktorů ovlivňujících různé tržní síly. Jinými slovy, mezi cenami a chováním investorů existuje mezní cyklus vztahu mezi cenami a chováním investorů. Toto zjištění je pro nás poměrné důležité, ačkoliv je v přímém rozporu s hypotézami klasické ekonomie. (V klasické ekonomii nemůžeme stanovit výši tržních cen, pokud je nám umožněno posouvat funkce poptávky a nabídky v reakci na změny v cenách.) Cenové pohyby pak v obou soupeřících táborech vyvolávají protichůdné citové reakce, díky čemuž může aktuální cenový vývoj pokračovat dále do budoucna.

NÁZORY A VŮDCOVSTVÍ Hlavním důvodem, proč se chování tržních účastníků tak silně odvíjí podle vývoje cen, je, že určitý cenový vývoj reprezentuje budoucí očekávání jednoho ze dvou davů, a dokonce v něm často plní i funkci jakéhosi vůdce. Protože naše životní zkušenosti se v naší paměti postupem času hromadí lineárním a souvislým tempem a (u většiny z nás) naše myšlenkové procesy jsou vesměs stále stejné, máme v sobě zabudovanou přirozenou tendenci věřit, že to, co se právě děje, bude ještě nějakou dobu pokračovat. Pokud například ceny cenných papírů právě rostou, tak býci nejenže budou s tímto vývojem velice spokojení, ale zároveň budou patrně předpokládat, že aktuální růst cen bude ještě nějakou dobu pokračovat. To bude pro investory zároveň jasnou „instrukcí“, aby pokud možno nakupovali další akcie. V období býčího trhu fungují rostoucí ceny jako červený prapor, který svolává všechny býky, aby se spojili a slíbili si věrnost. V období medvědího trhu naopak klesající ceny představují krutého rozzlobeného boha, před kterým ustrašení investoři padají na kolena.

JEDNOTLIVCI JAKO VŮDCI DAVU Skutečnost, že jednu z nejvýznamnějších rolí hrají v každém davu cenové pohyby, ještě neznamená, že úlohu vůdce nemůže zastávat některý z jednotlivců. Často to totiž bývá právě působivé vystoupení nějakého řečníka z řad úspěšného davu, který přede všemi přednese své budoucí očekávání ohledně tržního vývoje, čímž k sobě přitáhne další lidi a ještě tím umocní efekt nedávného cenového pohybu. Čas od času se skutečně objeví nějaký investor nebo finanční poradce, kterému se podaří nějaký „husarský kousek“ (například prodá všechny své akcie přesně na vrcholu trhu, těsně před velkým propadem), díky němuž si v široké investiční komunitě získá mimořádný respekt, a je proto ostatními lidmi často a s oblibou


16.7.2014 15:26:09

76


následován. Tuto reputaci si lidé obvykle vyslouží díky správné předpovědi něčeho, čemu předtím nikdo nevěřil, nebo když objeví nějaký nový významný tržní trend a vstoupí do něj dříve než všichni ostatní. Tito „tržní guru“ pak mají v určitých okamžicích tržního trendu schopnost svými názory silně ovlivnit názory ostatních. O lidech představujících takovéto „vůdce“ je však nutné poznamenat dvě důležité věci. Zaprvé, pozornost ostatních k sobě obvykle přitáhnou pouze osoby, které již získaly potřebnou reputaci; jen velmi málo lidí bude věřit novému „guru“ hned poté, co učiní svou vůbec první předpověď, a to bez ohledu na to, jak přesné se nakonec tyto předpovědi ukážou. Zadruhé, pro všechny tyto experty je v dnešní době stále obtížnější, aby svými názory opakovaně ovlivňovali tržní vývoj. K tomuto paradoxu dochází, protože, jak jsme si již řekli, čím více lidí už věří určitému trendu, tím méně zbývá lidí, kteří se k němu mohou přidat. Dříve či později však každý úspěšný „věštec“ doplatí na svůj vlastní úspěch, protože se vždy najdou vychytralí obchodníci, kteří začnou spekulovat na to, že poté, co tento guru učiní nějaké další prohlášení, na nějž trh okamžitě zareaguje určitým pohybem, dojde brzy k cenovému zvratu, a velké množství lidí, kteří svého vůdce následovali, tak přijde o peníze. Těžce získaná reputace se pak snadno vytratí a jen zřídkakdy se ji podaří dostat zpět.

PŘEDPOKLADY ÚSPĚŠNÉHO VŮDCOVSTVÍ Identita osob, které jsou svými názory schopné ovlivnit trh, se tedy postupem času mění. Tento druh „vůdcovství“ rozhodně není dlouhodobý, je totiž skutečně těžké udržet si ve svém davu patřičný vliv. Jedná se spíše o přechodný jev, který se objevuje pouze za příhodných podmínek na trhu. Konkrétně, na trhu musí být cítit určité napětí mezi proti sobě stojícími davy býků a medvědů. V podobně vyhrocených situacích pak může každý působivý komentář nebo způsob chování určitého „vůdce“ představovat tlačítko, po jehož zmáčknutí může dojít k hromadnému úprku investorů z neúspěšného davu do davu úspěšného. Nutno však dodat, že „vůdcem“ se může stát jednotlivec pouze v úspěšném davu.

INVESTIČNÍ PORADCI Nepleťte si však, prosím, tento druh vůdcovství s každodenním vedením, které vykonávají investiční poradci pro malé skupiny investorů. Hlavní úlohou investičních poradců je třídit dostupné ekonomické, politické a finanční informace a přednést svým klientům svůj výhled finančních trhů do budoucna. Tito lidé v podstatě představují druh vůdce, jehož cílem je pozitivně působit na lidi okolo. Investiční poradci však zároveň představují také vůdce podskupin náležících do býčího, resp. medvědího, davu. Teorii davového chování sice můžeme použít na jakoukoliv podskupinu, nicméně každá podskupina bude stále podléhat především vedení hlavního davu, do kterého patří. Každá podskupina totiž emocionálně reaguje v první řadě na strategii „mateřského“ davu. Úspěšní poradci nebudou v podstatě nikdy poskytovat doporučení, která


16.7.2014 15:26:09


77

budou zcela nezávislá na podmínkách na trhu – oni sami totiž budou více či méně součástí davu. Roli vůdce celého davu však nemohou plnit (vzácně se vyskytující) jedinci, kteří dokážou správně odhadnout budoucí vývoj trhu a přitom zůstat nezávislí, díky čemuž jsou schopní přijít i s radou, která je v rozporu s převládajícím názorem většiny. Radami těchto poradců se totiž bude řídit pouze šťastná menšina, zatímco většina ostatních na ně zareaguje buď pozdě, anebo vůbec.

ZÁVĚR V této kapitole jsme tedy došli k následujícím závěrům. Chování akciových trhů je silně ovlivněno davovým fenoménem, protože na trzích vystupují davy investorů, jejichž společným cílem je snaha o dosažení co nejvyšších výnosů. Individuální investoři si vůči svým obchodním pozicím vytvářejí citový závazek, který následně přechází v citový závazek vůči určitému cenovému trendu. Každý investor proto přijímá buďto pouze býčí, nebo pouze medvědí argumenty, silně se identifikuje s lidmi stejného názoru a ve svých názorech se podřizuje názorům vůdců svojí skupiny (vyskytne-li se někdo takový), kteří zároveň vystupují také v roli jejích hlavních řečníků. Přítomnost dvou táborů s odlišnými názory vytváří na trzích konfliktní prostředí. Úspěšnými se však nakonec stanou vždy pouze zástupci jednoho tábora, kteří díky svému dobrému odhadu na nově vzniklém trendu vydělají. Postupný přechod úspěšné skupiny na stranu vítězů přitom způsobí, že konflikty mezi oběma tábory na finančních trzích se začnou čím dál víc vyostřovat. Stres, který zaplaví finanční trhy, bude na obě skupiny působit odlišně. Úspěšný dav bude povzbuzen, aby si upevnil svou autonomii a zintenzivnil svou snahu o dosahování svých strategických cílů s ohledem na ceny. Individuální investoři následně podlehnou integračním tendencím davu a potřebě po sounáležitosti, což je přiměje k navýšení jejich obchodních pozic na maximum. S pokračujícím cenovým trendem pak začíná být jejich investiční rozhodování stále více iracionální. Vnitřní síla davu, podpořená finančními zdroji jeho členů, začíná působit i na své vnější okolí, což vyústí v tvrdou a nekompromisní propagandu proti davu neúspěšných. Tím se pochopitelně míra stresu u členů prohrávajícího davu dále navýší a jejich následnou reakcí bude přechod na stranu úspěšných. Na trh tak začnou proudit další finanční prostředky, které napomáhají naplňovat hlavní cíl úspěšného davu – dále rozpohybovat tržní ceny cenných papírů požadovaným směrem. Nakonec se však trh dostane do fáze, kdy na něm vládne buďto extrémní euforie, nebo extrémní pesimismus, což vytváří podmínky pro obrat cen. Cílem této kapitoly bylo seznámit vás se základními mechanismy chování účastníků finančních trhů, ale i toto stručné seznámení nás může přivést k dalším souvislostem. Zaprvé, tato kapitola nám poskytla základní teoretický rámec, který nám pomůže vysvětlit normální i nenormální chování na finančních trzích, ať už se jedná o vysvětlení pohybů cen akcií v minulém týdnu, jihomořské bubliny v Anglii (vzniklé důsledkem spekulací s akciemi námořní společnosti „South Sea Company“) v roce 1720 či akciový krach na Wall Street v roce 1929.


16.7.2014 15:26:09

78


Zadruhé, naše dosavadní analýza nám má poskytnout teoretický základ pro pochopení dynamiky vývoje na finančních trzích, která čas od času vede k nadměrnému obchodování a vytváří podmínky pro náhlé cenové zvraty. Jinými slovy, pomocí této analýzy bychom měli dokázat vysvětlit vnitřní mechanismus, na jehož základě funguje cyklus opakujících se býčích a medvědích trhů. Zatřetí, naše analýza považuje chování na finančních trzích za přirozený fenomén, který podléhá přírodním silám a zákonům. (To nám nabízí další zajímavé možnosti výzkumu vlivu vnějších faktorů, jako je např. počasí, na psychologii davu.) Naše analýza již tedy ušla dlouhý kus cesty, když si uvědomíme, že jsme začínali od velice zjednodušeného názoru, že pohyby cen na finančních trzích jsou zcela nepředvídatelným výsledkem zcela racionálních rozhodnutí učiněných zcela nezávislými lidmi.

POZNÁMKY 1. Zde máme na mysli možnost nákupu call opce nebo futures kontraktu, přičemž mezi těmito dvěma druhy cenných papírů existuje významný rozdíl. Opce držená do vypršení dává jejímu majiteli „právo“ koupit či prodat podkladové aktivum, které však nemusí být uplatněno, zatímco futures kontrakt držený do vypršení představuje právně vymahatelný závazek ke koupi či prodeji podkladového aktiva. Doručení podkladového aktiva se lze vyhnout, pouze pokud je daný futures kontrakt uzavřen ještě před dobou doručení. 2. Sem patří buď nákup put opce, či prodej futures kontraktu. Na některých trzích je také možné prodávat akcie „nakrátko“, což znamená, že akcii prodejce ve skutečnosti nevlastní. 3. Ekonomická teorie zastává názor, že výše úspor záleží především na rozdělení příjmů po dobu očekávané délky života. Úspory by tedy měly tvořit vyšší procento disponibilního příjmu u člověka ve středních letech než u člověka mladšího či staršího. Viz např. Farrel, M. J. (prosinec 1959), „The new theories of the consumption function“, The Economic Journal, 69, str. 678–96. 4. Vysvětlení jednotlivých pojmů najdete například v článku Tobin, James (únor 1958) „Liquidity preference as behaviour towards risk“, Review of Economic Studies, 25, str. 65–86. 5. Proč je užitečné rozdělit si akciový trh na tyto tři skupiny, mi poradil Dr. Alexander Elder. Viz jeho kniha (1993) Trading for a Living, John Wiley, New York. Pro zjednodušení doporučuji zařadit osoby, které stojí momentálně mimo tržní dění, do skupiny „neúspěšných“. 6. Změny rovná se rozdíly a rozdíly rovná se informační prvky. 7. Toto je dobrý příklad toho, čemu se říká „teorie katastrof “. Viz např. Postle, Denis (1980), Catastrophe Theory, Fontana, London. Tato teorie se zabývá „nesouvislostmi“ v systémech, které se jinak mění pouze postupně. Tyto nesouvislosti umožňují systému přijmout nový statut, aniž by muselo dojít ke změně struktury tohoto systému. Teorie katastrof předpokládá existenci pouze omezeného počtu různých druhů nesouvislostí, a proto je považována za teorii zabývající se evolučními změnami.


16.7.2014 15:26:09

Kapitola 8

Tvar býčího/medvědího cyklu ÚVOD Nyní jsme se dostali do bodu, kdy se můžeme na vnitřní dynamiku celého býčího/medvědího cyklu podívat o něco podrobněji. Jak jsme si již řekli, obecným cílem každého davu je změnit své prostředí ve svůj vlastní prospěch. Konkrétně na finančních trzích je pak cílem davu změnit ceny pro sebe příznivým směrem: Býčí dav se bude snažit vytlačit tržní ceny nahoru, zatímco medvědí dav se bude pokoušet je srazit dolů. Každý dav má svůj vlastní životní cyklus. V období, kdy trh hledá svůj směr a není na něm žádný zřetelný trend, mohou oba davy pokojně existovat vedle sebe. Jakmile se však zrodí nějaký nový významnější trend, na trhu může od té chvíle dominovat pouze jeden dav (viz obrázek 8.1). V průběhu celého cyklu tedy bude nejdříve dominovat býčí dav, poté nastane období neklidného soužití s medvědím davem, aby trhům nakonec dominoval medvědí dav. To znamená, že v období mezi dvěma libovolně vybranými časovými body bude na trhu vždy existovat úspěšný dav a neúspěšný dav. Členové jednoho z těchto davů přitom budou vždy prožívat zcela jiné pocity než členové davu druhého. Členové úspěšného davu budou hnáni chamtivostí (nebo strachem z promeškání dalších zisků), budou si užívat potěšení ze svého úspěchu a budou mít pocit sounáležitosti se stejně smýšlejícími investory. Členové neúspěšného davu budou naopak prožívat obavy (buď ze ztráty kapitálu nebo z nedosahování zisků), budou se v nich mísit pocity zloby a nespokojenosti a budou mít pocit silného odloučení od ostatních členů stejné skupiny. Tento stres pro ně nakonec bude natolik nepříjemný, že se rozhodnout přejít do úspěšného davu.

MEZNÍ CYKLUS VZTAHU MEZI CENAMI A SENTIMENTEM Konečným arbitrem úspěchu je samozřejmě to, zdali se ceny vyvíjejí „správným“ směrem, či nikoli. Jak jsme si již řekli, cenové pohyby jsou výsledkem konfliktu mezi býky a medvědy a cenové trendy (jakmile jednou začnou) obvykle pokračují, protože cenové pohyby


16.7.2014 15:26:09

80


Integrační tendence

Býčí dav

Medvědí dav Oblast koexistence Čas

Ceny

Býčí trh

Medvědí trh

Čas

Obrázek 8.1 Býčí/medvědí životní cyklus předávají určitý druh informace a jsou jedním z vůdčích prvků každého davu. Také jsme si ukázali, že k obratům v cenách často dochází v okamžiku, kdy se drtivá většina investiční komunity (finančně) přiklání ke stejnému názoru. Proto existuje ve vztahu mezi změnami v cenách a sentimentem investorů mezní cyklus. Investiční sentiment má přitom dva aspekty: • očekávání budoucího cenového trendu, • míru přesvědčení, že se tato očekávání naplní. Očekávání souvisejí samozřejmě s tím, jestli na trhu převažuje dobrá, anebo špatná nálada, zatímco míra přesvědčení souvisí s ochotou účastníků trhu proměnit svá očekávání ve skutečné finanční transakce1. Investiční sentiment se poté odráží v indikátorech, jako jsou například objem obchodování anebo momentum. Prozatím budeme pro vyjádření tržního sentimentu používat velice jednoduchý ukazatel, a sice poměr počtu osob s býčím výhledem oproti počtu osob s medvědím výhledem. Tento poměr je znázorněn na obrázku 8.2 na horizontální ose. Pohybujeme-li se po této ose napravo, znamená to, že na trhu roste počet účastníků očekávajících růst cen, zatímco pohyb vlevo představuje relativní nárůst počtu lidí očekávajících cenový pokles. Hodnota tohoto indexu se bude přímo odvíjet od směru cenového trendu a od velikosti cenových změn. Zatímco o směru cenového trendu jsme se již bavili, velikostí cenových změn se budeme zabývat za chvíli, protože davy se nechají více ovlivnit velkými, nikoli malými, změnami v cenách.


16.7.2014 15:26:09

Prognóza finančních trhů

Recommend Documents