Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta národohospodářská
předmět: 4FI101 Úvod do filosofie
PROBLEMATIKA VYMÁHÁNÍ PRÁVA V ANARCHOKAPITALISTICKÉ SPOLEČNOSTI ROTHBARDOVA POJETÍ
Školní rok 2007/2008
Pavel Jaroš 1
Prohlašuji, že tento text je mým samostatně vypracovaným dílem. Všechny prameny, které jsem užíval nebo z nich citoval, jsou v textu uvedeny s řádným odkazem na příslušný zdroj.
2
Abstrakt: Text vyjadřuje argumenty k způsobům vymáhání práva v anarchokapitalistické společnosti Rothbardovy koncepce. Text se zabývá přímými důsledky aplikace anarchokapitalistických axiomů na vymahatelnost práva, a jejich rozporností, na základě textů zabývajících se touto tématikou a diskuzí s lidmi z Liberálního institutu.
Klíčová slova: Rothbard, anarchokapitalismus, právo, bezstátní společnost
3
Instituce státu prochází ze strany ekonomů rakouské školy tvrdou kritikou. Struktury mocenského aparátu jsou kritizovány za neplnění svých deklarovaných povinností, korupci a množství jiných závažných nedostatků. Vliv státu na hospodářství je dnes nejrozšířenějšími ekonomickými učebnicemi všeobecně považován za škodlivý a trhy narušující. V současné „ekonomii hlavního proudu“ je stát považován, pokud vstupuje na trh, za škodlivý element, avšak je uznávána jeho role v uspokojování potřeb nezajistitelných trhem; veřejné služby jako doprava, životní prostředí, veřejná správa, justice, bezpečnost a tak dále. Což uznal například i Mises, přes svou kritiku byrokracie, uznává demokracii a mezi vyznavači rakouské ekonomie je považován za minarchistu: Democracy is not a good that people can enjoy without trouble. It is, on the contrary, a treasure that must be daily defended and conquered anew by strenuous effort.1
Nejnovější generace rakouských ekonomů, s hlavním mozkem v osobě již zesnulého M. Rothbarda nabízí koncepci bezstátní společnosti, anarchokapitalsmus. Teorie, vypracovaná na akademické půdě, představuje společnost, kde veškeré potřeby budou uspokojovány trhem, bez existence státu jako narušujícího a násilného prvku. Velkou část nejen současných politických a ekonomických problémů vysvětluje tato teorie jako důsledek státní činnosti. V České republice našly tyto myšlenky své sympatizanty zejména na půdě Liberálního institutu. Problém, kterým se budu na následujících řádcích zabývat, vychází z osobní zkušenosti a diskuzí s lidmi z oné společnosti a některých textů zabývajících se touto problematikou. Za dva ze základních axiomů anarchokapitalistické společnosti můžeme považovat následující: axiom nenásilí a ochranu soukromého vlastnictví, viz Rothbard2:
The normative principle I am suggesting for the law is simply this: No action should be considered illicit or illegal unless it invades, or aggresses against, the person or just property of another. Only invasive actions should be declared illegal, and combated with the full power of the law. The invasion must be concrete and physical. There are degrees of seriousness of such invasion, and hence, different proper degrees of restitution or punishment. “Burglary,” simple invasion of property for purposes of theft, is less serious than “robbery,” where armed force is likely to be used against the victim. Here, however, we are not concerned with the questions of degrees of invasion or punishment, but simply with invasion per se. If no man may invade another person's “just” property, what is our criterion of justice to be.11 There is no space here to elaborate on a theory of justice in property titles. Suffice it to say that the basic axiom of libertarian political theory holds that every man is a selfowner, having absolute jurisdiction over his own body. In effect, this means that no one else may justly invade, or aggress against, another's person. It follows then that each person justly owns whatever previously unowned resources he appropriates or “mixes his labor with.” From these twin axioms-self-ownership and “homesteading”-stem the justification for the entire system of property rig hts titles in a free-market society. This system establishes the right of every man to his own person, the right of donation, of bequest (and, concomitantly, the right to receive the bequest or inheritance), and the right of contractual exchange of property titles. 1) Ludwig von Mises, Bureaucracy, str. 125 2) Murray Newton Rothbard, Law, Property Rights, and Air Pollution, str. 127
4
Rothbard zde navrhuje koncepci „sebevlastnění“, jako základní premisu právního systému v jeho společenské koncepci. Stát je předmětem kritiky, z důvodu porušování těchto práv. Dále absolutní vlastnická práva3: If a free society means a world in which no one aggresses against the person or property of others, then this implies a society in which every man has the absolute right of property in his own self and in the previously unowned natural resources that he finds, transforms by his own labor, and then gives to or exchanges with others.
Kde tvrdí, že člověk má nezadatelné právo na, předtím nikým nevlastněné, nalezené a zpracované přírodní zdroje. Stát porušuje také tento axiom, např. ve formě daní, povinného pojištění apod. Také koncepci nenásilí4: A supply of defense services on the free market would mean maintaining the axiom of the free society, namely, that there be no use of physical force except in defense against those using force to invade person or property. This would imply the complete absence of a State apparatus or government
Použití násilného donucování je jedním ze základních prvků státu*, dle Rothbarda. Tedy „defence service“, „služby (v tržním smyslu) obrany“, nebo prostě „soukromá policie“ v bezstátní společnosti by měla nabízet své služby na základě běžných tržních funkcí, nabídky, poptávky, a dosažení efektivnosti maximalizací zisku, na rozdíl od neefektivního státního monopolu. Ohledně praktické vymahatelnosti práva však vyvstává několik rozporů, a to přímo se základními axiomy. Pomocí elementární výrokové logiky můžeme z uvedených axiomů sestavit následující implikace: pokud máme bezstátní společnost, existují absolutní vlastnická práva na majetek a na vlastní osobu a princip dobrovolnosti, tj. neexistence násilného přinucení, kromě recipročního opatření při porušení výše daného práva, neboli jakákoli volba učiněná lidskou bytostí je její vlastní, dobrovolná, nikoliv vnucená. Rovněž lze tvrdit, že pokud existují absolutní vlastnická práva a princip dobrovolnosti, pravděpodobně existuje bezstátní společnost. Díky oboustranné implikaci lze položit ekvivalenci: (A*B) <=> C, kde A jsou absolutní práva, B princip dobrovolnosti a C existence bezstátní společnosti. Přičemž [ Ph(C) = 1 ]<=> [ Ph(A) = 1 ∧ Ph(B) = 1 ], slovně: C je pravdivé právě tehdy, když je pravdivé A a zároveň B. Možná slabina této úvahy spočívá v druhé implikaci, (A*B) => C, splnění těchto dvou podmínek ještě nemusí implikovat bezstátní společnost, nicméně, dle Rothbarda a předchozí citace, podmínka C přímo vyplývá z principu dobrovolnosti. 3) Man, Economy and State, a Treatise on Economic Principles, with Power and Market, Government and the Economy, M. N. Rothbard, str. 1047 4) Tamtéž, str. 1048 * Pro upřesnění, svou argumentaci budu klást z pozice demokratického státu, nikoliv totalitního. Základní rozdíl, který kritikové státu tohoto myšlenkového proudu někdy nevezmou do úvahy.
5
Existence soukromých bezpečnostních složek a soudnictví, a tedy neexistence „svrchované“ moci nabízí několik zajímavých možností. Jedinec si může vybrat, zda si vybere firmu zajišťující jeho práva, nicméně nemůže být nucen k tomu, aby si vybral vůbec nějakou, avšak předpokládá se, že člověk minimalizující riziko, racionálně jednající, se stane klientem. Tatáž možnost existuje i se soudem. Okamžitě se nabízí otázka, co se stane, poruší-li jedinec „axiom sebevlastnění“ nebo „absolutních vlastnických práv“, například krádeží nebo fyzickou inzultací. Touto otázkou se zabýval například John D. Sneed ve své práci Order Without Law: Where Will Anarchists Keep the Madmen?5. Tvrdí, že6 mezi firmami zajišťující ochranu bude existovat konkurenční prostředí. These defenders will compete, regardless of whether they are organized along capitalist or communist lines. There would exist a competition between these two and other economic lifestyles. This would be reflected by commercial competition between producing units organized in accordance with differing economic theories.
Je
zajímavé,
že
Sneed*,
naprosto
podceňuje,
dle
běžného
názvosloví,
možnost
mimoekonomického přinucení, resp. nepeněžních nákladů. Argument, že trh, za pomoci funkce cen, je nejefektivnější způsob jak uspokojovat potřeby, ještě neznamená že všechny subjekty budou na trh vstupovat. Kladu zde otázku, proč by mocnější firma měla působit na konkurenci ekonomickými prostředky, pokud by se, lhostejno zda krátkodobě či dlouhodobě, vyplatilo použít „mimoekonomické“ prostředky, v tomto případě naprosto běžný aspekt lidské společnosti: násilí, násilné přinucení. Což by, nepotrestáno, vyústilo v destrukci oné společnosti, neboť by byl porušen axiom principu dobrovolnosti. Sneed tvrdí, že firma užívající násilí by byla zničena konkurenčním prostředím7, First, and most obvious, is that the other companies will likewise contest any attempt by the offending company to arrest their clients. The offending company will then either be powerless to protect its clients against the opposing companies' clients, or it will be forced into a violent confrontation with other companies. (…) refusal to surrender a suspect would attract criminals seeking to secure contracts with the company. The company will thus be thrust into confrontations more and more often, and will gradually be destroyed.
což je pouze spekulace, podložená pravděpodobně standardními teoriemi fungováním trhů na bázi ziskové motivace a užití pouze ekonomického nátlaku. Pokud Sneed tvrdí, že by byla daná firma zničena (a připouští i násilné zničení), pouze spekuluje. Není důvod se domnívat, že by se firma pouštěla do ozbrojené konfrontace, pokud by neměla prostředky na vítězství daného souboje. Připusťme však, že morální úroveň daných společností bude natolik vysoká, že se budou chovat 5) dostupné na http://www.mises.org/journals/jls/1_2/1_2_7.pdf 6) Tamtéž, str. 2 * Tato chyba je, dle mého názoru, zásadní slabinou mnoha ekonomických teorií. 7) Order Without Law: Where Will Anarchists Keep the Madmen, John D. Sneed, str.. 3
6
nenásilně. Pak nastává již položená otázka, jak potrestat viníka, který porušil některý z axiomů (např. krádeží chleba). Sneed tvrdí8: It will be competitively essential to allow the arrest of one's own client (…) Any company which refused to allow another company, acting in presumed good faith and with presumed good cause, to arrest their clients would suffer in several ways (…)
A dále rozebírá různé aspekty praktického fungování těchto opatření, které ovšem v tomto textu nejsou tak důležité. Sneed totiž připouští že je možné, dokonce nutné, uvěznit člověka. Teoreticky by nebylo nutné zabývat se Sneedovou prací, je však vhodné si jeho vývod uvést pro ilustraci, že dochází ke shodným závěrům, třebaže s jiným důsledkem. Sneed, stejně jako Rothbard a mnoho „anarchokapitalistů“ si zřejmě neuvědomují, že axiomy A a B se vylučují zároveň. Fakt, že uvěznění člověka pouze podezřelého z „trestného“ činu, bez ohledu na jeho vinu, je v přímém rozporu s axiomem A, tedy předpokladem „sebevalstnění“. Pro názornost se pokusím uvést příklad. Mohu „poškodit“ člověka, který vstoupí na můj pozemek a „poškodí“ můj majetek, neboť neexistuje nic, co by mi to mohlo zakázat. Tedy, pokud předpokládám platnost nedotknutelnosti soukromého majetku. Ovšem pravděpodobně na mé osobě (lhostejno kým) bude žádáno odškodnění, například použiji-li neekvivalentní opatření, dle jeho kritérií. Jistě, ovšem pokud já sám nebudu souhlasit s potrestáním (soudem... a proč bych také souhlasil), neexistuje možnost mě potrestat, tím spíš, pokud nebudu klientem „defence company“. Respektive existuje, ovšem to by vyžadovalo porušení mých práv nedotknutelnosti majetku a sebevlastnění. Jednoduše není možné, neexistuje způsob, aby Ph(A) = 1
∧ Ph(B) = 1. Pokud stanovíme
absolutní nedotknutelnost vlastní osoby a hned tezi popřeme „násilí nesmí být použito, kromě případu...“, vytvořili jsme odporující si věty. Neboli [Ph(B)=1] => [Ph(A)=0]. Jakékoli závěry odvozeny z odporujících si předpokladů jsou jednoduše nesmyslné. Tato základní chyba je nesmírně evidentní, a je nepochopitelné, jak ji mohli teoretikové bezstátní společnosti přehlédnout. Postulováním existence možnosti potrestání je popřen prvotní předpoklad absolutních práv na vlastní osobu. Jediná možnost jak se posunout někam dál, je změnit původní axiomy. Uvěznění (použití násilí) by bylo nutné, což koneckonců uznal i Sneed a Rothbard, tedy je třeba změnit absolutní práva na sebevlastnění na relativní. Například tak, že členové dané komunity dobrovolně obětují toto právo ve prospěch celku (a tedy vytvoří stát, a rovněž pravděpodobně ztroskotá s prvním nesouhlasícím potomkem*) Ovšem, zde se nabízí otázka, kde je pak odlišnost od tolik nenáviděného 8) tamtéž, str.. 3 * Otázka práv dětí (budoucí generace) je další z kritických aspektů anarchokapitalistické společnosti
7
státu. Snad v nerozbujelé byrokracii, ovšem princip je v podstatě stejný (připomínám, je nutné rozlišovat demokracii od totality!). Stát také zajišťuje práva vlastnická práva jen do určité míry. Způsob nalezení oné míry, nebo hranice kde jsou práva zajištěny a kde už ne, je už úkolem obyvatel dané komunity. Demokratický stát plně umožňuje změnit obyvatelům pravidla svého vlastního fungování, protože pokud ne, není demokratický. Odmítnutí totalitního zřízení je jistě správné, ovšem zrušení jakéhokoli státu je přinejmenším podivná myšlenka. Stát není něco, co stojí mimo společnost, stát sám je vytvářen onou společností. Určení oné relativní hranice vlastnických práv, a její udržování v dané pozici, musí být jistým způsobem vynucováno, neboť kdyby nestála za daným pravidlem nějaká výkonná moc, pravidlo, či zákon, by zmizelo v okamžiku svého porušení, proměnilo by se v prázdnou tezi. Vzhledem k tomu, že ve většině světových civilizací dospěl vývoj do tohoto stavu, není důvod se domnívat, že by bezstátní společnost byla výjimkou. Pokud něco funguje jako stát, a nenazývá se státem, ještě neznamená že to stát není. Na tomto místě je pro dokreslení poměrně vhodné uvést aspekt společnosti, která je často uváděna jako nejvíce se blížící Rothbardovu ideálu, středověkému Islandu9. Je tedy zřejmé, že právní kodex byl jedna věc a skutečnost, resp. chování lidí, věc druhá. - jako všude a vždy. Právě ságy přinášejí doklady o porušování práva, o převaze početní přesily nad nestranností, o násilném rozehnání soudu se zbraní v ruce, vzdor tomu, že sněmoviště bylo podle zákona hájemstvím míru. Slabostí soudního systému byla absence veřejné výkonné moci, která by se postarala o naplnění jeho výnosů.
Pak tedy existují dvě možnosti: buď je bezstátní společnost nesmysl nebo utopie, nebo existuje nyní ona sama, případně to, co se z ní vyvinulo. Přikláním se k druhé možnosti, neboť reálně existuje možnost vybrat si z velkého množství „společností“ nebo „firem“ nabízející soudní a bezpečnostní služby. Ve většině (ne-li ve všech) demokratických státech existuje možnost zřeknutí se občanství (svobodná možnost vystoupení z komunity) a zažádání si o občanství v jiné státě. Transakční náklady rozhodně nejsou zanedbatelné, ovšem je otázkou, jaké transakční náklady by měla podobná změna v bezstátní společnosti. Pravda, žádná taková „firma“ nesplňuje kritéria anarchokapitalistů, což ale pouze implikuje existenci mezery na trhu. Náklady na zaplnění této mezery a uspokojení poptávky (pokud existuje) jsou však velmi vysoké, a je nepravděpodobné, že by nová „firma“ uspěla na trhu „konkurenčních firem“. Nikdo však nebrání anarchokapitalistům ve vytvoření takové společnosti, ovšem do svých nákladů by neměli zapomenout zahrnout hrozbu násilí, „mimoekonomický náklad“, který, jak už jsem říkal, je příliš často opomíjen.
9) Kadečková Helena, Dějiny Islandu, NLN, 2001, str. 41
8
Literatura a internetové zdroje: Miroslav Hroch, Helena Kadečková, Elisabeth Bakke, Dějiny Norska, Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN 80-7106-407-6 Helena Kadečková, Dějiny Islandu, Nakladatelství Lidové noviny, 2001, ISBN 80-7106-408-4 Ludwig von Mises, Bureaucracy, http://mises.org/etexts/bureaucracy.pdf
ISBN
0-910884-34-X,
dostupné
na
Murray Newton Rothbard, Man, Economy and State, a Treatise on Economic Principles, with Power and Market, Government and the Economy, Ludwig von Mises Institute 2004, ISBN 0-945466-30-7 dostupné na http://www.mises.org/rothbard/mespm.PDF Murray Newton Rothbard, Law, Property Rights, and Air Pollution, The Logic of Action Two pp. 121-170. (1997) ISBN 1858985706 dostupné na http://www.mises.org/rothbard/lawproperty.pdf John D. Sneed, Order Without Law: Where Will Anarchists Keep the Madmen?, dostupné na http://www.mises.org/journals/jls/1_2/1_2_7.pdf
9
