Problematika očkování u dětí

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví

Problematika očkování u dětí Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D.

Eliška Sádlíková

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 30. 3. 2015 ……………………… Podpis

Poděkování Děkuji své vedoucí práce PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, Ph.D. za vstřícnost, poskytnutí podnětných připomínek a odborné vedení práce. Dále děkuji všem za vstřícnost a ochotu podělit se o své zkušenosti.

ANOTACE Příjmení a jméno autora:

Sádlíková Eliška

Instituce:

Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví

Název práce:

Problematika očkování u dětí

Vedoucí práce:


Abstrakt:

Tématem bakalářské práce je problematika očkování dětí. Hlavním cílem je

shromáţdit poznatky a zkušenosti rodičů očkovaných dětí a dětské lékařky, která se ve své praxi touhle problematikou zabývá a nabídnout tak moţnost vytvořit si názor na problematiku očkování, která je v současné době velmi diskutovaná.

Klíčová slova:

očkování, vakcíny, infekční nemoci, děti předškolního věku

ANOTATION Surname and first name:

Sádlíková Eliška

Institution:

Masaryk univerzity, Faculty of Education, Department of Education at health

Name of thesis:

The issue of vaccination in children

Supervisor:


Abstract: The theme of this thesis is the issue of vaccination of children. The main objective is to gather knowledge and experience of parents of vaccinated children and pediatrician, who in her practice this one deals with the issue and offer the opportunity to form an opinion on the issue of vaccination , which is currently highly discussed .

Key words: vaccination , vaccines , infectious diseases , preschool children

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 1 ZÁKLADNÍ POJMY .............................................................................................................. 8 2 DĚTSKÝ IMUNITNÍ SYSTÉM .......................................................................................... 10 3 HISTORIE OČKOVÁNÍ ..................................................................................................... 11 4 OČKOVACÍ LÁTKY .......................................................................................................... 14 4.1 Typy očkovacích látek .................................................................................................................. 14 4.2 Složení očkovací látek .................................................................................................................. 15 4.3 Druhy očkování ............................................................................................................................ 16

5 POVINNÁ A DOPORUČENÁ OČKOVÁNÍ ..................................................................... 18 5.1 Povinná očkování ......................................................................................................................... 18 5.2 Doporučené očkování ................................................................................................................. 23

6 REAKCE PO OČKOVÁNÍ U DĚTÍ ................................................................................... 26 6.1 Zásady bezpečného očkování ...................................................................................................... 27 6.2 Nežádoucí účinky očkování ......................................................................................................... 28 6.3 Léčba reakcí ................................................................................................................................. 28 6.4 Vedlejší účinky očkování .............................................................................................................. 29 6.5 Mylné názory na očkování .......................................................................................................... 29

7 OČKOVÁNÍ DĚTÍ V JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH ............................................... 31 8 VÝZKUM ............................................................................................................................ 33 8.1 Cíl výzkumu, výzkumné otázky .................................................................................................... 33 8.2 Vlastní výzkum ............................................................................................................................. 34 8.3 Závěr výzkumného šetření .......................................................................................................... 45

SHRNUTÍ................................................................................................................................. 50 SUMMARY ............................................................................................................................. 51 POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................................. 52 PŘÍLOHY................................................................................................................................. 54

ÚVOD Téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila „Problematika očkování dětí“. Tohle téma jsem si vybrala, protoţe v současné době se jedná o velmi diskutované téma. Ale hlavně proto, ţe jednou ze základních podmínek přijetí dítěte do mateřské školy je, aby dítě bylo očkované. Jako budoucí učitelka v mateřské škole, bych si tímto chtěla vytvořit ucelený názor na očkování, abych mohla adekvátním způsobem argumentovat, proč je důleţité, aby děti byly očkované. Práce je rozdělena na dvě části, na část teoretickou a část praktickou. V první části se zabývám tím, co vlastně očkování je, kdy a jak vznikaly první vakcíny a kdy se začalo očkovat na našem území. Dále jsem se zaměřila na sloţení očkovacích látek, a jaký mají vliv na dětský organismus. Důleţitou kapitolou jsou nemoci, proti kterým se očkuje v rámci povinného a doporučeného očkování, jaké představují pro děti zdravotní riziko, kdyby proti nim nebyly chráněné. Snaţila jsem se vyvrátit mýty, které jsou zaměřeny proti očkování a odpůrci je pouţívají jako argument pro neočkování. Na základě dostupné literatury jsem se snaţila tyhle mýty vyvrátit. V příloze jsem uvedla očkovací kalendář platný v České republice, pro lepší představu, proti čemu a kdy se dítě očkuje. V praktické části uvádím rozhovory s respondenty. Na mé otázky odpovídali rodiče a dětská lékařka. Respondenti se mnou podělili o své zkušenosti s vakcinací a názory na problematiku očkování dětí. Zajímalo mě, zda maminky vůbec vědí, proti čemu nechávají své dítě očkovat, do jaké míry se o problematiku očkování zajímají, jak děti obecně vakcinaci snáší, zda se po ní objevily nějaké reakce. Zajímalo mě také, jestli a jak je lékař poučil, varoval o moţných reakcích. Cílem práce je shromáţdit základní poznatky o této problematice, získat názor a zkušenosti dětských lékařů, a také vlastní zkušenosti rodičů dětí, kteří jsou očkování podrobeni. Tato práce by mohla slouţit mateřským školám jako soubor důvodů, proč je důleţité, aby byly děti před vstupem do předškolního vzdělávání očkované, a ţe není důvod se očkování obávat.

7

1 ZÁKLADNÍ POJMY V této kapitole se budu zabývat základními pojmy, které souvisí s očkováním. Jedná se o pojmy: očkování, vakcína, imunitní systém a infekční onemocnění. Očkování Očkování, jinak známe také jako vakcinace, je proces navození vzniku paměťových buněk stimulací imunitního systému neškodným antigenem, který podnítí imunitní systém k vytvoření ochranné imunity bez vyvolání nemoci či symptomů onemocnění. Zavedením umělé imunizace patří k nejvýznamnějším úspěchům medicíny 20. století. Díky vakcinaci se podařilo zcela vymýtit pravé neštovice a výrazně omezit výskyt některých dříve velmi nebezpečných infekčních chorob. Očkováním můţeme docílit dvou úrovní imunity, a to imunity individuální a imunity kolektivní. Individuální imunita vzniká při očkování jednotlivce, a tím vzniká individuální ochrana před infekcí. Kolektivní imunita se vytváří při pravidelném a celoplošném očkováním co největšího počtu osob v populaci. Proočkovaností populace se zamezuje šíření infekce a tím se chrání i jednotlivce, kteří z nějakého důvodu očkovaní nebyli, nebo u nich vakcinace nebyla úspěšná. K eliminaci infekčních nemocí vede vysoká proočkovanost populace. Tím, ţe se zabrání cirkulaci původce, je moţné dosáhnout eradikace (vymýcení nemoci). Celosvětové eradikace se podařilo zatím jen u pravých neštovic.1 Vakcína Vakcína neboli očkovací látka obsahuje oslabené nebo mrtvé zárodky jednoho nebo více patogenních mikroorganismů a po aplikaci nezpůsobí nemoc, ale vyvolá protilátkovou odezvu a následný vznik aktivní imunity (Hirte, 2002 s. 12). Antigen Antigen jsou všechny cizorodé látky, které jsou schopny vyvolat imunitní odpověď. Antigen buď vzniká v těle, nebo je z vnějšího prostředí.

Primární a sekundární imunitní odpověď 1

BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1, (s. 83-84)

8

Imunitní odpověď se liší při prvním a opětovném setkání s antigenem. Primární imunitní odpověď se vyvíjí během několika dnů po prvním antigenním podnětu. Při opětovném setkání s antigenem organismus reaguje tzv. sekundární imunitní odpovědí, kterou umoţňuje přítomnost paměťových T a B lymfocytů a plazmatické bb. Během několika hodin dojde k tvorbě protilátek. Podobně rychlý průběh budou mít i další setkání s antigenem. Imunitní systém Imunitní systém chrání celistvost organismu a zajišťuje ochranu těla před různými škodlivými vnějšími i vnitřními vlivy. Imunita přirozená K vytvoření přirozené imunity dochází po prodělání velké části infekčních nemocí. Při opakovaném styku imunitní systém pozná „nepřítele“ a hned začne vytvářet protilátky, které ho začnou ničit a k onemocnění nedochází. Existuje i přirozená imunita pasivní, kterou vytváří protilátky z mateřského mléka a mateřské protilátky, které se přenáší placentou. Imunita umělá Očkováním vzniká aktivní imunita umělá. V případě, onemocní-li jedinec, i kdyţ byl proti nemoci očkován, onemocnění má mírný průběh, bez komplikací. Stejně jako existuje pasivní imunita přirozená, existuje také pasivní imunita umělá. Vzniká podáním hotových protilátek, obsaţených v gamaglobulinu. Působí okamţitě, ale pouze krátkou dobu, pár týdnů, maximálně měsíců. 2 Infekční onemocnění Infekční onemocnění je onemocnění, které způsobují mikroorganismy (bakterie, viry, houby, paraziti). Nemoci se většinou přenáší z člověka na člověka, některá se přenáší na člověka ze zvířat. Původci těchto onemocnění mohou být zvířata, lidé, ale také přírodní rezervoáry (jedná se o kontaminovanou půdu, vodu), do které se mikroorganismy dostaly z těla hostitele, v rezervoáru mohou přeţívat i velmi dlouhou dobu.3

2

3

9

2 DĚTSKÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Dětský imunitní systém je odlišný od dospělého. Dětský imunitní systém je nezralý a jeho organismus reaguje odlišně na probíhající infekci. Typickým projevem infekce je u dětí zvýšená teplota. U kojenců a batolat však můţe být horečka nebezpečná, protoţe nemají zralý termoregulační systém. Dětský imunitní systém se také liší podle aktuálního věkového období. Mateřské protilátky pronikají placentou do krevního oběhu plodu. Transplacentárně přenesené protilátky se u kojence postupně rozkládají, asi kolem šestého měsíce ţivota je jejich hladina velmi nízká a tyto protilátky ztrácejí svůj ochranný význam. Imunitní systém novorozence má jen malou schopnost usmrcovat bakterie. Největším nebezpečím pro novorozence je kontakt s patogeny v porodních cestách matky (např. infekce streptokoky skupiny B) nebo některé perinatální infekce (např. kapavka). Kojenecké a batolecí období je doba velkého rozpuku také po stránce imunity. Imunitní systém těchto dětí získává mnoho antigenních impulsů, ale je tak hodně zatíţený. Nejvýznamnější je kontakt s mikroorganismy v respiračním a gastrointestinálním (trávicím) traktu. Předškolní děti uţ mají velmi dobrou imunitní odpověď. Častá nemocnost předškolních dětí souvisí s pobytem v kolektivu s ostatními dětmi, kde je snadnější přenos bakteriálních a virových infekcí. Dostatečná rekonvalescence je důleţitá zejména proto, aby se mohla plně rozvinout imunitní reakce a předešlo se tak častější nemocnosti. Školní děti mají funkce imunity dostatečně vyvinuté. Pokud jsou děti v kontaktu s ostatními dětmi, prodělají běţné dětské infekce a vytvoří si tak dobrou reaktivní imunitní paměť na rozdíl od dětí, které se z jakéhokoliv důvodu do kolektivu nedostanou. 4

4

BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1 (s. 551-552)

10

3 HISTORIE OČKOVÁNÍ Hirte uvádí, ţe jiţ kolem roku 1000 ve Staré Číně se pouţívala metoda prevence proti pravým neštovicím zvaná variolizace. Jedním způsobem bylo vpíchnutí hnisu pod kůţi zdravého člověka. Jinou metodou bylo odloupnutí stroupku z puchýřku, který se pak usušil a rozmělnil na prášek. Tento prášek zdravý člověk buď vdechoval, nebo se mu injikoval přímo do ţíly. O zavedení variolizace v západní Evropě se zaslouţila lady Mary Wortley Montaguová, manţelka britského vyslance v Turecku, která se s touto metodou seznámila v Istanbulu. V roce 1746 byl v Londýně zřízen variolizační ústav. Po Anglii byl tento způsob prevence proti pravým neštovicím zaváděn do dalších zemí Evropy: ve Francii, německých státech, Rakousku-Uhersku a dalších. Koncem 18. století umíral na onemocnění pravými neštovicemi jeden z deseti nakaţených lidí. Edward Jenner, anglický venkovský lékař, si všiml, ţe dojičky, které prodělaly kravské neštovice, nikdy neonemocněly pravými neštovicemi. To ho přivedlo na myšlenku přenést virus kravských neštovic na zdravého jedince a vytvořit tak u něj přirozenou ochranu proti neštovicím. V roce 1796 provedl pokus na mladém chlapci, kterého nakazil kravskými neštovicemi. Po vyléčení chlapce úmyslně nakazil virem pravých neštovic. Jeho předpoklad se vyplnil, chlapec pravými neštovicemi neonemocněl. Pokus měl nesmírný význam pro rozvoj a vývoj očkovacích látek. Jennerův postup byl pojmenován vakcinace neboli očkování, coţ je odvozeno ze slova vacca (latinsky kráva). Dalším průkopníkem v oblasti imunologie a očkování byl francouzský chemik Louis Pasteur, který připravil vakcínu proti vzteklině oslabením původního divokého viru vztekliny. V roce 1885 tak zachránil ţivot chlapci, kterého pokousal vzteklý pes. V roce 1896 Kolle připravil cholerovou vakcínu tepelným a chemickým usmrcením cholerových bacilů. Po objevení původce moru, roku 1894 Waldemar Haffkine vyvinul první inaktivovanou morovou vakcínu, kterou naočkoval více neţ 8000 lidí v Indii. V roce 1896 se nezávisle na sobě podařilo Richardu Pfeifferovi i Wilhelmu Kolerovi v Německu a Almorthu Wrightovi v Anglii připravit inaktivovanou tyfovou vakcínu. Do konce 2. světové války se podařilo připravit očkovací látky proti záškrtu (1923), proti dávivému kašli (1926), proti tetanu (1927), proti tuberkulóze (1927) a proti chřipce (1936). Byly vyuţity oba způsoby přípravy očkovacích látek: oslabení divokého kmene mikroorganismu a tepelné a chemické usmrcení, tzv. inaktivace mikroorganismů. 11

Nejdříve bylo očkování prováděno cíleně na ohroţených skupinách nebo selektivně u bohatých skupin. Infekční nemoci se postupně likvidovaly masovým a regulovaným očkováním.5

Tabulka č. 1: Přehled objevů očkovacích látek 6

5 6

Rok objevení

Vakcína

Objevitel

1796

První pokusy s vakcinací

Jenner

1885

Vakcína proti vzteklině

Pasteur

1894

Vakcína proti moru

Haffkine

1896

Vakcína proti choleře

Kolle

1898

Vakcína proti tyfu

Wright

1913

Imunizace proti záškrtu toxoid

Behring

1921

Vakcína proti TBC

Calmette a Guering

1932

Vakcína proti ţluté zimnici

Sellard a Laigret

1937

První vakcína proti chřipce

Salk

1949

Vakcína proti příušnicím ţivá

Smorodintsev

1960

Vakcína proti spalničkám

Schwarz

1962

Vakcína proti zarděnkám

Weller, Neva, Parkmann

1966

Vakcína proti příušnicím

Weibel Buynach, Hillemann

1971

Vakcína proti meningokokům sk. C

Gotshclicht

1976

Vakcína proti virové hepatitidě B

Maupas, Hillemann

1992

Vakcína proti virové hepatitidě A

HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1. (s. 9-11)

HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1 (s. 11-12)

12

Historie očkování v České republice Očkování proti infekčním nemocím má v České republice dlouhou tradici. Proti pravým neštovicím se u nás začalo očkovat v roce 1821 na základě císařského dokumentu. V roce 1918 se začíná očkovat proti vzteklině, v roce 1946 proti záškrtu a proti tuberkulóze v roce 1947. V roce 2001, podle doporučení WHO, se u nás očkuje proti Heamophilus influenzae typu b a proti virové hepatitidě B. Díky pravidelnému očkování začal klesat výskyt infekčních nemocí. Před očkováním se jednalo o infekce, na které umíraly stovky dětí ročně. Dnes se jiţ téměř nevyskytuje záškrt, pomalu mizí tetanus u dětí. Spalničky a dětská obrna se také objevují minimálně. Poslední dobou je u nás udrţován nízký výskyt dávivého kašle, tuberkulózy, příušnic a zarděnek.7

Tabulka č. 2: Přehled zahájení očkování v Čechách8 Rok zahájení

Onemocnění

1821

pravé neštovice

1918

Vzteklina

1923

Tuberkulóza

1946

Záškrt

1952

Tetanus

1958

dávivý kašel

1960

dětská obrna

1969

Spalničky

1982

Zarděnky

1987

Příušnice

1995

meningoková meningitida

1996

spalničky, zarděnky a příušnice

2001

virová hepatitida B

2001

haemophilus influenzae typu b

7

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3, (s. 193) 8 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 194)

13

4 OČKOVACÍ LÁTKY V téhle kapitole se zaměřím na to, jaké existují typy očkovacích látek, jakým způsobem se vyrábí, proti kterým onemocněním se pouţívají, jakým stylem jsou podávány a jaké je jejich sloţení. Dále pak popíši, která očkování jsou povinná, které doporučená atd. 4.1 Typy očkovacích látek 1. Toxoidy (anatoxiny) Jsou to bakteriální toxiny teplem, formaldehydem či jiným způsobem zbavené jedovatosti. K zajištění optimálního ochranného účinku je nutné očkovat několika dávkami a v určitých intervalech přeočkovat. Nejdůleţitější toxoidy jsou vakcíny proti záškrtu a proti tetanu. 2. Inaktivované vakcíny bakteriální (bakteriny) Připravují se ze šetrně chemicky nebo fyzikálně usmrcených bakteriálních suspenzí, kde jsou zachovány protekční antigeny. I tyto očkovací látky se podávají opakovaně. Vakcína je podávána proti černému (dávivému) kašli. a) Směsné (smíšené kombinované) vakcíny V současné době jsou nejčastěji podávány. Jsou ekonomické, protoţe sniţují počet očkovacích výkonů i dávek. Jako příklad lze uvést Hexavac proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, poliomyelitidě, invazivnímu onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae b a proti hepatitidě typu B. b) Autovakciny Jedná se o vakcíny, které jsou vyrobeny z mikrobionálního kmene vypěstovaného přímo od nemocného. Dětem se většinou podávají perorálně. c) Virové inaktivované vakcíny Připravují se z celých varionů šetrně usmrcených například formalinem. Podává se po poranění neznámým zvířetem při podezření vůči vzteklině. Na ţádost se také očkuje proti klíšťové encefalitidě. d) Chemovakcíny Chemovakcíny jsou očkovací látky vyrobené z izolovaných protekčních antigenů. Pouţívají se například proti pneumokokovým infekcím, proti břišnímu tyfu, experimentálně proti Qhorečce.

14

3. Ţivé atenuované vakcíny Obsahují ţivé, oslabené kmeny mikroorganismů. Povaţují se za velmi účinné kvůli tomu, ţe se v místě vpichu mnoţí a vyvolávají mírnou infekci. Tím se vytvoří dlouhodobá imunita. Mezi nejdůleţitější vakcíny patří vakcína proti tuberkulóze. Dále pak existuje vakcína proti břišnímu tyfu a choleře, ty však nejsou běţně dostupné a musí se dováţet. Běţně se očkuje proti dětské přenosné obrně, která obsahuje všechny tři typy přenosné dětské obrny. Podává se perorálně a napodobuje přirozenou infekci. Atenuované vakcíny podávající se injekčně jsou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím.9

4.2 Složení očkovací látek Ve vakcínách můţeme najít kromě antigenu i další sloţky, kterými jsou antibiotika, adjuvantní prostředky, stabilizátory a konzervační prostředky. Lze je rozdělit podle toho na sloţky, které působí aktivačně na imunitní systém a na sloţky, které aktivačně nepůsobí. 1. antibiotika Jejich úkolem je zabránit růstu kontaminujících mikroorganismů během kultivace oslabených virů na tkáňových kulturách. Nejčastěji se pouţívají aminoglykosidy, např. kanamycin a neomycin. 2. adjuvantní prostředky Jsou to látky, které zesilují imunitní odpověď na antigen obsaţený ve vakcíně a také sniţují mnoţství pouţitého antigenu, který je velmi drahý. Vliv a působení adjuvantních prostředků na imunitní systém není dodnes zcela objasněn. Mezi adjuvantní prostředky patří sloučeniny obsahující hliník, olejové emulze, lipopolysacharidy, peptidy, liposomy a purifikované saponiny. Dosud nebylo podáno vysvětlení, jestli hliník obsaţený ve vakcínách není pro děti alergizující nebo dokonce toxický. Kojenec v ČR do svých osmnácti měsíců dostane při opakování vakcinací 3,1 mg hliníku. Vliv adjuvantních látek ve vakcínách na organismus nebyl doposud přesně prozkoumán. Výrobci očkovacích látek nemají povinnost provádět testy přidaných látek ve vakcínách na vliv organismu, protoţe se jejich koncentrace povaţují za velmi nízké. 9

VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie obecná. 2. přeprac. vyd. Brno: Neptun, 2005. 351 s. ISBN: 978-80-86850-0-0-9 (s. 280)

15

3. antigeny Antigen je jakákoli cizorodá látka, která po vniknutí do těla vyvolá tvorbu protilátek 4. konzervační prostředky Konzervační prostředky jsou přidávány do vakcín s více dávkami proto, aby se zabránilo kontaminaci. Příkladem konzervačního prostředku můţe být thiomersal, který obsahuje vysoký podíl rtuti a proto se jej snaţí výrobci z očkovacích látek odstranit, a to rozdělením jednotlivých vakcinačních dávek. Rozdělením jednotlivých vakcinačních dávek se zamezí kontaminaci a není nutné thiomersal pouţít. 5. stabilizátory Stabilizátory se přidávají do vakcín, kvůli stabilizaci. Mají za úkol zabránit změnám obsahu očkovací látky během doby výroby, transportu a následnému skladování.10

4.3 Druhy očkování Fyzické osoby jsou ze zákona povinny podrobit se pravidelnému a zvláštnímu očkování. Tato povinnost je dána v § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Souvisejícím právním předpisem je vyhláška č. 299/2010 Sb., kterou došlo ke změně vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Dle údajů Státního zdravotního ústavu v Praze se očkování v ČR dělí: pravidelné očkování Zahrnuje očkování povinné i doporučené. Jedná se očkování všech fyzických osob podle věkových skupin nebo osob s vyšším rizikem infekce. Děti se očkují podle očkovacího kalendáře - hexavakcína (záškrt, tetanus, dávivý kašel, Haemophilus influenzae b, dětská obrna, virová hepatitida B), spalničky, zarděnky, příušnice. Patří sem očkování proti chřipce (kaţdý rok) a očkování proti infekcím vyvolaným Streptokokem pneumoniae (jedenkrát) u osob v léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech důchodců a ústavech sociální péče, pokud trpí chronickým onemocněním srdce, cév, ledvin, diabetem a nespecifickým onemocněním dýchacích cest. 10

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 176)

16

zvláštní očkování Očkování je určeno pro osoby se zvýšeným rizikem určité nákazy, především při výkonu svého povolání. Řadí se sem očkování proti meningokové meningitidě u osob pracujících ve zdravotnictví na pracovištích: zdravotnické záchranné sluţby, infekční oddělení, dětské lůţkové oddělení a na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Dále proti virové hepatitidě B, proti vzteklině, chřipce. Očkuje se před vstupem na rizikové pracoviště.

mimořádné očkování Vakcinace probíhá při nebezpečí rozšíření nákazy v kolektivu, mezi větším počtem obyvatel nebo vyţadují-li to jiné důleţité zdravotní okolnosti (například vakcinace proti hepatitidě typu B u novorozenců, jejichţ matky toto onemocnění prodělaly).

očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony Patří sem očkování proti tetanu, při poranění, úrazech a nehojících se ranách a vakcinace proti vzteklině při poranění nebo pokousání podezřelým zvířetem.

očkování provedené na ţádost Nepovinné očkování proti dalším nemocem většinou se závaţným průběhem, které z hlediska epidemiologické situace lze doporučit. Je prováděno individuálně k věku a zdravotnímu stavu cestovatele, a podle oblasti, kam se cestuje. Očkování si hradí jedinec sám. V současnosti je povinné očkování proti ţluté zimnici do oblastí s endemickým výskytem. Doporučuje se očkování proti břišnímu tyfu, choleře, virové hepatitidě A, virové hepatitidě B atd.

17

5 POVINNÁ A DOPORUČENÁ OČKOVÁNÍ V této kapitole se budu zabývat nemocemi, proti kterým se u nás očkuje. Jedná se o infekční nemoci, které přinášeli v minulosti jen utrpení a dost často také smrt jak dětem, tak i dospělým. 5.1 Povinná očkování Tetanus traumaticus – strnutí šíje Tetanus je onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani. Do těla se dostává poraněnou kůţí nebo sliznicí. Jedná se o válečná poranění, úrazy v zemědělství, spáleniny, omrzliny, bércové vředy, nesterilní operační výkony, zvláště gynekologické, pupečník u novorozenců, injekční vpichy u narkomanů. Do půdy, kde přeţívá ve stádiu spor mnoho let, se dostává z trávicího ústrojí hlavně koní, ale také vepřového a hovězího dobytka. Doba inkubace je asi sedm aţ čtrnáct dní, ale můţe to být i tři aţ třicet šest dní. Obecně platí, čím je inkubační doba kratší, tím horší je pak předpověď na přeţití. Beran uvádí, ţe v roce 1981 onemocnělo 1 200 000 lidí, z toho 600 000 zemřelo, většinou se jednalo o novorozence.11 Prvním příznakem tetanu je trismus (z řeckého slova trismos – skřípání zubů), jedná se o oboustrannou klonickou (klonický - škubavý, trhavý) a tonickou křeč ţvýkacích svalů provázenou ztuhlostí šíjového a břišního svalstva. Je-li stav provázen i křečí mimického svalstva,

nabývá

obličej

vzhledu

krutého

úsměvu,

tzv.

risus

sardonicus.

12

Tetanus se projevuje bolestivými křečemi ve svalech ţvýkacích a šíjových, pak celého trupu. Teplota těla stoupá o 2–4 ºC a dochází k dechové zástavě. Později se dostaví generalizované tonické křeče, které mohou být vyvolány sebemenším vnějším podnětem, například světlem nebo hlukem. Křeče mohou způsobovat zlomeniny kostí nebo obratlů. Při onemocnění je nutná intenzivní lékařská péče a silné láky jako například sedativa, svalová relaxancia, antibiotika, imunoglobulin a antitoxin. Postiţený jedinec bývá umístěn v prostředí, chráněném před vnějšími vlivy, můţe být uměle ventilován a bývá vyţivován ţaludeční sondou.

11

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3, (s. 29-30) 12

(http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=trismus&typ_hledani=prefix)

18

Na onemocnění tetanem umírá 30-50 % dospělých a 90 % novorozenců. U novorozence se tetanus projevuje následovně. První dva dny po porodu dítě normálně pije, pak začne nápoj odmítat a velmi křičet, je ztuhlé ve stejné poloze jako v děloze. Novorozenec zanedlouho umírá v křečích. Tři dávky injekcí vytváří dostatečnou ochranu na dobu deseti let. Další vakcinace je doporučována kaţdých deset aţ patnáct let. 13

Záškrt (diftérie, diphteria) Záškrt je onemocnění pouze lidské. Lidstvu je známe od pradávna. První zmínka pochází z 5. století př. n. l. od Hippokrata. Pelnář uvádí, ţe největší epidemie v Čechách proběhla v letech 1818 a 1862. Po druhé světové válce bylo v České republice zavedeno povinné očkování oproti záškrtu, díky kterému počet onemocnění rychle klesal. V posledních letech se v České republice záškrt nevyskytuje.14 Diftérii způsobuje toxin, produkovaný bacilem Corynebacterium diphtheriae, která je velmi odolná vůči vnějším vlivům, a proto dokáţe přeţít v prachu nebo zaschlém hlenu i několik týdnů. Přenáší se ovzduším, kapénkami. Šíří ho nemocní lidé a bacilonosiči, ale i kontaminované předměty.15 Inkubace trvá dva aţ čtyři týdny. Typickým projevem je nasládlý zápach z úst. U záškrtu se objevují polykací obtíţe, horečka, zduření uzlin pod dolní čelistí a našedlé povláčky na krčních mandlích, Můţe připomínat běţnou angínu. Byla pojmenována podle příznaků, které se objevují u neočkovaných dětí – chrapot, dráţdivý kašel, dušnost. Další komplikací můţe být zánět srdečního svalu, který můţe vést aţ k selhání srdce, přechodná paralýza končetin a dýchacích svalů, svalů oka a hrdla.16

13

HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1. (s. 89-99) 14 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 35-36) 15 GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s.20-2 16


19

Dětská přenosná obrna (poliomyelitida, poliomyelitis anterior acuta) První zobrazení pochází ze Starého Egypta z let 1403-1365 př. n. l. Hippokrates popisuje poliomyelitidu jako nemoc vyskytující se v létě, a při které dochází k obrnám končetin. Dále se pak aţ do 19. století objevovali jen ojedinělé případy nemoci. Havlík uvádí, ţe nejrozsáhlejší epidemie proběhly mezi léty 1920-1930. Epidemie postihla Spojené Státy, Evropu, Austrálii a Nový Zéland. Úmrtnost činila 27,1%. V Československé republice propukla nejrozsáhlejší epidemie v roce 1948. Bylo zaznamenáno 2063 případů.17 Viry dětské přenosné obrny se vylučují stolicí, odkud se mohou prostřednictvím nemytých rukou, kontaminované vody, potravin nebo předmětů zpětně nakazit člověka. Virus dětské přenosné obrny se rozmnoţuje na sliznicích v nosu, ústech, krku a hlavně střevním traktu. Zasáhne-li vir dětské přenosné obrny centrální nervovou soustavu, mohou se rozvinout těţší formy dětské obrny. Zpočátku se nemoc jeví jako chřipka a po pár dnech se zdravotní stav jedince zlepší. V druhé fázi následuje zánětlivé postiţení nervové soustavy. Můţe vzniknout dětská obrna s ochrnutím a navíc se objevují bolesti svalů. Zničením nervových buněk vznikne obrna. Nejčastěji bývají postiţeny dolní končetiny.18 Dávivý kašel - pertussis Jedná se o onemocnění výlučně lidské, které vyvolává Bordetella pertusis. V historii je poprvé zaznamenán aţ v 16. století. Dávivý kašel, známý také jako černý kašel, dusivý kašel nebo pertusse, je infekční onemocnění, které se šíří kapénkami vzdušnou cestou a je velmi nakaţlivý. Je zajímavé, ţe se výrazně častěji objevuje u dívek neţ u chlapců. Ze začátku se projevuje jako běţná rýma s výraznějším slzením, zarudlými spojivkami a zvýšenou teplotou. Postupně se objevují záchvaty typického dráţdivého kašle se zajíkáním, při nichţ se dítě dusí, modrá, má vyplazený jazyk a slzí. Poté následuje nádech, který připomíná kohoutí kokrhání. Záchvat končí zvracením a postiţený se uklidní. Záchvaty se objevují častěji v noci. Takových záchvatů se můţe za den objevit aţ několik desítek, coţ vede k vyčerpání a dehydrataci. Na obličeji nakaţeného se objevují typické znaky černého kašle – uplakaný výraz, oteklá víčka, krvácení pod spojivkou a vřídek na uzdičce jazyka. U kojenců se mohou objevit zástavy dechu, které mohou, v nejhorším případě, poškodit vývoj mozku. 19 17

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 49-50) 18 HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1 (s.109-117) 19 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 41-42)

20

Haemophilus influenzae (systémová hemofilová onemocnění způsobená haemophilus influenzae typu b) Haemophilus influezae je poměrně novou vakcínou proti zánětu mozkových blan. Přirozeným zdrojem infekce je člověk a přenáší se kapénkovou infekcí. Bakterie Haemophilus influenzae vyvolává infekce horních i dolních cest dýchacích, vedlejších dutin, středouší. Způsobuje závaţná onemocnění, nejčastěji dětem do 5 let věku, hlavně zánět hrtanové záklopky a hnisavý zánět mozkových blan.20 Mezi časté následky patří poruchy sluchu aţ hluchota, psychické poruchy, pohybové anomálie, neschopnost učit se a křečové stavy. 5% dětí do pěti let umírá na následky meningitidy. Česká republika začala s očkováním dětí do jednoho roku věku dne 1. 7. 2001. A to buď monovakcínou nebo vakcínou kombinovanou spolu se záškrtem, tetanem a černým kašlem a hepatitidou typu B. Po velmi krátkém časovém úseku se výrazně sníţil výskyt systémových infekcí způsobených Haemophilus influenzae typu b.21 Virová hepatitida typu B (hepatitis virosa B) Hippokrates popsal epidemii ţloutenky jiţ v 5 století př. n. l. Epidemie ţloutenek se opakovaně objevovaly za válek v 19. a 20. století. 22 Virová hepatitida typu B je akutní virový degenerativní zánět jater, označovaný také jako sérová ţloutenka. Jedná se o vysoce nakaţlivé nemoci. Zdrojem infekce je nemocný člověk nebo bacilonosič. Přenos na člověka se uskutečňuje krví přímým způsobem (krevní transfúze, operační zákroky, zubní ošetření, poranění jehlou) nebo přímo pouţíváním hygienických potřeb (ručníky, kartáček na zuby, holicí strojek atd.). Přenáší se také z matky na plod. Dalším způsobem přenosu infekce je pohlavní styk a rizikové chování při uţívání drog. U 20 % infikovaných osob dochází ke „klasické“ cirhóze jater. Jejími příznaky jsou zduřelá játra, bolest, nevolnosti a zvracení, ţluté zbarvení pokoţky, zánět spojivek, zabarvení stolice a tmavá moč. U dalších 80 % infikovaných dospělých osob se objeví jen lehké chřipkové potíţe.23 20

GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 26) 21 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 75-79) 22 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 71-74) 23 HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1 (s. 148-166)

21

Spalničky (morbilli) Název je odvozen z latinského slova morbus – nemoc a morbilli – menší nemoc. V České republice se zavedla vakcinace v roce 1969. Předtím bylo ročně hlášeno kolem 50 000 případů za rok. Po roce 2000 se výskyt spalniček u nás sníţil na 10 případů za rok, jedná se převáţně o přivezená onemocnění.24 Spalničky jsou vysoce nakaţlivé virové onemocnění, provázené vysokými horečkami, šíří se vzdušnou cestou. Přirozeným hostitelem viru spalniček je výhradně člověk. Inkubační doba je deset dní. Nakaţený člověk má uplakaný výraz, příznaky zánětu horních cest dýchacích, kašel a zánět spojivek. Po čtyřech dnech těchto příznaků se objevuje ţivě červená vyráţka. Vyráţka se nejprve objevuje za ušními boltci, šíří se na obličej, horní část trupu a končetin a na dolní části těla. Po více neţ třech dnech trvání začne vyráţka blednout a ustupovat. Mezi typické komplikace spalniček patří záněty uší, průdušek a plic. Nejzávaţnější komplikací je zánět mozku s trvalými následky, jako je obrna, postiţení smyslů a intelektu.25

Příušnice (parotitis epidemica ) První zmínka o příušnicích pochází z 5. století př. n. l. Hippokrates popsal epidemii, při které docházelo k nehnisavému zduření tváře a u muţů k bolestivému zánětu a zvětšení varlat. Podobnou nemoc, kterou pojmenoval oreillous, popsal v roce 1567 Forestus. Ţe se jedná o přenosnou chorobu, zjistil v roce 1753 Loghi. V roce 1790 Hamilton upozornil, ţe příušnice mají spojitost s postiţením centrální nervové soustavy.26 Jedná se o akutní virový zánět slinných ţláz (příušních, podčelistních a podjazykových). Přenáší se drobnými kapénkami ve vzduchu. Moţnost nákaze je 30%. Prvotním příznakem je horečka a napětí v oblasti příušních ţláz. Příznaky odeznívají přibliţně po týdnu. Komplikací infekce je zánět slinivky břišní, zánět mozkových blan nebo zánět varlat.27

24

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s.55) 25 GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 61-62) 26 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 63) 27 GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 23)

22

Zarděnky (rubeola) Od roku 1881 jsou zarděnky povaţovány za samostatné onemocnění. Do té doby nebyly zarděnky rozlišovány od spalniček. Rubeola je převzata z latiny a znamená málo červený. Velké epidemie zarděnek v Evropě proběhly v roce 1962-1963, a v letech 1964-1965 ve Spojených Státech. V této době došlo u mnoha těhotných ţen k potratům a porodům dětí s různými vývojovými vadami – hluchota, mentální retardace, srdeční vady, hepatitida a další postiţení. Tyhle události vedly k přípravě očkovací látky, která byla zaváděna do praxe v letech 1969-1970. V České republice se začalo s vakcinací proti zarděnkám v roce 1982 u 12letých dívek. V roce 1986 se jiţ očkují všechny děti kombinovanou vakcínou (spalničky, zarděnky, příušnice).28 Zarděnky jsou virovou nemocí a šíří se kapénkovým přenosem. Po inkubaci, trvající tři týdny, se u dětí objevuje vyráţka, horečka, zduření uzliny týlní a za ušními boltci. Drobná skvrnitá vyráţka začíná na obličeji a šíří se dále po těle. Nebezpečné jsou převáţně pro těhotné ţeny. Infekce se šíří placentou na plod, kde poškozuje vyvíjející se orgány, zejména oko, ucho a srdce. Nákaza můţe postihnout i krvetvorbu, vývoj kostí a rozvoj mozkových funkcí.29 5.2 Doporučené očkování Plané neštovice (varicella) Plané neštovice jsou běţným a nejčastějším infekčním onemocněním dětského věku. U většiny dětí probíhají bez komplikací. Infekce je spojena s charakteristickou vyráţkou. Jedná se o červené pupeny připomínající kousnutím hmyzem, které se přeměňují v puchýřky, které praskají a zasychají stroupkem. Onemocnění začíná teplotou a výsevem vyráţky na hrudi, na hlavě a ve vlasaté části hlavy. Vyráţka se rozšiřuje po celém těle. Při běţném průběhu se objeví zhruba 250-500 neštoviček. Nejčastěji dochází k nákaze mezi 5. a 14. rokem věku, většinou v zimních měsících. Onemocnění se léčí tekutým pudrem nebo speciálním gelem na místa postiţená vyráţkou. Pudr zmírňuje svědění a má zabránit škrabání kůţe.30

28

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 59-62) 29 HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1 (s. 89-226) 30 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 95-97)

23

Klíšťová encephalitida Klíšťová encephalitida neboli klíšťový zánět mozku je virové onemocnění, které přenáší klíště obecné. Virus je přenášen klíšťaty z drobných zemních savců, lišek a vysoké zvěře. Čím kratší dobu je klíště přisáto, tím niţší je riziko nákazy. Doporučuje se klíště vytahovat pinzetou na klíšťata. Známky zánětlivého postiţení mozku a mozkomíšních plen jsou teploty, silná bolest hlavy, zvracení, spavost a poruchy spánku, světloplachost. Klíšťová ecephalitida by neměla být zaměňována s borreliózou. Borrelióza je bakteriální onemocnění, které se projevuje zčervenáním v místě kousnutí. Následné projevy mohou být zánět kloubů, zánět srdečního svalu a neurologickými potíţi. Borrelióza se léčí antibiotiky.31

Chřipka (influence, influenza) Chřipka postihuje lidstvo epidemicky zřejmě kaţdý rok, převáţně v zimních měsících. Docházelo i k pandemiím, které měly váţný průběh, končila mnoha úmrtími a přicházela v kterémkoliv ročním období. Od 17. a 18. století pochází záznamy o šíření epidemií chřipky, která pravidelně přicházela z Číny, přes Rusko do Evropy. V 19. století proběhlo několik pandemií, které zasáhly všechny kontinenty kromě Austrálie.32 Influenza je vysoce nakaţlivé onemocnění. Typickými příznaky jsou vysoká horečka, třesavka, silné bolesti kloubů a svalů. Komplikací chřipky můţe být zápal plic, záněty středního ucha a vedlejších nosních dutin. Nejzávaţnější komplikací jsou zánět mozkových blan a zánět srdečního svalu. Nejohroţenější skupinou jsou malé děti, senioři, jedinci s plicním onemocněním, cukrovkou, s chronickým onemocněním ledvin a také lidé s vrozenou nebo získanou poruchou systému obranyschopnosti.33

31


32

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 99) 33 GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 40)

24

Pneumokokové infekce Jedná se o invazivní infekční onemocnění vyvolané Streptococcem neumoniae (pneumokok). Nejčastějším projevem je horečnatý zápal plic, který provází vykašlávání rezavého hlenu a bolesti na hrudi. Onemocnění můţe způsobit zánět mozkových blan. Léčba můţe být sloţitá, protoţe pneumokok bývá vůči antibiotikům odolný.34 Vzteklina (rabies) Vzteklina je infekční virové onemocnění centrálního nervového systému. Je to dosud jediné infekční onemocnění, které vţdy končí smrtí. Zdrojem nákazy je nemocné zvíře. K nákaze dochází po kousnutí nebo poranění psem, kočkou, tchořem či liškou, ale také jiným divokým zvířetem. Onemocnění začíná bolestí hlavy, nevolností a zvracení spolu s pocitem sucha v ústech a velký pocit ţízně. Typickým symptomem je křečovité polykání při pomyšlení na vodu. Později se objevu cukání těla a křeče svalů, které končívají ochrnutím a následným kómatem a smrtí.35 Havlík uvádí, ţe za posledních padesát let je na území České republiky výskyt vztekliny zcela výjimečný. Postiţení zvířat bylo potlačeno zavedením očkováním v roce 1953. V roce 1989 bylo zahájeno očkování lišek. Postupně se tedy sniţoval počet nakaţených zvířat. Od roku 2003 se na našem území neobjevil jediný pozitivní případ.36

34

GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 41-42)

35

GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-11265 (s. 45-46) 36 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 21-23)

25

6 REAKCE PO OČKOVÁNÍ U DĚTÍ V kapitole se zaměřím na běţné reakce po vakcinaci, na jejich následnou léčbu, a na moţné neţádoucí účinky. Dále doporučím zásady, kterých se drţet, aby očkování proběhlo co nejhladším způsobem, bez větších komplikací. Kaţdá očkovací látka můţe způsobovat vedlejší neţádoucí účinky. Nepřímo za to mohou přidané látky ve vakcíně. Reakce po vakcinaci by se dali rozdělit na očekávané a neočekávané reakce. Očekávané reakce jsou takové, které se jiţ v minulosti objevily a jsou uvedené v příbalovém letáku ve zkrácené verzi, a kompletní seznam můţeme najít v tzv. SPC (Summary of Product Characteristic). Jedná se o přechodné případy s mírnějším nebo závaţnějším průběhem. K lehkým reakcím patří například místní zarudnutí, horečka, zduření nebo podráţdění. K závaţnějším reakcím patří apatie nebo nadměrná podráţděnost, abscesy, křeče, akutní bolesti zubů, zástava dechu u kojenců nebo alergické reakce, projevující se od kopřivky přes astmatické potíţe aţ k alergickému šoku. Po očkování smíšenou vakcínou dochází k přechodnému zarudnutí, bolestivosti a otoku v místě vpichu. Občas se stává, ţe mívá dítě horečku. Výjimečně můţe dojít ke vzniku bolesti spojené s omezením pohybu té končetiny, do které bylo dítě očkováno. Reakce do několika dní sama odezní. Po vakcinaci proti dětské přenosné obrně se výjimečně pozoruje nechutenství, nevolnost, zvracení, průjem a přechodně zvýšená teplota nebo i horečka. Po očkování vakcínou proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám můţe docházet k podobným reakcím jako u smíšené vakcíny. Neočekávané reakce jsou takové reakce, které se dostaví aţ po delší době po aplikaci a nejsou uvedeny v příbalovém letáku, ani v SPC. Neočekávané reakce se mohou objevit například u dětí, u kterých nebyl rozpoznán defekt imunity.

26

6.1 Zásady bezpečného očkování Informovanost rodičů o problematice očkování ovlivňuje riziko moţných neţádoucích reakcí. Některým komplikacím se dá předejít, kdyţ se dodrţují základní pravidla, za jakých okolností nechat dítě naočkovat. Konečné rozhodnutí učiní lékař, ale rozhoduje se podle informací, které se dozví od rodičů. Principy správné imunizace: 1.

individuální přístup k očkovanému

2.

dodrţování absolutních a relativních kontraindikací

3.

pečlivé přečtení a dodrţování pokynů výrobce vakcíny

4.

dodrţování správné očkovací techniky: -

pouţití vhodné vakcíny podle věku

-

vhodné místo pro aplikaci

-

dezinfekce místa vpichu

-

optická kontrola obsahu ampule před podáním

-

nepouţívání vakcín s prošlou dobou exspirace

-

zdravotnický dohled po dobu 30 minut po očkování

-

dodrţování odstupů mezi vakcinacemi37

Hlavní zásady, kdy dítě neočkovat: 1)

pokud krátce před očkováním prodělalo infekční onemocnění (např. otitis media, chřipkové onemocnění)

2)

pokud je dítě nachlazené

3)

dítě je nezvykle podráţděné či neklidné

4)

pokud rodiče u dítěte pozorují zvýšenou spavost nebo je dítě unavenější neţ obvykle

37

5)

pokud proběhla po předchozím očkování alergická reakce

6)

má zvýšenou teplotu

7)

pokud probíhá u některého blízkého člena rodiny akutní infekce

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 183)

27

Co by měli rodiče dělat před očkováním: 1. Sledovat zdravotní stav dítěte alespoň tři dny před vakcinací, zejména: zvýšená teplota, kašel, vyráţka, alergie, štípnutí hmyzem, bolesti hlavy, kloubů, průjem, nechutenství. Tyhle projevy hlásit lékaři před očkováním. 2. Nepodceňovat také změny chování dítěte a jeho spánek před vakcinací. 3. Informovat lékaře o reakci na předchozí očkování a také, zda bylo dítě v kontaktu s někým z rodiny, který byl poslední 3 týdny nemocen.38

6.2 Nežádoucí účinky očkování Neţádoucí reakci, která není uvedena v příbalovém letáku, je nutné nahlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv a také na příslušnou krajskou hygienickou stanici. Neţádoucím účinkem léčivého přípravku se rozumí nezamýšlená a nepříznivá reakce po podání přípravku, běţně uţívaného k profylaxi, léčení čí určení diagnózy onemocnění nebo k ovlivnění fyziologických funkcí. Závaţným neţádoucím účinkem se rozumí účinek ohroţující ţivot, účinek, který má trvalé následky na zdraví, neúměrné prodlouţení hospitalizace, úmrtí, a nebo má za následek vrozenou anomálii u potomků. (Beran, 2005, s. 191)

6.3 Léčba reakcí Pro léčbu místních reakcí se doporučuje pouţívat studený obklad nebo různé masti s protizánětlivou a heparinovou sloţkou (Yellon gel, Ketazon, Hyrudoid forte nebo Mobilat). Podle typu reakce a příznaků se pro léčbu celkových reakcí se pouţívají analgetika, antipyretika a antiflogistika.

38

GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 (s. 31)

28

6.4 Vedlejší účinky očkování Současné údaje nepodávají ţádné vědecky podloţené poznatky o ojedinělých nebo dlouhodobě působících vedlejších účincích v důsledku očkování. Následné nemoci, které budu uvádět, jsou pouze moţné následky, které však vznikají působením různých faktorů a jejich spojitost očkováním nebyla vědecky dokázána. Alergická onemocnění Bronchiální astmatické onemocnění Autoimunitní onemocnění Diabetes Neurologická onemocnění (autismus, skleróza multiplex, poškození nervů) Oslabení obranného systému39 6.5 Mylné názory na očkování V této kapitole uvedu nejčastější argumenty odpůrců očkování, které se následně pokusím s pomocí odborné literatury, Očkování: minulost, přítomnost a budoucnost, vyvrátit. o Vakcíny mají výrazné neţádoucí účinky Většina reakcí po očkování je mírná a vymizí do 48 hodin. K váţným reakcím přichází zřídka. Porovnáme-li riziko vzniku nemoci a riziko vzniku neţádoucích reakcí, jednoznačné přednosti má očkování, které před nemocí chrání. o Infekční nemoci se jiţ téměř nevyskytují Nemoci se tak často nevyskytují, protoţe očkování sníţilo jejich výskyt na minimum. o Lepší sociálně-ekonomické podmínky vedou k zániku infekčních nemocí Kvalitní zdravotní péče a lepší sociálně-ekonomické podmínky má vliv na výskyt některých nemocí, jako například na virovou hepatitidu A, jejíţ výskyt se sociálně-ekonomickými podmínkami úzce souvisí. Kvůli pohybu osob, ze zemí s niţší úrovní hygienických podmínek a s endemických výskytem virové hepatitidy A, a nebo návštěvou těchto zemí, riziko nákazy roste. 39


29

o Kombinované vakcíny přetěţují imunitní systém Vědecké práce dokazují, ţe podání několika očkovacích látek najednou nemá negativní účinek na normálně vyvinutý imunitní systém. Bylo prokázáno, ţe aplikováním kombinované vakcíny se nezvyšuje riziko vzniku vedlejších účinků. Tím je moţné zajistit ochranu před relativně vysokým počtem infekčních onemocnění v nejzranitelnějším období ţivota.40 Výhodou kombinované vakcíny je, ţe jedna dávka obsahuje ochranu proti dvěma a více nemocem, tím se sniţuje počet aplikací vakcín v porovnání s monovalentními vakcínami. Také se jimi šetří čas a peníze, protoţe není nutné tolik návštěv u lékaře a schéma očkování se snadněji dodrţuje.41

40

BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s. 142-145) 41 BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. (s.182)

30

7 OČKOVÁNÍ DĚTÍ V JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH

Počtem proočkovanosti dětí se Česká republika nijak neliší od vyspělých zemí. Hlavní prioritou je ochrana zdraví populace. Rozdíl můţeme najít v zákonech, které regulují vakcinaci jiným způsobem. Jedná se o tzv. nepřímou povinnost, coţ v praxi znamená, ţe například nenaočkované děti nejsou přijaty do dětského kolektivu. Způsob, jak mít vysokou proočkovanost populace je odlišný, u nás povinnost očkovat udává zákon. Povinnost daná zákonem je v 10 evropských států z 30. Liší se také způsob vakcinace dětí, očkovací kalendář, jednotlivé očkovací látky a jejich sloţení a seznam povinných a doporučených očkování.42 V následujícím výčtu vyjmenuji očkovací odlišnosti v jiných evropských zemích. o odlišnosti v očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a očkování proti Haemophilu influenzae typu b Větší rozdíly najdeme ve vakcíně proti dávivému kašli. Některé státy uţívají tzv. acelulární vakcinační sloţku, která byla vytvořena pro děti s rizikem větších neţádoucích účinků po vakcinaci. Po očkování je riziko neţádoucí reakce minimální. o odlišnosti v očkování proti virové hepatitidě typu B V zemích jako Portugalsko, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a také ve Velké Británii se proti této nemoci očkuje jen riziková skupina. Španělsko či Švýcarsko také neočkuje všechny děti. Podobně jako Česká republika, jen s drobnými odchylkami, očkují v Německu, Itálii a Francii. o očkování proti pneumokokovým a menigokokovým nákazám, hepatitidě typu A očkování proti planým neštovicím V Německu a Francii, stejně jako u nás, patří tyto vakcíny mezi očkování doporučená. Itálie postupně zavádí pravidelné očkování proti pneumokokovým nákazám.

42

Česká vakcinologická společnost ČSL JEP, Otázky a odpovědi online c2012 cit. 17. února 2015 Dostupné na World Wide Web:

31

o odlišnosti v očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám Stejně jako u nás tak i v Evropské unii se obvykle očkuje mezi 12. a 15. měsícem věku dítěte. Rozdíl je v posilující dávce. U nás se podává kolem druhého roku dítěte. V ostatních zemích se posilující dávka podává v pozdějším věku, kolem 6 – 13 let. o odlišnosti v očkování proti dětské přenosné obrně U nás, a i v některých zemích Evropské unie, se proti dětské přenosné obrně očkuje ţivou očkovací látkou, podávanou na lţičce. Většinou děti dostanou tři dávky během prvních 2 let. V Německu, Francii, Nizozemsku, Švédsku a Finsku se očkuje neţivou látkou v kombinaci dalšími vakcínami.43

43

GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5, (s. 47-52)

32

8 VÝZKUM V praktické části práce jsem si zvolila výzkumnou metodu rozhovoru. Pátrala jsem po rodičích, kteří měli negativní zkušenost s očkováním, po rodičích, kteří nesouhlasí s povinným očkováním. Dále jsem vyhledala rodiče, kteří nemají negativní postoj ani negativní zkušenost s vakcinací. Do mého výzkumu mi přispěla i dětská lékařka s mnohaletými zkušenostmi z praxe. S těmito respondenty jsem následně hovořila. Moje otázky se týkaly převáţně zkušeností a názorů na očkování, jestli mají rodiče povědomí, proti kterým nemocím se u nás povinně očkuje, a na osobní zkušenost s reakcemi po očkování, jestli mají maminky zájem o doporučená očkování. Rozhovory jsem zaznamenala a následně do své práce přepsala. Při tvorbě otázek jsem vycházela ze své teoretické části bakalářské práce a literatury, kterou jsem uvedla v seznamu pouţité literatury.

8.1 Cíl výzkumu, výzkumné otázky Mým hlavním cílem práce bylo zjistit co nejvíce informací a zkušeností s očkováním. Zajímala jsem se, jestli rodiče vědí, proti čemu své děti očkují, jaké se nejčastěji objevují reakce po vakcinaci u dětí, a jestli rodiče mají zájem o doporučená očkování. Hlavním cílem je nashromáţděné informace zde uvést a nabídnout tak rodičům ucelené informace k problematice očkování a také zkušenosti s vakcinací jiných rodičů. Pro mateřské školy by práce mohla být zdrojem informací pro potřebnou argumentaci při přijímacím řízením

Mým cílem bylo zjistit odpovědi na tyto otázky: 1. Vědí rodiče, proti kterým nemocem nechávají své děti očkovat? 2. Jaké se nejčastěji objevují reakce po očkování? 3. Jak velký je zájem o doporučená očkování?

33

8.2 Vlastní výzkum Respondent 1 – dětský lékař délka praxe: téměř 20 let. Jak jsou rodiče informovaní o očkování? Ví, proti čemu nechávají své dítě očkovat? Můžete porovnat dnešní rodiče s rodiči před 20 lety, co se týče informovanosti a zájem o očkování? Informovanost rodičů roste. V současné době mají rodiče přístup ke spoustě informací, které ale nejsou vţdy vědecky ověřené a často bývají zaměřené proti očkování. Mám rodiče, kteří přesně vědí, proti čemu jdou nechat své dítě očkovat, očkovací kalendář mají nastudovaný, chtějí pro své dítě to nejlepší a většinou chtějí naočkovat i všechna doporučená očkování. Pak jsou rodiče, kteří taky vědí, proti kterým nemocem se očkuje, ale jsou spíše zaměřeni proti očkování, slyšeli o spoustě neţádoucích účinků, které očkování moţná způsobilo a očkování se bojí. A poslední skupinou jsou rodiče, kteří vědí, ţe nějaké očkování existuje, ale přesně proti čemu netuší. Před 20 lety byl přístup k informacím omezený. Takţe rodiče více věřili lékařům. Mohu říct, ţe teď si musím spoustu rozhodnutí a svých názorů obhajovat. Takţe informovanost je v současné době větší a zájem o očkování je téměř stejný. Varujete své pacienty před možnými nežádoucími účinky? Mají rodiče možnost nahlédnout do příbalového letáku? Varuji rodiče před očekávanými reakcemi. Říkám jim, ţe se můţe dostavit horečka, podráţděnost, citlivost v místě vpichu, bolest končetiny, do které se očkovalo. Moţnost nahlédnout do příbalového letáku určitě mají, ale většinou si o něj musí rodiče říct, nemám je volně k nahlédnutí. Jaké postvakcinační reakce se nejčastěji objevují? Hlásíte je na SÚKL? Jak jsem jiţ říkala, nejčastěji se po očkování objevuje zvýšená teplota, děti bývají podráţděné, místo vpichu můţe být červené, citlivé. Končetina, do které se očkovalo, můţe být lehce bolestivá, méně pohyblivá. Tyhle reakce na SÚKL nehlásím. Podporovala jste rodiče, kteří nechtěli nechat své dítě očkovat? Proč ano, proč ne? Většinou jsem takové rozhodnutí nepodporovala. Myslím si, ţe zdravotní riziko, které představují infekční nemoci, proti kterým se povinně očkuje, je mnohem závaţnější, neţ jakékoliv neţádoucí účinky očkování.

34

Doporučujete rodičům doporučená očkování? Jaký je o ně zájem? Rodičům doporučená očkování doporučuji. Je to další ochrana zdraví, kterou mohou svým dětem dát. Zájem je o ně celkem velký, nejvíce vakcín podávám proti rotavirům a pneumokokům.

Respondent 2 Věk rodičů: matka 29, otec 27 Počet dětí: 1 Nejvyšší dosaţené vzdělání: SŠ, SOU Máte dítě řádně očkované? Proč ano, proč ne? Máme všechna povinná očkování i nějaké doporučené. Protoţe si myslím, ţe je to účinná ochrana před infekčními nemocemi. Vím, jaké zdravotní riziko pro dítě představuje černý kašel apod. Kdyţ je moţná účinná ochrana, jak se těmto nemocem vyhnout, neváhám. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Ano vím, pracuji jako zdravotní sestra, takţe bych to vědět měla. Povinně se očkuje hexavakcína, ta je proti záškrtu, černému kašli, dětské obrně, ţloutence B, tetanu, haemophilus influenzae a také proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané tak i neočekávané? Pouze jednou mělo mé dítě zvýšenou teplotu, jinak jsem ţádnou jinou reakci nepozorovala. Varoval Vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste se sama o možná rizika? Lékař nás před všemi riziky informoval, abychom s nimi počítali. Sama jsem se více nezajímala. Nechala jste očkovat Vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem, pokud ne, tak proč? Máme dítě očkované navíc na rotaviry. Bylo nám to doporučeno, protoţe dítě bylo kojené jen jeden měsíc, a tak by bylo větší riziko virové nákazy.

35

Respondent 3 věk rodičů: matka 31, otec 31 počet dětí: 2 nejvyšší dosaţené vzdělání: SOU, SŠ Máte řádně očkované dítě? Proč ano, proč ne? Starší syn očkovaný je, ale po Hexavakcíně se objevil neţádoucí účinek v podobě silného ekzému. Takţe pak uţ doočkován nebyl, chybí očkování MMR. Mladší syn očkován vůbec a není a nebude. Ztratila jsem důvěru v očkování. Nelibí se mi, ţe lékař nejednají tak jak mají v otázce očkování – chtějí očkovat za kaţdou cenu. Většina z nich nebere ohled na aktuální zdravotní stav dítěte a rodinou anamnézu. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Ano vím, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje. Je to šestivalentní vakcína např. Infarix, Hexa a Priorix, které jsou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, ţloutence typu B a haemophilus. MMR je proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Určitě bych ubrala. MMR mi přijde zbytečná. Jedná se o dětské nemoci. Myslím si, ţe poměr riziko a účinnost tady neplatí. Vakcína má dost neţádoucích účinků, je to tzv. ţivá vakcína. Obecně bych začala s očkováním později. Třeba aţ v půl roku dítěte, nejlépe však nejdříve v jednom roku dítěte a později. Protoţe později se uţ mohou objevovat případné alergie, poruchy a jiné zdravotní komplikace. To u novorozence nemůţe nikdo od stolu vědět. Nedělají se ţádné testy a lékaři očkují bezhlavě. Ţloutenka je podle mě naprosto zbytečná pro miminko, které se s ní nemá kde setkat. Myslím si, ţe je to velký nápor na tak malé miminko. Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané tak i neočekávané? U staršího syna se po první dávce objevila suchá kůţe. V záhybech se mu projevoval ekzém. Poprvé to plně zmizelo. Podle lékaře nebyl důvod dál neočkovat. Podruhé dávce se objevila vyšší teplota a ekzém se začal rozlézat a tolik nemizel. Po třetím očkování se ekzém rozjel po celém těle. Varoval Vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste se sama o možná rizika? Nedostala jsem od lékaře ani příbalový leták, ani ţádné varování. Pouze mi byla sdělena věta typu, ţe můţe mít teplotu a otok v místě vpichu. O další rizika jsem se sama nezajímala. Zpětně můţu říct, ţe to byla velká chyba. Důvěřovala jsem lékaři, byla jsem mladá, vyplašená maminka. 36

Nechala jste očkovat Vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem, pokud ne, tak proč? Nechala jsem svého syna očkovat doporučeným očkováním proti rotavirům. Druhý syn očkován není a nebude. Mám strach z chemického koktejlu, ne z nemoci. V přírodě není moţné se nakazit šesti nemocemi najednou, ale Hexavakcína je vám dá. A to není přirozené.

Respondent 4 Věk rodičů: matka 40 let, otec 46 let počet dětí: 4 nejvyšší dosaţené vzdělání: VŠ, SŠ Máte dítě řádně očkované? Proč ano, proč ne? Mé děti plně očkované nejsou a důvodů k tomu mám spoustu. Děti jsem plně kojila do jejich tří let, a jak je známo, většina imunity se přenáší z matky na dítě. Očkuje se příliš mnoho vakcínami. Pocházím z Anglie, tam se dětem podává 26 vakcín, a některé jsou obecně povaţovány za zbytečné. O očkování proti šesti nemocím v jedné dávce existuje příliš mnoho nejasných informací, hlavně o vlivu na dětský imunitní systém. Navíc, nebyl adekvátně zkoumán vliv takového útoku na nezralý imunitní systém. Thimerosal je nebezpečný pro mozek a vzestup poruch autistického spektra tomu nasvědčuje. Navíc, spousta nemocí byla uţ dávno vymýcena. Nemoci, jako neštovice, nemusí být vţdy nebezpečné, vlastně jsou nezbytné pro imunitní systém. Starosti mi dělá prohlášení farmaceutických firem, ţe neberou zodpovědnost za následky na zdraví. Mnoţství hliníku neodpovídá bezpečné dávce pro dítě. Objevily se po očkování nějaké reakce? Díky všem opatřením, které jsem učinila, se ţádné reakce u mých dětí neobjevily. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Ano, vím. O problematiku očkování se velice zajímám. Moţná nevyjmenuji všechny, ale očkuje se proti tetanu, záškrtu, spalničkám, zarděnkám, černému kašli, ţloutence, příušnicím, dětské obrně.

37

Nechala jste očkovat Vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem? Pokud ne, tak proč? Děti jsem nenechala očkovat ţádným z doporučených očkování. Důvod je jednoduchý, kvůli nejasnému vlivu vakcín na imunitní systém. Jsem proti podporování farmaceutických firem. Očkování proti neštovicím, chřipce, klíšťové encefalitidě nejsou vůbec potřebné. Vakcíny MMR jsou zaloţeny více na obchodních ideálech neţ opravdových výhodách pro zdraví. Očkovala jsem proti MMR, ale monovakcínami a nejdříve při dovršení dvou let věku mých dětí. Jak na Vaše rozhodnut neočkovat reagovalo okolí? Podporoval Vás v tom pediatr? Vlastně ano, pediatr to akceptoval, protoţe jsem děti dlouhodobě kojila a měla jsem alternativní časový plán. Alternativní časový plán se platí na soukromých klinikách, je to opravdu drahé, ale stojí mi to za to. Nemáte strach z infekčních nemocí? Určitě strach nemám. Nejdůleţitější je udrţovat imunitní systém silný. Pak se není čeho bát. Navštěvuje Vaše dítě MŠ? Ano, do mateřské školy mé děti chodit mohly, měly alternativní imunitní plán. Jaké nepříjemnosti Vás se skutečností, že vaše dítě není očkované, potkaly? Naštěstí mohu říci, ţe ţádné.

Respondent 5 věk rodičů: matka 25, otec 32 počet dětí: 1 nejvyšší dosaţené vzdělání: VOŠ, SOU Máte dítě řádně očkované? Proč ano, proč ne? Mé dítě je plně očkované. Protoţe je to povinnost a doufám, ţe to mé dítě chrání. Chci pro ni jen to nejlepší. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Myslím si, ţe vím - tetanus, černý kašel, spalničky, zarděnky, příušnice. Snad to jsou všechny, na víc si nevzpomenu. 38

Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané tak neočekávané? Po očkování hexy jsem nezpozorovala ţádné reakce. U nepovinného očkování proti pneumokokovi bylo dítě neklidné, ale bez teplot. U zarděnek, spalniček a příušnic se objevila vyráţka, která trvala cca měsíc, dítě bylo neklidné. Varoval Vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste se sama o možná rizika? Lékař mě varoval, ţe se mohou objevit zvýšené teploty, podráţděnost, otok v místě vpichu. Ano zajímala jsem se o moţné postvakcinační reakce, ale to dělá asi kaţdý. Nechala jste očkovat Vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem? Pokud ne, tak proč? Ano, nechala jsem dítě očkovat proti pneumokokům.

Respondent 6 Věk rodičů: matka 44, otec 50 Počet děti: 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání: SOU, SŠ Máte děti řádně očkované? Proč ano, proč ne? Ano, všechny mé tři děti jsou plně očkované. Nikdy mě nenapadlo očkování zpochybňovat. Myslím si, ţe očkování funguje, ţádné problémy s ním jsem nikdy neměla. Dokonce jsme očkovali také něco navíc. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Mým dětem je v současné době 20 let, nepamatuji si, proti čemu byly očkované. Také netuším, zda se dnešní děti očkují proti stejným nemocem nebo se některé nemoci přidaly či ubraly. Přidala nebo ubrala byste některé nemoci? Kdyby to bylo moţné, nejraději bych očkovala proti všem nemocem, abychom byli stále zdraví. A ţádnou z nemocí bych určitě neubírala. Všechny nemoci jsou váţné, někdy i smrtelné. Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané tak neočekávané? Nic neobvyklého jsem nezpozorovala. Děti očkování snášely velmi dobře. Ani neznám nikoho 39

v okolí, kdo by očkování špatně snášel, či se u něj projevily nějaké reakce. Varoval Vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste se o možná rizika? Lékař mi podal jen základní informace, kdy a proti čemu nás očkování čeká. Také říkal, ţe dítě moţná bude více unavené, oblast vpichu můţe být citlivější. Nechala jste očkovat Vaše děti některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem? Pokud ne, tak proč? Na doporučení lékaře jsem děti nechala naočkovat proti klíšťatům. Jelikoţ v našem okolí, se jich vyskytuje spousta, děti tráví celé léto v přírodě, přišlo mi to jako dobrá ochrana.

Respondent 7 Věk rodičů: matka 25, otec 25 Nejvyšší dosaţené vzdělání: SŠ, SŠ Počet děti: 1 Máte děti řádně očkované? Proč ano, proč ne? Na tuhle otázku odpovídám ano i ne. Filípek je řádně naočkovaný hexavakcínou, má všechny tři dávky hexy. Ale očkován víc uţ nebude. Pokud ano, tak aţ si to jako zodpovědný sám za sebe rozhodne. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Hexa je proti dávivému kašli, záškrtu, tetanu, ţloutence typu B, haemophilu a dětské obrně. MMR vakcína je proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám. Stoprocentně bych zrušila očkování proti ţloutence a tetanu. Ale osobně nechci a nebudu očkovat nic, zabrala jsem se do problematiky a zjistila jsem, ţe je to k ničemu. Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané, tak i neočekávané? Filip měl "jen" zvýšenou teplotu. Varoval Vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste sama o možná rizika? Varování naší pediatričky bylo letmé, můţe mít teplotu nebo otok v místě vpichu, nic víc. Zajímat o reakce po očkování jsem se začala aţ po třetí dávce hexy, protoţe v té době nechala má známá svého podobně starého syna naočkovat hexou a také proti rotavirům ve stejném

40

momentě. Za tohle by měl její doktor, podle mého názoru, vrátit diplom. Mé známé syn měl po tomto očkování ošklivou reakci, encefalytický pláč a zastavil se ve vývoji. Nechala jste očkovat Vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem? Pokud ne, tak proč? Svého syna jsem nenechala očkovat ţádným z doporučených očkování. Podle mého názoru jen zbytečně oslabují imunitu kojence. Můj syn má devět měsíců, nepředpokládám, ţe chytne klíště. Na rotavirové infekce je nejlepší časté kojení, coţ doktoři občas zapomínají. Očkování proti ţloutence je podle mého názoru velký nesmysl. Můj syn není promiskuitní a dokonce si ve svých devíti týdnech nehrál na pískovišti, ani zatím v devíti měsících na pískoviště nechodí, takţe prozatím riziko píchnutí o pověstnou jehlu nehrozí. Existuje průzkum, ţe ze sto lidí, kteří se píchli o jehlu, nedostal ţloutenku nikdo. Tetanus je také nesmysl, protoţe ho způsobují anaerobní bakterie, ţijící ve střevech a v zemi. Po infikování je čas deset dní, ve kterých se vakcína můţe aplikovat. Jak na Vaše rozhodnutí neočkovat reagovalo okolí? Podporoval vás v tom pediatr? Manţel se po tom, co jsem mu předloţila pár argumentů, začal sám zabývat problematikou a sám se přidal k mému názoru. Problematika je pro něj docela ţhavá, vţdycky se naštve, kdyţ o tom čte moc dlouho, přece jen je to jeho prvorozený synek, také čekal, ţe pediatr ví, co dělá. Náš lékař to zatím neví, sama jsem zvědavá na reakci. Tchyně se mi snaţila dávat důvody proč očkovat, kdyţ jsem jí je vymluvila, tak pověděla, ţe si mám dělat, co chci, ale ţe mě v tomhle nepodpoří, protoţe jako zdravotník nesmí mít jiný názor, neţ ministerstvo zdravotnictví. Ostatní to neřeší. Navštěvuje Vaše dítě mateřskou školu? Synovi je v současné době devět měsíců, tak mateřská škola není to, co momentálně řešíme. A popravdě, ani nechci, aby tam chodil. Máme podobně smýšlející kamarádky s dětmi, takţe kolektiv mu chybět nebude, nemyslím si, ţe tam je o co stát, mám s MŠ jen špatné zkušenosti, bohuţel. Také pro mne školka není důvod ke zničení přirozené imunity a zdraví dítěte vakcinací, takový důvod pro mne neexistuje. Moţná je pár výjimek, Montessori mateřská škola, lesní škola atd., kam bych Filipa eventuálně poslala, ale ani ty nejsou bez chyby, takţe to rozhodně pro nás není Sofiina volba. Dále chci říct, ţe pro vstup do školky snad nemusíme rvát do novorozenců nitroţilně hliníkové soli - kdyţ uţ očkovat, tak aţ tak po druhém roce 41

ţivota dítěte, kdy matka dítko zná, a dítě jí naopak v případě neţádoucích účinků řekne, kde ho bolí. V neposlední řadě, dítě má ve dvou letech více odolný mozek a imunitu. Jaké nepříjemnosti Vás se skutečností, že Vaše dítě není plně očkované, potkaly? Zatím nás nic zlého nepotkalo, a věřím, ţe ani nepotká. Nejlepší obrana kojence je mateřské mléko. Můj syn kojen je, takţe při setkání s nemocemi, proti kterým se očkuje, vyuţije protilátky mé, které mám po prodělání dětských nemocí. Takhle to funguje do dvou aţ tří let věku dítěte, poté je dětský imunitní systém natolik silný, ţe při správné léčbě nemoc v klidu zvládne. U nás se ale podporují farmaceutické koncerny více neţ kojení do vyššího věku dítěte, dokonce pro některé jedince je odporné, vidět kojící matku …

Respondent 8 Věk rodičů: matka 30 let, otec 30 let Počet dětí: 1 Nejvyšší dosaţené vzdělání: VŠ, VŠ Máte dítě řádně očkované? Proč ano, proč ne? Syn dostal očkování 3x hexa a 4x prevenar a TBC, dál uţ se nic neočkovalo. Očkování zprvu zastavil sám neurolog kvůli váţnému psychomotorickému postiţení. Další očkování jsme uţ odmítli sami. V současné době nám ho uţ nikdo nenabízí. Víte, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje? Které nemoci to jsou? Ano, teď uţ to vím. V době, kdy očkování probíhalo, jsem to nevěděla tak podrobně a nikdo z lékařů mi to ani sám neřekl. Hexa – hepatitis B, obrna, černý kašel, záškrt, haemophilus, tetanus a MMR je proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Zastávám názor, ţe očkování nemá pro dítě ţádný přirozený vliv a není potřebné. Ţádná nemoc, z těch výše uvedených, není nijak závaţná (ty co byly, jsou jiţ vymýceny) a právě jejím proděláním získává dítě doţivotní přirozenou imunitu. Navíc, všechny jsou léčitelné a očkování proti hepatitidě typu B, je u malých dětí nesmysl. Pozorovala jste po očkování na svém dítěti nějaké reakce, jak očekávané tak i neočekávané? Ano, pozorovali jsme cela rodina, včetně prarodičů. Nejdříve se objevovalo noční buzení a neutichající pláč. Postupně se přidalo prohýbání se do luku, křečovité stavy a zastavení psychomotorického vývoje, přestal drţet hlavičku a pást koníky. To byly absolutně nečekané 42

reakce a dlouho jsme netušili, ţe to má spojitost s očkováním, dokud se stejné reakce (pláč, prohýbání, nespavost), neopakovaly po kaţdé vakcinaci naprosto přesně a trvaly vţdy tak měsíc. Naneštěstí, zastavení psychomotorického vývoje zůstalo. Varoval vás lékař před těmito reakcemi? Zajímala jste sama o možná rizika? Lékařka nás varovala jen o moţnostech zarudnutí a zatvrdnutí v místě vpichu a teplotách. Kdyţ jsme jí hlásili jeho neobvyklé chování, pouze mávla rukou a nebrala je váţně, syna nikdy pořádně nevyšetřila, ani neprovedla základní vyšetření vzhledem k jeho věku (prohlídka ve třech, čtyřech a pěti měsících). Vţdy jen naočkovala, ale vůbec nevěděla, ani se nezajímala, ţe syn neudrţí hlavu a nepřetočí se sám na bříško, ţe se u něj objevily novorozenecké reflexy, které měly uţ dávno vymizet. Popravdě jsme o ţádných rizicích předtím nevěděli a skutečně jsme očekávali jen teplotu či zarudnutí, popřípadě menší mrzutost dítěte. Rozhodně jsme nečekali, ţe nám to zcela zničí dítě a klademe si za vinu, ţe jsme se neinformovali o vakcinaci dostatečně dopředu a neprostudovali všechny materiály. Nechala jste očkovat vaše dítě některým z doporučených očkování? Pokud ano, proti kterým nemocem? Pokud ne, tak proč? Bohuţel ano, sama jsem poţádala o vakcínu proti pneumokokům, protoţe jsem se nechala ovlivnit okolí a médii a následně i lékařkou, která Prevenar aplikovala současně s hexavakcínou. Jak na Vaše rozhodnutí neočkovat reagovalo okolí? Podporoval Vás v tom pediatr? Okolí nás spíš lituje pro velmi špatný současný synův stav a očkování neřeší. Moje rodina ví, co a jak se stalo a jsou také proti očkování. Pediatra jsme museli vystřídat dvakrát, neţ jsme našli takového, který uznává, ţe očkování můţe ublíţit a o dalším očkování se dále nebavíme. Pediatr je totiţ současně také ředitel dětského stacionáře, kam syn dochází do jakési předškolní docházky. Jedná se o denní stacionář, kde jsou jak zdravé, tak i různě postiţené děti. Nemáte strach z infekčních nemocí? Nemám strach z ţádných nemocí, vše je léčitelné. Pokud se můj syn nakazí, tak se nasadí léčba a hotovo. Tvrdím, ţe není třeba stahovat kalhoty, kdyţ brod je ještě daleko. Navštěvuje Vaše dítě MŠ? Synův stav není takový, aby se mohl integrovat do klasické mateřské školy. Chodí do denního 43

stacionáře, kde se potkává s dalšími dětmi postiţenými očkováním. Prostředí je jiné, neţ klasické mateřské školy, kde se bojí a věří různým mýtům. Jaké nepříjemnosti Vás se skutečností, že Vaše dítě není plně očkované, potkaly? Zatím nás nic nepotkalo. Lidi více zajímá synova diagnóza, jeho terapie a vše, co děláme pro jeho jakékoliv pokroky. Kdyţ se zmíníme, ţe to spustilo očkování, tak si příběh poslechnou, a někoho to ovlivní a začíná sbírat informace a být opatrný, někoho jiného to naopak neovlivní vůbec a také si moţná myslí své, ale otevřeně nám to nikdo neřekl.

44

8.3 Závěr výzkumného šetření Bakalářská práce se zabývala problematikou očkování dětí. Cílem bylo zjistit, zdali rodiče ví, proti čemu nechávají své děti očkovat, jestli, a popřípadě jaké, se po očkování objevují očekávané či neočekávané reakce, a jak velký zájem mají rodiče o doporučená očkování. Na základě výše uvedených výsledků se pokusím o zodpovězení otázek, které jsem si vytyčila v rámci výzkumu. 1. Vědí rodiče, proti kterým nemocem nechávají své děti očkovat v rámci povinných vakcinací: Respondent 1: dětská lékařka: Podle lékařky, většina rodičů má alespoň povědomí, proti kterým nemocem se v rámci povinného očkování očkuje. Respondent 2: zdravotní sestra: V tomto případě byla matka dítěte schopna vyjmenovat všechny nemoci. Respondent 3: negativní zkušenost: Matka se po negativní zkušenosti s očkováním o problematiku velmi zajímá. Věděla přesně všechny nemoci, proti kterým se u nás povinně očkuje. Respondent 4: alternativní očkovací plán: Tahle matka se také o problematiku velmi zajímá. Nevyjmenovala z paměti úplně všechny nemoci. Věděla, ţe se očkuje proti tetanu, záškrtu, spalničkám, zarděnkám, černému kašli, ţloutence, příušnicím, dětské obrně. Respondent 5: mladá matka: Mladá maminka má povědomí o nemocech, proti kterým se u nás povinně očkuje. Byla schopna vyjmenovat pět nemocí z devíti: tetanus, černý kašel, spalničky, zarděnky, příušnice. Snad to jsou všechny, na víc si nevzpomenu. Respondent 6: starší matka: V tomhle případě se jednalo o starší maminku. Od očkování jejich dětí uplynulo dvacet let. V současné době si jiţ nepamatuje, proti čemu byly její děti očkované. O současnou situaci v problematice se dále nezajímá. Respondent 7: částečně očkované dítě: Matka přesně věděla, ţe hexa je proti dávivému kašli, záškrtu, tetanu, ţloutence typu B, haemophilu a dětské obrně. MMR vakcína je proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám. Respondent 8: negativní zkušenost: Hexa – hepatitis B, obrna, černý kašel, záškrt, haemophilus, tetanus a MMR je proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

45

2. Jaké se nejčastěji objevují reakce po očkování? Respondent 1: dětská lékařka: Lékařka uvedla, ţe nejčastěji se po vakcinaci objevuje zvýšená teplota, místo vpichu bývá červené, citlivé a děti mohou být podráţděné. Končetina, do které se očkovalo, můţe být lehce bolestivá, méně pohyblivá. Respondent 2: zdravotní sestra: V tomhle případě matka dítěte pouze jednou naměřila svému dítěti zvýšenou teplotu, jinak ţádnou jinou reakci nepozorovala. Respondent 3: negativní zkušenost: U staršího syna se po prvním očkování objevila suchá kůţe a v záhybech kůţe ekzém. Po druhém očkování se ekzém začal rozlézat a objevovala se zvýšené teplota. Po třetí dávce se ekzém rozjel po celém těle. Mladšího syna po téhle zkušenosti nenechává očkovat. Respondent 4: alternativní očkovací plán: Matka uvedla, ţe kvůli všem opatřením, které učinila pro ochranu svých dětí před vlivy očkování, se ţádné reakce po očkování u ţádných z jejich dětí neobjevily. Respondent 5: mladá matka: V tomto případě matka uvedla, ţe po očkování hexavakcínou ţádné reakce nepozorovala. Po nepovinném očkování proti pneumokokovi bylo její dítě neklidné, ale bez teplot. U očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím se objevila vyráţka, která trvala cca měsíc, dítě bylo neklidné. Respondent 6: starší matka: Matka u svých dětí po očkování nic neobvyklého nezpozorovala. Děti očkování snášely velmi dobře. Uvedla, ţe nezná nikoho v okolí, kdo by očkování špatně snášel, či se u něj projevily nějaké reakce. Respondent 7: částečně očkované dítě: Po hexavakcíně matka pozorovala u svého dítěte pouze zvýšenou teplotu. Respondent 8: negativní zkušenost: V tomhle případě se u dítěte nejdříve objevovalo noční buzení a neutichající pláč. Postupně se přidalo prohýbání se do luku, křečovité stavy a zastavení psychomotorického vývoje, přestal drţet hlavičku a pást koníky. Tyhle reakce se opakovaly po kaţdé vakcinaci naprosto přesně a trvaly vţdy tak měsíc. Naneštěstí, zastavení psychomotorického vývoje zůstalo, a trvalo velmi dlouho, neţ syn začal dělat pokroky.

46

3. Jak velký je zájem o doporučená očkování? Respondent 1: dětská lékařka: Zájem o doporučená očkování je celkem velký. Nejvíce se očkuje proti pneumokokům a rotavirům. Respondent 2: zdravotní sestra: Mám dítě očkované navíc na rotaviry. Doporučeno od lékaře. Respondent 3: negativní zkušenost: Matka nechala svého staršího syna očkovat doporučeným očkováním proti rotavirům. Respondent 4: alternativní očkovací plán: Nenechala své děti očkovat ţádným z doporučených očkování. Respondent 5: mladá matka: Nechala své dítě naočkovat proti pneumokokům. Respondent 6: starší matka: Na doporučení lékaře, nechala své děti naočkovat proti klíšťové encefalitidě. Respondent 7: částečně očkované dítě: V tomhle případě matka nenechala naočkovat své dítě ţádným z doporučených očkování. Respondent 8: negativní zkušenost: Pod vlivem okolí, médií a lékařem rodiče nechali očkovat proti pneumokokům.

47

ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo shromáţdit poznatky a zkušenosti rodičů dětí, kterých se povinné očkování týká a nabídnout tak pomoc, při vytváření názoru na důleţitost či nedůleţitost očkování. Zabývat se povinným očkováním jsem si vybrala proto, ţe v současné době je trend dívat se na očkování jako neţádoucí. Zajímalo mě, zda je nutné očkovat na nemoci, které se v dnešní době vyskytují jen zřídka. Tato práce by mohla slouţit mateřským školám jako soubor důvodů, proč je důleţité, aby byly děti před vstupem do předškolního vzdělávání očkované, a ţe není důvod se očkování obávat. Teoretická část bakalářské práce byla rozdělena na sedm kapitol. První kapitoli se zabývaly základními pojmy, které s očkováním souvisejí a stručnou historií očkování u nás a ve světě. Dále jsem se zabývala očkovacími látkami, jejich typy a sloţením. V páté kapitole jsem se zaměřila na nemoci, proti kterým se očkuje v rámci povinného i doporučeného očkování. V šesté kapitole jsem se zaměřila na reakce po očkování u dětí, na zásady správné vakcinace a imunizace a na moţné vedlejší účinky očkování. V poslední kapitole jsem porovnávala očkování v České republice s některými evropskými zeměmi. V době, kdy jsem psala bakalářkou práci, jednal Ústavní soud o povinnosti očkovat, kterou ukládá ze zákona stát. Ze zákona je očkování stále povinné. Rodiče dětí, u kterých se projevily neţádoucí účinky, poţadují, aby stát vzal na sebe zodpovědnost za případné neţádoucí účinky očkování. Situace se stále řeší. V praktické části jsem se věnovala výzkumu. Pouţila jsem metodu rozhovoru. Kladla jsem své otázky rodičům, kteří měli dobré i špatné zkušenosti s očkování a také dětské lékařce. Cílem mého výzkumu bylo zjistit, zda rodiče vědí, proti kterým nemocem se u nás povinně očkuje, jaké se u jejich dětí nejčastěji objevují reakce po očkování, a o které doporučené očkování mají největší zájem. Zjistila jsem, ţe většina rodičů má povědomí, proti kterým nemocem se povinně očkuje. Nejčastější reakce se objevují teploty, zarudnutí v místě vpichu, vyráţka a děti bývají neklidné. Naneštěstí, se objevil u jednoho chlapečka i silný atopický ekzém a u druhého chlapce se dokonce po očkování zastavil psychomotorický vývoj. Jednalo se o dva případy z osmi. O doporučená očkování je zájem u kaţdého druhého rodiče. Většinou na doporučení lékaře naočkují své dítě proti pneumokokům a rotavirům. Bylo pro mne velmi zajímavé dělat rozhovor s rodiči. Kaţdý měl na problematiku jiný pohled, a kaţdý mě o něco obohatil. I studium literatury mi bylo přínosem. Literaturu bych rozdělila za protichůdnou, jedna část se očkování zastává a nedává očkování ţádnou či

48

minimální vinu za vzniklé potíţe po očkování. Druhá strana je výrazně proti očkování a tvrdí, ţe má více negativních neţ pozitivních vlivů na lidský organismus. Problematika očkování dětí je obsáhlá, ale doufám, ţe jsem vše podstatné zmínila a nezasvěceným čtenářům tak pomohla vytvořit názor na tuhle problematiku. Téma tímhle není zdaleka vyčerpáno a nabízí ještě mnoho otázek pro další zpracování.

49

SHRNUTÍ Tématem bakalářské práce je problematika očkování dětí. Text je rozdělen na část teoretickou, která je rozdělena na sedm krátkých kapitol, a část praktickou. První kapitoly se zabývají základními pojmy, které souvisí s vakcinací, dětským imunitním systémem a stručnou historií očkování ve světě a u nás. Čtvrtá kapitola pojednává o vakcínách, o jejich typech a sloţení. Další kapitola se zaměřuje na nemoci, proti kterým se očkuje v rámci povinného a doporučeného očkování. Šestá kapitola se zabývá reakcemi po očkování, jejich léčbou, zásadami bezpečného očkování a v neposlední řadě moţnými neţádoucími účinky očkování. Pokouším se o objasněních mylných názorů na očkování. V poslední kapitole se porovnávají rozdíly v očkování u nás a v jiných evropských zemích. Praktická část popisuje zkušenosti a názory rodičů očkovaných dětí, pomocí rozhovorů s nimi a dětskou lékařkou

50

SUMMARY The theme of this Bachelor thesis is the issue of vaccination of children. The text is divided into a theoretical part, which is divided into seven short chapters and part practical. The first chapters deal with basic concepts related to vaccination, children's immune system, a brief history of vaccination in the world and in our country. Fourth chapter discusses the vaccines, their types and composition . The next chapter focuses on diseases which are vaccinated against under mandatory vaccination recommende. The sixth chapter deals reaction after vaccination, their treatment , principles of safe vaccination , and not least the potential adverse effects of vaccination . I'm trying to clarify the misconceptions about vaccination. In last chapter compares vaccination differences in the Czech Republic and other European countries. The practical part describes the experiences and

views of parents of vaccinated children through interviews with parents of vaccinated children and a pediatrician.

51

POUŽITÉ ZDROJE Literatura: 1. BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1. 2. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK, Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 348 s. ISBN 80-7262-361-3. 3. BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 106 s. ISBN 80-7262-380-X. 4. CHLÍBEK, Roman. Mýty a omyly v očkování. Olomouc: Solen, 2012. 13 s. ISBN: 978-80-8732-788-3 5. DÁŇOVÁ, Jana, Jitka ČÁSTKOVÁ. Očkování v České republice. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 103 s. ISBN 978-80-7387-122-2. 6. GӦPFERTOVÁ, Dana. Očkování: otázky, omyly, obecné informace. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 77 s. ISBN: 978-80-7254-742-5 7. GӦPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA, Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 223 s. ISBN 80-246-1232-1 8. GREGORA, Martin. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 125 s. ISBN: 80-247-1126-5 9. HIRTE, Martin. Očkování – pro a proti. Aktualizované vydání. 1. vyd. Brno: Outdooring.cz, 2009. 405 s. ISBN 978-80-904361-2-1 10. MILLER, Neil Z. Co možná nevíte o očkování. 1. vyd. Praha: Elfa: 2010. 156 s. ISBN: 978-80-864-391-1-2

52

11. PETRÁŠ, Marek. Průvodce očkováním. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Josef Raabe, c2001. 110 s. ISBN: 978-80-8630-78-62 12. SEARS, Robert W. Kniha o očkování: jak se správně rozhodnout ve prospěch svého dítěte. 1. vyd. Praha: Argo, 2014. 306 s. ISBN: 978-80-2570-935-1 13. VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie obecná. 2. přeprac. vyd. Brno: Neptun, 2005. 351 s. ISBN: 978-80-86850-0-0-9 INTERNETOVÉ ZDROJE: Česká vakcinologická společnost ČSL JEP, Otázky a odpovědi online c2012 cit. 17. února 2015 Dostupné na World Wide Web: Státní zdravotnický ústav v Praze, Očkovací kalendář online c

cit. 2. března 2015

Dostupné na World Wide Web: Státní zdravotnický ústav v Praze, Manuál prevence v lékařské praxi online c2008 cit. 17. března 2015 Dostupné na World Wide Web: Státní zdravotnický ústav v Praze, Základní informace o infekcích v rámci očkovacího kalendáře online c2008 cit. 13. března 2015 Dostupné na World Wide Web: Vitalion Lepší informace, lepší zdraví., Infekční onemocnění online c2015 cit. 20. února 2015 Dostupné na World Wide Web: e-Bug, Očkování online c2015 cit. 19. února 2015 Dostupné na World Wide Web: 53

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Očkovací kalendář České republiky44 Termín Věk dítěte

PRAVIDELNÉ OČKOVÁNÍ Nemoc

Očkovací látka

Do 24 hodin po narození

Ţloutenka typu B Engerix B-10 + (pouze u novorozenců hyperimunní HbsAg pozitivních gamaglobin HBIG matek)

Od 4. dne – 6.týdne

Tuberkulóza (pouze u BCG vaccine SSI rizikových dětí s indikací)

Od 6. týdne

u novorozenců HBsAg pozitivních matek se pokračuje aplikací 4 dávek hexavakcíny dle SPC

Od započatého 9. týdne = od dovršení 2. měsíce

Záškrt, tetanus, černý Infanrix hexa, kašel, dětská obrna, Hexacima (1. virová hepatitida B, dávka) onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu b

3. měsíc

Infarix hexa, Hexacirna

DOPORUČNÉ OČKOVÁNÍ Nemoc

Očkovací látka

Rotavirové nákazy

Rotarix, Rotateq (1.dávka)

Pneumokoková onemocnění

Synflorix, Prevenar 13 (1.dávka)

Pneumokoková Synflorix, Prevenar 13 Rotavirové nákazy onemocnění (pouze u (1.dávka) rizikových dětí s indikací)

Rotarix, Rotateq (2.dávka-za měsíc po 1.dávce)

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, virová hepatitida B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu b

Infanrix hexa, Pneumokoková Hexacima (2. onemocnění dávka - nejméně jeden měsíc po první dávce)

Synflorix*, Prevenar 13 (2. dávka - za měsíc po 1. dávce)

Pneomokoková onemocnění (pouze u rizikových dětí s indikací)


Rotateq (3. dávka - za měsíc po 2. dávce)

44

Rotavirové nákazy

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV V PRAZE, Očkovací kalendář. online , dostupné z: http://www.szu.cz/tema/vakciny/ockovaci-kalendar-vcr?highlightWords=o%C4%8Dkovac%C3%AD+kalend%C3%A1%C5%99+%C4%8CR

54

4. měsíc

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, virová hepatitida B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu b

Infanrix hexa, Pneumokoková Hexacima onemocnění (3. dávka - nejméně jeden měsíc po druhé dávce)

Pneomokoková onemocnění (pouze u rizikových dětí s indikací)


Synflorix, Prevenar 13 (3. dávka - za měsíc po 2. dávce)

11. - 15. měsíc

Pneomokoková Synflorix*, Prevenar onemocnění (pouze u 13 rizikových dětí s (přeočkování) indikací)

Pneumokoková onemocnění*

Synflorix*, Prevenar 13 (přeočkování)

15. měsíc

Spalničky, zarděnky, příušnice

Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix-Tetra (1. dávka

Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix-Tetra (2. dávka)

Onemocnění lidským papilomavirem (karcinom děloţního čípku)

Cervarix, Silgard (23 dávky)

Záškrt, tetanus, černý kašel

Boostrix, Adacel (přeočkování)

Priorix (1. dávka

Záškrt, tetanus, černý Infanrix hexa, nejpozději před Hexacima (4. dovršením 18. měsíce kašel, dětská obrna, virová hepatitida B, dávka) onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu b 21.-25. měsíc

Spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix (2. dávka - za 6-10 měsíců po 1. dávce)

od dovršení 5. do dovršení 6. roku

Záškrt, tetanus, černý Infanrix (přeočkování) kašel

od dovršení 10. roku Záškrt, tetanus, černý Boostrix polio (přeočkování) do dovršení 11. roku kašel, dětská obrna Od dovršení 13. roku do dovršení 14. roku (jen dívky)

14. rok (u neočkovaných v 1011 letech)

Tetanus

Tetavax, Tetanol Pur (přeočkování)

55

Problematika očkování u dětí

Recommend Documents