NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY

NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D.

Vliv nutriční intervence – zkušenosti z praxe na progresi onemocně ní

MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D., interní a nutriční konziliář, Psychiatrická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultnínemocnice Brno, JIP PK, Poradna pro poruchy metabolismu a výživy.

© MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D., 2011. Vydáníprvní. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmíbýt publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení vydavatele.

NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY

Problematika malnutrice Alzheimerova choroba se objevuje nejčastěji po 65. roce věku, postihuje tedy jedince ve vyšším a pozdním věku. Velkým problémem u uvedeného onemocnění je mimo jiné i progresivní rozvoj malnutrice, který se projevuje postupným poklesem tělesné hmotnosti, úbytkem tukové tkáně, ale zejména ztrátou svalové hmoty. Čím dříve onemocněnínastává, tím je jeho průběh malignějšía tím rychlejšíje i rozvoj malnutrice. Malnutrice pak zhoršuje rehabilitaci, zvyšuje riziko infekčních komplikací, výskytu proleženin a zpomaluje hojení. Tak se postupně zhoršuje kvalita života a výrazně se snižuje šance nemocných na přežití. Pokud je pokles hmotnosti většínež 5 % za rok, je pravděpodobnost fatálního konce vysoká (White et al 1998) a naopak, hmotnostní přírůstek riziko mortality snižuje (Guyonnet et al 1999). Dle zkušeností s hospitalizovanými nemocnými s Alzheimerovou chorobou na Jednotce intenzivní péče Psychiatrické kliniky Fakultnínemocnice v Brně (JIP PK FNB) i s ambulantními pacienty sledovanými v Poradně pro poruchy metabolismu a výživy se progresivní rozvoj malnutrice projevuje výrazným poklesem tělesné hmotnosti – cca 10 kg/rok s úbytkem tukové tkáně a se závažnou ztrátou svalové hmoty.

Rozvoj malnutrice a pokles tělesné hmotnosti u Alzheimerovy choroby může mít několik příčin:

Snížený příjem potravy v důsledku poklesu kognitivních funkcía následného sníženíchuti k jídlu nebo negativnímotivace k příjmu potravy (Galanos A et al 1994) Postupný pokles tělesné aktivity s následnou atrofiíkosterního svalstva Vzestup základního energetického výdeje (Wolf-Klein et al. 1995, Niskanen et. Al 1993, Dvorak a Poehlman 1998, Wolf-Klein et al. 1992) Nejasné metabolické změny částečně podobné nádorové kachexii Postiženímetabolismu některých mikronutrientů (Riviere et al. 1998, Peskind 1998, Jimenez-Jimenez et al. 1997 Pitchumoni a Doraiswamy 1998, Renvall et al. 1989, Miller 1999)

choroby u Alzheimerovy m e m lé b ro p Velkým TRICE OZVOJ MALNU R Í N IV S E R G O je PR


Zvýšení příjmu energie Spidler se spolupracovníky prokázali u 17 nemocných s Alzheimerovou chorobou vyšší potřebu energie k zachovánítělesné hmotnosti (minimálně 35 kcal/kg/den) než u 23 kontrolních subjektů (Spidler et al. 1996). Z našich zkušenostízískaných zejména na JIP Psychiatrické kliniky je zřejmé, že potřeba energie může být ještě vyšší. U některých nemocných bylo třeba dodávat až 50 – 80 kcal/kg a den, přičemž i přes takto vysoký energetický příjem se nám pouze podařilo zabránit poklesu tělesné hmotnosti. Z údajů v literatuře i z našich klinických zkušenostíje zřejmé, že přestože názory na metabolické změny podílející se na hubnutínemocných s Alzheimerovou chorobou nejsou dosud jednotné, příjem energie nutný pro udržení vlastní tělesné hmotnosti je jednoznačně vyšší než u normální populace. Jednou z možností je dodávat vyváženou dietu mezi hlavními jídly s akcentem na proteiny a všechny nezbytné mikronutrienty. Celkové množství energie, cukrů, tuků a bílkovin, které jsou potřebné k udržení nutričního stavu, je možno zvyšovat zařazováním malých jídel (svačin) mezi jídla hlavní. Tyto přídavky by měly obsahovat především potraviny kaloricky bohaté (porce bohaté na tuky a nápoje bohaté na cukry). Přídavky by měly mít výraznou chuť (změna chuti u nemocných s Alzheimerovou chorobou), dobrý vzhled tak, aby byly pro nemocné lákavé, včetně nádobí, resp. talířů s potravou (nemocní preferovali barevné talíře s pastelovými barvami ve srovnání s klasickými bílými talíři). Přídavky by měly být nemocným k dispozici tak, aby je mohli dostat v případě potřeby. V domácích i nemocničních podmínkách by měli být nemocnívždy vybízeni k příjmu přídavků vždy, když jsou v kontaktu s příbuznými (během návštěv a podobně). Na naší JIP PK FNB se osvědčilo podávání kompletních přípravků obsahujících všechny složky výživy ve vyrovnaném poměru (Nutridrink, Fresubin, Resource a podobně). Při podáníjednoho balenípo deváté hodině dopolední, dalšího okolo čtrnácté hodiny a jednoho v době před usnutím je možno zvýšit denní energetický příjem až o 50 %. Výživu je možno doplnit o moduly proteinové (zpravidla kasein), sacharidové (maltodextrin), které se přidávají do hotových jídel. K potravinovým modulům je možno přidávat potravinové a vitamínové doplňky, vitamín C v dávce 1000 mg pro die a vitamín E v dávce 500 – 1250 mg pro die. Dále je vhodný dostatečný přívod všech vitamínů skupiny B a kyseliny listové. Pokud příjem p.o. nenímožný nebo dostatečný, pak je možné nemocné živit sondou zavedenou do žaludku nebo tenkého střeva. Do sondy je možno výživu aplikovat během nočního obdobítak, aby mohl být během dne příjem zajištěn normálníperorálnícestou. V extrémních případech a ve stavech, kdy je třeba zajistit výživu po strádání (například po prodělaném akutním onemocnění), je možno přejít na kontinuální enterální výživu sondou. V těžkých případech použijeme punkčnígastrostomie nebo jejunostomie (Navrátilova et al. 2000). Cílem realimentace a nutrice u Alzheimerovy choroby je zpomalení mentální deteriorace a tedy udržení dobré kvality života co nejdéle, nikoliv prodlužování života nemocného s Alzheimerovou chorobou v jeho terminální fázi. Hodnocení nutričního stavu u gerontologických pacientů je nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohla být zahájena v indikovaných případech řádná nutriční podpora. Etiologie malnutrice u nemocných s demencí není dosud jednoznačná, v popředí zůstávají změny základního energetického výdeje, změny v intermediálním metabolismu, zajímavým faktorem je korelace tloušťky středního temporálního laloku s hodnotou body mass indexu – BMI (Galanos et al 1994).

Vliv nutriční intervence Nutričníintervence nevede u pacientů s Alzheimerovou chorobou ke sníženému spontánnímu příjmu potravy. Prokázali jsme naopak, že u těch jedinců, kteřísipping dostávají, je spontánnípříjem výživy mírně, ale statisticky významně zvýšen (graf č. 1).

12000

100

p<0.05

11500

95

11000

90 Proteiny (g)

Energetický příjem (kJ)

p<0.05

10500

85

10000

80

9500

75

9000

70 ne

ano

ne

Nutričníintervence

ano


100

400

p=0.12

p<0.05

95 380

Sacharidy (g)

Lipidy (g)

90

85

360

340

80

320

75

300

70 ne Nutričníintervence

ano

ne

ano


Graf č. 1: Spontánnípříjem energie, cukrů, tuků a bílkovin u nemocných s Alzheimerovou chorobou v závislosti na nutričníintervenci (p<0,05)


Velmi důležitý je fakt, že u jedinců s nutriční podporou podávanou formou sippingu bylo zaznamenáno zpomaleníprogrese deteriorace mentálních funkcíhodnocených pomocíMMSE (graf č. 2). Toto zjištěníje velmi významné, neboť naše výsledky svědčí o tom, že nutriční podpora může být jednou z metod používaných pro prodlouženíkvality života, resp. zpomalenídeteriorace duševních funkcíu pacientů a Alzheimerovou chorobou.

Změna MMSE 1

0

-1

-2

-3

-4

-5

-6 ano

ne Nutričnídoplněk

Graf č. 2: Změna MMSE u nemocných s Alzheimerovou chorobou, kteří dostávali nutriční podporu, a nemocných bez nutriční podpory (p<0,05)

Další faktory přispívající k rozvoji malnutrice Progredující demence pak dále prakticky vylučuje schopnost nemocného zajistit si adekvátní výživu po delší dobu. Na nutričním deficitu u seniorů s demencí se navíc mohou podílet i ostatní faktory, jako je osamělost a deprese, neschopnost obstarat si stravu, neschopnost sám se najíst, ale i poruchy polykání, defektníchrup nebo ztráta čichu a chuti (Stanga et al 2004). Výrazný podíl na rozvoji malnutrice tvoří i nesprávně zvolená dieta. U nemocných s Alzheimerovou chorobou bývá většinou chuť k jídlu poměrně dobrá, u řady nemocných je apetit dokonce značný. U mnoha nemocných však docházík progresivníztrátě tělesné hmotnosti, přestože je jejich perorálnípříjem uspokojivý (Guyonnet et al 1999). O tom svědčíi naše nálezy ve studii se 165 pacienty ze 7 zařízenív České republice, kam bylo zařazeno celkem 100 nemocných s Alzheimerovou demencí a 65 nemocných s vaskulární demencí. Pozorovali jsme, že u nemocných s Alzheimerovou chorobou se spontánníenergetický příjem (kJ) a příjem tuků (g) významně nelišil od příjmu u nemocných s vaskulárním postižením mozku. Během prvního roku studie, tedy v obdobíbez nutriční intervence, byl energetický příjem u jedinců trpících Alzheimerovou chorobou srovnatelný s energetickým příjmem u jedinců s demencí vaskulární etiologie. Přes tuto skutečnost však byl stav výživy nemocných s Alzheimerovou chorobou signifikantně horšínež u nemocných s demencívaskulární. Tento nález je ve shodě s nálezy autorů, kteří pozorovali vyšší potřebu energie k zachování tělesné hmotnosti u nemocných s Alzheimerovou chorobou (Wolf-Klein et al 1992, Spindler et al 1996) ve srovnání se zdravou populací. Ve druhé fázi našístudie jsme proto sledovali vliv podánínutričního doplňku na průběh onemocnění. Z našich výsledků vyplývá, že nutriční podpora podávaná formou sippingu mimo hlavní jídla negativně neovlivnila spontánnípříjem potravy. Naopak jsme zjistili, že jedinci, kteřídostávali nutričnídoplněk ve formě sippingu, nejen svůj spontánní příjem nesnížili, ale dokonce jej mírně, avšak statisticky signifikantně zvýšili. To je ve shodě se studiemi a meta-analýzami, v nichž bylo prokázáno, že nutričnídoplňky vedou ke zlepšenícelkového příjmu energie u seniorů (Volkert et al 2006). Překvapivě však ani zvýšení příjmu energie formou sippingu nevedlo k ovlivněnímortality u nemocných s Alzheimerovou chorobou. Tento zdánlivý paradox je možno vysvětlit i tím, že mortalitu nemocných ovlivňujíspíše komplikujícíonemocněnínež průběh choroby samotné. Významné je naše pozorování, že nutričnípodpora nemocných formou nutričních doplňků zpomalila postupné zhoršování mentálních funkcí u nemocných trpících Alzheimerovou chorobou. Je velmi pravděpodobné, že nutričnípodpora se může stát nedílnou součástípéče o nemocné s Alzheimerovou chorobou.

být jednou z metod, e ůž m a or dp po í čn tri ...nu užení kvality života... lo od pr o pr h ýc an ív už po


ZÁVĚRY

Nejvýznamnějším nálezem bylo zjištění, že nutriční intervence provedená formou sippingu (600 kcal denně) vedla k signifikantnímu zpomalení progrese mentálního postižení u Alzheimerovy choroby. Intervenční studie tohoto typu a rozsahu nebyla dosud v dostupné literatuře popsána, náš nález je v tomto smyslu unikátní. Nutriční podpora vedla rovněž ke stabilizaci tělesné hmotnosti a zabránila jejímu dalšímu snižování. Její podávánínenavýšilo tělesnou hmotnost, ale zabránilo rozvoji malnutrice se všemi dalšími jejími důsledky. Znamená to tedy, že včasné zahájenínutričnípodpory ještě v době, kdy nemocný nenímalnutriční, může zabránit sekundárním komplikacím Alzheimerovy choroby, zpomalit jejízhoršovánía zlepšit tak jejíprůběh. Výsledky našeho studia prokázaly, že nutriční podpora může zpomalit progresi demence u Alzheimerovy choroby, přičemž neovlivňuje přežívánínemocných. Tyto výsledky jsou významné zejména proto, že nutriční podpora by tak mohla zlepšit kvalitu života pacientů s Alzheimerovou chorobou, aniž by prodlužovala jejich život v terminálnífázi.

Nutriční podpora se může stá t nedílnou součá stí pé če o nemocné s Alzheimero vou chorobou

Použitá literatura Barendregt, K., Soeters, P.B., Allison, S.P., Kondrup, J. Diagnosis of malnutrition - screening and Assessment in Sobotka L. Basics in Clinical Nutrition (Third edition) Galen, Prague 2004 pp. 11 -18 Bunout D, Cambiazo V. Nutrition and aging Spanish Med Chil. 1999 Jan;127(1):82-8 Claggett MS. Nutritional factors relevant to Alzheimer's disease.J Am Diet Assoc. 1989 Mar;89(3):392-6. Compher, C., Kim, J.N., Bader, J.G. Nutritional requirements of an aging population with emphasis on sub acute care patients. AACN Clin Issues, 1998; 9: pp. 441-450. Copeland JR, Davidson IA, Dewey ME, et al. Alzheimer disease, other dementias, depression and pseudodementia: prevalence, incidence and three-year outcome in Liverpool. Br J. Psychiatry 1992; 161: 230 – 9. Český statistický úřad (ČSÚ ) – www.czso.cz Donini LM, De Felice MR, Cannella C. Nutritional status determinante and cognition in the elderly.Arch Gerontol Geriatr. 2007;44 Suppl 1:143-53. Dvorak, R.V., Poehlman, E.T. Appendicle skeletal muscle mass, physical activity, and cognitive status in patients with Alzheimer’s disease. Neurology 1998; 51: pp. 1386-1390. European commission. Alzheimer disease and other dementias http://ec.europa.eu/health/ph_information/dissemination/diseases/alzheimer_en.htm 2005 Galanos, A.N., Piper, C.F., Cornoni-Huntley, J.C. et al. Nutrition and function. Is there a relationship between body mass index and the functional capabilities of community-dwelling elderly? J Am Geriatr Soc 1994; 42: pp.368-373. McGee M, Jensen GL. Mini Nutritional Assessment (MNA): Research and Practice in the Elderly. Nestle Nutrition Workshop Series Clinical & Performance Programme, vol 1, edited by Hellas B, Garvey PJ, Guigoz Y 1999, S Karger AG, Basel, Switzerland. pp 195. Gray, G.E. Nutrition and dementia. J Am Diet Assoc, 1989; 89: pp. 1795-802 Guigoz, Y., Vellas, B., Garry, P.J. Assessment of nutritional status of the elderly: the mini-nutritional assessment as part of the geriatric evaluation. Nutrition Reviews 1996; 54: pp. S59-S63. Guyonnet, S., Nourhashemi F., Ousset P.J. et al. Alzheimer’s disease and nutrition. Rev Neurol (Paris) 1999; 155: pp.343-349. Hill J, Fillit H, Thomas SK, Chang S. Functional impairment, healthcare costs and the prevalence of institutionalization in patients with Alzheimer’s disease and other dementias. Pharmacoeconomics 2006; 24: 265 - 280 Maurer, K., Volk, S., Gerbaldo, H. Auguste D and Alzheimer's disease. The Lancet 1997; 349: pp. 1546-1549. Meek PD, Mc Keithan K, Schumock GT. Economic considerations in Alzheimer’s disease. Pharmacotherapy 1998; 18: 68 - 73 Molsa PK, Paljarvi L, Rinne JO, Rinne UK, Sako E. Validity of clinical diagnosis in dementia: a prospective clinicopathological study. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1985; 48: 1085-90. Murman DL, Chen Q, Powelll MC et al The incremental direct costs associated with behavioral symptoms in Alzheimer disease. Neurology 2002; 59:1721- 9 Navrátilová M, Sobotka L, Hamrová E, Feketová J, Češková E. Etiologie malnutrice u pacientů s demencí- srovnánípacientů s Alzheimerovou chorobou a vaskulární demencív multicentrické studii. Psychiatrie, Praha: Tigis; 7: 34-34. ISSN 122-7579. 2003 (In Czech). Navrátilová M., Češková E., Sobotka L., Klinická výživa v psychiatrii, Maxdorf Jesenius 2000, s.195-199, 61-77 Navrátilová M., Jarkovský J., Hanrrová M., Leopard B., Vašků A., Sobotka L.: Nutritional intervention significantly devreased the prograssion of deterioration mental function of the patiens with Alzheimer disaese – results of multicentric study on 156 patients JNHA - The Journal of Nutrition, Health and Aging, Volume 13, Supplement 1, 2009DOI: 10.1007/s12603-009-0095-9,Editor-in-Chief: Bruno Vellas ISSN: 1279-7707 (print version)ISSN: 1760-4788 (electronic version)Journal no. 12603, Springer Paris Navrátilová M., Jarkovský J., Hanrrová M., Leopard B., Vašků A., Sobotka L Alzheimer disease: Malnutrition and Nutritional Support Clinical and Experimental Pharmacology and Physiology, Australia, Blackwell Publishing Monash University Victoria, Australia, 34, suppl. 1, s. 11-13, ISSN 03051870, 2007 Neumann PJ. Health utilities in Alzheimer´s disease and implications for cost-effectiveness analysis. Pharmacoeconomics 2005; 23:537 - 41 Newman PE. Could diet be used to reduce the risk of developing Alzheimer's disease? Med Hypotheses. 1998 Apr;50(4):335-7 Niskanen, L., Piirainen, M., Koljonen, M. et.al. Resting energy expenditure in relation to energy intake in patients with Alzheimer’s disease, multi-infarct dementi and in control women. Age Ageing 1993; 22: pp.132-137. Renvall, M.J., Spindler, A.A., Ramsdell, J.W., Paskvan, M. Nutritional status of free-living Alzheimer’s patients. Am J Med Sci, 1989;298: pp.20-27. Small GW, McDonnell DD, Brooks RL et al. The impact of symptom severity on the cost of Alzheimer´s disease. J Am Geriatr Soc 2002; 50:321 – 7 Solichová D., Hyšpler R., Tichá A., Svobodová I., Urbánek L., Krčmová L., Žďárský P., Sobotka L., Jurášková B. Nejčastějšíonemocněníve stáří, strategie v terapii, diagnostice a následné péči. Využití chromatografie pro stanovení liposolubilních vitamínů a cholesterolu u gerontologických pacientů s poruchami kognice Sborník abstrakt 2007; 84 Spindler, A.A., Renvall, M.J., Nichols, J.F., Ramsdell, J.W. Nutritional status of patients with Alzheimer’s disease: a 1-year study. J Am Diet Assoc, 1996;96: pp.1013-1018. Stanga, Z., Allison, S.P., Vandewoude M., Nutrition in the elderly. In Sobotka L. Basics in Clinical Nutrition (Third edition) Galen, Prague 2004 pp. 363 –383. Volkert, D., Berner, Y.N., Berry, E. et. al. Guidelines on Enteral Nutrition: Geriatrics. Clin Nutr 2006;25: pp. 330-360. White, H., Pieper, C., Schmader, K. The association of weight change in Alzheimer’s disease with severity of disease and mortality: a longitudinal analysis. J Am Geriatr Soc, 1998; 46: pp. 1223-1227. Wolf-Klein, G.P., Silverstone, F.A., Levy, A.P. Nutritional patterns and weight change in Alzheimer patients. Int Psychogeriatr 1992; 4: pp.103-118.


Poděkování autorky spolupracujícím institucím na studii: (řazeno abecedně) DD Bystřany Jarolímová Ivana Soběslavová Anna Š mirklová Venda Váchová Jaroslava a dalšípracovníci domova DD Velké Březno Brichová Yvonne Bc. Hůlková Lenka DIAKONIE ČCE Krejčířová Pavla Domov pro seniory Kociánka Kolomazníková Helena Lachmanová Marie Novotná Lenka Polakovičová Hana Š ilhanová Renata DOS Krabčice Micianová Michaela MěÚ SS Jirkov Š ulcová Eva Sanatorium TOPAZ, Š kvorec Bendová Hana Dr. Kučera Olivová Jiřina Přichystalová Jana a ostatnízaměstnanci USP DD Chýnov Drbalová Magdaléna

Upozorněte své pacienty a jejich pečující na důležitost správné výživy u nemocného Alzheimerovou chorobou.

V informační brožurce, kterou vydala společnost Pfizer, jsou obsaženy potřebné informace a rady, jak zajistit správnou výživu nemocného s Alzheimerovou chorobou, a zvýšit tak kvalitu jeho života.

ARI-2011.01.05

Orotab V ÚSTEC ROZPUS H TN TABLETY É Rozšíření Vašich léčebných možností Alzheimerovy choroby Jednoduchá alternativa pro pacienty, kteří mají problémy s polykáním

®

ZKRÁCENÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU ARICEPT OROTAB 5 mg, 10 mg

ARI-2010.02.19

Léčivá látka: Tablety dispergovatelné v ústech. Donepezili hydrochloridum 5 nebo 10 mg v jedné tabletě.. Indikace: Potahované tablety přípravku Aricept Orotab jsou indikovány k symptomatické léčbě mírné až středně těžké formy Alzheimerovy choroby. Dávkování: Léčba se zahajuje dávkou 5 mg jednou denně večer těsně před spaním. Po klinickém zhodnocení účinku léčby dávkou 5 mg/den za období prvního měsíce lze dávku přípravku Aricept Orotab zvýšit na 10 mg jedenkrát denně. Maximální denní doporučená dávka je 10 mg. Užití u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutno měnit dávkovací režim. Užití u pacientů s poruchou funkce jater: U pacientů s mírným až středně těžkým poškozením jater je vhodné postupně zvyšovat dávku v závislosti na individuální snášenlivosti pacienta. Užití u dětí: Podávání přípravku Aricept Orotab dětem se nedoporučuje. Kontraindikace: Přípravek Aricept Orotab je kontraindikován u pacientů se známou přecitlivělostí na donepezil-hydrochlorid, deriváty piperidinu nebo jakékoli jiné pomocné látky obsažené v přípravku. Zvláštní upozornění: Přípravek Aricept Orotab může během anestézie zvýraznit svalovou relaxaci navozenou podáním sukcinylcholinu. Vzhledem ke svému farmakologickému účinku mohou inhibitory cholinesterázy mít vagotonický účinek na srdeční frekvenci. Vyskytly se také případy křečí a synkop. Je nutno pozorně sledovat pacienty se zvýšeným rizikem tvorby vředů, aby se včas zjistily případné příznaky. Vzhledem ke svému cholinomimetickému účinku je nutno inhibitory cholinesterázy předepisovat opatrně pacientům s astmatem nebo s obstrukční chorobou bronchopulmonální v anamnéze. Cholinomimetika mohou způsobit obstrukci výtokové části močového měchýře. Cholinomimetika mohou vyvolávat generalizované křeče. Cholinomimetika mohou způsobovat exacerbaci nebo vznik extrapyramidových příznaků. Přípravek Aricept Orotab by se neměl současně podávat s jinými inhibitory acetylcholinesterázy. Přípravek Aricept Orotab obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti s intolerancí galaktózy, nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat. Interakce: Ketokonazol, chinidin či jiné CYP3A4 a 2D6 inhibitory mohou inhibovat metabolismus donepezilu. Enzymoví induktoři typu rifampicinu, fenytoinu, karbamazepinu nebo alkoholu mohou hladiny donepezilu snížit. Donepezil-hydrochlorid má schopnost interferovat s léky s anticholinergní aktivitou. Existuje také možnost současného synergismu při konkomitantní léčbě léky typu sukcinylcholinu, jinými látkami blokujícími neuromuskulární přenos, cholinergními agonisty nebo betablokátory, které mají vliv na kardiální vedení vzruchu. Těhotenství a kojení: Nejsou k dispozici dostatečné údaje. Pokud to není nezbytné, neměl by být přípravek Aricept Orotab v těhotenství užíván. Ženy užívající donepezil by neměly kojit. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Ošetřující lékař musí u pacientů užívajících donepezil pravidelně vyhodnocovat schopnost řídit a obsluhovat složitá zařízení. Nežádoucí účinky: Nejčastější: Nauzea, bolest hlavy, svalové křeče, únava, zvracení, nespavost. Velmi časté: Průjem, nauzea, bolest hlavy. Časté: Nachlazení, anorexie, halucinace, agitace, agresivní chování, synkopa, závratě, nespavost, zvracení, břišní dyskomfort, vyrážka, pruritus, svalové křeče, močová inkontinence, únava, bolest, úraz. Předávkování: Jako v každém případě předávkování je nutno přijmout obecná podpůrná opatření. Při předávkování přípravkem Aricept Orotab lze jako antidotum použít terciární anticholinergika jako je atropin. Lze doporučit intravenózní aplikaci atropin-sulfátu titrovanou podle účinku - počáteční dávka 1,0 až 2,0 mg i.v. s následnou úpravou dávky podle klinické odpovědi. Při podávání jiných cholinomimetik současně s kvartérními anticholinergiky, jako např. glykopyrolátem, byly popsány atypické reakce krevního tlaku a srdeční frekvence. Není známo, zda lze donepezilhydrochlorid a/nebo jeho metabolity odstranit dialýzou (hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo hemofiltrací). Uchovávání: Přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky. Balení: 7, 28, 30, 56, 60, 98 a 120 tablet v blistru. Jméno a adresa držitele rozhodnutí o registraci: Pfizer spol s r.o., Stroupežnického 17, 150 00, Praha 5, Česká republika. Registrační čísla: 5 MG 06/163/09-C, 10 MG 06/164/09-C. Datum poslední revize textu: 18.2.2009. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek Aricept je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním se, prosím, seznamte s úplnou informací o přípravku. Reference: SPC Aricept® Orotab 18.2.2009.

Souhrnné údaje o pøípravku jsou k dispozici na adrese: Pfizer, spol. s r.o., Stroupenického 17, 150 00 Praha 5, tel.: +420 283 004 111, fax: +420 251 610 270, www.pfizer.cz

NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY

Recommend Documents