MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra ruského jazyka a literatury
Problematika interference v nácviku správné výslovnosti ve výuce ruštiny na základě analýzy pohádky Gusi-lebedi Bakalářská práce
Brno 2012
Vedoucí bakalářské práce:
Autor práce:
PhDr. Irina Hobzová
Jana Helekalová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 10. 12. 2012
…………………………………. Jana Helekalová 2
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala PhDr. Irině Hobzové za odborné vedení mé práce, cenné rady a připomínky, které mi poskytla, a také za čas a trpělivost, kterou mi věnovala.
3
OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................... 8 1
Fonetika a její význam........................................................................................... 8 1.1 Porovnání zvukové stránky ruského a českého jazyka ........................................ 9 1.2 Ortoepie a ortofonie ............................................................................................ 11 1.2.1 Historie ruské ortoepie ................................................................................. 11 1.3 Artikulační fonetika ........................................................................................... 13 1.3.1 Řečové ústrojí ............................................................................................. 13 1.3.2 Konkrétní realizace fonémů ........................................................................ 14 1.4 Ruská fonetická transkripce............................................................................... 16
2
Dělení hlásek ......................................................................................................... 18 2.1 Samohlásky ........................................................................................................ 19 2.1.1 Dělení samohlásek ...................................................................................... 20 2.2 Souhlásky........................................................................................................... 21 2.2.1 Dělení souhlásek ......................................................................................... 21
3
Vzájemný vliv jazyků při jazykových kontaktech ............................................ 24 3.1 Kladný přenos .................................................................................................... 24 3.1.1 Kladný přenos ve výslovnosti ..................................................................... 25 3.2 Záporný přenos (interference) ........................................................................... 25 3.2.1 Interference ve výslovnosti ......................................................................... 26 3.2.2 Obtíţné jevy výslovnosti z hlediska interference ....................................... 28
4
Nácvik správné ruské výslovnosti v českých školách........................................ 30 4.1 Fonetický systém a jeho úloha při osvojování cizího jazyka ............................. 31 4.2 Metodika nácviku správné výslovnosti ............................................................. 32 4.3 Didaktické prostředky ve výuce cizích jazyků .................................................. 33 4.3.1 Didaktické prostředky pro nácvik správné výslovnosti .............................. 35
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 36 5
Analýza zvukového materiálu ............................................................................. 37 5.1 Snadné jevy výslovnosti z hlediska interference ............................................... 39 5.1.1 Výslovnost neredukovaných (přízvučných) samohlásek |а|, |о|, |у|, |и|, |э| . 39
4
5.1.2 Výslovnost přízvučných |я|, |е|, |ѐ|, |ю|, |и| na počátku slova nebo po samohláskách, po tvrdém a měkkém znaku ................................................ 41 5.1.3 Výslovnost tvrdých souhlásek (s výjimkou |ж|, |ш|, |ц|, |л|) ....................... 43 5.1.4 Výslovnost |д'|, |т'|, |н'|, |й|, |ч'| .................................................................... 45 5.2 Středně obtíţné jevy výslovnosti z hlediska interference .................................. 47 5.2.1 Výslovnost samohlásek – 1.stupeň redukce................................................ 47 5.2.2 Výslovnost samohlásek – 2. stupeň redukce............................................... 48 5.2.3 Výslovnost |ы|, |ж|, |ш|, |ц|, |л|.................................................................... 51 5.2.4 Výslovnost |з'|, |х'|, |с'|, |к'|, |г'|, |л'| .............................................................. 53 5.2.5 Výslovnost měkkých retnic a |p´| před redukovanou samohláskou .......... 55 5.2.6 Spojitá výslovnost předloţek s následujícím slovem, jeţ začíná na samohlásku.................................................................................................. 57 5.2.7 Výslovnost -ться, -тся reflexív................................................................... 58 5.3 Obtíţné jevy výslovnosti z hlediska interference .............................................. 59 5.3.1 Výslovnost měkkých retnic a |р'| v přízvučné slabice ................................. 59 5.4 Shrnutí analýzy .................................................................................................. 60 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 63 РЕСЮМЕ........................................................................................................................... 66 SEZNAM LITERATURY ................................................................................................... 72 PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 75
5
ÚVOD Naše bakalářská práce „Problematika interference v nácviku správné výslovnosti ve výuce ruštiny na základě analýzy pohádky Gusi-lebedi― se zabývá tématem z fonetiky. Téma výslovnosti jsme zvolili, protoţe nás zajímá a povaţujeme za velmi důleţité klást při výuce ruštiny neustále důraz na správnou ruskou výslovnost. Osvojení gramatiky a slovní zásoby je samozřejmě základem studia cizího jazyka, ale bez zvládnutí fonetické stránky jazyka nemůţeme povaţovat cizí jazyk za osvojený a špatná výslovnost brání porozumění mezi posluchači. V práci se budeme zabývat problematikou interference ve výslovnosti. Pojmem interference se označuje negativní působení mateřštiny na studium cizího jazyka. A především při osvojování ruské výslovnosti českými studenty převaţuje negativní působení mateřštiny. To znamená, ţe čeští studenti mají tendenci přizpůsobovat ruský jazyk českému, coţ se odráţí na kvalitě ruské výslovnosti. S problematikou interference ve výslovnosti se setkáváme nejen v počátcích studia ruského jazyka českými studenty, ale prostupuje i do jeho vyšších stupňů. Cílem naší práce je analyzovat jevy ruské výslovnosti, které podléhají interferenčním vlivům, porovnat je s klasifikací docenta Veselého a podle výsledku naší analýzy rozdělit tyto jevy do stupňů dle jejich obtíţnosti. V naší analýze budeme vycházet z rozdělení obtíţných jevů ve výslovnosti českými mluvčími ruských hlásek podle docenta Veselého, které uvádí ve své knize Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. Výchozím materiálem pro praktickou část bude zvuková nahrávka studentů ruského jazyka. Nahrávku jsme pořídili v prvním ročníku oboru Lektorství ruského jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Pro rozbor jsme vybrali pohádku Гусилебеди, protoţe obsahuje rozmanité fonetické jevy, které jsou vhodné pro naši analýzu. Pracovat budeme nejen s textem a zvukovými nahrávkami studentů, ale také s originální nahrávkou pohádky rodilým mluvčím, která nám poslouţí ke kontrole našeho rozboru. Bakalářská práce bude rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část bude obsahovat čtyři kapitoly. První dvě kapitoly se budou zabývat přímo tématy z oblasti fonetiky. Nejprve se věnujeme obecně fonetice a jejímu významu, dále porovnáme ruský a český fonetický systém, další část věnujeme ortoepii a ortofonii, artikulační fonetice a také transkripci. Druhá kapitola je věnována dělení samohlásek a souhlásek v ruském jazyce v porovnání s češtinou. 6
Ve třetí kapitole se budeme zabývat vzájemným vlivem těchto jazyků při vzájemných jazykových kontaktech a interferencí z češtiny do ruštiny, konkrétně interferencí ve výslovnosti. Poslední kapitola je věnována výuce ruštiny v českých školách, ve které se opět podrobněji zaměříme přímo na problematiku správné výslovnosti. V praktické části budeme analyzovat zvukové nahrávky studentů ruštiny. Výsledky analýzy, tedy zjištěné chyby, budeme zaznamenávat do tabulek. V kaţdé tabulce, tj. skupině určitých fonetických jevů, vyhodnotíme úspěšnost správné ruské výslovnosti. Nejprve porovnáme výsledky z tabulek vzájemně a následně s klasifikací jevů výslovnosti podle docenta Veselého. Budeme pouţívat srovnávací metodu. Výsledkem bude rozdělení jevů ruské výslovnosti do stupňů obtíţnosti pro české studenty.
7
TEORETICKÁ ČÁST
1 Fonetika a její význam Na začátku naší práce si nejprve ujasníme základní pojmy, co je to fonetika, co je předmětem jejího zkoumání, čím se zabývá. Slovo fonetika pochází z řeckého phonetikos = zvukový, hlasový. „Fonetika je jazykovědná disciplína zabývající se zvukem řeči − materiální stránkou zvukových výrazových prostředků jazyka, a to jak na nezobecněné úrovni poznání a popisu mechanismu vzniku řeči, její akustické stavby a percepce zvukového signálu sluchem, tak na zobecněné úrovni hlásek a prozodických prostředků, které jsou užívány v daném komunikačním společenství.―1 Fonetika studuje hlásky, jejich artikulaci, akustiku a funkce. Základní minimální jednotkou fonetiky je foném. Kromě tohoto se fonetika zabývá zvukovou stavbou hlásek, slov, přízvukem a intonací. „Do rámce fonetiky patří i výzkum zvukové stavby větších úseků včetně zákonitostí spojování hlásek a jejich modifikace, a také modulace řeči pomocí síly, tempa, výšky a barvy hlasu. Fonetika zkoumá základní a nejkonkrétnější výrazový plán jazyka − oblast zvuku − ze tří hledisek: fyziologicko-artikulačního, auditivního, akustického a dotýká se i hlediska funkčního“.2 Fonetika je svázána s dalšími disciplínami jazykovědy − především s gramatikou. Podle P. I. Avanesova fonetiku s gramatikou pojí hlavně to, ţe se obě zabývají strukturou jazyka a jeho všeobecnými kategoriemi, které vytvářejí sloţitý systém. Některé jazykové jevy stojí na rozhraní fonetiky a gramatiky (například změna hlásek u slov друг – друзья, kde se mění kořen slova), a proto je potřeba říci, ţe pokud nebudeme ovládat fonetickou stránku jazyka, nemůţeme pochopit některá gramatická fakta.3 Je tedy nutno říci, ţe pro osvojení cizího jazyka, konkrétně ruského, nestačí ovládat pouze slovní zásobu a gramatiku, ale musíme si osvojit také fonetický systém jazyka. 1
KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie. [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z www:
. 2 Tamtéţ. 3 ИВАНОВ, В. В. Современный русский язык. Теоретический курс. Фонетика. Москва : Издательство Русский язык. 1985. с. 9.
8
Osvojení správné výslovnosti bývá ve výuce ruského jazyka velkým problémem, ale pouze osvojení správné výslovnosti nestačí, abychom dobře rusky mluvili, musíme si osvojit také dynamiku, melodii a rytmus ruského jazyka.
1.1
Porovnání zvukové stránky ruského a českého jazyka Při srovnávání zvukové stránky ruského a českého jazyka vynikají určité rozdíly,
které prostupují celou zvukovou stránkou obou jazyků а jsou pro tyto jazyky charakteristické. V souhrnu rozdílných jevů můţeme vidět hlavní rysy, tzv. fonické báze těchto jazyků. Pro ruštinu jsou charakteristické především tyto rysy: „a/ Ruský přízvuk je značně silnější než český, není stálý, nýbrž je volný a pohyblivý. Je činitelem významotvorným. Naproti tomu není v ruštině významotvorná kvantita. Trvání samohlásky závisí na tom, je-li přízvučná, či nikoli. b/ Je podstatný rozdíl mezi samohláskami přízvučnými a nepřízvučnými. V ruském jazyce jsou nepřízvučné silně redukovány. c/ V souhláskovém systému se kromě rozdílu mezi souhláskami znělými a neznělými, který je celkem shodný s češtinou, uplatňuje výrazněji rozdíl mezi souhláskami měkkými a tvrdými.“4 Co se týče přízvuku, z hlediska způsobu vydělení slabiky z taktu, existují tři typy: dynamický, kvalitativní, melodický. Můţeme říci, ţe vţdy jeden typ přízvuku doprovází druhý. V ruštině je to silný dynamický přízvuk, doprovázený kvantitativním. V češtině je přízvuk také dynamický, ale na rozdíl od ruštiny je slabý. Sílá přízvuku má za následek redukci nepřízvučných samohlásek ve slovech. V ruštině dochází k redukci, v češtině nikoli. Přízvuk se liší také z hlediska jeho místa ve slově. Přízvuk je buď pevný (фиксированное ударение) nebo volný (свободное), ten je buď stálý (постоянное) nebo pohyblivý (подвижное). Pevný přízvuk bývá vţdy na té stejné slabice ve všech slovech, setkáváme se s ním v češtině, kde padá na první slabiku nebo ve francouzštině, kde je na poslední. Druhým typem je volný přízvuk, který padá na jakoukoliv slabiku ve slově, je typický pro ruštinu nebo angličtinu. Volný přízvuk stálý padá ve všech formách určitého slova na jednu a tu samou slabiku, tento přízvuk je typický pro většinu ruských slov (шкóла, шкóлы). Některá ruská slova mají přízvuk pohyblivý, coţ znamená, ţe v různých 4
ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 5.
9
formách určitého slova přízvuk dopadá na různé slabiky (слóво, словá). Pohyblivý přízvuk v ruštině má především funkci významotvornou (зáмок, замóк). V češtině je významotvorným činitelem délka hlásek, která není závislá na přízvuku. V ruštině je délka hlásek vlastností přízvuku.5 Pro Čechy je typickou chybou v mluvené řeči rozvleklost ruštiny, ta vychází z nedostatečné redukce nepřízvučných samohlásek a také monotónnost, která je svázaná s rozdílem v síle přízvučných a nepřízvučných samohlásek. Odlišuje se také melodie ruštiny a češtiny. Melodie je suprasegmentální prvek, který závisí na výšce tónu sousedních segmentálních prvků. Rozlišuje melodii klesající a stoupající. Klesající melodii češtiny charakterizuje pomalé klesáním z přízvučné slabiky aţ do konce věty. V ruštině naopak ostrým poklesem na přízvučné slabice slova s frázovým nebo logickým přízvukem, následná část věty se vysloví na nízkém tóně. Stoupající melodie se také velmi odlišuje. Jak v ruském, tak v českém jazyce má dvě varianty. V češtině je pro první variantu charakteristické zvýšení tónu poslední slabiky slova s frázovým přízvukem, předchozí slabiky ve větě se vysloví na nízkém tóně. V druhém případě se slovo s frázovým přízvukem vyslovuje také na nízkém tóně, ale zvýšení nastupuje jiţ na druhé slabice tohoto slova a zbylé slabiky se vyslovují s pomalým sniţováním tónu. První typ ruské stoupající melodie charakterizuje prudké zvýšení tónu na přízvučné slabice, která je vydělena frázovým nebo logickým přízvukem. Druhý typem je postupné zvyšování tónu aţ do konce věty, které začíná na přízvučné slabice, na kterou padá frázový nebo logický přízvuk.6 Pro správnou výslovnost je potřeba všechny tyto rysy a charakteristiky ruského jazyka znát a při výslovnosti na ně nezapomínat – vědět na jakou slabiku padá přízvuk, podle pravidel redukovat samohlásky před přízvukem a po přízvuku a vědět, kdy je souhláska tvrdá, kdy měkká. Teprve s vědomím těchto indicií můţeme ruský jazyk správně vyslovovat.
5
ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка. [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z www: < http://is.muni.cz/do/ped/kat/KRus/fonetika/ch04.html>. 6 Tamtéţ.
10
1.2
Ortoepie a ortofonie Jednou z hlavních částí fonetiky je ortoepie (správná spisovná výslovnost), která
v sobě zahrnuje souhrn norem správné výslovnosti v mluvených spisovných projevech.7 Výslovnost slov, vět a celé řeči je klíčová dovednost, na kterou by se měl učitel zaměřit v počátku výuky ruského jazyka. Výslovnosti je třeba se věnovat, jelikoţ její nezvládnutí, ať částečné nebo úplné můţe studentovi cizího jazyka působit v budoucnosti velké problémy, které se odstraňují velmi obtíţně.8 Spisovná výslovnost se obvykle opírá o některou v jazyce již existující výslovnost. Její podklad, zdroj jejích norem, se v jednotlivých jazycích liší. Zásady nejsou dány zákonitostmi pouze zvukového plánu, nýbrž tím, že se vyskytují v určitém slově. V současné ruské ortoepii se projevují dvě tendence. Jedna směřuje k fonetické pravidelnosti a druhá ke shodě s pravopisem.9 Základem spisovné výslovnosti je výslovnost intelektuálních vrstev mluvících spisovným jazykem, není to lidová výslovnost nářečního celku, ani výslovnost význačných center.10 Ortofonie je souhrn zásad, které vymezují jaká je správná výslovnost hlásek spisovného jazyka a jejich kombinací, které se uplatňují v daném jazyce obecně a pravidelně a nejsou závislé na povaze slova, v němž se vyskytují.11
1.2.1 Historie ruské ortoepie Utváření dnešní spisovné ruské výslovnosti spadá uţ do 17. století. Základem je výslovnost moskevská, kterou přijímali všechna kulturní centra v zemi. V první čtvrtině 18. století za vlády Petra Velikého bylo přeneseno kulturní centrum z Moskvy do Petrohradu, tento přesun neměl zpočátku na moskevskou výslovnost vliv, ale postupem času si Petrohrad vytvořil vlastní výslovnostní normu. Na konci 19. století si tyto dvě výslovnostní normy silně konkurovali, nakonec získala převahu moskevská výslovností 7
ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 149. KOLEKTIV AUTORŮ. Metodika přípravy ke zkoušce z českého jazyka pro žadatele o trvalý pobyt (úroveň A1) [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z www: < http://cestina-pro-cizince.cz/uploads/Dokumenty/cest_pro_ciz_final.pdf>. 9 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 149. 10 VACHEK, J. Lingvistický slovník Pražské školy. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2005. s. 123. 11 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 151. 8
11
norma, a to hlavně díky působení Moskevského akademického divadla (MCHAT), které bylo zaloţené v roce 1898. Do Velké říjnové revoluce uţívala spisovný ruský jazyk pouze ruská inteligence, po revoluci se demokratizuje nejen v Rusku ale i v zemích Sovětského svazu. Během 20. století rapidně stoupá počet obyvatel velkých měst včetně Moskvy, noví obyvatelé jsou k nářečním odchylkám tolerantnější a moskevská norma podléhá dalším změnám. Vytvoření celonárodní jednotné normy není ale do dnešní doby stále ukončeno.12 Moskevská výslovnost je způsob výslovnosti obyvatel Moskvy. Je to výslovnostní norma uznaná pro ruský spisovný jazyk. Charakteristické rysy moskevské normy jsou následující: 1. „щ, сч, жж, зж, жд― se vyslovují jako |ш| а |ж| měkké a dlouhé ve slovech: щи, счѐт, жужжать, визжать, дождя; měkké, krátké [ш'], [ж'] se objevují pouze ve slovech cizího původu jako například пшют, жюриaa ve vlastních jménech jako např. Шютте, Жюль (v dnešní době se v těchto případech často vyslovuje i tvrdé ж, ш); 2. výslovnost písmene г jako [γ] se objevuje pouze v některých slovech s církevní tematikou (господи, бога), v ostatních slovech se neobjevuje i přesto, ţe slova mají
shodnou
fonetickou
pozici
(např.богодельня,
благополучный,
благоприятный); výslovnost [γ] se objevuje také ve slovech, kde je znělé х, např. ихбы [иγбы] a v jednotlivých slovech (бухгалтерия, бухгалтер); 3. výslovnost měkkého к', г', х' je moţná pouze před hláskami и, е (руки, руке); před а, о, у se měkké к', г', х' objevuje pouze ve slovech cizího původu (гяур, маникюр, ликѐр); 4. výslovnost чн je moţná jako [шн] (скучно), (výslovnost [шн] je jiţ zastaralá u slov
гречневый
[грéшневый],
булочная
[бýлошная],
молочный
[молóшный]), výslovnost[чн] se dnes objevuje převáţně v odborných termínech a v neutrální slovní zásobě (вечность, беспечный, личность atd.); 5. výslovnost щн jako [щн], nikoli [шн] (сущность. Беспомощный atd.); 6. výslovnost tvrdého [т, д] před [е] se objevuje v některých slovech cizího původu a ve stylisticky označených slovech (темпера, коттедж, терция, декольте atd.), ve vlastních jménech (Декарт, Дега, Теренций, Доде), a také 12
HAVRÁNEK, B. et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 21.
12
v abreviaturách typu ТЭЦ, ВТЭК, ЛЭП atp., naopak měkké [т'], [д'] se objevuje v zaţitých slovech (температура, телефон, тема, демонстрация, демон); 7. ve zvratném tvaru slovesa je moţné spatřit váhání mezi scénickou výslovností tvrdého [с] a hovorového měkkého [с'], které se objevilo uţ v době Puškina; 8. ч před т ve spojkách что, чтобы se vyslovuje jako [ш]: [што], [штобы]; 9. v oblasti vokalizace je základním rysem moskevské výslovnosti ákání, tj. ostré kontrastní vyčlenění přízvučné slabiky (podle délky a intenzity) a odlišná – dvoustupňová redukce hlásek v nepřízvučných slabikách, například голова [гъл^вá].―13
1.3
Artikulační fonetika Artikulační fonetika je obor fonetických zkoumání, který má nejblíţe k fyziologii.
Tento obor zkoumá proces vzniku řeči, fyziologii artikulačních orgánů a jejich funkcí. Do oboru artikulační fonetiky spadá artikulace. Artikulace znamená tvoření zvuků, hlásek a jejich seskupování. Je to koordinovaná činnost mluvidel vedoucí k vyslovení. Při artikulaci je aktivní celé mluvní ústrojí. Na artikulaci se podílí orgány z třech ústrojí – dýchacího (respirační), hlasového (fonační), modifikačního.14
1.3.1 Řečové ústrojí Řečové ústrojí se skládá z orgánů, které vyplňují nejrůznější biologické funkce jako je například dýchání či příjem potravy a slouţí k vytváření zvuků, hlásek.15 Orgány řečového ústrojí můţeme rozdělit na orgány: aktivní – rty, dolní čelist, jazyk, měkké patro, hlasivky, čípek pasivní − horní čelist, zuby, tvrdé patro, alveoly16
13
КЕДРОВА, Ф. Е. Русская фонетика [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z www: . 14 KRČMOVÁ, M. Úvod do fonologie a fonetiky pro bohemisty. 2. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2007. s. 35. 15 ОЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1974. c. 30. 16 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка. [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z www: < http://is.muni.cz/do/ped/kat/KRus/fonetika/go01.html>.
13
Zvuky řeči se vytvářejí při existenci hybných sil, pruţného těla, rezonátorů a vzduchu. Hybnou silou tvorby zvuků je síla z proudu vzduchu, poháněná pohybem hrudníku a bránice, z plic přes hrtan, hltan a ústní nebo nosní dutinou ven. Při dýchání jsou délky nádechu a výdechu téměř stejné. Rytmické kmitání hlasivek je jediným zdrojem hlasu. Hlasivky se nacházejí v hrtanu. Hrtan se skládá z prstencové chrupavky, na které je štítná chrupavka. K zadní části prstencové chrupavky jsou připojeny dvě chrupavky hlasivkové. Mezi nimi se nacházejí hlasivky. Místo mezi hlasivkami a hlasivkovými chrupavkami se označuje jako hlasová štěrbina. Hlas se upravuje pomocí rezonátoru, třením vzduchu zde vznikají šumy. Rezonátor se skládá z ústní a nosní dutiny, které rozděluje tvrdé a měkké patro. Jako alveoly se označuje část horní čelisti za předními zuby. Nejpohyblivějším orgánem řečového ústrojí je jazyk. Část jazyka označujeme jako kořen a část jako hřbet, který se skládá z přední, střední a zadní části, svoji roli v artikulaci hraje také hrot jazyka.17 Zobrazení konkrétních orgánů řeči vidíme na obr. č. 1 (Oliverius, 1974).
1.3.2 Konkrétní realizace fonémů Konkrétní realizace fonémů se mění ve fázích komunikačního procesu. V první fázi je informace nesena nervovými impulsy mluvčího, poté je nesena pohyby jeho mluvidel a formou rezonátorů a ve třetí fázi je informace přenesena zvukovou vlnou, nakonec je informace upravena změnami v uchu posluchače a jeho nervovými impulsy. Artikulační fonetika studuje pohyby mluvidel a formu rezonátorů. Předmětem akustické fonetiky je fyzikální povaha zvukové vlny. Podle Jelínka ale tyto dva obory nejsou dostatečným základem pro metodiku výslovnosti a poslechu. Je nutno přiřadit také psychofyziologii produkce a percepce, jimiţ se zabývá psycholingvistika, psychologie a neurofyziologie řeči.18
17
ОЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1974. c. 32. 18 JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 11.
14
Obr. č. 1
1 – dutina ústní
10 – horní čelist
19 – kořen jazyka
2 – nosní dutin
11 – dolní čelist
20 – chrupavka štítná
3 – dutina hrdelní
12 – alveoly
21 – chrupavka
4 – hrtan
13 – tvrdé patro
5 – hlasová štěrbina
14 – měkké patro
6 – horní ret
15 – přední část jazyka
7 – dolní ret
16 – hrot jazyka
8 – horní řezáky
17 – střední část jazyka
9 – dolní řezáky
18 – zadní část jazyka
prstencovitá 22 – dvě chrupavky hlasivkové 23 – hlasivky
15
1.4
Ruská fonetická transkripce Transkripcí neboli fonetickým / zvukovým přepisem textu se označuje grafický
přepis mluvené řeči. Za pomoci zvláštních znaků a azbuky se snaţí o co nejpřesnější přepis výslovnosti určitého jazyka do grafické podoby. Při transkripci pouţíváme hranatých závorek. „Vztah mezi psanou a mluvenou podobou je v jednotlivých jazycích různý. V jazycích s hláskovým písmem pozorujeme často mezi textem psaným a jeho zvukovou realizací jistou paralelnost. Např. písmena mají v některých případech v jazyce zcela jednoznačné čtení a zvuková kombinace jediný způsob zápisu − v češtině případy jako koleno, zámek, plátek; ne však případy jako divák, kde se vyslovuje ď, ale píše se jako součást slabiky di, tj. nikoli písmenem ď, nebo zpěv, kde je jediná možná výslovnost [s pj ef].“19 Transkripce prověřuje řečový sluch a také zvládnutí výslovnosti.
Pomocí
transkripce si ţáci rychleji osvojí a pochopí pravidla ruské redukce, vzájemné vztahy hlásek ve slově, změkčování, apod. Podle Jelínka je vhodnost fonetického přepisu pro niţší stupně školy omezená.20 Ruská transkripce vychází z azbuky a zvláštních znaků „ṷ―, „^― „:―, „´―. Některá písmena se při transkripci neuţívají (я, ю, е, ѐ, щ). V přepisu ruského jazyka je stejná grafická podoba mluvené řeči jen v minimu případů, a to v krátkých slovech s jednou samohláskou, bez změkčení – např.: слон [слон], пол [пол]. U víceslabičných slovech dochází k redukci např. slovo образование [^бръз^ван'иṷь]. Při transkripci měkkých souhlásek a změkčených se pouţívá čárka nahoře za změkčeným písmem např. п', р', с', л', kromě písmene й, u kterého se změkčení nepíše. Tvrdé souhlásky přepisujeme bez označení. Zdvojené souhlásky se označují dvojtečkou. Uvedeme ještě několik zvláštních případů jako například: щ [ш':], -ться, -тся [ц:^], -ся [с^], й (безударное) [ṷ]. U souhlásek zaznamenáváme následující znaky u transkripce: [^], [ъ], [ь], [ṷи], [ṷ^], [ṷь], atd.21
19
KRČMOVÁ, M., Fonetika a fonologie. [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z www: . 20 JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 34. 21 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z www: .
16
Ruské samohlásky je moţné rozdělit podle přízvuku na: přízvučné (silná, dynamická, dlouhá výslovnost) – označujeme „3― nepřízvučné podléhající prvnímu stupni redukce – označujeme „2― nepřízvučné podléhající druhého stupni redukce – označujeme „1― Výslovnost samohlásek po souhláskách:
Obr. č. 222 Výslovnost |я|, |ѐ|, |е|, |ю|, |и| po samohláskách, na začátku slova nebo po měkkém či tvrdém znaku:
Obr. č. 323
22
ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z www: < http://is.muni.cz/do/ped/kat/KRus/fonetika/ch01.html>. 23 Tamtéţ.
17
2 Dělení hlásek Na začátku kapitoly si nejprve ujasníme základní pojmy. Foném je nejmenší zvuková jednotka jazyka, konkrétní podobu fonému v řeči označujeme jako hlásku. Grafémem označujeme grafický znak, písmeno, nejmenší jednotku psaného jazyka. Morfém je nejmenší lingvistická jednotka, která má sémantický smysl, v mluveném jazyce jsou morfémy sloţené z fonémů a v jazyce psaném jsou morfémy sloţené z grafémů. Hlásky vyslovujeme a slyšíme, grafémy píšeme a čteme.24 V grafickém systému ruského jazyka, tj. v azbuce je 33 písmen – grafémů. Kaţdý grafém má minimálně jednu zvukovou podobu − foném. Systém fonematický obsahu více fonémů neţ je v azbuce grafémů, obsahuje 6 samohlásek a 36 souhlásek. Nejmenšími konkrétními zvukovými jednotkami řeči jsou hlásky, které se v řeči vyslovují jedna za druhou. Hlásky jsou nejmenšími segmentálními prvky fonetického systému. Jejich spojení nazýváme slabikami, z nichţ se skládají větší segmentální prvky, slova. Hlásky můţeme dělit podle toho, jak se tvoří mluvidly. Základní dělení stránek je na samohlásky a souhlásky. Toto dělení se pouţívá v celém světě.25 Zásoba i soustava hlásek se v ruštině oproti češtině liší v několika bodech. Jednak se liší fonetická podstata hlásek, jejich počet i jejich jazykové vyuţití. V ruštině hraje velkou roli existence měkkých souhlásek a jejich vztah k souhláskám tvrdým. U samohlásek je nejvýraznějším rysem rozdíl mezi souhláskami pod přízvukem – přízvučnými a nepřízvučnými. Pokud jde pak o výslovnost jednotlivých samohlásek, existují hláskové odstíny jejich výslovnosti, které vznikají na základě sousedství s hláskami různého typu. Tato různorodost hláskových odstínů vzniká na základě odlišného navazování sousedních hlásek v českém a ruském jazyce. Přechod mezi hláskami je v ruštině pozvolný oproti češtině, kde je přechod poměrně náhlý. Zmíněné rozdíly se řadí k typickým rozdílům mezi českou a ruskou výslovností.26 24
SТARÁ, H. Problémy s výslovností tvrdých a měkkých souhlásek ve výuce ruského jazyka. Brno, 2010. 56 l, 3 l příl. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 25 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка. [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z www: < http://is.muni.cz/do/ped/kat/KRus/fonetika/index.html >. 26 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 23.
18
2.1
Samohlásky Při tvoření samohlásek prochází výdechový proud vzduchu, který je rozechvěný
hlasivkami, ústy volně ven a vznikají čisté tóny. V ruském jazyce existuje podle některých jazykovědců pět souhlásek, podle jiných šest souhlásek: |а|, |э|, |о|, |у|, |и|, |ы|. U těchto foném existují různé varianty, jejichţ podoba závisí na poloze přízvuku ve slově. Samohlásky |и|, |ы| jsou povaţovány za samostatné fonémy v souladu s výkladem leningradské fonologické školy.27 Někteří autoři jich uvádí pouze pět samohlásek. Například podle Romportla se samohláska |ы| povaţuje pouze za variantu samohlásky |и|.28 I podle Havránka jsou |и|, |ы| varianty jednoho fonému. Ruské |и| je přední (měkká) vysoká samohláska a |ы| je střední (tvrdá) vysoká samohláska. Čeština má pouze přední (měkké) |i|, které se píše dvěma písmeny |i|, |y|.29 Základním rozdílem mezi češtinou a ruštinou se jeví vyuţití krátkosti a délky neboli kvantity samohlásek. V českém jazyce je kvantita významotvorná. To znamená, ţe délka samohlásek slouţí k rozlišování významu – např. seji – sejí, mládí – mladí, mate − máte. V češtině je tedy deset samohláskových párových fonémů, pět krátkých a pět dlouhých |a|-|á|, |e|-|é|, |o|-|ó|, |i|-|í|, |u|-|ú|. Jak jsme jiţ zmínili, v češtině je |y| je pouze druhý zápis pro samohlásku |i|. V ruském jazyce je kvantita pouze vlastností přízvučných samohlásek a není významotvorná. Co se týče kvality, v ruštině rozhoduje o kvalitě samohlásek místo přízvuku ve slově a souhláskové okolí. Samohlásky po nebo před přízvukem jsou redukovány, samohlásky po měkké souhlásce, před měkkou souhláskou a mezi měkkými souhláskami jsou změkčeny, neboli italizovány, jejich tón je vyšší.30 Nepřízvučné ruské samohlásky jsou redukovány, vyslovují se s menší silou. Artikulace těchto samohlásek je méně energická. Existují dva typy redukce. Redukce 1. stupně znamená menší redukci a dochází k ní před přízvučnou slabikou. V ostatních nepřízvučných polohách je redukce větší, k největší redukci dochází na samohlásce, která se nachází bezprostředně za přízvukem. Označujeme ji jako redukci 2. stupně.31 27
ЛЮБИМОВА, Н. А. Обучение русскому произношению: Артикуляция . Постановка и коррекция русских звуков. Москва : Русский язык, 1982. с. 24. 28 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 24. 29 HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 47. 30 Tamtéţ s. 46. 31 Tamtéţ s. 46.
19
2.1.1 Dělení samohlásek Samohlásky v ruštině třídíme podle toho, v jaké poloze se nachází jazyk, tedy podle artikulace. Dělení vychází ze svislé a vodorovné polohy jazyka. Podle polohy ve směru svislém je dělíme na vysoké (|и|, |ы|, |у|), středové (|е|, |о|) a nízké (|а|). Podle polohy ve směru vodorovném je dělíme na přední (|и|, |е|), střední (|ы|, |а|) a zadní (|у|, |о|) viz. tabulka č. 1 (Havránek, 1976).32 Podle polohy jazyka ve směru vodorovném
Podle polohy jazyka ve
přední
střední
zadní
směru svislém vysoké
и
středové
(ы) е
у о
nízké
а tabulka č. 1 Pokud srovnáme ruské |a| české |a|, ruské je o něco zadnější, má hlubší
charakteristický tón a nejzadnější je před tvrdým l. Co se týká ruského |o| je otevřenější neţ české, má vyšší charakteristický tón. Ruské |u| je hlubší neţ české. Ruské |e| a |i| jsou zavřenější a přednější neţ tyto české samohlásky, coţ znamená, ţe mají vyšší tón. Hlubší je také ruské nezměkčené |e|.33 Základní poloha jazyka je ale stejná jako v češtině, liší se pouze hloubkou. V češtině má pouze přední měkké |i|, které se píše dvěma písmeny |y|, |i|. Oproti ruštině, kde |и| je samohláska přední (měkká) а |ы| je střední (tvrdá), proto je pro studenty výslovnost samohlásky |ы| sloţitější.
32
HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 45. 33 Tamtéţ s. 49, 50.
20
Čeština a ruština se liší také ve výskytu dvojhlásek. Čeština běţně pouţívá souhlásky au, ou (auto, automat, zoubek, rukou). Samohláska au je cizí, vyskytuje se v cizích slovech. Samohláska ou je domácí. Ve spisovné ruštině se tyto jevy nevyskytují, pouze v některých cizích slovech je náběh k dvojhláskovosti.34 Za nejméně problémové ruské, tj. nejvíce podobné českým samohláskám, povaţuje Romportl samohlásky, které mají tzv. základní podobu - jsou přízvučnými, a nejméně se na nich projevuje vliv sousedních souhlásek. Základní podobu mají v následujících situacích: tvoří slovo pouze samohláska (а, и, у, o) je na počátku slova a následuje po ní tvrdá souhláska (адрес, этот, утро, искра) samohláska končí slovo a stojí před ní tvrdá souhláska (беда, внизу, лицо) stojí mezi dvěma tvrdými souhláskami (дар, цех, сохнуть, тук, сыпать)35
2.2
Souhlásky Při tvoření souhlásek musí výdechový proud vzduchu překonávat různé překáţky,
výsledkem jsou šumy. Jelikoţ jsou samohlásky zvučnější neţ souhlásky, bývají proto většinou jádrem slabiky. Přechodnou skupinu mezi samohláskami a souhláskami tvoří souhlásky sonorní, tj. zvučné souhlásky, při jejich artikulaci vznikají pouze slabé šumy. V českém jazyce jsou to písmena: r, l, m, n, n´ (ň), j a v ruském: р, р´, л, л´, м, м´, н, н´, й. Oproti ostatním souhláskám mohou být v některých jazycích i slabikotvornými. Ruština slabikotvorné souhlásky nemá, v češtině jsou to sonorní l, r (plk, krb) a výjimečně m (osm).36
2.2.1 Dělení souhlásek V ruském jazyce existuje 36 souhláskových fonémů, můţeme je dělit podle různých kritérií. Čeština i ruština znají řady párových souhláskových fonémů.
34
HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 47. 35 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. s. 2429. 36 HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 25, 28.
21
Oba jazyky znají systém znělých a neznělých souhlásek, při tvoření znělých souhlásek se hlasivky chvějí, čímţ vzniká hlas. Při artikulaci neznělých se nechvějí. Většina těchto souhlásek jsou jak v ruštině, tak v češtině fonémy párovými. Kromě ruských sonorních souhlásek (р, р', л, л', м, м', н, н', й) a souhlásek ч', ц, х, х', které jsou nepárové. V češtině do skupiny nepárových souhlásek řadíme všechny sonorní (r, l, m, n, n´, j) a souhlásky c, č, ř. Česká samohláska ch se spojuje ve dvojici se samohláskou h, i přestoţe jde o souhlásky, u kterých se liší místo artikulace. Rozdíl mezi znělými s neznělými párovými fonémy se v obou jazycích neutralizuje na konci slov a při znělostní spodobě. Pojmem znělostní spodoba se rozumí ztráta znělosti souhlásky nebo naopak nabytí znělosti pod vlivem druhé souhlásky. V češtině i ruštině se jedná o spodobu zpětnou, coţ znamená přizpůsobení se souhlásce následující – např. ножка/noţka [noška], просьба [z´b]/prosba [zb]. V češtině existuje také spodoba postupná ve spojení sh, např. shledání [sch]. Ztrátu znělosti na konci slov pozorujeme u slov дуб/dub [p], лев/lev [f], плод/plod [t], дрозд/drozd [t], рог/roh [ch].37 Ţáky českých škol tedy není třeba poučovat o znělostní spodobě, jelikoţ se tento jev v jazycích shoduje. Naopak anglickým ţákům tato spodoba činí značné potíţe.38 Souhlásky můţeme dělit na tvrdé a měkké. Toto dělení charakterizuje ruský hláskový systém. V ruštině existuje patnáct párových souhláskových fonémů a šest nepárových fonému − tři pouze tvrdé |ж|, |ш|, |ц| а tři pouze měkké |щ|, |ч|, |й|. Naproti tomu v češtině jsou pouze tři párové dvojice, které jsou obdobou ruských tvrdých a měkkých souhlásek, jsou to |d|-|d´|, |t|-|t´|, |n|-|n´|. Měkké souhlásky jsou oproti tvrdým charakterizovány vyšším šumem.39 Souhlásky můţeme dělit z hlediska způsobu jejich tvoření a z hlediska místa jejich tvoření. Z hlediska místa tvoření dělíme souhlásky na retné, které se dále dělí na retoretné a retozubné, zubodásňové (alveolární) dělící se na přední a zadní, předopatrové (palatální) a zadopatrové (velární). V češtině existuje souhláska h, coţ je hrtanová souhláska, takovou souhlásku v ruském jazyce nenajdeme, jelikoţ vznikla ve staré češtině ze souhlásky g. 37
HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 28, 29. 38 VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 100. 39 HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 28, 29.
22
Z hlediska způsobu artikulace dělíme souhlásky na závěrové, ty se dále dělí na ústní a nosní, polozávěrové a úţinové, kde rozeznáváme středové, bokové a kmitavé.40 Rozdělení jednotlivých souhlásek vidíme na tabulce č. 2. (Havránek, 1976)
tvoření
závěrové
ústní nosní
Podle místa tvoření znělost
Podle způsobu retné retoretné
zubodásňové
N
п, п'
т, т'
к, к'
Z
б, б'
д, д'
г,г'
N
(м, м')
(н, н')
Z
м, м'
н, н' ц
ч'
polozávěrové
Z
středové
N
ф, ф'
с
ш
Z
в, в'
з
ж
úţinové
zado-
N
(л, л')
Z
л, л'
kmitavé N Z
hrtanové
retozubné přední zadní patrové patrové
N
bokové
předo-
х, х' й
(р, р') р, р' tabulka č. 2
40
HAVRÁNEK, B., et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : SPN, 1976. s. 25, 27, 28.
23
3 Vzájemný vliv jazyků při jazykových kontaktech Pro pochopení a studium dalšího jazyka pomáhají ţákovi praktické a teoretické znalosti, které má jiţ ze svého mateřského jazyka. Mezi jazyky existují určité jevy, předměty, pojmenování, které mají jazyky společné. A právě existence těchto společných jevů pomáhá ţákovi pochopit a učit se další jazyk. Co se týče jazyků českého a ruského, díky své příbuznosti je počáteční výuka jazyka lehčí a student zaznamenává rychlejší pokroky neţ například při studiu němčiny. V počátku studia ruštiny jako cizího jazyka je tato příbuznost a podobnost jazyků velmi pozitivním faktorem. V tomto případě mluvíme o kladném přenosu - pozitivním transferu.41 Na druhé straně existuje záporný vliv mateřštiny, který znesnadňuje studium ruského jazyka ve všech jazykových rovinách. Projevuje se záporným přenosem – negativním transferem, který se označuje také termínem interference. Negativním transferem se rozumí například to, ţe si student z mateřského jazyka přenáší způsob vyslovování hlásek, slov, intonaci, přízvuk, způsob spojování slov, tvoření vět apod. Tento transfer se dá vysvětlit z psychologického hlediska, student má zafixovaný mateřský jazyk, proto inklinuje k přenášení svého přirozeného jazyka do studia ruského jazyka.42
3.1
Kladný přenos Existuje několik typů kladných přenosů: záměrný – spontánní, přímý –
transformovaný. Přenos záměrný lze charakterizovat jako přenos, který je záměrně veden učitelem nebo výkladem v učebnicích. Máme na mysli, upozornění na určitý jev, který je shodný nebo podobný českému jazyku, aby se urychlil proces osvojení daného jevu. V oblasti gramatiky můţeme zmínit skloňování slova школа, které se mění pouze v 7. p. j. č. Co se týká spontánního transferu, jde například o slova ястреб znamená jestřáb a zní podobně, пасмурный день znamená pošmourný den a také zní podobně. Existují také slova podobně znějící, která mají ale jiný význam, například slova место, красный, духи, ale o těchto slovech více aţ v kapitole týkající se negativního transferu. Dalším
41
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 16. 42 Tamtéţ s. 17.
24
typem přenosu je přenos přímý, tím se rozumí přenos jevů, které jsou naprosto shodné či takových, jejichţ rozdíly jsou minimálně zanedbatelné. Jde například o výslovnost hlásek d, t, n, u aj. Přenos transformovaný znamená přenos jevu s určitou korekcí, například učitel upozorní ţáka na výslovnost де, те, не − upozorní na mnohem měkčí výslovnost je výslovnost těchto jevů v českém jazyce. V určitých případech transformovaný přenos překonává negativní transfer – například u nácviku výslovnosti ruského tvrdého |ж| a |ы|, učitel vyzývá studenty, aby hlásky vyslovovaly tvrdě oproti češtině. Kladný přenos z mateřštiny se uplatňuje především v přenosu teoretických znalostí o jazyce, při přenosu dovedností a návyků a moţnost při vyučování ruštiny uţívat český jazyk pro vysvětlování například sloţitých nebo nových jevů.43
3.1.1 Kladný přenos ve výslovnosti Je třeba říci, ţe na osvojování ruské výslovnosti má mateřština spíše záporný vliv. Interferenční působení je silnější a komplikovanější v oblasti výslovnosti neţ v oblastech gramatiky a lexika. Na druhou stranu je osvojování ruštiny mnohem lehčí pro slovanskou skupinu národů, tj. pro nás Čechy neţ pro národy germánských či jiných skupin jazyků. Mluvíme-li například o ruských slabikách де, те, не, ди, ти, ни, дю, тю, ню, дя, тя, ня atd, jsou tyto slabiky velmi blízké Čechům oproti Němcům, Angličanům, Francouzům. V lexikální rovině se kladný přenos uplatňuje mnohem intenzivněji. Český jazyk má s ruštinou spoustu společných slov, pocházejících z „общеславянcкой лексики―, patří sem slova jako je otec, syn, řeka, nést, sedět, kámen, voda (отец, сын, нести, река, сидеть, камень, вода) atd., jsou to slova, která jsou podobná hláskově i sémanticky českým protějškům. Tyto slova se čeští studenti velmi rychle naučí, ale problém můţe u některých slov vznikat u výslovnosti – leţet, pět, lyţe (лежать, пять, лыжи).44
3.2
Záporný přenos (interference) „V teorii cizojazyčného vyučování rozumíme interferencí narušování normy
při užívání cizího jazyka, a to buď vlivem jevů mateřského jazyka, nebo vlivem jiných jevů daného cizího jazyka. Interferenci můžeme v podstatě ztotožnit se záporným přenosem, 43
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 23-25. 44 Tamtéţ s. 26, 28.
25
protože tu jde o neuvědomělé přenášení (přitom mylné přenášení) jevů z jazyka do jazyka nebo uvnitř cizího jazyka. „P. Hagbol říká: Mateřský jazyk vám vnucuje své hlásky, své konstrukce a jiné zvláštnosti vždy, když se pokusíte překládat do cizího jazyka“ 45 Tak jako u kladného přenosu i u záporného existuje několik typů interference. Interferenci můţeme dělit podle jazykových plánů – existuje tedy interference v oblasti zvukové stránky jazyka, grafická interference, interference pravopisná a lexikální interference.46 My se zaměříme na interferenci v oblasti zvukové stránky, konkrétně na výslovnost. Interference se týká samozřejmě také přízvuku a intonace.
3.2.1 Interference ve výslovnosti Jak jsme jiţ zmínili, zvládnutí zvukové stránky ruštiny je při jejím studiu velmi obtíţné, konkrétně nejobtíţnější je osvojení dokonalé či jen dobré výslovnosti. Obzvlášť silný odpor kladou výslovnostní návyky z mateřštiny po 10. roce ţáka.47 V počátku studia student vnímá v mluvené ruské řeči cizojazyčné zvuky přizpůsobené hláskám mateřského jazyka. Jelínek uvádí, ţe někteří autoři hovoří o vhodnosti přehánění při nácviku výslovnosti, coţ podle nich usnadňuje percepci i produkci určitého jevu.48 Zde je uvedeno několik případů přizpůsobení ruských hlásek českým: u slova плóхо na konci slyší student na konci |o|, přestoţe je tam vysloven redukovaný zvuk |ъ|
u slova полька nepostřehne výslovnost měkkého |л|
u slova лыжи, vnímá všechny zvuky přizpůsobené češtině, české |л| na místo tvrdého ruského, |ы|, |ж|, |и| – jako české hlásky na místo ruských tvrdých.
45
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 36. 46 Tamtéţ s. 29. 47 Tamtéţ s. 99. 48 JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 26.
26
Interferenční chyby se zmenšují úměrně podle toho, jak ţák aktivně ke studiu přistupuje, zmenšují je časté náslechy, cvičení, konverzace s rodilými mluvčími atd., můţeme tedy říci, ţe tento typ interference se zmenšuje s tím, jak si ţák osvojuje zvukovou stránku jazyka. Jiţ zmíněné chyby, společně s intonací mohou působit problémy i ţákům, kteří lexiku a gramatiku ruštiny uţ dobře ovládají, jen text nemají připravený. Mluvčí se soustředí při projevu na gramatickou a lexikální rovinu a ve fonetické dělají často chyby, a tak zde dochází k zápornému transferu, kdy student mluví takzvanou „českou ruštinou―. Tento typ interference se objevuje aţ do vyšších stupňů studia ruštiny. Proto ve většině základních a středních škol slyšíme uţ zmíněnou „českou výslovnost ruštiny―. Co se týče výslovnosti, můţeme zmínit také interferenci grafickou a čtení, zpočátku student vnímá písmena azbuky jako české například slovo нос – vnímá jako noc místo nos. I tento typ interference prostupuje aţ do vyšších stupňů výuky ruštiny, například u slov символ a Веньямин studenti vyslovují často |b| namísto |v|. Studenti často dělají chyby také ve slovech typu университет, емансипация, apod., kde automaticky čtou na základě podoby slov všechny hlásky stejně, aniţ by si všimli změny hlásky, tento typ interference je opravdu častý a těţko se odnaučuje. Právě toto je jeden z negativních faktorů blízkých jazyků, kdy vám mateřština nutí její konstrukce slov a činí velké obtíţe, proto nelze o studiu ruštiny pro Čechy hovořit jako lehkém jazyku. Překonání interference je velmi obtíţný úkol, jeho zvládnutí dokazuje zvládnutí cizího jazyka. Překonání je ale úkolem aţ v nejvyšším stupni studia ruštiny.49
49
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 30.
27
3.2.2 Obtížné jevy výslovnosti z hlediska interference Veselý dělí jevy ruské výslovnosti z hlediska interference na snadné, středně obtíţné a velmi obtíţné. Některé jevy je obtíţné zařadit jednoznačně do jedné skupiny. Snadné
výslovnost neredukovaných přízvučných а, о, у, и, э
výslovnost psaných я, е, ѐ, ю, и na počátku slova (яма) po samohláskách (моя)
výslovnost tvrdých souhlásek б, м, н, т, atd. s výjimkou ж, ш, ц, л
výslovnost změkčených б', м', н', т', případně téţ ч Tyto souhlásky se sice liší od příslušných českých jak artikulačně tak akusticky, ale jde o rozdíl zanedbatelný.
Středně obtížné
výslovnost redukovaných hlásek
výslovnost ж, ш, ц, л, ы
výslovnost з', с', г', к', х', л'
výslovnost měkkých retnic (беда, девят) a р' (река) před redukovanou souhláskou
spojitou
výslovnost
předloţek
s následujícím
slovem,
které
začíná
samohláskou (в армии)
výslovnost -ться, -тся reflexív
Velmi obtížné
výslovnost měkkých retnic (ребята, пятый, мясо, ребѐнок, пѐрышко) a p´ (рядом) v přízvučné slabice
28
Toto dělení neobsahuje všechny jevy ruské výslovnosti, týká se pouze základních. Je třeba dodat, ţe přechody mezi druhou a třetí skupinou slov jsou pozvolné. Například co se týká výslovnosti л', lze zde rozlišovat určité stupně obtíţnosti. Za snadnější Veselý povaţuje výslovnost л'
v přízvučné slabice ли (лина, линия)
před souhláskami мальчик
na konci slova учитель
před а, е, у v nepřízvučné slabice (летать, любить)
za obtíţnější povaţuje výslovnost л'
v přízvučných slabikách před а, е, о, у, t. před napsanými я, е, ѐ, ю ляжет, полѐт, люди50
Zmíněné Veselého dělení bude výchozí pro praktickou část naší bakalářské práce.
50
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s. 62, 100.
29
4 Nácvik správné ruské výslovnosti v českých školách V této kapitole nastíníme problematiku nácviku správné ruské výslovnosti na českých školách. Téma je to velmi rozsáhlé, proto se mu věnujeme pouze v několika bodech a podrobněji bychom se jím chtěli zabývat v diplomové práci. Výuka ruského jazyka jako příbuzného slovanského jazyka má své výhody, ale samozřejmě také mnoho nevýhod. Několikaletý propad ruštiny, oproti velmi ţádané a na prvním místě stojící angličtině (viz. obr. č. 4), poznamenal kvalitu dnešní výuky ruštiny. Na základních či středních školách ruštinu vyučují učitelé, kteří ji učili jiţ před 20 lety a učí ji podle starých modelů. Proto bychom se měli pokusit, aby byla výuka ruštiny co nejefektivnější. V posledních
několika
letech
podle
dostupných
informací
(počet
zájemců
o vysokoškolské studium, otevírání více kurzů, zájem středoškoláků o ruštinu jako druhý cizí jazyk apod.) začíná být ruština pro studenty opět ţádaným a zajímavým jazykem. Tento fakt potvrzuje i statistika na obrázku č. 4. Vidíme, ţe během šesti let počet ţáků studujících ruštinu na základních školách rychle stoupá. Počet studentů se zvýšil téměř sedmkrát a ruština se stala třetím nejţádanějším jazykem. Studium cizích jazyků je velmi obtíţné, jelikoţ v něm nejde pouze a nastudování návyků jako v ostatních předmětech osnov ZŠ a SŠ, ale jde hlavně o osvojení určitých návyků. Celková výuka má směřovat k tomu, aby si student jazyk osvojil jako nástroj komunikace, dokázal psát, číst, mluvit a porozumět rodilému mluvčímu. Ruština byla či je povaţována za lehký jazyk pro české studenty, jelikoţ je češtině příbuzná, ale není tomu tak. Jistě je studium tohoto jazyka pro české studenty snadnější, zejména v začátcích, neţ studium například francouzského či španělského jazyka. Snadnější je především díky tomu, ţe příbuznost těchto jazyků se projevuje ve všech jazykových rovinách – lexikální, morfologické, syntaktické a fonologické. Ale nesmíme zapomenout, ţe právě příbuzností mezi jazyky vzniká také mnoho potíţí při studiu ruštiny, ať z morfologického hlediska či fonetického. 51
51
VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1985. s 9.
30
obrázek č. 452
4.1
Fonetický systém a jeho úloha při osvojování cizího jazyka Základní formou výrazového plánu je forma primární, fonetická, vedle stojí
sekundární forma, grafická, odvoditelná z fonetického plánu. Výrazový plán je jediným klíčem k obsahovému plánu, komunikaci. Za adekvátní zvládnutí výrazového plánu je bráno takové, které nebrání v komunikaci Čecha s Rusem. Pokud dochází k podceňování nácviku výslovnosti a poslechu, vzniká často problém při komunikaci ţáků a učitelů. Ţáci a učitelé se i přes nezvládnutí správné výslovnosti, vzájemně dobře domluví rusky, jelikoţ pouţívají stejného jazyka tzv. „českou― ruštinu. „Českou― ruštinou je označována ruština se silným českým akcentem – studenti nahrazují hlásky, dynamiku a melodii ruského jazyka prvky češtiny. Fonetická podoba slov, vět prostupuje všechny čtyři typy řečové činnosti: poslech, mluvení, čtení, psaní. Nedostatečné zvládnutí fonetické normy velmi ztěţuje komunikaci. Pokud nemá student zautomatizované výslovnostní návyky, jeho
52
SLADKOVSKÁ, K., Další cizí jazyk v českých základních školách [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z www: .
31
jazykový projev nikdy nebude připomínat věty cizího jazyka, proto bychom v cizojazyčném vyučování měli fonetice věnovat patřičné místo.53 Velký problém činí přizpůsobit sluch novému fonetickému systému, jelikoţ mateřština v tomto působí negativně a vzniká interference. Jiţ jsme zmínili, ţe obzvlášť silný odpor kladou návyky z mateřštiny po 10. roce ţivota (Veselý, 1985). I Jelínek se s tímto názorem ztotoţňuje, tvrdí, ţe děti předškolního a niţšího školního věku snáze přizpůsobují sluch k novému fonetickému systému neţ osoby starší.54
4.2
Metodika nácviku správné výslovnosti Didaktická zásada postupu od jednoduchého ke sloţitému, od lehčího ke sloţitějšímu
se uplatňuje i při nácviku výslovnosti, tuto zásadu je nutno v metodice fonetické stránky odlišovat od zásady postupu od známého k neznámému.
Podle Jelínka bývá princip
postupu od jednoduchého ke sloţitějšímu často porušován, jelikoţ učitelé nejprve přistupují k nácviku podobných hlásek a následně k nácviku nepodobných. Podobné hlásky jsou ale mnohem obtíţnější z hlediska percepce i produkce neţ hlásky ostatní. Co se týče zásady od známého k neznámému např. u měkkostní korelace v ruštině, doporučuje Jelínek vyuţít třech českých tvrdých a měkkých |d|-|d´|, |t|-|t´|, |n|-|n´|, především pro pochopení artikulačních pohybů jazyka. Korektivní kurz výslovnosti je nutno zařadit jiţ do počáteční výuky cizího jazyka. Jelínek rozděluje korektivní kurz výslovnosti do šesti stádií: 1/ dynamika a rytmus, 2/ melodie, 3/ měkkostní korelace, 4/ sonory, 5/ akomodace, 6/ asimilace, ale radí ani jedno stádium nezanedbávat. Mohla by vzniknout situace, kdy bychom věnovali pozornost měkkým hláskám, ale zanedbávali bychom dynamiku, rytmus a melodii a projev by opět zněl „českou― ruštinou, coţ je podle Jelínka na českých školách běţné.55
53
JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 7- 9. 54 Tamtéţ s. 16. 55 Tamtéţ s. 22-25.
32
Vysoká úroveň učitelovy výslovnosti hraje v hodinách velkou roli. Didaktická praxe dokazuje, ţe je pro studenty velkou motivací, především v počátcích vyučování. Svoji roli hraje také v následujících etapách, je-li vhodně doplňována demonstrací mluvených projevů, ve kterých se ţáci setkávají s výslovnostním stylem různých mluvčích. Demonstrace je velmi důleţitá. Podle Jelínka poslechová zkouška před nácvikem vyvolává u studentů potřebný stav napětí, který motivuje a aktivizuje fonetický nácvik.56 Pro demonstraci jevů se vyuţívají didaktické prostředky.
4.3
Didaktické prostředky ve výuce cizích jazyků Kaţdé vyučování by mělo mít vymezené prostředky a cíle, jinak tomu není ani
ve výuce cizích jazyků. „Pojmem prostředek se v pedagogice rozumí v širokém významu vše, co slouží k dosažení edukačních cílů. Didaktický prostředek označuje všechny předměty a jevy, které zajišťují, podmiňují a zefektivňují výuku s použitím odpovídajících výukových metod a organizačních forem napomáhají při dosahování výchovně-vzdělávacích cílů. Pojem materiální didaktický prostředek zužuje třídu didaktických prostředků na hmotné nosiče informací, na technická zařízení, výbavu škol a tříd, které slouží výchovně-vzdělávacím účelům.―57 Prostředkem se tedy označuje učivo či metody. Materiální didaktické prostředky dělíme na didaktickou techniku a učební pomůcky. Základní učební pomůckou je učebnice.58 Nesetkáváme se s jedním podrobnějším dělením materiálních didaktických prostředků, různí autoři dělí materiální didaktické prostředky podle různých kritérií.
56
JELÍNEK , S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. 1977. s. 26-28. 57 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha : Portál s. r. o., 2009. s. 258. 58 CHODĚRA, R. Didaktika cizích jazyků: úvod do vědního oboru. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Academia, 2006. s. 148.
33
U Šimoníka se setkáváme s následujícím dělení: učební pomůcky -
skutečné předměty, přírodniny, preparáty, výrobky
-
modely (statické, dynamické)
-
přístroje
-
zobrazení: obrazy a nákresy na tabuli, nástěnné obrazy, obrazové soubory, fotografie
-
symbolická zobrazení: schémata, grafy, diagramy, plány, mapy
-
nosiče statických obrazů: folie pro zpětný projektor, diafilmy, diapozitivy
-
nosiče dynamických obrazů a zvuku: videopásky, filmy
-
zvukové pomůcky: hudební nástroje, CD, magnetofonové pásky; dotykové pomůcky: reliéfové obrazy, texty slepeckého písma
-
nosiče počítačových programů: diskety a CD
-
literární
pomůcky:
učebnice,
sbírky
úloh,
čítanky,
slovníky,
encyklopedie, knihy, texty psané na tabuli aj.
didaktickou technika -
tabule: klasická, magnetická, flanelová a plexitová
-
magnetofony, přehrávače CD
-
jazykové laboratoře, sluchátková zařízení
-
přístroje pro statickou projekci: zpětné projektory, diaprojektory, epiprojektory
-
přístroje pro dynamickou projekci: videomagnetofony, filmové projektory, televizory
-
počítače a počítačové sítě 59
59
ŠIMONÍK, O. Úvod do školní didaktiky. BRNO : MSD, 2003. s. 81.
34
4.3.1 Didaktické prostředky pro nácvik správné výslovnosti Jak jsme jiţ zmínili, některé didaktické prostředky jsou prostředkem k demonstraci správné výslovnosti a následně imitaci, tj. příjmu a produkci řeči. Pomocí didaktické techniky a zvukových pomůcek je moţno dynamicko-rytmické celky přehrávat neustále dokola. Poslech zdokonaluje nejen percepci, ale i vyslovování a pozitivně se projevuje na zvládnutí zvukového systému jazyka.60 Pro poslech vyuţíváme didaktické techniky − magnetofony, přehrávače CD, videomagnetofony, filmové projektory, televizory, videomagnetofony, filmové projektory, televizor či počítač. Jejich úkol je především procvičovací a opakovací. Pro nácvik výslovnosti vyuţíváme také literárních pomůcek. Podle Jelínka je velmi vhodným a osvědčených způsobem memorování a recitace textů básní a písní. Hlasité čtení i vnitřní promlouvání podle něj hraje v nácviku výslovnosti také důleţitou roli. Pro podporu výkladu o fonetickém systému jazyka se vyuţívají také optické názorné prostředky, jako jsou nákresy znázorňující průřezy mluvidel, schematické zobrazení silových a délkových relací mezi slabikami, intonačních konstrukcí.61 Mnohá dělení didaktických prostředků uvádí, ţe základní učební pomůckou je učebnice. V učebnici Ruština nejen pro samouky se problematika výslovnosti řeší v prvních kapitolách. Kladem je, ţe učebnice obsahuje jako přílohu CD s mnoţstvím gramatických a drilových cvičení. I součástí učebnice Raduga jsou nahrávky. Ty obsahují velké mnoţství, cvičení zaměřují na gramatiku a pravidla výslovnosti, intonaci.62 Nahrávkám přikládáme velký význam, hlavně z toho důvodu, ţe student má moţnost je opakovaně poslouchat a tak si upevnit správnou výslovnost, intonaci, melodii, rytmus.
60
JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 27, 31. 61 taktéţ s. 36-39. 62 JANEK, A. Požadavky na moderní učební pomůcky pro efektivní výuku ruského jazyka. Brno, 2009. 101 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta.
35
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části naší bakalářské práce budeme analyzovat nahrávku klasické ruské pohádky Гуси-лебеди. Nahrávku jsme pořídili v hodině fonetiky prvního ročníku oboru Lektorství ruského jazyka, na Katedře ruského jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Nahrávka je nedílnou součástí naší práce a je její přílohou na CD, stejně tak jako text pohádky. Text četlo 22 studentů, z toho 21 dívek a jeden chlapec. Nikdo ze studentů není rodilý mluvčí. Studenti jsou začátečníci nebo mírně pokročilí. Vzhledem k tomu, ţe budeme rozebírat interferenční chyby ve výslovnosti, nezáleţí aţ tak na tom, zda student studuje jazyk dva roky, čtyři nebo je úplný začátečník. V teoretické části uvádíme, ţe problém interference ve výslovnosti se u studentů objevuje aţ do nejvyššího stupně studia jazyka. Pohádku Гуси-лебеди jsme zvolili z toho důvodu, ţe se v ní vyskytují rozmanité fonetické jevy, které jsou vhodné pro naši analýzu. Dalším důvodem bylo to, ţe je tento text pro studenty známý. Neznámý text jsme nezvolili proto, ţe mezi studenty jsou i úplní začátečníci a soustředili by se spíše na správně čtení jednotlivých slabik a písmen a ne na správnou výslovnost slov, redukování, změkčování apod. Na základě toho, ţe text znají, vědí, kde jsou v daných slovech přízvuky. Opakovaně text poslouchali a četli, znají tedy správné znění textu. Tím spíše by měly vyniknout chyby interferenční, které není tak lehké odstranit.
36
5 Analýza zvukového materiálu V analýze zvukového materiálu budeme vycházet z rozdělení podle Veselého (v teoretické části kapitola 3.2.2 Obtíţné jevy výslovnosti z hlediska interference), který z hlediska interference dělí jevy ruské výslovnosti pro české studenty na snadné, středně obtíţné a obtíţné. Postupovat budeme následovně. Ke kaţdému problematickému jevu vybereme vhodná slova z části textu kaţdého interpreta. Sestavíme tabulku, ve které uvedeme, zda dané slovo student přečetl správně nebo špatně. Procentuelně zhodnotíme úspěšnost výslovnosti určitého jevu, taktéţ úspěšnost daného studenta a poté celého vzorku studentů. Na základě těchto analýz sestavíme graf problematických jevů výslovnosti z hlediska interference od nejsnazších po nejtěţší a porovnáme ji s dělením podle Veselého. V tabulkách uvádíme tučně přízvučnou samohlásku, dále v hranaté závorce vţdy transkribovaný pouze jev, kterého se daná část rozboru týká – například u první skupiny přízvučných samohlásek
zvýrazníme u slova „была“ tučně přízvučné а
a zvýrazníme také modře „была“, jelikoţ právě analyzujeme výslovnost přízvučných samohlásek. Modře zvýrazníme tedy analyzovaný jev.
Pokud student přečetl daný jev správně je zvýrazněn transkribovaný přepis jevu zeleně [a], pokud by jej přečetl špatně, přepíšeme studentovu výslovnost jevu do transkripce a označíme ho červeně [ᴧ], vedle špatné výslovnosti vţdy uvedeme černě opravený jev [а].
slovo int. 1
například: |a|
|o|
|у|
|и|
|э|
была [ᴧ] / [a]
дочка [o]
булочку [у]
них [и]
-
slova chyby 4 1
úspěšnost
80%
37
Budeme analyzovat pouze některé jevy z dané skupiny. Například z tvrdých souhlásek jsme vybrali pouze písmena в, т, б, п, д, kterých je v textu největší mnoţství. Pod kaţdou tabulkou, tj. určitou skupinou analyzovaných jevů, shrneme problematiku jejich výslovnosti. V některých nejasných případech nám pro posouzení správné výslovnosti pomohla audio-nahrávka pohádky Гуси-лебеди, namluvená rodilým mluvčím, ruským hercem.
38
5.1
Snadné jevy výslovnosti z hlediska interference
5.1.1
Výslovnost neredukovaných (přízvučných) samohlásek |а|, |о|, |у|, |и|, |э|
slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19
|a|
|o|
|у|
|и|
|э|
была [a] старшие [а] пришла [а] пропали [а] бежала [а] дальше [а] батюшки [а] попался [а] нога [а] берега [а] братцем [а] матушка [а] полетали [а] была [а] старшие [а] пришла [а] пропали [а] бежала [а] дальше [а]
дочка [o] окошком [о] что [о] давно [о] моего [о] садовые [о] молочная [о] по лесу [о] ножках [о] молочная [о] что [о] -
булочку [у] улицу [у] будет [у] гуси [у] скажу [у] гуси [у] гуси [у] толкнуть [у] избушка [у] гуси [у] гуси [у] гуси [у] устьецо [у] булочку [у] улицу [у] будет [у] гуси [у] скажу [у] гуси [у]
них [и] посадила [и] кликала [и] чистое [и] -
-
рот [о] дочка [о] окошком [о] что [о] давно [о] моего [о] садовые [ь] / [o]
сливочки [и] бродить [и] сидит [и] увидала [ы] / [и] посадила [и] заслонила [и] пришли [и] них [и] посадила [и] кликала [и] чистое [и] -
-
slova chyby 4 0 4 0 4 0 4 0 3 0 3 0 4 0 4 0 4 0 4 1 4 0 3 0 4 0 4 0 4 0 4 0 4 0 3 0 3 1
úspěšnost
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 75% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 67% 39
slovo int. 20 slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
батюшки [а] попался [а] нога [ᴧ] / [а] 22 1
молочная [о] долго [о] ножках [о] 21 1
гуси [у] толкнуть [у] избушка [у] 22 0
сливочки [и] бродить [и] сидит [и] 18 1
0 0
4 0 4 0 4 1 83 3
100% 100% 75% 96%
V prvním rozboru jsme analyzovali výslovnost neredukovaných přízvučných samohlásek |а|, |о|, |у|, |и|. Například ve větě „У них была дочка да сынок маленький―, jsme rozebrali slova „них―, „была“, „дочка―. Celkový výsledek rozboru ukazuje, ţe chyba vznikla ve 3 z 83 případů. Chyby ve slovech „садовые― a „нога― vznikly nesprávným poloţením přízvuku. Studenti byli při čtení z 96% úspěšní, proto tuto skupinu můţeme zařadit do skupiny snadných hlásek pro výslovnost českých studentů a můţeme říci, ţe výslovnost těchto samohlásek nečiní českým studentům ruského jazyka problémy.
40
5.1.2 Výslovnost přízvučných
|я|, |е|, |ѐ|, |ю|, |и| na počátku slova nebo po
samohláskách, po tvrdém a měkkém znaku
slovo int. 1 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 14 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20 slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
|я|
|е|
|ѐ|
|ю|
|и|
-
-
сошьѐм [jо] еѐ [jо] -
-
-
-
-
яблоня [jа] -
съешь [jэ] съешь [jэ] съешь [jэ] -
-
-
-
съешь [jэ] съела [jэ] съела [jэ] -
яблоня [jа] -
-
съешь [jэ] яблоня съешь [jа] [jэ] съешь [jэ] побоялась ей [jа] [jэ] -
4 0
10 0
-
-
-
ѐж [jо] -
-
-
-
еѐ [jо] моѐ [jо] сошьѐм [jо] еѐ [jо] ѐж [jо] 8 0
-
0 0
их [ы] / [jи] стоит [jи] стоит [jи] стоит [и] / [jи] стоит [jи] стоит [jи] их [ы] / [jи] стоит [jи] стоит [jи] стоит [jи] стоит [jи] 11 3
slova chyby 1 0 2 1 2 0 3 0 2 1 1 0 1 0 1 0 2 0 4 0 1 0 2 1 2 0 3 0 2 0 3 0 1 0 33 3
úspěšnost
100% 50% 100% 100% 50% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 50% 100% 100% 100% 100% 100% 91%
41
V této tabulce se zabýváme výslovností přízvučných |я|, |е|, |ѐ|, |и| na počátku slova nebo po samohláskách, po tvrdém a měkkém znaku. V textu jsme měli 33 jevů této výslovnosti, studenti se dopustili chyby ve třech případech, úspěšní byli z 91%. Ve dvou případech studenti nezměkčili |и| ve slově их а třetí chyba vznikla opět nesprávným poloţením přízvuku ve slově стоит. Ve slovech стоит а стоит se studenti dopouštějí chyb velmi často. Učitelé na chybu upozorňují, i v učebnicích je této problematice věnovaná značná pozornost, ale i přesto se chyba velmi často opakuje.
42
5.1.3 Výslovnost tvrdých souhlásek (s výjimkou |ж|, |ш|, |ц|, |л|) |в| slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20
говорила [в] девочка [в] девочка [в] вдалеке [в] -
|т|
старичок [т] старшие [т] что [т] чистое [т] стоит [т] садовые стоит [в] [т] сливочки стоит [в] [т] вон толкнуть [в] [т] лавочке сидит [в] [т] схватила летят [в] [т] вышла что [в] [т] матушка [т] девушка рот [в] [т] говорила старичок [в] [т] девочка старшие [в] [т] девочка что [в] [т] вдалеке чистое [в] [т] стоит [т] садовые стоит [в] [т] сливочки стоит [в] [т]
|б| работу [б] забыла [б] будет [б] братца [б] батюшки [б] батюшки [у] батюшки [б] бродить [б] избушка [б] -
|п|
пойдѐм [п] побежала [п] пришла [п] поле [п] полетели [п] побежала [п] побежала [п] попался [п] побежала [п] подкралась [п] братцем посадила [б] [п] яблоня поскорей [б] [п] пришли [п] работу пойдѐм [б] [п] забыла побежала [б] [п] будет пришла [б] [п] братца поле [б] [п] батюшки полетели [б] [п] батюшки побежала [б] [п] батюшки побежала [б] [п]
|д| дочка [д] туда [д] вдалеке [д] дальше [д] дальше [д] долго [д] увидала [д] под [д] домой [д] дочка [д] туда [д] вдалеке [д'] / [д] дальше [д] дальше [д]
slova chyby 5 0 4 0 5 0 5 0 3 0 5 0 5 0 5 0 4 0 4 0 5 0 3 0 4 0 5 0 4 0 5 0 5 1 3 0 5 0 5 0
úspěšnost
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 80% 100% 100% 100% 43
slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
вон [в] лавочке [в] 19 0
толкнуть [т] сидит [т] 22 0
бродить [б] избушка [б] 20 0
попался [п] побежала [п] 22 0
долго [д] 15 1
5 0 4 0 98 1
100% 100% 99%
Dále jsme se zabývali rozborem tvrdých souhlásek (s výjimkou ж, ш, ц, л ). Chybu jsme našli pouze jednu, a to ve slově вдалеке, kdy student souhlásku д změkčil. Analyzovali jsme celkem 98 slov, úspěšnost byla 99%. I zde vidíme, ţe tato skupina souhlásek studentům problémy ve výslovnosti nečiní.
44
5.1.4 Výslovnost |д'|, |т'|, |н'|, |й|, |ч'|
slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20
|д'|
|т'|
|н'|
|й|
пойдѐм [д'] посадила [д'] девочка [д'] лебеди [д'] едятся [д'] едятся [д] / [д'] едятся [д'] бродить [д'] сидит [д'] деваться [д'] делать [д'] -
тебе [т] / [т'] -
них [н'] -
пойдѐм [ṷ] ей [ṷ] -
матери [т'] тѐмным [т'] полетели [т'] полетели [т'] полетели [т'] толкнуть [т'] -
нету [н'] унесли [н'] не [н'] не [н'] не [н'] не [н'] глиняная [н'] схватила унесла [т'] [н'] делать нечего [т'] [н'] пролетели заслонила [т'] [н'] девушка улетели ни [д'] [т'] [н'] пойдѐм тебе них [д'] [т'] [н'] посадила [д'] девочка матери нету [д'] [т'] [н'] лебеди тѐмным унесли [д'] [т'] [н'] едятся полетели не [д'] [т'] [н'] едятся полетели не [д'] [т'] [н'] едятся полетели не [д'] [т'] [н']
детей [ṷ] поскорей [ṷ] поскорей [ṷ] пойдѐм [ṷ] ей [ṷ] детей [ṷ] -
slova úspěšnost chyby дочка 5 [ч'] 1 80% девочка 3 [ч'] 0 100% девочка 4 [ч'] 0 100% чистое 5 [ч'] 0 100% печка 4 [ч'] 0 100% 3 1 67% молочная 4 [ч'] 0 100% 3 0 100% лавочке 3 [ч'] 0 100% молочная 4 [ч'] 0 100% нечего 4 [ч'] 0 100% веточками 4 [ч'] 0 100% покричали 5 [ч'] 0 100% дочка 5 [ч'] 0 100% девочка 3 [ч'] 0 100% девочка 4 [ч'] 0 100% чистое 5 [ч'] 0 100% печка 4 [ч'] 0 100% 3 0 100% молочная 4 [ч'] 0 100% |ч'|
45
slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
бродить [д'] сидит [д'] 21 1
толкнуть [т'] 18 1
не [н'] глиняная [н'] 20 0
ей [ṷ] 9 0
лавочке [ч'] 18 0
4 0 3 0 86 2
100% 100% 98%
V této kapitole se zabýváme vybraným měkkými souhláskami д', т', н', й, ч. Souhlásky д', т', н' jsou od ostatních ruských souhlásek vyděleny z toho důvodu, jelikoţ pouze tyto souhlásky jsou v češtině souhláskami párovými. Z tohoto důvodu by studentům neměl činit problém správně dané souhlásky vyslovit, o čemţ jsme se také přesvědčili v analýze. Chybovali pouze dva studenti. A to ve slově тебе, kde mohlo ke špatné výslovnosti dojít na základě přizpůsobení grafické podoby ruského slova českému a následnou špatnou výslovností tebe – тебе, jednalo by se tedy o grafickou interferenci s následnou špatnou výslovností. V druhém případě vznikla chyba ve slově едятся, kde student přečetl |д'| tvrdě.
46
5.2
Středně obtížné jevy výslovnosti z hlediska interference
5.2.1 Výslovnost samohlásek – 1.stupeň redukce
slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19
|я|
|e|
|а|
-
береги [и] налетели [и] слезами [и] метнулись [и] бежала [jэ] / [и] побежала [и] моего [ṷи] его [ṷи] побежала [и] унесла ['э] / [и] бережок [и] меня [ь] / [и] полетали ['э] / [и] береги [и] налетели [jэ] / [и] слезами [и] метнулись [ни] / [и] бежала [jэ] / [и] побежала [ы] / [и]
старушкою [ᴧ] забыла [а] / [ᴧ] сюда [ю] / [у] давно [a] / [ᴧ] печка [а] / [ᴧ] скажи [ᴧ] печка [а] / [ᴧ] указал [ᴧ] избушка [ᴧ] схватила [а] / [ᴧ] посадила [ᴧ] -
яблоня [ᴧ] молочная [ja] / [ṷ ᴧ] жилиная [ja] / [ṷ ᴧ] молочная [ja] / [ṷ ᴧ] яблоня [ᴧ] яблоня [ᴧ]
|ю|
-
-
старушкою
-
[ᴧ] забыла [ᴧ] давно [ᴧ] печка [ᴧ] скажи [ᴧ]
-
|о| говорила [ᴧ] отца [ᴧ] пропали [ᴧ] пирожка [ᴧ] молочная [a] / [ᴧ] молочная [a] / [ᴧ] полям [ᴧ] золотыми [ᴧ] погоню [ᴧ] спасобо [o] / [ᴧ] поскорей [ᴧ] домой [ᴧ] говорила [ᴧ] -
сюда отца [ю] / [у] [ᴧ] пропали [ᴧ] пирожка [ᴧ] -
slova úspěšnost chyby 3 0 100% 2 1 50% 3 1 67% 3 1 67% 3 2 33% 4 1 75% 4 3 25% 3 0 100% 4 1 75% 4 3 25% 3 1 67% 3 1 67% 2 1 50% 3 0 100% 2 1 50% 3 1 67% 3 1 67% 3 1 67% 3 1 67% 47
slovo int. 20 slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
молочная побежала [ja] / [ṷ ᴧ] [ы] / [и] его [ṷи] жилиная побежала [ja] / [ṷ ᴧ] [э] / [и] 8 22 5 10
печка [ᴧ] указал [a] / [ᴧ] избушка [ᴧ] 18 6
2 2
молочная [ᴧ] полям [ᴧ] золотыми [ᴧ] 19 3
4 2 3 1 4 2 69 26
50% 67% 50% 62%
5.2.2 Výslovnost samohlásek – 2. stupeň redukce |я| slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16
-
slova úspěšnost chyby маленький старичок старушкою старушкою 4 [ы] / [ь] [a] / [ъ] [jу] / [ṷу] [у] / [ъ] 4 0% заигралась старшие девочка 3 [ъ] [ṷь] [ъ] 0 100% будет кликала девочка 3 [ь] [ъ] [o] / [ъ] 1 67% крадывали чистое дурную лесом 4 [ъ] [ṷь] [ṷу] [ъ] 0 100% батюшки полетели 2 [у] [а] / [ъ] 1 50% дальше батюшки полетели 3 ['э] / [ъ] [у] [ъ] 1 67% дальше молочная батюшки простого 4 [ъ] [a] / [ъ] [у] [o] / [ъ] 2 50% спрашивает нобоялась по полям 3 [jэ] / [ṷь] [а] / [ъ] [a] / [ъ] 3 0% избушке ножках побежала 3 [ь] [ᴧ] / [ъ] [ъ] 1 100% кисельные увидала нею моего 4 [ṷь] [а] / [ъ] [jo] / [ṷу] [a] / [ъ] 3 25% бережок делать посадила 3 [ь] [а] / [ъ] [a] / [ъ] 2 33% заслонила лесное поскорей 3 [a] / [ъ] [ṷь] [a] / [ъ] 2 33% устьецо поскорей 2 [э] / [ь] [a] / [ъ] 2 0% маленький старичок старушкою старушкою 4 [ь] [a] / [ъ] [ṷу] [ъ] 1 75% старшие заигралась девочка 3 [jэ] / [ṷь] [ᴧ] / [ъ] [o] / [ъ] 3 0% будет кликала девочка 3 ['э] / [ь] [ъ] [ъ] 1 67% |e|
|а|
|ю|
|о|
48
slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20 slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyby
0 0
чистое [ṷь] -
крадывали
дальше [э] / [ъ] дальше ['э] / [ъ] спрашивает [jэ] / [ṷь] избушке [ь] 20 9
-
[a] / [ъ] -
молочная [ᴧ] / [ъ] побоялась [a] / [ъ] ножках [ᴧ] / [ъ] 17 13
дурную [ṷу] батюшки [у] батюшки [у] батюшки [у] 11 2
лесом [ъ] полетели [ᴧ] / [ъ] полетели [ᴧ] / [ъ] побежала [ъ] долго [o] / [ъ] побежала [ъ] 22 13
4 1 2 1 3 2 4 2 3 3 3 1 70 37
75% 50% 33% 50% 0% 67% 47%
Co se týče redukovaných samohlásek, rozdělili jsme je nejprve na dvě skupiny samohlásky prvního stupně redukce a samohlásky druhého stupně redukce. Při čtení samohlásek vznikají chyby nedostatečnou redukcí či na základě postavení přízvuku na špatné místo (například – student čte: налетели [нᴧл'эт'ьл'и], správně: налетели [нъл'ит'эл'и]). Všechny samohlásky jsou pak ve slově redukovány jinak neţ by měli a výsledné slovo zní zcela odlišně. Vzhledem k tomu, ţe studenti text znali a měli jeho čtení procvičené, budeme ke všem chybám přistupovat jako k chybám interferenčním. Při čtení samohlásek dochází hlavně u začátečníků k nedostatečné redukci. Je to tím, ţe v ruštině je přízvuk silný, coţ znamená, ţe nepřízvučné hlásky se redukují. V češtině je přízvuk slabý a ostatní samohlásky ve slově redukci nepodléhají. Někteří začátečníci hlásky neredukují vůbec, jiný velmi slabě, ne přesně podle zákonů ruské redukce (například − student čte: [указал], správně: [укᴧзал]; student čte: [пaб´эжалa], správně: [пᴧб´ижалᴧ]). Samohlásek, které podléhají prvnímu stupni redukce, jsme analyzovali celkem 69. Chyba vznikla v 26 případech, celková úspěšnost byla tedy 62%. U samohlásek podléhajících druhému stupni redukce studenti chybovali mnohem častěji. Ze 70 slov chyba nastala v 37 případech. Úspěšnost byla pouze 47%. Na základě výsledku bychom mohli tuto skupinu zařadit do obtíţných jevů výslovnosti. Pokud ale obě skupiny zprůměrujeme, tedy nebudeme rozlišovat samohlásky podle stupně redukce jako Veselý, dostaneme úspěšnost 55%, která uţ odpovídá skupině středně obtíţných jevů. Při přiřazování jevů do skupin obtíţnosti můţeme také přihlíţet k tomu, zda chyby 49
ve výslovnosti jsou dočasného charakteru nebo stálejšího. Podle mého názoru si student výslovnost redukovaných samohlásek osvojí snadněji a rychleji neţ například výslovnost tvrdých souhlásek |ж|, |ш|, |ц| či výslovnost měkkých retnic v přízvučné slabice. Značnou roli v naší analýze hraje i špatné postavení přízvuku. Proto bych souhlasila s dělením Veselého a skupinu zařadila do středně obtíţných jevů výslovnosti a při shrnutí analýzy budeme pracovat s úspěšností 55%.
50
5.2.3 Výslovnost |ы|, |ж|, |ш|, |ц|, |л| slova úspěšnost chyby старушкою платьице говорила slovo была жили 5 [ш] int. 1 [и] / [ы] [ж'] / [ж] [ц'] / [ц] [л] 3 40% крылышках братца крылышках slovo крылышках побежала 5 [ж] [ш] [л] int. 2 [ы] [ц] 0 100% причитывала slovo пришла братца пришла 4 int. 3 [ы] [ш] [ц'] / [ц] [л] 1 75% slovo выбежала нажили шкодили братца бросилась 5 int. 4 [ы] [ж'] / [ж] [ш] [ц'] / [ц] [л] 2 60% slovo бежала батюшки сказала 3 int. 5 [ж'] / [ж] [ш'] / [ш] [л] 2 33% slovo скажу дальше побежала 3 int. 6 [ж] [ш'] / [ш] [л] 1 67% slovo кисельные скажу батюшки молочная 4 int. 7 [ы] [ж] [ш'] / [ш] [л] 1 75% спрашивает slovo ѐжик указал 3 int. 8 [ж'] / [ж] [ш] [л] 1 67% slovo золотыми побежала избушка братец побежала 5 int. 9 [ы] [ж'] / [ж] [ш] [ц] [л] 1 80% slovo кисельные бежит матушка увидала 4 int. 10 [ы] [ж'] / [ж] [ш] [л] 1 75% slovo вышла бережок вышла братцем делать 5 int. 11 [и] / [ы] [ж] [ш'] / [ш] [ц'] / [ц] [л] 3 40% slovo прикрыла матушка яблоня 3 int. 12 [ы] [ш'] / [ш] [л] 1 67% slovo пирожок девушка отец успела 4 int. 13 [ж] [ш'] / [ш] [ц] [л] 1 75% старушкою платьице говорила slovo была жили 5 int. 14 [и] / [ы] [ж'] / [ж] [ш] [ц] [л] 2 60% slovo забыла побежала старшие братца забыла 5 int. 15 [и] / [ы] [ж'] / [ж] [ш'] / [ш] [ц] [л'] / [л] 4 20% slovo причитывала пришла отца пришла 4 int. 16 [ы] [ш'] / [ш] [ц] [л'] / [л] 2 50% slovo выбежала нажили шкодили братца бросилась 5 int. 17 [и] / [ы] [ж'] / [ж] [ш'] / [ш] [ц'] / [ц] [л'] / [л] 5 0% slovo бежала батюшки бежала 3 int. 18 [ж'] / [ж] [ш'] / [ш] [л] 2 33% slovo скажи дальше побежала 3 int. 19 [ж'] / [ж] [ш'] / [ш] [л] 2 33% slovo кисельные побежала батюшки побежала 4 int. 20 [ы] [ж'] / [ж] [ш] [л] 1 75% |ы|
|ж|
|ш|
|ц|
|л|
51
slovo int. 21 slovo int. 22 slova chyba
золотыми [ы] 15 5
ѐжик [ж'] / [ж] побежала [ж] 19 13
спрашивает
[ш] избушка [ш] 22 11
11 5
указал [л] побежала [л] 22 3
3 1 4 0 89 37
67% 100% 58%
Souhlásky ж, ш, ц jsou v ruštině pouze tvrdými souhláskami, proto činí českým studentům značné potíţe. Souhláska |л| je v ruštině měkká nebo tvrdá, oproti češtině, kde je střední |l|. Jak jsme zmínili v kapitole 3.2.2 u hlásky |l|, je v podrobnější analýze nutno rozlišovat různé úrovně obtíţnosti výslovnosti. Ve výslovnosti samohlásky |ы| studenti chybují, jelikoţ je to z hlediska artikulace hláska tvrdá, kdeţto v češtině měkká. V analýze jsme rozebírali 89 slov. Chyba vznikla ve 37 případech. Nejčastěji studenti chybovali ve výslovnosti |ж|, správně souhlásky vyslovilo pouze 32% studentů. Souhlásky ш, ц špatně vyslovila zhruba polovina. U třetiny studentů nastala chyba u výslovnosti |ы|. Nejmenší problém pak činila hláska l. Celková úspěšnost výslovnosti byla u toho rozboru 58%.
52
5.2.4 Výslovnost |з'|, |х'|, |с'|, |к'|, |г'|, |л'|
slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20 slovo int. 21
|з'|, |х'|
|с'|
|к'|
|г'|
|л'|
-
принесѐм [с'] заигралась [с'] кинулась [с] / [с'] себе [с'] гуси [с'] гуси [с'] гуси [с'] побоялась [с] / [с'] сидит [с'] сестра [с'] гуси [с'] гуси [с] / [с'] села [с'] принесѐм [с'] заигралась [с'] кинулась [с'] себе [с'] гуси [с'] гуси [с'] гуси [с] / [с'] побоялась [с']
маленький [к'] на травке [к] / [к'] кинулась [к'] вдалеке [к'] батюшки [к'] батюшки [к'] кисельные [к'] -
береги [г] / [г'] -
избушке [к] / [к'] кисельные [к] / [к'] -
-
жили [л'] мальчика [л] / [л'] кликала [л'] лебеди [л'] полетели [л'] дальше [л'] дальше [л] / [л'] по полям [л'] жилиная [л'] кисельные [л] / [л'] пролетели [л'] листиками [л] / [л'] полетали [л] / [л'] жили [л'] мальчика [л] / [л'] кликала [л'] лебеди [л] / [л'] полетели [л'] дальше [л] / [л'] дальше [л'] по полям [л']
-
-
-
-
-
-
маленький [к'] на травке [к] / [к'] кинулась [к'] вдалеке [к] / [к'] батюшки [к'] батюшки [к'] кисельные [к'] -
береги [г'] -
slova chyby 4 1 3 2 3 1 3 0 3 0 3 0 3 1 2 1 3 1 3 2 2 0 2 2 2 1 4 0 3 2 3 0 3 2 3 0 3 1 3 1 2 0
úspěšnost
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 80% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 75% 100% 100% 53
slovo int. 22 slovo chyby
0 0
сидит [с'] 22 4
избушке [к'] 17 5
2 1
жилиная [л'] 22 8
3 0 63 18
75% 73%
V této tabulce jsme analyzovali skupinu měkkých souhlásek с', к', г' do skupiny řadíme také з' а х', ale tyto jevy se bohuţel v textu nevyskytovali. Do tabulky jsme zařadili také výslovnost |л'|, kde student chybovali téměř ve třetině případů. Z celkem 63 slov, studenti chybovali 18krát. Vzhledem k nedostatečnému počtu všech jevů ze zadání, nemůţeme určit, která souhlásky činí největší potíţe. Celková úspěšnost je 73%.
54
5.2.5 Výslovnost měkkých retnic a |p´| před redukovanou samohláskou
slovo int. 1 slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20 slovo int. 21
|б'|
|м'|
|п'|
|в'|
береги [б] / [б'] побежала [б'] -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
выбежала [б'] бежала [б'] побежала [б'] берега [б'] -
метнулись [м'] пирожка [п] / [п'] -
побежала [б'] берега [б'] беда [б'] -
яблочками [м] / [м'] меня [м'] -
-
-
-
-
-
видал [в]/[в'] -
меня [м] / [м'] прибежала [б] / [б'] береги [б'] побежала [б'] выбежала [б'] бежала [б] / [б'] побежала [б'] побежала [б'] -
-
-
пирожок [п'] -
-
-
-
метнулись [м] / [м'] пирожка [п] / [п'] -
-
-
-
-
видал [в]/[в']
slova úspěšnost chyby береги 2 [р'] 1 50% приказывали 2 [р] / [р'] 1 50% пришла 1 [р'] 0 100% 2 0 100% 2 1 50% 1 0 100% берега 2 [р'] 0 100% 1 1 0% курьих 3 [p] / [p'] 2 33% берега 3 [р] / [р'] 1 67% бережок 2 [р'] 0 100% 1 1 0% пришли 3 [р'] 1 67% береги 2 [р'] 0 100% приказывали 2 [р] / [р'] 1 50% пришла 1 [р'] 0 100% 2 1 50% 2 2 0% 1 0 100% берега 2 [р'] 0 100% 1 1 0% 55 |р'|
slovo int. 22 slova chyby
побежала [б] / [б'] 17 4
яблочками [м'] 6 3 3 2
2 2
курьих [р] / [р'] 13 5
3 2 41 16
67% 61%
Jako další skupinu jsme analyzovali výslovnost měkkých retnic |б'| |м'|, |п'|, |в'| před redukovanou samohláskou a |р'| před redukovanou samohláskou. Vzhledem k tomu, ţe čeština nemá měkké varianty retnic, můţe studentům výslovnost činit potíţe. Jak vidíme v tabulce, chybovalo 39% studentů. Na základě výsledku můţeme tedy skupinu zařadit do středně obtíţné výslovnosti.
56
5.2.6 Spojitá výslovnost předložek s následujícím slovem, jež začíná na samohlásku slovo slovo int. 2 slovo int. 3 slovo int. 9 slovo int. 13 slovo int. 15 slovo int. 16 slovo int. 22
на улицу от отца
správná výslovnost [ н^ул'ицу] [ът^тца]
výslovnost studenta [н^ул'ицу] [ът^тца]
в избушке
[в избушк'ь]
[ф'избушк'ь]
в устьецо
[в уст'ьцъ]
[фустр'эцо]
на улицу от отца в избушке
[ н^ул'ицу] [ът^тца] [в избушк'ь]
celkem:
[н^ул'ицу] [ът^тца] [ф'избушк'ь]
slova chyby 1 0 1 0 1 1 1 1 1 0 1 0 1 1 7 3
úspěšnost
100% 100% 0% 0% 100% 100% 0% 57%
Co se týče spojité výslovnosti, chyba nastala u tří studentů ze sedmi. Tyto tři chyby vznikly u slov s předloţkou „v― (student čte: [ф'избушк'ь], správně: [в избушк'ь]).
57
5.2.7 Výslovnost -ться, -тся reflexív
slovo int. 5 slovo int. 6 slovo int. 7 slovo int. 8 slovo int. 9 slovo int. 10 slovo int. 18 slovo int. 19 slovo int. 20 slovo int. 21 slovo int. 22
slovo
správná výslovnost
едятся
[ц:^]
едятся едятся наколоться
[ц:^] [ц:^] [ц:^]
výslovnost studenta [ц:^] [ц:^] [ц:^] [ц:^]
поворачивается
[ц:^]
[ц:^]
деваться
[ц:^]
[ц:^]
едятся едятся
[ц:^] [ц:^]
[ц:^] [ц:^]
едятся
[ц:^]
[ц:^]
наколоться
[ц:^]
[ц:^]
поворачивается
[ц:^]
celkem:
[ц:^]
slova chyby 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 11 0
úspěšnost
100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%
Výslovnost -ться, -тся reflexív studentům nečinila problém, všichni je přečetli bez chyby. Úspěšnost byla 100%. Veselý zahrnuje výslovnost -ться, -тся reflexív do středně obtíţné skupiny výslovnosti. My však vidíme, ţe studentům výslovnost problém nečiní. Správnou výslovnost si osvojili dobře. Sice pracujeme pouze s malým vzorkem slov, ale na základě výsledku a porovnání s ostatními tabulkami a případy výslovnosti, bychom výslovnost -ться, -тся reflexív zařadili do skupiny snadné výslovnosti. Nepůsobí zde ani záporný přenos z českého jazyka, který by měl správnou výslovnost zásadně ovlivňovat.
58
5.3
Obtížné jevy výslovnosti z hlediska interference
5.3.1 Výslovnost měkkých retnic a |р'| v přízvučné slabice
slovo int. 1 slovo int. 4 slovo int. 5 slovo int. 7 slovo int. 10 slovo int. 11 slovo int. 12 slovo int. 13 slovo int. 14 slovo int. 17 slovo int. 18 slovo int. 20 slovo int. 21 slova chyby
|б'э|
|п'э|
|р'э|
|р'э|
тебе [бэ] / [б'э] себе [бjэ] / [б'э] -
-
-
-
тебе [б'э] себе [бjэ] / [б'э] бегать [б'э] 5 3
печка [п'jэ] / [п'э] печ [п'jэ] / [п'э] печка [п'jэ] / [п'э] 3 3
-
-
-
-
речка [р'jэ] / [р'э] река [р'э] речка [р'э] спрячь [р'а] -
-
-
-
речка [р'jэ] / [р'э] навстречу [р'э] поскорей [р'э]
-
-
-
-
речка [р'jэ] / [р'э] -
8 3
slova chyby 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 2 0 2 0 1 1 1 0 1 1 1 1 1 1 1 0 16 9
úspěšnost
0% 0% 0% 0% 50% 100% 100% 0% 100% 0% 0% 0% 100% 44%
Největší problém činí studentům výslovnost měkkých retnic v přízvučné slabice a |р'| v přízvučné slabice. Chyba vzniká na základě toho, ţe čeští studenti vyslovují zároveň s tvrdou souhláskou plné |j|, na místo pouze slabého takzvaného j-ového zvuku. Sice nám byl k dispozici pouze malý vzorek slov, ale i přesto můţeme říci, ţe studenti více chybovali v retnicích |б|, |п| a menší problém jim činila výslovnost |р'|. Chyba vznikla v 9 z 16 případů a úspěšnost tedy je 44%. 59
5.4
Shrnutí analýzy Celkem jsme analyzovali dvanáct skupin určitých jevů výslovnosti, jiţ předem
rozdělených do stupňů obtíţnosti podle docenta Veselého pro lepší přehlednost analýz. První stupeň obtížnosti - snadné jevy ve výslovnosti z hlediska interference zahrnoval čtyři skupiny k analýze. Podle výsledku naší analýzy jsme se rozhodli zařadit do skupiny také výslovnost -ться, -тся reflexív, která studentům nečinila potíţe. Podle našeho názoru při výslovnosti -ться, -тся reflexív nepůsobí ani z hlediska interference záporný vliv na výslovnost, a tak nevidíme problém zařadit výslovnost -ться, -тся u reflexív do skupiny snadných jevů. Výslovnost neredukovaných (přízvučných) samohlásek |а|, |о|, |у|, |и|, |э|
Výslovnost přízvučných |я|, |е|, |ѐ|, |ю|, |и| na počátku slova nebo po samohláskách, po tvrdém a měkkém znaku
Výslovnost tvrdých souhlásek (s výjimkou |ж|, |ш|, |ц|, |л|)
slova chyby 83 3
úspěšnost
slova chyby 33 3
úspěšnost
slova chyby
úspěšnost
98 1
Výslovnost |д'|, |т'|, |н'|, |й|, |ч'|
Výslovnost -ться, -тся reflexív
96%
91%
99%
slova úspěšnost chyby 86 2 98% slova chyby 11 0
úspěšnost
100%
60
Jak vidíme v tabulkách, studenti s výslovností daných hlásek problém neměli. Úspěšnost čtení se pohybuje mezi 100% − 91%. Analyzované jevy této skupiny se od českých liší jak artikulačně tak akusticky, ale rozdíl je zanedbatelný. Můţeme tedy souhlasit s vydělením těchto jevů do skupiny Snadné jevy výslovnosti z hlediska interference. Při čtení těchto hlásek působí kladný přenos, jelikoţ se od češtiny neodlišují tolik jako jevy následující, u kterých dochází k zápornému přenosu z češtiny na ruštinu. Středně obtížné jevy výslovnosti z hlediska interference vydělujeme do pěti skupin. Výslovnost redukovaných samohlásek
slova úspěšnost chyby 139 63 55%
Výslovnost |ы|, |ж|, |ш|, |ц|, |л|
slova úspěšnost chyby 89 37 58%
Výslovnost |з'|, |х'|, |с'|, |к'|, |г'|, |л'|
slova úspěšnost chyby 63 18 73%
Výslovnost měkkých retnic a |p´| před redukovanou samohláskou
Spojitá výslovnost předloţek s následujícím slovem, jeţ začíná na samohlásku
slova úspěšnost chyby 41 16 61% slova chyby 7 3
úspěšnost
57%
Úspěšnost studentů při čtení jevů střední obtíţnosti se pohybuje mezi 73% − 55%. Vyřadili jsme z této skupiny výslovnost -ться, -тся reflexív, kde studenti při výslovnosti nechybují. Dále jsme se rozhodli nedělit na dvě skupiny samohlásky prvního stupně redukce a druhého stupně redukce, jak jsme měli původně v plánu, a při přiřazování do stupňů obtíţnosti s nimi pracovat jako se skupinou „redukovaných samohlásek―. 61
Poslední skupina obtížné jevy výslovnosti z hlediska interference zahrnuje výslovnost měkkých retnic v přízvučné slabice a výslovnost |р'| v přízvučné slabice. K dispozici jsme měli bohuţel málo slov, ale i přesto je úspěšnost výslovnosti v naší analýze opravdu nejniţší ze všech analyzovaných skupin. Výslovnost měkkých retnic a |р'| v přízvučné slabice
slova chyby 16 9
úspěšnost
44%
Pro lepší znázornění demonstrujeme úspěšnost jednotlivých skupin analyzovaných jevů v grafu. Svislá osa znázorňuje procentuelní úspěšnost.
Pokud srovnáme dělení docenta Veselého s výsledkem naší analýzy, rozcházíme se pouze v jednom bodě – výslovnost -ться, -тся reflexív, kterou jsme zařadili do skupiny snadných jevů výslovnosti z hlediska interference.
62
ZÁVĚR Naše bakalářská práce se zabývala problematikou působení interferenčních vlivů na ruskou výslovnost českých studentů. Pokusili jsme se propojit téma z oblasti fonetiky s tématem interference, které spadá do oblasti didaktiky. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část nám poslouţila jako podklad pro analýzu, kterou jsme provedli v části praktické. Obsahuje čtyři kapitoly. První kapitola se zabývá obecnou fonetikou, obsahuje také kapitolu o pravidlech transkripce, která byla nezbytná pro přepis výslovnosti studentů do tabulek v naší analýze. Druhá kapitola se věnuje dělení samohlásek a souhlásek, problematice redukce. Třetí kapitola pojednává o vzájemném vlivu jazyků při jazykových kontaktech. Vysvětluje problematiku kladného a záporného přenosu mateřštiny na ruštinu. V podkapitolách se pak věnuje přímo výslovnosti, která je tématem naší práce. Tyto dvě kapitoly jsou hlavním podkladem pro praktickou část, v které se věnujeme problematice interference ve výslovnosti konkrétních samohlásek, souhlásek a další jevů. Poslední kapitola se zabývá tématem didaktiky, ve zkratce se věnuje výuce ruštiny na českých školách, i zde se zaměřujeme především na výslovnost. Jako cíl naší práce jsme si stanovili analyzovat interferenční chyby ve výslovnosti a následně je rozdělit do stupňů obtíţnosti. V analýze jsme vycházeli z rozdělení interferenčních chyb ve výslovnosti docentem Veselým v knize Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. Teoretické podklady pro analýzu jsou součástí teoretické části této práce. V práci rozebíráme zvukovou nahrávku studentů prvního ročníku oboru Lektorství ruského jazyka na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Pro analýzu jsme vybrali pohádku Гуси-лебеди, protoţe obsahuje dostatek slov nezbytných pro naši analýzu a také z toho důvodu, ţe text je pro studenty známý. Známý text jsme zvolili, aby se studenti soustředili přímo na správnou výslovnost a mohli vyniknout především chyby interferenční, které není tak snadné odstranit. Jak jsme zmínili, základem pro praktickou část je rozdělení interferenčních chyb ve výslovnosti podle docenta Veselého. V práci jsme postupovali následovně. Ke kaţdé skupině určitých jevů výslovnosti jsme sestavili tabulku, kde je uvedeno, zda student daný jev přečetl správně či špatně. Výsledkem je procentuelní zhodnocení úspěšnosti při výslovnosti daného jevu a následně zhodnocení úspěšnosti čtení celého vzorku daných jevů, na základě tohoto výsledku jsme zařadili v závěru danou skupinu jevů do stupně obtíţnosti. 63
Výsledek naší analýzy se aţ na jednu výjimku shodoval s dělením docenta Veselého. Jedná se o výslovnost -ться, -тся u reflexív, kterou jsme na základě naší analýzy zařadili do skupiny snadných jevů výslovnosti z hlediska interference. Jak uvádíme v práci, řadíme tento jev výslovnosti do dané skupiny, jelikoţ studenti ve výslovnosti ani jednou nechybovali a také na výslovnost -ться, -тся, podle našeho názoru, nepůsobí ţádný interferenční vliv mateřštiny, stejně jako na všechny jevy ve skupině Snadné jevy výslovnosti z hlediska interference. Výsledky naši analýzy se v dalším dělení shodovali s rozdělením interferenčních chyb ve výslovnosti docentem Veselým. Na základě naší analýzy rozdělujeme stupně obtíţnosti výslovnosti takto: Snadné jevy výslovnosti z hlediska interference:
výslovnost neredukovaných (přízvučných) samohlásek а, о, у, и, э
výslovnost přízvučných я, е, ѐ, ю, и na počátku slova nebo po samohláskách, po tvrdém a měkkém znaku
výslovnost tvrdých souhlásek (s výjimkou ж, ш, ц, л)
výslovnost д', т', н', й, ч'
výslovnost -ться, -тся reflexív
Středně obtíţné jevy výslovnosti z hlediska interference:
výslovnost redukovaných samohlásek
výslovnost ы, ж, ш, ц, л
výslovnost з', х', с', к', г', л'
výslovnost měkkých retnic a p´ před redukovanou samohláskou
spojitá výslovnost předloţek s následujícím slovem, jeţ začíná na samohlásku
Obtíţně jevy výslovnosti z hlediska interference:
výslovnost měkkých retnic a р' v přízvučné slabice
64
Téma výslovnosti jsme zvolili hlavně z toho důvodu, protoţe jí při výuce není přikládána taková důleţitost jako slovní zásobě či gramatice. V počátku se studium ruského jazyka zdá českým studentům snadné, díky své příbuznosti. Vzniká tu pozitivní transfer především v oblasti slovní zásoby a gramatiky. Naopak k negativnímu transferu dochází ve výslovnosti, a proto bychom měli důleţitost věnovat právě ji. Podle našeho názoru by se měli učitelé hned v začátcích zaměřit na interferenční chyby ve výslovnosti, vysvětlit studentům rozdíly mezi konkrétními jevy a pomocí cvičení se pokusit postupně tyto chyby odstraňovat. Chyby se zmenšují úměrně podle toho, jak ţáci ke studiu přistupují a také je zmenšují častá cvičení, náslechy, konverzace s rodilými mluvčími atd., pokud se tedy pokusíme interferenčním chybám ve výslovnosti předcházet aktivně jiţ od počátku studia, studenti si rychleji osvojí správnou výslovnost a vyhneme se takzvané „české ruštině―, kterou pouţívá většina studentů. Na bakalářskou práci bychom chtěli navázat v diplomové práci, ve které bychom chtěli sestavit cvičení vhodná pro nácvik správné výslovnost jevů, které podléhají interferenčním vlivům. I z tohoto důvodu obsahuje naše práce kapitoly věnující se tématu didaktiky.
65
РЕСЮМЕ Бакалаврская работа Problematika interference v nácviku správné výslovnosti ve výuce ruštiny na základě analýzy pohádky Гуси-лебеди занимается проблематикой правильного произношения звуков русского языка чешскими носителями языка и является темой из области фонетики. Данную проблематику мы выбрали прежде всего потому, что она нас очень интересует и мы считаем еѐ очень важной и современной, т.к. овладение звуковой стороной языка чешскими студентами
-
первостепенная задача при изучении русского языка. Это не только очень важная задача, но и довольно сложное дело. Преподаватели русского языка, как иностранного, должны обращать внимание на правильное прозношение и следить за интонацией своих учеников. Освоение грамматики и лексики является конечно основной задачей при освоении иностранного языка, но, в тоже время, мы не можем считать иностанный язык достаточно освоенным,
если мы не освоили также
орфоэпические правила языка. Негативный трансфер, т. е. интерференция, между чешским и руссикм языками проявляется
в основом как раз в произношении.
И потому у чешских студентов, изучающих русский язык, бывают часто тенденции приспосабливать русский язык родному языку, что
негативно отражается в их
произношении. По нашему мнению, надо освоить правильное произношение русских звуков уже на начальном этапе обучения русскому языку и далее необходимо уделять постоянное внимание тренировке правильного произношения и интонации, так как без них не может быть взаимопонимания чешского говорящего и его русского слушателя. Наша бакалаврская работа ставит своей целью проанализировать и обобщить главные трудности в произношении русского языка чешскими говорящими, которые возникают вследствие интерференции между этими близко родственными языками, найти, на примере конкретной звуковой записи чтения русского текста студентами первого курса, их ошибки и классификовать их по методике доцента Веселого, опубликованной в его книге Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku, и исходящей из анализа меры затруднения произношения некоторых звуков чешскими студентами. В нашей бакалаврской работе мы не занимаемся вопросом правильной интонации при произношении русского языка, т.к. по своему объему эта 66
проблематика
шире
намеченной
нами
работы
и
может
стать
темой
для самостоятельной бакалаврской работы. Бакалаврская работа состоит из двух частей – теоретической и практической. Теоритеческая часть имеет четыре главы. В первых двух главах мы занимаемся общими темами из области фонетики. Вначале первой главы мы занимаемся фонетикой вообще как языковой дисциплиной и ее значением. Далее мы сравниваем русскую и чешскую фонетическую систему звуков, занимаемся ортоепией, ортофонией, артикуляционной фонетикой а также транскрипцией. Вторая глава занимается классификацией гласных и согласных и их произношением. В третьей главе мы занимаемся взаимным влиянием русского и чешского языков и их интерференцией. Подробно мы, прежде всего, анализируем ошибки, возникающие вследствие интерференции в произношении русского языка чехами. В последней главе мы уделяем внимание обучению русскому языку в чешских школах с точки зрения опять же вопроса, сколько здесь уделяется внимания обучению правильному произношению русского языка. В практической части мы провели анализ звуковой записи студентов русского языка первого курса нашего факультета. Студенты читали классическую русскую сказку Гуси-лебеди, которую мы выбрали из-за того, что она содержит много слов, необходимых для нашего анализа. Мы работали не только с текстом и звуковыми записями студентов, но также с оригинальной записью сказки носителем русского языка, которая служила главным образом для контроля проведенного нами анализа. Звуковые записи студентов, запись носителя языка и текст сказки находятся в приложении к бакалаврской работе. Текст прочитала 21 студентка и 1 студент. Ни один студент не является носителем русского языка. Студенты были начального или средне продвинутого уровня. В данном случае для нас не является важной степень знаний учащихся, потому что интерферентные ошибки проявляются во всех уровнях обучения иностранному языку. Мы выбрали этот текст, потому что он уже был студентам знаком. Только в таком случае, когда студенты на начальном уровне читают уже знакомый им текст, можно проанализировать их правильное произношение русских звуков, правильную редукцию гласых звуков, смягчение согласных и так далее, и 67
найти ошибки, допускаемые студентами-чехами, ипроанализироватьи их причины с точки зрения интерференции с чешского языка в русский язык. Как раз на основании того, что они уже были знакомы с русским текстом и знали, где находятся в данных словах ударения, повторно читали и слушали этот текст и познакомились с правильным произношением, прослушав запись сказки, сделанную русскоговорящим актером, мы могли подхватить интерферентные ошибки, которые были заметны в их произношении, и от которых им нелегко избавиться. Как уже было сказано выше, в нашем анализе мы исходили из классификации интерферентных ошибок чехов в произношении русских звуков по книге доцента Веселего Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. Замеченные нами ошибки в произношении
мы отмечали в нами составленных
сравнивали их с правильным произношением, и затем после
таблицах и
каждой таблицы
проанализировали обнаруженные трудности русского произношения с точки зрения интерференции между чешским и русским языками. Все таблицы мы сравнили между собой и потом также сравнили наши выводы с результатами доцента Веселего.
Мы
Обнаруженные
использовали нами
ошибки
сравнительный мы
разделили
метод по
для
нашего
интерфентным
анализа. явлениям
в произношении по степени трудности на явления, легкие для нас чехов, явления средней
трудности
проанализировали
и,
наконец,
двенадцать
самые
групп
трудные
определенных
явления. явлений
В
целом
мы
интерференции
чешского языка в произношении русских звуков. Первая степень сложности – несложные явления в прозношении с точки зрения интерференции, включала в себе четыре группы звуков для анализа. Произношение подударных гласных |а|, |о|, |у|, |и|, |э|
слова успешно ошибки 83 3 96%
Произношение подударных |я|, |е|, |ѐ|, |ю|, |и| в начале слова,
слова успешно ошибки 33 3 91%
после гласных, после твердого и мягкого знака
68
Произношение твердых согласных (кроме |ж|, |ш|, |ц|, |л|)
Произношение мягких согласных |д'|, |т'|, |н'|, |й|, |ч'|
Произношение возвратных глаголов с суффиксами -ться, -тся
слова ошибк и 98 1
успешно
99%
слова успешно ошибки 86 2 98% слова успешно ошибки 11 0 100%
В соответствии с результатами нашего анализа мы решили зачислить в эту группу также произношение возвратных глаголов с суффиксамы -ться, -тся, которые чешским студентам не причиняют особых проблем.
По нашему мнению, при
произношении возвратных глаголов с суффиксамы -ться, -тся, не появляется с точки зрения интерференции никакого негативного влияния чешского языка на русское произношение, потому мы их внесли, в отличие от мнения доцента Веселего, в группу первой степени сложности. Средне сложные явления в произношении с точки зрения интерференции мы подразделяем на пять групп. Успешность студентов при чтении явлений средне сложного уровня колебалась между 73% − 55%. Из этой группы мы исключили произношение возвратных глаголов с суффиксамы -ться, -тся, где студенты, по нашим результатам, при произношении не допускают больших ошибок. Мы также решили не делить на две группы гласные звуки первой степени редукции и второй степени редукции, как мы это первоначально задумывали, и при их зачислении в группы разных степеней трудности работать с ними как с группой „редуцированных гласных звуков―.
69
Произношение гласных в безударном положении
Произношение |ы|, |ж|, |ш|, |ц|, |л|
Произношение |з'|, |х'|, |с'|, |к'|, |г'|, |л'|
Произношение губно-губных согласных перед подударным гласным и |p´| перед подударным гласным звуком.
Слитное произношение предлогов с последующим словом, начинающимся с гласного звука.
слова ошибки 139 63
успешно
слова ошибки 89 37
успешно
слова ошибки 63 18
успешно
слова ошибки 41 16
успешно
слова ошибки 7 3
успешно
55%
58%
73%
61%
57%
Последняя группа – трудные явления при произношении с точки зрения интерференции, включает в себя произношение мягких гуно-губных согласных в подударном слоге и произношение звука ׀п' ׀в подударном слоге. К анализу, к сожалению, у нас было очень мало слов, но и вопреки тому, успешность их произношения является самой низкой изо всех анализированых нами групп звуков. Произношение губно-губных согласных в подударном слоге и звука |p'| в подударном слоге
слова ошибки 16 9
успешно
44%
70
Когда мы сравнили классификацию доцента Веселего с результатами нашего анализа, то мы установили, что мы расходимся только в одном пункте − в произношении возвратных глаголов с суффиксамы -ться, -тся, которую мы включили в группу несложных явлений в прозношении с точки зрения интерференции чешского и русского языков. Итак, цель нашей работы была выполнена. Мы проанализировали звуковой материал и нашли примеры самых частых интерферентных ошибок чехов в произношении русских звуков, и разделили их в таблицы, составленные с точки зрения меры трудности их произношения для нас. Нашу работу мы хотим продолжить в дипломной работе, где мы собираемся составить упражнения, подходящие для тренировки правильного произношения и устранения ошибок чешских студентов, которые возникают вследствие интерференции между нашими языками.
71
SEZNAM LITERATURY Ruskojazyčná literatura: БАРХУДАРОВА, Е. Л. - ПАНКОВ, Ф. И. По-русски – с хорошим произношением − Практический курс звучащей речи. Москва : Русский язык, 2008. 192 с. ISBN 978-5-88337-160-7. БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. 2-е. Москва : Либроком, 2010. 208 с. ISBN 978-5-397-01256-0. ГВОЗДЕВ, А. Н. Современный русский литературный язык. Фонетика и морфология. 6-е. Москва : Либроком . 2009. 427 с. ISBN: 978-5-397-00191-5. ИВАНОВ, В. В., Современный русский язык. Теоретический курс. Фонетика. Москва : Русский язык. 1985. КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва : Академия, 2006. 256 с. ISBN 5-7695-2467-7. ЛИЗАЛОВА, Л. Упражнения по фонетике современного русского языка. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1990. 78 с. ISBN 80-210-0175-5. ЛЮБИМОВА, Н. А., Обучение русскому произношению: Артикуляция. Постановка и коррекция русских звуков. 2-е. Москва : Русский язык, 1982. 192 с. ОДИИНЦОВА, И. В., Русский язык как иностранный. Звуки. Ритмика. Интонация. Москва : Флинта, 2008. 368 с. ISBN 978-5-89349-383-2. OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 161 c. 72
Českojazyčná literaturа: HAVRÁNEK, B. et al. Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 1 : Hláskosloví a tvarosloví. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1976. CHODĚRA, R. Didaktika cizích jazyků: úvod do vědního oboru. Praha : Academia, 2006. 209 s. ISBN 8020012133. JANEK, A. Požadavky na moderní učební pomůcky pro efektivní výuku ruského jazyka. Brno, 2009. 101 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta. JELÍNEK, S. Kapitoly z metodiky vyučování ruštině. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 176 s. KOPECKÝ, L. V., LEŠKA, O. a kol. Česko-ruský slovník ve dvou dílech. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 864 s. KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. 214 s. ISBN 9788073686369. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-807367-546-2. ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 175 s. STARÁ, H. Problémy s výslovností tvrdých a měkkých souhlásek ve výuce ruského jazyka: bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2010. 59 s. ŠIMONÍK, O. Úvod do školní didaktiky. MSD : Brno. 91 s. ISBN 80-86633-04-7.
73
ŠROUFKOVÁ, M., VENCOVSKÁ, M., PLESKÝ, R. Rusko-český, česko-ruský slovník: rusko-českij, česko-ruskij slovar. 2. vyd. Voznice : LEDA, 2002. 1064 s. ISBN 978-80-7335-246-2. VACHEK, J. Lingvistický slovník Pražské školy. Vyd. české 1. Praha : Karolinum, 2005. 289 s. ISBN 8024609339. VESELÝ, J. Problematika vyučování ruštině jako blízce příbuznému jazyku. 1.vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 179 s. ISBN 14-459-85. Internetové zdroje Ruskojazyčné zdroje: ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка. [online]. Brno : Masarykova
univerzita.
[cit.
2012-03-25].
Dostupné
z WWW:
. КЕДРОВА, Ф. Е. Русская фонетика [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z www: .
Českojazyčné zdroje: KRČMOVÁ, M., Fonetika a fonologie.(2008) [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z WWW: . Metodika přípravy ke zkoušce z českého jazyka pro žadatele o trvalý pobyt (úroveň A1) [online]. Praha: Výzkumný pedagogický ústav, 86 s. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z WWW: . ISBN: 978-80-87000-24-3. SLADKOVSKÁ, K. Další cizí jazyk v českých základních školách. (2010) [online]. [cit. 2012-03-21]. Dostupné z WWW: . 74
PŘÍLOHY Příloha č. I: Сказка Гуси-лебеди Příloha č. II: Zvukový záznam na CD Příloha č. I.:
Гуси-лебеди Student 1, 14: Жили старичок со старушкою; у них была дочка да сынок маленький. «Дочка, дочка! — говорила мать. — Мы пойдем на работу, принесем тебе булочку, сошьем платьице, купим платочек; будь умна, береги братца, не ходи со двора». Student 2, 15: Старшие ушли, а дочка забыла, что ей приказывали; посадила братца на травке под окошком, а сама побежала на улицу, заигралась, загулялась. Налетели гуси-лебеди, подхватили мальчика, унесли на крылышках. Student 3, 16: Пришла девочка, глядь — братца нету! Ахнула, кинулась тудасюда — нету! Кликала, заливалась слезами, причитывала, что худо будет от отца и матери,— братец не откликнулся! Student 4, 17: Выбежала в чистое поле; метнулись вдалеке гуси-лебеди и пропали за темным лесом. Гуси-лебеди давно себе дурную славу нажили, много шкодили и маленьких детей крадывали; девочка угадала, что они унесли ее братца, бросилась их догонять. Student 5, 18: Бежала, бежала, стоит печка. «Печка, печка, скажи, куда гуси полетели?» — «Съешь моего ржаного пирожка, скажу». — «О, у моего батюшки пшеничные не едятся!» Печь не сказала.
75
Student 6, 19: Побежала дальше, стоит яблоня. «Яблоня, яблоня, скажи, куда гуси полетели?» — «Съешь моего лесного яблока, скажу» .— «О, у моего батюшки и садовые не едятся!» Student 7, 20: Побежала дальше, стоит молочная речка, кисельные берега. «Молочная речка, кисельные берега, куда гуси полетели?» — «Съешь моего простого киселика с молоком, скажу». — «О, у моего батюшки и сливочки не едятся!» Student 8, 21: И долго бы ей бегать по полям да бродить по лесу, да, к счастью, попался еж; хотела она его толкнуть, побоялась наколоться и спрашивает: «Ежик, ежик, не видал ли, куда гуси полетели?» — «Вон туда-то!» — указал. Student 9, 22: Побежала — стоит избушка на курьих ножках, стоит, поворачивается. В избушке сидит Баба-яга – морда жилиная, нога глиняная; сидит и братец на лавочке, играет золотыми яблочками. Student 10: Увидала его сестра, подкралась, схватила и унесла; а гуси за нею в погоню летят; нагонят злодеи, куда деваться? Бежит молочная речка, кисельные берега. «Речка-матушка, спрячь меня!» — «Съешь моего киселика!» Student 11: Нечего делать, съела. Речка ее посадила под бережок, гуси пролетели. Вышла она, сказала: «Спасибо!» — и опять бежит с братцем; а гуси воротились, летят навстречу. Что делать? Беда! Student 12: Стоит яблоня. «Яблоня - матушка, спрячь меня!» — «Съешь мое лесное яблочко!» Поскорей съела. Яблоня ее заслонила веточками, прикрыла листиками; гуси пролетели. Вышла и опять бежит с братцем, а гуси увидели — да за ней; совсем налетают, уж крыльями бьют, того и гляди — из рук вырвут! К счастью, на дороге печка. «Сударыня печка, спрячь меня!» — «Съешь моего ржаного пирожка!»
76
Student 13: Девушка поскорей пирожок в рот, а сама в печь. Гуси полеталиполетали, покричали-покричали и ни с чем улетели. А она прибежала домой, да хорошо еще, что успела прибежать, а тут и отец и мать пришли. Příloha č. II: K práci je přiloţen zvukový záznam na CD.
77
