PRÁVNÍ OCHRANA DOMÉN VE VZTAHU K PRÁVŮM NA OZNAČENÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Diplomová práce

PRÁVNÍ OCHRANA DOMÉN VE VZTAHU K PRÁVŮM NA OZNAČENÍ Jan Karlec

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michal Růžička, CSc. Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce: duben 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 14. května 2013 Jan Karlec

Poděkování Děkuji panu JUDr. Michalovi Růžičkovi, CSc., za odborné vedení diplomové práce, užitečné a podnětné připomínky a účinnou pomoc při zpracování. V Praze dne 14. května 2013 Jan Karlec

Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................ 3 2 Doménová jména ..................................................................................................... 5 2.1 Internet, IP adresy, doménová jména ................................................................. 5 2.2 Struktura a druhy doménových jmen .................................................................. 6 2.2.1 Domény prvního řádu (gTLD a ccTLD) ................................................... 6 2.3 Nové generické domény ..................................................................................... 7 2.4 Organizace a správa doménových jmen ............................................................. 8 2.4.1 UDRP ...................................................................................................... 10 3 Registrace domén druhého řádu pod doménou „.cz“ ............................................ 12 3.1 Pravidla pro tvorbu doménových jmen a princip „first come, first served“ ..... 12 3.2 Volba registrátora a uzavření smlouvy o registraci .......................................... 14 3.3 Vznik, změna, zánik registrace ......................................................................... 15 4 Doménová jména z pohledu práva ........................................................................ 17 4.1 Doménová jména jako předmět soukromoprávních vztahů. ............................ 17 4.2 Doménové jméno jako nehmotný statek .......................................................... 19 4.3 Doménové jméno jako předmět subjektivních práv ......................................... 20 4.4 Doménová jména a nový občanský zákoník .................................................... 22 4.5 Kolize doménových jmen s právy třetích osob ................................................ 23 5 Důvody ochrany doménových jmen ...................................................................... 26 5.1 Další funkce doménových jmen ....................................................................... 26 5.2 Trh s doménovými jmény ................................................................................. 28 5.3 Důvody ochrany - shrnutí ................................................................................. 29 6 Doménová jména a ochranné známky................................................................... 31 6.1 Zápis ochranné známky .................................................................................... 32 6.1.1 Absolutní zápisné překážky .................................................................... 33 6.1.2 Relativní zápisné překážky ..................................................................... 34

1

6.2 Práva vlastníka ochranné známky .................................................................... 35 6.2.1 Posouzení shodnosti, podobnosti a zaměnitelnosti doménového jména a ochranné známky .................................................................................. 36 6.3 Limity známkoprávní ochrany.......................................................................... 37 6.3.1 Specialita známkoprávní ochrany ........................................................... 38 6.3.2 Teritoriální omezenost známkoprávní ochrany ....................................... 39 7 Doménová jména a obchodní firma ...................................................................... 41 7.1 Ochrana doménového jména prostřednictvím obchodní firmy ........................ 42 8 Označení původu a zeměpisná označení ve vztahu k doménovému jménu .......... 45 9 Řešení sporů z doménových jmen „.cz“ ................................................................ 47 9.1 Soudní ochrana doménových jmen ................................................................... 47 9.1.1 Předběžná opatření .................................................................................. 48 9.1.2 Nároky uplatňované v soudních sporech ................................................ 49 9.2 Rozhodčí řízení ................................................................................................. 50 10 Doménová jména a nekalá soutěž ......................................................................... 52 11 Závěr ...................................................................................................................... 55 Seznam zkratek .......................................................................................................... 58 Seznam literatury a pramenů ...................................................................................... 59 Resumé ....................................................................................................................... 66

2

1 Úvod Internet se v posledních dvou desetiletích proměnil z původně vojenské a akademické počítačové sítě na komerční prostředí, které je využíváno řadou podnikatelů k podpoře či přímo k provozování svých podnikatelských aktivit. K tomu slouží zejména webové stránky, které mohou obsahovat nejen pouhé informace o jednotlivých podnikatelích a jejich produktech, ale které mohou zároveň sloužit k přímému prodeji zboží, rezervacím, aukcím a dalším komerčním funkcím. Jedním z faktorů, které mohou ovlivnit úspěšnost celé webové prezentace, je i vhodné doménové jméno, jakési zástupné slovní označení či adresa, pomocí kterého lze v síti Internet přistupovat k jednotlivým stránkám. S doménovými jmény se dnes setkáváme zcela běžně nejen ve virtuálním prostředí Internetu, ale i v tištěných médiích, na billboardech a v rádiích. Doménová jména pomáhají spotřebitelům orientovat se na trhu. Podobně jako obchodní firma, mají potenciál přilákat zákazníky správným směrem k držiteli takového jména. Vhodné doménové jméno tak pro podnikatele může představovat cennou konkurenční výhodu. Z hlediska práva je však tato oblast u nás i ve světě z velké části neupravena, a tak nezbývá než na doménová jména aplikovat již zavedené právní instituty. A právě problematice doménových jmen a zvláště pak možnostem jejich ochrany prostřednictvím práv na označení se věnuje tato práce. Smyslem práce není dopodrobna rozebrat veškeré právní aspekty související s doménovými jmény, které jsou v řadě případů často diskutované, ne zcela jasné a leckdy i sporné. Cílem práce je poukázat na možnost ochrany doménových jmen, jako ekonomického statku, který může mít pro svého držitele vysokou hodnotu, a to zejména prostřednictvím ochranných známek, obchodní firmy, označení původu a zeměpisných označení. Postupně se pokusím popsat jednotlivá chráněná označení ve vztahu k doménovým jménům, poukázat na nároky, které je možné z těchto právních institutů uplatnit a uvést možné způsoby, jak doménové spory řešit. Zohledněna přitom bude zejména rozhodovací praxe obecných soudů České republiky, Úřadu průmyslového vlastnictví a Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále také jen „Rozhodčí soud“). V závěru práce se pak pokusím zhodnotit vhodnost či

3

nevhodnost zmíněných označení k ochraně doménových jmen a poukázat na limity takovéto ochrany. Pro účely vysvětlení principů registrace doménových jmen a řešení sporů z doménových jmen jsem se rozhodl zabývat se především doménovými jmény registrovanými pod národní vrcholnou doménou „.cz“, neboť se domnívám, že tato doména představuje pro české subjekty zaměřující se na místní trh zcela logickou, očekávanou a nutnou volbu. V práci budou okrajově zmíněny i možnosti využití práva proti nekalé soutěži k ochraně doménových jmen, zejména však opět s ohledem na ochranu doménových jmen prostřednictvím práv na označení. Text práce je dokončen k 28. dubnu 2013.

4

2 Doménová jména 2.1 Internet, IP adresy, doménová jména Pro vymezení a pochopení samotného pojmu doménových jmen je nejprve nezbytné uvést určitá specifika Internetu a jeho fungování jakožto prostředí, pro které doménová jména vznikla, a ve kterém plní svoji primární funkci a to funkci adresní. Internet bývá definován jako globální (celosvětová) počítačová síť tvořená množinou dílčích, navzájem propojených sítí. Jednotlivé prvky v této síti využívají pro vzájemnou komunikaci pravidla označovaná jako TCP/IP protokol (Transmission Control Protocol/Internet Protocol).1 Prvky v síti se navzájem identifikují pomocí tzv. IP adres, které představují celosvětově unikátní číselný kód. IP adresa je 32 bitové číslo, zapisované jako čtveřice navzájem oddělených číslic desítkové soustavy, které mohou nabývat hodnot od 0 do 255.2 Konkrétní IP adresa určitého prvku pak může vypadat například takto: 195.113.8.11. Adresování pomocí číselných kódů je sice velmi výhodné pro počítače, méně vhodné je však pro člověka. Jen stěží by byli lidé schopni si pamatovat takovéto číselné adresy všech prvků, které navštěvují. Proto vznikla myšlenka vytvořit systém, který by lidem umožňoval jednoduchou adresaci pomocí snadno zapamatovatelných slov a jejich kombinací. Za tímto účelem byl v roce 1983 vyvinut Domain Name System (DNS), česky systém doménových jmen. Ten zajišťuje vzájemný převod číselných IP adres na adresy textové, tedy na doménová jména,3 která běžný uživatel Internetu a služby WWW4 zadává do adresního řádku webového prohlížeče, pokud hodlá navštívit určitou webovou prezentaci. Doménové jméno tedy

1

TRAPL, Vojtěch. Právní problematika národních domén. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových

jmen v rámci podnikatelských aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, s. 9-42. ISBN 978-80-86855-24-0. 2

Toto platí pro IP adresu v rámci protokolu IPv4. V rámci novějšího protokolu IPv6 jsou adresy čísla 128

bitová. IPv6 tedy nabízí možnost adresování daleko většího počtu prvků. 3

GÁLA, Libor, Jan POUR a Zuzana ŠEDIVÁ. Podniková informatika. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha:

Grada, 2009, 496 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2615-1. S. 427-428. 4

Aplikační služba World Wide Web (zkráceně též jen Web) je pouze jedna z mnoha služeb v počítačové

síti Internet. Tato služba umožňuje uživatelům prohlížení množství navzájem propojených dokumentů, zjednodušeně řečeno, umožňuje uživatelům Internetu navštěvovat webové stránky.

5

z technického hlediska představuje unikátní zástupné označení IP adresy, které v prostředí sítě Internet jednoznačně identifikuje jeden konkrétní prvek této sítě.

2.2 Struktura a druhy doménových jmen Vlastní doménové jméno se skládá z několika domén různých úrovní, které se od sebe v zápisu doménového jména oddělují tečkou. Doména představuje v rámci své úrovně unikátní sled znaků splňujících pravidla pro danou úroveň. Jednotlivé úrovně se číslují pozpátku. Poslední část doménového jména je umístěná zcela vpravo a je označována jako doména prvního řádu, doména nejvyšší úrovně či vrcholná doména (TLD - Top Level Domain). Po této doméně následuje doména druhého řádu (SLD Secondary Level Domain) a domény dalších nižších řádů, někdy též označované jako subdomény. Hierarchicky tak domény vytváří jakýsi doménový strom.5 V rámci jedné úrovně nemůže existovat více stejných domén, je však možné zaregistrovat například jednu doménu druhého řádu pod více domén prvního řádu. V případě doménového jména „prf.cuni.cz“ je doménou nejvyšší úrovně „.cz“. Doménou druhé úrovně je „.cuni“ a subdoménou je „.prf“. 2.2.1 Domény prvního řádu (gTLD a ccTLD) Z praktických důvodů, došlo k vytvoření několika základních doménových stromů, které rozšířily jmenný prostor, neboť jak je uvedeno výše, v každé úrovni může být jen jedno jméno shodného znění. V současné době se můžeme setkat s dvěma základními skupinami domén první úrovně. První skupina odráží historické aspekty Internetu, kdy Internet pokrýval pouze Severní Ameriku. Vrcholné domény byly pojmenovány podle různých typů společenských organizací, například „.museum“ pro muzea nebo „.edu“ pro vzdělávací organizace. Této skupině se říká generické vrcholné domény (gTLD - generic Top Level Domain). Jejich počet se postupně navyšoval z původních 7 na současných 22 generických vrcholných domén. Vnitřně se dále člení na sponzorované (sTLD) a nesponzorované. Sponzorované domény mají předem vymezený způsob užití a mají stanoveného konkrétního správce neboli sponzora. Registrace doménových jmen pod sponzorovanými doménami by pak měla být

5

O doménách a DNS. CZ.NIC, z. s. p. o. CZ.NIC [online]. 2013 [cit. 2013-03-9]. Dostupné z:

http://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/.

6

umožněna jen subjektům z daných odvětví. Například správcem sponzorované domény „travel“ pro odvětví cestování a turismu je Tralliance Registry Management Company, LLC. Sponzorovanými doménami jsou: „.aero“, „.asia“, „.cat“, „.coop“, „.edu“, „.gov“, „.jobs“,

„.mil“,

„.mobi“,

„.museum“,

„.post“,

„.tel“,

„.travel“

a

„.xxx“.

Nesponzorovanými doménami jsou: „.biz“, „.com“, „.info“, „.int“, „.name“, „.net“, „.org“ a „.pro“.6 Až na výjimky není způsob jejich užití ovlivněn geografickým faktorem. Takovou výjimkou je například doména „.gov“, jejíž užití je omezeno pouze pro vládní orgány a úřady USA na federální úrovni. Zcela stranou systému generických vrcholných domén stojí neveřejné infrastrukturní domény „.root“ a „.arpa“ vyhrazené pro technické účely. Generická doménová jména lze dále vnitřně členit podle řady dalších kritérií na neomezené, vyhrazené, vymezené, garantované a exkluzivní.7 Druhá skupina vrcholných domén využívá principu rozdělení na státy světa, přičemž každému státu náleží jeden kořen. Takovéto domény jsou označovány jako národní vrcholné domény (ccTLD - country code Top Level Domain). Mají podobu dvou znakových zkratek odpovídajících kódům států dle ISO 3166/MA. Česká republika má dle tohoto standardu zkratku CZ, proto i její národní vrcholná doména je „.cz“. Jedná se však o zcela umělé kritérium, které by sice mělo naznačovat určitou vazbu k danému území, avšak toto není podmínkou. Doménová jména registrovaná pod národní vrcholnou doménou konkrétního státu nemusí odrážet ani státní příslušnost registrujících osob či zemi jejich sídla, ani rozhodné právo či jakékoliv jiné právní nebo faktické vztahy k tomuto státu.8

2.3 Nové generické domény Vývoj generických domén směřoval k rozšiřování jejich počtu z původních 7 na současných 22. V rámci tří vln rozšiřování bylo navrženo několik stovek nových generických domén, z nichž bylo nakonec vybráno vždy jen několik. Ke zcela 6

Registry Listing. ICANN. Internet Corporation for Assigned Names and Numbers [online]. [cit. 2013-

03-09]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/resources/registries/listing. 7

DISMAN, Marek. Právní úprava domény "EU". Praha: Linde, 2011, 199 s. ISBN 978-807-2018-529.

S. 20. 8

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000,

210 s. ISBN 80-720-1245-2. S. 16.

7

revolučnímu kroku pak došlo v červnu 2011, kdy představenstvo ICANN9 po řadě jednání a po letech příprav odhlasovalo možnost vzniku tzv. nových generických domén nejvyšší úrovně (new gTLD). Tímto se otevřela cesta pro registraci „kvazi" neomezeného množství nových vrcholných domén. V tomto systému je totiž možné za splnění registračních podmínek registrovat jako domény první úrovně například kmen obchodní firmy („.skanska“), geografická označení („.prg“) či obecná označení („.beer“). Prvním dnem pro podávání přihlášek těchto nových doménových jmen byl stanoven 12. leden 2012 a lhůta pro podání přihlášky činila 90 dnů. Registrační poplatek byl vymezen na 185.000 USD s ročním udržovacím poplatkem ve výši 25.000 USD.10 Jedná se o částky podstatně vyšší, než kolik stojí registrace pod stávajícími generickými doménami nebo národními doménami. Pro srovnání, registrovat doménové jméno pod stávající generickou doménou „.com“ stojí okolo 200 Kč s DPH, v závislosti na zvoleném registrátorovi.11 Dle statistiky ICANN bylo ve lhůtě podáno celkem 1912 přihlášek.12 Ačkoliv se původně předpokládalo, že by ke spuštění prvních takovýchto domén mohlo dojít již ke konci roku 2012, v současné době se odhaduje začátek jejich provozu na druhé čtvrtletí roku 2013.13

2.4 Organizace a správa doménových jmen Internet je specifickým prostředím různě propojených počítačových sítí a jednotlivých počítačů, které jsou na sobě technicky i organizačně nezávislé. Globálnost a nezávislost této sítě prakticky vylučuje jakoukoliv centrální správu či 9

ICAAN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) je nestátní organizace mající za úkol

koordinaci v oblasti IP adres a doménových jmen. Blíže o ní je pojednáno v kapitole 2.3. 10

PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální

perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-807418-165-8. S. 145-151. 11

Aktuální ceník domén. ACTIVE 24, s.r.o. Domény.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z:

http://www.domeny.cz/cenik-domen/. 12

Program Statistics. ICANN. ICANN - New Generic Top-Level domains [online]. 2013, 18. 3. 2013 [cit.

2013-04-06]. Dostupné z: http://newgtlds.icann.org/en/program-status/statistics. Seznam nových domén lze nalézt na: http://whois.smartweb.cz/nove-domeny/. 13

MALIŠ, Petr. Začal proces přidělování nových. TLD domén správcům. Právo IT [online]. 20. 12. 2012

[cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/zacal-proces-pridelovani-novych-tld-domenspravcum.

8

centrálního provozovatele Internetu, natož pak správu veřejnou. Přesto je k zabezpečení efektivního fungování a kompatibility jednotlivých částí nezbytná určitá spolupráce na centrální úrovni. Přidělování IP adres a správa doménových jmen jsou jednou z takových oblastí, které si vyžádaly spolupráci na vyšší úrovni. Správu zajišťují zejména nestátní, soukromé instituce.14 Hlavním koordinátorem v oblasti přidělování doménových jmen a IP adres je dnes organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Jedná se o nestátní neziskovou organizaci, založenou 18. září 1998 podle kalifornského práva, se sídlem v Marina del Ray v Kalifornii.15 Hlavní cíle a organizační strukturu vymezují podrobně stanovy ICAAN. Podle nich je hlavním posláním organizace koordinace systému jedinečných identifikátorů na Internetu a zajištění stability a bezpečnosti jeho fungování.16 V čele ICANN stojí představenstvo, které má 21 členů. ICANN plní funkci zastřešující organizace, samotnou správu a registraci doménových jmen provádí odlišné subjekty, na které byla tato pravomoc přenesena. Svoji koordinační činnost ICANN realizuje zejména prostřednictvím smluvních instrumentů.17 Organizaci a správou vrcholných domén pak vykonávají jednotliví správci generických domén (akreditovaní registrátoři) a správci jednotlivých národních domén. Ti mají možnost výkon svých funkcí částečně či zcela delegovat na tzv. registrační zprostředkovatele. Činnost národních správců je dále koordinována na územním principu pěti oblastními registrátory, kteří provozují regionální internetové registry pro své členy. Správcem vrcholné národní domény „.cz“ je zájmové sdružení

14

PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální

perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-807418-165-8. S. 18. 15

Do roku 1998 vykonávala správu doménových jmen americké instituce IANA (Internet Assigned

Numbers Authority) na základě dohody s vládou USA. IANA je dnes součástí ICANN. 16

ICANN. BYLAWS FOR INTERNET CORPORATION FOR ASSIGNED NAMES AND NUMBERS, A

California Nonprofit Public-Benefit Corporation. [online]. 20. 12. 2012. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/about/governance/bylaws#I. 17

Blíže o jednotlivých dohodách, které ICANN uzavírá se správci a akreditovanými registrátory v:

PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-807418-165-8. S. 128-136.

9

právnických osob CZ.NIC, z. s. p. o., blíže popsané v kapitole 3. Oblastním registrátorem pro Evropu, Blízký východ a centrální Asii je nezisková organizace Réseaux IP Européens Network Coordination Centre. 2.4.1 UDRP V roce 1999 přijal ICANN na základě doporučení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) jeden z nejzásadnějších dokumentů pro řešení sporů z doménových jmen a to Jednotná pravidla (UDRP - The Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy). Jedná se o speciální systém alternativního řešení sporů pomocí jednotných pravidel u pověřených rozhodčích orgánů. UDRP se v současné době může uplatnit ve všech doménových sporech týkajících se původních generických domén a některých národních domén.18 ICANN ve smlouvě s akreditovanými registrátory zavazuje registrátory, aby začlenili UDRP do smluv s konečnými uživateli. Přihlašovatel doménového jména tak uzavírá smlouvu s registrátorem, jejímž obsahem je mimo jiné i podřízení se UDRP. Jádrem UDRP jsou ustanovení článku 4, která stanoví, v jakých případech je nutné podřídit se řízení dle jednotných pravidel. Je tomu tak v situacích, kdy (1) doménové jméno je shodné či podobné s ochrannou známkou, ke které má žalobce práva, (2) držitel nemá žádná práva k doménovému jménu a (3) jméno bylo registrováno ve zlé víře.19 K rozhodování sporů jsou příslušná pouze akreditovaná rozhodčí centra. Ta jsou v současné době čtyři. Nejstarším centrem je World Intellectual property Organization Arbitration and Mediation Center (WIPO Center) v Ženevě, které se v poslední době zabývalo i spory ohledně nových generických doménových jmen. V Asii sídlí Asian Domain Name Dispute Resolution Center (ANDRC) s kancelářemi v Hong Kongu, Pekingu, Kuala Lumpur a Soulu. Dalším centrem je National Arbitration Forum (NAF) ve městě Minneapolis. Nejmladším z center je pak Arbitration Center for Internet 18

K 22. 3. 2013 se jedna o 72 národních domén, jejichž správci přijali pravidla URDP.

Domain Name Dispute Resolution Service for country code top level domains (ccTLDs). WIPO: Arbitration and Mediation Center. [online]. 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/cctld/. 19

ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy. [online]. 24. 10. 1999 [cit. 2013-03-28].

Dostupné z: http://www.icann.org/en/help/dndr/udrp/policy.

10

působící při Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze. Procesní úpravu řešení sporů představují Jednotné zásady řešení sporů (RUDRP - Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy). Jednotlivá centra pak vydávají svá doplňková pravidla řešení sporů.20

20

List of Approved Dispute Resolution Service Providers. ICANN. Internet Corporation for Assigned

Names and Numbers. [online]. 2013 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/help/dndr/udrp/providers.

11

3 Registrace domén druhého řádu pod doménou „.cz“ Správcem národní vrcholné domény „.cz“ (ccTLD.cz) je zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC., z. s. p. o. Sdružení bylo založeno 21. května 1998 předními poskytovateli internetových služeb v České republice za účelem správy národní vrcholné domény „.cz“, k čemuž bylo sdružení i v souladu s pravidly ICANN pověřeno. Základními statusovými dokumenty jsou stanovy a zakladatelská smlouva. Sdružení v rámci své podnikatelské činnosti dle článku 4.2 stanov vytváří pravidla registrace domén pod národní vrcholnou doménou „.cz“, tato pravidla dále aktualizuje a vytváří mechanismy pro zabezpečení jejich fungování. Sdružení dále zajišťuje registraci pod národní vrcholnou doménou „.cz“, zajišťuje provoz jmenných serverů pro národní vrcholnou doménu „.cz“ a zastupuje národní vrcholnou doménu „.cz“ při koordinaci národních a regionálních registrářů a standardizačních institucí.21 Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD.cz (dále jen Pravidla) určují zejména základní postup při registraci, vznik, změny a zánik registrace, pravidla pro tvorbu jmen, odpovědnost sdružení a další. Působnost sdružení CZ.NIC jako správce byla rovněž v roce 2006 uznána v Memorandu Ministerstva informatiky České republiky a opětovně potvrzena Memorandem Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky z června roku 2012.22 V současné době má sdružení 109 členů.23

3.1 Pravidla pro tvorbu doménových jmen a princip „first come, first served“ Zájemce o registraci musí v prvé řadě zvolit způsobilé jméno. Dle článku 10 Pravidel může doménové jméno obsahovat pouze znaky z anglické abecedy [a-z] a číslovky [0-9], nesmí začínat ani končit znakem „-“. Rovněž nesmí obsahovat ani dva 21

CZ.NIC, z. s. p. o. Stanovy zájmového sdružení právnických osob CZ.NIC. [online]. 26. 6. 2012. cit.

2013-03-28]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/Stanovy20120612-26-schvalene_zneni.pdf. Čl. 4.2. 22

Srov. Memorandum s Ministerstvem informatiky České republiky ze dne 21. 4. 2006. Dostupné z:

http://www.nic.cz/files/nic/doc/Memorandum_CZ.NIC-MICR.pdf. A Memorandum s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky ze dne 25. 6. 2012. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Memorandum_CZ.NIC-MPOCR.pdf. 23

Stav k 23. dubnu 2013.

12

znaky „-“ za sebou. Celková délka jména pak nesmí přesáhnout 63 znaků. Pravidla tedy doposud neumožňují jeden z nových trendů v oblasti doménových jmen, kterým je používání národních znaků, v našem případě diakritiky nad písmeny. Podpora národních znaků se nazývá IDN (Internationalized Domain Name). Ve světě se tak můžeme setkat například s doménami typu „bücher.de“, „доменные-имена.com“ či „‫وب‬.‫ سم پاد‬.‫ای ران‬.ir“. Sdružení CZ.NIC opakovaně deklarovalo, že otázku implementace diakritiky nechává zcela na rozhodnutí lokální internetové komunity a v případě zájmu je připraveno ji zavést.24 Dále by měl přihlašovatel ověřit, zda je požadované doménové jméno volné, tedy jestli jej již nezaregistroval někdo jiný. Tuto skutečnost lze zjistit například pomocí služby „Vyhledávání v registru“, která je provozována na webových stránkách sdružení CZ.NIC. Při registraci domén se uplatňuje princip přednosti "first com, first served", tedy jméno je zaregistrováno tomu, kdo o něj jako první požádá, respektive zaplatí registrační poplatek. Tento princip je ve světě zcela běžný, avšak bývá často kritizován jako nedostatečný, neboť nebere v úvahu oprávněné zájmy třetích stran a umožňuje tak kolize doménových jmen s právy třetích osob. K částečnému prolomení tohoto principu došlo v případě přihlašování doménových jmen pod národní vrcholnou doménou „.eu“,25 kdy bylo přihlašování rozděleno do dvou časových období, na „Sunrise period“ a „Landrush period“. V rámci prvního období pak bylo k přihlášení doménového jména nezbytné prokázat přednostní práva k požadovanému doménovému jménu. V druhém období pak bylo za stanovených podmínek umožněno přihlašovat doménová jména širší veřejnosti.26

24

CZ.NIC, z. s. p. o. Koncepce sdružení CZ.NIC pro období 2012 - 2015. [online]. 6. 1. 2012. [cit. 2013-

03-28].Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/koncepce_2012-2015.pdf. S. 8-9. 25

Doména „.eu“ je doména nejvyšší úrovně patřící mezi národní vrcholné domény.Právní úprava této

domény se nachází v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 a nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004. 26

RABAN, Přemysl a Marie MORAVCOVÁ. .eu domain name. Vyd. 1. Praha: Beck, 2006, XVIII,

448 s. ISBN 8071795259. S. 34-35.

13

3.2 Volba registrátora a uzavření smlouvy o registraci Původně správu i registraci doménových jmen provádělo samo sdružení CZ.NIC, a to až do roku 2002, kdy došlo k přechodu na decentralizovanou správu. Správa a registrace jsou nyní oddělené a registraci doménových jmen pod národní vrcholnou doménou „.cz“ provádí tzv. pověření registrátoři, kteří uzavírají se sdružením CZ.NIC smlouvu o spolupráci při registraci domén. Na základě této smlouvy je registrátor oprávněn přistupovat do Centrálního registru doménových jmen, zadávat do něj požadavky a zabezpečovat správu pro koncové uživatele. Zejména je tedy oprávněn registrovat doménová jména a prodlužovat jejich registrace. Jedná se o obvyklý model, se kterým se můžeme setkat u většiny vrcholných domén. Registrátorem může být za splnění dalších podmínek stanovených Obchodními podmínkami sdružení CZ.NIC pouze právnická osoba, která (1) má sídlo v členském státu Evropské unie, (2) nebo sídlí v členském státě Evropského hospodářského prostoru či členském státě Evropského sdružení volného obchodu, (3) nebo je akreditovaným registrátorem ICAAN. Seznam registrátorů s rozsahem jimi poskytovaných služeb je opět uveden na webových stránkách sdružení CZ.NIC. Žadatel o registraci tedy uzavírá smlouvu s pověřeným registrátorem. Český právní řád smlouvu o registraci jako samostatný smluvní typ neupravuje, proto je třeba na tyto smlouvy nahlížet jako na inominátní smlouvy dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen „občanský zákoník), či § 269 odst. 2 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále také jen „obchodní zákoník“) v závislosti na tom, zda bude na straně žadatele vystupovat nepodnikatelský či podnikatelský subjekt. Zpravidla pak půjde o tzv. adhezní smlouvu.27 Základní povinností registrátora ze smlouvy o registraci je zajištění registrace a správy doménového jména. Základní povinností žadatele ze smlouvy je úhrada registračního poplatku. Výše úhrady za registraci je dle článku 9 Pravidel ponechána na dohodě registrátora s žadatelem. Cena se obvykle pohybuje mezi 150,- až 250,- Kč bez DPH za rok.28

27

Adhezní smlouva je taková smlouva, kde akceptant zpravidla může buď pouze přijmout, nebo

odmítnout návrh smlouvy zpracovaný druhou stranou, bez možnosti ovlivnit obsah této smlouvy. 28

Srov. ceníky uvedené například na http://www.regzone.cz/domena/domeny-cenik/

a http://www.registrace-domeny.cz/. Ceny jsou zachyceny ke dni 25. 3. 2013.

14

Bez ohledu na zvoleného registrátora musí každý žadatel o registraci doménového jména vyjádřit jedním z předepsaných způsobů souhlas s Pravidly.

3.3 Vznik, změna, zánik registrace Dle článku 2.6 Pravidel je doménové jméno možné registrovat pouze na celé násobky roku, počínaje dnem registrace, nejvýše však na deset let. Za den registrace se považuje den, kdy bylo doménové jméno zaneseno do centrální evidence. Sdružení CZ.NIC zaregistruje doménové jméno pokud jsou splněny podmínky článku 2.8 Pravidel. Mimo jiné jde o následující požadavky: řádná žádost o registraci, souhlas žadatele s Pravidly, způsobilé doménové jméno a uhrazení registračního poplatku. Subjekt, kterému bylo registrováno doménové jméno, pak Pravidla označují jako „držitele“. Při registraci nedochází k průzkumu, zda registrované doménové jméno nebude zasahovat do práv třetích osob. Držitel doménového jména však žádostí o registraci potvrzuje, že vyvinul veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě považovat, aby zjistil, zda registrací k takovému zásahu či porušení právních předpisů nedojde. 29 Dle článku 13.6 Pravidel, pak sdružení CZ.NIC nenese za registraci a užívání, včetně možných zásahů do práv třetích osob, odpovědnost. Registrace zaniká uplynutím 60 denní ochranné lhůty, která počíná běžet ode dne expirace. To je den následující po posledním dni lhůty, na kterou bylo doménové jméno registrováno. Před expirací a v ochranné lhůtě je možné registraci prostřednictvím registrátora prodlužovat a to i opakovaně. Prodloužení je, stejně jako registrace, možné opět jen na celé násobky roku a maximálně na deset let. Před uplynutím ochranné lhůty může být registrace zrušena sdružením CZ.NIC v případech, kdy tak stanoví Pravidla. A to zejména, bylo-li doménové jméno zapsáno v rozporu s pravidly pro tvorbu doménových jmen nebo na žádost držitele, podanou prostřednictvím registrátora. Sdružení CZ.NIC registraci rovněž zruší dle článku 16.3 Pravidel v případech, kdy tak stanoví vykonatelné soudní nebo správní rozhodnutí nebo

29

CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD . cz. [online]. 1. 12. 2012. [cit. 2013-

03-28].

Dostupné

z:

http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20121201.pdf.

Čl. 13.1.

15

rozhodnutí rozhodce či rozhodčího soudu. Pro tyto případy Pravidla předvídají i možnost převodu doménového jména, o kterém bude dále pojednáno v kapitole 9.1.2. Zvláštním případem registrace je tzv. speciální registrace doménového jména, kterou nabízí někteří pověření registrátoři. Tato služba není upravena Pravidly. Jde o jakousi předběžnou registraci expirujících doménových jmen v ochranné lhůtě, která zpravidla podléhá vyšší úhradě než běžná registrace. Nedojde-li v ochranné lhůtě k prodloužení registrace držitelem doménového jména, registrace zanikne a registrátor se pokusí přednostně a v co nekratší době zaregistrovat doménové jméno pro toho, kdo si jej u něj prostřednictvím speciální registrace předregistroval. Za tímto účelem zveřejňují někteří registrátoři seznamy aktuálně uvolňovaných doménových jmen.30 Pravidla rovněž upravují smluvní převod doménového jména, tedy změnu v osobě držitele. Ta je možná pouze na pokyn registrátora, který k tomu obdrží žádost od současného držitele a budoucího držitele. Budoucí držitel musí rovněž předepsaným způsobem vyjádřit souhlas s aktuálním zněním Pravidel.31

30

Uvolňované domény. ZONER SOFTWARE, a.s. RegZone.cz: Doména registrace domén [online]. [cit.

2013-03-12]. Dostupné z: http://www.regzone.cz/uvolnovane-domeny/100/. 31

CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD . cz. [online]. 1. 12. 2012. [cit. 2013-

03-28].

Dostupné z:

http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20121201.pdf.

Čl. 5.2.

16

4 Doménová jména z pohledu práva Problematika doménových jmen a právních vztahů s nimi souvisejících není ve většině právních řádů nikterak komplexně upravena.32 Významnou měrou k tomu přispívá i fakt, že značnou část úpravy právních vztahů v této oblasti tvoří masa pravidel nestátního původu, vydávaná příslušnými nestátními institucemi - správci domén. Takováto pravidla jsou ve vztahu k národním právním řádům v poměru komplementarity a mohou se pohybovat pouze v prostoru vymezeném kogentními zákonnými normami. Jejich smyslem je autonomní úprava na základě smluvních ujednání stran. Obecně se tento typ úpravy nazývá jako „soft law“.33 Ucelenou právní úpravu doménových jmen v současné době neobsahuje ani právní řád České republiky a rovněž neobsahuje ani jakoukoliv definici pojmu doménové jméno. Vzhledem k absenci právní úpravy je tedy nutné na doménová jména a jejich ochranu aplikovat obecné právní instituty. Výklad pojmu z právního hlediska je tak utvářen právní teorií a praxí (zejména rozhodnutími obecných soudů České republiky a rozhodčího soudu). Ty se shodují na tom, že tato problematika spadá do soukromoprávní oblasti, neboť veškerá práva a povinnosti k doménovým jménům vznikající jsou založeny na smluvním základě.

4.1 Doménová jména jako předmět soukromoprávních vztahů. Základním předpisem soukromého práva je občanský zákoník, který v § 118 odst. 1 říká: „Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.“34 Legální definici pojmu věc dnes účinný občanský zákoník nepodává, pouze se v § 119 odst. 1 omezuje na dělení věci na movité a nemovité a v odst. 2 téhož paragrafu

32

Výjimku představuje finský zákon o doménových jménech (Domain Name Act) a americký zákon na

ochranu spotřebitele proti cybersquattingu (Anticybersqauttting Consumer Protection Act). 33

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000,

210 s. ISBN 80-720-1245-2. S. 36-39. 34

§ 118 odst. 1 zákona č. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,ve znění pozdějších předpisů. Odstavec 2

téhož paragrafu pak dále dodává, že předmětem občanskoprávních vztahů mohou být i byty a nebytové prostory. Z povahy doménových jmen je však zřejmé, že o byt ani nebytový prostor nepůjde.

17

definuje nemovitosti jako „pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“35 Pojem věcí v právním smyslu je tak tradičně vykládán shodně právní praxí i teorií jako hmotné předměty (res corporalis) vnějšího světa za předpokladu, že jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí. Za těchto podmínek jsou pak dále za věci považovány i ovladatelné přírodní zdroje, resp. energie (např. tepelná, vodní a elektrická).36 Ačkoliv se vyskytují názory, že doménové jméno fyzicky existuje jako elektromagnetický záznam na pevném disku DNS serveru, převládající názor, se kterým se rovněž ztotožňuji, je takový, že doménové jméno nemá povahu věci ve smyslu ustanovení § 119 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož postrádá hmotnou podstatu.37 Jako další možnost se jeví uvažovat o doménovém jménu jako o právu. S doménovými jmény souvisí řada právních vztahů a z nich vyplývajících práv a povinností. Půjde zejména o vztahy založené registrací doménového jména či právní vztahy související s jejich užíváním a ochranou. Chápeme-li však doménové jméno jako určitý typ zástupného označení či adresu, nezbude než konstatovat, že doménová jména jsou předmětem těchto právních vztahů, nikoliv jejich obsahem, tedy právem či povinností. Je tedy nutno odlišovat doménové jméno od práv k doménovému jménu, která mohou být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Mezi odbornou veřejností se však minoritně vyskytují i názory, že doménové jméno představuje "smluvní nárok jeho majitele na zřízení a vedení zápisu tohoto doménového jména v databázi registrátora...".38 V takovém případě by pak doménové jméno mohlo být chápáno jako právo. Jako poslední možnost se tedy jeví podřazení doménových jmen do skupiny předmětů, které občanský zákoník označuje jako jiné majetkové hodnoty. Stejně jako u pojmu věc, i zde občanský zákoník neposkytuje legální definici tohoto pojmu. Právní 35

§ 119 zákona č. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,ve znění pozdějších předpisů.

36

ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxi, 1373 s. Velké

komentáře. ISBN 978-807-4001-086. S. 638. 37

Srov. MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. In: Http://www.pravoit.cz [online]. 9. 4.

2010 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil. PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, 210 s. ISBN 80-720-1245-2. S. 44. 38

FRIMMEL, Martin. Elektronický obchod: právní úprava. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2002, 321 s.

ISBN 80-717-5114-6. S. 176.

18

teorií je tato zbytková kategorie vykládána jako majetkové hodnoty, za předpokladu, že nejsou věcí ani právem, neboli jako hodnoty ocenitelné v penězích. Mezi jiné majetkové hodnoty bývá řazeno například know how či obchodní firma. Doménová jména nepochybně majetkovou hodnotu mají, o čemž svědčí i existence doménových trhů a aukcí.39 Uvedené podmínky dle mého názoru doménové jméno splňuje a může být tedy považováno za jinou majetkovou hodnotou ve smyslu ustanovení § 118 občanského zákoníku. Tento názor ostatně prezentoval i Nejvyšší soud České republiky, který konstatoval, že doménové jméno je třeba považovat za jinou majetkovou hodnotu a současně, že se nejedná o věc v právním smyslu ani pouhé subjektivní právo.40

4.2 Doménové jméno jako nehmotný statek Na doménové jméno by mohlo být rovněž nahlíženo jako na nehmotný statek. Za nehmotné statky právní doktrína obvykle označuje takové statky, které jsou vytvořeny konkrétním duševním obsahem a které mohou být předmětem společenských vztahů bez ohledu na své vyjádření v hmotné podobě.41 Nehmotné statky jsou zvláštním předmětem právních vztahů, od věcí se odlišují tím, že postrádají hmotnou povahu, ačkoliv často v hmotné podobě vyjádřeny být musí. Od subjektivního práva se pak liší tím, že je jeho předmětem.42 Často diskutovaným problémem v případě podřazení doménových jmen do této kategorie je naplnění jednoho z pojmových znaků nehmotných statků, kterým je tzv. potencionální ubiquita. To je schopnost nehmotného statku být kdykoliv a na jakémkoliv místě vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů, aniž by tím byla dotčena jeho podstata nebo funkce.43 Tím se nehmotné statky mimo jiné liší od statků

39

O ekonomických aspektech, úplatných převodech doménových jmen a oceňování pojednává blíže

kapitola 5. 40 41

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 3. 2009.Sp. zn.: 5 Tdo 45/2009. KNAP, Karel, Michal RŮŽIČKA, Milena OPLTOVÁ a Jan KŘÍŽ. Práva k nehmotným statkům.

1. vyd. Praha: Codex, 1994, 245 s. ISBN 80-901185-3-4. S. 11. 42

HENDRYCH, Dušan, Miroslav BĚLINA, Josef FIALA, Pavel ŠÁMAL, Ivana ŠTENGLOVÁ a Pavel

ŠTURMA. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-807400-059-1. S. 494 - 495. 43

KNAP, Karel, Michal RŮŽIČKA, Milena OPLTOVÁ a Jan KŘÍŽ. Práva k nehmotným statkům.

1. vyd. Praha: Codex, 1994, 245 s. ISBN 80-901185-3-4. S. 12.

19

hmotných. Někteří autoři se přiklánějí k názoru, že touto vlastností doménová jména neoplývají. Přestože registrovaná doménová jména mohou být vnímána na kterémkoliv místě a v jakémkoliv čase, užívány však mohou být pouze osobou, která jméno zaregistrovala.44 Opačný názor zastává například Š. Valent, který vychází z primárního účelu doménových jmen, kterými je identifikace a adresace v prostředí Internetu. Doménová jména jsou tak předurčena k tomu, aby je vnímalo a užívalo k adresování neomezené množství lidí. Již samotné zadání adresy autor považuje za užití doménového jména, a proto je možné doménová jména zařadit do kategorie nehmotných statků, byť se nedá říci, že již registrací vznikají práva srovnatelná s právem autorským či právy k ochranné známce.45 Pro nehmotné statky je rovněž charakteristické, že jsou chráněny systémem zvláštních práv, například právem autorským a právy souvisejícími, právy průmyslového vlastnictví či osobnostními právy.46 Absolutní povaha těchto práv pak vždy vyplývá ze zvláštního právního předpisu. K doménovým jménům však právní řád nezakotvuje žádnou zvláštní právní úpravu obsahující jejich pojmové znaky. Mohlo by tedy jít o nechráněné nehmotné statky.

4.3 Doménové jméno jako předmět subjektivních práv Subjektivním právem (oprávněním) rozumíme míru možného a dovoleného chování subjektu práva chovat se způsobem objektivním právem nezakázaným. 47 Podle své povahy se subjektivní práva tradičně člení na práva absolutní a relativní. Pro práva absolutní je charakteristické, že tato práva působí vůči všem (erga omnes), ostatní subjekty mají povinnost zdržet se zásahů do těchto práv. Oproti tomu relativní práva

44

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000,

210 s. ISBN 80-720-1245-2. S. 46-47. 45

VALENT, Štefan. Generické doménové mená a doménové spory. Revue pro právo a technologie. 30.

6. 2011, roč. 2011, č. 3. ISSN 1804-5383. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/12793. 46

HENDRYCH, Dušan, Miroslav BĚLINA, Josef FIALA, Pavel ŠÁMAL, Ivana ŠTENGLOVÁ a Pavel

ŠTURMA. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-807400-059-1. S. 494-495. 47

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009,

308 s. ISBN 80-738-0233-3. S. 149.

20

působí pouze mezi stranami (inter partes).48 Mezi absolutní práva jsou řazena práva věcná, práva k nehmotným statkům, právo na ochranu osobnosti a právo na nabytí zděděného majetku. Domnívám se, že doménová jména, jako jiné majetkové hodnoty ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 občanského zákoníku, nejsou předmětem žádných specifických subjektivních práv, s výjimkou práv závazkových. Veškerá práva k doménovým jménům vyplývají ze závazkového vztahu mezi žadatelem o registraci a registrátorem. Tento vztah ve většině případů stojí na smluvním základě,49 který je blíže popsán v kapitole 3.2. Stranám z tohoto vztahu plynou určitá práva a povinnosti, ty však působí pouze mezi stranami, nikoliv vůči všem. Dle mého názoru nezakládá český právní řád žádná absolutní práva k doménovým jménům a to ani právo vlastnické, jako nejtypičtější věcné právo. Vlastnické právo je tradičně chápáno jako neomezené právní panství nad věcí. Vzhledem k výše uvedenému užšímu pojetí věci v právním smyslu tedy doménová jména nemohou být předmětem vlastnictví. K ochraně doménových jmen tak nelze použít zákonných prostředků, které náš právní řád poskytuje k ochraně vlastnictví. Doménová jména tak nelze například ani spoluvlastnit, prodat, zastavit či na ně vést výkon rozhodnutí.50 Ve společnosti se lze často setkat s užíváním pojmu „vlastník doménového jména“. Takovéto spojení je však z výše uvedených důvodů terminologicky nesprávné a zavádějící a je třeba tento pojem vykládat s ohledem na projev vůle smluvních stran.51 V této práci je proto pro subjekt, kterému bylo doménové jméno zaregistrováno, používáno označení „držitel“. Ani tento pojem však není juristicky zcela správný, neboť doménová jména nejsou způsobilým předmětem držby dle ustanovení § 129 občanského zákoníku. Způsobilým předmětem držby však mohou být práva umožňující trvalý či opětovný výkon a tak by předmětem držby mohla být práva k doménovým jménům, byť jsou časově omezena na dobu registrace. Tu však lze opětovaně

48 49

Tamtéž, s. 149-151. DISMAN, Marek. Právní úprava domény "EU". Praha: Linde, 2011, 199 s. ISBN 978-807-2018-

529.S. 28-29. 50

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000,

210 s. ISBN 80-720-1245-2. S.44-45. 51

Tamtéž s.44-45.

21

prodlužovat. Označení „držitel“ jsem zvolil zejména s ohledem na to, že jej používají Pravidla sdruženi CZ.NIC a pojem je tak již zažitý.

4.4 Doménová jména a nový občanský zákoník Přetrvávající nejasnosti o právní povaze doménových jmen by měl vyjasnit nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník52), a to i přesto, že ani tento zákon neobsahuje zvláštní úpravu či alespoň legální definici doménových jmen. Nový občanský zákoník upouští od členění předmětů soukromoprávních vztahů na věci, práva a jiné majetkové hodnoty, tak jak tomu je v současně účinném občanském zákoníku z roku 1964. Namísto toho nový zákoník vychází z tzv. širšího pojetí věci v právním smyslu. Věc je nově definována jako „vše co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“.53 Této definici doménové jméno jistě vyhoví. Dále nová úprava vychází z tradičního členění věcí na movité a nemovité. Movité věci jsou pak dále děleny na věci hmotné a nehmotné. Hmotné věci jsou definovány jako části vnějšího světa, mající povahu samostatného předmětu. Nehmotné věci jsou pak práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné povahy.54 Věcmi tedy budou jak hmotné předměty (res corporales), tak předměty nehmotné (res incorporales). Takovéto širší pojetí by mělo umožnit používat ustanovení o věcech v právním smyslu i na nehmotné statky, jako jsou například objekty duševního či průmyslového vlastnictví.55 Doménová jména tak dle nového občanského zákoníku budou ideální soukromoprávní předměty s povahou nehmotných věcí.56 Složitější je však otázka, zda by mohlo být doménové jméno podle nové právní úpravy i předmětem vlastnického práva se všemi důsledky, které by z toho vyplývaly. Domnívám se, že nikoliv. Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku je věcí v právním smyslu to, „čeho se mohou týkat subjektivní majetková práva, zejména 52

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

53

§ 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

54

§ 496 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

55

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (zákon č. 89/2012Sb., občanský zákoník).

Konsolidované znění ze dne 3. 2. 2012. S.117. 56

TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, 23-24, s. 853-

855.

22

právo vlastnické.“57 Nemusí tedy jít pouze o právo vlastnické. Ne všechny nehmotné statky, které bychom řadili pod nehmotné věci, tak musí být ve vlastnictví. 58 V opačném případě by mohla být některým nechráněným nehmotným statkům s povahou nehmotné věci poskytována lepší soukromoprávní ochrana (bezplatná a neomezená), než nehmotným statkům chráněným zvláštními zákony (zapsané ochranné známky). 59 Pro právní klasifikaci doménových jmen tak není rozhodující to, že jsou dle nové právní úpravy věcmi v právním smyslu, ale to, že právní řád k doménovým jménům nezakotvuje žádná absolutní práva. Ochrana doménových jmen proto bude i nadále možná pouze nepřímo, prostřednictvím práv na označení či ochranou proti nekalé soutěži. Uvedené širší pojetí věci bylo ještě před přijetím nového občanského zákoníku částí odborné veřejnosti zpochybňováno, právě proto, že by mohlo vést ke stírání rozdílů mezi věcnými právy a závazkovými právy. 60

4.5 Kolize doménových jmen s právy třetích osob Registrace doménových jmen založená na principu „first come, first served“ probíhá z velké části zcela automatizovaně a nedochází při ní k ověřování, zda registrací nedojde k zásahu do oprávněných zájmů třetích osob. Tímto způsobem může dojít k situacím, kdy si některé subjekty ať už úmyslně či neúmyslně zaregistrují doménová jména shodná či zaměnitelná zejména s obchodní firmou nebo ochrannou známkou jiných subjektů. Registrací může rovněž dojít k zásahům do všeobecných osobnostních práv fyzických osob, do práva autorského či ke kolizím s jinými doménovými jmény. K těmto kolizím určitou měrou přispívá i nutnost jedinečnosti doménových jmen, kdy

57

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (zákon č. 89/2012Sb., občanský zákoník).

Konsolidované znění ze dne 3. 2. 2012. S. 118. 58

BOHÁČEK, Martin. Obecné otázky nového občanského zákoníku z hlediska práv duševního

vlastnictví. In: JAKL, Ladislav. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. 1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012, s. 12-44. ISBN 9788086855875. S. 34-36. 59

TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Licenční smlouva v pojetí nového občanského zákoníku. In: JAKL,

Ladislav. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. 1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012, s. 64-94. ISBN 9788086855875. S. 82-84. 60

STUNA, Stanislav a Jiří ŠVESTKA. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského

zákoníku. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 10.S. 366-373.

23

není technicky možné registrovat dvě shodná doménová jména a uspokojit tak všechny zájemce. Kolizi rovněž umožňuje teritoriální neomezenost vnímání doménových jmen. Byť je doménové jméno zaregistrováno pod národní doménou jednoho státu, vnímáno a užíváno může být po celém světě. Nelze tedy vyloučit, že doménové jméno registrované ve státě A nebude zasahovat do práv osob ze státu B. Principů registrace často zneužívají doménoví spekulanti, kteří si nechávají zaregistrovat doménová jména, kterými zasahují do práv třetích osob za účelem obohacení se či poškození oprávněného subjektu. Pro takovéto jednání se vžil pojem cybersquatting, který v užším smyslu bývá definován jako „zneužití principů přidělování doménových jmen, přičemž subjekt, který doménové jméno registruje, tím vyloučí možnost další registrace shodného doménového jména.“61 V širším pojetí cybersquatiing zahrnuje celou řadu jednání činěných ve zlé víře, nabývajících různých skutkových podob. Zejména se jedná o následující jednání:62 

Cybersquatting v užší podobě.



Domaingrabbing - Jedná se o hromadnou blokační registraci shodných či obdobných doménových jmen.



Typosquatting - Název této skutkové podstaty vychází z anglického „typo“, čili překlepu. Spekulant využívá lidských chyb při psaní adres a registruje tzv. překlepové domény. Obvykle půjde o domény, které obsahují vícero shodných znaků vedle sebe (např. „www.aaaaauto.cz“) či jmen využívajících záměn znaků, které jsou na klávesnici umístěny vedle sebe. Jako velmi problematické se jeví rovněž používání samohlásky „O“ a číslice „0“.



Trademark infringement - Toto označení přestavuje cílenou registraci doménových jmen shodných s ochrannou známkou.



Plánovaný či předběžný cybersquatting - Spekulant předvídá určité události a registruje dopředu doménová jména s úmyslem je později prodat.

61

POLČÁK, Radim. Nekalosoutěžní agrese na internetu. IPravník [online]. 19.10.2005 [cit. 2013-04-06].

Dostupné

z:

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obchodni-pravo/art_3791/nekalosoutezni-agrese-na-

internetu.aspx. 62

JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. Právo IT [online]. 22.9.2008 [cit. 2013-04-06].

Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby.

24

Posuzovaní zlé víry může být leckdy velmi obtížné, jako určité vodítko může například posloužit informace o tom, zda držitel doménové jméno nabízí oprávněnému subjektu k prodeji za účelem dosažení zisku či zda držitel hromadí doménová jména, tedy má zaregistrováno větší množství doménových jmen. V některých případech byla zlá víra shledána i v pasivním chování držitele, který pod daným jménem neprovozoval žádnou webovou prezentaci.63 O tom, že kolize doménových jmen s právy třetích osob nepředstavuje nikterak výjimečné situace, svědčí i narůstající počet doménových sporů. Dle statistik sporů řešených arbitrážním a mediačním centrem WIPO byl v roce 2012 řešen zatím nejvyšší počet sporů týkajících se registrace doménových od roku 1999.64 Řada z výše popsaných jednání by rovněž mohla vykazovat znaky nekalého soutěžního jednání ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obchodního zákoníku.65

63

Rozhodnutí WIPO Centra ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února

2000, č. D2000-0003. 64

Total Number of Cases per Year. WIPO, ADR. Arbitration And Mediation Center. [online]. 2013 [cit.

2013-04-06]. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/statistics/cases.jsp. 65

Blíže je o nekalé soutěži a doménových jménech pojednáno v kapitole 10.

25

5 Důvody ochrany doménových jmen 5.1 Další funkce doménových jmen Funkce doménových jmen není omezena pouze na základní identifikačně adresní funkci, kdy doménové jméno představuje slovní reprezentaci číselných IP adres, tak jak bylo popsáno v kapitole 1. Mimo ni plní doménová jména celou řadu druhotných funkcí, z nichž některé mohou být z uživatelského pohledu často mnohem důležitější. Uživatelem jsou přitom myšleny nejen subjekty, které adresy využívají například k přístupu k webovým prezentacím, ale i sami držitelé těchto jmen. Jedna z dalších funkcí, která by se dala pojmenovat jako funkce informační, vyjadřuje schopnost doménového jména vypovídat o obsahu, který lze pod adresou očekávat. Doménové jméno tak může velmi dobře poskytnout základní informaci o zaměření webových stránek, zároveň však tuto vazbu nemusí vyjadřovat vůbec, popřípadě může uživatele úmyslně klamat. Příkladem může být doménové jméno „www.husky.cz“, pod kterým by někteří uživatelé mohli očekávat webovou prezentaci věnující se sibiřskému psímu plemeni husky, popřípadě stránky českého výrobce sportovního vybavení Husky. Doménové jméno má však zaregistrované společnost Newag, s. r. o., nabízející prostřednictvím této stránky centrální vysavače. Důležitou roli pak doménová jména hrají zejména v komerčním prostředí, kde plní funkce soutěžní a propagační. Prezentace jednotlivých soutěžitelů a jejich výrobků v prostředí internetu je dnes nezanedbatelnou součástí podnikání řady subjektů. Pomocí webových stránek lze poskytovat informace o nabízených produktech či službách na globální úrovni. Dle statistik Českého statistického úřadu mělo v roce 2012 65,4 %66 českých domácností přístup na Internet, přičemž toto procento se každý rok zvyšuje. Vzhledem k poměrně nízkým cenám registrace doménových jmen a webhostingu67 webových stránek se tak webové stránky staly poměrně levným způsobem jak oslovit 66

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Česká republika v číslech 2012: Informační společnost. [online].

12. 12. 2012. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/C90039DAB0/$File/14091219.pdf. 67

K provozu webových stránek pod určitou doménou nepostačuje pouze zaregistrovat si doménové

jméno. Stránky je nutné provozovat na určitém serveru, který k tomu z technického hlediska poskytuje nezbytný datový prostor a služby. Pronájem prostoru na cizím serveru se nazývá webhosting.

26

vysoké

množství

potencionálních

zákazníků.

Stránky

však

neslouží

pouze

k poskytovaní informací, ale na podnikání v prostředí Internetu stojí celá řada úspěšných bussines modelů, označovaných souhrnně jako e-business. Jde zejména o tzv. e-commerce, čili e-shopy s rozličnými produkty (prodej přes Internet), rezervační systémy, internetové bankovnictví či zábavní portály. Z obsahového průzkumu webových stránek provedeného sdružením CZ.NIC v dubnu 2012 vyplynulo, že 41 % doménových jmen zaregistrovaných pod národní doménou „.cz“ patřilo firemním prezentacím. Pouze 7 % sloužilo osobním prezentacím jednotlivců. 68 Webových stránek je však v prostředí Internetu provozováno velké množství a uživatelé se v nich mohou pouze stěží orientovat. Volba vhodného doménového jména tak může přispět ke zvýšení návštěvnosti webových stránek a zpřístupnění jejich obsahu co nejširšímu okruhu potencionálních zákazníků. Úspěšnost dané webové prezentace dle mého názoru pak přirozeně závisí na mnoha dalších faktorech, jako je vhodný design, optimalizace pro vyhledávače, a samozřejmě obsah stránek a typ nabízených produktů. Při volbě doménového jména by zájemce o jeho registraci měl zvážit vyjma omezení vyplývajících z Pravidel (kapitola 3.1) i následující faktory: Volba domény

S ohledem na předpokládaný územní dopad domény by měl zájemce

nejvyššího řádu

zvolit vrcholné doménové jméno generické či národní. Pro volbu může být rovněž rozhodující jazyk následně umístěné webové prezentace.

Zohlednění obsahu a

Doménové jméno může i nemusí naplňovat výše popsanou

účelu stránek

informační funkci. Jako vhodné se jeví používat například kmen obchodní firmy či ochrannou známku.

Snadná

Většina uživatelů bude adresu zadávat až poté, co ji někde viděla či

zapamatovatelnost

se o ní doslechla. Doménové jméno by tedy mělo být snadno zapamatovatelné. V opačném případě bude uživatel využívat služeb internetových vyhledávačů a je možné, že uživatel z vyhledaných možností zvolí nakonec odkaz na konkurenční webové stránky.

Vhodná délka

68

Toto kritérium souvisí se snadnou zapamatovatelností. Čím kratší

Doména .CZ se zařadila mezi milionáře. CZ.NIC, z.s.p.o. CZ.NIC [online]. 19. 11. 2012 [cit. 2013-04-

06]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/1257/domena-.cz--se-zaradila-mezi-milionare/.

27

doménové jméno, tím lépe zapamatovatelné. Nicméně pro budoucí registrace je zohlednění tohoto kritéria značně omezené. V rámci jedno a dvou znakových domén je již 100 % obsazenost. Práva třetích osob

Zájemce o registraci by měl rovněž zvážit, zda registrací nezasáhne do práv jiných osob.

Další marketingové

Do této skupiny by se dalo zařadit množství pravidel, která mohou

faktory

dále ovlivnit zapamatovatelnost doménových jmen, jako je například přednost jednoslovných názvů, srozumitelnost, libozvučnost či snadný zápis na klávesnici.69

5.2 Trh s doménovými jmény Doménová jména, respektive práva k nim, jsou často velmi lukrativním obchodním statkem. Tato skutečnost vyplývá mimo jiné z již několikrát zmiňované unikátnosti doménových jmen. Převod práv k doménovému jménu předvídají i Pravidla. Převod může probíhat jako úplatný i bezúplatný. Cena práv k atraktivnímu doménovému jménu přitom může mnohonásobně převyšovat registrační poplatky. Mezi nejdražší doménová jména patří mediálně známé doménové jméno „sex.com“, jehož převedení stálo nového držitele 13 milionů USD. Dále doménové jméno „diamond.com“ s cenou 7,5 milionu USD či „fly.com“ s cenou 1,76 milionu USD.70 Doménové trhy jsou nejčastěji budované na aukčním principu. Nejpočetnější skupinu zájemců o registraci tvoří doménoví spekulanti, jejichž předmětem činnosti je registrace domén za účelem budoucího úplatného převodu a dosažení zisku. Ti pak vystupují na doménových trzích na straně nabídky. Na straně poptávky pak stojí případní zájemci o dané doménové jméno. Fungování trhu je rovněž ovlivněno registrátory a to zejména jejich pravidly a stanovením cen za různé úkony.71 69

SNÍŽEK, Martin. Na co si dát pozor při výběru doménového jména. SNÍŽEK. Interval.cz [online].

15. 4. 2002. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://interval.cz/clanky/na-co-si-dat-pozor-pri-vyberudomenoveho-jmena/. 70

Aktuální seznam 20 nejdražších prodaných domén. 404M.COM: Jak na doménový trh a internetové

podnikání [online]. 9. 11. 2011. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://404m.com/2012/11/09/aktualniseznam-20-nejdrazsich-prodanych-domen/. 71

DISMAN, Marek. Právní úprava domény "EU". Praha: Linde, 2011, 199 s. ISBN 978-807-2018-529.

S. 36.

28

Cenu převodu při tom bude ovlivňovat celá řada různých faktorů, zejména půjde o délku doménového jména, vrcholnou doménu, pod kterou je doménové jméno registrované, existenci práv na označení, množství volných doménových jmen zaměnitelných s převáděnou doménou, návštěvnost domény či klíčová slova, která jméno tvoří. K ceně bude rovněž přispívat i stáří doménového jména, tedy jeho známost ve společnosti, a ekonomický potencionál domény, tedy možnost využití ke komerčním činnostem. Dle § 5 odst. 1obchodního zákoníku náleží jiné majetkové hodnoty k podniku, slouží-li podnikateli k provozování podniku či k tomuto účelu s ohledem na svoji povahu mají sloužit. 72 Doménové jméno jako jiná majetková hodnota by tak mohlo být oceňováno rovněž pomocí některé z metod sloužících k ocenění podniku či nehmotných aktiv. Rozhodujícím faktorem však zcela zřejmě bude střet poptávky a nabídky a subjektivní ocenění převádějícími stranami. Tedy vůle a ochota jedné strany za danou částku doménové jméno převést a cena, kterou doménovému jménu přisuzuje potencionální nabyvatel.

5.3 Důvody ochrany - shrnutí Doménové jméno tedy pro svého držitele nepochybně může představovat velmi cenou majetkovou hodnotu. Internet, webové prezentace a vhodná doména otevírají podnikatelům mnoho příležitostí k podpoře podnikání a v mnoha případech je podnikání některých subjektů provozováno právě jen prostřednictvím Internetu. Doménová jména mohou pomáhat spotřebitelům orientovat se na trhu a směřovat spotřebitele k držiteli doménového jména. Vysoce ceněnou hodnotou pak doménová jména mohou být přirozeně i pro nepodnikající subjekty. Zejména velmi úspěšná doménová jména mohou svádět určité spekulanty k registraci shodných73 či snadno zaměnitelných doménových jmen nebo k registraci překlepových jmen (typosquatting) za účelem využití popularity daného jména a to ať

72

§ 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

73

Za shodná doménová jména jsou v této práci považována doménová jména, která mají shodné domény

druhého řádu, liší se však ve vrcholné doméně. Z výše popsaných technických aspektů doménových jmen plyne, že zcela totožná doménová jména zároveň existovat nemohou.

29

už z důvodu obohacení se či poškození konkurence. Cílem spekulanta tak bude zejména úmyslná blokace, blokace s cílem prodat, přetažení zákazníků či těžení z takto získané vysoké návštěvnosti stránek (zisky z umístěné reklamy). Takováto doménová jména jsou pro účely této práce nazývány jako parazitní. Zvláštním důvodem pro ochranu doménového jména může být i případ, kdy držitel neprodlouží registraci doménového jména, v důsledku čehož registrace zanikne, a někdo jiný si uvolněné doménové jméno zaregistruje a znemožní tak registraci původnímu držiteli. Z těchto důvodů by měl držitel doménového jména věnovat pozornost ochraně svého registrovaného jména a reagovat na jednání, která mohou úspěšnost jména ohrozit či z ní neoprávněně těžit. S ohledem na to, že náš právní řád nepřiznává k doménovým jménům žádná absolutní práva a není tak možné domáhat se ochrany prostřednictvím těchto práv, jeví se jako vhodné ochránit jména pomocí jiných právních institutů. Vzhledem k povaze doménových jmen jako specifických označení se přímo vybízí ochrana pomocí práv na označení. K právům na označení jsou v českém právním řádu řazeny ochranné známky, označení původu, zeměpisná označení a obchodní firma. K ochraně je rovněž možné v některých případech použít nepřímé ochrany prostřednictvím práva proti nekalé soutěži.

30

6 Doménová jména a ochranné známky Jako velmi silný nástroj ochrany doménových jmen se může za určitých podmínek jevit právní institut ochranné známky. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky nebo služby stejného druhu pocházející od různých výrobců či poskytovatelů služeb. Ochranné známky tak pomáhají spotřebitelům snáze se orientovat na trhu a vybrat si zboží dle svého přání.74 Známky tedy mají významnou propagační, informační a soutěžní funkci, obdobně jako doménová jména. V českém právním řádu jsou ochranné známky upraveny zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Na úrovni práva Evropské unie do problematiky ochranných známek spadá tzv. komunitární ochranná známka upravená nařízením Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství. Česká republika je rovněž smluvní stranou několika vícestranných mezinárodních smluv z oblasti známkoprávní ochrany. Jedná se zejména o Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížská unijní úmluva) z roku 1883, Madridskou dohodu o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (1891) a k ní sjednanému protokolu o mezinárodním zápisu ochranných známek (1989), dále pak o smlouvu o známkovém právu (1994) a Dohodu o obchodních aspektech práv k průmyslovému vlastnictví (Dohoda TRIPS) z roku 1994. Zákon o ochranných známkách stanoví v § 1, že ochrannou známkou mohou být jakákoliv označení schopná grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je takovéto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Ochranné známky se tak dají rozdělit na známky (1) slovní, (2) obrazové (grafické), (3) kombinované (slovní a obrazové) a (4) prostorové (zpravidla tvar výrobku či jeho obalu). Z povahy doménových jmen vyplývá, že jako vhodné ochranné známky k jejich ochraně se jeví zejména známky tvořené slovy (či jednotlivými znaky), popřípadě známky kombinované. Z uvedené definice rovněž vyplývá, že ochranná známka nemůže existovat sama o sobě, ale vždy pouze ve spojení s konkrétními výrobky či službami, které označuje. 74

HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac.

vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4004-179. str.359.

31

S výjimkou všeobecně známé ochranné známky75 požívají ochrany na území České republiky pouze známky (1) zapsané v rejstříku ochranných známek vedeným Úřadem průmyslového vlastnictví („národní ochranná známka“), (2) zapsané s účinky pro Českou republiku v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví („mezinárodní ochranné známky“) a (3) známky zapsané v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu ("ochranné známky Společenství"). V případě národních ochranných známek tedy nemůže dojít k založení známkoprávní ochrany doménového jména pouhou registrací.

6.1 Zápis ochranné známky Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“)76 provádí zápis do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) na základě písemné přihlášky - žádosti o zápis, jejíž náležitosti stanoví zákon o ochranných známkách v § 19. V přihlášce musí být mimo jiné uvedeno, pro jaké výrobky a služby se ochranná známka požaduje. Podat přihlášku mohou jak fyzické, tak právnické osoby. Podáním přihlášky je zahájeno správní řízení o zápisu ochranné známky do rejstříku a přihlašovateli vzniká právo přednosti vyplývající z Pařížské unijní úmluvy, před každým, kdo by následně přihlašoval shodné či zaměnitelné označení pro stejné výrobky či služby. Po zahájení řízení Úřad dle § 21 zákona o ochranných známkách provádí tzv. formální průzkum, ve kterém ověřuje, zda má přihláška veškeré požadované náležitosti. Neshledá-li Úřad vady přihlášky či byly-li vady včas přihlašovatelem odstraněny, vstupuje řízení do fáze věcného průzkumu přihlášky. V této fázi se ověřuje, zda je označení způsobilé zápisu. Zákon o ochranných známkách předvídá dvě skupiny překážek zápisné způsobilosti označení, a to důvody absolutní, které nelze překonat,77 a důvody relativní, které jsou ve většině případů uplatňovány třetí stranou na základě námitek. Neshledá-li Úřad důvody

75

Ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy je všeobecně známá známka taková ochranná známka,

která se v praxi již natolik vžila a získala rozlišovací schopnost, že je pro daný druh výrobků a služeb chráněna, aniž by byla zapsána v rejstříku ochranných známek. 76

Úřad průmyslového vlastnictví patří mezi ústřední orgány státní správy České republiky, zřízen byl

zákonem č. 23/1993 Sb. Plní zejména funkci patentového a známkového úřadu. V jeho čele je předseda jmenovaný vládou. 77

Výjimku představuje § 5 zákona o ochranných známkách, umožňující překonat absolutní překážky dle

§ 4 písm. b) až d).

32

pro nezapsání označení, zapíše označení jako ochrannou známku do Rejstříku ochranných známek. Ochranná lhůta činí 10 let a počíná běžet od data podání přihlášky, přičemž na žádost vlastníka lze tuto známku obnovit, vždy na dalších 10 let.78 6.1.1 Absolutní zápisné překážky Absolutní důvody zákon o ochranných známkách stanoví taxativně v § 4. Zákonodárce tak negativně vymezuje označení, která nemohou být zapsána do rejstříku. Jako nezpůsobilá jsou například označení, která nemohou být ochrannou známku, postrádající rozlišovací způsobilost, označení popisná, druhová a klamává, dále označení, která jsou v rozporu s dobrými mravy. Z hlediska ochrany doménových jmen se jeví jako zajímavá otázka rozlišovací způsobilosti ochranných známek, což je jedna z jejich nejdůležitějších vlastností. Tu je vždy nutno posuzovat s ohledem na výrobky či služby, pro které je označení určeno.79 Ze známkoprávního hlediska však není rozhodné, že technicky je každé doménové jméno unikátním označením. Pro účely ochrany podle zákona o ochranných známkách je určující, zda označení splňuje v zákoně uvedené podmínky.80 Úřad se v řadě rozhodnutí zabýval i rozlišovací způsobilostí jednotlivých částí doménových jmen, přičemž opakovaně konstatoval, že ze známkoprávního hlediska je nejdůležitější, a s nejvyšší rozlišovací způsobilostí, doménové jméno druhého řádu, které v doménovém jménu pro uživatele představuje nejvyšší identifikační hodnotu.81 V případech, kdy byla přihlašována celá doménová jména (například „www.udalosti.cz“) Úřad nepřisuzoval rozlišovací způsobilost ani subdoméně „www“, ani národní vrcholné doméně „.cz“ s poukazem na to, že „.cz“ sice nese určitou informaci, ale vzhledem k tomu, že v našem prostředí je většina doménových jmen registrována právě pod vrcholnou doménou „.cz“, nemá tento prvek pro spotřebitele dostatečnou rozlišovací způsobilost. „Z hlediska známkoprávního je třeba doménu obecně posuzovat jako tu část, která může za splnění podmínek kladených

78

§ 29 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

79

HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac.

vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4004-179. str.359 80 81

Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 4. 2006. Sp. zn.:O-160537/8. Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. 4. 2006, sp. zn.: O-346302

a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 12. 12. 2011, sp. zn.: O-480939.

33

zákonem na rozlišovací způsobilost označení být schopna slovnímu označení ve formě internetové adresy přinést dostatečnou rozlišovací způsobilost.“82 Nic tedy nebrání tomu, aby doménové jméno bylo zapsáno v plném tvaru včetně vrcholné domény, té však Úřad nepřiznává rozlišovací způsobilost a při věcném přezkumu k ní nepřihlíží. 6.1.2 Relativní zápisné překážky Relativní důvody představují zásahy do práv třetích osob. Z moci úřední Úřad do rejstříku nezapíše v rámci relativních překážek pouze označení, která jsou shodná se starší ochrannou známkou jiného přihlašovatele či vlastníka zapsanou pro shodné výrobky či služby. Tuto překážku lze prolomit písemným souhlasem přihlašovatele či vlastníka starší ochranné známky.83 Ostatní relativní překážky zápisu se mohou uplatnit pouze na základě námitek, podaných k tomu oprávněným subjektem. Důvody relativní zápisné nezpůsobilosti jsou vymezeny v § 7 odst.1 písm. a) až k) zákona o ochranných známkách. Oprávněný je zejména vlastník starší ochranné známky, a to z důvodů shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti či podobnosti chráněných výrobků či služeb, přičemž tato podobnost či shodnost by mohla vést k záměně na straně veřejnosti.84 Dále vlastník starší ochranné známky s dobrým jménem,85 pokud by přihlášení shodné či podobné ochranné známky, přihlašované byť pro odlišné výrobky a služby, nepoctivě těžilo z dobré pověsti či rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, nebo jim bylo na újmu.86 Z hlediska ochrany doménových jmen se může jevit jako zajímavý relativní důvod zápisné nezpůsobilosti dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, tedy podání námitek tím, kdo je dotčen na svých právech přihláškou, která nebyla

82

Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 4. 2006. Sp. zn.: O-359717.

83

§ 6 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

84

§ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

85

„U známek které mají v České republice dobré jméno, není rozhodné, zda výrobky nebo služby, pro něž

je napadená ochranná známka zapsána, jsou shodné nebo podobné těm, pro něž je zapsána starší známka s dobrým jménem. Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označenými očekává, a věnuje jí svou důvěru.“ Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2007. Sp. zn.: 10 Ca 36/2006. 86

§ 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

34

podána v dobré víře. Pokud by někdo například zamýšlel získat doménové jméno od držitele tak, že by se snažil doménové jméno přihlásit jako ochrannou známku, mohl by držitel doménového jména namítat právě nedostatek dobré víry. K ochraně doménového jména před registrací ochranné známky by držitel doménového jména mohl rovněž namítat překážku dle písm. g) téhož odstavce a to z důvodu užívání nezapsaného označení shodného či podobného s přihlašovaným označením, nemá-li toto označení pouze místní dosah a právo k němu vzniklo před dnem podání přihlášky.

6.2 Práva vlastníka ochranné známky Zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo jejího vlastníka užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je známka chráněna. Tedy i právo užít ochrannou známku jako doménové jméno. Právu vlastníka pak odpovídá povinnost všech třetích osob zdržet se v obchodním styku užívání (1) označení shodných s ochranou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je známka zapsána, (2) označení u nichž z důvodu jejich shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodností nebo podobností výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, (3) označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.87 Prolomit uvedené zákazy lze jen na základě souhlasu vlastníka ochranné známky. Zákon o ochranných známkách dále poskytuje demonstrativní výčet případů, které jsou považovány za obchodní styk. Zejména jde o umísťování označení na výrobky či jejich obaly, nabídku výrobků či služeb pod tímto označením, dovoz a vývoz pod tímto označením či užívání v reklamě a obchodních listinách.88 Vzhledem k tomu, že zákon poskytuje pouze demonstrativní výčet, nepochybně by se za užívání v obchodním styku dalo považovat i užívání doménového jména.

87

§ 8 odst.1 a 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

88

§ 8 odst. 3zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

35

6.2.1 Posouzení shodnosti, podobnosti a zaměnitelnosti doménového jména a ochranné známky Co jsou označení shodná, podobná a zaměnitelná zákon o ochranných známkách blíže nespecifikuje. Z rozhodovací praxe Úřadu i obecných soudů České republiky však vyplývá, že při posuzování zaměnitelnosti by mělo být bráno v úvahu zejména hledisko vizuální (zejména písemné vyjádření), hledisko fonetické, hledisko významové a celkový dojem známky.89 U posuzování doménových jmen tak připadá v úvahu zejména posuzování vizuální a fonetické zaměnitelnosti doménového jména s ochrannou známkou. U doménových jmen je dále třeba zohlednit i technické aspekty doménových jmen a pravidla jejich tvorby. S ohledem na to byly jako totožné shledány například doménové jméno „ceskapojistovna.cz“, tedy doménové jméno bez diakritiky, a ochranná známka „Česká pojištovna, a.s.“.90 Zaměnitelnost je vždy potřeba posuzovat zejména s ohledem na okruh subjektů, u nichž by k záměně mohlo dojít, přičemž rozhodující je hledisko „běžného spotřebitele“, tj. posuzovat zaměnitelnost ve vztahu k tomu, komu je výrobek či služba určena.91 „Na průměrného uživatele Internetu a tedy i potenciálního návštěvníka webových stránek účastníků lze pohlížet jako na věc znalého „spotřebitele“. Tento „průměrný“ uživatel Internetu ze své zkušenosti je si dobře vědom důležitosti každého písmene, číslice a znaménka v označení jakékoli adresy v internetové síti, a tedy i nezbytnosti naprosto přesného užití určitého doménového jména k otevření jím výhradně žádaných webových stránek (pokud neužije vyhledávače k nabídce adres při zadání konkrétního hesla).“92 V prostředí Internetu je tedy vyžadována vyšší míra podobnosti k posouzení zaměnitelnosti, než je tomu v jiných případech. Zatímco Úřad při zápisu doménového jména jako ochranné známky nepřisuzuje rozlišovací způsobilost vrcholné doméně, při posuzování zaměnitelnosti doménového jména s ochrannou známkou byla soudem rozlišovací způsobilost vrcholné doméně v některých případech přiznána. Vrchní soud v Praze při posuzování toho, zda

89

Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn.: 4 As 90/2006, a rozhodnutí

předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 11. 2003, sp. zn.: O-165735. 90

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2004. Sp.zn.: 2 Cm 290/2001-39.

91

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.6.2005. Sp. zn.: 5 A 13/2002.

92

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 122/2007.

36

registrace a držení doménového jména „bloguje.pl“ představuje zásah do zapsané ochranné známky znějící pouze „bloguje“ konstatoval, že doménové jméno je nezaměnitelné právě pro příslušnost k vrcholné doméně „.pl“, která je pro průměrného uživatele na Internetu dostatečně odlišujícím znakem.93 S tímto rozhodnutím se však zcela neztotožňuji, neboť registrace doménového jména obsahujícího identické znění jako zapsaná ochranná známka by měla být považována za porušení práv k této známce. Ostatně toto potvrzuje i ustálená rozhodovací praxe obecných soudů a rozhodčích orgánů. Uvedený názor Vrchního soudu v Praze se v daném případě od této praxe podstatně odlišuje. Při posuzování pravděpodobnosti záměny by však měly být zohledněny rovněž další skutečnosti, jako stáří, známost, teritoriální rozsah, a rozlišovací způsobilost ochranné známky. Čím větší bude známost a rozlišovací způsobilost, tím větší bude pravděpodobnost záměny.94

6.3 Limity známkoprávní ochrany Ochrana doménových jmen pomocí ochranných známek má určité hranice a ani skutečnost, že držitel doménového jména má k doménovému jménu zapsanou ochrannou známku, nemusí vždy vést k absolutnímu vyloučení doménových jmen shodných, respektive odlišujících se pouze v doméně nejvyšší úrovně, či doménových jmen podobných. Z hlediska ochrany doménových jmen se jeví jako relevantní zejména zásady speciality a teritoriality známkoprávní ochrany a omezení účinků ochranné známky, které vyplývají z ustanovení § 10 zákona o ochranných známkách. „Vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky.“95 Ve vztahu k doménovým jménům by tato situace mohla nastat tehdy, když doménové jméno shodné či podobné bylo zaregistrováno dříve, než podal vlastník ochranné známky přihlášku k zápisu

93

Rozhodnutí Vrchního Soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009. Sp. zn.: 3 Cmo 64/2009

94

HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac.

vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4004-179. S. 397. 95

§ 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

37

ochranné známky. V takovém případě by byl vlastník ochranné známky povinen strpět užívání takového doménového jména. 6.3.1 Specialita známkoprávní ochrany S výjimkou ochranné známky s dobrým jménem je ochranná známka chráněna vždy v souvislosti s určitými výrobky či službami. Tato zásada se nazývá „zásada speciality“ a v zákoně o ochranných známkách se projevuje zejména v § 8. Oproti tomu doménové jméno je možné registrovat bez ohledu na to, k jakému účelu bude webová prezentace sloužit. V případě doménových jmen tak bude potřeba zjišťovat, zda jsou na webových stránkách přístupných pod doménovým jménem shodným či zaměnitelným s ochrannou známkou nabízeny výrobky a služby, pro něž byla ochranná známka zapsána. Mohlo by jít i o obecné informace o soutěžiteli, který fakticky takovéto výrobky či služby prodává, distribuuje nebo jehož faktická činnost nebo předmět podnikání se těchto výrobků či služeb jinak týká. Pokud tedy doménové jméno nebude mít některý z výše uvedených vztahů k výrobkům či službám, pro něž byla ochranná známka zapsána, nebude vůči němu známkoprávní ochrana působit. Rovněž v případech, kdy držitel doménového jména nebude pod doménovým jménem provozovat žádnou prezentaci nebo bude využívat zaměnitelnosti doménového jména jen z účelu zisku návštěvnosti, bude ochrana pomocí ochranných známek neúčinná a bude nutno zvolit k ochraně proti takovémuto parazitnímu jednání jiné instituty poskytované právním řádem.96 Odlišný názor vyjádřil v jednom ze svých nálezů Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který konstatoval, že v určitých případech může být porušením práv k ochranné známce již sama registrace doménového jména, neboť ta má za účinek blokaci doménového jména pro další registrace a z tohoto hlediska je tedy nutno považovat registraci doménového jména obsahující chráněné označení za užití tohoto označení.97

96

PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální

perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-807418-165-8. S. 144-145. 97

Nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

ve sporu č. 00080 ze dne 24. 9. 2011.

38

Specifická situace pak může nastat i v případech, kdy by odlišní vlastnící měli zapsané totožné známky pro odlišné výrobky či služby. Vyvstává pak otázka, který z vlastníků by měl silnější právo pro užívání označení i v doménovém jméně. Dle některých názorů by pak silnější právo k doménovému jménu náleželo vlastníku ochranné známky s dobrým jménem či vlastníku všeobecně známé ochranné známky. V případě sporu těchto vlastníků o doménové jméno by se dalo rovněž uvažovat o přednosti toho, kdo doménové jméno registroval jako první, za předpokladu, že svá práva vykonává v souladu s právními předpisy.98 6.3.2 Teritoriální omezenost známkoprávní ochrany Z hlediska územního rozsahu nepůsobí ochranná známka na rozdíl od doménového jména, které je možné vnímat a užívat bez ohledu na stát, ve kterém se nacházíme, neomezeně, ale vždy je vázána na určité území, na kterém je známce poskytována ochrana. V případě národních známek je ochrana poskytována pouze na území České republiky, ochranné známce Společenství je ochrana poskytována stejně ve všech členských státech Evropské unie. Mezinárodní ochranné známky jsou zapisovány s účinky do všech zemí, které přihlašovatel uvede v přihlášce, v těchto zemích však mají účinky známek národních. Žádná z ochranných známek tedy nepožívá ochranu bez ohledu na území. Teritoriální omezenost ochranných známek a globálnost Internetu tak mohou vést za jistých okolností ke konfliktům. Může dojít k případům, že by si subjekt ze státu A zaregistroval v dobré víře doménové jméno, které by bylo shodné s ochrannou známkou zapsanou pouze pro území státu B. Doménové jméno registrované ve státě A by však bylo přístupné prostřednictvím Internetu i ze státu B. Vlastník ochranné známky by se tak teoreticky mohl domáhat zdržení se užívání doménového jména, avšak pouze ve vztahu ke státu B. Omezit působnost doménového jména však nemusí být vždy zcela možné99 a situace by tak mohla vést k extrémním

98

ČERMÁK, Karel. Spory týkající se doménových jmen v soudní praxi. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování

doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, s. 90-103. ISBN 978-80-86855-24-0. 99

Technicky by bylo možné zablokovat určité stránky pro přístup z daného území umístěním

doménového jména na tzv. blacklist. Takovéto opatření by však dle mého názoru bylo nutno vážit s právem na informace a zákazem cenzury dle čl. 17 zákona č. 3/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.

39

případům, kdy by se držitel doménového jména musel zcela vzdát registrace. Z tohoto hlediska by se však známkoprávní ochrana jevila jako příliš široká.100 V takových případech by bylo zřejmě namístě korigovat známkoprávní ochranu určitým minimálním stupněm sepětí doménového jména, resp. webové stránky, s územím, pro které je známka zapsána. Bez takovéhoto vztahu by pak bylo vhodné, nepovažovat užívání doménového jména shodného s ochrannou známkou zapsanou v jiném státě, za porušení práv vlastníka této známky.101

100

PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální

perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-807418-165-8. S. 146-147. 101

Tamtéž. S. 154-155.

40

7 Doménová jména a obchodní firma Právní úpravu obchodní firmy nalezneme v obchodním zákoníku v § 8 až 12. Dle obchodního zákoníku je obchodní firma (dále také jen „firma“) název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku.102 Z této definice je zřejmé, že pojem firma je vázán pouze na podnikatele zapsané v obchodním rejstříku. Obchodní zákoník dále přímo stanoví, že na podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku se ustanovení o obchodní firmě nepoužijí.103 Podnikatelé jsou pak povinni činit právní úkony pod svojí firmou.104 Firma tedy slouží k identifikaci a odlišení jednotlivých podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku. Pod svojí firmou je zpravidla podnikatel znám mezi spotřebiteli, tudíž se použití obchodní firmy či její části v doménovém jménu jeví jako vhodné. Zároveň firmě je poskytována ze zákona určitá ochrana, kterou by v určitých případech mohlo jít využít i k ochraně doménových jmen před nežádoucími jednáními typu cybersquattingu. Firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení, dále může firma obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání.105 Firmou obchodních společností, družstev nebo dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Firmou právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a která vznikla před tímto zápisem, je její název. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu.106 Obchodní firma se tedy skládá z kmene a z dodatků, které mohou být povinné, například označení právní formy u obchodních společností, nebo nepovinné. Při tvorbě firmy je potřeba dodržovat určitá pravidla, která se označují v teorii jako zásady

102

§ 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

103

§ 8 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

104

§ 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

105

§ 9 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

106

§ 9 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

41

firemního práva.107 Jde zejména o zásadu nezaměnitelnosti (někdy též výlučnosti) firmy, kterou vyjadřuje rovněž obchodní zákoník v § 10. Tato zásada je dále zdůrazněna tím, že obchodní firma nesmí působit ani klamavě a rovněž zdůrazněním toho, že k odlišení firem nepostačuje pouze rozdílný dodatek označující právní formu. Další zásady již zákoník výslovně neuvádí. Z hlediska naplnění účelu obchodní firmy je však nutné dodržovat ještě zásady pravdivosti, jasnosti a jednotnosti. Zásada pravdivosti se projevuje například tak, že firmou fyzické osoby je vždy celé její jméno a příjmení, nikoliv pseudonym, domácké jméno či jen počáteční písmeno jména a příjmení. S pravdivostí souvisí zásada jasnosti. Firma by měla být srozumitelná, jasná a neměla by zastírat pravý stav věcí. Jednotnost firmy pak označuje to, že každý subjekt v obchodním rejstříku zde může být zapsán pouze pod jednou firmou.108 Z hlediska obsahu kmene pak můžeme rozlišit několik druhů firem. A to firmu osobní, věcnou, fantazijní a smíšenou. Osobní firmu budou zpravidla tvořit podnikatelé fyzické osoby (např. Martin Střevlík, automechanik). V osobní firmě právnických osob pak není nutné uvádět i jména (např. Kuchař a Šámal, s .r. o.). Věcná firma bývá odvozena od předmětu podnikání, fantazijní firma je pak abstraktní a zpravidla neposkytuje informace ani o osobách ani o předmětu podnikání. Smíšená firma představuje kombinaci předchozích firem.

7.1 Ochrana doménového jména prostřednictvím obchodní firmy Základní ochrana firmy je obsažena v § 12 odst. 1 obchodního zákoníku „Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel a odstranil závadný stav.“ Zákoník tak poskytuje firmě absolutní ochranu působící vůči všem, nikoliv jen vůči podnikatelům či jen proti užití v hospodářské soutěži. Ochrana rovněž není poskytovaná ani ve vztahu pouze k určitým výrobkům či službám, jako je tomu u ochranných známek. Neoprávněné užívání však není v obchodním zákoníku blíže vymezeno. Právní teorie tento pojem vykládá poměrně široce a neomezuje jej pouze na

107

ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK, Petr HAJN a Jiří JEŽEK. Kurs obchodního práva: obecná část,

soutěžní právo. 5. vyd. Praha: Beck, 2007, XLII, 610 s. ISBN 9788071795834.S. 566-568. 108

ŠTENGLOVÁ, Ivana, Stanislav PLÍVA, Miloš TOMSA a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář. 13.

vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 978-80-7400-354-7. S. 20-22.

42

užívání zcela shodného označení s firmou. „Za neoprávněné užívání obchodní firmy lze rovněž považovat její zkreslenou nebo zkomolenou podobu (znění) v právních úkonech i mimo ně, a to tak, že je tím navozena klamná domněnka o osobě podnikatele.“109 Do obchodního rejstříku je možné zapsat i celá doménová jména, za předpokladu, že budou dodrženy zásady firemního práva. V obchodním rejstříku tak lze nalézt obchodní společnosti, které mají firmy, v nichž jsou obsaženy i prvky „www“ a „.cz“.110 V případě osobních firem fyzických osob bez dodatku by neměl být problém zapsat celé doménové jméno jako firmu, například „www.jaroslav-krejci.cz“. Právní teorie rovněž uvádí, že nezáleží na tom, v jaké části firmy je povinný dodatek obsažen, nemusí být tedy vždy na konci.111 Bylo by tedy možné do obchodního rejstříku zapsat například doménové jméno „www.druzstvosmer.cz“. Takovýmto doménovým jménům by pak dle § 12 obchodního zákoníku náležela nejsilnější ochrana proti neoprávněnému užívání parazitních doménových jmen (zejména překlepových či odlišujících se jen v doméně prvního řádu). Doménová jména však bývají v naprosté většině případů registrována pouze ve znění kmene obchodní firmy, tedy bez odlišujících dodatků. Vzhledem k tomu, že podnikatel je povinen firmu užívat ve znění zapsaném v obchodním rejstříku, vyvstává otázka, zda by ochrana dle § 12 měla být použita i ve vztahu k parazitním doménovým jménům tento kmen neobsahujícím. Tedy zda by mohla být registrace a užívání doménového jména „xyz.cz“ považována za neoprávněný zásah do firmy „xyz, a. s.“. Z rozhodovací praxe obecných soudů České republiky vyplývá, že i v těchto případech se lze domáhat ochrany dle § 12. Soud při tom zohledňoval stejně jako v případě ochranných známek technické aspekty doménových jmen a očekávání spotřebitelů na Internetu. Ve prospěch držitele takovéhoto doménového jména nesvědčí ani skutečnost, že vlastník firmy má k dispozici jiné varianty doménových jmen, jako jméno s pomlčkou či registrované pod jinou vrcholnou doménou. Již samotná registrace

109

LOCHMANOVÁ, Ludmila. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce [online]. 26. 4. 2007 [cit. 2013-

03-18]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-20997610-ochrana-obchodni-firmy. 110

Například „www.aka-services.cz, spol. s. r. o“. či „www.avacon.cz, s. r. o.“.

111

ŠTENGLOVÁ, Ivana, Stanislav PLÍVA, Miloš TOMSA a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář.

13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 978-80-7400-354-7. S. 50.

43

doménového jména obsahující kmen obchodní firmy pak může představovat neoprávněné užití obchodní firmy.112 Ochrana užívání obchodní firmy je však dle § 12 obchodního zákoníku poskytována pouze proti neoprávněnému užití obchodní firmy. Registrace a užívání doménového jména shodného či zaměnitelného s kmenem obchodní firmy jiného podnikatele však nemusí vždy představovat neoprávněné užití. Ve prospěch držitele by tak mohla svědčit například jiná práva k označení, zejména z ochranné známky či firmy. Zásada nezaměnitelnosti firmy sice požaduje, aby byly firmy odlišné a nezaměnitelné, nicméně například u firem fyzických osob zpravidla postačuje k dostatečnému odlišení dodatek s místem podnikání. I takto by tedy mohla vzniknout situace, že si dva podnikatelé budou nárokovat jedno doménové jméno, přičemž ani jeden z nich se nebude dopouštět neoprávněného užití firmy toho druhého.

112

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2007, sp. zn.: 3 Cmo 441/2006, a rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2004, sp.zn.: 2 Cm 290/2001.

44

8 Označení původu a zeměpisná označení ve vztahu k doménovému jménu Jedním z možných způsobů, jak se domáhat ochrany svého doménového jména oproti neoprávněně parazitujícím doménovým jménům jiných držitelů, by mohla být rovněž ochrana poskytovaná označením původu a zeměpisným označením. Tato označení jsou upravena zákonem č. 452/2001 Sb., zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele. Za označení původu se považuje název oblasti, určitého místa nebo země používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území.113 Zeměpisným označením je název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území.114 Ochrana je těmto označením poskytována od okamžiku zápisu do rejstříku označení původu a zeměpisných označení, který vede stejně jako v případě národních ochranných známek Úřad průmyslového vlastnictví. Ochrana je tak opět poskytována na registračním původu. Zapsaná označení původu a zeměpisná označení pak může užívat každý, kdo vyrábí, zpracovává a připravuje zboží s odpovídající kvalitou či vlastnostmi na vymezeném území. Oprávnění ze zapsaného označení tedy za splnění zákonných podmínek náleží každému a nepřísluší tedy pouze přihlašovateli. Jednání, proti kterým jsou tato označení chráněná, vymezuje zákon dále v § 23 odst. 1. Z hlediska neoprávněného užití v doménových jménech přichází v úvahu zejména ustanovení písmena c), tj. ochrana proti jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o zeměpisném původu, povaze nebo základních vlastnostech zboží uvedených na 113

§ 2 písm. a) zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně

zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 114

§ 2 písm. b) zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně

zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

45

vnitřním či vnějším obalu, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného zboží, a písmena d), tj. všem ostatním jednáním, která by mohla vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží.115 O neoprávněném užití v doménovém jménu by tak dle mého názoru šlo uvažovat v případech, kdy pod daným doménovým jménem je provozována webová prezentace, umožňující nákup či alespoň poskytující informace o zboží, kterému by však zapsané označení nenáleželo. Užití označení v doménovém jméně by tak mohlo být považováno za užití v reklamních materiálech (informační a propagační funkce doménových jmen) či za ostatní jednání, které by mohlo vést ke klamným domněnkám o původu zboží. Oprávněný držitel doménového jména, které obsahuje jedno z uvedených označení, by se tak mohl domáhat ochrany proti parazitnímu doménovému jménu neoprávněně užívajícímu označení, zákazem užití dle § 24. Této ochrany se lze však domáhat pouze vůči neoprávněnému užití souvisejícímu se srovnatelným zbožím. Jako neúčinná by tedy byla ochrana pomocí těchto označení v případech, kdyby pod parazitním doménovým jménem nebyla žádná webová prezentace, či v případě, že držitel parazitního jména je k užití označení rovněž oprávněn. V takovém případě by opět bylo situaci nutno řešit pomocí jiných právních institutů, zejména pomocí úpravy nekalé soutěže dle § 44 obchodního zákoníku. Domnívám se, že s ohledem na velmi nízký počet zapsaných označení původu a zeměpisných označení, je riziko kolizí doménových jmen s těmito označeními v porovnání s ochrannými známkami a obchodní firmou nejnižší. Rovněž i parazitních jednání, před kterými by bylo potřeba doménová jména chránit, bude o poznání méně.

115

§ 23 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení

a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

46

9 Řešení sporů z doménových jmen „.cz“ V případě řešení sporů z doménových jmen registrovaných pod národní vrcholnou doménou „.cz“ se oprávněným držitelům nabízí dva způsoby, jak se domoci svých práv. Jednu možnou cestu představuje tradiční ochrana poskytovaná obecnými soudy České republiky, druhou možností je pak využití rozhodčího řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V případě sporů je nutno řešit otázku, kdo je vlastně držitelem doménového jména, tedy komu bylo jméno registrováno a kdo zasahuje do práv držitele. Tuto skutečnost lze snadno ověřit pomocí služby WHOIS v registrech doménových jmen, podobně jako probíhá ověřování, zda je doménové jméno volné či nikoliv. Údaje v registru však mou být již neaktuální, zavádějící či nepravdivé. V takovém případě dle článku 12.2 Pravidel pro registraci domén v ccTLD.cz sdružení CZ.NIC může registraci doménového jména zrušit.

9.1 Soudní ochrana doménových jmen Vzhledem k tomu, že v českém právním řádu neexistuje právní předpis, který by stanovil, že k projednání a rozhodování sporů o doménová jména jsou příslušné jiné orgány než soudy, a vzhledem k tomu, že i spory z práv na označení rozhodují soudy, platí, že ve věcech doménových sporů je založena civilní pravomoc soudů116 dle § 7 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu. V případě ochrany doménového jména prostřednictvím uplatnění práv k ochranné známce, obchodní firmě, označení původu nebo zeměpisnému označení, tedy práv průmyslových, bude v prvém stupni dána výlučná věcná a místní příslušnost Městského soudu v Praze, založená § 6 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Městský soud bude rozhodovat ve specializovaných senátech. V případě, že se držitel doménového jména bude domáhat ochrany pouze prostřednictvím práva proti nekalé soutěži a nebude zároveň uplatňovat ochranu z titulu 116

HOSTAŠ, Petr. Praxe při registraci národních domén.cz a řešení sporů. In: JAKL, Ladislav.

Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, s. 43-76. ISBN 978-80-8685524-0.

47

průmyslových práv,117 pak platí, že se příslušnost bude řídit obecnými ustanoveními o příslušnosti civilních soudů dle § 9 a násl. občanského soudního řádu. 9.1.1 Předběžná opatření Účinným nástrojem ochrany, který mohou držiteli poskytnout pouze soudy, je institut obecného předběžného opatření dle § 74 a násl. občanského soudního řádu. Předběžné opatření je svojí povahou řešením pouze dočasného charakteru, které se vydává, je-li třeba předběžně upravit poměry účastníků, nebo hrozí-li obava, že by byl výkon soudního rozhodnutí zmařen. Předběžné opatření tak má chránit navrhovatele. Z povinností, které lze předběžným opatřením uložit bude ve vztahu k doménovým jménům relevantní zejména ustanovení § 76 odst. 1 písm. f), které stanoví povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. V případě doménových sporů vedou návrhy na předběžná opatření zejména k povinnosti zdržet se užívání doménového jména „xyz.cz“ vyjma převodu na žalobce. Předběžným opatřením lze rovněž uložit povinnost třetí osobě.118 V případě doménových sporů v národní vrcholné doméně „.cz“ touto třetí osobou může být sdružení CZ.NIC a uloženou povinností může být například zdržení se realizace převodu doménového jména „xyz.cz“ z žalovaného na třetí osobu. Podmínkou vydání předběžného opatření je rovněž složení peněžní jistoty na účet soudu k zajištění náhrady škody nebo předběžné újmy, která by předběžným opatřením mohla vzniknout, zpravidla ve výši 10.000 Kč a 50.000 Kč v obchodních věcech.119 Jistota slouží i k ochraně před neoprávněným jednáním, které se označuje jako doménový únos (Reverse domain name hijacking), jehož cílem je prostřednictvím předběžného opatření poškodit oprávněného držitele doménového jména či získat kontrolu nad doménovým jménem. Předběžné opatření je okamžitě vykonatelné bez ohledu na protiprávnost.120 Ze statistik soudních sporů mezi lety 2000 až 2011 zveřejněných sdružením CZ.NIC vyplývá, že předběžné opatření je velmi hojně užívaným a úspěšným právním institutem v doménových sporech, neboť celkem bylo evidováno 131 předběžných 117

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2008. Sp. 7 3 Cmo 343/2008-33.

118

§ 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

119

§ 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

120

JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. Právo IT [online]. 22.9.2008 [cit. 2013-04-06].

Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby.

48

opatření, z nichž pouze 18 bylo odmítnuto. Pro srovnání, počet evidovaných sporů v těchto letech je 135.121 9.1.2 Nároky uplatňované v soudních sporech V případě sporů o doménová jména bude žalobce uplatňovat zpravidla nárok, aby se žalovaný zdržel určitého jednání a odstranil závadný stav, tak jak vyplývá z jednotlivých titulů ochrany, o které se žalobce opírá. V praxi žalobci uplatňovali zejména následující nároky:122 

žalovaný je povinen zdržet se užívání doménového jména



žalovaný je povinen zdržet se převodu doménového jména vyjma převodu na žalobce



žalovaný je povinen převést doménové jméno na třetí osobu



žalovaný je povinen odstranit webové stránky přístupné pod doménovým jménem Jako velmi kontroverzní byla dlouhou dobu vnímána možnost požadovat převod

doménového jména, ačkoliv jí soudy často připouštěly. Tak tomu bylo například v již zmíněném rozhodnutí ohledně doménového jména „www.ceskapojistovna.cz“,123 ve kterém soud stanovil sdružení CZ.NIC převést doménové jméno na žalobce. Možnost převodu se stala předmětem odborné diskuze. Poukazováno bylo zejména na to, že nárok na převod nevyplývá z žádného právního předpisu a soudním rozhodnutím tak ani nelze tento nárok přiznat a zlepšovat tak postavení poškozeného.124 Rozhodovací praxi soudů ohledně převodů doménových jmen narušilo rozhodnutí Nejvyššího soudu České

121

CZ.NIC , z. s. p. o. CZ.NIC - statistika soudních sporů. [online]. 12. 5. 2011. [cit. 2013-03-16].

Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Statistika_20110504.pdf. 122

Nároky jsou převzaté z vybraných soudních rozhodnutí, které zveřejňuje na svých webových

stránkách sdružení CZ.NIC. Archiv soudních rozhodnutí. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/soudni_rozhodnuti.ZIP. 123

Srov. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2007, sp. zn.: 3 Cmo 23/2007 a Rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze dne 10.8.2004, sp.zn. 2 Cm 290/2001-39. 124

AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně?. IT Právo: server

o počítačovém

a

internetovém

právu

[online].

26.1.2005

[cit.

2013-03-22].

Dostupné

z:

http://www.itpravo.cz/index.shtml?tisk=1&x=220507.

49

republiky ohledně doménového jména „www. globtour.cz“ z dubna 2012. Nejvyšší soud konstatoval, že „nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního (předešlého) stavu (restitutio in integrum).“125 Toho lze dosáhnout uložením povinnosti odregistrovat doménové jméno a nikoliv nad rámec oprávněného nároku požadovat převod na žalobce. Na tento rozsudek reagovalo sdružení CZ.NIC upravením článku 16.4 Pravidel tak, že zavedlo ochrannou lhůtu jednoho měsíce, ve kterém si doménové jméno může registrovat pouze osoba, která se zrušení registrace domáhala.126 Uvedené nároky pak mohou být samozřejmě doplněny o nároky na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostiučinění127 a náhrady nákladů řízení.128

9.2 Rozhodčí řízení Vyjádřením povinného souhlasu s Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD.cz činí přihlašovatel doménového jména veřejnou rozhodčí nabídku, kterou se neodvolatelně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Tímto způsobem rovněž přihlašovatel vyjadřuje souhlas s Pravidly alternativního řešení sporů. Povinnost podrobit se pravomoci vzniká v případě, že třetí osoba písemně projeví vůli vůči držiteli podrobit se pravomoci Rozhodčího soudu, zejména tím, že písemně zahájí spor podáním u tohoto Rozhodčího soudu. Rozhodčí doložkou však zůstává nedotčeno právo domáhat se vydání výše popsaných předběžných opatření u soudu.129

125

Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2012. Sp. zn.: 23 Cdo 3407/2010.

126

CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD . cz. [online]. 1. 12. 2012. [cit.

2013-03-28]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20121201.pdf. 127

Srov. § 12 odst.1 a 2 a § 53 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

a § 4 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. 128 129

§ 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla alternativního řešení sporů. [online]. 1. 4. 2012. [cit. 2013-03-28].

Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/soudni_rozhodnuti.ZIP. Čl. 2.3.

50

Řízení je zahájeno dnem podání žaloby a rozhodují v něm buď jediný rozhodce jmenovaný předsedou rozhodčího soudu či tři rozhodci jmenovaní na základě pravidel uvedených v Řádu pro řešení sporů o domény.cz, podle kterého řízení probíhá. Alternativní veřejná rozhodčí nabídka tak dává žalobci možnost volby, zda své nároky bude uplatňovat před obecnými soudy či využije služeb Rozhodčího soudu. Držitel doménového jména je tak nucen tuto volbu respektovat a nemůže proto namítat existenci či neexistenci rozhodčí smlouvy. Tato skutečnost bývá vnímána dosti kontroverzně, neboť případná povinnost podrobit se rozhodčímu řízení je vnucena držiteli doménového jména sdružením CZ.NIC s monopolním postavením k registraci doménových jmen pod národní vrcholnou doménou „.cz“. Sporná je rovněž i otázka, zda tímto způsobem, veřejnou nabídkou učiněnou v rámci smluvního vztahu mezi registrátorem a držitelem, může dojít k platnému uzavření rozhodčí smlouvy.130 K této problematice se vyjádřil rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v roce 2011. V daném případě žalobce namítal právě neplatnost takto uzavřené rozhodčí smlouvy z nedostatku projevu vůle mezi žalobcem (držitel doménového jména) a žalovaným (třetí osoba). Odvolací soud posoudil veřejnou rozhodčí nabídku a dospěl k závěru, že ji lze považovat jednak za veřejný návrh smlouvy dle § 276 a násl. obchodního zákoníku a jednak za smlouvu uzavřenou ve prospěch třetí osoby dle § 50 občanského zákoníku. Soud se rovněž vyjádřil k „vnucení“ doložky přihlašovateli a to v tom smyslu, že úprava doménových jmen je ponechána soukromoprávním subjektům a uzavření smlouvy o registraci včetně doložky bylo projevem vůle přihlašovatele, který měl na výběr, pod jakou národní vrcholnou doménou se hodlá prezentovat a dobrovolně zvolil doménu „.cz“, včetně pravidel jejího správce.131

130

TRÁVNÍČKOVÁ, Simona. Stane se rozhodčí řízení řešením doménových sporů?. Lupa.cz: Server

o českém internetu [online]. 17. 7. 2008 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rozhodci-rizeni-resenim-domenovych-sporu/ 131

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011. Sp.zn.: 3Cmo 367/2010.

51

10 Doménová jména a nekalá soutěž Jednou z možností, jak uplatnit k ochraně doménových jmen výše popsaná práva k označení, je i ochrana poskytovaná soutěžiteli v rámci ochrany hospodářské soutěže, zejména pak zákazem nekalého soutěžního jednání. Právní úprava nekalé soutěže se nachází v § 44 a násl. obchodního zákoníku. „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům.“132 Toto ustanovení představuje tzv. generální klauzuli, kterou dále rozvíjí jednotlivé skutkové podstaty. Z uvedené zákonné definice vyplývá, že nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži či hospodářském styku. Závazná pravidla hospodářské soutěže jsou dle § 41 obchodního zákoníku povinni dodržovat všichni soutěžitelé, kterými jsou všechny fyzické i právnické osoby účastnící se hospodářského styku bez ohledu na to, zda jsou podnikateli či nikoliv. Pojem hospodářské soutěže a hospodářského styku je při posuzování nekalé soutěže v souvislosti s doménovými jmény vykládán poměrně široce. V rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2001 týkajícího se doménového jména „paegas.cz“ soud konstatoval, že „žalobce i žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži. Nejde o vztah přímého soutěžitele žalobce, neboť žalovaný neposkytuje telekomunikační služby, oba účastníci se však setkávají na Internetu, kde propagují a nabízejí své služby, byť každý z jiné oblasti.“133 Strany tak byly označeny za soutěžitele už jen z toho důvodu, že používaly Internet k propagaci svých služeb, ačkoliv jejich předmět podnikání byl odlišný. V roce 2007 rozhodl Vrchní soud v Praze ve sporu o doménové jméno „www.kaufland.cz“ v tom smyslu, že již registrací se zřejmým spekulativním úmyslem vstoupil žalovaný do soutěžního styku s oprávněným, kterému svědčilo i právo z ochranných známek.134 Je však zřejmé, že pokud bude doménové jméno užívané pouze k soukromým účelům a nebude drženo ve zlé víře, pak zpravidla nepůjde o jednání v hospodářské soutěži. Pokud však bude drženo

132

§ 44 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

133

Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12.4. 2001. Sp.zn.: Nc 1072/2001.

134

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 461/2006.

52

s blokačním úmyslem či za účelem dalšího prodeje, popřípadě s parazitními úmysly, pak je takové jednání považováno za jednání v hospodářské soutěži. Jednání v hospodářské soutěži musí být zároveň jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy. Co je a co není v rozporu s dobrými mravy soutěže, není v zákoně blíže řečeno. Je však zřejmé, že nejde o dobré mravy ve smyslu ustanovení § 3, resp.§ 39 občanského zákoníku. Dobré mravy soutěže jsou tak vykládány spíše jako principy poctivého hospodářského a obchodního styku. V rozporu s nimi bude takové jednání, které se příčí smyslu a účelu soutěže.135 V případě parazitních doménových jmen či spekulativních registrací by o tomto nemělo být pochyb. Posledním znakem nekalé soutěže je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům či zákazníkům. Zákon tedy nepožaduje vznik újmy, ale postačuje ohrožení, aniž by k újmě fakticky došlo. K tomu může dojít opět již samotnou registrací doménového jména. Z hlediska jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže, kterých by bylo možné se k ochraně doménových jmen dovolávat, připadá v úvahu zejména klamavé označení zboží a služeb (§ 46), vyvolání nebezpečí záměny (§ 47) a parazitování na pověsti (§ 48). Právní prostředky ochrany vedou opět k zabránění určitého jednání, tedy ke zdržení se, a náhradě. Existence nároků z práv na označení nebrání oprávněnému poškozenému domáhat se nároku i z titulu ochrany před jednáním v nekalé soutěži, neboť zásahy do práv na označení mohou vykazovat i znaky nekalé soutěže. 136 Ve vztahu k průmyslovým právům se hovoří o zástupném (subsidiárním) působení práva proti nekalé soutěži. Právo z nekalé soutěže se uplatní tehdy, pokud z různých důvodů nebyla či nemohla být uplatněna ochrana dle průmyslových práv. 137 O ochraně doménového jména prostřednictvím práva proti nekalé soutěži by tak mohlo být uvažováno například v situaci, kdy ochranná známka naráží na zásadu speciality. Tedy v případě, že pod parazitním doménovým jménem shodným, nebo zaměnitelným

135

ŠTENGLOVÁ, Ivana, Stanislav PLÍVA, Miloš TOMSA a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář.

13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 978-80-7400-354-7. S. 173. 136 137

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005. Sp. zn.: 3 Cmo 41/2005. HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl.

a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-8074004-179. S. 292-293.

53

s ochrannou známkou, je propagováno či nabízeno zboží, pro které není známka zapsána. Dále by mohla být ochrana prostřednictvím práva proti nekalé soutěži účinná v případě, že držitel parazitního doménového jména je rovněž oprávněn užívat označení původu či zeměpisné označení.

54

11 Závěr Webové stránky dnes představují jedinečnou možnost pro podnikatele k podpoře svých podnikatelských aktivit, ať už se jedná o online marketing či celý e-bussines typu přímého prodeje po Internetu, aukčních či rezervačních systémů a dalších. Úspěšnost prezentace podnikatelů v prostředí Internetu závisí na celé řadě faktorů, přičemž jedním z nich je i vhodné doménové jméno. Snadno zapamatovatelná, výstižná, spotřebiteli očekávaná doménová jména vedou k tomu, že se spotřebitel opravdu podívá na webovou stránku držitele tohoto jména. Doménové jméno tak pro svého držitele může představovat cenou majetkovou hodnotu, což dokládají leckdy extrémní ceny převodu doménových jmen. Úspěšná doménová jména proto mohou svádět určité spekulanty k registraci doménových jmen shodných či snadno zaměnitelných s tímto jménem, za účelem poškození držitele či využití známosti tohoto jména ve svůj prospěch. Takováto parazitní doménová jména jsou pro držitele původního doménového jména přirozeně nežádoucí a držitel by se proti nim měl bránit. Povaha doménového jména jako určitého slovního označení, pod kterým je držitel znám pro uživatele Internetu, přímo vybízí k ochraně prostřednictvím práv na označení, pod které řadíme ochranné známky, obchodní firmu, označení původu a zeměpisná označení. Jednou z možností jak chránit své doménové jméno je tedy ochranná známka. Podnikatel může ke své prezentaci na Internetu využít doménové jméno, jehož součástí bude i znění držitelem již zapsané ochranné známky. Takováto registrace má tu výhodu, že ochranná známka může být již mezi spotřebiteli známá a ti tedy budou očekávat její použití i v prostředí Internetu. Druhou možností pak je přihlásit doménové jméno, popřípadě jeho dominantní část (tedy doménové jméno druhého řádu bez vrcholné domény, které Úřad nepřiznává rozlišovací způsobilost), jako ochrannou známku. K ochraně takových doménových jmen pak bude moci držitel využít poměrně silné ochrany poskytované právním řádem ochranné známce. Známkoprávní ochrana má však řadu limitů. Předně ne všechna označení a doménová jména mohou být zapsána jako ochranná známka. Hlavním důvodem bude zejména nedostatečná rozlišovací způsobilost doménového jména druhého řádu. Rovněž ne všechny ochranné známky je možné registrovat jako doménové jméno. Další významné limity pak představují zásady speciality a teritoriality známkoprávní ochrany. Využití ochranných známek k ochraně 55

doménových jmen rovněž zeslabuje přísněji posuzovaná zaměnitelnost označení v doménových jménech, jelikož spotřebitel na Internetu je spotřebitel uvědomělý. Ochrana doménových jmen prostřednictvím obchodní firmy má rovněž určité limity, přičemž tím nejpodstatnějším z nich je to, že je poskytována pouze proti neoprávněnému užití. Bude-li ve prospěch držitele doménového jména svědčit například právo k jinému označení, pak nebude možné se této ochrany domáhat. Využití označení původu či zeměpisného označení se jeví jako nejméně pravděpodobné, a to vzhledem k velmi nízkému počtu těchto zapsaných označení. Nicméně v případě, že by parazitní doménové jméno zasahovalo do těchto práv, šlo by k ochraně využít i těchto institutů. Jejich základní omezení pro ochranu doménových jmen spatřuji v tom, že za splnění zákonných podmínek je tato označení oprávněn užívat každý, nikoliv pouze jejich přihlašovatel. Držitel parazitního doménového jména by tak rovněž mohl být oprávněn k užití sporného označení. Ochrana pomocí práv na označení je vhodná tam, kde doménová jména v sobě typicky obsahují znění ochranných známek, kmene obchodní firmy nebo označení původu či zeměpisné označení. V takových případech bývá ochrana poskytovaná držiteli doménového jména vůči parazitním jménům z titulu práv k označení velmi silná a je možné se ji dovolávat přímo. Držitel doménového jména se pak bude obvykle domáhat tzv. zápůrčích a odstraňovacích nároků. S ohledem na vývoj judikatury v posledních letech již zpravidla nepůjde o dříve hojně uplatňovaný nárok na převedení doménového jména na žalobce. Oprávněný by se měl spíše domáhat zrušení registrace doménového jména či odstranění webových stránek dostupných pod sporným doménovým jménem. V případě sporů z doménových jmen registrovaných pod národní vrcholnou doménou „.cz“ bude moci oprávněný držitel tyto nároky uplatňovat dle své volby buď u obecných soudů České republiky, přičemž zde zvláštním zákonem bude dána příslušnost Městského soudu v Praze, nebo u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Nebude-li možné z různých důvodů, například z důvodu omezení ochrany jednotlivých označení, domáhat se práva přímo z titulu práv k danému označení, lze za splnění zákonných podmínek využít ještě ochrany před nekalým soutěžním jednáním dle obchodního zákoníku. V takovém případě však již nebude pro poskytnutí ochrany postačovat pouze neoprávněné užití. Aby mohlo být určité jednání označeno za nekalé 56

soutěžní jednání, musí takové jednání probíhat v rámci hospodářské soutěže či hospodářského styku, musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům či zákazníkům. Pomocí práv k označení pak nelze vůbec chránit ta doménová jména, která jsou tvořena pouze slovy v běžném jazyce obvyklými, slovy sloužícími k označování druhů, jakosti, množství, účelu a podobně. Tedy doménová jména, která neobsahují ve svém znění žádné z uvedených označení a ani je nelze přihlásit jako ochrannou známku pro nedostatek

rozlišovací

způsobilosti.

Půjde

o

doménová

jména

typu

„www.levneletenky.cz“ nebo „www.pujcky.cz“. Takováto doménová jména však mohou rovněž představovat pro své držitele vysoce ceněné hodnoty. Možnou ochranou by tak v některých případech mohlo být opět právo proti nekalé soutěži. Důležitou roli při ochraně pak může sehrát i prevence. Držitel doménového jména si pro sebe může, pokud je doménové jméno samozřejmě volné, registrovat jméno ve vícero vrcholných doménách, včetně překlepových variant.

57

Seznam zkratek ANDRC

Asian Domain Name Dispute Resolution Center

ccTLD

Country code top-level domain

CZ.NIC

zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC

DNS

Domain Name System

gTLD

Generic top-level domain

IANA

Internet Assigned Numbers Authority

ICANN

Internet Corporation for Assigned Names and Numbers

IDN

Internetionalized Domain Name

NAF

National Arbitration Forum

Pravidla

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD.cz

Rozhodčí soud

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

RUDRP

Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy

SLD

Second level domain

TCP/IP

Transmission Control Protocol/Internet Protocol

UDRP

The Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy

WIPO

World Intellectual Property Organization

WWW

World Wide Web

58

Seznam literatury a pramenů Knižní publikace DISMAN, Marek. Právní úprava domény "EU". Praha: Linde, 2011, 199 s. ISBN 978807-2018-529. ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK, Petr HAJN a Jiří JEŽEK. Kurs obchodního práva: obecná část, soutěžní právo. 5. vyd. Praha: Beck, 2007, XLII, 610 s. ISBN 9788071795834. FRIMMEL, Martin. Elektronický obchod: právní úprava. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2002, 321 s. ISBN 80-717-5114-6. GALA, Libor, Jan POUR a Zuzana ŠEDIVÁ. Podniková informatika. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2009, 496 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2615-1. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 308 s. ISBN 80-738-0233-3. HENDRYCH, Dušan, Miroslav BĚLINA, Josef FIALA, Pavel ŠÁMAL, Ivana ŠTENGLOVÁ a Pavel ŠTURMA. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1. HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4004-179. JAKL, Ladislav. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. 1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012, 163 s. ISBN 978-80-86855-87-5. JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit: [sborník příspěvků ke konferenci]. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 185 s. ISBN 978-808-6855-240. KNAP, Karel, Michal RŮŽIČKA, Milena OPLTOVÁ a Jan KŘÍŽ. Práva k nehmotným statkům. 1. vyd. Praha: Codex, 1994, 245 s. ISBN 80-901185-3-4. 59

PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, 210 s. ISBN 80-720-1245-2. PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-165-8. RABAN, Přemysl a Marie MORAVCOVÁ. .eu domain name. Vyd. 1. Praha: Beck, 2006, XVIII, 448 s. ISBN 8071795259. ŠTENGLOVÁ, Ivana, Stanislav PLÍVA, Miloš TOMSA a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 978-80-7400-354-7. ŠVESTKA, Jiří, Jiří SPÁČIL, Marta ŠKÁROVÁ a Milan HULMÁK. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: Beck, 2009, 2 sv. ISBN 978-80-7400-108-6.

Časopisecké zdroje a odborné články AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně?. IT Právo: server o počítačovém a internetovém právu [online]. 26.1.2005 [cit. 2013-0322]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?tisk=1&x=220507. JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. Právo IT [online]. 22.9.2008 [cit. 201304-06]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby LOCHMANOVÁ, Ludmila. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce [online]. 26. 4. 2007 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-20997610-ochranaobchodni-firmy. MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. In: Http://www.pravoit.cz [online]. 9. 4. 2010 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pravnipovaha-domenovych-jmen-i-dil. MALIŠ, Petr. Začal proces přidělování nových. TLD domén správcům. Právo IT [online]. 20. 12. 2012 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/zacal-proces-pridelovani-novych-tld-domen-spravcum.

60

POLČÁK, Radim. Nekalosoutěžní agrese na internetu. IPravník [online]. 19.10.2005 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obchodnipravo/art_3791/nekalosoutezni-agrese-na-internetu.aspx. SNÍŽEK, Martin. Na co si dát pozor při výběru doménového jména. SNÍŽEK. Interval.cz. [online]. 15. 4. 2002. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://interval.cz/clanky/na-co-si-dat-pozor-pri-vyberu-domenoveho-jmena/ STUNA, Stanislav a Jiří ŠVESTKA. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 10, s. 366-373. TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, 23-24, s. 853-855. TRÁVNÍČKOVÁ, Simona. Stane se rozhodčí řízení řešením doménových sporů?. Lupa.cz: Server o českém internetu [online]. 17. 7. 2008 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rozhodci-rizeni-resenim-domenovych-sporu/. VALENT, Štefan. Generické doménové mená a doménové spory. Revue pro právo a technologie. 30. 6. 2011, roč. 2011, č. 3. ISSN 1804-5383. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/12793.

Další prameny Aktuální ceník domén. ACTIVE 24, s.r.o. Domény.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.domeny.cz/cenik-domen/. Aktuální seznam 20 nejdražších prodaných domén. 404M.COM: Jak na doménový trh a internetové podnikání [online]. 9. 11. 2011. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://404m.com/2012/11/09/aktualni-seznam-20-nejdrazsich-prodanych-domen/. CZ.NIC , z. s. p. o. CZ.NIC - statistika soudních sporů. 12. 5. 2011. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Statistika_20110504.pdf. CZ.NIC, z. s. p. o. Archiv soudních rozhodnutí. [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/soudni_rozhodnuti.ZIP.

61

CZ.NIC, z. s. p. o. Koncepce sdružení CZ.NIC pro období 2012 - 2015. [online]. 6. 1. 2012. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z:

http://www.nic.cz/files/nic/doc/koncepce_2012-

2015.pdf. CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla alternativního řešení sporů. [online]. 1. 4. 2012. [cit. 201303-28]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/soudni_rozhodnuti.ZIP. CZ.NIC, z. s. p. o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD . cz. [online]. 1. 12. 2012. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20121201.pdf. CZ.NIC, z. s. p. o. Stanovy zájmového sdružení právnických osob CZ.NIC. [online]. 26. 6. 2012. cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/Stanovy2012061226-schvalene_zneni.pdf. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Česká republika v číslech 2012: Informační společnost. [online]. 12.12. 2012. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/C90039DAB0/$File/14091219.pdf. Domain Name Dispute Resolution Service for country code top level domains (ccTLDs). WIPO: Arbitration and Mediation Center [online]. 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/cctld/. Doména .CZ se zařadila mezi milionáře. CZ.NIC, z.s.p.o. CZ.NIC [online]. 19. 11. 2012 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/1257/domena-.cz--se-zaradilamezi-milionare/. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku(zákon č. 89/2012Sb., občanský zákoník). Konsolidované znění ze dne 3. 2. 2012. ICANN. BYLAWS FOR INTERNET CORPORATION FOR ASSIGNED NAMES AND NUMBERS | A California Nonprofit Public-Benefit Corporation. [online]. 20. 12. 2012. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/about/governance/bylaws#I ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy. [online]. 24. 10. 1999 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/help/dndr/udrp/policy

62

List of Approved Dispute Resolution Service Providers. ICANN. Internet Corporation for Assigned Names and Numbers [online]. 2013 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/help/dndr/udrp/providers O doménách a DNS. CZ.NIC, z. s. p. o. CZ.NIC [online]. 2013 [cit. 2013-03-9]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/. Program Statistics. ICANN. ICANN - New Generic Top-Level domains [online]. 2013, 18. 3. 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://newgtlds.icann.org/en/programstatus/statistics. Registry Listing. ICANN. Internet Corporation for Assigned Names and Numbers [online]. [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.icann.org/en/resources/registries/listing. Total Number of Cases per Year. WIPO, ADR. Arbitration And Mediation Center. [online]. 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/statistics/cases.jsp. Uvolňované domény. ZONER SOFTWARE, a.s. RegZone.cz: Doména registrace domén [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.regzone.cz/uvolnovanedomeny/100/.

Právní předpisy Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

63

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (vyhl. č. 64/1967 Sb., ve znění vyhl. č. 81/1985 Sb.).

Soudní a jiná rozhodnutí. Nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve sporu č. 00080 ze dne 24.9.2011. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví O-359717 ze dne 4. 4. 2006. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví O-165735 ze dne 4. 11. 2003 Rozhodnutí WIPO Centra ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února 2000, č. D2000-0003. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12.4. 2001. Sp.zn.: Nc 1072/2001. Rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 10.8.2004. Sp.zn.: 2 Cm 290/2001-39. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005. Sp. zn.: 3 Cmo 41/2005. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2007. Sp. zn.: 10 Ca 36/2006. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 461/2006. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 441/2006. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 23/2007. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2007. Sp. zn.: 3 Cmo 122/2007. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008. Sp. zn.: 4 As 90/2006. 64

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2008. Sp. zn.: 7 3 Cmo 343/2008. Rozhodnutí Vrchního Soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009. Sp. zn.: 3 Cmo 64/2009. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2011, Sp.zn.: 3Cmo 367/2010. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2012. Sp. zn.: 23 Cdo 3407/2010.

65

Resumé Legal protection of domains in relation to the right of indication

The subject of this thesis is a legal protection of domain names. Domain names are used as humanly memorable names for Internet and serve as simple address to access websites. Each domain name has to be unique, it is not possible to register two or more identical names. This makes them very valuable and worth of protecting. The registration process of domain names is very simple and cheap, mostly based on the principle “first come, first served”. No one has an automatic right to a particular name. This cause many conflicts, because the principles of registration are often abused by domain speculators. However, the domain names are not subject of special legal regulation in the most countries (Czech republic included). The thesis is composed of two parts. The first part is divided in five chapters. Initiative chapters are focused on defining the concept of domain names, their technical aspects, hierarchical structure and types. In this part is also mentioned Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN) and its Uniform Dispute Resolution Policy (UDRP). Further, this part contains a description of the registration process of domain names under the country-code top level domain “.cz” (ccTLD.cz) and the legal aspects of domain names within the frame of Czech system of law. Second part of this thesis is focused on legal protection of domain names. In chapters six, seven and eight is described, how to protect the domain names with rights of indication, namely with trademarks, company names, geographical indications and appellations of origin. In this chapters are analyzed advantages and limits of this kind of legal protection of domain names. The ninth chapter looks at the ways, how to solve the disputes over domains in front of civil courts or arbitration courts and which legal claims would be appropriate to use. This chapters are primarily based on analysis of previous decisions of Czech courts. The aim of the thesis is not to provide complex overview of all legal aspects of domain names. The purpose of the thesis is to analyze the protection of domain names with rights to indication and point out the limits of this kind of protection, because it is not suitable for every domain name. 66

Key words: Domain names, domains, right of indication, trade mark, company names. Klíčová slova: Doménová jména, doména, práva na označení, ochranné známky, obchodní firma.

67