Ochrana práv původních obyvatel Austrálie, zejména pak ve vztahu k médiím a k právům duševního vlastnictví

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Ing. Hana Černá

Ochrana práv původních obyvatel Austrálie, zejména pak ve vztahu k médiím a k právům duševního vlastnictví

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Mahulena Hofmannová, CSc. Katedra mezinárodního práva Datum vypracování práce: 9. 12. 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 9. 12. 2015

Ing. Hana Černá

Poděkování Autorka diplomové práce by tímto chtěla poděkovat vedoucí své práce prof. JUDr. Mahuleně Hofmannové, CSc. za její cenné rady a připomínky. Poděkování též patří prof. Margaret Stephenson a Dr. Sally Babidge z University of Queensland za jejich odborné konzultace při mém vypracovávání zvláštní části této diplomové práce.

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 1 1.

2.

Historické souvislosti ........................................................................................................... 4 1.1.

Vysvětlení pojmů .......................................................................................................... 4

1.2.

Přemístění a kolonizace................................................................................................. 5

1.3.

Od genocidy k rasové diskriminaci ............................................................................. 10

Vybraná aktuálně diskutovaná témata v právní ochraně původních obyvatel ................... 17 2.1.

2.1.1.

Úvod do problematiky......................................................................................... 17

2.1.2.

Návrh na změnu antidiskriminačního zákona z roku 1975 ................................. 19

2.1.3.

Kritika návrhu na změnu antidiskriminačního zákona ........................................ 21

2.1.4.

Rasové hanobení v svoboda projevu v teorii ...................................................... 23

2.1.5.

Rasové hanobení a svoboda projevu v praxi, případy z médií ............................ 24

2.1.6.

Kompatibilita The Freedom of Speech Bill 2014 s mezinárodními závazky ...... 28

2.1.7.

Shrnutí ................................................................................................................. 29

2.2.

3.

Právní ochrana původních obyvatel Austrálie ve vztahu k médiím ............................ 17

Institut duševního vlastnictví původních obyvatel Austrálie a jeho právní ochrana ... 31

2.2.1.

Úvod do problematiky......................................................................................... 31

2.2.2.

Rozdílné chápání pojmu vlastnictví .................................................................... 33

2.2.3.

Definice domorodého duševního vlastnictví a současné trendy ......................... 36

2.2.4.

Problematické záležitosti v současných australských zákonech ......................... 38

2.2.5.

Současná ochrana duševního vlastnictví autorským právem .............................. 41

2.2.6.

Současná ochrana duševního vlastnictví patenty ................................................ 42

2.2.7.

Současná ochrana pomocí ochranných známek .................................................. 42

2.2.8.

Současná ochrana duševního vlastnictví pomocí designů ................................... 43

2.2.9.

ICIP, globalizace a média ................................................................................... 43

2.2.10.

Dodržuje Austrálie mezinárodní standardy v ochraně ICIP? .......................... 44

2.2.11.

Shrnutí ............................................................................................................. 45

Společenská situace původních obyvatel v Austrálii ve srovnání s ostatními státy ........... 47

Závěr ........................................................................................................................................... 54

Úvod Mezinárodní ochrana práv původních obyvatel, jež jsou považováni za jednu ze skupin obyvatelstva, která bývá nejvíce znevýhodňována, je nezanedbatelnou součástí mezinárodního práva veřejného a věčným tématem diskuzí mezinárodního společenství. Původní obyvatelé bývali či v mnoha případech stále bývají pod nátlakem oddělováni od ostatních, perzekuováni, jinak diskriminováni, zneužíváni či vystavováni depresím. Tito, pod snahou zakrýt svůj původ a stát se součástí majoritní části populace, se pak často vzdávají svého jazyka a kultury. Nelidské činy páchané na původním obyvatelstvu jak v minulosti, tak bohužel i v současnosti, je nutné řešit na mezinárodní úrovni nastavením určitých mezinárodních standardů, a to buďto v rámci mezinárodních organizací, anebo ve formě doložek či různých lidskoprávních úmluv. I Austrálie je samozřejmě jako ostatní vyspělé země členem těchto mezinárodních organizací a signatářem významných úmluv. Otázkou však je, zda jsou tyto úmluvy správně implementovány a zda dodržování práv původních obyvatel opravdu odpovídá mezinárodním standardům. Zvolené téma je velmi aktuální, jelikož během posledních několika let prošla australská právní ochrana původních obyvatel znatelným vývojem. Předchozí jedno či dvě desetiletí jsou často v literatuře označovana jako nová éra vztahů mezi původními a ostatními Australany. Oficiální veřejná omluva na adresu původních obyvatel ukradených generací (tzv. „Lost Generations,“ viz první kapitola této diplomové práce) totiž zazněla z úst australského premiéra Kevina Rudda až v roce 2008. Tomu v roce 1997 předcházelo vydání významného dokumentu nazvaného Bringing Them Home shrnujícího některé bolestivé body australské historie. Tyto dvě události mohou být viděny jako příležitost pro to, aby právní ochrana původních obyvatel nabrala nový směr. Využila však Austrálie této příležitosti dostatečně?

Vzhledem

k mému

studiu

v letním

semestru

2013/14

na

University

of Queensland v Austrálii a tamnímu nabízenému kurzu Law and Indigenous Peoples jsem využila všech zdrojů, které by se asi v České republice jen těžko získávaly, a napsala hlavní část své diplomové práce tam. Zabývala jsem se dílčími tématy, která 1

byla v onom semestru v odborné veřejnosti velmi diskutovaná, a to právní ochranou původních obyvatel ve vztahu k médiím, konkrétně pak v souvislosti s tehdy aktuálním návrhem na změnu antidiskriminačního zákona a dále pak otázkou kompatibility současných australských zákonů chránících duševní vlastnictví s aboridžinskou kulturou. Téma, které je dle mého názoru velmi zajímavé a nevšední, neboť právní ochrana původního obyvatelstva nebývá typickou součástí kurzu mezinárodního práva veřejného na českých právnických fakultách. To mi dává prostor velkou měrou přispět touto prací do české akademické literatury. Diplomová práce je rozdělena na dvě základní části, část obecnou a část zvláštní. Cílem ve zvláštní části práce je metodou analýzy identifikovat mezery v soudobé právní ochraně původních obyvatel Austrálie na příkladu dvou, v době mého studia na University of Queensland velmi diskutovaných, témat. Za prvé ve vztahu k médiím a za druhé ve vztahu k právům k duševnímu vlastnictví. K hlubšímu pochopení problematiky jsem si stanovila i dílčí cíl, kterým se bude zabývat část obecná, a to vymezení historicky nejvíce palčivých událostí, které je nutné vysvětlit českému čtenáři. K naplnění cíle by mohlo přispět ověření mé výchozí hypotézy: „Právní ochrana původních obyvatel v Austrálii neodpovídá mezinárodním standardům.“ Práce obsahuje tři kapitoly. První kapitolu, kterou zároveň považuji za část obecnou, věnuji kontroverzním událostem, které se staly v souvislosti s původními obyvateli v minulosti. Druhá kapitola,

neboli část zvláštní, je těžištěm celé mé práce. Obsahuje

praktickou analýzu právní ochrany původních obyvatel na dvou zvolených aktuálních tématech, o kterých probíhala v Austrálii diskuze v době mého studijního pobytu na University of Queensland. Z tohoto důvodu je tato praktická analýza (tzn. i právní stav) časově omezena na aktuální dění zmiňovaného semestru. K této analýze jsem si

2

vybrala téma právní ochrany původních obyvatel ve vztahu k médiím a dále pak téma právní ochranu původních obyvatel ve vztahu k právům duševního vlastnictví. Ve třetí kapitole bych pak pomocí měřitelných ukazatelů srovnala aktuální situaci původních obyvatel v australské společnosti se situací jiných původních národů v ostatních vybraných státech a došla tak k závěru, zda současná právní ochrana australských původních obyvatel jako celek má kýžené výsledky na blahobyt této minority.

3

1. Historické souvislosti 1.1.

Vysvětlení pojmů

Zastávám názor, že k pochopení současných problémů týkajících se právní ochrany původních obyvatel je třeba pochopit základní historické souvislosti, a to jak australskou koloniální minulost, tak i více nedávné události. Proto jsem se těmto záležitostem rozhodla věnovat první kapitolu své práce. Hned na začátku práce je také nutné vysvětlit pojem původního obyvatelstva. Australci, neboli Aboridžinci,1 jsou etnická skupina lidí pocházející pravděpodobně původně z jihovýchodní Asie.2,3 Díky ochlazujícímu se klimatu v době zhruba před 60 000lety a zvětšujícím se plochám ledovců klesla mezi Asií, Indonésií, Novou Guineou a Austrálií hladina oceánů o téměř 150 metrů oproti dnešní úrovni a vznikly tak v této oblasti pevninské mosty. Ty umožnily Austrálii stát se, hned po Asii, druhým lidmi osídleným kontinentem. Označení původních obyvatel Austrálie jako Aboridžinci pochází z latinského výrazu ab origine znamenajícího „od začátku.“4 Všeobecně se dá říci, že označení Aboridžinci je politicky akceptovatelné, nicméně někteří mohou toto označení vnímat jako stereotypické a diskriminační v tom smyslu, že odlišuje skupinu původních obyvatel od zbytku australské populace. V současné době Aboridžinci představují nejstarší žijící kulturu na světě.5 Avšak kolonialismus jim způsobil mnohé ztráty a dramaticky změnil jejich životní styl Tradiční způsob života původních obyvatel se sestával z lovu zvěře a sběru plodin.6 Archeologové neobjevili žádné známky po domestikovaných plodinách ani zvířatech. 1

Za účelem zjednodušení v sobě pojem „Aboridžici“ bude v této diplomové práci zahrnovat i původní obyvatele Torres Strait Islands. 2 . CULEK, Martin a kol: Původní obyvatelstvo [online]. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/australie/web/pages/14puvodni_obyvatelstvo.html. 3 Nejstarší kostra byla nalezena v okolí jezera Mungo v jihovýchodní Austrálii a její odhadové stáří je 60 000 let. 4 SERVELLO, Susanna: Australian Aborigines. In BIRX, H James: 21st century anthropology: a reference handbook, 2010, Sage Publications, ISBN 978-1-4129-738-0, str. 668-676. 5 SERVELLO: op. cit., str. 668-676. 6 CULEK, Martin a kol: Původní obyvatelstvo [online], op. cit.

4

Aboridžinci uměli využít přírodních podmínek a dokonale se dokázali přizpůsobit svému životnímu prostředí. Byli to lovci a sběrači, nikoli však zemědělci či farmáři. Jejich způsob obživy je tedy nutil k neustálému kočování. Stejně jako v dnešní době se největší hustota zalidnění koncentruje na pobřeží a vnitrozemí je osídleno jen velmi řídce (třináct největších australských měst se nachází na pobřeží),7 tak i původní obyvatelstvo tradičně přebývalo v blízkosti moří, kde mohli lovit ryby a sbírat korýše. Některé kmeny získávaly potravu z buše hledáním plodů, listů, bobulí a kořenů, jiné se živily lovem v pouštních oblastech. V současné době sice stále existují komunity, které žijí separovaně a v odlehlých částech Austrálie, avšak většina tradičních skupin zanikla a převážná část domorodců žije v hlavních metropolích, velmi často v chudých podmínkách. Původní obyvatelé jsou v současné Austrálii považovani za část obyvatelstva náchylnou k alkoholismu a jsou bezesporu obětmi mnohých sociálních předsudků. Délka jejich života je o 15-20 let nižší ve srovnání s bílou australskou populací. Míra dětské úmrtnosti je téměř trojnásobná. Co se týče pracovních příležitostí, nezaměstnanost Aboridžinců je vysoká a platy jednoznačně nižší než u bílých Australanů.8

1.2.

Přemístění a kolonizace

Australský kontinent byl Evropany objeven až jako poslední trvale osídlený kontinent, a to nizozemskými mořeplavci na začátku 17. století. Původně se tedy Austrálie označovala jako Nové Holandsko. O bližší prozkoumání se zasloužil až známý anglický mořeplavec James Cook, když v roce 1770 vplula jeho výzkumná loď Endeavour do dnešní Botany Bay, zátoky, ve které se nyní nachází Sydney.9 Velká Británie se v této době potýkala s válkou o nezávislost ve svých koloniích na americkém kontinentu. Po vyhlášení nezávislosti amerických osad v roce 1776 ztratila možnost na americké území vypovídat své trestance. Novým místem pro 7

Jedná se o Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Adelaide, Gold Coast, Newcastle, Canberru, Wollongong, Hobart, Cairns Geelong a Townsville. Čtrnácté na obyvatelstvo největší město, Albury, se nachází ve vnitrozemí 340km jihozápadně od Canberry. Nutno však podotknout, že ani Canberra neleží přímo u oceánu, avšak svou vzdáleností od něj by se dala považovat za pobřežní město. 8 SERVELLO: op. cit., str. 668-676. 9 CULEK, Martin a kol: Objevování Austrálie [online]. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/australie/web/pages/02objevovani.html.

5

vyhnanství se tedy stala Austrálie, kde trestanci sloužili jako pracovní síla nutná pro kolonizaci. Trest deportace do Austrálie pro odsouzence měl jednu výhodu - měli alespoň nějakou šanci, že ještě někdy budou moci žít běžným životem, neboť po případném omilostnění se mohli na novém kontinentě usadit. 26. leden 1788 je považován za den, kdy byla v Austrálii oficiálně založena kolonie. Gammar ve své knize popisuje Austrálii z roku 1788 jako nejhodnotnější majetek na planetě Zemi, který si Velká Británie mohla přivlastnit.10 Žádné jiné „dobyvatelné“ území totiž nepokrývalo takovou ohromnou plochu. Austrálie, včetně Tasmánie, pokrývala plochu 7,7 milionu čtverečních kilometrů a skýtala obrovské přírodní bohatství nacházející se ve své severní třetině v úrodném tropickém podnebném pásu. Austrálie 17. století zůstala nezasažena průmyslovou revolucí a věkem páry, a tak na začátku 18. století, když do Austrálie přijeli první britští kolonizátoři, stály proti sobě dvě naprosto odlišné kultury, které se spolu nedokázaly domluvit, ani se navzájem pochopit.11 Toto setkání by se současnému čtenáři dalo přiblížit asi jako dnes setkání s mimozemskou civilizací – jiný způsob života, jiné hodnoty, odlišné zpúsoby komunikace… Spolu s britskou kolonizací se život původních Australanů velmi zkomplikoval. První evropští osadníci označili doplutí do Austrálie jejím „objevením“ jako nového kontinentu a její obyvatele prakticky považovali za „těžkopádné předměty,“ kterých bylo potřeba se zbavit.12 Aboridžinci se sice nespočetněkrát pokusili o vzpouru, avšak důsledkem bylo ještě větší utlačování. Hromadné masakry ani jednotlivé vraždy nebyly ojedinělé, zdůvodňované teorií Charlese Darwina o přirozeném výběru spočívajícím v tom, že některé rasy (jako domorodci, kteří byli považováni za nižší rasu ve srovnání s jinými etnickými skupinami) jsou určeny k zániku. A tak se kolonizátoři snažili předstírat, že úmrtí Aboridžinců jsou vlastně přírodními jevy. Deprivace půdy kolonizátory vedla k tomu, že se původní obyvatelé začali potýkat s nedostatkem jídla a vody. V neposlední řadě pak s sebou evropští dobyvatelé přivezli na australský

10

GAMMAGE, Bill: The Biggest Estate on Earth: How Aborigines made Australia. Sydney: Allen & Unwin, 2011, ISBN 978-1-74237-748-3, str. 1. 11 CULEK, Martin a kol: Původní obyvatelstvo [online], op. cit. 12 SERVELLO: op. cit., str. 668-676.

6

kontinent nové nemoci (jako chřipku, spalničky, neštovice a některé pohlavní nemoci), proti kterým nemělo místní obyvatelstvo imunitní systém.13 K přelomovým událostem došlo až poměrně nedávno, neboť až v roce 2008 se australský premiér Kevin Rudd veřejně před celým světem omluvil původním obyvatelům za bolestivou kapitolu jejich minulosti známou pod označením „Stolen Generations“ (ukradené generace).14 Tento termín je v Austrálii používán pro aboridžinské děti, které byly násilně odebrány ze svých rodin za účelem vštípení evropských hodnot a návyků. Tyto děti pak měly být zaměstnány ve službách pro koloniální osadníky.15 V roce 1814 byla tehdejším australským

guvernérem

Macquariem vybudována první škola pro domorodé děti. Prvotně byla jako novinka svého druhu lákadlem pro domorodé rodiny, avšak v několika málo letech vyvolala nepřátelské ohlasy, když vyšlo najevo, že jejím cílem bylo distancovat děti od jejich rodin a komunit.16 Na konci 19. století pak naprosto systematicky docházelo k odebírání dětí za účelem asimilace v rámci tzv. „ochranných opatření.“17 Děti bývaly odebrány od svých matek ve věku asi čtyř let a umístěny do internátů daleko od svých rodin. Ve věku přibližně čtrnácti let byly pak děti poslány pracovat do osad.18 Stolen Generations však nejsou jen bolestnou vzpomínkou na dávnou minulost, přímo zasaženy jsou i stále žijící generace původních obyvatel. Ještě v 50. a 60. letech bylo ve jménu asimilace odejmuto velké množství domorodých dětí od jejich rodin. Tyto děti byly odebrány z důvodu údajného zanedbávání, aby se jim ve vzdálených místech dostalo vzdělání, lékařské péče a aby se už od narození přizpůsobily většinové australské populaci.19

13

SERVELLO: op. cit., str. 668-676. McCUSKER, Rob: Stolen Generation. In COUSINS, Linwood H: Encyclopaedic of Human Services & Diversity. Sage Reference nakladatelství 2014, ISBN 978-1-4522-8748-5, str. 1260-126. 15 RAMSLAND, John: Children of the back lanes: destitute and neglected children in colonial New South Wales. New South Wales University Press, 1986, ISBN: 9780868403694. 16 Australian Human Rights Commission: Bringing them Home Report. Duben 1997. [cit. 15.6.2015] Dostupné z https://www.humanrights.gov.au/publications/bringing-them-home-report-1997. 17 V anglickém originále tzv. „protection policies.“ Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online]. 20.5.2015 [cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z http://www.australia.gov.au/aboutaustralia/australian-story/sorry-day-stolen-generations. 18 Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online], op. cit. 19 Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online], op. cit. 14

7

Zpráva Australské komice pro lidská práva20 zveřejnila, že jen mezi roky 1910 a 1970 bylo od domorodých rodin odvlečeno něco mezi jedním dítětem ze tří a jedním dítětem z deseti. Healey odhaduje, že ve 20. století se jednalo zhruba o 40 000 aboridžinských dětí.21 Nepřesné záznamy z té doby však neumožňují toto číslo určit přesněji. Podmínky v institucích, do kterých byly děti umístěny, byly označeny za chudobné s nedostatečnými zdroji pro efektivní ubytování, stravování a ošacení dětí. Pilkington popisuje tyto podmínky jako „spíše koncentrační tábor než rezidenční školu pro aboridžinské děti.“22 Taktéž úroveň vzdělání byla velmi základní, už jen z toho důvodu, že byla určena k usnadnění zaměstnání těchto dětí jako nekvalifikované pracovní síly.23 I přesto, že aboridžinské děti pracovaly od velmi nízkého věku, nevěřilo se jim natolik, aby si mohly ponechávat mzdu. V Novém Jižním Walesu a v Queenslandu existovaly právní předpisy upravující nárok dětí ponechat si pouze malou část jejich skrovných příjmů jako kapesné. Domorodé děti nebyly pouze odděleny od své rodiny, ale také od své komunity a kultury. Nesměly používat svůj jazyk.24 Trend asimilační politiky začal v pozdních 30. letech.25 První Konference blahobytu původních obyvatel26 se konala v roce 1937 a účastnili se jí A. O. Neville (protektor Západní Austrálie), J. W. Bleakley (protektor Queenslandu) a Dr. Cook (protektor Severního teritoria). Přijaté stanovisko určovalo osud neplnokrevných Aboridžinců směřující k úplnému splynutí s bílou populací.27,28 Opatření v rámci politiky asimilace byla však aplikována s opozděním, a to z důvodu právě probíhající druhé světové války. V roce 1961 byla na Konferenci blahobytu původních obyvatel formulována definice 20

Australian Human Rights Commission. HEALEY, Kaye: The Stolen Generation. Issues in Society. Spinney Press, volume 91, 1998, ISBN: 9781876811006. 22 PILKINGTON, Doris: Follow the Rabbit-Proof Fence, University of Queensland Press, ISBN 9780702233555, str. 72. 23 McCUSKER, op. cit., str. 1260-1261. 24 Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online], op. cit. 25 BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: Indigenous Legal Relations in Australia, Oxford University Press, 2009, ISBN 9780195562019, str. 27. 26 V angl. Native Welfare Conference. 27 The National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families, Bringing them home. The Human Rights and Equal Opportunity Commission. 1997, str. 32. 28 ROWLEY, C.: The Destruction of Aboriginal Society. Penguin, Harmondsworth. 1972, ISBN 9780140214529, str. 319-321. 21

8

asimilace: „Politika asimilace znamená, že všichni Aboridžinci i abodžinští míšenci by časem měli žít stejným životním stylem jako ostatní Australané, disponovat stejnými právy, přijímat stejnou zodpovědnost, dodržovat stejné zvyky a ctít stejné hodnoty jako ostatní Australané.“29 Legislativa v období asimilace se velmi lišila stát od státu a mezi lety 1940 a 1972 často procházela různými změnami, dokonce i v rámci jednotlivých států.30 Všeobecně se však dá říci, že se tato legislativa dotýkala podobných oblastí regulace a byla založená na podobné filozofii ohledně místa původních obyvatel v australské společnosti. Posun k asimilaci vedl k novým způsobům dohledu nad životem Aboridžinců. Například v Novém Jižním Walesu byli místní úředníci zaúkolováni, aby asistovali a dohlíželi na Aboridžince stěhující se z rezervací do měst. Úředníci se měli soustředit na aboridžinské domácnosti a zjišťovat, zda se chovají dle standardů a požadavků neaboridžinské společnosti. Zvláštním administrativním dokumentem byl jakýsi speciální certifikát, jehož držitel měl nárok na výjimku ze zákona o ochraně Aboridžinců. Například v Západní Austrálii bylo na jejich základě některým Aboridžincům umožněno požívat některých občanských práv, kterými by jinak nedisponovali.31 Původní obyvatelé si mohli zažádat o tzv. certifikát občanství, pokud dokázali, že se odloučili od kmenového společenství minimálně dva roky před podáním přihlášky anebo pokud jinak dokázali, že jsou vhodnou osobou pro obdržení certifikátu. Úředník vydávající certifikát se musel ujistit, že žadatel nabyl způsoby a zvyklosti civilizovaného života. Tento certifikát mohl být taktéž poměrně snadno pozastaven anebo zrušen. McCorquodale poznamenává, že tyto zákony měly jasné rasistické znaky stereotypizující bílé obyvatelství („civilizovaný život“) i černé obyvatelstvo („kmenové společenství“). Dle McCorquodale je jen těžko myslitelné, že odsouzení za trestný čin (trestným činem byl např. pobyt v rezervaci bez povolenky) v jakékoli jiné demokracii by mohlo vést ke ztrátě občanských práv a přirovnává tehdejší australskou politiku k politice nacistického Německa či politice JAR v době apartheidu.

29

ROWLEY, C.: op. cit., str. 399. BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 28. 31 BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 28. 30

9

Na začátku 60. let bylo však, i přes oficiální politiku asimilace, jasné, že k asimilaci domorodého obyvatelstva nedošlo. Důvodem byla dvě fakta. Za prvé to byla stále přetrvávající diskriminace ze strany ostatních Australanů a za druhé odmítání domorodců vzdát se jejich životního stylu a kultury. V důsledku toho byla na Konferenci blahobytu původních obyvatel v roce 196532 změněna definice asimilace tak, aby obsahovala prvek volby.33 Teprve v 80. létech se díky kritice různých komunit změnil pohled na tyto oficiální praktiky australské vlády a došlo k jejich přehodnocení. V roce 1980 pod názvem Linkup Aboriginal Corporation vznikla agentura pomáhající domorodým lidem opět najít své příbuzné.34 Dnes podobné služby existují ve všech australských státech i v Severním teritoriu. 26. květen 199835 je označován jako Sorry Day (Den omluvy). V tento den probíhalo obrovské množství komunitních aktivit po celé Austrálii. Vznikly mimo jiné tzv. Sorry Books (Knihy omluvy), ve kterých lidé mohly vyjádřit své osobní pocity, ty pak byly předány zástupcům domorodých skupin. Byly zaznamenány stovky tisíc podpisů.36

1.3.

Od genocidy k rasové diskriminaci

§4 Queenslandského37 zákona o ochraně Aboridžinců a o omezení prodeje opia38 z roku 1897 jasně definoval, kdo je subjektem tohoto zákona: Každá osoba, kdo je (a) aboridžinský obyvatel Queenslandu, nebo

32

Native Welfare Conference 1965. Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online], op. cit.. 34 Our Services [online]. Linkupnsw.org.au[cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z http://www.linkupnsw.org.au/our-services/. 35 Přesně rok od vydání zprávy Bringing them Home, která byla vydána z iniciativy Australské komise pro lidská práva a rovné příležitosti (Human Rights and Equal Opportunity Commission) v květnu roku 1997. 36 Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online], op. cit. 37 Vypracovávání své diplomové práce jsem se věnovala při svém studiu na University of Queensland. 38 Aboriginal Protection and Restriction of the Sale of Opium Act. 33

10

(b) míšenec, který v době publikace tohoto zákona žije s aboridžinským manželem či manželkou nebo dítětem, nebo (c) míšenec, kdo, krom s manželem, manželkou či dítětem, pravidelně žije nebo se stýká s Aboridžinci je považován za Aboridžince dle tohoto zákona. Tento zákon zůstal v platnosti po 40 let a byl též posléze zkopírován do legislativy Západní Austrálie a dále pak do legislativy Jižní Austrálie i Severního teritoria.39 Měl zásadní vliv na život Aboridžinců včetně určování toho, kde měli domorodí lidé žít. Rezervace měli na starosti jejich správci a jednotlivé distrikty pak spadaly pod kompetenci protektorů Aboridžinců. §17 zmiňovaného zákona obsahovala výčet 17 oblastí regulace, mezi nimi: -

způsob, kterým byli Aboridžinci přestěhováni do rezervací,

-

pravomoci protektorů,

-

péči, výchovu a vzdělávání dětí,

-

transfer osiřelých nebo opuštěných míšenských dětí do sirotčinců,

-

podmínky pro umístění dětí do služeb,

-

udržování disciplíny v rezervacích a umístění Aboridžinců či míšenců do věznice při porušení disciplinárních pravidel, a to až na 3 měsíce,

-

oprávnění protektorů uvěznit Aboridžince či míšence za spáchání trestného činu či za hrubě neposlušné chování, a to až na dobu 14 dní,

-

zákaz domorodých obřadů či zvyklostí, které jsou, dle názoru ministra, škodlivé pro blahobyt Aboridžinců žijících v rezervacích,

Zákon taktéž obsahoval zmocňující ustanovení ke všemu, co by přispělo k naplnění účelu tohoto zákona. V důsledku tohoto zákona byl život domorodců kontrolován úředníky od narození až do smrti. Proti rozhodnutím vydaným na základě tohoto zákona neexistovaly žádné

39

BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 21.

11

opravné prostředky. Občanská práva byla závislá na rasovém původu a takto to zůstalo po velkou část 19. století.40 Do roku 1911 byly tzv. „ochranné zákony“41 kladoucí důraz na segregaci a omezování přijaty ve všech státech a teritoriích Austrálie s výjimkou Tasmánie.42 Důvod, proč takováto legislativa nebyla přijata i v Tasmánii, byl zcela pragmatický, a to že v Tasmánii v této době již žádní původní obyvatelé nežili. „Ochranná legislativa“ zůstala nezměněna po celou první polovinu 20. století, byla založena na tom, že původní obyvatelé jsou „vymírající rasou.“ Míšenců ovšem spíše přibývalo a byli označeni jak jako významný sociální problém, který vyžadoval ještě restriktivnější a rasističtější legislativu. V roce 1934 byl v Queenslandu pohlavní styl mezi aboridžinskou ženou a neaboridžinským mužem označen dle znovelizovaného Aboriginals Protection and Restriction of the Sale of Opium act za trestný čin s trestní sazbou odnětí svobody na 6 měsíců či pokutou ve výši £50. Wearne popisuje situaci v Queenslandských rezervacích na vrcholku „ochranné legislativy,“ kde značnými pravomocemi disponovali vrchní dozorci.43 Aboridžinské soudy v rezervacích se mohly sestávat i jen ze samotného vrchního dozorce, který nemusel mít právní vzdělání. Jeho pravomoci byly tak široce definovány, že mu dávaly oprávnění projednávat jako trestný čin téměř každou situaci, se kterou nesouhlasil. Zastupování právním zástupcem – jedno ze základních práv dle britského práva vyžadovalo schválení soudem (resp. vrchním dozorcem). Odvolání proti rozhodnutí vrchního dozorce téměř s jistotou vyvolalo nějakou odplatu. Nově zřízena byla také aboridžinská policie, která byla taktéž pod kontrolou vrchního dozorce, tudíž jím snadno manipulovatelná k poškozování práv jednotlivce v rámci jeho příkazů. Pravomoci vrchního dozorce byly rozšířeny i ve vztahu k věznicím v rezervacích. Což ve svém důsledku znamenalo, že osoba vrchního dozorce ve svých rukou soustředila pravomoci protektora, vedoucího policejních složek, soudce a rovněž vrchního vězeňského dozorce – tato nastalá situace zcela popírá principy moderní justice.

40

ROWLEY, C.:op. cit., str. 183. V angl. „Protection Acts.“ 42 BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 24. 43 WEARNE, Heather: A Clash of Cultures: Queensland Aboriginal Policy (1824-1980), Uniting Church 1980, ISBN 9780909834456, str. 15. 41

12

Obyvatelé rezervace byli do značné míry závislí na uvážení mocného úředníka, který mohl, ale nemusel, využít svou rozsáhlou diskreční pravomoc moudře a spravedlivě. 8. července 1949 Austrálie ratifikovala Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia.44,45 Neexistuje však žádná australská legislativa, která by Úmluvu implementovala. Pojem genocidy je definován ve článku 2. Genocidou jsou činy spáchané v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu. Může se jednat jednak o usmrcení příslušníků takové skupiny, dále pak o způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, o úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení nebo o opatření směřující k bránění rození dětí v takové skupině. Jako genocida je také označeno násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. Významným a kontroverzním judikátem týkajícím se této problematiky je judikát z roku 1997 Kruger v Commonwealth,46 známý též jako „judikát ukradených generací.“47 V tomto případě několik aboridžinských žalobců argumentovalo, že Aboriginal Ordinance z roku 1918 (legislativa Severního teritoria), právní předpis povolující odnětí a následné držení aboridžinských dětí, porušil ústavní právo na svobodu od genocidy.48 Jednalo se o osm obyvatel Severního teritoria, kteří byli mezi roky 1925 a 1944 na základě tohoto předpisu odvlečení od svých rodin a dále pak o matku, jejíž dítě jí bylo na základě stejného předpisu odebráno. Australský nejvyšší soud však došel k závěru, že napadený předpis nebyl v rozporu s konkludentním ústavním právem na svobodu od genocidy definovaného v Úmluvě. Dle soudu byl sice předpis směřován vůči jedné rasové skupině, avšak záměrem nebylo trestat tuto jednu skupinu. Soud dokonce označil záměr předpisu za prospěšný, neboť byl přijat v nejlepším zájmu Aboridžinců. Navíc, dle soudu, napadený právní předpis sice dal povolení k odebrání domorodých dětí z jejich rodin, avšak tyto činy neměly být 44

The United Nations Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genoccide 1948. Úmluva vstoupila v Austrálii v platnost 12. ledna 1951. 46 Kruger v Commonwealth (1997) 190 CLR 1. 47 Z angl. „Stolen Generations Case.“ 48 JOSEPH, Sarah: Kruger v Commonwealth: Constitutional Rights and the Stolen Generations. Monash University Law Review, Vol 24, No 2, 1998, str. 486-498. 45

13

prováděny s úmyslem zničit úplně či částečně onu rasovou skupinu. Soud proto rozhodl, že předpis nepovoluje genocidu tak, jak je definována v Úmluvě. Dalším případem zastávajícím tvrzení, že genocida není trestným činem dle australského práva, byl případ Nulyarimma v Thompson.49,50 V tomto judikátu došlo ke spojení projednávání dvou žalob.51 V obou případech byli žalobci Aboridžinci domáhající se určení soudu, že se jistí členové australského parlamentu a vlády dopustili genocidy. Soud k tomuto závěru ovšem nedospěl. Naopak většinou svých soudců dospěl k názoru, že genocida, jako trestný čin mezinárodního práva, nebyla inkorporována do australského právního systému. Soud se též vyslovil v tom smyslu, že žalobcům se nepodařilo dokázat, že zde byl záměr spáchat genocidu, a označil kulturní genocidu jako fenomén nespadající pod definici genocidy jako takové.52 V roce 1997 byl vydán oficiální dokument australské vlády nazvaný The National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families, Bringing them home (dále také NISATSIC), který uznal odnímání aboridžinských dětí v období Stolen Generations jako genocidu. Tento dokument označil nucené odnětí dětí jako v Úmluvě definovanou psychickou genocidu, nikoli tedy kulturní.53 Ke genocididnímu jednání, dle NISATSIC, docházelo s úmyslem zničit určitou skupinu. Fakt, že úředníci věřili tomu, že toto jednání je podnikáno v nejlepším zájmu odnímaných dětí, nevylučuje určení, že se jednalo o genocidu.54 Historikové mluví o genocidě nejen v období ukradených generací, ale také v souvislosti již s obdobím kolonizace.55 Moses zmiňuje vývoj genocidní politiky v Queenslandu během druhé poloviny 19. století. Genocidní politiku Austrálie označuje 49

SAUL, B: The International Crime of Genocide in Australian Law. 2000, Sydney Law Review, vol. 22, str. 527-582. 50 Nulyarimma v Thompson [1999] FCA 1192; (1999) 165 ALR 621. 51 BHUTA, Nehal; WALKER, Melinda: Upholding the Law v Maintaining Legality: Nulyarimma v Thompson. Indigenous Law Bulletin. 81, 1999, 4(24), str. 15. 52 BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 40. 53 The National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families, Bringing them home, op. cit., str. 271-273. 54 The National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families, Bringing them home, op. cit., str. 273-274. 55 MOSES, A. D. (ed.): Genocide and Settler Society: Frontier Violance and Stolen Indigenous Children in Australian History. Berghahn Books, New York, 2005.

14

za přetransformované lokální genocidní masakry kolonizátorů, které se postupem času vyvinuly v celostátní trend.56 Johnston shrnuje období „ochrany a asimilace.“57 Dle něj měli původní obyvatelé Austrálie odepřeno právo žít podle svých vlastních pravidel a rozhodovat o svých vlastních záležitostech. Bylo jim odepřeno právo svobodně rozhodovat o chodu jejich ekonomiky i o jejich rodinném životě. Taktéž jim bylo odepřeno právo vlastnit půdu, vydělávat si jako farmáři, obchodníci, nebo účastnit se trhu práce dle jejich vlastního uvážení, stejně tak jako živit rodinu, být příjemci sociálních benefitů a žít tam, kde si přáli. Jejich osobní a reprodukční život byl vlivem různých nařízení pod kontrolou vlády a misionářských úředníků. Nebylo jim zajištěno právo vstoupit do manželského sňatku s osobou dle jejich výběru, přátelit se s lidmi dle jejich přání, mluvit s lidmi určité barvy pleti, bydlet na určité ulici či v určité rezervaci. Nemohli se rozhodnout, s kolika lidmi chtějí bydlet v jejich domě. Neměli nárok na starobní důchod, na pracovní kompenzaci, na příspěvek na rodičovské dovolené nebo na příspěvek na dítě. A i přesto, že se legislativa v těchto záležitostech ve 40. a 50. letech změnila, často se stávalo, že tyto peníze byly vypláceny do rukou manažera mise či rezervace a ne jednotlivcům, kterým byly určeny. Aboridžincům nebylo dovoleno vlastnit svůj vlastní bankovní účet. Tomu, kdo něco namítal, hrozilo uvěznění několik set kilometrů daleko na předem neurčený čas. Původní obyvatelé Austrálie byli v pozdním 19. a 20. století konfrontováni s nefunkčností Austrálie jako právního státu a s popřením jejich základních občanských práv.58 Rozsáhlá regulace záležitostí Aboridžinců a aktivní zásahy do jejich rodinného, sociálního a kulturního života byly prováděny na základě rasisticky motivované a diskriminační politiky. I přesto, že Austrálie disponovala na tu dobu moderním a sofistikovaným anglo-australským právním systémem, původním obyvatelům se nedostalo ochrany, práv a jiných výhod, kterými disponovali ostatní občané. Kroky

56

MOSES, A. D.: An Antipodean Genocide? The Origins of the Genocidal Moment in the Colonization of Australia. Journal of Genocide Research, vol. 2, no 1, 2000, str. 102. 57 JOHNSTON, E.: Royal Commission into Aboroginal Deaths. IN Custody, National Report. Volume 2, Australian Goverment Publishing Service, Canberra, 1991, str. 518. 58 BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: op. cit., str. 42.

15

podnikané australskou vládu ve věcech Aboridžinců byly prezentovány jako opatření sloužící k ochraně a asimilaci původních obyvatel do moderní australské společnosti, a to v jejich vlastním nejlepším zájmu. Realitou však bylo, že jen těžko bychom hledali opatření, která by byla i dle názorů Aboridžinců v jejich vlastním zájmu. Politika ochrany a asimilace a éra ukradených generací ukazují na zneužití moci, jednostranný pohled a bezohlednost australské společnosti ve vztahu k původním obyvatelům.

16

2. Vybraná aktuálně diskutovaná témata v právní ochraně původních obyvatel 2.1. Právní ochrana původních obyvatel Austrálie ve vztahu k médiím

Navrhované změny australského antidiskriminačního zákona 2.1.1.

Úvod do problematiky

Média hrají v moderní společnosti důležitou roli. Jsou primárním zdrojem informací, tudíž mají přímý vliv na prakticky všechny sektory společnosti. Ovlivňují jak veřejné mínění o určitých tématech, tak názory jednotlivců. Po několik desetiletí byla v Austrálii média řízena potomky imigrantů, a tak hlasy původních obyvatel nemohly být slyšeny.59 Na jednu stranu mohou média sloužit jako účinná zbraň v boji proti diskriminaci, ale na tu druhou v minulosti byla, a častokrát stále jsou, zneužívána pro hlubší exkluzi původních obyvatel pomocí nepřesných, předpojatých a zkreslených informací. Základní lidská práva jako svoboda projevu, přístup k informacím, nediskriminace či právo na sebeurčení jsou všeobecně uznávána mezinárodní komunitou všech moderních demokratických států. Tato diplomová práce však poukáže na to, že mnohdy to bývají právě základní lidská práva, která mají tendenci být problematická, neboť si nejednou odporují. Nechť je příkladem svoboda projevu na straně jedné a právo na nediskriminaci na straně druhé. V době mého studia na University of Queensland se Austrálie nacházela ve fázi tzv. „válek svobod.“60 Pomocí nového návrhu zákona na změnu antidiskriminačního zákona (The Freedom of Speech Bill 2014, viz příloha č. 1) se politická scéna se snažila najít rovnováhu mezi svobodou projevu a svobodou proti rasové diskriminaci.61 Tony Abbott, koaliční lídr a současný premiér, a George Brandis, generální prokurátor,

59

Rights of Indigenous Peoples. Interim report. International Law Association, The Hague Conference, 2010, str. 27. 60 Z angl. „freedom wars.“ 61 Racial Discrimination Act 1975 (Cth).

17

během volební kampaně v roce 2013 v reakci na Boltův případ62 slíbili zrušit §18C antidiskriminačního zákona (viz příloha č. 2). 25. března 2014 po té, co byl tento kontroverzní návrh,63 který zbudil vlnu kritiky, představen, senátor Brandis na tiskové konferenci vysvětlil potřebu změnit §18 (a paragrafy navazující). Podle jeho názoru byla, zaprvé podoba §18C příliš restriktivní ve vztahu ke svobodě projevu a zvláště pak ke svobodě diskuze,64 což bylo, jak tvrdí, dokázáno v Boltově případu a nejen v něm. Zadruhé §18C a paragrafy navazující byly efektivně a spolehlivě adresované proti rasovému hanobení.65 Dle Brandisova názoru aktuální podoba antidiskriminačního zákona nezakazovala rasové hanobení. Poukázal na to, že slovo „hanobit“ či „hanobení“, z anglického „to vilify“ či „vilification“, nebylo použito v zákoně a že §18C nezakazovala podněcování k rasové nenávisti, které je jedním z nejvíce uznávaných významů rasového hanobení.66 Tvrdil, že pokud by byl antidiskriminační zákon novelizován správně, bylo mi možné dosáhnout obou vytyčených cílů, a to chránit legitimní svobodu projevu a svobodu veřejné diskuze a ve stejnou

chvíli

obsahovat

ochranu

proti

rasovému

hanobení

a

dalšímu

neakceptovatelnému rasově motivovanému chování.67 Argumentoval, že nový návrh na změnu zákona by dosáhnul obojího. Tato kapitola diplomové práce se nejprve zaměří na popis těch paragrafů australského antidiskriminačního zákona, které se týkají ochrany před rasovým hanobením a dále pak na návrh změn ve The Freedom of Speech Bill 2014. Poté bude analyzovat tyto změny a nakonec zmíním vybrané problémy týkající se médií a zjistím, zda by situace v podobných případech byla jiná, kdyby návrh byl přijat. Na konec 62

Eatock v Bolt (No 2) [2011] FCA 1180. Dále označován take jako The Freedom of Speech (repeal of s 18C Bill 2014 nebo The Freedom of Speech Bill 2014. 64 George Brandis announces disclosure draft of amended Racial Discrimination Act [online]. ABC News. 25. března 2014, [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z < http://www.abc.net.au/news/2014-03-25/ag-brandis-announces-disclosure-draft-of-amended/5343618>. 65 George Brandis announces disclosure draft of amended Racial Discrimination Act [online]. ABC News, op. cit. 66 George Brandis announces disclosure draft of amended Racial Discrimination Act [online]. ABC News, op. cit. 67 George Brandis announces disclosure draft of amended Racial Discrimination Act [online]. ABC News, op. cit. 63

18

kapitoly bude umístěna diskuze, zda navržené změny porušují mezinárodní závazky, které se Austrálie zavázala plnit podepsáním mezinárodních úmluv. Cílem této kapitoly je zjistit, zda by pozice původních obyvatel ve vztahu k médiím mohla být ohrožena adopcí The Freedom of Speech Bill 2014. Argumentuji, že současná podoba68 The Freedom of Speech Bill 2014 není při porovnání s mezinárodními závazky akceptovatelná a bude třeba dalších úprav tohoto zákona. 2.1.2.

Návrh na změnu antidiskriminačního zákona z roku 1975

The Freedom of Speech Bill 2014 V roce 1975 Austrálie podepsala Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (dále také MÚRD)69,70 a o 5 let později v roce 1980 pak Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále také MPOPP).71,72 Obě tyto úmluvy zavazují Austrálii k implementaci právních norem zabraňujících rasové nenávisti. Mezinárodní úmluvy se nicméně dle australského práva ratifikací automaticky nestávají součástí právního systému, ale aby byly mezinárodní závazky vykonatelné, je zde třeba implementační akt parlamentu.73 Austrálii to trvalo přes deset let, než Australian Law Reform Commission vydala v roce 1992 zprávu s názvem Multiculturalism

and

the

Law,74

která

doporučila

zařazení

§18C

a

18D

do antidiskriminačního zákona z roku 1975 (tento zákon představuje tu část australského právního systému, která upravuje právě problematiku rasové nenávisti).

68

Jak již bylo upozorněno v úvodu – kapitola reflektuje právní stav v době mého studia na University of Queenslad (LS 2013/2014) 69 V angličtině International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination 70 United Nations Treaty Collection [online]. United Nations. 20. května 2014 [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z . 71 V angličtině International Covenant on Civil and Political Rights. 72 United Nations Treaty Collection [online], op. cit. 73 STEPHENSON, Margaret: Relevance of International Law to Indigenous Peoples In Australia. Přednáška na University of Queensland, 27. března 2014. 74 At a glance: Racial vilification under sections 18C and 18D of the Racial Discrimination Act 1975 (Cth) [online]. Australian Human Rights Commission. 12. prosinec 2013 [cit. 13. 6. 2014]. Dostupné z .

19

Svoboda od rasového hanobení je zakotvena ve článku 4 MÚRD, svoboda projevu je pak vyjádřena článkem 19 MPOPP. §18C a 18D australského antidiskriminačního zákona se pak snaží udržovat rovnováhu mezi svobodou projevu a svobodou před rasovým hanobením. Zatímco §18C antidiskriminačního zákona je označována jako opatření proti rasovému hanobení zakazujíce všechny veřejné projevy, které by byly sto někoho urazit, ponížit či zastrašit na základě jeho rasy nebo etnické příslušnosti, §18D pak zajišťuje svobodu projevu tím, že stanovuje výjimky z §18C. Tyto výjimky zahrnují umělecké práce, vědecké debaty a rozumné připomínky pronesené ve veřejném zájmu v dobré víře. 25. března 2014 byl vládou schválen návrh novely antidiskriminačního zákona, který měl zajistit obojí - posílit ochranu proti rasismu a zároveň odstranit ustanovení, která neodůvodněně omezují svobodu projevu.75 Návrh na změnu zákona (The Freedom of Speech Bill 2014) obsahuje čtyři hlavní změny.76 První změnou je návrh změny slov v zákoně. Slova „dotknout se, urazit, ponížit“ (v angl. „offend, insult and humiliate“ budou smazána a nahrazena slovem „hanobit“ (v angl. „vilify“). Slovo „zastrašit“ (v angl. „intimidate“) bude zachováno. Dále slovo „hanobit“ bude definováno jako „podněcovat nenávist vůči osobě nebo skupině osob“ a slovo „zastrašit“ jako „zapříčinit strach fyzické újmy osobě, na majetku osoby nebo členům skupiny osob.“77 Kritici však zdůrazňují, že slovníkové významy těchto slov jsou mnohem širší než ta, která doporučuje návrh změny zákona. Druhou změnou je to, že §18D již nebude nadále chránit projevy, které byly pronesené opodstatněný a v dobré víře. Nová ustanovení budou pouze vyžadovat, aby obviněný dokázal, že slova byla použita v rámci veřejné diskuze týkající se jakéhokoli

75

Racial Discrimination Act [online]. Attorney-General´s Department. 25. března 2014 [cit. 13. 6. 2014]. Dostupné z . 76 TRIGGS, Gillian: The freedom wars and the future of human rights in Australia. Proslov přednesený na National Press klubu v Canberra dne 9. dubna 2014 [cit. 14. 6. 2014]. Dostupný z . 77 The Freedom of Speech Bill 2014, s 2.

20

politického, sociálního, kulturního, náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu.78 Třetí změna bude mít vliv na test, zda čin byl s přiměřenou pravděpodobností schopen hanobit nebo zastrašit. Podle nového návrhu na změnu zákona The Freedom of Speech Bill 2014, tento test by měl být nyní založen na názorech „běžného rozumného člena australské společnosti.“79 A nakonec, už nebude nadále možné, aby se ti, kteří se cítili být rasově hanobení, obraceli na Komisi pro liská práva. Nyní bude jedinou alternativou trestní řízení u soudu v rámci rozhodování o trestném činu pomluvy.

2.1.3.

Kritika návrhu na změnu antidiskriminačního zákona

Co se týče první změny, tzn. že slova „dotknout se, urazit, ponížit“ (v angl. „offend, insult and humiliate“ budou smazána a nahrazena slovem „hanobit“ (v angl. „vilify“), je uváděno, že slovo „hanobit“ je definováno velmi úzce jako „podněcovat k nenávisti k osobě nebo skupině osob“ místo slovníkového významu, který by spíše zněl jako „ponižovat, snižovat někoho, pomlouvat určitou osobu nebo skupinu osobu, snižovat k nim úctu.“80 Gillian Triggs, prezidentka Komise pro lidská práva, považuje tyto definice za natolik úzké, že je velmi pravděpodobné, že na jejich základě nebude možné uznat vinným vůbec nikoho.81 Druhá změna v novele The Freedom of Speech Bill 2014, by znamenala, že „opodstatněnost a dobrá víra“ by byla nahrazena „v rámci veřejné diskuze týkající se jakéhokoli politického, sociálního, kulturního, náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu.“ To potencionálně představuje velkou změnu pro budoucí soudní spory, neboť by tím zanikla výjimka ze §18C činící akty, které byly provedeny s opodstatněnín a dobré míře, zákonnými. Gillian Triggs dodává, že právě tyto výjimky,

78

The Freedom of Speech Bill 2014, s 4. The Freedom of Speech Bill 2014, s 3. 80 Proposed changes to Racial Discrimination Act need to be redrafted. ABC, Lateline, 26. března 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z . 81 Proposed changes to Racial Discrimination Act need to be redrafted. ABC, Lateline, op. cit. 79

21

jejichž cílem je chránit svobodu slova, zajistily to, že velká většina žalob nebyla úspěšná.82 Co se týče třetího bodu novely The Freedom of Speech Bill 2014, ten má vliv na test, zda akt byl s přiměřenou pravděpodobností schopen hanobit nebo zastrašit. Test bude nyní spočívat v názorech „běžného rozumného člena australské společnosti.“83 Tento test je zcela nový a na něm bude záviset, zda akt bude považován za rasovou diskriminaci. Bude tak na soudním zvážení, jaká jednání budou pod toto ustanovení spadat a jaká nikoli. Kritikové namítají, že standardy se v každé společnosti v čase mění.84 Vzato do extrému, vzpomeňme si na Německo během druhé světové války a postoj německé vlády k Židům. Druhým příkladem nechť je australská „bílá politika“ jen několik desetiletí zpátky.85 Další vlna kriticismu byla rozvířena, když senátor Brandis během obhajování koaličního plánu změnit antidiskriminační zákon zmínil, že lid by měl mít svobodu projevu, i kdyby to vedlo k nesnášenlivosti (z angl. „bigotry“). Dle jeho názoru ve svobodné zemi lidé mají právo říct věci, které jiní považují za urážející, útočné nebo nesnášenlivé (z angl. „bigoted“).86 Tony Jones, reportér ABC´s Lateline program, konfrontoval Gillian Triggs, prezidentku Komise pro lidská práva s doslovným významem anglického slova „bigot.“87 Zdůraznil, že toto slovo dle Oxfordského slovníku znamená být

neopodstatněně předsudečný a netolerantní.

Definice

na Websteru pak říká, že bigot je osoba, která bezdůvodně nenávidí nebo odmítá akceptovat členy určité rasové, náboženské či jiné skupiny. Jones se ptá Triggs, zda toto znamená, že lidé by měli mít právo být rasisty. Ona odpovídá, že tato definice je poměrně relevantní pro uvědomění si, jaký je obecný význam tohoto výrazu. Dodává, že většina definic výrazu bigot opravdu zahrnuje element rasismu.

82

TRIGGS, op. cit. The Freedom of Speech Bill 2014, s.3. 84 Proposed changes to Racial Discrimination Act need to be redrafted. ABC, Lateline, op. cit. 85 Viz např. WINDSCHUTTLE, Keith: The White Australia policy. Macleay Press, Paddington, N.S.W., 2004. ISBN 9781876492113. 86 WILSON, Lauren: People have a right to be bigots, says Brandis [online]. The Australian, 25. března 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z . 87 Proposed changes to Racial Discrimination Act need to be redrafted. ABC, Lateline, op. cit. 83

22

2.1.4.

Rasové hanobení v svoboda projevu v teorii

Svoboda projevu je jedním ze základních lidských práv. Dle profesorky Dilan Thampapillai,88 má tři základní funkce. Za prvé, svoboda projevu slouží jako prostředek k hledání pravdy. Za druhé, svoboda slova je důležitou součástí individuálních svobod jednotlivců. A za třetí, svoboda projevu je jedním z pilířů, na kterých je postavená demokracie sama. Dalším rysem demokracie je ovšem tolerance, která je v přímém rozporu s rasovou diskriminací. Nehledě na to, že rasová nenávist může vést k „tišícímu efektu,“ kdy rasově diskriminovaní jedinci nemohou využívat svobody projevu.89 Tak jako ostatní základní lidská práva, tak i svoboda projevu nemá absolutní charakter. Obecně řečeno, říkat urážlivé věci či vyjadřovat negativní názor např. o původních obyvatelích (jak tomu bylo v Boltově případě) není protiprávní, avšak musí být splněny určité podmínky. Tyto podmínky (§18D) umožňují ospravedlnitelnou svobodu projevu. Na rozdíl od jiných rozvinutých zemí Austrálie nemá základní lidská práva a svobody nejsou kodifikována v jednom dokumentu, jako je například Listina základních práv a svobod u nás v České Republice. Z toho nutně vyplývá zvýšená potřeba jiných zákonů, které by obsahovaly zákaz rasové diskriminace ale i zaručovaly další základní práva a svobody. Dle prozatímního vývoje soudy zatím dávaly přednost antidiskriminačním ustanovením před jinými základními právy. 90 A pravděpodobně právě tento fakt vedl k dojmu, že nějaké změny jsou nutné. Australské soudy by nicméně měly v rámci antidiskriminačního zákona chránit jedince před škodou způsobenou porušením jejich práva na rovnoprávnost a práva na život bez diskriminace. Je dokázáno, že rasová diskriminace způsobuje psychické a sociální problémy91 a mělo by být v zájmu každého státu před takovými problémy své občany chránit. V současné době je v Austrálii 270 různých kultur, mluví se zde

88

THAMPAPILLAI, Dilan: Bolt case a win for free speech. 21(20) Eureka Street, 2011, str. 30-31. Submission to the Attorney-General’s Department, Amendments to Part IIA, Racial Discrimination Act, Australian Human Rights Commission, 28. duben 2014, str. 4. 90 TRIGGS, op. cit. 91 The Andrew Bolt Racial Vilification Case, Human Rights Law Centre, Myth-Buster, 2014 [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z . 89

23

260 jazyky a praktikuje se více než 100 různých vyznání. 92 Ale i přestože se multikulturalismus a vzájemná tolerance jeví jako nedílná součást australské kultury, paradoxně jsou problémy spojené s rasovou diskriminací a nenávistí stále velmi aktuální. V roce 2013 australská Komise pro lidská práva zaznamenala růst stížností spojených s rasovou problematikou o 59%.93 Komise se taktéž vyjádřila, že antidiskriminační zákony by neměly být jediným prostředkem propagujícím kulturní toleranci, ale je třeba zlepšit také povědomí obyvatelstva o problematice a zapracovat na veřejném mínění.94 2.1.5.

Rasové hanobení a svoboda projevu v praxi, případy z médií

Eatock v Bolt Byl to právě Botlův případ,95 který byl nejčastěji citován v souvislost s Freedom of Speech Bill 2014. Údajně byl primárním podnětem k tomuto návrhu. Ten je také nyní veřejnosti znám pod názvem „Bolt Bill.“ V roce 2011 v Boltově případě shledal federální soud Andrewa Bolta, redaktora Herald Sun´s, vinným za porušení §18C antidiskriminačního zákona. Bolt napsal několik článků dovozujících, že snědí Aboridžinci přiznávají svůj původ pouze pro získání výhod. Proti Boltovi a Herald and Weekly Times byla podána hromadná žaloba devíti Aboridžinci, kteří byli jmenovitě zmíněni ve článcích, žádajících omluvu. Argument obhajoby, že články spadaly pod legislativní výjimky v §18D, neuspěl. Články totiž prokazatelně obsahovaly chybné skutečnosti, zkreslené pravdy a pobuřující a provokativní jazyk.96 Například o jednom z žalobců, Grahamovi Atkinsonovi, napsal, že jeho právo na označování sám sebe Aboridžincem není založeno na ničem jiném, než že jeho pradědeček se oženil s částečně aboridžinskou

92

SIVARAMAN, Giri; McLEAN, Jessica: Freedom of speech should not trump freedom from humiliation. Crikey, 2014 [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z . 93 Human Rights Law Centre, above n 30. 94 Submission to the Attorney-General’s Department, Amendments to Part IIA, Racial Discrimination Act, Australian Human Rights Commission, op. cit. , str. 4. 95 Eatock v Bolt (No 2) [2011] FCA 1180. 96 Eatock v Bolt (2011) 283 ALR 505, 508.

24

ženou.97 Toto tvrzení však bylo nesprávné, neboť oba Atkinsonovi rodiče byli Aboridžinci. Boltův případ byl hlavním katalyzátorem pro navrhované změny. 98 Tvrdím, že Bolt by soud vyhrál, pokud by The Freedom of Speech Bill 2014 byl přijat, neboť jeho články by pravděpodobně byly považované za součást veřejné diskuze týkající se jakéhokoli politického, sociálního, kulturního, náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu.99 Také by bylo těžké dokázat, že články byly schopné vyvolat v ostatních nenávist.100 Clarke v Nationwide News Případ paní Clark101 má značný význam v poukázání na to, že §18C je aplikovatelná i na komentáře napsané čtenáři pod online novinovými články.102 Odpovědnou osobou je v tomto případě ten, kdo komentáře uveřejnil, nikoli ten, který je napsal. V tomto případě byla žalobcem aboridžinská žena, jejíž synovec a tři děti tragicky zahynuli při dopravní nehodě. The Sunny Times online newspaper uveřejnil několik článků o této nehodě a čtenáři pak měli možnost na ně reagovat. Tyto komentáře byly pak zveřejněny spolu s článkem. Čtyři z těchto komentářů byly označeny v rozporu se §18C. Mezi těmito komentáři byl například komentář označující zemřelé děti za kriminální odpad. Uveřejniteli byla uložena povinnost zaplatit finanční kompenzaci a uhradit soudní výlohy paní Clark. Tvrdím, že pokud by navrhované změny byly schváleny, bylo by nepravděpodobné, že tyto komentáře by byly označeny za protiprávní. Také by bylo nepravděpodobné, že by tyto komentáře byly označeny za schopné „hanobení“ 97

Eatock v Bolt (2011) 283 ALR, A2-28. TRIGGS, op. cit. 99 Freedom of Speech Bill 2014, čl. 4. 100 TRIGGS, op. cit. 101 Clarke v Nationwide News Pty Ltd trading as The Sunny Times (No 2) [2012] FCA 990, 4. dubna 2012. 102 Viz také HERBORN, D. Racial vilification and social media. Indigenous L. Bull., 2012, 8(1), str. 1619. 98

25

či „zastrašení.“ Spíše by opět byly považované za součást veřejné diskuze týkající se nějakého politického, sociálního, kulturního, náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu.

Mingli Wanjurri v Southern Cross Broadcasting Ltd V Mingli případě103 se žaloba týkala rádiové stanice vlastněné Southern Cross Broadcasting Ltd, která vysílala pořad nazvaný Taxi Talk. Dva předstíraní řidiči taxíku, pravidelní hosté pořadu, pronesli pohrdavé komentáře o lidech z kmene Nyungar.104 Například to, že holdují alkoholu, že by měli být zabiti lopatou, že lžou o existenci jejich posvátných míst a že Nyugar lidé neuctivě močí, kálí a smilní na jejich posvátných místech.105 Soud neoznačil tyto komentáře jako opodstatněné a učiněné v dobré víře a Southern

Cross

Broadcasting

Ltd

byla

odpovědnou

za

porušení

§18C

antidiskriminačního zákona. Co by se ale stalo, kdyby byl The Freedom of Speech Bill 2014 přijat? Byly by tyto komentáře schopny hanobit či zastrašit Nyugar lid tak, jak je to v návrhu definováno? Je diskutabilní, zda by tato tvrzení byla označena za součást veřejné

diskuze

týkající

se

jakéhokoli

politického,

sociálního,

kulturního,

náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu. Sociální média - Facebook S 1,23 miliardou106 aktivních uživatelů měsíčně Facebook tvoří ideální prostředí pro sdílení informací pomocí vytváření různých zájmových skupin. Tím pádem může být i ornou půdou pro šíření rasové nenávisti a diskriminace. Takovéto chování je označování jako cyber rasismus. Anonymní internetové prostředí na Facebooku se zdá být pro mnohé přijatelnější pro vyjádření jejich názorů než běžně na veřejnosti.107 Boom 103

Mingli Wanjurri v Southern Cross Broadcasting Ltd [2001] HREOCA 2, 7. května 2001, [6]. Viz také McGLADE, H.: Racial vilification before the Human Rights and Equal Opportunity Commission. 5(1) Indigenous L. Bull., 2001, str. 8-10. 105 Mingli Wanjurri v Southern Cross Broadcasting Ltd [2001] HREOCA 2, 7. května 2001, [6]. 106 Facebook: 10 years of social networking in numbers [online]. The Guardian, 2014, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z . 107 THAMPAPILLAI, Dilan: Facebook or racebook? Time for different approach. 13(2) Internet law bulletin, 2010, str. 30. 104

26

rasistických facebookových skupin je považován za důvod ke znepokojení.108 Navíc neexistuje žádné ustálená procedura, jak řešit toto komplikované téma, které díky internetu přesahuje hranice států. Dilan Thampapillai z Deakin Univerzity navrhuje čtyři možné odpovědi na otázku, kdo by měl být odpovědný za podání žalob proti online rasistům. První možností je, že Facebook sám by měl odpovědný za zakazování a regulování těchto skupin. Tento přístup je ale složitý na realizaci, neboť podle neoficiální facebookového109 blogu je v současné době na Facebooku 620 milionů skupin. Navíc je takovéto chování v přímém rozporu s všeobecnými podmínkami, které se uživatel zavazuje dodržovat založením si facebookového účtu. Sám Facebook se tak zbavuje odpovědnosti za jejich případné porušení uživatelem.110 Druhou možností, která prosazuje princip svobody projevu je návrh na zakládání antirasistických skupin jako protistran k rasistickým facebookovým skupinám. Příkladem takovéto skupina je skupina s Fight dem back!.111 Nicméně s tímto řešením mohou být spojeny další komplikace. Mat Henderson-Hau, člen Fight dem back!, tvrdí, že poté, co se stal členem této antirasistické skupiny, byl pronásledován rasistickými uživateli Facebooku. Mat si Facebooku několikrát stěžoval, nikdy však neobdržel žádnou odpověď. Třetí možností je povolat k činnosti australskou Komisi pro lidská práva, neboť by to měla být právě ona, kdo by měl vést boj proti rasistickým skupinám. Čtvrtým řešením je, že žaloby na takovéto rasisty by měly být pod §18C podávány jednotlivci, protože tyto akty jsou spáchány na veřejnosti a z důvodu rasové nebo etnické příslušnosti. Nicméně tato poslední možnost by přijetím The Freedom 108

MOSES, Asher: Call to overhaul cyber-racism law [online]. The Age, 15. prosince 2008, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z . 109 O'NEILL, Nick: Google Now Indexes 620 Million Facebook Groups [online]. Allfacebook, 1. února, 2010, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z . 111 MOSES, Asher: Call to overhaul cyber-racism law [online], op. cit.

27

of Speech Bill 2014 nadále nebyla možná, neboť účast v takovéto facebookové skupině by byla diskutabilně považována za účast ve veřejné diskuzi.

2.1.6.

Kompatibilita The Freedom of Speech Bill 2014 s mezinárodními závazky

Jak již bylo naznačeno výše, Austrálie se podepsáním Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace zavázala implementovat ustanovení, která by zajistila, aby všechny činy šířející ideje rasové nadřazenosti nebo nenávisti, podněcující rasovou diskriminaci či násilné činy nebo podněcování k takovýmto činům namířené proti jakékoli rase nebo skupině osob jiné barvy pleti nebo etnického původu byly odporující zákonu.112 Stejně tak by trestným činem měla být dle MÚRD účast na propagandistických aktivitách, které podporují nebo podněcují rasovou diskriminaci.113 Freedom of Speech Bill 2014 by nyní umožnil užít slova, zvuky, obrázky nebo text mluvený, vysílaný, publikovaný či jinak komunikovaný v rámci veřejné diskuze týkající se jakéhokoli politického, sociálního, kulturního, náboženského, uměleckého nebo vědeckého tématu.114 Sice stanovuje, že je protiprávní někoho hanobit či zastrašovat, ale tyto termíny jsou definovány příliš úzce. Austrálie

byla

v

minulosti

mnohokrát

kritizována

za

nedostatečnou

implementaci mezinárodních úmluv, jejichž se stala signatářem.115 Mimoto v roce 2010 výbor na vysoké úrovni Organizace spojených národů (dále také OSN) došel k názoru, že Austrálie musí podniknout naléhavá opatření k řešení rasismu, rasové diskriminace, znevýhodňování a rasové nerovnosti. Austrálii bylo doporučeno posílit federální antidiskriminační politiku a zajistit ucelenou a pevnou ochranu proti rasové

112

International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination, opened for signature 21 December 1965, 660 UNTS 195 (entered into force 4 January 1969) art 4a. 113 International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination, opened for signature 21 December 1965, 660 UNTS 195 (entered into force 4 January 1969) art 4b. 114 The Freedom of Speech Bill 2014, A 4. 115 TRIGGS, op. cit.

28

diskriminaci.116 Ve zprávě ze dne 28. dubna 201, Australská komise pro lidská práva nedoporučila novelu schválit.117

2.1.7.

Shrnutí

Tvrdím, že přijetí návrhu změny zákona The Freedom of Speech Bill 2014 v jeho současné podobě by mohlo vést k legálnímu rasovému hanobení původních obyvatel Austrálie v médiích, tak jak bylo nastíněno výše. Návrh ve snaze chránit svobodu projevu zašel příliš daleko, dovolujíc rasové hanobení a zastrašování na veřejnosti. Austrálie by měla zachováním účinné úrovně své antidiskriminační právní ochrany propagovat kulturní toleranci a respektování základních lidských práv. Svoboda projevu a svoboda od rasové diskriminace by neměla být nezbytně chápana jako dvě protichůdná a soupeřící práva. V tomto názoru se se mnou shoduje i profesorka Triggs, která říká, že upřednostňování jedné svobody před druhou je neefektivní aktivita nepřinášející žádné výsledky. Přiznává, že čas od času sice musí být načrtnuta pomyslná hranice mezi těmito svobodami, ale dle jejích slov není ochrana zranitelných členů společnosti volbou mezi dvěma alternativami. Spíše by se australská vláda měla soustředit na to, jakým způsobem by bylo možné ochránit a zajistit všechny svobody ve spravedlivém společenství.118 Také Frank La Rue, speciální zpravodaj, zdůrazňuje, že svoboda slova by neměla chápána jako nezbytný nástroj pro podporu a ochranu základních lidských práv.119 Tvrdím, na základě výše zjištěných poznatků, že přijetí The Freedom of Speech Bill 2014 v jeho podobě v době mého studia na University of Queensland neodpovídal mezinárodním standardům. Doporučuji následující změny v návrhu: definice „hanobení“ a „zastrašování“ by měla být rozšířena. Zvláště pak termín „zastrašovat“ by měl zahrnovat i následek psychické a sociální újmy.120 Měla by být zachována výjimka 116

Human rights Law Centre, above n 30. Submission to the Attorney-General’s Department, Amendments to Part IIA, Racial Discrimination Act, Australian Human Rights Commission, op. cit. , str. 3. 118 TRIGGS, op. cit. 119 LA RUE, Frank: Annual Report of the Special Rapporteur on the promotion and protection of the right to freedom of expression and opinion. 2010, UN Doc: A/HRC/14/23, 20. dubna 2010, odst. 28. 120 TRIGGS, op. cit. 117

29

ze §18 C pro činy, které byly provedeny opodstatněně v dobré víře. A také by to neměl být pouze „běžný rozumný člena australské společnosti,“ jehož názor by rozhodoval, zda čin byl s přiměřenou pravděpodobností schopen někoho hanobit či zastrašit.

30

2.2. Institut duševního vlastnictví původních obyvatel Austrálie a jeho právní ochrana

2.2.1.

Úvod do problematiky

První důkazy o domorodých národech žijících na území dnešní Austrálie datujeme na období před cca 50 000 lety.121 Britové vyhlásili suverenitu nad různými částmi australského kontinentu mezi roky 1788 a 1879.122 V té době v Austrálii žilo něco mezi 300 000 a 700 000 Aboridžinci.123 Nyní tvoří indigenní národy 2% australské populace, a jsou tak ve své vlastní zemi minoritou.124 Po mnoho desetiletí byla půda v Austrálii považována za terra nullius, zemi nepatřící nikomu. Když přišli první osadníci, území bylo podle nich nekultivované a obydlené pouze necivilizovanými lidmi v primitivním stádiu společnosti. A tak, v jejich očích, byla kolonie v Austrálii založena a ne dobyta.125 Na rozdíl od jiných britských kolonií však nebyly v Austrálii mezi Aboridžinci a britskou vládou podepsány žádné úmluvy.126 V roce 1992 bylo rozhodnuto v průlomovém případě Mabo v Queensland127, které změnilo pojetí půdy v Austrálii jako terra nullius a připustilo „native title“. Jako „native title“ australský právní systém definuje jako pojem, který deklaruje, že „někteří původní obyvatelé mají práva a zájmy spojené s územím, odkud pochází jejich tradiční zákony a zvyky.“128 Native Title Act z roku 1993 dává původním obyvatelům právní 121

WHITE J. P., LAMPERT R. Creation and Discovery. In: MULVANEY D. J., WHITE J. P. Australians, an Historical Library: Australians to 1788,1987, Fairfax Syme & Weldon Associates, Sydney, str. 11-13. 122 McLELLAND, M. H.:Colonial and State Boundaries in Australia. 45 Australian Law Journal, 1971, str. 671. 123 WHITE J. P., LAMPERT R. How Many People? In MULVANEY D.J. and J.P. WHITE, Australians, an Historical Library: Australians to 1788, 1987, Fairfax Syme & Weldon Associates, Sydney, str. 11517. 124 MERLAN, F.: Indigenous Movements in Australia. The Annual Review of Anthropology, Vol. 34, 2005, str. 473-494. 125 Milirrpum v Nabalco Pty Ltd (Gove Land Rights Case) [1972-73] ALR 65; (1971) 17 FLR 141, str. 201. 126 Například Treaty of Waitangi na Novém Zélandě. 127

Mabo v Queensland (No 2) (1992) 175 CLR 1; 107 ALR 1; 66 ALJR 408.

128

Exactly what is native title? [on-line], National Title Tribunal, 2013, [cit 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.nntt.gov.au/Information-about-native-title/Pages/Nativetitlerightsandinterests.aspx.

31

ochranu, co se týče práv k zemi, mořím a místům, které tvoří hmatatelnou část domorodé kultury. Nehmatatelná část domorodé kultury jako jsou rituály, písně, příběhy, tance a umění, které tvoří důležitou součást jejich kulturní identity, se zdají být vynechané. Mansell popisuje tuto mezeru v právní ochraně native title. Podle něj může existence native title zabránit návštěvníku odnést si rostlinu z území chráněného native title. Neexistuje však nic, co by mohlo zabránit návštěvníku zjistit, které rostliny na území chráněném native title mají léčebné vlastnosti a pak jít jinam tyto rostliny sesbírat. Native title tak nechrání domorodé znalosti ani domorodé duševní vlastnictví. Tradiční užívání přírodních produktů vyžaduje znalost. Přeměna rostliny do léku vyžaduje znalost o rostlině samé: znalost toho, které části rostliny užít, kdy je správný čas na jejich sesbírání, jak rostlinu zpracovat, jaké další látky musí být s ní smíchány a jak to všechno provést. Proč této znalosti není poskytována ochrana, tak jako znalosti, která je Evropany označována za vynálezy (chráněné copyright nebo patenty)? 129 Kritikové vyjádřili své obavy, že definování domorodého duševního vlastnictví pomocí západních hodnot vede ke zjednodušení a k nesprávnému popisu.130 Nakata tvrdí, že zde existuje tendence vnímat domorodé znalosti jako neocenitelná a netestovaná data předložená vědecké komunitě, aby je vytřídila, schválila a začlenila do vědeckého rámce.131 Vzhledem k destrukci domorodého duševního vlastnictví v minulosti, současné nejisté situaci i neurčité budoucnosti Nakata doporučuje opatrnou dokumentaci domorodých znalosti. Argumentuji, že současná právní ochrana duševního vlastnictví neuspokojuje potřeby domorodých obyvatel. A to z důvodu odlišností mezi původní evropskou a domorodou kulturou. Bude nutné implementovat určité změny v ochraně duševního vlastnictví. Jak bylo naznačeno výše, zvláště ochrana nehmatatelných částí domorodé kultury potřebuje více pozornosti. Taktéž domorodé jazyky vymírají, jak bude 129

MANSELL, M. Barricading our last frontier – Aborginal cultural and intellectual property rights. In Our Land is Our Life; Land Rights – Past, Present and Future, Galarrwuy Yunupingu (ed.). St Lucia: University of Queensland Press, 1997, str. 202. 130 NAKATA, M., BYRNE, A., NAKATA V., GARDINER, G. Indigenous knowledge, the Library and Information Service Sector, and Protocols. In NAKATA, M., LANGTON, M., Australian Indigenous Knowledge and Libraries, ATSILIRN, 2005. 131 NAKATA, M., BYRNE, A., NAKATA V., GARDINER, G., op. cit., str. 8.

32

zmiňováno níže v diplomové práci. Domorodé duševní vlastnictví by tudíž mělo být pečlivě uchováváno. Abychom dosáhli efektivnější právní ochrany, je nutné porozumět významu domorodého duševního vlastnictví v jeho komplexitě a umět ocenit jeho hodnotu. Cílem této kapitoly je analyzovat, jak je koncept ochrany vlastnictví v západním pojetí relevantní ve vztahu k představám indigenních Australanů o vlastnictví. Dalším cílem je zjistit, jaké jsou hlavní problémy v rozpoznávání, co je duševním vlastnictvím v domorodé kultuře, jak je v Austrálii právně chráněno duševní vlastnictví a zda zákony odpovídají kulturnímu kontextu týkajícího se vlastnictví domorodých Australanů. Posledním cílem je zaměřit se na možnosti, jak by mohla být právní ochrana původních obyvatel v Austrálii zlepšena.

2.2.2.

Rozdílné chápání pojmu vlastnictví

Chápání pojmu vlastnictví a duševní vlastnictví v kultuře původních australských obyvatel je odlišné od významu, který má tento pojem v západních kulturách. V kultuře původních obyvatel se setkáme se silným propojením všech aspektů vlastnictví a duševního vlastnictví. Těmito aspekty jsou místa, písně, rituály, posvátné předměty atd. V této kapitole se budu zabývat jak vlastnictvím obecně, tak duševním vlastnictvím jako jeho podmnožinou. Kritici zastávají názor, že současné australské zákony chránící duševní vlastnictví nedokáží rozpoznat složité vztahy mezi různými aspekty vlastnictví, tak jak je chápe australská domorodá kultura. Místo toho se australské zákony snaží tyto aspekty rozdělit a roztřídit do jednotlivých kategorií, které je možno rozpoznat australským právním systémem.132 Moderní antropologové k lepšímu pochopení pojmu vlasnictví rozdělují věci ve vlastnictví původních obyvatel do dvou skupin.133 První skupina zahrnuje půdu a vodu. Půda a voda jsou posvátné a jsou silně propojeny s rituály, písněmi, posvátnými předměty a vzory, které jsou zděděné od předků. Mezi vlastníky jsou příbuzenské vztahy. Williams popisuje vztah Yolngu 132

QUIGGIN, R. Protecting Culture. In BEHRENDT, L, CUNNEEN, C & LIBESMAN, T. Indigenous Legal Relations in Australia, Oxford University Press, South Melbourne, 2009, str. 208. 133 KEEN, I.: Indigenous participation in Australian economies: historical and anthropological perspectives, Acton, A.C.T.: ANU E Press, 2010, str. 55.

33

kmene k jejich půdě jako stav, ve kterém osoba, místo, skupina, spoluvlastněná půda a moře jsou provázané koncepčně i významově.134 Nejdůležitější aspekty identity jednotlivce pocházejí od duchovních bytostí jejich matek a otců. Tyto duchovní bytosti pak na oplátku očekávají různé činnosti a rituály prováděné k určité půdě. Donson dodává, že v cestě za porozuměním domorodému právu, domorodé kultuře a vztahu domorodců k psychickému a duchovnímu světu, je třeba začít u půdy.135 Vše v aboridžinské společnosti je neoddělitelně spojené s půdou. Kultura je půda. „Pokud nám toto vezmete, vezmete nám i důvod existence. Na naší půdě jsme vyrostli. Tancujeme, zpíváme a malujeme pro půdu. Slavíme půdu. Pokud se přestěhujeme z půdy, přestěhujeme se ze sebe samých.“136 Yolngu kmen věří, že duše jednotlivců žijí v jejich půdě a moři. Jejich duše pocházejí z půdy jejich otců, vstoupí do jejich matek a po smrti se vrací opět do půdy a do moře.137 Druhou skupinou odlišnou od půdy a vody jsou movité a zužitkovatelné předměty. V kontrastu se západním pojetím vlastnictví věci jsou, krom osobních potřeb, sdíleny s ostatními. I například auta jsou považována spíše za něco náležející celému příbuzenstvu a ne za věc ve vlastnictví jednotlivce. V západním pojetí je nicméně na vlastnictví pohlíženo jako na „osobní,“ tzn. náležící jednotlivci či skupině (pro „skupinové účely“ byla zavedena fikce právnické osoby). Je tedy patrné, že jsou zde velké rozdíly v aboridžinském a západním pojetí pojmu vlastnictví či majetku. Západní kultury přísně rozlišují mezi vlastnictvím půdy a vlastnictvím písně, která byla tím místem inspirována. V domorodé kultuře nemůžeme písně oddělit od půdy, protože by jednoduše nedávaly smysl jeden bez druhého. Navíc v tradičním domorodém pojetí boty jsou prostě boty a ne moje boty nebo tvoje body jako v západním pojetí. Rozdíly jsou tak veliké, že jak poznamenává Keen, v domorodých jazycích nenalezneme přesný ekvivalent pojmu vlastnictví a majetek.138

134

WILLIAMS, N.M.: The Yolngu and their Land: A System of Land Tenure and the Fight for its Recognition. Stanford: Stanford University Press, 1986, str. 27. 135 DONSON, M.: Land right and social justice in Our Land Our Life; Land Rights – Past Present and Future. 1997 Galarrwuy Yunupingu (ed.). St Lucia: University of Queensland Press, str. 41. 136 DONSON, M.. op. cit., str. 41. 137 WILLIAMS, op. cit., str. 4. 138 KEEN, op. cit., str. 56.

34

Skutečnost, že domorodí lidé jsou tak úzce spojeni s půdou, také znamená, že mají o této půdě velmi hluboké znalosti. Tyto znalosti jsou odlišné od západních znalostí a jak zdůrazňuje Rose, neměly by být považována za volné zboží.139 Duševní vlastnictví a přenos informací jsou klíčovými aspekty v pochopení domorodých lidí a jejich země. Znalosti, které se lidé učí, vyměňují si je a které dědí, tvoří duševní vlastnictví. Znalosti a vědomosti jsou lokální a velmi specifické, což je jedním ze základů jejich hodnoty. Pokud je zde jedna věc, která není v žádném případě v domorodých systémech využívání půdy zadarmo, jsou to vědomosti. Tento bod unikl australským osadníkům, kteří pokud jim bylo něco řečeno, se cítili naprosto neomezení ve využívání této informace Dále, jak zmiňuje profesorka Erika-Irene A. Daes ve zprávě speciálního zpravodaje pro ochranu kulturního a duševního vlastnictví, domorodí lidé nepřemýšlejí o svém duševním vlastnictví v ekonomickém smyslu jako západní kultury. Domorodí lidé totiž nevnímají ani dědictví jako vlastnictví v západním slova smyslu – tudíž jako něco, co má majitele a co je užíváno pro dosahování ekonomických užitků. Vnímají dědictví jako komunitní a individuální zodpovědnost. Držba písně, příběhu či lékařské znalosti s sebou nese určitou odpovědnost k prokázání respektu a udržení vzájemného vztahu mezi lidskými bytostmi, zvířaty, rostlinami a místy, se kterými je píseň, příběh či lákařská znalost spojena. Pro domorodé lidi je dědictví spíše klubkem vztahů než klubkem ekonomických práv.140 Pro shrnutí lze říci, že domorodé duševní vlastnictví je ve své podstatě velmi zranitelné, neboť za prvé domorodé pojetí vlastnictví je velmi odlišné od západního konceptu, tudíž je velmi komplikované pro západní zákony ho adekvátně chránit. A za druhé, z důvodů nastíněných výše, některé domorodé duševní vlastnictví je velmi cenné, což také znamená, že bez adekvátní ochrany může inklinovat k tomu, aby bylo zneužito. Hlavním z důvodů, proč jsou domorodé vědomosti tak cenné pro západní

139

ROSE, D.B.: Nourishing Terrains: Australian Aboriginal Views of Landscape ad Wildness. Canberra: Australian Heritage Commission, 1996, str. 32. 140 DAES, Erica-Irene: Study on the protection of the cultural and intellectual property of indigenous peoples [online]. UN Sub-Commission on the Promotion and Protection of Human Rights. 28. července 1993, E/CN.4/Sub.2/1993/28, [cit 18. 5. 2014]. Dostupné z http://www.refworld.org/docid/3b00f4380.html, str. 8.

35

kulturu je to, že tyto vědomosti jsou velmi odlišně od západního vědění. Dále jsou pak domorodé vědomosti i relativně vzácné, neboť tradičně nejsou ekonomicky převoditelné, tudíž většinou zůstávají v té oné komunitě.

2.2.3.

Definice domorodého duševního vlastnictví a současné trendy

Domorodé kulturní a duševní vlastnictví je právo k domorodému dědictví obsahující hmotné i nehmotné části.141 Jak však bude ukázáno níže, jsou to většinou ty nehmotné části, které australský právní systém nedokáže adekvátně ochránit. Terri Janke ve své zprávě pro Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies - Our Culture: Our Future - vyjmenovává, co všechno musí být zahrnuto do kulturního dědictví původních obyvatel Austráliie:142 -

literární, divadelní a umělecká díla (například příběhy, hudba, tance…),

-

jazyky,

-

domorodé vědomosti o vědě, duchovnu, technice, medicíně, udržitelném využívání přírodních zdrojů,

-

movitý (zahrnující pohřební artefakty) stejně tak jako nemovitý (zahrnující např. posvátná místa) kulturní majetek,

-

domorodý lidský genetický materiál (například DNA)

-

zdokumentované (např. filmem nebo ve vědeckých zprávách) domorodé kulturní dědictví v médiích.

Janke (1998) zdůrazňuje, že existují velké rozdíly mezi domorodými skupinami, a tak že je třeba zohledňovat, co vše je třeba zahrnout do kulturního dědictví v rámci jednotlivých případů. Obsah pojmu kulturní dědictví se navíc neustále mění, protože zahrnuje také budoucí předměty, které vzniknou na základě současných domorodých 141

JANKE, T., Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, Aboriginal and Torres Strait Islander Commission: Our culture, our future: Proposals for recognition and protection of indigenous cultural and intellectual property. Canberra?: Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, 1998, str. XVII. 142 JANKE, T., Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, Aboriginal and Torres Strait Islander Commission: Our culture, our future: Proposals for recognition and protection of indigenous cultural and intellectual property, op. cit., str XVII.

36

vědomostí. Definice domorodého kulturního a duševního vlastnictví by tudíž měla být flexibilní. Existuje více definicí, ale Robynne Quiggin v její práci o domorodém kulturním vyjadřování a duševním vlastnictví zdůrazňuje jeden důležitý fakt týkající se jich všech. Dle ní je při práci s definicemi velmi důležité, že pojem domorodé kultury je vše to, o čemž relevantní domorodí lidí tvrdí, že by s tím mělo být zacházeno jako s domorodou kulturou.143 Je zcela zřejmé, proč je tak nezbytné správně identifikovat domorodé kulturní dědictví a následnou adekvátní právní ochranu. Všechny předměty mohou být užívány pro ekonomické účely v různých odvětvích průmyslu jako je turismus, zemědělství, reklama, filmový průmysl atd. Domorodí lidé by měli obdržet odškodnění a měli by mít právo předchozího souhlasu. Navíc některé předměty, jako jsou posvátná místa a věci, by měly požívat přísnější ochrany. Dle Brushe můžeme naleznout v současné době 5 trendů ovlivňujících domorodé duševní vlastnictví.144 1.) Domorodé jazyky vymírají. Je tudíž třeba podniknout kroky k jejich konzervaci. 2.) Celosvětově se potýkáme s úbytkem biologické diverzity. Dle zákonů ekonomie platí, že pokud něčeho ubývá, stávají se vědomosti s tímto spojené cennějšími. 3.) Biologie se stává čím dál tím důležitější a finanční příjmy z farmaceutických produktů rostou. Hodnota znalostí domorodců o jejich přirozeném životním prostředí se tedy zvyšuje. 4.) Mnoho rozvinutých zemí v poslední době zahrnulo do právních předpisů chránících duševní vlastnictví i biologické materiály a životní formy. Společnost tedy cítí potřebu právně chránit i vědomosti o biologických materiálech.

143

JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property. IN JOHNSTON, E; HINTON, M.; RIGEY, D. (ed.): Indigenous Australians and the Law, 2nd edn, Routledge-Cavendish, 2008, str. 209. 144 BRUSH, S.B.: Indigenous Knowledge of Biological Resources and Intellectual Property Rights: The Role of Anthropology. American Anthropologist. Volume 9, Issue 3, 1993, str. 653.

37

5.) Posledním

trendem

by

mohla

být

vnímána

tendence

tvorby

mezinárodních standardů v rámci mezinárodních úmluv týkajících se této oblasti. Všechny tyto trendy jsou indikátorem toho, že je nezbytné konzervovat a chránit domorodé vědomosti. Domorodé vědomosti jsou velmi širokým pojmem, který by neměl být považován za něco statického a neměnného. Domorodé vědomosti a znalosti dnes nejsou to samé, co budou zítra. Primárním cílem australské vlády by mělo být konzervovat a chránit současné domorodé kulturní a duševní vlastnictví (v angličtině „Indigenous Cultural and Intellectual Property,“ dále také ICIP), ale také vytvořit udržitelné prostředí pro vývoj a vznik budoucího ICIP. Domorodí lidé by měli mít právo vlastnit a kontrolovat ICIP, definovat, co tvoří ICIP, být interpreti a ochránci ICIP, vyžadovat informovaný předchozí souhlas a ekonomicky těžit z oprávněného užití ICIP.145

2.2.4.

Problematické záležitosti v současných australských zákonech

Duševní vlastnictví v západním pojetí je definováno jako něco, co vytvořila lidská mysl.146 Dle WIPO ho můžeme rozdělit do dvou kategorií: průmyslové vlastnictví (zahrnující patenty, ochranné známky, průmyslové vzory a zeměpisná označení) a autorské právo (zahrnující literární práce, filmy, hudbu, umělecké práce a architektonické designy).147 Duševní vlastnictví se dá koupit, prodat, může mít předmětem licence.148 Duševní vlastnictví je všude kolem nás – duševní vlastnictví je

145

Více v JANKE, T., Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, Aboriginal and Torres Strait Islander Commission: Our culture, our future: Proposals for recognition and protection of indigenous cultural and intellectual property, op. cit., str. XX-XXI. 146 What is Intellectual Property? [on-line] WIPO. WIPO Publication No. 450(E), 2014, [cit. 17. 4. 2014]. Dostupné z http://www.wipo.int/export/sites/www/freepublications/en/intproperty/450/wipo_pub_450.pdf. 147 WIPO 2014b. 148 CARPENTER, M.M.: Intellectual property law and indigenous peoples: adapting copyright law to the needs of a global community. Yale Human Rights and Development Law Journal, 2004, ISSN 1548-2596, Volume 7, str.56.

38

malba, kniha, fotky vaší rodiny, duševní vlastnictví jsou lednice, otvíráky konzerv, telefony. Jednoduše řečeno duševní vlastnictví je produktem lidské tvořivosti.149 Současná právní ochrana duševního vlastnictví, a to nejen v Austrálii, je založena na západních principech a na západním pojetí duševního vlastnictví. Pro uspokojení potřeb domorodého obyvatelstva je tedy třeba zvážit určité změny.150 Názory se liší v tom, zda je třeba změnit současné zákony chránící duševní vlastnictví151 anebo zda by bylo výhodnější vytvořit specifický režim právě pro domorodé obyvatele.152 Brush poukazuje na 4 překážky v implementování ICIP do současné západně orientované legislativy:153 1.) Problém obecných vědomostí Zákony chránící duševní vlastnictví poskytují ochranu novotám k již existující znalosti. ICIP má však tendenci mít kolektivní či komunitní charakter, což způsobuje problémy při aplikaci ochrany pod autorskými právy (jak bude blíže vysvětleno níže). Domorodé vědomosti mají kumulativní neboli přírůstkový charakter, který je nerovnoměrně rozmístěn mezi osoby v domorodých komunitách, což zabraňuje aplikaci kritéria novoty. 2.) Problém identity skupiny Kultura a vědomosti se často v mnoha domorodých komunitách překrývají. Jednotlivé domorodé skupiny sdílí své příběhy, své zvyky, či to, co bychom mohli označit jako „know-how“. Stejně tak jako i domorodé jazyky se navzájem ovlivňovaly po mnoho tisíc let. A tak otázkami, které vyvstávají, jsou: Jak by měla být rozdělena finanční kompenzace? Jak poznáme kdo či jaká komunita je původním vlastníkem 149

At Home with Inventions [on-line]. WIPO. WIPO Publication No. 865(E), [cit 17. 4. 2014] Dostupné z: http://www.wipo.int/export/sites/www/freepublications/en/intproperty/865/wipo_pub_865.pdf. 150 CARPENTER: op. cit., 51. 151 HUFT, M.J.: Indigenous Peoples and Drug Discovery Research: A Question of Intellectual Property Rights´ 89 Nw. U. L. REV. 1678, 1679, 1995 (cituje SEDJO, Roger A.: Property Rights, Genetic Resources, and Biotechnological Change, 35 J. L. & ECON. 199, 1992). 152 FARLEY, C.H.: Protecting Folklore of Indigenous Peoples: Is Intellectual Property the Answer?´ 30 CONN. L. REV. 1, podzim 1997.; JACOBY, C.D.; WEISS, C.: Recognizing Property Rights in Traditional Biocultural Contribution. 16 STAN. ENVTL. L. J., 1997, str. 74. 153 BRUSH: op. cit., str. 663-666.

39

určitého duševního vlastnictví a kdo či jaká komunita toto duševní vlastnictví pouze užívá? 3.) Problematika právního statusu Aby se původní Australané mohli domáhat právní ochrany jejich duševního vlastnictví, musí být státem rozpoznaní jako právní entita. Bez tohoto právního statutu jim soudy nebudou schopny přiznat relevantní práva. Brush však zároveň dodává, že je více pravděpodobné, že domorodé vědění a biologické zdroje budou spíše označeny za národní dědictví než za ICIP. Zdůrazňuje, že předsudky a diskriminace proti domorodým obyvatelům způsobují to, že ochrana vlastnictví jejich biologických zdrojů jim nebude přiznána. 4.) Problém neexistence trhu Neexistuje žádný vyspělý trh biologických zdrojů a domorodého vědění v domorodých komunitách, a proto je komplikované určit jejich tržní cenu při ekonomických transakcích. Jak bude zmíněno níže, je možno najít více problematických skutečností týkajících se australské právní ochrany duševního vlastnictví a ICIP. Konkrétně jimi jsou: doba trvání právní ochrany, originalita a kolektivnost versus individualita. Západní zákony mají jiné požadavky na dobu ochrany a na originalitu, podporují individuální příspěvek a individuální vlastnictví. Nadcházející část této diplomové práce se bude soustředit na čtyři hlavní instituty australského práva duševního vlastnictví, které jsou používány k ochraně duševního práva.

40

2.2.5.

Současná ochrana duševního vlastnictví autorským právem

Autorské právo by, zjednodušeně řečeno, mělo ostatním zabraňovat před zneužíváním práce někoho jiného.154 Nicméně nezdá se, že by současné australské autorské právo plně vyhovovalo potřebám původních Australanů, a to hned y několika důvodů. Za prvé australský Copyright Act poskytuje ochranu pouze myšlenkám a informacím, které jsou vyjádřeny způsobem, který rozeznává (to znamená v literární, hudební či umělecké práci, publikované edici, zvukovém záznamu, broadcasts nebo filmu). Neexistuje však žádná ochrana pro umělecký styl (jako je např. dot painting155). Za druhé australské právo poskytuje ochranu myšlenkám a informacím v materiální podobě, a tak nerozeznává orálně přenositelné vědomosti, příběhy, písně, zvyky atd. (viz Foster v Mountford Rigby Ltd analyzovaný níže). Další požadavek, který vykazuje problematickou tendenci v kontextu domorodé kultury, je ten, že práce musí být originální (§32 Copyright Act 1968). Jak bylo již naznačeno výše, ICIP je často děděná z generace na generaci, každá přidává něco nového. Za čtvrté §34 Copyright Act 1968 stanovuje, že autor musí být identifikovatelný. A toto velmi často není možné, především v případech velmi starého domorodého kulturního dědictví jako je jeskynní umění či vyřezávané stromy. V neposlední řadě je pak doba právní ochrany většinou fixována na život autora, záleží pak také na povaze materiálu. Např. autorské právo se na píseň vztahuje ještě 70 let po smrti autora (nebo 70 let od publikace). Ochrana tudíž nebude poskytnuta velmi starému domorodému kulturnímu dědictví ani duševnímu vlastnictví, které má komunitní či kolektivní charakter.

154

McKEOGH, J.; STEWARD, A.; GRIFFITH, P.: Intellectual Property in Australia. LexisNexis, Butterworths, Australia, 2004, str. 133. 155 Dot painting je aboridžinský umělecký styl typicky využívaný v jeskynních malbách.

41

2.2.6.

Současná ochrana duševního vlastnictví patenty

Patent Act z roku 1990 (Cth) zaručuje ochranu vynálezům a metodám výroby pod podmínkami, že jsou nové, inventivní a užitečné.156 Rozdíl mezi copyrightem a patentem spočívá v tom, že ochrana pomocí patentu není automatická a přihlašovatel musí splnit určité podmínky tím, že poskytne informace o tom, jak jeho vynález funguje. Toto může být později použito jako základ pro výzkumy dalších lidí. „Dobrý nápad“ sám o sobě, stejně tak jako jednoduše objevení něčeho, není způsobilé k patentové ohraně. Pro domorodé obyvatelstvo toto znamená, že by jejich objev museli přeměnit v něco nového a užitečného,157 co by mělo též ekonomický význam.158 V kontextu problematiky ochrany duševního vlastního vlastnictví australského domorodého obyvatelstva se nezřídka stává, že domorodé vědomosti jsou užity jako základ pro patentované vynálezy, a to absolutně bez respektování domorodého zvykového práva.159 The Patent Act 1990 (Cth) umožňuje zainteresovaným stranám se obrátit a soud za účelem zrušení patentu. Tímto způsobem se tedy domorodí lidé mohou namítat, že jejich tradiční vědomosti již „ušetřily výzkumníkům půlku jejich cesty.“160 Nicméně domorodé obyvatelstvo často nemá potřebné technické ani právní zázemí, aby mohlo podniknout tento krok.

2.2.7.

Současná ochrana pomocí ochranných známek

Dle současného zákona o ochranných známka je

; použita (nebo míněna pro

použití) k odlišení obchodovaného zboží či služeb (§17 Trade Marks Act 1995 (cth)). Může se jednat o písmeno, slovo, jméno, podpis, číslo, zařízení, značku, nadpis, označení, součást obalu, tvar, barvu, zvuk nebo vůni (§17 Trade Marks Act 1995 (Cth)). Přihlašovatel musí pro získání ochranné známky vyplnit formulář a zaplatit poplatek. Avšak v případě ochranných známek nemusí přihlašovatel pro poskytnutí ochranné

156

JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property, op. cit., str. 75. GRAY, S.: Vampires Round the Campfire. 22 Alternative Law Journal, str. 61. 158 JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property, op. cit., str. 75. 159 JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property, op. cit., str. 76. 160 GRAY, op. cit., str. 62. 157

42

známky k domorodému duševnímu vlastnictví doložit žádné „povolení,“ kterému by předcházel informovaný souhlas domorodých vlastníků.161

2.2.8.

Současná ochrana duševního vlastnictví pomocí designů

Dle současné legislativy Design Act z roku 2003 definuje design v souvislosti s produkty jako celkový vzhled produktu sestávající se z jedné či více vizuálních vlastností produktu. (§5 Design Act 2003 (Cth)). Design se tedy vždy musí vztahovat k produktu, který je strojně či ručně vyrobený (Design Act 2003 (Cth)). Design musí být registrován a přihlašovatelé musí vyplnit formulář a zaplatit poplatek. Současné designové zákony ovšem nereflektují domorodé zvykové právo. To, co je chráněno zvykovým právem (například Wandjinas a Mimis), nevyhovuje definici designu dle Design Act 2003, který se spíše než na kulturně zděděné styly a designy soustředí na komerční produkci výrobků. Navíc mnoho domorodých skupin nemá přístup k právnímu poradenství a k dostatečným finančním zdrojům pro přihlášení jejich designů.

2.2.9.

ICIP, globalizace a média

Společně s globalizací a rozšiřováním médií se nyní setkáváme se stále urgentnější potřebou právně chránit domorodé duševní vlastnictví, zvláště pak to, které se týká záležitostí pro domorodce nejosobnějších a nejposvátnějších. Domorodí lidé, jak známo, byli v minulosti konfrontováni s tragickou zkušeností při setkání s prvními osadníky a jejich konzumním životem. Speciální zpravodaj OSN Erica-Irene A. Daes zdůrazňuje, že v dnešní době sdílíme silnou historickou zodpovědnost za zajištění dalšího stupně globalizace, lepšího než byly ty předchozí stupně v globalizačním procesu.162

161

JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property, op. cit., str. 78. DAES, Erica-Irene: Intellectual Property and Indigenous Peoples. In Proceedings of the Annual Meeting, American Society of International Law. Vol. 95, duben, 2001, str. 144. 162

43

Jedním z příkladů toho, jak australské copyright zákony plně nechrání domorodé posvátné znalosti, je případ Foster v Mountford Rigby Ltd.163 V tomto případě antropolog Dr. Mountford vydal knihu, která byla založena na výzkumu provedeném v rámci jeho pobytu v Pitjantjatjara komunitě. I přesto, že soud vydal soudní zákaz a rozhodl, že důvěrnost mezi Dr. Mounfordem a Pitjantjatjara komunitou měla být zachována po 35 let, porušení copyright nebylo použitelné, neboť kniha byla napsána Dr. Mountfordem, což umožňovalo jemu, ne Pitjantjatjara komunitě využít copyright ochranu.

2.2.10. Dodržuje Austrálie mezinárodní standardy v ochraně ICIP? Austrálie podpisem Deklarace OSN o ochraně práv původních obyvatel (angl. United Nations Declaration on the Rights of Indigenous Peoples, zkratka UNDIP) souhlasila podniknout účinná opatření (UNDRIP, čl. 31 (2)) k zajištění toho, aby ICIP byla adekvátně respektována a chráněna. UNDRIP definuje tyto práva jako právo na udržování, řízení, chránění a rozvíjení jejich kulturního dědictví, tradičních znalostí a tradičních kulturních projevů, stejně tak jako projevů jejich vědy, technologií a kultur, včetně lidských a genetických zdrojů, semen, léků, znalostí vlastností fauny a flóry, ústních tradic, literatury, designů, sportů, tradičních her a visuálních a performativních umění… právo a zachování, kontrolu, ochranu a rozvoj jejich duševního vlastnictví nad jejich kulturním dědictvím, tradičními znalostmi a tradičními kulturními projevy. (UNDRIP, čl. 31 (1)) Tak jak bylo ukázáno výše, západní koncepce ochrany duševního vlastnictví jako je copyright, patenty, ochranné známky nebo designy, selhává v ochraně domorodého duševního vlastnictví v tom, že nebere v úvahu, co pojem duševní vlastnictví znamená v kontextu domorodé kultury.

163

Foster v Mountford and Rigby Ltd (197) 14 ALR 71.

44

2.2.11. Shrnutí Současná úroveň ochrany duševního vlastnictví původních australských národů není dostatečná v obou směrech – nedává původním obyvatelům ani účinný právní štít, ani silný právní meč.164 Aby byla dosažena úroveň ochrany dle mezinárodních standardů, je nutné implementovat změny. Nicméně je nutné zdůraznit, že západní koncepce ochrany duševního vlastnictví je velmi dobře uzpůsobená k ochraně duševního vlastnictví v západním slova-smyslu a tato její funkce nesmí být vyřazena. Změny je nutné provést opatrně. Západní koncepce dosahuje svého cíle v podobě ochrany duševního vlastnictví v západním slova smyslu. To však neznamená, že žádné domorodé duševní vlastnictví nebude těmito zákony také chráněno. Například všechny domorodé vynálezy a metody výroby budou chráněny patenty za určitých podmínek, pokud jsou nové, inovativní a užitečné. Problematické otázky ovšem vyvstávají v situacích, kdy se domorodé pojetí pojmu duševní vlastnictví liší od západního pojetí pojmu duševní vlastnictví. Na základě tohoto zjištění si stojím za názorem, že je třeba vytvořit nová ustanovení, která by byla použitelná vedle těch stávajících, spíše než se snažit upravit stávající ustanovení. Jsou efektivní pro západní pojetí pojmu duševní vlastnictví a při snaze je změnit by mohlo dojít k selhání při dosahování jejich primárních cílů. Fakt, že se porozumění pojmu duševního vlastnictví tolik liší od západní filozofie přece nutně neznamená, že musíme upřednostňovat to či oné pojetí. Je nezbytné se snažit porozumět. Snažit se porozumět tomu, že existují i jiné zvyky, než ty, v nichž jsme byli vychováni, že existují i jiné způsoby přemýšlení o věcech, o kterých si nedokážeme představit, že by někdo jiný mohl přemýšlet jinak než my sami. Nejdříve musíme porozumět a teprve poté, s touto znalostí, mohou být přijaty nové zákony. Dle mého názoru však australští zákonodárci zatím dostatečně neporozuměli. Na základě poznatků učiněných výše, navrhuji následující změny v současných australských zákonech. Jelikož velká část ICIP je komunálního nebo kolektivní charakter, komunální a kolektivní autorství by mělo být začleněno do IP zákonů. V souvislosti s tímto, princip originality by také měl být rozšířen tak, aby zahrnoval 164

CARPENTER: op. cit., str. 53.

45

také případy kolektivního a komunálního autorství. Koncept trvání ochrany by měl být pozměněn pro případy domorodé kultury, doba ochrany v současných copyright zákonech (tak jak již bylo probíráno výše) je založena na životě autora, což nevyhovuje potřebám komunálního a kolektivního charakteru ICIP. Ne jen staré nové a užitečné „objevy“ s obchodní důležitostí si zasluhují právní ochranu, ale také „staré objevy“ vytvořené předchozí generací také potřebující ochranu před vykořisťováním. Také vlastnické právo by mělo zahrnovat speciální ustanovení týkající se posvátných kulturních prací, neboť necitlivý zacházení s posvátnými znalostmi by mohl způsobit rozsáhlé

škody

v jistých

domorodých

komunitách.165

Navíc,

na

základě

problematických otázek zmíněných výše, často je ICIP sdílena mezi několika domorodými skupinami, tyto domorodé skupiny by měly mít právo prokázat před soudem, že ona konkrétní ICIP patří také do jejich dědictví. Je běžnou soudní praxí, že se soudních jednání účastní rozliční odborníci. V kontextu domorodé kultury by to měli být historici a archeologové, kteří by měli být ti, co budou pomáhat soudům rozhodovat tyto případy. Také finanční hodnota ICIP, a to i přes že je těžko měřitelná, by měla být oceněna odborníky. Nadto by nemělo být složité pro domorodé skupiny dosáhnout toho, aby byly rozeznány jako právní entity. Také by měly mít právo si vyprat své vlastní zástupce, kteří by je reprezentovali u soudu. A stejně tak jako jiné sociálně a ekonomicky slabší skupin, by i domorodé skupiny měly mít snadný přístup k adekvátní ochraně jejich duševního vlastnictví. Shrnu-li problematiku duševního vlastnictví - podpisem UNDRIP Austrálie deklarovala svou snahu adekvátně chránit ICIP. Nicméně až do dnešního dne, australští zákonodárci nezvládli porozumět odlišnostem ve vlastnictví mezi domorodými Australany. Australské zákony týkající se duševního vlastnictví jsou nastavené pouze na potřeby bílých Australanů. Kloním, se k názoru, že tento fakt by mohl být označen jako forma diskriminace a diskriminace je fenoménem, který by neměl mít své místo v moderní multikulturní Austrálii. V mezinárodním měřítku toto na Austrálii vrhá velmi špatný obraz. Primární snahou australské vlády by měl být blahobyt celé australské populace. ICIP není poskytnuta adekvátní ochrana, což domorodým Australanům vytváří nepřekonatelnou překážku na cestě k jejich blahobytu.

165

Pro více doporučení viz také CARPENTER: op. cit., str. 53.

46

3. Společenská situace původních obyvatel v Austrálii ve srovnání s ostatními státy Jak bylo ukázáno v předchozích dvou kapitolách, ani dnes právní ochrana původních obyvatel ve vybraných oblastech plně neodpovídá mezinárodním standardům a Austrálie se i v budoucnu bude jistě potýkat s dalšími výzvami týkajícími se této problematiky. Jak si ale situace původních obyvatel Austrálie stojí ve srovnání s ostatními zeměmi? V v roce 2007 byl v časopise BMC International Health and Human Rights uveřejněn výzkum, který měl za úkol srovnat ochranu původních obyvatel v několika zemích.166 Mezi srovnávané země patřily Spojené státy americké, jež mají světově největší populaci původních obyvatel (v roce 2000 byla při sčítání lidu odhadnuta na 4 119 300). V procentuálním vyjádření však američtí indiáni a původní obyvatelé Aljašky tvoří v současné době pouze 1,5% celkové americké populace. Oproti tomu v další srovnávané zemi, na Novém Zélandě, tvoří indigenní národy 14% celkové novozélandské populace, což se rovná odhadovanému počtu 526 200 Maorů při sčítání lidu v roce 2001. Jak už bylo zmíněno výše, v případě Austrálie mluvíme o současné 2% menšině, kterou tvoří Aboridžinci.167 Čtvrtou srovnávanou zemí je Kanada, u které současná data hovoří o celkovém počtu 976 301 osob indigenního původu, což se v procentuálním vyjádření rovná 3,3% z celkové populace.168 Nové nemoci zanesené na ostatní kontinenty z Evropy kolonizátory, špatné zacházení s původními obyvatelmi, násilné trestné činy na nich páchané, psychické týrání a slabá úroveň lékařské péče, to vše a i mnohé další příčiny mělo dopad na střední délku života indigenních národů, která měla vždy tendeci být nižší než u zbytku popolace. V současné době se dá řící, že dochází ke zmenšování rozdílu mezi očekávanou dělkou života mezi indigenní a neindigenní populací, avšak v každé zemi se data vyvíjí trochu odlišně. 166

COOKE, Martin; MITROU, Francis; LAWRENCE, David; GUIMOND, Eric; BEAVON, Dan: Indigenous wellbeing in four countries: An application od the UNDPS Human Development Index to Indigenous Peoples in Australia, Canada, New Zealand, and the United States [online]. BMC International Health and Human Rights 2007, 7:9, [cit 23. 11. 2015]. Dostupné z http://www.biomedcentral.com/1472-698X/7/9. 167 Výsledek sčítání lidu v roce 2001. 168 Výsledek sčítání lidu v roce 2001.

47

Graf č. 1 zobrazuje období od ledna 1990 do ledna 2000. Jak vyplývá z grafu, nejdelší střední délku života mají kanadští indiáni, ta se navíc zvýšila z 70,6 let v roce 1990 na 72,9 v roce 2000. Co se týče novozélandských Maorů, tak jejich střední délka života se zlepšila z 69,4 let v roce 1996 na 71,1 v roce 2001. Američtí indiáni dosahvali v roce 1990 střední délky života 70,2 let. Toto číslo se v červnu 199 zvedlo na 71,1 let, avšak v roce 2001 tato hodnota opět klesla na 70,6 let. Z grafu je partné, že australští Aboridžinci mají znatelně nižší střední délku života než původní obyvatelé zbylých tří srovnávaných zemí. Ta se navím během sledovaného desetiletí nezměnila. V roce 1991 byla tato hodnota 59,6 let, stejně tak jako v roce 2001. Zvýšila se ovšem střední délka života ostatních australských obyvatel, a tak se rozdíl ve střední délce života mezi původním a nepůvodním obyvatelstvem zvýšil z 20,6 let na 23,2 let. Graf č. 1: Sřední délka života původních obyvatel – srovnání Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a USA

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

Ve výzkumu se ukázalo, že ještě více znatelným je vývoj trendu dosaženého vzdělání, který znázorňuje index dosaženého vzdělání. Hodnota 1 znázorňuje nejvyšší možnou dosažitelnou hodnotu znamenajíci perfektní úroveň dosaženého vzdělání.

48

Graf č. 2 znázorňuje, že na Novém Zélandě došlo ve zkoumaném období velkému pokroku a snížení rozdílu tohoto ukazetele mezi půdním a ostatním obyvatelstvem, přičemž obě hodnoty stouply. V případě Austrálie se sice obě hodnoty zvýšily, avšak tozdíl mezi původními obyvateli a ostatní populací je stále stejný. Graf ukazuje, že na Novém Zélandě došlo ve zkoumaném období velkému pokroku a snížení rozdílu tohoto ukazetele mezi původním a ostatním obyvatelstvem, přičemž obě hodnoty stouply. V případě Austrálie se sice obě hodnoty zvýšily, avšak tozdíl mezi původními obyvateli a ostatní populací je stále stejný.

Graf č. 2: Index dosaženého vzdělání u původního a ostatního obyvatelstva Austrálie a Nového Zélandu

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

Graf č. 3 ukazuje na to, že index dosaženého vzdělání má tradičně vyšší hodnoty na severomeamerickém kontinentně, než je tomu v Austrálii a na Novém Zélandě.

49

V obou státech, jak v USA tak v Kanedě, se ve sledovaném období rozdíl mezi původním a ostatním obyvatelstvem snížil.

Graf č. 3: Index dosaženého vzdělání u původního a ostatního obyvatelstva v Kanadě a v USA

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

Grafy č. 4 a 5 zobrazují další měřitelnou veličinu charakterizující situaci původních obyvatel ve společnosti v porovnání s ostatní populací dané země. Rozdíl v příjmu mezi indigenními národy a ostatní populací dané změ se ve všech sledovaných zemích snížil. Tento rozdíl je však v Austrálii ze všech měřených zemí největší.

50

Graf č. 4: Index příjmu v Austrálii a na Novém Zélandě

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

Graf č. 5: Index příjmu v Kanadě a v USA

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

51

Předcházející tři ukazatelé – střední délka života, dosažené vzdělání a příjem – mohou být integrovány do jedné hodnoty, které říkáme index lidského rozvoje. Tento ukazatel se tedy snaží o jakési komplexní pojetí více aspektů lidského života. Čím delší a zdravější život, čím vyšší vzdělání a čím lepší životní úroveň mají lidé v dané lokalitě, tím vyšších hodnot dosahuje jejich index lidského rozvoje. Podívame-li se na graf č. 7, vidíme, že na severoamerickém kontinentu tato hodnota rostla rychleji u původních obyvatel než u ostatní populace. Rozdíl mezi indigenními národy a zbytkem populace se tedy zmenšil. Z grafu č. 6 vyplývá, že taktéž na Novém Zélandě byl zaznamenán podobný trend. Index lidského rozvoje rostl rychleji než index lidského rozvoje u ostatní populace. Na grafu se sobě křivky přiblížily. Ze ztejného grafu je však patrný opačný trend v Austrálii. Index lidského rozvoje zaznamenal rostoucí tendenci u ostatní populace, klesající pak u indigenních národů. Rozdíl mezi Aboridžinci a zbytkem populace se tak ještě prohloubil.

Graf č. 6: Index lidského rozvoje v Austrálii a na Novém Zélandě

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

52

Graf č. 7: Index lidského rozvoje v Kanadě a v USA

Zdroj: COOKE et al., op. cit. (upraveno).

Závěrem je nutno zdůraznit, že ačkoli se dle výzkumu ve zbytku světa rozdíly mezi původním obyvatelstvem a ostatní populací dané země stírají, Austrálie z tohoto pozitivního vývoje vybočuje a naopak dle výsledků totoho výzkumu v Austrálii dochází ke

stále

prohlubující

se

propasti

mezi

Aboridžinci

a

zbytkem

populace.

V mezinárodním měřítku index lidského rozvoje australských původních obyvatel obsadil 104. příčku srovnatelnou s indexem lidksého rozvoje obyvatel rozvojových zemí jako je Čína či Kapverdy, Austrálie tedy ve snaze začlenit původní obyvatelstvo do blahobytu otatní populace značně zaostává za ostatními vyspělými zeměmi.169

169

COOKE et al., op. cit.

53

Závěr Diplomová práce se zaměřila na, české poměry nevšední, téma právní chrany původních obyvatel Austrálie. Struktura práce se sestávala z dvou částí – části obecné a části zvláštní. První, obecná, části diplomové práce za účelem uvedení do problematiky nastínila klíčové historické události, které stojí v pozadí dnešního napětí mezi Aboridžinci a ostatní australskou populací. Poukázala na to, že ač se určité dění stalo v minulosti, má své následky i na dění současné, je třeba na něj nezapomínat a současné problémy vždy chápat v historickém kontextu. Zvláštní část diplomové práce (druhá kapitola) byla věnována dvěma aktuálně diskutovaným tématům: právní ochraně původních obyvatel ve vztahu k médiím (kokrétně pak návrhu na změnu antidiskriminačního zákona z roku 2014) a dále pak současně probíhající diskuzi o kompatibilitě australských zákonů chránících duševní vlastnictví s potřebami původních obyvatel. Díky svému studiu na University of Queensland a konzultacím s tamními odborníky jsem došla k závěrům, že právní ochrana původních obyvatel v obou zkoumaných tématech neopovídá mezinárodním standardům a že Austrálie nedodržuje cíle, ke kterým se zavázala podpisem mezinárodních úmluv. Návrh na změnu antidiskriminačního zákona The Freedom of Speech Bill 2014 v jeho podobě v době mého studia v Austrálii by dle mého názoru vedl k legálnímu rasovému hanobení původních obyvatel Austrálie v médiích a tím pádem by podporoval rasovou diskriminaci. Stojím si za tvrzením, že návrh ve snaze chránit svobodu projevu zašel příliš daleko a dovolil rasové hanobení a zastrašování na veřejnosti. K negativním závěrům jsem ve své práci došla i při studiu svého druhého aktuálního tématu týkajícího se práv duševního vlastnictví. Dle mého názoru současné australské zákony chránící duševní vlastnictví neodpovídají potřebám domorodého obyvatelstva, neboť jsou nastavené pouze na potřeby bílých Australanů. Přikláním se k výroku, že tento fakt by mohl být označen také jako určitá forma diskriminace. Stávající australské zákony jsou ovšem efektivním nástrojem ochrany duševního vlastnictví v západním pojetí. Navrhuji proto, spíše než se snažit o úpravy aktuálně platných ustanovení, vytvořit ustanovení nová, která by byla použitelná vedle těch stávajících.

54

Došla jsem k závěru, že současné australské právo je s ohledem na původní obyvatelstvo velmi limitováno a ani současný vývoj nemusí mít pro původní obyvatele vždy kladné důsledky (což bylo dokázáno rozborem The Freedom of Speech Bill 2014). Je proto nutné věnovat aktuálním problémům pozornost vždy v historických souvislostech a s hlubším porozuměním australské indigenní kultury. Byla potvrzena má výchozí hypotéza, že právní ochrana původních obyvatel v Austrálii neodpovídá mezinárodním standardům. Austrálie se v současnosti i přes svou ekonomickou vyspělost a celkovou vysokou životní úroveň nachází v situaci, kdy v právní ochraně svých původních obyvatel značně zaostává za ostatními vyspělými zeměmi. Blahobyt původních obyvatel se nezlepšuje, ba naopak, což prokázal výzkum uvedený v závěrečné kapitole. Propast mezi původními obyvateli a ostatními obyvateli Austrálie se stále více a více prohlubuje, což považuji za alarmující.

55

Seznam zkratek

ICIP … Indigenous Cultural and Intelectual Property MPOPP… Mezinárodní pakt o občanských a politických právech MÚRD… Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace NISATSIC… National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families OSN… Organizace spojených národů

56

Seznam použité literatury

At a glance: Racial vilification under sections 18C and 18D of the Racial Discrimination Act 1975 (Cth) [online]. Australian Human Rights Commission. 12. prosinec 2013 [cit. 13. 6. 2014]. Dostupné z . At Home with Inventions [on-line]. WIPO. WIPO Publication No. 865(E), [cit 17. 4. 2014] Dostupné z: http://www.wipo.int/export/sites/www/freepublications/en/intproperty/865/wipo_pub_8 65.pdf. BEHRENDT, Larissa; CUNNEEN, Chris; LIBESMAN, Terri: Indigenous Legal Relations in Australia, Oxford University Press, 2009, ISBN 9780195562019. BHUTA, Nehal; WALKER, Melinda: Upholding the Law v Maintaining Legality: Nulyarimma v Thompson. Indigenous Law Bulletin. 81, 1999, 4(24). BRUSH, S.B.: Indigenous Knowledge of Biological Resources and Intellectual Property Rights: The Role of Anthropology. American Anthropologist. Volume 9, Issue 3, 1993, str. 653- 671. CARPENTER, M.M.: Intellectual property law and indigenous peoples: adapting copyright law to the needs of a global community. Yale Human Rights and Development Law Journal, 2004, ISSN 1548-2596, Volume 7. COOKE, Martin; MITROU, Francis; LAWRENCE, David; GUIMOND, Eric; BEAVON, Dan: Indigenous well-being in four countries: An application od the UNDPŚ Human Development Index to Indigenous Peoples in Australia, Canada, New Zealand, and the United States [online]. BMC International Health and Human Rights 2007, 7:9, [cit 23. 11. 2015]. Dostupné z http://www.biomedcentral.com/1472-698X/7/9. CULEK, Martin a kol: Objevování Austrálie [online]. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/australie/web/pages/02-objevovani.html. CULEK, Martin a kol: Původní obyvatelstvo [online]. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/australie/web/pages/14puvodni_obyvatelstvo.html. DAES, Erica-Irene: Intellectual Property and Indigenous Peoples. In Proceedings of the Annual Meeting, American Society of International Law. Vol. 95, duben, 2001, str. 143150.

57

DAES, Erica-Irene: Study on the protection of the cultural and intellectual property of indigenous peoples [online]. UN Sub-Commission on the Promotion and Protection of Human Rights. 28. července 1993, E/CN.4/Sub.2/1993/28, [cit 18. 5. 2014]. Dostupné z http://www.refworld.org/docid/3b00f4380.html. DONSON, M.: Land right and social justice in Our Land Our Life; Land Rights – Past Present and Future. 1997 Galarrwuy Yunupingu (ed.). St Lucia: University of Queensland Press. Exactly what is native title? [on-line], National Title Tribunal, 2013, [cit 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.nntt.gov.au/Information-about-nativetitle/Pages/Nativetitlerightsandinterests.aspx. Facebook: 10 years of social networking in numbers [online]. The Guardian, 2014, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z . FARLEY, C.H.: Protecting Folklore of Indigenous Peoples: Is Intellectual Property the Answer?´ 30 CONN. L. REV. 1, podzim 1997. GAMMAGE, Bill: The Biggest Estate on Earth: How Aborigines made Australia. Sydney: Allen & Unwin, 2011, ISBN 978-1-74237-748-3. George Brandis announces disclosure draft of amended Racial Discrimination Act [online]. ABC News. 25. března 2014, [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z < http://www.abc.net.au/news/2014-03-25/ag-brandis-announces-disclosure-draft-ofamended/5343618>. GRAY, S.: Vampires Round the Campfire. 22 Alternative Law Journal. HEALEY, Kaye: The Stolen Generation. Issues in Society. Spinney Press, volume 91, 1998, ISBN: 9781876811006. HERBORN, D. Racial vilification and social media. Indigenous L. Bull., 2012, 8(1). HUFT, M.J.: Indigenous Peoples and Drug Discovery Research: A Question of Intellectual Property Rights´ 89 Nw. U. L. REV. 1678, 1679, 1995 (cituje SEDJO, Roger A.: Property Rights, Genetic Resources, and Biotechnological Change, 35 J. L. & ECON. 199, 1992). JACOBY, C.D.; WEISS, C.: Recognizing Property Rights in Traditional Biocultural Contribution. 16 STAN. ENVTL. L. J., 1997. JANKE, T.: Indigenous cultural expression and intellectual property. IN JOHNSTON, E; HINTON, M.; RIGEY, D. (ed.): Indigenous Australians and the Law, 2nd edn, Routledge-Cavendish, 2008.

58

JANKE, T., Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, Aboriginal and Torres Strait Islander Commission: Our culture, our future: Proposals for recognition and protection of indigenous cultural and intellectual property. Canberra?: Australian Institute of Aboriginal and Torres Strait Islander Studies, 1998. JOHNSTON, E.: Royal Commission into Aboroginal Deaths. IN Custody, National Report. Volume 2, Australian Goverment Publishing Service, Canberra, 1991. JOSEPH, Sarah: Kruger v Commonwealth: Constitutional Rights and the Stolen Generations. Monash University Law Review, Vol 24, No 2, 1998. KEEN, I.: Indigenous participation in Australian economies: historical and anthropological perspectives, Acton, A.C.T.: ANU E Press, 2010. LA RUE, Frank: Annual Report of the Special Rapporteur on the promotion and protection of the right to freedom of expression and opinion. 2010, UN Doc: A/HRC/14/23, 20. dubna 2010. MANSELL, M. Barricading our last frontier – Aborginal cultural and intellectual property rights. In Our Land is Our Life; Land Rights – Past, Present and Future, Galarrwuy Yunupingu (ed.). St Lucia: University of Queensland Press, 1997. McCUSKER, Rob: Stolen Generation. In COUSINS, Linwood H: Encyclopaedic of Human Services & Diversity. Sage Reference nakladatelství 2014. ISBN 978-1-45228748-5. McGLADE, H.: Racial vilification before the Human Rights and Equal Opportunity Commission. 5(1) Indigenous L. Bull., 2001, str. 8-10. McKEOGH, J.; STEWARD, A.; GRIFFITH, P.: Intellectual Property in Australia. LexisNexis, Butterworths, Australia, 2004. McLELLAND, M. H.:Colonial and State Boundaries in Australia. 45 Australian Law Journal, 1971. MERLAN, F.: Indigenous Movements in Australia. The Annual Review of Anthropology, Vol. 34, 2005. MOSES, A. D. (ed.): Genocide and Settler Society: Frontier Violance and Stolen Indigenous Children in Australian History. Berghahn Books, New York, 2005. MOSES, A. D.: An Antipodean Genocide? The Origins of the Genocidal Moment in the Colonization of Australia. Journal of Genocide Research, vol. 2, no 1, 2000. MOSES, Asher: Call to overhaul cyber-racism law [online]. The Age, 15. prosince 2008, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z .

59

NAKATA, M., BYRNE, A., NAKATA V., GARDINER, G. Indigenous knowledge, the Library and Information Service Sector, and Protocols. In NAKATA, M., LANGTON, M., Australian Indigenous Knowledge and Libraries, ATSILIRN, 2005. O'NEILL, Nick: Google Now Indexes 620 Million Facebook Groups [online]. Allfacebook, 1. února, 2010, [cit. 27. 4. 2014]. Dostupné z . Our Services [online]. Linkupnsw.org.au[cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z http://www.linkupnsw.org.au/our-services/. PILKINGTON, Doris: Follow the Rabbit-Proof Fence, University of Queensland Press, ISBN 9780702233555. Proposed changes to Racial Discrimination Act need to be redrafted. ABC, Lateline, 26. března 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z . QUIGGIN, R. Protecting Culture. In BEHRENDT, L, CUNNEEN, C & LIBESMAN, T. Indigenous Legal Relations in Australia, Oxford University Press, South Melbourne, 2009. Racial Discrimination Act [online]. Attorney-General´s Department. 25. března 2014 [cit. 13. 6. 2014]. Dostupné z . RAMSLAND, John: Children of the back lanes: destitute and neglected children in colonial New South Wales. New South Wales University Press, 1986, ISBN: 9780868403694. Rights of Indigenous Peoples. Interim report. International Law Association, The Hague Conference, 2010, str. 27. ROSE, D.B.: Nourishing Terrains: Australian Aboriginal Views of Landscape ad Wildness. Canberra: Australian Heritage Commission, 1996. ROWLEY, C.: The Destruction of Aboriginal Society. Penguin, Harmondsworth. 1972, ISBN 9780140214529. SAUL, B: The International Crime of Genocide in Australian Law. 2000, Sydney Law Review, vol. 22. SERVELLO, Susanna: Australian Aborigines. In BIRX, H James: 21st century anthropology: a reference handbook, 2010, Sage Publications, str. 668-676, ISBN 9781-4129-738-0.

60

SIVARAMAN, Giri; McLEAN, Jessica: Freedom of speech should not trump freedom from humiliation. Crikey, 2014 [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z . Sorry Day and the Stolen Generations. Australia.gov.au [online]. 20.5.2015 [cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z http://www.australia.gov.au/about-australia/australian-story/sorryday-stolen-generations. STEPHENSON, Margaret: Relevance of International Law to Indigenous Peoples In Australia. Přednáška na University of Queensland, 27. března 2014. Submission to the Attorney-General’s Department, Amendments to Part IIA, Racial Discrimination Act, Australian Human Rights Commission, 28. duben 2014. THAMPAPILLAI, Dilan: Bolt case a win for free speech. 21(20) Eureka Street, 2011. THAMPAPILLAI, Dilan: Facebook or racebook? Time for different approach. 13(2) Internet law bulletin, 2010. The Andrew Bolt Racial Vilification Case, Human Rights Law Centre, Myth-Buster, 2014 [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z . The National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from their Families, Bringing them home. The Human Rights and Equal Opportunity Commission. 1997. TRIGGS, Gillian: The freedom wars and the future of human rights in Australia. Proslov přednesený na National Press klubu v Canberra dne 9. dubna 2014 [cit. 14. 6. 2014]. Dostupný z . United Nations Treaty Collection [online]. United Nations. 20. května 2014 [cit. 13. 6. 2015]. Dostupné z . What is Intellectual Property? [on-line] WIPO. WIPO Publication No. 450(E), 2014, [cit. 17. 4. 2014]. Dostupné z http://www.wipo.int/export/sites/www/freepublications/en/intproperty/450/wipo_pub_4 50.pdf. WEARNE, Heather: A Clash of Cultures: Queensland Aboriginal Policy (1824-1980), Uniting Church 1980, ISBN 9780909834456 WHITE J. P., LAMPERT R. Creation and Discovery. In: MULVANEY D. J., WHITE J. P. Australians, an Historical Library: Australians to 1788,1987, Fairfax Syme & Weldon Associates, Sydney. 61

WHITE J. P., LAMPERT R. How Many People? In MULVANEY D.J. and J.P. WHITE, Australians, an Historical Library: Australians to 1788, 1987, Fairfax Syme & Weldon Associates, Sydney, str. 115-17. WILLIAMS, N.M.: The Yolngu and their Land: A System of Land Tenure and the Fight for its Recognition. Stanford: Stanford University Press, 1986. WILSON, Lauren: People have a right to be bigots, says Brandis [online]. The Australian, 25. března 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z . WINDSCHUTTLE, Keith: The White Australia policy. Macleay Press, Paddington, N.S.W., 2004. ISBN 9781876492113.

62

Seznam použité judikatury

Clarke v Nationwide News Pty Ltd trading as The Sunny Times (No 2) [2012] FCA990. Eatock v Bolt (No 2) [2011] FCA 1180. Foster v Mountford and Rigby Ltd (197) 14 ALR 71. Kruger v Commonwealth (1997) 190 CLR 1. Mabo v Queensland (No 2) (1992) 175 CLR 1; 107 ALR 1; 66 ALJR 408. Milirrpum v Nabalco Pty Ltd (Gove Land Rights Case) [1972-73] ALR 65; (1971) 17 FLR 141. Mingli Wanjurri v Southern Cross Broadcasting Ltd [2001] HREOCA 2. Nulyarimma v Thompson [1999] FCA 1192; (1999) 165 ALR 621.

63

Seznam použité legislativy Aboriginal Protection and Restriction of the Sale of Opium Act. International Covenant on Civil and Political Rights. International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination. Racial Discrimination Act 1975. The Freedom of Speech Bill 2014. The United Nations Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genoccide 1948.

64

Seznam grafů

Graf č. 1: Sřední délka života původních obyvatel – srovnání Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a USA Graf č. 2: Index dosaženého vzdělání u původního a ostatního obyvatelstva Austrálie a Nového Zélandu Graf č. 3: Index dosaženého vzdělání u původního a ostatního obyvatelstva v Kanadě a v USA Graf č. 4: Index příjmu v Austrálii a na Novém Zélandě Graf č. 5: Index příjmu v Kanadě a v USA Graf č. 6: Index lidského rozvoje v Austrálii a na Novém Zélandě Graf č. 7: Index lidského rozvoje v Kanadě a v USA

65

Seznam příloh Příloha č. 1: §18 Racial Discrimination Act 1975 Příloha č. 2: Návrh na změnu zákona „Freedom of Speech (Repeal of s. 18C) Bill 2014”

66

Přílohy

Příloha č. 1: §18 Racial Discrimination Act 1975 Part IIA - Prohibition of offensive behaviour based on racial hatred 18 Acts done for 2 or more reasons Where: (a) an act is done for 2 or more reasons; and (b) one of the reasons is the race, colour, descent or national or ethnic origin of a person (whether or not it is the dominant reason or a substantial reason for doing the act); then, for the purposes of this Part, the act is taken to be done for that reason. 18A Vicarious liability (1) Subject to subsection (2), if: (a) an employee or agent of a person does an act in connection with his or her duties as an employee or agent; and (b) the act would be unlawful under this Part if it were done by that person; this Act applies in relation to that person as if that person had also done the act. (2) Subsection (1) does not apply to an act done by an employee or agent of a person if it is established that the person took all reasonable steps to prevent the employee or agent from doing the act. 18B Reason for doing an act If: (a) an act is done for 2 or more reasons; and (b) one of the reasons is the race, colour or national or ethnic origin of a person (whether or not it is the dominant reason or a substantial reason for doing the act); then, for the purposes of this Part, the act is taken to be done because of the person’s race, colour or national or ethnic origin.

67

18C Offensive behaviour because of race, colour or national or ethnic origin (1) It is unlawful for a person to do an act, otherwise than in private, if: (a) the act is reasonably likely, in all the circumstances, to offend, insult, humiliate or intimidate another person or a group of people; and (b) the act is done because of the race, colour or national or ethnic origin of the other person or of some or all of the people in the group. Note: Subsection (1) makes certain acts unlawful. Section 46P of the Human Rights and Equal Opportunity Commission Act 1986 allows people to make complaints to the Human Rights and Equal Opportunity Commission about unlawful acts. However, an unlawful act is not necessarily a criminal offence. Section 26 says that this Act does not make it an offence to do an act that is unlawful because of this Part, unless Part IV expressly says that the act is an offence.

(2) For the purposes of subsection (1), an act is taken not to be done in private if it: (a) causes words, sounds, images or writing to be communicated to the public; or (b) is done in a public place; or (c) is done in the sight or hearing of people who are in a public place. (3) In this section: public place includes any place to which the public have access as of right or by invitation, whether express or implied and whether or not a charge is made for admission to the place. 18D Exemptions Section 18C does not render unlawful anything said or done reasonably and in good faith: (a) in the performance, exhibition or distribution of an artistic work; or (b) in the course of any statement, publication, discussion or debate made or held for any genuine academic, artistic or scientific purpose or any other genuine purpose in the public interest; or (c) in making or publishing: (i) a fair and accurate report of any event or matter of public interest; or (ii) a fair comment on any event or matter of public interest if the comment is an expression of a genuine belief held by the person making the comment.

68

Příloha č. 2: Návrh na změnu zákona „Freedom of Speech (Repeal of s. 18C) Bill 2014” FREEDOM OF SPEECH (REPEAL OF S. 18C) BILL 2014 The Racial Discrimination Act 1975 is amended as follows: 1. Section 18C is repealed. 2. Sections 18B, 18D and 18E are also repealed. 3. The following section is inserted: “(1) It is unlawful for a person to do an act, otherwise than in private, if: (a) the act is reasonably likely: (i) to vilify another person or a group of persons; or (ii) to intimidate another person or a group of persons, and (b) the act is done because of the race, colour or national or ethnic origin of that person or that group of persons. (2) For the purposes of this section: (a) vilify means to incite hatred against a person or a group of persons; (b) intimidate means to cause fear of physical harm: (i) to a person; or (ii) to the property of a person; or (iii) to the members of a group of persons. (3) Whether an act is reasonably likely to have the effect specified in sub-section (1)(a) is to be determined by the standards of an ordinary reasonable member of the Australian community, not by the standards of any particular group within the Australian community. (4) This section does not apply to words, sounds, images or writing spoken, broadcast, published or otherwise communicated in the course of participating in the public discussion of any political, social, cultural, religious, artistic, academic or scientific matter.”

69

Název v českém jazyce Ochrana práv původních obyvatel Austrálie, zvláště pak ve vztahu k médiím a k právům duševního vlastnictví

Resumé v českém jazyce Diplomová práce se zabývá problematikou právní ochrany původních obyvatel Austrálie. Jelikož toto téma samotné by bylo příliš rozsáhlé, bylo zúženo především na analýzu dvou aktuálně diskutovaných témat, a to na právní ochranu původních obyvatel Austrálie ve vztahu k médiím a následně pak na právní ochranu původních obyvatel Austrálie ve vztahu k právům duševního vlastnictví. Práce je rozdělena na tři hlavní kapitoly. První kapitola si dává za cíl uvést českého čtenáře do problematiky a vylíčit stěžejní historické události týkající se původních obyvatel Austrálie (jako je kolonizace Austrálie, problematika genocidy, tak jak je vnímána mezinárodním společenstvím, polika asimilace, období Stolen Generations a jiné). Upozorňuje na skutečnost, že i současně diskutované problémy je nutno chápat v jejich historickém kontextu, se znalostí aboridžinské minulosti a, k čemuž pak dospěje autorka ve druhé kapitole, i s hlubší znalostí odlišností aboridžinské kultury. Druhá kapitola je výstupem z autorčina studijního pobytu na University of Queensland, kde provedla výzkum na dvě aktuálně diskutovaná témata související s problematikou právní ochrany australských původních obyvatel. Prvním tématem byla právní ochrana původních obyvatel ve vztahu k médiím v souvislosti s tehdy probíhající diskuzí o přijetí návrhu na změnu antidiskriminačního zákona, tzv. The Freedom of Speech Bill 2014. Druhé téma bylo věnováno právní ochraně původních obyvatel ve vztahu k právům duševního vlastnictví. V této části autorka zkoumala kompatibilitu současných australských zákonů chránících duševních vlastnictví s kulturou Aboridžinců a s jejich chápáním pojmu duševního vlastnictví. Třetí a závěrečná kapitola zdůrazňuje, že na základě výzkumu uveřejněného v roce 2007 v Austrálii (na rozdíl od ostatních porovnávaných rozvinutých zemí,

70

kterými byly USA, Kanada a Nový Zéland) se v mnoha měřitelných ohledech stále více a více prohlubuje propast mezi Aboridžinci a zbytkem populace. Závěrem diplomové práce je, že současná právní ochrana původní obyvatel v Austrálii ve zkoumaných oblastech neodpovídá mezinárodním standardům. Práce taktéž upozorňuje na to, že ani výsledky výzkumu z roku 2007 nenasvědčují tomu, že by se zvyšoval blahobyt australských domorodých obyvatel, jak je trendem v jiných rozvinutých zemích.

71

Název v anglickém jazyce Legal Protection of Indigenous Peoples in Australia – Especially in Relation to Media and Intellectual Property

Resumé v anglickém jazyce The diploma thesis concentrates on legal protection of indigenous peoples in Australia. The topic itself is too wide, therefore it was shortened to predominantly concentrate on analysis of two up-to-date topics. These were, firstly, legal protection of indigenous peoples in relation to media and then, secondly, legal protection of indigenous peoples in relation to intellectual property rights. The paper is divided into three main chapters. The first chapter´s goal is to introduce some parts of Australian history that are connected with Aboriginals to Czech readers. The topics discussed are, for example, colonization of Australia, genocide as perceived by international community, policy of assimilation, era of Stolen Generations etc. This chapter highlights a necessity of always dealing with current issues in proper historical context and, as it is found in the second chapter, also with deeper understanding of differences of indigenous culture. The second chapter is an outcome of the author´s study stay at University of Queensland where she conducted a research on two topics connected with legal protection of indigenous peoples that were being currently discussed. The first topic was legal protection of indigenous peoples in relation to media connected with a discussion about The Freedom of Speech Bill 2014. The second chosen topic dealt with legal protection of indigenous peoples in relation to intellectual property. In this part, the author tested compatibility of Australian intellectual property laws with aboriginal culture and aboriginal understanding of intellectual property. The third and last chapter indicates that, based on the study held in 2007, Australia lacks a development in wellbeing of its indigenous peoples that can be otherwise seen in all other compared countries (which were USA, Canada and New

72

Zealand). There is a gap in many measurable indexes between Aboriginal and other Australian population that is, contrary to other developed countries, widening. In the conclusion, the diploma thesis claims that current legal protection of indigenous peoples in Australia in analysed areas does not meet international standards and points out that also the results of the research do not prove that wellbeing of Aboriginals would be improving.

73

Klíčová slova v češtině Právní ochrana, původní obyvatelé, Austrálie, média, duševní vlastnictví.

Klíčová slova v angličtině Legal protection, indigenous peoples, Australia, media, intellectual property.

74