Ochrana spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

Ochrana spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Tuza

Lenka Michková

Brno 2010

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé práce Mgr. Jiřímu Tuzovi za odborné vedení, za jeho cenné připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 29. března 2009

______________________

Abstract Michková, L. Consumer protection in relation to regulation of advertising. Thesis. Brno, 2010. This diploma thesis deals with consumer protection in relation to regulation of advertising. Gradually, fields of law which are related to the consumer protection and regulation of advertising, are being explained. A summary of private, statutory and nonlegal regulation of advertising is included as well as on outline of consumer protection with a list of consumer organizations. Samples of advertisements which are in conflict with the Czech law system are also included in the thesis. Besides, there is a recommended procedure to be used when exercising the rights of a consumer. Keywords Consumer protection, regulation of advertising, unfair competition, misleading advertising.

Abstrakt Michková, L. Ochrana spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy. Bakalářská práce. Brno, 2010. Tato bakalářská práce se zabývá ochranou spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy. Postupně jsou zde vysvětleny oblasti práva, které s ochranou spotřebitele a s regulací reklamy souvisejí. Je zde obsažen přehled soukromoprávní, veřejnoprávní i mimoprávní regulace reklamy a nástin ochrany spotřebitele s výčtem spotřebitelských organizací. Práce je doplněna příklady reklam, které jsou v rozporu s českým právem. A je zde doporučen postup při uplatňování práv spotřebitele. Klíčová slova Ochrana spotřebitele, regulace reklamy, nekalá soutěž, klamavá reklama.

5

Obsah

Obsah 9

1

Úvod

2

Cíl práce a metodika

3

10

2.1

Cíl práce................................................................................................... 10

2.2

Metodika.................................................................................................. 10

Právní regulace reklamy 3.1

12

Veřejnoprávní regulace reklamy ............................................................ 12

3.1.1

Osoby mladší 18 let ......................................................................... 15

3.1.2

Alkoholické nápoje.......................................................................... 15

3.1.3

Tabákové výrobky........................................................................... 15

3.1.4

Reklama v rozhlase a televizi.......................................................... 16

3.1.5

Ochrana spotřebitele ....................................................................... 17

3.2

Soukromoprávní regulace reklamy ........................................................ 18

3.2.1

Generální klauzule .......................................................................... 19

3.2.2

Skutkové podstaty.......................................................................... 20

3.2.3

Klamavá reklama............................................................................. 21

3.2.4

Zlehčující reklama ...........................................................................22

3.2.5

Srovnávací reklama .........................................................................22

4

Samoregulace reklamy

23

5

Postup při uplatňování práv spotřebitele

25

5.1

Konzultace se spotřebitelskou organizací ..............................................25

5.2

Podání stížnosti Radě pro reklamu.........................................................25

5.3

Podání stížnosti orgánu dozoru..............................................................26

5.4

Využití mimosoudního řešení sporů ......................................................26

5.4.1

Mediace............................................................................................27

5.4.2

Rozhodčí řízení................................................................................27

Obsah

6

5.5

Podání žaloby ......................................................................................... 28

6

Praktická část 6.1

30

Reklama na alkoholický nápoj – klamavá reklama ............................... 30

6.1.1

Rozbor situace ................................................................................ 30

6.1.2

Možnosti řešení ............................................................................... 31

6.2

Reklama na volání ze zahraničí – klamavá reklama ..............................33

6.2.1

Rozbor situace .................................................................................33

6.2.2

Možnosti řešení ...............................................................................33

6.3

Reklama telekomunikační společnosti – zlehčování ..............................35

6.3.1

Rozbor situace .................................................................................35

6.3.2

Možnosti řešení ...............................................................................36

6.4

Billboardy s předsedou ODS – ochrana osobnosti ................................. 37

6.4.1

Rozbor situace ................................................................................. 37

6.4.2

Možnosti řešení ...............................................................................38

6.5

Reklama na sportovní oblečení – rozpor s dobrými mravy...................39

6.5.1

Rozbor situace .................................................................................39

6.5.2

Možnosti řešení .............................................................................. 40

7

Závěr

41

8

Seznam použité literatury

43

Monografie ....................................................................................................43 Právní předpisy.............................................................................................43 Internetové zdroje .........................................................................................43 Přílohy

45

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Podprahové sdělení v pohádce Pojďte pane, budeme si hrát

13

Obr. 2

Reklama na nápoj Red Bull

21

Obr. 3

Láhev alkoholického nápoje Old Porter

31

Obr. 4

Reklama společnosti Voinet

35

Obr. 5

Logo společnosti T-mobile a logo společnosti O2

35

Obr. 6

Billboard s reklamou firmy SIXT

37

Obr. 7

Socha Ježíše z Corcovada

39

Seznam zkratek

Seznam zkratek ADR

alternativní řešení sporů

ObčZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

ZPRTV

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

ZRR

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

ZSpo

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

8

Úvod

9

1 Úvod Dle obecné marketingové teorie je reklama definována jako placená forma neosobní masové komunikace se zákazníkem, jejímž cílem je informovat a ovlivnit nákupní rozhodování spotřebitele. Význam reklamy dokládá také, ve světě obchodu rozšířený, marketingový mix, rovněž známí jako 4 P, který zahrnuje produkt, cenu, distribuci a pak právě propagaci, jejíž prakticky nejvýznamnější složkou je reklama. Reklama je schopná významně ovlivňovat chování spotřebitelů. Snaha firem přilákat co nejvíce zákazníků pro své produkty je nemalá. Mnohdy jsou na ni vynakládány obrovské sumy peněz s vědomím, že potencionální zákazníci budou natolik ovlivněni reklamou, že firmě celou investici vrátí. Někdy ale snaha firem přilákat zákazníka zachází až příliš daleko, může poškozovat konkurenci, samotného zákazníka a může samozřejmě také nepřiměřeně obtěžovat. Aby byl v reklamě zachován jistý řád, je nezbytné, aby byla regulována. U nás je regulace reklamy zajištěna státem jako právní regulace reklamy, ale i samotným trhem ve formě samoregulace reklamy. Zná ale spotřebitel svá práva a možnosti ochrany proti reklamě, které mu regulace reklamy dává a dokáže je uplatnit? Denně se můžeme setkat s lidmi, kteří jsou rozhořčeni nad reklamou, která přehání, klame, neuvádí veškeré informace nebo je to nepěkné uvedeno takřka nečitelným textem ve spodní části letáku. Někdy zase můžeme sledovat zklamání lidí, kteří si zaplatili výrobek či službu, jejíž vlastnosti se neshodují s těmi zázračnými vlastnostmi, které hlásaly reklamní poutače. Málokterý z takto mnohdy opodstatněně rozhořčených spotřebitelů se však dokáže účinně bránit. Lidé si nejsou jistí jedná-li se o obvyklé reklamní přehánění, nebo již jde o nějakou zakázanou formu reklamy. I když třeba podvědomě cítí, že jednání prodejce je neetické, nemají jistotu, jestli se mohou opřít o konkrétní ustanovení, které by jejich postavení bránilo. A dále vyvstává otázka, jaké kroky podniknout k nápravě. Právě proto má tato práce rozšířit povědomí veřejnosti o možnostech ochrany spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy.


10

2 Cíl práce a metodika 2.1

Cíl práce

Hlavním cílem této bakalářské práce je seznámit spotřebitele s jejich právy a možnostmi ochrany. Pro málo kterého spotřebitele je česká regulace reklamy zcela jasná a srozumitelná a ne každý je schopný se v ní zorientovat. A právě v orientaci v právní úpravě regulace reklamy by měla tato bakalářská práce spotřebiteli pomoci. Mým cílem je uvést zde podstatné skutečnosti, ať už obsažené v soukromoprávní či veřejnoprávní úpravě nebo v samoregulaci reklamy. Dalším dílčím cílem je seznámit spotřebitele s institucemi, které se jeho ochranou zabývají a mohou mu pomoci v řešení rozporuplných situací, kdy si spotřebitel uvědomuje, že reklama, se kterou se setkal, nejspíš nebyla právně nebo eticky v pořádku. V praktické části je mým cílem uvést příklady reklam, které jsou v rozporu s českými právními předpisy a zpracovat konkrétní postup při uplatňování práv spotřebitele, podle kterého by bylo zřejmé, jaké kroky by měl spotřebitel učinit, aby dosáhl nápravy.

2.2

Metodika

Psaní této bakalářské práce předcházelo nastudování odborné literatury a seznámení se s tématem ochrany spotřebitele a regulace reklamy. Při zpracovávání práce byly použity zdroje knižní i internetové a samozřejmě bylo čerpáno i ze zákonů v platném znění. V práci je využívána převážně metoda dedukce, ve které od předpokladů docházím k závěrům z těchto předpokladů vyplývajících. Další využitou metodou je komparativní metoda, kterou používám například při doporučení postupu spotřebitele, kde srovnávám jednotlivé kroky vedoucí k uplatnění práv spotřebitele. Především je komparativní metoda využita při porovnávání mimosoudního a soudního řešení sporů a při porovnávání jednotlivých žalob proti nekalé


11

soutěži. Veškeré mé vlastní poznámky, názory a příklady jsou v teoretické části označeny kurzívou. V první části práce se věnuji právní regulaci reklamy. Je zde popsána postupně veřejnoprávní a soukromoprávní regulace reklamy tak, aby spotřebitel získal potřebný přehled o všech předpisech, které ho chrání. Další část práce je zaměřena na mimoprávní regulaci reklamy. Poslední teoretická část práce předkládá spotřebiteli postup, ze kterého lze vycházet při uplatňování jeho práv. Ukázky uplatňování tohoto postupu jsou popsány v praktické části práce. Celá praktická část je zaměřena tak, aby spotřebiteli popsala reklamy, které ho mohou poškozovat a ukázala mu jakými kroky se může bránit. Všechny uvedené reklamy pocházejí z kauz, které řešila Rada pro reklamu. U každé reklamy je stručně pospána situace, kterou uveřejnění reklamy vyvolalo, můj názor na tuto reklamu a doporučení postupu pro spotřebitele, který by měl zájem svá práva bránit. K práci je přiložen vzor žaloby na ochranu osobnosti a formuláře pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů a pro stížnosti Radě pro reklamu a také vzorová stížnost krajskému živnostenskému úřadu, aby si spotřebitel mohl udělat představu o náročnosti jejich podání. Ve formulářích jsou pro lepší představu vyplněny vzory jejich podání, které korespondují s jednotlivými reklamami z praktické části.

Právní regulace reklamy

12

3 Právní regulace reklamy Česká právní úprava regulace reklamy je obsažena ve veřejnoprávních tak i v soukromoprávních předpisech. Soukromé právo se vyznačuje zohledněním práva jednotlivce, subjekty jsou si rovny a žádná ze stran nemá právo druhé straně cokoli autoritativně přikazovat. V případě sporu rozhoduje soud. Veřejné právo je typické nerovností subjektů, odpovídající vztahu stát–občan, jeho úkolem je zohledňovat především obecný zájem. Na dodržování veřejnoprávních norem dohlížejí dozorové orgány. L. Matusiková specifikuje jejich činnost: „K základním činnostem dozorových orgánů patří zajišťování určitého stavu či úrovně, který je porovnáván s požadovaným stavem předepsaným v právních normách. Na základě porovnání těchto stavů či úrovní jsou dozorové orgány následně oprávněny vyvozovat závěry a opatření stanovené příslušnými zákony.“1 Dle mého názoru je existence veřejného práva významná především kvůli případům porušení práva, které mají zanedbatelný význam a pro postižené je v těchto bagatelních případech zbytečné podstupovat náročný soudní proces. Díky veřejnému právu jsou tedy potrestány i tyto banální případy, které by jinak zůstaly bez postihu. Pro přehlednost je následující výklad rozdělen do části, věnující se veřejnoprávní regulaci reklamy a části zaměřené na soukromoprávní regulaci reklamy.

3.1

Veřejnoprávní regulace reklamy

Regulací reklamy na úrovni veřejnoprávních předpisů se u nás zabývají Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (ZRR), který se zabývá výhradně úpravou reklamy a Zákon č. 231/2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání (ZPRTV), jehož podstatná část upravuje reklamu v rozhlasovém a televizním vysílání. Nepřímo reguluje reklamu i Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ZSpo).

1 MATUSIKOVÁ, L. Percepce spotřebitelských práv ve světle obchodní strategie. V Karviné: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta, 2008. 129 s. ISBN 978-80-7248503-1.


13

Dle ZRR se reklamou rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky. Dle § 2 ZRR je zakázána: • Reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy. Může se zde jednat o veškeré zboží, jehož prodej je u nás zakázán. Například může jít o padělané zboží nebo o drogy. • Reklama, která je nekalou obchodní praktikou dle ZSpo • Reklama založená na podprahovém vnímání, která by měla vliv na podvědomí fyzické osoby, aniž by ji tato osoba vědomě vnímala. Může se jednat o zvuky nebo obrazy, kterých si divák při sledování reklamy v podstatě vůbec nevšímá, ukládají se mu ale do podvědomí a v budoucnu mohou ovlivnit jeho chování. Jako příklad podprahového sdělení uvádím text „Hlasuji pro MÍR!“, který se na sotva postřehnutelný okamžik mihnul v pohádce Pojďte pane, budeme si hrát.

Obr. 1

Podprahové sdělení v pohádce Pojďte pane, budeme si hrát2

• Reklama skrytá, u níž je obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že není jako reklama označena.

2

VIDEO POHÁDKY, Pojďte pane, budeme si hrát [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .


14

Její nebezpečí spočívá především v tom, že spotřebitelé mají odlišný přístup k reklamě jako takové a k publicistice. Odborné články samozřejmě působí důvěryhodněji než placená reklamní sdělení. V poslední době je zaznamenán rozvoj skryté reklamy především na internetu, kdy v recenzích ke zboží připisuje sám prodávající nadmíru pochvalné příspěvky. • Šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje. Za obtěžující reklamu lze považovat jenom reklamu, která je adresována konkrétní osobě a tato osoba musí dát předem jasně a srozumitelně najevo, že si její doručování nepřeje. • Specifická reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení, stanoví-li tak obec. Zde se jedná především o vylepování plakátů na místa, která k tomu nejsou určena a volné pokládání letáků, které pak obec odstraňuje na vlastní náklady. Srovnávací reklama je dle ZRR přípustná po splnění určitých podmínek daných jednak samotným ZRR a dále za podmínek, kterými je upravena nekalosoutěžní srovnávací reklama. Dle § 2 odstavce 3 ZRR reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti, napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu, nesmí napadat politické přesvědčení. Dle § 2 odstavce 4 ZRR reklama nesmí podporovat chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí.


3.1.1

15

Osoby mladší 18 let

Zákon zvláště chrání osoby mladší 18 let. Dle § 2c ZRR (úprava této oblasti v ZPRTV je velmi podobná) reklama nesmí podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, nabádat, aby přemlouvaly jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb, nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích. 3.1.2

Alkoholické nápoje

Další zvláště upravenou oblastí je reklama na alkoholické nápoje. ZRR v § 4 (úprava této oblasti v ZPRTV je velmi podobná) upravuje reklamu na alkoholické nápoje tak, že nesmí nabádat k nestřídmému užívání alkoholických nápojů anebo záporně či ironicky hodnotit abstinenci nebo zdrženlivost, být zaměřena na osoby mladší 18 let, spojovat spotřebu alkoholu se zvýšenými výkony nebo být užita v souvislosti s řízením vozidla, vytvářet dojem, že spotřeba alkoholu přispívá ke společenskému nebo sexuálnímu úspěchu, tvrdit, že alkohol v nápoji má léčebné vlastnosti nebo povzbuzující nebo uklidňující účinek anebo že je prostředkem řešení osobních problémů, zdůrazňovat obsah alkoholu jako kladnou vlastnost nápoje. 3.1.3

Tabákové výrobky

Zvláště upravena je v zákoně také reklama na tabákové výrobky, a to dle § 3 ZRR. Reklama na tabákové výrobky je zakázána s výjimkou reklamy v tiskovinách určených výlučně profesionálům v oblasti obchodu s tabákovými výrobky, reklamu ve specializovaných prodejnách tabákových výrobků nebo ve výkladních skříních. Do rozhlasového a televizního vysílání nesmí být dle ZPRTV reklama na tabák a tabákové výrobky zařazována vůbec. Pro všechny vyjmenované vyjíkly, ve kterých může být reklama na tabák a tabákové výrobky zveřejněna, platí pravidlo, že musí obsahovat zřetelné varování: „Ministerstvo zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu“. Toto sdělení musí odpovídat záko-


16

nem stanoveným parametrům. V současné době se již prakticky nelze setkat s reklamou na tabákové výrobky bez tohoto varování. 3.1.4

Reklama v rozhlase a televizi

Reklamou a teleshoppingem se zabývá celá hlava 4 ZPRTV. Podobně jako v ZRR jsou některé reklamy zakázány i v § 48 ZPRTV. Většina z nich je ale opět velmi podobná tomu co zakazuje již ZRR. Za zmínku stojí snad jen zákaz reklam, v nichž účinkují hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a politickopublicistických pořadů. Dle mého názoru je tento zákaz plně opodstatněný. Zákonem vyjmenované osoby se totiž těší značné důvěry spotřebitelů a reklama, ve které by účinkovaly, by mohla vzbudit ve spotřebiteli nadmíru velké přesvědčení o pravdivosti placeného reklamního sdělení. Je zde tedy zvýšené riziko, že si spotřebitel neuvědomí přítomnost tzv. obvyklého reklamního přehánění. V ZPRTV je detailně popsáno jakým způsobem má provozovatel vysílání zařazovat reklamy do ostatních částí programu, jak dlouhé filmy lze přerušit reklamou a jak dlouhá může tato reklama být. Například reklama má být zásadně vysílána v blocích mezi pořady, zřetelně oddělena od ostatních částí programu a nesmí být zařazována bezprostředně před, po ani břehem vysílání bohoslužeb. Reklama na erotické služby a výrobky nesmí být zařazována do vysílání v době od 06.00 do 22.00 hodin V § 50 ZPRTV je řešen časový rozsah reklamy v televizním vysílání. Čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání nesmí přesáhnout 15 % denního vysílacího času, lze ho zvýšit vysíláním teleshoppingu až na 20 % denního vysílacího času. V průběhu 1 vysílací hodiny nesmí čas vyhrazený reklamě a teleshoppingovým šotům přesáhnout 12 minut. Zvláště je vymezena reklama ve vysílání sportovní či kulturní události. Dle mého názoru je regulace času věnovaného reklamě v televizním vysílání pro spotřebitele přijatelná. V § 51 ZPRTV je řešen časový rozsah reklamy v rozhlasovém vysílání. Čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu v rozhlasovém vysílání nesmí přesáhnout 25 % denního vysílacího času. Zvláště je v odst. 1 § 51 ZPRTV upraven čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu na celoplošném vysílacím okruhu a na místním okruhu. Oproti regulaci času věnovanému reklamě v televizním vysílání je regulace časového rozsahu reklamy


17

v rozhlasovém vysílání mnohem benevolentnější. Je-li ke komerční reklamě připočítán čas věnovaný vlastním sdělením provozovatele vysílání nebo bezplatně odvysílaným oznámením učiněným ve veřejném zájmu, která se do času věnovaného reklamě nezapočítávají, stává se reklama dominantní součástí programu. Dle mého názoru by tedy mohl být čas věnovaný reklamě v rádiu omezen. V ZPRTV dle mého názoru chybí možnost regulace hlasitosti reklamy. Oproti ostatním částem programu je totiž reklama mnohdy výrazně hlasitější a její hlučnost může být pro velkou část spotřebitelů obtěžující. 3.1.5

Ochrana spotřebitele

Výstižnou definici ochrany spotřebitele uvádí L. Matusiková: „Spotřebitelská práva jsou tvořena legislativním rámcem zákonů, nařízení, směrnic a pokynů, jež ve svém komplexním pojetí umožňují zajistit spotřebitelům ochranu v kontextu jejich působení na trhu zboží a služeb na úrovni předpokládané Koncepcí spotřebitelské politiky České republiky.“3 Naším nejvýznamnějším právním předpisem v oblasti ochrany spotřebitele je ZSpo. Spotřebitelem je dle § 2 ZSpo fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Dále uvádím obchodní praktiky, které jsou dle ZSpo zakázané a chrání tedy spotřebitele před některými druhy reklam. • Nekalé obchodní praktiky – Obchodní praktika je nekalá dle § 4 ZSpo, jeli jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.

3

MATUSIKOVÁ, L. Percepce spotřebitelských práv ve světle obchodní strategie. V Karviné: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta, 2008. 129 s. ISBN 978-80-7248503-1.


18

Za nekalé obchodní praktiky lze považovat především klamavé a agresivní obchodní praktiky, lze do nich ale zařadit i jiné obchodní praktiky, které splňují zákonem stanovenou definici nekalých obchodních praktik. • Klamavé obchodní praktiky – Obchodní praktika je klamavá dle § 5 ZSpo, je-li při ní užit nepravdivý údaj, je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, nebo vede-li způsob prezentace výrobku či služby k záměně s jinými výrobky či službami. Velmi důležitým faktem je podle mě především to, že za klamavou obchodní praktiku se považuje i situace, kdy byl důležitý údaj uveden nesrozumitelně nebo nejednoznačně. Takto uvedený údaj se potom považuje za opomenutý. • Agresivní obchodní praktiky – Obchodní praktika je agresivní dle § 5a ZSpo, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Agresivní obchodní praktiky se velmi často snaží spotřebitele přesvědčit o tom, že právě nyní má velmi výhodnou možnost, která už se nebude opakovat, nebo že byl vybrán z vysokého počtu jiných aspirantů na výhodnou nabídku, což může vytvářet na spotřebitele nátlak a výrazně zhoršit jeho svobodnou volbu. Příkladem může být leták s vyrozuměním, že spotřebitel je mezi možnými výherci vysoké částky, pokud bude mezi prvními deseti, kteří správně odpoví na soutěžní otázku. Prakticky každému, kdo se do soutěže zapojil je posléze odesláno oznámení, že se nevešel do první „desítky“. Cenou útěchy je nabídka zboží, po jehož nákupu bude spotřebitel zařazen do dalšího kola o atraktivní ceny.

3.2

Soukromoprávní regulace reklamy

Částečně reklamu upravuje Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ObčZ), a to zejména v části týkající se ochrany osobnosti. Dle § 11 ObčZ má fyzická


19

osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Nejvýznamnějším soukromoprávním předpisem v regulaci reklamy je Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ), který v rámci ustanovení o nekalé soutěži upravuje i reklamu. Dle § 41 ObchZ, který se zabývá účastí na hospodářské soutěži, mají fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Zneužití účasti v hospodářské soutěži může mít formu nekalého soutěžního jednání (nekalá soutěž) nebo nedovoleného omezování hospodářské soutěže. První jmenovanou formou zneužití účasti v hospodářské soutěži se tato kapitola zabývá. Nekalá soutěž je upravena v § 44 ObchZ. V prvním odstavci je specifikována tzv. generální klauzule nekalé soutěže. V § 44 odstavci 2 ObchZ jsou potom vyjmenovány skutkové podstaty, které zejména spadají do nekalé soutěže. 3.2.1

Generální klauzule

Jedná se o tři kritéria, která musí být splněna, aby mohlo být jednání považováno za neklalosoutěžní. T. Hulva uvádí, že: „Generální klauzule je základním ustanovením o nekalé soutěži, které stanoví základní kritéria pro posuzování určitého jednání jako nekalé soutěže. Kritéria, která pro posuzování nekalosoutěžního chování stanoví, musí být vždy naplněna, ač se jedná o speciální skutkovou podstatu.“4

4

HULVA, T. Ochrana spotřebitele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 451 s. ISBN 80-7357-064-5.3.


20

Nekalosoutěžní jednání musí dle § 44 odstavce 1 ObchZ vždy splňovat všechna tato kritéria současně: • jednání v hospodářské soutěži, • jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, • jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. 3.2.2

Skutkové podstaty

V § 44 odstavci 2 ObchZ jsou stanoveny i některé skutkové podstaty, které zejména spadají do nekalé soutěže. Jsou to klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Aby bylo možné považovat veškeré vyjmenované skutkové podstaty za nekalosoutěžní, musí zároveň splňovat všechna tři kritéria, vymezená v generální klauzuli nekalé soutěže. Není možné, aby skutek naplňoval třeba jen dvě nebo jedno kritérium generální klauzule a na základě toho byl označován za nekalou soutěž. Vždy je nutné, aby skutek splňoval všechna kritéria kumulativně. Naopak splňuje-li jednání podmínky generální klauzule a není uvedeno v § 44 odstavci 2 ObchZ, lze jej považovat za nekalosoutěžní. Není tedy nutné, nalézt v zákoně konkrétní skutkovou podstatu, stačí splnění tří kritérií generální klauzule. E. Večerková uvádí, že: „Nelze předem v zákoně vyjmenovat všechny typy narušení hospodářské soutěže.“5 Bylo by neúčelné, aby zákon jednotlivě vymezoval veškeré možné skutkové podstaty nekalé soutěže a vzhledem k vynalézavosti některých soutěžitelů je to dle mého názoru nemožné. Jedná se tedy opravdu jen o jakýsi demonstrativní seznam nejtypičtějších skutků, které lze za nekalou soutěž považovat.

VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9.

5


21

Zde bych ráda vysvětlila několik skutkových podstat souvisejících právě s regulací reklamy. Budou to klamavá reklama, zlehčování a srovnávací reklama. Nekalosoutěžní reklamou může být ale i reklama, která nespadá do žádné ze zákonem vyjmenovaných skutkových podstat nekalé soutěže, stačí když splní tři podmínky generální klauzule. To znamená, že je jednáním v hospodářské soutěži, jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. 3.2.3

Klamavá reklama

Dle § 45 ObchZ je klamavou reklamou šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Je třeba dávat dobrý pozor na slovní spojení „způsobilé klamat“ v této definici klamavé reklamy. Ne každá reklama je totiž ke klamání přímo způsobilá. Například reklamní slogan „Red Bull dává křííídla.“ oklame asi málo koho, je totiž zřejmé, že nebyl míněn vážně. Proto také není reklama s tímto sloganem klamavá.

Obr. 2

6

Reklama na nápoj Red Bull6

OREKLAME.CZ, Televizní reklama Reklama Red Bull - dává křídla (Watson a Holmes 2007) [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .


22

Bližší vysvětlení způsobilosti klamat uvádí E. Večerková: „Údaj je způsobilý oklamat, může-li vzbudit u obecenstva (zákazníků, odběratelů) omyl nebo nesprávnou domněnku o tom, čeho se týká. Není-li dána taková způsobilost, zejména když údaj zjevně není míněn vážně (např. při dryáčnické, zjevně přehnané nebo žertovné reklamě), není údaj klamavý.“7 3.2.4

Zlehčující reklama

Dle § 50 ObchZ je zlehčováním jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel takovému jednání okolnostmi donucen. Protože se ve zlehčující reklamě jedná o přivození újmy jinému soutěžiteli, nebývá jím zpravidla poškozen spotřebitel. 3.2.5

Srovnávací reklama

Dle § 50a odstavce 1 ObchZ je srovnávací reklamou jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. Srovnávací reklama je přípustná když není klamavá nebo neužívá klamavé obchodní praktiky, srovnává jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, objektivně srovnává základních znaky, které jsou důležité, ověřitelné a charakteristické, mezi nimiž může být i cena, nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu, nezlehčuje nepravdivými údaji, soutěžitel má oprávnění užívat chráněné označení původu, nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou, nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou, obchodním jménem nebo firmou.

7

VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9.


23

4 Samoregulace reklamy Mimo právní předpisy se regulací reklamy zabývá také Kodex reklamy, kterým reguluje svoji činnost samotné reklamní odvětví. Jak uvádí B. Vítek: „Etická samoregulace je vhodný a potřebný doplněk právní úpravy reklamy. Samoregulace znamená, že se samo odvětví podílí na své vlastní regulaci a je za ni odpovědné. Reklama je tak regulována pravidly, která přijal sám reklamní průmysl, pravidla jsou vyjádřena v kodexu reklamy. ... Za podmínky efektivního působení samoregulace pak lze považovat nestrannost (nestranný dohled nad členy), informační otevřenost (komunikace s veřejností) a jasná pravidla jednání.“8 Preambule Kodexu reklamy zjednodušeně říká, že Kodex reklamy vydaný Radou pro reklamu je formulován s cílem, aby reklama v České republice sloužila k informování veřejnosti a splňovala etická hlediska působení reklamy vyžadovaná občany České republiky. Cílem Kodexu je napomáhat tomu, aby reklama byla především pravdivá, slušná a čestná. V oddílu II Kodexu jsou specifikovány všeobecné zásady reklamní praxe, patří mezi ně: 9 • Služnost reklamy – reklama nesmí obsahovat tvrzení a vizuální prezentace, které by porušovaly hrubím způsobem normy slušnosti a mravnosti, nesmí zejména obsahovat prvky snižující lidskou důstojnost, • Čestnost reklamy - reklama nesmí být koncipována tak, aby zneužívala důvěru spotřebitele či využívala nedostatku jeho zkušeností či znalostí, či jeho důvěřivosti. Reklama nesmí využívat podprahové vnímání spotřebitele a nesmí být skrytá, zejména nesmí předstírat, že jde například o vědecké pojednání nebo reportáž, 8 VÍTEK, B. Omezení reklamy etickou samoregulací, preventivní nástroj ochrany spotřebitele. In Firma a konkurenční prostředí 2009 - 3. část. 1. vyd. Brno: MSD, s. r. o., 2009, s. 334--336. ISBN 978-80-7392-086-9.5. 9 RADA PRO REKLAMU, RPR dokumenty [online][cit. 2010-3-27]. Dostupné z:

24


• Pravdivost reklamy – reklama nesmí šířit klamavé údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, nesmí na základě klamavých údajů sjednávat vlastnímu či cizímu podniku prospěch na úkor jiného. Reklama nesmí obsahovat klamavé označení zboží či služeb, • Společenská odpovědnost reklamy – Reklama nesmí bez oprávněného důvodu využívat motiv strachu, zneužívat předsudků a pověr, nesmí obsahovat nic, co by mohlo vést k násilným aktům obsahovat nic, co by hrubým a nepochybným způsobem uráželo národnostní, rasové nebo náboženské cítění spotřebitelů. Ze zvláštních požadavků na reklamu se jako velmi významné jeví zejména nároky na hodnotu zboží a na cenová srovnání: „Produkty nesmí být popisovány jako „bezplatné“ v případě, kdy spotřebiteli vzniká jakýkoliv jiný náklad kromě skutečných nákladů dodávky, dopravy či poštovného. V případě, že spotřebitel musí platit jakékoliv takovéto náklady, reklama musí obsahovat dostatečné zřetelné tvrzení v tomto smyslu. ... Informace o ceně, obsažená v reklamě, anebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací anebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není, vztah ceny a užitnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není.“10 V Kodexu jsou detailně a dopodrobna specifikovány i další požadavky, které by měly omezovat reklamu. Podobně jako v právní regulaci je zde omezení týkající se alkoholu, tabákových výrobků a další specifická omezení reklamy. Podle mého názoru, jede o precizně zpracovaný dokument, který myslí na snad všechny možnosti úpravy reklamy tak, aby byla etická. Kodex sjednocuje právní úpravu regulace reklamy (nenahrazuje ji), v mnohých částech ji konkretizuje a doplňuje ji o další požadavky.

10

RADA PRO REKLAMU, RPR dokumenty

[online][cit.

2010-3-27].

Dostupné

z:


25

5 Postup při uplatňování práv spotřebitele Cítí-li se spotřebitel postižen reklamou a není-li ústní jednání s osobou zodpovědnou za reklamu úspěšné, je vhodné pokusit se kontaktovat tuto osobu písemně, nejlépe doporučeným dopisem. Nereaguje-li nebo reaguje zamítavě, lze uplatnit následující postup.

5.1

Konzultace se spotřebitelskou organizací

Prvním krokem, který by měl spotřebitel učinit, je obrátit se na některou spotřebitelskou organizaci. V České republice funguje celá řada organizací, na které se spotřebitel může obrátit s žádostí o radu. Mezi naše nejvýznamnější spotřebitelské organizace patří Sdružení obrany spotřebitelů České republiky a Občanské sdružení Test Praha. Je třeba odlišit týká-li se problém výhradně České republiky, nebo v něm je zainteresována zahraniční osoba. V prvním případě stačí, když se spotřebitel obrátí na českou spotřebitelskou organizaci například na Sdružení obrany spotřebitelů České republiky. V druhém případě je vhodné se obrátit na Evropské spotřebitelské centrum pro ČR, které pomáhá spotřebitelům při řešení přeshraničních sporů.

5.2

Podání stížnosti Radě pro reklamu

Dále se spotřebitel může obrátit se stížností na Radu pro reklamu. Stížnost Radě pro reklamu může zadat jakákoliv fyzická či právnická osoba nebo státní orgán. Na základě této stížnosti je Rada oprávněna zahájit takzvaný rozhodovací proces (proces projednávání stížností). Shledá-li Rada reklamu za závadnou vydá rozhodnutí, které má formu doporučení. Může například žádat zastavení klamavé nebo urážlivé reklamy a zajistit poctivé vedení propagačních akcí. Rada nemůže udělovat finanční pokuty či jiné sankce. Není-li doporučující rozhodnutí Rady pro reklamu respektováno, může Rada předat podnět příslušnému Krajskému živnostenskému úřadu, ten již má pravomoc sankce udělovat.


5.3

26

Podání stížnosti orgánu dozoru

Je-li reklama upravena veřejnoprávním předpisem, může se spotřebitel obrátit se stížností na orgán příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním zákona. Orgán dozoru může nařídit odstranění nebo ukončení reklamy, která je v rozporu se zákonem a může za její šíření uložit pokutu. Orgány dozoru jsou dle § 7 ZRR: • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání – pro reklamu v rozhlasovém a televizním vysílání, • Státní ústav pro kontrolu léčiv – pro reklamu na humánní léčivé přípravky, • Ministerstvo zdravotnictví – pro reklamu na zdravotní péči, • Státní rostlinolékařská správa – pro reklamu na přípravky na ochranu rostlin, • Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv – pro reklamu na veterinární léčivé přípravky, • Úřad pro ochranu osobních údajů – pro nevyžádanou reklamu šířenou elektronickými prostředky, • krajské živnostenské úřady – pro reklamu šířenou elektronickými prostředky.

5.4

Využití mimosoudního řešení sporů

Poměrně novou možností spotřebitele je využití alternativního řešení sporů (ADR). Systém ADR funguje ve všech zemích EU, u nás je označován jako mimosoudní řešení sporů. Tímto systémem mohou být řešeny spory, které vznikají z neplnění smluvních závazků. Mimosoudní řešení sporů lze tedy využít, když spotřebitel nedostane zboží, které si objednal na základě reklamy nebo toto zboží nevykazuje propagované vlastnosti (cena, kvalita, množství). Podmínkou je dohoda obou stran na tomto postupu řešení sporu. Nespornými výhodami mimosoudního řešení sporů je oproti podání žaloby pře-


27

devším cena, rychlost a jednoduchost. U nás existují dvě varianty mimosoudního řešení sporů, a to mediace a rozhodčí řízení. 5.4.1

Mediace

„Mediace je metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů a sporů za asistence třetí neutrální strany – mediátora, který vede jednání sporných stran k tvorbě vzájemně přijatelné dohody, na které se obě strany aktivně podílejí. Jedná se o neformální proces řešení konfliktů, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. ... V ideálním případě dojde k dohodě o způsobu řešení sporu. Dohoda o řešení sporu není automaticky vykonatelná, má pouze charakter smlouvy.“11 Protože není dohoda o řešení sporu automaticky vykonatelná, končí některé případy řešené právě mediací před soudem, a to i přes původní snahu zainteresovaných osob dohodnout se mimosoudně. 5.4.2

Rozhodčí řízení

„Rozhodčí řízení (též arbitrážní řízení či arbitráž) je postup vedoucí k závaznému řešení právního sporu rozhodnutím jedné soukromé osoby – rozhodce. Rozhodčí řízení je možnou alternativou k soudnímu řízení v majetkových sporech mezi spornými stranami. ... Řízení končí zejména vydáním rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález je závazný a soudně vykonatelný.“12 Vzhledem k závaznosti a soudní vykonatelnosti rozhodčího nálezu, který je výstupem rozhodčího řízení, bych doporučovala spotřebitelům, kteří se rozhodnou ADR využít, právě rozhodčí řízení. Tzv. rozhodčí doložku si mnohé firmy dávají přímo do uzavíraných smluv.

11

SOS, Informace o mediaci v systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů [online][cit. 2010-3-15]. Dostupné z: 12 SOS, Informace o rozhodčím řízení pro spotřebitelské spory [online][cit. 2010-3-15]. Dostupné z:


5.5

28

Podání žaloby

Nejzazším krokem, který může spotřebitel při uplatňování svých práv učinit, je podání žaloby. Spotřebitel může podat žalobu v případě, že je reklama, která ho poškodila upravena soukromoprávním předpisem (veřejnoprávní regulace je podrobena kontrole orgánů dozoru), zejména jedná-li se o některou formu nekalé soutěže. Žalobu mohou podat osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena a právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Problematiku podání žaloby řeší E. Večerková: „Současná úprava nekalé soutěže v obchodním zákoníku vychází zásadně z práva osoby dotčené nekalou soutěží podat soukromoprávní žalobu podle příslušného ustanovení veřejnoprávního předpisu – trestního zákona (viz ustanovení § 149 trestního zákona), a to buď samostatně anebo vedle možnosti osoby dotčené tímto činem bránit se žalobou podle ustanovení obchodního zákoníku nebo jiného soukromoprávního předpisu (např. občanského zákoníku). Navíc mohou být nekale jednajícím subjektům ukládány pokuty příslušnými správními orány z úřední povinnosti (podle správního řádu) v těch případech nekalé soutěže, které jsou současně upraveny veřejnoprávními předpisy (např. zákonem o regulaci reklamy, zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákonem o ochraně spotřebitele, tiskovým zákonem aj.).“13 K prostředkům ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání patří právo na: 14 • zdržení se nekalosoutěžního jednání, • odstranění závadného stavu, • přiměřené zadostiučinění (i v penězích), • náhradu škody • vydání bezdůvodného obohacení a • uveřejnění rozsudku na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. 13

VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9. 14 ZDRAŽIL, M. O ochraně spotřebitele : Praktická příručka se vzory a judikaturou. 1. vyd. Praha: Linde, 2000. 231 s. ISBN 80-7201-240-1.2.


29

Žalobu na zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu smí podat i právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Nárok na uplatňování ostatních vyjmenovaných práv mají pouze osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Dle mého názoru jsou základními požadavky na zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu. Těchto dvou nároků chce jistě dosáhnout poškozený spotřebitel primárně. Zdržení se nekalosoutěžního jednání má spíše preventivní charakter, u klamavé reklamy by zdržení se nekalosoutěžního jednání znamenalo ukončení jejího šíření. Oproti tomu žaloba o odstranění závadného stavu má odstranit zdroj účinků, které už nastaly. U klamavé reklamy by toto spočívalo ve stažení veškerých prostředků pro šíření této reklamy a veřejné odvolání klamavých tvrzení. Náhrada škody se týká materiální škody, kterou nekalosoutěžní jednání poškozenému způsobilo, poskytuje se v penězích a její značnou nevýhodou je nutnost dokazování a vyčíslení škody. Vzhledem k tomu, že reklama způsobuje spotřebiteli především nemateriální újmy, jakými mohou být obtěžování nebo oklamání, je při ní využíváno spíše právo na přiměřené zadostiučinění, které je z hlediska dokazování výrazně jednodušší.

Praktická část

30

6 Praktická část V praktické části uvádím příklady reklam, které jsou v nesouladu s českými právními předpisy. Ke každému příkladu je pospána situace, kterou uveřejnění reklamy vyvolalo, rozbor situace s mým názorem na tuto reklamu a s vymezením ustanovení, která daná reklama porušuje. Ke každému příkladu jsou také doporučeny varianty postupu pro poškozeného spotřebitele. Varianta, kterou by měl spotřebitel preferovat, je vždy vyznačena tučným písmem a v přílohách je k ní přiložena vzorová žaloba nebo stížnost.

6.1

Reklama na alkoholický nápoj – klamavá reklama

V rámci jednoho ze svých reklamních letáků, ve kterém byly prezentovány akční výrobky, prezentovala společnost Kaufland Česká republika v.o.s. alkoholický nápoj Old Porter s textem, který pojednával o historii, tradičním způsobu výroby a charakteristických vlastnostech pravého portského vína. Alkoholický výrobek Old Porter přitom nesplňuje legislativní požadavky k tomu, aby mohl být označován jako portské víno. Je to sladké bílé nebo červené stolní víno, které může být vyráběno z jakýchkoliv hroznů a kdekoliv. Pravé portské víno je jedním ze symbolů Portugalska, jehož název byl odvozen podle města Porta a legislativa Evropské unie portské víno specifikuje, jako víno pocházející výhradně z vyznačeného regionu Douro. Společnost Kaufland tvrdí o obrázku alkoholického nápoje Old Porter připojeného ke článku o portském víně, že se jedná pouze o ilustrační fotografii, která měla ilustrovat obal některého z portských vín, nedopatřením ovšem došlo k připojení nesprávné fotografie. 6.1.1

Rozbor situace

Tvrzení společnosti Kaufland je dle mého názoru nepřesvědčivé. Já sama považuji za krajně nepravděpodobné, že by společnost Kaufland připojila ke článku o portském víně omylem obrázek lahve Old Porter, které portským vínem není, a kterou právě Kaufland prodává. Samotný Old Porter portské víno nápadně připomíná ať názvem, tvarem lahve nebo nápisem. Běžný spotřebitel se tedy

Praktická část

31

mohl domnívat, že o pravé portské jde, což mohlo významně ovlivnit jeho nákupní chování. Článek o portském, který je v letáku uveřejněn se dá považovat za zavádějící a jeho cílem je pouze podpořit prodej falešného portského vína. Tato reklama je dle mého názoru klamavá dle § 45 Obchodního zákoníku a také podle Kodexu reklamy a také je klamavou obchodní praktikou dle § 5 Zákona o ochraně spotřebitele.

Obr. 3

Láhev alkoholického nápoje Old Porter15

6.1.2

Možnosti řešení

V každém případě, lze doporučit každému spotřebiteli, kterého by tato klamavá reklama poškodila, návštěvu některého z občanských sdružení. Zde mu mohou doporučit další postup, případně za něj občanské sdružení může dále jednat. Může za něj podat stížnost Radě pro reklamu a v případě potřeby může jako právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů podat žalobu na zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu.

15

VÍNOVÍN, Old Porter, bílý, alk. 13 %, sladké - víno portského typu [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z:

Praktická část

32

Dalším krokem, který lze učinit je podání stížnosti Radě pro reklamu. Klamavá reklama je upravena v Kodexu reklamy, takže je Rada pro reklamu jistě kompetentní k tomu, aby v této věci vydala své doporučující rozhodnutí. Stížnost Radě lze podat prostřednictvím jednoduchého formuláře, který je k dispozici na webových stránkách Rady pro reklamu a podání této stížnosti spotřebitele nic nestojí. Možností, kterou je dle mého názoru v tomto případě nejvhodnější použít, je informovat o reklamě některý z dozorových orgánů. Zde by bylo vhodné upozornit na reklamu příslušný krajský živnostenský úřad, který sice nevyřeší konkrétní případ spotřebitele, ale může se společností Kaufland zahájit správní řízení a případně jí může uložit pokutu nebo může nařídit odstranění nebo ukončení reklamy. V příloze A přikládám vzor stížnosti podávané prostřednictvím elektronické podatelny. Všechny údaje o osobě stěžovatele jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Údaje o samotném případu jsou doplněny tak, aby korespondovaly s předmětnou reklamou, kterou řešila Rada pro reklamu. Nejzazším krokem k uplatnění práv spotřebitele je podání žaloby. Spotřebitel je oprávněn využít při klamavé reklamě veškeré žaloby proti nekalosoutěžnímu jednání. Nechce-li se spotřebitel obracet rovnou na soud, má ještě možnost využít mimosoudní řešení sporů, to ovšem pouze za předpokladu, že se s druhou stranou na tomto domluví a za předpokladu, že nebyl splněn smluvní závazek. Jak využití ADR, tak podání žaloby bych v tomto případě nedoporučovala. Nákup méně kvalitního vína kvůli klamavé reklamě je sice znepokojiví, ale běžnému spotřebiteli nezpůsobí větší újmu a právě postihem takovýchto případů se zabývají orgány příslušné k výkonu dozoru nad dodržováním veřejnoprávních předpisů.

Praktická část

6.2

33

Reklama na volání ze zahraničí – klamavá reklama

V televizi byla odvysílána reklamní kampaň společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. na volání ze zahraničí. Tato reklama uváděla, že cena jedné provolané minuty jsou 4 Kč. Nebylo zde ale uvedeno, že tato cena je bez DPH. I s 19% daní by tedy spotřebitele jedna minuta stála 4,76 Kč. Další informace, která v reklamě zcela chybí je ta, že ke každému odchozímu hovoru ze zahraničí. je připočítán tzv. jednorázový sestavovací poplatek ve výši 34,51 Kč včetně DPH. 6.2.1

Rozbor situace

Tato reklama má ve spotřebiteli jednoznačně vyvolat dojem, že vše co zaplatí za jednu minutu odchozího hovoru ze zahraničí budou 4 Kč. Toto ale neodpovídá realitě, protože zákazníkovi společnosti T-mobile bude samozřejmě účtována cena i s DPH, tedy 4,76 Kč a navíc bude připočítán za každý odchozí hovor ze zahraničí výše zmiňovaný jednorázový sestavovací poplatek ve výši 34,51 Kč. Což celou částku za hovor značně prodraží. Dle mého názoru se snaží společnost T-mobile spotřebitele nalákat na prezentovaný základ daně, od kterého byla oddělena zákonná daň ve výši 19 %. Stejný motiv zjevně mělo i zamlčení jednorázového sestavovacího poplatku. Běžný spotřebitel při běžné pozornosti tedy nemůže získat úplnou a pravdivou informaci o ceně nabízené služby. Společnost T-mobile tedy vytváří klamnou představu o ceně služby a zjednává tím vlastnímu podniku prospěch v hospodářské soutěži, proto je dle mého názoru tato reklama klamavá dle § 45 Obchodního zákoníku a dle Kodexu reklamy, je také klamavou obchodní praktikou dle § 5 Zákona o ochraně spotřebitele. 6.2.2

Možnosti řešení

Stejně jako u předchozího příkladu i zde se jedná o klamavou reklamu, tentokrát je však klamavým údajem cena. Přesto že se i zde jedná o klamavou reklamu, bude mé doporučení jiné než u předchozího příkladu. Jako první krok spotřebiteli doporučuji opět obrátit se na spotřebitelskou organizaci. Její pracovníci mají s podobnými případy zkušenosti a jsou schopni spo-

Praktická část

34

třebiteli navrhnout další postup řešení. Pro spotřebitele je kontaktování spotřebitelské organizace velmi snadné, nemusí se ani dostavovat osobně. Stačí třeba jen zadat dotaz do elektronické poradny, nebo využít poradnu po telefonu Dalším krokem, který lze doporučit, je podání stížnosti Radě pro reklamu. Spotřebitel se také může obrátit na dozorový orgán, který sice nezajistí řešení jeho konkrétního případu, ale může se společností T-mobile zahájit správní řízení a uložit jí pokutu nebo může nařídit odstranění nebo ukončení reklamy. Dle mého názoru je nejvhodnější možností spotřebitele pro uplatňování jeho práv v tomto případě mimosoudní řešení sporu. Spotřebitel si může vybrat buď mediaci nebo rozhodčí řízení, s oběma možnostmi ale musí souhlasit i protistrana, kterou je v tomto případě společnost T-mobile a opět musí být splněna podmínka neplnění smluvních závazků. Je také třeba pokusit se o smír nejprve písemně doporučeným dopisem. V tomto konkrétním případě bych spotřebiteli doporučila využití rozhodčího řízení. V příloze B přikládám vzorově vyplněný formulář pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, kterým se lze proti jmenované reklamě bránit. Všechny údaje o osobě stěžovatele jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Údaje o samotném případu jsou doplněny tak, aby korespondovaly s předmětnou reklamou, kterou řešila Rada pro reklamu. Jako poslední a nejnáročnější doporučení uvádím i zde podání žaloby. Tento krok je nároční na čas, peníze i na administrativní zdatnost spotřebitele, tudíž je na úvaze každého, jestli je ochoten se do soudního sporu pustit. Spotřebitel může v tomto případě využít všech prostředkům právní ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání. Před řešením soudní cestou je třeba zaslat doporučeným dopisem s dodejkou tzv. poslední pokus o smír, ve kterém je vhodné uvézt datum, po kterém při nedodržení vašich požadavků podáte žalobu k soudu.

Praktická část

6.3

35

Reklama telekomunikační společnosti – zlehčování

Společnost Voinet spol. s r.o. na vlastních webových stránkách www.voinet.cz umístila reklamu na své služby. Tato reklama spočívá v porovnávání nabídky společnosti Voinet s aktuálními nabídkami „růžových“ a „modrých“. V reklamě je nevíc proklamován slogan: „Žádné pink nebo modré chytáky!“ Růžová barva je typická pro společnost T-Mobile Czech Republic, a.s. a v jejím logu tato barva jasně převládá. Modrá barva je typická pro logo společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s.. Obě tyto společnosti, jsou stejně jako společnost Voinet. provozovatelé telekomunikačních služeb na území České republiky. Pro lepší srovnání přikládám k reklamě společnosti Voinet i loga společností T-mobile a O2.

Obr. 4

Reklama společnosti Voinet16

Obr. 5

Logo společnosti T-mobile a logo společnosti O2

6.3.1

Rozbor situace

Dle mého soudu označení konkurentů společnosti Voinet jako „modří“ a „růžový“ vyvolává u většiny spotřebitelů poměrně jasný názor, že konkurenty jsou 16

DOČEKAL D. Neetické: "žádné pink nebo modré chytáky" [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .

Praktická část

36

společnosti O2 a T-mobile (O2 jsou „modří“ a T-mobile jsou „růžový“.). Samotná společnost Voinet přiznává, že předmětná reklama skutečně porovnává nabídku Voinet s nabídkami konkurenčních společností. Je tedy jednoznačné, že se zde jedná o srovnávací reklamu. Srovnávací reklama je u nás přípustná po splnění určitých podmínek, které tato konkrétní reklama splňuje (není klamavá, srovnává služby uspokojující stejné potřeby, objektivně srovnává základní znaky, které jsou důležité, ověřitelné a charakteristické, mezi nimiž může být i cena, ...). To co je na této konkrétní reklamě závadné je slogan: „Žádné pink nebo modré chytáky!“, který evokuje ve spotřebiteli domněnku, že se ho společnosti T-mobile a O2 snaží nachytat. Tento slogan je bezesporu negativně podbarven a lze ho hodnotit jako zlehčování dle Kodexu reklamy a dle mého názoru je i zlehčováním podle § 50 Obchodního zákoníku. 6.3.2

Možnosti řešení

Zlehčování je podobně jako srovnávací reklama skutkovou podstatou nekalé soutěže, která je určena spíše pro ochranu soutěžitelů než pro ochranu spotřebitelů. Kdyby se i přes to cítil spotřebitel touto reklamou postižen, může kontaktovat některou ze spotřebitelských organizací. Ta mu jistě bude schopna vysvětlit jeho postavení v dané věci a doporučí mu další postup. Nejvhodnější je dle mého názoru obrátit se se stížností na Radu pro reklamu, která nerozlišuje podala-li stížnost přímo postižená osoba. Radě pro reklamu mohou stížnosti podávat jakékoliv fyzické či právnické osoby a stěžovatelem může být i státní orgán. Vzhledem k tomu, že očerňování a zlehčování soutěžitelů je v Kodexu reklamy řešeno, bude Rada pro reklamu kompetentní vyjádřit své doporučující stanovisko pro tuto reklamu. V příloze D přikládám formulář pro stížnosti Radě pro reklamu. Text, který je v něm předvyplněn se ale nevztahuje k této konkrétní reklamě. Spotřebitel se může pokusit i o soudní řešení sporu, dle mého názoru však bude jeho postavení značně znevýhodněno a to právě z důvodu, že zlehčováním je zpravidla postižen soutěžitel, který byl terčem zlehčující reklamy.

Praktická část

6.4

37

Billboardy s předsedou ODS – ochrana osobnosti

Autopůjčovna SIXT Česká republika SPEED LEASE a.s. uveřejnila svoji reklamní kampaň s názvem „Sixt má auto pro každého“. Na zhruba stovce billboardů je zobrazena fotografie předsedy Občanské demokratické strany a bývalého premiéra Mirka Topolánka. Jako jeho protipól je na billboardech umístěna fotografie stavebního dělníka ve žluté helmě. Mirek Topolánek nedal souhlas s uveřejněním své fotografie v této reklamě. Firma SIXT přitom nedlouho před uveřejněním reklamy zapůjčila panu Topolánkovi džíp, se kterým jezdil na své dovolené v Toskánsku.

Obr. 6

Billboard s reklamou firmy SIXT17

6.4.1

Rozbor situace

Dle mého názoru chtěla společnost SIXT těžit z toho, že byl pan expermiér Topolánek jejich zákazníkem a měl od této firmy zapůjčen luxusní džíp. Uvedená reklama se snaží využít podobizny pana Topolánka, aby přesvědčila veřejnost o kvalitě svých služeb, které využívala i tak významná osobnost jakou je předseda politické strany. K tomu aby společnost SIXT přesvědčila zákazníky o tom, že její služby jsou určeny pro všechny, využívá fotografii pana Topolánka, jako jeho protipól je na billboardech umístěna fotografie stavebního dělníka Toto je umocněno vložením textu „Sixt má auto pro každého“. Tvář známé osobnosti 17

TN.CZ, Topolánka zneužili v reklamě. Je to neetické, řekla rada [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .

Praktická část

38

na billboardech jistě upoutá pozornost mnohých potencionálních zákazníků. To že byl pan Topolánek zákazníkem společnosti SIXT, ale neopravňuje tuto společnost používat ve své reklamě bez svolení jeho fotografii. Kodex reklamy také říká, že reklama nesmí ke svému působení využívat nositele veřejné autority, mezi něž lze zařadit i politiky. Tato reklama je tedy neetická podle Kodexu reklamy a dle mého soudu je také v rozporu s § 12 odstavcem 1 Občanského zákoníku, který se zabývá ochranou osobnosti. 6.4.2

Možnosti řešení

Mým prvním doporučením je ostatně jako ve všech uvedených případech obrátit se nejprve na některé občanské sdružení, které dokáže poškozené osobě vysvětlit její postavení v celé věci a doporučit jí postup, jakým se lze bránit. Chce-li poškozená osoba, aby bylo ukončeno šíření této reklamní kampaně, může se obrátit se stížností na Radu pro reklamu. Ta reklamu posoudí z pohledu porušování Etického kodexu a může žádat její stažení, nemůže však ukládat pokuty ani žádat odškodnění pro poškozenou osobu. Vzhledem k tomu, že v Etickém kodexu je upravena jak ochrana osobnosti, tak i zákaz využívání veřejné autority, může k této reklamě Rada pro reklamu vyjádřit své stanovisko. Přímo u této reklamy vyjádřila Rada pro reklamu svůj podiv nad tím, že zadavatel a šiřitelé předmětné reklamy přistoupily k šíření takovéhoto reklamního sdělení, které je zjevně, vzhledem k liteře Etického kodexu, neetické. Krokem, který je dle mého názoru nejvhodnější, je podání žaloby. V tomto konkrétním případě má fyzická osoba právo se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, dále pak aby byly odstraněny následky těchto zásahů. Právem fyzické osoby v případě, že byla poškozena z hlediska ochrany osobnosti je také, aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. V příloze C uvádím vzorový příklad žaloby, kterou se lze proti jmenované reklamě bránit. Jako osobu žalobce zde pro obecnější uplatnění neuvádím přímo pana Topolánka, ale smyšlenou osobu. Osoba žalovaného a údaje o samotném případu jsou doplněny tak, aby korespondovaly s předmětnou reklamou, kterou řešila Rada pro reklamu.

Praktická část

6.5

39

Reklama na sportovní oblečení – rozpor s dobrými mravy

Prodejce značkové módy ENVY International s.r.o. spustil masivní reklamní kampaň, jejíž podstatou byly známé sochy světa oděné do sportovního oblečení značky ENVY. Spotřebitelé tedy mohli obdivovat například Sochu Svobody v zimní bundě nebo sochu Ježíše z Corcovada v bundě a kulichu, který drží lyže. Této reklamě nelze upřít pořádnou dávku kreativity, velká část zákazníků ji hodnotí jako velice vtipnou a zajímavou. Mnoho věřících však tato reklama pobuřuje a považují ji za urážku jejich náboženského cítění. Gigantická socha Krista Spasitele, která se v Brazilském Riu de Janeiru tyčí z vrchu Corcovada, je poutním místem pro mnoho křesťanů a v mezinárodní anketě byla zvolena za jeden z nových 7 divů světa. Její význam pro věřící je nezpochybnitelný.

Obr. 7

Socha Ježíše z Corcovada18

6.5.1

Rozbor situace

Myslím, že cílem uvedené reklamy bylo zaujmout netradičním zobrazením světových soch, které byly oděny do sportovního oblečení a zaujmout se společnosti ENVI jistě podařilo, ovšem křesťansky založení lidé mohly uvedenou reklamu vnímat negativně. Této reklamě se musí přiznat jistá nadsázka, to ovšem nic nemění na tom, že někteří věřící lidé můžou vyobrazení Ježíše Spasitele 18

MÁÁÁTÝÝÝ, Socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro [online][cit. 2010-3-19]. Do-stupné z: .

Praktická část

40

s lyžemi, bundou a čepicí vnímat jako urážku své víry. Ve všeobecných zásadách reklamní praxe Kodexu reklamy je ustanoveno, že reklama nesmí obsahovat nic, co by hrubým a nepochybným způsobem uráželo náboženské cítění spotřebitelů. To ale není v případě této reklamy dodrženo, proto je neetická podle Kodexu reklamy. Reklama je dle mého názoru také v rozporu s dobrými mravy podle § 2 zákona o reklamě, podle kterého reklama nesmí napadat náboženské cítění. 6.5.2

Možnosti řešení

I v tomto případě doporučuji spotřebiteli, kterého se uvedená reklama dotkla, obrátit se nejprve na některé z občanských sdružení. Na našem území působí značné množství občanských sdružení a jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele, proto by s jejich kontaktováním neměl být problém. Protože je uvedená reklama zakázána veřejnoprávním předpisem, podléhá kontrole orgánů dozoru, které ji mohou zakázat případně za ni mohou udělit pokutu. Další možností spotřebitele je tedy obrátit se na dozorový orgán, tedy na příslušný krajský živnostenský úřad. Nejvhodnějším způsobem, jak bojovat s touto reklamou, která uráží náboženské cítění věřících je dle mého názoru obrátit se se stížností na Radu pro reklamu. Ta celou věc prošetří a rozhodne zda doporučí stažení reklamy pro její neetičnost. Jestliže by se firma ENVY International s.r.o. zařídila podle doporučení Rady pro reklamu a svoji kampaň stáhla, byla by celá věc vyřešena. Jestliže by tato společnost v šíření reklamy pokračovala, předala by Rada pro reklamu tento případ výše zmíněnému Krajskému živnostenskému úřadu, který patří mezi orgány dozoru a může nařídit ukončení nebo odstranění protiprávního jednání. V příloze D přikládám vzorově vyplněný formulář pro stížnosti Radě pro reklamu, kterým se lze proti jmenované reklamě bránit. Všechny údaje o osobě stěžovatele jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Údaje o samotném případu jsou doplněny tak, aby korespondovaly s předmětnou reklamou, kterou řešila Rada pro reklamu.

Závěr

41

7 Závěr Reklama nás obklopuje téměř na každém kroku – televize, rozhlas, internet, tisk, exteriérová média, jakými jsou billboardy, plakáty, letáky nebo další reklamní předměty. Zde všude se běžný člověk může setkat s reklamou ať už čestnou a etickou, nebo urážející a klamavou. Je mnoho přívlastků, které můžeme reklamě přidělit. Žádný z nich ale nic nemění na tom, že pro prodávající je reklama jedinečným prostředkem, jakým lze přilákat kupce a vždy se budou snažit vytěžit z ní maximum. Na spotřebiteli potom zůstává nenechat se reklamou příliš ovlivnit, posuzovat výrobky a služby podle svého rozumu a zajímat se o svá práva. Rozvoj reklamy je velmi dynamický. Firmy si nenechají uniknout příležitost oslovit zákazníka něčím novým a nečekaným. Neotřelé způsoby vyjadřování nové a nové způsoby prezentace reklamy však hrozí tím, že současná právní úprava regulace reklamy nebude stačit. Reklamy budou poškozovat spotřebitele nebo ostatní soutěžitele a náš právní systém ani regulace samotného trhu nebudou schopny je postihnout. S příchodem nových technických možností přicházejí i nové možnosti reklamy a tento rozvoj je nezadržitelný. Proto je nezbytné, aby se regulace reklamy dále vyvíjela a aktualizovala. Za poslední roky došlo k nejvýznamnějším úpravám naší právní úpravy, týkající se regulace reklamy, při harmonizaci našeho práva s právem Evropské unie, tato harmonizace k nám přinesla větší možnosti ochrany spotřebitele. Ale i po ní se české právo samozřejmě nepřestalo vyvíjet. K poslední nejvýznamnější úpravě právních předpisů v oblasti regulace reklamy došlo v roce 2008, kdy byl do zákona o ochraně spotřebitele zaveden obecný zákaz nekalých obchodních praktik a od 1. 4. 2008 dostali spotřebitelé možnost bránit se prostřednictvím alternativního řešení sporů. Oba tyto kroky považuji za přínosné a doufám, že české právo se bude i nadále vyvíjet. Při definování cílů této bakalářské práce jsem myslela především na to, abych v práci seznámila spotřebitele s jejich právy a možnostmi ochrany a pomohla

Závěr

42

jim v orientaci v právní úpravě regulace reklamy. Chtěla jsem spotřebitele seznámit s institucemi, které se jeho ochranou zabývají a mohou mu pomoci při uplatňování jeho práv. Myslím, že všechny tyto cíle jsem v průběhu řešení práce splnila. V práci jsem shrnula současnou českou právní úpravu regulace reklamy a ochrany spotřebitele, uvedla jsem příklady sdružení ochrany spotřebitelů, která zastávají významnou funkci pro informovanost spotřebitelů. Jako nejpotřebnější součást této práce hodnotím kapitolu, která doporučuje postup pří uplatňování práv spotřebitele. V této kapitole doporučuji spotřebiteli v několika variantách, jak by se měl zachovat při uplatňování svých práv. Ještě názorněji je tento postup popsán v praktické části. V praktické části jsem se snažila o uvedení širokého spektra příkladů konkrétních reklam, které jsou v nesouladu s českým právem. Nejvíce jsem se v praktické části zaměřila na nekalosoutěžní skutkové podstaty a z nich především na klamavou reklamu, která spotřebitele může poškozovat asi v největší míře. Uvedla jsem také reklamu, která porušuje právo na ochranu osobnosti a nakonec reklamu, která napadá náboženské cítění. U všech uvedených příkladů jsem navrhla postup uplatňování práv spotřebitele, čímž jsem dle mého názoru splnila i cíl, který jsem si pro praktickou část dala. Protože jsem se v této práci zabývala jak soukromoprávní, veřejnoprávní i mimoprávní regulací reklamy, je popis všech těchto částí dosti obecný a nesnažím se zde ani o žádnou hlubokou analýzu jednotlivých ustanovení. Na druhou stranu jsem vybrala podstatné skutečnosti a formulovala je tak, aby byly pro právnicky nevzdělaného laika snadno pochopitelné. V mnohých částech doplňuji práci o vlastní názor a vysvětluji problematiku na příkladech. Nabízím zde tedy pro spotřebitele komplexní přehled právních předpisů, které se jeho ochranou ve vztahu k regulaci reklamy zabývají. I když je práce zaměřena především pro čtenáře z řad spotřebitelů, může posloužit i firmám, které se chtějí v dané problematice zorientovat a vyhnout se tak zbytečným problémům kvůli uveřejnění neetické či protiprávní reklamy.


43

8 Seznam použité literatury Monografie [1.] HULVA, T. Ochrana spotřebitele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 451 s. ISBN 807357-064-5.3. [2.] MATUSIKOVÁ, L. Percepce spotřebitelských práv ve světle obchodní strategie. V Karviné: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta, 2008. 129 s. ISBN 978-80-7248-503-1. [3.] VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9. [4.] VÍTEK, B. Omezení reklamy etickou samoregulací, preventivní nástroj ochrany spotřebitele. In Firma a konkurenční prostředí 2009 - 3. část. 1. vyd. Brno: MSD, s. r. o., 2009, s. 334--336. ISBN 978-80-7392-086-9.5. [5.] ZDRAŽIL, M. O ochraně spotřebitele : Praktická příručka se vzory a judikaturou. 1. vyd. Praha: Linde, 2000. 231 s. ISBN 80-7201-240-1.2. Právní předpisy [1.] Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. [2.] Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. [3.] Zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník. [4.] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. [5.] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Internetové zdroje [1.] DOČEKAL D. Neetické: "žádné pink nebo modré chytáky" [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: . [2.] GURLICH, R. Žaloba na ochranu osobnosti [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: [3.] KOMORA ADR, Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů [online], [cit. 2010-327]. Dostupné z: . [4.] MÁÁÁTÝÝÝ, Socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .


44

[5.] OREKLAME.CZ, Televizní reklama Reklama Red Bull - dává křídla (Watson a Holmes 2007) [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: . [6.] RADA PRO REKLAMU, Formulář pro stížnosti [online][cit. 2010-3-27]. Dostupné z: . [7.] RADA PRO REKLAMU, RPR dokumenty [online][cit. 2010-3-27]. Dostupné z: . [8.] RADA PRO REKLAMU, RPR kauzy – 2010 Voinet [online][cit. 2010-3-20]. Dostupné z: . [9.] RADA PRO REKLAMU, RPR kauzy – 2009 ENVY[online][cit. 2010-3-20]. Dostupné z: . [10.] RADA PRO REKLAMU, RPR kauzy – 2009 Kaufland [online][cit. 2010-3-20]. Dostupné z: . [11.] RADA PRO REKLAMU, RPR kauzy – 2007 T-Mobile Czech Republic [online][cit. 2010-3-21]. Dostupné z: . [12.] RADA PRO REKLAMU, RPR kauzy – 2009 Sixt Česká republika [online][cit. 2010-3-21]. Dostupné z: . [13.] SOS, Informace o mediaci v systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů [online][cit. 2010-3-15]. Dostupné z: . [14.] SOS, Informace o rozhodčím řízení pro spotřebitelské spory [online][cit. 20103-15]. Dostupné z: . [15.] TN.CZ, Topolánka zneužili v reklamě. Je to neetické, řekla rada [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: . [16.] VIDEO POHÁDKY, Pojďte pane, budeme si hrát [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: . [17.] VÍNOVÍN, Old Porter, bílý, alk. 13 %, sladké - víno portského typu [online][cit. 2010-3-19]. Dostupné z: .

45

Přílohy

Přílohy

46

Přílohy

A Stížnost Krajskému živnostenskému úřadu Tato stížnost je adresována Krajskému živnostenskému úřadu Moravskoslezského kraje a je podávána prostřednictvím elektronické podatelny.

Přílohy

B Formulář pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů

47

48

Přílohy

C Vzor žaloby na ochranu osobnosti Městský soud v Praze Spálená 2 112 16 Praha 2 V Praze dne 11.3.2010 Žalobce: Karel Mladý bytem Pod Horou 658, Praha 1, PSČ 110 00 r.č. 800516/4531 Žalovaný: SIXT Česká republika SPEED LEASE a.s. se sídlem Praha 1, Těšnov 1, PSČ 110 00 IČO 62912691 společnost zapsaná u OR u rejstříkového soudu v Praze, spis. zn. B13469 , [žaloba na ochranu osobnosti] žaloba na zdržení se protiprávního jednání spočívající v neoprávněném uveřejňování fotografií žaloba na odstranění závadného stavu spočívajícím v neoprávněném uveřejnění fotografií Dvojmo Přílohy: dle textu

I. Žalovaný je zadavatelem reklamní kampaně s názvem „Sixt má auto pro každého“. Žalobce konstatuje, že na reklamních billboardech s reklamou žalovaného je umístěna fotografie, která vyobrazuje žalobce v nadživotní velikosti. Důkaz: fotografie billboardu

49

Přílohy

II. Dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále také „občanský zákoník“) mohou být podobizny fyzické osoby pořízeny a nebo použity jen s jejím svolením. Žalobce konstatuje, že si není vědom, že by žalovanému někdy poskytl souhlas s uveřejněním jeho podobizny ani žádných jiných fotografií. Na základě tohoto ustanovení žalobce konstatuje, že jednáním ze strany žalovaného došlo k porušení práv žalobce vyplývajících z ustanovení § 11 a násl., občanského zákoníku, konkrétně došlo k porušení práva žalobce na ochranu jeho soukromí. Žalobce žalovaného přípisem z 1.1.2010 a přípisem ze dne 15.1.2010 vyzýval, aby předmětné fotografie na billboardech jednak odstranil a dále aby žádné fotografie žalobce žádným způsobem neuveřejňoval. Důkaz: přípis ze dne 1.1.2010 přípis ze dne 15.1.2010

III. Žalovaný ke dni podání žaloby žádným způsobem nezjednal nápravu ve věci porušení citovaných práv žalobce.

IV. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje, aby nadepsaný soud vydal následující rozsudek: „Žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoliv uveřejňování fotografií žalobce, zejména jejich vystavováním na reklamních billboardech, a dále odstranit fotografie žalobce ze všech jím spravovaných billboardů do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náklady soudního řízení do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku.“ Karel Mladý

50

Přílohy

D Formulář pro stížnosti Radě pro reklamu

Zde by mohla být vložena například fotografie předmětné reklamy.

Ochrana spotřebitele ve vztahu k regulaci reklamy

Recommend Documents