POŠTOVNÍ KURÝR O STARÉM VÍNĚ A NOVÝCH ZÁKONECH

Časopis pro starosty měst a obcí – srpen 2013; www.postovnikuryr.cz

POŠTOVNÍ KURÝR

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK V PRAXI I-PŘEDPISY A I-ZAKÁZKY POMÁHAJÍ TANKUJTE LEVNĚJI STAROSTO, NATOČ VIDEO HAZARD ZAKÁZAT ČI POVOLIT

O STARÉM VÍNĚ A NOVÝCH ZÁKONECH

... ... ... ... ...

2

Editorial

Obsah

Nebojme se změn Oblíbené hospodské rčení je, že změny jsou jen k horšímu. Vyjadřuje naši věčnou touhu po stálosti, po světě, ve kterém se vyznáme. Bát se změn je ale zbytečné. Stejně tak se nebojíme nového dne, těšíme se na nového hráče ve fotbalovém týmu nebo novou módní kolekci. V druhém čísle Poštovního kurýra najdete několik textů o významných změnách. Jedná se především o nový občanský zákoník, který je novinkou více než zásadní, složitou a náročnou. Proto mu věnujeme velký prostor, protože se týká nejen práce zastupitelstva, ale také občanských a neziskových aktivit. Nestačí seznámit se s novými paragrafy, důležité je pochopit podstatu přístupu nového zákoníku k řešení sporů. Mění se i způsob, jak se obce prezentují, jak oslovují potenciální návštěvníky. Spoléhat se na vývěsky a zvědavost turistů nestačí. Všechna ta YouTube, Facebooky a Twittery nejsou od ďábla, ale od marketingového boha. Jak se nová média dají využít k propagaci obce a zvýšení její turistické přitažlivosti, to se dozvíte ve dvou zajímavých článcích. I pošťáci se musí měnit. Nové služby s využitím nových médií a zárukou tradiční spolehlivosti, i o tom si můžete přečíst v novém Poštovním kurýru. Není pravda, že každá změna je k horšímu. Naopak zůstat stát a dělat, že svět kolem není v pohybu, to je začátek konce. V životě každé společnosti i firmy. Toto číslo se věnuje především změnám. Velmi nás zajímají vaše názory na problémy, o kterých píšeme. I na problémy, které vás trápí. Máme redakční mail i facebookový profil. Přeji vám krásný závěr léta. Ivo Mravinac ředitel odboru komunikace České pošty

4

Nový občanský zákoník

6

Konec občanských sdružení v Česku

10

Rozhovor s advokátem Jiřím Kučerou

14

Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři

16

Turistický ruch od nuly

22

Rozhovor s grafikem a rytcem Milošem Ondráčkem

27

Pošťáci na kánoi

28

Nepropásněte Zemskou výstavu

30

Osmdesátiblok prvních novinových známek světa

32

Merkury paní Léblové aneb Světový unikát v rukou lupičů

34

Rozhovor s Pavlem Roušarem, starostou Újezda nad Lesy

39

I-předpisy a i-zakázky zjednodušují život podnikatelům

40

Rodinná vinařství a firmy v obcích

45

Hazard – zakázat, či povolit střední cestu?

46

Tankujme levněji

50

Starosto, natoč video

52

Rozhovor s Adamem Hrnčířem, reprezentantem v karate

54

Poštovní kurýr na internetu

Poštovní kurýr, vydavatel Česká pošta, s.p., Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, ev. č. MK ČR E 21199. Šéfredaktor Mgr. Ivo Mravinac, Tel.: 221 132 120, mail: [email protected], www.postovnikuryr.cz, zpracování MouseHouse.

3

4

Nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník

5

Téma

Nový Občanský zákoník V únoru loňského roku byl parlamentem schválen dlouho očekávaný nový občanský zákoník jako zákon č. 89/2012 Sb. Jedná se o zcela zásadní změnu v českém právním řádu, která by měla přinést moderní a komplexní právní úpravu v podstatě veškerých anebo alespoň většiny právních pravidel vztahujících se k soukromým právním záležitostem společným všem osobám. Jaroslav Marek

§

§ i Občanský zákoník je tematicky

Štěpán Adámek

rozdělen do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní ma-

Právo lze dělit nejrůznějšími způsoby a podle různých hledisek. Jedním ze základních dělení je dělení na právo veřejné a právo soukromé. Veřejné právo upravuje tu část právních vztahů, kdy zpravidla jeden z účastníků je vykonavatelem veřejné moci. To je např. stát, obecní úřad, Policie České republiky. Mezi vykonavatelem veřejné moci a ostatními účastníky anebo účastníkem není vztah rovnosti, ale vykonavatel veřejné moci využívá svého mocenského postavení k prosazení právních norem a vystupuje vůči osobám ve formě příkazů, zákazů, donucování. Jedná se např. o předpisy stavebního práva, kdy občan pokud chce postavit dům, musí požádat stavební úřad o stavební povolení. Stavební úřad bude postupovat podle jedné z typických norem veřejného práva – podle stavebního zákona, a pokud občan splní veškeré podmínky v tomto zákoně uvedené, tak stavební povolení získá a bude moci stavět. Naproti tomu hlavním rysem norem soukromého práva je rovné postavení účastníků právních vztahů, zejména v tom směru, že žádný z nich není oprávněn rozhodovat o právech či povinnostech druhého. Typicky se jedná o vztahy vyplývající ze smluv, při jejich uzavírání apod.

Co se týká historie vzniku tohoto nového občanského zákoníku, tak soukromé právo u nás dlouho nebylo uzákoněno v jednom zákoně jako celek. Za trvání první Československé republiky platil na území bývalého Českého království rakouský občanský zákoník (ABGB), který takovým celkem byl, ale jednalo se o normu Rakouského císařství, na Slovensku neplatil. Za první Československé republiky byly snahy zákoník vytvořit a v roce 1937 byl skutečně hotov vládní návrh občanského zákoníku, který se však v nestabilní době před 2. světovou válkou nepodařilo schválit. Po válce se schválit tento vládní návrh také nestihlo a po roce 1948 už nebyla vůle tehdejšího režimu takový zákoník schvalovat, jelikož byl výsledkem činnosti předválečných vlád, a tedy ideově nevyhovující (jako měšťácké právo). V době Československé socialistické republiky byla tendence opačná, a to jednotlivé předměty oblasti soukromého práva rozdělit a upravit samostatnými zákony (jako první došlo k oddělení rodinného práva do samostatného zákona o rodině).

Samostatné občanské zákoníky vznikly dva – jeden v roce 1950 a druhý, který je platný dodnes v roce 1964. Po roce 1989 bylo zřejmé, že je nevyhovující. Tato situace nebyla řešena vytvořením nového uceleného zákona, ale pouhým provizoriem, čímž byly rozsáhlé novelizace. Současně začaly práce na vytvoření nového obchodního zákoníku, který zavedl pro obchodní vztahy mezi podnikateli samostatný režim ve sféře soukromoprávní, a to zejména v oblasti závazků, tedy smluv. Z tohoto důvodu jsou některé smlouvy upraveny odlišně pro vztahy mezi podnikateli a mezi nepodnikateli. Jedná se například o smlouvu kupní, smlouvu o dílo atd. Je zřejmé, že dvojakost takové úpravy je zbytečně složitá, přináší velké množství komplikací a pro běžné občany je obtížné se v této situaci orientovat. Samotný občanský zákoník byl od devadesátých let více než padesátkrát novelizován. V devadesátých letech byly uskutečněny dva pokusy o vytvoření nového občanského zákoníku, jeden pod vedením profesorů V. Knappa a K. Planka a druhý pod vedením profesora Zoulíka. Ani jeden z nich nebyl dokončen.

jetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. V obecné části jsou především vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými následně text občanského zákoníku pracuje, a další významnou oblastí této části je úprava právnických osob, a to jednak obecná a dále i úprava zcela nových typů neziskových organizací. Část druhá Rodinné právo v sobě zahrnuje dnešní zákon o rodině. Dotýká se jak institutu manželství, tak vztahů mezi příbuznými, zejména pak vztahů mezi rodiči a dětmi. Část třetí Absolutní majetková práva v sobě skrývá definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Čtvrtá část nazvaná Relativní majetková práva je nejobsáhlejší. Zahrnuje v sobě různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část se zabývá především legislativně technickou problematikou,

Z rozhodnutí tehdejšího ministra spravedlnosti O. Motejla z ledna 2000 byly

práce na přípravě nového občanského zákoníku obnoveny, resp. zahájeny jako nové, bez přímé vazby na předchozí dva pokusy. Výsledkem těchto prací je právě tento nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb.

mimo jiné tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem zrušeny.

Nový občanský zákoník bude tzv. kodexem soukromého práva, což znamená, že v tomto zákoně bude soustředěna většina pravidel týkajících se běžného života občanů. Vrací se původní úprava, která je tradiční ve většině zemí kontinentální Evropy. V praxi to bude znamenat, že nový občanský zákoník bude upravovat oblast, kterou dříve upravovalo velké množství zákonů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o nadacích a nadačních fondech, zákon o sdružování občanů, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o vlastnictví bytů, zákon o cenných papírech apod. (zákonů, částí zákonů a vyhlášek je ve zrušovacích ustanoveních nového občanského zákoníku uvedeno 238). Zrušený obchodní zákoník bude nahrazen novou samostatnou právní úpravou, a to zákonem o obchodních korporacích, který obsahuje veškeré záležitosti ohledně obchodních společností dosud upravené v obchodním zákoníku. Závazkové vztahy dříve upra-

vené v obchodním zákoníku jsou zahrnuty do nového občanského zákoníku. Asi poslední zásadní změnou je nová právní terminologie, kterou nový občanský zákoník zavádí. Výsledkem by měla být jednoznačnost používaných pojmů, která byla současnému občanskému zákoníku často vyčítána, dále pak snaha vyhnout se co možná nejvíce používání cizích slov (např. „zapsaný“ místo „registrovaný“, „nakládat“ místo „disponovat“, „umístění“ místo „instalace“) a také snaha o terminologickou jednotnost, když se snaží užívat co možná nejčastěji pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá. Změna terminologie se bude týkat i dosavadní úpravy právnických osob, zejména neziskového typu. Namísto sdružení budou spolky, namísto obecně prospěšných společností ústavy. Toto se zcela jistě dotkne mnoha obcí, ve kterých funguje velké množství sdružení (hasiči, zahrádkáři, myslivci apod.). Vzhledem k tomu, že změna terminologie navazuje na terminologii prvorepublikovou, navrátí se tak do našich obcí znovu tradice spolků. Podrobněji se budeme úpravě neziskových organizací věnovat dále.

66| Konec Témaobčanských sdružení v Česku

Konec občanských sdružení vTéma Česku

Téma

Konec občanských sdružení v Česku Nový občanský zákoník z dílny profesora Eliáše vznikal dlouhá léta. Práce byly zahájeny v roce 2000. V roce 2001 byl schválen věcný záměr zákona a paragrafové znění bylo v první verzi předloženo k veřejnému připomínkování v roce 2005.

Perex Perex

Jan Kroupa

Štěpán Adámek

Mezitím už dávno neměl politického nositele. Přesto v roce 2012 převládl názor, že bude dobré sjednotit dílčím způsobem novelizované zákonné úpravy do jednoho kodexu, který jednotně upraví celou oblast soukromého práva a bude postaven na principech bližších soukromoprávním kodexům moderních demokracií, a to znamená stavět na zcela jiných principech, než dalo do vínku současnému občanskému zákoníku komunistické právo v šedesátých letech: od úpravy osob přes právnické osoby všeho druhu

sdružení se může do dvou let proměnit třeba na nadaci. Sdružení občanů Nový občanský zákoník s právní formou občanského sdružení již nepočítá. Zákon o sdružování občanů z roku 1990 je k 1. 1. 2014 zrušen, nová občanská sdružení už po 1. 1. 2014 nemohou vznikat. Místo nich počítá nový občanský zákoník se vznikem spolků, které jsou do jisté míry obdobou dnešních sdružení. Zajímavou otázkou ovšem je, co se stane

|7

§ 3 080 § 1/1/2014

§

30

1/1

NABÝV

NABÝVÁ ÚČINNOSTI

Zvýrazněná větase- vejde pokud se vej Zvýrazněná věta - pokud

Ať už se nám nový občanský zákoník jako celek líbí nebo ne, změny, které přináší je možné vnímat jako velikou příležitost, aby si neziskové organizace znovu rozmyslely, co vlastně chtějí do budoucna dělat, a z čeho budou žít. a zastupování až po rodinné právo a samostatně vyčleněný zákon o obchodních korporacích (dnešní obchodní zákoník). 3080 paragrafů nového občanského zákoníku vstoupilo v roce 2012 v platnost a 1. 1. 2014 nabývá účinnosti. Změny se dotknou úplně všech, včetně starostů a obcí. Zásadní změny přináší pro všechna místní sdružení a pro obcemi a městy zřízené obecně prospěšné společnosti, tedy pro právní formy z občanského nebo někdy „neziskového“ sektoru. Na ty se zde podíváme pečlivěji. Většina sdružení a „ópéesek“ dnes ví nebo aspoň tuší, že se něco chystá, málokdo má ale jasno v tom, co by bylo dobré rozmyslet a udělat ještě teď – do konce roku 2013, protože po 1. 1. 2014 už to nebude možné. Ať už se nám nový občanský zákoník jako celek líbí nebo ne, změny, které přináší, je možné vnímat jako velikou příležitost, aby si neziskové organizace znovu rozmyslely, co vlastně chtějí do budoucna dělat, jak chtějí upravit a strukturovat svůj vnitřní život (včetně členství) a z čeho budou žít. Podle toho by měly zvolit odpovídající právní formu. A pokud začnou jednat včas, mají dnes všechny cesty otevřené a občanské

s dnešními sdruženími? Nejčastěji se objevují hlasy, které tvrdí, že sdružení od 1. 1. 2014 neexistují, protože se podle nového zákoníku stávají spolky. Jenže to zdaleka není tak jednoduché a jednoznačné. Přechodová ustanovení nového občanského zákoníku praví, že s účinností nového zákoníku se „(1) sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů … považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona“ a že „(2) organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem … se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona...“ (§ 3045). Vyplývá z toho, že občanská sdružení přestávají existovat? Sotva. Záleží, jak rozumíme slovům „se považují“. Znamenají, že zákon se na sdružení dívá, jako by to byly spolky? Nebo má znamenat, že i sdružení samotná se mají považovat za spolky? Ať tak nebo tak, těžko si představit, že by z toho vyplývalo, že se sdružení skutečně spolky stávají. Tomu nasvědčuje i druhá část citovaného paragrafu – „sdružení má právo změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo“.

Je bezesporu, že spolek, který vznikne podle nového občanského zákoníku, toto právo nemá. Sdružení (i když „se považuje“ za spolek) ho má, a dokonce bez časového omezení. Dovedete si představit, že něco neexistuje, a přitom to může změnit svou právní formu? Na první judikaturu si budeme muset počkat, nicméně formulaci „se považují“ je třeba v dikci nového občanského zákoníku rozumět jako vyvratitelné domněnce. Občanská sdružení tedy s účinností nového zákoníku dále existují jako sdružení vzniklá podle zákona o sdružování občanů, ovšem v praxi jim to jaksi k ničemu není. Kromě možnosti změny právní formy na ústav nebo sociální družstvo se na ně bude vztahovat nová právní úprava pro spolky. A tak ať už se budou sama považovat za cokoliv, mají dva roky nato, aby uvedla své stanovy do souladu s donucovacími ustanoveními nového občanského zákoníku, která se týkají spolků. To není složité, pokud ovšem budou schopné dikci nové úpravy vyhovět. Nejzásadnější rozdíl oproti úpravě dnešních sdružení je v tom, že nový zákoník jednoznačně zapovídá možnost, aby součástí hlavní činnosti spolku bylo cokoliv výdělečného

8 | Téma

Téma |

občanských sdružení v Česku 8| 8 Téma |Konec Téma 8 | Téma

(nyní je omezeno jen nakládání s případným ziskem). Co se rozumí hlavní činností, sice zákon přesně nedefinuje, lze však předpokládat, že se jedná o činnosti, kterými právnická osoba naplňuje deklarovaný společný zájem podle stanov:

Od 1/1/2014 OS SE POVAŽUJE ZA SPOLEK POKUD VYHOVUJE DIKCI § 217

Od Od1/1/2014 1/1/2014 Od 1/1/2014

OS SE OS POVAŽUJE SE POVAŽUJE SE POVAŽUJE ZA SPOLEK ZAOSSPOLEK POKUD POKUD § 217 ZA SPOLEK VYHOVUJE VYHOVUJE DIKCI DIKCI §POKUD 217 § 217 (1) Hlavní činností spolku VYHOVUJE DIKCI může § 217

být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. (2) Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. (3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Otázkou pro dnešní sdružení tedy je, zda jim jejich charakter a struktura jejich

9

| 9|99

Konec občanských sdruženíTéma v Česku Téma

Téma |

100 500 100

činností umožňuje jednoznačně oddělit hlavní a vedlejší činnost tak, aby hlavní činnost byla podporována pouze z darů, dotací a grantů, aby však negenerovala žádné příjmy, a to ani takové, které se spotřebují v rámci vykonávání takové hlavní činnosti. Například pro poskytovatele registrovaných sociálních služeb, které jsou ze své povahy a zpravidla i z registrace součástí hlavní činnosti, jenž pobírá od klientů úhrady za službu, je to velmi obtížně představitelné a bude nezbytné zvážit změnu na jinou právní formu. Pro řadu a snad i pro většinu sdružení by to neměl být zásadní problém. Pokud se rozhodnete, že zůstanete „sdružením, které se považuje za spolek“, není ovšem důvod čekat a upravit si stanovy podle nové zákonné úpravy za rok nebo za dva. Další významnou novinkou, kterou nový zákoník konečně přináší, je totiž veřejný rejstřík spolků. To je jistě dobrý krok. Za prvé to znamená, že agenda sdružení a spolků přejde z gesce Ministerstva vnitra, které ji tradičně vedlo ještě od dob Bachova absolutismu, do kompetence rejstříkových soudů, a tedy do gesce Ministerstva spravedlnosti. A především bude standardními způsoby možné ověřit, kdo za sdružení a spolky oprávněně jedná a zodpovídá, což dnes spolehlivě zjistit nelze. Každopádně je jisté, že pokud si sdružení upraví stanovy tak, aby vyhovovaly nové úpravě pro spolky, ještě letos, pak změny pouze více méně formálně nahlásí na úsek sdružování na odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra místo toho, aby upravené stanovy registroval rejstříkový soud. Po zavedení veřejného rejstříku sdružení volala léta, ale Ministerstvo vnitra o něm nechtělo ani slyšet. Snad jeho vznik nebude dlouho zdržovat. Obecně prospěšné společnosti Sdružení, která situaci vyhodnotí tak, že struktura jejich činností a představy

Kč 100 100 500 500 100 100 100 500 100

KčKč Kč

§ 217 §§ 217 §217 217 PODNIKÁNÍ NEBO JINÁ VÝDĚLEČNÁ ČINNOST HLAVNÍ ČINNOSTÍ SPOLKU BÝT NEMŮŽE PODNIKÁNÍ PODNIKÁNÍ

NEBO NEBO JINÁPODNIKÁNÍ JINÁ VÝDĚLEČNÁ VÝDĚLEČNÁ NEBO JINÁ VÝDĚLEČNÁ ČINNOST ČINNOST HLAVNÍ HLAVNÍ ČINNOST HLAVNÍ ČINNOSTÍ ČINNOSTÍ SPOLKU SPOLKU BÝTBÝT ČINNOSTÍ SPOLKU BÝT NEMŮŽE NEMŮŽE NEMŮŽE

o budoucím směřování, financování a fungování se do nové spolkové úpravy nevejdou, mají dvě možnosti. Buď do konce tohoto roku změní svou právní formu na obecně prospěšnou společnost (podle speciálního zákona 89/2013 účinného od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013), nebo se po 1. 1. 2014 transformují na tzv. „ústav“, což je pro změnu jakási obdoba obecně prospěšné společnosti podle nového občanského zákoníku. Změna právní formy na o. p. s. vyžaduje písemný souhlas všech členů občanského sdružení. A co čeká „ópéesky“? Ty se na rozdíl od sdružení za nic nepovažují a podle § 3050 dál existují podle stávajícího, byť účinností nového občanského zákoníku zrušeného zákona o obecně prospěšných společnostech (248/1995 Sb., který byl zásadně novelizován zákonem 231/2010 s účinností od 1. 1. 2011): „Práva a povinnosti obecně prospěšných společností se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle tohoto zákona...“

Zvýrazněná věta - pokud se vejde Například pro poskytovatele registrovaných sociálních služeb, které Zvýrazněná Zvýrazněná věta věta ---pokud pokud sese vejde pobírají od klientů úhrady za službu, bude nezbytné zvážit změnu Zvýrazněná věta pokud sevejde vejde na jinou právní formu.

Těžko se dohadovat, co to bude do budoucna znamenat v praxi. Zaznívají hlasy, které říkají, že vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník s o. p. s. nepočítá, a tedy žádné nové obecně prospěšné společnosti už od 1. 1. 2014 nevzniknou, budou se postupně dostávat na druhou kolej a časem se může stát, že se na ně zapomene například v novele nějakého jiného zákona nebo ve vyhlášení subjektů, které se kvalifikují pro získání nějakého typu veřejné podpory. Na druhé straně se objevují hlasy, že dokud budou mezi o. p. s. existovat silní hráči (především krajské, městské a obecní o. p. s., které poskytují sociální služby, nebo i velké neziskovky, jako je třeba Člověk v tísni), není potřeba se něčeho takového obávat a že skutečnost, že o. p. s. bude existovat podle zrušeného zákona, který prakticky nelze novelizovat, znamená v místní legislativní praxi především největší právní jistotu, protože těžko předpovídat, kam se budou ubírat novely a další úpravy pro právní formyWpodle nového občanského NE zákona. To se ukáže.

WEW NEN NEW

VEŘEJNÝ REJTŘÍK SPOLKŮ VÝZNAMNÁ NOVINKA VEŘEJNÝ VEŘEJNÝ NOVÉHO ZÁKONÍKU VEŘEJNÝ

REJTŘÍK REJTŘÍK SPOLKŮ SPOLKŮ REJTŘÍK SPOLKŮ VÝZNAMNÁ VÝZNAMNÁ NOVINKA NOVINKA VÝZNAMNÁ NOVINKA NOVÉHO NOVÉHO ZÁKONÍKU ZÁKONÍKU NOVÉHO ZÁKONÍKU

V tuto chvíli je nesporné jen to, v čem se vlastní zákonná úprava ústavů liší od úpravy o. p. s. Změnu pojetí naznačuje sama dikce zákona. U ústavu se na rozdíl od o. p. s. vůbec nemluví o poslání, ale pouze a jedině o provozování činností. Doslova praví: § 402 Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provo-

zuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených. § 403 Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu.

Ústav je tedy pojímán velmi úzce jako realizátor široké škály ovšem předem jasně definovaných činností, včetně například poskytování služeb, a tím to hasne. Nic jiného dělat nesmí, od toho tu není. Na rozdíl od o. p. s. se však zase „zapsaný ústav“ může podílet na podnikání třetích osob, nesmí být pouze neomezeně ručícím společníkem – například může částečně nebo 100% vlastnit s. r. o. nebo akciovku. To „ópéeska“ nemůže. Obecně prospěšná společnost má ještě jednu výhodu. Může – opět bez časového omezení – změnit svou právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond. Ve srovnání s tím „z ústavu nevede cesta ven“ a kdo se jednou stane ústavem, už žádné další možnosti volit z jiných variant v budoucnu nemá. Změna právní formy s plným právním nástupnictvím (zůstane IČ, smlouvy, závazky, povinná udržitelnost vyplývající z projektů atd.) je totiž možná jen tam, kde to zákon výslovně umožňuje. V jiných případech možná není. Jak je vidět, možností je celá řada a zorientovat se v nich není jednoduché. Nota bene, když každý říká každou chvíli něco jiného. Už nyní se ale dá s jistotou říci, že kdo se v nových možnostech zorientuje, má možnost je využít ve svůj prospěch, ujasnit si, co chce dělat a jak, a podle toho si nastavit co nejlépe svou právní formu. Organizace, které se ve změnách nezorientují, se vystavují tomu, že se budou dostávat do vleku a že nestihnou využít možnosti, které jsou časově omezené a značně aktuální, konkrétně: změna právní formy občanského sdružení na o. p. s. do konce roku 2013 (stačí do konce roku podat na rejstříkový soud, změna

9

OS OS OS OS

OPS NEBO ÚSTAV POKUD OS NESPLŇUJE § 217 MÁ DVĚ MOŽNOSTI: OPS OPS ÚSTAV DONEBO 31.NEBO 12. 2013ÚSTAV ZMĚNIT OPS NEBO ÚSTAV PRAVNÍ FORMU NA OPS NEBO SEPOKUD PO 1. 2014 TRANSFORMOPOKUD OS1. NESPLŇUJE OS NESPLŇUJE § 217 § 217 VAT NA ÚSTAV § 217 POKUD OS NESPLŇUJE MÁ MÁ DVĚ DVĚ MOŽNOSTI: MOŽNOSTI: MOŽNOSTI: DO DO 31.MÁ 12. 31.DVĚ 2013 12. 2013 ZMĚNIT ZMĚNIT DO 31. 12.NA 2013 PRAVNÍ PRAVNÍ FORMU FORMU NA OPSZMĚNIT OPS NEBO NEBO PRAVNÍ NA OPS NEBO SE PO SE PO 1. 1. 1.2014 1.FORMU 2014 TRANSFORMOTRANSFORMOSE PO 1. VAT 1.NA2014 TRANSFORMOVAT NA ÚSTAV ÚSTAV VAT NA ÚSTAV

právní formy nemusí být do konce roku vyřízena), uvedení stanov do souladu s donucovacími ustanoveními spolkového nového občanského zákoníku ještě před vznikem veřejného rejstříku spolků a přechodem spolkové agendy do gesce Ministerstva spravedlnosti.

Zároveň je třeba říci, že pokud celá řada běžných malých neprofesionálních sdružení neudělají vůbec nic, patrně se až tak moc nestane. Úprava stanov, které budou odpovídat nárokům nové spolkové úpravy, časem jistě bude na webu ke stažení v mnoha variantách. Jenže už takové malé alternativní divadlo, které má formu občanského sdružení a běžně prodává vstupné na svá představení, bude asi těžko tvrdit, že „hrát divadlo“ není hlavní činností divadla a že to patří mezi jeho vedlejší hospodářské činnosti. A větší, profesionálnější nebo profesionální organizace, které mají složitější strukturu – organizační i financování – a široké spektrum činností, a také střešní organizace s pobočkami se samostatnou právní subjektivitou či občanská sdružení s odvozenou právní subjektivitou, která už se dávno za „odvozená“ nepovažují, opravdu nemají času nazbyt.

10

Rozhovor: Jiří Kučera

Rozhovor: Jiří Kučera

Rozhovor

Jiří kučera

„Je to první občanský zákoník, který výrazně definuje svoje východiska, tedy hodnoty, na kterých stojí.“ Rozhovor s Jiřím Kučerou, partnerem advokátní kanceláře Kučera and Associates. Jan Kroupa

Archiv autora

Hodně se mluví o tom, že nový občanský zákoník od ledna nového roku účinnosti nenabude, protože na něj nejsme připraveni a není dokončena návazná legislativa. Co si o tom myslíte? To je zajímavá otázka. Dostali jsme se do situace, kdy je v Poslanecké sněmovně několik důležitých zákonů, které mají provést změny obsažené v NOZ, např. status veřejné prospěšnosti, daňová regulace veřejně prospěšných osob, nová úprava veřejných rejstříků apod. V tomto okamžiku padla vláda a parlament nemá kdo popohánět, aby zákony schválil do konce roku. Proto si designovaný premiér Rusnok vzal za úkol najít v Poslanecké sněmovně dostatečnou většinu, která by byla zárukou prosazení návazné legislativy včas, jinak bude požadovat odklad účinnosti. Těžko soudit, do jaké míry je to upřímně míněná snaha, ale já jsem příznivcem presumpce dobré víry a slušnosti jednání. Je to opačný princip než ten, který praktikoval totalitní stát, jenž se na každého díval jako na potenciálního lumpa. V souladu s tímto přesvědčením si myslím, že se premiér Rusnok pokusí související legislativu „protlačit“ parlamentem tak, aby nebylo nutné účinnost odkládat. Justiční systém by měl být připraven, všechny jeho složky věděly včas, co se stane, a nastavily si na to proces školení, takže nevidím důvod, proč bychom měli být nepřipraveni. Společnost je na tuto změnu nastavena podle mého už dvacet let. Co je na novém občanském zákoníku nového z pohledu právníka? Co se týká hodnot, v podstatě všechno. Je to první občanský zákoník, který výrazně definuje svoje východiska, tedy hodnoty, na kterých stojí, což u komunistického občanského zákoníku nebylo řečeno výslovně. Starý občanský zákoník, jelikož šlo o novelizace komunistického právního předpisu, kde komunistická strana předpokládala zánik práva jako takového v horizontu několika generací, byl suchým, technokratickým předpisem, do kterého se podařilo při porevolučních novelizacích včlenit určité hodnotové prvky, jako například že přispívá k ochraně občanských práv a svobod, zejména k ochraně vlastnictví. Nový občanský zákoník je pečlivější a stanovuje mnohem bohatší rámec účelu a způsobu užití svých

11

Jiří Kučera

norem. Stanovuje interpretační pravidla, kde prim hraje výklad souladný s ústavou, vyslovuje zcela přesně zásady, jako je ochrana života, zdraví, svobody, cti a důstojnosti lidí, ochranu vlastnictví, rodiny, manželství a rodičovství, ochranu slabších, presumpci dobré víry v jednání lidí, povinnost jednat poctivě, zákaz zneužívání práva a např. zásadu legitimního očekávání. To jsou hodnoty, ke kterým je radost se hlásit. Znamená to de facto zavedení precedenčního práva? Neznamená. Precedenty jsou v anglosaském systému prameny práva a mají váhu

a účel právních norem. U nás se jedná o zavedení principu legitimního očekávání, tedy povinnosti soudů rozhodovat v obdobných případech stejně a při odchylce v rozhodování takovou odchylku řádně odůvodnit, resp. přesvědčivě vysvětlit. Jsem velmi zvědavý, v kladném slova smyslu, jak si s tím soudy poradí. Jak dlouho bude vznikat nová judikatura? To je těžko odhadnutelné. Podívejte se, k velké porevoluční novele občanského zákoníku vznikala judikatura dvacet let. Přínos judikatury ve smyslu skutečného výkladu právních norem, tedy výkladu

12

Rozhovor: Jiří Kučera

s řádným odůvodněním, proč soud dospěl k takovému nebo makovému výkladu práva, stoupl po přelomu století, kdy se projevila skvělá práce Ústavního soudu, který cepoval obecné soudy z hlediska toho, jak má vypadat spravedlivý proces. Soudy se začaly snažit právo skutečně vykládat, přišli noví soudci, judikatura se stala díky internetu a informačním technologiím dostupná a význam judikatury tím podstatně stoupl. Stále však není „dojudikováno“ a zřejmě nikdy nebude. Naznačené trendy v podmínkách pro další vývoj judikatury se zřejmě nezmění a soudy budou dále aktivně právo vykládat. Jak dlouho bude trvat, než vnesou do nových a třeba i nejasných pojmů jasno, podle mne nelze odhadnout, jen doufejme, že to nebude dalších dvacet let. Nebyla by to však chyba NOZ, ale soudců. Bude nový občanský zákoník znamenat víc práce pro právníky? Jistě, alespoň ze začátku. Poté, co se termíny a struktura zažijí, mu budou podle mého názoru lidé lépe rozumět. Bude také záležet na tom, jak kvalitní budou novelizace, aby z nového kodexu neudělaly bramborovou polévku, jak je v kraji obecně zvykem. Věřím, že převládne úcta ke kodexu a jeho hodnotám a novelizace budou ohleduplné. Co nového přináší pro obce – o čem by určitě měli vědět starostové? Nový občanský zákoník je zákonem pro občany, a nikoliv pro obce. I přesto však pro obce přináší jisté změny. Například poměrně dost zahýbe s neziskovými organizacemi, resp. jejich strukturou. Některá občanská sdružení například z mnoha důvodů nebudou moci přijmout transformaci na spolek, zvláště poskytovatelé služeb u obcí či krajů, a zároveň se nebudou chtít transformovat na spolek či ústav a rychle se změní na o. p. s. Zajímavá bude také situace u větších organizací, které mají formu občanského sdružení a zároveň mají další občanská sdružení jako svoje organizace se samostatnou právní subjektivitou, která je odvozená od těchto centrál. Tam může docházet i k rozpadům etc. Obce to budou samozřejmě všechno sledovat a při žádostech o podporu s tím budou přicházet do styku. Dále budou moci obce nově účelově vyčlenit část svého majetku za určitým účelem a statutem pak upravit

Rozhovor: Jiří Kučera

podmínky zacházení s tímto majetkem. Správcem takového svěřenského fondu pak mohou pověřit kohokoliv, např. nadaci, zabývající se podporou shodného účelu. Je možné, že nějaký nový zákon určí, kdo může být správcem svěřenského fondu. Správce pak bude zajišťovat vyplácení prostředků z fondu obmyšleným (beneficientům) po splnění podmínek. Obec jako zakladatel beneficienty může určit sama, nebo to může ponechat na vůli správce. Obec si může založit i vlastní neziskové organizace, které budou bezplatně poskytovat služby či majetek, a to spolky a ústavy.

Jiří kučera Jiří Kučera je advokát s patnáctiletou praxí v oboru se zaměřením na občanské právo, obchodní právo, právo korporací, investice v ČR a nemovitosti, veřejní zakázky a spornou agendu. V neziskovém sektoru připravuje semináře na téma dědického práva a závětního

Co je to statut veřejné prospěšnosti a k čemu je dobrý? Statut veřejné prospěšnost je oprávnění, které vznikne právnickým osobám při splnění podmínek zákona. Statut ve skutečnosti rozdělí příjemce darů, pozor, nemyslím zde dotace, na dvě skupiny, tj. na ty, kteří získali zapsaný statut veřejné prospěšnosti, a ostatní. Držitelé zapsaného statutu pak budou patrně zproštěni daně darovací a daně dědické (jako tomu je dnes u všech neziskových organizací) a jejich dárci si jako dnes budou moci odečíst dary do určité výše z daňového základu. V tuto chvíli se zdá, že organizace bez zapsaného statutu veřejné prospěšnosti tyto výhody mít nebudou. Upozorňuji, že jak zákon o statutu veřejné prospěšnosti, tak i novela zákona o dani z příjmu jsou oba případy zákonů, které navrhla vláda, jež právě odstupuje, a jsou teď v parlamentu. Jejich konečná podoba tedy není jasná, nicméně koncepce se zřejmě měnit nebude. Stav projednávání zákonů s kolegy sledujeme a zveřejňujeme na stránkách www.transformace-neziskového-sektoru. cz. Statut veřejné prospěšnosti je de facto nástroj, jak sjednotit definici beneficientů zákonné daňové podpory v oblasti neziskového sektoru. Je to však také nástroj kontroly, neboť např. při neplnění podmínek zákona je možné o statut přijít. Co bude znamenat v praxi? Vyplývá z něj něco pro obce? Ze skutečnosti existence jednotící úpravy pro právnické osoby, které budou podporovány prostřednictvím úlev na daních a potenciální podpory všech jejich dárců, pro obce přímo nic neplyne. Ovšem mohou se například rozhodnout, že budou

darování v ČR, podílí se na přípravě manuálů k práci se závětními dárci, jako lektor přednášel na I. Slovensko-české konferenci o fundrasingu a na pro bono bázi spolupracoval s různými neziskovými organizacemi na individuálních projektech.

podporovat pouze organizace se zapsaným statusem nebo že budou nakupovat veřejné služby jen od takových organizací. A příspěvkové organizace si také musí požádat o statut veřejné prospěšnosti? Nemusí ani nemohou. Stávající podoba zákona o statutu veřejné prospěšnosti určuje v prvním článku, odstavci druhém, že „Status nelze zapsat právnické osobě veřejného práva". Naše právní teorie považuje příspěvkové organizace za osoby veřejného práva, protože jsou zřizovány na základě veřejnoprávního předpisu.

Centrum veřejných zakázek: Jděte najisto Centrum veřejných zakázek vám ukáže cestu, jak výrazně zjednodušit zadávání a vyhodnocování vašich zakázek. Díky jednoduché aplikaci snížíte riziko chyb. Najdete to, co potřebujete, rychle, pohodlně a za nejnižší cenu. Zaregistrujte se zdarma na www.centrumvz.cz.

www.centumvz.cz

13

14

Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři

Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři

15

Jak na to

Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři Bez nezištné práce mnoha lidí by centrum nefungovalo, protože by se v něm nic neodehrávalo. Tak komentuje vznik komunitního centra Archa Martin Kupka (ODS), starosta středočeské obce Líbeznice. Ludmila Hamplová

Ani v malé obci nemusí být po společenské stránce „mrtvo“. Právě naopak. Dokazuje to i příklad středočeské obce Líbeznice, kde před třemi lety vyrostlo komunitní centrum Archa. Zde se úspěšně podařilo propojit plány radnice s představami občanů o tom, jaké vyžití ve svém volném čase budou mít přímo v obci. Archa je tak jedním z prvních uskutečněných kroků tehdy nově zvoleného vedení radnice, které chtělo podpořit spolkový život a různé volnočasové programy pro občany. „Reagovali jsme na potřeby hned několika místních spolků, jimž scházel prostor pro setkávání a další veřejné aktivity,“ vysvětluje starosta a vyjmenovává spolky, které v novém komunitním centru našly své místo a díky lepšímu zázemí se mohou i více rozvíjet. Jsou mezi nimi baráčníci, zahrádkáři, sokolové i skauti.

Štěpán Adámek

Dobrovolníci pomohli i při stavbě „Provoz komunitního centra financuje obec. Spolky přispívají na nezbytný úklid a správu centra. Otop a údržba je tak jen na bedrech obce," přibližuje fungování Archy Martin Kupka. Pro obecní rozpočet znamenal vznik centra investici ve výši půl milionu korun, plus další prostředky na vnitřní vybavení. Přitom zajištění financí překvapivě nebylo při plánování projektu tím nejtěžším úkolem. „Obec měla k dispozici vlastně jen jediný prostor, kde mohlo komunitní centrum vzniknout. Bohužel bylo v té době využíváno na základě platné nájemní smlouvy docela jinak. Prvním úkolem bylo tedy najít cestu, jak se s nájemníkem dohodnout a smlouvu vypovědět,“ dodává Kupka. Teprve po vyřešení situace bylo možné realizovat další kroky. „Po všech

neúspěšných snahách získat dotaci na tento záměr musela nakonec obec najít finance ve svém vlastním rozpočtu. Naštěstí se nám podařilo snížit náklady díky zapojení dobrovolníků. Například bourací práce obec nestály prakticky nic,“ vysvětluje starosta. Obyvatelé Líbeznice ale nepomáhali jen při samotné stavbě, obec třeba pro komunitní centrum dokázala získat sponzorský dar v podobě nové kuchyňské linky od místního truhlářství Chum. Dnes v nabídce komunitního centra nechybí tvůrčí dílny, modelářský kroužek a další volnočasové aktivity, které pořádá občanské sdružení Stonožka, schází se tu všechny oddíly skautského střediska Willy Líbeznice a své klubové a vzdělávací programy tu nabízí Obecní knihovna Líbeznice. Prostor zde dostala i místní

organizace Svazu tělesně postižených, mimochodem právě Archa se stala první zcela bezbariérovou stavbou v obci, a také tu probíhají nedělní setkání farní-

třeba o mateřské centrum, které vzniklo díky veřejné výzvě radnice a ochotě rodičů žijících v obci. Radnice tak zafungovala jako prostředník, jenž nabídl zázemí.

„Archa je tak trochu naše zlatá kaplička. Vznikala pod heslem Líbeznice sobě,“ dodává s nadsázkou M. Kupka. Podle něj právě místní lidé vdechli centru život.

Po všech neúspěšných snahách získat dotaci musela nakonec obec najít finance ve svém vlastním rozpočtu. Naštěstí se nám podařilo snížit náklady díky zapojení dobrovolníků.

ků a setkání křesťanské mládeže. Zázemí tu má i hudební škola Yamaha nebo cvičení pro seniory, jóga a zumba. Nabídka centra se oproti době vzniku rozrostla

Samotný vznik mateřského centra byl už ale na rodičích. „Veškerý program vychází ze zájmu a zapojení místních lidí,“ shrnuje starosta.

Díky jejich nezištné práci a chuti „něco dělat“ je Archa na světě.

16

Turistický ruch od nuly

Turistický ruch od nuly

17

Poznejte nás

Turistický ruch od nuly Tuzemský turistický ruch zažívá období rozkvětu. Ještě nikdy tu nebyla tak příhodná doba pro česká, moravská a slezská městečka a obce profitovat z turistického ruchu. Jenže nejtěžší je vždy začít. Dá se to i na zelené louce. Vlastně to vůbec není složité. Leoš Kyša

V turistickém ruchu se v posledních letech dějí nevídané věci. Setkaly se zde totiž dva velmi příhodné faktory. Tím prvním je mezinárodní faktor. V zavedených zahraničních turistických destinacích se píší politické dějiny, které jsou jistě zajímavé pro novináře a diplomaty, ale ekonomická nestabilita a stávky v Řecku, Španělsku, Portugalsku či na Kypru, stejně jako přetrvávající pouliční boje a násilí v Egyptě či Tunisu, nejsou nic přitažlivého pro evropské turisty. Ba právě naopak. Druhým faktorem je trend evropských turistů poznávat víc svůj vlastní starý kontinent. Jeden faktor ten druhý posiluje. Navíc v kombinaci s nejistou ekonomickou budoucností hledají mnozí turisté cesty k levnější dovolené, tedy dovolené nedaleko jejich vlastních domovů. Česká republika ve světle těchto dvou faktorů vychází jako neuvěřitelně přitažlivý kandidát. Země východní Evropy mají to, co turisty z evropských zemí láká – jsou jimi nepoznané, mnohdy stále ještě tajemné, ale zároveň velmi

Štěpán Adámek

V poutní turistice se pochopitelně angažují i české církve a Federace židovských obcí. Zvlášť v souvislosti s navracením církevního majetku teď bude hlavně katolická církev hledat cesty investic a angažování se v poutní turistice. V této oblasti se skutečně rozevírá obrovské pole možností pro malá městečka i obce, které se mohou napojit na různé poutní stezky. Není potřeba žádná významná katedrála, žádné archeologické naleziště spojené se slovanskými věrozvěsty. Stačí najít jen správný příběh, správný záchytný bod pro napojení na některou z poutních tras.

blízko jejich vlastních domovů a s velkou bezpečnostní stabilitou a srovnatelnou úrovní služeb, na kterou jsou zvyklí ze své domoviny. A to ještě není všechno, v kurzu jsou teď nové trendy cestovního průmyslu, v nichž jsme nejen srovnatelní s blízkou konkurencí, ale v mnoha ohledech můžeme být na špičce celosvětového zájmu i takových turistických velmocí, jako jsou USA, Japonsko, Rusko a dokonce Čína. Dovolím si teď nejdříve představit nové turistické trendy, které nahrávají potenciálnímu rozvoji turistického ruchu i v takových místech naší země, která si dřív o tom, že by snad měla nějaký turistický potenciál, nemohla ani zdát, a zároveň s tím nabídnu pár postřehů, jak se pokusit tento potenciál v souvislosti s aktuálními trendy v turistickém průmyslu vytěžit. Zvlášť s ohledem na léto a podzim, které následujícím trendům velmi přejí.

s židovskými památkami nebo jako teď v Třebíči nedávno otevřená naučná stezka „Po stopách opatů a rabínů“. V rámci letošních výročních cyrilometodějských oslav se Zlínský kraj pustil do masivní propagace církevní turistiky na svém území a jako první region ze střední a východní Evropy se zapojil do evropské organizace Cammini d´Europa, která se angažuje v poutní turistice a často určuje, kam každoročně zamíří šest milionů evropských poutníků. Ty chce Zlínský kraj nalákat na vytvoření Cyrilometodějské evropské stezky vedoucí ze Soluně přes Českou republiku do Říma.

KOSTELY... Každý společenský trend s sebou přináší i nějakou protireakci. Pozoruhodné je, že postupná ateizace Evropy, tedy alespoň jejích původních obyvatel, přináší v posledních letech svůj protitrend v neuvěřitelném rozvoji poutní, nebo chceme-li církevní turistiky. Na propagaci českých církevních památek se u nás zaměřuje třeba projekt Magni – Cesty s příběhem. V rámci projektu se vytváří různé tematické okruhy, třeba po různých regionálních objektech spojených s počátky křesťanství, s českou reformací,

V podstatě každé místo v Česku je nějak spojeno s církevními dějinami nebo čes-

kým židovstvím, každé, i to nejzapadlejší místo může turistům představit příběh z této oblasti, za kterým by se mohli poutníci vydat.

turistiky. Turistický potenciál tohoto odvětví turistického ruchu je o to zajímavější, že láká třeba studenty technických univerzit, kteří se zajímají o kořeny svých oborů. Poměrně schůdný model u technických památek spočívá v tom, že se v rekonstrukci, ochraně a propagaci technické památky angažují firmy, které s ní byly v minulosti spojené, města či obce a právě technické univerzity. Polozapomenuté lomy, rozpadající se hutě, továrny, mlýny a další podobné objekty, které jsou dnes pro starosty jen starou zátěží, se díky trendu industriální turistiky mohou proměnit v úspěšné cíle turistického ruchu.

...TOvárny... Podobně jako poutní turistika, i turistický trend zaměřování se na technické památky je projevem jakési reakce na dnešní technologicky vyspělou dobu. Lidé z nejvyspělejších zemí světa, jako je Japonsko, Spojené státy či třeba Německo, touží zažít na chvíli časy, kdy základem techniky byla pára a ozubené kolo. Industriální turistika zažívá svůj boom v oblastech, které byly jádrem technické revoluce – v Británii a německém Porúří. Už i v Rakousku se vytváří trasy po památkách spojených s textilním průmyslem, zpracováním železa či těžbou uhlí. V polské části Slezska se plánuje několik velkých projektů na rozvoj industriální

...i pole Posledním trendem pozitivním pro naši zemi je venkovská turistika. Jak už sám

V kurzu jsou teď nové trendy cestovního průmyslu, v nichž jsme nejen srovnatelní s blízkou konkurencí, ale v mnoha ohledech můžeme být na špičce celosvětového zájmu i takových turistických velmocí, jako jsou USA, Japonsko, Rusko a dokonce Čína.

18

Turistický ruch od nuly

Turistický ruch od nuly

název napovídá, turisté, kteří tomuto druhu cestování propadli, vůbec nehledají dech-beroucí přírodní scenérie ani historické památky nebo, jak se v turistické branži pohrdavě říká, ABC (Another Boring Castle), tedy Zase další nudný hrad, ale hledají skutečný odpočinek na venkově. A rozhodně při tom nepotřebují žádné roubené jihočeské domečky ani vlastnoruční dojení mléka do ranní kávy na biofarmě, i když samozřejmě návštěvy farem jsou součástí tohoto trendu. Venkovská turistika je trend ideální pro místa, kde je prostě klid a jen pole, louky, rybníky a lesy. Které z českých, moravských či slezských vesnic toto nemají?

i destinační agentury.

Navzdory odborné pomoci, která je v Česku pro každého na dosah, však stejně nejvíc práce musí odvést místní aktivisté, kteří by se ideálně měli rekrutovat shodně z podnikatelů, politiků, úředníků a zástupců neziskovek,

Jednou z mnoha podob tohoto turistického odvětví je vinařská turistika, která zaznamenala rozkvět na jižní Moravě. Projekt, jehož úspěšnou realizaci má na svědomí Nadace Partnerství, začal v roce 1999 a dnes propojuje 280 vinařských obcí a měst. Každá z deseti vinařských oblastí má svou vlastní stezku, které dohromady propojuje hlavní Moravská vinná stezka, jež je dlouhá 242 kilometrů a vede ze Znojma až do Uherského Hradiště.

jež případně v obci působí. V počátku nemá nikdy smysl pokoušet se o velké investiční akce. Představy o tom, že nový hotel, sjezdovka, bazén či koupaliště něco vyřeší, vedou zpravidla jenom k obrovským dluhům. Při budování cestovního ruchu v obci či městě je nejlepší postupovat od malých akcí k větším. Protože na těch malých si nejdřív ověříte vlastní schopnosti, energii a případné konflikty, nebo naopak synergii, kterou dokáže vytvořit spolupráce mezi různými subjekty v obci.

V souvislosti s cykloturistikou vznikl i projekt Cyklisté vítáni, což je síť zařízení, která splňují řadu kritérií pro potřeby cyklistů jako možnost úschovy kol či poskytnutí nářadí na jejich opravu. Takto certifikovaná zařízení znamenají přínos pro rozvoj cykloturistiky, protože v mnoha ohledech odbourávají strach nezkušených cyklistů z vydávání se na delší a neznámé trasy. Tím pomáhají zapojovat do cykloturistických projektů nové klienty na straně turistů, ale zároveň pomáhají takto certifikovaným zařízením získat klienty.

takový, komu by turisté mohli přinést ani v dlouhodobém horizontu finanční prospěch včetně obce samotné, nemá smysl se do něj pouštět. Ideální pro rozvoj turistického potenciálu je totiž podíl soukromníků na něm.

pro koho? Nové trendy, které jsem tu nastínil, skutečně ukazují turistický ruch v naprosto jiném světle, než jsme se jej naučili v posledních letech vnímat. Turistický ruch se rozbil na desítky trendů, které jsou natolik variabilní, že umožňují profitovat v tomto rozvíjejícím se průmyslu doslova každému. Situace je skutečně taková, že každá vesnice i městečko v Česku v sobě skrývají potenciál, který se dá přetavit v ekonomický prospěch. Otázkou tak vlastně už není, zda je možné z turistického ruchu profitovat, ale jen a pouze to, zda a jakým způsobem se do turistického ruchu pustit. Základem rozhodování o tom, zda tedy do podpory cestovního ruchu jít, by měla být ekonomická přínosnost. Pro město či vesnici je sice příjemné, když se stane středem zájmu turistů, ale to podstatné je ekonomický profit. U větších celků se dá ekonomický přínos z turistického ruchu poměrně snadno spočítat podle počtů turistů, ale u malých sídel v podstatě stačí prostá úvaha, zda je v obci dost subjektů, které jsou schopny turistický zájem přetavit ve finanční zisk. Řeč je primárně o ubytovacích kapacitách či restauracích, ať už v soukromých nebo obecních rukou, ale i obchodech, farmářích či o místních obyvatelích, kteří jsou případně schopni pronajímat své nemovitosti. Pokud v obci není nikdo

jak na to? Už v úvodu jsme nastínili, že v České republice je poměrně rozsáhlá síť turistické infrastruktury různého charakteru. Nejsnazší cestou pro každého začátečníka v turistickém ruchu je napojení se na ni. Každou takovouto síť zastřešuje profesionální organizace, která je většinou vděčná za každého dalšího účastníka. V případě poutní turistiky je to třeba už zmíněný projekt Magni – cesty s příběhem. Své zdroje v této oblasti začíná otevírat i římskokatolická církev, která v rámci restitucí může získat objekty vhodné pro rozvoj turistického ruchu. Každou část České republiky také zpravidla pokrývá několik destinačních agentur, které mají rozvoj turistického ruchu v náplni práce. Ani ta nejmenší obec tak už dnes nemusí začínat na zelené louce, ale vždy má po ruce někoho, kdo jí předá know-how, pomůže s propagací či dokonce poradí s tím, jak obstarat externí financování. Problém mnoha destinačních agentur ovšem spočívá v tom, že často vznikají na základě jednorázových dotačních titulů, a proto

často po určitém čase ztrácejí finanční zdroje, a s tím i náplň práce a energii do dlouhodobějšího fungování. Každopádně je jich už tolik, že není problém jednu nefunkční organizaci vyměnit za jinou – fungující. Většina i okrajových oblastí turistického ruchu má nějakou souhrnnou databázi či zastřešující organizaci, do které se dá přidat a využít ji k vlastní propagaci.

tak třeba česnek Ideální pro odhad turistického potenciálu je pořádání místních akcí, slavností města či obce nebo různých posvícení. Užitečným trendem je snaha obnovovat již dávno zapomenuté slavnosti, které se na daném území dřív pořádaly. V oblastech Sudet se dají podobné akce využít třeba k navázání kontaktů s bývalými obyvateli a jejich potomky, kteří se mohou stát tradičními návštěvníky. Není ale ani třeba se bát vytvářet nové tradice. V Česku se například velmi slušně rozjely akce spojené s nějakou místní surovinou – slavnosti česneku, chřestu, piva, vína, okurek, ale třeba i brambor dokážou nalákat stovky i tisíce návštěvníků z dalekého okolí. Navíc podobné akce přejí místním podnikatelům, ať už jde o drobné pěstitele, pekaře nebo restauratéry. Právě na nich je třeba takové akce stavět. Jak už jsme konstatovali výše,

19

obec sice může zaplatit zábavu a organizaci podobné akce, ale pokud na ní nemá kdo prodávat a kdo na ní profitovat, je vlastně zbytečná. Nejlepší je, když je akce šitá na míru právě místním podnikatelům. Nemá smysl dělat slavnosti česneku v oblasti, kde se česnek nepěstuje a nakupuje se v hypermarketu bývalého okresního města. Stejně jako je hloupost dělat slavnosti spojené s vínem někde na severní Moravě… Úspěšné akce tohoto charakteru se mohou stát základem rozvoje turistického ruchu, protože se dají modifikovat podle vývoje služeb a zájmu v dané oblasti. U malých obcí je ideální zvolit si základnu, kolem které se bude turistický ruch rozvíjet. Může se jednat o obecní restauraci, trosky hradu, starý mlýn, bývalý lom, největší zemědělskou farmu v okolí, faru, zkrátka místo, s nímž se mohou návštěvníci i místní identifikovat a které má dostatečnou kapacitu zájem turistů ustát a přetavit ve finanční profit. (U financí je potřeba si vždy určit, kolik peněz ze zisku půjde na nové akce, na rozvoj turistické infrastruktury a také na propagaci. Je třeba už od začátku nastavit pravidla tak, aby soukromníci, kteří z turistického ruchu profitují, do jeho rozvoje také investovali prostředky.) Okolo již zmíněného centra se pak mohou budovat další produkty cestovního ruchu, další ubytovací či restaurační kapacity. Vždy ale myslete na to, aby byl vývoj postupný a zajištěný. To, že jeden rok ze zvědavosti přijede na nějakou akci tři sta turistů, neznamená, že příští rok jich bude pět set. Podstatou rozvoje turistického potenciálu je pochopitelně i marketing a postupné budování turistické báze pro svou destinaci. O tom už ale víc v naší infografice.

20

Turistický ruch od nuly

Turistický ruch od nuly

NA NA ČEM ČEM STAVĚT STAVĚT ROZVOJ ROZVOJ TURISTICKÉHO TURISTICKÉHO POTENCIÁLU POTENCIÁLU OBCE? OBCE?

ZAPOMENUTÉ ZAPOMENUTÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SLAVNOSTI SLAVNOSTI JÍDLA A PITÍ JÍDLA A PITÍ

PROPAGACE PROPAGACE OBCE OBCE A A BUDOVÁNÍ BUDOVÁNÍ MÍSTNÍ MÍSTNÍ BÁZE BÁZE

OBYVATELÉ OBYVATELÉ

MAILING MAILING

Základem turistického rozvoje jsou místní obyvatelé. Oni jsou Základem turistického rozvoje jsou místní obyvatelé. Oni jsou jednak ti, kdo finančně drží instituce jinak těžící z cestovního jednak ti, kdo finančně drží instituce jinak těžící z cestovního ruchu mimo sezónu, ale mohou sloužit jako propagátoři různých ruchu mimo sezónu, ale mohou sloužit jako propagátoři různých akcí. Mají mnoho známých a příbuzných, které mohou pozvat. akcí. Mají mnoho známých a příbuzných, které mohou pozvat. Osobní pozvání obyvatel je efektivnější než televizní reklama. Osobní pozvání obyvatel je efektivnější než televizní reklama.

Každého návštěvníka je třeba podchytit. Přijel jednou, může přijet Každého návštěvníka je třeba podchytit. Přijel jednou, může přijet znovu. Na každé akci vždy oslovujte turisty, aby vám na sebe znovu. Na každé akci vždy oslovujte turisty, aby vám na sebe předali kontakty, ideálně e-mailové. Můžete jim posílat informace předali kontakty, ideálně e-mailové. Můžete jim posílat informace o novinkách z vaší vesnice nebo města a samozřejmě pozvánky na o novinkách z vaší vesnice nebo města a samozřejmě pozvánky na další akce. Navíc mohou takto dát cennou zpětnou vazbu. další akce. Navíc mohou takto dát cennou zpětnou vazbu.

MÍSTNÍ ZPRAVODAJ MÍSTNÍ ZPRAVODAJ

SÍŤOVÁNÍ SÍŤOVÁNÍ

Ideální kanál pro propagaci turistického rozkvětu místa skrze Ideální kanál pro propagaci turistického rozkvětu místa skrze místní obyvatele. Měl by sloužit k jejich aktivizaci, místní obyvatele. Měl by sloužit k jejich aktivizaci, dát jim informace, které je třeba šířit dál. dát jim informace, které je třeba šířit dál.

Já na bráchu, brácha na mě platí i v turistickém ruchu. Sousední Já na bráchu, brácha na mě platí i v turistickém ruchu. Sousední vesnice je sice konkurent, ale na jejich slavnostech se dají vesnice je sice konkurent, ale na jejich slavnostech se dají verbovat návštěvníci pro vaši akci a naopak. verbovat návštěvníci pro vaši akci a naopak.

FACEBOOK FACEBOOK

VYUŽITÍ STÁVAJÍCÍCH AKCÍ VYUŽITÍ STÁVAJÍCÍCH AKCÍ

Největší sociální síť už dávno není jen nástrojem mladých lidí, Největší sociální síť už dávno není jen nástrojem mladých lidí, ale jsou na ní v podstatě všichni. Každá vesnice s ambicemi ale jsou na ní v podstatě všichni. Každá vesnice s ambicemi v turistickém průmyslu by jej měla využívat. Dají se tu vytvářet v turistickém průmyslu by jej měla využívat. Dají se tu vytvářet skupiny fanoušků i stránky událostí, na které lze pozvat skupiny fanoušků i stránky událostí, na které lze pozvat kohokoliv. kohokoliv.

Fotbal se hraje snad na každé vesnici. Kdo je připraven se k vám Fotbal se hraje snad na každé vesnici. Kdo je připraven se k vám trmácet za amatérskými fotbalovými výkony, ten určitě přijde trmácet za amatérskými fotbalovými výkony, ten určitě přijde i za zábavou. Podobné je to s amatérskými hasičskými soutěžemi i za zábavou. Podobné je to s amatérskými hasičskými soutěžemi nebo zápasy různých sportů. Oslovte ty, kdo se k vám už nebo zápasy různých sportů. Oslovte ty, kdo se k vám už z nějakých důvodů vypravili. z nějakých důvodů vypravili.

REGIONÁLNÍ TISK REGIONÁLNÍ TISK

NÁRODNÍ DATABÁZE NÁRODNÍ DATABÁZE

Regionální Deníky, 5plus2 či samostatné regionální týdeníky Regionální Deníky, 5plus2 či samostatné regionální týdeníky zpravidla nemají moc o čem psát. Informace o regionálních zpravidla nemají moc o čem psát. Informace o regionálních akcích nebo rozvoji turistického potenciálu ve své oblasti akcích nebo rozvoji turistického potenciálu ve své oblasti zpravidla ocení a otisknou. zpravidla ocení a otisknou.

Dejte o sobě vědět do národních turistických databází. Turisté je Dejte o sobě vědět do národních turistických databází. Turisté je hojně využívají, ať už jde o plánovače výletů nebo databáze hojně využívají, ať už jde o plánovače výletů nebo databáze organizací zastřešujících konkrétní turistické oblasti organizací zastřešujících konkrétní turistické oblasti (kudyznudy.cz, cyklistevitani.cz, agroturistika.nafarmu.cz, (kudyznudy.cz, cyklistevitani.cz, agroturistika.nafarmu.cz, magni.cz, vyletnik.cz, kampocesku.cz atd.). magni.cz, vyletnik.cz, kampocesku.cz atd.).

CYKLOTURISTIKA CYKLOTURISTIKA

CÍRKEV CÍRKEV MÍSTNÍ MÍSTNÍ PODNIKATELÉ PODNIKATELÉ TECHNICKÉ TECHNICKÉ PAMÁTKY PAMÁTKY

○ Farmáři, restauratéři, pekaři, majitelé ○ Farmáři, restauratéři, pekaři, majitelé obchodů a ubytovacích kapacit obchodů a ubytovacích kapacit ○ Poutní turistika má obrovský potenciál, ○ Poutní turistika obrovský potenciál, který si málokdo ve má světě uvědomuje který si málokdo ve světě uvědomuje ○ Industriální turistika láká technické ○ Industriální turistikatechnických láká technické nadšence, ale i studenty oborů nadšence, ale i studenty technických oborů

FARMY FARMY ZEMĚDĚLSKÉ USEDLOSTI ZEMĚDĚLSKÉ USEDLOSTI VENKOVSKÁ TURISTIKA VENKOVSKÁ TURISTIKA

○ České suroviny a nápoje zažívají obnovený ○ České a nápoje zažívají zájem ze suroviny strany tuzemských turistů,obnovený i kdyby zájem ze strany tuzemských i kdyby šlo jenom o brambory a z nichturistů, vyrobené placky šlo jenom o brambory a z nich vyrobené placky ○ Cyklisté rádi objevují nové trasy a nová ○ Cyklisté objevují nové trasy a nová místa, kterárádi dosud nenavštívili místa, která dosud nenavštívili ○ Návrat k přírodě a jejím produktům s sebou ○ Návrat k přírodě a jejím produktůmnas sebou přináší i zájem o trávení volnéhočasu přináší i zájemobjektech o trávení volnéhočasu na zemědělských zemědělských objektech ○ Ministerstvo životního prostředí rozjelo ○ Ministerstvo prostředí rozjelo akci na propagaciživotního neznámých přírodních akci na propagaci neznámých přírodních památek, z níž se dá dlouhodobě těžit památek, z níž se dá dlouhodobě těžit

21

22

Rozhovor: Miloš Ondráček

Rozhovor: Miloš Ondráček

Rozhovor

Miloš ondráček:

„Vidět Závišův kříž byl pro mě úžasný zážitek,“ říká grafik a rytec Miloš Ondráček, který měl výjimečnou možnost prohlédnout si památku zblízka a pořídit řadu fotografií z různých úhlů, celkově i v detailu, zadní i přední stranu, aby měl dostatek podkladových materiálů. Jan Řiháček

Archiv České pošty

23

24

Rozhovor: Miloš Ondráček

Rozhovor: Miloš Ondráček

i

25

vu o jejich podobách, začal spolupracovat s antropologem a nedochované podoby vladařů společně odvozovali od tvarů lebek. Tak získal základní korpus podobizny, do kterého ještě vložil svůj pohled a invenci.

Závišův kříž – jeho duchovní význam Závišův kříž, který je po staletí uctíván a obdivován ve Vyšebrodském klášteře, uchvátí každého svojí nádherou, jež je

Závišův kříž bude pro veřejnost vystaven na Zemské výstavě. Chystáte se ji navštívit? Společně s odborem známkové tvorby a s pracovníky z Poštovního muzea navštívíme výstavu na začátku června. Konkrétně v sobotu druhého budeme v knihovně kláštera křtít známku a grafický list Závišova kříže.

vyjádřena nejen zlatými filigrány, perlami a byzantskými medailonky, ale i dokonalým zlatnickým zpracováním. To vše kvůli nejdražší relikvii, uložené uprostřed korpusu – dřevu pocházejícímu z Kristova kříže. Od té doby totiž, co trpěl Ježíš Kristus na kříži, se kříž stal kotvou naší Víry, odůvodněním naší Naděje a zřídlem naší Lásky. Všechna naše radost i bolest se

Jako autor jste podepsán i pod několika prezidentskými známkami, včetně té aktuálně poslední. Známky s hlavou státu patří ve společnosti mezi ty nejsledovanější, je jejich tvorba pro vás něčím specifická? Máte pravdu, že tyto známky vybočují z řady pro svou společenskou váhu. I pro mě jako autora jsou samostatnou kapitolou. Oproti ostatním, u kterých se mohu v návrhu výrazněji umělecky realizovat, mají ty prezidentské přesně stanovené zadání. Kresbu tvořím podle zaslané oficiální fotografie, tvůrčí prostor mám tedy velmi omezený. Navíc se jedná o zpodobňování živé osoby, která reprezentuje stát. Musím si tak návrh kresby důkladně rozmyslet. Samotné rytí je pak otázkou technické zručnosti, ale i při tvorbě tak významné známky nemám o nic menší jistotu v ruce. Člověk se musí soustředit, být trpělivý a opatrný. Nepříjemné je, když se zlomí při práci rydlo nebo když se ztupí. Má pak tendenci ujet jinam, než je potřeba.

stává pohledem na kříž duchovnější a vznešenější; naše smrt počíná být u paty kříže životem. Nádhera Závišova kříže ukazuje na to, že rozjímání o utrpení Krista je manou, která pro všechny stavy naší duše přináší něco lahodného, vždy to, co právě potřebujeme, co nás může zcela nasytit a přinést do srdce pokoj. Kříž je kniha, ve které můžeme bez ustání listovat a vždycky se dozvíme něco nového, úžasného a dojemného... P. Justin Jan Berka převor–administrátor cisterciáckého opatství Vyšší Brod

Opat Justin se Závišovým křížem

Historická a kulturní hodnota Závišova kříže je podle odborníků srovnatelná s českými korunovačními klenoty. Jedná se o úžasnou zlatnickou práci plnou detailů. Bylo pro vás obtížné zpracovat toto téma do podoby poštovní známky? Složité bylo spíš první rozmyšlení, jak dané téma uchopit, jak ho rozkreslit. Jak to všechno na známku dostat ve stručné, ale přitom charakteristické podobě. Skutečnost se na známce musí odehrávat v náznacích, je příliš malá na to, aby se na ni vešly všechny detaily. Formáty známek

jsou víceméně dané. Věděl jsem proto, že musím zvolit podlouhlý formát, aby se na ni kříž vešel celý. Nakonec jsem se rozhodl vyobrazit přední, důležitější část kříže, kde je umístěna relikvie. Použil jsem písmo, které jsem vytvořil před 40 lety na známky s motivem bratislavských gobelínů, ke známce Závišův kříž ladilo. Pochopitelně jsem si nejprve své představy a návrhy postupně ověřoval ve skicách na papíře. Závišův kříž spatří veřejnost po téměř 40 letech. Jinak je uschován na

bezpečném místě ve vyšebrodském klášteře. Podle jakých podkladů jste známku tvořil? V minulém roce jsem měl výjimečnou možnost prohlédnout si památku zblízka. A byl to úžasný zážitek. Při návštěvě jsme pořídili řadu fotografií z různých úhlů, celkově i v detailu, zadní i přední stranu. Podkladové materiály jsem měl tedy dostatečné. Ale vždycky tomu tak není. Vzpomínám si na vyprávění Oldřicha Kulhánka, kterému při kreslení dynastie Přemyslovců a Lucemburků chyběly reálné podklady. Aby získal přibližnou předsta-

A můžete začít nanovo… To naštěstí ne. Přece jen už mám za ty roky určitý cit v ruce. Pokud se tak někdy stane, nenadělá to neopravitelnou paseku. V krajním případě se dá menší chyba opravit i později v tiskárně cenin při přenášení na moletu. Jak se člověku dostane pocty, aby pracoval na prezidentské známce? Není to žádná složitá věda. Osloví vás Česká pošta, abyste se ujal práce. Historicky největší entuziasmus jsem zažil při tvorbě známky vyobrazující Václava

Návštěva kláštera před vlastní přípravou známky. Na obrázku Opat Justin, rytec Miloš Ondráček a ředitel odboru známkové tvorby ČP Břetislav Janík

Havla. Doba a události okolo ovlivnily asi každého, i můj zápal pro práci. Ten nezměnila ani skutečnost, že jsem vlastně Václava Havla nikdy předtím neviděl a k dispozici jsem měl jen jednu jeho starší fotografii. U známky s Václavem Klausem to bylo horší. Fotografie nebyly pro práci příliš zdařilé. Můj první návrh známky bývalý pan prezident neschválil, následně ani ten od Oldřicha Kulhánka. Uspěl teprve jeho druhý návrh včetně mé rytiny. Po nedávném skonu Oldřicha Kulhánka jsem byl pověřen tvorbou současné prezidentské známky a po anabázi s předchozí známkou jsem byl poněkud nervózní. Fotografické podklady byly však tentokrát vynikající. Proces schvalování návrhu, již ve formě rytecké rozkresby, se odehrál v kanceláři pana prezidenta, který nás vlídně přijal, s výsledkem byl velice spokojen a já jsem mohl začít s vlastním rytím. Kolik času vám zabere vytvoření takové známky? Je to asi týden na kresbu a týden na rytí v případě, že práci věnuji většinu dne.

Může se nechat autor prezidentské známky ovlivnit politickým děním? Jsem pravidelným voličem, ale mou práci jakýkoliv výsledek prezidentské volby nemůže ovlivnit. Samotná důležitost výsledku a profesionální stránka mé práce mi to nedovolí. Po jaké cestě jste se musel vydat, aby se z vás stal autor známek? Člověk musí mít nadání už od narození. Základy techniky jsem se naučil na střední škole se zaměřením na šperkařství v Turnově a už tehdy jsem se ve volných chvílích věnoval rytině pro grafické účely. Věděl jsem, že se výsledek nedostaví sám. Člověk musí získat jistotu v ruce, a to nějaký čas trvá. Po absolvování školy a dvouleté praxi v běžném ryteckém průmyslovém provozu jsem nastoupil jako elév do tiskárny bankovek. Tam jsem postupně poznával technické zázemí spojené s tímto oborovým zaměřením. Věnoval jsem se volné grafice a postupem času jsem začal na tehdejší ministerstvo spojů předkládat své práce. Po určité době mě pak přizvali ke spolupráci.

26

Rozhovor: Miloš Ondráček

Pamatujete si na svou první známku? Jaká to byla? Byl to svatý Jeroným vydaný v roce 1969 v emisi umění. Byl to po několika letech už můj třetí pokus uplatnit se ve známkové tvorbě. O dva roky později se realizoval v pořadí i ten první, vytvořený v roce 1967. Jednalo se o šestibarevnou rytinu Zmrtvýchvstání z dílny Mistra Vyšebrodského.

Pošťáci na kánoi

začal skicovat a s výsledkem jsem byl nakonec víc než spokojen. Mluvil jste o spolupráci s Oldřichem Kulhánkem. Všichni známe důvěrně jeho tvorbu, pokud ne ze známek, tak určitě z našich bankovek. Jaký to byl člověk? A jak se s ním spolupracovalo? Na toho pochopitelně nelze zapomenout. Byl přátelský, dalo se s ním povídat o čemkoliv. Rád na něj vzpomínám. Znali

mi připadají slabší i po výtvarné stránce. Jsem moc rád, že přes ekonomickou a technickou náročnost tohoto procesu se u nás rytina udržela na vysoké úrovni. Máte zkušenosti i s tvorbou zahraničních známek? Kromě Slovenska, to nepovažuji za zahraničí, jsem vytvořil jen jednu známku, a to pro Spojené státy americké. Zakázku jsem získal přes prostředníka, který ovšem ne-

„Známek, ke kterým mám určitý vztah, je víc. Většinou jsou ze série umění. Cením si i aršíku vytvořeného s Oldřichem Kulhánkem k Masarykovu výročí. V paměti mi utkvěla i známka s autoportrétem Ludvíka Kuby – asi jedna z nejnáročnějších na zpracování. Impresionistická malba, nad kterou jsem musel dlouho přemýšlet. Nevěděl jsem, jak ji uchopit, a tak jsem zakázku nejdřív odmítl. Pak jsem to ale vzal jako výzvu, začal skicovat a s výsledkem jsem byl nakonec víc než spokojen.“

Pošťáci na kánoi Ať doručíš balík, kdy chceš, vždycky je to pozdě. Nebo brzo. Nebo zrovna ve chvíli, kdy se to nehodí. Takový je už pošťákův osud. Leoš Kyša

Kolik známek jste za svůj život vytvořil? A řadíte se mezi jejich sběratele? Všechny si je nepamatuji, ani je pořádně nepočítám. Jsem zastáncem toho, že minulosti není třeba se příliš věnovat. Ale jsou jich stovky, odhadem jich bude přibližně 460. Pamatuju si známky, které mě nějak oslovily, ale i je pár těch, nad kterými bych váhal, zda jsem je vůbec tvořil já. Dohledat by se samozřejmě daly. Každý rytec si otisky svých známek archivuje, je to taková vizitka mé práce. Že bych byl ale filatelistou, to v žádném případě. A máte mezi nimi nějakou oblíbenou? Vyloženého favorita nemám. Známek, ke kterým mám určitý vztah, je ale víc. Většinou jsou ze série umění. Cením si i aršíku vytvořeného s Oldřichem Kulhánkem k Masarykovu výročí. V paměti mi utkvěla i známka s autoportrétem Ludvíka Kuby – asi jedna z nejnáročnějších na zpracování. Impresionistická malba, nad kterou jsem musel dlouho přemýšlet. Nevěděl jsem, jak ji uchopit, a tak jsem zakázku nejdřív odmítl. Pak jsem to ale vzal jako výzvu,

jsme se od roku 1990, kdy jsme spolu dělali první společnou známku. Zřejmě jsem ho zaujal svou starší tvorbou a on si mě postupem času vybral jako výhradního rytce svých známek. Nakonec naše spolupráce trvala 22 let a kromě jediného jsem za tu dobu rytecky zpracoval všechny jeho návrhy. Pracovně jsme si velice rozuměli, věděl, co ode mne může očekávat, a znal také technologické záludnosti produkčního tisku. Po profesní stránce nechával věci na mně a já měl zase tolik odpovědnosti, abych zachoval jeho pojetí i rukopis. Panovala mezi námi vzájemná důvěra, dokázali jsme si navzájem vyjít vstříc. Česká známková tvorba zůstává u tradiční ocelotiskové tvorby, svět jde cestou ofsetu. Který směr je podle vás ten správný? Ve světě spíše vítězí ekonomická stránka věci nad tou kulturní. Já, nejen proto, že je to moje profese, považuji rytinu za tradiční součást výrazu známky. Nemám dobrý pocit ze známek zhotovených pouhým fotoreprodukčním procesem, často

27

věděl, na co všechno se má zeptat. Tato velice komplikovaná cesta k získání podkladových informací měla za následek, že jsem například velikost známky musel odměřit od filatelisty, který sbíral známky z USA. Nakonec známka vyšla a já se s ní poprvé setkal až u sběratele, který ji chtěl podepsat. Co dalšího chystáte? A máte ještě v oblasti známkové tvorby nějaký nesplněný sen? Nemám. Rád spolupracuji na každé známce, jejíž návrh je kvalitně zpracovaný, má zajímavé téma a poskytne i volnost pro mé vyjádření. Pro mne je tím splněným snem už jen to, že na rozdíl od dřívějších dob si mohu svobodně tvořit a netrápí mě žádná omezení. Nedávno jsem odevzdal poslední Kulhánkovu práci, známku k výročí narození Otty Wichterleho, a teď jsem dokončil i práci na známce Mariny Richterové, která je věnovaná Franzi Kafkovi. Do budoucna se pak těším na další podobné projekty.

Zkušený doručovatel je takový, co si zvykl na zlobu lidí, kterým „to zase doručil blbě“, a nechává ji vyšumět do prázdna. Jinak by se zbláznil. Zvlášť v takových situacích, kdy doručuje zásilky s barevnými pruhy, zvláště červeným a zeleným. Ty by v mnoha případech, dle mínění adresátů, neměl raději doručovat vůbec. Jenže co naplat, pošťák musí. Je to jeho práce. Nejčastěji se zloba adresátů objevuje v případech skutečného zpoždění zásilky. To se v drtivé většině případů odehrává v okamžicích, kdy do poštovního systému vstoupí nějaká katastrofa. Kupodivu pád vlády tok zásilek nijak neohrožuje, musí jít o katastrofu dopravní nebo přírodní. Tyto katastrofy se naštěstí neodehrávají plošně po celém území, jenže pošta je trochu jako pavoučí síť. Její nitky se sbíhají ze všech koutů republiky a celého světa. A stačí, že se v jakékoliv části sítě objeví nějaká trhlina, a hladký chod zásilek se zasekne. Logicky se to stalo i při letošních povodních. Jenže z pohledu míst, kam velká

Štěpán Adámek

voda nepřišla, vypadá případný výpadek zásilek jako šlendrián. „Tady je přece klid a pohoda, tak proč mi dopis od tetičky z Ústí nad Labem nepřišel včas?“ slyšeli občas poštovní doručovatelé.

jednoduše. V plánu je nákup devadesáti devíti kajaků z Kanady, dále tří rakouských parníků, patnácti polských vrtulníků a dvou ruských jaderných ponorek. Zatím sice nejsou peníze ani na ty kajaky, ale třeba nějakou korunu pustí Evropská unie.

Což o to, výtky lidí z míst, kde voda nebyla vidět, se dají pochopit, i když k nějakým zpožděním došlo výjimečně a v délce jednoho dne, horší je, když se do pošťáků pouštěli přímo lidé ze zatopených oblastí. Pošta k nim chodila stále, ale přeci jen o něco později. Na jednu stranu je pěkné, že lidé považují pošťáky za něco jako hasiče, policisty a vojáky, vycvičené na nejobtížnější mise v horách plných zakopaných talibanců a patřičně vyzbrojené nejmodernější technikou a bezpilotními letouny pro cílené bombardování, ale pošťáci navzdory veškeré snaze a slušivé uniformě prostě hasiči, policisté ani vojáci nejsou.

Samozřejmě si dělám legraci. Pošta se jen těžko může vybavit technikou pro zvládání velké vody a jiných přírodních katastrof. Motorový člun ukrytý na půdě každé vesnické poštovní budovy je sice zábavná představa, ale finančně je to naprostý nesmysl. I tak dokonalý systém, jako je u nás tradičně pošta, se prostě musí s pokorou sklonit před přírodní katastrofou. I když pošťáci dělají, co mohou, vodu ani vítr prostě neporazí a na ty vrtulníky vážně nejsou peníze. A nějakou tu nadávku na zpoždění holt umí zkušený pošťák skousnout. Je to jeho práce.

Po každé velké vodě se lidé ptají, jak se pošťáci připraví na další povodeň, aby tentokrát chodily zásilky včas. No, jak,

Každopádně, kdybyste náhodou věděli, jak dostat z Kanady zadarmo ty kajaky, dejte vědět.

28

Zemská výstava

Zemská výstava

Poštovní zajímavosti

Nepropásněte Zemskou výstavu Už jste navštívili Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě? Pokud ne, máte jedinečnou příležitost. Letošní léto je totiž ve znamení Zemské výstavy jižní Čechy – Horní Rakousko 2013. A prostřednictvím Poštovního muzea událost podporuje také Česká pošta. Petra Králová

Poštovní muzeum, jehož pobočku najdete v areálu cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, rozhodně stojí za to navštívit. V oficiálním průvodci se dočtete, že na téměř dvou tisících metrech čtverečních představuje historii a vývoj poštovních služeb, že obdivovat můžete poštovní stejnokroje, vývěsní štíty, poštovní schránky, pokladny, telekomunikační přístroje i unikátní sbírku kočárů a saní, prostě vše, co souvisí s poštovním životem. Expozice je to vskutku rozsáhlá a každý si dozajista najde to „svoje“. Prázdninovou návštěvu posledních pár let navíc zpříjemňovala i Letní poštovní detektivka, oblíbená atrakce pro děti i dospělé. Letošní rok má pauzu, budou tady jiná silná lákadla. Od konce dubna do konce října 2013 se nejen zde, tedy ve Vyšším Brodě, ale i v dalších třech městech koná česko-rakouská Zemská výstava. Pokud se tedy rozhodnete Vyšší Brod navštívit, nudit se nebudete. Čtyři zastavení zemské výstavy Český Krumlov, Vyšší Brod, Bad Leonfelden a Freistadt – čtyři města, která

Archiv České Pošty

svými mimořádnými expozicemi i doprovodným programem zvou k návštěvě Zemské výstavy. Největším lákadlem Vyššího Brodu je bezesporu Závišův kříž, výjimečná památka, která vedle českých korunovačních klenotů a relikviáře sv. Maura patří k nejcennějším historickým klenotům v českých zemích. K vidění je v Rožmberské oratoři cisterciáckého kláštera. Veřejnost si Závišův kříž mohla naposledy prohlédnout v 70. letech 20. století na Pražském hradě. Vyšebrodský klášter se na rozsáhlou akci pečlivě připravoval, proto si jako jedni z prvních můžete prohlédnout i zrenovovaný interiér chrámu, jehož rekonstrukce trvala bezmála dva roky. A dostanete se i do veřejnosti dosud nepřístupných prostor, například do gotické kapitulní síně, kde je pochován Záviš z Falkenštejna. Areál kláštera láká i na další památky – v klášterním muzeu jsou vystaveny deskové obrazy Madony Vyšebrodské či Madony Zlatokorunské a další gotické malby a plastiky. Obrazová galerie představuje umělecká díla Petra J. Brandla, Jana

i Zemskou výstavu mohou zájemci postupně nAVŠTÍVIT OD 26. DUBNA DO 3. LISTOPADU LETOŠNÍHO ROKU. Je otevřena sedm dní v týdnu. Více informací včetně připraveného doprovodného programu najdete na www.zemskavystava.cz. Akce Poštovního muzea jsou k dispozici na www.postovnimuzeum.cz. Zemské výstavy mají v Rakousku dlouholetou tradici, se kterou se začalo již v 60. letech minulého století. V letech 70. se mezi pořadateli objevilo i Horní Rakousko, postupem času začali pořadatelé přibírat partnery ze sousedství.

29

Kupeckého a dalších barokních mistrů, v Rožmberské galerii jsou k vidění vyobrazení některých členů mocného jihočeského rodu Rožmberků. Prohlédnout si můžete jednu z největších a nejkrásnějších klášterních knihoven České republiky, a pokud patříte mezi milovníky flóry, v obnovené rajské zahradě na vás čekají historické odrůdy růží a lilií. Dalším zastavením Zemské výstavy je Český Krumlov. V nově zpřístupněné židovské synagoze najdete expozici „4 fotografové, 2 země, 1 region“. Expozice místního regionálního muzea „Co by, kdyby“ představuje plány a projekty regionu, které z nejrůznějších důvodů nebyly realizovány. Rakouský Bad Leonfelden se v prostorách bývalého měšťanského špitálu věnuje dějinám lékařství a sociální oblasti, ve Freistadtu se aktivity koncentrují do budovy místního pivovaru. Tématem je měšťanský život a rozvoj obchodu. Pokud se rozhodnete město navštívit, rozhodně si nenechte ujít prohlídku samotného pivovaru – seznámí vás zde s procesem výroby piva a ochutnat můžete i gastronomické speciality obou oblastí. Unikát v muzeu, jízda kočárem i let balonem „Závišův kříž – Vyšší Brod“ se jmenuje poštovní známka, kterou Česká pošta vydává 29. května. Od 1. června do 31. října představí vyšebrodské Poštovní muzeum návrhy známky s motivem slavného relikviáře, které vytvořil významný český grafik a rytec Miloš Ondráček a jehož nedávným počinem byla i tvorba nové prezidentské známky. Součástí expozice budou také návrhy obálky prvního dne s motivem sv. Petra z rubové strany vyšebrodského kříže. „Zemská výstava je velkou kulturní událostí, proto jsme na konci června pro návštěvníky muzea zcela výjimečně připravili opravdovou raritu. Mohli totiž spatřit jeden z nejcennějších sbírkových předmětů našeho muzea, unikátní osmdesátiblok Modrých Merkurů, prvních novinových známek světa z roku 1851,“ říká Jan Galuška, ředitel Poštovního muzea. Protože jde o unikát světový, jeho cena se dá stěží odhadnout. I proto jsou Modré Merkury vystavovány zcela

Klášter ve Vyšším Brodě.

výjimečně. Další lahůdkou byla podle jeho slov slavnostní jízda žamberského poštovního dostavníku z Vyššího Brodu do Bad Leonfeldenu a zpět, která proběhla za velkého mediální zájmu v sobotu 27. července. Jako památku na nevšední zážitek si náv štěvníci mohli odnést příležitostnou dopisnici, v Poštovním muzeu byla stejného dne zřízena poštovní přepážka s příležitostným poštovním razítkem. Není však třeba popisovat pouze zážitky `v čase minulém. Poštovní muzeum se stálou expozicí nabízí nevšední pohled na historii pošty po celou sezónu.

Let poštovního balónu

Kromě mimořádné sbírky kočárů tak návštěvníky překvapí stovky exponátů od středověku po současnost. Je však třeba ještě připomenout, že závěrečnou akcí muzea k Zemské výstavě bude slavnostní let horkovzdušným balónem České pošty s balónovou (leteckou) poštou. „Let se uskuteční v průběhu srpna, přesný termín určíme podle aktuálního počasí a zveřejníme ho na webových stránkách Poštovního muzea,“ dodává Galuška. I k této akci Pošta vydá příležitostnou poštovní dopisnici s přítiskem, její prodej byl zahájen už 1. června.

30

Modrý Merkur

Modrý Merkur

31

Poštovní historie

Osmdesátiblok prvních novinových známek světa Unikátní exemplář – osmdesátiblok prvních novinových známek světa, tzv. Modrých Merkurů z roku 1851 – se do Poštovního muzea dostal krátce po druhé světové válce spolu s dalšími filatelistickými materiály, které pocházely z konfiskátů spravovaných Fondem národní obnovy. Poštovní muzeum

i osud jménem kamila Téma volně zpracoval Vítězslav Houška v knize Merkur nese smrt, vydané v roce 1972 nakladatelstvím Naše vojsko. Režisér Petr Schulhoff v roce 1974 natočil podle scénáře, který napsal s Libuší Váňovou, film Osud jménem Kamila. V kriminálním thrilleru, inspirovaném naší událostí, se objevila řada známých herců, napří-

Zdaleka nejcennější byl právě osmdesátiblok prvních novinových známek světa, který se stal součástí nové známkové expozice Poštovního muzea, otevřené 22. prosince 1953 v bývalém klášteře beuronských benediktinek Zvěstování Panny Marie u kostela sv. Gabriela v Praze na Smíchově. Tam zůstal až do 17. března 1970, kdy došlo v jednom z výstavních sálů k loupežnému přepadení, při němž byl z nástěnného panelu odcizen.

klad Jiří Klem, Renata Doležalová, Marie Drahokoupilová a Zdeněk Ornest. Pan Vítězslav Houška byl spisovatel, novinář, překladatel a karikaturista. V letech 1966 až 1991 šéfredaktor časopisu Filatelie. Jeho kniha inspirovaná případem vyšla opět v roce 2006

Rozsáhlé policejní vyšetřování, které se vzápětí rozběhlo, skončilo naštěstí úspěšně. Pachatelé byli dopadeni a cenný sbírkový předmět se nepoškozený vrátil již 24. července téhož roku do muzejního depozitáře.

jako prémie pro členy Klubu Filatelie. Do jaké míry obě umělecká ztvárnění odpovídají skutečné události, nechávám na divácích a čtenářích.

Poštovnímu muzeu se díky této neblahé události dostalo dosud nebývalé publicity. O případu podrobně refero-

vala téměř všechna média, například Svět v obrazech z 12. května 1970 vyšel s titulním listem Loupež v Poštovním muzeu. Osmdesátiblok Modrých Merkurů byl poté na dlouhá léta uložen do trezoru a vystaven až na Světové výstavě poštovních známek Praga 1978. Také jeho další prezentace byla oproti minulosti velmi omezená a docházelo k ní většinou jen při světových nebo mezinárodních výstavách poštovních známek v Praze a Brně. Výjimku tvořilo jen jeho představení na prestižní výstavě světových filatelistických rarit MonacoPhil 2004, která se koná jednou za dva roky v Monackém knížectví.

32

Modrý Merkur

Modrý Merkur

Poštovní historie

Merkury paní Léblové aneb Světový unikát v rukou lupičů Kariéra řeckého boha Herma, jinak též římského Mercuria, nezačala zrovna vzorně. Tento syn vládce Olympu Dia a bohyně Maie, dcery Atlantovy, ukradl svému bratrovi Apollonovi stádo padesáti krav. Jan Galuška

Věštec Apollon ho však odhalil a Hermes musel krávy vrátit. Cestou k ukradenému stádu jej však okouzlil hrou na lyru, kterou mu výměnou za stádo daroval, a ještě mu přidal zlatou berlu přinášející štěstí. Hermes neboli Merkur se stal jako nejobratnější z bohů jejich poslem, ale také ochráncem cest, pocestných, obchodu a ovšem také zlodějů a křivopřísežníků. Přirozeně nikoliv ti posledně jmenovaní, nýbrž právě cesty a pocestní přivedli tohoto jinocha s okřídleným kloboukem a topánky k ochraně poslů a pošty, jejímž symbolem a jednou z ikon se stal. Lupiči v Poštovním muzeu onoho neblaze památného dne v roce 1970 však tuze doplatili na neznalost antické mytologie, Merkur nakonec dal přednost tomu lepšímu ze svého božského pověření. Zobrazení boha Merkura vybrala rakouská poštovní správa v průběhu roku 1850 pro novinové známky, které vznikly podle návrhu proslulého rytce a grafika Josefa Axmana, brněnského rodáka. Platit začaly 1. ledna 1851. Nenesly označení hodnoty, neboť se prodávaly pouze vydavatelům novin, a to po celých přepážkových listech o sto kusech. Hodnoty se odlišovaly barvou, Modré Merkury sloužily pro zasílání jednoho výtisku, proto se lepily zpravidla přímo na noviny, pro svazek

Tomáš Vosolsobě, 1977

10 výtisků sloužily známky v barvě žluté a pro 50 v barvě růžové. Lepily se na pásku s adresou odběratele. Je třeba připomenout, že v té době neexistovala žádná ústřední distribuce tisku či podobný podnik. Všichni vydavatelé zasílali svým abonentům, ať již jednotlivcům či třeba trafikantům, noviny sami. Pošta měla ze zákona pro přepravu a doručování tisku monopol, na druhé straně byla novinová sazba pro vydavatele cenově výhodná. Periodik vycházelo u nás v porovnání s dneškem málo, pouhých pár desítek, a také náklad byl v porovnání s dneškem téměř mizivý, například Pražské noviny měly v roce 1855 náklad 1300 výtisků a 1256 předplatitelů. Nejvíce se celkem přirozeně dochovalo Merkurů modrých na jednotlivých výtiscích novin, neboť papírové pásky na svazcích novin a časopisů s Merkury ostatních barev adresáti zpravidla zahodili. Sběratelsky cenné jsou však modré známky v celcích – páskách a blocích či částech tiskových listů. Osmdesátiblok Modrých Merkurů, hrdina našeho příběhu, je světový unikát a je chloubou sbírek našeho muzea. Je to poštovně neupotřebená dolní část přepážkového archu (který byl čtvrtinou archu tiskového), znalecky odhadnutá na 80 tisíc eur. Celý

přepážkový arch o 100 kusech by měl být ve vídeňském archivu poštovních cenin, ale nikdo jej nikdy neviděl a rozhodně nikdy nebyl nikde vystavován. V osudné úterý 17. března 1970 přišli do muzea v Holečkově ulici 10 na pražském Smíchově dva mladíci. Nebyli zde poprvé, neboť již den předtím navštívili expozici, umístěnou v bývalé kapitulní síni, a se zájmem si prohlíželi první známku světa, slavnou anglickou „Black penny“. Takový zájem byl vskutku nevšední, z původních rozsáhlých výstavních prostor z roku 1933 totiž v té době zbývalo ubohé torzo, vlastně jen jeden výstavní sál s expozicí poštovních známek a s ukázkou sbírkových předmětů z historie pošty, otevřený ke Světové výstavě poštovních známek Praga 1968. Návštěvníci se spíše trousili, než chodili, do roka jich bylo sotva pár stovek. Opět se jich ujala kurátorka paní Věra Léblová a doprovodila je do výstavního sálu. Asi po hodině se v šoku a s pláčem připotácela do knihovny, která v té době sloužila jako pracoviště všem zaměstnancům muzea. Teprve po chvíli byla schopná vypovědět, co se vlastně stalo. Z mládenců, vydávajících se za filatelistický dorost, se vyklubali otrlí

loupežníci. Starší z nich se jí snažil zabavit a zaujmout zdánlivě odbornými dotazy a ten druhý pomocí předem připraveného háčku – česky se tomu říká odborně „forichtung“ – tahal onen skvost – osmdesátiblok Modrých Merkurů – z jednoho ze skleněných panelů uprostřed výstavního sálu. Ke vší smůle byly Merkury nainstalovány právě tam, většina ostatních známek se nacházela v relativně bezpečných výstavních skříních. Paní Léblová si toho samozřejmě všimla, protestovala, snažila se je přesvědčit, aby nekradli, ale bylo to málo platné. Naopak, starší začal být agresivní, fyzicky jí napadl a přikázal jí sedět a mlčet. Pohrozil, že ji zabije, pokud bude odporovat a vyhlásí poplach. Mladšímu se podařilo Merkury úspěšně vytáhnout a dal se s nimi na útěk. Starší ho následoval, ale za chvilku se vrátil, aby se přesvědčil, že paní kurátorka je na místě a nevolá o pomoc. Vedoucí Poštovního muzea pan Karel Adler ihned, jak se vzpamatoval z utrpěného šoku, volal kriminálku a své nadřízené. Za pár minut již bylo muzeum plné příslušníků v uniformách i v civilu a rozjelo se vyšetřování, které svým rozsahem v případě podobných trestných činů nemělo obdoby. Ujala se jej federální kriminální ústředna a ruku k dílu přiložil i proslulý pražský Maigret, major Kalivoda z Bartolomějské ulice. Ihned byly zvýšeny již tak přísné kontroly na hranicích. Kdo byli ti lupiči a jaké měl celý příběh pozadí? Za vším stál nejstarší bratr oněch dvou pachatelů, osmadvacetiletý pražský taxikář Josef Winter. Rozhodl se emigrovat za svou přítelkyní, která v té době již žila v Itálii. Taková proslulá filatelistická rarita by se jistě pro začátek hodila, neboť by se velmi dobře prodala kdekoliv na filatelistickém trhu. Krádeží pověřil své bratry, devatenáctiletého mechanika výpočetních strojů Viktora a o dva roky mladšího učně Ladislava. Za lup jim vyplatil sto korun. Iniciátor loupeže byl koncem března dopaden při pokusu vycestovat v kufru automobilu jednoho řeckého diplomata na hraničním přechodu v Nové Bystřici. Za cestu měl zaplatit

33

Paní Věra Léblová pořádá sbírku příležitostných poštovních razítek.

tisíc dolarů. Bylo to asi na udání a v souvislosti s vyšetřováním pašování starožitností, do kterého byli všichni zapleteni. Výslechy a otisky prstů jednoho z mladších bratrů, zanechané na místě činu, přivedly kriminalisty na stopu a nakonec i ke šťastnému objevu neporušeného osmdesátibloku. Skryli jej za obrazem v bytě taxikářovy přítelkyně a čekali na vhodnou příležitost, jak jej prostřednictvím komplice vyvézt. Příběh je to ve skutečnosti velmi smutný, poznamenaný dobou, začínající „normalizací“, nezřízenou žádostivostí po penězích, snadném životě, krutostí, bezohledností, ale možná také touhou po svobodě. Ve své době byl, jak se dnes říká, velice „medializován“. Resort spojů a Svaz československých filatelistů dokonce vypsaly na dopadení pachatelů odměnu ve výši několik desítek tisíc korun, což byla věc nebývalá. Jaký byl další osud protagonistů našeho příběhu? Pachatelé stanuli již v září roku 1970 před soudem. Josef dostal deset, Ladislav osm a nejmladší Viktor tři roky. Pochopitelně všichni nepodmíněně. Vedoucí pan Karel Adler byl přinucen odejít do předčasného

důchodu. Poštovní muzeum mělo namále, ostatně nikoliv poprvé ve své historii. Uvažovalo se o jeho zrušení a převedení sbírek do některého z velkých muzeí. Expozice v Holečkově ulici byla uzavřena na dlouhých 8 let až do Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1978. Osmdesátiblok Modrých Merkurů se má dobře, odpočívá, je v bezpečí a Poštovní muzeum jej vystavuje pouze při výjimečných příležitostech, jako jsou právě světové výstavy nebo na mezinárodní výstavě Klubu světové filatelistické elity MonacoPhil 2004. Tam všude je ve společnosti těch nejslavnějších světových filatelistických rarit, třeba Mauritiů z britské královské sbírky. A paní Věra Léblová? V Poštovním muzeu pracovala jako kurátorka od 1. července 1961 do 31. prosince 1978 a pak ještě, již na penzi, jako uklízečka a výpomocná síla až do konce roku 1993. Byla to zlatá, obětavá a ochotná paní. Poznal jsem ji hned první den svého příchodu do muzea v únoru roku 1977. Nám, mladším kolegům, byla vždy ochotna vypomoci v tísni, což se, vzhledem k našemu tehdejšímu mládí, stávalo poměrně často. Jen jedno neměla ráda, a to když ji někdo požádal: „Paní Léblová, vyprávějte, jak to tenkrát bylo.“

34

Rozhovor: Pavel Roušar

Rozhovor: Pavel Roušar

Rozhovor

pavel roušar: „Lidé musí vystoupit ze svých bublin.“

Rozhovor se starostou Újezda nad Lesy, který se ke starostování dostal díky mediálně známé kauze kolem devíti-jamkového golfového hřiště v Klánovicích. Petr Králík

35

36

Rozhovor: Pavel Roušar

Co se vám vybaví, když se řekne Újezd nad Lesy? V minulosti převážně turistický cíl – Klánovický les. V současnosti obec, kde již dlouho žiju a kde mám práci, rodinu a přátele. Jako kluk jste si určitě s ostatními dětmi hrával na policajty a zloděje. Co jste býval častěji – policajt, nebo zloděj? To jste mě zaskočil, ale pokud si dobře vzpomínám, tak policajt. Dětství jsem

Rozhovor: Pavel Roušar

co dál. Jako jediná možnost se ukázalo vstoupit do lokální politiky a téma zviditelnit touto cestou – a tak vznikla platforma Otevřený Újezd. A ta vyhrála volby? Nejvíce hlasů dostali občanští demokraté, nám se však podařilo sestavit koalici s TOP 09 a ČSSD a já byl zvolen starostou. Letos na jaře se nám společnými silami podařilo dotáhnout kauzu klánovického golfu do zdárného konce – magistrátní úředníci posvětili definitivní změnu územního

Nemáte obavy, že po příštích volbách bude všechna vaše práce smetena ze stolu a věci se vrátí do starých kolejí? Tuto hrozbu si samozřejmě uvědomuji. Může přijít nové vedení, nový starosta, a všechno obrátí vzhůru nohama. Že to není planá představa, dokazuje již teď opozice třeba právě co se týče Agendy 21 – jednak jde o naprosté nepochopení věci, jednak nejspíše někteří považují udržitelný rozvoj za sprostá slova. Na druhou stranu se domnívám, že současná transparentnost vedení obce a elektronizace

pravomoci a zodpovědnost na jednotlivce k tomu povolané a delegovat do systému celou strukturu agendy. Opozice kritizuje to, že ze strukturálních fondů tečou peníze pod záminkou zvýšení transparentnosti do elektronických nástrojů a mobilních aplikací, zatímco výmoly na silnicích se prohlubují. Součástí naší volební kampaně bylo, že přejdeme na vícezdrojové financování, protože do té doby měl Újezd peníze jen z pražského magistrátu. Když jsme přišli na radnici, začali jsme zjišťovat, na jaké jiné zdroje bychom se mohli orientovat. Naší strategií je využívat obecní prostředky pouze jako povinnou spoluúčast ve větších projektech – například z Evropských strukturálních fondů nebo jiných veřejných dotačních programů. To znamená, že z našeho rozpočtu přispíváme třeba sedm nebo deset procent a 90 procent je z jiných zdrojů. Náš v tuto chvíli největší program, o který se ucházíme, se jmenuje eÚjezd. Postavili jsme ho ve spolupráci s InStrategy, protože považujeme transparentnost i systematičnost za důležitou. Děje se to i v jiných obcích. Smyslem je umožnit nebo zlepšit elektronickou komunikaci mezi úřadem a občany. Je načase, aby lidi nemuseli na úřad tak často osobně docházet a mohli si své záležitosti vyřizovat jednoduše z domova.

„Za naprosto nejdůležitější považuji slušnost a odhodlání dělat svou práci na maximum, časově i psychicky. I když se vyskytnou překážky, je důležité držet „svůj směr“.“

prožil na vesnici, máma byla učitelka, táta pracoval jako vedoucí na Státním statku a pak krátce na úřadě, takže já byl spíše takový slušňák.

plánu a výstavba golfového hřiště tak je s konečnou platností znemožněna. Jednoduše řečeno, jediné, co zde může „vyrůst“, jsou další stromy.

Co vás přivedlo ke starostování? Cesta ke starostování byla trochu delší. V době, kdy jsem se do Újezda přistěhoval, se zrovna rozbíhala mediálně známá kauza „klánovického golfu“ (viz box Kácet, či nekácet?). Nebylo mi lhostejné, co se dělo. Společně s Újezdskými jsme založili občanské sdružení Újezdský STROM, které se snažilo kácení klánovického lesa kvůli soukromému golfovému hřišti zabránit. O slovo se začala hlásit občanská společnost.

Jak dlouho se tedy kauza táhla? Celkově okolo osmi let.

Jak silně byl její hlas slyšet? Náš boj bych přirovnal k boji Davida s Goliášem, v tomto případě v podobě pražského magistrátu v čele s Pavlem Bémem. Došlo to tak daleko, že politici zkoušeli hlas veřejnosti různými právními kličkami zlomit a obejít, a to i přesto, že naši petici podepsalo na 23 tisíců lidí, včetně významných osobností veřejného života, například Medy Mládkové či Jiřiny Šiklové. Magistrátní úředníci byli hluší. V roce 2010 jsme všechny možnosti občanského „vzdoru“ vyčerpali. Rozhodovali jsme se,

Boj o les jste vyhráli. Jaké další cíle si jako starosta kladete? Systémové pojetí veřejné správy. Přistoupili jsme k Agendě 21, což je program snažící se zajišťovat principy udržitelného rozvoje na regionální úrovni. To je pro nás aktuálně nejdůležitější – dosáhnout ve veřejné správě pomocí digitalizace transparentnosti, ve výsledku dostupnosti pro každého občana. Podle mého je to jediný způsob, jak umožnit lidem, aby skutečně spolurozhodovali o své obci. To souvisí s transparentností financí, s veřejnými projednáváními, kdy lidi vtahujete do veřejného prostoru a nasloucháte jejich názorům. Když je pětadvacet lidí z třiceti lidí proti, a přesto se s projektem pokračuje, je evidentně něco v nepořádku. Politika by občany neměla znechucovat. Daří se nám to možná také proto, že upřednostňujeme témata obce před politikařením a pletichařením.

vytvářejí určitě standardy, které se už těžko budou vracet zpět – nejde zrušit audionahrávky ze zasedání, videopřenosy či interpelace, to vše již nějakým způsobem zakořenilo, lidé si na to zvykli. Navíc jsou tu aktivní lidi – „občanská společnost“, která má zkušenost, že její úsilí může být nakonec úspěšné a že si nemusí nechat všechno líbit. Co se nedaří? Přál bych si, aby vše šlo mnohem rychleji, ale nedaří se mi to. Narážím na staré způsoby řešení problémů. Vydáme spoustu energie na komunikaci s opozicí a zkratkovitě to vede k tomu, že se vytrácí ochota debatovat. A to je špatně. Opozice neunesla, že ač vyhrála volby, nedokáže s nikým najít společnou řeč, respektive principiálně odmítá vše, ačkoli by se v bodech strategického plánu našla témata, která jsou jí blízká. Problémem je také to, že jsme „křehká“ koalice a k hlasování potřebujeme i nezávislé kandidáty, tudíž, jak se říká, „nejste tak zcela šéfem ve své firmě“.

RndR. Pavel Roušar RNDr. Pavel Roušar je starostou MČ Praha 21 – Újezd nad Lesy. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Po roce 1989 založil firmu na distribuci letáků. V roce 2001 firmu odprodal společnosti Agentura pro distribuci a marketing s.r.o., kde poté pracoval jako výkonný ředitel do roku 2005. V oblasti veřejné činnosti působil jako předseda občanského sdružení Újezdský STROM, po zvolení do funkce starosty

Jakým způsobem vedete radnici? Jsem vystudovaný matfyzák a založením spíše technokrat, takže pro mě je důležitá systematizace. V podstatě jsme začali na „zelené louce“. Snažím se delegovat

MČ Praha 21 v roce 2010 své členství ve sdružení pozastavil. Funkci starosty zastává jako nestraník za sdružení Otevřený Újezd. Je ženatý.

A občan Újezda nad Lesy po tom touží? Možná že v první fázi po tom netouží, protože o tom nepřemýšlí. Podle mého je ale důležité i pro vnitřní fungování radnice, aby byla progresívní, měla směr a vývoj a snažila se zlepšovat svou práci. A to je o postupných, drobných, dílčích krocích. Dám příklad: v roce 2010 jsme oskenovali všechny smlouvy a jednu po druhé je dali na web. To je v pořádku, ale jsou to pořád jen papíry, které musí někdo vzít a oskenovat. Ideální by bylo mít smlouvu rovnou v digitální podobě – text i podpis. K tomu fulltextové vyhledávání a filtraci podle data, zadaných témat nebo dalších parametrů. A v tu chvíli si každý občan může úplně jednoduše podle svého zájmu sledovat, co ho zajímá. Tudy podle mého vede cesta vpřed. My jsme někde v polovině a od skenování máme zatím jen nakročeno dál.

37

A projekt eújezd je tedy o těch dalších krocích? Ano. Jako občanské sdružení jsme chodili v roce 2010 s našimi členy na veřejná zasedání zastupitelstva a ani jsme si je nesměli nahrát. Projekt eÚjezd směřuje k tomu, aby občan mohl na dálku a pohodlně komunikovat se zastupitelským úřadem pomocí internetu a mobilních aplikací, zapojovat se, vyjadřovat svoje názory, sledovat, co se děje, být u všeho, co ho zajímá. Konkrétně bude moci sledovat zasedání zastupitelstva on-line (premiérově jsme to vyzkoušeli v září 2011), bude si moci kdykoli elektronicky vyžádat jeho přesný průběh, podklady k budoucím jednáním, bude se moci sám k tématům jednání vyjadřovat, bude moci sledovat, co se děje nebo chystá v okolí jeho domu, posílat podněty a náměty k opravám, údržbě, úklidu atd. Projekt počítá s umístěním dvou počítačových terminálů do veřejného prostoru. Mobilní aplikace umožní občanům hlasovat a zapojit se do spolurozhodování v městské části. Co aktuálního v současné době obec řeší? Momentálně děláme pořádek v agendách. V nejbližší době chceme přejít na dokument management systém, kdy od klasického sdílení dokumentu na síťovém disku přejde k systémovému úložišti, aby tak každý referent měl definovaný přístup k základním agendám, pro které pracuje, nebo ke své práci potřebuje. Je to revoluční myšlenka nejen ze samosprávního, ale i celorepublikového hlediska. V čem spatřujete budoucnost obce? Újezd by se měl stát klidným místem vhodným pro život vícegenaračních rodin s dětmi. To je dáno i zdejšími přírodními podmínkami. Problémem je frekventovaná centrální výpadovka na Kolín, i když historicky vzato nebýt této komunikace, osada „Oujezd“ by nikdy nevznikla. Je možné, že někdy v budoucnu vznikne obchvat, ale zatím je v nedohlednu. Újezd se sice nemůže prezentovat nějakým „byznysem“, nejsou tady větší podniky, což na jednu stranu škodí rozvoji obce, na druhou stranu ale za poslední dekádu zaznamenáváme demografický růst, počet dětí ve škole vzrostl o třicet procent.

38

Rozhovor: Pavel Roušar

i-předpisy a i-zakázky

39

Poštovní servis

i-předpisy a i-zakázky zjednodušují život podnikatelům Projekty pro malé a střední podnikatele nově doplňují portfolio moderních služeb České pošty, jimiž se podle evropských vzorů podnik vyrovnává s trvalým úbytkem výnosů z klasických poštovních služeb a zároveň přináší veřejnosti službu, která je jednoduše – užitečná. Marta Selicharová

i

Štěpán Adámek

i

Kácet, či nekácet?.

Co jsou to i–zakázky? Kolem devíti–jamkového golfového hřiště v Klánovicích se vedl několikale-

Újezd nad Černými lesy

I-zakázky představují unikátní systém,

tý spor. O zbudování usiloval soukromý

který dovede sofistikovaně sledovat za-

investor Forest Golf Resort Praha, po-

kázky již od 20 tisíc korun a v průměrné

kud by se projekt realizoval, zaujímal

hodnotě 80 tisíc korun.

§§

by plochu zhruba 13 hektarů v Klánovickém lese. Proti stála občanská sdružení, obyvatelé Klánovic a širokého okolí, klánovická radnice, odborná veřejnost i osobnosti veřejného života – poukazovali především na to, že vybudování golfového areálu by zničilo přirozený les a ohrozilo zachovalý ekosystém chráněné oblasti přírodního parku Klánovice – Čihadla. Letos na jaře došlo k průlomu – pražští zastupitelé schválili změnu územního plánu,

Co znamená váš projekt Desatero správného Újezďáka? Jde o projekt určený pro školáky, kdy obsahem „desatera“ jsou pro děti důležitá hodnotová témata – například že je nutné dodržovat pravidla, mít rád rodiče a pomáhat jim, pomáhat starším lidem, plnit dané sliby, nemluvit sprostě, mluvit pravdu, nebrat a neničit cizí věci, mít rád a chránit přírodu kolem nás, snažit se žít zdravě atp.

podle kterého zůstane v Klánovicích zachován les. Původně již v 90. letech získali golfisté v Klánovicích povolení na vybudování osmnáctijamkového hřiště. Ke stavbě z důvodu nedostatku financí nikdy nedošlo. Rozhodnutím magistrátu nebude vybudováno ani devítijamkové hřiště a celá kauza se tím uzavírá.

Byl jste již někdy odvoláván z funkce? Několikrát, a musím říct, že pro politika (ač to slovo nemám rád, protože ve zdejší společnosti evokuje někoho neprůhledného, prospěchářského, špatného) je to zkušenost k nezaplacení – uvědomíte si při tom, že je třeba mít ke své funkci pokoru. Podobnou zkušenost bych přál každému starostovi.

Co je podle vás pro starostování klíčové? Za naprosto nejdůležitější považuji slušnost. Já osobně dělám svou práci na maximum, časově i psychicky. I když se vyskytnou překážky, je důležité držet „svůj směr“. Hodně lidí mě považuje za teoretického snílka, a je pravda, že shánění potřebných peněz na kanalizaci či silnice je pro mě dřina. Ale v takové situaci je každý starosta – na všecko prostě není. Důležité je, že tady žijeme spolu a musíme se nějak společně domluvit. Místní lidi musí rozumět problémům, které tu máme a které se snažíme řešit. O těch se musíme naučit společně mluvit a přemýšlet, co dál.

Co jsou to i–předpisy? jako i-zakázky. Jejím cílem je zvýšit právní povědomí, a to především v případech, kdy podnikatelé nezaměstnávají svého „podnikového“ právníka, a přesto potřebují mít přehled o legislativním dění. jak se nejrychleji dostanete k aplikaci Obě služby si zákazníci mohou pořídit na jejich internetových stránkách, tedy www.i-verejnezakazky.cz a www.i-predpisy.cz a samozřejmě také na poštách. V případě i-zakázek si podnikatelé mohou vybrat ze tří různých kontraktů,

K tomu směřuje vaše cesta za transparentností? Přesně tak. Lidé musí vystoupit ze svých bublin. Já jsem z té své také vystoupil.

§§

Služba funguje na podobném principu

první je určen na měsíční užití aplikace,

Službu i-zakázky Česká pošta zprovoznila v dubnu letošního roku a jen za první dva měsíce ji začalo využívat více než 1500 českých podnikatelů. S touto odezvou podnikatelů je spokojený i vrchní ředitel divize ICTG České pošty Tomáš Ječný. Podle něj prospěšnost služby dokládají i první úspěšní žadatelé, kteří se stali vítězi ve veřejných zakázkách.

druhý je čtvrtletní a poslední pak na rok. Pořízení služby na jeden měsíc přijde zákazníka na 199 korun.

Od 1. července se k i-zakázkám připojila také služba i-předpisy, která přinesla sou-

hrn nejdůležitějších právních novinek tý kajících se podnikání a každodenní praxe. „I-předpisy přináší souhrn všech nejdůležitějších novinek i s právním výkladem odborníků. Informace chceme poskytovat tak, aby byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. Ve většině případů se věnujeme českému právu, nezapomeneme ale ani na právo evropské a mezinárodní. Jsme přesvědčeni, že nová služba bude stejně kvalitní jako i-zakázky a že o ni bude zájem,“ dodal T. Ječný.

40

Rodinná vinařství a firmy v obcích

Rodinná vinařství a firmy v obcích

41

Luděk Košut

Podnikání v obcích

rodinná vinařství a firmy v obcích Východně od města Břeclav, na moravském Slovácku po levém břehu hraniční řeky Moravy, se rozprostírá malebná krajina, jež se nazývá Podluží. Krajina, ve které obyvatelstvo v minulosti střídavě po dobách kulturního rozkvětu zažívalo hluboké pády do dob temných. Petr Králík

Zatímco se z Břeclavi pomalu blížím lokálkou k mému prvnímu cíli v Moravské Nové Vsi, formuluji si otázky, které budu pokládat místnímu nedůvěřivému lidu a to zejména majitelům malých rodinných živností – a jak má destinace napovídá, půjde zejména o vinaře. Z neznalosti místních poměrů si idylicky maluji obrázek lokálního vesnického vinaře s malou firmou, kterého v obci všichni znají, starosta udělá, co jim na očích vidí, a kulturní život ve všeobecné pospolitosti radostně bují. Nad krajinou protkanou viničními tratěmi a ovocnými sady se vznáší duch harmonie, který odráží bohatý komunitní život v malebných vesničkách, rozsetých po kraji. Na nádraží mě čeká první dáma zdejšího veřejného života, ředitelka Jihomoravské komunitní nadace Zlata Maděřičová, která moje naivní městské představy brzy uvede na pravou míru. Hlubokým hlasem mě

přivítá, zajiskří očima a už mě v nesnesitelném vedru táhne přes Moravskou Novou Ves na první návštěvu za Luďkem Košutem, který s bratrem Jaroslavem řídí rodinnou vinařskou firmu, jejíž existence je písemně doložená již z roku 1862. Luděk Košut ve vkusně zařízené společenské místnosti hovoří o fenoménu vína jako záruce zachování kontinuity bohatého spolkového života v oblasti, kde komunistický režim chtěl násilnou kolektivizací právě tuto kulturu zničit, protože se cítil jí být ohrožen. Zdejší situace po druhé světové válce byla v lecčems podobná situaci v Sudetech, ale na rozdíl třeba od Liberecka nebo Krušnohoří zde neměl odsun německého obyvatelstva tak vážné důsledky, protože na jižní Moravě byly vinice a ty nutí lidi pracovat celoročně. Vyžadují stálou péči od jara do zimy, a to znamená dřinu. Proto se na jižní Moravu nehrnuli dosídlenci s vidinou snadného a rychlého zisku.

V průběhu 90. let 20. stol. bratři Košutové dostudovali a postupně převzali v restitucích vrácené hospodářství po otci. „Je to prostě kulturní dědictví a my máme zemědělství v krvi. Neděláme to snad ani kvůli seberealizaci. Poděděné statky nevnímáme jako hmotné, ale jako duchovní,“ říká Luděk Košut. Po studiích šel pracovat do velké vinařské firmy v Hodoníně, ale spíše na zkušenou než z nutnosti. Rozdílů mezi městským provozem velkého podniku a menší rodinnou firmou vidí hned několik. „V továrně jste kolečko v hodinách, podřizujete se nějakému záměru a realizovat se můžete pouze ve vymezeném úseku, kdežto v rodinné firmě utváříte svou vlastní budoucnost. Kromě toho zaměstnáváte rodinné příslušníky a jeden člověk zvládne víc věcí, a to i profesně. Nemáme problém s dodržováním pracovní doby, protože žádná neexistuje. Když budu mít v podnikové vinotéce zaměstnanou prodavačku

42

Rodinná vinařství a firmy v obcích

Rodinná vinařství a firmy v obcích

Ivana Tomanová

Hrnčířství u Jaromíra Šorše

žena v roli vinaře je stále anomálie, která se na jižní Moravě dotýká mužské ješitnosti. „Když jsem jako holka začínala, byla jsem jen terčem posměchu, ale teď, když je po jedenácti letech jasné, že se mně daří a že jsem i dobrá vinařka, posměch se změnil v zášť.“ pouze na prodávání, je to pro mě strašně drahé. V rodině můžu mít za jedny peníze člověka na víc činností, a to je ideál.“ „Rodinná firma je jak neziskovka,“ komentuje to Zlata Maděřičová a dodává: „Komunitní nadace spojuje lidi, stejně jako víno spojuje lidi“. Místní život se na jižní Moravě nepodařilo paralyzovat ani za komunistů. Ve vinném sklepě šlo například těžko uplatňovat zákon o nepovoleném shromažďování. Co se týče Jihomoravské komunitní nadace, která podporuje místní rozvoj na Podluží, jsou rodinná vinařství

43

jejich strategickými dárci. „Víno je nápojem filantropů,“ chlubí se Zlata. Lidé, kteří chtějí víc peněz a pohodlí, odcházejí do měst. Ti, co zůstanou a podnikají zde, jsou časem postaveni před otázku, čím obohacují místní život. Luděk Košut nenabízí jednostranný pohled. „Každý řekne, že pro Zlín byl větší přínos Baťa než malý švec.“ Velký podnik v soukromých rukou se bude chtít v kraji prezentovat a bude to dělat ve velkém stylu. On sám by ale preferoval malá soukromá družstva, která by se zaměřovala třeba na

distribuci produktů drobných místních firem. „Když řeknu, že jsem pro oblast přínosem, budu považován za nafoukance, ale když řeknu, že nejsem, taky to nebude pravda, něco tady po nás zůstává.“ Od Košutů se přesouváme napříč obcí k dalšímu sídlu rodinného podniku Vinařství Tomanovi. Cestou mě Zlatka vysvětluje, jak významný vliv mají vinaři na občanský život na rozdíl od často skoro neznámých místních úředníků. Nenápadně tak naráží na místní poměry. „Nejvíc kvete místní život v obcích, kde záro-

veň funguje dobrá místní firma – u nás většinou vinařství, spolehlivá neziskovka a radnice s osvíceným vedením. Tam se udržuje a rozvíjí místní kultura a život. Tyhle tři složky od sebe nelze oddělit a ani bez jedné se místní život neobejde.“ U Tomanů nás vítá usměvavá ing. Ivana Tomanová, která už od svých 19 let sama řídí rodinnou firmu za podpory svých rodičů. Obhospodařuje 1,5 ha vinic a zaměřuje se na výrobu vysoce kvalitních přívlastkových vín, která vzhledem k malým šaržím označuje jako Moravská zemská vína. Kromě toho provozuje také pension „Domeček“, kde je možné pořádat různé firemní i osvětové akce a dva vinné sklípky určené pro návštěvníky, kteří se můžou v průběhu roku i aktivně účastnit prací na vinohradech. Hlavní klientelou nejsou místní, takže je v podstatě nezávislá na místním odbytu. „Lidi hledají něco bližšího na dotek, příjemnějšího, kdy se dostanou do kontaktu s vinařem. Ne

jako u velké firmy, kde mají podnikovou prodejnu a ta nemusí být zrovna otevřená, a když je, tak se vám blíže nemohou věnovat, protože nemají třeba čas,“ vysvětluje strategii svého podnikání.„Je to pro mě velký přínos, protože se potkávám se spoustou zajímavých lidí,“ a jako příklad ukazuje fotografii z návštěvy kanadské velvyslankyně u ní ve sklípku. Svůj přesah do obce už tak moc dobře nevnímá, protože radnice není slečně Tomanové příliš pozitivně nakloněna. Její nelehký úděl podtrhuje fakt, že žena v roli vinaře je stále anomálie, která se na jižní Moravě dotýká mužské ješitnosti. „A je to čím dál tím horší. Když jsem jako holka začínala, byla jsem jen terčem posměchu, ale teď, když je po jedenácti letech jasné, že se mně daří a že jsem i dobrá vinařka, posměch se změnil v zášť.“ A Zlatka si hned přisadí: „No prostě někteří starostové ještě nepochopili, jak

se počítají jejich výplaty. Na vsi podnikatel odvádí daně a ty určují výši dotace ze státního rozpočtu. Ale například teď pojedem do Moravského Žižkova a tam mají starostu osvíceného a ten se vůbec netají, že podporují i podnikatele, protože je to jejich chleba.“ Po cestě do sousedního Moravského Žižkova jsme se stavili v obci Krumvíř za místním hrnčířem Jaromírem Šoršem, který má dílnu v plechové boudě kousek za humny. Ve vstupní hale vás překvapí armáda podivných skřetů a jiných roztodivných motivů z hrnčířské hlíny. Pan Šorš ale vysvětluje, že tyto jeho „umělecké“ kreace jsou nutností, aby uživil sebe a svou rodinu, která je, jak jinak, součástí firmy. Na to nestačí produkovat klasické květináče, jejichž výroba měla v Krumvíři dlouholetou tradici. „Ty už dneska nikdo nechce, všichni chtějí umělé. A místní jsem stejně moc nepřijdou. Zaměřuji se na projíždějící návštěvníky našim krajem.“

44

Rodinná vinařství a firmy v obcích

Hazard v obcích

45

Téma

hazard – zakázat, či povolit střední cestu? Hazard a s ním spojené povolování heren je téma zajímající veřejnost, samosprávu i média. Obce dostaly veliké pravomoce, co se týká povolování a zakazování heren, a Poštovní kurýr zjišťoval u jejich představitelů, jak tyto pravomoce využívají. Jakub Večerka

„Mám pocit, že se vrací prvorepubliková morálka. Platí slovo a ten, kdo ředí víno vodou, je brzy rozpoznán.“ Firmu má pět let a veškerá výroba probíhá od začátku do konce zde v této boudě. Kromě rodinných příslušníků zaměstnává i několik lidí z okolí. Jeho práce ho ale evidentně naplňuje. „Nechci vydělávat peníze prací, která mě nebaví,“ říká. „Kdyby to tak bylo, dostalo by se to do těch šklebících se figurek a neměly by ducha.“ V Moravském Žižkově už nás čeká klan Maděřičů a starosta Josef Osička. Vinařství Maděřič vzniklo v roce 1993. Zaměstnává asi třicet lidí a obhospodařuje 30 ha vinic. Před pár lety zrekonstruovali bývalou socialistickou Jednotu v centru vsi na slušně vyhlížející penzion, který pojme i autobusové zájezdy. Je architektonicky propojen se sousedícím obecním kultur-

ním domem. Pro spolupráci soukromého a veřejného sektoru v této obci je to symbolické. Penzion láká i cyklisty z nedaleké podlužské vinařské stezky. Maděřičové jsou jedni z prvních dárců Jihomoravské komunitní nadace a těší se podpoře obce. „Podporujeme jakékoli aktivity, které do obce přitáhnou lidi. Jsme jedna z nejmladších obcí v kraji a nemáme historické památky. Kdyby se tady nic nedělo, bylo by tu úplně mrtvo,“ říká starosta Osička. Maděřič junior mě bere na prohlídku vinných sklepů plných nerezových tanků a také prvotřídního vína. Cestou nahlas uvažuje, jak se mu jeví současný vývoj v kraji z pohledu soukromého vinaře z malé obce na jižní Moravě. „Mám pocit,

že se vrací prvorepubliková morálka. Platí slovo a ten, kdo ředí víno vodou, je brzy rozpoznán. Lidi dneska už spíš ocení normální poctivé vinaře než žoviální tlučhuby.“ Přál bych si, aby se nemýlil. I poslední z vinařů, kteří nám věnovali čas, takřka legendární Radek Baloun z Velkých Pavlovic je dlouholetým dárcem místní nadace a má v ni důvěru. „Zlatka si jede svou – prostě dáš, nedáš, nic se neděje. Jsou nezávislí a nemusí se doprošovat na úřadech, které ještě smysl místní nadace nepochopily.“ O svých vlastních vizích pro svou rodinnou firmu promlouvá s neokázalou pokorou. „Můj úkol bude splněn, když předám majetky v pořádku a bez dluhů další generaci.“

Díky novému systému přerozdělování peněz z hazardu získávají nejenom obce veliké peníze – ty, které dříve herny musely odvádět na dobročinné účely (a které velmi často končily u občanských sdružení spřízněných s majiteli), nyní plynou do veřejných rozpočtů. Snad každá radnice vyhlásila boj proti hernám a jejich negativním vlivům – zvýšená kriminalita, drogy, závislost na automatech, ohrožování výchovy mládeže. Nyní ale nastává pro představitele obcí dilema – zakázat úplně herny a mít „klid“, nebo povolit herny a připravit se na zmíněné negativní vlivy za cenu vylepšení rozpočtu v řádech milionů? Při zjišťování situace Poštovní kurýr dospěl k výsledku, že převážná většina obcí se vydává střední cestou, a to je regulace heren ať už počtem, nebo místy, kde se herny smějí či nesmějí nacházet. Místostarosta ostravského obvodu Ostrava – Mariánské Hory a Hulváky Ing. Jiří Jezerský (TOP 09) vysvětluje: „Městské odvody nejsou ty, které vydávají obecní vyhlášku, která následně problematiku hazardu řeší, to může pouze obec, tj. statutární město Ostrava.“ Místostarosta dále informuje, že zastupitelstvo rozhodlo o omezení hazardu tak, že určilo lokality a ulice, na kterých se hazard nesmí provozovat. Toto

stanovisko bylo následně posláno Statutárnímu městu Ostrava. Opačnou cestou se vydali v Karviné – nevydávají seznam lokalit, kde je hazard zakázán, ale přesně definují čísla popisná, kde se mohou provozovat hazardní hry. Podle náměstka primátora Karviné Mgr. Petra Bičeje (ČSSD) není plošný zákaz heren správné řešení, neboť vznikají nelegální herny a obce přicházejí o peníze. Kromě zmíněných ulic, kde je hazard povolen, náměs-

AA A A AA

Maděřič junior a zrající šampus, původní receptura, kvasná fáze

Štěpán Adámek

tek Mgr. Petr Bičej upřesňuje další kroky v omezení hazardu, které Karviná prosadila: „Ukládáme provozovatelům plnění povinností, které spočívají v zákazu zobrazování herních symbolů na poutačích a výlohách a dále ve stažení světelných jackpotů z venkovních prostor.“ Jedním ze zastánců co největšího omezení hazardu je místostarosta Dačic Ing. Jan Bartošek

(KDU-ČSL), který dlouhodobě analyzuje etickou rovinu hazardu (negativní vlivy spojené s hazardem – drogy, kriminalita, násilí) s pragmatickou rovinou (finanční hledisko). Místostarosta Ing. Jan Bartošek tvrdí: „Strana, jejímž jsem místopředsedou je dlouhodobě konsekventní ve stanovisku k hazardu. Máme spočítáno, že hazard se státu ani obcím v dlouhodobém hledisku nevyplatí. Je to stejné jako s kouřením – stát pobírá ohromné zisky ze zdanění cigaret, ale vyplatí mnohonásobně víc na preparáty na léčbu rakoviny.“ Jak je tedy vidět, v České republice až na ojedinělé výjimky nenajdeme obce s úplným zákazem hazardu, stejně jako nenajdeme obce, které by nechaly hazardu úplně volnou ruku. Vidina lehce získaných peněz z hazardu v době škrtání rozpočtů je příliš lákavá na to, než aby se úplně zakázal. Zase na druhou stranu ve většině případů jde nadpoloviční část výtěžku z těchto „hazardních“ peněz do sportů a neziskových organizací. Co se týká budoucnosti, v té blízké zřejmě k razantním změnám nedojde a jde jen o to, aby byla nalezena optimální míra regulace, kde obce budou získávat peníze z hazardu, ale na druhou stranu dojde k co největšímu potlačení negativních jevů spojených s provozováním heren.

46

Tankujme levněji

Tankujme levněji

POČET ČS V ČR

TITULEK Pro a proti

tankujme levněji Pryč jsou doby, kdy stál litr benzinu pár korun. Pryč jsou i doby, kdy se dal koupit pod dvacet či třicet korun. Dnes se cena za litr naturalu a motorové nafty leckde blíží čtyřicetikorunové hranici. Ostrá konkurence jednotlivých společností s sebou ale přináší pozitiva, kterými jsou rozdílné ceny lišící se v řádech i několika korun. Při natankování plné nádrže tak může každý z nás ušetřit až stokorunu. Neutrácejme svoje peníze zbytečně v případech, kdy to není potřeba, jednoduše Tankujme levněji.

Perex

Kateřina Koubová, Jan Řiháček

Štěpán Adámek

Natural 95

34,90

Nafta

34,20

Nafta

34,20

Česká pošta spustila v polovině dubna letošního roku internetový portál tankujlevneji.cz, který řidiče informuje o cenách benzinu a nafty. Od července pak ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí ČR nově přináší data i o kvalitě pohonných hmot. Česká republika se tak zařadila po bok ostatních evropských států, ve kterých informační systém pro řidiče již několik let úspěšně funguje. prospěšnost na prvním místě První státní databázi cen pohonných hmot, aktualizovanou každých 24 hodin,

Natural 95

34,90

Nafta

34,20

čerpacích stanic, na které cestou narazí. Aplikace dokáže filtrovat i jednotlivé společnosti, proto když má někdo svou oblíbenou petrolejářskou firmu, není problém si vyhledat pouze ji. Pro časté uživatele je aplikace dostupná také na mobilních telefonech a tabletech. pokračujeme v rozšiřování V současné době obsahuje databáze přibližně 1300 čerpacích stanic, včetně těch dálničních. Postupně se monitoring bude rozšiřovat na 2200 pump z celkového počtu 3700 veřejných stanic. Česká pošta má

ven veřejnosti, stránky navštívilo přes 50 tisíc unikátních návštěvníků. O projektu informovala všechna hlavní média, vedly se diskuze na internetových portáPOČET ČS V DATA lech. Část veřejnosti se zpočátku mylně domnívala, že monitoring budou provádět pěší doručovatelé, listonoši. Těžko si ale představit doručovatelku s vozíkem se zásilkami třeba na dálnici D1. FINÁLNÍ POČET Tvrzení, že projekt výrazně zatíží provoz, V DATABÁZI vyvracejí zkušenosti z pilotu. Ten se uskutečnil na pražském a ústeckém depu. „Když jsme se o nové službě dozvěděli, tak jsme samozřejmě moc nadšení nebyli,

1 300

2 200

Zvýrazněná věta

Internetová aplikace umožní uživatelům získat přehled o cenách pohonných hmot v dané lokalitě a při delších cestách je k dispozici i plánovač trasy včetně vyznačených čerpacích stanic, na které cestou narazí.

zaštítila Česká pošta. „Projekt, který partnersky realizujeme s Ministerstvem průmyslu a obchodu, není výdělečný. Při zanedbatelných nákladech ale Pošta může ukázat, že dokáže být společnosti prospěšná i v oblasti, která pro ni není typická. Nepochybuji o tom, že během času bude aplikace populární, a to jménu České pošty jistě prospěje. Musíme o něj pečovat, aby si s ním zákazníci spojovali všechno, co je pro ně dobré a užitečné,“ řekl při představení projektu generální ředitel Petr Zatloukal. Prioritou projektu je, aby zákazníci – občané i firmy – dostávali na čerpacích stanicích kvalitní palivo za přiměřenou cenu.

Natural 95

34,90

347 700

źádné složitosti Internetová aplikace, dostupná na adrese www.tankujlevneji.cz, umožní uživatelům získat přehled o cenách pohonných hmot v lokalitě, kde se aktuálně nacházejí, popř. ve které si je chtějí vyhledat. Její ovládání je navíc zcela intuitivní, funguje na bázi interaktivní mapy. Stačí pouze kliknout na kraj, ve kterém si spotřebitel přeje zjistit údaje, a ihned se dozví, kde se vyplatí Natural 95 či motorovou naftu natankovat. Při delších cestách je řidičům k dispozici i plánovač trasy včetně vyznačených

na starosti technické řešení, tedy tvorbu a správu portálu, i samotný sběr dat. Každodenní monitoring bude ve výsledku zajišťovat na čtyři tisíce motorizovaných doručovatelů. Ti při své jízdě na pumpě zastaví a prostřednictvím SMS zprávy ze svého služebního telefonu odešlou aktuální data do systému. K dispozici mají jednoduchou šablonu, do které mají ceny standardních pohonných hmot vyplnit. Garantem obsahové části webu je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Na projektu dále spolupracuje Česká obchodní inspekce, která do systému dodává informace o provedených kontrolách jednotlivých čerpacích stanic a výsledky laboratorních testů s označením „Pečeť kvality“. Odborné komentáře přidá další spolupracovník, společnost ČAPPO (Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu). Inspirací k projektu se stal rakouský systém, který dříve fungoval v rámci spolupráce autoklubu a rakouské pošty. Nyní ho zajišťuje tamní státní správa a pumpaři sami musejí ze zákona denně hlásit své ceny. lidem podobná služba chyběla Novinka vzbudila velký ohlas veřejnosti. Jen za první den, kdy byl projekt předsta-

nevěděli jsme, co máme čekat. Ale ukázalo se, že žádné zásadní zdržení to opravdu není. V rajónu mám jen jednu čerpací stanici, kolegové jsou na tom v podstatě stejně, také mají jednu, maximálně dvě pumpy na trase. Není ani třeba vystupovat z auta, stačí jen zastavit a poslat SMS. Její formát je přednastaven, jde o interní označení pořadového čísla čerpačky na trase a pak je třeba doplnit dvě ceny, jednu u označení „N“ jako natural a druhou u „D“ jako diesel. Po odeslání vám přijde potvrzující SMS, že je buď vše v pořádku, anebo že jste zprávu odeslali ve špatném formátu. V tom případě musíte napsání zprávy zopakovat. Ceny posíláme vždy, tedy i v případě, že se od minulého dne cena nezměnila. Beru to jako zpestření, mám pak sám větší přehled o cenách pohonných hmot,“ popisuje novou službu v praxi řidič Luděk Fišer z Depa Praha 702.

Logo Tankuj Levněji + www.tankujlevneji.cz

48 48 |Tankujme Tankujlevněji levněji

reklama Téma |

Pro

Proti

HLAS LIDU HLAS BOŽÍ

zprávy é v s e t j e Uchováv vněji

le ě n z a r ý v

Z diskuze pod články zveřejněných v médiích.





Řeči pumpařů jsou ze stejného soudku jako vzdychání mobilních operátorů, proč nešlo volat levněji, jako výmluvy Novy, proč roky blokovala digitalizaci, jako úpění bank kolem případného zrušení nesmyslných poplatků. Prostě chtějí vydělávat na tom, že máme míň informací než oni, a očůrávají nás. Takže potlesk české poště.

Pošta by se hlavně měla naučit dělat pořádně to, co dělat má... ze 4 balíků za poslední týden, kde pošta garantovala doručení do druhého dne, dorazil v termínu jen jeden, ostatní tři až druhý nebo třetí den. Cena je samozřejmě expresní...

 Tyto nápady naprosto vítám. Ještě by tam mohli uživatelé dávat třeba hodnocení daných pump, protože moc dobře vím, kde v mém okolí benzínky šmelí a benzín je tam nekvalitní. Pak ale vyjedu mimo okres a sem... Takhle bych se podíval do aplikace, srovnal kvalita/cena a hotovo ;-) Jednou se dočkám doby, kdy budou takto hodnoceny a zmapovány všechny veřejné podniky jako hospody, obchody atd.

 Hmm, pumpařům se to nelíbí, ale mně se to LÍBÍ!

 Vydělají zákazníci a vydělá stát, protože na podezdřele levné benzínky si může došlápnout. S čím máte problém?

REKLAMA NEBO HAZARD

 To už je akt čirého zoufalství. Co všechno budou ještě pošťáci dělat? Pojišťovací agenty, rozvoz léků z lékáren, opisování cen benzínu? Nad tím vším jejich manažeři spekulují. A přitom by stačilo, aby pořádně rozváželi balíky, nosili babičkám důchod a vrátili se k roznášce novin a časopisů – čehož se krátce po roce 1989 moudře" " zbavili.

 Česká pošta dělá kde co. Jenom doručování pošty jí nejde moc dobře :D

 Hmm, a budou ještě mezi tím vším roznášením letáku, prodejem pojištění a opisováním cen na pumpách ještě i stíhat roznášet poštu?

Nechcete hledat důležité dokumenty? Aktivujte si Datový trezor. Víte, že veškeré zprávy jsou v datové schránce uloženy pouze 90 dnů? Aktivujte si Datový trezor na www.datovy-trezor.cz a vaše zprávy automaticky zůstanou v datové schránce tak dlouho, jak budete potřebovat. Usnadněte si práci s dokumenty a zároveň prodlužte jejich platnost.

49 49

50

Starosto, natoč video

Starosto, natoč video

51

Podnikání v obcích

Starosto, Natoč video 



Natocvideo.cz je pro obce příležitostí, jak získat autentický obsah, zapojit veřejnost a dát o sobě vědět zajímavým a účinným způsobem. Jan Kroupa

V roce 2004 se stalo něco, co navždy změnilo internet a způsob, jakým jsme byli zvyklí pracovat s informacemi. Vznikly první weby typu 2.0. Do té doby statická prezentace se změnila v interaktivní prostředí. Uživatel internetu přestal být pouhým příjemcem informací a stal se jejich tvůrcem. Internet tak získal nový rozměr. Začal vznikat uživatelsky garantovaný obsah a zcela nové platformy typu wiki (např. wikipedia), blogu a byl to také zárodek, který odstartoval evoluci sociálních sítí, éru Facebooku či YouTube. Ukázalo se, že tato změna má dalekosáhlé důsledky pro komunikaci firem, jednotlivců a samozřejmě i pro komunikaci měst a obcí. Bylo jen otázkou času, kdy princip 2.0 opustí prostředí internetu a začne se zabydlovat v dalších technologiích. V České republice tak vznikl projekt, který se rozhodl nabídnout veřejnosti možnost podílet se na tvorbě televizního a internetového vysílání. Projekt se jmenuje Natoč video. Města a obce tak mají příležitost nechat své obyvatele vyprávět příběhy o místě, kde žijí, jejich vlastníma očima – a posunout svoji prezentaci zcela novým směrem.



Nahrávám



Štěpán Adámek

Podle experta na nová média Marka Jehličky ze společnosti BIOPORT Neomarketing Labs začíná hrát video v moderní komunikaci zásadní roli. „Toky informací se neustále zrychlují. Lidi už nebaví si na internetu číst. Chtějí se zároveň bavit. Video je jedinečné v tom, že do něj kromě informací vměstnáte i atmosféru, hloubku nebo vtip, a to celé podtrhnete hudbou. Během pár vteřin řeknete víc než na celé stránce textu. To je důvodem, kvůli kterému video začíná ovládat moderní komunikaci. Obce by neměly zůstat pozadu. Udržet v tomto směru krok s dobou se jim bezpochyby vyplatí,“ říká Jehlička. Projekt Natoč video funguje na jednoduchém principu. Využívá aplikaci pro chytré telefony, kterou lze (pod názvem Natoč video) zdarma stáhnout v App store pro iPhony a v Google play pro telefony Android. Lidé pak natáčejí videa na svůj mobilní telefon a prostřednictvím aplikace je mohou rovnou z ulice odeslat do redakce. Pokud je telefon připojen k wifi, je odeslání zdarma. V opačném případě je odeslání zpoplatněno operátorem podle datového tarifu. Uživatel může samozřejmě také počkat a video odeslat až ve chvíli, kdy bude připojen k wifi nebo k počítači.

Po odeslání se video zobrazí na stránkách www.natocvideo.cz a zároveň také na YouTube. „Videa se samozřejmě mohou zároveň zobrazovat i na webových stránkách města či obce,“ vysvětluje Jakub Liška, jeden z autorů projektu. Podle něj je nejlepší do tvorby videí vtáhnout samotné obyvatele. „Všude žijí lidé, kteří rádi točí – ať už na digitální foťák, kameru nebo na mobilní telefon. Leží zde velký potenciál. Stačí lidem říci, že o jejich videa stojíme, a dát jim na výběr nějaká témata. Je snadné tento potenciál využít a je škoda nechat ho ladem,“ konstatuje Liška. Možnosti využití takto získaného materiálu jsou pro obce téměř neomezené. V první řadě jde o atraktivní obsah pro webové stránky a sociální sítě. Z natočených bálů, trhů, slavností a významnějších akcí může časem vznikat velmi zajímavá videokronika mapující život obce a její vývoj. Natáčet lze i pozvánky, profily zajímavých osobností či projektů, věci, které si lidé přejí v obci zlepšit, nebo ty, které se povedly. Zajímavé záběry lze poslat do médií, např. do lokálních televizních stanic či na internetové servery, kde video mohou po-

užít jako doplnění článku. Videa lze také sestříhat do dokumentu, který například turistům představí památky, přírodní krásy nebo jiné zajímavosti lákající k návštěvě.

natočit krátká videa, která umožní široké veřejnosti nahlédnout do jejich obce, seznámit se s jejími obyvateli, projekty a zároveň s její neopakovatelnou atmosférou. Videa budeme promítat během prezentací

tvorby televizního vysílání mají zkušenosti z televizí Metropol a Pětka. „Ukázalo se, že lidé mají o natáčení a publikování svých videí velký zájem. Každý týden jsme jich v televizi odvysílali kolem stovky.

V České republice vznikl projekt Natoč video, který se rozhodl nabídnout veřejnosti možnost podílet se na tvorbě televizního a internetového vysílání. Města a obce tak mají příležitost nechat své obyvatele vyprávět příběhy o místě, kde žijí, jejich vlastníma očima – a posunout svoji prezentaci zcela novým směrem.

Specifické vlastnosti videa a široké možnosti jeho využití v komunikaci měst a obcí vedly Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) k tomu, že projekt Natoč video začlenilo do soutěže Vesnice roku. „Tradiční soutěž jsme letos obohatili o novou, dobrovolnou kategorii Video Vesnice roku. Všechny přihlášené obce mohou

a vyhlašování vítězů. Nabídneme je také médiím. Podrobnější informace jsou uvedeny na stránkách www.vesniceroku.cz,“ uvedla ředitelka odboru komunikace a tisková mluvčí MMR Jana Jabůrková. Autoři Natoč video svůj projekt nestaví na zelené louce. Se zapojováním veřejnosti do

A právě zájem veřejnosti nás vedl k tomu, že jsme se rozhodli v projektu pokračovat i po skončení vysílání televize Pětka. Pokud obce projeví o Natoč video zájem, rádi se s nimi o své zkušenosti podělíme a pomůžeme jim se zavedením projektu do praxe,“ dodal ředitel Natoč video Jakub Liška.

52

Rozhovor: Adam Hrnčíř

Rozhovor: Adam Hrnčíř

53

Rozhovor

adam hrnčíř:

„celý můj život je Doprovázen sportem.“ Aleš Uher

Adame, jste aktivní i ve volnočasových aktivitách v Ostravě. Mohl byste vyjmenovat tři věci, kterým se dobrovolně věnujete a které vás naplňují nejvíce? Celý můj život je doprovázen sportem. Byl jsem veden ke sportu od dětství, vystudoval jsem sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových v Ostravě a kromě karate miluju kolo MTB, cestování spojené s turistikou a horolezectvím a nově jsem objevil longboarding, který mě hrozně baví. Longboard vypadá podobně jako běžný skateboard, má větší a měkčí kola, přejede lépe nerovnost a urazíte na něm velké vzdálenosti bez potřeby pohybu. Má na vaše aktivity (například návštěvy dětského domova) vliv to, že jste velmi úspěšný sportovec, nebo byste se jim věnoval i v případě, kdybyste nebyl známá osobnost? V dětském domově působím jako asistent pedagoga. Dříve jsem o této práci a situaci kolem dětských domovů moc nevěděl, ale poslední půlrok mi docela otevřel oči. Myslím, že každý, kdo pochází z funkční rodiny, si ani neuvědomuje, jaké má štěstí. Výhodu mám v tom, že můžu působit na kluky z domova jako vzor a dodat jim další motivaci do budoucna. Setkal jste se někdy s určitými reakcemi na to, co děláte mimo sport? Například že lidé vaši práci oceňují, nebo s reakcemi negativními, kdy vám vy-

Archiv autora

týkají, že si pouze děláte větší jméno? Setkal jsem se zatím jenom s pozitivními reakcemi. Rodina a kamarádi mě podporují i reakce cizích lidí jsou skvělé. Například při nákupu ohňostroje na závěr letní táborové hry mi paní prodavačka, když se dozvěděla, že je to pro děti z domova, dala slevu a ještě navíc přidala další rachejtle.

nejde živit. Práce v dětském domově mě baví a možná můžu i říct, že mě naplňuje. Myslím, že tamním dětem teď můžu něco ze sebe nabídnout. Tak proč být sobec?

Přemýšlel jste například o tom, že byste se více zapojil do veřejného života, například ve formě kandidatury do zastupitelstva, kde byste mohl začít vyjednávat třeba větší podporu dětských domovů či jiných zařízení pro děti? Ne, tak o tom jsem vůbec nepřemýšlel. Výčet vašich činností, když vezmeme v úvahu i povinnosti, jako jsou škola, profesionální sport nebo práce, je opravdu velký. Zbývá vám pro sebe tolik času, kolik si představujete? Ale ano, nemůžu říct, že po celý čas dělám všechny tyto činnosti na 100 procent, ale dá se to kočírovat. Samozřejmě s pomocí rodiny a přátel.

Adam hrnčíř Na červnovém mistrovství světa v karate v australském Melbourne získal stříbrnou medaili a zároveň titul

Po skončení vysoké školy se chcete věnovat více sportu, nebo se ho pokusíte skloubit s prací? A plánujete zůstat i nadále u svých společensko-prospěšných aktivit? Sport je pro mě jako droga. Když se nehýbu, tak jsem nesvůj, takže určitě to skloubím s prací, protože karate se v ČR

mistra světa v týmovém karate. Šestadvacetiletý student VŠB Ostrava Adam Hrnčíř je osminásobným mistrem České republiky ve všech kategoriích, studuje Vysokou školu Báňskou v Ostravě, pracuje v poradenské firmě a ve volném čase se věnuje dětem v Dětském domově v Ostravě-Kunčicích.

54

Co bude příště

Poštovní kurýr na internetu

Téma

Poštovní kurýr na internetu Dotazy, připomínky či doplnění k jednotlivým tématům můžete s redakcí sdílet několika způsoby. Můžete nám poslat mail na [email protected]. Diskuzi s ostatními čtenáři je ideální vést na našem facebookovém profilu Facebook.com/postovnikuryr, kde můžete tvořit sami obsah Poštovního kurýra nejen tím, že budete komentovat to, co jsme napsali, ale také přidávat vlastní témata na zeď. Facebookový profil je ideální pro vaše dotazy. V různých anketách si můžete porovnat své názory s ostatními. Stejně jako vše na sociálních sítích záleží jeho obsah a atraktivita na počtu fanoušků, a především aktivitě účastníků diskuzí. Karel Křivan

Štěpán Adámek

MAIL MAIL

NÁZORY NÁZORY

FACEBOOK FACEBOOK PRO PROSDÍLENÍ SDÍLENÍZKUŠENOSTÍ ZKUŠENOSTÍ

Můžete Můžetenám námposlat poslatmail mail na [email protected]. [email protected].

VVrůzných různýchanketách anketáchsisipak pakporovnáte porovnáte své svénázory názorys sostatními. ostatními.

Diskuzi Diskuzimůžete můžetevést véstna nanašem našem facebookovém facebookovémprofilu profilu Facebook.com/postovnikuryr. Facebook.com/postovnikuryr.

55

Svatý Konstantin (Cyril) a svatý Metoděj jsou nazýváni jako „Apoštolové Slovanů“ či „Slovanští věrozvěstové“. Jsme jim vděčni za písmo a učení, které s sebou před 1150 lety přinesli na území tehdejší Velkomoravské říše. Jako připomenutí této významné události Česká pošta vydala příležitostnou známku a aršík. Autorem ceniny je známý slovenský výtvarník Dušan Kállay, autor nejkrásnější známky světa 2010, který ji připravil ve spolupráci s naším výborným rytcem Milošem Ondráčkem, autorem mimo jiné současné prezidentské známky či známky Závišův kříž. Výjimečnost události dokresluje společné vydání této známky se Slovenskou poštou, ke které se připojilo Bulharsko a Vatikán.