Postavení a úloha duševního vlastnictví v zemích EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů

Postavení a úloha duševního vlastnictví v zemích EU diplomová práce

Autor:

Robert Hauer Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing, Leopold Tanner

Duben, 2010

Poděkování

Rád bych poděkoval svému vedoucímu Ing, Leopold Tanner. za vedení diplomové práce a čas strávený při konzultacích.

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

podpis autora V Praze, dne 20.dubna 2010

Robert Hauer

Anotace V této práci se budu zabývat otázkou postavení a úlohy duševního vlastnictví v zemích EU, na příkladu komparace úlohy duševního a průmyslového vlastnictví v České republice a Rakousku, jako zástupců členských zemí Evropské unie. Je zde rozebrán pojem duševního vlastnictví jako celku. Je věnována pozornost v této práci rozdělení duševního vlastnictví na dvě podkategorie kterými jsou právo autorské a právo průmyslové. Dále jsem se v mé práci věnoval duševnímu právu v mezinárodních vztazích ve dvou rovinách z pohledu Evropské unie a z pohledu mezinárodního práva. Věnoval jsem se také mezinárodním smlouvám o duševním vlastnictví a jejich vztahu k vnitrostátním předpisům. Je zde vysvětleno a rozebráno mnoho mezinárodních smluv týkajících se duševního vlastnictví. V poslední části jsem se rozhodl ke komparaci České a Rakouské právní úpravu duševního vlastnictví z pohledu autorského práva. Rozhodl jsem se proto, ţe nás pojí s Rakouskem daleko více neţ jen společná historie v rámci Rakouské monarchie, ale i podobná právní úprava práv z duševního vlastnictví.

Annotation

In this paper I examine the question of the status and role of intellectual property rights in EU countries, for example, comparison of the role of intellectual property in the Czech Republic and Austria, as representatives of European Union member countries. It also analyzed the concept of intellectual property as a unit. Is addressed in this work, the distribution of intellectual property into two subcategories which are copyrights and industrial. I also in my work dedicated IP law in international relations at two levels from the perspective of the European Union from the standpoint of international law. I have devoted to the international conventions on intellectual property and their relation to national legislation. I tis explained and analyzed, many international treaties concerning intellectual property. The last part, I decided to compare Czech and Austrian legislation of intellectual property rights from the perspective of copyright. I decided that binds us to the Austrian far more than just a common history within the Austrian monarchy, but similar legislation on intellectual property rights.

Obsah 1.1 ÚVOD 1.2 Pojem, předmět duševního vlastnictví ............................................................................ ..….6 1.3 Zařazení a systematika ............................................................................................ ……….6 1.4 Rozdíly autorského práva oproti právůmprůmyslovým…………………………………………7 2.1 CHARAKTERISTIKA………………………………………………………………………….....8 2.1.1 Pojem, předmět a subjekty ................................................................................................. 8 2.1.2 Prameny ............................................................................................................................9 2.2 PRÁVO AUTORSKÉ........................................................................................................................9 2.2.1 Dílo a autor ........................................................................................................................ 9 2.2.2 Vznik a obsah práva autorského ........................................................................................ 11 2.2.3 Omezení práva autorského ................................................................................................ 15 2.2.4 Ochrana práva autorského ................................................................................................. 18 2.2.5 Licenční smlouva ............................................................................................................ 20 2.2.6 Zvláštní díla a jejich uţití ................................................................................................. 23 2.3 PRÁVÁ SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM.................................................................26 2.3.1 Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu…………………………………………..…26 2.3.2 Obsah práva výkonného umělce…………………………………………………………..…..26 2.3.3 Práva výrobce zvukových záznamů k jeho záznamu...............................................................28 2.3.4 Práva výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu..............................29 2.3.5 Práva rozhlasového a televizního vysílání...............................................................................30 2.3.6 Autorskoprávní reţim...............................................................................................................30 2.3.7 Práva nakladatele......................................................................................................................32 2.4 ZVLÁŠTNÍ PRÁVA POŘIZOVATELE......................................................................................32 1

2.5 KOLEKTIVNÍ SPRÁVA.............................................................................................................33 3.1 OCHRANÁ ZNÁMKA.................................................................................................................36 3.1.1 Pojem ochranné známky.........................................................................................................36 3.1.2 Druhy ochranných známek.....................................................................................................38 3.1.3 Řízení o zápisu ochranné známky………………………………………………………..…39 3.1.4 Licence a další dispozice……………………………………………………………………42 3.1.5 Trvání ochrany…………………………………………………………………………..…..43 3.1.6 Označení původu a zeměpisné označení zboţí.......................................................................44 3.1.7 Přihlašování ochranných známek do zahraničí……………………………………………...46 3.1.7.1 Ochranná známka a design společenství ………………………………………………….48 3.1.7.2 OHIN - Office for Harmonization in the internal Market………………………………...48 3.1.7.3 Význam registrace ochranných známek označení původu výrobku.………………….….49 3.2 VYNÁLEZY………………………………………………………………………………..……49 3.2.1 Vynálezy………………………………………………………………………………..…...49 3.2.2 Patent a ochrana vynálezu……………………………………………………………….….50 3.2.3 Pojem původce majitele práv patentu, spolupůvodce, vynález vytvořený v pracovním poměru………………………………………………………………………………..…....52 3.2.4 Řízení o patentu......................................................................................................................53 3.2.5 Zánik a zrušení patentu…………………………………………………………………..….54 3.2.6 Přihlašování vynálezů do zahraničí……………………………………………………..…..55 3.2.6.1 Evropská patentová přihláška.………………………………………………………….....55 3.2.6.2 Patent společenství (Comunity Patent)……………………………………………………56 3.2.6.3 Mezinárodní patentová přihláška - PCT………………………………………………..…57 3.3 ZLEPŠOVACÍ NÁVRHY……………………………………………………………………... 58 3.4 UŢITNÉ VZORY……………………………………………………………………………….58 3.4.1 Pojem uţitného vzoru……………………………………………………………………….58 3.4.2 Zápis do rejstříku uţitných vzorů……………………………………………………….......59 3.4.3 Účinky uţitného vzoru…………………………………………………………………..…..59 2

3.4.4 Trvání ochrany………………………………………………………………………………..60 3.5 PRŮMYSLOVÝ VZOR……………………………………………………………………….....61 3.5.1 Průvodce průmyslového vzoru a zaměstnanecký průmyslový vzor.…………………………62 3.5.2 Řízení o průmyslovém vzoru…………………………………………………………………63 3.5.3 Zánik a výmaz průmyslového vzoru…………………………………………………………63 3.6 TYPOGRAFIE POLOVODIČOVÝCH VÝROBKŮ………………………………………..…64 3.6.1 Řízenío topografii………………………………………………………………………….....65 3.7 NOVÉ ODRŮDY ROSTLIN A PLEMENE ZVÍŘAT….……………………………………...66 3.8 LICENČNÍ SMLOUVA.…………………………………………………………………………69 4.1 PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ EU……………………………………………………71 4.1.1 Autorské právo EU…………………………………………………………………………...71 4.1.2 Právo průmyslového vlastnictví EU.........................................................................................75 4.1.3 Moţnost EU regulovat duševní vlastnictví……………………………………………….…..77 4.2 PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ MEZINÁRODNÍ.......................................................78 4.2.1 Bernská úmluva……………………………………………………………………………....78 4.2.2 Dohoda o obchodních aspektech práva duševního vlastnictví (TRIPS)……………………..79 4.2.3 Světová organizace duševního vlastnictví (TRIPS)……………………………………….…80 4.2.4 Smlouva o patentové spolupráci……………………………………………………………...81 4.2.5 Ochrana známka……………………………………………………………………………...81 4.2.6 Paříţská úmluva………………………………………………………………………….…...82 4.2.7 Římská smlouva………………………………………………………………………….…..83 4.2.8 Všeobecná úmluva o autorském právu……………………………………………………….84 4.2.9 Orznačení původu…………………………………………………………………………….85 5.1 HISTORICKÝ VÝVOJ…………………………………………………………………………..86 5.1.1 Společný vývoj autorského práva od roku 1918………………………………………….….86 5.1.2 Vývoj autorského práva na území dnešní České republiky od roku 1918 do současnosti…...88 5.1.3 Vývoj autorského práva v Rakousku od roku 1918 do roku 1936…………………………...90

3

5.2 STRUČNÉ SROVNÁNÍ OBOU ZÁKONŮ (PŘEDEVŠÍM Z HLEDISKA JEJICH SYSTEMATIKY).………………………………………………………………………………. .90 5.2.1 Současný právní stav v České republice…………………………………………………….90 5.2.2 Stručné srovnání zákonů (především z hlediska jejich systematiky)…………………..…….94 5.3 ZVLÁŠTNÍ ČÁST…………………..…………………………………………………………..100 5.3.1 Dílo (The work) ……………………………………………………………………………...100 5.3.1.1 Obecné znaky díla……………………………………………………………… ……... ..101 5.3.1.2 Druhy děl……………………………………………………………………………… ...103 5.3.1.3 Ochrana části děl.................................................................................................................105 5.3.1.4 Ochrana názvu (Title protection)………………………………………………………....106 5.3.1.5 Tvůrčí zpracování jiného díla………………………………………………………… …108 5.3.1.6 Díla souborná………………………………………………………………………… .....109 5.3.1.7 Díla volná ve veřejném zájmu (Free Community Works) ……………………………….110 5.3.1.8 Zveřejnění a vydání díla …………………………………………………………………111 5.4 AUTOR (AUTHOR) ………..………………………………………………………………….112 5.4.1 Autorství...…………………………………………………………………………………..112 5.4.2 Spoluautorství (Co-authorship

)..........................................................................................114

5.4.3 Zaměstnanecké dílo (Workers Creation)………....................................................................115 5.4.4 Zákonná doměnka autorství (Presumtion of authorship)……………………………………116 5.4.5 Ochrana díla anonymního………………………………………………………………….. 117 6.1 ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ PRÁCE………………………………………………………. 118 6.2 RÉSUMÉ………………………………………………………………………………………. 119

4

I. ÚVOD V této práci se budu zabývat otázkou postavení a úlohy duševního vlastnictví v zemích EU, na příkladu komparace úlohy duševního a průmyslového vlastnictví v České republice a Rakousku, jako zástupců členských zemí Evropské unie. Je zde rozebrán pojem duševního vlastnictví jako

celku. Je věnována pozornost v této práci rozdělení duševního vlastnictví na dvě podkategorie kterými jsou právo autorské a právo průmyslové. Duševní vlastnictví je tak projevem pokusu o definování určitého specifického majetkoprávního vztahu k věcem nehmotné, duševní povahy. Dovolím si tedy určitou zkratku. Duševní vlastnictví vychází z vytvořené a ustálené fikce členění věcí na nemovité, movité a nehmotné. V tomto případě jsou pak hmotnými věcmi ty, jeţ je moţné přímo (bez zprostředkování) smyslově vnímat. Nehmotné věci je moţné vnímat pouze ve svém hmotném či smyslově vnímatelném vyjádření, tedy většinou aţ prostřednictvím hmotného substrátu, kterým je např. papír (literární dílo, fotografie), obrazovka (film, software), kámen, dřevo, kov, sklo (socha, architektonické dílo, hudební dílo) či sluchem vnímatelné radiové vlny prostřednictvím reprodukce pomocí příslušného přístroje (hudba, mluvené slovo). Samo vlastnictví předpokládá subjektivní vztah k majetkovým hodnotám obecně vyjadřovaným termínem majetek. Součástí šíře chápaného termínu vlastnictví je i soubor práv, popř. i jiných majetkových hodnot, v tomto případě nehmotných věcí. Tyto statky jsou výsledkem svébytné tvůrčí duševní činnosti spojené při svém zrodu s osobou svého tvůrce, nepostrádají ryze osobní prvek projevený tvůrčím aspektem. Duševní vlastnictví je moţné vyjádřit i jako pojem subjektivních práv k němu. V objektivním smyslu je pak právo duševního majetku souhrnem právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při duševní tvůrčí činnosti a při netvůrčí – obchodní, provozní, technické činnosti. Výsledkem těchto činností je nemateriální majetková hodnota, která pro potřeby nejen právní je materializována. Dynamický rozvoj techniky a technologií na bázi zpracování informací a jejich šíření směrem k veřejnosti vyţaduje právní regulaci, která umoţní jednak maximální vyuţití těchto hodnot jejich uţivateli, ale také maximální ochranu oprávněných zájmů nositelů práv s nimi spojených. Statek, jenţ je předmětem duševního vlastnictví, ať se jedná o umělecké dílo, počítačový program, vynález nebo ochrannou známku, dnes obrazně cestuje k lidem této planety neznající hranic mezi státy a kontinenty. Je tedy pochopitelné, ţe i právní normotvorba v sobě nese výrazný mezinárodní rys, plynoucí z četných smluv uzavřených státy světového společenství. Dále jsem se v mé práci věnoval duševnímu právu v mezinárodních vztazích ve dvou rovinách z pohledu Evropské unie a z pohledu mezinárodního práva. Věnoval jsem se také mezinárodním smlouvám o duševním vlastnictví a jejich vztahu k vnitrostátním 5

předpisům. Je zde vysvětleno a rozebráno mnoho mezinárodních smluv týkajících se duševního vlastnictví. V poslední části jsem se rozhodl ke komparaci České a Rakouské právní úpravu duševního vlastnictví z pohledu autorského práva. Rozhodl jsem se proto, ţe nás pojí s Rakouskem daleko více neţ jen společná historie v rámci Rakouské monarchie, ale i podobná právní úprava práv z duševního vlastnictví.

1.2

Pojem, předmět duševního vlastnictví Odvětví práva duševního vlastnictví, se vůči ostatním odvětvím českého právního řádu

definuje okruhem společenských vztahů, které upravuje. Typickým znakem těchto vztahů, který umoţňuje zkoumat je v rámci vztahů občansko právních samostatně, jest jejich objekt: nehmotná hodnota, která je společensky vyuţívaná. Právě ochrana individuálních zájmů tvůrců nebo majitelů duševních statků je příčinou zvláštní úpravy dané specifickou existencí těchto statků. Právem k nehmotným statkům je soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při uţití nehmotných statků.

1.3

Zařazení a systematika Právo k duševnímu vlastnictví definuje vţdy jednotlivé druhy nehmotných statků, dál

přiznává jejich majitelům zvláštní práva a stanoví podmínky a rozsah ochrany těchto práv. Fyzické a právnické osoby jsou zásadně povinny sjednat smlouvu, pokud má dojít k uţití nehmotného statku jinou osobou neţ nositelem práv k nehmotnému statku. Výkon práv k nehmotným statkům a práv plynoucích ze smlouvy je plně v rukou oprávněných osob a právní ochrany proti neoprávněnému zásahu do těchto práv je nutno se domáhat u soudu. Mezi duševní vlastnictví řadíme průmyslová práva, tedy statky vznikající za účelem výrobní exploatace, respektive za účelem označování obchodovatelných produktů. Tvořivá duševní činnost zejména je hnacím motorem průmyslového rozvoje a ochrana plodů této činnosti je nezbytná. Stojí na principu formality – jejím předpokladem je registrace průmyslového práva v rejstříku vedeném státním orgánem. Tento státní orgán zabezpečuje jedinečnost kaţdého chráněného práva a nepřímo nabádá a nutí potenciální tvůrce k hledání nových cest a způsobů technických a jiných řešení Stejný účinek má časová omezenost ochrany průmyslových práv tvůrčí povahy. Průmyslová práva na označení výrobků či sluţeb jsou chráněna trvaleji a bez ohledu na tvůrčí aspekt jejich vzniku. 6

Oproti tomu ochrana ostatních nehmotných statků je neformální, státní správa zasahuje do jejich uţití jen nepřímo a doba jejich ochrany je výrazně delší. Právní regulace je soukromé povahy, kdeţto úprava průmyslových práv je veřejně právní.

Systematika práv k duševnímu vlastnictví

A) Právo autorské aa) autorská práva ab) práva související s právem autorským B) Práva průmyslová ba) práva k tvůrčím průmyslovým právům bb) průmyslová práva na označení

1.4 Rozdíly autorského práva oproti právům průmyslovým 1.4.1. Autorské právo obecně

vztahuje se k osobě autora díla a zdůrazňuje roli autora v průběhu tvorby a práv k udělování souhlasu nakládání s jeho dílem Copyright- název uţívaný zejména v anglosaských zemích, vztahuje se více k právu nakládání s dílem Odvozuje se od oprávnění autora dávat svolení (autorizaci) ke zhotovení a provádění jeho děl

1.4.2 Rozdíly mezi autorským a průmyslovým právem autorské dílo musí být originálním- jedinečným tvůrčím dílem autora počítačový program chranitelný autorským zákonem musí být původní- vlastním duševním výtvorem jeho autora myšlenka obsaţená v autorském díle nemusí být nová, nová musí být však forma vyjádření této myšlenky autorské právo nechrání myšlenku (nechrání řešení, jako je tomu např. u vynálezů), ale jen vnější formu jejího vyjádření

7

pro vznik autorské ochrany není podmínkou konečné provedení díla, některé země např. angloamerický právní systém poţaduje pro vznik ochrany určitou fázi provedení díla autorské dílo nemusí být pro vznik jeho autorsko-právní ochrany zveřejněno uţití autorského díla je podmíněno souhlasem autora, v některých případech však můţe ze zákona dojít k uţití díla bez předchozího svolení autora, i kdyţ nárok na odměnu zůstává existence ochranných autorských organizací plnících zejména zprostředkovatele mezi autorem a uţivatelem díla výsady autora z autorského práva existují zejména po dobu jeho ţivota a po jeho smrti toto právo po stanovenou dobu přetrvává vznik autorských práv není vázán na přihlášení k ochraně za udrţování autorských práv se nemusí platit poplatky v některých zemích se i po uplynutí platnosti autorských práv za uţití díla platí stanovené organizaci poplatky, která je uţívá k sociálním, obecně prospěšným nebo kulturním účelům ochrana děl uţitného umění podle zákona nevylučuje, aby tato díla byla chráněna rovněţ podle předpisu o ochraně podle zvláštních předpisů, například zákona o ochraně průmyslových vzorů.

PRÁVO AUTORSKÉ A PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM

2.1 CHARAKTERISTIKA 2.1.1 Pojem, předmět a subjekty Za právo autorské povaţujeme právní normy upravující: a)

práva autora k jeho dílu (právo autorské),

b)

práva související s právem autorským: 1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, 2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, 3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, 4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání, 5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuţ uplynula doba trvání majetkových práv, 8

6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny jim vydaného pro osobní potřebu, c)

právo pořizovatele k jim pořízené databázi,

d)

ochranu práv podle tohoto zákona,

e)

kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Předmětem práva autorského jsou tedy vedle samotných nehmotných statků, jako produktů duševní tvůrčí činnosti, rovněţ práva z nich plynoucí jejich tvůrcům, zvláštní práva osob, jejichţ činnost úzce souvisí s vyuţíváním autorských práv a ochrana všech těchto práv.1 Konečně je do předmětu úpravy práva autorského zařazena pojmově blízká práva k databázím a společensky nezbytná kolektivní správa práv autorských a práv souvisejících s právem autorským. Subjekty vztahů autorskoprávních jsou uvedení jednotliví nositelé práv. 2.1.2 Prameny Hlavním pramenem práva autorského a práv souvisejících s právem autorským je z. č. 121/2000 Sb. “autorský zákon“ (dále jen Zákon).

2.2 PRÁVO AUTORSKÉ 2.2.1 Dílo a autor Dílo Předmětem autorského práva je dílo literární a jiní dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli, objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.2 Jako příklad lze uvést zejména díla slovesná (psaná nebo tradovaná ústně), hudební, dramatická, choreografická, fotografická (vyjádřená podobným postupem), audiovizuální, výtvarná, architektonická včetně urbanistických, kartografická a díla umění uţitného. Počítačový program je dílem původním, pokud je autorovým vlastním duševním výtvorem. Autorské právo chrání tento plod tvořivosti bez ohledu na jeho hmotné zachycení. Avšak nezbytnou podmínkou chráněné existence díla je jeho vyjádření v podobě vnímatelné lidskými smysly. Tato existence můţe býti pomíjivá, bezúčelná a prosta významu. 1

Boháček, M., Jakl,J .: Právo duševního vlastnictví, Praha, Vysoká škola ekonomická, 2002, str. 48

2

Kociánová, L .: Problematika právní ochrany děl umělecké a řemeslné výroby, Národní ústav lidové kultury, 2006, str. 5

9

Vzniklé dílo poţívá autorskoprávní ochrany jako celek, ale i jeho část, název, vývojová fáze, včetně jeho postav, pokud splňují podmínku původnosti. Za původnost právo povaţuje spojení originality a jedinečnosti autoru, které se promítnou a setrvávají v jeho díle. Za autorské dílo nelze povaţovat samotný námět díla, denní zprávu nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenku, postup, princip, metodu, objev, vědeckou teorii, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.3 Souborné dílo Za autorské dílo se povaţuje dílo souborné jako je sborník, časopis, antologie, výstava nebo jiná databáze, které je způsobem výběru nebo uspořádáním jeho obsahu, tvořeného autorskými díly nebo jinými prvky, jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora.4 Podmínkou autorské povahy tohoto díla není, aby bylo souborem autorských děl, nýbrţ aby samo, tvořeno jakýmikoliv prvky, bylo originální a individuální. Odvozená díla Autorským dílem je dílo vzniklé tvůrčím zpracováním jiného díla jako například literární dílo zpracované do scénáře a překlad díla do jiného jazyka.

Výjimky z autorsko právní ochrany Veřejný zájem velí, aby se ochrany podle práva autorského nedostalo úřednímu dílu, jako je právní předpis, rozhodnutí státního orgánu, veřejná listina, pamětní kniha, obecní kronika, symbol státu a obce apod.; jeho návrhu a jeho úřednímu překladu. Stejné platí pro výtvory tradiční lidové kultury, není-li nikomu znám autor. Politické projevy a řeči pronesené při úředním jednání rovněţ nepoţívají autorskoprávní ochrany, kromě autorova práva uţít je v souboru.

Autor Autorem díla je fyzická osoba, která svou duševní tvůrčí činností dílo vytvořila a to v jeho nehmotné, éterické podobě. Jedná se o tu fyzickou osobu, jejíţ jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak. Anonym a pseudonym Nelze prozradit totoţnost autora, bylo-li podle jeho vůle jeho dílo zveřejněno bez udání jména (anonymní dílo) nebo pod krycím jménem (pseudonymní dílo), a to dokud se sám veřejně

3


4

Jakl,L..: Právní ochrana průmyslového vlastnictví a jiného duševního vlastnictví, Repetitorium, Praha, 2008, str. 14

10

neprohlásí autorem, není-li jeho skutečné jméno obecně známé. Do té doby autora zastupuje osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak. Spoluautoři Autorské právo k dílu náleţí společně a nerozdílně více autorům, pokud toto dílo vzniklo jako jediné dílo jejich společnou tvůrčí činností, není-li výsledek činnosti jednoho ze spoluautorů způsobilý k samostatnému uţití. Za součást společné tvůrčí činnosti nelze povaţovat poskytnutí podnětu rady, odborné pomoci, dokumentace nebo jiného technického materiálu. Spoluautoři rozhodují o nakládání s jejich dílem jednomyslně, ochrany jejich práv k dílu se mohou domáhat i jednotlivě. Podíly na výnosech z práv k autorskému dílu jsou úměrné jednotlivým tvůrčím příspěvkům, jinak stejné, pokud jejich dohoda nestanoví jinak.

2.2.2 Vznik a obsah práva autorského Vznik Právo autorské vzniká okamţikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (např. slovem, zvukem, obrazem, pohybem). Je-li dílo vyjádřeno prostřednictvím hmotné věci, na tzv. nosiči, je jeho existence právně nezávislá na nosiči. Zničením věci autorské právo k dílu nezaniká. Pokud jiná osoba neţ autor nabude vlastnické práva k věci, jejímţ prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá oprávnění k výkonu práva dílo uţít, ledaţe se s autorem dohodla jinak. Vlastník originálu díla nebo jeho rozmnoţeniny nemá ţádné povinnosti k tomuto předmětu, nemusí tento udrţovat ani chránit před zničením, nesmluvil-li si s autorem tyto povinnosti nebo pokud mu tak ukládá zákon (ochrana kulturních památek).5

Obsah Obsah práva autorského je určen spojením dvou druhů práv: výlučných práv osobnostních a výlučných práv majetkových. Tím je umoţněn jiný reţim práv osobnostních a jiný práv majetkových. Osobnostní práva se mají k podstatě a formě díla a k osobě autora ve vztahu k jeho dílu, zatímco práva majetková regulují nakládání s dílem a jeho společenské vyuţití. Osobnostní práva smrtí autora zanikají, majetková práva přecházejí na dědice. Práva osobnostní i majetková jsou nepřevoditelná na jinou osobu a autor se jich nemůţe nikdy vzdát. Existují tedy nezávisle na jeho vůli.6 Osobnostní práva Za osobnostní práva se povaţují práva autora díla: 5


6

Šebelová,M .:, Autorské právo, Computer Press, Praha, 2006, str. 23

11

rozhodnout o zveřejnění díla; Jen autor je oprávněn rozhodnout o prvním oprávněném veřejném přednesení, předvedení, vystavení, vydání či jiném zpřístupnění veřejnosti. osobovat si autorství; Jen autor díla se můţe prohlásit jeho autorem a rozhodnout o uvedení svého jména při zveřejnění díla. na nedotknutelnost díla: a) bez svolení autora nelze zasáhnout do jeho díla (např. změnit), b)

dílo musí být jiným uţíváno tak, aby nebyla sníţena hodnota díla,

c) autor má právo na autorský dohled nad uţíváním díla.

Ano po smrti autora nemůţe nikdo porušit jeho osobnostní práva, přičemţ ochrany proti takovému porušení se můţe domáhat osoba autorovi blízká, později právnická osoba sdruţující autory nebo kolektivní správce autorových práv (např. OSA – Ochranný svaz autorů hudebních děl). Majetková práva Za majetková práva autora díla se povaţují právo dílo uţít a právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Podmínka uzavření smlouvy je nutná kvůli ujednání o výši úplaty, kterou uţivatel díla zaplatí autorovi za smluvené uţití díla. S ohledem na nepřevoditelnost majetkových práv, autor můţe dál své dílo uţívat nebo udílet oprávnění dílo uţít i kdyţ takovou smlouvu uzavřel. Autor má právo na zpřístupnění originálu díla nebo jeho rozmnoţeniny jejich vlastníkem, pokud je to nutné k výkonu autorských práv. Bylo-li by to v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka, musí tento na nákladu autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoţeninu díla a odevzdat ji autorovi.

Právem dílo uţít je: 1.

právo na rozmnoţování díla, tzn. veškeré zhotovování jakýchkoliv rozmnoţenin díla pro účely jejich zpřístupňování veřejnosti ve formě tiskové, zvukové nebo zvukově obrazové, fotografické nebo ve formě jiné, včetně elektronické,7

2.

7

právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţeniny díla,


12

tzn. zpřístupňování díla ve hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva, včetně nabízení převodu, přičemţ prvním prodejem nebo jiným převodem v ČR je ve vztahu k takovému originálu (rozmnoţeniny) autorovo právo na rozšiřování v ČR vyčerpáno (např. vydáním literárního díla), 3.

právo na pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla, tzn. poskytnutím k dočasné osobní potřebě za úplatu či jiný hospodářský nebo majetkový prospěch (např. videopůjčovnou),

4.

právo na půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla, tzn. poskytnutím k dočasné osobní potřebě zařízením přístupným veřejnosti, zpravidla jen za poplatek na náklady provozu (např. knihovnou),

5.

právo na vystavování originálu nebo rozmnoţeniny, tzn. umoţnění zhlédnutí nebo jiného vnímání díla ve hmotné podobě kromě zpřístupňování počítačovou nebo obdobnou sítí,

6.

právo na sdělování díla veřejnosti, tzn. zpřístupňování díla v nehmotné podobě, např. Internetem, po drátě, ze záznamu, přičemţ se za sdělování nepovaţuje pouhé provozování zařízení umoţňující nebo zajišťující takové sdělování, a to zejména: a) právo na provozování díla ţivě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, tzn. zpřístupňování díla ţivě prováděného zákonným umělcem (hercem, hudebníkem) anebo ze zvukového či zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, vyjma rozhlas nebo televizí, (např. videoprojekcí). Přenosem se rozumí současné zpřístupňování pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování díla, vyjma rozhlas nebo televizí (např. z reproduktoru ve foyeru opery), b) právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, tzn. zpřístupňování díla rozhlasem nebo televizí či jinými obdobnými prostředky pomocí jakýchkoliv prostředků k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků, c) právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, tzn. zpřístupňováním díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí jinou osobou neţ vysílatelem, d) právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla, tzn. zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem nebo televizí pomocí přijímacího přístroje (např. televize v restauraci).

Jiná majetková práva 13

U některých autorských děl Zákon přiznává autorům další majetkové právo: 1. odměna při opětovném prodeji originálu uměleckého díla Pokud provozovatel galerie, draţebník nebo jiná osoba při výkonu svého podnikání prodává originál uměleckého díla, který autor převedl na jinou osobu, je prodávající povinen autorovi zaplatit odměnu, jejíţ výši stanoví Zákon. Za originál se povaţuje zejména originální obraz, kresba, malba, grafika, socha, fotografie. Nárok na odměnu se nevztahuje na rukopisy skladatelů nebo spisovatelů a na díla architektonická a díla uţitného umění. Právo na odměnu je uplatňováno prostřednictvím kolektivního správce a přechází na dědice autora.8 2. odměna v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu U autorských děl, která lze rozmnoţovat pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, nebo rozhlasového či televizního vysílání, anebo tiskového či jiného grafického vyjádření pomocí přístroje na nenahraný nosič nebo na papír či podobný podklad, má autor nárok na odměnu stanovenou v Zákoně. Podmínkou nároku je, ţe dílo bylo jiţ zveřejněno. Právo je uplatňováno prostřednictvím kolektivního správce a plátcem odměny jsou výrobci nebo dovozci přístrojů a nosičů, poskytovatelé rozmnoţovacích sluţeb za úplatu a dopravce nebo zasílatel v případě, ţe neoznámí totoţnost dovozce nebo výrobce. Odměna se platí jen při prvním dovozu nebo prodeji přístrojů a nosičů. Trvání majetkových práv Obecná délka doby trvání majetkových práv činí dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti. V případě spoluautorského díla lhůta začíná běţet od smrti posledního spoluautora. Zvláštní lhůty: 

u anonymního (pseudonymního) díla trvá 70 let od oprávněného zveřejnění,



u díla kolektivního trvá 70 let od zveřejnění,



u díla audiovizuálního trvá 70 let od smrti posledního s tvůrců.

Doba trvání běţí vţdy od prvního dne roku následujícího po roce, kdy došlo k rozhodné události. Volné dílo Po uplynutí doby trvání majetkových práv k dílu, se dílo stává volným, tzn. ţe kaţdý je můţe volně uţít. První zveřejnění nezveřejněného volného díla 8


14

Zveřejnitel volného díla, které nebylo nikdy zveřejněno, nabývá majetkových práv ke zveřejněnému dílu, jejichţ doba trvá 25 let od zveřejnění díla. Osobnostní práva mu nemohou náleţet, jeho právo je odvozeno od práv autora a nemůţe ţádným způsobem do integrity díla a jeho autorství zasáhnout.

2.2.3 Omezení práva autorského Zákon stanoví výjimky z výlučného práva autorského. Jde o taxativně vymezené případy volných uţití díla a bezúplatných zákonných licencí, u kterých není zapotřebí k vyjmenovaným uţitím souhlasu autory ani zaplacení odměny. V jednotlivých případech však takovým uţitím nesmí dojít k narušení běţného výkonu autorských práv a ke způsobení neospraveditelné újmy oprávněným zájmům autora.9

Volná uţití Za uţití díla dle zákona se nepovaţuje: 1. uţití pro osobní potřebu (vyjma rozmnoţeniny počítačového programu, elektronické databáze a rozmnoţeniny nebo napodobeniny díla architektonického stavbou), přičemţ osobní potřebu nutno vnímat u osoby jak fyzické tak právnické. Rámec tohoto uţití u fyzické osoby přesahuje ji samu (např. zahrnuje i rodinné příslušníky ve společné domácnosti), avšak nemůţe překročit hranici veřejnosti. U právnické osoby je osobní rámec dán vnitřní potřebou této osoby. 2. zhotovení záznamu, rozmnoţeniny nebo napodobeniny díla, kterou je nutno zřetelně označit u díla výtvarného, pro osobní potřebu a nesmí býti vyuţit k jinému účelu, 3. zhotovování tiskových rozmnoţenin díla (vyjma vydané partitury hudebního díla) na objednávku pro osobní potřebu objednavatele za úplatu, pokud zhotovitel platí řádně a včas odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla (např. kopírovací sluţby), 4. šíření a dočasné zhotovení rozmnoţeniny díla pro účel podpory prodeje autorských děl nebo technických přístrojů pro jejich rozmnoţování nebo sdělování veřejnosti (např. reklamní materiály).10

Bezúplatná zákonná licence

9


10


15

Zákon vytváří fikci udělení licence - svolení k výkonu práva dílo uţít v následujících případech a za stanovených podmínek. Přiměřeně je nutno vţdy uvést jméno autora nebo pseudonym, název díla a pramen.11

Citace Pokud uvede jméno autora nebo pseudonym, název díla a pramen, pak do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, b) zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu drobná celá zveřejněná díla, c) uţije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům.

Katalogová licence Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zařadí do katalogu jím pořádané výstavy, draţby, veletrhu nebo podobné akce, vyobrazení díla vystaveného při takové příleţitosti; autorovo svolení není třeba ani pro uţití vyobrazení tohoto díla rozmnoţováním a rozšiřováním katalogu. Předpokladem je, ţe autor svolil k vystavení díla.

Uţití díla umístěného na veřejném prostranství Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou či grafikou, fotografií nebo filmem zaznamená nebo vyjádří dílo, které je umístěno na náměstí, ulici, v parku, a veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství; autorovo svolení není třeba ani pro rozmnoţování, rozšiřování a sdělování veřejnosti díla takto zaznamenaného nebo vyjádřeného. Toto volné uţití neplatí při pouţití třírozměrné rozmnoţeniny.

Úřední a zpravodajská licence V odůvodněné míře lze autorské dílo uţít: a) k úřednímu účelu na základě zákona (např. v rámci trestního řízení jako důkaz), b) pro zpravodajství o aktuální události, na které je dílo vystaveno, provozováno nebo podobně uţito,

11


16

c) zařadit do periodického tisku, jiného hromadného sdělovacího prostředku, textové aktuality (jejich překlad) z oblasti hospodářství, politiky a náboţenství jiţ uveřejněné v jiném hromadném sdělovacím prostředku, není-li to výslovně zapovězeno.

Při obřadech, školních představení a školní díla Do práva autorského nezasahuje ten, kdo: a) nevýdělečně uţije dílo při občanských a náboţenských obřadech (např. hudební dílo při svatbě), b) nevýdělečně uţije dílo při školním představení, pokud účinkují jen učitelé a ţáci či studenti (např. absolventské představení), c) nevýdělečně uţije ke své vlastní potřebě (např. na školní výstavě nejlepších ročníkových prací), jedná-li se o školu nebo jiné vzdělávací zařízení, dílo vytvořené ţákem nebo studentem ke splnění jeho povinností vůči škole nebo vzdělávacímu zařízení (tzv. školní dílo). Omezení práva autorského k dílu soubornému Oprávněný uţivatel, tedy ten co dílo uţívá se svolením autora, přístupem k obsahu souborného díla (např. databáze) a jeho běţným vyuţíváním nezasahuje do práva autorského.

Rozmnoţování a rozšiřování rozmnoţenin Do práva autorského nezasahuje: a) knihovna (jiné obdobné nevýdělečné zařízení), zhotoví –li rozmnoţeninu pro své archivní a konzervační účely, zejména jako náhradu za ztracenou, poškozenou nebo zničenou rozmnoţeninu, b) ten, kdo zhotoví dočasnou nebo náhodnou elektronickou rozmnoţeninu díla, nemající ekonomický význam jako nezbytnou technologickou pomůckou pro přístup k dílu nebo umoţňující funkci přenosného systému (např. Internet), c) fyzická osoba zhotovující si rozmnoţeninu díla fotografického – své podobizny, úplatně objednaného, d) kdo zhotoví nebo dá zhotovit rozmnoţeninu vydaného díla pro potřeby zdravotně postiţených k nevýdělečným účelům.

Půjčování a pronájem originálu nebo rozmnoţeniny Do práva autorského nezasahuje:

17

a) knihovna nebo obdobné nevýdělečné zařízení půjčováním vydaného díla vyjma rozmnoţenin počítačových programů a rozmnoţenin zvukového a zvukově obrazového záznamu, ledaţe jde o půjčování těchto rozmnoţenin výlučně pro potřeby zdravotně postiţených, b) kdo půjčuje a pronajímá originál nebo rozmnoţeninu díla umění vyjádřeného v uţitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou.

uţitého

Vystavení originálu nebo rozmnoţeniny Vlastník originálu nebo rozmnoţeniny díla výtvarného nebo fotografického můţe dílo vystavit nebo bezplatně poskytnout k vystavení, pokud to autor při převodu vlastnictví k originálu nebo rozmnoţenině díla nevyloučil.

2.2.4 Ochrana práva autorského Soudní ochrana Autor, do jehoţ práva bylo neoprávněně zasaţeno nebo jehoţ právu hrozí neoprávněný zásah, můţe se domáhat zejména:12 a) určení svého autorství, b) zákazu ohroţení svého práv, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva (např. zákazu neoprávněné výroby). Neoprávněným zákazem jsou zejména neoprávněná výroba, obchodní odbyt, dovoz, vývoz, sdělování veřejnosti, inzerce a reklamy;13 c) sdělení údajů o původu neoprávněné zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího uţití a o totoţnosti osob, které se neoprávněného zhotovení, popř. neoprávněného rozšiřování účastní, d) odstranění následků zásahu do práva, zejména 1. staţením neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla nebo pomůcky proti prostředkům k ochraně práv (např. dekodér) z obchodování nebo jiného uţití, 2. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla nebo pomůcky proti prostředkům k ochraně práv, e) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména 1. omluvou, 12


13

Telec, I .: Přehled práva duševního vlastnictví, Doplněk, Brno, 2007, str. 126

18

2. zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněţitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závaţnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichţ k zásahu do práva došlo. Soud můţe autorovi, jehoţ návrhu bylo vyhověno, přiznat právo zveřejnit rozsudek na náklady ţalovaného.14 Vedle toho náleţí autorovi právo na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení podle práva občanského. Výše bezdůvodného obohacení je stanovena dvojnásobkem odměny za licenci, která byla obvyklá za získání licence na protiprávní nakládání s dílem.15 Pokud autor udělil třetí osobě výhradní oprávnění k výkonu práva dílo uţít, můţe se autor domáhat pouze: - určení svého autorství, - zadostiučinění, - zveřejnění rozsudkem. Ostatních nároků se domáhá třetí osoba.

Celní orgány Autor můţe poţadovat od celních orgánů informace o obsahu a rozsahu dovozu zboţí, které: a)

je rozmnoţeninou jeho díla nebo zvukovým či zvukově obrazovým záznamem takového díla,

b)

má k pořízení takové rozmnoţeniny slouţit jako nenahraný nosič,

c)

je přístrojem k zhotovení zvukových nebo zvukově obrazových záznamů nebo tiskové rozmnoţeniny,

d)

je pomůckou proti prostředku ochrany práv,

a dále můţe nahlíţet do celních dokumentů, zejména, aby zjistil údaje rozhodné pro uplatnění jeho práv.

Prostředky ochrany a identifikace práv Neoprávněným zásahem do práva autorského je téţ: a) vyvíjení, výroba, nabízení prodeje, nájmu nebo půjčení, dovoz, rozšiřování nebo vyuţívání sluţeb jiným způsobem pro dosaţení majetkového prospěchu, pomůcek 14


15


19

k odstranění, vyřazení nebo omezení funkčnosti prostředků k ochraně práv. Za takový prostředek se povaţuje postup, výrobek nebo součástka vlaţená do postupu, přístroje nebo výrobku za účelem předcházení, omezení nebo zabránění neoprávněnému zásahu do práva autorského k dílu, které je zpřístupňováno jen s pouţitím kódu nebo odkódováním. b) bez svolení autora odstranění nebo změna elektronické informace o identifikaci práv k dílu a rozšiřování rozmnoţenin s odstraněnými nebo pozměněnými elektronickými informacemi o identifikaci práv k dílu, tedy informacemi provázejícími z vůle autora jeho dílo, aby identifikovaly dílo a práva k němu.

Nebezpečí záměny Neoprávněným zásahem do práva autorského je pouţití názvu nebo vnější úpravy jiţ po právu pouţitých pro dílo téhoţ druhu jiným autorem, můţe-li vyvolat nebezpečí záměny.

2.2.5 Licenční smlouva Zákon upravuje jediný smluvní typ pro autorské smlouvy – smlouvu licenční, obvyklou pro celou oblast duševního vlastnictví. Tato smlouva, na základě smluvní svobody, garantuje jistotu smluvních stran. Vzhledem k autorskoprávním zvláštnostem pro případ neexistence smluvní úpravy zákon stanoví autorovi výhodnější pozici.16

Základní ustanovení Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo uţít (licenci) k jednotlivým nebo ke všem způsobům, v rozsahu omezeném nebo neomezeném a nabyvatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu.17 Poskytuje-li se výhradní licence, smlouva vyţaduje písemnou formu.

Výhradní licence Z titulu výhradní licence je autor povinen po dobu trvání licence zdrţet se sám výkonu práva dílo uţít sjednaným způsobem, není-li sjednáno jinak, a nesmí poskytnout licenci třetí osobě.

16


17


20

Není-li ve smlouvě sjednána licence výhradní, má se za to, ţe jde o licenci nevýhradní a autor je oprávněn dílo uţívat smluvním způsobem a udělit další licenci třetím osobám. Licenční smlouva, sjednaná v době, kdy trvá výhradní licence na stejný způsob uţití, je neplatná, ledaţe ji nabyvatel výhradní licence schválí. Nevýhradní licence, udělená před poskytnutím výhradní licence, zůstává zachována.18 Podlicence a cesse V licenční smlouvě lze sjednat oprávnění nabyvatele poskytnout licenční oprávnění zcela nebo zčásti třetí osobě (podlicence), přičemţ jeho licenční oprávnění nadále trvá. Postoupit licenci můţe nabyvatel pouze s písemným souhlasem autora vyjma prodeje podniku nebo části prodeje podniku, jehoţ součástí je licence, není-li sjednáno jinak. O postoupení a osobě postupníka je povinen autora bezodkladně informovat.19 Odměna Výše odměny musí být ve smlouvě dohodnuta nebo alespoň stanoven způsob jejího určení. Licenční smlouva, kde takto odměna uvedena není, je neplatná. Výjimkou je případ, kdy z jednání před uzavřením smlouvy vyplývá, ţe strany chtěly smlouvu uzavřít úplatně i bez určení odměny, pak se poskytuje odměna obvyklá a případ kdy je ve smlouvě dohodnuto, ţe se licence poskytuje bezúplatně. Autor má nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu ze zisku z vyuţití licence, byla-li odměna sjednána bez závislosti na výnosech z licence a je ve zřejmém nepoměru k zisku plynoucímu z významu díla. Omezení licence Licence můţe být omezena na jednotlivé způsoby uţití díla a tyto pak lze omezit rozsahem co do mnoţství, místa nebo času. Pokud ze smlouvy neplyne omezení, je licence poskytnuta k takovým způsobům uţití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosaţení účelu smlouvy. Nestanoví-li smlouva další omezení, pak je licence poskytnuta pro území ČR, na mnoţství a dobu u daného uţití díla obvyklou, nejdéle na jeden rok. Licence na vysílání díla zahrnuje i licenci k zhotovení záznamu díla vysílatelem na jedno vlastní vysílání, neplyne-li ze smlouvy něco jiného. Licence na rozmnoţování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování zhotovených rozmnoţenin, nestanoví-li smlouva jinak. Povaha a forma rozmnoţeniny, jakoţ i prostředek k rozmnoţování není omezen. Omezení nabyvatele licence

18


19

Telec, I .: Přehled práva duševního vlastnictví, Doplněk, Brno, 2007, str. 114, 127

21

Nabyvatel licence můţe upravit či změnit dílo nebo jeho název jen v případě, ţe tak stanoví smlouva, nebo lze-li vzhledem k okolnostem díla spravedlivě očekávat, ţe by to autor schválil. Autor si však můţe pro takový případ svolení vyhradit. Autorský výtisk Nabyvatel licence k rozmnoţování je povinen poskytnout autorovi alespoň jednu rozmnoţeninu díla, je-li to obvyklé a lze-li to spravedlivě na nabyvateli poţadovat. Odstoupení od smlouvy Autor můţe odstoupit od licenční smlouvy: a) pro nečinnost Autor můţe od smlouvy odstoupit, pokud nabyvatel licenci nevyuţívá vůbec (nedostatečně) a jsou-li tím dotčeny oprávněné zájmy autora. Můţe tak učinit aţ po marném uplynutí lhůty pro dostatečné vyuţití licence, kterou určil v písemné výzvě dále obsahující upozornění na nebezpečí odstoupení od smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy, včetně výzvy, nelze učinit před uplynutím 2 roků trvání licence, resp. 1 rok u příspěvků do periodického tisku a 3 měsíců u příspěvku do denního tisku, ledaţe smlouva stanoví jinak. b) pro změnu přesvědčení autora Pokud má autor za to, ţe zveřejněním jeho díla, které dosud zveřejněno nebylo a které jiţ neodpovídá jeho přesvědčení, můţe odstoupit od smlouvy. Je povinen nahradit nabyvateli vzniklou škodu a je povinen přednostně nabyvateli nabídnout licenci k uţití díla, pokud své rozhodnutí následně změní. Odstoupením zaniká smlouva ke dni doručení odstoupení nabyvateli. Pokud autor před odstoupením od smlouvy přijal odměnu, je povinen ji nabyvateli vrátit celou nebo její poměrnou část, pokud nebyla licence vyuţita vůbec nebo jen z části a nabyvatel nebyl povinen licenci vyuţít. Autorům nárok na odměnu zůstává nedotčen, byl-li nabyvatel povinen licenci vyuţít a tuto povinnost porušil. Zánik licence Zánikem nebo smrtí nabyvatele licence přechází na právní nástupce nebo dědice, pokud to smlouva nevylučuje nebo připouští.

Nakladatelská licence Nakladatelskou licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli licenci k rozmnoţování a rozšiřování díla slovesného, hudebního, hudebně dramatického, výtvarného a fotografického, pokud nejde o dílo v provedení výkonnými umělci (hudebníky, herci a zpěváky). Nestanoví-li smlouva jinak, je licence poskytnuta výhradně, kromě rozmnoţování a rozšiřování díla v periodické publikaci. 22

Autor má právo na autorskou korekturu, tedy drobné tvůrčí změny, nestanoví-li smlouva jinak. Neumoţní-li nakladatel autorovi korekturu a došlo-li by tím k uţití díla způsobem sniţujícím jeho hodnotu, můţe autor odstoupit od smlouvy. Licenční smlouva zaniká po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy autor marně vyzval nabyvatele ke zvýšení mnoţství rozmnoţenin, protoţe sjednaný počet rozmnoţenin byl jiţ rozebrán.

2.2.6 Zvláštní díla a jejich uţití Zaměstnanecké dílo Dílo, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovně právního nebo sluţebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovně právního vztahu k druţstvu, je dílem zaměstnaneckým. Není-li sjednáno jinak, majetková práva k dílu zaměstnaneckému vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel. Jeho smrtí nebo zánikem bez právního nástupnictví nabývá oprávnění výkonu těchto práv autor. Pokud zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu nevykonává vůbec nebo je vykonává nedostatečně, můţe po něm autor poţadovat udělení licence. Osobnostní práva autora k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. 20 Rozsah výkonu majetkových práv Pokud pracovní smlouva nestanoví jinak, platí, ţe autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování překladu, spojení s jiným dílem a zařazení díla do souborného díla, včetně toho, aby zaměstnavatel uváděl dílo na veřejnost pod svým jménem. Dále platí, ţe udělil svolení k dokončení díla, bude-li autor v prodlení s jeho dokončením přes výzvu zaměstnavatele, nebo pokud před dokončením díla autor zemřel či dokončení díla se stalo nemoţným.21 Odměna Odměnu za dílo autor přijímá v rámci své mzdy nebo jiné pracovně právní odměny za práci. Má nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud se mzda nebo jiná odměna dostane do zjevného nepoměru k zisku z vyuţití majetkových práva a díky významu zaměstnaneckého díla. Počítačové programy, databáze a kartografická díla se vţdy povaţují za zaměstnanecká díla, i kdyţ byla vytvořena na objednávku. Nárok na dodatečnou přiměřenou odměnu autor nemá, ledaţe byl sjednán smlouvou. Autor tato díla, vytvořená na objednávku, uţít nemůţe. Zánikem právního vztahu práva a povinnosti k zaměstnaneckému dílu nejsou dotčena. Zaměstnavatel můţe právo výkonu majetkových práv autora postoupit třetí osobě jen se svolením autora, ledaţe se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části. 20


21


23

Kolektivní dílo Kolektivním dílem je dílo, na jehoţ tvorbě se podílí více autorů, jejichţ příspěvky zahrnuté v díle nejsou schopny samostatného uţití (např. dílo kartografické), a to z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby, pod jejímţ jménem je dílo uváděno na veřejnost. Kolektivní dílo, i kdyţ bylo vytvořeno na objednávku, se povaţuje za zaměstnanecké dílo. Dílo audiovizuální a díla audiovizuálně uţitá nejsou díly kolektivními.

Školní dílo Škola nebo jiné vzdělávací zařízení mají právo na uzavření licenční smlouvy o uţití školního díla. V případě bezdůvodného odepření autorem pak lze tento nárok uplatnit u soudu. Autor můţe své školní dílo uţít či poskytnout licenci jen pokud to není v rozporu se zájmy školy nebo jiného vzdělávacího zařízení, přičemţ škola nebo jiné vzdělávací zařízení můţe poţadovat, aby přiměřeně přispěl z utrţeného výdělku na úhradu nákladů vynaloţených školou nebo jiným vzdělávacím zařízením na vytvoření díla.

Dílo vytvořené na objednávku a soutěţní dílo Dílo vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku) a dílo vytvořené autorem jako soutěţícím ve veřejné soutěţi (soutěţní dílo) můţe objednatel uţít jen k účelům smlouvy anebo soutěţe. Nad tento rámec můţe objednatel dílo uţít pouze na základě licenční smlouvy. Autor můţe takové dílo uţít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele, ledaţe smlouva stanoví něco jiného.

Dílo audiovizuální Dílem audiovizuálním je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně uţitých, ať jiţ zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať jiţ doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem (např. film). Autorem audiovizuálního díla je reţisér. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora. Výrobce prvotního záznamu Výrobce prvotního záznamu audiovizuálního díla získal od autora díla písemným svolením k jeho zaznamenání na prvotní záznam výhradní a neomezenou licenci k uţití díla, s výjimkou rozmnoţování díla pro účel jeho rozšiřování, rozšiřování rozmnoţenin a volného zpřístupňování veřejnosti (např. počítačovou sítí). Je oprávněn dílo uţít v původním znění, 24

dabované, opatřené titulky a uţít fotografií vytvořených při pořizování prvotního záznamu. Je oprávněn poskytnout třetí osobě podlicenci a platí, ţe se dohodl s autorem na obvyklé odměně. Smlouva můţe stanovit jinak. Díla audiovizuálně uţitá Výrobce prvotního záznamu audiovizuálního díla písemným svolením autora díla audiovizuálně uţitého k zařazení takového díla do díla audiovizuálního: a)

získal svolení zařadit dílo, zpracované i změněné, do audiovizuálního díla, zaznamenat je pro prvotní záznam a dílo dabovat nebo opatřit titulky,

b)

získal výhradní a neomezenou licenci k uţití díla při uţití díla audiovizuálního ve smyslu oprávnění plynoucích ze svolení autora audiovizuálního díla, přičemţ smlouva můţe stanovit jinak,

c)

dohodl se s autorem na obvyklé odměně.

Uvedené neplatí pro autora díla hudebního. Údaje, ohledně audiovizuálního díla zapsané v rejstříku audiovizuálních děl vedeného dle mezinárodní smlouvy, o právech k němu jsou pravdivé, není-li prokázán opak.

Počítačový program Za počítačový program, který je chráněn vţdy jako dílo literární, se nepovaţují pouhé myšlenky a principy, na nichţ je zaloţen jeho jakýkoliv prvek. Omezení práv autora počítačového programu Do práva autorského nezasahuje oprávněný uţivatele rozmnoţeniny počítačového programu, jestliţe: a)

rozmnoţuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k uţití počítačového programu v souladu s jeho určením, včetně opravování chyb programu, není-li dohodnuto jinak,

b)

zhotoví si záloţní rozmnoţeninu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho uţívání,

c)

zkoumá, studuje nebo zkouší fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichţ je zaloţen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při zavedení, uloţení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu,

d)

rozmnoţuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnoţování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, jsou-li takové rozmnoţování nebo překlad nezbytné k získání informací,

25

nesnadno dostupných a potřebných k dosaţení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy.

2.3

PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM 2.3.1 Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu Výkonný umělec a jeho umělecký výkon

Fyzická osoba, která vytvořila umělecký výkon, je výkonný umělec. Za umělecký výkon se povaţuje zejména výkon herce, hudebníka, zpěváka nebo jiné osoby, kterým předvádí, hraje, zpívá nebo jinak provádí umělecké dílo nebo dílo tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon se povaţuje výkon artisty. Při nakládání s právy k uměleckému výkonu, vytvořeným společně výkonem více výkonných umělců - členů jakéhokoliv uměleckého tělesa, zastupuje tyto umělce vedoucí uměleckého tělesa, pokud se nejedná o sólistu, dirigenta nebo reţiséra. Smlouva nebo písemná plná moc můţe stanovit jinak.22

2.3.2

Obsah práva výkonného umělce

Právo výkonného umělce zahrnuje Výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková, která jsou nepřevoditelná a kterých se výkonný umělec nemůţe vzdát. Osobnostní práva Výkonný umělec má právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu a právo na to, aby jeho umělecký, je-li uţíván jinou osobou, nebyl uţit způsobem sniţujícím hodnotu výkonu. Osobnostní práva výkonného umělce jeho smrtí zanikají.

Majetková práva Výkonný umělec má právo svůj umělecký výkon uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Smrtí výkonného umělce majetková práva přecházejí na dědice. Právem umělecký výkon uţít je: 1. právo na vysílání a jiné sdělování ţivého výkonu veřejnosti, 2. právo na záznam ţivého výkonu,

22


26

3. právo na rozmnoţování zaznamenaného výkonu, 4. právo na rozšiřování rozmnoţenin zaznamenaného výkonu, 5. právo na pronájem rozmnoţenin zaznamenaného výkonu, 6. právo na půjčování rozmnoţenin zaznamenaného výkonu, 7. právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti

Výkonný umělec má právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho zaznamenaného výkonu pro osobní potřebu obdobně jako autor.

Úplatná zákonná licence

Do práva výkonného umělce nezasahuje, kdo uţije umělecký výkon zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním rozhlasem nebo televizí a přenosem takového vysílání. Za záznam vydaný k obchodním účelům se povaţuje záznam, jehoţ rozmnoţeniny jsou rozšiřovány prodejem. Výkonnému umělci za takové uţití přísluší právo na odměnu, které můţe vykonávat pouze prostřednictvím příslušného kolektivního správce. Proto je podmínkou tohoto uţití záznamu předchozí uzavření smlouvy s kolektivním správcem, která stanoví výši a splatnost odměny. Příslušný kolektivní správce je oprávněn zakázat další uţití výkonu osobě, která je v prodlení se zaplacením odměny. Trvání majetkových práv Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu. Pokud byl v této době zveřejněn záznam tohoto výkonu, pak tato práva zanikají aţ za 50 let od zveřejnění záznamu výkonu. Po uplynutí této doby se umělecký výkon stává volným.

Autorskoprávní reţim Pro výkonného umělce a jeho umělecký výkon platí obdobně úprava práva autorského a to zejména: 1.

Za umělecký výkon se povaţuje výkon dokončený i jeho vývojové fáze a části.

2.

Právo výkonného umělce vzniká okamţikem provedení uměleckého výkonu ve vnímatelné podobě a právní existence uměleckého výkonu je nezávislá na případném nosiči jeho záznamu.

3.

Vyjma vystavování lze umělecký výkon uţít stejnými způsoby jako autorské dílo.

27

4.

Umělecký výkon lze volně uţít pro osobní potřebu, lze zhotovit rozmnoţeninu pro stejný účel nebo pro účel předvedení uměleckého výkonu zákazníkovi při prodeji zboţí.

5.

Za bezúplatnou zákonnou licenci pro uţití uměleckého výkonu se povaţuje: a) citace, b) úřední a zpravodajská licence, c) uţití v rámci obřadů, školních představení a uţití školního uměleckého výkonu, d) rozmnoţování nevýdělečným zařízením, e) půjčování a pronájem nevýdělečných zařízením.

6.

Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu jsou chráněny jako práva autorská. Za porušení těchto práv se nepovaţuje provedení zaměnitelného uměleckého výkonu.

7.

Umělecký výkon lze uţít na základě licenční smlouvy, přičemţ výkonný umělec nemá ze zákona nárok na dodatečnou odměnu ze zisku z vyuţití licence a na jednu rozmnoţeninu.

8.

Svolení výkonného umělce uţít jeho umělecký výkon pro zařazení do díla audiovizuálního má stejné účinky jako svolení autora díla audiovizuálně uţitého.

2.3.3 Práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu Zvukový záznam a jeho výrobce Výrobcem zvukového záznamu je osoba fyzická nebo právnická, která na svou odpovědnost poprvé zaznamená zvuky výkonu výkonného umělce nebo jiné zvuky, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. 23 Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.

Obsah práva výrobce zvukového záznamu Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový záznam uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné. Právem uţít zvukový záznam je: 23


28

1.

právo na rozmnoţování zvukového záznamu,

2.

právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu,

3.

právo na pronájem originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu,

4.

právo na půjčování originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu,

5. právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.

Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho záznamu pro osobní potřebu.

Úplatná zákonná licence Do práv výrobce zvukového záznamu nezasahuje, kdo uţije zvukový záznam, zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním rozhlasem nebo televizí a přenosem takového vysílání. Za záznam vydaný k obchodním účelům se povaţuje záznam, jehoţ rozmnoţeniny jsou rozšiřovány prodejem. Výrobci zvukového záznamu za takové uţití přísluší právo na odměnu, které můţe vykonávat pouze prostřednictvím příslušného kolektivního správce. Proto je podmínkou tohoto uţití záznamu předchozí uzavření smlouvy s kolektivním správcem, která stanoví výši a splatnost odměny. Příslušný kolektivní správce je oprávněn zakázat další uţití zvukového záznamu osobě, která je v prodlení se zaplacením odměny.

Trvání práva Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od vytvoření záznamu. Pokud byl v této době zveřejněn záznam tohoto záznamu, pak tato práva zanikají aţ za 50 let od zveřejnění zvukového záznamu. Po uplynutí této doby se zvukový záznam stává volným.

2.3.4

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu

Zvukově obrazový záznam a jeho výrobce Výrobce zvukově obrazového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné řady zaznamenaných, spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu, ať jiţ

29

doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.24

Obsah práva výrobce zvukově obrazového záznamu Výrobce zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukově obrazový záznam uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění výkonu tohoto práva. Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné. Právem uţít zvukově obrazový záznam je: 1. právo na rozmnoţování zvukově obrazového záznamu, 2. právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţenin zvukově obrazového záznamu, 3. právo na pronájem originálu nebo rozmnoţenin zvukově obrazového záznamu, 4. právo na půjčování originálu nebo rozmnoţenin zvukově obrazového záznamu, 5. právo na vysílání a jiné sdělování zvukově obrazového záznamu veřejnosti. Výrobce zvukově obrazovému záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho záznamu pro osobní potřebu.

Trvání práva Právo výrobce zvukově obrazového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukově obrazového záznamu. Pokud byl v této době zveřejněn zvukově obrazový záznam, pak tato práva zanikají aţ za 50 let od zveřejnění záznamu. Po uplynutí této doby se zvukově obrazový záznam stává volným.

2.3.5 Právo rozhlasového a televizního vysílatele Vysílání a vysílatel Vysílatel je fyzická nebo právnická osoba, která nesou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.25 Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejnosti. 24

Jakl,L..: Právní ochrana průmyslového vlastnictví a jiného duševního vlastnictví, Repetitorium, Praha, 2008, str. 33 25


30

Obsah práva vysílatele Vysílatel má výlučné majetkové právo své vysílání uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Právo vysílatele je převoditelné. Právem uţít vysílání je: 1.

právo na záznam vysílání,

2.

právo na rozmnoţování zaznamenaného vysílání,

3.

právo na rozšiřování rozmnoţenin zaznamenaného vysílání,

4.

právo na sdělování vysílání veřejnosti.

Trvání práva vysílatele Právo vysílatele trvá 50 let od vytvoření vysílání. Pokud byl v této době zveřejněn záznam tohoto vysílání, pak tato práva zanikají aţ za 50 let od zveřejnění záznamu vysílání. Po uplynutí této doby se vysílání stává volným.

2.3.6 Autorskoprávní reţim Pro výrobce k záznamům a pro vysílatele k jejich vysílání platí obdobně úprava práva autorského a to zejména: 1. Za záznamy a vysílání se povaţují záznamy a vysílání dokončené i jejich vývojové fáze a části. 2. Vyjma vystavování, půjčování a sdělování veřejnosti lze záznamy a vysílání uţít stejnými způsoby jako autorské dílo. 3.

Záznamy a vysílání lze volně uţít pro osobní potřebu.

4.

Za bezúplatnou zákonnou licenci pro uţití záznamů a vysílání se povaţuje: a) citace, b) úřední a zpravodajská licence, c) uţití v rámci obřadů, d) rozmnoţování nevýdělečným zařízením, e) půjčování a pronájem nevýdělečných zařízením.

5.

Práva výrobců záznamů a vysílatelů k záznamům a vysílání jsou chráněny jako práva autorská. Za porušení těchto práv se nepovaţuje provedení zaměnitelného záznamu a vysílání. 31

6.

Záznamy a vysílání lze uţít na základě licenční smlouvy, přičemţ výrobci záznamů a vysílatelé nemají ze zákona nárok na dodatečnou odměnu. Nelze uzavřít nakladatelskou licenci a není stanoven zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy.

2.3.7 Právo nakladatele Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny pro osobní potřebu jim vydaného díla.

2.4 ZVLÁŠTNÍ PRÁVO POŘIZOVATELE DATABÁZE Databáze a její pořizovatel Databáze je soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných (např. elektronicky). Je-li kvalitativně nebo kvantitativně podstatným vkladem k pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu, náleţí jejímu pořizovateli zvláštní právo. Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.26

Obsah zvláštního práva pořizovatele Pořizovatel databáze má právo na vytěţování nebo na zuţitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva. Toto právo je převoditelné.27 Vytěţováním databáze je jakýkoliv přepis obsahu celé nebo podstatné části databáze na jiný podklad. Zuţitkováním databáze je jakékoliv zpřístupnění veřejnosti obsahu podstatné části nebo celé databáze rozšiřováním rozmnoţenin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu. Opakované a systematické vytěţování nebo zuţitkování nepodstatných částí databáze není dovoleno. Omezení práva Do práva pořizovatele databáze nezasahuje oprávněný uţivatel, který nepodstatné části veřejnosti zpřístupněné databáze uţívá běţně a přiměřeně vytěţováním nebo zuţitkováváním k jakémukoliv účelu, nikoliv však systematicky či opakovaně a bez způsobení újmy pořizovateli databáze, autorům ani nositelům práv k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaţeným v databázi. 26

Hartmanová, D .: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde, Praha, 2000, str. 33

27


32

Bezúplatná zákonná licence Oprávněný uţivatel databáze zpřístupněné pořizovatelem můţe vytěţovat a zuţitkovávat podstatnou část obsahu databáze pro: a) svou osobní potřebu, b) účely vědecké nebo vyučovací v odůvodněném rozsahu, pokud uvede pramen, c) účely veřejné bezpečnosti, správního nebo soudního řízení.

Trvání práva Zvláštní právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze. Je-li však v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze za 15 let od prvního takového zpřístupnění. Kaţdý nový kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad do databáze spočívající v doplnění, zkrácení či jiných úpravách má za následek nový běh trvání práva.

Autorskoprávní reţim Pro pořizovatele databáze platí obdobně úprava práva autorského a to zejména: 1.

Vyjma vystavování, půjčování a sdělování veřejnosti lze databázi uţít stejnými způsoby jako autorské dílo.

2.

Databázi lze volně uţít pro osobní potřebu.

3.

Práva pořizovatele databáze k databázi jsou chráněny jako práva autorská. Za porušení těchto práv se nepovaţuje provedení zaměnitelné databáze.

4.

Databázi lze uţít na základě licenční smlouvy, avšak pořizovatel databáze nemá nárok na dodatečnou odměnu, nejsou pro něj dány důvody pro odstoupení od smlouvy a nemůţe uzavřít nakladatelskou licenci.

2.5 KOLEKTIVNÍ SPRÁVA Účelem kolektivní správy práv je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umoţnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správce zastupuje větší počet osob, jímţ přísluší: a)

majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským,

b)

ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu nebo 33

c)

ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci.

Výkonem kolektivní správy není zprostředkování uzavření licenční nebo jiné smlouvy ani příleţitostné či krátkodobé zastupování osob, jímţ přísluší předmětná práva ohledně jiných neţ povinně spravovaných práv.28

Povinně kolektivně spravované práva Povinně kolektivně spravovanými právy jsou: 1. právo na odměnu za:

28

a)

uţití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání,

b)

uţití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání,

c)

zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu,

d)

zhotovení rozmnoţeniny díla pro osobní potřebu na podkladě grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoţenin na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby,

e)

opětný prodej originálu díla uměleckého,

2.

právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,

3.

právo na uţití kabelovým přenosem děl, ţivých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam s výjimkou takových výkonů, jejichţ zvukový záznam byl vydán k obchodním účelům, a dále právo na uţití kabelovým přenosem zvukově obrazových záznamů a zvukových záznamů jiných neţ vydaných k obchodním účelům.

Hartmanová, D .: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde, Praha, 2000, str. 42, 58

34

Pro tento výkon práv a pro domáhání se nároku na vydání bezdůvodného obohacení v této souvislosti jsou jejich nositelé zastupováni ze zákona příslušným kolektivním správcem.29

Kolektivní správce Právnická osoba se sídlem v České republice, která sdruţuje zastupované nositele práv a která získala oprávnění k výkonu kolektivní správy, je kolektivním správcem. Kolektivní správa není podnikáním, je vykonávána soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje Ministerstvo kultury. Ministerstvo kultury dozoruje výkon kolektivní správy a je oprávněno: a) vyţádat si potřebné informace a podklady, b) zjišťovat porušování povinností, c) ukládat povinnost k nápravě v přiměřené lhůtě, d) ukládat pokutu aţ do výše 50.000,- Kč za porušení povinnosti, e) odejmout oprávnění ke kolektivní správě, jestliţe: 1. dodatečně zjistí, ţe kolektivní správce nesplňuje předpoklady pro udělení oprávnění nebo ţe tyto odpadly, 2. kolektivní správce o to poţádá.

29

Kopecká, S .: Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice a Evropské unii, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002, str. 15

35

III.

3.1

PRÁVA PRŮMYSLOVÁ

OCHRANNÉ ZNÁMKY 3.1.1 Pojem ochranné známky

Ochranná známka je nehmotným statkem patřícím mezi práva průmyslová, je právem na označení. Právní úprava ochranných známek je u nás zakotvena v zákoně č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále jen „Zákon“) a v prováděcí vyhlášce č. 13/1995 Sb. k tomuto zákonu.30 Ochrannou známku vymezuje Zákon jednak pozitivně a jednak negativně. Pozitivní vymezení spočívá v určení druhu a forem označení, která jsou způsobilá k ochraně, a v určení základní funkce předmětu práva.31 Zákon definuje ochrannou známku: § 1 Ochrannou známkou je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo sluţeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík”), vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad”).32 Zabezpečení plnění rozlišovací funkce pak závisí na negativním vymezení pojmu ochranné známky, podle § 2 a 3 Zákona. Tato ustanovení obsahují výluky ze zápisné způsobilosti neboli pozastavovací důvody. Tyto překáţky se dělí na absolutní a relativní.33 Absolutními překáţkami jsou ty, které mají veřejnoprávní povahu, a které by způsobili, ţe známka by bez jejich odstranění neplnila ani své základní funkce. Ze zápisu do rejstříku je podle § 2 Zákona vyloučeno: a) označení, které nemůţe být graficky znázorněno, b) označení, které nemá způsobilost rozlišit výrobky nebo sluţby (za takové se obecně povaţuje označení, ze kterého není běţný spotřebitel schopen rozlišit výrobky nebo sluţby), c) označení, které je tvořeno výlučně ze značek nebo údajů slouţících v obchodě k určení druhu, jakosti, mnoţství, účelu, hodnoty nebo jiných vlastností výrobků nebo 30

Mezinárodní smlouvy na ochranu průmyslového vlastnictví, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2005, str. 94 31

Kopecká, S .: Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice a Evropské unii, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002, str. 8 32

Kociánová, L .: Problematika právní ochrany děl umělecké a řemeslné výroby, Národní ústav lidové kultury, 2006, str. 9 33

Jakl, L .: právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví, Repetitorium, Praha, 2008, str. 79

36

sluţeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí sluţby (např. druhová označení jako “čerstvé maso“ pro maso, “boty“ pro obuv nebo “ţidle“ pro nábytek, dále Deník “Morava“), d) označení, které výlučně sestává ze značek nebo označení obvyklých v běţném jazyce nebo uţívaných v dobré víře a obchodních zvyklostech (např. ČSN, §), e) označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který vyplývá z jeho povahy, nebo je nezbytný pro dosaţení technického výsledku anebo dává tomuto výrobku podstatnou uţitnou hodnotu (např. vypodobení jízdního kola či automobilu), f) označení, které odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům (např. uráţlivá označení nebo symboly podporující rasismus, fašismus nebo drogy), g) označení, které můţe klamat veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo sluţeb (obecně se za klamavost pokládá vytváření dojmu, ţe jde o soutěţitelův výrobek), h) označení, jehoţ uţívání by bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv (např. vlajky a státní znaky, zkratky a názvy mezinárodních organizací), i) označení, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboţenské symboly, j) označení přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisný údaj, aniţ by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ.

Označení, která nemají dostatečnou rozlišovací způsobilost dle písm. b) aţ d), mohou být zapsána, jestliţe přihlašovatel prokáţe, ţe takové označení uţívání v obchodním styku, které započalo nejméně dva roky před podáním přihlášky, získalo rozlišovací způsobilost pro jeho výrobky nebo sluţby. Relativními překáţkami jsou skutečnosti plynoucí ze starších práv třetích osob. Podmínky zápisné způsobilosti uvedené v § 3 odst. 1 a 2 zkoumá Úřad před zveřejněním přihlášky, zatímco relativní překáţky uvedení v § odst. 3 zkoumá Úřad aţ na základě řádně a důvodně podaných námitek podle § 9 Zákona aţ po zveřejnění přihlášky. Úřad podle § 3 odst. 1 nezapíše označení shodné s ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky nebo sluţby s dřívějším právem přednosti, popřípadě obsahuje prvky přihlášeného označení či zapsané ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Toto označení můţe být zapsáno, jestliţe majitel nebo přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem přednosti udělí písemný souhlas se zápisem tohoto označení do rejstříku ochranných známek. Úřad dále nezapíše označení shodné s ochrannou známkou, jestliţe je přihláška podána před uplynutím dvou let od zániku ochranné známky, ledaţe by o zápis poţádal její poslední 37

majitel, respektive jeho právní zástupce. To platí jen v případě zániku ochranné známky z důvodu neprodlouţení ochranné doby. Tato lhůta brání tomu, aby si bezprostředně po zániku známky přihlásil shodné označení jiný subjekt, čímţ by mohlo dojít ke klamání spotřebitelů a odběratelů o původu zboţí.

3.1.2 Druhy ochranných známek Ochranné známky lze třídit z několika hledisek. Podle formy to mohou být zejména známky: 

slovní (“Škoda“),



slovní grafické (“Pilsner Urquell“ na etiketách láhví),



písmenné (“IBM“),



číselné (“4711“),



obrazové (zelený krokodýl “Lacoste“),



prostorové (tvar láhve “Coca-Cola“).

Podle subjektu, pro který jsou zapsány, se dělí ochranné známky na individuální a kolektivní  Individuální známka slouţí k označování výrobků nebo sluţeb jediného podnikatele.  Kolektivní známka je označením, které pouţívají podnikatelé (právnické osoby) za účelem odlišení své činnosti jako skupiny od jiných podnikatelů. Z povahy kolektivní známky plyne omezení nakládání s předmětem práva. Nelze k ní především udělit licenci, nemůţe být převedena na jiného majitele a nemůţe být poskytnuta jako zástava.

Jako zvláštní ochrannou známku Zákon označuje všeobecně známou známku. Ta je definována v § 9 odst. 1 písm. b) Zákona jako známka, kterou většina spotřebitelské veřejnosti spojuje s určitým výrobcem a jejímu majiteli se přiznává ochrana i nad rámec seznamu zboţí, pro které je známka zapsána, jestliţe by označení jiného zboţí touto známkou ukazovalo na vztah mezi tímto zboţím a majitelem všeobecně známé známky, a jestliţe existuje pravděpodobnost, ţe uţívání všeobecně známé známky třetí osobou by mohlo poškodit zájmy majitele tohoto druhu ochranné známky. Je tedy chráněna i proti označením jiného druhu zboţí či sluţeb. Ochrana všeobecně známé známky není podmíněna registrací v České republice; všeobecně známá známka se takovou stává na základě existujícího stavu. Ten můţe také vzniknout jako výsledek propagační činnosti majitele známky v České republice. 38

3.1.3 Řízení o zápisu ochranné známky Pro řízení o ochranných známkách se pouţije správní řád kromě případů, kdy Zákon stanoví jinak.

Přihláška k zápisu O zápis označení do rejstříku ochranných zámek se ţádá přihláškou podanou u Úřadu. Přihlašovatelem můţe být fyzická nebo právnická osoba (i zahraniční), a to pro výrobky nebo sluţby, které jsou ke dni podání přihlášky předmětem jejího podání. Jestliţe by Úřad zjistil, ţe seznam přihlašovaných výrobků a sluţeb není v souladu s předmětem podnikání, můţe známku vymazat z rejstříku. Přihláška musí obsahovat údaje o přihlašovateli, dále znění nebo vyobrazení přihlašovaného označení (u prostorového označení jeho plošné vyobrazení), seznam výrobků nebo sluţeb, pro něţ má být ochranná známka zapsána, spolu s uvedením tříd pro účely zápisu známek. Podáním přihlášky se všemi náleţitostmi vzniká přihlašovateli právo přednosti před kaţdým, kdo podá později přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro stejné nebo podobné výrobky nebo sluţby.34 Kaţdou přihlášku, kterou Úřad obdrţí, podrobí nejdříve formálnímu a poté věcnému průzkumu. Při formálním průzkumu se zkoumá, zda přihláška obsahuje všechny podstatné náleţitosti. Není-li tomu tak, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil. V rámci věcného průzkumu Úřad zkoumá, zda přihlašované označení splňuje podmínky zápisné způsobilosti a zda není dána některá z překáţek zápisu podle § 2 a § 3 odst. 1 a 2 Zákona. Jestliţe přihlašované označení nesplňuje podmínky pro zápis, Úřad přihlášku zamítne, jinak ji zveřejní ve Věstníku Úřadu. Zveřejněním přihlášky je ukončena veřejnoprávní fáze posuzování zápisné způsobilosti přihlašovaného označení a je tvořen základní předpoklad pro moţnost uplatnění třetích osob v rámci nově zavedeného námitkového řízení. Jeho smyslem je jednak ochrana práv třetích osob a jednak prohloubení právní jistoty přihlašovatelů spočívající ve sníţení pravděpodobnosti napadení jejich registrované ochranné známky výmazem z důvodu kolize s právy jiných subjektů.

Námitky proti zápisu Proti zápisu zveřejněného označení můţe ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění podat u Úřadu zdůvodněné námitky: a) majitel, popřípadě přihlašovatel zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, je-li tato ochranná známka zapsána, popřípadě přihlášena pro stejné nebo 34


39

podobné výrobky nebo sluţby (známka se pokládá za zaměnitelnou, jestliţe je natolik podobná dřívější známce, uţívané pro označování stejného či podobného zboţí nebo sluţeb, ţe spotřebitel můţe být uváděn v omyl o jejich původu), b) majitel starší shodné či zaměnitelné známky, která se před podáním přihlášky stala ve smyslu Paříţské úmluvy nebo jako důsledek propagace této ochranné známky v České republice v příslušném okruhu veřejnosti všeobecně známou pro svého majitele a jeho výrobky či sluţby (dále jen „všeobecně známá známka”), c) drţitel shodného nebo zaměnitelného označení, které v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky získalo rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo sluţby tohoto drţitele (ten, kdo své výrobky nebo sluţby pod tímto označením uváděl na trh nejméně dva roky před podáním námitkami napadení přihlášky, d) podnikatel, zapsaný před datem podání přihlášky do obchodního nebo obdobného rejstříku, jestliţe jeho obchodní jméno, nebo jeho podstatná část, je shodné nebo zaměnitelné se zveřejněným označením a jestliţe vyrábí stejné nebo podobné výrobky nebo poskytuje stejné nebo podobné sluţby, pro které je zveřejněné označení přihlášeno, nebo jsou takové výrobky předmětem jeho obchodní činnosti, e) fyzická osoba, jejíţ jméno a příjmení nebo vyobrazení, popřípadě pseudonym, jsou shodné či zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliţe zápis tohoto označení do rejstříku můţe zasáhnout do jejích práv na ochranu osobnosti (např. při pouţití jména mimořádně populární osobnosti), f) majitel staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví, jestliţe jeho předmět je shodný či zaměnitelný se zveřejněným označením, g) ten, jemuţ náleţejí práva k autorskému dílu, je-li shodné či zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliţe jeho uţitím by mohla být dotčena práva k autorskému dílu.

S řádně podanými námitkami seznámí Úřad přihlašovatele a vyzve jej, aby se ve stanovené lhůtě k nim vyjádřil. Tato lhůta nesmí být kratší neţ deset dnů. Nevyjádří-li se přihlašovatel ve stanovené lhůtě k námitkám, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Rozhodnutí, jímţ se námitky zamítají, je přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví. Nejsou-li uplatněny ţádné oprávněné námitky, Úřad známku zapíše do rejstříku. Tím se přihlašovatel stává majitelem ochranné známky.

Práva majitele ochranné známky

40

Práva majitele ochranné známky vznikají registrací na základě podané přihlášky. Jsou upravena v Zákoně výčtem činností, ke kterým je oprávněn pouze majitel, a výčtem činností, které je majitel ze zákona oprávněn zakázat všem třetím osobám. Majitel ochranné známky má především výlučné právo označovat ochrannou známkou své výrobky a sluţby, pro které je zapsána, nebo ji uţívat ve spojení s těmito výrobky či sluţbami např. na obalech, fakturách a propagačních materiálech. Současně je oprávněn pouţívat spolu s ochrannou známkou značku R v kruhu. Jelikoţ jde o právo výlučné, nesmí nikdo bez souhlasu majitele uţívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou pro stejné nebo podobné výrobky nebo je uţívat ve spojení s těmito výrobky nebo sluţbami. Dále je majitel oprávněn poţadovat na vydavateli periodické či neperiodické publikace, aby uvedl informaci, ţe v této publikaci pouţité označení je ochrannou známkou. Majitel má rovněţ vůči kaţdému, kdo uvádí nebo hodlá uvést na trh výrobky či sluţby, právo na informaci o původu výrobků či dokladů provázejících výrobky nebo sluţby, na nichţ je umístěno označení shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou. Tato práva spolu s ustanovením o nepropuštění výrobků celnicí výrazně posilují postavení majitele ochranné známky. Majitel ochranné známky prokazuje svá práva osvědčením o zápisu ochranné známky, případně výpisem z rejstříku ochranných známek. V případě porušení některého ze svých práv se majitel známky můţe ţalobou u příslušného soudu domáhat zákazu takového jednání a staţení neoprávněně označených z trhu. Dále můţe majitel ochranné známky poţadovat, aby soud nařídil ohroţovateli či porušovateli zničit výrobky, jejichţ výrobou nebo uvedením na trh došlo k ohroţení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem, popřípadě zničit materiál a nástroje určené nebo pouţívané výlučně nebo převáţně při činnostech ohroţujících nebo porušujících práva chráněná tímto zákonem. V případě nemajetkové újmy má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které můţe spočívat v peněţitém plnění.

Omezení práv majitele Práva majitele jsou v některých případech omezena. Jedná se o povinnost majitele strpět, jestliţe třetí osoby v obchodním styku uţívají: a) své jméno, příjmení, pseudonym, název, popřípadě obchodní jméno, adresu, údaje týkající se druhu, jakosti, mnoţství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, času výroby výrobku nebo poskytnutí sluţby, popřípadě i jiných vlastností výrobku, přesto, ţe tyto údaje jsou shodné či zaměnitelné s ochrannou známkou, popřípadě tvoří součást ochranné známky, avšak jen za předpokladu, ţe tyto údaje jsou pouţívány v souladu s obchodními zvyklostmi a dobrými mravy soutěţe.

41

b) označení shodné s ochrannou známkou, jestliţe je to nezbytné k vyznačení účelu výrobku, zejména jeho příslušenství nebo náhradních dílů, nebo druhu poskytované sluţby, za předpokladu, ţe je uţíváno v souladu s obchodními zvyklostmi a dobrými mravy soutěţe. c) shodného nebo zaměnitelného označení jeho drţitelem, jestliţe toto označení získalo v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo sluţby svého drţitele. d) shodné či zaměnitelné ochranné známky s pozdějším právem přednosti, jestliţe její uţívání strpěl po dobu 5 let ode dne, kdy se o tomto uţívání dozvěděl, ledaţe by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře. e) Majitel ochranné známky s pozdějším právem přednosti není oprávněn bránit v uţívání shodné či zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, i kdyby majitel ochranné známky s dřívějším právem přednosti svá práva z ochranné známky nemohl podle odstavce d) uplatnit. Dalším omezením je také ustanovení § 17 o tzv. vyčerpání práv. jestliţe majitel známky uvedl sám nebo na základě licenční smlouvy výrobky pod svojí ochrannou známkou na trh, nemůţe zakázat třetím osobám uţívání své známky ve vztahu k těmto výrobkům, ledaţe po uvedení výrobků na trh došlo k jejich podstatné změně nebo zhoršení jejich stavu nebo vlastností.

3.1.4 Licence a další dispozice Majitel známky můţe právo uţívat ochrannou známku poskytnout fyzické nebo právnické osobě, předmětem jejíhoţ podnikání jsou dotčené výrobky nebo sluţby. Licenční smlouva se řídí obchodním zákoníkem, musí být písemná a je nutno stanovit, zda jde o licenci výlučnou nebo nevýlučnou. Smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku. O zápis je povinen poţádat majitel ochranné známky.35 Značným posílením postavení majitele známky je moţnost jejího poskytnutí jako zástavy. Tato moţnost je výlučným právem majitele a nemá ji tedy ani osoba oprávněná uţívat známku na základě licenční smlouvy. Zástavní právo vzniká zápisem do rejstříku na základě ţádosti podané zástavním věřitelem. Zástavou nemůţe být kolektivní ochranná známka. Majitel ochranné známky ji můţe buď pro všechny výrobky nebo sluţby nebo pro jejich část převést písemnou smlouvou na jinou osobu, jestliţe tyto výrobky nebo sluţby jsou k datu uzavření písemné smlouvy o převodu předmětem jejího podnikání. Smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek, o který ţádá nabyvatel. 35


42

Ochranná známka přechází na nového majitele v případech stanovených zvláštními právními předpisy. Přechod ochranné známky nabývá účinnosti zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen poţádat Úřad nabyvatel ochranné známky.

3.1.5. Trvání ochrany Ochranná doba ochranné známky je deset let od podání přihlášky u Úřadu a na ţádost majitele podanou u Úřadu nejdříve v posledním roce ochranné doby a nejpozději šest měsíců po jejím uplynutí se obnoví vţdy o dalších deset let. Ochranná známka zaniká buď přímo ze zákona anebo na základě rozhodnutí Úřadu, tedy výmazem z rejstříku. Ze zákona zaniká: -

uplynutím ochranné doby, aniţ byla včas obnovena,

-

zánikem právní subjektivity majitele ochranné známky, aniţ došlo k jejímu převodu nebo přechodu,

-

vzdáním se práva prohlášením majitele.

Majitel známky, na níţ váznou práva třetích osob, musí v případě vzdání se práva uspokojit práva těchto osob, jinak k zániku nedojde (známka je zástavou, předmětem licenční smlouvy nebo konkurzní podstaty). Na základě řízení o výmazu Úřad vymaţe ochrannou známku jestliţe: -

byla zapsána v rozporu s ustanovením známkového zákona (to neplatí v případě, kdy známka byla zapsána přesto, ţe dosud nezískala rozlišovací způsobilost, ale získá ji aţ po zápisu),

-

nebyla v České republice bezdůvodně uţívána po dobu nejméně pěti let před zahájením řízení o výmazu (uţívání ochranné známky třetí osobou na základě smlouvy se povaţuje za řádné uţívání),

-

v řízení zahájeném na návrh majitele ochranné známky s dřívějším právem přednosti zjistí, ţe napadená ochranná známka je zapsána pro stejné nebo podobné výrobky nebo sluţby (nevymaţe, pokud navrhovatel vědomě strpěl uţívání po dobu 5 let od zápisu),

-

v řízení zahájeném na návrh majitele všeobecně známé známky zjistí, ţe uţívání napadené ochranné známky by neoprávněně těţilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobré pověsti všeobecně známé známky nebo jí bylo na újmu, bez ohledu na to, zda napadená ochranná známka byla zapsána pro stejné nebo podobné výrobky či sluţby. Tak byla na návrh majitele slovní ochranné známky JAGUAR zapsané pro motorová vozidla z rejstříku vymazána kombinovaná ochranná známka JAGUAR pro šicí a pletací stroje.

43

Dalším výmazovým důvodem je tzv. zdruhovění známky. Zdruhověná znamená přeměnu výlučného práva na pouhé označení druhu výrobku, tj. ochranná známka se stala v obchodním styku označením obvyklým pro výrobky nebo sluţby, pro které je zapsána. V některých případech, předpokládaných v § 26 Zákona, Úřad provede výmaz ochranné známky bez předchozího řízení o výmazu. To nastane, kdyţ bude výrokem příslušného soudu zjištěno, ţe určitá ochranná známka zasahuje do osobnostních práv, do dobré pověsti právnické osoby, popřípadě porušuje autorské právo. Poţádá-li oprávněná osoba o výmaz do 6 měsíců od právní moci rozsudku, bude výmaz proveden bez slyšení majitele ochranné známky. Ten mohl svá práva uplatňovat při soudním jednání. Obdobně, kdyţ soud zjistí, ţe uţívání ochranné známky je nedovoleným soutěţním jednáním, neboť nepoctivě těţí z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména všeobecně známé známky, bude Úřad respektovat takové soudní rozhodnutí a výmaz známky provede na ţádost majitele bez dalšího.

3.1.6 Označení původu a zeměpisné označení zboţí Podmínky získání ochrany označení původu a zeměpisných označení pro zboţí stanoví zákon č. 452/2001 Sb. Ochrany se nabývá zápisem do rejstříku vedeného Úřadem. Pojem označení původu a zeměpisné označení původu zboţí se rozumí název území, pouţívaný k označení zboţí pocházející z tohoto území, jestliţe kvalita nebo vlastnosti tohoto zboţí jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím se zvláštními přírodními a lidskými faktory (např. plzeňské pivo), přičemţ pro potravinářské výrobky lze pouţít také tradiční, třeba i nezeměpisné označení pro zboţí pocházející z vymezeného území (např. olomoucké tvarůţky). Zeměpisným označením se rozumí název území pouţívaný k označení zboţí pocházejícího z tohoto území, jestliţe toto zboţí má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu (např. české sklo). Do rejstříku nelze zapsat: - označení znějící pravdivě co do území původu zboţí, avšak přesto způsobilé vyvolat mylnou domněnku, ţe pochází z jiného území (homonymní názvy), - obecný název druhu zboţí, tedy označení, které se stalo pro takové zboţí běţným názvem (např. kolínská voda), - označení shodné s jiţ chráněným označením (ochrannou známkou, odrůdou rostlin nebo plemen zvířat), pokud hrozí klamná doměnka o skutečném původu zboţí.

Právo z ochrany Zapsaná označení nelze:

44

a) přímo či nepřímo obchodně uţívat pro zboţí na něţ se nevztahuje, je-li takové zboţí srovnatelné se zapsaným zboţím nebo pokud uţívání tohoto označení těţí z dobré pověsti chráněného označení, b) zneuţít, napodobit nebo připomínat, byť společně se skutečným původem zboţí, ani přeloţit nebo doplnit výrazem jako “druh“, “typ“, “metoda“, “na způsob“, “napodobeno“ nebo podobným výrazem, c) pouţít lţivě či klamavě na obalech, reklamních materiálech, dokumentech týkajících se zboţí a přepravních obalech, d) k ostatním jednání vedoucímu ke klamavé domněnce o původu zboţí. Soud na návrh kaţdého můţe uloţit: 1.

zákaz uţívat zapsané označení pro srovnatelné zboţí,

2.

stáhnutí z trhu srovnatelného zboţí označeného způsobem ohroţujícím nebo porušujícím práva ze zapsaného označení.

Na návrh nositele práv ze zapsaného označení soud: -

přizná právo na informace o původu srovnatelného zboţí,

-

nařídí zničit srovnatelné zboţí.

Řízení o zápis označení Řízení o zápis označení do rejstříku probíhá dle správního řádu a zahájí se podáním ţádosti u Úřadu, ke které je oprávněno sdruţení výrobců nebo zpracovatelů pro zboţí vyrobené, zpracované anebo připravené na území. Jednotlivá osoba můţe podat ţádost, jestliţe zboţí produkuje jako jediná. Ţádost obsahuje: a) znění označení původu, b) název, popřípadě obchodní firmu a sídlo nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu ţadatele, popřípadě i jeho zástupce, c) zeměpisné vymezení území, na němţ probíhá výroba, zpracování a příprava zboţí, d) označení provozovny, která zboţí opatřované označením původu vyrábí, zpracovává a připravuje v místě, jehoţ zeměpisný název je části označení původu, e) výčet zboţí, jehoţ se má označení původu týkat, f) popis vlastností nebo kvalitativních znaků zboţí, které jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím..

45

Ţádost musí být doloţena výpisem z evidence městského orgánu státní správy dosvědčujícím umístění provozovny v daném území. V případě potravin a jiných zemědělských výrobků musí ţadatel doloţit specifikace charakteristických vlastností produktu a zvláštnosti zeměpisného prostředí. Specifikace podléhá kontrole České zemědělské a potravinářské inspekce.Úřad formálně přezkoumá náleţitosti přihlášky a v případě absence zákonné náleţitosti vyzve ţadatele k jejímu doplnění ve lhůtě nejméně 2 měsíců, jinak řízení zastaví. Není-li označení vyloučeno ze zápisu, Úřad pak označení zapíše do rejstříku, zápis oznámí ve věstníku a ţadateli vydá osvědčení o zápisu.36 Dnem zápisu do rejstříku vzniká časově neomezená ochrana označení. Oprávněným uţívat toto označení je kaţdý, kdo s odpovídající kvalitou či vlastnostmi produkuje zboţí na vymezeném území, v případě potravin a zemědělských výrobků je další podmínkou dodrţení specifikace produktu. Tato osoba má právo na přijetí do sdruţení oprávněných uţivatelů označení.

Nakládání s označením Zapsané označení nemůţe být poskytnuto jako zástava, nemůţe být licencováno ani převedeno. Zrušení zápisu Úřad ex offo nebo na ţádost dotčené osoby či kontrolního orgánu zápis označení zruší, zjistí-li, ţe: a) označení bylo zapsáno v rozporu se zákonnými podmínkami, b) odpadly podmínky zápisu, c) produkt podle kontrolního nálezu nesplňuje podmínky stanovené specifikací na zemědělský výrobek nebo potraviny a to ani po uplynutí kontrolním orgánem stanovené dodatečné lhůty. Zrušení se zapisuje do Věstníku s uvedením dne, k němuţ byl zápis zrušen; v případě sub a) se na označení hledí, jako by nebylo zapsáno.

3.1.7 Přihlašování ochranných známek do zahraničí

Přihlašování ochranné známky do zahraničí je moţné: cestou národních zápisných úřadů v jednotlivých zemích na podkladě mezinárodních smluv 36


46

podle Madridské dohody nebo podle Protokolu k Madridské dohodě do členských států Paříţské úmluvy nebo Světové obchodní organizace na základě nařízení Rady Evropy č. 40/1994 o ochranné známce Evropských společenství do zemí Evropské unie Při přihlášení ochranných známek do zahraničí je moţno na základě Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví vyuţít tzv. unijní prioritu. Ta spočívá v tom, ţe na základě data podání v některé zemi, která je smluvní stranu uvedené úmluvy, mlţe přihlašovatel za stanovených podmínek ve lhůtě šesti měsíců uplatnit práva přednosti na právní ochranu v jiné členské zemi. 37

Přihlášení ochranné známky v zahraničí národní cestou: přihlášku je nutno podat samostatně v kaţdé zvolené zemi zpravidla pouze prostřednictvím tamního zástupce průzkum a registrační řízená provádí kaţdý národní zápisný úřad samostatně zápis ochranné známky platí samostatně v kaţdé jednotlivé zemi. Přihlášení ochranné známky platí samostatně v kaţdé jednotlivé zemi: podává se jedinou přihláškou na základě jiţ registrované ochranné známky prostřednictvím zápisného úřadu přihlašovatele Mezinárodnímu úřadu Světové organizace duševního vlastnictví WIPO v Ţenevě mezinárodní úřad provede centralizovaně průzkum formálně právních podmínek a přihlášku postoupí do jednotlivých designovaných zemí designované země mohou ve lhůtě jednoho roku namítat proti zápisu ochranné známky ve vlastní zemi doba ochrany mezinárodního zápisu je 20 let, ale poplatky za obnovu se platí kaţdých 10 let po dobu 5 let je mezinárodní zápis závislý na platnosti národního zápisu v zemi

37


47

V červenci roku 1989 byl uzavřen Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek, jehoţ členskou zemí je i Česká republika, který principy z této dohody rozšiřuje zejména takto: mezinárodní přihlášku do úřadu v Ţenevě je moţno podat jiţ na základě pouhé přihlášky a buď prostřednictvím úřadu vlastní země, nebo přímo v Ţenevě stranou protokolu se kromě státu můţe stát i mezivládní organizace, například Evropská společenství s tzv. ochrannou známkou společenství vedle francouzštiny zavádí jako pracovní jazyk i angličtinu dává smluvním stranám moţnost prodlouţit lhůtu k odmítnutí ochrany z jednoho roku na 18 měsíců doba platnosti mezinárodního zápisu podle protokolu se zkracuje na 10 let

3.1.7.1 Ochranná známka a design Společenství Ochranná známka Společenství (Komunitární ochranná známka), The Community Trademark - CTM Jde fakticky o ochrannou známku, která je udělována společným zápisným regionálním úřadem OHIN v Alicante a po zápisu platí ve všech členských zemích EU. Je zaloţena na třech principech: autonomní charakter, tj. ochranná známka Společenství existuje na základě samostatného právního systému Společenství, tj. na základě nařízení Rady Evropy č. 40/94 ES z den 20. prosince 1993 unitární charakter, tj. ochranná známka Společenství je platná a má stejný účinky ve všech členských zemích Evropské unie koexistence ochranné známky Společenství a národních ochranných známek, souběţná ochrana s národními známkami je moţná bez omezení

3.1.7.2 OHIN – Office for Harmonization in the Internal Martket Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Unijní´známkový a vzorový úřad) se sídlem ve španělském Alicante, začal 1. Září 1994 a přihlášky OZ začal přijímat od roku 1996 a přihlášky vzorů a designů od roku 2004.

48

je podacím místem pro ochranné známky a vzory Společenství a pro design Společenství provádí průzkum jejich zápisné způsobilosti zveřejňuje je a provádí námitkové řízení u OZ a zajišťuje úkony spojené s platností OZ a designů.

3.1.7.3 Význam registrace ochranných známek a označení původu výrobků Jejich registrace přispívá k ekonomickému rozvoji zejména: zlepšením pozice na trhu ve vztahu k zákazníkům vlivem jejich snadnější orientace o původu výrobků a o jejich producentech zvyšování

exportních

moţností

prostřednictvím

mezinárodní

ochrany

ochranných známek a označení původu zboţí zlepšením pozice země přihlašovatelů a majitelů ochranných známek a zapsaných označení původu, a tím rozšíření mezinárodního obchodní výměny ochranu proti konkurenci za vyuţití výlučného práva moţností nakládat se zapsanou ochrannou známku jako s předmětem vlastnictví, tj. ochrannou známku převádět, poskytovat na ni licenci, učinit ji předmětem zástavního práva moţností uţívat ochrannou známku v obchodních stycích, zejména v obchodní korespondenci, výstavnictví, servisních činnostech aj.

3.2 VYNÁLEZY 3.2.1 Vynálezy Právní úprava vynálezů je obsaţena v zákoně č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích a v prováděcí vyhlášce č. 550/1990 Sb. o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů. Aby se jednalo o vynález podle uvedeného zákona, musí být splněny podmínky: a) vynález musí být “nový“, tzn. ţe není součástí stavu techniky. Stavem techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhoţ přísluší přihlašovateli vynálezu právo přednosti, umoţněn přístup veřejnosti jakýmkoliv způsobem, včetně obsahu starších přihlášek vynálezů podaných v České republice i mezinárodních přihlášek vynálezů. 49

b) Vynález musí být výsledkem vynálezecké činnosti, tzn. ţe pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. c) Vynález je průmyslově vyuţitelný, tzn. ţe můţe být vyráběn nebo jinak vyuţíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství.

Za vynálezy se nepovaţují především objevy, vědecké teorie a matematické metody; estetické výtvory; plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti; programy počítačů a pouhé uvedení informace, pokud přihlášky vynálezů nebo patenty týkají pouze těchto předmětů nebo činností.38 Na vynálezy, které splňují zákonné podmínky, uděluje Úřad průmyslového vlastnictví patenty, osvědčení o zápise do patentového rejstříku. Patenty se neudělují na vynálezy, jejichţ vyuţití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům; na způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí a zvířat a na odrůdy rostlin nebo na plemena zvířat nebo v zásadě na biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat.

3.2.2. Patent a ochrana vynálezu Doba platnosti patentu činí 20 let od podání přihlášky vynálezu a jeho účinky nastávají ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu. Majitel patentu má výlučné právo uţívat vynález, poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám, nebo na něj patent převést. Za udrţování patentu v platnosti se platí správní poplatky. Ode dne oznámení o udělení patentu můţe přihlašovatel poţadovat přiměřenou náhradu od toho kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu její předmět uţíval. Vynález vyuţívá, kdo při své hospodářské činnosti vyrábí, uvádí do oběhu nebo upotřebí výrobek, který je předmětem vynálezu, nebo při této činnosti pouţívá postup, který je předmětem vynálezu.

Rozsah ochrany Rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků. K výkladu patentových nároků se pouţije i popis a výkresy. Bez souhlasu majitele patent nikdo nesmí: a) přímo vyuţívat vynález, tedy

38


50

- vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo pouţívat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dováţet či skladovat, anebo s ním jiným způsobem nakládat; - vyuţívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k vyuţití; - nabízet, uvádět na trh, pouţívat nebo k tomuto účelu dováţet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu. b) nepřímo vyuţívat vynález, tedy dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, neţ je osoba oprávněná vyuţívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a slouţící v tomto ohledu k jeho uskutečnění.

Majitel patentu má zároveň právo domáhat se toho, aby kaţdý kdo bez jeho souhlasu a neoprávněně patent vyuţívá, takového jednání zanechal, jakoţ i právo na náhradu škody, která mu tím vznikla. Kromě toho můţe poţadovat také přiměřené zadostiučinění, nevznikla-li škoda.

Vyčerpání práv Majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliţe tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem.39

Omezení účinků patentu Patent nepůsobí proti tomu, kdo před vznikem práva přednosti (§ 27) vyuţíval vynález nezávisle na původci nebo majiteli patentu nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření. Práva majitele patentu nejsou porušena, vyuţije-li se chráněného vynálezu: a) na lodích (v lodním tělese, stojích, výstroji, přístrojích u příslušenství) jiných zemí Paříţské úmluvy pouze pro potřeby lodi a loď se dostane do České republiky,

39


51

b) při stavbě nebo provozu letadel či vozidel unijních zemí nebo u součásti těchto letadel či vozidel, dostanou-li se přechodně nebo náhodně do České republiky, c) při individuální přípravě léku v lékárně na základě lékařského předpisu včetně nakládání s lékem takto připraveným; d) při činnosti prováděné pro neobchodní účely; e) při činnosti účely.

prováděné

s

předmětem

vynálezu

pro

experimentální

3.2.3. Pojem původce a majitele práv k patentu, spolupůvodce, vynález vytvořený v pracovním poměru

Zásadně platí, ţe majitelem práv k patentu je jeho původce, tj. ten, kdo vytvořil vynález vlastní tvůrčí duševní činností. Z tohoto důvodu můţe být původcem vynálezu pouze fyzická osoba. Eventuálně lze patent udělit právnímu nástupci. Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno. Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu. Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějţ zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou ochranu. Pro její výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosaţený jeho moţným vyuţitím nebo jiným uplatněním, přičemţ se přihlíţí k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Skončení pracovního poměru se reţimu podnikového vynálezu nedotýkají. Je-li původců vynálezu více, označují se tito jako spolupůvodci, přičemţ právo na patent se zde uplatní podle jejich vzájemného podílu na vytvoření vynálezu. Tento podíl se bude určovat zejména v případě uplatňování nároku na odměnu za uţívání vynálezu. Jsou-li tito spolupůvodci spolumajiteli patentu, jedná se o tzv. spolumajitelství, přičemţ k případnému převodu patentu je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Nakládání s vynálezem Jiní osoby neţ majitel patentu mohou vynález vyuţívat na základě písemné licenční smlouvy.

52

Omezení majitelova práva k patentu je tzv. “nucená licence“, kterou můţe udělit Úřad na základě odůvodněné ţádosti, nevyuţívá-li majitel patentu vynález vůbec nebo jej vyuţívá nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy. Nucenou licenci nelze udělit před uplynutím čtyř let od podání přihlášky vynálezu nebo tří let od udělení patentu, přičemţ platí lhůta, která uplyne později nebo můţe být udělena z důvodu ohroţení důleţitého veřejného zájmu (např. zájem na obraně státu, ochraně zdraví nebo ţivotního prostředí). Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence. Licence je udělena nevýhradně a Úřad stanoví podmínky, rozsah a dobu trvání licence. Cenu licence stanoví dohoda zúčastněných stran, jinak na ţádost soud. Od nucené licence je třeba odlišit tzv. “nabídku licence“, o kterou se jedná v případě, kdy přihlašovatele, resp. majitel patentu u Úřadu prohlásí, ţe komukoli poskytne právo k vyuţití vynálezu. Právo k vyuţití vynálezu pak vznikne kaţdému, kdo nabídku licence přijme a písemně to sdělí přihlašovateli nebo kaţdému, kdo nabídku licence přijme a písemně to sdělí přihlašovateli nebo majiteli patentu. Úřad nabídku licence vyznačí v patentovém rejstříku. Prohlášení o nabídce licence nelze vzít zpět. Vznikem práva k vyuţití vynálezu není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence. Za udrţování platnosti patentu, k němuţ majitel nabídl licenci, se platí poloviční správní poplatky.

3.2.4. Řízení o udělení patentu Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u Úřadu, zaplacením poplatku 1.200,- Kč a probíhá dle správního řízení. V přihlášce vynálezu musí být uvedeno, kdo je jeho původce. Přihláška vynálezu smí obsahovat jen jeden vynález nebo skupinu vynálezů, které jsou navzájem spojeny tak, ţe tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku. Vynález musí být v přihlášce vynálezu vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Další náleţitosti přihlášky: - ţádost o udělení patentu, včetně názvu vynálezu, - patentový návrh, - anotaci, - doklad o nabytí práva na patent (není-li původce ani zaměstnavatel). Podáním přihlášky vynálezu vzniká přihlašovateli právo přednosti. Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběţnému průzkumu, zda: - předmět vynálezu není vyloučen z patentovatelnosti, - zda nemá nedostatky, které brání jejímu zveřejnění, - zda přihlašovatel zaplatil příslušné správní poplatky. Nemá-li přihláška uvedené nedostatky, Úřad přihlášku vynálezu zveřejní po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku, jinak vyzve 53

k odstranění vad přihlášky. Nejsou-li vady v určené lhůtě odstraněny, úřad zastaví řízení. Je-li předmět vynálezu vyloučený z patentovatelnosti, přihlášku zamítne.40 Po zveřejnění přihlášky vynálezu můţe kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu; k připomínkám Úřad přihlédne při úplném průzkumu přihlášky vynálezu, v němţ zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení patentu. Úřad provede úplný průzkum přihlášky vynálezu v druhé fázi řízení na ţádost přihlašovatele či jiné osoby, nebo jej můţe provést z moci úřední. Ţádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu a nelze ji vzít zpět a správní poplatek za její podání činí 3.000,- Kč. Řízení o přihlášce vynálezu, jehoţ předmět splňuje stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatil poplatek, končí udělením patentu. Úspěšný přihlašovatel se stává majitelem patentu, coţ osvědčuje patentová listina vydaná Úřadem. Zamítnutím řízení končí v případě, ţe nejsou splněny podmínky pro udělení patentu, nebo zastavením řízení, jestliţe přihlašovatel neodstranil ve stanovené lhůtě vady přihlášky nebo nezaplatil správní poplatek nebo podal ţádost o provedení úplného průzkumu po uplynutí lhůty. Proti rozhodnutí úřadu o zamítnutí přihlášky, přičemţ Úřad je předtím povinen umoţnit přihlašovateli vyjádřit se k připomínkám 3. osob a ostatním podkladům pro rozhodování, lze podat rozklad lhůtě 1 měsíce od doručení zamítavého rozhodnutí. V opravném řízení rozhoduje předseda Úřadu a toto rozhodnutí je v řízení konečné.

Vynález v soudním řízení Soudy nepřezkoumávají rozhodnutí Úřadu o přihlášce. V jejich kompetenci je rozhodování sporu o původcovství vynálezu a o právo na patent. Po dobu soudního řízení o právo na patent se přerušuje řízení před Úřadem. Podle pravomocného rozhodnutí soudu úřad přepíše osobu přihlašovatele nebo majitele patentu a přihlášku vynálezu nebo patent ve prospěch osoby jíţ tato práva přísluší, resp. ve prospěch soudem určeného původce vynálezu.

3.2.5 Zánik a zrušení patentu Patent zanikne, jestliţe: a) uplyne doba jeho platnosti, b) majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné správní poplatky za udrţování platnosti patentu,

40

Kopecká, S .: Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice a Evropské unii, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002, str. 13,7

54

c) majitel patentu se ho vzdá; v tomto případě patent zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele patentu dojde Úřadu. Zánik patentu nastává přímo ze zákona.41

Úřad patent zruší, jestliţe se dodatečně zjistí: a) ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti, b) ţe vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit, c) ţe předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo ţe předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen, d) ţe majitel patentu na něj nemá právo podle § 8; zrušení v tomto případě Úřad provede na návrh oprávněné osoby (§ 29).

3.2.6 Přihlašování vynálezů do zahraničí Vynálezy do zahraničí je moţno buď přímo do jednotlivých států, v nichţ řízení probíhá obdobně jako u nás, nebo cestou regionálního evropského patentu, nebo cestou mezinárodní patentové přihlášky na základě Smlouvy o patentové spolupráci (PCT)

3.2.6.1 Evropská patentová přihláška

-

podává se v Evropském patentovém úřadu (European Patent Office- EPO) v Mnichově a jeho pobočkách nebo v kterémkoliv Úřadu průmyslového vlastnictví členského státu, s určením pro Českou republiku bude mít stejné účinky jako by byla podána přímo u českého úřadu

-

řízení evropské přihlášce se provádí centralizovaně v EPU, včetně udělení evropského patentu a následujícího odporového řízení, kteréţto řízení představuje:

41

-

průzkum na formální náleţitosti

-

provedení rešerše

Jakl, L .: právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví, Repetitorium, Praha, 2008, str. 47, 48

55

-

zveřejnění přihlášky a zprávy o rešerši

-

provedení průzkumu na základě ţádosti přihlašovatele

-

rozhodnutí o udělení evropského patentu

-

publikace evropského patentového spisu

-

negativní rozhodnutí o přihlášce

-

přechod uděleného evropského patentu do jednotlivých určených členských zemí

-

odporové řízení (9 měsíců) proti udělenému patentu, zrušení patentu platí pro všechny designované země

Po udělení evropského patentu v EPU Mnichov a po jejich přechodu do jednotlivých členských zemí podléhá evropský patent jiţ plně jurisdikci těchto jednotlivých států, včetně účinků těchto patentů a případného zrušovacího řízení. Podmínkou jeho účinnosti v těchto zemích však bude splnění některých poţadavků, například překladů do úředního jazyka dané země. Do působnosti jednotlivých národních patentových úřadů patří zrušovací řízení o evropských patentech (zrušení však má účinnost jen v daném státě). Porušování patentů spadá do působnosti národních soudů.

3.2.6.2 Patent společenství (Community Patent) Zatímco Evropský patent ve smyslu Úmluvy o udělování Evropských patentů začne platit jen v těch smluvních státech, ve kterých přihlašovatel o ochranu poţádal, patent Společenství, o jehoţ zavedení se jiţ po dobu třiceti let jiţ usiluju, by automaticky platil ve všech zemích Evropské unie. Na rozdíl od Evropského patentu, který se sice rovněţ centrálně uděluje Evropským patentovým úřadem, ale pak se rozpadne po splnění předepsaných poţadavků na svazek národních patentů, patent Společenství by bez dalšího začal ve všech členských státech Unie. Dohoda o patentu společenství byla uzavřena jiţ v roce 1975 v Lucembursku mezi devíti členskými státy Evropských společenství. Dosud však nenabyla účinnosti pro odmítavý postoj některých členských států, které poţadují překlad celého popisu a patentových nároků do národního jazyka. Proto byl uzavřen tzv. londýnský protokol, k němuţ k 1.květnu 2008 56

přistoupilo 14 členských států Úmluvy o udělování evropských patentů. Tyto státy se zavázaly, ţe budou poţadovat jen překlady patentových nároků evropského patentu do národního jazyka, zatímco popis jim postačí v angličtině (Švédsko ve švédštině). 3.2.6.3 Mezinárodní patentová přihláška - PCT Na základě Smlouvy o patentové spolupráci PCT (Patent Cooperation Trety), jíţ je Česká republika členským státem, je moţno podat prostřednictvím našeho úřadu tak zvanou mezinárodní patentovou přihlášku.

Podstata PCT přihlášky přihlášky: - namísto několika národních se podává jediná, mezinárodní přihláška, která je účinná ve všech smluvních státech této úmluvy, které přihlašovatel designoval - zavádí se jediný průzkum mezinárodní přihlášky zajišťovaný prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě- WIPO -

kaţdá mezinárodní přihláška PCT je podrobena mezinárodní rešerší a popřípadě předběţnému průzkumu patentovatelnosti, které se prostřednictvím WIPO provádějí v pověřených průzkumových patentových úřadech´

- Zavádí se centralizované mezinárodní zveřejňování mezinárodních přihlášek Mezinárodním úřadem Výše uvedené postupy tvoří dohromady tzv. mezinárodní fázi řízení PCT, na kterou navazuje tzv. národní fáze, která jiţ probíhá před jednotlivými patentovými úřady designovaných smluvních zemí, a které končí v kladném případě udělením patentu. Mezinárodní přihlášku PCT můţe podat právnická nebo fyzická osoba, která je příslušníkem smluvního státu nebo má na jeho území bydliště či sídlo, a to k patentovanému úřadu tohoto státu. Takovýto úřad nazýváme přijímacím úřadem. V české republice se mezinárodní přihláška podává u Úřadu průmyslového vlastnictví. Mezinárodní přihlášku má od data podání stejné účinky jako přihláška národní podaná v kaţdém z určených států. Stačí podat u jednoho, zpravidla národního úřadu, přihlášku v jednom z předepsaných jazyků, tzn. V angličtině nebo francouzštině nebo němčině.

57

Tato mezinárodní přihláška opírající se o unijní prioritu můţe tak být podána poslední den, kdy je to ještě moţné, na základě rozhodnutí učiněného den před tím. V mezinárodní fázi lze jedním aktem provádět dovolené úpravy, kterépak platí v jednotlivých určených zemích. Určený stát nemůţe poţadovat od přihlašovatele, aby plnil jiné poţadavky, pokud jde o formu a obsah přihlášky PCT, neţ jak je předepsáno smlouvou. Na rozdíl od Evropského patentu, který uděluje přímo Evropský patentový úřad, u přihlášky PCT provádí mezinárodní úřad v Ţenevě WIPO pouze rešerši a popřípadě předběţný průzkum. Vlastní udělení patentu na základě přihlášky PCT však uskuteční aţ příslušné designované úřady jednotlivých zemí. 3.3. ZLEPŠOVACÍ NÁVRHY Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích upravuje téţ otázku zlepšovacích návrhů, které definuje jako technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakoţ i řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ţivotního prostředí, s nimiţ má zlepšovatel právo nakládat. Práva ze zlepšovacích návrhů nevzniknou, brání-li jim práva z patentu.42 Na rozdíl od vynálezů a průmyslových vzorů, které oţívají tzv. formální ochrany, neexistuje ţádný rejstřík zlepšovacích návrhů, a ke vzniku ochrany není zapotřebí ţádného formálního aktu Úřadu ani jiného státního orgánu. Zlepšovatel je povinen nabídnout zlepšovací návrh svému zaměstnavateli, jestliţe se zlepšovací návrh týká oboru práce nebo činnosti zaměstnavatele. Zlepšovatel má právo se zlepšovacím návrhem nakládat bez omezení, jestliţe s ním zaměstnavatel ve lhůtě dvou měsíců od nabídky zlepšovacího návrhu neuzavřel smlouvu o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu a odměně za něj. Právo vyuţívat návrh vzniká uzavřením smlouvy se zlepšovatelem.

3.4. UŢITNÉ VZORY 3.4.1. Pojem uţitného vzoru Právní úprava uţitných vzorů je obsaţena v zákoně č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech. Uţitným vzorem se chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově vyuţitelná. Technické řešení je nové, není-li součástí stavu techniky, čímţ se rozumí vše, co bylo přede dnem, od něhoţ přísluší přihlašovateli 42


58

uţitného vzoru právo přednosti, zveřejněno. Technické řešení je průmyslově vyuţitelné, jestliţe můţe být opakovaně vyuţíváno v hospodářské činnosti. Nejedná se tedy o technická řešení jako výsledek vynálezecké činnosti, ale o výsledek vlastní tvořivé práce. Původem uţitného vzoru tedy můţe být jen fyzická osoba nebo několik fyzických osob.43 Technickými řešeními podle tohoto zákona nejsou zejména objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů a pouhé uvedení informace. Z ochrany jsou téţ vyloučena: - technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky, - odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakoţ i biologické reproduktivní materiály, - způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

3.4.2. Zápis do rejstříku uţitných vzorů Zápis do rejstříku uţitných vzorů vyţaduje podání písemné přihlášky uţitného vzoru u Úřadu. Přihláška uţitného vzoru smí obsahovat jen jedno technické řešení nebo skupinu řešení, která jsou navzájem spojena tak, ţe uskutečňují jedinou technickou myšlenku. 44 Další náleţitosti přihlášky: -

ţádost o zápis do rejstříku, včetně názvu uţitného vzoru,

-

popis technického řešení,

-

návrhy na ochranu,

-

původce.

Správní poplatek za podání přihlášky uţitného vzoru činí 1.000,- Kč. Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti. Úřad přizná přihlášce datum podání z původní přihlášky vynálezu k patentu na stejné technické řešení, poţádá-li o to stejný přihlašovatel do 2 měsíců od rozhodnutí Úřadu o přihlášce vynálezu a pokud přiloţí k ţádosti přihlášku vynálezu. Splňuje-li přihláška zákonné podmínky a není-li její předmět zjevně vyloučen z ochrany, zapíše Úřad uţitný vzor do rejstříku, aniţ provádí průzkum. Řízení o zápisu uţitného vzoru je zaloţeno na tzv. registračním principu a k zápisu uţitného vzoru do rejstříku dochází obvykle do 3 měsíců od podání přihlášky. 3.4.3. Účinky uţitného vzoru 43


44


59

Zápisem uţitného vzoru do rejstříku vzniká ochrana. Přihlašovateli, který se zápisem uţitného vzoru do rejstříku stává majitelem uţitného vzoru, vydá Úřad osvědčení o zápisu uţitného vzoru do rejstříku a zápis uţitného vzoru do rejstříku oznámí ve Věstníku.45 Bez souhlasu majitele uţitného vzoru nikdo nesmí technické řešení chráněné uţitným vzorem při své hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit. Majitel uţitného vzoru je oprávněn poskytnout souhlas k vyuţívání technického řešení chráněného uţitným vzorem (licence) jiným osobám nebo na ně uţitný vzor převést. Práva vyplývající z patentu uděleného na základě přihlášky vynálezu s pozdějším právem přednosti nesmějí být v případě střetu vykonávána bez souhlasu majitele užitného vzoru. 3.4.4. Trvání ochrany Uţitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky. Úřad dobu platnosti zápisu uţitného vzoru prodlouţí na ţádost majitele uţitného vzoru aţ dvakrát vţdy o tři roky. Správní poplatek za podání ţádosti o prodlouţení platnosti uţitného vzoru činí poprvé 3.000,- Kč a podruhé 6.000,- Kč. O prodlouţení doby platnosti uţitného vzoru lze poţádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti. Uţitný vzor zaniká: - uplynutím doby jeho platnosti, - a v případě, ţe se majitel uţitného vzoru vzdá (v tomto případě ochrana zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele uţitného vzoru dojde Úřadu). Výmazem uţitného vzoru z rejstříku, který Úřad provede na návrh kaţdého, zaniká: a) není-li technické řešení způsobilé k ochraně, b) je-li předmět uţitného vzoru jiţ chráněn patentem s účinky na území České republiky či uţitným vzorem s dřívějším právem přednosti, c) jestliţe předmět uţitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky uţitného vzoru. Výmaz uţitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by uţitný vzor nebyl do rejstříku zapsán. Návrh na výmaz musí být opřen o důvody a důkazy, které se nedají dodatečně měnit, k těmto se přihlašovatel musí písemně vyjádřit v Úřadem určené lhůtě, jinak Úřad určitý vzor vymaţe z rejstříku. Po doručení vyjádření musí Úřad o návrhu rozhodnout.46

45


46


60

Uţitný vzor v soudním řízení Úřad na návrh odejme uţitný vzor majiteli, jestliţe z rozhodnutí soudu zjistí, ţe mu právo na uţitný vzor nepříslušelo, jelikoţ nebyl původcem ani jeho nástupcem. Na návrh podaný do1 měsíce od pravomocného rozhodnutí soudu zapíše Úřad oprávněnou osobu do rejstříku jako majitele uţitného vzoru.

3.5. PRŮMYSLOVÝ VZOR Právní úprava ochrany průmyslového vzoru je obsaţena v zákoně č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů.47 Za průmyslový vzor podle tohoto zákona se povaţuje vzhled výrobku nebo jeho části, je-li nový a má-li individuální povahu spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Za výrobek se povaţuje průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, součástky tvořící sloţený výrobek, obal, úprava, grafický symbol a topografický znak. Novost je dána, nebyl-li před podáním přihlášky veřejnosti zpřístupněn průmyslový vzor shodný, tedy takový, který se liší svými znaky jen nepodstatně. Při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu se nepřihlíţí ke znakům, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru. Zpřístupněn veřejnosti byl, pokud byl zveřejněn po zápisu v rejstříku, vystaven, uţíván v obchodě nebo jinak zveřejněn. Individuální povahu vzor vykazuje, jestliţe celkový dojem, který vyvolává u informovaného uţivatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uţivatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Úřad nezapíše do rejstříku průmyslových vzorů průmyslový vzor, který je v rozporu se zásadami veřejného pořádku nebo dobrými mravy a tehdy, je-li v rejstříku zapsán shodný průmyslový vzor s dřívějším právem přednosti.48

Ochrana Rozsah ochrany průmyslového vzoru je dán jeho vyobrazením zapsaným v rejstříku s výjimkou jeho funkčních a reprodukčních znaků. Zapsaný vzor je chráněn po dobu 5 let od podání přihlášky a tuto dobu lze opakovaně obnovit vţdy o 5 let aţ na celkovou dobu 25 let. 47


48


61

Ţádost o obnovu ochrany se podává v posledním roce období ochrany, nejpozději však do 6 měsíců po jejím uplynutí.

3.5.1. Původce průmyslového vzoru a zaměstnanecký průmyslový vzor Původcem průmyslového vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací. Spolupůvodci mají právo k průmyslovému vzoru v rozsahu, v jakém se podíleli na jeho vytvoření. Průmyslový vzor vytvořený v pracovním poměru, v členském nebo jiném obdobném , je zaměstnaneckým průmyslovým vzorem a právo na tento vzor přechází na toho, kdo původci zadal jeho vytvoření a původce má nárok na přiměřenou odměnu. Pokud zadavatel do 3 měsíců od oznámení vytvoření vzoru práva nevyuţije, přechází zpět na původce. Vlastník průmyslového vzoru má výlučné právo vyuţívat průmyslový vzor, poskytnout souhlas k vyuţívání průmyslového vzoru jiným osobám, nebo na něj průmyslový vzor převést a bránit třetím osobám uţívat jej bez souhlasu. Uţíváním průmyslového vzoru se rozumí zejména výroba, nabízení, uvedení na trh, dovoz, vývoz nebo uţívání výrobku, ve kterém je tento průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, nebo skladování takového výrobku k uvedeným účelům. V případě neoprávněného zásahu do práv vlastníka, můţe se vlastník u soudu domáhat: - zákazu rušení práva, - odstranění následků, - náhrady škody, - přiměřeného zadostiučinění při způsobení nemajetkové újmy i v penězích, - zničení výrobků, materiálu a nástrojů k výrobě. Vlastník má vůči kaţdému, kdo jeho právo porušuje nebo ohroţuje, právo na informaci o původu výrobku ztělesňujícího jeho průmyslový vzor.

Omezení práv Práva ze zapsaného průmyslového vzoru se nevztahuje na: a) jednání třetích osob uskutečněná pro neobchodní účely, b) jednání třetích osob uskutečněná pro experimentální účely, c) jednání třetích osob spočívající v reprodukci pro účely citace nebo výuky, za předpokladu, ţe tato jednání jsou slučitelná s poctivou obchodní praxí a nejsou nepřiměřeně na úkor řádnému uţívání průmyslového vzoru a ţe je uveden zdroj, d) zařízení lodí a letadel registrovaných v jiné zemi, dostanou-li se přechodně na území České republiky, 62

e) dovoz náhradních dílů a příslušenství do České republiky za účelem opravy takového dopravního prostředku, f) uskutečnění oprav tohoto dopravního prostředku. Práva se dále nevztahují na nakládání s výrobkem uvedeným na trh v České republice se souhlasem vlastníka průmyslového vzoru, který je ztělesněn ve výrobku. Rovněţ mohou průmyslový vzor uţívat osoby, které mohou prokázat, ţe započaly v České republice s uţíváním shodného nezávisle vytvořeného průmyslového vzoru před podáním přihlášky zapsaného vzoru.

3.5.2. Řízení o průmyslovém vzoru Řízení se zahajuje podáním přihlášky u Úřadu, čímţ vzniká přihlašovateli právo přednosti. Přihláška můţe být podána jako tzv. jednoduchá (obsahuje jedinou vnější úpravu výrobku) nebo jako tzv. hromadná (můţe obsahovat více vnějších úprav výrobků).49 Přihláška musí obsahovat: a) ţádost o zápis do rejstříku, b) označení přihlašovatele, c) vyobrazení vzoru, d) název vzoru, e) určení výrobku, f) původce. Přihlášku průmyslového vzoru a přihlášený průmyslový vzor podrobí Úřad průzkumu. Nesplňuje-li přihláška průmyslového vzoru stanovené podmínky, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky odstranil, jinak řízení zastaví. Splňuje-li předmět přihlášky průmyslového vzoru podmínky stanovené pro jeho zápis do rejstříku průmyslových zorů, Úřad jej zapíše, o čemţ vydá majiteli osvědčení a zápis oznámí ve Věstníku. Nejsou-li podmínky stanovené pro zápis průmyslového vzoru splněny, Úřad přihlášku zamítne. O opravném prostředku proti rozhodnutí (rozkladu) rozhoduje předseda Úřadu. Spory o určení práva na průmyslový vzor rozhodují soudy. Na základě pravomocného rozhodnutí soudu Úřad odejme ochranu zapsanému vlastníkovi a případně provede přepis na oprávněnou osobu, jinak provede výmaz z rejstříku.

3.5.3. Zánik a výmaz průmyslového vzoru

49


63

Právo k průmyslovému vzoru zaniká, jestliţe uplyne doba ochrany nebo se vlastník průmyslového vzoru vzdá; v tomto případě právo zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele průmyslového vzoru dojde Úřadu.50 Ochrana průmyslového vzoru končí také výmazem z rejstříku. Úřad provede výmaz průmyslového vzoru: a) jestliţe průmyslový vzor neodpovídá pojmu průmyslového vzoru podle § 2, b) pokud průmyslový vzor nesplňuje poţadavky kladené na něj podle § 3 aţ 8 tohoto zákona, c) pokud jeho vlastník nemá právo na průmyslový vzor podle § 12, d) je-li průmyslový vzor jiţ v České republice chráněn zapsaným průmyslovým vzorem s dřívějším právem přednosti, e) je-li v průmyslovém vzoru pouţito rozlišovací označení, které před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru poskytuje vlastníku označení právo takové uţití zakázat, f) představuje-li průmyslový vzor neoprávněné uţití díla chráněného podle autorského práva, g) představuje-li průmyslový vzor zneuţití některého z prvků uvedených v článku 6 ter Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo jiných symbolických znaků, vlajek, erbů, na které se nevztahuje článek 6 ter Paříţské úmluvy, které však představují v příslušném členském státě zvláštní veřejný zájem.

3.6. TOPOGRAFIE POLOVODIČOVÝCH VÝROBKŮ Ochrana topografií polovodičových výrobků je upravena v zákoně č. 529/1991 Sb. Topografií se rozumí série vzájemně souvisejících zobrazení uspořádáním vrstev tvořících polovodičový výrobek. Polovodičovým výrobkem se rozumí mikroelektronický výrobek určený k plnění elektronické funkce. 51 Právo na ochranu topografie přísluší jejímu původci nebo jeho právnímu nástupci, případně zaměstnavateli původce. Právo na ochranu topografie zanikne uplynutím 15 let ode dne jejího vytvoření, jestliţe topografie nebyla obchodně vyuţívána jinak neţ skrytě nebo nebyla přihlášena u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad"). Ochrana vzniká buď dnem prvního veřejného obchodního uţití pokud přihláška byla podána do 2 let od tohoto dne nebo ke dni podání přihlášky, pokud topografie nebyla dříve obchodně vyuţita. Obchodním vyuţitím se pro účely tohoto zákona rozumí prodej, pronájem, nabídka nebo jiný způsob 50


51


64

obchodní distribuce topografie nebo polovodičového výrobku obsahujícího topografii nebo výrobku obsahujícího polovodičový výrobek. Ochrana trvá 10 let od konce kalendářního roku v němţ vznikla. Topografie polovodičových výrobků poţívá ochrany, pokud je výsledkem tvůrčí činnosti původce a pokud není v průmyslu polovodičových výrobků běţná. Ochrana se vztahuje i na zobrazení slouţící k výrobě topografie. Po zápisu topografie do rejstříku je majitel oprávněn ji uţívat, udělit svolení k jejímu uţívání jinému nebo převést právo k ní na jinou osobu. Bez souhlasu majitele nesmí nikdo: a) reprodukovat topografii nebo její samostatně vyuţitelné části a zhotovovat zobrazení topografie pro výrobní účely, b) vyrábět polovodičový výrobek, ve kterém je chráněná topografie obsaţena, c) obchodně vyuţívat topografii nebo polovodičový výrobek, který obsahuje chráněnou topografii nebo její samostatně vyuţitelné části, jakoţ i zobrazení topografie slouţící k jeho výrobě, nebo je k tomuto účelu dováţet. Ochrana se nevztahuje na: a) činnosti prováděné k neobchodním účelům, b) reprodukci topografie k účelům analýzy, výzkumu, vývoje nebo vzdělávání, c) obchodní vyuţití chráněné topografie vytvořené činností dle b), d) následné obchodní vyuţívání topografie nebo polovodičového výrobku obsahujícího chráněnou topografii, uvedených do oběhu majitelem topografie nebo s jeho výslovným souhlasem, e) osobu, která v dobré víře získá polovodičový výrobek obsahující topografii, uvedený do oběhu bez souhlasu majitele topografie.

3.6.1. Řízení o topografii Úřad topografii zapíše do rejstříku topografií na základě písemné přihlášky a zaplacení poplatku 5.000,- Kč. Přihláška musí obsahovat: - ţádost o zápis a název topografie, - podklady umoţňující identifikaci topografie, - datum prvního veřejného obchodního vyuţití před podáním přihlášky, - doklad o nabytí práva na ochranu topografie, - údaje o bydlišti v České republice nebo ve státě WTO. 65

Úřad topografii zapíše pokud je podána formálně řádná přihláška a pokud je zaplacen poplatek. Nezkoumá materiální podmínky pro vznik ochrany topografie. Zápis se zveřejňuje ve věstníku. Třetí osoby mohou po zápise topografie nahlédnout do podkladů uloţených v rejstříku.

Výmaz topografie Úřad na návrh kaţdé osoby vymaţe topografie z rejstříku, jestliţe: a) není způsobilá k ochraně, b) přihláška byla podána po 15 letech od skrytého obchodního vyuţití nebo po 2 letech od prvního veřejného obchodního vyuţití, c) přihlašovatel nemohl uplatnit právo na ochranu, d) podklady topografie neodpovídají polovodičovému výrobku. Úřad vyzve majitele topografie, aby se vyjádřil k návrhu, jinak provede výmaz topografie. Po vyjádření je nařízeno ústní jednání, ve kterém Úřad rozhodne.

Topografie v soudním řízení Soud na návrh můţe rozhodnout, ţe majiteli topografie nepřísluší právo na ochranu. Do jednoho měsíce od pravomocného rozhodnutí soudu můţe oprávněná osoba navrhnout Úřadu přepis majitele topografie v rejstříku, jinak úřad pouze odejme ochranu majiteli zapsané topografie a provede výmaz topografie z rejstříku.

Nakládání s topografií Majitel nebo spolumajitelé topografie mohou topografii převést na třetí osoby nebo poskytnout licenci k topografii. Úřad můţe rozhodnout o udělení nucené licence na topografii podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

3.7. NOVÉ ODRŮDY ROSTLIN A PLEMENA ZVÍŘAT Ochrana nových odrůd a plemen hospodářsky významných druhů a rodů rostlin a zvířat, jejichţ seznam stanoví obecně závazný předpis, je upravena v zákoně č. 132/1989 Sb. a v prováděcích vyhláškách č. 133/1989 Sb. a 134/1989 Sb. Odrůdu rostlin zákon definuje jako soubor jedinců kategorie botanického třídění, odlišujících se od jiných souborů rostlin projevem nejméně jednoho znaku genotypu, rozmnoţovatelný beze změny.52 52


66

Plemeno zvířat pak jako populaci zvířat jednotného původu, charakteristických morfologických a fyziologických vlastností, schopnou se reprodukovat. Udělením šlechtitelského osvědčení vzniká ochrana nové odrůdy rostlin a plemen zvířat. Ministerstvo zemědělství udělí původci, zaměstnavateli nebo zahraniční osobě, mající oprávnění nakládat s odrůdou nebo s plemenem, šlechtitelské osvědčení pokud: odrůda je:

a) odlišná alespoň jedním podstatným znakem nebo vlastností od kaţdé jiné odrůdy obecně známé ke dni podání přihlášky, b) vyrovnaná přiměřeně biologickým vlastnostem daného materiálu, c) stálá v podstatných znacích při respektování zvláštností, které vyţaduje při mnoţení, d) nová.

plemeno je:

a) odlišné alespoň jedním podstatným znakem nebo vlastností od kaţdého jiného plemene obecně známého ke dni podání přihlášky, b) vyrovnané přiměřeně biologickým vlastnostem daného plemene,

c) stálé v podstatných znacích při respektování zvláštností daných chovatelským prostředím, d) nové, e) dostatečně početné pro reprodukci. pokud se nejedná o plemeno ryb (zákon č. 102/1963 Sb.).

Novost je dána, nebyly-li plemeno ani odrůda prodávány nebo nabízeny k prodeji: a) na území Československé socialistické republiky před více neţ jedním rokem před podáním přihlášky (§ 16), b)

na území jiného státu, 1. před více neţ 6 lety před podáním přihlášky, 2. před více neţ 4 lety před podáním přihlášky u jiných odrůd rostlin neţ ovocných stromů, lesních nebo okrasných dřevin nebo vinné révy.

Název odrůdy nebo plemene není přípustné: a) sloţené jen z čísel, b) shodné nebo zaměnitelné s názvem pouţívaným v Československé socialistické republice nebo v zahraničí pro odrůdu nebo plemeno stejného nebo příbuzného rodu, případně jinak porušující práva jiných šlechtitelů, 67

c) vyvolávající nesprávné představy o hodnotě, vlastnostech nebo odrůdy či plemene, o totoţnosti šlechtitele nebo původce,

původu

d) shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, označením původu nebo zeměpisným názvem pro stejné nebo podobné výrobky, s proslulou ochrannou známkou bez ohledu na druh výrobku nebo jinak porušující práva a chráněné zájmy jiných subjektů, e) odporující zájmu společnosti, f) nevhodné z jazykových důvodů.

Název musí být pouţíván při obchodním vyuţití odrůdy nebo plemene, nikdy však pro jinou odrůdu nebo plemeno a to ani po skončení platnosti šlechtitelského osvědčení. Původcem odrůdy nebo plemene je fyzická osoby, která vlastní tvůrčí činností

je

vytvořila. Je moţná tvůrčí pluralita původců. Původcovství musí být uvedeno v přihlášce i ve šlechtitelském oprávnění a je nepřevoditelné. Původce, který novou odrůdu nebo plemeno vytvořil v pracovně právním vztahu na nárok na podíl na finančním přínosu, nárok na šlechtitelské osvědčení má zaměstnavatel. Šlechtitelské osvědčení platí ode dne podání přihlášky u plemene po dobu jeho trvání, u chmele, vinné révy, ovocných, okrasných a lesních dřevin 25 let a u ostatních druhů rostli 20 let.

Nakládání s osvědčením Šlechtitelské osvědčení lze převést s účinností ke dni zápisu do rejstříku chráněných odrůd nebo rejstříku chráněných plemen. Licenční smlouvou lze poskytnout právo k obchodnímu vyuţití odrůdy nebo plemene. Ministerstvo zemědělství v případě, ţe majitel šlechtitelského osvědčení odmítne udělit licenci vůbec nebo v potřebném rozsahu,

můţe

v obecném zájmu udělit nucenou licenci. Řízení ve věcech ochrany odrůd a plemen o vydání šlechtitelského oprávnění se ţádá písemnou přihláškou. Dnem podání přihlášky vzniká právo přednosti. Přihláška obsahuje zejména údaje o přihlašovateli, název odrůdy nebo plemene, druh nebo rod rostli či zvířat, ke kterému náleţí, původce. Ministerstvo formálně přezkoumá přihlášku a oznámí ji ve Věstníku ministerstva zemědělství. Do tří měsíců od zveřejnění přihlášky mohou 3. Osoby podávat námitky proti 68

přihlášce. Vzniklý spor projednává soud a na základě pravomocného rozhodnutí soudu vydá ministerstvo rozhodnutí o šlechtitelském osvědčení.

Zánik osvědčení Šlechtitelské osvědčení zaniká, jestliţe a) uplyne doba jeho platnosti, b) majitel šlechtitelského osvědčení nezaplatí včas správní poplatek, c) majitel (všichni spolumajitelé) šlechtitelského osvědčení písemně oznámí, ţe se šlechtitelského osvědčení vzdává, d)

bylo zrušeno (§ 23).

Ministerstvo zruší šlechtitelské osvědčení, jestliţe: a) dodatečně vyjde najevo, ţe nebyly splněny podmínky pro jeho udělení; v takovém případě se na šlechtitelské osvědčení hledí jako by nebylo uděleno, b)

odrůda

nebo plemeno

jiţ

nevykazují

znaky, zjištěné

v době udělení

šlechtitelského osvědčení, c)

nebude dodán řádně a včas biologický a dokumentační materiál pro ověřovací zkoušky (§ 22),

d)

nebude zaplacena ve stanovené lhůtě úhrada za provedení ověřovacích zkoušek.

3.8. LICENČNÍ SMLOUVA Souhlas s uţíváním předmětů průmyslového vlastnictví se uděluje licenční smlouvou. Licenční smlouvu upravuje obchodní zákoník v ustanoveních §§ 508 – 515. Zákonná úprava je dispozitivní s výjimkou dvou pravidel: -

nutná písemná forma licenční smlouvy,

-

povinný zápis do příslušného státního rejstříku. 69

Smlouvu lze pouţít jen pro předměty průmyslového vlastnictví, kdeţto licenční smlouva k výkonu autorského práva a práv s autorským právem souvisejících je upravena zvlášť zvláštním zákonem.53 Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel licence nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práva z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zaváţe k zaplacení úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. Poskytovatel licence je zejména povinen udrţovat po dobu trvání smlouvy právo cestou ţádosti o prodlouţení zápisu a poskytnout nabyvateli veškeré informace, které jsou nutné k vyuţívání předmětu smlouvy. Poskytovatel je oprávněn udělovat další licence jiným osobám, i kdyţ často bude licence sjednána jako výhradní pro určité území. Nabyvatel zejména nesmí přenechat výkon práva k předmětu smlouvy jiné osobě, dále je povinen utajovat poskytnuté podklady a informace a po zániku smlouvy misí vrátit veškeré tyto podklady a i nadále utajovat informace do té doby, neţ se stanou obecně známými.54 U smluv uzavřených na dobu neurčitou lze smlouvu vypovědět ve výpovědní době jednoho roku od konce kalendářního měsíce, ve kterém byla výpověď doručena druhé straně, pokud strany smlouvy se nedohodnou na jiné výpovědní lhůtě.

53

Dobřichovský, T .: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Linde, Praha, 2004, str. 152

54


70

IV. PRÁVO DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH Ochrana autorských a průmyslových práv je nutnou podmínkou mezinárodního obchodního styku v rovině soukromé i veřejné. Jedinou cestou k jejímu zabezpečení jsou mezinárodní smlouvy dvou- nebo mnohostranné. Jen tímto způsobem lze zahraničním osobám zajistit tzv. národní reţim, tedy nediskriminační zacházení ve vztahu subjektům tuzemským, daný teritoriálním charakterem nehmotných statků.

4.1 PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ EU 4.1.1.AUTORSKÉ PRÁVO EU Autorské právo je svojí podstatou ve značném protikladu k základním zásadám, kterými je ovládána myšlenka společného trhu. Smlouva ES usiluje o překonání teritoriální omezenosti národních států. Ruší hranice mezi nimi a vytváří tak společný trh. Základem autorského práva a ochrany jím poskytované je však právě princip teritoriality, který je jedním z pilířů práva duševního vlastnictví a zejména práva autorského. Značnou pozornost autorského práva věnuje i ESD, který připustil především moţnost pouţití Smlouvy ES na autorskoprávní vztahy (78/70 Deutsche Gramophon). Důleţité je rozhodnutí ve věci Coditel (62/79), ve kterém ESD dovodil, ţe Smlouva ES se vztahuje na autorskoprávní vztahy a pojem obsaţený v čl. 30/3 SES (průmyslové a obchodní vlastnictví) se vztahuje i na autorská práva. Z judikatury ESD vyplývá, ţe Smlouvy ES se vztahuje na autorskoprávní vztahy a zároveň připouští pouţitelnost vnitrostátních autorských práv. V případě jejich konkurence nebo jejich střetu se výjimka z čl. 30 SES aplikuje tak, ţe chrání existenci výlučného práva duševního vlastnictví a dovoluje národnímu zákonodárci, aby vymezil základní funkci a zvláštní předmět ochrany.55 Jiným problémem je otázka autorského práva ve vztahu ke komunitárnímu právu soutěţnímu. V rozhodnutí ve věci Coditel (62/79) dospívá Soud především k závěru, ţe výhradní licence na provozování filmu není v rozporu s čl. 81 SES. V rozporu se zákazem kartelu nejsou ani smlouvy o vzájemném zastupování, které jsou uzavírány mezi ochrannými organizacemi autorskými pro zajištění národní autorskoprávní ochrany.

TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ Dne 3.10. 1989 vydala Rada směrnici o koordinaci některých ustanovení zákonů a jiných právních předpisů členských států ohledně provozování v oblasti televizního vysílání (89/552, ÚL L 1989, 289, 23). Účelem této úpravy je harmonizovat vnitrostátní předpisy tíkající se vysílání a šíření televizních sluţeb, provozování částí televizních vysílačů a kabelových operátorů a za tím účelem stanovit minimální pravidla k zajištění svobody při přenosu vysílání. 55

Svoboda, P:. Vliv autorskoprávní teritoriality na vývoj evropského práva, Karolinum, 2001, str. 25

71

Dalším cílem směrnice bylo vytvořit reţim evropských děl, jejichţ šíření by státy zaručily. Dalším cílem je stanovit určité standardy pro vysílání, zejména pokud jde o televizní reklamu a její pravidla, stejně jako stanovit minimální pravidla na ochranu nedospělých a tzv. práva na odpověď. Televizní vysílání (čl. 1 písm. a) směrnice) je původní přenos televizních programů určených pro příjem veřejnosti, po drátě nebo bezdrátový, včetně vysílání pomocí satelitu. Členské státy mají zajistit na svém území příjem televizních vysílání z jiných členských států. Výjimku z této povinnosti představuje vysílání porušující závaţným způsobem především ochranu nedospělých (čl. 2/2). Evropským dílem je dílo pocházející z členských států, které jsou členskými státy Evropské úmluvy Rady Evropy o televizi bez hranic nebo více členských státech nebo je vyrobeno více producenty z těchto států, nebo dílo, jehoţ výroba je pod dozorem a kontrolu producentů v jednom v jednom nebo více státech, anebo příspěvek koproducentů takovýchto států je převaţující. Autorským dílem jsou i díla pocházející z jiných evropských států za předpokladu, ţe jsou pořízena výlučně nebo koprodukci s producenty z jednoho nebo více členských států (čl. 6 směrnice). Podpora evropským dílům je zajištěna tak, ţe státy se zavazují vyhradit 10 % svého vysílání času, resp. 10 % z plánovaného rozpočtu pro evropská díla vytvořená producenty, kteří jsou nezávislými vysílateli. Zvláštní pozornost je věnována úpravě určitých standardů reklamy. Především se stanové, ţe televizní reklama musí být snadno rozeznatelná a oddělitelná od ostatních částí programové sluţby. Oddělení musí být provedeno optickými nebo akustickými prostředky. Reklamy je nutno pouţívat podvědomých technik a je zakázána skrytá reklama (čl. 10). Reklamy je nutno vkládat mezi programy, přenos audiovizuálních děl můţe být přerušen v zásadě jednou v průběhu kaţdých 45 minut (čl. 11). Na obsah reklamy jsou kladeny určité poţadavky, podle kterých reklama nesmí být na újmu lidské důstojnosti a nesmí obsahovat diskriminaci z rasových důvodů, důvodů pohlaví nebo národnosti nebo podporovat jednání na újmu zdraví bezpečnosti nebo ochrany ţivotní prostředí (čl. 12). Zakázány jsou formy televizní reklamy na cigarety nebo jiné tabákové výrobky (čl. 13), televizní reklama musí odpovídat přísným hlediskem (čl. 15). Objem reklamy nesmí překročit 15 % denního vysílacího času. Zvláštní ochranu pouţívají nedospělci.

OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ Cílem směrnice Rady ze dne 14. Května 1991, o právní ochraně počítačových programů (91/250, ÚL L 1991, 122, 42) je především vymezit pojem počítačový program a poskytnout mu autorskoprávní ochranu. Ochrana se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoli formě, včetně těch, které byly vtěleny do technického vybavení, a části programu, jejichţ účelem je interakce mezi softwarem a hardwarem (včetně rozhraní- interface). Počítačové programy jsou chráněny podle autorského práva jako literárních a uměleckých děl. Naproti tomu autorským právem nejsou chráněny myšlenky a principy, na nichţ jsou zaloţeny prvky programu, logika, algoritmy a programovací jazyk.56 56


72

Ochrana se vztahuje k autoru. Autorem počítačového programu je fyzická osoba nebo skupina fyzických osob nebo výjimečně právnická osoba, kdyţ to připouští vnitrostátní členské právo. Byl-li počítačový program vytvořen zaměstnancem při plnění jeho pracovních povinností, je autorem zaměstnavatel, který je výlučně oprávněn vykonávat veškerá majetková práva (čl. 2). Tyto osoby se nazývají nositelem ochrany a pouţívají ochranu v rozsahu, ve kterém je jim přiznána vnitrostátním zákonodárstvím členského státu. Ochrana se poskytuje na určitou dobu tzv. (ochranou dobu). Ochranná doba činí dobu ţivota autora a 50 let po jeho smrti nebo po smrti posledního přeţivšího autora u kolektivního autorství.

ÚPRAVA PRONÁJMU A PŮJČOVÁNÍ Cílem směrnice Rady 92/100 ze dne 19. Listopadu 1992, o právu na pronájmy a půjčování některých práv příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví (ÚL L 1992, 346, 61) je odstranit překáţky obchodu a narušování hospodářské soutěţe, které spočívají v rozdílnosti vnitrostátní autorskoprávní ochrany poskytované v členských státech autorským dílům, při pronájmu a půjčování. Předmětem vlastní úpravy je pronájem, který znamená zpřístupnění autorského díla k uţití na časově omezenou dobu, a to za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodného prospěchu. Půjčování znamená zpřístupněná díla na časově omezenou dobu, a to nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu (čl. 1). Právo pronajmout nebo půjčovat přísluší výlučně autorovi, jde-li o originál nebo rozmnoţeniny jeho autorského díla, výkonnému umělci, pokud jde o záznam jeho výkonu, výrobci zvukového záznamu ohledně jeho zvukových záznamů a výrobci prvotního filmového záznamu, jde-li o originál a rozmnoţeniny filmu. Práva lze postoupit nebo převádět, mohou se stát předmětem smluvních licencí. Směrnice se netýká rozšiřování počítačových programů a děl uţitného uměnu (čl. 2 a 3). Autor nebo výkonný umělec, který převedl nebo postoupil své právo, má právo na přiměřenou odměnu za pronájem. Tohoto práva se autor nebo výkonný umělec nemůţe vzdát (čl. 4). Členské státy se podle směrnice zavazují stanovit pro výkonné umělce výlučné právo povolit nebo zakázat záznam jeho výkonu, resp. povolit nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnoţování, záznam výkonu umělců, zvukových záznamů prvovýrobce zvukových záznamů a originál rozmnoţeniny filmu výrobců prvotních výrobců filmu (čl. 9). Práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a vysílajících organizací musí skončit dříve, neţ je stanoveno v příslušných ochranných lhůtách v Římské úmluvě.57

AUTORSKÁ A PŘÍBUZNÁ PRÁVA V OBLASTI SATELITNÍHO VYSÍLÁNÍ A KABELOVÉHO PŘENOSU Směrnice Rady 93/98 ze dne 27. Září 1993 (ÚL L 1993, 248, 15) se snaţí harmonizovat některá pravidla v oboru autorských práv a práv příbuzných právu autorskému, která se 57


73

vztahují na satelitní vysílání a kabelový přenos. Tato úprava reaguje na uplatňování nových technologií, v daném případě satelitního vysílání a kabelový přenos. Vychází z toho, ţe nositelé práv jsou v určité nejistotě ohledně placení odměny. Právní nejistota je rovněţ překáţkou volného oběhu programů uvnitř Společenství. Směrnice má odstranit nejistotu v tom, zda se vysílání pomocí satelitu dotýká jen práv v členském státě vysílání anebo v členských státech, kde je signál přijímán. V praxi by se mělo upravit nabývání práv na smluvním základě a podporovat jejich hladké uplatňování. Jiným účelem směrnice je zajistit, aby ochrana autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a vysílacích stanic byla přiznána ve všech členských státech a aby, tato ochrana nebyla podrobena systému zákonných licencí. Směrnice se snaţí podřídit i oblast satelitního vysílání a kabelového přenosu reţimu obsaţenému ve směrnici 92/100 o právu na pronájem a půjčování některých práv příbuzných právu autorskému.

OCHRANNÁ DOBA AUTORSKÉHO PRÁVA A PRÁV PŘÍBUZNÝCH Směrnice Rady 93/98 (ÚL L 1993, 290, 9) ze dne 29. Října 1993, o harmonizaci práva autorského a některých práv příbuzných harmonizuje rozdíly mezi vnitrostátními úpravami ochranné doby autorského práva a práv příbuzných. Rozdíly existující ve vnitrostátních úpravách mohou vytvářet určité překáţky volného obchodu a svobody poskytování sluţeb v důsledku toho můţe dojít k narušení hospodářské soutěţe. Směrnice se nedotýká pouţití ustanovení čl.14 Bernské úmluvy o ochraně literárních děl. Délka ochranné doby je stanovena především u autorského práva. Práva autora literárního a uměleckého díla ve smyslu bernské úmluvy trvají po dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti bez ohledu na dobu, ve které bylo dílo oprávněno uveřejněno. U spoluautora se doba ochrany počítá od smrti autora, který zemřel poslední. U anonymních nebo pseudoanonymních děl běţí doba ochrany od okamţiku, kdy dílo bylo zveřejněno. Směrnice dále stanoví počátek ochranné doby u díla vydaného po částech (čl. 1). U filmového nebo audiovizuálního díla se za autora či jednoho z autorů povaţuje reţisér. Sedmdesátiletá doba ochrany běţí od smrti autora či spoluautorů, a to reţisér, autora scénáře, dialogu a skladatele hudby (čl. 2). Trvání práv příbuzných právům autorským je vymezeno tak, ţe práva výkonných umělců uplynou za 50 let po podání výkonu, právo výrobce zvukového záznamu uplyne za 50 let po pořízení záznamu, právo výrobce zvukového záznamu uplyne za 50 let po pořízení záznamu a právo vysílacích organizací uplyne za 50 let po prvním vysílání programu (čl. 3). Ochrana dosud nezveřejněných děl se týká osob, které po uplynutí autorskoprávní ochrany poprvé vydávají nebo uveřejnění dosud nezveřejněné dílo. Tato osoba má nárok na podíl vyplývající z ochrany majetkového práva autora. Doba ochrany trvá v tomto případě 25 let ode dne, kdy dílo bylo poprvé vydáno (čl. 4).58

PRÁVNÍ OCHRANA DATABÁZÍ 58

Svoboda, P:. Vliv autorskoprávní teritoriality na vývoj evropského práva, Karolinum, 2001, str.35

74

Směrnice 96/9 ze dne 11. Března 1996 (ÚL L 1996, 125, 3) se upravují některé otázky týkající se právní ochrany databází. Právní úprava reflektuje potřebu účinné právní ochrany databází ve všech členských státech. Tam, kde ochranu mají, vykazuje vlastnosti, které se odlišují od vnitrostátní autorskoprávní úpravy. Směrnice se snaţí odstranit rozdíly v různých právních úpravách členských států, které zkreslují působení vnitřního trhu. Vztahuje se na právní ochranu databází v jakékoli formě (čl. 1/1), pod pojmem databáze rozumíme soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných materiálů systematicky nebo metodologicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky (čl. 1/2). Ochrana není vztahována na počítačové programy pouţité při zhotovení nebo působení databází elektronickými prostředky (čl. 1/3). Ochrana se týká databází počítačových programů, práva na pronájem, půjčování, práv příbuzných (čl. 2). Databáze jsou chráněny podle autorského práva (čl. 3). Autorem databáze je fyzická osoba nebo skupina fyzických osob, které databázi vytvořily nebo právnická osoba pokud to připouští vnitrostátní členské právo (čl. 4). Omezení autorských práv můţe spočívat v potřebě výkonu pro účely přístupu k obsahu databáze nebo její kopie a normální vyuţívání obsahu oprávněným drţitelem, které nevyţaduje svolení autora databáze. 59

OCHRANA PROTI PADĚLANÉMU NEBO PIRÁTSKÉMU ZBOŢÍ Jediná přímo úprava obsaţená v nařízení 3295/94 ze dne 22. Prosince 1994 (ÚL L 1994, 341, 8 ze dne 30. prosince 1994) se týká opatření k zákazu propouštění padělaného a pirátského zboţí do volného oběhu, vývoz, dovozu, zpětného vývozu nebo vstupu do reţimu s podmíněným osvobozením. Tato úprava sleduje technický vývoj, který znamená další poškození majitele autorských práv či práv příbuzných, která jsou způsobena výrobcům a obchodníkům, respektujících autorskoprávní ochranu. Přihlíţí se k tomu, ţe padělané nebo pirátské zboţí a podobné výrobky jsou dováţeny z třetích zemí. Úprava stanoví předpoklady, za kterých jsou celní orgány povinny jednat na ochranu proti distribuci padělaného nebo pirátského zboţí, které je navrţeno do reţimu volného obchodu, vývozu nebo zpětného dovozu nebo zboţí, které je odhaleno při provádění kontrol zboţí v reţimu s podmíněným osvobozením. Dalším cílem tohoto nařízení je stanovit opatření, která příslušné orgány přijmou proti takovému zboţí, bylo-li zjištěno, ţe je padělané nebo pirátské. Nařízení 1383/2003 (ÚL L 2003, 196, 7), o postupu celních úřadů ohledně zboţí u něhoţ existuje podezření, ţe porušuje určitá práva duševního vlastnictví a opatření vůči zboţí, které tato práva porušuje. Bylo vydáno na energickou ochranu práv duševního vlastnictví.

4.1.2. PRÁVO PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ EU 59


75

OCHRANNÁ ZNÁMKA Evropská známka je společný evropský institut v oblasti průmyslových práv, který podáví nezávislosti a nárokuje pro sebe působnost přesahující jednotlivá průmyslová odvětví. Nařízení o evropské ochranné známce 40/94 (ÚL L 1994, 194, 94) nabyla účinnosti dne 15. března 1994, a mj. obsahuje základní úpravu úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu, který byl zaloţen prováděcí nařízením 2869/95 (ÚL L 1995, 303, 2) Základní nařízení obsahuje 143 článků. Zahrnuje definici známky zakotvuje postavení harmonizačního známkového úřadu a jeho působnost. Následují hmotněprávní předpisy ohledně, předpokladu, následků a uţívání společné evropské ochranné známky, stejně jako okolo uţívání a převodu. Dále obsahuje procesněprávní ustanovení a ustanovení o právní ochraně. Závěrečné ustanovení je věnováno organizaci harmonizačního známkového úřadu, následují obecné předpisy ohledně jednotlivých řízení, podrobnosti o přihlášce odporu a registračním řízení. Celá úprava je doplněna o nařízení 2869/95 (ÚL L 1995, 303, 33) ze dne 15. Prosince 1995. Tato jednotná evropská úprava nenahrazuje známkovou úpravu členských států. Jedním z úkolů celého projektu jednotné úpravy průmyslových práv včetně ochrany známkové, bylo vytvoření evropského systému, který by byl pro komunitární podniky přitaţlivější, neţ je Madridská známková úmluva. 60 Vlastní známkoprávní ochrana je doplněna dvěma nařízeními 3295/94 (ÚL L 1994, 314, 1) a 1367 (ÚL L 1995, 133, 2) k zabránění rozšiřování padělků.

PRÁVA K VYNÁLEZU A PATENTOVÁ OCHRANA Harmonizace předpisů o patentové ochraně se zatím neuskutečnila. V roce 1975 byla tehdejšími členskými státy Evropského hospodářského společenství uzavřena Úmluva o komunitárním patentu, která však dosud nenabyla platnosti. Úmluva předvídá udělení jednotného komunitárního patentu, který měl platit jednotně ve všech členských státech, v trvání dvacet let od podání přihlášky. Jinou povahu má Úmluva o udělování evropského patentu (Evropská patentová úmluva neboli Mnichovská úmluva o evropském patentu), uzavřená v roce 1973. Tato mezinárodní smlouva přesahuje území členských států společenství a nelze je posuzovat podle čl. 293SES. Přihlášky s ţádostí o udělení evropskému patentu můţe podat příslušník kteréhokoli smluvního státu. Udělením patentu lze získat ochranu ve všech smluvních státech. Patentovaný vynález podle úmluvy je vynález, který je nový, je výsledkem tvůrčí činnosti a můţe být průmyslově vyuţitelný. 60


76

OSTATNÍ PRŮMYSLOVÁ PRÁVA Nařízení 692/2003 (ÚL L 2003, 99, 1), o změně nařízení 2081/92 na ochranu zeměpisných údajů o označení původu zemědělských výrobků a potravin odstranil problém, které se týkají minerálních a pramenitých. Tyto nápoje byly pouţívány pod stejně znějícími jmény, fantazijními jmény apod. Tyto problémy jsou v nařízení velmi podobným způsobem upraveny, a to tak, ţe se stanoví podrobné podmínky jejich zápisu. Nařízení Rady 6/2002 (ÚL L 2002, 3, 1), o komunitárním uţitném vzoru je významnou jednotnou úpravou v oblasti průmyslových práv. Nařízení má dosáhnout jednotného reţimu komunitárního uţitného vzoru, který by měl podléhat jednotné ochraně a mít jednotné právní následky na celém území společenství Komunitární průmyslový vzor je chráněn jako nezaregistrovaný komunitární uţitný vzor, jestliţe byl zpřístupněn veřejnosti způsobem předvídaným v tomto nařízení anebo chráněn jako registrovaný komunitární uţitný vzor, jestliţe je zaregistrovaný způsobem předvídaným v nařízení. Registrace, další úkoly nutné k uskutečňování cílů tohoto nařízení vykonává Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu. Ohledně průmyslového vzoru se snaţí společenství především o harmonizaci národních právních úprav prostřednictvím směrnice 98/71 (ÚL L 1998, 289, 1). Přímá úprava nařízením nebyla dosud přijata.61 V oblasti biotechnického vynálezu je směrnice 98/44 (ÚL L 1998, 213, 1) kompromisním řešením s cílem vytvořit trh biotechnologii v souladu s etickými zásadami. Úprava činí rozdíl mezi objevem, který je nepatentovaný, a patentovatelným vynálezem. Nařízení 2100/94, novelizované nařízení 2506/95 (ÚL L 1998, 213, 1), je doplňující harmonizační úpravou k úpravě biotechnologických vynálezů. Zavádí jednotné osvědčení o rostlinné odrůdě určené na ochranu rostlinných odrůd. Směrnice 87/55 (ÚL L 1987, 24, 2) má za cíl vytvořit ochranu proti reprodukci typografie za účelem volného obchodu s integrovanými obvody.

4.1.3. MOŢNOST ES REGULOVAT DUŠEVNÍ VLASTNISTVÍ Neţ bude moţné přistoupit k bliţšímu pohledu na novotvorbu Evropských společenství v oblasti autorského práva, bude třeba obhájit, či se alespoň zabývat myšlenkou příslušnosti Evropské tvorby práva k regulaci tohoto společenského fenoménu. V literatuře 61

62

se můţeme


62

Würfel, Ch. E., Eurparechtliche Möglichkeiten einer Gesamtharmonisierung des Urhheberrechts, Karlsruhe, Universitätsverlag Karlsruhe, 2005, str.10, str. 87

77

setkat s dvojicí otázek. První z nich řeší, zda můţeme v primárním právu evropských společenství a v principech, na kterých tato společenství fungují nalézt argumenty legitimizující úpravu autorského práva komunitárními normami. Druhá řeší, zda je tato regulace nutná vzhledem k současnému společenskopolitickému a technologickému vývoji. Toto je třeba hodnotit ve světle aktuální autorskoprávní nauky. Je však třeba zohlednit, ţe je to právě neustálý technický pokrok a nikoli základní filozofická rozhodnutí, co funguje jako hnací motor evropských institucí v oblasti autorského práva.63 Hlavním cílem společenství je kvalitní a bezproblémové fungování společného trhu a společenství má v této oblasti pravomoci udělené mu obecně čl.95 smlouvy o ES. Jelikoţ se autorské právo s jeho rostoucím hospodářským významem v informační společnosti funkcí společného trhu velice úzce dotýká, lze konstatovat příslušnost ES k harmonizaci v této oblasti v zájmu společného trhu. Zásady přiměřenosti a subsidiarity v Evropských společenstvích však dovolují zásah do chování států jen v nezbytně nutném rozsahu a je třeba vţdy pouţít ze strany ES ten prostředek, který suverenitu členských států omezuje co nejméně. Z tohoto důvodu spočívá úprava společného evropského autorského práva na harmonizaci výlučně pomocí směrnic. 4.2 PRÁVO DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ MEZINÁRODNÍ 4.2.1. Bernská úmluva Nástrojem mezinárodní ochrany autorských práv je Bernská úmluva na ochranu děl literárních a uměleckých z roku 1886 a jí zaloţena Unie na ochranu autorských práv k dílům literárním a uměleckým, sloţenou ze smluvních států úmluvy (Bernská unie), včetně České republiky. Součástí českého právního řádu Úmluva je ve znění Paříţské revize z roku 1971. Úmluva je zaloţena na kontinentálním, neformálním pojetí ochrany autorských práv a zásadě teritoriality, tedy práva státu pro jehoţ ochranu se uplatňuje a národního reţimu, tedy přiznání stejných práv jako pro vlastní občany. Cestou formální ochrany se daly státy amerického kontinentu uzavřením úmluvy v Montevideu v roce 1889, stojící na ochraně především majetkové počínající vydáním díla (copyright). Snaha o překonání této dvousystémové ochrany vedla v roce 1952 k uzavření Všeobecné úmluvy o právu autorském v Ţenevě. Tato úmluvy má universální charakter překrývající rozdíly mezi oběma staršími úmluvami a nepouţije se na vztahy mezi státy Bernské unie. V roce 1996 pak v Ţenevě byla přijata Smlouvy o právu autorském, navazující na Bernskou úmluvu. Obsahuje hmotnou úpravu celé řady autorských statků a výkonu práv k nim 63

Tamtéţ str. 87

78

náleţejícím, ţe aţ bude ratifikováno alespoň 30 státy a tak platnosti, stane se hlavním prvkem harmonizace autorského práva. Nejvýznamnější přínos Smlouvy spočívá v zařazení počítačového programu chráněného jako literární dílo do působnosti Bernské úmluvy . 4.2.2. Dohoda o obchodních aspektech práva duševního vlastnictví (TRIPS) Jedním z důsledků vzniku světové obchodní organizace (World Trade Organization) bylo i zdůraznění úlohy práv duševního vlastnictví v oblasti mezinárodního obchodu a snaha o maximalizaci moţností jejich hospodářského vyuţití. Nástrojem tohoto nového přístupu k právům duševního vlastnictví, který byl zároveň jedním z pilířů nově vzniklé WTO, byla Dohoda o obchodních aspektech práva duševního vlastnictví (TRIPS). Přestoţe hlavní oblastí směřování dohody TRIPS jsou práva průmyslová, bylo do ní zahrnuto i právo autorské, a to odkazem na Bernskou úmluvu s doplněním několika vlastních norem rozšiřujících či výslovněji vyjádřených neţ v Bernské úmluvě a práva související s právem autorským, kde nedochází k inkorporaci Římské úmluvy, ale TRIPS má uţší soubor vlastních norem.64 Z úpravy TRIPS jsou výslovně vyňata osobnostní práva autorů, a to nejen proto, ţe dohoda směřuje zejména k hospodářskému uţití autorských práv a ochrana práv osobnostních by mohla tomuto jednostrannému zaměření překáţet, ale i pro nechuť USA ustoupit z doktríny tzv. copyrigts , jejíţ rozpor s doktrínou evropskou úzce souvisí s prvním důvodem a neodpadl ani po přistoupení USA k Bernské úmluvě k 1.3.1989.65 Přínosem dohody TRIPS a jejího vztahu k Bernské a Římské úmluvě je nutnost aplikace těchto úmluv jejich smluvními stranami vůči všem členům WTO, ať jsou nebo nejsou smluvními stranami Bernské a Římské úmluvy, a tím nepřímé rozšíření jejich působnosti. Zvláštnímu reţimu je také podřízeno urovnávání sporů mezi smluvními stranami TRIPS v rámci pravidel pro řešení sporů ve WTO. Tato procedura s prvky supranacionality má vést k efektivnější ochraně práv k duševnímu vlastnictví, neţ tomu je v rámci WIPO a úmluv jím spravovaných, neboť řešení sporů z nich bylo dosud postaveno na bázi obecného a smluvního mezinárodního práva.66

64

Tamtéţ str. 45

65

Tamtéţ str. 52

66

Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Praha, Linde, 2004, str.39-43

79

Členy WTO a tedy i smluvní stranou TRIPS jsou Česká Republika i Rakousko od okamţiku jejího vzniku 1.ledna 1995 a zároveň od stejného data jsou členem WTO i Evropská společenství. Oba státy se svým vstupem do Evropské unie, jejímţ prvním pilířem jsou právě Evropská společenství, staly členy WTO i v jeho rámci, a v podstatě tak duplikují své členství. Vzhledem k působnosti Evropských společenství a jejich zájmu na souladu zejména v otázkách vnějšího obchodu ES nejednají jiţ členské státy ES ve WTO zpravidla samostatně, ale prostřednictvím orgánů Evropských společenství. 4.2.3. Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) byla zaloţena roku 1967 Úmluvou o zřízení světové organizace duševního vlastnictví67 a je dnes hlavní institucí zaštítění a ochrany duševního vlastnictví ve světě.68 Jejím primárním cílem podle čl.3 Úmluvy o zaloţení WIPO je spoluprací mezi státy a mezinárodními organizacemi zajistit celosvětovou ochranu práv duševního vlastnictví a zajistit spolupráci mezi uniemi vzešlými z předešlých úmluv (Paříţské, Bernské). Tento cíl je naplňován jednak organizačními prostředky, činností sekretariátu WIPO a dalších orgánů (Valné shromáţdění, Konference, Koordinační výbor), a dále normotvornou činností tj. činností při tvorbě a sjednávání mezinárodních smluv na ochranu práv duševního vlastnictví. Právě novotvorba na půdě WIPO hraje v posledních letech důleţitou úlohu při přizpůsobování ochrany autorských práv moderním technologiím a moţnostem šíření informací a autorských děl pomocí internetu a jiných digitálních prostředků. Vyjádřením této snahy o zajištění ochrany autorských a souvisejících práv v informační společnosti se staly tzv. Internetové úmluvy WIPO z r. 1996.69 Jsou to: Smlouva o právu autorském (World Copyright Treaty) a Smlouva o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (Performance and Phonograms Treaty). Obě úmluvy ošetřují působení práva v digitálním prostředí za současné konformity s Bernskou resp. Římskou úmluvou. Česká republika je oběma úmluvami vázána od 20. května 2002, WCT

67

V ČR vyhlášena pod č. .69/1975 Sb., v Rakousku jako 1973/397 BgBl.

68

k 31.12.2005 má 182 členů, zdroj: http://www.wipo.com

69

Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Praha, Linde, 2004, str.51

80

byla vyhlášena pod. č.33/2002 Sb. m. s. a WPPT jako č. 48/2002 Sb. m. s. Rakousko je zatím pouze signatářem obou úmluv, ratifikační proces však ještě neproběhl. 4.2.4. Smlouva o patentové spolupráci Smlouva o patentové spolupráci (PCT), uzavřená v roce 1970 ve Washingtonu, je zřejmě nejvýznamnější prostředek globální patentové spolupráce a Česká republika je smluvním státem této smlouvy. Upravuje jedinou společnou fázi mezinárodního patentového řízení, která je následně završena národnímu rozhodnutími o udělení patentu. Dochází tím ke zlevnění a zjednodušení postupu k získání patentu v zahraničí. PCT zavádí: 1.

Jedinou mezinárodní přihlášku – ţadatel o patent podá u domácího patentového úřadu mezinárodní přihlášku v jediném jazyce, ve kterém určí smluvní státy, v nichţ je poţadovaná ochrana.

2.

Jediný formální průzkum mezinárodní přihlášky – domácí úřad mezinárodní přihlášku formálně přezkoumá a předá správci systému PCT, Mezinárodnímu úřadu v Ţenevě.

3.

Mezinárodní rešerše – příslušný orgán pro mezinárodní rešerše provede rešerši a vydá o tom zprávu, která neobsahuje ţádný závěr ani doporučení, jen výčet všech souvisejících dokumentů a publikací. Informuje tedy přihlašovatele o eventuálním neplnění podmínky novosti vynálezu.

4.

Mezinárodní zveřejňování – mezinárodní přihlášky jsou centrálně zveřejněny Mezinárodním úřadem.

5.

Mezinárodní předběţný průzkum – podle obsahu zprávy o mezinárodní rešerši můţe přihlašovatel poţádat o předběţný průzkum patentovatelnosti v určených státech, který provádí úřady, které provádí mezinárodní rešerše. Úřad vydá zprávu o průzkumu a zašle ji zvoleným národním patentovým úřadům.

Po této “mezinárodní fázi“ mezinárodního patentového řízení, ať uţ je vyţádán mezinárodní předběţný průzkum nebo ne, můţe přihlašovatel vstoupit do “národní fáze“ mezinárodního patentového řízení. Pokud zaplatí poplatky, přeloţí přihlášky do úředního jazyka jednotlivých úřadů, rozhodnou tyto úřady o udělení patentu v jejich státě.

4.2.5. Ochranná známka Paříţská unijní úmluva Základní pravidla a podmínky ochrany stanoví pro členské státy Paříţské unijní úmluva. Zakotvuje do právních řádů nezávislost zápisů v jednotlivých státech, nezaměnitelnost 81

s konkurenční ochrannou známkou jako podmínku pro zápis do rejstříku ochranných známek, notoricky známou známku, dodatečnou lhůtu k zaplacení udrţovacích poplatků atd. Madridská dohoda Internacionalizaci známkového práva představuje Madridská dohoda o mezinárodním zápisu ochranných známek z roku 1891. Pro smluvní státy vzniklé Madridské unie, včetně České republiky, tak platí výhoda v moţnosti získat ochranu ve vybraných unijních státech na základě jediného zápisu. Mezinárodní zápis, prováděný Mezinárodním úřadem v Ţenevě, nahrazuje jednotlivé zápisy u známkových úřadů členských států. Řízení probíhá po podání zpoplatněné mezinárodní přihlášky prostřednictvím národního úřadu ţadatele. Podmínkou je předchozí zápis do rejstříku ochranných známek tohoto úřadu. Mezinárodní úřad provádí formální průzkum známky a je-li v souladu s Dohodou, zapíše ji do mezinárodního rejstříku ochranných známek. Zápis pak oznámí úřadům států, u kterých je ochrana ţádána a zveřejní ji ve věstníku Mezinárodní známky. Zápisem vznikají ochrany v určitých státech v rozsahu daném jejich právním řádem. Mezinárodní zápis je závislý na zápisu v zemi původu známky jen po dobu 5 let, ve které nesmí dojít k zániku ochrany v domovském státě, jinak se nelze dovolávat ochrany z titulu mezinárodního zápisu. Došlo-li v té době k výmazu známky u domovského Úřadu, je tento povinen poţádat Mezinárodní úřad o výmaz z mezinárodního rejstříku. Respektování principu teritoriality a národního reţimu je zakotveno v právu určeného státu po mezinárodním zápisu známky odepřít národní ochranu známky. Důvody odepření musí být stejné, jako by známka byla zapisována přímo u Úřadu tohoto státu. Odepření se zdůvodněním musí být oznámeno Mezinárodnímu úřadu, který je postoupí domovskému úřadu a ţadateli. Obrana proti odepření ochrany je na ţadateli.

Nizzské třídění Nizzská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely mezinárodního zápisu známek z roku 1967, jejímţ účastníkem je Česká republika, je významným prostředkem pro známkovou rešerši.

4.2.6. Paříţská unijní úmluva Je základní mezinárodní úmluvou pro všechna průmyslová práva, byla podepsána dne 20.března 1883 v Paříţi a revidována v letech 1900, 1911, 1925, 1934, 1958 a 1967 a změněná v r.1979. V současné době je jejími členy více neţ 160 států. Předmětem ochrany jsou podle této úmluvy patenty na vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky sluţeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboţí nebo označení jeho původu. Průmyslové vlastnictví je zde chápáno v nejširším pojetí a vztahuje se nejen na průmysl a obchod ve vlastním slova smyslu, ale také na průmysl zemědělský a těţařský a na 82

všechny výrobky umělé a přirozené. Za největší přínos Paříţské úmluvy je třeba povaţovat, ţe zakotvila pro oblast průmyslově právní ochrany principy, které jsou i dnes platné a které byly doplněny jen v některých aspektech aţ v roce 1994 Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) s ohledem na rozšiřující se mezinárodní vztahy a obchod.. Úmluva zakotvuje princip asimilace, teritoriality, upravuje právo mezinárodní priority ( 12 měsíců u vynálezů a uţitných vzorů a 6 měsíců pro průmyslové vzory). Unijní země jsou podle Paříţské úmluvy povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěţi. Paříţská úmluva dále zavázala všechny své členské státy ke zřízení zvláštního úřadu pro průmyslové vlastnictví a ústřední přihlašovány,aby bylo moţné oznamovat veřejnosti patenty na vynálezy,uţitné vzory, průmyslové vzory a další. Přísně formální a teritoriální charakter průmyslových práv si vynutil jejich mezinárodní harmonizaci ještě dříve. Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví byla uzavřena v roce 1884 a více neţ 100 států tvoří členstvo tzv. Paříţské unie. Česká republika je členem této unie a úmluva je součástí českého právního řádu ve svém stockholmském znění z roku 1967. Je to mezinárodní dokument regulující rozsáhlou oblast od jednotlivých průmyslových práv přes firemní právo aţ k potlačování nekalé soutěţe. Stojí na čtyřech zásadách: 1. Národní reţim cizinců ve smluvních státech.

2. Unijní priorita, tedy priorita ode dne podání první přihlášky k ochraně v jednom unijním státě. 3. Přímé normy, obsaţené v úmluvě jsou aplikovány v právním řádu státu unie. 4. Administrativní rámec, tzn. zřízení státní instituce (Úřad průmyslového vlastnictví) s průmyslově právní agendou. 4.2.7. Římská úmluva Dalším nástrojem mezinárodního smluvního práva se stala Římská úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací uzavřená 26. října 1961. Tento dokument se na mezinárodní úrovni vypořádal s ochranou takzvaných„práv příbuzných právu autorskému“ po jejichţ smluvní úpravě volali zejména výrobci zvukových záznamů a rozhlasoví vysilatelé. Zvláštním dokumentem sjednaným na ochranu výrobců zvukových záznamů proti jejich nedovolenému rozmnoţování pak byla stejnojmenná úmluva sjednaná v Ţenevě 29.října 1971. 83

Autorský zákon ve vztahu k cizincům Působnost zákona je omezena z povahy věci na území státu. Vztahuje se na díla a výkony umělců, kteří jsou jejími státními občany. Na díla či výkony cizích státních příslušníků se vztahuje jen pokud: a) tak stanoví mezinárodní smlouva, b) není mezinárodní smlouvy, avšak je zaručena vzájemnost s cizím státem, c) nejsou splněny předchozí podmínky, avšak dílo či výkon byla zveřejněna poprvé v České republice nebo autor a výkonný umělec mají zde bydliště.

Průmyslová práva Vynález v mezinárodním prostředí Úmluva obsahuje několik přímých norem, začleněných do vnitrostátního práva, týkajících se patentů: a) patenty udělené v různých zemích jsou nezávislé, b) v patentu musí být uveden původce vynálezu, c) omezení nebo zákaz výroby výrobku (výrobního postupu), který je předmětem vynálezu, nesmí být jediným důvodem odmítnutí udělení patentu, d) nucená licence můţe být upravena v právním řádu kaţdého státu úmluvy, e) majiteli patentu musí být garantována nejméně 6 měsíční dodatečná lhůta k zaplacení udrţovacího patentu,

4.2.8. Všeobecná úmluva o autorském právu Masivní nástup mezinárodní spolupráce po 2.světové válce v mnoha oblastech lidské činnosti se nevyhnul ani autorskému právu. Organizace spojených národu jako univerzální mezinárodní organizace pociťovala potřebu deklarovat význam autorského práva v co nejširším rozsahu, nad okruh smluvních stran Bernské úmluvy. Dalším z argumentu pro novou smluvní úpravu byla snaha o překonání rozdílů mezi autorskoprávním systémem evropským a americkým, protoţe tento nesoulad tehdy ještě Bernská úmluva překonat nedokázala. Proto byla dne 6. září 1952 v Ţenevě pod záštitou UNESCO uzavřena Všeobecná úmluva o autorském právu, revidovaná později v Paříţi 24.července 1971.

84

Vzhledem k jejímu charakteru, jeţ je určován především normami soft-law a po přistoupení USA (1989) a dalších států k Bernskému systému, nemá již dnes velký význam.70 4.2.9. Označení původu Madridská dohoda Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboţí z roku 1891, jejímţ účastníkem je Česká republika, zakazuje reklamu způsobilou oklamat veřejnost pokud jde o původ zboţí a ukládá zákaz dovozu takového zboţí, případně i povinnost je zabavit.

Lisabonská dohoda Česká republika je účastníkem Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejím mezinárodním zápisu. Dohoda definuje označení původu a porušení práv z něj plynoucích. Mezinárodní zápis provádí Mezinárodní úřad v Ţenevě na základě ţádosti úřadu smluvního státu, pokud je chráněno v tomto státě. Formálně zápis podléhá odmítnutí ochrany prohlášením úřadu státu, ve kterém je ochrana ţádána.

70

Tamtéţ, str. 20

85

5. KOMPARACE ČESKÉ A RAKOUSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Z POHLEDU AUTORSKÉHO PRÁVA 5.1. Historický vývoj 5.1.1. Společný vývoj autorského práva do roku 1918 Od doby novověku, kdy se začíná konstituovat kontinentální systém psaného práva, aţ do roku 1918 probíhal právní vývoj na území dnešní České republiky v rámci původně Rakouského a později Rakousko-Uherského císařství. Vysoká úroveň právní vědy a právní kultury vůbec v německy mluvících zemích nám, přes mnohé nevýhody tohoto státoprávního spojení, přinášela kvalitní právotvorbu v oblasti soukromého práva. Přesto však nebyla věnována ochraně práv autorů, zpočátku především děl literárních, vţdy dostatečná pozornost. Zejména přetisky zahraničních literárních děl, podporované a autorizované státem se ve 2. pol. 18. století dostaly do rozporu s přirozenoprávním pohledem na práva autora formulovaná některými tehdejšími právníky a filosofy. Zájem státu tehdy zájmy autora ještě převáţil.71 Významnou skutečností pro vývoj soukromého práva v Rakousku bylo schválení moderního a komplexního Obecného zákoníku občanského z roku 1811, který stanovil základní rámec pro vývoj všech soukromoprávních disciplin. Po Vídeňském kongresu roku 1815 se vývoj autorského práva soustředí kolem činnosti Německého spolku, kde však vůdčí úlohu politickou a s tím související úlohu při tvorbě spolkového práva postupně přebírá Prusko, kde je autorské právo kodifikováno jiţ roku 1837. V této době jiţ existovalo poměrně pevné filosofické a právně-teoretické zaštítění práv k nehmotným statkům v oblasti německy mluvících zemí, vycházející z prací Emmanuela Kanta, Johanna Gottlieba Fichteho a Georga Wilhelma Friedricha Hegela, „avšak konzervativní povaha rakouského režimu mezi lety 1815 a 1848 a jeho polovičatá účast v Německém spolku zabránila vývoji na tak moderním poli právovědy jakým bylo autorské právo.“72 Vývoj v oblasti rakouského autorského práva pokročil aţ před polovinou 19. století vydáním císařského patentu č. 992 sb.z.s. z 19.října 1846, jímţ byl uveden zákon „na ochranu 71

Blíţe zejm.: Rehbinder, M., Urheberrecht, 10. Auflage, München, C.H.Beck, 1998, str. 7 -19.; Dillenz, W., Austria, In: Stuart, S.M., International copyright and neighbouring rights, 2.edition, London, Butterworths, 1993, str. 61-63. 72

Dillenz, W., Austria, In: Stuart, S.M., International copyright and neighbouring rights, 2.edition, London, Butterworths, 1993, str. 62

86

literárního a uměleckého vlastnictví proti nepovolenému zveřejnění, patisku a napodobování“, a který znamenal první pokus o komplexnější ochranu děl literárních, hudebních, dramatických a děl výtvarného umění. Tento patent stál na půli cesty mezi ochranou pomocí privilegií v jednotlivých případech a obecnou zákonnou ochranou.73 Ministerské nařízení č.6/1859 RgBl. upřesnilo ochranu pro díla dramatická a hudební, zejména právem autora na udílení souhlasu k provedení díla a autorské výhrady pro díla vydaná tiskem a zakotvením nároku autora na náhradu škody při porušení v něm uvedených povinností. Zákon č.78/1893 RgBl. prodlouţil ochrannou lhůtu děl dramatických a literárních podle patentu z 19.října 1846 o dva roky. Roku 1895 byl přijat zákon č.197/1895 RgBl., o právu původcovském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, provedený vyhláškou č.198/1895 ř.z. Tento původcovský zákon byl rozdělen do pěti oddílů, přičemţ první obsahuje obecná ustanovení, v nichţ je zejména stanoven rozsah působnosti zákona jak věcně, tak i personálně, určuje kdo je autorem díla, zaručuje se moţnost přechodu autorského práva mortis causa a moţnost přenechání výkonu autorského práva inter vivos. Úvodní část zákona zakotvuje obecně odpovědnost za neoprávněný zásah do autorského práva. Oddíl druhý upravující obsah práva autorského se postupně věnuje dílům literárním, hudebním, dílům výtvarného umění a dílům fotografickým. Pro kaţdý z těchto čtyř typů děl je zvlášť stanovena náplň práva k němu, demonstrativně uveden výčet neoprávněných zásahů do tohoto práva a taxativně vyjmenováno, co se za neoprávněný zásah nepovaţuje. Třetí oddíl stanoví dobu trvání autorského práva. Jako základní doba trvání je určena doba 30 let po smrti autora. Další, čtvrtý oddíl, je blíţe vyhrazen odpovědnosti za porušení autorského práva, a to jak odpovědnosti trestní, tak civilní. Závěrečná ustanovení tvoří pak náplň pátého oddílu. Prováděcí vyhláška upravuje způsob vedení autorského registru pro díla anonymní a pseudonymní. Původcovský zákon byl novelizován zákonem č.58/1907 RgBl., který pod podmínkou dodrţení zásady vzájemnosti umoţnil rozšířit ochranu podle původcovského zákona nad dřívější teritoriální rámec.

Tento právní stav vydrţel aţ do rozpadu Rakousko-Uherské

monarchie v roce 1918. 73

Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Dittrich, R., Österreichische Schriftreihe für gewerblichen Rechtsschutz, Urheber- und Medienrecht, Band 6, Wien, Manz, 1986, str. 4

87

Přestoţe původcovský zákon z 26. prosince 1895 nesnese ve svém celku co do rozsahu úpravy srovnání s dnes platnými autorskoprávními předpisy, zvláště pro významný pokrok techniky a moţností šíření autorských děl ve 20. století, můţeme v něm nalézt několik ustanovení, která přetrvala v prakticky nezměněné podobě do dnešní doby a patří k základům soudobé autorskoprávní úpravy. Je povaţován za první moderní autorský zákon v naší historii. Dodnes se zachovalo například v ustanovení § 50 předvídané počítání ochranných lhůt od roku následujícího po roce, kdy došlo k rozhodné události, počítání lhůt pro jednotlivé části souborného díla v § 49, počítání ochranných lhůt od smrti posledního ze spoluautorů, úprava děl anonymních, nebo nárok autora vůči rušiteli jeho práva na zveřejnění rozsudku (§58) a zejména zavedení ochrany fotografického díla (§ 40), jehoţ ochrana byla do té doby svěřena pouze judikatuře.74 5.1.2. Vývoj autorského práva v na území dnešní České republiky od roku 1918 do současnosti Rakouské právo bylo po vzniku Československa převzato tzv. recepční normou do právního řádu nově konstituované republiky. Nová úprava autorského práva, která měla zároveň unifikovat autorskoprávní úpravu Českou s úpravou na Slovensku byla přijata jako zákon č.218/1926 Sb.z. a n., o původcovském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském). Svou strukturou tento zákon navazoval v podstatě na starší rakouský zákon, obsahoval 70 paragrafů a byl taktéţ doprovázen prováděcím předpisem, kterým bylo vládní nařízení č.10/1927 Sb. z. a n., jeţ upravovalo vedení původcovského rejstříku a stanovilo podrobnosti o znalečných sborech pro posudky ve věcech původcovského práva.75 Zákon byl novelizován jednou, zákonem č.120/1936 Sb. z. a n. Po únoru 1948 a po změně politické a následně i právní situace v tehdejším Československu bylo, jako další krok v postupné perverzi a degradaci soukromého práva, po přijetí občanského zákoníku 1950, rekodifikováno i právo autorské a sice zákonem č.115/1953 Sb., o právu autorském (autorský zákon). Zákon sestával ze 113 paragrafů v osmi částech. Jiţ

74

Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Dittrich, R., Festschrift zum 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, Wien, Manz, 1986, str. 4 75

Telec, I., Autorský zákon a předpisy související - Texty s předmluvou, Praha, C.H.Beck, 1995, str. XXII

88

§ 1 v část Autor a dílo nám říká jakým směrem se má ubírat tvorba děl literárních, vědeckých a uměleckých a směruje ji k účinnému budování socialistické společnosti. Druhá část pojednává o autorském právu, další pak o autorských organizacích, čtvrtá o kulturních fondech, pátá o uţití volných děl, šestá upravovala práva příbuzná právu autorskému, sedmá přechod práva a jeho ochranu a náplní poslední části byla ustanovení přechodná a závěrečná. Význam zákona spočíval také v tom, ţe jím byla poprvé omezena smluvní svoboda autorů, zejména při sjednávání výše honorářů (§ 23). Autorský zákon z roku 1953 platil jen něco málo přes deset let, neboť v 60. letech nastalo období komplexní přeměny celého právního řádu v socialistickém duchu. Nedlouho po novém občanském zákoníku č. 40/1964 tak vstoupil v platnost zákon č. 34/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) o 54 paragrafech. Účel úpravy, vyjádřený jako u předcházejícího předpisu v § 1, jiţ vychází z premisy existence fungující socialistické společnosti, jejímuţ rozvoji a potřebám měly být podřízeny i zájmy autorů a vztahy vznikající podle tohoto zákona. Autorská tvorba měla být chápana jako neoddělitelně spjatá se svým společenským vyuţitím. Doktrinálně spočíval na socialistické osobnostně právní teorii autorského práva s autorským právem jako tzv. zvláštním osobnostním právem76, kdy byla oproti předchozí úpravě některá osobnostní práva z předmětu autorského zákona vyňata a přenechána

působnosti občanského zákoníku (práva k vlastní podobizně, práva

k písemnostem osobní povahy). Důsledky tohoto vynětí, které podrţel i současný AutZ, můţeme při srovnání AutZ a UrhG sledovat dodnes, protoţe jím způsobený dílčí rozdíl v rozsahu regulace obou zákonů, je z obou předpisů zřejmý téměř na první pohled. Ve své původní podobě byl zákon rozdělen do čtyř částí, z nichţ první se věnovala právu autorskému, druhá právu výkonných umělců, třetí upravila organizace autorů a výkonných umělců a poslední čtvrtá obsahovala společná ustanovení. Po roce 1989 aţ do konce své platnosti, která skončila s novou autorskoprávní úpravou v roce 2000, byl autorský zákon č.65/1965 několikrát novelizován. Materiální prameny práva pro všechny novelizace je moţné rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně stály společenské změny, konec socialistického zřízení a nástup trţního hospodářství v prostředí demokratického státu, na druhé straně stál neméně významný pokrok technologií, zejména tzv. informačních. Zákonem č. 89/1990 Sb. byla zavedena ochrana počítačových programů jako literárních děl a 76

Knap, K., Autorský zákon - Komentář, Praha, Panorama, 1982, str. 34

89

odstraněny nejvýraznější nedostatky socialistického práva, jako bylo povinné zprostředkování uţití děl do zahraničí a ze zahraničí. Prodlouţena byla i doba trvání práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových televizních vysilatelů z 25 na 50 let. Stejně bylo prodlouţeno i trvání práv k dílům filmovým a zavedeno zpoplatnění nenahraných nosičů. K nápravě a později i modernizaci autorskoprávních vztahů směřovaly i další novely, z.č.468/1991 Sb., z.č.318/1993 Sb., z.č. 237/1995 Sb., z.č.86/1996 Sb., a 191/1999 Sb., jeţ však na druhou stranu znamenaly rozviklání systematiky autorského zákona. Po důleţité novele z roku 1996, upravující smluvní závazky mezi ČR a USA a zavádějící právo autora na pronájem a půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla, rozšiřující nároky nositelů práv při neoprávněném zásahu do práv pouţitím dekodérů a upravující některá opatřeni na hranicích na ochranu autorských práv, se právní stav v ČR dostal v zásadě na tehdy standardní evropskou úroveň. Přesto byla patrná nekonzistence mateřského předpisu, který ke konci 90. let doţíval, a jeţ byla způsobena „naroubováním“ maxim o svobodném a demokratickém tvůrčím prostředí na socialistický, monopolistický základ, zpestřený ještě reflexí překotného vývoje v oblastech moderních technologií.

5.1.3. Vývoj autorského práva v Rakousku od roku 1918 do roku 1936 Jedním z důsledků poráţky Rakouska v 1.světové válce byla i nutnost přistoupit k Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl. Rakousko vyuţilo této moţnosti nuceného přistoupení k revizi vlastního platného práva. Revize se týkala zejména změn vynucených přistoupením k Bernské úmluvě a zároveň sledovala technický pokrok v (hudebních) nahrávkách a fotografii.

Zákon z 13.7.1920 byl přijat pod číslem 325/1920

StgBl. a ve svých sedmi článcích měnil obsah původcovského zákona z roku 1895. Další úpravy autorského práva se staly nezbytnými po Římské revizi Bernské úmluvy z roku 1928, jež shrnula nové technické fenomény – film, gramofon a rozhlas.77 Na začátku třicátých let bylo, ve spolupráci s Německem, započato s přípravou nového autorského zákona. Výsledkem byl návrh z roku 1932, který po ztroskotání dalších příprav po změně politické situace v Německu vyústil v prodlouţení ochrany na 50 let post mortem auctoris v Rakousku v roce 1933. Tento návrh se stal základem nového rakouského autorského zákona z roku 1936, o 77

Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Dittrich, R., Österreichische Schriftreihe für gewerblichen Rechtsschutz, Urheber- und Medienrecht, Band 6, Wien, Manz, 1986, str. 4

90

kterém, přes jeho význam pro historický vývoj a mnohé novelizace, bude pojednáno v části o aktuálním právním stavu v Rakousku.

5.2. STRUČNÉ SROVNÁNÍ OBOU ZÁKONŮ (PŘEDEVŠÍM Z HLEDISKA JEJICH SYSTEMATIKY) V současné chvíli je Rakouské autorské právo kodifikováno Spolkovým zákonem 111/1936 BgBl. ze dne 9.4.1936, o právu autorském k dílům literárním a uměleckým a o právech příbuzných. V dubnu roku 2006 bude rakouský autorský zákon v platnosti jiţ 70 let a jiţ samotný tento fakt určuje jeho charakter na jedné straně jako normy mimořádné právní stability a kvality, která svou základní koncepcí předběhla dobu takovým způsobem, ţe prokazuje svou funkčnost i v dnešní době. Na druhé straně, popřemýšlíme-li nad vývojem ve všech oblastech lidského konání a hlavně v oblasti techniky za posledních 70 let, nesporně dospějeme k názoru, ţe ani sebelepší právní předpis nemohl za uvedenou dobu zůstat beze změn. Začněme se však tímto zákonem zabývat od okamţiku jeho vzniku. Tento zákon byl plodem dlouhodobých příprav a spolupráce rakouských a německých teoretiků, jak bylo zmíněno výše, a ztělesňoval i významný posun v kontinentální teorii autorských práv a práv příbuzných. Zásadní byl jeho přínos pro potvrzení monistické teorie autorského práva nedílnou kombinací práv osobnostních

s právy majetkovými (Oddíl III

UrhG) a s tím související zákaz převádět autorská práva inter vivos a zavedení moţnosti pouhého uţití díla (§ 23 UrhG) . Dále zahrnutí rodiny práv příbuzných (Related rights) do působnosti autorského zákona a přiznání takových práv výkonným umělcům a výrobcům hudebních nahrávek a tvůrcům fotografií. Správnost tohoto spojení potvrzuje i pozdější adopce tohoto řešení Spolkovou republikou Německo. Společná úprava věcně blízké materie má význam i z hlediska zákonodárné ekonomie.78 Konečně spolu se zákonem 112/1936 BgBl. o společnostech (Business) pro vyuţití práv na přednes, provádění a vysílání k dílům literárním a dílům hudebním (zákon o hromadných správcích, Law on collective managers) prosadil koncepci hromadné správy autorských práv. Obecným principem hromadné správy platným dodnes se stal princip monopolu těchto 78

Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Ditrich, R., Österreichische Schriftreihe für gewerblichen Rechtsschutz, Urheber- und Medienrecht, Band 6, Wien, Manz, 1986, str. 7

91

organizací a princip státního dohledu nad nimi. Na kolektivní správy práv je v Rakousku i dnes postavena celá úprava hromadné správy práv. Sjednocena a ujasněna byla tímto zákonem i rakouská autorskoprávní terminologie, coţ spolu dobře odvedenou prací po jazykové a legislativní stránce jistě přispělo k jeho trvalosti. Rakouská doktrína vlastní autorský zákon s odstupem několika desetiletí hodnotí velice pozitivně i proto, ţe byl přes svou pokrokovost od počátku obecně společensky akceptován. 79 Do současné doby byl ve větším či menším rozsahu měněn a doplňován celkem patnáctkrát, avšak ţádná z těchto změn si nevyţádala proměnu základního konceptu a struktury (Jak tomu bylo po roce 1989 u našeho AutZ z roku 1965). První novelou bylo pod č. 206/1949 BgBl. rozšíření způsobů volného uţití díla podle § 53. Rozsáhlejšími novelami byly zákony 106/1953 BgBl. a 492/1972 BgBl. přizpůsobující UrhG výsledkům Bruselské revize RBÚ v roce 1948, respektive Římské smlouvě z roku 1961. Touto druhou novelou došlo i k prodlouţení ochrany z 50 na 70 let post mortem auctoris. Zásadní novelou byl spolkový zákon č.321/1980 BgBl, jenţ zavedl poplatek z nenahraných nosičů a zákonnou licenci pro kabelové vysílání (§ 59a), změnil právo vysilatelů v § 17 a zavedl rozhodčí orgán při spolkovém ministerstvu spravedlnosti. Spolkový zákon 601/1988 upřesnil podmínky vyčerpání práva na rozšiřování v § 16 odst.3. Novela 612/1989 BgBl. upravila zákonnou licenci pro satelitní vysílání. Další novelou 93/1993 BgBl. se na základě předpokládaného členství Rakouska v Evropské unii do UrhG promítly první dvě směrnice Rady 91/250/ES a 92/100/ES v oblasti autorského práva. Byla tak vytvořena zvláštní ustanovení na ochranu počítačových programů (§ 40 a-e) a ustanovení o pronajímání a půjčování ( § 16a ). V další etapě, jiţ po vstupu Rakouska do Evropské unie byly v textu UrhG zohledněny novelou 151/1996 BgBl. další dvě směrnice. Byly jimi směrnice 93/83/EHS, dle níţ byl do UrhG začleněn § 59b o satelitním vysílání a směrnice 93/98/EHS harmonizující dobu trvání autorských souvisejících práv. Následovala novela 25/1998 BgBl. podle směrnice 96/9/ES zavádějící zvláštní ochranu databází v §§ 40 f-h, 76 c-e a § 99 c a technická novela 110/2000

79

Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Ditrich, R., Österreichische Schriftreihe für gewerblichen Rechtsschutz, Urheber- und Medienrecht, Band 6, Wien, Manz, 1986, str. 9

92

BgBl.(zrušení § 16b). Informační směrnice byla transponována spolkovým zákonem 32/2003 BgBl., který rozsáhle změnil původní znění UrhG. Směrnice 201/84/ES harmonizující tzv. droit de suite (Resale right) měla být Rakouskem transponována do 31.12.2005, avšak k 31.1.2006 tak Rakousko dosud neučinilo a lze očekávat negativní následky v podobě postupu Evropské Komise, jak tomu bylo v případě netransponované Informační směrnice. Druhý stěţejní předpis z oblasti autorského práva 112/1936 BGBl VerwGesG platí v nezměněné podobě od roku 1936. Jedinou, v okamţiku psaní této práce jiţ platnou, novelou, lépe řečeno úplnou derogací, je pod číslem 9/2006 BGBl. nový zákon o „hromadných správcích“ (Collecting societies) schválený v prosinci 2005, který

nabude účinnosti

k 1.7.2006. Vzhledem k přiměřenému rozsahu této práce i jejímu časovému umístění se jím nebudu blíţe zabývat. Struktura rakouského autorského zákona Text rakouského autorského zákona se v aktuálním znění dělí na 153 paragrafů v pěti částech. Pro přehlednost níţe uvedu základní strukturu tohoto zákona, protoţe jiţ jen struktura zákona nám můţe mnoho napovědět o jeho obsahu a být důleţitým vodítkem při srovnání s českou právní úpravou.

Část I – Právo původcovské k dílům literárním a uměleckým Oddíl I. Dílo Oddíl II. Původce Oddíl III. Právo původcovské Oddíl IV. Právo na uţití díla Oddíl V. Výjimky ve prospěch původce a výkladová pravidla Oddíl VI. Zvláštní ustanovení pro filmová díla vyrobená v rámci ţivnosti Oddíl VIa. Zvláštní ustanovení pro počítačové programy 93

Oddíl VIb. Zvláštní ustanovení pro databáze Oddíl VII. Omezení majetkových práv Oddíl VIII. Trvání původcovského práva

Část II. – Práva příbuzná ( Related rights ) Oddíl

I. Ochrana přednesů a provedení děl literárních a hudebních

Oddíl II. Ochrana fotografií ( Photographs )80, zvukových nosičů, rozhlasového vysílání a pozůstalých děl Oddíl IIa. Chráněné databáze Oddíl III. Ochrana korespondence a podobizen Oddíl IV. Ochrana zpráv a ochrana názvů děl literárních a uměleckých

Část III. - Vynucování práv ( Law Enforcement) Oddíl I. Občanskoprávní ustanovení Oddíl II. Trestněprávní ustanovení

Část IV. – Působnost zákona Část V. – Ustanovení přechodná a závěrečná

5.2.1. Současný právní stav v České Republice Aktuální české autorské právo nalézáme v kodifikované podobě jediného zákona, a to zákona ze dne 7. dubna 2000 č. 121/2000Sb. o právu autorském, právech souvisejících 80

včetně děl vytvořených technikou podobnou fotografii

94

s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Stejně jako v Rakousku je pouţíván pouze všeshrnující název Autorský zákon. Účinnost nabyl k 1.prosinci 2000. Některé důvody, proč bylo přistoupeno ke schválení nového předpisu jsou uvedeny výše. Dalšími důvody byla jiţ od poloviny 90. let

předvídaná integrace České republiky do

Evropských společenství a s ní související nutnost sladit právní řád s harmonizačními směrnicemi ES a také s kodifikačními snahami WIPO, které v roce 1996 vyústily v přijetí smluv WCT a WPPT. Právně teoreticky zavedl tento autorský zákon změnu pojetí autorských práv z pozice monistické koncepce na koncepci dualistickou, lépe řečeno spíše kvazidualistickou. Rozděluje práva autora na výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Přes tento teoretický posun, který je spíše systematický a právně-technický, zůstávají autorská práva pevně postavena na osobnostním základě a tedy na principech kontinentálně-evropského chápaní autorských práv. Výše zmíněný postup však umoţnil lépe vystihnout odlišnosti obou sloţek autorského práva, která dodnes v Rakousku tvoří, a před rokem 2000 i u nás tvořila nedílný celek, monistický resp. osobněmajetkový.81 a ujasnit rozdíl v přístupu k oběma sloţkám, zejména co se týká odlišného osudu obou sloţek v případě smrti autora. Převaţující osobnostní charakter a tedy neúplnost dualismu lze dokázat82 na čtyřech charakteristikách práv majetkových, spočívajících v jejím omezení. Jedná se o: 1) zákaz vzdání se absolutních majetkových práv 2) zákaz převoditelnosti absolutních majetkových práv autorských inter vivos 3) zákaz exekuvovatelnosti absolutních majetkových práv, vyjma pohledávek z odměn z nich vyplývajících 4) zákaz zahrnutí absolutních majetkových práv do konkurzní podstaty v případě úpadku

Novelizován byl AutZ doposud pouze jedenkrát, zákonem č. 81/2005 Sb., účinným ke dni 23.2.2005. Tato nevelká novela měla reagovat na některé negativní zkušenosti s činností 81

Telec, I., Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva II, Bulletin advokacie, 2001, sv. 3, str. 40 82

Tamtéţ

95

kolektivních správců, které jsou pociťovány zejména laickou veřejností. Její vliv na české autorské právo je naukou vnímán s rozpaky.83 V kaţdém případě byla promarněna šance na komplexní novelu AutZ , která by odstranila veškeré nedostatky, které se projevily během pěti let jeho aplikace a zrcadlila by i nejnovější vývoj v oblasti autorského práva. Nebyl kupříkladu vůbec zohledněn zákaz vyčerpání práv k dílům šířeným v nehmotné podobě.

Struktura českého autorského zákona Český autorský zákon má v současné podobě 119 paragrafů rozdělených do dvanácti částí. Podstatnou je část první, obsahující samotnou úpravu autorskoprávní materie. Zbývajících jedenáct částí obsahuje ustanovení měnící a rušící některé zákony a stanoví účinnost AutZ. První část je rozdělena do šesti hlav takto:

Hlava I – Právo autorské Díl 1 Předmět práva autorského Díl 2 Autorství Díl 3 Vznik a obsah práva autorského Oddíl 1 Obecná ustanovení Oddíl 2 Osobnostní práva Oddíl 3 Majetková práva Oddíl 4

Jiná majetková práva

Oddíl 5

Společná ustanovení pro majetková práva

Oddíl 6 Trvání majetkových práv Oddíl 7 Volné dílo a první zveřejnění nezveřejněného volného díla 83

Kříţ, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V., Autorský zákon- Komentář a předpisy související, 2. vydání, Praha, Linde, 2005, str. 13

96

Díl 4 Omezení práva autorského Oddíl 1 Obecná ustanovení Oddíl 2 Volná uţití Oddíl 3 Bezúplatné zákonné licence Díl 5 Ochrana práva autorského Díl 6 Úprava smluvních typů Oddíl 1 Licenční smlouva Oddíl 2 Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou Oddíl 3 Podlicenční smlouva Díl 7 Zvláštní ustanovení některých dílů

Hlava II – Práva související s právem autorským Díl 1 Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu Díl 2 Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu Díl 3 Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu Díl 4 Právo rozhlasového a televizního vysilatele Hlava III – Zvláštní právo provozovatele databáze Hlava IV – Kolektivní správa práv Hlava V – Souběh ochrany Hlava VI – Ustanovení přechodná a závěrečná

5.2.2 Stručné srovnání obou zákonů (z hlediska jejich systematiky) 97

Oba zákony ve svých úvodních ustanoveních definují některé základní pojmy, na kterých je postavena celá systematika ochrany autorských práv. AutZ v §§ 2-4 pod nadpisem Předmět autorského práva definuje pojem díla, vypočítává výjimky z ochrany ve veřejném zájmu a definuje taktéţ pojmy zveřejnění a vydání díla. Protějškem těchto ustanovení v UrhG jsou §§ 1-9 zabývající se postupně jednotlivými druhy děl, díly volnými ve veřejném zájmu (Work freely in teh public interest) a pojmy zveřejnění a vydání (Term sof publicity and issue). Úvodní ustanovení jsou si tedy z hlediska systematiky velice blízká, ponecháváme-li jejich výklad prozatím stranou. Podobně je tomu i v další části zabývající se autorem (§§ 5-7 AutZ,§§10-13 UrhG), kde jsou obsaţeny definice autora (Author) , spoluautorů (Co-author), zákonné domněnky autorství (Statutory presumption of Authorship) a autorství v případě děl anonymních

(Unnamed right), a pseudonymních (uţivatel tzv. Code name nebo umělecké

značky) . Díl 3 AutZ a Oddíl III UrhG se věnují především autorskému právu a jeho obsahu. UrhG zde na rozdíl od AutZ pomíjí výslovnou úpravu vzniku autorského práva (§ 9AutZ) a neřadí sem ani úpravu trvání majetkových práv. V této části obou zákonů se ze systematického hlediska projevuje rozdíl mezi rakouským monistickým přístupem a českým kvazidualistickým přístupem. Zatímco v AutZ je obsah práva autorského hned zpočátku rozdělen na výlučná práva majetková a na výlučná práva osobnostní (§10), přičemţ jsou následně obě sloţky upraveny separátně, UrhG zná pouze jediné autorské právo neodlišující systematicky práva na hospodářské vyuţití (Exploitation rights) od ochrany duchovních zájmů autora (u nás jsou obdobou výlučná práva osobnostní). V zásadě jsou však obsahem hospodářské sloţky v obou zákonech stejná práva, a to právo na rozmnoţování díla (right to reprodukce works), pravo na rozšiřování díla (The right to disseminate the work), právo na pronájem a půjčování díla (Rental right and lending Works), právo na sdělování díla veřejnosti (Broadcasting, Lecture and Performance right, Demonstration right, Bringing the right positiont). Podobně je tomu i u práv osobnostních: práva osobovat si autorství (Author Name), právo na nedotknutelnost díla (Plant Protection) a další. Systematické rozdíly pak přirozeně vyplývají i z řazení obecných ustanovení pro autorská práva, definující mimo jiné některé jejich specifické vlastnosti, kdy v AutZ jsou pro obě sloţky samostatná, zatímco v UrhG společná. V oddíle III UrhG také nenalezneme úpravu trvání autorského práva, té je vyhrazen samostatný oddíl VIII UrhG. Podrobněji se některými sloţkami autorského práva budu zabývat ve zvláštní části této práce. Česká úprava navazuje Dílem 4 - Omezení práva autorského, kam spadají volná uţití, bezúplatné zákonné licence a jiná majetková práva. Obdobnou problematiku ošetřuje UrhG v oddíle VII- Omezení práv na hospodářské vyuţití mající těţiště v ustanoveních o volném 98

uţití a doplněných zvláštními ustanoveními pro zvukové nosiče, rozhlasové vysílání a školní knihy. Díl 5 AutZ týkající se ochrany práva autorského (§§ 40-45) má svojí obdobu v části III UrhG (§§ 81-93), která však upravuje nejen civilní, ale i trestněprávní postih při porušení autorských práv a navíc i některé další podrobnosti (např.součinnost celních úřadů). Díl 6 AutZ, který upravuje licenční smlouvu, nemá v UrhG přímou obdobu . Oddíl IV. UrhG upravující (smluvní) uţití díla však ve své podstatě plní stejnou funkci. Závěrečný díl hlavy I AutZ definuje některé další pojmy a také nemá v UrhG jasnou paralelu, protoţe podobná zvláštní ustanovení je moţné najít v UrhG na několika místech (oddíly V.,VI.,VIa.,VIb. ) Systematicky podobné je ošetření práv příbuzných právu autorskému, kterým je v AutZ zákonu vyhrazena celá Hlava II a v UrhG celá Část II. Obě strukturální jednotky se pak skládají z úprav jednotlivých práv příbuzných. Hlava III AutZ věnující se úpravě databází má v UrhG obdobu jen na úrovních oddílu. Hlava IV AutZ o kolektivní správě práv jde svým obsahem naprosto mimo předmět úpravy UrhG, a proto v něm nemůţeme její obdobu hledat. Na konci obou zákonů jsou ustanovení přechodná a závěrečná, jejichţ zařazení na konec legislativního textu je v naší společné právní tradici běţné. Závěrem tohoto stručného srovnání je moţno říci, pokud zobecníme poznatky uvedené výše, ţe některé základní instituty (dílo, autor) mají v obou zákonech své tradiční místo, nejčastěji v úvodu a mají i podobné rozčlenění do strukturálních jednotek na stejné úrovni. Rozdíly ve struktuře AutZ a UrhG naopak pramení z několika důvodů. Jsou jimi neúplně se překrývající předmět úpravy obou zákonů (zejm. kolektivní správa), rozdílný právně teoretický přístup k povaze autorských práv (dualismus vs. monismus), dále pak akcent na některé nezbytné součásti úpravy (ochrana práv, trvání práv v UrhG, databáze v AutZ) a s ním související povýšení těchto součástí na vyšší strukturální jednotky a v neposlední řadě také změny, ke kterým došlo novelami UrhG a které sebou často nesou zásahy do systematiky zákona. Tyto zásahy jsou patrné zvláště pro novost některých zaváděných institutů (databáze, počítačové programy).

Rozdíly vynucené zasazením obou předpisů do celkového rámce

daného právního řádu pomíjím. 99

Ze srovnání vyplývá i skutečnost, ţe se český zákonodárce inspiroval při koncipování AutZ přístupem převaţujícím v právní vědě německy mluvících zemí, i kdyţ zjevně důleţitější roli v tomto procesu sehrál UrhG německý neţ UrhG rakouský. Vliv Bernské úmluvy a její systematiky je dle autorova názoru také patrný.

5.3. ČÁST ZVLÁŠTNÍ Ve zvláštní části této práce budou blíţe popsány některé instituty rakouského autorského práva a jejich obsah, tak jak jsou definovány nejen samotným textem UrhG, ale i rozhodovací praxí rakouských soudů a názory předních teoretiků rakouské autorskoprávní nauky. V případech, kdy to povaha zkoumaného jevu umoţňovala, byly tyto instituty navíc podrobeny srovnání s platnou úpravou stejných nebo obdobných institutů v českém právu. Srovnávanými a blíţe zkoumanými instituty ve zvláštní části budou: Dílo, Autor, Autorské právo a Ochrana práva autorského. Předměty srovnání, byly vybrány tak, aby reprezentovaly nejvlastnější jádro všech úprav v kontinentálním systému autorského práva. I kdyţ je moţné namítnout, ţe srovnání natolik podobných institutů je zbytečné, domnívám se, a poznatky nabyté při psaní této práce to potvrzují, ţe i drobné rozdíly mohou hrát významnou roli. Drobné rozdíly, které nám zprostředkovává zejména judikatura v sobě zrcadlí neustálou proměnu společenské reality a tu je třeba v autorském právu zvláště sledovat.

Tímto výběrem navíc bude moţné se

vyhnout některým problémům vznikajícím při pouţití právní komparatistiky, zejména např. nesrovnatelnosti institutů stejného názvu a rozdílného obsahu atd. Aby tato práce nepřesáhla svým rozsahem přiměřenou míru, nebudu se blíţe věnovat jiným, i kdyţ velice důleţitým institutům autorského práva, jako jsou například volná uţití děl, jejichţ úprava je v rakouském právu značně rozsáhlá a pro cizince, i s dostatečnou znalostí německého jazyka, velice nepřehledná, neboť existují zvláštní reţimy pro jednotlivé druhy děl. Dále pominu celou oblast kolektivní správy práv, která je relativně samostatnou částí systému autorského práva a mohla by být předmětem bliţšího zkoumání sama o sobě. To samé platí i o právech příbuzných právu autorskému. Pominuty budou i některé další jevy chráněné UrhG, jako je kupříkladu ochrana podobizny a korespondence, neboť dle českého práva je tato problematika upravena OZ a do předmětu autorského práva vůbec nespadá.

100

5.3.1. DÍLO (THE MOVEMENT) Autorské dílo, je klíčovým pojmem všech v kontinentálním systému autorského práva, jeho rámcovou definici nalézáme v úvodu RBÚ (čl.2) a také v úvodu obou autorských zákonů. Na tomto pojmu je zaloţen celý systém ochrany tvůrčí duševní činnosti v autorském právu. Jakousi generální klausulí pro definici pojmu díla je § 1 UrhG, který v odstavci 1 rozumí dílem podle tohoto zákona duševní výtvory (intellectual creations) zvláštní povahy, rázu (Peculiarity), v oblasti literatury, hudebního umění, výtvarných umění a filmového umění. Odst. 2 pak zaručuje autorskoprávní ochranu dle ustanovení tohoto zákona dílu jako celku i jeho jednotlivým částem. Aby výtvor lidského ducha dosáhl kvality díla podle UrhG, musí být, jak z výše uvedeného vyplývá, splněny dvě kumulativní podmínky. Výtvor musí být jedinečným plodem duševní tvořivé činnosti a navíc spadat do jedné z vyjmenovaných oblastí, literatury, hudebního, výtvarného nebo filmového umění. Podstatným rozdílem mezi zákonnou definicí díla dle AutZ a UrhG je v UrhG absentující výslovnost podmínky objektivní vnímatelnosti díla. Stejně tak Rakouská úprava nezohledňuje čl. 2 odst. 2 RBÚ, který umoţňuje národnímu zákonodárství podmínit ochranu díla jeho hmotným zachycením.

5.3.1.1 Obecné znaky díla Zvláštní povaha a zvláštní ráz (Peculiarity) Zvláštní povaha a zvláštní ráz duševního výkonu, jako jeden ze znaků díla, není v UrhG blíţe popsána. Při ujasnění tohoto pojmu hraje klíčovou roli judikatura, která určila základní premisy, ze kterých tento pojem vychází: 1.

Chráněna jsou pouze individuální a osobité výkony (Services), které se odlišují od výkonů všedních (commonplace), běţných (commonly) a obvyklých (usual)84

2. 84

Tvorba musí vyústit v individuální a originální výsledek

OGH 17.12.2002-Felsrizbild-MuR 2003, str.162 (Walter)

101

3.

V díle se musí projevit osobnostní rysy (personal traits) tvůrce, a to zejména vizuálním utvářením (visual based graphic design) a myšlenkovým zpracováním ( mental processing )85

4.

Výtvor musí nést otisk osobního charakteru, zvláštnosti, tvůrce (personal Peculiarity), nebo se v něm alespoň musí projevit osobnostní rys (personality Trait), zprostředkovaný duševní činností tvůrce a odlišující jej od obdobných plodů tvorby.86

5.

Stěţejní je individualita díla spočívající na osobnosti svého tvůrce.87 Rozhodující je spíše individualita výkonu neţ jeho statistická jedinečnost.88

„Duševní“ výtvor („intellectual“ Creation) Druhým definičním znakem, pojmem duševního výtvoru, je zaměření ochrany nikoli na hmotný substrát díla, ale na za ním stojící nehmotnou, duševní sloţku. Takové zaměření zároveň pevně zakotvuje autorské právo v oblasti duševního vlastnictví.

Výtvor (Creation) Výkladem pojmu „výtvor“ rakouské právo překonává absenci výslovné podmínky objektivní vnímatelnosti díla. Výtvor je tak do vnějšího světa vystupující výsledek vyjadřující určitou vnitřní představu autora. Duševní výtvor pak můţe být chráněn za předpokladu jeho rozeznatelnosti ve vnějším světě, kupříkladu pomocí slov, obrazů a gest.89 Objektem ochrany v autorském právu můţe být myšlenka, která nabyla potřebnou formu.90 Nutným předpokladem naopak není její hmotné zachycení. Literatura jako příklad 85

OGH 17.12.2002 - Felsrizbild-MuR 2003, str. 162 (Walter)

86

OGH 28.5.2002 -Tischkalender-MuR2003, str. 109

87

OGH 17.12.1996-Head-Kaufvertrag- MuR,1997, str. 93 (Walter)

40

OGH 17.12.2002-Felsrizbild-MuR 2003, str. 162 (Walter)

89

Kucsko, G., Geistiges Eigentum, Wien, Manz, 2003, str. 1112

90

OGH11.2.1997-Wiener Aktionismus-MuR 1997,str. 98(Walter)

102

popisující tuto křehkou hranici uvádí hudební improvizaci91 Tímto výkladem je překonán další problém nevýslovnosti rakouské úpravy a sice problém ochrany dočasných (efemérních) děl, která jsou oproti tomu v AutZ v § 2 odst. 1 jako předmět ochrany zmíněna výslovně. 5.3.1.2 Druhy děl Díla literární Kromě tří výše uvedených definičních znaků je nezbytným předpokladem autorskoprávní ochrany dle UrhG, příslušnost díla do jedné z kategorií děl literárních nebo děl hudebního, výtvarného či filmového umění. Taxativní výčet literárních děl nalezneme v § 2 UrhG. Jsou jimi díla jazyková (Language works) včetně počítačových programů, díla jevištní vyjádřená gesty a jinými tělesnými pohyby (díla choreografická a pantomimická) a konečně díla vědecká a naučná spočívající v obrazovém znázornění na ploše či v prostoru, pokud nespadají do kategorie děl výtvarných umění. Díla jazyková Do kategorie děl jazykových spadají díla vyjádřená řečí, bez ohledu na to, zda jsou zachycena v podobě písemné či zvukové. Patří sem i promluvy (Talk), přednesy (Presentations) a přednášky (Lectures) bez ohledu na způsob jejich zachycení. Naopak jedno jediné slovo netvoří jazykovou strukturu (Language Struktur)

a nemůţe být předmětem

ochrany. Počítačové programy Zvláštní kategorií děl jazykových jsou počítačové programy, zavedené do rakouského práva novelou UrhG 1993. Kromě zmínky v § 2 UrhG jsou jim věnována zvláštní ustanovení v § 40a a násl. UrhG, která reagují na specifické vlastnosti těchto děl. Pro ochranu počítačového programu tak stačí, aby byl „výsledkem vlastní tvůrčí duševní činnosti autora“ (AutZ na tomto místě pouţívá pojem „původnost“) a není zde tak kladen důraz na zvláštnost. Popřípadě jedinečnost tohoto výtvoru, jak je tomu u ostatních děl. Důleţitá pro ochranu počítačového programu je naopak přítomnost jisté kombinace programovacích kroků, vedoucí vlastní, 91


103

individuální, cestou k řešení určitého problému92

Jako počítačové programy jsou navíc

chráněny i strojové kódy a materiály slouţící k jejich tvorbě (§ 40Aa odst. 2 UrhG). Díla jevištní Jevištními díly, jsou díla vyjádřená gesty a jinými tělesnými pohyby. Jsou jimi díla choreografická a pantomimická. Díla vědecká a naučná (v obrazové formě) Do této, poměrně úzké, kategorie děl spadají díla vědecká a naučná spočívající v obrazovém znázornění na ploše či v prostoru, pokud nespadají do kategorie děl výtvarných umění. Musí však slouţit literárním účelům (literarische Zwecken) a k tomu musí mít vědeckou nebo naučnou povahu. Do této skupiny literárních děl literatura zařazuje zejména mapy, glóbusy nebo reliéfní zobrazení.93 Díla hudebního umění Protoţe v UrhG chybí definice hudebního díla, je tato podobně jako v ČR ponechána tradičně doktrinálnímu výkladu. Ten je v ČR pojímán jako spojení a sled tónů určovaný pravidly hudebního umění. Rakouská teorie pak podobně jako v případě děl výtvarných umění povaţuje za hudební umění to, co je jako takové přijímáno zúčastněným okruhem osob (hudební vědci, hudebníci). Díla výtvarných umění Podobně jako u předešlé kategorie musíme i zde hledat obsah termínu „výtvarné umění“ mimo právo. Rakouská teorie ponechává definici tohoto pojmu samotným umělcům a jiným zúčastněným osobám, jako jsou obchodníci s uměním, historikové umění, sběratelé a kritici. Z pozice historika umění nezbývá autorovi neţ poznamenat, ţe jednotná definice pojmu výtvarných umění je nanejvýš problematická a dá se říci, ţe u takto navýsost subjektivní kategorie, jakou umění bezesporu je, snad i nedosaţitelná. Rozpory v pojetí definice existují i v rámci jednotlivých kategorií zúčastněných osob. Rozhodovací praxe si v Rakousku vyvinula 92

OGH 9.11.1999-Ranking-MuR 1999, str.346

93


104

pomocné pravidlo, podle nějţ musí být výtvor objektivně interpretovatelný jako umění. Tato podmínka je splněna, je-li při tvorbě pouţito prostředků výtvarných umění, jedná se o proces obdařující předmět určitou formou a ten je pak určen k vnímání zrakem. Výslovně jsou do této kategorie zahrnuta v § 3 odst. 2 UrhG i díla světelných obrazů (Photo art), díla architektonická, včetně jejich modelů, plánů, nákresů a návrhů94 a díla uţitého umění (uměleckého řemesla). Spadají sem dle judikatury i díla kresebného umění a grafiky volné i uţité. In concreto ale i například maska umělce, stavba mostu nebo obrazová tapeta. V § 3 odst. 2 UrhG je pak vysvětleno, co se rozumí pod legislativní zkratkou světelných obrazů. Jsou to díla zhotovená fotografickou nebo jí podobnou technikou. Náš AutZ řeší neexistenci vhodného obecného pojmu zahrnutím téměř identické definice přímo do demonstrativního výčtu děl ve svém § 2 odst. 1. Stejně jako u počítačových programů a obdobně jako v § 2 odst. 2 AutZ je i u děl fotografických kladen důraz na původnost, výsledek duševní činnosti autora, aniţ by byla vyţadována zvláštní míra originality nebo jedinečnosti. Díla filmového umění (dílo filmové, Cinematographic) Kategorie děl filmových je upravena v § 4 UrhG jako „soubor na sebe postupně navazujících obrazů, kterými je znázorněn zobrazovaný děj a jednání, vnímatelný buď pouze zrakem nebo zrakem a sluchem, bez ohledu na druh, při výrobě nebo provedení, pouţitého postupu.“ V případě zvukového filmu je zde jednota obrazu a zvuku, která se projevuje neodlučitelností obou prvků. Naopak v případě filmové hudby se bude jednat o spojení dvou samostatných děl. 5.3.1.3 Ochrana částí děl Podle § 1 odst. 2 UrhG poţívá dílo ochrany nejen jako celek, ale i ve svých jednotlivých částech. Tuto ochranu však zákon poskytuje pouze v případě, ţe část díla sama o sobě naplňuje obecné znaky díla, jimiţ je povaha duševního výtvoru zvláštního rázu.95 Typicky jsou tak z ochrany vyloučena jednotlivá slova nebo krátké věty, neboť předmět ochrany musí prokázat 94

OGH 3.5.2000-Bauplane-MuR 2000 str. 316 (Walter), OGH 19.11.2002 –Hundertwasserhaus II- MuR 2003 str. 41 (Walter) 95

OGH 9.11.1999-Ranking-MuR 1999 str.346 (Walter)

105

dokončený myšlenkový postup (completed thought ) nebo vyjadřovat představu formou, která je vlastní osobě tvůrce (oneself creator).96 Za obdobných podmínek, tedy pokud splní nároky kladené na dílo podle § 2 odst. 1 a 2 poskytuje ochranu částem děl i AutZ. UrhG na rozdíl od AutZ výslovně nezmiňuje jako předmět ochrany jednotlivé vývojové fáze díla. Dle názoru autora lze tuto absenci překlenout výkladem pojmu část díla.

Rakouská judikatura ani literatura se tomuto problému blíţe

nevěnuje. Specifická ochrana je poskytována dle UrhG názvům děl, jako částem díla, ale i samostatně, nezávisle na díle. Přestoţe tento institut je typický vícekolejností ochrany, prvním ze způsobů ochrany je ochrana názvu jako části díla a proto se mu budu blíţe věnovat na následujících řádcích. 5.3.1.4. Ochrana názvu (Title Protection) V obou právních řádech můţeme rozlišit několik druhů ochrany názvu díla nebo jeho části, které se navzájem svou podstatou odlišují a odůvodňují tak vícevrstevnou poskytovanou ochranu. Jak v rakouském tak v českém právu rozlišujeme v zásadě tři způsoby ochrany názvu díla. V AutZ je základním ustanovením § 2 odst. 3 podle nějţ se autorskoprávní ochrana vztahuje na části díla včetně názvu a jmen postav, pokud splňují obecné podmínky pro díla dle AutZ, tedy jedinečnost a původnost.

Nauka97 rozlišuje pojem ochrany vnitřní, kterou jsou chráněny

všechny součásti díla, tedy včetně názvu a jmen postav. Vnitřní ochrana nemůţe být poskytnuta jinak neţ v rámci ochrany díla jako celku.. Od tohoto odlišujeme ochranu vnější, kdy je za splnění podmínky jedinečnosti chráněn název díla a názvy postav samostatně jako díla sama o sobě, nezávisle na díle, jehoţ jsou součástí. Aby název mohl byt chráněn samostatnou ochranou vnější, nesmí pouţívat obecné názvy či jména obsahující obecné pojmy. Při definici názvu způsobilého k ochraně vnější by mohla poslouţit některá rozhodnutí rakouských soudů, jeţ zmíním níţe.

96

OGH 13.9.1977 –Evviva Amcico- ÖBl,1978 str.54, OGH 17.12.1987-Radial- Wirtschaftsblatt 1987, str.128

97

Kříţ, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V., Autorský zákon- Komentář a předpisy související, 2. vydání, Praha, Linde, 2005, str. 53-54

106

Dalším ustanovením chránícím speciální případy při pouţití jmen postav a názvů děl je § 45 AutZ, který povaţuje za nedovolený zásah do práva autorského uţití názvu takového díla, nebo i jeho vnější úpravy, který je jiţ oprávněně pouţit v některém existujícím díle a jejich uţívání v jiném díle by hrozilo nebezpečím záměny obou děl. Toto ustanoveni je blízké třetímu typu ochrany, a to ochrany soutěţněprávní dle § 44 a násl. ObZ, která však nespadá do předmětu regulace autorského práva a proto se jí nebudu blíţe věnovat, byť má z hlediska hospodářské ochrany autorů značný význam. Rakouský UrhG chrání názvy děl v zásadě podobně, avšak lze nalézt i některé významnější odlišnosti. Stejná jako v České republice je ochrana vnitřní podle § 1 odst. 2 UrhG, která chrání dílo v jeho celku i částech. Ochranu vnější (u děl kde nehrozí záměna) UrhG výslovně nejmenuje. Tuto vnější ochranu je třeba, jako dříve u nás, dovozovat výkladem a je poskytnuta, pouze pokud název samotný má charakter autorského díla. Tato podmínka je tedy stejná jako dle AutZ. Širší ochranu názvu děl literárních a uměleckých, a to i těch, která nesplňují podmínky obecné ochrany podle UrhG, poskytuje § 80 UrhG. Klade stejně jako § 45 AutZ podmínku zaměnitelnosti, avšak rozšiřuje okruh chráněných prvku o označení (Designation) obdobné názvu. Tímto označením by dle názoru autora mohla být i vnější úprava díla jak ji zmiňuje v § 45 náš AutZ. Naopak ochrana podle § 80 je zúţena na jednání v obchodním styku (trade), coţ ji ještě více neţ v § 45 AutZ přibliţuje ochraně soutěţněprávní. Ochrana podle ustanoveni § 80 UrhG se podle ustálené rakouské judikatury vztahuje na titul díla, včetně díla hudebního a díla výtvarného98 a je poskytována výhradně při nebezpečí záměny za jiné dílo99, nikoli hrozí –li nebezpečí záměny jejich vydavatele.100 Předpokladem pro ochranu titulu jiţ není nutně individualita a originalita titulu, jako u ochrany vnější, ale jeho rozlišovací schopnost101, přičemţ ochrana je vyloučena i zde u názvů, které se pouţívají v běţné mluvě (kupř. Festival)102

98

OLG Wien 15.6.1982-„Der Papa wird´s schon richten“-MuR 1987, str. 13

99

OGH 15.12.1954-Wildgans-Ausgabe-ÖBl 1955, str. 17

100

OLG Wien 8.5.1958-Adabei-ÖBl 1958, str. 98

101

OGH 31.8.1955- Taschenlexikon für Zeitungsleser-ÖBl 1955,str. 33

107

Zvláště omezenou ochranu poţívají, dle rakouské praxe, názvy novin a časopisů, u kterých mohou vyloučit nebezpečí záměny jiţ i drobné odchylky v názvu, neboť v této oblasti jsou moţnosti rozumné odchylky velice omezené a publikum si jiţ na nutnost dávat si pozor na, byť drobné, odlišnosti v názvu zvyklo. V ČR by mohl být podobně posuzován spor mezi vydavatelstvím Ringier na internetové doméně blesk.cz a internetovým deníkem bleskově.cz provozovaným společností NetCentrum, který však nebyl veden v oblasti práva autorského, nýbrţ v oblasti práva k ochranné známce. Posuzování výše uvedeného sporu by do oblasti úpravy Rakouským UrhG dle § 80 odst. 2 jistě spadalo, avšak ochrana v ČR podle § 45 by byla přinejmenším sporná, vzhledem k nejistotě, zda by se v případě obou domén a jejich obsahu jednalo o díla dle AutZ. Krom výše uvedené ochrany titulu podle § 80 UrhG existuje v Rakousku stejně jako u nás souběţná ochrana podle práva proti nekalé soutěţi, upravena zákonem proti nekalé soutěţi (UWG), která však, jak jsem jiţ zmínil, není předmětem této práce. 5.3.1.5 Tvůrčí zpracování jiného díla Rakouské právo pod pojmem tvůrčí zpracování jiného díla v § 5 odst. 1 UrhG rozumí, v podstatě stejně jako v § 2 odst. 4 AutZ, zpracování mající povahu duševního výtvoru zvláštního rázu. Je –li splněna podmínka obecně kladená na dílo, poskytuje mu zákon ochranu jako dílu originálnímu. UrhG předvídá na prvním místě zpracování překladem díla. Tvůrčí zpracování originálního díla je v zásadě volné, k jeho hospodářskému vyuţití (Exploitation) je dle § 14 odst. 2 UrhG třeba výslovného souhlasu autora díla. Stejně tak je autor díla původního při hospodářském vyuţití překladu vázán na souhlas tvůrce překladu. AutZ, byť neobsahuje výslovné ustanovení podobného rázu, řeší vztah původního a zpracovaného díla stejně, kdy bez souhlasu autora originálu je moţné dílo zpracovat jen pro vlastní osobní potřebu. Jakékoli jiné uţití zpracovaného díla je vázáno na souhlas autora originálu. Toto se v ČR dovozuje z povahy autorského práva. Výslovně UrhG v § 5 odst. 2 uvádí, co není vnímáno jako zpracování. Není jím vznik nového samostatného díla na základě díla originálního, pokud originál slouţil pouze jako podnět k vzniku díla nového. Jedná se pak o tzv. samostatný nový výtvor (separate new creation) nebo tzv. volné pouţití (free use). 102

OGH 25.6.1985-Festspiel Illustrierte-ÖBl 1986, str. 71

108

5.3.1.6. Díla souborná Podle § 6 UrhG jsou chráněna díla souborná. O dílo souborné se jedná, jde-li o jakýkoli soubor (Collection) tvořený jednotným celkem dílčích příspěvků, pokud má tento celek navíc povahu duševního výtvoru zvláštního rázu. Autorská práva k jednotlivým příspěvkům zůstávají nedotčena. Způsobilá k ochraně jsou i souborná díla tvořená z příspěvků, které samy o sobě nejsou způsobilé k autorskoprávní ochraně. Literatura103 uvádí jako příklad uspořádání receptů do kuchařské knihy. Výslovnou úpravu § 2 odst. 5 AutZ, který vyţaduje jedinečnost souboru projevenou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu, nahrazuje v rakouském právu judikatura, která jedinečnost duševního výtvoru spatřuje také právě ve výběru (Selection) a uspořádání (Arrangement) obsahu souboru.104 Nedostatečné ve smyslu výše uvedeném je pouhé přiřazování (Juxtaposition) nebo rozdělení (distribution) příspěvků podle vnějších kritérií. Seřazení se musí dít na základě jisté vůdčí myšlenky (Guiding principles) a tento princip uspořádání musí být způsobilý odlišit tento soubor od souborů jiných. Vzhledem k tomu, ţe UrhG oproti AutZ neobsahuje ani demonstrativní výčet děl souborných, je třeba skutečný obsah tohoto pojmu hledat opět v praxi. Kromě teorií ujasněných kategorií jak jsou známy českému právu, jako jsou časopis, encyklopedie, antologie, pásmo a výstava je tak podle rakouské praxe způsobilá k ochraně kupříkladu sbírka uměleckých děl105 nebo i, čistě účelový cíl sledující, volební noviny.106 Databáze (Databases) Podle českého práva je databáze souborným dílem sui generis. Databáze jsou podmnoţinou mnoţiny souborných děl, zmíněné § 2 odst. 5 AutZ a blíţe upravené a definované v § 88 AutZ v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a rady 96/9/ES, o právní ochraně databází. Tato směrnice byla do rakouského práva transponována novelou UrhG 1997. Novela zavedla pro databáze zvláštní reţim v §§ 40 f-h UrhG a stejně jako u nás 103

Kucsko, G., Geistiges Eigentum, Wien, Manz, 2003, str.1123

104

OGH 3.10.2000- Schussels Dornenkrone- MuR 2001, str. 373 (Walter), OGH 11.2.1997 – Wiener Aktionismus- MuR 1997, str.98(Walter)

105

OGH 11.2.1997- Wiener aktionismus-MuR 1997, str.98(Walter)

106

OGH 7.11.1956- Wahlzeitungen-ÖBl1957,str. 60

109

jsou databáze § 40f odst. 2 zahrnuty do širší kategorie děl souborných, splňují –li podmínky kladené na díla souborná (výsledek jedinečné tvůrčí duševní činnosti pořizovatele). Rakouské právo pro tato díla zavedlo nový pojem, děl databázových (Work database). Podívejme se blíţe, jak je pojem databáze v souladu s ustanoveními Směrnice 96/9/ES definován v Rakousku. Databáze jsou soubory literárních, uměleckých nebo jiných děl, dat nebo jiných nezávislých elementů, jako jsou texty, tóny, obrazy, čísla a fakta, která jsou systematicky nebo metodicky uspořádána a jsou přístupná elektronickými nebo jinými prostředky.107 Mimo pojem databáze pak stojí prosté záznamy děl audiovizuálních, kinematografických, literárních nebo hudebních, pokud u nich chybí prvky systematického nebo metodického řazení. Součástí databank jsou i elementy slouţící k jejich provozování a fungování, jako je tezaurus nebo indexační systém. Naopak počítačové programy slouţící k provozování elektronických databází jejich součástí nejsou.(§ 40 f odst. 1 UrhG, čl.1 odst. 3 směrnice) Kromě autorskoprávní ochrany databáze, která je poskytována jen databázím dosahujícím určité kvalitativní úrovně, (úrovně autorského souborného díla –Database work) byla opět na základě Směrnice 96/9/ES jak do českého, tak do rakouského práva zahrnuta absolutní ochrana databáze. Tato ochrana sui generis je zaměřena především na ochranu investice, která byla vynaloţena na pořízení databáze, a je poskytována bez ohledu na charakter v databázi obsaţených prvků. Doslova poţívá taková databáze absolutní ochrany, pokud k pořízení, ověřování a zobrazování jejího obsahu vzhledem k druhu a objemu informací v databázi byla nutná významná investice. (§76c odst.1 UrhG)

Jako příklad

databáze chráněné podle rakouského práva absolutně, můţe být rozsáhlý, abecedně řazený seznam adres, který samozřejmě není jedinečným duševním výtvorem, ale k jeho pořízení bylo třeba vynaloţit značné finanční prostředky.108 5.3.1.7. Díla volná ve veřejném zájmu (Works available in the public interest ) Podobnost struktury a řazení úvodních ustanovení obou autorských zákonů nám napovídá, ţe po úvodních ustanoveních ujasňujících předmět autorskoprávní ochrany bude v obou předpisech následovat výčet výjimek z ochrany ve veřejném zájmu, který je ostatně 107


108

Kucsko, G., Geistiges Eigentum, Wien, Manz, 2003. str.1127

110

zaručen čl. 2 odst. 4 RBÚ. Přestoţe obě tato ustanovení směřují ke stejnému cíli, liší se v některých jednotlivostech. Rakouská úprava je tradičné méně vyčerpávající a ponechává větší prostor rozhodovací praxi soudů. § 7 UrhG tak demonstrativně vyjmenovává pouze zákony, nařízení, úřední výnosy, oznámení a rozhodnutí. Obecně pak dále vymezuje, ţe do kategorie volných děl ve veřejném zájmu, krom výše uvedených, spadají i díla výlučně či převáţně slouţící úředním potřebám.

Na judikatuře tak zůstalo, aby do děl vyjmutých

z ochrany zařadila kupříkladu obchodní rejstřík109 (Trade Register) v kategorii úřední oznámení nebo posudek úřadem pověřeného znalce.110 Naopak další druhy děl vyjmutých z ochrany dle § 3 AutZ jako jsou výtvory tradiční lidové kultury nebo politické projevy UrhG nezmiňuje. Z tohoto důvodu je moţné českou úpravu, přes větší podrobnost a tedy menší prostor k výkladu, vnímat jako širší. V případě řečí pronesených při úředním jednání (§ 3 písm c) AutZ), by bylo moţné, dle názoru autora, tyto pod rakouské vymezení podřadit. 5.3.1.8. Zveřejnění a vydání díla

Zveřejněná díla (Published works) Závěr první části UrhG, která se věnuje úpravě díla je vyhrazen definicím dvou důleţitých právních skutečností v autorském právu. Jsou jimi v § 8 zveřejnění díla a v následujícím § 9 vydání díla. Dílo se dle UrhG povaţuje za zveřejněné, pokud bylo se souhlasem oprávněného zpřístupněno veřejnosti. Na rozdíl od české úpravy UrhG opět ani demonstrativně neuvádí způsoby zpřístupnění veřejnosti. Tradičně doktrinálně jsou jimi právě v § 4 odst. 1 AutZ uvedené přednesení, provedení vystavení nebo vydání. V rakouské judikatuře můţeme naopak najít případy, které se za zveřejnění nepovaţují a to kupříkladu přenechání několika fotokopií

109

OGH 9.4.2002- EDV Firmenbuch I- MuR 2002,str.298 (Walter)

110

OGH 17.11.1987 –Sachverstandigen-Gutachten-ÖBl. 1988, str.49

111

skupině odborníků za účelem konzultací111 nebo předání znaleckého posudku úřadu, který si jej vyţádal ve správním řízení.112 Co je třeba rozumět pod pojmem veřejnosti osvětluje další rozhodnutí OGH.113 V konkrétním případě, kdy se jednalo o veřejné zpřístupňování hudebních děl, bylo na pojem veřejnosti nahlíţeno následovně. Pojem veřejnosti je podle něj třeba vykládat v širokém smyslu. Veřejnost produkce je dána v případě, ţe tato produkce je obecně přístupná a není určena předem omezenému počtu účastníků. Veřejnost je však dána i v případě, ţe produkce není obecně přístupná, kdyţ její účastníci nemají k sobě navzájem nebo k jejímu pořadateli reálné osobní pouto. Není zde nutná ani jednota místa. Dle okolností případu je třeba posuzovat i počet účastníků, osobní vztahy mezi účastníky, účel produkce a to, zda její organizátor sleduje produkcí hospodářské cíle. Vydaná díla (Issued works) Uţším pojmem neţ zveřejnění je vydání díla, které spočívá ve zveřejnění způsobem, kdy je dílo (jeho rozmnoţeniny) v dostatečném mnoţství nabízeno ke koupi nebo dáno do oběhu (§ 9 odst. 1 UrhG). Vydání je tak pouze podmnoţinou případů zveřejnění. Jako příklad vystihující rozdíl mezi zveřejněním a vydáním literatura114 uvádí případ, kdy je dílo zveřejněno za určitých okolností ústním přednesem, vydáno aţ kdyţ kniha jej obsahující přichází na trh. Významné je toto odlišení v rakouském právu zejména pro volná uţití (citace). Za vydání nebylo judikaturou uznáno rozmnoţování a rozšiřování fotografického díla ve formě obrazové tapety.115 5.4. AUTOR (AUTHOR) 5.4.1. Autorství Po zakotvení předmětu ochrany v úvodu obou autorských zákonů, následuje v obou předpisech definice osob, kterým svědčí původní a originální oprávnění k jimi vytvořeným 111

OGH 1.9.1970-Zahnarztekammer I-ÖBl 1970

112

OGH 17.11.1987-Sachverstandiger-Gutachten- ÖBl 1987, str. 49

113

OGH 10.2.2004 –Radiogerät- MuR 2004, str.114 (Walter)

114


115

OGH 16.9.1986-Bildtapete-MuR 1987, str.11 (Walter)

112

dílům. Jsou jimi autoři děl. Definice autora je v obou předpisech prakticky totoţná. Dikce UrhG, ţe autorem díla je ten kdo jej vytvořil (§ 10 odst. 1 UrhG) se oproti AutZ (§5 odst. 1), který říká: „Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila“, liší jen v pojmu „fyzická osoba“. Výkladem ustanovení UrhG lze snadno dojít k závěru, ţe autorem dle rakouského práva můţe být také výlučně fyzická osoba, neboť právnická osoba samosebou není schopna tvůrčí duševní činnosti. Opět se zde tedy setkáváme s jiţ několikrát pozorovaným jevem, kdy je česká úprava explicitnější, vyjasňuje v samotném zákonném textu některé drobné nejasnosti a ponechává méně sporných otázek na zodpovězení praxi. Tato odlišnost jistě souvisí s časovým odstupem, který dělí vznik obou zákonů a s faktem, ţe za dobu působnosti UrhG stačila rakouská praxe mnoho dílčích výkladových nejasností odstranit. Oba zákony, český explicitně, rakouský implicitně, jsou tedy postaveny na autorském principu, podle nějţ je subjektem autorského práva ve skutečnosti jen fyzická osoba, která dílo vytvořila. UrhG § 10 odst. 2 obsahuje legislativně technické ustanovení, dle nějţ se za autora, pokud není dále uvedeno jinak, povaţuje i ten, na koho po smrti skutečného tvůrce díla přešlo autorské právo. Toto ustanovení je důsledkem monistické koncepce UrhG, přičemţ v ČR, kde panuje kvazidulistická koncepce a kde je moţný jen přechod výlučných práv majetkových, nemá smysl. Na tomto místě stojí za zmínku některé potenciálně problematické případy autorství v rakouské teorii. Jsou jimi dvojitý výtvor (Double creation) a otázka pomocníků (Assistant) při tvůrčí práci. V případě, ţe by nastal jev simultánního vytvoření stejného díla dvěma různými, na sobě nezávislými autory (Double creation), coţ je však zatím pouze předmětem teoretických úvah, nabudou autorské právo oba tito autoři. V praxi se takový případ zatím nikdy neobjevil. Naproti tomu vznik jednoho díla za součinnosti více osob je jev poměrně častý. V zásadě je moţné rozlišit dvě úrovně součinnosti při vzniku díla jednoho určitého druhu. První z nich je pomoc při vzniku díla, které se budeme věnovat v této části, druhou je potom spoluautorství, kterému bude, jako specifickému institutu autorského práva, věnována samostatná část. Ve stejné části bude zmíněn i případ, kdy součinnost dvou osob vede ke vzniku více děl různých druhů a tato jsou určena k společnému uţití (kupříkladu film a hudba k němu zkomponovaná).

113

Pomocník, který při tvorbě díla nemusel vyvinout tvůrčí duševní činnost a jeho přínos ke vzniku díla nemá jedinečný osobní charakter nemůţe nabýt autorské právo, resp. není spoluautorem díla. V UrhG je toto třeba dovozovat z autorského principu zakotveného § 10 UrhG, protoţe opět na rozdíl od úpravy AutZ (§ 8 odst.2) chybí výslovná regulace. Při výkladu pojmu pomoci rakouská praxe pouţívá i další moţné způsoby pomoci, které si u nás našly cestu do demonstrativního výčtu

§ 8 odst.2 AutZ. Jsou jimi poskytnutí materiálu

k tvorbě (nález vhodného kamene poskytnutého sochaři ke zpracování), navrţení tématu díla (vydavatel poradí spisovateli téma nového románu) nebo prostý podnět k tvorbě (manţelka naléhá na muţe-malíře, aby tvořil, protoţe jinak nebude mít rodina z čeho ţít). Ve světle výše uvedeného je moţné povaţovat úpravu v AutZ za velice podrobnou, zmiňující téměř všechny myslitelné způsoby pomoci. 5.4.2 Spoluautorství (co- authorship) Vyšší intenzitu spolupráce při vzniku díla vykazuje institut spoluautorství. Předpoklady spoluautorství dle rakouského práva jsou dva. Společná činnost spoluautorů při tvorbě je prvním z nich, druhým je poţadavek, aby jimi vytvořené dílo tvořilo neoddělitelnou jednotku, ve smyslu nesamostatnosti příspěvků jednotlivých spoluautorů k dílu a nemoţnosti je odděleně hospodářsky vyuţít. V případě naplnění těchto předpokladů vzniká společné autorské právo k dílu všem spoluautorům.(§ 11 odst. 1 UrhG)

V AutZ jsou předpoklady spoluautorství

v zásadě stejné, s dílčí výjimkou u poţadavku neoddělitelnosti. České právo nepouţívá termín neoddělitelnosti, ale v podobné souvislosti termíny odlišitelnosti a samostatné pouţitelnosti. Na újmu spoluautorství není, jsou li příspěvky spoluautorů odlišitelné, pokud nejsou samostatně pouţitelné. Pokud jsou však samostatně pouţitelné nejedná se o spoluautorství. Touto regulací AutZ (§ 8 odst 1. in fine) je také řešen problém, jak se vypořádat s autorstvím děl různého druhu, protoţe díla různého druhu spojená v jedno budou zpravidla samostatně pouţitelná. Tento případ je v UrhG (§ 11 odst. 3) upraven výslovně jako „Part authorship“, coţ bychom mohli přeloţit jako částečné autorství nebo lépe jako autorství k (samostatně pouţitelné) části, které vylučuje spoluautorství právě v případech děl různého druhu. Krom jiţ zmíněného příkladu filmové hudby je dalším typickým příkladem tohoto jevu vztah operního libreta k hudební sloţce opery. Institut spoluautorství by jistě postrádal smysl, pokud by neexistovalo jasné vymezení práv a povinností spoluautorů k sobě navzájem i navenek. Toto vymezení nalezneme v odst. 2 114

§ 11 UrhG, respektive v odst. 3-5 § 8 AutZ. Spoluautoři vykonávají práva k dílu společně, nakládat s ním (měnit nebo zpeněţit ho) smějí pouze po jednomyslném souhlasu. Obě úpravy umoţňují nahradit chybějící projev vůle některého spoluautora soudním rozhodnutím, nutná je však absence váţného (AutZ) nebo dostatečného (UrhG) důvodu k odepření tohoto souhlasu. Výjimkou z pravidla společného jednomyslného souhlasu s úkonem týkajícím se díla, je moţnost kaţdého spoluautora samostatně se domáhat ochrany práv při jejich porušení, přičemţ v Rakousku je tato moţnost omezena na ochranu soudní. Bez obdoby v rakouském právu je zákonná domněnka podílu na výnosech v poměru odvedené tvůrčí práce, podle § 8 odst. 5 AutZ, protoţe velikost podílů, ať uţ v jakémkoli smyslu, u děl spoluutvářených UrhG nezná. Stejně tak z něj nevyplývá moţnost se v tomto případě od ustanovení zákona smluvně odchýlit, jak je tomu v českém právu. 5.4.3. Zaměstnanecké dílo (Employee Work) Oproti velice podrobné úpravě v českém právu (§58 AutZ) nezná rakouský UrhG výslovnou úpravu zaměstnaneckého díla. Z tohoto důvodu také neexistuje jasné systematické zařazení tohoto fenoménu v rakouském právu. V rakouské literatuře je mu věnován prostor v místech, která se věnují spoluautorství. Tohoto systematického uspořádání se přidrţím i vzhledem k tomu, ţe comparandem je právo rakouské a nebudu jej uvádět samostatně, jak je tomu v AutZ. Nedostatečnost úpravy v rakouském právu znamená odkázanost zaměstnavatele na smluvní opatření si uţívacích práv k dílu, vytvořeném v rámci pracovního úkolu, neboť ze zákona mu ţádná oprávnění nevznikají.(srov. § 58 odst. 1 AutZ) Tento stav by se mohl jevit mezerou v zákoně, z níţ by mohly plynout přílišné tvrdosti, a jeţ by mohla vést k porušování jedné ze základních právních maxim ius est ars boni et aequi. Proto se rakouská teorie snaţí překlenout nedostatečnost úpravy výkladem, podle nějţ je moţné vycházet z konkludentního souhlasu autora s uţitím díla (implied consent of the author with the use of the work). Uzavřením pracovní smlouvy tak poskytuje zaměstnanec právo k uţití díla, vytvořeného při plnění pracovních povinností, svému zaměstnavateli.116 Výjimkou, která se charakterem blíţí obecné úpravě české, je § 40b UrhG, upravující tuto problematiku pro počítačové programy. V jejich případě svědčí zaměstnavateli popřípadě 116


115

objednateli ze zákona neomezené uţívací právo, nebylo–li s tvůrcem programu smluvně dohodnuto jinak. Ze všech sloţek jednotného autorského práva bude autorovi počítačového programu v tomto případě svědčit pouze sloţka opravňující jej k osobování si autorství (§ 19 UrhG). Obdobná úprava jako pro počítačové programy platí dle § 40 f odst. 3 i pro databáze. Pro díla filmová, vytvořená v rámci ţivnosti, má UrhG taktéţ zvláštní úpravu, kdy práva na hospodářské vyuţití díla svědčí majiteli provozu, ve kterém bylo filmové dílo vytvořeno, s některými výjimkami pro osobnostní sloţku. (§§ 38-40 UrhG) 5.4.4 Zákonná domněnka autorství (Statutory presumtion of authorship ) Jak v rakouském tak v českém právu, je úprava domněnky autorství promítnutím čl. 15 odst. 1 RBÚ. Toto ustanovení mající posílit procesní postavení autorů, zejména ve vztahu k hájení práv plynoucích jim z autorskoprávního zákonodárství, bylo transponováno § 12 UrhG resp. § 6 AutZ. Přestoţe ustanovení jsou ve svém jádru stejná, liší se v některých detailech, které vyplývají zejména z odlišností systematiky a

podrobnosti regulace. Co je tedy

společným jádrem domněnky autorství? Zjednodušeně řečeno, obě ustanovení do prokázání opaku povaţují za autora toho, kdo je na díle kvalifikovaným způsobem identifikován. Odlišnosti bude v tomto případě zřejmě nejlepší demonstrovat

jednotlivě podle prvků

tvořících „kostru“ ustanovení. Česká úprava poţaduje, aby bylo uvedeno pravé jméno autora, popřípadě jeho pseudonym, nevzbuzuje-li tento pochybnosti o autorově totoţnosti. Pseudonymem se podle českého práva (§ 7 AutZ) rozumí krycí jméno nebo umělecká značka. Rakouská úprava krom pravého jména autora a jím pouţívaného, obecně známého krycího jména, připouští také uměleckou značku, avšak jen u děl výtvarných umění. Kromě uvedení jména přímo na díle připouští rakouská úprava šířeji neţ česká domněnku autorství při uvedení jména na rozmnoţeninách díla, nejen na díle samotném. Naopak nepočítá s domněnkou autorství při zanesení díla v rejstříku předmětů ochrany, coţ je dáno jiným charakterem tohoto registru v Rakousku. Další rozšíření moţnosti zákonné domněnky autorství zprostředkovává § 12 odst. 2 UrhG, který umoţňuje vycházet i ze jména uvedeného nejen přímo na díle, ale i při veřejném přednesu, provedení, předvedení, při vysílaní rozhlasem nebo při zpřístupnění díla. Toto uvedení je moţné z podstaty věci i ústně. Neuplatní se však, dostalo-li by se do rozporu se skutečnostmi (jménem, značkou) zjištěnými dle §12 odst. 1. V § 12 odst.2 tak spatřuji největší rozdíl oproti úpravě v AutZ, který autorům jmenovaným pouze ústně výhody obrácení 116

důkazního břemene neposkytuje. UrhG naproti tomu neřeší případ, kdy se dostanou do rozporu údaje o autorovi například na originále a kopiích díla. V ČR by tento rozpor okamţitě znamenal odejmutí privilegia obráceného důkazního břemene ţalující straně ( § 6 věta první in fine), z UrhG ztrátu privilegia obráceného důkazního břemene v případě tohoto rozporu přímo dovodit nelze. Nepřímo ji však lze dovodit, odpovíme –li si na otázku komu by privilegium obráceného důkazního břemene svědčilo, kdyţ je jiné jméno uvedeno na originálu a jiné na rozmnoţenině a obě strany zároveň jej mít nemohou. Ani jednu z identifikací není moţné bez dalšího povaţovat za silnější titul (snad jen dle okolností případu) a obě tak budou muset dokazovat pravdivost svého tvrzení. 5.4.5 Ochrana díla anonymního Ruku v ruce s autorovým právem na uvedení jména spolu s dílem, jde jeho právo, své pravé jméno na díle neuvést. Neuvedením pravého jména se dílo stává kryptonymním. Díla kryptonymní je dále moţné rozlišovat do dvou skupin, na díla pseudonymní ( je uvedeno jméno krycí nebo umělecká značka) nebo anonymní (není uvedeno ţádné jméno a dílo není identifikovatelné ani podle značky). Dílo anonymní nebo dílo pseudonymní, na které zákonnou domněnku autorství nelze aplikovat, musí být chráněno zvláštním způsobem, neboť jeho autor není znám. Podle AutZ by dokonce prozrazení anonymního autora bylo protizákonné.

Aby

mohly být chráněny zájmy autorů anonymních děl a děl pseudonymních jejichţ autor není identifikovatelný, obsahují UrhG i AutZ zvláštní konstrukci, dle níţ zastupuje autora osoba, jeţ s největší pravděpodobností zná jeho pravou identitu a bude vhodně chránit jeho zájmy. V případě AutZ je touto osobou zveřejnitel díla, v případě UrhG je jí vydavatel, popřípadě nakladatel anonymního díla. Rakouské právo umoţňuje toto zastupování aţ od okamţiku vydání, nikoli zveřejnění. Ochrana tímto způsobem před vydáním díla není v Rakousku přípustná.117 Úprava jak AutZ tak UrhG vhodně zajišťuje ochranu zájmu autorů za současného šetření jejích osobnostního práva na osobování si, nebo zde spíše neosobování si, autorství.

117

OGH 16.9.1986-Bildtapette-MuR 1987, str. 11(Walter)

117

6. ZÁVĚR 6.1 Zhodnocení výsledků práce Zde, v závěru práce, má své místo zobecněné shrnutí a zhodnocení jejích výsledků a také konstatování, zda byly cíle na začátku vytyčené dosaženy. Je věnována pozornost v této práci

rozdělení duševního vlastnictví na dvě podkategorie, kterými jsou, právo autorské a právo průmyslové. Duševní vlastnictví je tak projevem pokusu o definování určitého specifického majetkoprávního vztahu k věcem nehmotné, duševní povahy. Dovolím si tedy určitou zkratku. Duševní vlastnictví vychází z vytvořené a ustálené fikce členění věcí na nemovité, movité a nehmotné. V tomto případě jsou pak hmotnými věcmi ty, jeţ je moţné přímo (bez zprostředkování) smyslově vnímat. Nehmotné věci je moţné vnímat pouze ve svém hmotném či smyslově vnímatelném vyjádření, tedy většinou aţ prostřednictvím hmotného substrátu, kterým je např. papír (literární dílo, fotografie), obrazovka (film, software), kámen, dřevo, kov, sklo (socha, architektonické dílo, hudební dílo) či sluchem vnímatelné radiové vlny prostřednictvím reprodukce pomocí příslušného přístroje (hudba, mluvené slovo). Samo vlastnictví předpokládá subjektivní vztah k majetkovým hodnotám obecně vyjadřovaným termínem majetek. Součástí šíře chápaného termínu vlastnictví je i soubor práv, popř. i jiných majetkových hodnot, v tomto případě nehmotných věcí. Tyto statky jsou výsledkem svébytné tvůrčí duševní činnosti spojené při svém zrodu s osobou svého tvůrce, nepostrádají ryze osobní prvek projevený tvůrčím aspektem. Duševní vlastnictví je moţné vyjádřit i jako pojem subjektivních práv k němu. V objektivním smyslu je pak právo duševního majetku souhrnem právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při duševní tvůrčí činnosti a při netvůrčí – obchodní, provozní, technické činnosti. Výsledkem těchto činností je nemateriální majetková hodnota, která pro potřeby nejen právní je materializována. Dynamický rozvoj techniky a technologií na bázi zpracování informací a jejich šíření směrem k veřejnosti vyţaduje právní regulaci, která umoţní jednak maximální vyuţití těchto hodnot jejich uţivateli, ale také maximální ochranu oprávněných zájmů nositelů práv s nimi spojených. Statek, jenţ je předmětem duševního vlastnictví, ať se jedná o umělecké dílo, počítačový program, vynález nebo ochrannou známku, dnes obrazně cestuje k lidem této planety neznající hranic mezi státy a kontinenty. Je tedy pochopitelné, ţe i právní normotvorba v sobě nese výrazný mezinárodní rys, plynoucí z četných smluv uzavřených státy světového společenství. Dále jsem se v mé práci věnoval duševnímu právu v mezinárodních vztazích ve dvou rovinách z pohledu Evropské unie a z pohledu mezinárodního práva. Věnoval jsem se také mezinárodním 118

smlouvám o duševním vlastnictví a jejich vztahu k vnitrostátním předpisům. Je zde vysvětleno a rozebráno mnoho mezinárodních smluv týkajících se duševního vlastnictví. V poslední části jsem se rozhodl ke komparaci České a Rakouské právní úpravu duševního vlastnictví z pohledu autorského práva. Rozhodl jsem se proto, ţe nás pojí s Rakouskem daleko více neţ jen společná historie v rámci Rakouské monarchie, ale i podobná právní úprava práv z duševního vlastnictví. 6.2 Résumé Here, at the end of the work has its place generalized summary and evaluation of its results and the determination of whether the objectives set out in the beginning achieved. It is addressed in this work, the distribution of intellectual property into two subcategories, namely, copyrights and industrial. Intellectual property is a manifestation of the attempt to define a specific property rights related to intangible things, intellectual nature. Let me therefore a shortcut. Intellectual property is based on the established and settled fiction broken things in real estate, tangible and intangible. In this case, the most tangible things that can be directly (without mediation) sensual feel. Intangible things can be seen only in its material and sensory perceptible expression, that is usually only through the substrate material, which is in the paper (a literary work, photos), screen (film, software), stone, wood, metal, glass (sculpture, architectural works, musical works) or aural reproduction of radio waves through the use of the device (music, spoken word). Samo ownership implies a subjective relationship to property values generally expressed by the term property. Part of the breadth of the term understood as a set of property rights, respectively. and other assets, in this case of intangible goods. These goods are the result of distinct creative intellectual activity related to its birth, the person of its creator, not lack a purely personal element manifested creative aspect. Intellectual property can be expressed as a subjective concept of rights to him. In the objective sense is the intellectual property of a summary of laws governing the social relations arising from the intellectual and creative activity in non-creative - commercial, operational, technical activities. The result of these activities is the value of intangible property, which needs to be not only legal materialize. The dynamic development of technology and technology-based information processing and dissemination to the public requires a legal regulation that would permit maximum use of those values to their users, but also maximum protection of the legitimate interests of the holders of the rights associated with them. The farm, which is the subject of intellectual property, whether it is a work of art, computer program, invention or mark, metaphorically travels today to the 119

people of this planet not knowing the boundaries between countries and continents. It is therefore understandable that the legal and regulatory assistance entails the major international feature resulting from numerous contracts States of the world community. Further, I in my work dedicated mental law in international relations in two levels from the perspective of the European Union and from the perspective of international law. I also devoted to international treaties on intellectual property rights and their relation to national regulations. There are explained and discussed many international treaties concerning intellectual property. In the last part, I decided to comparison of the Czech and Austrian legislation of intellectual property rights from the perspective of copyright law. I decided therefore that binds us to Austria, far more than just a shared history of the Austrian monarchy, but similar legislation of intellectual property rights.

120

Seznam pouţité literatury: 1) Boháček, M., Jakl,J .: Právo duševního vlastnictví, Praha, Vysoká škola ekonomická, 2002 2) Kociánová, L .: Problematika právní ochrany děl umělecké a řemeslné výroby, Národní ústav lidové kultury, 2006 3) Jakl,L..: Právní ochrana průmyslového vlastnictví a jiného duševního vlastnictví, Repetitorium, Praha, 2008 4) Šebelová,M .:, Autorské právo, Computer Press, Praha, 2006 5) Telec, I .: Přehled práva duševního vlastnictví, Doplněk, Brno, 2007 6) Šebelová,M .:, Autorské právo, Computer Press, Praha, 2006 7) Hartmanová, D .: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde, Praha, 2000 8) Kopecká, S .: Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice a Evropské unii, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002 9) Mezinárodní smlouvy na ochranu průmyslového vlastnictví, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2005 10) Dobřichovský, T .: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Linde, Praha, 2004 11) Würfel, Ch. E., Eurparechtliche Möglichkeiten einer Gesamtharmonisierung des Urhheberrechts, Karlsruhe, Universitätsverlag Karlsruhe, 2005 12) Rehbinder, M., Urheberrecht, 10. Auflage, München, C.H.Beck, 1998, str. 7 -19.; Dillenz, W., Austria, In: Stuart, S.M., International copyright and neighbouring rights, 2.edition, London, Butterworths, 1993 13) Dillenz, W., Austria, In: Stuart, S.M., International copyright and neighbouring rights, 2.edition, London, Butterworths, 1993 14) Frotz, G., 50. Jahre Urheberrechtsgesetz, In: Dittrich, R., Österreichische Schriftreihe für gewerblichen Rechtsschutz, Urheber- und Medienrecht, Band 6, Wien, Manz, 1986 15) Knap, K., Autorský zákon - Komentář, Praha, Panorama, 1982 16) Kříţ, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V., Autorský zákon- Komentář a předpisy související, 2. vydání, Praha, Linde, 2005 17) Kucsko, G., Geistiges Eigentum, Wien, Manz, 2003 121

18) Svoboda, P., Vliv autorskoprávní teritoriality na vývoj evropského práva, Karolinum, 2001

Zdroje rakouské judikatury: 1) Walter, M.M., Judikáty s komentářem otiskované v časopise Medien und Recht 2) Dittrich, R., Österreichisches und internationales Urheberrecht, 2.vydání, Wien, Manz, 1988 Zákony: 1. 441/2003 Sb. ZÁKON ze dne 3. prosince 2003 o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) 2. 143/2001 Sb. ZÁKON ze dne 4. dubna 2001 o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěţe) 3. 121/2000 Sb. ZÁKON ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 4. 191/1999 Sb. ZÁKON ze dne 29. července 1999 o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů 5. 106/1999 Sb. ZÁKON ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím 6. 273/1993 Sb. ZÁKON ze dne 15. října 1993 o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů

122

Postavení a úloha duševního vlastnictví v zemích EU

Recommend Documents