Postava Vaška v opeře Prodaná nevěsta

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu

Postava Vaška v opeře Prodaná nevěsta

Bakalářská práce

Autor práce:

Vít Habernal

Vedoucí práce:

Doc. Zdeněk Šmukař

Oponent práce:

PhDr. Alena Borková

Brno 2015

Anotace Diplomová práce „Interpretace postavy Vaška v opeře Prodaná nevěsta“ pojednává o historii opery, jejím vzniku a o jejich debutech na českých i zahraničních jevištích. První část obsahuje stručný přehled Smetanových oper a rozdíly ve čtyřech zpracováních opery. Druhá polovina práce se zaměřuje na postavu Vaška. Rozebírá jeho psychologické rozpoloţení, vztahy k jednotlivým charakterům postav a způsob interpretace.

Annotation The diploma thesis entitled Interpretation of Vašek in The Bartered Bride deals with the opera’s history, its origins and first stagings in Czech and international opera houses. The first part focuses on a brief summary of Smetana’s operas and on the differences between the four versions of The Bartered Bride. The second part concentrates on the role of Vašek. It examines his psychological condition, his relations to the other individual characters and the various ways of his interpretation.

Klíčová slova Vašek, Prodaná nevěsta, způsob interpretace, historie opery

Keywords Vašek, The Bartered Bride, the way of interpretation, history of the opera

Prohlašuji, ţe jsem práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 4. 5. 2015

Vít Habernal

Obsah Úvod ................................................................................................................................... 5 1. Bedřich Smetana ........................................................................................................... 6 1.1 České zpěvohry před Smetanou ........................................................................ 7 1.2 Přehled Smetanových oper ................................................................................ 8 2. Vznik a poslání opery Prodaná nevěsta..................................................................... 11 2.1 Tři úpravy a konečná podoba partitury v Prodané nevěstě.......................... 13 3. Historie provedení opery na největších českých a zahraničních scénách ............... 15 4. Problémy interpretace postavy Vaška ....................................................................... 18 Závěr ................................................................................................................................ 30 Použité informační zdroje .............................................................................................. 31

Úvod Měl jsem to štěstí, ţe jsem mohl ztvárnit roli Vaška ve studentském představení. Také to bylo důvodem, proč jsem si dané téma pro svou práci vybral. Ve své bakalářské práci se zaměřuji na problémy interpretace postavy Vaška ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Na toto téma bylo jiţ několik prací napsáno, ale i přesto se zde snaţím přinést nové náhledy na celkové dílo a na postavu koktavého Vaška coby buffo roli geniálně vpracovanou do autorovy neméně veselé a podmanivé hudby. Také zmiňuji svůj subjektivní teoretický pohled na charakter Vaška a různé druhy chápání postavy jako takové. Svou prací chci přiblíţit chápání postavy a tím pomoci dalším umělcům při nastudování opery. Také chci poukázat na různá herecká a charakterová pojetí postavy od prvního provedení opery aţ po současnost. První část práce je věnována historickému pozadí, jaké bylo před narozením Bedřicha Smetany a pak za jeho ţivota, a problémům doby, na které skladatel ve své snaze obnovovat a budovat českou národní hudbu naráţel. Tyto počátky Smetanovy neúnavné tvořivosti nastiňuji jen lehce, protoţe kdybych se měl věnovat všem uměleckým snahám skladatele, vydalo by to na další samostatnou práci. Dále se krátce zmíním o jednotlivých Smetanových zpěvohrách, o jejich významu a spojitostech a naváţu kapitolou o vzniku samotné Prodané nevěsty, která je druhou Smetanovou operou.

5

1. Bedřich Smetana Ve svých devětatřiceti letech se Smetanovi poprvé dostává do rukou libreto Prodané nevěsty.1 Píše se rok 1863 a skladatel má za sebou jiţ pět úspěšných let ve Švédském Göteborgu. Zdálo by se, ţe Smetana na vrcholu svých sil by byl vhodným kandidátem na divadelního kapelníka a mohl tak šířit své úsilí o obrodu české národní hudby. Nestalo se tak a kapelníkem byl místo něj zvolen Jan N. Maýr, člověk velmi pracovitý, avšak s nedostatkem vyšších uměleckých intencí a pravého hudebního úsudku.2 Navíc jsou před skladatele kladeny překáţky zosobněné především politikem Františkem Ladislavem Riegerem, který vůči Smetanovi zaujímá postoj přímo odmítavý. Proti sobě stojí v této době dvě strany. Strana staročeská a mladočeská. Smetana je staročeskou stranou odsuzován za přílišný německý styl „wagnerovský“ a je prohlašován za příliš nebezpečného skladatele pro samostatnost českého umění. Na základě vlastní ţádosti se však Smetanovi téhoţ roku daří znovuobnovit činnost svého hudebního ústavu v krásném paláci Laţanského, za spolupráce Ferdinanda Hellera. Smetana však vyučuje pouze pro hmotnou potřebu a sám povaţuje učitelskou práci za dost protivnou činnost. Srdcem touţí věnovat se činnosti ryze skladatelské. Uvedením do Měšťanské besedy, Mladočeské strany a jejího zaníceného vlasteneckého prostředí poznává Smetana rozhodující činitele národní tvořivosti a seznamuje se s mnohými literáty a dalšími intelektuály usilujícími o tvorbu českého umění. Neméně významná byla Smetanova zásluha o rozvoj pěveckého spolku Hlahol. Spolek nebyl pouhým sborem, ale snaţil se zasáhnout do všech oblastí národního ţivota. O vysoké vlastenecké zanícenosti vypovídá i heslo spolku navrţené Josefem Mánesem: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.3 Smetana se zde realizoval ve své plné síle. Obohatil repertoár celou řadou sborových skladeb a také plně zuţitkoval svých organizačních schopností. Na dva roky se stává ředitelem spolku, tj.: 1863–1865.

1

Srov. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1962, s. 9. 2 Srov. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Praha: J. Laichter, 1901, s. 22. 3 Srov. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry. 1. vyd. Praha: Za svobodu, 1948, s. 22.

6

Smetana stál také u zrodu Umělecké besedy, která si kladla za úkol sdruţit všechny české umělce, spisovatele, výtvarníky a hudebníky. Byl zvolen předsedou odboru a rozvinul zde významnou a plodnou činnost. Jako hudební referent Národních listů pečoval skladatel o bohatý a správný rozvoj českého hudebního ţivota. Píše články, ve kterých kritizuje úroveň koncertů v českém prostředí a nabízí cestu k nápravě těchto nedostatků. Dále se zabývá základními otázkami českého hudebního ţivota a poukazuje na významná vystoupení odehrávající se na pódiích českých divadel. Vystupuje kriticky proti všemu, co povaţuje za všední a sám se snaţí stanovit cestu, kterou se má česká hudba ubírat, aby se vymanila z běţného průměru, a mohla se tak prosadit v měřítku světovém. 1.1 Zpěvohry před Smetanou Abychom byli schopni pochopit, co znamenalo objevení Smetany pro českou hudbu, musíme především nahlédnout do poměrů doby před Smetanou. Od 14 století aţ po století osmnácté má česká hudba převáţně duchovní ráz. Ačkoli zde byly skladatelské osobnosti (Benda, Mysliveček, či Stamic), museli si hledat zaměstnání v cizině, v Německu a Itálii.4 V 18. století tedy česká opera prakticky neexistuje. Velkým mezníkem se stal rok 1781, kdy přinesl Toleranční patent náboţenskou snášenlivost, ale zároveň potlačil zájem o náboţenské otázky.5 Roku 1786 jsou pak rušena Literátská bratrstva a ve stejném roce je v Praze s pozitivní odezvou uvedena Mozartova Figarova svatba. Po sloţení opery Don Juan pro praţské divadlo se město stává opět ţivoucím a dostává se do svěţího ovzduší nové pokrokové hudby, i kdyţ ještě ne čistě české. Roku 1807 je zrušena vlašská opera a do Prahy je uvedena opera německá. Během následujících dvou desetiletí se uţ ovšem objevuje i česká opera. Bohuţel zde ještě ale není taková osobnost, která by dokázala českou hudbu vynést na úroveň evropskou. S osobností Tomáška, Vitáska a Diviše Webera se v Praze rozvinul „mozartivismus“, který zakořenil natolik, ţe všechno, co bylo jiné, bylo špatně, a namísto toho, aby skladatelé hledali nové směry, stávají se svým konzervativismem terčem posměchu zahraničního hudebního světa.6 V polovině 19. století, kdy Tomášek stále hájí mozartovskou hudbu jako „nikdy nezapadající slunce“ se jiţ v Evropě prosazují velké osobnosti, jakými jsou např. Beethoven, Berlioz, Liszt či Wagner. Příchodem Berlioze do Prahy nastává 4

Srov. NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. 2. vyd., v SNPL 1. autoris. vyd. Praha: SNPL, 1954, s.16 Tamtéž, s. 16 6 Tamtéž, s. 17 5

7

nová revoluce a do Prahy zavítá i Liszt a díla Wagnerova. Opery Wagnerovy se v Praze stávají velice populárními. V tvorbě české národní hudby ovšem nastává rozkol. Umělci, kteří se snaţí být světoví, jsou povaţováni za tvůrce cizácké. Proto je za české umění povaţováno pouze to, které vychází z ryze českých a lidových pramenů.7 S tímto materiálem se však není moţné prosadit za hranicemi naší vlasti. Počátky dramatické hudby můţeme hledat uţ ve staré Boudě, o níţ však máme jen málo dokladů. Hudba se téměř nedochovala. Ze skladatelů uveďme alespoň Volánka a jeho operu „Maškaráda v Serailu“ či Thamovy kusy „Šárka“ a „Vlasta“. Za úspěšnou můţeme povaţovat Weiglovu německou operu „Švýcarská rodina“, která byla provedena v češtině.8 Nad celým podnikem stál František Škroup, který záhy píše první českou operu „Dráteník“, která byla s nadšením provedena roku 1826. Škroup skládá další dvě díla „Oldřich a Boţena“ a „Libušin sňatek“, ovšem jiţ bez většího úspěchu. Škroupovy opery nevkusně přejímají italské manýry a dokonce i motivy z vídeňských kupletů. V následujících čtyřiceti letech pak vzniká jiţ jen jedna opera! Jedná se o Macourkův „Ţiţkův dub“. Mezi hájenými díly Františka Škroupa a příchodem Smetany tedy zeje obrovská propast. 1.2 Přehled Smetanových oper Smetanovy opery vznikají v době, kdy je skladateli jiţ 40 let. Do té doby komponuje veskrze instrumentálně a píše několik vokálních děl pro sbory zapálené obrozeneckým cítěním. BRANIBOŘI V ČECHÁCH (1866), Prozatimní divadlo, libreto: Karel Sabina Byla to první Smetanova opera, která svým historickým námětem vzbudila vlnu nadšení a vlasteneckého zanícení, ale zároveň samozřejmě i vlnu umělého odporu a zatracování ze strany staročechů.9 Následkem těchto intrik také trvalo tři roky od její kompozice, neţ byla vůbec poprvé premiérována.

7

Srov. NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. 2. vyd., v SNPL 1. autoris. vyd. Praha: SNPL, 1954, s. 19 8 Tamtéž, s. 21 9 Srov. , Anna. (v NS Svoboda 1). Praha: NS Svoboda, 1999, s.

8

PRODANÁ NEVĚSTA (1866), Prozatimní divadlo, libreto: Karel Sabina Po váţné, revolučně vlastenecké opeře přichází Smetana se svou první komickou operou. Vesnický námět doznává v Prodané nevěstě výchovného smyslu. Lidovým námětem ovšem skladatel nijak nedegraduje uměleckou úroveň, ale právě naopak.10 Prodanou nevěstou Smetana vyzdvihuje komickou operu na úroveň opery váţné. Svou pravdivostí a uměleckou kvalitou se stala nejnárodnější českou operou. DALIBOR (1868), Novoměstské divadlo, libreto: Josef Wenzig a Ervín Špindler Opera Dalibor se po své premiéře setkává s odporem a nepochopením. Smetana je obviňován z cizáctví a kopírování Wagnera. Kritika nechápe, ţe pouţívání příznačných motivů je u Smetany zcela osobité a jeho melodika je ryze česká a naprosto originální. Stejně jako u předešlých oper se však jedná o snahu kritiků vytlačit skladatele do pozadí a znemoţnit Smetanovi vstup do přední české skladatelské linie. Dramatická opera Dalibor však nese velké poslání. Za cenu ţivota zde hájí věrnost přátelství proti nejvyšší moci. LIBUŠE (1881), Národní divadlo, libreto: Josef Wenzig a Ervín Špindler Sám Smetana říká: „Libuše není žádná opera dle starých zvyků, nýbrž je slavné tabló, hudebně dramatické uživotnění. Jsem tvůrce toho žánru v hudbě, zvlášť v české.“11 Opera na námět z Rukopisu zelenohorského je zároveň jakoby inspirována koncem šedesátých let, kdy Smetana pohlíţí na zápas staročechů a mladočechů. Jedná se o dílo vysoké hodnoty s jasným posláním a odkazem v Libušině proroctví věčného ţivota národa českého. DVĚ VDOVY (1874), Prozatimní divadlo, libreto: Emanuel František Züngel Komická opera, která se opět setkává s pochvalou na jedné straně a s nevolí a obviňováním z „wagnerismu“ na straně druhé. Hudební ráz je zde ovšem vskutku český. Často se ocitáme v rytmech polky a s noblesností, lyričností i dávkou lidového vtipu se děj ubírá českými kraji, jejich přírodou a v protikladu k „Prodané nevěstě“ se odehrává spíše v moderním, salónním prostředí.

10

Srov. , Anna. Opera: Praha: NS Svoboda, 1999, s. 521 11 Tamtéž, s. 522

(v NS Svoboda 1).

9

HUBIČKA (1876), Prozatimní divadlo, libreto: Eliška Krásnohorská na námět povídky Karolíny Světlé. Hubičkou Smetana navazuje na operu Prodaná nevěsta. Zaujatý vnitřní myšlenkou námětu Karolíny Světlé píše Smetana tuto operu uţ jako zcela hluchý. Příběh prostoupený jímavými a někdy zas aţ drastickými epizodami se stal jedním z nejvýraznějších pohledů do české duše vůbec. Podtrhuje etiku venkovského lidu a přes dramatické chvíle se dokáţe přenést i vkusným humorem, jako je například Stráţníkův výstup.12 Toto dílko vzniklé během půl roku, bylo přijato s nesmírným nadšením a pro Smetanovu chorobu to znamená jakési „štěstí v neštěstí.“ TAJEMSTVÍ (1878), Nové české divadlo, libreto: Eliška Krásnohorská Stejně jako v předchozí Hubičce se zde objevují prvky romantické. Jedná se o operu s prvky komiky, avšak s hlubokou myšlenkou, v níţ se člověk obrací k tajemství země za účelem nového ţivotního poznání. ČERTOVA STĚNA (1882), Nové české divadlo, libreto: Eliška Krásnohorská Smetana se ve své poslední dokončené opeře zcela vţívá do námětu. Na sklonku ţivota, osamocen nejen následkem své hluchoty, se skladatel ponořil plně do předlohy, v níţ ďábel maří a ohroţuje dílo i samotné lidské štěstí. Posedlost ďáblem cítí Smetana jak u postav dramatu, tak u sebe sama. Do kaţdé z postav se zde zcela vciťuje. Příběh původně psaný jako pohádkový námět se skrze Smetanovu hudbu stává dílem se symbolikou biblického pokušení na poušti.13

12

Srov. , Anna. Praha: NS Svoboda, 1999, s. 524 13 Tamtéž, s. 525

(v NS Svoboda 1).

10

2. Vznik a poslání opery Prodaná nevěsta Proč se Smetana rozhodl komponovat komickou operu z vesnického prostředí s námětem pro české divadlo novým a mnohými povaţovaným za nevhodný? Důvodů bylo několik. Poté, co provedl operu Braniboři v Čechách, byl srovnáván s Wagnerem, a jeho dílo bylo haněno z důvodu cizáctví a kopírování zahraničních myšlenek. Strana Staročechů prohlašuje, ţe Smetana se tady hlásí aţ přespříliš k tzv. hudbě budoucnosti, coţ tehdy byla výtka přímo zničující, a jde dokonce tak daleko, ţe chce „začíti tam, kde Wagner přestal.“14 Hned po nepříjemné kritice Braniborů tedy ţádá Smetana Karla Sabinu o nové libreto v národním, lehčím slohu, aby mohl dokázat, ţe je schopen pohybovat se v menších hudebních formách s originální lidovou, avšak neotřelou melodikou, bez sníţení umělecké hodnoty díla. Smetana si dobře uvědomoval absenci národní opery v Česku a po vyhlášení soutěţe hrabětem Janem Harrachem byl tím více hnán k tomu, aby se pustil do kompozice dvou oper; jedné s námětem historickým a druhé v lidovém, folklórním duchu. Karel Sabina, sám vlastenecky zapálený, hledal nový národní tón v českém umění a ujal se tak Smetanovy zakázky s nadšením. Smetana poţadoval nové libreto jiţ při dokomponování opery Braniboři v Čechách. Sabinu tehdy napadla myšlenka inspirovat se vlastním humoristickým románkem z české vesnice „Věčný ţenich“, jehoţ vydání se teprve připravovalo. Sabina do rukou skladatele odevzdává libreto k jednoaktové hře. Text ovšem Smetanovi nevyhovuje a vrací jej k přepracování. V následné práci na libretu sám často zasahuje do jeho tvorby a dává i přímé podněty, jako třeba nápad úvodního sboru „Proč bychom se netěšili“, nebo přichází s návrhem samotného názvu opery. Po prvním navrácení libreta k přepracování Smetana nezvykle skládá předehru v době, kdy je v hudebním světě zvykem předehru komponovat aţ po dokončení celého díla. Předehra byla veřejně provedena ještě před započetím kompozice opery v úpravě pro čtyřruční klavír. Publikum tehdy ještě netušilo, o jaké dílo se jedná. S prací na novém díle započal Smetana hned počátkem září 1864. Zdá se však, ţe práce vázla či zdála se být těţší neţ v jeho původních představách. Zároveň se také skladatel nadchnul pro nové Wenzigovo libreto k opeře Dalibor, které se mu během kompozice Prodané nevěsty dostává do rukou. Se zaujetím začíná

14

. demokracie, 1962, s. 23

11

skládat Dalibora a Prodanou nevěstu na čas odkládá do „šuplíku“. V létě 1865 se ovšem vrací zpět k odloţenému dílu a vynakládá úsilí k jeho dokončení. Kdyţ Smetana připisuje datum dokončení opery 15. 3. 1866, asi ještě netuší, kolikrát se bude k dílu vracet, aby jej svými novými nápady a úpravami přivedl k dokonalosti a k obrazu svému. Za datum dokončení záhy připisuje nová hudební čísla jako kuplet Principála a Esmeraldy a duetino „Milostné zvířátko“.15 Dříve, neţ skladatel začal přidávat hudební čísla, zde hudební sloţka jen málo převyšovala sloţku mluvní. Prodaná nevěsta se úspěšně dostávala do povědomí praţského obecenstva ještě před její premiérou ve formě koncertně provedených úryvků, árií a duet. V předposlední květnový den, roku 1866, tedy konečně přichází premiéra na prkna Prozatimního divadla. Ačkoli s menším počtem diváků neţ se očekávalo, přece zde slaví úspěch a je přijata velice kladně. Menší počet diváků způsobila doba premiéry, která se odehrává v čase, kdy je prusko-rakouská válka na spadnutí. Úspěch premiéry však i přesto nebyl malý. Hned první sbor „Proč bychom se netěšili“ se musel pro neutichající potlesk opakovat a sám Smetana byl diváky po kaţdém jednání třikrát vyzván k úkloně na scéně. Po krátkém trvání prusko-rakouské války se ţivot v Praze dostává zpět do normálu a Smetana se konečně stává kapelníkem české opery. Hned na počátku svého úřadu dostává příleţitost při události příjezdu císaře do Prahy.

Prodaná nevěsta je pouţita jako slavnostní uvítací představení a je

shlédnuta přímo císařem a šlechtou. Na druhý den je opera hrána znovu pro český prostý lid a je zahrnuta hlučnými projevy nadšení, zapisuje se zde do srdcí českého lidu a otevírá brány ke své skvostné budoucnosti.

15

Srov. NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. 2. vyd., v SNPL 1. autoris. vyd. Praha: SNPL, 1954, s. 92

12

2.1 Tři úpravy a konečná podoba partitury v Prodané nevěstě Původní podoba Dnešní podoba Prodané nevěsty se celkem výrazně liší od původní verze. První verze zpěvohry měla pouze dvě jednání; dohromady dvacet hudebních čísel spojovaných mluvenou prózou (proto zde ještě mluvíme o zpěvohře). První jednání se téměř shoduje s dnešní verzí, aţ po výstup Kecala. Následovala árie Vaška a krátká próza připravuje výstup s Mařenkou. První jednání pak pokračovalo výstupem Kecala a Jeníka, kdy po duetu „Znám jednu dívku“ následuje próza „jak pravím, hodná je“. Celé jednání je pak zakončeno stejně jako dnešní druhé jednání; prodejem nevěsty a sborem odsuzujícím Jeníkův čin. Druhé jednání se téměř shoduje s dnešním druhým a třetím, ale chybí zde ještě árie Mařenky „Ten lásky sen“ a nenajdeme tady ještě ani pochod komediantů či skočnou. O něco bohatší byl zato výstup Principála, viz ukázka. Teprve

Ten staví se svatouškem, očima kroutí však hledí, kde koho by mohl ohnouti, Zde druhý zas jak by měl v kapse tisíce, má lokaje, koně – a dluhů nejvíce.

při prvním provedení si Smetana uvědomuje určité nedostatky díla, jako kupříkladu

Ref.: Tak však za larvou tvář jiná se kryje a před světem hraje se jen komedie.

časový

nepoměr

obou

jednání (1. jednání mělo 80 minut,

Mnohý, jenž se doma jen mazlí se svou ženou, na ulici pádí za každou fiflenou. Ten hlupec si natřel po těle glazury a myslí, že cvikr je odznak kultury.

druhé

Ref.: …

pouští

jednání

45

minut)

či

nedostačující kontrasty ve vývoji děje. Hned po premiéře se tedy Smetana do

revize

díla.

Dochází

k proškrtávání prózy a omezen je také „Principálův kuplet“. Při některých představeních je potom vkládán „tanec cikánů“, který skladatel vyňal ze své první opery Braniboři v Čechách.16 Po první úpravě Do výraznějších změn se Smetana pouští aţ v roce 1869, kdy vyvstává naděje, ţe se podaří prosadit Prodanou nevěstu v Paříţi. Proto Smetana provádí velkou revizi a pro zemi s velkými baletními tradicemi doplňuje operu o taneční čísla. Opera měla opět dvě části, přičemţ první jednání bylo rozděleno proměnou. První část na návsi je ukončena duetem Mařenky a Vaška a druhá se jiţ odehrává 16

Srov. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1962, s. 50

13

v hospodě se sborem („To pivečko věru je nebeský dar“) a následuje duet Jeníka a Kecala. Druhé jednání, uţ tak nepoměrně kratší, muselo být také rozšířeno, a stalo se tak přikomponováním polky na začátku jednání (dnes se tančí na konci prvního jednání). Poté je nově vsunut zpěv Mařenky „Ten lásky sen“. V této podobě je Prodaná nevěsta hrána pouze čtyřikrát neţ došlo k další, jiţ předposlední úpravě.17 Třetí verze Opera je nově rozdělena do tří dějství. Dosavadní proměna se stala proměnou mezi prvním a druhým dějstvím. První jednání se opět téměř shoduje s dnešní podobou. První jednání bylo zakončeno polkou, která sem byla přeloţena ze začátku druhého jednání, a na ni navazoval nově zkomponovaný furiant. Druhé jednání bylo rozšířeno o výstup Mařenky a Vaška (přesunut z jednání prvního), který byl vsunut mezi sbor chasníků a duet Kecala s Jeníkem. Do třetího jednání byl vsunut „pochod komediantů“ a další tanec, skočná. Tato verze Prodané nevěsty zaznamenala pouze devět repríz, neţ se přistoupilo k posledním úpravám. Poslední úpravy Dne 25. září 1870 se představila Prodaná nevěsta v nové a jiţ zcela definitivní podobě. Nově byla opět seškrtána próza a nahrazena recitativy. Jedním z důvodů prokomponování prózy bylo chystané uvedení opery v Petrohradě. Zejména u pamětníků první verze opery se Smetana nesetkal s přílišným úspěchem při výměně prózy za recitativy. Po posledních úpravách a odstranění občasných malých chyb v deklamaci však jiţ opera nabyla definitivní charakter a podobu a je takto hrána dodnes.18

17

Srov. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1962, s. 51 18 Tamtéž, s. 52

14

3.

Historie

provedení

opery

na

největších

českých

a zahraničních scénách Jen těţko uţ bychom dnes dohledávali záznamy o všech provedeních Smetanovy Prodané nevěsty v naší zemi, natoţpak v celosvětovém měřítku. Ve své rodné zemi se opera dočkala za svých 149 let existence stovek nastudování a tisíce repríz. Věhlas české opery, která rychle znárodněla, se brzy rozšířil i za hranice našeho státu a opera se dočkala nastudování i na největších operních jevištích. Pokusím se zde alespoň nastínit příchod Prodané nevěsty na jeviště našich a zahraničních divadel. Praha První historická premiéra se hrála jak jinak neţ v Praze. Hrála se v Prozatimním divadle dne 30. 5. 1866 pod taktovkou samotného autora. Obsazení rolí, jak sám Smetana vzpomíná, nebylo ideální. Byli to často výborní zpěváci, avšak zvyklí zpívat italský repertoár a koloraturní árie, a stavěli se ke Smetanově hudbě s neochotou. Ve výpravě Josefa Macourka zpívali: Mařenku Eleonora Ehrenbergová, Jeníka Jindřich Polák, Kecala František Hynek, Vaška Josef Kysela, Krušinu Josef Paleček, Ludmilu Marie Procházková, Míchu Vojtěch Šebesta, Hátu Marie Písařovicová, principála Jindřich Mošna, Esmeraldu Terezie Ledererová a Indiána Křtín.19 Opera byla v Praze přijata velmi kladně, avšak s blíţící se hrozbou války s Pruskem nebyl zájem takový, jaký si Smetana představoval. V roce 1871 pak vyšla Prodaná nevěsta poprvé tiskem, a to jí naplno otevřelo cestu pro inscenace v dalších divadlech. V Národním divadle zazněla opera poprvé dne 23. listopadu 1883. Plzeň Po praţských provedeních se Prodaná nevěsta dostává nejdříve do čerstvě zaloţeného divadla, jeţ zahájilo svou činnost sezónou 1868/1869, za vedení ředitele Pavla Švandy ze Semčic. Díky absenci praţských koloraturních primadon a toporných hereckých výkonů se zde opera představila ve svojí opravdovosti a se správným lidovým nádechem. Jak napsala Eliška Krásnohorská, která byla přítomna spolu se Smetanou na premiéře 3. listopadu 1869: „Úspěch večera byl triumfální!“

19

PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry. Sv. 4. 1. vyd. Praha: Za svobodu, 1948. s. 162

15

Brno Jan Pištěk se zaslouţil o první uvedení Prodané nevěsty v Brně. Premiéra v Brněnském divadle Na Veveří se konala 7. 12. 1879. Představení dirigoval Jiří Hartl a po několika sezónách bylo řízení orchestru svěřeno Karlu Kovařovicovi. Zvláštností prvních provedení v Brně bylo, ţe se opera hrála aţ do roku 1866 bez recitativů. Důvodem takové časové propasti mezi provedením v Praze a v Brně byl mimo jiné postoj Besedy brněnské k prosazování Bedřicha Smetany. Pod vedením Leoše Janáčka byla Beseda zcela v zajetí dvořákovského kultu. Názornou ukázkou nám můţe být zápis ze schůze Besedy: „Jednohlasně se přijímá návrh, aby se ničím nepřispělo a aby se dopisem dalo na srozuměnou, ţe nesouhlasíme se směrem tím, ţe se jeden skladatel demonstrativně vynáší, kdeţto výtečný skladatel český jiný se zanedbává“.20 Od prvního provedení se v Brně Prodaná nevěsta dočkala více neţ čtyřiceti dalších nastudování. Nyní se zde hraje jiţ desátým rokem v reţii Ondřeje Havelky. Ostrava Prodaná nevěsta se v Ostravě hrála při příleţitosti otevření nového divadla. Premiéra se uskutečnila dne 12. 8. 1919 v Divadle Antonína Dvořáka. Představení tehdy reţíroval Karel Kügler a taktovka byla svěřena Oskaru Nedbalovi. V jedné z alternací Mařenky se představila i Ema Destinnová. Od roku 1919 se Prodaná nevěsta zařadila do kaţdoročního sezónního programu. Zatím posledního, konkrétně třináctého nastudování opery v ostravském divadle se ujal reţisér Ilja Racek. Reţie pochází z roku 2006 a můţeme zde zhlédnout např. Ivana Kusnjera v roli Krušiny či Aleše Briscejna coby Jeníka. Petrohrad Za hranicemi Česka slavila opera svůj úspěch nejdříve v ruském Petrohradě dne 11. ledna 1871, tedy ještě o 8 let dříve neţ byla nastudována v Brně. O její první zaznění se zaslouţil Milij Alexejevič Balakirev. Domů se záhy dostaly zprávy o jejím vřelém přijetí, ačkoli mnohé listy petrohradské se o opeře vyjádřily vesměs nepříznivě.21 Nejobjektivnější kritikou se můţe jevit článek profesora Famicyna v časopise Muzykalnyj Sezon. Zvyklý na ruská krvavá dramata, oceňuje Famicyn

20

PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry. Sv. 4. 1. vyd. Praha: Za svobodu, 1948. s. 162 Srov. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu: vzpomínky a úvahy. Praha: Jan Laichter, 1901, s. 198 21

16

veselost a hravost opery. Mimo jiné vyzdvihuje také první podařené zhudebnění koktavosti zpodobněné v roli Vaška. Vídeň Ve Vídni se představení Prodané nevěsty zapsalo do historie víc neţ v kterékoli jiné zemi. Provedení v roce 1892 odstartovalo vítěznou pouť opery napříč celým světem.22 Zásluhu na tom měla mezinárodní divadelní výstava pořádaná z podnětu kněţnyPavlíny Mitternichové. Při pozvání praţského souboru Národního divadla se zpočátku zvedla vlna odporu. Panovala zde skepse, ţe české divadlo se nemůţe rovnat světové konkurenci a také vládl strach z protičeského zaujetí Vídně. Díky podnikavému řediteli Františku Adolfu Šubertovi se však Prodaná nevěsta ve Vídni přece jen hrála, a to v sedmi večerech od 1. do 7. června. Výpravy se účastnilo 270 osob. Prodaná nevěsta se rázem stala senzací výstavy. Zvláště se pak líbil Vilém Heš v roli Kecala. Po velkém úspěchu ve Vídni se „roztrhne pytel“ a o operu jeví zájem bez nadsázky celá Evropa. V nejbliţších letech se hraje například v Německu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Itálii, Anglii, Švýcarsku, Španělsku, Francii a ve Švédsku či v Dánsku. Amerika Zhlédnout představení bylo poprvé na americkém kontinentě moţné v Chicagu dne 20. srpna 1893, kdy byl k provedení opět pozván soubor Národního divadla. Kritika zde dílo Smetanovo vyzdvihla do nebes. Zájem o dílo byl obrovský. Vstup do slavné Metropolitní opery v New Yorku na sebe ale nechal ještě celých šest let čekat. Velké zásluhy na provedení měla Ema Destinová. Americkým publikem milovaná zpěvačka ztvárnila při premiéře roli Mařenky. Role Jeníka byla svěřena Karlu Burianovi. Gustav Mahler, který řídil premiéru, posunul předehru aţ na začátek druhého jednání, aby tak nebyla její krása rušena pozdě příchozími diváky. Stejně jako v ostatních operních domech, slavila Prodaná nevěsta i zde skvělý úspěch. Novinářský ohlas byl pompézní a vskutku nevšední.

22

Srov. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1962, s. 219

17

4. Problémy interpretace postavy Vaška Ve studentském představení jsem měl moţnost ztvárnit roli Vaška ještě v první úpravě opery. Jednalo se tedy o operu bez recitativů proloţenou mluvenou prózou. Souběţně jsem si samostudiem osvojil i dnešní recitativy. Domnívám se, ţe není špatné si operu vyzkoušet po činoherní stránce bez zpěvů. Měl jsem pocit, ţe jsem díky mluveným dialogům schopný lépe se vcítit do role a pochopit její charakter, coţ mi následně bylo i velkou pomocí ve zpívaných částech. Dalo by se říci, ţe postavu Vaška jiţ tak trochu charakterizuje Kecal při promluvě k manţelům Krušinovým (mladík slušných mravů a spíš tichých). O postavě Vaška toho v knihách příliš nenajdeme. Přesto se však ptám: Kdo z nás viděl Prodanou nevěstu, aniţ by mu v hlavě neutkvěla právě úsměvná role ještě ne zcela dozrálého mladého muţe? Asi se všichni rozvzpomeneme na tuto geniálně hudebně dramaticky zpracovanou postavičku. Smetana vytvořil nejkomičtější figurku české vesnice. Zpracování této postavy v sobě skrývalo mnoho nebezpečí, které bylo ještě podpořeno Vaškovým koktáním. Skladateli se ale podařilo vystihnout fraškovitou figurku bez toho, aby sklouznul k triviálnosti.23 Smetana sám nebyl s libretem Karla Sabiny příliš spokojen, a zvláště v případě Vaška provedl v úpravě značné zásahy, aby koktání bylo co nejvěrnější.24 Pěvecky není tato role příliš exponovaná, přesto je do not vepsána způsobem zcela jedinečným, a bez ostychu můţeme tvrdit, ţe nemá v české ani světové operní sféře konkurenci. Pakliţe není role Vaška příliš náročná co do rozsahu, o to více je pro pěvce oříškem její stránka rytmická. O nesnadnosti nastudování svědčí jiţ záznamy z první premiéry, kdy se v roli Vaška představil Josef Kysela. Jak píše Přemysl Praţák; Kysela nebyl s to dostát poţadavkům role a tím méně jí pak dát podobu typickou.25 Nastudování Vaška totiţ vyţaduje nejen rytmickou zdatnost, ale také dosti značnou citlivost hereckou. Vţdyť jak je všem hercům známo, je daleko snadnější publikum rozplakat, neţ divákům vykouzlit úsměv na rtech. Ani nejslavnějšímu představiteli Vaška, kterým se v roce 1871 stal Adolf Krössing, se zcela nepodařilo vystihnout prostinkou postavu nedospělého a veskrze 23

Srov. NEJEDLÝ, Zdeněk. Karel Sabina: Prodaná nevěsta, komická zpěvohra o 3 jednáních. Vyd. 1. Praha: J. Otta, 1908, s. 138 24 Tamtéž, s. 95 25 PRAŽÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1962, s. 74

18

naivního mladíka, ačkoli jím byl zpočátku Smetana nadšen pro jeho hereckou improvizaci a vtip. Po čase se však Krössing schyluje stále víc k libovolnostem a jeho podání Vaška jakoţto idiota tak vyhovuje více mělkému vkusu nejširšího publika, neţ aby bylo umělecky odpovědným činem. Nutno podotknout, ţe Adolf Krössing byl jediným představitelem role po celých 40 let, a to od roku 1871. Jak tedy pojmout nastudování této role? Není radno přehlédnout skladatelův záměr, s jakým tuto roli napsal, a proto je třeba si uvědomit, v jaké psychologické rovině se Vašek nachází. Abychom nesklouznli k triviálnostem, je zapotřebí představit si Vaškovu situaci a prostředí, ve kterém se nachází. Vašek Mícha je zde nejmladším synem gruntovníka Míchy, který má ještě jednoho syna Jeníka. Jeník, syn z prvního manţelství, ovšem putuje po světě, a ve vsi uţ se na něj po létech téměř zapomnělo. Vašek je tedy vychováván jako jedináček, který je nejvíce upoután ke své matce Hátě. Ve věku asi devatenácti let je Vašek stále mírně infantilní mládenec, který se schovává za matčinou sukní před tvrdší rukou otce Míchy. V příběhu opery se objevuje aţ ve druhém výstupu druhého dějství, ovšem do povědomí se nám dostává jiţ v dějství předchozím ve výstupu č. 3, a to díky slovům Kecala, který zde domlouvá svatbu Mařenky s Vaškem. Krušina:

Nu a jakýpak je ten Vašek? Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?

Kecal:

Mladík slušný a mravů víc tichých, neváží si žertů a slov lichých, pravý beránek to povahou...

V pátém výstupu se potom opět objevuje zmínka o Vaškově charakteru. Krušina:

Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho vážného a ctného ženicha? Bylo by slušno, aby on promluvil s Mařenkou.

Kecal:

Inu ovšem! Ale on není zvyklý mluvit se ženskými. Je ostýchavý jako panenka.

Ostych, naivita a důvěřivost jsou Vaškovy vlastnosti, kterých je podstatné se drţet při nastudovávání této role. Moţná i ostýchavost v ţenské přítomnosti a přílišné sepětí s matkou v něm vyvolaly jeho vadu řeči. Vašek musí na divákovo oko i ucho 19

působit směšně, avšak bez přímého úmyslu. Nesnaţí se být humorným, ale jeho naivita a prostota spolu s geniálně zhudebněnou vadou řeči nemůţe neţ vzbuzovat široké úsměvy v hledišti. Vašek se během opery setkává s šesti dalšími charaktery. Konkrétně se jedná o tři ţeny a tři muţe. Také je postavou, která provazuje rovinu hlavního příběhu a druhého pásma děje – vystoupení komediantů, protoţe je jediný, kdo se s komedianty dostává do přímého osobního kontaktu. Otce Míchy se Vašek zjevně trochu obává pro jeho přísnost a jistě také nejednou schytal nějakou tu ránu. Otec by si také zřejmě přál mít z Vaška trochu dospělejšího a zodpovědnějšího syna. Kecalovi Vašek příliš nevěří. Má pocit, ţe se na něj věší všechny nepříjemnosti jen kvůli němu. K Principálovi chová zcela odlišný vztah. Je omámen celým cirkusem a Principála obdivuje dětskýma očima, ačkoliv je mu jeho dotěrné přemlouvání nepříjemné. U matky hledá Vašek útěchu a záchranu. Je jasné, ţe ona je tou sukní, za kterou se schovává před přísnou rukou otce. Přesto se mu v závěru opery podaří matku rozhněvat a je patrný jistý respekt. Vztah s Mařenkou je komplikovaný. Postoje k Mařence si vytváří ještě dříve neţ ji poprvé spatří. Na jednu stranu se cítí být dospělejší, protoţe se pro něj chystá svatba, ale na straně druhé by jistě ještě raději posečkal za maminčinou sukní. Při prvním setkání s Mařenkou ještě nezná její identitu. Po rozmluvě s ní zjišťuje, ţe se mu Mařenka dokonce líbí. Jakmile ale zavětří lest, sebere se a utíká. Esmeralda znamená pro Vaška ztělesnění krásy, exotiky a elegance. Nechává se touto dívkou okouzlit a vůbec si nevšimne, ţe Esmeralda jej také pouze vyuţívá k prospěchu cirkusu a vláká jej do medvědí kůţe. Pro správnou interpretaci Vaška je zapotřebí znát jeho vztahové roviny s jednotlivými charaktery. Jedině tak je moţné vykreslit postavu věrně po pěvecké a pak hlavně i po herecké stránce.

20

Vašek vstupuje do děje ve druhém jednání, výstup č. 2. Jeho árie začíná čtrnácti

orchestrálními

takty,

které

uţ

svým

rytmickým

charakterem

předznamenávají Vaškovu koktavost. Je zřejmé, ţe si dal Smetana práci se studiem tohoto defektu, neboť jej aţ neuvěřitelně věrně zapracoval do své hudby. Vašek nastupuje na lehkou dobu s jistou rozváţností, jakoby se na první době ještě nadechoval a pečlivě se připravoval na kaţdé další slovo.

Ve středním díle jakoby povyroste a s větší lyričností zde ve forte zpívá o své připravované svatbě. Na chvíli se zde v širokém legátu jakoby ztratí ona koktavost. Zdá se, ţe chtěl Smetana poukázat na to, ţe jakkoli je Vašek koktavý, je schopen plynulého myšlení.

Po lyričtějším středním dílu se Vašek s ustrašeností vrací ke koktavosti a návratem „jest-jest-li k tomu“, uzavírá svou první árii.

Po vyexponování celé árie, vrcholící tónem A2, se Vašek sám zalekne své bodrosti a árii „dokoktá“ aţ do samého závěru. Myslím si, ţe první árie plně vystihuje Vaškův charakter. Není zde nikde patrná snaha Vaška zesměšnit, ačkoliv by nám při kvalitním hereckém projevu měly „cukat koutky“. 21

První árie Vaška plynule navazuje na recitativ, ve kterém promlouvá s Mařenkou, jeţ uţ ho zpovzdálí sleduje během jeho árie a spřádá plány, jak se vyhnout nechtěnému sňatku. Mařenka vyuţívá toho, ţe ji Vašek ještě nezná, a za pomoci lsti se ho pokouší „zpracovat“. Smetana opět charakterizuje Vaška nástupy na lehké doby nebo alespoň na druhou osminu doby první. Recitativ je po všech stránkách nelehký a vyţaduje důkladné studium Vaškových rytmicky sloţitých frází. Po herecké stránce můţe interpret také ukázat své přednosti. Recitativ i árie přinášejí nejrůznější zvraty, o kterých se zmiňuji v následujících názorných ukázkách.

Mařenka promlouvá k Vaškovi, který ze sebe s úlekem vypraví čtyři slova. Je trochu zaražený tímto náhlým setkáním s krásnou neznámou dívkou a hlavou mu zřejmě probíhá myšlenka; kolik ţe toho asi ona neznámá vyslechla z jeho výstupu. Následně se Vašek podivuje tomu, co slyší, a hned na to si zase sebevědomě libuje, ţe jej Mařenka sice ještě nezná, ale uţ ví, ţe je její ţenich.

Poté, co jej Mařenka začne strašit, jakouţe nevěstu si má vzít, nastává v jeho hlavě rozkol. Na jednu stranu je zděšený z toho, ţe mu jeho budoucí nevěsta bude usilovat o ţivot, a na druhou stranu se rozpomíná, ţe ţenit se nebyl jeho nápad, ale přímý rozkaz maminky. Vašek je v tuto chvíli zmatený a neví, co by pro něj mělo

22

horší následky. Odmítnout svatbu a nést následky v podobě rozhněvané matky, anebo si Mařenku vzít a čelit nebezpečí ze strany nevěsty.

Nato začíná duet, ve kterém se snaţí Mařenka přimět Vaška, aby od svatby upustil. Hned v úvodu dráţdí Vaška jakoby nepřímým upozorněním na sebe samu:

Všechny Vaškovy obavy jsou rázem rozptýleny a při pomyšlení na krásné děvče, které jej navíc uţ miluje, se rozzáří štěstím: Následuje rozhovor, ve kterém se Vašek vrací do reality a začíná řešit problémy, které by s sebou taková láska mohla přinést.

23

V tomto duetu musí být patrný Vaškův postupný vývoj, který začíná uţ v jeho vlastní árii. Mařenka ho svou koketností a vesnickou vychytralostí postupně dostává přesně tam, kde jej potřebuje mít. Vašek zpočátku velice nesmělý proţívá postupně chvíle hrůzy, údivu, úzkosti i otevřené radosti. V příštích chvílích je tedy Vašek zaplaven pocity štěstí. Tato část je obzvláště rytmicky náročná pro svůj rychlý sled nástupů na lehké doby po osminových a šestnáctinových pauzách.

Vaškovi to ale stále vrtá hlavou a s dávkou skepse se Mařenky ptá, jestli si je jistá, ţe zná dívku, která tolik miluje právě jeho. Mařenka následně improvizuje a straší Vaška myšlenkou, co by se stalo, kdyby Mařenku nechtěl. Vaška jímá hrůza.

Mařenka hraje Vaškovi jak se říká „na city“ a daří se jí to. Vašek se také postupně osměluje a nakonec propadá radosti. Přestoţe nejdříve váhá, posléze dokonce přísahá, ţe Mařenku opravdu nechce a nevezme si ji ani za manţelku:

24

V tomto místě uţ se Mařence vše podařilo a Vašek se jen oddává radostným pocitům na koci dueta, které končí nezvykle v unisonu. Toho uţil Smetana jistě s promyšleným záměrem. V tuto chvíli totiţ oba dva mladí lidé proţívají na scéně velkou radost. Mařenka proto, ţe je konečně volná pro lásku k Jeníkovi a Vašek pro lásku ke krásné dívce, která ve skutečnosti ani neexistuje. Třetí jednání začíná přímo Vaškovým výstupem a jeho druhou árií „To mi v hlavě leţí“. Smetana tady dokazuje, kolik práce si dal s psychologickým vykreslením postavy. V první scéně leţí Vaškovi na duši hluboká melancholie. Árie začíná instrumentální předehrou, ve které nás první akordy vzpomínkově vracejí k árii první. Smetana zde geniálně pracuje s motivy. Například motiv z předešlého duetu „já bych se vám líbila“ zaznívá zde smutně v moll a také motiv „Známť já jednu dívčinu“ je zde poněkud melancholicky zastřený.26

Ústřední motiv celé árie „to mi v hlavě leţí“ se stále stupňuje a končí skvostným deklamačním vtipem. Na Vaškovi je patrná úzkost a obava o vlastní nejistý osud. V árii je obsaţena spousta bolesti a oproti první árii je lyričtější a uţívá více kantabilních frází. Ani zde ale Smetana nezapomíná na Vaškovu vadu řeči a stále jej nechává nastupovat na lehkých dobách.

26

Srov. NEJEDLÝ, Zdeněk. Karel Sabina: Prodaná nevěsta, komická zpěvohra o 3 jednáních. Vyd. 1. Praha: J. Otta, 1908, s. 148

25

Z těţké zadumanosti Vaška vytrhne aţ hlasitý příjezd komediantů, kteří ho přivedou na jiné myšlenky. Rychlá změna nálady k lepšímu je zde projevem toho, ţe je Vašek ve své podstatě ještě stále dítě, u kterého také nemá ţádný duševní stav dlouhého trvání. Vašek zůstává na scéně a poprvé navazuje kontakt s komedianty. Herecky je zde potřeba zahrnout především pocity veselosti, údivu, zvědavosti, apod. Jeho srdce také zaplane, kdyţ spatří krásnou dívku Esmeraldu. Oba se dostanou do rozhovoru, který Vašek výrazně „prokoktá“, protoţe se ocitá v novém prostředí a také k němu promlouvá nezvykle krásná dívka.

Vašek se brzy stává středem pozornosti, kdyţ principál zjistí, ţe se mu v hospodě opil představitel hrající medvěda. Začíná zpracovávání Vaška principálem a Esmeraldou, které vrcholí kupletem „Milostné zvířátko“. V této části toho Vašek sám moc nenapovídá, ačkoli je v centru všeho dění. O to více je potřeba snaţit se zde zpracovat a dokonale si promyslet hereckou stránku výstupu. Zvláště můţeme nechat vyniknout mimiku obličeje. Vašek se nachází ve zcela nové situaci, obklopen novými lidmi a vzrušujícím prostředím. Jistě je pro tuto scénu moţné vymyslet spoustu vtipných a pro divákovy oči zajímavých situací. Ve 3. výstupu třetího dějství ţádají Vaška rodiče s Kecalem, aby podepsal smlouvu. Vašek to však ke všeobecnému údivu odmítá. Má najednou „svou hlavu“, na coţ u něj není nikdo zvyklý.

Všichni najednou se z něj snaţí dostat důvod jeho odmítavého postoje. Po otázce „Kde jsi to sebral“ zaznívá v orchestru opět upravený motiv „Známť já jednu dívčinu“ a Vašek opatrně odpovídá na otázku. Kdyţ se jej Háta ptá, „kdo byl ten prostopášník“, ozve se v orchestru opět reminiscence dvou Mařenčiných motivů

26

„já bych se vám líbila“ a „já bych vás milovala“. Tento druhý motiv Mařenky pak sám Vašek zazpívá v obměně; „je hezounká, je hezounká“.

Záhy se Vašek setkává znovu s Mařenkou, a to za přítomnosti všech okolo. Vůbec v tuto chvíli neslyší informaci, ţe právě tato dívka je jeho budoucí nevěsta Mařenka a tvrdohlavě vykřikuje „ta se mi libí, ta se mi líbí, ta se mi líbí“.

Mařenka uţ se tady ale chová k Vaškovi jinak neţ tehdy na hrázi a nedává mu jiţ své sympatie najevo. Poté, co Vašek pochopí, ţe si z něj Mařenka dělala legraci a ţe skutečnost je doopravdy někde jinde, opět sklopí oči a zahanbeně se dává na útěk. Vašek opět zapomíná na své strasti, hledá útěchu u komediantů a v samém závěru opery se zase zjevuje na scéně, aniţ by jej mohl někdo poznat. Je totiţ oblečen do medvědí kůţe. Kdyţ na scéně vystraší půl vesnice, sundává si masku a s dětinským uspokojením ve tváři prozrazuje svou identitu – ovšem k nelibosti komediantů, kteří tak přišli o jedno ze svých nejlepších čísel.

27

Toto poslední zvolání je posledním Vaškovým výstupem v opeře a je zpíváno bez jakéhokoli doprovodu orchestru. Vašek zpívá svou poslední větu se zjevně potlačovanou radostí z toho, jaký kousek se mu vydařil, a moţná pak i proto, ţe oblékl kostým bez svolení své matky. Aby mohl zpěvák roli herecky dobře ztvárnit, je potřeba, aby si uvědomil všechny Smetanovy záměry při kompozici této role. Smetanovskému pojetí role by bylo velice snadné ublíţit, kdybychom přeháněli gestikulaci a sklouzli ke karikování postavy. Z milé postavy Vaška bychom tak vytvořili pouhého vesnického hlupáka, kterému by se uţ snad ani nikdo nesmál. Je zřejmé, ţe se Smetana zabýval velice podrobně problémem koktání, a z toho důvodu přichází všechny Vaškovy nástupy na lehké doby. Tím dává interpretovi moţnost herecky se projevit a ztvárnit koktavost s naprostou uvěřitelností. Pro kaţdého, kdo se chystá tuto roli studovat, je velice výhodné a přínosné přijít do kontaktu s osobou, které se problém koktání týká. Všimněme si jednotlivých projevů koktavosti. Například ony těţké doby nám dávají prostor ke ztvárnění nervozity z kaţdého nového slova. Dochází k rychlým nádechům a snaţíme se jakoby o předpřípravu vyřčeného slova. Podvědomě lidé s koktavostí tímto problémem trpí a bývají obecně uzavřenější. Určitě bude uţitečné zkoušet si roli doma před zrcadlem, zkusit se nahrát anebo také pozvat lidi z blízkého okruhu přátel a vyslechnout si názor nezaujaté kritiky. Vašek podle mého názoru není běţnou repertoárovou rolí a je potřeba se k němu pravidelně vracet. Role vyţaduje podrobné studium partu a promýšlení psychologického rozpoloţení postavy. Je zapotřebí nespokojit se s pouhými dobře vyzpívanými tóny. Spojení dobré techniky a hereckých předností je u role Vaška obzvláště důleţité. Smetana velice efektivně a často připisuje u rolí výrazová a dynamická označení, která se dokonale váţou na psychické stavy postav. Pokud se budeme řídit těmito pomocnými poznámkami skladatele, jistě dosáhneme daleko přesvědčivějšího výkonu a pomůţe nám to i po herecké stránce. Samotná koktavost je zapsána přesně a s jistým záměrem a není radno sklouznout k libovolnosti přednesu, jak jsem mnohokrát slyšel i na profesionálních záznamech. Naopak je velmi důleţité nastudovat přesně notu po notě. Není snadné vyrovnat se s touto rytmickou stránkou partu, ale podle mého názoru je to úpadek na operní scéně, pokud není interpret schopen naučit se roli tak, jak ji skladatel zamýšlel 28

a zapsal. Při nácviku můţeme například pouţít pouze mluvního projevu za doprovodu metronomu, dokud se nám nepodaří text v daném rytmu zcela zautomatizovat. Nezachování přesného rytmu by tady mohlo být ještě větší chybou neţ samotné intonační vybočení. Kaţdá nota, kaţdá pauza a počet Vaškových zakoktání dávají smysl.

29

Závěr Po všeobecném rozboru repertoárové role Vaška jsem dospěl k následujícím poznatkům. Povaţuji za vhodné a uţitečné řídit se jimi při nastudování postavy. Není radno podceňovat roli a povaţovat ji za snadnou pro její menší exponovanost, neţ jak je tomu třeba v případě postavy Jeníka. I tato role hraje v opeře svou úlohu a je třeba být na ni dokonale pěvecky i herecky připraven stejně jako na kteroukoli jinou operní roli. Při samotném studiu partu je nezbytné přesně se drţet zápisu a neuhýbat v rytmické sloţce. Takto si zároveň budeme schopni osvojit techniku koktání, která se musí projevovat jako naprosto věrohodná součást Vaškova charakteru. Zároveň pak není vhodné, a bylo by i neţádoucí, dělat z Vaška karikaturu a zesměšňovat jej pomocí nevhodných posunků a přehnaných mimických výrazů. Role Vaška se jistě hodí i ke koncertnímu vyuţití a v případě citlivého a promyšleného výstupu uzpůsobeného pro koncertní jeviště, můţe i zde vyloudit z diváků úsměv a přispět k všeobecnému veselí.

30

Použité informační zdroje Literatura PRAŢÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry. Sv. 4. 1. vyd. Praha: Za svobodu, 1948. 427, [1] s Za svobodu. Řada IV; Sv. 6. PRAŢÁK, Přemysl. Smetanova Prodaná nevěsta: vznik a osudy díla. 1. vyd. Praha: Lid dem., 1962. 329 s., [32] s. obr. příl. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu: vzpomínky a úvahy. Praha: Jan Laichter, 1901. 10, 461 s. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných; kn. 14. NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. 2. vyd., v SNPL 1. autoris. vyd. Praha: SNPL, 1954. 259, [1] s. Nejedlý, Zdeněk: Sebrané spisy; Sv. 17. NEJEDLÝ,

Zdeněk, JIRÁNEK,

Jaroslav,

ed.

a PATZAKOVÁ-JANDOVÁ,

Anna,

ed. Zdeněk Nejedlý o Bedřichu Smetanovi. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 462, [3] s. [4] s fot. příl. HEŘMAN, Jiří, ed. Prodaná nevěsta. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2001. 145 s. ISBN 80-7229060-6. OČADLÍK, Mirko. Tvůrce české národní hudby Bedřich Smetana. 1. vyd. Praha: Práce, 1945. 99, [II] s. Profily; sv. 4. , Anna.

. Vyd. 10

(v NS Svoboda

1). Praha: NS Svoboda, 1999, 696 s. ISBN 8020505784. NEJEDLÝ, Zdeněk. Karel Sabina: Prodaná nevěsta, komická zpěvohra o 3 jednáních. Vyd 1. Praha: J. Otta, 1908, 163 s. ŠMUKAŘ, Zdeněk. Interpretační pohled na postavu Vaška ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta, diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1975, 35 s.

31