POSTAVA CYRILA RYBÁŘE V ROKU NA VSI BRATŘÍ MRŠTÍKŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura

Marcela Dvořáčková

POSTAVA CYRILA RYBÁŘE V ROKU NA VSI BRATŘÍ MRŠTÍKŮ Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc.

2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………………… 2

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské diplomové práce panu doc. PhDr. Jiřímu Kudrnáčovi, CSc., za vedení této práce, cenné rady a připomínky a čas, který mi věnoval. Dále bych chtěla poděkovat panu doc. PhDr. Vlastimilu Válkovi, CSc., za přínosné rady a za jeho vstřícnost.

3

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................... 5

1. ŢÁNR ROMÁNOVÉ KRONIKY .............................................................................. 7 2. VÝVOJ RECEPCE ROKU NA VSI......................................................................... 12 3. INTERPRETACE ROKU NA VSI ........................................................................... 18 4. RECEPCE POSTAVY CYRILA RYBÁŘE ............................................................. 26 5. POSTAVA CYRILA RYBÁŘE V ROKU NA VSI BRATŘÍ MRŠTÍKŮ .............. 34 5.1 CYRIL RYBÁŘ .............................................................................................. 34 5.2 RYBÁŘ A RODINA ....................................................................................... 35 5.3 RYBÁŘ A VRBČENA ................................................................................... 36 5.3.1 Vrbčena ............................................................................................... 36 5.3.2 Vztah Rybáře a Vrbčeny ..................................................................... 36 5.4 RYBÁŘ A FILIPEK ....................................................................................... 37 5.4.1 Filipek ................................................................................................. 37 5.4.2 Srovnání Rybáře a Filipka .................................................................. 38 6. ZÁVĚR ..................................................................................................................... 39 7. POUŢITÁ LITERATURA........................................................................................ 41

4

ÚVOD Alois Mrštík byl prozaik, dramatik, autor ţánrových obrázků, cestopisných a memoárových črt a publicista. Jeho nejvýznamnějším prozaickým dílem je rozsáhlá kronika Rok na vsi z let 1903–1904, kterou napsal společně se svým mladším bratrem Vilémem. Vilém Mrštík byl prozaik, dramatik, autor impresionisticky laděných románů a lyrických obrázků z přírody, publicista, jeden z představitelů kritické generace 90. let 19. století a překladatel. Vilémovo spoluautorství na Roku na vsi bylo přiznané dodatečně aţ v druhém vydání. Mladší z bratrů byl především iniciátorem a jeho autorství je patrně omezeno na stylizaci lyrických pasáţí kroniky. Dílo je inspirováno skutečným ţivotem na jihomoravské vesnici z konce 19. století. Většina postav měla svoji předlohu v člověku, který ţil ve vesnici Diváky u Hustopečí, která představuje v kronice vesnici Habrůvku, kde autoři několik let ţili. Starší Alois tu učil ve škole, také byl místním kronikářem. Autoři byli tedy ovlivněni reálným prostředím a osobami ze svého okolí. Kronika nemá hlavní postavu, ale Cyrilu Rybářovi je tu věnováno nejvíce prostoru, prochází celou kronikou, vyvíjí se a můţeme sledovat jeho vzestup a pád. Oproti ostatním postavám je znatelně propracovanější. Cílem bakalářské práce je popsat a rozebrat vývoj postavy Cyrila Rybáře v rámci kroniky, její vliv na ostatní postavy díla, především však ukázat její význam a roli v kronice. Předmětem práce není pouze postava Rybáře, ale také celková koncepce Roku na vsi. První kapitola obsahuje krátké shrnutí ţánru románové kroniky se zaměřením na čas, prostředí, vypravěče, děj a postavy v tomto ţánru. Jako teoretický podklad pro tuto kapitolu pouţijeme především Labyrint kroniky Iva Pospíšila, dále stať Jaroslavy Janáčkové Románová kronika a heslo Románová kronika z Encyklopedie literárních žánrů od Dagmar Mocné a Josefa Peterky. Ve druhé kapitole se budeme věnovat vývoji recepce Roku na vsi a tomu, jak bylo dílo přijímáno. Práce jsou uspořádány chronologicky od prvních recenzí po poslední kritické vydání kroniky z roku 2011, přičemţ si budeme všímat zmínek o postavě Rybáře. Třetí kapitola práce je věnována interpretaci Roku na vsi a obsahuje současný stav bádání, na tuto kapitolu navazuje kapitola čtvrtá, která se uţ zabývá recepcí postavy Cyrila Rybáře. Vycházíme především z několika studií Jana Skutila. Další část práce je zaměřena na rozbor Rybáře

5

s větší pozorností na vztah postavy k rodině, jeho milence Vrbčeně a postavě starosty z kroniky, se kterým Rybáře budeme srovnávat. Všechny postavy nejdříve stručně charakterizujeme a představíme. Zaměříme se na to, jak se postavy v textu objevily, jestli mají v rámci kroniky vlastní kapitoly, nebo co mají s postavou Rybáře společného, popřípadě čím se liší.

6

1. ŽÁNR ROMÁNOVÉ KRONIKY Při popisu románové kroniky budeme vycházet z knihy Labyrint kroniky Iva Pospíšila, stati Jaroslavy Janáčkové Románová kronika a hesla Románová kronika z Encyklopedie literárních žánrů Dagmar Mocné a Josefa Peterky. Podle Pospíšila jsou čtyři podoby kroniky. Především je to kronika, pod kterou rozumíme její nejstarší podobu, která se vyznačuje analytickým zápisem událostí. Dalším typem je romanizovaná kronika, kde uţ je analytický zápis narušen. V této kronice je dramaticky vystavěný syţet. Třetí podobou je románová kronika, jejíţ podoba vznikla počátkem 19. století. Je blízko ţánru románu, ale vyuţívá metody kroniky. Posledním typem je kronikalizovaný román, kde je ţánr kroniky uţ jen na pozadí příběhu.1 V Encyklopedii literárních žánrů můţeme nalézt tuto definici románové kroniky: „Románový typ s dominancí časoprostoru sledující ţití uzavřené lokality v plynutí cyklického i chronologického času.“2 Nyní se zaměříme na jednotlivé aspekty románové kroniky, které je důleţité zmínit, je to čas, prostředí, vypravěč, děj a postavy, a srovnáme tři výše zmiňované zdroje. Z definice vidíme, ţe je tu dominance času a prostoru nad postavami a dějem. Nejdříve se zaměříme na čas. V románových kronikách sledujeme chronologické plynutí času, jde totiţ o delší časový úsek. Čas můţe být přírodní, historický nebo cyklický, jak je tomu v Roku na vsi, který začíná říjnem v období sklízení a končí v září po ţních. Toto plynutí je zcela samostatné, nezávislé na člověku a má svůj vlastní řád. Na tom se shoduje Janáčková s Mocnou. Mocná navíc ještě přidává, ţe touto nezávislostí je tvořen kontrast k moderní civilizaci. Tento kontrast je ještě zvýrazněn zpomalováním času vkládáním epizod a děje. Jak ţánr románové kroniky, tak i čas je tu uzavřený. Můţe být ohraničený ţivotem jedné z postav, nebo daným časovým úsekem, kterým je v „kronice moravské dědiny“ jeden rok. Druhým dominantním prvkem je prostředí, kterým je jedna určitá lokalita, jedno místo. Pro postavy je toto místo symbolem domova, bezpečí a jistoty. Tak jako u času je 1

POSPÍŠIL, Ivo. Labyrint kroniky. 1. vyd. Brno: Blok, 1986. s. 20–21. MOCNÁ, Dagmar. Heslo Románová kronika. In MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2004. s. 593. 2

7

místo omezené, a tak tu vzniká uzavřenost prostoru. Na začátku díla se seznamujeme s lokalitou, na konci se s ní loučíme, jak je tomu i v kronice bratrů Mrštíků. Děj Roku na vsi se odehrává v malé vesnici na Slovácku, kde se stále dodrţují zvyky. Výběr tradičního prostředí je znovu v kontrastu k modernímu světu, především k městu. Vypravěč románové kroniky bývá vševědoucí, jehoţ přístup k ději a postavám bývá neosobní, je to nestranný pozorovatel. Jak píše Mocná, můţe děj sledovat buď se „zalíbením, s trpělivostí, nebo s důrazem na objektivizaci.“3 Je to osoba, která komunikuje se čtenáři, ukazuje jim způsob tamějšího ţivota, postavy, reálie, zvyky, apod. Vypravěč má blízko k autorovi, ale Janáčková i Pospíšil zdůrazňují jejich odlišení. Podle Janáčkové je vypravěč někdo, kdo do děje náleţí. Autor je osoba mimo svět, ve kterém se děj odehrává. Proto si myslí, ţe vypravěčem Roku na vsi je člověk místní, uţ usazený, ale ne rodák z Habrůvky, protoţe vyuţívá osobního tónu, ale stále zůstává odlišitelný od autora. Podle toho usuzuje, ţe vypravěčem by mohl být místní učitel.4 Sám autor díla, Alois Mrštík, byl učitelem v Divákách, zároveň byl i kronikářem vesnice. Rozhodně tedy osoba autora má blízko k učiteli. Je to postava, která není příliš vykreslena, moc toho o ní nevíme, ale vţdy je „poblíţ děje“ jednotlivých příběhů. Z toho můţeme tedy odvodit, ţe postava učitele je bliţší autorovi neţ vypravěči. Děj v románové kronice je tvořen příběhy a tématy, které nebývají propojeny. Probíhají současně, ve stejném prostoru a čase. Touto otázkou se zabývá více Pospíšil, jak si popíšeme níţe u aspektu juxtapozičnosti v románové kronice. Mocná píše o typické volnosti a popisnosti struktury. Děj bývá spíše nedramatický, ale Pospíšil uvádí, ţe románové kroniky mohou obsahovat „zárodky dramaticky vyhroceného syţetu, které mají tendenci přerůst v román dramatického typu.“5 Příkladem můţe být právě dramatický ţivot Cyrila Rybáře, jenţ je plný zvratů a je nešťastně zakončen. Posledním aspektem jsou postavy vystupující v románové kronice. Janáčková i Mocná uvádějí, ţe románové kroniky sledují své postavy spíše zvenčí neţ zevnitř. 3

MOCNÁ, Dagmar. Heslo Románová kronika. In MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2004. s. 594. 4 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Románová kronika. Čtenář. 1990, roč. XXXXII, s. 271. 5 POSPÍŠIL, Ivo. Labyrint kroniky. 1. vyd. Brno: Blok, 1986. s. 31.

8

Mocná přidává, ţe pro románové kroniky nebývají typické ústřední postavy, spíše se dá mluvit o „početném komparzu“.6 Postavy, které se objevují v těchto kronikách, se nevyvíjí. Dále Janáčková píše o „relativní hotovosti“ a „statičnosti“, popřípadě „neprokreslenosti postav“. Nejradikálnější jsou v tom právě bratři Mrštíci v Roku na vsi, jejichţ postavy se většinou objevují „jenom epizodicky, vystupují jako statisté na scéně, a se změnou scény jedna skupinka postav mizí, druhá se dostává do zorného pole.“7 Postavu Cyrila Rybáře zde však Janáčková zcela opomíjí a nezmiňuje ho vůbec, stejně tak Rybáře nezmiňuje ani Mocná. Pokud se zaměříme na tvrzení Janáčkové, ţe statické a neprokreslené postavy románové kroniky patří k „ţánrové identitě románové kroniky,“8 potom je Rybář postava, která „vyčnívá“ z tohoto ţánru. Není jednou z „epizodických postav“, avšak zároveň není hlavní postavou, na které by závisel okolní děj. Tím se zabýval i Jan Skutil. Podle něj postava, která v kronice vystupuje ve větším počtu povídek a v průběhu díla se duševně vyvíjí, je mrštíkovskou novinkou.9 Literární postava je jednou z klíčových kategorií, která charakterizuje literární dílo a uplatňuje se v souvislosti s jinými kategoriemi. Pro postavu Cyrila Rybáře pouţijeme označení „ústřední postava“, přestoţe Mocná píše, ţe románové kroniky ústřední postavy většinou nemívají. Mocná však pravděpodobně nahlíţí na ústřední postavu odlišně. Pro účely této bakalářské práce budeme tedy chápat termín ústřední postava nikoli jako postava hlavní, přesto je to postava, která zůstává v centru dění díla a je jí věnována větší pozornost neţ ostatním postavám. V Roku na vsi je několik povídek, v nichţ Rybář vystupuje jako hlavní postava, je tu velký počet příběhů, kde je zmíněn alespoň prostřednictvím role hospodského a také dost povídek, kde o něm nenajdeme zmínku vůbec. Je to však jediná postava kroniky, jejíţ příběh by stačil na samostatné dílo. Románová kronika vznikla ze středověké kroniky, souvislost mezi nimi a rozdíly Pospíšil ukazuje na třech aspektech. Prvním je otázka „sváru juxtapozičnosti a příběhovosti“. Jedná se o dva principy zobrazení v kronice. Juxtapoziční, coţ znamená posloupné a kronikové, ukazuje změny přírody v rámci cyklického roku a posloupnost 6

MOCNÁ, Dagmar. Heslo Románová kronika. In MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2004. s. 594. 7 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Románová kronika. Čtenář. 1990, roč. XXXXII, s. 270–271. 8 Tamtéţ, s. 270. 9 SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 103.

9

událostí.10 Příběhové zobrazení zachycuje krátké, uzavřené příběhy, které jsou začleněny do chronologické, tedy juxtapoziční linie.11 V kaţdé kronice jsou různá zastoupení příběhovosti a juxtapozičnosti, a to jak v kronikách starších, tak v kronikách románových. Příběh Cyrila Rybáře je příkladem příběhovosti v posloupném, kronikovém líčení událostí, přírody, zvyků, reálií a prostředí v Habrůvce, které převaţuje v Roku na vsi. Je to uzavřený příběh, který je začleněn do chronologické linie vyprávění v kronice. Rybářův příběh sice začíná jiţ na začátku a pokračuje do úplného konce, ale nedá se tu mluvit o rozsáhlém příběhu v rámci kroniky, která zachycuje celý rok na vesnici. Druhým aspektem je odbornost, je významnou součástí jak u klasické kroniky, tak i u románové kroniky, protoţe se pokouší o „postihnutí historických skutečností“. Postupem času si však naučnou funkci přisvojily jiné literární ţánry, a proto se v románových kronikách objevuje „simulovaná odbornost“. Je to důraz na znalost prostředí, reálie, atd., které patří do popisné nepříběhové sloţky románové kroniky.12 V Roku na vsi je kladen důraz především na poznání tradic moravské vesnice, které začínají postupně ustupovat vlivem města a jeho špatného vlivu. Mrštíci chtěli zachytit Moravu z její sociální, národnostní, ale především etnografické stránky. Ukazují nám soudobé tradice a zvyky, jako například hody, velikonoční a vánoční svátky nebo náboţenské rituály. Posledním rozdílným rysem je povaha incipitu a explicitu, tedy počátku a zakončení díla. Románová kronika uţ upouští od úvodních „rituálních vět“, jako je navázání na prvopočátky světa nebo starobylá díla, coţ je pro středověké kroniky typické. Rozdíl je i v zakončení díla. Kroniky nejsou ukončené, stejně jako jsou lidské dějiny a koloběh světa neukončitelné. Oproti tomu autor románové kroniky své dílo uzavírá a tím ho i završuje. Románová kronika můţe končit smrtí postavy, opuštěním lokality, anebo rozloučením se s místem dějiště, tak jako je to v Roku na vsi.13 Kronika bratrů Mrštíků potvrzuje svým úvodem i zakončením Pospíšilovu teorii. Začíná sezením obecního výboru, kde se čtenáři seznamují se situací ve vesnici. Je to obyčejný den, ničím významný. Bez jakéhokoliv úvodu je tu hned vyprávěn průběh obecního sezení, kde se neprobírají jen obecní záleţitosti, ale i události v Habrůvce.

10

POSPÍŠIL, Ivo. Labyrint kroniky. 1. vyd. Brno: Blok, 1986. s. 22. Tamtéţ, s. 29. 12 Tamtéţ, s. 32. 13 Tamtéţ, s. 35. 11

10

Rok na vsi je uzavřen loučením se s Habrůvkou, navíc na konci ještě umírá ústřední postava kroniky, Cyril Rybář. Kronika je tedy uzavřena nejen rozloučením se s lokalitou, ale i smrtí ústřední postavy.

11

2. VÝVOJ RECEPCE ROKU NA VSI Rok na vsi nejdříve vycházel časopisecky, a to ve Světozoru a následně v Květech. První část vyšla roku 1894 a byla podepsána jak Aloisem, tak i Vilémem. Šlo o soubor tří povídek „Svatý týden“ s podtitulem Obrazy ze vsi. Od počátku roku 1899 do konce roku 1902 vycházely další povídky, nyní uţ v Květech, které v té době spoluredigoval Svatopluk Čech. První kniţní vydání vzniklo v letech 1903–1904 v Nakladatelském druţstvu Máje. Do kniţního vydání přidali autoři ještě několik dalších črt. Kromě cyklu „Svatý týden“ nebyly provedeny ţádné větší změny mezi časopiseckým a kniţním vydáním.14 Jak autoři, tak i Rok na vsi se dočkal chvály. Podle recenzenta, píšícího pod šifrou α, z příspěvku v Máji z roku 1903, dílo zachytilo „vše, co nese ţivot našeho venkova na svých zázračných křídlech.“15 Autor článku si všímá také postavy Cyrila Rybáře, dále pouze vyzdvihuje kroniku, a to bez sebemenší výtky. První drobnou výhradu nalézáme ve stati Karla Elgarta Sokola z roku 1905, ve které se jen zmíní o nekompozičnosti díla, coţ dále nerozvíjí. Rok na vsi hodnotí velmi kladně a především chválí jeho „ohromnou charakterní práci“,16 dále hodnotí Rybáře jako samostatnou postavu. Sokol je také první, kdo se zabývá Vilémovým podílem na díle, i kdyţ druhé vydání, kde byl Vilém přiznán jako spoluautor, vyšlo aţ po roce 1918. František Xaver Šalda se ve svém díle Rokem na vsi příliš nezabývá. Drobnou zmínku můţeme nalézt ve studii Moderní literatura česká z roku 1909, kde kroniku hodnotí jako „větší menší črty, obrázky a dojmy, ovšem trochu únavné, třebas autor zná meze svého nevelkého, ale svěţího talentu a obezřetně většinou varuje se překročovati jich.“17 Kroniku nehodnotí příliš kladně, coţ dokazuje i to, ţe Šalda toto dílo Mrštíků přehlíţí. Roku 1925 vznikl spis Alois Mrštík: člověk a dílo. Tak jako u předešlých prací, Vojtěch Martínek hodnotí Rok na vsi kladně. Dílu jen vytýká „roztříštěnost a mozaikový postup“, k čemuţ ale hned dodává, ţe i přes to má kronika „páteř a vnitřní dějový proud“.18 Podobně se vyjadřuje i Jan Máchal. Rok na vsi sice označuje za „velice 14

SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. 1 . vyd. Blansko, 1976, s. 3–8. 15 α. Krásná kniha. In Máj. Praha: Nakladatelské druţstvo Máje, 1903, s. 404. 16 SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 142. 17 ŠALDA, F. X. Moderní literatura česká. Praha: Grosman a Svoboda, 1909. s. 46. 18 MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 34.

12

originální kroniku moravské dědiny“, ale podotýká, ţe se svou osnovou podobá Chlopům polského spisovatele Reymonta. Česká kronika však nemá „tak jednotné, soustředěné a umělecké kompozice, není tu také tolik ohnivého vzruchu a pohybu.“19 Znovu se tu tedy opakuje problém nekompozičnosti v kronice. V úvodu k „výboru pro školní i domácí četbu“ z roku 1941 uvádí Josef Ošmera, ţe kronika „popisuje ţivot takový, jaký je ve skutečnosti. Spisovatelé nepřidávají krásy a ani jí neubírají. Jsou realisté.“20 Do jaké míry je kronika realistická, se zabýval i Sokol, podle něj je dokonce „realističtější neţ sám realismus umělecký.“21 Podle Lexikonu teorie literatury a kultury realismus „spočívá v tom, ţe literární text či umělecké dílo odpovídá způsobu, jakým publikum chápe realitu.“22 O to se autoři snaţili, vytvořit skutečné postavy a prostředí. Není proto divu, ţe je to jeden z mnoha předností, kterého si literární kritici všímají. K realistickému zachycení také dopomohlo nářečí u promluv postav.23 V roce 1941 vycházejí dva proslovy Miloslava Hýska, jeden z nich pojednává o bratrech Mrštících, kde hodnotí i jejich dílo. U moravské kroniky oceňuje nejen tematickou šíři povídek, ale především to, ţe z díla je vidět, ţe se autoři s krajem sţili, proto je dílo také výchovné, kritické i výstraţné, nejen umělecké.24 Tím se zabývá i Vladimír Justl ve své monografii z roku 1963. Rok na vsi není pouze umělecké dílo, Justl se zaměřuje na problémy vesnice, které Mrštíci kritizují, jako je alkoholismus nebo špatný vliv města. Všímá si i Rybáře, jenţ je „jednou z předních postav kroniky“ a Vrbčenu pojmenovává jako „fantóma zla“.25 Kroniku navíc označuje jako poslední významné dílo Aloise Mrštíka, kterou „uzavřel své celoţivotní dílo“ a knihy následující jsou jen „vedlejší“.26 Karel Dvořák, editor několika vydání Roku na vsi ve svém doslovu k vydání z roku 1958 zmiňuje, ţe se v kronice objevují případy, kdy čtenářům autoři popisují aţ moc detailů u „podruţných“ postav. Tyto detaily jsou podle něj aţ „samoúčelné 19

MÁCHAL, Jan. O českém románu novodobém. 2. změněné a doplněné vyd. Praha: Josef Springer, 1930. s. 147–148. 20 OŠMERA, Josef. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 2. vyd. Praha: Novina, 1941. s. 5 . 21 SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 141. 22 Lexikon teorie literatury a kultury. 1. vyd. Brno: Host, 2006. s. 656. 23 Z lingvistického hlediska se nářečím v kronice zabýval podrobně příspěvek Aloise Jedličky „Spisovný jazyk a nářečí v Mrštíkově Roku na vsi“ zařazený do sborníku Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi z roku 1948. 24 HÝSEK, Miloslav. O Josefu Holečkovi. O bratrech Mrštících. Praha: Národní rada česká, 1941. s. 21. 25 JUSTL, Vladimír. Bratři Mrštíkové. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1963. s. 28. 26 Tamtéţ, s. 29.

13

a rozmělňují celkový umělecký účin.“ Jde především o scény s opilými obecními zaměstnanci.27 V kronice se sice objevují takové scény, které popisuje Dvořák, ale autoři k nim měli důvod. Nevystupují v nich nejvýznamnější postavy kroniky, ale v těchto chvílích autoři ukazují vliv alkoholu na člověka, nejde tu tedy příliš o postavu, ale o její chování. Stejně jako Šalda, i Janáčková opomíjí kroniku v některých svých dílech, a to jak v Českém románu sklonku 19. století z roku 1968, tak i v Románu mezi modernami z roku 1988, kde se zabývá jen románem Zumři Viléma Mrštíka. Skutil je autorem několika prací zabývající se moravskou kronikou, ve všech dílo hodnotí kladně. Ve studiích se pak vţdy blíţe věnuje nějaké uţší problematice díla. Ve stati z roku 1968 povaţuje kroniku za „nejplastičtější obraz ţivota venkovského lidu“,28 shledává ji jako dílo, které zůstane velmi cenným dokumentem zachycující svoji dobu jak národopisně, tak i dialektologicky.29 Skutil se nejpodrobněji zaměřil na postavu Cyrila Rybáře, a to ve své další práci z roku 1974. Povaţuje Rybáře za „psychologicky zajímavou vesnickou postavu“ a také za „postavu dramatickou“.30 V pozdější studii Skutil hodnotí Rok na vsi jako vrcholné dílo Aloise Mrštíka, které nese „ryzí pečeť své doby“31 nebo za „charakteristický obraz své doby“.32 Oproti Máchalovi, Skutil kroniku přirovnává k Babičce Boţeny Němcové. Tato dvě díla porovnává i Jaroslava Janáčková, tomu se však budeme věnovat níţe. František Buriánek se v České literatuře první poloviny XX. století vydané roku 1981 o Roku na vsi nezmiňuje. Stejně tak se o kronice nedočteme ani v Rozumět literatuře z roku 1989, kde najdeme jen rozbor Maryši. V medailónu Aloise Mrštíka z roku 1986 k 125. výročí narození spisovatele Marie Škrabalová hodnotí Rok na vsi jako „kroniku působící přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, dobrým dialogem a přesností záběru vesnického ţivota.“33 Ve stejném roce vyšlo 11. vydání Roku na vsi, ke kterému napsala Janáčková medailón o autorech. Vyzdvihuje tu tvar kroniky, který je tak „uvolněný“, ţe nabízí 27

DVOŘÁK, Karel. Úvod. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 8. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. s. 519. 28 SKUTIL, Jan. Dílo Aloise a Viléma Mrštíkových. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1968. s. 15. 29 Tamtéţ, s. 22. 30 SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 161. 31 SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 103. 32 SKUTIL, Jan. Obraz Divák do konce první světové války. In ČAPKA, František… et al. . Diváky. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. s. 92. 33 ŠKRABALOVÁ, Marie. Alois Mrštík. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1986. s. 7.

14

čtenáři iluzi, ţe to, co čte, je ţivot sám.34 Kronika je tu vylíčena jako dílo, které se ve své době „vydatnou měrou zaslouţilo o prestiţ kronikářského principu v próze.“35 Radko Pytlík v monografii o Vilémovi z roku 1989 ukazuje přínos mladšího bratra v kronice. Část Vilémovy práce vidí ve stylistickém přepracování částí, ke kterým Alois vytvořil jen hrubý náčrt. Mladší bratr je především autorem rozsáhlých maleb přírody, které často zastiňují dějové části kroniky.36 Kroniku jako celek hodnotí kladně, přičemţ vyzdvihuje Vilémův podíl: Zásluhou tvůrčího vkladu obou autorů se zde dostává místa dynamickým prvkům, jeţ pomáhají, na objektivním základě realistického plátna, zachytit subjektivně vznícený a proměnlivý svět duševní. Jeho vrcholem je zatím pouze evokace přírodních nálad, která je více neţ v rovině psychické rozvinuta ve vzrušeném, hudebně cítěném stylu vypravěče.37

Vrcholem Roku na vsi jsou tedy podle Pytlíka pouze Vilémovy náladové přírodní malby. I kdyţ uznává, ţe „shoda tvůrčích záměrů umoţnila docílit v rovnoměrném podílu obou bratří harmonie, jeţ v té době neměla obdoby.“38 Podle stati Janáčkové z roku 1990 se Vilém na kronice podílel spíše jako rádce neţ autorsky, hodnotí ji tedy jako dílo Aloisovo. Janáčková také oceňuje Mrštíkova vypravěče, který nahlíţí na Habrůvku jako člověk místní, v tom si podle ní vedl odváţně.39 Dílo se setkalo s kladným hodnocením i v dalším Aloisově medailónu, tentokrát od Tomáše Kubíčka. Kronika se pod rukou Aloise „stává oslavným hymnem, nositelem lyrického náboje ţitého a proţitého. Mrštík nadán slovem, citem a jemnou vnímavostí, vnáší do prostého obrazu ţivota lidí poezii ţití a buduje tak na pilířích všední kaţdodennosti obraz duše člověka.“40 Panorama české literatury kroniku krátce zmiňuje a Martin Podivínský označuje Mrštíky za předchůdce ruralismu.41 Podle Františka Buriánka v Dějinách české literatury je umělecká hodnota díla v popisu obyvatel vesnice, jejího prostředí a v „realistickém vystiţení osobitého hovorového

34

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 8. 35 Tamtéţ, s. 14–15. 36 PYTLÍK, Radko. Vilém Mrštík. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1989. s. 37. 37 Tamtéţ, s. 39. 38 Tamtéţ, s. 39. 39 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Románová kronika. Čtenář. 1990, roč. XXXXII, s. 271. 40 KUBÍČEK, Tomáš. Alois Mrštík. Duha. 1991, roč. 5. s. 16. 41 PODIVÍNSKÝ, Martin. In GALÍK, Josef … [et al.]. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. s. 270.

15

lidového projevu.“42 Tak jako předchozí literární teoretici, i Buriánek oceňuje realističnost díla. Arne Novák v Přehledných dějinách literatury české oceňuje především plastickou kresbu Mrštíkových postav a dramatický spád dialogu. Hovoří o takřka kinematografickém a fonografickém zachycení děje do malých obrázků. Novák hodnotí nejen kroniku kladně, ale i jejího autora, Aloise Mrštíka, jenţ podle Nováka „dospěl mistrovství v románově národopisném cyklu Rok na vsi.“ Novák přidává jen menší výtku, ţe dílu chybí jednotná umělecká kompozice,43 jde tedy o stejný problém, který vytýká kronice uţ Sokol nebo Martínek. Tak jako Skutil, i Luboš Merhaut v Lexikonu české literatury označuje Rok na vsi za vyvrcholení prozaického díla Aloise Mrštíka. Stejně jako Novák si všímá zachycení příběhů postav do drobných črt, Merhaut však mluví o „panoramatické mozaice individuálních osudů“.44 Hana Voisine Jechová se v Dějinách české literatury z roku 2005 Mrštíkovou kronikou příliš nezabývá, podotýká však, ţe Rok na vsi je méně idealizovaný neţ kroniky ze stejné doby, jako například Holečkova nebo Herbenova.45 Aleš Haman také srovnává tyto tři kroniky. Vedle epické Holečkovy kroniky a dokumentarismu v kronice Herbenově staví románovou kroniku bratrů Mrštíků, kterou hodnotí jako „obraz procesu rozkladu tradičního způsobu ţivota a pronikání prvků městské uniformity do venkovské pospolitosti.“46 František Všetička v rozsáhlé stati zařazené do sborníku Perla v hrubé kazajce z roku 2005 srovnává kroniku bratrů Mrštíků s jejich dalším dílem, s Maryšou. Tím se zabýval uţ Skutil, který se zaměřil na sociální konflikty v obou dílech. Všetička si zase všímá „kontrastního napětí“47 mezi díly. Více neţ předchozí práce se dále zabývá nekompozičností kroniky. Jinak dílo hodnotí kladně, všímá si barevného ladění povídek kroniky, nepovšimnuta nezůstává ani postava Rybáře nebo role vypravěče. Všetičkovým cílem bylo ukázat, ţe Rok na vsi není řadovou kronikou a ţe Mrštíkové jsou tak po právu součástí české realistické prózy, coţ se mu povedlo především vyzdvihnutím barevného vidění nebo zvukového ladění v povídkách kroniky, čímţ se 42

Dějiny české literatury IV: literatura od konce 19. století do roku 1945. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. s. 53. 43 NOVÁK, Arne; NOVÁK, Jan V. Přehledné dějiny literatury české. 4. vyd. Brno: Atlantis, 1995. s. 774. 44 MERHAUT, Luboš. Heslo Alois Mrštík. In Lexikon české literatury 3. M–Ř, Sv. I, M–O. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. s. 345. 45 VOISINE JECHOVÁ, Hana. Dějiny české literatury. Z francouzského originálu přeloţil Aleš Haman. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2005. s. 321. 46 HAMAN, Aleš. Trvání v proměně. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007. s. 336. 47 VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 51.

16

zabývá nejpodrobněji ze všech literárních teoretiků do této doby. Navíc jako první přichází s tématem anticipačních postav kroniky jako je místní ponocný nebo Rybářova stařenka.48 V České literatuře od počátků k dnešku se Janáčková zaměřuje na uspořádání a zastoupení charakterů v kronice. Všímá si také Cyrila Rybáře, jehoţ příběh spíná kroniku od jejího počátku po závěr, a vypravěče, kterého hodnotí jako znalce, obdivovatele a chápavého soudce světa. Podle Janáčkové je kronika dílo, které „posunulo českou prózu od hromadění charakteristických detailů k jejich výběru a zvýznamnění.“49 Nejnovější vydání kroniky obsahuje také komentář Janáčkové. Vidí v Roku na vsi „velký kontrastní, v dávnu ukotvený mnohohlas, blízký jak různorodostí témat, tak i jazykového a slohového podání výbojům krásné prózy dvacátého století.“50 Zabývá se také nekompozičností a roztříštěností děje, coţ ale nevidí jako problém: „Mrštíkové si našli kompoziční svorník v kalendáři, přesněji v relativně dlouhé a základní fázi cyklického času, kterým je rok. (…) a spojili ho s rytmem roku zemědělského.“51 Můţeme vidět, ţe hodnocení Roku na vsi bratrů Mrštíků se v průběhu let neměnilo. Od počátku bylo přijímáno kladně, jen s menšími výhradami. O stálé oblibě kroniky svědčí jak velké mnoţství kritik a recenzí, tak i nové, jiţ čtvrté kritické vydání kroniky z roku 2011, které připravil Vlastimil Válek společně s Jaroslavou Janáčkovou. Předchozí kritická vydání z roku 1947, 1964 a 1970 připravil Karel Dvořák.

48

VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 52–53. 49 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Mrštík. In LEHÁR, Jan … et al. . Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 376–377. 50 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Komentář. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. V České kniţnici 1. vyd. Brno: Host, 2011. s. 411. 51 Tamtéţ, s. 415.

17

3. INTERPRETACE ROKU NA VSI Na rozsáhlé románové kronice Rok na vsi pracoval Alois Mrštík deset let ţivota společně se svým bratrem Vilémem. V té době Alois Mrštík ţil a učil na škole ve vesnici Diváky. Později se Diváky staly předobrazem Habrůvky, vesnice z kroniky, která leţí na pomezí Slovácka a Hané. „Dílo má volnou koncepci, střídají se popisy přírodní a národopisné, velké mnoţství postav různých společenských vrstev.“52 Podle Skutila je Rok na vsi „nejvýraznější dílo moravského kronikářského úsilí“53 a podle Martínka „ţije Alois Mrštík umělecky především svým základním a ţivotním dílem, velkou kronikou Rok na vsi, dílem velké závaţnosti umělecké a neméně dokumentární po stránce lidopisné.“54 Mnoho podobných názorů můţeme nalézt v textech pojednávajících o „jedné z nejznámějších prací moravské regionální beletristiky z přelomu 19. a 20. století.“55 V této kapitole se nejdříve zaměříme na některé významné rysy kroniky, jako je role přírody v díle, vliv města na Habrůvku a dokumentárnost díla. Později se budeme blíţe věnovat postavě Cyrila Rybáře. Mrštíci se v Roku na vsi pokusili o objektivní pohled na moravskou kulturu, tradice, přírodu a hlavně její obyvatele. Kronika má v první řadě hodnotu uměleckou, ale nemalá je i dokumentární hodnota, ukazuje Moravu z její sociální, národnostní a také etnografické stránky. Autoři popisují soudobé tradice a zvyky, dále čtenáře seznamují s vesnicí, jak je to například v kapitolách „Jeruzalém“, „V kostele“, „U přednostů“ nebo „Les“. Potom čtenářům představují významnější obyvatele Habrůvky, například „Rybář Cyril“, „Messalina“, „Stréček Kuchyňka“, „Pštros“, nebo „Kocmánci“. Rok na vsi je zaměřen na lidovou pospolitost, má kolektivního hrdinu, kterým je celá ves. Podle Dějin české literatury „cílem kompozičního rozdrobení v jednotlivé povahokresebné detaily, v paralelní příběhy a děje bylo zobrazení vesnického kolektivu, celku bohatě sociálně i individuálně rozvrstveného, v němţ se prolínají různé

52

ŠKRABALOVÁ, Marie. Alois Mrštík. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1986. s. 7. SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1976, s. 3. 54 MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 32. 55 SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty. 1989, roč. 19861988, s. 47. 53

18

ekonomické a etické vztahy.“56 Některé postavy jsou výraznější neţ jiné. Jednou z těch důleţitých „postav“ je příroda, jeţ má v kronice významnou roli. „Vedle lidí ţije i příroda, země kvetoucí, slavně zpívající píseň barev a opojení, a na tomto jásavém pozadí tlumí se i lidský stín, (…) příroda znovu vytváří představu ráje.“57 Příroda v Roku na vsi provází obyvatele Habrůvky od začátku kroniky, je pro ně důleţitá, protoţe celý jejich ţivot je přírodě přizpůsobený. Skutil kroniku přirovnává k Babičce Boţeny Němcové, obě díla jsou totiţ soubory venkovských povídek a jsou ukončena smrtí významné postavy, v případě Babičky hlavní postavy.58 Stejným srovnáním se zabývá i Janáčková, která se zaměřila na rozdíl v podřízenosti přírody nebo lidí v těchto dvou dílech. U Němcové se dočítáme o všedních dnech, svátcích nebo ročních obdobích prostřednictvím postavy, tedy babičky. U Mrštíků je tomu opačně, přírodní dění je nadřazené lidem v Habrůvce.59 Dočítáme se, jak se příroda mění podle ročních období. V průběhu celého Roku na vsi je mnoho kapitol popisujících přírodu v okolí vesnice. Například z říjnového cyklu povídka „Trnky“, dále lednová kapitola „Les“, „Setí“ zařazené do března anebo „Bouře“ z červnového cyklu. Má tedy více kapitol neţ jakákoli jiná postava z kroniky, z toho důvodu roli přírody v tomto díle přirovnáváme k jedné z postav. Příroda v kronice však nevystupuje pouze jako postava, ale také jako cyklický čas, podle kterého se obyvatelé Habrůvky řídí a na kterém závisí jejich ţivoty, protoţe i jen jedna větší bouře jim můţe zničit celou úrodu. Jak tvrdí Janáčková: „Kronikář jako by chtěl demonstrovat zárodky mohutnosti dané přírodou, ale nic víc. (…) Vypravěč je (své postavy) postupně představuje v plynutí přírodního času. Řád roku s neměnným pořadím dní, svátků, měsíců a ročních dob, setí a sklizně udává ţivotní rytmus venkovanů.“60 Příroda udává řád v Habrůvce, ale i v celém Roku na vsi. Autoři viděli význam přírodního plynutí pro obyvatele vesnice, a proto kronika začíná říjnem, kdy se sklízí úroda a končí po ţních v září, na sklonku léta. Martínek ještě uvádí, ţe Rok na vsi zachytil ţivot moravské dědiny po všech jeho stránkách, v úzkém sepětí s přírodou

56

BURIÁNEK, František. Kontinuita realistické prózy. In Dějiny české literatury IV. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. s. 53. 57 MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 37. 58 SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 105. 59 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 204. 60 Tamtéţ, s. 206.

19

a polní prací v časovém okruhu jednoho roku.61 Podobně se vyjadřuje i Josef Ošmera. Podle něj jsou obyvatelé Habrůvky s přírodou srostlí, a to je důvod, proč si Mrštíci tolik všímali přírody ve svém díle.62 Mrštíci určitě viděli význam přírody nejenom pro obyvatele vesnic, ale pro všechny lidi, a tak poukazovali na sepětí Habrůvčanů s přírodou a zdůrazňovali jeho důleţitost. Obyvatelé vesnice procházejí neustálými změnami, dočítáme se o svatbách, úmrtích, o stěhování, nebo opouštění Habrůvky. Vedle toho se příroda mění stále podle svého plánu, který je nezávislý na vesnici. Je stálá, klidná a pokojná a tím stojí v kontrastu k nepřetrţitě se měnícímu ţivotu vesničanů. Janáčková se dokonce zmiňuje o tom, ţe Mrštíci v kronice zvali své čtenáře k „úniku do přírody, do malé vsi a do koloběhu bytí, který je řízený kalendářem.“63 Autoři Habrůvku viděli jako místo, kde se stále ještě lidé pokoušejí udrţet si své starobylé obyčeje, nářečí a folklór. Podle Marie Škrabalové Habrůvka lpí na svých dávných tradicích.64 V povídce „Cibulkova Kača“ je s výsměšným tónem popisovaná jedna z Habrůvčanek, jeţ přijela z Vídně, oblečená jako paní ze zámku a mluvila německy. Ţe se vesnice vlivem města měnila, ukazuje na to, ţe Habrůvka na svých tradicích aţ tolik nelpí. Kdyţ se děvčata, ţijící uţ ve sluţbě v Brně, přijela podívat na hody do Habrůvky, na sobě uţ neměla habrůvský kroj. „Změštěly. Zdlouţily uţ svoje sukně, na hlavy si daly drahé kukly a tak tu stojí, jako by uţ ani dívkami nebyly, ale robami z měst, jejichţ jména vyslovuje kaţdý s opovrţením.“65 Vidíme tedy, ţe mladší generace uţ tolik nelpěla na dodrţování starých obyčejů, čehoţ si autoři se smutkem všímali. „Moravská dědina v Roku na vsi je zachycena v době, kdy lidový svéráz upadá a kroj se uţ odkládá.“66 Autoři chtěli popsat tehdejší Moravu, jejíţ tradice smýval vliv města. Nesouhlas s upadajícími mravy a „novotami“, které přicházely z venku, provází celý text. Autoři však ve svém díle nechtěli kárat, ale varovat. Podle Janáčkové autoři

61

MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 34. 62 OŠMERA, Josef. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 2. vyd. Praha: Novina, 1941. s. 5 . 63 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 207. 64 ŠKRABALOVÁ, Marie. Alois Mrštík. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1986. s. 6. 65 MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 116. 66 OŠMERA, Josef. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 2. vyd. Praha: Novina, 1941. s. 5 .

20

před rozkladem na vesnici nezavírali oči, pouze ho „rozhorleně komentovali“ a vinili město.67 Kritiku chování můţeme nalézt například v kapitolách popisující jednání obecní správy. Především v povídkách „Jeruzalém“ nebo „Obecní účty“ se můţeme dočíst o průběhu obecního zasedání. Autoři tu poukazovali na nezájem radních o obecní problémy, starali se totiţ jenom o svoje vlastní zájmy. Mrštíci toto chování kritizovali, ale zároveň „vyslovovali své přesvědčení, ţe vesnice a její tradiční řád, udrţovaný náboţenstvím a starými zvyky, trvá jako pevný bod v moderním chaotickém světě.“68 V kronice nacházíme kritický tón, ale autoři kromě toho ukazovali „ideál mravného zdraví a pevného společenského řádu.“69 Potíţí ve vesnici bylo samozřejmě mnoho, nejenom ziskuchtivost a nezájem, velkou neřestí byl vzrůstající alkoholismus. Tím se zabýval Karel Altman ve své stati „K problematice alkoholismu na jiţní Moravě v kronice Rok na vsi bratří Mrštíků.“ Dalším problémem ve vesnici byla nevěra. Ze všech těchto problémů se v kronice nakonec stávaly obecně známé záleţitosti. Vědělo se, kdo přišel o majetek, protoţe ho celý propil, kdo kradl, kdo se s kým soudil a proč, nebo kdo platil za místní Messalinu. Mrštíci ve svém díle ukazovali čtenářům, ţe nevěra nebo alkoholismus dokázaly ničit ţivoty. Z toho můţeme soudit, ţe chtěli varovat před následováním tohoto chování. Podle Janáčkové Rok na vsi odmítal historismus a společenský vývoj a tím se ohrazoval proti všem městským novotám, které Habrůvku měnily a ničily, coţ podle ní prochází celým textem.70 Autoři jako by chtěli zastavit vývoj. Na změny v Habrůvce poukazuje také postava místního faráře. Habrůvský farář odešel na vesnici, aby tu v klidu doţil svůj ţivot. V kapitole „Boţí účty“ ale varuje Habrůvku, ţe pokud se nepolepší, své působiště opustí. Místo klidného konce ţivota se nakonec dostal do vesnice přezdívané Jeruzalém. Ani farář si s bezboţnou vesnicí neví rady, tím Mrštíci zdůrazňují bídný stav Habrůvky. V jednom z dopisů Viléma Mrštíka pro Svatopluka Čecha představoval Mrštík Rok na vsi těmito slovy: „(…) má vedle beletristické i nejednu jinou cenu jako věrně a dobře (zachycený) obraz moravského venkova. Ve svých sociálních, národnostních, 67

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 206. BURIÁNEK, František. Kontinuita realistické prózy. In Dějiny české literatury IV. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. s. 53. 69 Tamtéţ, s. 53. 70 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 206. 68

21

mravních a etnografických stránkách je tu typizována Morava celá jak ve svém soukromém, tak i veřejném ţivotě.“71 Mrštíci ve své kronice chtěli ukázat, ţivot na moravské vesnici koncem 19. století, a to v rámci jednoho roku. Tomu je přizpůsoben i jazyk. V dialozích mluví postavy nářečím, čímţ se nejvýrazněji odlišují od promluv vypravěče, jenţ dodrţuje spisovnou normu. Další snahou o věrné zachycení vesnice a jejích zvyklostí je podle Dvořáka zařazení „autentických dokumentů ţivota lidu, jako jsou dopisy, písemné a ústní projevy, písně, říkadla nebo obřadní proslovy.“72 Románová dokumentární kronika Rok na vsi podala sociální obraz vesnice, vykreslila jak chudinu, tak i bohaté sedláky, povšimla si ţivota pozdně feudálního panstva a jeho dohrávající společenské role. Dále zachytila ţivot námezdně zaměstnaných dělníků sezónně pracujících ve městech, zároveň podtrhla protiklady i formující se sociální uvědomění.73 Mrštíci ve svém díle ukázali Habrůvku celou, nesoustředili se pouze na určitou skupinu, okruh lidí, nebo prostředí. Čtenáři poznávají bohaté sedláky, ale i ty nejchudší obyvatele vesnice. Mrštíci se ničemu nevyhýbali a před ničím nezavírali oči. V Roku na vsi můţeme nalézt popis všech vrstev, s větším důrazem na ty nejchudší, kteří ţijí na Rasovisku, a to hlavně proto, ţe jich bylo daleko více neţ bohatých obyvatel vesnice. Autoři vylíčili Rasovisko jako „rub Habrůvky“, „souhrn veškeré bídy“ nebo „néspodňéší peklo tehoto světa“. Jak jsme zmínili výše, podle Martínka se „dílo zdánlivě rozpadá v nesčetné mnoţství drobných obrázků, jakoby záznamů do kroniky dědiny, ale i přes tuto roztříštěnost a mozaikový postup má páteř a vnitřní dějový proud.“74 Všetička však tvrdí, ţe právě nekompozičnost nebo roztříštěnost díla je problémem Roku na vsi.75 V Přehledných dějinách literatury české si autoři také všímají, ţe „chybí jednotná umělecká kompozice.“76 Tím se zabývá i Sokol. Ten se však dívá na kroniku i jako na studijní materiál, ze kterého chce poznat „obraz národní duše“.77 Sokol se tedy nedívá na nekompozičnost díla, tak jako Všetička, jako na nedostatek kroniky. K tomuto 71

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 10–11. 72 DVOŘÁK, Karel. Úvod. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 8. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. s. 518. 73 SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1976, s. 71. 74 MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 34. 75 VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 51. 76 NOVÁK, Arne; NOVÁK, Jan V. Přehledné dějiny literatury české. 4. přeprac. a rozšíř. vyd. Brno: Atlantis, 1995. s. 774. 77 SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 144.

22

problému se vyjadřuje i Radko Pytlík, podle kterého kronika bez „hlavního hrdiny a souvislého děje je pruţnou formou, v níţ lze uplatnit jak kresbu výrazných charakterů, tak ryzost barev a plastičnost vidění přírody.“78 V díle, kde je tolik různých postav, povahově se od sebe lišících, je těţké zachovat jednotnou kompozici, především v kronice tak rozsáhlé, jako je Rok na vsi. Střídají se tu postavy a jejich osudy s popisem přírody a zvyků. Vyprávění můţe působit roztříštěně, ale v roli „spojnice“ kroniky tu působí postava Cyrila Rybáře, jak ho nazývá Všetička.79 Naopak Tomáš Kubíček tvrdí, ţe i přes to, ţe jsou v kronice postavy objevující se vícekrát, „nepředstavují spojovací komponent, který by opravňoval označit je jako ústřední postavy.“80 Protoţe Rybář prochází kronikou od začátku, vystupuje ve většině povídek a dílo je uzavřeno jeho smrtí,81 označujeme tuto postavu za spojnici, tak jako Všetička. Rybář navíc nesjednocuje pouze děj kroniky, ale má něco společného téměř se všemi ostatními postavami kroniky. Skutil si všímá, ţe oproti předchozímu dílu bratrů, Maryši, v Roku na vsi autoři téměř neřeší výrazné konflikty. Skutil se zaměřuje převáţně na sociální konflikty, za nejvýraznější konflikt povaţuje střet starosty Filipka s otcem dívky, kterou jeho syn Antoš přivedl do jiného stavu. Filipek nesouhlasil s tím, ţe by si jeho syn měl vzít dívku z chudé rodiny. Příběh, odehrávající se mezi Rybářem a Vrbčenou, Skutil nezařazuje mezi sociální konflikty. Přestoţe Vrbčena bydlí na Rasovisku, nepovaţuje ji za „typický model příslušníka chudých vrstev.“82 V kronice sice nenajdeme moc sociálních konfliktů, ale postava Cyrila Rybáře vytváří ostatní konflikty v celém Roku na vsi, ať uţ v rodině, nebo mezi dluţníky a věřiteli. Přestoţe ho hodně lidí litovalo, celá vesnice jeho vztah k Vrbčeně odsuzovala. Nejenom proto, jak se choval ke své rodině, ale hlavně z toho důvodu, ţe přicházel o peníze, ale převáţně i o peníze druhých, kteří mu půjčovali, nebo za něho ručili.

78

PYTLÍK, Radko. Vilém Mrštík: osud talentu v Čechách. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1989. s. 39. VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 200,5. s. 55. 80 KUBÍČEK, Tomáš. Alois Mrštík. Duha: informace o knihách a knihovnách z Jihomoravského kraje. 1991, roč. 5. s. 17. 81 Po kapitole „Zhaslé světlo“, kde přiváţejí mrtvého Rybáře do vesnice a probíhá jeho pohřeb, následují ještě dvě další kapitoly, „Lesní mše“ a „Po několika letech“, které jsou uţ jen hodnotící, kde se autoři loučí s Habrůvkou. 82 SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1976, s. 71. 79

23

Postavy Roku na vsi byly inspirovány skutečnými lidmi, Mrštíci nepopisovali pouze stav na vesnici konce 19. století, ale ukazovali především lid této doby. Jsou tu postavy vykreslené více a pak ty, co jsou vykreslené méně, například místní učitel. Postava učitele byla pravděpodobně méně vykreslena proto, ţe předlohou pro ni byl zřejmě sám autor. Sokol píše, ţe nejvýše v tomto díle staví „psychologické proniknutí lidu“, a tak by se podle této kroniky dal „vyanalizovat typický charakter našeho venkova.“83 Mrštíci všechny tyto lidi znali, jen jim v kronice změnili jméno a pokusili se zachytit co nejlépe jejich osudy. Pasáţ o „majstru pštrosovi“, ve které Mrštíci kritizují škatulkování postav v literatuře: Bůhví kde se berou a jak se vyvíjejí takové postavy. Jsou lidé, kteří si vymýšlejí pro ně všelijaké teorie, budují rámce, budují škatulky – ale koneckonců nijak se jim do nich vejít nemohou rozsochaté figury přírody, kaţdým svým pohybem i slovem rozráţející připravené a uţ hotové právě formulky. Jsou lidé, kteří si je vysvětlují všelijakými sociálními převraty, náhlými přerody státu, změnou společenského systému, zrušením roboty, nadbytkem svobody, svobodou zvůle, mravní zvrhlostí, uraţenou důstojností lidskou atd. atd., jak se všecky ty termíny jmenují, kterými tak duchaplně a zdánlivě tak hluboce okrašlují se mnozí, prý „filozoficky“ zaloţení lidé, tváříce se přitom (a co jiného jim zbývá?) tak bezpečně moudře, ţe se zdá a mnohým musí zdát (co zas těm jiného zbývá?), jak jsou chytří, jak vzdělaní a hlubocí – hlubocí (to je pravé slovo), kdyţ takovému „štrosu“ přišli na kloub.84

Autoři znali nejen dobře prostředí, ale rozuměli také obyvatelům Divák. Kaţdý den se s nimi setkávali a poznávali je. Nakonec se jim stali předlohou pro románovou kroniku. Mrštíci se snaţili zachytit opravdový ţivot. Proto má Rok na vsi svůj význam i jako dokumentární dílo, zachycující situaci na vesnici z konce 19. století. Janáčková se dívá na vypravěče jako na „činitele rozrůzněného hodnocení“. Jednou pouţívá tón humorný, jindy ironický, který střídá s váţným tónem nebo elegickým.

Přidává

ještě,

ţe

spojení

tohoto

vypravěče,

„vnímavého

pro

mnohorozměrnost a odstíněnost povah a ţivotních situací s obdivovatelem venkova je zdrojem uměleckého bohatství i čtenářského půvabu Roku na vsi.“85 Z díla vidíme, ţe autoři byli dobří pozorovatelé, jak uţ přírody a okolí, tak i lidských povah. To činí 83

SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 142. MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 254. 85 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 207. 84

24

z kroniky nejenom důleţité umělecké dílo, ale i podstatný historický materiál tehdejší doby. Podle Martínka je ţivot kraje zachycen v osudné hodině dvanácté, kdy přichází vlna nivelizující městské kultury splachující zbytky lidové svéráznosti. Kroje ustupují a dialekt se zabarvuje vlivem školy, je to doba, kdy se vytváří nový svět.86 Rok na vsi bratrů Mrštíků je významný proto, ţe se kronika „stala charakteristickým obrazem své doby, zobrazila výraznou ves, jeţ se stala typickou nejen svým svérázem, ale i událostmi kaţdodenního běţného ţivota a ty se mohly odehrát kdekoli na Moravě.“87 I sami autoři v poslední kapitole „Po několika letech“ přiznávají, ţe Habrůvka není na Moravě pouze jedna, všechny jsou si podobny jako „vejce vejci“, tyto nebo podobné události se tedy mohly stát kdekoliv jinde.

86

MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 33. 87 SKUTIL, Jan. Obraz Divák do konce první světové války. In ČAPKA, František… et al. . Diváky. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. s. 92.

25

4. RECEPCE POSTAVY CYRILA RYBÁŘE V Roku na vsi je jenom pár postav, o nichţ čteme v celém textu. Jednou z nich je starosta Habrůvky Filipek, dalšími jsou kovář Šafránek, kterému nikdo neřekne jinak neţ „majstr pštros“, krejčí Studýnka nebo „pan rechtor“. Nejvíce prostoru má ale postava místního obchodníka, hospodáře, nájemce obecní hospody a radního Cyrila Rybáře. Rybář byl totiţ „duše, obsah, tvůrce románu celé dědiny. (…) V Rybářovi ţila veliká síla a Habrůvka takového člověka nikdy předtím neměla a po něm mít uţ také nebude.“88 Provází kroniku hned od začátku. V Říjnu ho poznáváme („Rybář Cyril“) a v Srpnu sledujeme konec jeho tragického pádu (Srpen: „Hyeny“, „Zhaslé světlo“). O Rybářovi se dozvídáme prostřednictvím jeho úspěchů, ale v první řadě v souvislosti s jeho poměrem s místní „Messalinou“ Vrbčenou. Kdyţ se Rybář oţenil, měli se ţenou jen malou chaloupku a pracovali na panském poli. Neustále si pohrával s nápadem, ţe by si našetřil nějaké peníze, aby koupil putnu povidlí. Kdyţ se mu to konečně povedlo, díky své výřečnosti vše prodal a příští rok jiţ obchodoval se svým vlastním povidlím. Nakonec skupoval jakékoliv ovoce. Po pár letech si koupil větší dům. Celá Habrůvka nad ním ţasla: „Dnes Rybáře obdivovali, zítra se mu smáli, pozítří ţasli, ruce nad ním spínali, opovrhovali jím, a – neţ minul den čtvrtý, vznášel se Rybář před habrůvskými zraky jako nedosaţitelný idol rozumu a bezpříkladného hrdinství.“89 Brzy si otevřel obchod se smíšeným zboţím, stal se radním a následně mu bylo svěřeno obecní hospodářství. Postavu Cyrila Rybáře v Roku na vsi autoři sledují nejpodrobněji, především jeho vztah k Vrbčeně. Rybářův dramatický ţivot je plný zvratů znamenající jak změny k lepšímu, tak i postupnou ztrátu všeho, co svou pracovitostí získal. Na počátku své kariéry zaznamenával prakticky jen samé úspěchy, avšak brzy se jeho štěstí obrací. Osud Cyrila Rybáře zaujal nejenom autory románové kroniky, kteří byli inspirováni skutečnou osobou, ale zaujal i mnohé literární teoretiky. Téměř v kaţdé stati nebo recenzi pojednávající o Roku na vsi, můţeme přinejmenším nalézt zmínku o této nešťastné postavě.

88 89

MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 58. Tamtéţ, s. 58.

26

V této kapitole se budeme zabývat kritikami a recenzemi, přičemţ se zaměříme na to, jak se na postavu Cyrila Rybáře dívali jednotliví literární teoretici, jestli byla podle nich důleţitá, popřípadě jaký jí dávali význam v díle. Nejvíce se „kronikou moravské dědiny“ zabýval literární vědec a historik Jan Skutil. Na postavu Rybáře se zaměřil především ve své stati Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Zmínky o Rybářovi můţeme rovněţ nalézt v dílech Jaroslavy Janáčkové, Jana Friče, Karla Elgarta Sokola, Jiřího Matějčka, Františka Všetičky nebo Vojtěcha Martínka. Cyril Rybář je zajímavá postava svým dramatickým ţivotem, ale kromě toho i propracovaností. Skutil ve své stati Cyrila Rybáře označuje za psychologicky zajímavou postavu, jehoţ příběh autoři vyprávějí svým čtenářům od začátku manţelského ţivota po jeho konec. Rybář proţívá šťastné počátky podnikatelského a rodinného ţivota. Dále následují jeho zálety a potíţe s nimi spojené, obzvlášť finanční problémy a ztráta moci v obci. Mrštíci se nesoustředí jenom na jeho osobu, ale ukazují celou Rybářovu rodinu a vzájemné vztahy. Především vztah k jeho zeti, matce a manţelce. Vidíme jeho rychlý vzestup a následný pád.90 Získáváme tím popis postavy a osobnosti člověka, jenţ se vyvíjí. Ze začátku touţí po majetku a určité moci. Rybář se „rázem ocitl na stupni, kde přestává úsměšek a začíná strach a údiv.“91 Rybář je úspěšný a schopný podnikatel, jde o „komplikovanou povahu postavy, která se ekonomicky dovedla servat na počátku své působnosti i s venkovským ţidem (majitel prvního obchodu v Habrůvce) o přízeň odběratelů.“92 Z pracovitého muţe se však rychle stal ustrašený slaboch neustále naříkající nad nedostatkem peněz, který obelhával nejenom své věřitele, ale i celou rodinu. Největším pomocníkem se mu stal zeť Martin Krištof, manţel jeho nejstarší dcery Aneţky. Po několika exekucích si pronajal celé Rybářovo hospodářství, aby nemohlo přijít do draţby. Podle Skutila jsou v Roku na vsi dvě ústřední postavy – starosta Filipek a Cyril Rybář. Zabývá se tím, ţe „hlavní nosnou plochu románové kroniky Roku na vsi vytvářejí typičtí představitelé někdejší společenské smetánky moravského venkova

90

SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 161– 162. 91 MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 61. 92 SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 162.

27

devadesátých let, jako byli především starosta Filipek, dále pak nájemce venkovské hospody Cyril Rybář.“93 Rybář je však postava zajímavější a důleţitější.94 V kronice sledujeme Rybářovi úspěchy i neúspěchy, kterých je dostatek. Svým chováním ovlivňoval celou rodinu a blízké okolí. Oproti tomu Filipek je postava stálá, příliš se nevyvíjí, ve srovnání s Rybářem není tolik zajímavá. Je starosta Habrůvky, váţený občan, který by se měl chovat a rozhodovat moudře. Jeho jediným problémem je syn Antoš, jemuţ se příznačně říká „Satanáš“. Antošovi je věnována jedna povídka. Hned na počátku kroniky je odveden na vojnu. O jeho dalším osudu se dozvídáme jen z dopisů, z nichţ poznáváme, ţe se postupně uklidňuje. Ţivot Rybáře je tedy daleko dramatičtější ve srovnání s Filipkovým poklidným ţivotem, jehoţ jedinou starostí po odjezdu syna bylo pečovat o klid a pořádek v Habrůvce. V jiném článku Skutil povaţuje Rybáře i s jeho celou rodinou za osu, ke které se připojují příběhy ze ţivota moravské vesnice.95 Nemyslím si však, ţe by příběh Rybáře a jeho rodiny byl osou kroniky, navíc, ke které jsou ostatní příběhy připojeny. To by znamenalo, ţe by se kronika bez Rybáře neobešla, coţ není pravda. Rok na vsi by mohl být bez postavy Rybáře, přišel by tím sice o podstatnou a výraznou postavu, ale moţné by to bylo. Kronika by potom ztratila svoji dramatickou sloţku. Skutil se zabývá nejen literárním ztvárněním a vývojem Rybáře, ale i jeho lidským prototypem, totiţ opravdovou osobou, jeţ ţila v Divákách. Měl téměř totoţný ţivot s postavou, vytvořenou Mrštíky. Zároveň ve své práci „Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický“ píše, ţe Rybářův osud „nelze povaţovat rozhodně za typický model osudu příslušníka chudých vrstev, stejně tak ani milostné příběhy habrůvecké Messaliny – Vrbčeny (…).“96 Skutil popisuje, na základě dochovaných rukopisů a vydaných textů, přeměnu „ze skutečné

postavy

v literární

typ“.

Označuje

Rybáře

za

„nejen

jednu

z nejvýraznějších postav mrštíkovského Roku na vsi, ale i celé naší dokumentární

93

SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty. 1989, roč. 1986– 1988, s. 47. 94 SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 161. 95 SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 104. 96 SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1976, s. 71.

28

realistické literatury 90. let.“97 Rok na vsi není pouze kronikou, autoři se snaţili o realistické zachycení ţivota na moravské vesnici z konce 19. století. Z toho důvodu usilovali o reálné zachycení postav, které představovali opravdoví lidé, jeţ znali. Pokoušeli se zachytit jejich jedinečnost, to se jim povedlo také tím, jak ke svým postavám přistupovali. Nedívali se na ně, jako na vytvořené literární postavy, ale jako na skutečné a ţijící lidi. Ve všech Skutilových textech Rybář zůstává osobou v centru Roku na vsi. Přesto není hlavní postavou. I kdyţ ostatní postavy jsou většinou jenom epizodické, stále jsou důleţité pro kroniku a mají svůj význam. Například starosta Filipek, který se většinou objevuje jako vypravěč dřívějších událostí Habrůvky a jejích obyvatel. Dále rodina Kocmánkova, dříve velmi mocný rod, ale postupně, stejně jako Rybář, přišli o svoje postavení a majetek. Těmito a dalšími postavami kroniky se zaobírá Skutil ve své stati „Vedlejší hrdinové mrštíkovského Roku na vsi“, dále ve studii zařazené do souboru Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. Oproti Skutilovi, podle Martínka bychom jednotící linii měli hledat jinde „neţ v ústředním osudu jediného vyvoleného reka, kolem něhoţ by se ţivot ostatních přiřazoval jako doplňující doprovod: hrdinou je zde celá dědina, lidé i příroda. Mrštík kreslí velkou kroniku mravů a přírodních proměn.“98 Uţ jen podnázev díla „kronika moravské dědiny“ nám ukazuje, ţe nepůjde o příběh jedné postavy, ale o osudy více lidí, jeţ spojuje ţivot v určité lokalitě. Mrštíci se pokoušeli ukázat čtenářům ţivot na vesnici zachycený v určité době. Janáčková se o Rybářovi zmiňuje ve své knize Stoletou alejí, tak v předmluvě k Roku na vsi. Rybářův příběh povaţuje za „jediný souvislejší „román“, rozprostřený v díle od počátku do závěru (…), je to příběh vášně Cyrila Rybáře k Vrbčeně, a tato vášeň ničí i Rybářovu rodinu, i jeho samotného.“99 Janáčková se příliš nezabývá vývojem této postavy, podle ní je Rybář „předveden jako typ záporný, jako muţ, který

97

SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 163. MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 34–35. 99 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 206. 98

29

svým egoismem rozbije vlastní rodinu, a přivodí si zmarnění všeho, čeho se domáhal, včetně vlastního bytí.“100 Nemyslím si, ţe by autoři Rybáře popisovali jako zápornou postavu. Dělá sice mnoho chyb, avšak chování postav tu není posuzováno, ani chování Cyrila Rybáře. Názor autorů se objevuje především v pasáţích, kde kritizují „novoty“ z města. Patří mezi ně v první řadě karban, alkohol, povýšenecké panštění a samozřejmě i záletnictví.101 Nekritizují tedy své postavy, ale jejich špatné chování. Navíc Mrštíci nepopisují jen Rybářovy špatné vlastnosti. Ukazují čtenářům i jeho vlastnosti dobré, například jeho podnikavost, cílevědomost, pracovitost nebo odhodlání. Jak píše Jan Frič, autoři své postavy „kreslí klidně, objektivně, bez projevů opovrţení jejich lidskými chybami a neštěstím.“102 Podobně se vyjadřuje i Hana Voisine Jechová, ve své charakteristice Roku na vsi uvádí, ţe postavy „nejsou pojaty jako mravní vzory, nýbrţ jako bytosti chybující, vystavené různým pokušením a často jim podléhající.“103 I Sokol, jenţ byl blízkým přítelem obou bratrů, si všiml, ţe Rybářův příběh má v sobě „zárodky románové“, ale pouze děj odehrávající se mezi Rybářem a Vrbčenou. Ale tato část kroniky je „umělecky osamělá“.104 Je to podle něj jediná linie dějová v Roku na vsi. Sokol píše o Rybářovi jako o postavě vymknuté z habrůvského ţivota, zároveň je to postava, kterou autoři rozpracovali rozumově a více neţ ostatní postavy kroniky.105 Cyril Rybář je postava, na níţ je kladen důraz v kronice, také proto, aby varovala před následováním jejího osudu. V průběhu kroniky ztrácí vlastní vůli a kontrolu sám nad sebou, nedokáţe se tak vzepřít své milence, která ho vede k nešťastnému konci. I podle Všetičky má historie mezi Rybářem a Vrbčenou „povídkový aţ románový ráz“. Všímá si i toho, ţe příběh milenců je rozkouskován a rozdělen do vzdálených kapitol. Tím, ţe prostupuje celou kronikou, působí jako „návratný motiv“. Samotný Rybářův příběh Všetička označuje především jako syţetovou záleţitost neţ ţánrovou. Jeho osud tvoří „syţetové charakteristikon cyklu“. Jako syţetové 100

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 8. 101 MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 36. 102 FRIČ, Jan. Píseň jara a ţivota. Osvěta. 1920, roč. L, č. 1, s. 238. 103 VOISINE JECHOVÁ, Hana. Dějiny české literatury. Z francouzského originálu přeloţil a rejstříky sestavil Aleš Haman. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2005. s. 321. 104 SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 142. 105 Tamtéţ, s. 143.

30

charakteristikon nevidí pouze Rybářův příběh, ale i další neřesti, objevující se v Habrůvce, tedy i alkohol, karban nebo nerozumné hospodaření.106 Mrštíci ve své kronice chtěli poukázat na úpadek mravů ve vesnici, z toho důvodu je pochopitelné, ţe se problém alkoholu nebo nevěry stal charakteristickým pro dílo, přičemţ největšího podílu se dostalo právě postavě Cyrila Rybáře, která jediná z kroniky tvoří rozsáhlejší a uzavřený příběh. Jedním z důvodů, proč postava Rybáře stojí v popředí kroniky, je podle Skutila i jeho sociální postavení v obci. Z hlediska sociálního rozvrstvení, musely podle něj ekonomicky slabší postavy významově poklesnout proti postavě starosty nebo právě Cyrilu Rybářovi. To je podle Skutila způsobeno snahou o dokumentární a realistické úsilí pohledu na obec.107 Většina postav, které procházejí celým dílem, mají v Habrůvce moc nebo vliv. Například učitel, farář nebo rodina Marečkova. Zároveň je v kronice několik radních nebo členů obecního výboru, u nichţ se dozvídáme jenom jejich jméno. Potom je zde mnoho postav, jeţ neměly v Habrůvce moc ţádnou. Jsou to postavy většinou patřící k chudým obyvatelům obce, a tak je můţeme zařadit k postavám ekonomicky slabším. Jsou to například krejčí Studýnka, který ţije na Rasovisku v malém domě s dalšími dvanácti lidmi, stařeček Chalupa, jeden z nejstarších obyvatel, dále hajný Kuchyňka, anebo kovář „majstr pštros“. Matějček se ve svém textu dívá na Rybáře především z pohledu hospodářských úspěchů. Označuje ho za jediného „kladného hrdinu“ v ekonomice obce.108 Je jediný, kdo se snaţí o nějaký vzestup, ať uţ hospodářský nebo sociální. Ačkoliv je úspěšný, nemá zájem o rozšíření svého působení mimo Habrůvku. Nezájem o práci mimo rodnou ves, je podle Matějčka způsoben tím, ţe si Rybář dobře uvědomoval svoji nevzdělanost. Ani o kariéry svých dětí se příliš nestaral. Toto tvrzení dokazuje na problému, ţe jedna z jeho dcer stále chodila do místní jednotřídky, i kdyţ jí uţ bylo šestnáct let.109 Rybář nebyl nejstarostlivější otec, pokud šlo však o nejstarší dceru Aneţku, postaral se o ni velmi dobře. Provdal ji za vyučeného řeznického pomocníka, Martina Krištofa, který se 106

VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 53. 107 SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty. 1989, roč. 19861988, s. 48. 108 MATĚJČEK, Jiří. Rok na vsi. Slezský sborník. 1998, roč. 96 (54). s. 272. 109 Tamtéţ, s. 267.

31

„právě stal plnoletým a nevěděl honem, co se svými čtyřmi tisíci mateřského podílu si počít. – Toţ ţenit se.“110 Největší pozdviţení v Habrůvce Rybář způsobil svou smrtí. Před nešťastným koncem se snaţil ještě zachránit, ale ani starosta ani farář, které prosil, mu nemohli pomoci. Rok na vsi je zakončen Rybářovou sebevraţdou. Na pohřeb kromě manţelky a dcer nedošel nikdo jiný neţ pár ţebraček. Dokonce ani po smrti uţ s ním nechtěli mít Habrůvčané nic společného. Mrštíci se s ním v kapitole „Zhaslé světlo“ loučí těmito slovy: Jaký to byl člověk! Jakou silou zachvacoval kolem sebe vše, načkoliv pohlédnul! Krásnou budoucnost mohl zanechat sobě i svým, a zatím - - Dobře se říká: Na blátě začal, na blátě ţil, na blátě skončil. – Bůh mu dej odpočinutí věčné a zem budiţ mu lehoučká!111

Nakonec ještě připomněli, ţe i přes to, jak skončil, to byl schopný a šikovný člověk, který, kdyby chtěl, mohl dosáhnout velkých úspěchů. Loučí se s ním s prosbou a modlitbou. Znovu tu můţeme vidět, ţe Rybář není vykreslen jako záporná postava, coţ jsme si popsali výše. Podle Sokola jde Rybář za „osudem dobře zřeným, jde fatalisticky, pouze poslední ránu nedovede přijmout oddaně, vzepře se a hyne raději vlastní rukou, neţ by se sklátit dal.“112 Je pravda, ţe na konci kroniky uţ svému osudu nevzdoroval. Sice běhal od notáře k advokátovi, za věřiteli, ale všichni před ním zavírali dveře. Rybář si sám dobře uvědomoval, ţe tentokrát mu není pomoci. Rozhodl se tedy tuto nesnáz vyřešit dobrovolným odchodem, kterým nejenom své rodině ještě více přitíţil. Všetička se dívá na konec Roku na vsi, jímţ myslí smrt Rybáře, jako na „mortální finále“. To přirovnává k výjevu s poţárem, kdy se nádeníci mstí správci a zapálí mu stohy. „Jeho intenzita je dána jednak tím, ţe Rybářův osud jako nějaká spojnice prochází celým dílem, jednak potom tím, ţe jeho konci věnují bratři Mrštíkové celé dvě kapitoly.“113 Obě příhody jsou na samém konci kroniky, ale liší se především tím, ţe Rybářovu smrt očekáváme, oproti tomu poţár zaloţený nespokojenými 110

MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 70. Tamtéţ, s. 439. 112 SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 143–144. 113 VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 55. 111

32

nádeníky, takţe jakási vzpoura v Habrůvce je překvapivá. Tím, ţe Rybářův konec je tu nevyhnutelný, přidává jeho osudu na intenzitě a síle příběhu. „Jediný podnikavec s ambicemi přesáhnout Habrůvku a prosadit svou individualitu navzdory své vsi je tak ve světě Mrštíkovy vesnické kroniky souzen a odsouzen.“114 Cyril Rybář je nejzajímavější postava Roku na vsi. Poznáváme ho jako pracovitého člověka, který se dokázal vlastní pílí vypracovat, přesto však příběh opouští na pokraji bídy.

114

JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 206.

33

5. POSTAVA CYRILA RYBÁŘE V ROKU NA VSI BRATŘÍ MRŠTÍKŮ 5.1 CYRIL RYBÁŘ Cyril Rybář je habrůvský obchodník, nájemce obecní hospody a radní, který se zároveň stará o svoje rozlehlé hospodářství. Takto bychom mohli definovat postavu Rybáře. V Roku na vsi zastává různé role – kromě hospodského nebo radního, má také roli otce, manţela, syna, milence apod. V rámci literárního díla plní funkci dramatického prvku, a to především v souvislosti s jeho milenkou, místní „Messalinou“ Vrbčenou. Podle Skutila se děj vyprávění kroniky soustřeďuje kolem ústředních postav Roku na vsi,115 kterou postava Cyrila Rybáře určitě je. O většině ostatních postav se dočítáme jen v „epizodických příbězích“, dozvídáme se o nich jen „jednorázově“. Mrštíci v osudu Cyrila Rybáře viděli výjimečný příběh, a proto věnovali této postavě největší část ve své kronice. Rybářem se zabývá jedna z nejrozsáhlejších povídek Roku na vsi, „Rybář Cyril“ z říjnového cyklu. Vypravěč ho krátce představí a my se dočítáme o jeho ţivotě od doby, kdy se oţenil, jak postupně zbohatnul a získával moc. Vypravěč líčí čtenářům Rybářův ţivot do konkrétního bodu, jsou to informace, které předcházely právě onomu roku na vsi. Autoři v kronice pouţívají jak promluvy vypravěče, tak i dialogy mezi postavami. Další události se později dozvídáme více z promluv postav, protoţe Cyril Rybář je časté téma mezi ostatními obyvateli vesnice, „jen o Rybářovi se mluvilo v černé hodince, (…) ţenské s draním peří draly Rybáře, drhly podlahu a s podlahou drhly Rybáře, líčily zdi a na zdi malovaly i jeho.“116 V průběhu Roku na vsi jsou Rybářovi věnovány další kapitoly, především prosincové („Rybářovy spády“, „Amerika“, „Světlo“) a srpnové („Hyeny“, „Zhaslé světlo“). Rybářovu povahu poznáváme z jeho jednání. Co se však z kroniky nedovídáme, je Rybářův vnější popis. Tak jako je Rybář ústřední postavou Roku na vsi, byl také „duše, obsah a tvůrce románu celé dědiny.“117 Mrštíci ho tedy sami označují za tvůrce příběhu v kronice. To, ţe i pro Mrštíky byl důleţitou postavou, můţeme vidět i z označení Rybáře za „světlo“ 115

SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty. 1989, roč. 19861988, s. 41. 116 MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi I. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 58. 117 Tamtéţ, s. 58.

34

v titulech dvou kapitol. V kapitole „Světlo“ se dozvídáme o návratu Rybáře domů po několika dnech, kdy si Habrůvka myslela, ţe utekl s Vrbčenou do Ameriky. Kapitola, pojednávající o Rybářově sebevraţdě, popisující konec jeho ţivota je pojmenovaná „Zhaslé světlo“. V kronice zemře více postav neţ jen Rybář, ţádná však není tolik významná, jako místní hospodský. Mrštíci Rybáře jako jedinou postavu, která zemřela, nechali stále „uprostřed dění“. Na jeho smrt uţ předem poukazují prostřednictvím Rybářovy stařenky, která svého syna viděla celého černého, i kdyţ ještě nevěděla, co to znamená. S další „předpovědí“ o smrti Rybáře přichází ponocný z Habrůvky, jehoţ ve snu sám Rybář prosil, aby ho odvázal a nenechával v lese. Obě tyto postavy označuje Všetička za „anticipační postavy“. Vyprávění snu ponocného je ještě umocněno vypravěčovým popisem vzhledu a chováním ponocného.118 Po té, co dovezli Rybářovo tělo z lesa do vesnice, se i tak děj točí stále okolo něj. Můţeme tu tedy vidět výjimečnost této postavy, Rybářovi je věnována kapitola i po jeho smrti, coţ u ostatních postav nenajdeme. 5.2 RYBÁŘ A RODINA O Rybářově manţelce se toho moc nedozvídáme. Autoři nás zavádí i do úplného soukromí, k tichým, smutným rozmluvám, kde ukazují Rybářovu bezohlednost. Autoři popisují, jak Rybář měnil hlas, kdyţ svoji manţelku uklidňoval, najednou mluvil „tichým mazlivým“ hlasem. Autoři se u této postavy zaměřili i na hlas, který odpovídá povaze postavy: „jeho úhořovitá povaha vyklouzla kdekomu z rukou.“119 Dokázal se dostat z mnoha potíţí, k tomu vyuţíval i změnu hlasu, jímţ tiše uklidňoval manţelku. Mrštíci u této postavy pracují nejen se slovy, ale zároveň i se způsobem mluvy, coţ najdeme jen u Rybáře. Rybář „byl tak bezohledný ke svým dětem, ţe ani pohled na bezbranné tříleté jeho vlastní dítě nebyl sto přimět jej k tomu, aby ukončil svůj vztah k ţeně, která jej i jeho rodinu plně vysávala.“120 Ani Rybářovy děti nezůstaly ušetřeny rodinné ostudy. Alois Mrštík byl učitelem, proto chtěl v kronice také ukázat vliv těchto událostí na děti. Na vesnici v 19. století byla situace o to horší, ţe se v ní ţilo jako v uzavřené komunitě. Dočítáme se, ţe z Habrůvky občas někdo odjel do Brna, popřípadě do Vídně za prací 118

VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce. 1. vyd. Klatovy: Městská knihovna, 2005. s. 52. 119 MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi I. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 64. 120 SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 162.

35

nebo obchodem, ale většina obyvatel zůstávala po celý rok ve vesnici a i po celý svůj ţivot. Poslední postavou z Rybářovy rodiny je jeho matka, Mrštíci ji označují jako Rybářovu stařenku. Je jí věnována lednová povídka „Trpké stáří“ a z červnového cyklu část kapitoly „Z týdne před svatým Jakubem“ nazvaná „Rybářova stařenka“. 5.3 RYBÁŘ A VRBČENA 5.3.1 Vrbčena S postavou Vrbčeny se setkáváme hned v první kapitole kroniky. Seznamujeme se s ní jen letmo, ale způsobem, jakým se o ní dočítáme nejvíce – z rozmluvy mezi obyvateli Habrůvky a v souvislosti s Rybářem. Vrbčeně patří dvě říjnové kapitoly, první nazvaná „Messalina“ a druhá následující „Messaliny poslední dílo“. Do Listopadu je zařazena povídka „Útrapy Vrbčeny“, která pokračuje v povídce „Našla se“. Z kroniky získáváme vcelku dobrou představu o jejím vzhledu. Především na začátku, ale i později z popisů ostatních postav. Tím se od Rybáře výrazně liší, protoţe o jeho vzhledu se nic nedozvídáme, i kdyţ je to postava, jíţ je věnována největší pozornost. Mrštíci se zevnějškem svých postav příliš nezabývali, ale o téměř kaţdé významnější postavě získáváme aspoň matnou představu o vzhledu, kromě Rybáře. Dalším rozdílem odlišujícím tyto dvě postavy, je pouţití přímé řeči. Zatímco Rybář často s někým mluví a jeho přímých řečí je v textu dost, Vrbčena v kronice nepromluví ani jednou, nespatříme tu ţádnou její přímou řeč. 5.3.2 Vztah Rybáře a Vrbčeny Vyprávění o milencích začíná hned na počátku kroniky. Tento milostný příběh prochází celou kronikou. Poměru Cyrila Rybáře a Marie Vrbkové nechybí dramatičnost, podle Sokola je příběh odehrávající se mezi milenci jediná osamělá linie kroniky mající v sobě zárodky románu.121 Otázkou je, zda by Rok na vsi byl stále tak působivým dílem, kdyby se Rybář se svými problémy vypořádal a nespáchal sebevraţdu. Tragický Rybářův osud završuje dramatický průběh jeho vztahu s Vrbčenou, ke kterému spěje téměř od začátku, nešťastný konec je tu nevyhnutelný. A nejen za Rybářova ţivota, ale i po jeho smrti autoři nechávají Vrbčenu se svým milencem spojenou, a to tak, ţe kdosi z vesnice ji v noci chodil strašit a předstíral, ţe je Rybářem.

121

SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská. 1905, roč. 1, č. 6, s. 142.

36

5.4 RYBÁŘ A FILIPEK 5.4.1 Filipek Starosta Filipek patří k dalším postavám, které se objevují hned v úvodní kapitole a procházejí kronikou aţ do konce. K takovým postavám patří především Rybář, dále Vrbčena nebo Filipkův syn Antoš, i kdyţ o něm se dozvídáme jen prostřednictvím dopisů, které píše z vojny. Všechny tyto postavy mají vlastní kapitolu, kromě starosty Filipka. Nejvíce se o něm a jeho rodině dočítáme v kapitole věnované jeho synovi, jde především o povídku „Satanáš“, ale také část předcházející kapitoly „Na vojnu“. Ani o Antošově matce, pravděpodobně první manţelce Filipka, se nic nedozvídáme. Vychovala ho nevlastní matka, zřejmě tedy druhá ţena starosty. Mrštíci jakoby o něm nechtěli nic říct, dokonce i jeho křestní jméno se dozvídáme jen náhodou z dopisu. Kdyţ Antoš přivede do jiného stavu uţ druhou dívku, chce se její otec s Filipkem domluvit na svatbě, ale Filipek o tom nechce ani slyšet. „Starosta Filipek se jako člověk během jednotlivých povídek Roku na vsi vyvíjí – od neústupného sedláka, plně si vědomého své velké moci v obci k mírnějšímu; mizí rysy jeho furiantství.“122 Furianství, které můţeme charakterizovat slovy: „pýcha, domýšlivost, nafoukanost nebo umíněnost“123 u Filipka můţeme nalézt. Postupem času však tyto rysy opravdu mizí. Filipek se stává klidnějším a mírnějším neţ dříve. Obezřetný

a

váţený

starosta

Habrůvky se tak v kronice stává protipólem vlastního syna, přezdívaného „Satanáš“. Podle Skutila byla další z Filipkových „charakterových vlastností příliš velká duševní závislost na názorech cizích vzdělanějších osob, sám byl lehce zvládnutelný farářem nebo učitelem.“124 Filipek si váţil jak místního faráře, tak i učitele, váţil si samozřejmě i jejich názorů, závislý však na nich nebyl. Kdyţ se potřeboval s někým poradit, šel vţdy za člověkem, který rozuměl problému, který Filipek řešil. Jejich rady ho určitě ovlivnily, ale nakonec se vţdy dokázal rozhodnout sám.

122

SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. In Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. 1 . vyd. Blansko, 1976, s. 78. 123 Slovník spisovného jazyka českého online . Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, 2011. cit. 18. dubna 2012 . Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/ 124 SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. In Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. 1 . vyd. Blansko, 1976, s. 78.

37

5.4.2 Srovnání Rybáře a Filipka Hospodský Rybář a starosta Filipek jsou dvě rozdílné postavy, zřejmě bychom v kronice nenašli jiné postavy, které by se od sebe tolik lišily. Přesto u nich můţeme najít i něco společného, nebo přinejmenším něco, co je spojuje. Jako „typičtí představitelé někdejší společenské smetánky moravského venkova devadesátých let“125 stojí v popředí kroniky, kaţdý však dostal od autorů jinou roli. Filipek je postava klidná a váţená, plní funkci starosty, má v obci moc a chová se podle toho. Jak jiţ bylo zmíněno, Filipek se s postupem času stal mírnějším. Jeho „společenské postavení je silně otřeseno chováním syna Antoše,“126 ten se však s narozením dcery Toničky a odjezdem na vojnu zklidňuje. Vedle toho Rybář má roli dramatické sloţky v kronice. Na této postavě není nic klidného, Rybář pořád někam jezdil, sháněl zboţí do obchodu, jezdil za notáři, obchodoval, apod, Rybář je postava stále neklidná. Filipkovy poměry se nijak nemění, starostou zůstává po celou dobu kroniky, aţ v poslední kapitole „Po několika letech“ se dozvídáme, ţe o post starosty ho někdo připravil, ale to se stalo později, takţe v onom roce, kterému jsme jako čtenáři „kroniky moravské dědiny“ svědky, zůstává jeho postavení v obci stále stejné. Oproti tomu Rybář v průběhu kroniky bohatne, stává se radním, hospodským, následně přichází jak o moc v obci, tak o majetek v exekucích. Tak jako u Vrbčeny, i u Filipka se dozvídáme něco málo o jeho vzhledu, i kdyţ méně neţ u Vrbčeny. Tím se tedy také liší od Rybáře, o jehoţ vzhledu se nedočteme nic. Postavy mají pravděpodobně také podobný věk, který tak více zdůrazňuje jejich rozdílné osudy a povahy. Jsou to nepochybně dvě výrazné postavy kroniky, podle Skutila jsou právě dvě ústřední postavy Roku na vsi Filipek s Rybářem,127 ale Rybář je postava, která čtenáře zaujme více. Je vykreslenější, například tím, ţe se autoři věnovali i jeho hlasu, jak bylo zmíněno výše.

125

SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty. 1989, roč. 19861988, s. 47. 126 SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. In Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. 1 . vyd. Blansko, 1976, s. 78. 127 SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava. 1974, roč. 10, s. 161.

38

6. ZÁVĚR Diplomová práce je zaměřena na kroniku Rok na vsi bratrů Mrštíků a na její postavu Cyrila Rybáře. Rok na vsi jsme nejdříve zařadili k ţánru románové kroniky, následně jsme se věnovali její recepci. Od prvního vydání kroniky do dnešní doby bylo napsáno mnoho prací zabývajících se „kronikou moravské dědiny“, nejdříve jsme studie seřadili chronologicky, abychom mohli zhodnotit, jak bylo dílo přijímáno kritikou, popřípadě zda se přijetí kroniky nějak vyvíjelo. Z kapitoly můţeme vidět, ţe se hodnocení neměnilo. Tato kronika byla přijímána kladně a to platí dodnes. Následně jsme se zaměřili na vybraná témata v kronice, jako je role přírody, ničivý vliv města na Habrůvku, dokumentárnost Roku na vsi nebo vypravěče, přičemţ jsme zohlednili současný stav bádání. Předmětem práce bylo popsat vývoj postavy Rybáře, jeho vliv na ostatní postavy kroniky a ukázat roli této postavy v rámci Roku na vsi. Rybář je významná postava v kronice, a to proto, ţe prochází celou kronikou, má několik vlastních kapitol a je nejpodrobněji zachycená. Víme o Rybářově minulosti, současném stavu, o jeho rodině, poznáváme jeho povahu, jediné co nám chybí, je jeho vzhled. Rybář je postava, která zůstává stále v centru dění a událostí v kronice. Přes to se mnozí teoretikové, kteří se zaměřili na postavu Rybáře, neshodují ve svých názorech, jako například Martínek, který tvrdí, ţe linii díla bychom neměli hledat v „ústředním osudu jediného vyvoleného reka,“128 ale podle Skutila je osou kroniky Rybář i s celou rodinou, ke které se připojují ostatní příběhy kroniky.129 Ukázali jsme si, ţe Rybář je důleţitou postavou v tomto díle, přesto by bez ní Rok na vsi mohl stále fungovat jako hodnotná kronika zachycující ţivot na moravské vesnici z konce 19. století. Jak můţeme vidět na Rybářových ţivotních zvratech nebo ve srovnání s postavou místního starosty, Rybář plní roli dramatické sloţky v kronice. Postava Rybáře se tak stává také důleţitým prvkem, proč je Rok na vsi kronikou románovou. Cyrila Rybáře si všimlo mnoho literárních teoretiků. Uţ ve studii z roku 1903 se objevuje zmínka o Rybářovi a první náznak o významu této postavy najdeme jiţ ve studii z roku 1904. Bakalářská práce tedy funguje také jako shrnutí dosavadního stavu

128

MARTÍNEK, Vojtěch. Dílo i význam Aloise Mrštíka. In Alois Mrštík. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. s. 34. 129 SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 104.

39

ve výzkumu této postavy. Navíc velké mnoţství prací, které Rybáře hodnotí, je dalším ukazatelem toho, jak je tato postava v Roku na vsi podstatná.

40

7. POUŽITÁ LITERATURA Primární literatura MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi: kronika moravské dědiny. Medailón o autorech napsala Jaroslava Janáčková. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. Sekundární literatura Alois Mrštík: člověk a dílo. Uspořádal a vypravil Adolf Veselý. Vyškov: František Obzina, 1925. Dějiny české literatury III: literatura druhé poloviny 19. století. Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. Dějiny české literatury IV: literatura od konce 19. století do roku 1945. Hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-48-3. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce, osobnosti, základní pojmy. Ansgar Nünning (editor německého vydání). Jiří Trávníček a Jiří Holý (editoři českého vydání). 1. vyd. Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-170-4. α. Krásná kniha: glossy k Roku na vsi od Aloise Mrštíka. In Máj. Praha: Nakladatelské druţstvo Máje, 1903, s. 403–405. BURIÁNEK, František. Česká literatura první poloviny XX. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1981. ČERVENKA, Miroslav. Významová výstavba literárního díla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. ISSN 0567-8269. DVOŘÁK, Karel. Úvod. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi: kronika moravské dědiny. 8. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. FOŘT, Bohumil. Literární postava: vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008. ISBN 978-80-85778-61-8. FRIČ, Jan. Píseň jara a ţivota: k novému vydání Roku na vsi. Osvěta: listy pro rozhled v umění, vědě a politice. 1920, roč. L, č. 1, s. 232–239. GALÍK, Josef … [et al.]. Panorama české literatury: literární dějiny od počátků do současnosti. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. ISBN 80-85839-04-0. HAMAN, Aleš. Trvání v proměně: česká literatura devatenáctého století. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007. ISBN 978-80-86078-71-7. HODROVÁ, Daniela. …na okraji chaosu…: poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-140-1.

41

HÝSEK, Miloslav. O Josefu Holečkovi. O bratrech Mrštících: dva proslovy. Praha: Národní rada česká, 1941. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois a Vilém Mrštíkové. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi: kronika moravské dědiny. 11. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Český román sklonku 19. století. 1. vyd. Praha: Academia, 1967. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Komentář. In MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi: kronika moravské dědiny. Text edičně připravil Vlastimil Válek. Komentář napsala Jaroslava Janáčková a Vlastimil Válek. V České kniţnici 1. vyd. Brno: Host, 2011. ISBN 978-80-7294-563-4. s. 411–430. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Stoletou alejí: o české próze minulého věku. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Románová kronika. Čtenář: měsíčník pro práci s knihou. 1990, roč. XXXXII, s. 270–272. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk a nářečí v Mrštíkově Roku na vsi. In GRUND, Antonín; KURZ, Josef; KELLNER, Adolf. Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi. Brno: Slovanský seminář Masarykovy univerzity, 1948, s. 186–193. JUSTL, Vladimír. Bratři Mrštíkové. Bibliografii sestavil Emanuel Macek. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1963. KUBÍČEK, Tomáš. Alois Mrštík. Duha: informace o knihách a knihovnách z Jihomoravského kraje. 1991, roč. 5. s. 16–17. LEHÁR, Jan; JANÁČKOVÁ, Jaroslava; HOLÝ, Jiří … et al. . Česká literatura od počátků k dnešku. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8. MÁCHAL, Jan. O českém románu novodobém. 2. změněné a doplněné vydání. Praha: Josef Springer, 1930. MATĚJČEK, Jiří. Rok na vsi: sonda sociální situace na jihomoravské vesnici v poslední čtvrtině 19. století. Slezský sborník. 1998, roč. 96 (54), s. 264–284. MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669-X. NOVÁK, Jan; NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno: Atlantis, 1995. ISBN 80-7108-105-1. OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3. M–Ř, Sv. I, M–O. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3.

42

OŠMERA, Josef. Úvod. MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi: výbor pro školní i domácí četbu. Upravil Josef Ošmera. 2. vyd. Praha: Novina, 1941. POSPÍŠIL, Ivo. Labyrint kroniky: pokus o teoretické vymezení žánru. 1. vyd. Brno: Blok, 1986. PYTLÍK, Radko. Vilém Mrštík: osud talentu v Čechách. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1989. SKUTIL, Jan. Dílo Aloise a Viléma Mrštíkových. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1968. s. 14–23. SKUTIL, Jan. Obraz Divák do konce první světové války: na pozadí mrštíkovského Roku na vsi. In ČAPKA, František … et al. . Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987, s. 81–104. SKUTIL, Jan. Postava Cyrila Rybáře z Roku na vsi bratří Mrštíků. Jižní Morava: vlastivědný sborník. 1974, roč. 10, s. 161–166. SKUTIL, Jan. Rok na vsi jako problém ediční a literárněgenetický. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. Blansko, 1976, s. 3–80. SKUTIL, Jan. Vedlejší hrdinové mrštíkovského „Roku na vsi“. Od Hradské cesty: prameny k dějinám a současnosti Žarošic a okolí. 1989, roč. 1986 – 1988, s. 47–55. SKUTIL, Jan. Vyústění moravské kronikářské tradice v mrštíkovském Roku na vsi. Vlastivědný věstník moravský. 1976, roč. XXVIII, s. 101–105. SKUTIL, Jan. Z mrštíkovského archívu literárního. Vlastivědná ročenka Okresního archívu Blansko. 1972, s. 49–56. SOKOL, E. Al. Mrštíkův „Rok na vsi“. Lidová revue Moravsko-slezská: časopis věnovaný otázkám Moravy a Slezska. 1905, roč. 1, č. 6, s. 141–146. ŠALDA, F. X. Duše a dílo: podobizny a medailony. 6. vyd. K tisku připravil Felix Vodička. Praha: Melantrich, 1950. ŠALDA, F. X. Moderní literatura česká. Praha: Grosman a Svoboda, 1909. ŠALDA, F. X. O předpokladech a povaze tvorby: výbor z kritického díla. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1978. ŠKRABALOVÁ, Marie. Alois Mrštík: 14. 10. 1861–24. 2. 1925. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1986. VOISINE JECHOVÁ, Hana. Dějiny české literatury. Z francouzského originálu přeloţil a rejstříky sestavil Aleš Haman. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2005. ISBN 80-7319-031-1.

43

VŠETIČKA, František. Rok na vsi bratří Mrštíků. Perla v hrubé kazajce: sborník příspěvků z konference věnované drobné české próze druhé poloviny 19. století. Uspořádal Viktor Viktora, Milena Hálková, Magda Šrajbová. Klatovy: Městská knihovna, 2005. ISBN 80-239-5468-7. s. 51–55.

44