Podrobná historie Šanova Název obce a jeho pravopisná podoba se v průběhu staletí postupně měnil. Původně Schonob (1261) přes Schonov (1361), Ssanow (1522), Schanow (1720), Šanow (1846), Šánov (1872) až k dnešnímu Šanov ( od roku 1881). Jako německého ekvivalentu bylo používáno Schanow nebo Schanov, za protektorátu pak Schönau. Název Šanov zřejmě pochází od „šancí" (pozorovatelen), budovaných v blízkosti obce na hranicích s Uhrami, odkud se do vnitrozemí oznamoval nepřítel. Německý ekvivalent se vykládá jako zkomolenina německého „schöne Aue" (pěkná louka). První písemná zmínka o Šanovu je z roku 1261, kdy byla vesnice darována s jinými osadami purkrabím na brumovském hradě panem Smilem ze Střílek, za souhlasu krále Přemysla Otakara II., cisterciánskému klášteru Smilheim (Rosa Mariae) ve Vizovicích. Píše se zde: „Schonow quoque villam in terminibus Hungarorum sitam.“ (Codex dipl. Moraviae III. 316) – „Šanov leží na hranicích Uhrův“. Příslušníci zlínsko – světlovské větve mocných Šternberků ve spojení s pány z Kravař zabrali koncem roku 1355 vizovickému klášteru osm a půl vesnice. Tím se také Šanov dostal do rukou pána na Starém Světlově, kterým byl Aleš ze Šternberka. Tehdy se rozhořel prudký konflikt, který se dostal roku 1361 k rozsouzení až k samotnému papeži do Avignonu. Papežským vlivem s ochranou moravského markraběte Jana se roku 1367 stalo narovnání prostřednictvím litomyšlského biskupa Aleše ze Šternberka. Páni Albert a Vilém ze Šternberka se zavázali, že již zanechají všeho hněvu a rozhořčení proti opatu a konventu. Mezi vesnicemi, které měly být klášteru zase vráceny, byl i Šanov. Na počátku 15. století byl tedy Šanov znovu vrácen vizovickému klášteru. Na samém počátku husitské revoluce v roce 1418 přívrženci kalicha dobyli klášter cisterciáků ve Vizovicích a prudkost jejich útoku zřetelně svědčila o síle a radikálnosti husitů. Klášter byl vypleněn ještě v roce 1424 a to bylo předzvěstí nezadržitelného úpadku, jemuž se konvent snažil čelit častějším odevzdáváním svých vesnic do zástavy. Po skončené husitské válce jen živořil, nikdy už nenabyl síly k obnově a v polovině 80. let 15. století zanikl. Husitskými bouřemi a zmatky z toho povstalými vznikli loupeživí rytíři (Pankrác ze sv. Mikuláše na Slovensku a Balšán, majitel hradu Sehrad), kteří přepadali statky svých slabších sousedů a jejich poddané olupovali. Jejich řádění velice škodilo také vizovickým poddaným, a proto moravští stavové odkoupili roku 1449 od obou majetek a se zemí srovnali hrady Světlov i Sehrad. Loupeže těchto rytířů byly také asi příčinou, že v roce 1442 Šanov zastavil opat jménem Martin panu Janovi z Popova Kře a jeho dědicům za 40 uherských zlatých. Podmínkou bylo, že Jan ponechá poddaným jejich dosavadní práva a pustá místa opět osadí. V držení Popovských zůstal Šanov až do konce 15. století s výjimkou období okolo roku 1481, kdy jej Jan z Vlachovic se svým společníkem Markvartem z Honbic a na Ořechově načas připojili (ale jen zástavně) ke svému vlachovickému statku. Roku 1495 do Šanova vpadli ozbrojenci z brumovského hradu, zplenili šanovskou rychtu a dobyli opevněný srub, zajali Martina z Popova Kře a odvedli na hrad Brumov. Martin byl drobný šlechtic, syn Jana z Popova Kře, který držel dědičně část brumovského majetku, za což byl vázán určitými povinnostmi, například vojenskými. Držel též zástavní Šanov, který patřil vizovskému pánu Bočkovi z Kunštátu. Sílící roztržka s brumovskou vrchností, které se popovský vladyka vzepřel tvrzením, že není manem jejího rodu, ale pouze markraběcím, však skončila tímto násilným zásahem. Toho roku se pak vrátil Šanov k vizovskému panství, jehož součástí byl dalších padesát let. Roku 1532 po Bočkovi Kunovi z Kunštátu je na vizovickém klášteře Smilheim Zikmund Kuna z Kunštátu a mezi vesnicemi patřícími vizovskému klášteru se uvádí i Šanov.
Roku 1539 Šanov drží Libuše z Lomnice, manželka Bedřicha ze Žerotína Roku 1544 hrozil vpád tureckých vojsk na Moravu. Tomuto smrtelnému nebezpečí bylo zapotřebí aspoň částečně čelit. Byl rozšířen a opevněn brumovský hrad. U prastaré cesty, která vycházela z Trenčína přes Dolní a Horní Súču, Trnávku, nad níž se přehoupla přes hřeben Bílých Karpat a v šanovských lesích proťala uhersko – moravskou hranici, byla vybrána místa, kde muži konali pozorovatelskou službu. U Šanova to byly „Bašta" a „Šance". Odtud ohněm, dýmem a střelbou oznamovali blížícího se nepřítele. Pozůstatky pevnůstky Bašta se dnes nachází v lese. Přece však byl Šanov roku 1549 (int. 1551) od vizovického panství odtržen, tentokrát již natrvalo. Tehdy Zikmund Kuna z Kunštátu prodal Václavovi z Boskovic celé panství vyjma právě Šanova a pustého Hrozenkova. Tyto koupil Burian z Vlčnova, který však v listopadu téhož roku umírá. Ve své poslední vůli opomíjí své tři dcery a celé panství odkazuje svému švagru Hynku Bilíkovi z Kornic a na Veselí. Šanov pak sdílel osudy tohoto panství nepřetržitě po tři staletí až do zrušení poddanství roku 1848. V roce 1551 byl pustý Šanov znovu osazen, v literárních pramenech je zmínka o starobylé pusté tvrzi. Po smrti Hynka Bilíka z Kornic se Hynkovi synové vzdali patrně roku 1552 celého panství (tedy i Šanova) ve prospěch Kateřiny z Vlčnova, prostřední dcery Buriana z Vlčnova. Kateřina, která neměla syny, postoupila rozsáhlé panství kolem roku 1563 synu své sestry Fridrichovi Tetaurovi z Tetova, který po svém otci Václavovi Tetaurovi (sídlil na malenovickém hradě) zdědil také lenní práva k Sehradicím. Když v roce 1577 zemřel Fridrich bezdětný, zdědil všechny jeho statky mladší bratr Burian. Burian Tetaur ani jeho synové Václav a Vilém nebyli dobrými hospodáři a museli postupně rozprodat všechny statky rozsáhlé rodové državy. Svým poddaným Tetaurové však upravili a přesně vymezili robotní poměry, poskytli jim i značných výhod při pastvě dobytka a v užívání panských lesů pro těžbu palivového i stavebního dříví. Za jejich přispění byl mimo jiné v Pitíně postaven nový kostel a na místě pusté osady Vasily založili roku 1584 Nový dvůr (vasilský dvůr), na němž robotovali i poddaní z Hostětína, Pitína, Petrůvky a Šanova - vasilské léno. Hrad Nový Světlov nad Bojkovicemi a všechny vsi, které k němu patřily, včetně Šanova, prodal Václav Tetaur roku 1594 Janu Jetřichovi z Kunovic, který byl vůči poddaným velmi přísným. Poddaní s ním vedli spor, že je nutí vězením a jinými tresty k velkým robotám. Soud rozhodl ve prospěch poddaných a ponechal jim privilegia a výsady nabyté od Tetaurů. Také všechny dluhy, které mezi poddanými Tetaurové zanechali, byl nucen Jan Jetřich zaplatit. Jan Jetřich postupuje panství roku 1598 své sestře, provdané za Zdeňka Žampacha z Potštejna výměnou za její hranické panství. Nový majitel Zdeněk Žampach byl velkým bezohledným despotou a tyranem poddaných. Za jeho vlády byla sepsána roku 1598 Registra purkrechtní, kde jsou uvedeny všechny důchody světlovských majitelů a povinnosti poddaných. Registra purkrechtní jsou prvním jmenovitým seznamem 22 poddanských vsí světlovského panství. Tuto přesnou evidenci zavedl Žampach proto, aby nemilosrdným a bezohledným způsobem vymáhal platy a dávky poddaných. Registra uvádí v Šanově 25 usedlostí - 18 půllánů, 3 podsedky, 2 mlýny, panský šenk a fojtství. Šanov měl výsadu spravovat sirotčí peníze, mít je uschovány v obecní pokladně. Vrchnosti se odváděly dávky dvakrát ročně - o sv. Jiří a o sv. Václavu. Největší cti a vážnosti požíval zákupní fojt Mikuláš Filipů, který byl svobodný a volný, nerobotoval a žádných poplatků vrchnosti neodváděl. Nově si vystavěl mlýn. Také ostatní obyvatelé Šanova nebyli původně robotou zatíženi, neboť odváděli vrchnosti zvláštní robotní platy. Teprve po vystavění vasilského dvora byli povinni na tomto dvoře
robotovat. Obyvatelstvo Šanova bylo tehdy hodně spřízněno, šesti rodinám náležel skoro celý Šanov. Roku 1605 vpadly na světlovské panství hordy divokých Bočkajovců a proměnily panství v pustinu. Šanov však na rozdíl od sousedního Hostětína popleněn nebyl. Ukryt v tehdy hlubokých lesích a stranou bývalých obchodních cest zřídka kdy zakusil válečných útrap a nepřátelských vpádů, jaké obyčejně potkaly ostatní osady na panství. V roce 1610 přešel majetek panství na Hanuše Petřvaldského na Petřvaldě, který jej držel do roku 1614. Dalšími majiteli světlovského panství byli uherští šlechticové Sserényiové (1613 - 1750). František Sserenyi umírá v roce 1630, panství přechází na jeho syny Pavla a Gabriela, kteří se zpočátku o panství nedělí. Teprve 2. března 1633 se rozdělili a mladší Gabriel obdržel světlovské panství a vasilské léno. Dne 1. srpna 1632 dosáhl Gabriel zmocnění od olomouckého biskupa Františka z Ditrichtsteina ohledně vasilského léna, aby toto léno s vasilským dvorem a příslušnými vesnicemi (Hostětín, Šanov, Petrůvka, Rudimov, Nevšová, Sehradice, Horní a Dolní Lhota) mohly po synech dědit i dcery a aby toto léno mohl Gabriel komukoliv dát, prodat nebo poručit. Gabriel Sserenyi nabyl značného majetku a četnými koupěmi rozšířil panství. V roce 1648 koupil od Maximiliany, hraběnky ze Scherfenberku, za 35 000 zl. zámek Milotice, kam později museli poddaní světlovského panství chodit robotovat. Purkrechtní Registra z roku 1631 vykazuje v Šanově celkem 24 usedlostí: 16 pololáníků, 1 celý lán, který držel zákupní fojt, 1 grunt ¾, 4 podsedníky a 2 mlynáře. Pět půllánů bylo opuštěných - následky třicetileté války a prováděné rekatolizace. Poddanské poměry se příliš nelišily od dřívějších povinností. Nebyly však odváděny pouze peníze za roboty a poplatky za spravování sirotčích peněz. Přibyla nemilá povinnost chodit na hony k chytání zvěře a vození dřeva na zámek nebo do světlovského pivovaru. Hospodyně musely zpracovávat panské konopí. Panství světlovské mělo již od svého vzniku velmi problematickou, ale také nebezpečnou hranici, především s uherským královstvím a taktéž se sousedním brumovským panstvím. Hranice byla často předmětem různých sporů, ať již o části obcí, lesů, luk a kopanice. Majitelé světlovského panství Sserényiové často vedly hraniční spor s Illesházovci z Trenčína. V září roku 1645 uzavírá Gabriel Sserényi s majitelkou brumovského panství hraběnkou Ester Forgatčovou smlouvu o přátelském porovnání ve věci hranice mezi brumovským a světlovským panstvím. Hranice měla být v terénu určena vybudováním kamenných mezníků. Složitá a těžká doba třicetileté války, valašských povstání a následná rekatolizace nedolehla na Šanov tak těžce jako na ostatní osady na panství. Dne 7. října 1663 vtrhli ve velkém počtu Turci na Moravu starohrozenkovským průsmykem. Zde porazili několik set ozbrojených Valachů a hrozně a bez slitování řádili na světlovském panství. Vesnice Starý Hrozenkov, Bzová, Komňa, Krhov, Pitín, Hostětín i Šanov byly vypleněny a vypáleny, úroda na polích úmyslně zničena, obyvatelé povražděni nebo odvlečeni do otroctví. Z Šanova byli odvlečeni 3 lidé, uloupeno 14 koní a 240 ovcí. Ještě v roce 1670 bylo možné zaregistrovat následky tatarského vpádu v Šanově. Z 25 usedlostí bylo stále 5 usedlostí pustých. Gabriel Sserenyi umírá roku 1664 v Brně, jeho synové si majetek rozdělili tak, že mladší z nich Jan Karel se stává majitelem světlovského panství. Svůj majetek dále rozšiřoval, dosáhl velkých poct a titulů. Vyznamenal se při výpadech proti Turkům, kteří obklíčili Vídeň. Umírá kolem roku 1690 jako nejvyšší polní maršálek na rány, jež utrpěl v boji u Sakmaru v Uhrách.Dědicem světlovského panství ustanovil ve své poslední vůli nejstaršího syna Karla Antonína, který udržel statky Světlov, Milotice a Svatobořice až do své smrti v roce 1746. Zanechal po sobě jedinou dceru Karolinu, provdanou za hraběte ze Saint Julien.
Na začátku 18. století bylo již 10 původních lánů rozděleno, později ke konci 18. století nezůstal ani jeden jediný půllán celý. Poddanské poměry se staly tak těžkými, že je bylo obtížné vykonávat. Ze Šanova zmizelo také zákupní fojtství. Roku 1704 vnikli Vlárským průsmykem na Moravu uherští povstalci - Rákocziho Kuruci. Vypálili Brumov, Valašské Klobouky, Vlachovice, Slavičín a Hrádek. O tom, zda se jim podařilo objevit a také vypálit Šanov, se však historické prameny přesně nezmiňují. Na noc se utábořili na Vasilsku a v Kolelači. Jejich ohně, které celou noc ozařovaly zdejší krajinu, naháněly hrůzu místním obyvatelům a tito hledali úkryt v okolních lesích a houštinách. Časně z rána Kuruci vyrazili, nejdříve vydrancovali Hostětín a Pitín. Toho dne byly poničeny všechny vesnice až k Uherskému Brodu. Tyto Kurucké vpády se s různou intenzitou opakovaly ještě v letech 1707, 1708 a 1709, Šanov však jimi nebyl poznamenán. Celý zdejší kraj po těchto vpádech poskytoval žalostný pohled. Vpády přestaly v roce 1710, kdy byli Kuruci poraženi. Na panství byl zřízen sbor „portášů“, čítající 445 mužů, jehož povinností bylo hlídat hranice, nejprve proti uherským povstalcům, později potíral loupeživé skupiny a osoby v okolí. Dlouhým trváním „kurucké vojny“ bylo v Šanově devět pustých usedlostí. Po smrti majitele světlovského panství Karla Antonína přechází vasilské léno zpět olomouckému biskupství. Tehdejší biskup kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer je chtěl propůjčit lénem, ale protože nebylo možné přesně určit hranice tohoto léna, byl statek spravován prozatímním biskupským úředníkem až do vyřešení sporu. Spor se vlekl až do roku 1757 a byl ukončen tím, že manžel Karoliny (dědičky světlovského panství) hrabě Quiard Josef léno za 12 000 zl. od biskupa koupil a připojil zpět k panství. Za období vlády hrabat ze Saint Julien získal Šanov v roce 1758 obecní pečeť (v opise majuskulou lze číst SIGI. DES. TORF. SSENAV 1758). V poslední vůli ze dne 21. prosince 1749, krátce před svou smrtí, ustanovila Karolina, která neměla syna, dědicem Světlova a Vasilska svého manžela Quiarda Josefa, hraběte ze Saint Julien. Hraběnkou Karolinou, která zemřela dne 18. února 1750, vymřel rod hrabat z Sserenyi, kteří po 136 let vládli na Světlově, po přeslici. Milotice přechází podle ustanovení jejího otce na větev hrabat Sserenyich, sídlících na Lomnici. Quiard Josef zemřel v roce 1793 a zanechal po sobě syny Františka, Josefa a Jana, kteří jako generálové sloužili ve vojsku. Ti dne 30. března 1803 prodali celé panství i s vasilským lénem Žofii, hraběnce z Haugwitzu za 357 000 zl, přičemž vasilské léno bylo oceněno na 80 000 zl. Roku 1771 bylo nařízeno číslování všech domů v obcích. Předtím sice existují seznamy obyvatel (urbáře), v nich má však každá usedlost jen pořadové číslo. Na vesnicích bylo postupováno tak, že u cesty, po které přijížděla vrchnost do vsi, byl první dům po levé straně číslo 1, číslování pokračuje stále po levé straně ulicí nebo bočními ulicemi, na konci každé ulice (i na konci obce) číslování pokračuje zpět pořád po levé ruce, takže poslední domovní číslo dostává domek na začátku příjezdové cesty, ale na pravé straně. Šanov má tohoto roku 338 obyvatel. Zmírnění robot přinesl robotní patent z roku 1775. V roce 1788 je šanovským purkmistrem Mikuláš Urbánek. Roku 1790 je v Šanově 57 domů a 415 obyvatel. Purkmistrem je v roce 1804 Mikuláš Urbánek. Obec má k hašení jen 4 háky a 2 žebře uložené v dlouhé otevřené kůlně („úlík"). Později bylo hasičské nářadí pořizováno z kontribučenských peněz. V obci jsou dva dřevěné mostky a dřevěná budova celní stráže. Šanov má 442 obyvatel. Z roku 1811 je pozemková kniha Šanova. V roce 1812 žije v Šanově 440 obyvatel.
Purkmistrem byl roku 1817 zvolen František Barbořík, pokladníkem je Jan Koncer. První škola byla v Šanově zřízena roku 1818 v domku č. 58, který pro tento účel zakoupila obec. Roku 1821 je purkmistr Václav Prchlík, mladší purkmistr Jan Kalík, úřadové: Jan Prchlík, František Vrba a Jan Koncer. Dohlížiteli ke komínům jsou Vavřin Sukaný a Josef Sukaný. Kontrolovali, jestli mají ve stavení komín a zda je v pořádku. Roku 1823 volby nejdříve nebyly, prý „súsedi sú v Brodě na jarmaku, nech nám ráčijó dat na vědomost, kdy nové volby udělat". Pak byl zvolen pudmistrem Šimon Kůtný. Všechny obecní studny jsou opatřeny podle předpisu dřevěným roubením. Roku 1826 byl pudmistrem Šimon Kůtný. V blízkosti obce byla zřízena triangulační zařízení (věže a rozhledny). Při té příležitosti byly vykáceny v lesích průhledy. Roku 1827 je pudmistr František Prchlík, mladší pudmistr je Jan Kalík. Z roku 1827 je stojatě oválná pečeť s obrazem světce - sv. Jan Nepomucký (má svatozář). V jedné ruce drží kříž, ve druhé drží rostlinu s listy a květem. Postava stojí na zemi a okolo ní roste tráva. Nad ní je nápis SCHANOW. Po smrti hraběnky Žofie z Haugwitzu dne 27. dubna 1835 zdědila panství její dcera Jindřiška, provdaná za hraběte Larisch-Mönnicha. Nová majitelka přestavila v letech 1846 - 1854 starobylý hrad v krásném vlašském slohu a zřídila kolem zámku anglický park. Hraběnka Jindřiška byla velkou znalkyní hudby a umění, sbírala vzácné obrazy a sochy předních mistrů. Pořádala hudební koncerty na zámku. Její manžel postavil vedle panského pivovaru (zanikl v 70. letech 19. století) železné hutě, které zanikly roku 1888. Roku 1845 obec navrhuje tři kandidáty na pudmistra: „Ať si prý vrchnostenský ouřad sám vybere: František Vrba, Josef Prchlík, Josef Súkaný. “ V roce 1846 byla v obci namísto nevyhovující školy postavena nová školní budova. Šanov měl 75 domů a 431 obyvatel, z nichž bylo 210 mužů a 221 žen. Úplné zrušení roboty je nařízeno 7. září 1848 říšským sněmem ve Vídni. Zrušení poddanství roku 1848 nastolilo nutnost nové správní organizace, která by nahradila dosavadní úřady. S platností od 1. 1. 1850 došlo ke zřízení sítě politických okresů, která víceméně přetrvala dodnes. Šanov, dosud příslušný ke světlovskému panství (jeho poslední feudální majitelkou byla hraběnka Jindřiška Larisch-Mönnichová), se stal součástí politického okresu Uherský Brod, kam spadal až do roku 1948 s výjimkou let 1855 - 1868, kdy došlo ke sloučení politické a soudní agendy. Tehdy byly pro Šanov sídlem smíšeného okresního úřadu Valašské Klobouky. Nově organizováno bylo po roce 1848 také soudnictví. Síť soudních okresů zřízená roku 1850 přičlenila Šanov postupně k obvodům těchto soudů: Valašské Klobouky (1850 - 1870), Uherský Brod (1870 - 1905) a Bojkovice (1905 - 1948). V roce 1849 je pudmistrem Josef Jakubík. V roce 1850 žije v Šanově 465 obyvatel. V roce 1854 byla zrušena okresní hejtmanství, vytvořeny smíšené politicko - soudní úřady, Šanov patří pod Uherský Brod. Roku 1866 přes Šanov ustupovala rakouská armáda před Prusy, ti ale do Šanova nepřišli, zastavili se ve Slavičíně.
Okresní hejtmanství se soudními okresy byla znovu vytvořena roku 1867. Šanov přešel do soudního okresu uherskobrodského. V roce 1869 je v Šanově 82 domů a 455 obyvatel. Při sčítání lidu a domů roku 1880 bylo v Šanově 80 domů a 486 obyvatel, 6 Němců a 5 občanů jiné národnosti. Šanov se rozrůstá. V roce 1890 má 93 domů a 526 obyvatel. Následujícího roku je v obci 425 obyvatel. Při sčítání bylo totiž dalších 80 nepřítomno, většinou se jednalo o miškáře. V letech 1893 1897 byl pudmistrem Jan Tuček. V roce 1893 byl v obci založen dobrovolný hasičský sbor a obec zakoupila stříkačku za 700 zlatých. Přívalové
lijáky
způsobily
roku
1896
v obci
povodeň.
Roku 1898 byla postavena úřadovna starosty a hasičská zbrojnice v obecním domku č. 94. Hasičský sbor věnoval 350 zlatých, obec materiál, krytinu dal pan S. Löwy, obchodník v Hrádku. Dlouho zůstávala obec spojena s okolním světem jen polními a lesními cestami. Teprve v letech 1898 – 1900 došlo k výstavbě silnice do Hostětína. Roku 1899 byl postaven obecní dům, kde se zprvu scházeli představitelé obce k jednání. Při sčítání v roce 1900 je v Šanově 96 domů a 557 obyvatel (6 jiné národnosti) V roce 1901 žádaly okolní obce zemský sněm, aby byla povolena stavba silnice ze Šanova do Hrádku jako stavba z nouze. Tato silnice byla pro obec velmi potřebná. Šanov měl tehdy v Hrádku poštu a nádraží, ve Slavičíně obvodního lékaře. Jan Tuček a Josef Prchlík byli vysláni jako deputace do sněmu. Zde jim byla rozmlouvána stavba nové školy na úkor této silnice. Silnice však byla vybudována. V roce 1904 byla postavena nová škola Roku 1906 proběhly císařské manévry. V šanovské škole byla baterie dělostřelců. Z roku 1907 je zmínka o obecním bubeníkovi. Byl jím nějaký Súkaný. Okresní hejtmanství Uherský Brod je rozděleno na tři soudní okresy (Uherský Brod, Bojkovice a Valašské Klobouky). Šanov je v bojkovickém soudním okrese. V Bojkovicích je c. k. okresní soud, berní úřad, katastrální úřad, silniční výbor, komise pro chov dobytka aj.) Roku 1910 se v Šanově stále ještě zvonilo proti bouřkám. V tomto roce je v Šanově 99 domů a 580 obyvatel (3 jsou jiné než české národnosti). Polním hlídačem (hotařem) byl tehdy Fojtík. Oprava mostů byla prováděna v roce 1911. V roce 1912 je pudmistr Antoš, písař učitel Symerský za 20 Kč ročně. Pokladníkem byl František Ščuglík. V obci jsou 4 mosty: u Frajtů (horní mlýn), u Humpoly, nad Frajty a u nové školy. V roce 1913 byl lesním hlídačem Jančařík. Obec měla každoročně příjem od chovatelů. Z každé kozy nebo berana se platilo po 1 Kč. V roce 1914 byl matrikářem učitel Symerský. V období let 1914 a 1915 se nechtělo mladým chlapům na vojnu nebo z ní dezertovali. V těchto letech dezertéry naháněli četníci, kteří pročesávali les od Kochavce. Při těchto akcích četníci zastřelili pana Marka z Kochavce. V Šanově žili cikáni pod vesnicí v místě „Vodomeč".
V naší obci stejně tak jako v mnohých obcích slováckého a valašského kraje je tak zvaný singulární majetek (pozemky jako pastviny, louky a les). Tento majetek je ideálně rozdělen jednotlivým majetníkům, ale užívá se společně. Majetku nabyli usedlíci od světlovského panství jako náhradu za konání roboty na panském. V roce 1915 se většina singularistů usnesla, že tento majetek rozdělí a podala žádost o rozdělení. Pro přílišné rozdrobení lesa na malé díly nebylo této žádosti vyhověno. V letech 1915 - 1919 byl starostou František Ščuglík, pokladníkem učitel Symerský. Z této doby je obecní kulaté razítko s nápisem: „Představenstvo obce Šanova, okres Uh. Brod." Po obvodu jsou jednoduché ozdoby - ornamenty. Byla také provedena oprava obecního bubnu. V roce 1916 se opravoval most před Frajty. Z roku 1918 je zmínka o strážníku a polním hlídači, kterým byl Prchlík. Z místních se zúčastnilo I. světové války 96 občanů: 16 z nich bylo zajato a 17 jich padlo nebo během válečného strádání zemřelo.
Při povodni v roce 1919 sebrala voda mosty a strhla hasičské skladiště. V roce 1920 je v Šanově 105 domů a 551 obyvatel. Roku 1923 žádal starosta obce Josef Chmelík o stavbu silnice přes vesnici, protože dosavadní silnice vedla jen po starou školu. Bylo rozhodnuto, že silnice povede po levé straně potoka, aby nemusely být stavěny mosty. To však zmařili občané z druhé strany potoka, kteří chtěli vybudovat silnici po druhé straně včetně mostů, aby v případě povodně nebo požáru nebyli odříznuti od zbrojnice, která je na levé straně. Pro umíněnost a nerozumnost některých občanů vzala stavba silnice za své. Dne 22. října 1923 byly provedeny volby do obecního zastupitelstva, podány byly kandidátka strany lidové a kandidátka pro jednotu v obci. Poněvadž byly proti volbě podány námitky, byla oddálena volba obecní rady až na 13. březen 1924. Starostou byl zvolen František Ščuglík (č. 68), náměstkem starosty Josef Chmelík (č. 45) a radními Rudolf Kalík (č. 47), Alois Milička (č. 34) a Stanislav Suchánek (č. 32). V roce 1924 se kronikář Mezírka vzdal pro neshody s obecní radou vedení kroniky. Dne 26. června 1924 projížděl se svou družinou v autech ze Vsetína přes Hrádek, Pitín a Bojkovice do Luhačovic prezident T.G. Masaryk. Místní hasičský sbor stál při silnici, kudy auta projížděla, a spolu s ním školní mládež s učiteli. Auta projížděla Hrádkem velmi pomalu, aby každý mohl prezidenta dobře vidět. Občané jej přivítali máváním praporky a voláním: „Nazdar!“ Z roku 1925 je první zmínka o práci finanční komise, v roce 1926 vznikla odhadní komise k soupisu dobytka, v roce 1928 stavební komise, letopisecká komise a komise pro chov plemenného býka. Dne 25. března 1928 se konaly volby do obecního zastupitelstva. Kandidátka Čsl. strany malorolnické a dělnické obdržela 143 hlasy a kandidátka ČSL obdržela 119 hlasů. Starostou byl dne 20. 4. 1928 zvolen Josef Vrba (č. 53). Starostoval do roku 1931. Náměstkem byl Stanislav Suchánek (č. 32) a radními Antonín Barbořík (č. 13), František Suchánek (č. 79) a Milan Humpola (č. 89). Obecním zastupitelstvem byl ustanoven nový kronikář - nově ustanovený řídící učitel Karel Bača. Ten vedl kroniku až do roku 1935. První dvoulampový rádiový přijímač v obci má v roce 1928 učitel Emil Mudrák, po něm jednolampovku Josef Sukaný (č. 60). V roce 1929 byl v hospodě přistavěn sál. Uvažovanou elektrifikaci musela obec z finančních důvodů odmítnout. Prázdnou obecní pokladnu usilovali místní představitelé naplnit každoročním vypisováním několikasetprocentních přirážek k domovní dani a jiným místním daním. Umoření schodku
se však nedařilo dosáhnout. Jisté příjmy měl Šanov pouze z prodeje dříví z obecních lesů a později z provozu obecních lomů, dodávajících kámen a štěrk okolním vesnicím. V době krize odchází spousta zedníků a tesařů za prací do světa. Aby mnozí ušetřili za vlak, chodili pěšky až do Trenčína. K 1. prosinci 1930 měl Šanov 113 domů a 604 obyvatel (303 mužů a 301 žen). Dne 31. srpna 1931 se ráno strhla nad obcí obrovská průtrž mračen. Voda valící se v rozvodněném potoce strhala všechny dřevěné mosty, několik stodol a také stavení. Bylo odplaveno velké množství ornice z polí a zničeny polní cesty i cesty v obci. Bylo několikrát urgováno vyřízení žádosti regulace potoka a tato byla na podzim zemským úřadem povolena . V listopadu bylo započato s lámáním kamene na regulaci a do jara roku 1932 bylo připraveno 400 m3 kamene. V červnu byl ustanoven v obci výbor pro postavení pomníku padlým vojínům, který pořádáním výletů, sbírek a zábav začal shromažďovat peněžní prostředky. Z roku 1931 je kulaté obecní razítko, které má uprostřed moravskou šachovnicovou orlici, hledící doprava. Na obvodu nahoře je nápis „Obecní rada“, dole: „v Šanově, pol. Okres Uh. Brod.“ V roce 1932 byl ve volbě obecní rady zvolen starostou řídící učitel Karel Bača, náměstkem Milan Humpola (č. 42), radními Stanislav Suchánek (č. 32), Josef Sukaný (č. 60) a Josef Mudrák (č. 49). Začíná upadat v obci tolik rozšířená zvěroklestičská činnost. Tuto činnost vykonávají pouze zkoušení zvěrolékaři. V roce 1933 bylo započato s regulací šanovského potoka. Směrem od dolního konce byly upraveny břehy v trati „Dělnice“, kde bylo vysázeno asi 10 000 olšových sazenic. Práce trvaly od května do 4. srpna, zaměstnáni byli (v době krize) jen úplně nemajetní občané, kteří vybudovali kamennou dlažbu břehů v obci, postavili mosty před Vrby a Humpoly a zbudovali několik kamenných splavů. Hospodářská krize dolehla na chudou horskou vesnici obzvlášť těžce, zemědělství a řemeslo nemohly zdejší obyvatele uživit. Mnoho mladých žen si našlo práci až v Baťově továrně ve Zlíně. Na vlastní žádost odstoupil ze zdravotních důvodů z funkce starosty Karel Bača a v doplňovací volbě byl dne 19. března 1933 starostou zvolen Stanislav Suchánek (č. 32). František Ščuglík (č. 68) adaptací obytného a hospodářského stavení postavil nový hostinec, který byl po kolaudaci dne 18. června 1933 otevřen. Dne 9. července 1933 proběhly oslavy 40-ti letého jubilea hasičského sboru. Dopoledne byla na Chmelíkově louce sloužena mše, kde byla posvěcena stříkačka, hrála kapela a proběhlo hasičské cvičení. Od května roku 1934 se pokračovalo v regulaci potoka, kdy se po celý čas regulačních prací střídaly v práci po 14 dnech dvě skupiny místních dělníků z důvodu velké nezaměstnanosti. Naproti zvonice byl zřízen třetí most a dlažba potoka byla provedena po domek pana Kozubíka (č. 15), odkud se v roce 1935 pokračovalo až po Ščuglíky (č. 28), kde byl zřízen jez a náhon na vodní pilu. V roce 1936 byly regulační práce pro menší příděl subvenční částky omezeny. V roce 1935 přinesla práce na stavbě vojenských objektů v Bohuslavicích práci pro 30 lidí z obce (ve dvou směnách po 7 hodinách). Podpora v nezaměstnanosti nebyla v obci udělována. Od 1935 kroniku vede řídící učitel Emil Mudrák (až do roku 1980). Dobrá kvalita místního stavebního kamene dala podnět v roce 1936 k otevření kamenolomu na pozemku Františka Šťastného, který převzal do vlastní režie místní obchodník Milan Humpola. Kámen dodával na stavby vojenských objektů do Bohuslavic-Vlachovic a do Slavičína na stavbu kasáren.
Obecní zastupitelstvo na schůzi 28. 3. 1937 zvolilo „Výbor pro postavení kaple na památku padlých vojínů ve světové válce“. Byla uskutečněna sbírka a zvoleno stavební místo, které však bylo blízko silnice. Proto se stavba odložila na dobu, kdy bude určeno místo vhodnější. Dne 25. ledna 1938 po dvacáté hodině bylo obyvatelstvo Šanova vzrušeno rudou září, která se objevila na severovýchodní obloze. Jednalo se o polární záři, která neměla v obci pamětníka. Hasiči způsobili požární poplach a vyjeli se stříkačkou až na „Křížné“. Předpokládané místo požáru se zdálo být na Zlínsku nebo Luhačovicku. Mnozí lidé vlivem sugesce pociťovali i pach z požářiště. V roce 1938 se konaly přednášky o civilní požární ochraně, dále o první pomoci a také výcvik spojovací služby. Dne 21. 5. 1938 bylo náhle povoláno 11 mužů (38 - 40 letých) na mimořádné vojenské cvičení. Občané vybrali 985,70 Kč ve sbírce na obranu státu. V tomto roce byla dokončena regulace potoka, na jižním konci obce byl zbudován železobetonový most. Místní obchodník Humpola dodával na stavby nejenom kámen z kamenolomu v lesní trati „Jabloní“, ale rovněž provozoval ve velkém obchod s palivovým dřívím, které dodával převážně do Uherského Brodu. V měsíci březnu 1939 přibylo do Šanova 23 členů německé pohraniční stráže. Byli ubytováni zčásti ve stavení Milana Humpoly, kde měli kancelář i strážnici, a zčásti v soukromých domech. Střežením „Šancí“ byl zamezen volný průchod Slováků na moravskou stranu. Koncem roku 1939 němečtí okupanti postavili blízko zemské hranice na „Tománce“ dřevěnou budovu celnice pro účely finanční pohraniční stráže. Další dřevěné objekty vybudovali nahoře nad obcí. (Po válce byly využívány jako nouzové byty, drůbežárna, sklad obilí a hnojiva). V letech 1939 - 1944 byl starostou obce Stanislav Suchánek. Zápisy z kroniky obce jsou během války přerušeny. Původní kronika obce byla přes válku zachráněna zásluhou obecního tajemníka Josefa Sukaného (č. 60), který kroniku během okupace spolu s Prchlíkem ukrýval a při výslechu na gestapu potvrdil, že: „Šanov nikdy žádnou kroniku nevedl, a tedy nemá co okresnímu úřadu odevzdat.“ V letech 1940 - 1942 proběhla výstavba vodovodu pro Hrádek. V této době začalo také v Šanově působit „Vodní družstvo“, jehož úkolem byla meliorace zemědělských pozemků. V roce 1943 byl Šanov v obvodu četnické stanice Slavičín. Postaveno bylo už 119 domů a žilo v nich 558 obyvatel. Dne 3. května 1943 přišla do obce smutná zpráva o smrti zdejšího rodáka Jindřicha Symerského, který byl po dvouletém věznění popraven ve věku 38 let v Berlíně. Obyvatelstvo obce žilo po celý čas přítomnosti německých okupantů v Šanově pod strachem donašečů a udavačů, kteří Němce informovali o každém hnutí v obci. Přesto se našli mnozí, kteří pomáhali převádět přes hranici osoby, které byly Němci pronásledovány. Z terezínského gheta se již nikdy nevrátilo 5 členů židovské rodiny Jana Löwyho. Ve věku 33 let zemřel v koncentračním táboru Mauthausen František Švach. V koncentračním táboře byl také vězněn Jaroslav Goldbach (č. 113), který se zpět navrátil. Josef Rusek (č. 61) vstoupil jako čsl. dobrovolník do anglické armády, Vladimír Sukaný (č. 10) vstoupil po tajném překročení hranice jako čsl. letec do anglické armády a Jan Naumoff byl účastníkem odboje jako americký letec. Vlastimil Štefaník (č. 93) byl členem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Oficiální zahájení organizované kopané v Šanově se datuje dnem 18. květnem 1944, kdy byla provedena registrace SK Šanov u Hemeleho Hanácké župy v Přerově. Dne 29. srpna 1944 vzlétl ze základen v jižní a jihovýchodní Itálii letecký svaz bombardérů 15. americké letecké armády doprovázený stíhačkami. Jejich cílem bylo nádraží v Ostravě, rafinerie v Bohumíně a v Přívoze a pak závod v Ostravě vyrábějící tanky. Za dlouhého letu se formace bombardovacích skupin značně protáhla a byla napadena německými stíhačkami. Nad Šanovem byl mezi 10. a 11. hodinou zasažen ve výšce 8 km letoun B - 17 G č. 096 „BIG TIME“. Začal hořet, pak vybuchl a
roztrhl se. Zahynulo zde 9 letců. Padákem se zachránil pouze jediný člen posádky, velitel letadla Thayne L. Thomas, který dopadl mezi stromy a s pomocí místních občanů překročil slovenskou hranici, odkud se dostal zpět do USA Navečer 1. května 1945 byla obec osvobozena bez boje ruskými a rumunskými vojáky. K ustavující schůzi MNV v obci došlo teprve 8. května 1945, přestože patrně na samém sklonku okupace se již v podzemí utvořil tajný výbor. Schůze 16 mužů, kteří se všichni stali členy prvního MNV, zvolila ze svého středu předsedou MNV Emila Mudráka. Již v červenci však Emil Mudrák z funkce předsedy odstoupil a byl vystřídán kovářem Aloisem Mudrákem (č. 88). V roce 1945 byly v obci založeny 3 politické strany: komunistická, lidová a sociálnědemokratická. Ještě v roce 1945 žádala obec o výstavbu státní silnice do Horní Súče přes šanovské sedlo. Akce však zůstala jen ve stadiu úvah. Dne 25. srpna 1946 se v Šanově konala pietní slavnost odhalení pomníku 17 padlým občanům za I. světové války, 9 zahynulým americkým letcům a obětem II. světové války. Autorem pomníku je sochař Stehlíček z Bojkovic. Volby v květnu 1946 přinesly největší zisk komunistům (158 hlasů, 8 mandátů), těsně následovanými lidovci (152 hlasů, 8 mandátů). S větším odstupem za nimi se umístila sociální demokracie (68 hlasů, 3 mandáty) a národní socialisté s pouhými 10 hlasy zůstali bez mandátu. Předsedou MNV byl znovu zvolen sociální demokrat Alois Mudrák. Dne 28. listopadu 1946 kdy byla dokončena svépomocí občanů stavba telefonního připojení. Telefonní hovorna byla zřízena v obchodě pana Bohumila Stejskala. Po zboření mostu dne 15. června 1947 před domem č. 53 přetíženým nákladním autem se dřívím byl vybudován rychle nový dřevěný most. K prvnímu rozsvícení elektrických žárovek v 75 šanovských domácnostech došlo v poledne 22. prosince 1947. Další domy byly zapojeny až po vánočních svátcích. Šanov má 590 obyvatel. V souvislosti s komunistickým převratem byl 27. února 1948 ustaven devítičlenný akční výbor Národní fronty, jeho činnost se ale na chodu MNV výrazně neprojevila. V květnu došlo k ustavení rolnické komise. Dne 30. května 1948 se konaly i v Šanově volby do Národního shromáždění. Zúčastnilo se 361 voličů (268 hlasů pro jednotnou kandidátku, 85 na prázdný lístek, 8 hlasů neplatných). V roce 1948 byla ukončena stavba obecní cesty po jedné straně vesnice. Chata po bývalé německé finanční stráži je využívána pro rekreaci sokolské mládeže. Dne 10. srpna 1948 mezi 6. a 10. hodinou projížděli obcí závodníci Mezinárodního motocyklového maratónu. Startovali ve Zlíně, přes Šanov jeli do Horní Súče a zpět. Celkem 222 československých, polských, maďarských, italských a švýcarských jezdců mělo problémy při jízdě v trati „Chodníky“ a v lesní trati „Uhlišťa“, kde došlo i k mnoha poruchám strojů. Výrazný zásah do života obce znamenala reforma správního systému v roce 1949. Po zrušení země Moravskoslezské se Šanov stal součástí Gottwaldovského kraje. Zrušení soustavy soudních okresů znamenalo zánik dosavadního okresního soudu v Bojkovicích. Přičlenění k okresu Valašské Klobouky jak z hlediska politické, tak soudní správy vyvolalo v obci zřetelné rozladění odůvodněné zejména špatným dopravním spojením s novým okresním městem. Žádost o ponechání v dosavadním okrese Uherský Brod, podaná spolu s několika dalšími obcemi, však zůstala nevyslyšena. V týdnu od 17. do 20. srpna 1949 byla vybudována síť místního rozhlasu, který byl dokončen v prosinci téhož roku. Po zřízení matričních úřadů v roce 1950 připadl Šanov k matričnímu obvodu v Rokytnici. V tomto roce byla důkladně opravena cesta na druhé straně vesnice (od stavení Stanislava Filáka č. 23 po stavení A. Krajíčka č. 11). Rovněž byla vybudována cesta v délce 60 m mezi stavením Jana Mičíka a dlážděné
příkopy podél silnice. Byla odstraněna stará zvonice. Od stavby kaple bylo z nedostatku cementu, železa a jiného materiálu upuštěno, proto byla zhotovena v červenci roku 1950 malá věžička na stavení obecního úřadu, kde byl zvon umístěn. Dodávkovou povinnost Šanov splnil na 113 % a umístil se na 4. místě v okrese Valašské Klobouky. Roku 1950 zanikla mlynářská koncese Marie Ruskové na mlýn č. 62. Šanov má 134 domů a 579 obyvatel. V roce 1951 bylo započato s opravou obecní cesty v úseku „Hrabina“ a s adaptací budovy staré školy na budovu MNV, kterou řídil Miloslav Mičík (č. 121). V červnu 1952 vznikl přípravný výbor JZD, jehož předsedou byl zvolen František Mazuch a místopředsedou Josef Kopecký. Přípravný výbor měl 13 členů. V červnu 1952 vzniká v obci Výbor žen. V neděli 26. 4. 1953 mezi 9. a 11. hodinou projelo obcí 98 závodníků oblastní soutěže pro mezinárodní motocyklový závod. Startovalo se ve Vsetíně na okružní jízdu přes Slavičín, Šanov, Horní Súču, Trenčín a Půchov zpět do Vsetína. Dne 1. 6. 1953 došlo ke zrušení lístkového systému a byla zavedena nová měna. Peníze byly vyměňovány v Rokytnici v poměru 1 : 50 a na každého člena rodiny 300 Kčs v poměru 1 : 5. V podzimních měsících roku 1952 a po celý rok 1953 se pracovalo na vybudování vodní filtrační stanice pro město Slavičín a to na polní trati „Kúty“, na rozhraní katastru Šanova a Rokytnice. Pozemky k získání rybníku byly vyvlastněny. Dne 16. září 1953 projížděla Šanovem 2. etapa velké motocyklové šestidenní soutěže světa za účasti 14 států. V neděli 8. listopadu 1953 předvedla místní skupina hasičů novou motorovou stříkačku, která byla zakoupena za 37 000 Kčs nové měny. Slavnostní otevření budovy MNV proběhlo 21. února 1954. Volby do národních výborů se konaly v neděli dne 16. května 1954, každý volič obdržel 3 hlasovací lístky (pro volbu do MNV - v Šanově bylo 9 volebních obvodů, pro volbu do ONV- navržen obvodní lékař Mudr. Lumír Horák a pro volbu do KNV - navržen cestovatel ing. Zikmund). Účast voličů byla 100 %. Členy MNV byli zvoleni: Alois Mudrák - předseda, Vlastimil Štefaník, Miloslav Mičík, Bohumil Berčík, Josef Kopecký, Ludvík Ťulpa - pokladník, Terezie Symerská - tajemnice, Alois Ščuglík a Josef Matula. V podzimním období roku 1954 byl nově přebudován dřevěný most na dolním konci vesnice u stavení č. 3 a obecní cesta byla vysypána drtí. Pokračovalo se v adaptaci budovy MNV - byla postavena dřevěná kůlna a omítnuty místnosti v podkroví. V roce 1955 byla pro úřadovnu MNV zřízena telefonní přípojka. V roce 1955 se Šanov stal držitelem putovní vlajky jako „Vítězná obec v socialistickém soutěžení NV“. Pod vedením cvičitelů Boženy Stejskalové a Josefa Suchánka se dne 29. června 1955 zúčastnila skupina 8 dívek a 4 mužů jako cvičenci spartakiády v Praze. V roce 1956 začalo přednáškami přesvědčování občanů ke vstupu do JZD. Poněvadž nedošlo k podstatnému rozšíření „Přípravného výboru JZD“ a nebylo realizováno družstevního hospodaření, byla Šanovu odňata putovní vlajka, kterou v roce 1955 získal. Příčinou byl malý zájem straníků o družstevní hospodaření. Dne 15. července 1956 byl na pozemku Františka Suchánka v trati „Jabloní“ nalezen první brouk mandelinky bramborové se spoustou larev. Další výskyt byl hlášen v trati „Odměříní“ dne 2. 7. 1957. Výskyt brouka se musel hlásit na MNV.
V červenci roku 1956 začaly práce na silniční přípojce Šanov - Hrádek, při této příležitosti vyválcoval parní válec i část cesty přes vesnici. V druhé polovině července 1956 byl nově zbudován most uprostřed vesnice spojující obě strany obce. MNV zakoupil 400 tun štěrku na úpravu cesty přes vesnici (přitom se měl postavit nový most u čísla 81) a zakoupil roury pro další úpravu cesty ke „Zbytkům“. Lesní hřiště „Kopánka“ bylo rozšířeno a byly postaveny nové šatny. Masivní předvolební agitace před volbami v květnu roku 1957 přinutila občany ve 12 šanovských volebních obvodech jednomyslně a manifestačně hlasovat pro všechny navržené kandidáty. Na další funkční období byl zvolen předsedou MNV Alois Mudrák. Zvoleny byly rovněž komise zemědělská, finančně rozpočtová, výstavby, kulturně školská a sociální. Třebaže v komisích převažovali nestraníci, křeslo předsedy bylo vyhrazeno opět členu KSČ. Koncem roku 1957 byla podnikem „Hrazení bystřin“ dokončena stavba nového betonového mostu u č. 83. Kolem školní zahrady byl zbudován drátěný plot. Práci provedl a řídil pan František Hasík. Rok 1958 byl předurčen pro přesvědčení a získání rolníků ke vstupu do JZD. Agitátoři ze Svitu Slavičín s členy MNV nejprve získali přihlášky od členů KSČ, u nichž bylo třeba v mnoha případech intenzivnějšího přesvědčování, zvláště u jejich manželek. Přesvědčovací kampaň se nezdařila, proto bylo přikročeno k získávání členů do JZD z řad zemědělců neplničů a špatných poplatníků! Ale i zde nedošlo k úspěchu, jelikož se jejich dodávková morálka nápadně zlepšila. V roce 1958 také vznikla iniciativou členek Výboru žen místní skupina Československého červeného kříže (ČSČK). Předsedkyní byla zvolena Drahomíra Mudráková. V předmájových dnech roku 1958 došlo se svolením majitele domu Zdeňka Humpoly k rozebrání části stavení č. 89. Tím bylo získáno širší prostranství obce a místo pro vjezd na nově zbudovaný železobetonový most. V posledních listopadových dnech roku 1958 došlo k vykácení 2 věkovitých lip u kříže na severním okraji vesnice na žádost občanů z okolních domů. Síť místního rozhlasu byla prodloužena na samotu severně od Šanova po stavení č. 61. V roce 1959 Osvětová beseda v Šanově zaktivizovala myslivecký, loutkářský, včelařský, ovocnářsko-zahradnický, okrašlovací, turistický a ochotnický kroužek. Počátkem roku 1959 je v obci 6 televizorů, k nimž se scházely skupinky návštěvníků. K likvidaci staré budovy MNV a provizorní zvonice došlo 18. dubna 1959. V květnu byly upraveny obecní cesty ve vesnici vyválením a uprostřed vesnice vzniklo pěkné prostranství, na kterém se mohou otáčet autobusy a parkovat. V obci pracují tyto složky: Výbor žen, Československý svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství (37 členů), Požární ochrana, Sokol, Československý červený kříž. Vesnická organizace KSČ má 18 členů Měsícem červnem roku 1959 byla zahájena v obci přesvědčovací kampaň pro založení JZD. Po přesvědčení členů KSČ v místní organizaci vysílal patronátní závod Svit Slavičín 4 - 5 lidí, kteří za spolupráce 2 - 4 členů vesnické organizace KSČ zvali k pohovorům 2 - 3 zemědělce do místností MNV. Po uplynutí prvního měsíce této kampaně nebylo dosaženo ani jediného kladného výsledku, neboť zemědělci se tvrdošíjně bránili vstupu do JZD. Od 3. 7. do 31. 7. byla politická brigáda zesílena stálými pracovníky (až 15 lidí) politické brigády závodu Svit Slavičín, kteří po celé dny přesvědčovali v obci (někteří rolníci byli zváni k pohovorům až 10 - 12 krát). Výsledky jejich přesvědčování se brzy dostavily. Ke dni 25. červenci podepsalo 22 zemědělců se 159 ha půdy. Největší průlom v náboru do JZD byl učiněn 3. a 4. srpna 1959, kdy se rozhodli pro vstup do JZD největší a nejvlivnější zemědělci, a to: František Šťastný, František Krajíček a Alois Sukaný z č. 10. Po jejich příkladu podepisovali přihlášky ostatní drobnější zemědělci, takže k 6. srpnu bylo získáno 240 ha půdy. Koncem srpna byla zvýšena družstevní výměra na 278 ha zemědělské půdy a 340 ha lesní půdy. Singulární lesní majetek po ustavení JZD přešel do vlastnictví družstva. Ustavující schůze konané v neděli 9. srpna 1959 se zúčastnilo ze 68 členů celkem 47 osob a 20 hostů z řad straníků, aby zvolili svoje představenstvo. Předsedou byl zvolen František Šťastný. Družstvo mělo nesnáze s nedostatkem mechanizace, traktory a zemědělské stroje byly dodány až v listopadu, proto
se pracovalo s koňmi a kravskými potahy. K 1. lednu 1960 byly svedeny krávy z pasek a místo nich byly dány na paseky jalovice k chovu. Ostatní hovězí dobytek zůstal u členů JZD pro nedostatek ustájovacích prostorů. Pro ustájení prasat byla zadaptována stodola pro 59 prasat. Do 15. prosince byly pomocí buldozeru rozorány meze a pole částečně scelena. Základního cíle tedy bylo dosaženo, ale přesvědčovací akce se opakovaně vracely i během následujících let. Ještě po roce 1962 totiž zůstávala čtvrtina zemědělské půdy v soukromých rukou. V roce 1962 došlo po výstavbě kravína ke svodu dobytka a po rozorání mezí nabyla většího významu mechanizace. V roce 1970 bylo JZD Šanov spolu s JZD Hrádek, Kochavec, Rokytnice a Slavičín sloučeno ve velký zemědělský celek JZD Vlára se sídlem v Hrádku. Družstvo zaniklo na přelomu let 1992 a 1993. Zásadní reforma správního systému v roce 1960 se Šanova dotkla opět velmi citelně. Zrušení okresu Valašské Klobouky a přičlenění obce k okresu Gottwaldov vyvolalo nespokojenost kvůli značné vzdálenosti nového okresního města. Volby do MNV v tomtéž roce proběhly v podobném duchu jako ty předešlé. Do 15 okrsků bylo nasazeno 15 kandidátů předem schválených členskou schůzí vesnické organizace KSČ, která si zajistila v novém MNV 9 míst. Ze 411 voličů vyslovilo jen 12 nesouhlas s kandidáty. I tentokrát byl předsedou MNV zvolen Alois Mudrák, počet členů rady se zvýšil na 7. V domě pana Humpoly byla zřízena první malá samoobsluha, byla postavena opěrná zeď u školy a nové schodiště. Uprostřed obce byla umístěna mostní váha pro zjišťování přírůstků dobytka. V roce 1961 byla Nová ulice v trati „Kozice“ napojena na elektrickou síť. Cesta k návsi i náves byly vyválcovány. Na 80 dojnic bylo svedeno do nového kravína. Hospodaření družstva bylo velmi špatné. Nízkou pracovní jednotku (7 Kčs) zapříčinila neúroda brambor, malá výnosnost kukuřice a žádný výnos heřmánku a máku. Slabá byla dojivost krav a slepice v drůbežárně nenesly a měly malý přírůstek. V obci byla zřízena zásluhou pracovnice MNV Terezie Symerské dětská poradna. Šanov má 140 domů a 630 obyvatel. V roce 1962 byl nákladem 40 000 Kčs opraven a přebudován místní rozhlas. V obci se objevil první osobní automobil (ojetý, značky JAWA, majitel Stanislav Štefaník), dále zde bylo 56 motorových kol a motocyklů a 45 televizorů. Byl likvidován soukromý zemědělec Jan Šuráň, který neplnil předepsané dodávky. Dne 28. července 1963 byla slavnostně otevřena budova nové hasičské zbrojnice s věží, do které byl umístěn zvon. Bylo vybudováno zábradlí kolem mostů a podél potoka. Během žní byl pro děti pracovníků zřízen žňový útulek v budově školy. Povolením ONV byla odplombována bývalá vodní pila (nyní už na elektromotor) pana Sukaného a povolen pořez dřeva pro JZD. V Šanově je 154 popisných čísel a 639 obyvatelů (220 průmyslových dělníků, 79 družstevníků, 23 soukromých zemědělců a 11 drobných držitelů půdy) Voleb se v roce 1964 se z 439 oprávněných voličů zúčastnilo 426 osob. Novým předsedou MNV byl zvolen Vlastimil Štefaník, který zastával funkci po tři roky. Matrika v Rokytnici byla zrušena a Šanov připadl pod matriční obvod ve Slavičíně. Novým předsedou JZD byl místo Františka Mazucha zvolen Jaroslav Kozubík z Lipové. V roce 1964 byla rozšířena elektrická síť do tratě „Závrská“, kamenolomu v trati „Chodníky“ a k domům na pasekách. V obci proběhla tajná sbírka na odlití zvonu, který byl umístěn na věži hasičské zbrojnice. V září roku 1965 byla dokončena stavba mostu na náměstí u č. 3 a stavba zábradlí kolem celého náměstí. V JZD byl zrušen chov drůbeže a prasat. Byla provedena meliorace v trati „Kozice“ a „Odměříní“. V obci byl zřízen Sbor pro občanské záležitosti (předsedou byl Stanislav Stejskal a členky Věra Jančaříková a Marie Štefaníková), který slavnostně vítal nové občánky do života.
V roce 1966 byla v obci provedena rekonstrukce veřejného osvětlení a začalo se s výstavbou výletiště. Byla dokončena stavba družstevního teletníku. Místní komunikace v obci byly vyspraveny kamenem a vyválcovány. Na katastru obce se poprvé konal stanový tábor žáků gottwaldovských škol. Taneční kolo na výletišti bylo vybudováno v roce 1967 a výletiště bylo upravováno pro taneční zábavy. V září téhož roku začala za organizace tajemníka MNV Františka Ševčíka generální oprava školy nákladem 480 000 Kč a v září následujícího školního roku v ní mohlo začít vyučování. Předseda JZD Matouch původem z Rudimova byl odvolán a novým předsedou byl zvolen Vlastimil Štefaník. Poprvé na katastru obce prováděl sklizeň obilí kombajn.. Novým předsedou MNV byl zvolen předseda vesnické organizace KSČ Josef Suchánek. V roce 1968 bylo družstvo zařazeno do horské oblasti a členům bylo umožněno počínaje rokem 1969 rozšířit si výměru záhumenků na 1 ha. Předsedou JZD je ing. Stanislav Filák, družstvo docílilo zlepšení hospodaření. Byla dokončena výstavba výletiště: postavila se brána, tribuna a oplocení. V době obsazení republiky spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy nedošlo v obci k žádné panice či neklidu. Pouze v prvních dnech okupace vypukla nákupní horečka, takže pro nával nakupujících byl obchod na krátké intervaly uzavírán. Na vývěsní tabuli bylo napsáno heslo: „Okupanti, táhněte domů, nechte nás klidně žít!“ Ve vývěsních skříňkách MNV byly portréty prezidenta Svobody, Dubčeka a obraz celé právoplatné vlády. Na budově MNV vlála na půl žerdi státní vlajka. Pouze 27. srpna vjela do obce zásobovací kolona asi 20 nákladních aut se sovětskými vojáky a to jen proto, že byli v důsledku odstranění orientačních tabulí na „Křížných“ dezorientováni. Rezoluci proti okupaci podepsalo 332 místních občanů. Dne 12. října 1968 se konala v obci ustavující schůze Československé strany lidové, předsedou byl zvolen Vladimír Studeník č. 117. Poprvé v historii obce byl před budovou MNV postaven vánoční strom republiky. V letech 1969 a 1970 byla vybudována kanalizace v trati „Dělnice“ a „Nová ulice“. Velké zásluhy na budování obce v dalších letech má tajemník MNV František Ševčík. V listopadu byla na návsi zbudována plechová autobusová čekárna. Začal velký rozvoj výstavby nových domů v obci a přestavby starých stavení. Domy začaly být vybavovány ústředním topením, sektorovým nábytkem a elektrickými spotřebiči. Do Šanova během dne jezdilo 10 autobusových spojů. Lidé pociťovali dostatek peněz, avšak mnohé zboží bylo nedostatkové. V obci je již 8 osobních automobilů. Masopustní (fašankový) rej masek v obci, pořádaný TJ Sokol, filmovali pracovníci okresního muzea a archivu. Roku 1970 byla provedena oprava mostu u č. 81 a výstavba chodníků od č. 59 po č. 116 a v „Nové ulici“. V roce 1972 byla zlikvidována budova úřadu a dílny JZD na návsi, upraven parčík a vybudována opěrná zeď od potoka. Pokračovalo se v budování chodníků od č. 29 po č. 43 v horní části obce. U výletiště byla postavena opěrná zeď, vysazeny okrasné stromy a keře a vybudován plot. Prostor výletiště s nově vybudovaným dětským hřištěm byl slavnostně otevřen. Na „Křížných“ byla zbudována autobusová čekárna. Místnosti pohostinství byly navráceny majiteli Emilu Ščuglíkovi a objekty místní samoobsluhy byly vráceny do vlastnictví Milanu Humpolovi. Vesnická mládež založila svou organizaci pod názvem „Juvena“ (předsedou byl zvolen Rostislav Štefaník). V roce 1970 má Šanov 148 domů a 630 obyvatel. V roce 1971 byl zvolen předsedou MNV František Štefaník, místopředsedou Ludvík Ťulpa a uvolněným tajemníkem František Ševčík. Pokračovalo se ve budování komunikací a chodníků v „Nové ulici“. Nově instalované výbojkové pouliční osvětlení bylo ovládáno automaticky elektrickými hodinami. Bývalí členové mládežnické „Juveny“ založili v obci dne 23. ledna místní organizaci SSM. V lesní trati „Tománka“ byly pracovníky geologického ústavu v Brně prováděny průzkumné vrty. Vedle výletiště byl postaven na místě omšelého pískovcového kříže nový kříž, pro jehož výstavbu byla uspořádána peněžitá sbírka. Místní prodejna potravin se opravovala a do obce dojížděla pojízdná prodejna z Gottwaldova
třikrát týdně. V nové budově přidružené výroby JZD se začínají vyrábět papuče. Vybavenost domácností: 11 má osobní auto, 72 domů má koupelnu, 62 domů má zaveden vodovod, 79 domácností má ledničku, 124 domácností elektrickou pračku, 114 domácností vlastní televizor, 48 domácností má vysavač. V roce 1972 došlo k demolici budov JZD č. 89 na návsi, pokračovalo se ve stavbě chodníků v obci a budování okrasného plotu kolem výletiště. Na dětském hřišti bylo instalováno tělocvičné nářadí, dětský kolotoč a houpačky. Začalo se s přebudováním dřevěného mostu u č. 81 na železobetonový. Na rozcestí „Křížné“ byla vybudována autobusová zastávka. Byl také upraven suterén hasičské zbrojnice, zřízena klubovna pro mládež, sklad CO a po zakoupení mandlu zřízena místnost pro mandlování. V srpnu bylo započato s generální opravou budovy MNV. Po průtrži mračen nad obcí v témže měsíci byly zničeny veškeré polní a přístupové cesty, které byly před dvěma lety opraveny. Koncem října byly poprvé letadlem „Čmelák“ hnojeny pozemky JZD Vlára v obci. V roce 1973 byl na návsi upraven okrasný parčík a nové vývěsní skříňky. Začalo se s úpravou budovy MNV. V dubnu zavítal na dětské hřiště malý lunapark s kolotočem a střelnicí. V přidružené výrobě JZD je místo výroby papučí zavedena výroba asfaltových holubů a železných šroubů. Roku 1974 byla dokončena adaptace budovy MNV, v trati „Dělnice“ byla vybudována kanalizace a na podzim se započalo se stavbou nové prodejny. Koncem roku si občané horního konce vybudovali vodovod pro 20 rodinných domů. V budově MNV byla na přání obvodního lékaře Mudr. Zdeňka Hřiba zřízena ordinace pro přestárlé občany. V průběhu roku 1975 se brigádnickou formou pokračovalo se stavbou prodejny. Vrcholila výstavba nových rodinných domů v tratích: „Hrabina“ a „Nová ulice“. U domu č. 30 byl na místě smetiště vybudován parčík. Velká byla úroda veškerého ovoce. Také byl postaven žulový kříž před Humpoly. Do farnosti přichází místo pátera Valentina Rafaje páter Miloslav Kunc. Poslední volby do MNV se v Šanově konaly v roce 1976. Zvoleno bylo všech 21 navržených kandidátů prakticky všemi voliči. Pouze tři občané našli odvahu nejít k volbám. Na ustavujícím zasedání nového MNV byl staronovým předsedou zvolen František Štefaník, tajemníkem František Ševčík. Zvolena byla devítičlenná rada a komise finančně rozpočtová, výstavby, ochrany veřejného pořádku, kulturně školská a sociálně zdravotní. Dne 1. října byla slavnostně otevřena budova prodejny Jednoty v hodnotě 800 000 Kčs. Na výletišti bylo vybudováno nové elektrické osvětlení. V roce 1977 byl 22. května v obřadní síni MNV v Šanově slavnostně uvítán 15-ti milióntý občánek ČSSR - Monika Suchánková. Na vodovod s vybudovaným rezervoárem nad obcí byla napojena stavení podél silnice a nové domy na „Hrabině“. Bylo upraveno prostranství výletiště a kolotoč s houpačkou přemístěny do parčíku u hasičské zbrojnice. Myslivecká chata byla elektrifikována. U školy byla vybudována kotelna a na „Hrabině“ byla zlikvidována skládka a začalo se s úpravou místní komunikace. Šanov má 182 popisných čísel a v obci je 42 osobních automobilů. V roce 1978 vznikl požadavek na stavbu mateřské školky, aby pracovnice okolních závodů měly zajištěnu péči o děti v době zaměstnání. Na stavbu mateřské školky v akci „Z“ bylo sdruženo 1 512 000 Kčs (Svit 450 000 Kčs, Vlárské strojírny 600 000 Kčs, JZD Vlára 100 000 Kčs, fond ONV 362 000 Kčs). Uvedené závody měly přednostní právo umístění dětí svých zaměstnankyň do školky za vložených 50 000 Kčs na 1 dítě. Dne 26. července 1978 bylo započato se skrývkou zeminy, do zimy byla hotova hrubá stavba a 1. dubna 1980 byla slavnostně dána do užívání. Plánovaná třetina rozpočtu byla odpracována brigádnicky a celkem bylo odpracováno 8 853 hodin. Budova sloužila svému účelu do roku 1993. Hřiště TJ Sokol bylo elektrifikováno. V přidružené výrobě JZD se lisují předměty z bakelitu a po domech se vyrábějí bedýnky na ovoce.
Počátkem roku 1979 způsobily silné mrazy a množství sněhu častá přerušení dodávek elektřiny, školáci měli tzv. „uhelné prázdniny“. Pokračovalo se ve výstavbě mateřské školky. Stavbu řídil Josef Kopecký. V březnu byl zbourán dřevěný barák vybudovaný Němci roku 1939. Spojovací most mezi „Hrabinou“ a „Novou ulicí“ byl zbudován občany z blízkého okolí za pomoci vojáků, kteří upravovali okolí MŠ. V obci byla vybudována vozovka s kobercovým povrchem. Šanovská škola se sloučila se školou v Rokytnici. Byl zakoupen nový mandl. Svou samostatnost Šanov ztratil roku 1980, kdy byl v rámci poslední vlny integrace obcí v okrese Gottwaldov spolu s Lipovou, Nevšovou, Petrůvkou, Rokytnicí a Rudimovem připojen k městu Slavičínu. Jeho správu dále řídil MěNV ve Slavičíně. V Šanově zůstal pouze občanský výbor, který neměl vlastní finanční prostředky a příslušné pravomoci. Do jeho čela navrhla poslední schůze MNV konaná 11. června 1980 svého dosavadního předsedu Františka Štefaníka. Obecní tajemník František Ševčík se stal místopředsedou rady MěNV ve Slavičíně. Obec začala stagnovat a byla nucena odložit plánovanou výstavbu nového pohostinství o 3 roky, což stavbu značně prodražilo kvůli rostoucím cenám stavebního materiálu. V obci je postaveno už 150 domů a žije zde 616 obyvatel. V letech 1980 a 1981 se prováděla úprava silnice s kladením 300 m obrubníků a 150 m polorour od návsi až po konec stavebního obvodu na „Dělnici“. TJ Sokol stavěl lyžařský vlek s chatou. Roku 1985 má Šanov 587 obyvatel. V roce 1988 byla pro plánované rozšíření hřiště „Kopánka“ vykácena část lesa a vybetonovány základy nových šaten na hřišti. V roce 1989 byla v akci „Z“ dostavěna budova pohostinství pro Jednotu Zlín, která je doposud majitelem. Roku 1991 je v Šanově 148 domů a bydlí zde 555 obyvatel. Byla dokončena hrubá stavba šaten na hřišti a navezen kámen na cestu k hřišti a ke kapličce. Od roku 1992 se obec znovu osamostatnila od Slavičína. Prvním novodobým starostou je František Saňák. Od roku 1992 byl ve třech etapách vybudován vodovod, vodojem a hydranty za téměř 10 milionů Kč firmou Ekostavby Brno. Část pokryla státní dotace Ministerstva zemědělství. Vodovod má ve správě obec, která má uzavřenu smlouvu s VaK Zlín co se týká úpravy a dodržování kvality vody. Postavila se nová autobusová čekárna, opravila se fasáda školy a školní dvůr. Pro děti bylo vybudováno menší dětské hřiště. Proběhla také oprava kamenné regulace potoka soukromou firmou pana Svobody z Hodonína nákladem 5 milionů Kč. Vybudována byla cesta ke hřišti. V roce 1993 byly dokončeny šatny na hřišti. Dne 27. června 1993 byly vysvěceny nové zvony na kapli a 4. září 1993 byla slavnostně vysvěcena kaple za účasti arcibiskupa Graubnera. Od roku 1997 byl starostou ing. Lubomír Prchlík. V dalších letech se realizovala plynofikace obce napojením na hlavní přívod z Rokytnice nákladem asi 6 milionů Kč. Obec neměla všechny potřebné prostředky a volila jejich zajištění úvěrem. Ten se splácí podle splátkového kalendáře. Stavbu prováděla firma RM GAST Zlín a zemní práce provedl Emil Ševčík. Bylo zřízeno asi 102 přípojek. Byla opravena opěrná zeď u školy. Koncem roku 1998 byl starostou zvolen Alois Krejčí. Z „Programu obnovy vesnice“, který byl schválen na počátku roku 1999 na volební období 1998 - 2002, se podařilo uskutečnit v roce 1999 tyto akce:
•
Plynofikaci Základní školy Šanov včetně kompletního vymalování budovy a výměny vstupních dveří zadního vchodu, plynofikaci a částečné vymalování prostor Obecního úřadu.
•
Částečné vyspravení místních komunikací: z „Hrabiny“ na náves, v tratích „Močířka“, „Závrská“ a „Chodníky“ včetně rozšíření, vyčištění příkopů a zbudování zarážek. Na opravě „Chodníkové cesty" se největší měrou podílela Singulární společnost .
•
Vybudování záchytné jámy na zadržení přívalových vod z „ Kozice“ nad „Chválovicí“ a zhotovení vpustí v „Nové ulici“ a na výletišti údržba a oprava stolů, provedena vodoinstalace sociálního zařízení.
•
Byla provedena generální oprava střechy na budově bývalé MŠ, oprava komínů, hromosvodu a vymalování prvního patra.
•
Na horním konci byla vybudována lávka s přístupovým chodníkem, dále železná lávka v Drahách a opraveno zábradlí mostu u č. 25.
•
Oprava pomníku padlým obětem z I. a II. světové války, chodníku, zídky a nátěru oplocení.
•
Oploceno dětské hřiště na „Výpustě“.
•
Těžba dřeva v trati horní „Loska“. Po těžbě byla paseka vyčištěna, osazena a částečně v délce 300 bm oplocena. Mimo oplocení byly sazenice ošetřeny proti okusu zvěří.
•
Došlo k likvidaci skládky v bývalém kamenolomu a byly provedeny přípravy na třídění domovního odpadu.
• •
Správce toku Lesy ČR vyřezal vzrostlé keře na březích vodního toku. Správce CHKO Bílé Karpaty provedl odborné ošetření lípy u domu č. 177 a vyvázání koruny stromu speciálními táhly. Lípa byla vyhlášena za chráněný památkový strom. V roce 2000 se podařilo realizovat tyto akce:
•
Opravy propůstků (můstků) v lokalitě Hora a na Hrabině položením 16 bm betonových rour včetně vyčištění 160 bm příkopů.
•
Byla provedena další etapa rekonstrukce elektrické rozvodné sítě v trati „Závrská“, „Kozice“ a střed obce. Tato akce byla financována Jihomoravskými energetickými závody. Při této akci provedla firma Elektromontáže Hnátek opravu veřejného osvětlení a místního rozhlasu.
•
Výsadba ovocných stromů u vodojemu a v zahradě bývalé mateřské školy, vyčištění okraje lesa na Křížných a zhotovení posezení.
