podmienky XVII. súťaže na strane 63
Stojanová lampa D Koreničky Navrhujeme nábytok podľa noriem Elektrický zavařovací hrnec Trojité zasklení oken D Držák bednění podokapového pasu Detská drevená stavebnica KOLOS Minitrenažér D Dětská židle Rotačný krájač kapusty
Drvič na ovocie D Parenie a konzervovanie zemiakov D Ručné tkanie D Kolo na dovolenou Údržba a oprava posilňovača bŕzd D Na nákup s Babetou Odsavač pilin k okružní pile Ochrana k okružní pile Úprava stříkací pistole aj.
59
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV
VRÁTEK MÍSTO TRAKTORU
Počet amatérsky vyrobených traktůrku dosahuje u nás výše mnoha tisíc. Jejich hlavním posláním je sloužit jako tahač zamědělského nářadí při obdělávání půdy, protože tahání nákladního přívěsu zastanou dnes osobní auta, která jsou už v každém stavení. VLADIMÍRU VANĚČKOVI z Písku se nechtělo vyrábět si traktůrek, mj. i proto, že na jeho menší zahradě by měl traktůrek málo místa. Využil proto starý stavební vrátek poháněný elektromotorem a stabilně jej umístil v rohu zahrady. Těsně kolem plotu upevnil topenářskou trubku 0 80 mm, na níž v odstupech asi 20 cm přivařil matice jako zarážky. Na trubku pak zavěšuje kladku, kterou vždy poposadí o šířku brázdy. Lano od vrátku prochází kladkou a přitahuje pluh či jiné zavěšené nářadí. Vrátek má motor o síle 1 kW — hodina provozu tedy stojí asi 50 haléřů a produktivita práce je asi desetinásobná než při ručním okopávání; při orání je rozdíl mezi oráním s pluhem taženým vrátkem a rytím daleko větší, nemluvě ani o vynaložené námaze.
CHLAZENÍ U TRAKTŮRKU obstarává obyčejně ventilátor poháněný klínovým řemenem od řemenice na klikovém hřídeli. Jiné — jednodušší řešení — použil JAROSLAV ČMIEL z Hrádku nad Olší u traktůrku s motorem 50 ccm konstrukce ing. Mackerleho
(USS č. 15 a 16). Proud ze střídavého generátoru usměrnil dvěma diodami KZ 703, které zároveň sníží napětí z 9 V na 5 V. Tímto proudem napájí modelářský elektromotorek IGRA 4,5 V na jehož hřídelce je nasazena plastiková vrtulka 0 80 mm z dětské hračky. Proud vzduchu usměrňuje na hlavu válce deseticentimetrový kousek plechové roury. Odběr proudu je malý a nezeslabuje jiskru na svíčce, chlazení stačí i při teplotách přes 30° C ve stínu.
zostavil Kamil Zoufalý
nástroje stroje byt auto chata koníčky
OBSAH 1.DO BYTU A DOMU Dřevěná stojanová lampa 2 Koreničky 5 Navrhujeme nábytok podľa noriem 5 Elektrický zavařovací hrnec 7 Chránič ke karmě 8 Trojité zasklení oken 9 Zazimovanie úložnej stavebnej plochy. . . 10 Držák bednění podokapového pasu 11 Ovládání oběhového čerpadla Ú.T 11 2. PRE DETI Stavebnica „Kolos" Minitrenažér Dětská židle
12 19 24
3. DO ZÁHRADY Sekačka z Pionýra II Rotačný krájač kapusty Praktická pomůcka do zahrady Parenie a konzervovanie zemiakov Drvič na ovocie
26 32 36 36 39
4. KONÍČKY Ručné tkanie 1 Úsporně s diapozitivy Přídavná stupnice Kolo na dovolenou
42 46 46 47
5. AUTO-MOTO Údržba a oprava posilňovača bŕzd Na nákup s Babetou K nabíjaču akumulátorov Skládací rampa
alfa
50 52 52 54
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
Prípravok na vŕtanie Odsavač pilin Redukce k vrtačce EV 513 D Ochrana k okružní pile a srovnávačce... Z praxe pro praxi Praktická úprava stříkací pistole
56 58 60 60 61 62
Propagační tvorba Praha
XVII. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ
63
6. STROJE A NÁSTROJE
do domčeku a chaty DREVENÁ STOJANOVÁ LAMPA Koupit pěknou stojanovou lampu, která by se hodila do staršího pokoje, není někdy snadné, zato vždycky dosti nákladné. Rozhodně levněji si lampu zhotovíme sami. Stačí nám kratší kousky pěkného dřeva — ořechu, švestky, třešně ap., které po opracování provrtáme a nasadíme na trubku. Jednotlivé díly stojanu by šly vyrobit i z koupených dřevěných válečků na nudle a dřevěné paličky na maso. POSTUP PRÁCE Podle obr. 1 a 2 vysoustružíme jednotlivé díly 1, 2, 3,. 4, z nichž složíme stojan lampy. Všechny díly 1, 2, 3, 4 podélně provrtáme. Na díle 1 vysoustružíme osazeni 0 41,5 mm, na které přijde nasadit nákružek stínidla 18. Uprostřed osazení uděláme zápich do hloubky asi 2 mm pro zajišfovací červík nákružku 22. Tři nohy 9 vysoustružíme podle obr. 1. Abychom mohli lépe odměřovat profily, překreslíme si síť s řezem nohy na papír ve správných rozměrech (1:1). Pak vyvrtáme šikmé otvory do pätice podstavce 8. Pätici pevně upneme do svěráku pomocí klínů z měkkého dřeva, abychom dosáhli stejné šikmosti vrtání. Nejlépe je vrtat dobře naostřenými vrtáky na stojanové vrtačce vysokými otáčkami (1 200— 1 800 ot. min~1) a posuv řídit citlivě a pomalu. Nakonec vyvrtáme osový otvor 0 10,5 mm pro trubku 5. Nohy 9 zalepíme do pätice stojanu epoxydovým lepidlem. Ocelová trubka 5 je spojovací částí stojanu. Na jejích obou koncích vyřízneme závit M10. Na spodní konec trubky navlékneme podložku 7 a našroubujeme plochou obloučků 14,15. Tuto práci si velmi usnadníme, poskládámatici (lustrovou) 6. Trubku provlékneme zdola paticí me-li věnec okolo staré obruče ze sudu, nebo okolo podstavce 8 a potom na ni shora nasouváme jednotlivé betonové skruže. Po nastehování obou věnců obloučky dřevěné díly podstavce. Nakonec nasuneme horní díl 1 osazením se zápichem směrem nahoru. Na vyčnívající vyrovnáme a k věnci dolních obloučků privaríme čtyři spojnice 16. Na ně privaríme věnec z horních obloučků konec trubky 5 našroubujeme matici 6 a všechny dřevěné a celý svařenec srovnáme. Potom privaríme zbývající čtyři díly stojanu jí na trubce stáhneme. Trubkou 5 protáhneme spojnice 16 a jako poslední privaríme nákružek 18 se přívodní šňůru 11. Délku šňůry si zvolíme podle předpokláčtyřmi raménky 17. Kostru nasadíme na stojan a vyrovnádané vzdálenosti lampy od zásuvky a počítáme přitom me případné nerovnosti. Potom teprve dokončíme ty svary, s tím, že asi 125 cm šňůry prochází stojanem lampy které byly jen provizorní. Po vychladnutí svary opilujeme a vzdálenost zásuvky je asi 70 cm nad podlahou. a celou kostru natřeme syntetickým lakem podobné barvy, Konec přívodní šňůry připojíme na objímku 10, kterou jako bude barva potahu. našroubujeme na trubku 5 a zajistíme červíkem. Do Na potah stínítka je vhodným materiálem diolen, protože přívodní šňůry v blízkosti stojanu zapojíme šňůrový spínač je pružný a poměrně dobře propustí světlo. Potah 19 13 a na konec šňůry vidlici 12. ušijeme ze čtyř dílů (obr. 2), z nichž každý bude pokrývat Stínítko lampy má tvar kuželového prohnutého osmistědvě pole na kostře stínítka. Takto vzniklou „nohavici" nu. Výroba kostry vyžaduje trochu trpělivosti. Nejprve si navlékneme na kostru a případně podle potřeby ubereme připravíme z drátu 0 4 mm horní obloučky 14, dolní obloučky 15 a spojnice 16. Obloučky ohýbáme okolo Legenda k obrázkům na str. 3 a 4: kruhových předmětů přibližně takového poloměru, jaký 1 — homi váleček (1 ks); 2 — stfednf váleček (2 ks); 3 — dolní budeme chtít dosáhnout. Je lépe zvolit k ohýbání menší váleček (2 ks); 4 — kroužek (3 ks); 5 — ocelová trubka poloměr, protože drát má po ohnutí snahu se svojí 0 10 mm (1 ks); 6 — plochá (lustrová) matice (2 ks); 7 pružností napřímit. K ohýbání spojnic 16 si můžeme např. — podložka (1 ks); 8 — pätice podstavce (1 ks); 9 — noha ze sololitu udělat šablonu (obr. 2) ve tvaru vyšrafované podstavce (3 ks); 10 — objímka (1 ks); 11 — přívodní šňůra (1 ks); 12 — vidlice (1 ks); 13 — šňůrový spínač (1 ks); 14 plochy, podle níž budeme spojnice tvarovat. — horní oblouček kostry (8 ks); 15 — dolní oblouček kostry Při svařování kostry stínítka (plamenem) budeme potře(8ks); 16 — spojnice (8 ks); 17 — raménko (4 ks); 18 bovat pomocníka, který bude kleštěmi přidržovat svařova— nákružek (1 ks); 19 — potah (4 díly); 20 — třepení; 21 — ozdobná lemovka; 22 — červík M 4 X 10 mm • ••.... né části. Nejprve si svaříme věnec z dolních i horních
2
Obr. 1
3
Obr. 2
4
šířku v tom místě, kde by potah nebyl dostatečně napnutý. Diolen je velmi elastický a dobře se přizpůsobí tvaru kostry. Potah 19 na kostře srovnáme, aby švy ležely na spojnicích 16 a pak ho v této poloze buď špendlíky nebo několika pomocnými stehy zajistíme, aby se nám při další práci neposunovai. Nyní nastříhneme potah, nebo rozpáráme šev a budeme obšívat postupně jednotlivé obloučky; začneme nejprve na té straně (nahoře nebo dole), na které přesahuje víc potahu. Při obšívání druhého věnce obloučků pak potah mírně napínáme, aby netvořil příčné vlny. Na vnější stranu potahu horních obloučků přišijeme ozdobnou lemovku 21 a na dolní část stínítka přišijeme třepení 20.
Lemovku i třepení dostaneme koupit v prodejnách s galanterním zbožím. Povrch stojanu můžeme chránit bezbarvým lakem nebo hydrovoskem. O tom, co je vhodnější se rozhodneme podle druhu použitého dřeva a potahu. Barvu potahu budeme volit raději z teplejších tónů, protože světlo pronikající přes stínítko ovlivňuje svým zabarvením atmosféru v pokoji. Stínítko nasadíme nákružkem 18 na horní osazený váleček stojanu 1 a červíkem 22 v nákružku spojení pojistíme. Nakonec shora našroubujeme do objímky 10 žárovku; potom už zbývá jen rozsvítit. _ Konstrukci V. CAFOURKA popsal J. ŠŤASTNÝ
KORENIČKY V obchodoch s domácimi a kuchynskými potrebami som si nevybrala nijaké koreničky podľa svojho vkusu; sú zväčša z plastu, nepriliehajú a nedajú sa dobre umiestniť po ruke. Použila som preto na koreničky prázdne fľašky z detskej výživy, ktoré som pripevnila na drevenú doštičku a umiestnila na vhodné miesto na kuchynskej linke. Z preglejky alebo ohoblovaného dreva hrúbky 8 až 10 mm vyrežeme doštičku s rozmermi asi 5 X 50 cm (alebo dlhšiu — podľa počtu koreničiek). Kovové uzávery z fľaštičiek odmastníme benzínom a natrieme vrstvou lepidla (např. Chemoprén alebo sovietske lepidlo Moment — I); takisto nanesieme vrstvu lepidla na drevenú doštičku a necháme ho chvíľu zaschnúť. Potom uzávery pritisneme na doštičku a zaťažíme asi na 2 až 3 hodiny. Ak sa nám nepodarí zaobstarať vhodné lepidlo, môžeme uzávery na doštičku prinitovať. Nakoniec doštičku priskrutkujeme pod
i vrchnú časť kuchynskej linky asi troma samoreznými skrutkami; na uzávery osadíme fľaštičky s korením a nalepíme na ne samolepiace nálepky s označením jednotlivých druhov korenia. E. H.
NAVRHUJEME NÁBYTOK PODĽA NORIEM Pri navrhovaní nábytkových zostáv alebo jednotlivých kusov nábytku by sme mali dodržiavať isté zásady, aby sme dosiahli nielen jeho účelnosť, ale aj funkčnú dokonalosť. Zostavil som preto stručný prehľad zásad, ktoré uľahčujú voľbu vhodných rozmerov tak, aby nábytok vyhovoval svojmu účelu a prispieval k nášmu pohodliu. STÔL ' V mnohých domácnostiach ho používame nielen na stolovanie, ale aj na písanie, žehlenie a neraz aj na domáce majstrovanie. Z toho vyplýva aj nárok na úpravu povrchu stolovej dosky. Hlavným kritériom pri navrhovaní stola zostáva minimálna plocha potrebná pre jednu osobu pri jedle, ktorá je 1 800 cm 2 ; najvhodnejšia plocha je 2 400 cm 2 . Štvorcový stôl používaný v kuchyni by mal mať rozmery 100X100 cm. Výška stola je jednotná — 78 cm. Najmenšia možná šírka stola pre dve osoby je 75 cm. Výška spoločenského stolíka, určeného na posedenie s priateľmi, má byť od 45 až do 68 cm podľa druhu sedacieho nábytku. SEDACÍ NÁBYTOK Detská stolička Aby mohli deti používať stoličku dlhší čas, musí sa dať výška sedenia meniť. K týmto stoličkám musíme prispôso-
biť aj stolík; stolička aj stolík by mali mať päť nastaviteľných výškových polôh. Lakťové opierky, ako aj tvary detských stoličiek, ktoré sledujú obrysy tela, nie sú zo zdravotných dôvodov vhodné. Stoličky pre dospelých Tieto stoličky sú rozmerovo normalizované v ČSN 91 0105; základné rozmery uvádzame v tab. 1. Kreslá Od kresla vyžadujeme väčšie pohodlie. Hranica sklonov (uhlov) sedadla aj operadla je vymedzená tým, že predpokladá pohodlné opretie chodidiel o dlážku; základné rozmery uvádza tab. 2. LÔŽKA Sú normalizované v troch normách: ČSN 91 0101 — Lôžka, ČSN 9 1 0 1 0 2 — Dvojlôžka, ČSN 9 1 0 1 0 3 — Úzke lôžka; základné rozmery sú v tab. 3. Poschodová posteľ Na vrchnom lôžku musí byť ochranná prekážka minimálne 500 mm vysoká. Rebríček na výstup na vrchné lôžko má mať šírku asi 500 mm a svetlosť medzi vrchným a spodným lôžkom má byť minimálne 900 mm. Gauč Rozmery gaučov sú takisto normalizované a z tab. 4 je zrejmé, že dĺžka a šírka lôžkovej časti sú prevzaté z rozmerov postele.
5
Tab. 1
Tab. 3
Tab. 4
6
Detská postieľka Psychomotorický vývoj dieťaťa veľmi ovplyvňuje tvar lôžka, ktoré musí byť hygienické, bezpečné a dokonale funkčné. Na konštrukcii lôžka musia byť hrany zaoblené.
nesmú mať výčnelky. Najmä boky postieľky, ktoré sú pohyblivé, musia byť bezpečné a zabezpečené proti náhodnému odisteniu. —.'»•.•-•..-/:.- JAROSLW HOSNEDL
ELEKTRICKÝ ZAVAŘOVACÍ HRNEC Nejrozšířenějším způsobem konzervace potravin — především pak ovoce a zeleniny — je sterilizace, která záleží v zahřátí asi na 70 °C a následujícím ochlazení. K tomu se nejvíce používá klasický zavařovací hrnec, který je k dostání za 67,— Kčs. Tento hrnec má však dvě veliké nevýhody. Především je to nutnost pečlivě sledovat teploměr, aby teplota nestoupla nad požadovanou hodnotu. Je tedy nutná přítomnost obsluhy; často se však nepodaří teplotu uhlídat a obsah je pak rozvařený a vitamíny zničeny — někdy i popraskají sklenice. Další nevýhodou je i to, že je značná spotřeba energie — ohřev hrnce na vařičích není ekonomický, protože dochází k vysálání tepla, přestup tepla je nedostatečný a značná část tepla se spotřebuje na udržení teploty. Oba tyto nedostatky snadno vyřešíme jednoduchým zlepšením zavařovacího hrnce. Zlepšení záleží v zabudování elektrického topného tělesa dovnitř hrnce a v upevnění termostatu k víku hrnce; termostat pak udržuje teplotu vody na nastavené hodnotě. Ušetříme tak značné množství energie, což při zavařování většího množství není zanedbatelné a ovoce či zelenina je kvalitní — neprevarená. Jedinou nevýhodou takto upraveného hrnce je to, že víko je připoutáno k hrnci kabelem, který spojuje topné těleso s termostatem. Musíme tedy při manipulaci s hrncem přenášet obě části najednou; není to však příliš složité a brzy si na to zvykneme. Bylo by sice možné provést kabel rozpojovací, ovšem na úkor bezpečnosti.
a jedna smyčka zůstává rezervní pro případ poruchy. Popřípadě stačí i jen jedna smyčka; ohřev pak ovšem trvá dost dlouho. Zapojit všechny tři smyčky nemůžeme; příkon 2 400 W vyžaduje při napětí 220 V příliš vysoký proud, pro který nepostačuje jištění 10 A, běžné v instalaci. Abychom mohli topné těleso 2 upevnit do hrnce, musíme nejprve
upravit rošt 9 zavařovacího hrnce tak, abychom vytvořili dostatečný prostor pro topné těleso. Smyčky tělesa se totiž nesmí dotýkat ani dna hrnce ani roštu. Původní třmeny roštu odstraníme pomocí kleští a ve čtyřech mís*" těch (asi po 90°) připájíme cínem nové třmeny 5 vyrobené podle výkresu. Ohneme je z pozinkovaného plechu ti. 1 mm. popř. plech ohnutím
POSTUP PRÁCE
Pro vyhřívání hrnce si zakoupíme topné těleso 2 typu 4206/523 (výrobce Elektropraga Hlinsko) pro napětí 220 V s výkonem 3X800 W; lze použít i topné těleso vyřazené z důvodu poruchy jedné smyčky. Toto těleso by mělo být v prodeji za 88,— Kčs; je však možné, že dnes již výrobce dodává na trh i vhodnější topná tělesa. Podmínkou je, aby těleso vyhovovalo délkou smyčky (max. 300 mm), elektrickým výkonem (1 —2 kW) a použitím pro ohřev vody. Hrnec vyhříváme zapojením dvou smyček po 800 W,
Elektrický zavařovací hrnec: 1 — termostat typu TH — 143 (1 ks); 2 — topné těleso 4206/523, 220 V, 2 400 W (1 ks); 3 — matice M48 X 2 (1 ks); 4 — těsnění z pryže s textilní vložkou ti. 3 mm (1 ks); 5 — třmen z pozink. plechu 1 mm ti. (4 ks); 6 — vsuvka s oboustranným závitem 1/2" (1 ks); 7 — matice 1/2" (1 ks); 8 — pryžová podložka (2 ks); 9 — rošt (součást hrnce); 10 — zavařovací hrnec; 11 — víko (součást hrnce); 12 — přívodní kabel (3 X 1,5 mm 2 Cu); 13 — spojovací kabel (3 X 1,5 mm 2 Cu); 14 — vidlice (250 V, 10 A)
7
zdvojíme — rošt musí unést zatížení zavařovacích sklenic i ve dvou řadách nad sebou. Abychom mohli zašroubovat a utěsnit topné těleso do prostoru pod roštem, musíme vyrobit matici 3 se závitem odpovídajícím závitu topného tělesa, tedy M48X2. Na matici musíme upravit plochy pro klíč, kterým při dotahování topného tělesa matici jistíme. Vhodné je dát si matici pozinkovat, lépe se nám pak připájí. V hrnci pak vyvrtáme ruční elektrickou vrtačkou ve výšce asi 36 mm od dna otvor 0 60 mm. Otvor pak dopilujeme na rysku za současného zkoušení s odpovídajícím průměrem matice. Dosedací plochu ještě upravíme poklepáním plechu v okolí otvoru tak, aby zaoblení hrnce nezvětšovalo vůli • pod osazením. Po té matici k hrnci připájíme. Těsnění 4 zhotovíme nejlépe z ploché pryže s textilní vložkou tlusté 3 mm, která se běžně používá při instalaci. Tato pryž je tvárná a odolná teplotám do 100 °C. Topné těleso 2 utáhneme do matice 3 tak, aby vývod pro spojovací kabel 13 nesměřoval vzhůru, ale šikmo dolů a byl řádně utěsněn; nemůže tak dojít k nahromadění vody na svorkovnici. Teplotu udržujeme v nastavené hodnotě pomocí termostatu 1. Nejlépe vyhovuje termostat typu TH-143 s regulací teploty od 20 °C do 140 °C, který má z bezpečnostních důvodů vodotěsné krytí hlavice. Vyrábí jej Metra Blansko a jeho cena je asi
83,— Kčs. Pro upevnění termostatu využijeme otvor ve víku 11 hrnce, který původně sloužil pro uložení teploměru. Termostat upevníme pomocí vsuvky 6 s oboustranným závitem 1/2" a matice 7, kterou vyrobíme z jakéhokoliv pozinkovaného fitinku s vnitřním závitem 1/2" tak, že odřízneme kus asi 8 mm vysoký. Aby upevnění termostatu bylo pružnější, použijeme z obou stran víka 11 pryžové podložky 8 — nejsou však nutné. Termostat 1 upevníme pomocí přesuvné matice, jež je jeho součástí, na horní závit vsuvky tak, aby čidlo termostatu bylo v dostatečné vzdálenosti od vyhřívaného hrnce. U některých starších nižších hrnců musíme vsuvku prodloužit, abychom mohli termostat upevnit trochu výše. Nakonec zbývá provést elektrickou instalaci, při které musíme být zvlášť pečliví, protože mokrý provoz by při nedostatečném jištění a krytí mohl způsobit úraz elektrickým proudem. Ten, kdo má méně zkušeností, by měl raději svěřit práci odborníkovi, aby měl jistotu, že jsou dodržena všechna bezpečnostní opatření a platné ČSN. Průřez spojovacího kabelu 13 i pří-
CHRÁNIČ KE KARMĚ Při používání karmy nelze zabránit tvorbě sazí a jiných pevných zplodin, které pak snadno vypadávají volnou spodní stranou z karmy ven. Rovněž odkapávání zkondenzované vody ze studených přívodních trubek nebo z případných netěsností může být nepříjemné. Tyto potíže můžeme velmi snadno odstranit tím, že na spodní část karmy připevníme plechový chránič, který nečistoty a kapky vody zachytí. Nejdříve z plechu vystřihneme rozvinutý tvar chrániče. Rozměry chrániče mohou být libovolné, v praxi i z estetických důvodů se mi však nejlépe osvědčily hodnoty uvedené na výkrese. Potom plech podle výkresu naohýbáme, zhotovíme výřez pro přívod plynu a zabrousíme okraje. Celý chránič natřeme nejprve základní barvou a po té bílým emailem. Chránič uchytíme tak, že nejprve sejmeme přední stěnu karmy, chránič položíme do dolní části karmy tak, aby ohnutými okraji bočnic visel za boční stěny karmy a opět nasadíme přední stěnu. Tím je chránič v karmě fixován a nemůže vypadnout, avšak kdykoliv je třeba, lze jej stejně snadno vyjmout. J. M.
8
vodního 12 by měl být min. 3X1,5 mm 2 Cu. Nesmíme zapomenout připojit třetí žlutozelený vodič na uzemňovací svorky topného tělesa a termostatu (obr. 2). Délku spojovacího kabelu volíme asi 1 m, přívodní-* ho podle potřeby — asi tak 3 m. Vlastní provoz je velice jednoduchý. Do hrnce nalijeme určité množství vody, ponoříme sklenice a dolijeme tolik vody, aby hladina byla asi 2 cm pod víčky. Není však na závadu, když jsou menší sklenice nebo spodní řada sklenic při dvou vrstvách zcela ponořeny ve vodě. Požadovanou teplotu nastavíme knoflíkem termostatu při uvolnění dvou šroubů M4; po nastavení šrouby opět řádně dotáhneme. Zasunutí vidlice je vždy posledním úkonem při uvedení do provozu. Z ekonomických důvodů můžeme postavit hrnec na podložku z tepelně izolačního materiálu (korku, polystyrenu, skelné vaty), abychom zbytečně neodčerpávali teplo, případně můžeme zhotovit izolační obal na celý hrnec. Délku zahřívání ovlivňuje teplota vody; můžeme použít vodu teplou i studenou. ING. FRANTIŠEK ŽITNÝ
TROJITÉ ZASKLENÍ OKEN To, že okna se třemi skly mají podstatně menší tepelné ztráty než okna dvojitě zasklená, je známo desítky roků. Že se v minulosti v našich oblastech převážně používalo oken, která měla jen dvoje skla, bylo dáno relativně nízkými náklady na palivo a jeho zdánlivým dostatkem. Tato situace však už neplatí; ovšem sehnat trojitě zasklená okna je dost obtížné, navíc jsou hodně drahá a kromě toho jejich použití připadá v úvahu jen u nové výstavby. Nakonec se mi podařilo vyřešit trojité zasklení starších dvojitých oken velmi jednoduše tak, že jsem zasklení vnějších křídel zdvojil. Úprava není příliš pracná — záleží jen ve vytvoření vhodné drážky pro druhé sklo a v zakytování skla — a při tom se tepelné ztráty sníží asi na 60 % původní hodnoty. Vhodnější pro dvojité zasklení jsou vnější křídla oken, protože pak prakticky nedochází k orosení, či namrzání skla, tepelné ztráty jsou menší a není ani zanedbatelné, že náklady na sklo jsou menší, než při dvojitém zasklívání
vnitřních křídel. Celkové náklady na úpravu jsou poměrně nízké, např. úprava pěti oken včetně nových nátěrů, skel a sklenárskeho tmele přišla zhruba na 500,— Kčs. POSTUP PRÁCE Celý postup práce je nejlépe si rozdělit do dvou etap. V létě si do vnějších okenních křídel vyfrézujeme drážky, okna popřípadě opravíme, odstraníme starý nátěr a nakonec rámy opatříme novým nátěrem. Aby vytvoření drážek v křídle okna bylo snadné, drážka byla vzhledná, rovná a aby drážky bylo možno frézovat bez vyjmutí skla^ a nebezpečí jeho rozbití, vyplatí se zhotovit si frézovací přípravek k vrtačce (v mém případě k vrtačce EV 308 D, 280 W, otáčky 1 270 min-0- Vyfrézování drážek s tímto přípravkem trvá na jednom křídle okna asi 15 až 20 minut, oddlabání rohů 5 až 10 minut. Přípravek tvoří základní deska 1, ke které přinýtujeme dva vodicí čepy 2, které vedou objímku 3. Touto objímkou
SVISLÝ ŘEZ V POHLEDU
P
9
se přípravek nasazuje na vrtačku; je tedy nutné průměr objímky přizpůsobit vrtačce. Objímku čtyřikrát prořízneme, aby jí bylo možno zajistit na vrtačce pomocí třmenu opatřeného držadlem. Na základní desku dále přišroubujeme úhelník 5 tak, aby měl možnost vodorovného posuvu. K tomuto úhelníku přišroubujeme spodní opěrku 4. V opěrce zhotovíme podélnou drážku, takže jí lze svisle posouvat. K opěrce 4 ještě přišroubujeme přední opěrku 6, jejíž přední hranu A zhotovíme ve sklonu, který odpovídá sklonu rámu křídla okna, ve kterém drážku frézujeme. Nástroj tvoří čtyřbřitá fréza 7 s čepem 0 8,5 mm, který upneme do sklíčidla vrtačky. Vzhledem k tomu, že je možné nastavit jak polohu objímky 3, tak i úhelníku 5 a opěrky 4, lze vyfrézovat drážku v požadované hloubce i šířce, a to stejné v celé délce. Před frézováním drážky do okenních křídel je vhodné si frézování nacvičit na několika kusech hranolků dřeva se shodným sklonem hrany jako mají křídla oken. Křídla oken je třeba při frézování upnout ke stolu, v hoblici a pod., aby se při frézování neposunovala. Hloubku a šířku drážky volíme zhruba takovou, jaká byla u původního zasklení. Většinou se nám při tom podaří dodržet požadavek, aby vzdálenost obou skel byla asi 25 mm. Při této vzdálenosti a při výšce asi 1 m je podle výpočtů nejmenší tepelná propustnost (ztráta).
Vyfrézovat s přípravkem drážku se nám však nepodaří až do rohů; tyto kousky musíme opatrně odstranit dlátem. Se zasklíváním počkáme až na první mrazy, kdy vzduch je dostatečně suchý. V té době musíme již mít připravena všechna skla, která si dáme na potřebnou míru nařezat ve sklenářství. Zasklívání provádíme najlépe ve dvou tak, že pomocník v teplé místnosti křídla oken dokonale vyčistí. Vyčištěná křídla pak odneseme na dvorek na stůl (venkovní teplota musí být pod bodem mrazu), kde je necháme vychladnout. Mezi tím pomocník vyčistí sklo, které odneseme na dvorek a vložíme do vychladlého křídla okna. Sklo zajistíme zasklívacími plíšky a odneseme do teplé místnosti, kde jej ihned zakytujeme. Při takto provedeném zasklení se okna ani při venkovní teplotě —10°C neorosí. Při-; manipulaci s vyčisteným sklem je vhodné používat kožené rukavice, jednak abychom se nepořezali a jednak abychom čistá skla neohmatali, neboť jak čistá (připadne znečištěná) skla na vnitřních stranách budou, tak nám po mnoho roků (do rozbití nebo jiného poškození) zůstanou. Protože prostor mezi skly je tmelem prakticky hermeticky uzavřen, neznečišťují se vnitřní plochy prachem. Samozřejmě je třeba včas opravit případně vypadaný tmel na vnějších sklech. I když přidané sklo zvýší hmotnost křídla, na druhé straně dobrým zatmelením skla se rám okenního křídla vyztuží, takže se sníží možnost zkroucení. ING. OLDŘICH RYCHTRMOC
ZAZIMOVANIE ÚLOŽNEJ STAVEBNEJ PLOCHY Stavebníkovi, ktorý cez priaznivé stavebné mesiace ukončil časť výstavby domu podlažnou platňou a nezastrešil ju, vznikne pred zimným obdobím problém, ako toto dielo ochrániť pred nepriazňou dažďov alebo zimného mrazu. Najcitlivejšie je to práve pri domoch, kde úložná plocha pre budúcu montovanú stavbu musí byť povrchovo upravená, vyhladená a má rôzne prestupové otvory pre neskoršiu montáž inštalácie domu. Dodávateľ takejto montovanej stavby síce odporúča na prezimovanie spodnej časti stavby zalepiť lepenkou a horúcim asfaltom otvory na inštaláciu a celú úložnú plochu natrieť penetračným asfaltovým náterom, ale voda si nájde po krátkom čase miesto, kadiaľ bude zatekať. Vodou stekajúcou z úložnej plochy namokne murivo a pri jeho vymrznutí sa nežiadúco poškodzujú steny stavby. Takto rozpracovanú stavbu pomôže ochrániť pred zimným obdobím iba provizórne zastrešenie, ktoré má byť ľahko realizovateľné, dostatočne trvanlivé a pritom nenákladné. Týmto požiadavkám vyhovela konštrukcia, ktorú som overil v prezimovaní spodnej stavby. Murivo sa nepoškodilo a nezatékalo ani dovnútra stavby, a tak sa mohli niektoré potrebné miestnosti
to
ešte pred stavbou vrchnej časti omietnuť. Celé zazimovanie spodnej stavby sa uskutočňuje tak, ako odporúča dodávateľ montovanej časti: zalepia sa otvory na úložnej ploche 10 a plocha sa napustí penetračným náterom. Po jeho zaschnutí sa vyhotoví provizórne zastrešenie tak, že okolo celého vonkajšieho obvodu úložnej plochy sa upevnia o obvodové murivo asi 10 cm široké dosky 1 o 1 cm nižšie, ako je zastřešovaná plocha, pričom dosky sa
prichytia k murivu 11 pomocou podpierok 2 vzdialených asi po 2 m od seba. K takto vytvorenému okraju potom po celom obvode prítlačnými latkami 3 a klincami pripevnime pozváranú PVC-fóliu 4, ktorá prekryje celú úložnú plochu. V mieste postaveného komína 6 vytvoríme z PVC-fólie privarením manžetu 5 a špagátom ju priviažeme o komín. Fóliové PVC-diely môžeme zvariť pomocou elektrickej žehličky 7, jem-
neho (hodvábneho) papiera 8 a ohobľovanej pomocnej laty 9 tak, ako pri záhradných fóliovníkoch. Na ohoblovánu pomocnú latu sa položí pás jemného papiera, naň sa zložia prekryté diely PVC-fólie a zvrchu sa znova priloží pás jemného papiera, po ktorom sa prechádza horúcou žehličkou, kým sa nenatavia a nezlepia preložené fólie. PVC-fólie zvárame
pozorne na vopred dobre očistenej úložnej ploche, aby sa fólia po napnutí nepoškodila. Po zvarení všetkých častí na zastrešovanej ploche sa okraje fólie 4, ktoré prekrývajú úložnú plochu stavby, prichytia pomocou prítlačných latiek 3 a klincov k doskám prepadového okraja 12. Fólia musí prečnievať niekoľko cm cez okraj prepadovej dosky.
aby ju odtekajúca voda nezmáčala. Na zakrytú plochu voľne rozložíme dosky v rozstupoch asi 1,5 m, čím zabránime nadvihovaniu PVC-fólie pri silnejších vetroch. Provizórne zastrešenie úložnej plochy je hotové a spodná stavba je takto jednoducho a účinne chránená pred nepriazňou počasia. ING. JUR KŇAZOVICKÝ
DRŽÁKY BEDNĚNÍ PODOKAPOVÉHO PÁSU Bednění podokapového pasu rodinného domku nebo menších objektů se běžně uchycuje dřevěnou konstrukcí nebo podpěrami; tato práce je však jak materiálově, tak i výrobně náročná. Zhotovil jsem si proto držáky, s jejichž pomocí jsem uložil bednění sám pro celý domek během 5 hodin. Držáky zhotovíme ohnutím kruhové oceli nebo betonářské výztuže 0 8 až 10 mm do tvaru písmene L; rozměry upravíme podle rozměrů vlastní stavby. Pokládáme vždy dva držáky proti sobě ve vzdálenosti 3 až 4 m a k bednění je přichytíme ohnutým hřebem. Šířka betonového pasu je fixována rozpěrkami nebo drátem. Pokud je prkno širší než požadovaná výška pasu, zapustíme držák o potřebnou hloubku níže, až mezi tvárnice. Druhý den po zabetonování uvolníme držák poklepem na opačný konec, aby jej bylo možno po zatvrdnutí betonu vyjmout. MIROSLAV ŠLEZINGER
BEDNĚNÍ
ZDIVO-
OVLÁDÁNÍ OBĚHOVÉHO ČERPADLA Ú. T. Ve sborníku USS č. 27 byl uveřejněn návod jak ovládat oběhové čerpadlo ústředního vytápění. Protože se mi uvedený způsob zdál příliš složitý, pokusil jsem se vyřešit ovládání čerpadla jednodušeji, pouze pomocí termostatu, namontovaného na kotel Ú.T.
Termostat T nastavený na teplotu 25 °C ponechá čerpadlo M vypnuté do té doby, pokud teplota vody v kotli nedosáhne hodnoty 25 °C. Po překročení nastavené teploty uvede termostat do chodu čerpadlo, které nechá v chodu tak dlouho, dokud teplota vody neklesne pod 25 °C. Tak je zajištěno automatické zapínání a vypínání čerpadla při zatápění a při ukončení vytápění bez jakéhokoliv zásahu. Zároveň je kotel zajištěn i proti případnému přehřátí. Úprava je velice jednoduchá: na vhodné místo na kotli privaríme nátrubek 1/2" G, do kterého zabudujeme termostat. Nejvhodnější je termostat typu TH 160, s rozsahem 20 až 80 °C,
který se běžně používá v ohřívačích vody. Ňení-li možné přivařit nátrubek na kotel, privaríme ho do potrubí těsně nad vývodem kotle; nejlépe do oblouku, aby byla zajištěna dostatečná délka pro vložení termostatu. Pokud není možné nátrubek vůbec přivařit, stačí přiložit termostat k výtlakovému potrubí téměř nad kotel a pevně přichytit a obalit alobalem. Zajistíme tak tepelnou izolaci, a tedy co nejdokonalejší převod tepla k čidlu termostatu. Případná tolerance není velká, a proto je zanedbatelná. Termostat T zapojíme podle přiloženého schéma. Připojení doutnavek D1 , D2 slouží ke kontrole chodu nebo klidu čerpadla M. KAREL BAŘINKA
JEŠTĚ K NÁVODU „DIAĽKOVÉ MERANIE TEPLOTY VODY V KOTLE" V USS Č. 55, STR. 25 Zásadního zjednodušení a zlevnění uvedeného zařízení docílíme vynecháním popsaného zdroje elektrického proudu včetně usměrňovače a jeho nahrazením např. třemi plochými bateriemi v sérii se zvonkovým tlačítkem v okruhu. Postačuje tedy teploměr, čidlo s držákem, zvonkové tlačítko, vodiče a ploché baterie. Provozní náklad se omezuje na obnovu baterií. ING. JAROSLAV KUNZL
m.
pre deti STAVEBNICA „KOLOS" Stavebnicu som zhotovil pre svojich 3- až 5-ročných synov a používala sa dlhé roky. Rozmery som volil také, aby deti mohli používať modely ako skutočné stroje či prostriedky, to znamená sedieť v nich, alebo sa na nich voziť. Tejto požiadavke zodpovedá celá konštrukcia.
Počet súčiastok potrebných na zloženie bagra
-
Nosníky: 1 veľký otvor (8 ks), 2 veľké otvory (6 ks), 3 vefké otvory (18 ks), 5 veľkých otvorov (10 ks), 7 veľkých otvorov (6 ks), 12 veľkých otvorov (2 ks), 13 veľkých otvorov (6 ks), 16 veľkých otvorov (4 ks); kolieska: veľké (8 ks), stredné (10 ks), malé (12 ks); kladky (32 ks); podložky 15 mm (24 ks); podložky 5 mm (1Oks); spájacie pätky: malé (48 ks); dvojité (10 ks); unášače: veľký (4 ks), malý (4 ks); spájacie platničky (1OOks); koliky (1OOks); plošné diely: malý (4 ks), veľký (2 ks); základná stredová doska (1 ks); točne (2 ks); kľuky (4 ks); rozperné valčeky (24 ks); hriadele: v jednej rovine 4 otvory (4 ks), 6 otvorov (4 ks), 8 otvorov (12 ks), 10 otvorov (14 ks), 12 otvorov (4 ks), 14 otvorov (2 ks), 16 otvorov (2 ks), 22 otvorov (2 ks)
12
Základom stavebnice je jednotný rozstup spájacích otvorov 46 mm. Spájacie otvory majú priemer 9 mm. Na nosníkoch a plošných dieloch sú v stredoch nimi vymedzených štvorcov otvory 0 25 mm na hriadele. Okrem tohto funkčného určenia odľahčujú konštrukciu a pôsobia esteticky. Jednotlivé súčiastky sú zhotovené z tvrdého dreva alebo preglejky, spájacie platničky z hliníkového plechu a na laná som použil ozdobnú krútenú šnúru, ktorá sa predáva v galantérii. Vlastný spájací materiál, skrutky M8X30, 40, 50, 60 a 75 mm, matice a príslušné podložky sú pozinkované. Vzhľadom na použité materiály a mohutnosť celej konštrukcie má stavebnica pomerne veľkú hmotnosť (bager asi 40 kg), čo však nie je vôbec na škodu, lebo pri takejto hmotnosti je vylúčené, aby si dieťa ublížilo hračkou ako takou, lebo ju nemožno prevrátiť, zdvihnúť, zhodiť a pod. Mnohonásobnými kladkostrojmi sú pohyby funkčných častí natoľko spomalené, že dieťa stačí sledovať a kontrolovať dôsledky svojho konania. Tlak potrebný na kľuku navijaka je 1 až 1,5 kPa. Menšie deti, pochopiteľne, nie sú schopné tieto veľké modely skladať samy. Nesmierne atraktívne sú však pre ne svojou veľkosťou, hmatateľnou konkrétnosťou, kde pohyb kľukou má úplne jasný a spoľahlivý následok — pohyb sprevádzaný vŕzganím á škripotom. Slovo „spoľahlivý" zdôrazňujem, lebo na tejto stavebnici neprichádza do úvahy, aby sa niečo odkrútiio, spadlo, ohlo a pod. Vo chvíli, keď deti hračka omrzí, prídu si na svoje pri demontáži (kľúč 13 a drevené kladivko na vyrážanie klinkov). Výrobne je stavebnica pomerne jednoduchá, náročnosť vzniká množstvom súčiastok, ktoré si však každý môže prispôsobiť podľa svojich požiadaviek a možností. Na najväčšej zostave, ktorú som zatiaľ dal deťom k dispozícii — na bagri —, je asi 450 drevených súčiastok a asi 1 000 ks drobného spájacieho materiálu. .. _ , ŠABLÓNY A PRÍPRAVKY zhotovíme podľa obr. 1 z oceľového 2 až 3 mm hrubého plechu. Na plech presne narysujeme polohy stredov otvorov, označíme ostrým jamkovačom a všetky otvory vopred vyvŕtame na 0 3 mm. Až potom prevŕtame príslušné otvory na 0 9 mm (aby vrták náhodou nezišiel nabok). Šablóna 1 slúži na zhotovenie všetkých typov koliesok. Pri práci s ňou treba dávať pozor, s ktorým radom otvorov momentálne pracujeme. Polomery kružníc pre jednotlivé rady sú vypočítané tak, aby sa rozstup otvorov zachoval vzhľadom na modul 46 mm. Rad A a C je potom rozdelený na polovice a štvrtiny jednotlivých kvadrantov osami uhlov, rad B je rozdelený na šesť dielov rovnakých polomerov s posunom polovice tohto úseku. Šablónu 2 používame na výrobu plošných dielov. Nakreslená je len čiastočne; je však vhodné zhotoviť ju aspoň v dĺžke siedmich úsekov, aby sme ju pri vyhotovovaní dlhších dielov nemuseli viackrát prekladať, čím sa znásobuje možná chyba. Pri posúvaní postupujeme tak, že posledný vŕtaný úsek prekrývame prvým šablónovým, pričom presné osadenie kontrolujeme podľa stredového otvoru 0 3 mm. Potom opäť dotiahneme šablónu skrutkami. Prípravok 1 je určený na vŕtanie spájacích platničiek.
Podľa obr. 1 zhotovíme dva kusy a označíme polohu, v ktorej boli zvŕtané. Prípravkom 2 sa čelne vŕtajú spájacie pätky. Na vopred navŕtanú šablónu z plechu hrubého 3 mm naskrutkujeme hranolčeky z tvrdého dreva tak, aby sa vŕtaná pätka dala napevno zasúvať do pracovnej medzery. Prípravok 3 na vŕtanie platničiek pásov zhotovíme podobne. Prípravok 4 na nitovanie pásov je zo zvyškov akéhokoľvek dreva. Rozmery na obr. 1 sú orientačné; presne treba zachovať iba rozmery a rozstup drážok na vedenie klinových remeňov. Drážky vzniknú přibitím štyroch hranolčekov 10X10 mm. Prípravok 5 na vŕtanie osí zhotovíme z oceľovej rúrky, ktorú privaríme do zvyšku uholníka, aby sa zabezpečila kolmosť vŕtaných otvorov. Potom rúrku presne orysujeme podľa výkresu a prevŕtame. Prípravok 6 používame na nitovanie pásov. Do zvyšku plochej ocele, hrúbky asi 10 mm, vyvŕtame nepriechodný otvor 0 5 mm a doň vsadíme voľne čap rovnakého priemeru tak, aby vyčnieval 4 až 6 mm. Dorážač zhotovíme z odrezku kruhovej ocele 0 8 až 10 mm, dĺžky asi 100 mm, do ktorej čelne navŕtame otvor 0 3,5 mm do hĺbky 10 mm. VÝROBA SÚČIASTOK Pásy 1 zhotovíme tak, že doštičky z tvrdého dreva, hrubé 5 mm, nanitujeme na klinové remene 1 500X X17 mm. Na výrobu doštičiek (potrebujeme ich spolu 104 na dva pásy) sú najvhodnejšie bukové lišty určené na zakončenie parkiet okolo stien. Do doštičiek vyvŕtame otvory v prípravku 3; v dvadsiatich doštičkách vyvŕtame po štyroch otvoroch, vo zvyšných len po dvoch otvoroch. Doštičky nitujeme na remene v prípravku 4. Remene uložíme do vodiacich drážok a na obidvoch koncoch prípravku ich pritiahneme pomocou doštičiek a stužovadiel tak, aby ležali v drážkach úplne rovno (nesmú sa vydúvať). Potom na celý úsek naukladáme doštičky; vždy každú piatu s dvoma otvormi (obr. 2); doštičky vyrovnáme a všetky naraz pritiahneme hranolčekom položeným cez stredy doštičiek rovnobežne s remeňmi. Potom vyvŕtame cez otvory v doštičkách dierky 0 3 mm do remeňov a do všetkých dierok zastrčíme nity. Až teraz možno odopnúť stužovadlá, sňať pás z prípravku a pristúpiť k vlastnému nitovaniu. Hlavičky podkladáme kolíkom prípravku 6, dorážačom sklepneme-gumu remeňa tak, aby nit vyčnieval, položíme podložku a hlavičkárom roznitujeme. Potom znovu uložíme remene do drážok tak, aby posledná z nanitovaných doštičiek ležala na kraji prípravku a celý proces opakujeme. Pri uzatváraní pásov je lepšie nechať konečný úsek čo najdlhší — na celú dĺžku prípravku; môžeme tak rovnomernejšie rozložiť prípadné nepresnosti medzier medzi doštičkami Nenecháme si teda na koniec např. len tri doštičky, ale tieto tri doštičky prinitujeme v predposlednom cykle. Po otočení pása potom budú na obidvoch koncoch prípravku ležať krajné doštičky. Veľkosť prípravku je navrhnutá tak, aby sa pásy daii zanitovať približne na tri cykly. Pri nákupe remeňov treba skontrolovať, či sú všetky štyri rovnako dlhé. Upozorňujem na to z vlastnej skúsenosti, keď jeden remeň bol o 2 cm dlhší. V tomto prípade vyrežeme potrebný kus tak, aby spoj zostal presne medzi nitmi na niektorej z doštičiek, ktoré sú pripevnené dvoma nitmi a namiesto obyčajných podložiek preplátujeme spoj kúskom plechu. Kolieska a kladky 3 až 6. Narysujeme potrebné priemery na 15 mm hrubú preglejku a vyrežeme. Z technologické-
ho hľadiska je najvýhodnejšia pásová píla alebo podobná náhrada. Kto túto možnosť nemá, musí rozrezať preglejku na štvorce na okružnej píle a ďalej odrezať po dotyčniciach čo najväčší počet rohov až sa priblíži kruhovému tvaru, a to aj za predpokladu väčšieho odpadu. Ručné vyrezávanie by bolo nekonečné vzhľadom na veľké množstvo koliesok. Na vyrezané koliesko, do ktorého vopred vyvŕtame . stredový otvor 0 4 mm, priložíme šablónu 1, zlícujeme stredy a stiahneme skrutkou M4X40. Vhodné je vŕtať dve kolieska naraz. Po vyvŕtaní prvého otvoru 0 9 mm stiahneme ešte celý súbor skrutkou M8X40, aby sme vylúčili pootočenie. Potom vyvŕtame všetky zvyšné otvory 0 9 a 3 mm. Kladky a malé kolieska vŕtame podľa radu A šablóny, stredné kolieska podľa radu B a veľké kolieska ^ vŕtame podľa radu A a C. Po rozobraní vŕtame cez vodiace* otvory 0 3 mm (vrátane stredového) a veľké otvory plochým vrtákom 0 25 mm. Vŕtame proti sebe z obidvoch strán, aby sa preglejka na výstupnej strane nevyštiepila. Takto vyvŕtané kolieska dokončíme Sústružením. Vhodná je okružná píla, kde vkladáme kolieska namiesto pílového kotúča. Priemer hriadeľa môže byť maximálne 25 mm; pri menších priemeroch hriadeľa musíme zhotoviť vhodnú vložku. Podmienkou opäť je, aby píla mala podperu na opretie dláta pri sústružení. Na kladkách po opracovaní obvodu ešte vysústružíme žliabok okrúhlym dlátom šírky 8 mm. Nosníky 7 vyhotovíme z tvrdého dreva (javor, jaseň, dub, buk); najlepšie sa osvedčil javor. Laty treba vopred dokonale pripraviť na hrúbkovačke tak, aby sa zachovali presné rozmery prierezu po celej dĺžke. Potom narežeme potrebné dĺžky a vŕtame podľa šablóny 2 podobným spôsobom ako pri výrobe koliesok s tým rozdielom, že súbor dvoch lát a šablóny stiahneme stužovadlami. Vyvŕtame dva otvory 0 9 mm čo najďalej od seba a stiahneme •• skrutkami M8X40, snímeme stužovadlá a pokračujeme vo vŕtaní zvyšných otvorov. Potrebnú dĺžku nosníka L vzhľadom na počet n veľkých stredových otvorov určíme podľa vzťahu: - - - - - L-(n-1). 4 6 + 64 Točne 8. Na preglejku hrubú 15 mm narysujeme podľa obr. 3 potrebné priemery a ďalej polohy všetkých otvorov. Obidve točne vyvŕtame bez prípravku naraz. Potom vyrežeme vonkajší obvod, nalepíme segmenty 9 na osadenie a vyvŕtame stredový otvor 0 25 mm. Po stvrdnutí lepidla upravíme Sústružením podobne ako pri kolieskach vonkajší obvod a obvod osadenia. Vnútorný obvod môžeme odpichnúť čelným Sústružením, alebo ho vyrežeme a opracujeme ručne. Aj hriadele 2 by sme mali vyhotoviť z tvrdého dreva,
m
13
Obr. 1
14
Obr. 2
15
Obr. 3
16
17
avšak vzhľadom na to, že vhodným polovýrobkom sú rúčky na zmetáky, môžu byf zo smrekového dreva. Nedostatkom smrekového dreva je, že sa vyštrbuje na výstupnej stene pri vŕtaní otvorov. Kúpené tyče však majú priemer 25 mm, takže pri záverečnom opracovaní na priemer 23 mm prípadné chyby zabrúsime. Iné nedostatky sa v praxi neprejavili. Hriadele vyrábame v dĺžkach 4, 6, 8, 10 atď. otvorov, počítané v jednom rade. Ďalšie otvory v medzipolohách spolu s drevenými podložkami umožňujú, že sa dajú použiť v ľubovoľných kombináciách. Vlastné zhotovenie je jednoduché. Tyč narazíme do prípravku 5 tak, aby jej koniec vyčnieval aspoň 10 mm na druhej strane a vyvŕtame potrebný počet dier v obidvoch na seba kolmých rovinách, pričom v jednom rade bude vždy párny a v druhom rade nepárny počet otvorov. Po vybratí tyče z prípravku odrežeme vyvŕtaný hriadeľ 25 mm za posledným otvorom. Ak zhotovujeme dlhší hriadeľ, ako je dlžka prípravku, pri posúvaní postupujeme podobne ako pri nosníkoch. Na zabezpečenie polohy však treba použiť namiesto skrutiek čapy 0 9 mm v obidvoch na seba kolmých smeroch. Konečné opracovanie robíme medzi hrotmi sústruhu (stojan Combi a pod.) najprv hrubým a potom jemným šmirglovým papierom na priemer 22 až 23 mm. Presnosť pri tomto úkone nie je taká dôležitá, podstatné je, aby hriadele mali dostatočnú vôľu v otvoroch. Nakoniec odrežeme obidva konce s jamkami po hrotoch sústruhu podľa obr. 2. Kolfky 21 vybrúsime z drevených tyčiek na čapy 0 10 mm na šmirgľovom kotúči tak, že vopred obrúsime potrebnú časť na konci paličky a až potom ju odrežeme. V opačnom prípade by sme krátky kolík neudržali v prstoch. Pri brúsení paličku plynule otáčame. Presnosť tu nie je taká dôležitá, a preto pracujeme bez prípravku. Po zhotovení niekoľkých kusov získame potrebnú zručnosť, ktorá umožní zhotoviť všetky kolíky takmer rovnaké. Vyplatí sa pracovať s väčším počtom paličiek naraz a na všetkých obrúsiť konce na obidvoch stranách a až potom odrezávať. Spájacie platničky 10 vyrežeme z hliníkového alebo duralového 3 mm hrubého plechu podľa obr. 3. Potom naukladáme pripravené platničky (asi 10 kusov) medzi obidva diely prípravku 1 a jemne pritiahneme štyrmi skrutkami M8 v krajných otvoroch. Týmito skrutkami je zároveň vymedzená poloha platničiek v jednom smere. Potom ich kladivkom zarovnáme tak, aby okraje boli zarovno s prípravkom a skrutky dotiahneme. Vŕtame vrtákom 0 9 mm pri vysokých otáčkach a vrták chladíme petrolejom. Rukoväť kľuky 11 zostrojíme tak, že z tvrdého dreva vyrežeme koliesko 0 35 mm a do jeho stredu vyvŕtame nepriechodný otvor 0 25 mm. Po zlepení s potrebným kúskom tyče vysústružíme tvar hlavy. Konce s jamkami odrežeme a začistíme. Spájacie pätky 12 a 13 zhotovíme z dreva podľa obr. 3 a 4. Do otvorov 0 9 mm v čelnej stene zalejeme lepidlom ChS Epoxy 1200 skrutky M8 tak, aby vyčnievali 25 mm. Na zalievanie použijeme skrutky M8X40, ktorým odrežeme hlavy. Dôležité je, aby aj v zapustenej časti bol závit. Ešte pevnejšie zapustenie dosiahneme, keď otvory vyvŕtame plochým vrtákom na drevo 0 12 mm a skrutky budeme zalievať aj s hlavami, ktorým vopred obrúsime trocha rohy na šesťhran, aby vošli do vyvŕtaného otvoru. V tomto prípade sa použijú skrutky M8 X30 a prípravok 2 na vŕtanie čelných otvorov upravíme tak, aby slúžil na vŕtanie vodiacich otvorov. Lepidlo v tomto prípade vstrekujeme injekčnou striekačkou až po zatlačení skrutky. Plošné diely 14, 15, 16 vyrežeme z 15 mm hrubej
18
preglejky. Otvory vŕtame takým istým postupom ako pri vŕtaní nosníkov. Zvýšenú pozornosť treba venovať pri prekladaní šablóny 2, aby sa zachovala geometria vo všetkých smeroch. Preto je vhodné narysovať vopred niekoľko pomocných kontrolných bodov. Otvor 0 240 mm v základnej stredovej platni 14 zhotovíme podobne ako otvor v točni. Unášače kľúk 17, 18 zhotovíme podľa obr. 4. Vzhľadom na malý počet kusov, vŕtame bez prípravku, a preto sa pri výrobe vyžaduje príslušná starostlivosť. Všetky otvory presne naznačíme jamkovačom a predvŕtame tenším vrtákom. Skrutky M 8X30 zapustíme aj s hlavami. Po vložení skrutky do otvoru vyplníme priestor okolo hlavy lepidlom ChS Epoxy a prelepíme lepiacou páskou. Potom obrátime súčiastku zalepeným otvorom nadol, aby lepidlo nevytieklo na závit. Rozperné valčeky 22 narežeme z hliníkovej rúrky podľa obr. 4. POVRCHOVÁ ÚPRAVA Všetky drevené súčiastky necháme v prírodnej farbe. Brúsením upravený povrch natrieme bezfarebným acetonovým lakom CELOMAT alebo bezfarebným epoxidovým lakom na parkety, ktorý však nanášame handrou a ihneď utierame do sucha. Úprava druhým spôsobom je o niečo prácnejšia, povrch je však trvanlivejší a drevo si zachová svoj prirodzený vzhľad. PRÁCA SO STAVEBNICOU KOLOS Stavebnica je dimenzovaná na veľké zaťaženie a namáhanie, napriek tomu však treba dodržiavať isté konštrukčné zásady, aby sa nepoškodili niektoré diely. Vzhľadom na dĺžku nosníkov nie je problém vytvoriť takú páku, že aj slabé dieťa môže jej pôsobením vylomiť spoj. Preto by sa mala každá konštrukcia riešiť s citom tak, aby sa tieto nežiadúce sily, na ktoré nie sú spoje a súčiastky stavané, vylúčili (např. priečnymi väzbami a pod.). Plošné spoje urobíme tak, že spájané súčasti položíme vedľa seba a z obidvoch strán ich preplátujeme spájacími platničkami 10. Na každý spoj sú potrebné dve platničky, štyri skrutky M8X30 a rovnaký počet podložiek a matíc. Podložky dávame pod matice, aby sa mäkký hliník pri doťahovaní nepoškodil. Kolmé spoje staviame na malých spájacích pätkách 13, ktoré zaskrutkujeme do ľubovoľných otvorov a pritiahneme dvoma maticami s podložkami. Ďalej nadväzujeme na pätku plošným spojom. Veľkosť pätky je vypočítaná tak, aby vzdialenosť otvorov v obidvoch ramenách po spojení bola rovnaká vzhľadom na Potrebný materiál na zhotovenie všetkých súčiastok na zloženie bagra. Nie je uvedený materiál na šablóny a prípravky.
vrchol spoja. Ďalší druh spoja vznikne jednoduchým preložením dvoch, prípadne aj viacerých súčiastok cez seba. V tomto prípade používame skrutky M8X40 (alebo dlhšie). Týmto spôsobom možno vytvoriť např. vidličku na uloženie jednej kladky a pod. Podložky vkladáme aj pod hlavy skrutiek. Pri práci s kladkami a kolieskami používame silonové záclonové krúžky na zníženie trenia medzi jednotlivými kladkami kladkostroja alebo medzi nimi a krajným telesom. Rozličné kombinácie s drevenými podložkami 19 a 20, hrubými 15 a 5 mm umožňujú potrebné vymedzenie vôle. Točňu zložíme tak, že obidva diely stiahneme k sebe pomocou šiestich obojstranných spájacích pätiek 12, osadením dovnútra. Ako kolesá používame na točňu malé kolieska 5 (veľkosť blízka kladkám). Horná plošina sa
potom naskrutkuje na točňu v štyroch ľubovoľných otvoroch tak, že leží na maticiach spojovacích pätiek. Kolesá do pásov vzniknú z dvojice koliesok stiahnutých skrutkami M8X75 s rozpernými valčekmi medzi sebou. Podložky vkladáme aj pod valčeky, aby sa nezaryli do dreva. Kľuky zložíme pomocou unášača a príslušného kolieska, do ktorého niektorého otvoru voľne zasunieme rukoväť. Jednoduchým vysunutím rukoväti tak, aby sa zarazila o nosnú konštrukciu, možno fixovať funkčnú časť ťahanú navijakom v akejkoľvek polohe. Unášač s hriadeľom spájame skrutkou M8X60, a nie kolíkom. Kolíky 21 slúžia na zaklinenie súčiastok na hriadeľoch a pri demontáži ich vyrážame dreveným kladivkom. ING. PETR KOŘÍNEK
MINITRENAŽÉR
;
Zařízeni pracuje na stejném principu jako „Dětský trenažér" z USS č. 47. Je určen pro větší děti, a proto je stojanového provedení s větším průměrem volantu. Má funkční převodovou páku se čtyřmi rychlostmi, spojku, brzdu a akcelerační pedál. Dá se zhotovit z odpadového materiálu, je výrobně jednoduchý a levný. Zařízení je poháněno elektrickým motorkem 4,5 V, který otáčí setrvačníkovým strojkem (z vyřazené hračky) pomocí třecího kolečka, nasazeného na jednom vývodu. Plexi víčko s výměnnými kotouči se otáčí a volantem ovládaná žárovka stínově promítá na matnici ubíhající krajinu s vozovkou. Víčko se volně otáčí na drátěném držáku a je přitlačováno ke druhému, vertikálně umístěnému vývodu. Motorek je upevněn tak, že při sešlápnutí spojkového pedálu se odklopí od třecího kolečka. Rychlosti se řadí pákou, jako v automobilu. Čtyři rychlosti vpřed (zpátečka není) jsou elektricky propojeny s drátovým odporem, rozděleným na čtyři úseky. Mezi stupni i v neutrální poloze (výchozí poloha vymezená pružinou) je přerušen elektrický proud k motorku. Při sešlápnuté spojce však setrvačník překlene mezipolohy při řazení. Akcelerační pedál pouze zapíná přívod elektrického proudu k motorku. Brzdový pedál mechanicky působí na páčku, která přibrzďuje setrvačník. Brzdit lze i motorem (vypnutý přívod). Rozjíždět se dá na všechny rychlostní stupně, největší zrychlení je při čtvrtém stupni (vyřazen odpor). Plynulé rozjíždění zajišťuje setrvačník. Další stupně se zařadí po dosažení nejvyšší rychlosti zvoleného stupně. Zařízení je napájeno ze dvou plochých baterií 4,5 V, nebo chceme-li
pro osvětlení použít žárovku 12 V, zvolíme jiný vhodný zdroj s napětím 12V. VÝROBA DÍLŮ Řízení (obr. 1). Nejprve zhotovíme volant 1. Buď ho přizpůsobíme z nějaké hračky (např. šlapacího autíčka), nebo si ho vyrobíme. Středovou část vyřízneme z dřevěné lišty 20X45 mm, obvod vytvarujeme z měkkého materiálu, který přilepíme ke středové části a ještě zajistíme vruty. V prototypu byl použit hliníkový polotovar, tzv. „dymopás". Hřídel řízení 6 zhotovíme z ocelové trubky, na kterou privaríme plechovou přírubu 70, na ni pak volant připevníme vruty. Spodní část sestavíme podle obr. 1. Hřídel je uložena do dvou lišt 7; otvory je vhodné vypouzdřit. Maketu rychloměru 3 zhotovíme ze zelené folie, podložené pauzovacím papírem s vyznačenou stupnicí. Po sestavení obou částí a vymezení osové vůle distanční trubkou 2 přišroubujeme vidlici řízení 5, kterou ohneme z plechu 1 mm tlustého. Nosná deska s pohonnou jednotkou (obr. 2). V ose zadního krytu 11, z hrubší strany, upevníme šroubky M3 dva držáky nosiče žárovky 12. Otočný nosič žárovky 15 vložíme do držáků, jejichž nastřižené konce zahneme, abychom zajistili polohu nosiče. Setrvačníkový strojek 17 při pájíme k nosiči pohonu 24; kótu označenou X volíme u tohoto detailu i u dalších podle potřeby. Horní vývod strojku 17 i osičku motorku omotáme asi dvěma závity černé izolační pásky. Na spodní vývod nasadíme třecí kolečko 28, které vyrobíme ze dřeva a na obvod přilepíme pryžové obložení; můžeme použít i původní, odpovídá-li přibližně průměr. Pak nosič i s pohonem při-
šroubujeme k zadnímu krytu 11. Páčku brzdy 20 vytvarujeme z drátu 0 3 mm tak, aby tahem přibrzďovala setrvačník a ze zadní strany krytu připájíme na páčku podložku 69. Odbrzdení zajistí vhodná pružinka nebo gumička. Do nosiče pohonu 24 zasuneme hřídel nosiče kotoučů 14, k němuž připájíme podložky 69, volný konec zajistíme bužírkou. Nosič bude přitlačovať unašeč kotoučů 16 k hornímu vývodu setrvačníkového strojku 17. Unášeč kotoučů zhotovíme z průhledného víčka od trojúhelníkových sýrů. Ve středu opatrně vypálíme otvor, jehož průměr odpovídá telefonní zdířce, která poslouží jako ložisko 13. Na boční stranu víčka nakreslíme černou nitrobarvou krajinu — keře, stromy a pod. Výměnné kotouče 0 110 mm nastříháme z průhledné celuloidové folie; v jejich středu vystřihneme otvor sloužící k provlečení telefonní zdířky 13. Na kotouče si nakreslíme různé tvary vozovky; šířku volíme asi 15 mm. Vozovka zůstane
19
Obr. 1
20
Obr. 2
21
22
Rozpiska materiálu
čirá, průhledná, zbytek — včetně středové čáry — natřeme černou nitrobarvou; vhodná je barva na kůži. Zatáčky nesmíme vést do protisměru — jízda by potom nebyla možná. Můžeme použít cestu ve tvaru preclíku, dvou prostupujících kruhů, ovály apod. Elektrický motorek 23 (4,5 V) upevníme do objímky 21 a pak objímku i s motorkem vložíme do třmenu 22. Třmen upevníme na zadní kryt 11 tak, aby se osička motorku dotýkala třecího kolečka 28 a aby zároveň bylo umožněno vyklápění, které se vymezí, dorazem. Druhý konec vyvážíme vhodným závažím 18, aby se motorek lehce dotýkal třecího kolečka. Vyklápění zajistí páčka spojky 19, která zároveň tvoří i osu. Páčku vytvarujeme z drátu 0 3 mm a přichytíme k ní pružinku 68 či gumičku, která ji odtlačí. Rám s pedály a převodovkou (obr. 3). Najprve sestavíme z lišt 49, 50, 5 1 . 52 a 54 základní rám. Do příčky 54 zatlačíme v místě převodovky osičku 37 z drátu 0 3 mm. Na osičku nasadíme kloub 35 i s nasazenou převodovou pákou 30 (ke spojení použijeme také osičku 37) a nyní již můžeme celý rám uzavřít čelem 53 do něhož jsme také narazili osičku 37. Na vrchní část převodovky přišroubujeme držáky 40 i s upevněnými kontakty 38 a s naraženými vodícími kolíky 36. Pak vlepíme pryžová vodítka 39 tak, aby převodová páka 30 kladla při zasouvání mírný odpor a „rychlosti" nevypadávaly. Polohu neutrálu vymezíme pasovou gumou. V prostoru vedle převodovky jsou uloženy baterie. Kontakty baterií 55 upevníme na protilehlých stranách (zvlášf pro osvětlení a pohon). Spodní část prostoru zakryjeme dnem 44, které zakryje i spodek převodovky. Vrchní část zakryjeme demontovatelným víkem 43, na které přilepíme štítek 45 s označením řazení. Víko zakryje i drátový odpor 4 1 , který umístíme do výřezu rámu 5 1 . Zhotovíme tři pedály 29; osou bude svorník 46, kterým při montáži připevníme i stojky trenažéru k rámu. Výchozí polohy pedálů vytvoří dorazy 34 z drátu 0 4 mm, krajní polohu pak drážky vypilované v rámu 49. Ve výchozí poloze pak přidržují pedály kousky širší (asi 30 mm) pasové gumy; upevníme ji zespodu k pedálům a k rámu 49 (viz řez B — B). Protože akcelerační pedál bude spínat elektrický proud motorku, musíme ještě vytvarovat kontakty spínače 31 a 32, které upevníme na rám 5 1 . Ve výchozí
23
poloze bude spínač vypnut, při mírném sešlápnutí zapnut. - •••••••= ^'
MONTÁŽ ' K vyříznutým bočnicím 57 přilepíme z hladké strany stojky 63. Pak slepíme z lišt 59 a 60 rámeček, k němuž zevnitř připevníme připínáčky matnici 64 se siluetou kapoty 7 1 . Matnici zhotovíme z průhledné dvojité fólie, do níž vložíme průklepový či pauzovací papír. Siluetu kapoty vystřihneme z načerněného rýsovacího papíru; znak vytvarujeme z tenkého drátu a k siluetě ho přilepíme lemovkou na koberce. Rámeček i s matnicí vlepíme mezi bočnice a spojení zajistíme hřebíčky. Nosnou desku s kompletní pohonnou a ovládací jednotkou přišroubujeme vruty ke stojkám 63. Pak zasuneme vidlici 5 sestaveného řízení do otočného nosiče žárovky 15 a bočnice rámu 10 přišroubujeme k bočnicím 57. Poté již můžeme upevnit kompletní rám s převodovkou ke stojkám. Předem však přilepíme zespodu k rámu pryžové podložky 56; jejich tloušťka bude na každé straně jiná, aby rám stál vodorovně. Svorník 46 s navlečeným brzdovým pedálem, distanční trubkou 33 a akceleračním pedálem provlékneme stojkami 63 a zajistíme maticemi 47 s podložkami 48. Mezi pedály a příčky rámu 51 vložíme také podložky 48. Potom na delší závitovou část navlékneme spojkový pedál, který zajistíme podložkou 48, maticí
a kontra maticí 47. Po té připevníme vzpěru 61 k levé liště 51 rámu a úhlopříčně ke stojce 63. Z látky nebo tenčí koženky ušijeme prachovku 67, jejíž spodní část opatřenou gumou natáhneme na horní část převodovky. Na převodovou páku nasadíme vhodnou rukověť 66; lze např. použít zátky od šumivého vína. Spojkový a brzdový pedál propojíme s příslušnými páčkami černou pasovou gumou 72. K pedálům proto přišroubujeme kroužky, do nichž navlékneme kroužky na klíče s přišitou gumou. Krok pedálů vymezíme různým napružením. Elektrické zapojení provedeme podle schéma na obr. 3. Na drátový odpor připevníme tři vodiče (zakroucením konců), které propojíme s jednotlivými stupni. Čtvrtý rychlostní stupeň připájíme před odpor. Osvětlení i pohon mají svůj vlastní zdroj. Do světelného okruhu vřadíme vypínač, který může napodobovat spínací skříňku. Vypínač upevníme na spodní části řízení (u volantu). V případě, že by žárovka vytvářela na matnici pruhy, stačí žárovku v nosiči mírně pootočit. Žárovku 65 upevníme vodivě plechovou objímkou se šroubkem. Jeden přívod připájíme k nosiči v místě nejmenšího pohybu, druhý (pohyblivý) na středovou část žárovky. Vzdálenost žárovky od výměnných kotoučků má být 5 až 8 mm. Krajní polohy žárovky mezi hranou a unašečem kotoučů 16
DĚTSKÁ ŽIDLE V době, kdy moje dítě začalo samostatně sedět, vyvstal požadavek jeho začlenění do společenského života rodiny u jídelního stolu. Marně jsem se v obchodě rozhlížel po stoličce, která by splňovala alespoň částečně mé představy o sezení dítěte u stolu. Protože jsem zjistil, že nic takového neexistuje, rozhodl jsem se poradit si vlastními silami. Vyrobil jsem si jednoduchou židli s přestavitelnou výškou sedačky a opěrkou pro nohy, která se nám velmi osvědčila. Základem židle jsou bočnice 1 z dýhovaných dřevotřískových desek, vyřezané do tvaru uvedeného na výkresu. Aby židle nebyla příliš těžká, vyvrtáme do ní několik odlehčovacích otvorů. Z vnitřních stran bočnic vyvrtáme slepé otvory, do kterých vložíme kovová pouzdra 24 např. z deštníkové trubky (viz řez A-A). Ve spodní části vyvrtáme otvory pro spojovací
24
šrouby 18 s podložkami 17. Aby se zamezilo vzniku ostrých hran, mají bočnice zakulacené rohy a šrouby ve spodní části jsou zapuštěné do bočnice. Řezné plochy vytmelíme, zabrousíme a bočnice natřeme barvou, popř. někde doplníme veselým motivem. Bočnice spojíme napevno s opěradlem 6, které zhotovíme také z dřevotřísky. Na opěrnou stranu připevníme molitan 7 a opěradlo potáhneme koženkou 8. Ze zadní strany opěradlo 6 začistíme přilepením krycí desky 9 z překližky. Krycí desku natřeme stejnou barvou jako bočnice (může mít také nějaký dekorační motiv). V dolní části bočnice spojíme kovovými příčnými tyčemi 14 z kruhové oceli. Každou tyč obalíme molitanem 15 a potáhneme koženkou 16. Ze stran vyvrtáme v ose tyče slepé otvory a opatříme závitem. Těmito tyčemi se pak židle spojuje v celek.
vymezíme vhodnými dorazy vidlice řízení 5. Vymezíme tak zároveň rejd volantu — bude celkem asi 90°. Unašeč 16 se musí otáčet ve směru hodinových ručiček, v opačném případě se přepólují vodiče u motorku. Odnímatelné víko trenažéru 58 vyztužíme výztuhami 62, které budou sloužit zároveň jako dorazy. Část převodové páky, která přijde do styku s kontakty rychlostních stupňů, je vhodné pocínovat. V dolní části rychlostní páky připájíme pohyblivý přívod, vedoucí k motorku. Vodiče spojující spodní část s vrchní upevníme příchytkami k zadní části stojky. "*" Nakonec celý trenažér povrchově upravíme. Čelní viditelnou stranu s rámečkem, vnitřními bočnicemi, řízením, stojkami a rámem s pedály i převodovkou natřeme po vybroušení černou, nejlépe matovou barvou. Bočnice, víko a zadní nosnou desku opatříme po vybroušení a zatmelení základním a vrchním nátěrem. Vnitřek trenažéru není z funkčního hlediska nutné lakovat. Na pedály můžeme nalepit rýhovanou gumu. PROVOZ Sejmeme víko, do unašeče vložíme výměnný celuloidový kotouč s vyznačenou vozovkou a víko opět nasadíme. K sezení použijeme libovolnou stoličku. Zapneme osvětlení a jízda může začít. Pro zpestření lze vystřihnout z papíru překážky. JOSEF KRÁL Sedačku 2 vyrobíme podobně jako opěradlo z dřevotřískové desky. Na spodní straně sedačky vydlabeme drážky pro uložení čepů 19, které se zasouvají do otvorů v bočnicích. Sedačku pak obalíme molitanem 3 .a po-
ŘEZ D-D
ŘEZ B-B
Rozpiska materiálu
táhneme koženkou 4. Spodní stranu sedačky začistíme krycí deskou 5,
kterou přišroubujeme čtyřmi šrouby 20 s křídlatými maticemi 21 a pod-
ložkami 22. Krycí deska 5 také zároveň fixuje čepy 19 v drážkách. Opěrka pro nohy 10 je důležitá pro vytvoření určité pohody a jistoty dítěte při jídle. Její výroba je stejná jako u sedačky. Pouze krycí deska 13 je přichycena jen dvěma šrouby 20 s křídlatými maticemi 2 1 . Abych zabránil případnému vypadnutí dítěte ze sedačky, zhotovil jsem bezpečnostní pás z tkaniny s rozměry 600X300 mm a jeho spodní stranu jsem přichytil do sedačky. Příčný pruh se provléká otvory a ocelová karabinka se zaklesne do některého kroužku (např. kroužku na klíče). Po určité době si dítě na sedačku zvykne a popruh můžeme odstranit. Při změně výšky sedačky demontujeme spodní krycí desku, vyjmeme čepy a sedačku posuneme do žádané polohy; opět umístíme čepy a zafixujeme je přišroubováním krycí desky. Podobně se posouvá i opěrka pro nohy. ING. VLASTISLAV POKORNÝ
25
do záhrady SEKAČKA Z PIONÝRA II V minulém sborníku jsme popsali výrobu rámu 1, nápravy 2 a předlohy 3. Tentokrát popíšeme výrobu zbývajících celků a montáž. Rotor 4 Nejprve vyrobíme nosnou trubku 4.1. Postupujeme tak, že nejprve zhotovíme přírubu 4.1.2, aniž bychom obrobili její spodní čelní plochu. Pak privaríme trubku 4.1.1 a celek teprve obrobíme podle obr. 5. Hřídel 4.2 vysoustružíme, stejně tak jako kotouč 4.3 podle obr. 5. Pokud nemáme soustruh s možností obrobit vnější 0 500 mm, postačí s maximální možnou přesností vyříznout kotouč ruční pilkou a dopilovat. Po montáži rotoru provedeme totiž přibližné statické vy-
vážení, kterým zhruba vymezíme vzniklé nevyváženosti. Nože rotoru 4.4 zhotovíme nejlépe ze staré strojní pilky tak, že využijeme otvory 0 10 mm v jejich koncích. Nože nabrousíme z obou stran, takže po otupení je stačí namontovat obráceně. Přírubu 4.5, náboj 4.6 a rozperný kroužek 4.7 vyrobíme podle obr. 5 a 6. Víko 4.8 buď zhotovíme z plechu kovotlačitelsky na soustruhu, nebo je vystřihneme na 0 240 mm z puklice kol automobilů Škoda. Po upnutí víka vyvrtáme tři otvory 0 6 mm; pro hlavy šroubů 4.19 musíme kuželovým trnem vytvarovat zahloubení. Čepy 4.9 vyrobíme minimálně z materiálu 11 500. Čepy se totiž při
Vlevo detail ventilátoru, vpravo detail motoru s ventilátorem
26
sekání trávy v terénu poměrně rychle opotřebovávají — zvláště na osazeném průměru 10 mm. Pokud je to možné, použijeme pro jejich výrobu materiál s vyšší pevností nebo provedeme tepelné zušlechtění. V každém případě je třeba čepy kontrolovat, aby nedošlo při případném zeslabení k jfjich lomu. Nakonec ještě zhotovíme řemenici 4.10 podle obr. 6 a zakoupíme vědro 4.28 z plastické hmoty, v jehož dnu vyvrtáme otvor 0 55 mm a v přírubě na rozteči 0 290 mm vyvrtáme osm otvorů 0 4,5 mm. Pak již můžeme začít s montáží rotoru. Nejprve narazíme do nosné trubky 4.1 ložiska 4.24 s hřídelem 4.2 a pak nasadíme řemenici 4.10, kterou zajistíme maticí 4.20 (zhotovenou podle obr. 6) s pružnou podložkou 4.21. Na kotouč 4.3 upevníme čtyřmi šrouby 4.17 s maticemi 4.18 a podložkami 4.30 přírubu 4.5 a potom šrouby 4.11 s maticemi 4.12 i vědro 4.28.
Obr. 5
m
Obr. 6
Tento celek nasadíme na hřídel a zajistíme maticemi 4.15 a 4.16. Do náboje 4.6 nasuneme ložiska 4.26, zajistíme je pojistnými kroužky 4.27 a pak náboj i s ložisky narazíme na konec hřídele a zajistíme pojistným kroužkem 4.25. Víko 4.8 usadíme na rozpěmý kroužek 4.7 a upevníme šrouby 4.19. Nakonec upevníme nože 4.4 pomocí čepů 4.9, které zajistíme maticemi 4.13 a podložkami 4.14. Hrubé statické vyvážení rotoru provedeme tak, že smontovaný rotor
28
upneme za přírubu 4.1.2 do vodorovné polohy tak, aby se mohl volně otáčet. Při větší nevyváženosti se rotor bude zastavovat tak, že těžší místo zůstane zřetelně ve spodní poloze. Pomocí kousku tmelu zjistíme zkusmo na opačné straně místo a hmotnost vývažku, který musíme na ně umístit, aby se dosáhlo vyvážení. V tomto místě však na okraji kotouče vyvrtáme otvor, do něhož podle potřeby našroubujeme šroub s maticí potřebné velikosti. Jde o hrubý způsob, který
však pro daný způsob zcela postačí. Náhon chlazení 5 Pro pohon ventilátoru 6 je nutné upravit pravé boční víko hnacího motoru. Přesně proti ose vačky přerušovače vyvrtáme ve víku otvor 0 16 mm, který nám umožní vyvést hřídel 5.1, nesoucí hnací řemeničku 5.2 (obr. 7). Hřídel nahrazuje původní šroub, kterým byla upnuta vačka přerušovače včetně rotoru dynama. Řemeničku 5.2 upneme šroubem se zvětšenou hlavou 5.3. Přenos točivé-
Obr. 7
29
Obr. 8
30
Vlevo náhon ventilátoru (levé kolo demontováno), vpravo pohled zespodu na rotor s noži
ho pohybu na řemenici ventilátoru obstará řemínek 5.4. Řemínek lze jednoduše vyrobit v potřebné délce z plastické hmoty kruhového průměru 0 5 mm svařením. Oba konce nastavíme dotykem ohřátého plechu a spojíme na tupo; do doby než hmota ztuhne, stlačujeme oba konce proti sobě. Po zchladnutí odstraníme přebytečný vytlačený prstenec a řemínek je připraven k použití. Rovněž lze použít usňový řemínek kruhového průřezu používaný u šicích strojů. Výhodou řemínku z plastické hmoty však je, že lze využít jeho pružnosti a při správné délce není nutno řešit jeho napínání. Ventilátor 6 Nejprve vysoustružíme náboj 6.1.1 držáku 6.1 (obr. 7); otvor 0 26H7 však vystružíme načisto až po přivaření páky 6.1.2, aby nedošlo vlivem ohřevu k jeho deformaci. Límec ventilátoru 6.2 ohneme z plechu přes vál cový předmět tak, aby výsledný vnitřní průměr byl 130 mm. Hřídel 6,3 pou zdra 6.4 a 6.5 a řemeničku 6.6 vysoustružíme podle obr. 7. Vrtuli 6.7 zhotovíme tak, že tvar nakreslený na plechu vyřízneme lupénkovou pilkou. Ostré hrany odjehlíme a pak natočíme lopatky asi o 10 mm tak, aby proud vzduchu byl tlačen směrem k válci motoru. Montáž ventilátoru je velmi jednoduchá — do náboje 6.1.1 ustavíme hřídel 6.3 s ložisky 6.14 a rozpernými pouzdry 6.4 a 6.5 s řemeničkou 6.6 a zavrtáme do hloubky asi 1 mm sedlo pro šroub 6.11. Řemeničku zajistíme maticí 6.12 s podložkou 6.13. Nasadíme vrtuli 6.7 a opět zajistíme podložkou 6.13 a maticí 6.12. Nakonec přišroubujeme límec 6.2. Úprava startovací kliky Startovací kliku motoru 8 musíme z prostorových důvodů upravit pro nasazení táhla 7 (obr. 6). Na otočné páce vysoustružíme 0 8 a 0 6 mm pro vyříznutí závitu; páku při tom
upneme za nepotřebný konec. Pak zbytek paky odřízneme a vyřízneme závit M6 Takto upravenou páku nasadíme na kliku a přivařime. Po montáži na startovací osu převodovky nasadíme táhlo 7, které vyrobíme podle obr. 6 a opatříme koulí 25. Táhlo zajistíme maticí 28. Příchytku 17 pro zajištění táhla v klidové poloze vytva rujeme z plechu 11 600 nebo obdobného houževnatého materiálu, aby pružila. Řadicí páka Páku řazení 9 je třeba prodloužit tak, aby celková délka upravené páky byla asi 260 až 280 mm. Páku přeřízneme a doprostřed vevaříme profil U vytvarovaný z plechu. Chránič Rám chrániče 12 zhotovíme ze dvou úhelníků 12.1, které spojíme privarením přičky 12.2 z plechu tlustého 2 mm (obr. 8). Otvory 0 4,5 mm pro upnutí gumového chrániče 14 je výhodné vrtat zároveň s lištou 13. Kryty Kryt 15 motoru zhotovíme z duralového plechu 2 mm tlustého. Při výrobě dělá problém ohyb patek; použijeme li tvrdší plech, mohou se při ohýbáni lámat. Postupujeme proto opatrně a patky popřípadě prodloužíme o 5 až 10 mm podle rádiusu, který v ohybu vznikne. Ve spodní části kryt upevníme na koncovou zátku výfuku, do které vyřízneme závit M 6. Otvor 0 6,5 mm v krytu vyvrtáme až při montáži podle výsledné polohy výfuku a krytu. Kryt náhonu 16 vyrobíme z pozinkovaného plechu 0,6 mm tlustého, který se dobře tvaruje. Plášť krytu 16.1 vystřihneme podle rozvinutého tvaru a pak ohneme. Ohýbáme přes prkno 140 mm, u něhož zaoblíme hrany na potřebný rádius R 20 mm. Čelo 16.2 a výztuhu 16.3 k plášti přinýtujeme nýtky 16.4. Podle potřeby pak odstřihneme část čela tak, aby byla dodržena spodní rovina celého
krytu a přední část sklepneme do mírného zaoblení. Nakonec vyrazíme čtyři otvory 0 6 mm a prostříhneme drážky (viz det. D na obr. 8) pro snadné nasouvání krytu na šrouby 34. Na otevřenou zadní část krytu přilepíme lepidlem Chemopren pryžovou lemovku 24. * «• MONTÁŽ SEKAČKY Po vyrobení všech součástí, částečné montáži jednotlivých skupin a povrchové úpravě, kterou jsme provedli podle povahy dílců, je možné začít celé zařízení sestavovat. Samozřejmostí je, že jsme nezapomněli na tukovou náplň všech valivých ložisek. Do rámu vložíme motor 20 zatím bez pravého bočného víka, abychom měli přístup k řetězovému kolu. Namontujeme předlohu 3 a zkusmo nasadíme řetěz 23. Jeho základní napnutí seřídíme podložkami 19. Počet podložek se řídí výslednou osovou vzdálenosti obou řetězových kol. Jemné seřízení řetězu provedeme až při zkušebním provozu nebo po záběhu přidáním tenkého plechu nebo podložky pod přední stranu konzoly v místě jednoho šroubu. Po té našroubujeme hřídel 5.1 náhonu chlazení, napojíme lanko a bovden spojkového mechanismu a víko motoru namontujeme zpět. Nasadíme a zajistíme řemenici 5.2 náhonu chlazení, k rámu přišroubujeme kompletní ventilátor 6 a nasadíme řemínek 5.4. Do nápravy namontujeme pojízdná kola 22 a pak již nápravu spojíme s rámem 1 pomocí šroubů 27 s podložkami 26. Pod šroub na levé straně vložíme příchytku 17. Na motor nasadíme startovací kliku 8 i s přišroubovaným táhlem. Na přední část rámu 1 přišroubujeme šrouby 43 kompletní rotor 4, nasadíme klínový řemen 21 a jeho základní napětí seřídíme posi' nutím rotoru v drážkách rámu. Pak postavíme sekačku na kola — rotor při tom opřeme o zem a ^ končíme montáž příslušenství motoru.
31
•Zapalovací cívku upneme šroubem, který nese palivovou nádrž 10 na rámu 1. Nádrž kromě toho ještě uchytíme šroubem 39 a šroubem 36 přes příložku 18. Do prodlužovací trubky 1.7 rámu nasadíme kompletní řídítka 1 1 a napojíme lanka a bovdeny akcelerátoru a spojky. Bovdeny vedeme podél rámu kanálem nádrže. Nakonec ještě přišroubujeme rám chrániče 12, k němuž předem upevníme lištu 13 s gumovým chráničem 14 a připevníme oba kryty 15 a 16. PRÁCE SE SEKAČKOU Příprava a startováni motoru se provádí známým způsobem. Motor roztočíme upravenou startovací klikou opatřenou táhlem a koulí — svislým pohybem rukou. V klidové poloze je táhlo zajištěno příchytkou 17. Startujeme při zařazení neutrálního stupně převodovky. Po ustálení chodu moto-
ru zařadíme nohou druhý nebo třetí stupeň pomocí řadiči páky. Při celkovém převodu mezi výstupním řetězovým kolem motoru a řemenicí rotoru 1:1 je nutné využít třetí (přímý) stupeň převodovky, aby rotor dosáhl otáček 1 600 až 1 800 min- 1 . Podle hustoty a výšky trávy a rychlosti pojezdu musíme přizpůsobit otáčky motoru akcelerátorem tak, aby vznikly optimální podmínky pro sekání. Ukázalo se, že při mírně otupených nožích mají být otáčky vyšší, asi 1 800 min" 1 , při ostrých nožích stačí otáčky 1 500 až 1 600 min~ 1 . Spotřeba pohonných hmot závisí na stavu motoru, výšce a hustotě trávy. V průměru vychází spotřeba asi na 0,8 l.h-1, přičemž za hodinu posekáme podle členitosti terénu asi 200 až 300 m 2 . Protože motor má jen jeden směr otáčení, musíme podle toho volit
KRÁJAČ KAPUSTY Ak nakladáme väčšie množstvo kapusty, jej ručné krájanie je veľmi zdĺhavé. Občas síce možno kúpiť krájač, ktorý vyrába výrobné družstvo Dřevotvar v Jablonnom n. Orlici, ale práca s ním je fyzicky dosť namáhavá a nie je dostatočne bezpečná. Vyplatí sa preto zhotoviť si rotačný krájač kapusty, s ktorým je práca pohodlnejšia a rýchlejšia — možno na ňom nakrájať až 1 50 kg kapusty za hodinu. Výroba nie je veľmi náročná okrem vyhotovenia rezacích nožov. Najvýhodnejšie je použiť nože zo starých krájačov kapusty. Základ strojčeka (obr. 1) tvorí kotúč 11, v ktorom je lúčovito vyrezaných šesť drážok. Na tieto drážky sú pripevnené nože 12; odklonom nožov od kotúča 11 je daná hrúbka krájanej kapusty. Kotúč sä otáča ručne, pomocou kľuky 14 až 17. Kapusta položená na podávacom stole 9 sa pritláča na kotúč a nakrájaná kapusta prechádza
32
drážkami a padá medzi stenami krytu 8 a 20 do pripravenej nádoby. Celý strojček je skrutkou 5 s opierkou 7 pripevnený na pracovný stôl. PRACOVNÝ POSTUP Najprv ohneme (najlepšie za tepla) podľa obr. 2 strmeň 3 z pásovej ocele. Na strmeň privaríme rúrku 2 a na ňu potom súosovo a kolmo dosku 1. Do rúrky zasunieme ložiská 4 zhotovené z hygienických dôvodov zo silonu. Do strmeňa naskrutkujeme skrutku 5, ktorú získame odřezáním hlavy skrutky M10X70. Na vrchný Rozpis materiálu
i způsob sekání. U větších ploch je výhodné vysekat první řádek uprostřed a při jízdě zpět sekat ten řádek, na kterém leží posekaná tráva prvního řádku. Posekaná tráva se při tom odhazuje do prvního volného řádku, takže pak již máme volný prostor pro sekání dalších řádků. Přiměřeným zvýšením otáček akcelerátorem dosáhneme místo řádků posekané trávy plynule rozhozenou vrstvu trávy pro sušení. Malé a členité trávníky sekáme najížděním všemi směry. Osvědčil se i kývavý pohyb, obdobný sekání kosou. -;;,Při práci se sekačkou musíme být opatrní. Musíme dbát na to, aby v blízkosti sekání nepobývaly děti. Je účelné používat vyšší silnou obuv a ochranné brýle. JINDŘICH JENÍČEK koniec skrutky pripevníme opierku 7 tak, aby bola voľne otočná. Aby sme mohli skrutku ľahko otáčať, privaríme ešte na spodný koniec oko 6 ohnuté z kruhovej ocele. Strmeň potom priskrutkujeme skrutkami 21 na predný diel krytu 8, ktorý ohneme z pozinkovaného 1 mm hrubého plechu. Z hliníkového 4 mm hrubého plechu zhotovíme podávací stôl 9, ktorý nitmi 22 pripevníme na dosku 1 a nitmi 24 na kryt 8. Potom zhotovíme kľuku: na rameno 15 privaríme maticu 14 a na druhý koniec kruhovú oceľ 16, na ktorú navlečieme rukoväť 17. Rukoväť potom zabezpečíme privarením podložky 18. Z hliníkového 4 mm hrubého plechu
33
Obr. 2
34
Obr. 3
35
zhotovíme kotúč 1 1 , v ktorom vyrežeme šesť drážok širokých 12 mm (obr. 3). Hranu drážky z tej strany, kde bude pripevnený nôž, zrazíme pod uhlom 45°, aby nakrájaná kapusta lepšie odpadávala. Pomocou skrutiek 23 potom na kotúč pripevníme a nastavíme nože 12. Najlepšie je, keď použijeme nože zo starého krája-
ča. Ak túto možnosť nemáme, musíme nože zhotoviť z kvalitnej nehrdzavejúcej ocele, prípadne ich zhotovíme z listov píly na kov. Zložený kotúč osadíme na hriadeľ 10, ktorú vysústružíme podľa obr. 2, navlečieme dištančnú rúrku 13, nasunieme zadný diel krytu 20 ohnutý z pozinkovaného 0,6 mm hrubého plechu a rotujúce
časti riadne stiahneme kľukou. Dbáme pritom na to, aby sa pri krájaní kľuka ustavične doťahovala. Druhý koniec hriadeľa potom zasunieme do ložísk 4 a hriadeľ zabezpečíme maticou 19. Nakoniec obidva diely krytu 8 a 20 zoskrutkujeme samoreznými skrutkami 25. ING. MILAN PAVLENDA
PRAKTICKÁ POMŮCKA DO ZAHRADY Trhání ovoce na vyšších stromech je dosti namáhavé. Když naplníme košík, zavěšený na žebříku, musíme slézt, košík vysypat a znovu po žebříku vylézt. Abych si toto lezení uspořil, sestrojil jsem si látkovou násypku či trychtýř, upevněnou na podvozku dětského kočárku, do níž utržené plody (jablka, švestky, meruňky ap.) shazuji. Rody dopadnou na látku, skutálí se k otvoru v jejím středu a z malé výšky pak propadnou do podstavené přepravky. Práce jde rychle, protože pod žebříkem prakticky nikdy nepřekážejí větve. Výroba násypky je jednoduchá a kočárek neznehodnotí. Z jakéhokoliv současného typu kočárku odepneme korbu a na její místo stejným způsobem upevníme rám násypky. Zhotovíme jej z trubky 0 10 mm, z níž vytvoříme čtverec, jehož strana je dlouhá jako šířka kočárku. V rozích rámu upevníme (privaríme, přišroubu-
jeme ap.) v úhlu asi 45° čtyři vzpěry, dlouhé asi 1 metr, jejichž spodní konce se přichytí do zámků na rám kočárku místo korby. Z celtoviny si vystřihneme čtyři trojúhelníky, které sešijeme a na základně opatříme otvory pro
přivázání násypky k rámu. Uprostřed násypky je otvor průměru 70 mm. Pod násypku stavíme na sebe dvě přepravky — do dolní shromažďuji spadané a poškozené plody. LUBOŠ ZEMAN
PARENIE A KONZERVOVANIE ZEMIAKOV Uskladňovanie zemiakov na kŕmenie drobného domáceho zvieratstva je z roka na rok ťažšie. Zemiaky sú z väčšej časti napadnuté plesňou, takže pri ich uskladnení (zväčša v nevhodných suchých, teplých pivniciach, lebo v dome je ústredné vykurovanie) prevažná časť zhnije. Okrem toho varenie zemiakov na elektrickom sporáku alebo plynovom variči je neekonomické. Pritom možno na jeseň zemiaky lacno získať buď kúpením menej hodnotných druhov, alebo od poľnohospodárskych organizácií zberom na poli. Takto získané zemiaky sú však narušené a musíme ich rýchlo spotrebovať alebo konzervovať. Vhodným spôsobom uskladnenia je parenie zemiakov a ich konzervovanie vo vreciach, nádržiach či iných nádobách
36
tak, aby k nim nemal prístup vzduch. Pařáky s väčším obsahom (100 až 200 I) na trhu bežne nie sú; a ak sa dal predtým zaobstarať, bol drahý — parák s objemom 100 I (na dávku 50 až 60 kg zemiakov) stál 1 650 Kčs. Pritom nie je zložité zhotoviť si parák z plechového suda a vyradených kúpeľňových kachieľ. Výhodou je aj to, že doma vyrobené zariadenie nie je jednoúčelové; sud môžeme počas roka používať na zachytenie dažďovej vody a kachle využiť na grilovanie v záhrade. VYHOTOVENIE PARÁKA Najprv si musíme zaobstarať sud 1 s objemom 200 I z pozinkovaného plechu, ktorý má dve obruče z profilovej ocele (obr. 1). Takéto sudy používa Benzina na pohonné látky alebo, čo
je výhodnejšie, dodávajú sa v nich dlážkové materiály zo syntetických živíc. Výhodné je, keď zaobstaráme sud s vekom 2, s gumovým tesnením 3 a so zabezpečovacím strmeňom 4, ktorý môžeme pritiahnuť skrutkou a maticou. Zo suda musíme odstrániť zvyšky materiálov a potom ho staParák na zemiaky (na vedľajšej strane): 1 — 200 I sud; 2 — veko; 3 — tesnenie z gumy; 4 — strmeň; 5 — rošt; 6 — strmeň; 7 — noha z oceľového profilu; 8 — držiak; 9 — skrutka M 8 ; 10 - podložka 0 8.1 mm; 11 — výstuha; 12 — skrutka M8; 13 — betónové platne; 14 — kúrenisko z kúpeľňových kachieľ; 15, 16 — plášť; 17 — podpera; 18 — držiak; 19 - o s ; 20 — opierka; 21 — 200 I sud; 22 — drevené rámiky; 23 — nádoba z plastu; 24 — drôtiky na umývanie riadu z plastu; 25 — sito; 26 — slama; 27 dvojitá fólia; 28 — vrchný úväzok
37
rostlivo vyčistiť. Aby sa zemiaky v spodnej časti nepripaľovali, musíme na dno umiestniť rošt 5, ktorý jednoducho zhotovíme vyvŕtaním otvorov 0 12 až 15 mm v plechu; možno ho urobiť aj z odseknutého veka iného suda. Zospodu prinitujeme na rošt strmene 6 tak, aby medzi roštom a dnom vznikla medzera asi 2 až 3 cm. Strmene 6 vyhotovíme z pásikov plechu, ktoré ohneme do tvaru písmena U. Ďalej budeme potrebovať kúpeľňové kachle 14, ktoré sa používali na zohriatie vody. Väčšina týchto kachieľ sa v súčasnosti vyraďuje, a tak ich často nájdeme v šrote. Spodnú časť kachieľ, ktorá je zväčša neporušená, odrežeme a získame tak kúrenisko. Keďže sud je v určitej výške nad kúreniskom, musíme naň pripevniť tri nohy 7. Vyhotovíme ich z akejkoľvek profilovej ocele vhodného prierezu. Z montážnych dôvodov je najvhodnejší profil U 50 mm. Z plochej ocele 1 0 0 X 1 0 mm vyhotovíme tri držiaky 8, ktoré privaríme na dolnú obruč suda pod 120° uhlom. Na držiaky potom priskrutkujeme každú nohu dvoma skrutkami 9 s podložkami 10. Nakoniec ešte spojíme všetky tri nohy výstuhami 1 1 ; priskrutkujeme ich skrutkami 12 v takej výške, aby výstuhy súčasne podopierali dno suda. Výstuhy sa stále ohrievajú, čo však nie je chyba. Aby sa nohy nezabárali do zeme — varíme totiž na voľnom priestranstve — postavíme ich buď na betónové platne 13 (prípadne ploché kamene či tehly), alebo privaríme na dolnú časť nôh opierky z 3 mm hrubého plechu rozmerov asi 200 X 200 mm. Keďže by nám pri kúrení unikalo veľmi veľa tepla, zhotovíme z jednej
38
tabule pozinkovaného plechu rozmerov 1 0 0 0 X 2 000 mm plášť 15, ku ktorému ešte pridáme kus plechu 16 rozmerov 3 2 0 X 5 5 0 mm. Do obidvoch dielov vyvŕtame po šiestich otvoroch 0 4,5 mm. Obidva plechy 15 a 16 spojíme šiestimi skrutkami M4 s maticami; získame tak plášť s výrezom na prikladanie. Kúrenie je potom oveľa výkonnejšie, lebo teplo sa lepšie využije a zmenšujú sa straty sálaním. Pri tomto usporiadaní však musíme horúce naparené zemiaky vyberať zo suda lopatkou. Aby sme sa tejto nepríjemnej práci vyhli, môžeme sud uložiť výkyvné na dve podpery — naparené zemiaky potom stačí zo suda len vyklopiť. V takomto prípade (obr. 2) nahradíme nohy dvoma podperami 17; možno použiť aj hotové murárske podpery. Pri ich zhotovovaní si musíme uvedomiť, že podpery musia byť dostatočne masívne a veľmi stabilné, lebo naplnený sud má veľkú hmotnosť. Pri nedostatočnej stabilite by pri vyprázdňovaní horúceho obsahu mohlo dôjsť k nebezpečnému úrazu. Namiesto držiakov 8 vyhotovíme dva držiaky 18 také dlhé, aby sme ich mohli privariť na obidve obruče. Uprostred držiakov vyvŕtame otvor 0 30 mm, do ktorého privaríme os 19, na ktorej druhý koniec priskrutkujeme pri montáži opierku 20. Na jeden z držiakov 18 ešte priskrutkujeme páku 2 1 , ktorá slúži na vyklápanie suda. Opierka zabezpečí, že sa sud pri vyklápaní neposunie nabok. Na vrchnú časť podpier musíme ešte privariť kúsky uholníka tak, aby vzniklo ložisko, v ktorom sa os otáča. Trocha komplikovanejšie pri tomto variante je nasúvanie plášťa 15,16; buď je nevyhnutné plášť v miestach osi nastrih-
núť, alebo vyhotoviť delený plášť s vhodným spojením. PARENIE ZEMIAKOV Vyhľadáme vhodné miesto (z hľadiska bezpečnosti proti vzniku požiaru) a vyhĺbime priestor na kúrenisko. Potom uložíme zložený parák na betónové dlaždice alebo tehly a nasunieme plášť. Do suda nalejeme asi 8 až 10 1 vody, vložíme rošt 5 a nasypeme umyté zemiaky — asi dvaapol vreca (120 až 130 kg) — a môžeme zakúriť. Kúrime drevom, z ktorého nie je veľa popola a má dlhý plameň. Zemiaky sa začínajú pariť vtedy, keď na niektorom mieste začína unikať para. Strmeň 6 preto nepriťahujeme skrutkou, aby para mohla unikať. Nemusíme sa obávať, že by vznikol pretlak, pretože veko nie je nikdy také tesné, skôr budeme mať problém s lepším utesnením. Asi za 30 minút zemiaky zmäknú. Pri otváraní suda si natiahneme ochranné rukavice, ktoré si necháme aj pri vyberaní naparených zemiakov. Ak máme pevný sud, zemiaky vyberieme lopatkou na smeti do pripravenej nádoby (najlepšie stará plechová vanička) a touto lopatkou ich hneď rozdrvíme a ešte horúce ich konzervujeme. Po každej tretej dávke sud vždy vypláchneme od nečistôt. KONZERVOVANIE ZEMIAKOV Naparené ešte horúce zemiaky musíme uložiť tak, aby k nim nemal prístup vzduch. Najjednoduchší spôsob je uložiť zemiaky do vriec z PVC, ktoré po vychladnutí zemiakov zaviažeme. Vrecia ukladáme úväzkami dole na takom mieste, kde nám neprekáža vytekanie vody a škrobu, prípadne zápach. Kým sa neporušia vrecia, neprekáža obsahu zamrznutie, ale lepšie je chrániť vrecia pred mrazom. Zemiaky môžeme uskladňovať aj
v sudoch, starých kamenných korytách a pod. Keďže parené zemiaky púšťajú stále vodu, musíme zabezpečiť jej odtekanie inak sú zemiaky čiastočne znehodnotené a veľmi kyslé. Preto musíme v nádržiach, ktoré nemajú odtok, vyplniť spodnú časť slamou; tam sa potom voda zhromažďuje a vrchná časť je v poriadku. Najvýhodnejšie je však zaobstarať si ďalší 200 I sud z pozinkovaného plechu (obr. 3). Do dna vyvŕtame otvor 0 asi 12 mm a sud uložíme na drevené trámiky 22 také vysoké, aby
sa pod ne vošla nádoba 23 najlepšie z plastu. Na otvor v dne suda položíme drôtiky 24 na umývanie riadu z plastu, na ne sito 25 a okolo trocha slamy 26. Touto vrstvou potom voda voľne presakuje a rozdrvené zemiaky nemôžu upchať otvor v dne. Potom si z dvojitej fólie 27 odstrihneme 1,5 m dlhý kus, ktorý dole voľne uviažeme tak, aby v úväzku 28 vznikol otvor asi 5 až 10 cm. Úväzkom vložíme fóliu nad otvor a rozprestrieme ju okolo stien suda; zvyšok fólie vyhrnieme cez okraje suda. Teraz už môžeme naplniť
sud horúcimi rozdrvenými zemiakmi. Každú vrstvu vysokú asi 30 cm riadne ubijeme drevom, pri stene opatrne, aby sme nepoškodili fóliu. Sud naplníme až po okraj, povrch uhladíme murárskou lyžicou alebo iným plechom a fóliu hore tesne zaviažeme. Spočiatku odlievame vodu z nádobky 23 často, neskôr stačí raz za týždeň. Po odobratí zemiakov vždy fóliu tesne zaviažeme, takže sa zmenší pôsobenie vzduchu — zemiaky netmavnú a nekazia sa. ING. FRANTIŠEK ŽITNÝ
DRVIČ NA OVOCIE Doteraz známe drviče na ovocie nedostatočne drvia či roztláčajú ovocie. Aby sa ovocie úplne rozdrvilo, musí prejsť drvičom viac ráz za sebou. Usiloval som sa tento nedostatok odstrániť a zhotovil som drvič, ktorý ovocie rozdrví úplne. Konštrukcia drviča (obr. 1) je jednoduchá, vyžaduje minimum sústružníckej práce (v prípade nevyhnutnosti len jedna súčiastka je vyrobená na sústruhu); montáž drviča zvládne aj začínajúci domáci majster. Hmotnosť drviča bez pohonného motora nepresahuje 10 kg; výhodné sú aj minimálne rozmery 570X290X550 mm. Stroj nepotrebuje stojan, možno ho primontovať štyrmi pripevňovacími skrutkami na ktorýkoľvek dostatočne veľký pracovný stôl. Na pohon drviča možno použiť v podstate akýkoľvek elektromotor. Výkon drviča je priamoúmerný otáčRozpis materiálu
kam elektromotora a jeho výkonu. Pri priemere drviacej hlavy 250 mm je potrebný minimálny výkon použitého elektromotora 300 W. V prototype sa použil práčkový elektromotor 300 W, 220 V, s frekvenciou otáčania 2900 min~ 1 s rozběhovou pomocnou fázou. Pri priemere hlavy 250 mm je výkon drviča asi 200 až 250 kg spracovaného ovocia za hodinu, čo stačí na individuálnu potrebu. Pri použití motorčeka vyššieho výkonu je výhodné zväčšiť priemer drviacej hlavy a úmerne k tomu aj ostatné rozmery. Cena drviča bez elektromotora nie je vyššia ako 250,— Kčs. PRACOVNÝ POSTUP Základ drviča tvorí rotačná hlava 1, ktorú vyhotovíne z nehrdzavejúceho plechu hrubého 5 mm (obr. 2). Ak sa nám plech nepodarí zohnať, môžeme hlavu vyhotoviť z hliníkového, prípad-
ne obyčajného oceľového plechu. Osvedčila sa aj hlava z 10 až 15 mm hrubej preglejky. V strede hlavy je otvor 0 10,1 mm na osadenie unášača 2 a štyri otvory so závitom M 5 na pripevnenie unášača k hlave. Rotačnú hlavu na jednej strane zdrsníme a odmastníme. Ovocie sa drví (melie) kremičitou drvinou 11 (podľa možnosti hranatou) so zrnitosťou 4 mm. Drvinu vyumývame vo vode a vysušíme. Všetky otvory v rotačnej hlave upcháme plastelínou do výšky 5 mm a hlavu položíme na rovnú dosku zdrsneným povrchom nahor. Na túto plochu nanesieme rovnomernú vrstvu pripravenej polyesterovej živice ChS 141 a na vrstvu rozsypeme kremičitú drvinu tak, aby sa vytvorila súvislá vrstva hrubá maximálne 5 mm. Asi o 48 hodín odlúpneme nadbytočné kamienky drviny a odstránime plastelínu. Opačnú stranu hlavy natrieme tou istou živicou. Unášač 2 vysústružíme podľa obr. 2. Vnútorný otvor zhotovíme podľa priemeru hriadeľa elektromotora; unášač pritom musí byť snímateľný ručne bez sťahovača.
39
Obr. 1
40
Obr. 2
Unášač pripevníme na hriadeľ motora dvoma skrutkami M5. Aby sme zabezpečili unášač s hlavou proti osovému posunu, zvolíme vzájomnú vzdialenosť medzi skrutkami M5 podľa dĺž-
ky drážky na hriadeli tak, aby skrutky zapadli do obidvoch koncov drážky. Z preglejky hrubej 1 5 mm zhotovíme nosnú dosku násypky 3, dve bočnice 4 a kryty rotačnej hlavy 6 a 7
a tieto diely navzájom zoskrutkujeme. Z 5 mm hrubého hliníkového plechu vyhotovíme násypku 5. Všetky vnútorné steny násypky a tam, kde ovocie príde do styku s preglejkou, natrieme jednou vrstvou polyesterovej živice ChS 141 a necháme vytvrdnúť. Z oceľového uholníka 25X25 mm zhotovíme výstuhy 10, ktoré pripevníme na nosnú dosku násypky podľa výšky osi hriadeľa motora. Na výstuhy potom pri montáži pripevníme základovú dosku 8 motora. Rotačnú hlavu s unášačom vložíme do nosnej násypky. Vymedzíme vôľu medzi rotačnou hlavou 1 a nosnou-;* doskou 3, osadíme skusmo os motora do unášača a vyznačíme pripevňovacie otvory na elektromotor na základovú dosku 8. Motor na dosku 8 pripevníme a osadíme unášač s hlavou napevno tak, aby medzi násypkou 5 a kremičitou drvinou 11 bola maximálna vzdialenosť 5 mm. Potom už môžeme priskrutkovať základovú dosku motora 8 na výstuhy 10 a násypku 5 na bočnice a dosku násypky 3. Napokon pripevníme výstuhy 9 z 15 mm hrubej preglejky. Do základovej dosky motora vyvŕtame štyri otvory na skrutky, ktorými celý drvič priskrutkujeme na pracovný stôl. Teraz je potrebné zhotoviť už len elektrickú inštaláciu. Na nosnú dosku násypky 3 pripevníme spínač 15, vo vyhotovení do vlhka. Motorček 14 zabezpečíme ochranným vodičom pred nebezpečným dotykovým napätím, pričom v spínači „tlakom vypni" vyvedieme dostatočne dlhý pripájací kábel; kábel a vidlicu použijeme vo vyhotovení podľa motorčeka (1-fázový, 3-fázový). Lepšie je však zveriť elektrickú inštaláciu skúsenému odborníkovi, aby sme mali istotu, že je urobená podľa všetkých predpisov ESČ, a teda bezpečná. Drvič vyskúšame pripojením vidlice na elektrorozvodnú sieť. Na smere otáčok nezáleží. Do násypky vsypeme naraz asi 8 kg umytých jabĺk a dreveným drúkom ich zvrchu násypky pritláčame do záberu rotačnej hlavy. Na výstuhu 9 pripevníme vrece z PVC, do ktorého padá rozdrvené ovocie. Jemnosť mletia môžeme ovplyvniť veľkosťou kremičitej drviny. Po skončení drvenia prepláchneme zvnútra násypku aj s hlavou vodou, necháme vyschnúť, drvič odskrutkujeme a uložíme na budúcu sezónu. Prípadne demontujeme aj pohonný motor, ktorý mimo sezóny použijeme na pôvodné účely. ZDENĚK HLAVÁČEK
41
koníčky RUČNÉ TKANIE I Ručné tkanie má u nás veľkú tradíciu; v minulosti sa takto zhotovovali textilné výrobky najmä z ľanu a konopí takmer v každej dedine. Na ručných krosnách sa dajú vyhotoviť rozmanité bytové dekoratívne doplnky, ako napríklad prikrývky, úsporné prestieranie, predstienka za gauč, koberce a napokon aj tkaný dekoratívny obrázok gobelínového typu. Utkať si možno aj menšie zaujímavé odevné doplnky. Ako materiál na osnovu sa používa bavlna, školská priadza Sněhurka, alebo bavlnený kordonet, prípadne aj tenký ľanový špagát. Osnovnú priadzu volíme podľa toho, aký typ výrobku chceme utkať, na aký účel, aký estetický zámer sledujeme. ZÁKLADY TKANIA Najjednoduchšiu osnovu si môžete urobiť veľmi ľahko na jednom alebo dvoch stoloch bez tzv. priadzového kríža (obr. 1A). Osnova sa pripravuje obtáčaním okolo dlhej strany stola alebo dvoch stolov. Vyhotovujeme ju iba po určitých zväzkoch; to znamená, že nesnujeme všetky potrebné osnovne nite naraz, ale iba 20 až 40 nití. Pritom si musíme vypočítať, koľko nití potrebujeme na celú šírku osnovy, prípadne koľko nití osnovy nám určuje brdo hrebeňa. Podľa toho celý počet priadzí rozvrhneme do potrebných zväzkov — partií po častiach.
42
Pri ukončení osnovných zväzkov nite osnovy zaťažíme na jednom konci stola ťažším predmetom (hladidlom, knihami a pod.), nasnované priadze pridržíme pod stolom a na okraji ich prestrihneme (obr. 1A). Tentp zväzok priadzí pletieme retiazkovým spôsobom do vrkočov (obr. 1B). Zaťažené konce priadzí tvoria začiatok osnovy (obr. 1C).
Posledné retiazkové očko vrkoča dobre zabezpečíme šnúrou, aby sa slučka neprevliekla cez očko a aby sa dal vrkoč uvoľňovať. Potrebné pásma osnovy navíjame na zadný osnovný návoj niť po niti, pričom musíme dbať, aby sa nite pásma nadväzovali podľa poradia. Osnovu nadväzujeme z tej strany, kde je posledná slučka vrkôčika (obr. 1C). Len z tejto strany sa totiž dá celý pletenec uvoľňovať a navíjať na osnovný návoj. Druhý spôsob snovania sa robí s niťovým krížom na snovadle alebo pomocou dvoch snovacích drievok, ktoré sa pripevnia na stoly vo vzdialenosti určitej dĺžky osnovy (obr. 1D). V klátiku sú v otvoroch napevno zabudované kolíky. Na malom drievku jeden, ktorý je vychýlený smerom doľava, a vo väčšom drievku sú tri kolíky. Aj okrajový kolík je vychýlený doprava, aby sa nasnovaná priadza nezošmykla. Dva vedľajšie kolíky sú určené na niťový kríž. Snovať začíname sprava
od veľkého drievka, kde niť na posledný kolík uviažeme. Priadzu uviazanú na pravý okrajový kolík vedieme medzi dva prostredné krížové kolíky, a to pod prostredný kolík, potom nad susedný krížový kolík až na druhú stranu ku klátiku s jedným kolíkom, okolo ktorého sa niť obtáča zospodu nahor a vracia sa smerom k veľkému klátiku s tromi kolíkmi. Pritom niť 1, 3, 5, 7 atď., každá nepárna, začína krížiť stredný kolík vždy spodom, a keď sa niť vráti, ako 2, 4, 6, 8, kríži stredný kolík vrchom vedenou niťou. Na začiatku snovania sprava musíme niť viesť od okrajového kolika vždy zhora nadol. Vľavo na opačnom konci snovania okolo okrajového kolika sa niť vedie zospodu nahor (obr. 1 D). Ak potrebujeme osnovu dlhšiu, ako je dĺžka stola, na ktorom sú upevnené drievka, robíme ju tak, že ju od prvého krajného kolika najprv vedieme pod stolom k ľavému kratšiemu drievku s kolíkom a až potom k trom kolíkom s niťovým krížom vpravo. Takto môžeme nasnovať plný potrebný počet priadzí do sto aj viacej nití. Snovať môžeme aj po určitých častiach, napríklad pri farebnej osnove. Hotovú osnovu prestrihneme pri pravom okrajovom kolíku, potom previažeme v mieste kríženia priadzí medzi dvoma kolíkmi vpravo, aby sme zachovali kríženie párnych a nepárnych nití (obr. 1F). Ďalej previažeme priadze vľavo. Pri tomto zaistení stlačíme a pridržíme jednou rukou priadze, ktoré sa vedú pod stolom, neprestrihneme ich, ale vrchné nite pri prvom okrajovom kolíku prestrihneme (obr. t E). Osnovu začneme splietať aj do retiazky — vrkoča smerom od niťového kríža. Konce retiazky zabezpečíme motúzom. Pri navíjaní osnovy na osnovný návoj by mal byť vždy ešte jeden pomocník. Osnovu treba navíjať na osnovný návoj cez tzv. drevený hrebeň (obr. 1G), aby sa navinula rovnomerne po celej šírke návoja. Koniec osnovy slučky navlečieme na tenkú drevenú tyč, osnovu rozdelíme na šírku návoja a pripevníme motúzom v pravidelných intervaloch k osnovnému návoju. Na krosna si pripevníme drevený hrebeň a osnovne nite pravidelne rozdelíme do zubov.
Obr. 1
43
Obr. 2
44
Legenda k obrázku na str. 44: Vyšívací rám: 1 — podložka na nohy (1 ks); 2 — stredná žrď podstavca (1 ks); 3 — bočná čast podstavca — ľavá, pravá (2 ks); 4 — klin podstavca (4 ks); 5 — predný a zadný návoj (2 ks); 6 — rohatka návoja (2 ks); 7 — zub rohatky (2 ks); 8 — závrtka 0 5X25 mm (2ks); 9 — držadlo vankúšika na ihly (1 ks); 10 — závěrový krúžok (2 ks); 1 1 — klin návoja (4 ks)
Vrchnú snímateľnú lištu zabezpečíme kolíkmi. Vlastné navíjanie osnovy sa uskutočňuje tak, že jeden pracovník drží pevne zväzok osnovy v rukách, pomaly odvíja vrkoč a druhý pracovník otáča návojom. Po tomto úkone si ponecháme asi 1 m osnovy voľný a začneme s navliekaním do očiek nitienok. Ak máme drevenú niteľnicu, ako na obr. 1 H, navliekame jednu niť (čiarkovanú) do medzery, druhú (plnú) do otvoru. Prevlečené nite uviažeme na predný návoj podobne ako na zadnom návoji. Niteľnicu musíme pri tkaní pravidelne dvíhať, aby sme vytvorili zivu medzi párnymi a nepárnymi priadzami na vnášanie útkovej priadze. Nepárne nite osnovy sú stále v jednej rovine. Párne nite, ktoré prechádzajú otvormi v kolíkoch niteľnice, zdvíhame alebo znižujeme (v smere šípok). Pri zdvihnutí niteľnice ju zavesíme na horný zárez držadla a vytvoríme medzeru na prevlečenie činka s útkovou niťou nad nepárnymi niťami osnovy. Ak niteľnicu stlačíme dolu a zakvaéíme ju do dolného zárezu držadla, vytvoríme medzeru na prevlečenie činka pod nepárnymi niťami osnovy (nakreslené kratšími čiarkami). Sklon dolného zárezu na držiaku niteľnice je obrátený, ako pri strednom a hornom záreze, lebo napätie nití tlačí niteľnicu nahor. Pri zavesení niteľnice na stredný zárez držadla budú nepárne aj párne nite osnovy v tej istej rovine. Útkovú priadzu pritláčame po každom prevlečení k predchádzajúcej hrebeňom alebo vidličkou. Schému tkáčskych krosien znázorňuje obr. 1H. Pri zaúčaní sa o osvojovaní si techniky ručného tkania odporúčam zaobstarať si malé detské tkacie krosienka, na ktorých si vyskúšate technologický postup tvorby textilných tkanín. Môžete na nich vyhotoviť aj menšie textilné predmety, napríklad šálik, kabelku, vankúšik, prípadne aj malé textilné tkané obrázky gobelínového typu. Na ručných krosnách môžeme v útku zatkávať okrem bavlny, vlny a páranej zvyškovej vlny aj ľanový chlpatý motúz a nastrihané a po dĺžke zošité zvyšky rôznych textilných materiálov. Textilné zvyšky sa strihajú
v šikmom smere asi 3 cm široké. Dajú sa vhodne kombinovať s nastrihanými silonovými pančuchami. Pančuchy sa spirálovité strihajú od vrchného okraja po špicu v šírke približne 6 až 8 cm. Do útku na krosnách môžeme použiť aj hrubšiu zafarbenú roletovú šnúru. Ak chceme vytvoriť ripsovú väzbu, navliekame osnovu po 2 až 3 nitiach do jednej dierky v níteľnici. RÁMY NA RUČNÉ TKANIE Pri viacerých ručných prácach je veľmi účelné mať vhodný napínací rám. Najznámejšie na tento účel sú okrúhle vyšívacie rámy, ktoré sa musia pri vyšívaní držať v ruke. Na vyhotovenie väčšej plošnej práce je však potrebný a účelný väčší rám. Stojaci rám podstatne uľahčuje vyšívanie. Zhotoviť môžeme buď jednoduchší vyšívací rám, ktorý umožňuje okrem vyšívania rozličnými technikami aj paličkovanie jednoduchých čipiek, alebo výrobne zložitejší univerzálny rám, ktorý možno použiť tak na vyšívanie, ako aj na tkanie, viazanie či zhotovovanie gobelínov a pod. Obidva rámy možno použiť a vyhotoviť buď s pevným podstavcom, alebo ako rám, ktorý sa dá položiť na stôl. Obidva rámy možno sklopiť tak, že nezaberajú viac miesta ako hladiaca doska. . Vyšívací rám Základnou časťou vyšívacieho rámu (obr. 2) je podstavec. Tvoria ho dve bočné časti 3, ktoré sú pomocou klinov 4 spojené podložkou na nohy 1 a strednou žrďou 2. Na podstavec je vhodné jaseňové, javorové alebo dubové drevo. Bočné časti podstavca 3 zhotovíme z troch kusov, ktoré spojíme jednoduchými dlabanými čapmi. Dolný čap zalepíme akýmkoľvek lepidlom vhodným na lepenie dreva. Horný čap zalepíme len v tom prípade, keby sme nechceli, aby bolo možné rám snímať z podstavca a použiť ho např. na prácu na stole. Obidve bočné časti podstavca 3 sa v podstate zhodujú, okrem slepých otvorov 0 22 mm, ktoré vyvŕtame z vnútornej strany bočných častí 3 (rez A—A). Na ľavej časti vyvŕtame slepý otvor na zadnej strane podstavca a na pravej časti na prednej strane podstavca. Druhý otvor 0 22 mm pri poz. 3 je vždy priechodný, ako je zrejmé na zvislom reze zostavou zadného návoja s bočnými časťami podstavca (obr. 2 dole). Zuby rohatky 7 pripevníme na bočné časti podstavca 3 z vonkajšej strany v blízkosti priechodných otvorov 0 22 mm závitkami 0 5X25 mm. Obidva návoje 5 — predný aj zadný — sú celkom rovnaké a ku každému
z nich patrí závěrový krúžok 10, rohatka 6 a dva kliny 11. Zhotovenie týchto súčiastok je zložitejšie a vyžaduje dosť zručnosti a trpezlivosti. Použiť však na ich vyhotovenie kov alebo plast (aj keby sme si tým uľahčili a urýchlili prácu) je nevhodné; značne by sa poškodil estetický vzhľad. Preto si radšej vyberieme pekný klátik z agátového, dubového alebo jaseňového dreva a na sústruhu opracujeme základné polovýrobky na zhotovenie rohatiek 6. Z takého istého materiálu zhotovíme obidva závěrové krúžky 10. Pri sústružení návojov sa nezaobídeme bez stolárskej alebo kolárskej pre- ; *" vádzkárne, lebo málokto má vo svojej dielni sústruh s točnou dĺžkou 800 mm. Rukoväti na zmetáky sa na zostrojenie návojov nehodia, lebo sú zhotovené prevažne zo smrekového dreva, ktoré nie je dosť kvalitné. Vypiľovanie zubov, štvorhranného zakončenia návoja a štvorhranných otvorov na kliny v návoji vyžaduje svedomitú prácu. Preto si vopred všetko presne narysujeme a začneme trpezlivo opracúvať. Ak máme presnú pásovú, lupienkovú alebo priamočiaru pílu, uľahčíme si prácu vyřezáním hrubého tvaru ozubenia, ktoré potom opracujeme pilníkom na čisto. Podmienkou úspechu je, aby rez na týchto pílach bol kolmý. Takisto náročné je aj zhotovenie štvorhranných otvorov v súčiastkach podstavca, alebo vyhotovenie držadla vankúšika na ihly. Tu bude rozhodovať vybavenie našej dielne, akým spôsobom budeme postupovať. Držadlo vankúšika na ihly pripevníme dvoma kolíkmi 0 8 mm na bočnú časť podstavca. Pri zostavovaní vyšívacieho rámu sa ukáže, ako presne sme pracovali. Všetky čapy by sa mali dať zasunúť tesne. Návoje by sa mali dať po zložení s podstavcom voľne otáčať, ale napriek tomu by mali mať v otvoroch 0 22 mm isté trenie. Pri vyšívaní na ráme postupujeme tak, že celú tkaninu navinieme na zadný návoj 5 a jej koniec pripevníme na predný návoj. Rohatky 6 na návojoch nám pomocou zubov 7 zabezpečujú napnutie tkaniny pri vyšívaní. Keď pokryjeme celú plochu rámu výšivkou, odistíme rohatku zadného návoja, navinieme vyšitú časť tkaniny na predný návoj a zabezpečíme zubom rohatku zadného návoja v takej polohe, abý tkanina bola opäť napnutá. Zhotovenie univerzálneho rámu a lavice vhodnej k obidvom rámom opíšeme v budúcom zborníku. B. MANCOVÁ a J. ŠŤASTNÝ
45
••
ÚSPORNĚ S DIAPOZITIVY
D D D D D D D O O D O a DID Q Q
Protože prodávané rámečky na diapozitivy jsou dosti drahé, vyzkoušel jsem a nyní trvale používám vkládání proužku kinofilmu s šesti obrázky mezi dvě skla. Diapozitivy promítám projektorem MEDI, dají se však použít i jiné typy projektorů s dvouokénkovými měniči, do nichž se střídavě zasouvají jednotlivé rámečky. Nevýhodou systému je, že snímky fotografované „na výšku" lze promítat jen tak, že projektor položíme na bok; tyto snímky proto z pásu filmu vystřihnu a vložím do normálních rámečků. Takovým způsobem si pořizuji i levný archiv článků z odborných časopisů, knih ap. • .-> •• POSTUP PRÁCE
Ve sklenářství si dáme nařezat z 3 mm tlustého floutu nebo zrcadlového skla deset až dvacet proužků 52 mm širokých a 250 mm dlouhých. Všechny ostré hrany obrousíme pod vodou karborundovým brouskem. Na tato skla teď budeme lepit pruhy ze silnějšího černého papíru tak, aby jednak tvořily vodorovné ohraničení obrazu a jednak dorazy pro vkládání filmu. Postupujeme tak, že na všechna skla přilepíme po jedné delší straně proužky tak, aby sahaly přesně 8,5 mm od okraje směrem ke středu. Tím jsme získali dorazy pro vkládání filmu. Na polovinu skel, která budeme používat jako přední, musíme ještě z druhé přední strany přilepit dva proužky 9 mm široké ve vzdálenosti 5 mm od kraje tak, aby mezi nimi byla vzdálenost 24 mm. Proužky papíru řežeme ostrým nožem nebo žiletkou podle ocelového pravítka; zvlášť důležité je to u vnitřních hran proužků, vodorovně ohraničujících obraz. Skla sestavujeme tak, že na zadní sklo s dorazem nahoře vpředu položíme přední sklo, u něhož dorazový pruh je vzadu dole a pruhy ohraničující obraz vpředu nahoře. Pro ohraničení svislých stran vyrobíme z hliníkového plechu 0,4 mm tlustého dva stejné stínící plechy, které ohneme do pravého úhlu podle čárkované čáry. Zahnuté části budou uvnitř projektoru, proto je natřeme černou matnou barvou nebo polepíme černým papírem. Po zaschnutí je
PŘÍDAVNÁ STUPNICE V našich prodejnách Foto-kino ještě stále převažují jednoduché zábleskové přístroje bez automatiky, které vyzařují konstantní množství světla. Protože osvětlení fotografovaného objektu klesá se čtvercem jeho vzdálenosti od zdroje světla, musí se při určování správné expozice vzít do úvahy kromě směrného čísla zábleskového přístroje a citlivosti filmu rovněž vzdálenost mezi zábleskovým přístrojem a snímaným předmětem, podle níž se pak nastaví odpovídající clonové číslo, při kterém bude citlivý materiál správně exponován. Většina výrobců proto dodává k zábleskovým přístrojům různé tabulky, které sice práci zjednodušují, ale příliš nezkracují. Např. na zábleskovém přístroji Mechanika SB 235 je tabulka udávající clonová čísla pro určitou vzdálenost a citlivost filmu umístěna na tělese přístroje. Abychom mohli s fotografickou soupravou určit správně expozici.
46
přišroubujeme pomocí šroubů M3, kterými je přidržována čelní stěna s objektivem. Krátké přečnívající kousky plechu zahneme dovnitř kolem zadní hrany výřezu. Do projektoru zasuneme původní držák rámečků se dvěma diapozitivy v rámečcích a ohýbáním seřídíme boční stínítka tak, aby sice obraz neořezávala, ale aby byla okrajům co nejblíže. Tak budeme moci bez omezení nebo přestavování promítat jak proužky diapozitivů mezi skly, tak i diapozitivy v rámečcích svisle i vodorovně orientované. Při promítání vkládáme proužky filmu mezi skla emulzí dopředu a vzhůru nohama, skla s proužkem zasouváme do projektoru zleva. Tím dosáhneme správné orientace i pořadí snímků. Negativy číslujeme tuší na okraji mezi perforací, u inverze je lepší čísla do emulze mezi perforací vyškrábat. Na detailní popisy k jednotlivým snímkům je dostatek místa na přebalech. P. V. musíme nejprve zaostřit, dále přečíst vzdálenost na objektivu fotoaparátu, pak odečíst clonové číslo z tabulky na tělese zábleskového přístroje, popřípadě ho vypočítat ze známého vztahu, že clonové číslo se rovná směrnému číslu zábleskového přístroje dělenému vzdáleností fotografovaného objektu v metrech; platí pro citlivost filmu 21° ČSN. Po té nastavíme clonu na objektivu a exponujeme. Z tohoto výčtu je zřejmé, že pro odečtení všech potřebných údajů musíme fotografickou soupravou natáčet a naklánět různými směry. Obsluhu si značně zjednodušíme, sestrojíme-li si stupni-
Tab. 2
clonové číslo vzdálenost (m)
16 0,85-1.25
11 1.25-1,75
8 1,75-2,45
Obr. 1
ci clonových čísel, kterou upevníme na otočnou část objektivu. Protože tuto stupnici musíme zhotovit v měřítku vzdáleností na objektivu, přeneseme nejprve stupnici vzdáleností z objektivu fotografického přístroje na papírový pásek. K těmto vzdálenostem pak přiřadíme clonová čísla pro určitou citlivost odečtením z tabulky uvedené na zábleskovém přístroji, nebo vypočtenou. Sestrojení stupnice ukážeme nejlépe na příkladu pro zábleskový přístroj Mechanika SB 235, který má podle údajů výrobce směrné číslo 16 a pro fotografický přístroj ZENIT — E. Z tabulky na zábleskovém přístroji (viz tab. 1)
5,6 2,45—3,45
4 3,45—4,85
2,8 4,85-6,85
6,85—9,70
vypočteme ze dvou sousedních vzdáleností pro konkrétní clonová čísla aritmetické průměry; pro hrubou orientaci nám stačí použít tyto údaje jako hranici použitelnosti clony. Pro citlivost 21 ° ČSN vyjdou údaje uvedené v tab. 2; vzdálenosti si pak napíšeme k nakreslené stupnici clonových čísel (obr. 1). Hotovou stupnici clonových čísel k otočné části objektivu buď napevno přilepíme, nebo jen stáhneme dolní konce plochou gumou, či stupnici fixujeme izolepou. Stupnici máme sestavenu jen pro určitou citlivost filmu; abychom nemuseli sestavovat stupnici pro jinou citlivost, lze pouzí-"4* vat zjednodušený vztah, podle kterého pro každé zvýšení citlivosti filmu o 3° ČSN přidáme jedno clonové číslo a naopak. ':í . \ ING. JAN TEMEL
KOLO NA DOVOLENOU 0 dovolené se dá cestovat i bez auta — na kole. Kraj i lidi poznáváme mnohem bezprostředněji, peníze, které bychom vydali za benzín se utratí výhodněji za jiné tekutiny a pro zdraví je jistě lepší šlapat do pedálů kola než na pedál spojky a plynu. Zvláště výhodné je dopravit se (třeba do zahraničí) vlakem, přičemž skládací kolo uvezeme v kupé, a pak přesednout na kolo, na němž ujedeme denně 100 až 150 km. Zpátky pak jedeme zase vlakem. Takovému způsobu turistiky se lidově říká „koločundr" a jeho příznivců začíná přibývat. Pro ně otiskujeme návod, jak upravit kolo. Návod je výsledkem třináctiletých zkušeností z cest čtyřčlenné rodiny po ČSSR, Jugoslávii, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Polsku a NDR. Především si koupíme dozadu nosič; přední nosič se nedostane a tak si ho musíme vyrobit z duralových trubek podle obr. 1. Použitím předního nosiče odlehčíme zadnímu kolu; nebudou nám pak praskat dráty. Přes zadní nosič přehodíme dvojici praktických brašen. Brašny si můžeme koupit za 250,— Kčs, jsou však dost
malé, a tak je vhodnější si je ušít doma podle obr. 2. Zhotovíme je ze silnější koženky, kterou sešíváme ručně dratví. Na obyčejném šicím stroji tak tlustou koženku neprošijeme — museli bychom použít ševcovský šicí stroj. Neseženeme-li silnější koženku, použijeme tenčí, kterou na předním a zadním dílu vyztužíme polyetylénovou fólií (vhodná je např. červená signalizační fólie používaná pro označeni zakopaných kabelů). Pro jízdu v terénu nebo do větších kopců, je užitečný tzv. horský převod. Dříve se prodával, nyní ne. Jde o přední převodník s menším počtem zubů. Použijeme převodník z kola Pionýr s 35 zuby, který jednoduše odřízneme od kliky a privaríme nebo přišroubujeme z vnitřní strany normálního převodníku (48 nebo 51 zubů). V obou případech nutno dodržet mezi oběma převodníky vůli, aby řetěz dobře zapadl do malého převodníku, a také dodržet soustřednost obou převodníků (obr. 3). Máme-li úzký řetěz (pro čtyř- a vícekolečko), musíme předem nový převodník zeslabit, nejlépe přebrousit na brusce na plocho. U širšího řetězu (pro jedno- a tříkolečko) toto není potřeba. Převod měníme přesmykačem (přední přehazovačka). U skládacích kol je největší nedostatek v nepříznivém převodu. Pro dálkovou jízdu potřebujeme rychlejší převod. Získáme ho výměnou zadního řetězového kolečka za menší (s menším počtem zubů) a zkrácením řetězu. Originální kolečko má 1 6 zubů, použijeme tedy nové se 14 nebo 13 zuby. Kolečko s menším počtem zubů nelze již vyrobit a ani na kolo namontovat. Přední ozubený talíř zůstane bez úprav. Takto získáme převod odpovídající normálnímu cestovnímu kolu bez měniče převodů, a to již stačí. Zadní kolečko vyrobíme podle obr. 4 nebo obr. 5. Před cementováním a kalením kolečko zkusíme nasadit na náboj, je-li třeba, mírně je poopravíme. Toto kolečko lze použít u skládacích kol výroby ČSSR, NDR i PLR. Zhotovíme-li kolečko s 13 zuby, nemůžeme použít původní plechovou prachovku; překážela by řetězu. Místo ní použijeme vnitřní gumový „O" kroužek 0 35 X 3 mm. U skládacího kola musíme zadní nosič prodloužit podle obr. 6. K prodloužené části ještě připájíme oka, kterými
47
í
48
VÍKO KAPSY '
protáhneme upevňovací řemínek od brašen, aby nasjížděly dozadu a nepadaly. Dále je třeba u skládacího kola prodloužit sedlovou trubku tak, abychom při spodní úvrati šlapky měli nohu napnutou, nikoli pokrčenou — jinak se brzo unavíme. Na horní konec (u sedla) privaríme kus (asi 8 až 10 cm dlouhý) trubky stejného průměru. Vyhoví např. pancéřová elektrikárska trubka. Chceme-li rychle složit skládací kolo ESKA, narážíme na problém uvolnění řídítek. Potřebujeme k tomu nářadí;
musíme totiž povolit šroub a kladivem (v terénu popř. kamenem) uvolnit klín rozpínající sloupek řízení. Abychom si tuto práci zjednodušili, uřízneme rozvidlený konec sloupku, navaříme 55 mm trubky 0 22 mm a pod úhlem 25° přeřízneme (obr. 7). Do dna odřezku navaříme 300 mm dlouhý svorník na konci se závitem M8. Do bakelitového kolečka od radiátoru vlepíme lepidlem Epoxy 1200 matici M8. Aby se sloupek řízení uvolnil a kolo šlo složit, stačí nyní jen kolečko povolit rukou a pootočit řídítka. Abychom si ušetřili práci s namazáním středů kol (demontáž a montáž se totiž provádí dobře doma, ale hůře na silnici) vyvrtáme uprostřed předního náboje otvor a vyřízneme závit M3. Tímto otvorem nakapeme olej a krátkým šroubem M3 otvor uzavřeme. Získáme tak „centrální mazání". Protože zadní náboj je kalený (nebo má kalenou vložku), musíme otvor vyvrtat vidiovým vrtákem, nebo probrousit. Pak ovšem vyjde otvor zbytečně veliký. Ideální je vypálit malý otvor 0 3 mm elektrojiskrovým obráběcím strojem. Když otvor zavíčkovat šroubkem nelze, použijeme gumový pásek z olejuvzdorné gumy nebo „O" kroužek, který navlékneme na náboj. Krytka ventilku, která má zabránit vnikání prachu a tím zamezit netěsnosti ventilku, se často ztratí. Připájíme jí proto na 3 cm dlouhý kousek kuličkového řetízku (od zátky umyvadla) a druhý konec připájíme k nejbližšímu drátu kola. Při několikadenní jízdě máme ruce otlačené (naklepané) od řídítek. Zamezíme tomu návlekem z mechové gumy, který přilepíme na držadla řídítek buď Chloroprénem nebo epoxidem. Také na sedadlo koupíme měkký návlek. U kola, které nemá „berany" (např. u skládacího kola), se můžeme obejít i bez předního nosiče. Věci (třeba spací pytel) zabalíme do igelitového pytle a jedním delším řemenem přivážeme dole kolem sloupku řízení a nahoře k řídítkům. Aby na řídítkách řemínek nesjížděl, zaklesneme ho za dva háčky, které k říditkám přišroubujeme. Do řídítek vyvrtáme dva otvory, vyřízneme závit M3 a našroubované háčky ještě proti otočení pojistíme zapájením měkkou pájkou. FRANTIŠEK JELÍNEK
49
auto-moto ÚDRŽBA A OPRAVA POSILŇOVAČA BŔZD Niektoré automobily predávané v ČSSR majú brzdovú sústavu doplnenú podtlakovým posilňovacom brzdového účinku, aby sa vodič neunavoval brzdením. Táto súčiastka nie je taká dôležitá a jej prípadná porucha neznižuje bezpečnosť brzdového systému, iba na dosiahnutie toho istého účinku je potrebný väčší tlak na pedál. Ak sa takýto mechanizmus poškodí, nahradí sa zväčša novým, napriek tomu, že nie je zložitý a možno ho opraviť. V tomto článku si povieme, ako objektívne zistiť, či a ako posilňovač brzdového účinku funguje, aké sú možné jeho poruchy a ako ich opraviť. Princíp činnosti akéhokoľvek podtlakového posilňovača je zrejmý z obr. 1 a tkvie v tom, že medzi piestovou tyčkou 1 (aktivovaným členom) a tlačnou tyčkou 2 (výkonným členom) je vôľa v, pri prekonaní ktorej sa uvedie do činnosti servoúčinok posilňovača. Po prekonaní vôle (ak je servoúčinok nedostatočný) oprie sa piestová tyčka o tlačnú tyčku priamo. Pri prekonávaní vôle v sa najprv uzavrie spojenie priestorov A a B medzi obidvoma stranami piesta resp. membránou posilňovača a až potom sa otvorí prístup atmosferického vzduchu z priestoru C do pracovnej komory B, čím podtlak v priestore A vyvolá želaný servoúčinok. Pri odbrzďovaní sa zasa odpojí pracovná
Obr. 2
komora B od priestoru A, čím sa sily na obidvoch stranách piesta (membrány) vyrovnajú a servoúčinok zanikne. Z uvedeného vyplýva, že nasávací priestor posilňovača A nie je v nijakej polohe rozvádzacieho orgánu 3 spojený priamo so vstupom atmosferického vzduchu C. Činný priestor medzi piestom (membránou) a plášťom posilňovača B sa striedavo pripája na vstup atmosferického vzduchu C (pri brzdení) alebo na podtlakový priestor A (v pokoji), nie však na obidva tieto' priestory naraz. V príručkách sa uvádza, že účinok posilňovača si možno overiť tak, keď pri nepracujúcom motore mierne stlačíme pedál brzdy a naštartujeme motor. Ak je posilňovač v dobrom sta'e.
50
ky systému posilňovača tesné, podtlak sa v ňom udrží ešte veľmi dlho. Ak posilňovač pri tejto skúške neobstojí, overíme najprv veľkosť podtlaku, pri ktorom pracuje. Na odber podtlaku si zhotovíme prstencový medzikrúžok s nátrubkom (obr. 2 vpravo dolu) z kúska vodovodnej rúrky 1/2", ku ktorému prispájkujeme cínom kúsok medenej rúrky. Tento medzikrúžok s dvoma tesniacimi podložkami upevníme paralelne k prívodu podtlaku z difúzora karburátora do posilňovača. Nátrubok medzikrúžku spojíme hadičkou s meračom podtlaku. Ta-.;; kýmto spôsobom overíme neporušenosť prívodnej hadice, spätného ventilu v koncovke hadice a zmeriame pracovný podtlak, ktorý má byť pri voľnobežných otáčkach motora asi 400 kPa. Po vypnutí motora má podtlak klesať pomaly.
musí pedál pod nohou povoliť. Pocit povolenia pedálu pod tlakom nohy je však subjektívny a nedá sa kvalifikovať. Ak máme podozrenie, že posilňovač brzdového účinku správne nefunguje, môžeme jeho činnosť overiť bez demontáže pomocou jednoduchého prípravku (obr. 2). Tvorí ho strmeň, ktorý priskrutkujeme k brzdovému pedálu. Otvormi v strmeni prevlečieme tyčku, na ktorej voľný koniec zavesíme závažie. Pre posilňovač automobilov
VAZ bude potrebná hmotnosť závažia 1 500 g na rameno dĺžky 500 mm. Moment sily, ktorým účinkuje prípravok na pedál brzdy, má prekonať odpor pružiny pedálu a pružiny 4 (pozri obr. 1) a prestaviť rozvod 3 posilňovača. Ak spustíme motor, musí posilňovač sám stlačiť brzdový pedál najmenej o 50 mm (merané na hrane pedálu), po vypnutí motora zostane pedál ešte veľmi dlho v stlačenej polohe, lebo ak sú všetky súčiast-
Správnu funkciu demontovaného posilňovača si môžeme overiť jednoduchým prípravkom, ktorý zhotovíme podľa obr. 3. Ak stlačíme páčku prípravku v smere šípky asi o 8 mm, prestavíme v posilňovači rozvodný orgán. Ak pripojíme posilňovač na podtlakovú hadicu a spustíme motor, stláčaním páčky stláčame silnú pružinu (ventilová pružina z nákladného auta) servoúčinkom posilňovača. Ak posilňovač neobstojí ani pri tejto skúške, musíme ho rozobrať. Na demontáž potrebujeme prípravky podľa obr. 4 a lis, prípadne stĺpovú vŕtačku alebo sústruh, lebo teleso posilňovača musíme pri rozoberaní i skladaní silne stláčať. Prv ako začneme posilňovač rozoberať, urobíme si na obidvoch častiach plášťa značky, aby sme ho zasa zložili do pôvodného stavu. Na obidve čelá posilňovača priskrutkujeme pevne prípravky, menší z nich dôkladne upevníme do zveráka alebo do hlavy sústruhu. Za primeraného tlaku, ktorý vyvodíme vretenom lisu alebo stojanovej vŕtačky, prípadne koníkom sústruhu, pootočíme pákou prípravku plášť posilňovača tak, aby sa výstupky prekryli s výrezmi. Po povolení přítlaku sa plášť roztvorí účinkom jeho vnútornej pružiny 5. Trenie gumovej membrány o styčné plochy plášťa môžeme zmenšiť glycerolom. Teraz už zväčša ľahko zistíme poruchu — ide buď o opotřebené tesnenie, alebo prehnutú membránu či poškodené tesniace hrany rozvodu, prípadne o nesprávnu funkciu rozvodu. Opotrebované súčiastky buď vymeníme za nové, alebo ich opravíme. Správna funkcia rozvodu by sa dala ľahko overiť aj bez rozobratia, keby
51
výrobca urobil na plášti pracovného priestoru B kontrolný nátrubok. Keďže výrobca takýto kontrolný otvor na posilňovači nerobí, môžeme funkciu rozvodu overiť až po jeho rozobratí. Do príslušného otvoru zostavy piesta o (obr. 1), ktorý ústi do pracovného priestoru B, zatmelíme plastelínou
alebo Colorplastom hadičku a overujeme fúkaním, či sa vzdušný prúd postupne zastaví a prepojí pri stláčaní tyčky piesta. Keďže sa všetko deje pri veľmi krátkom stlačení piestnej tyčky 1, odporúčame ju stláčať vretenom stĺpovej vŕtačky alebo skrutkou stolárskej zvierky pri dodržaní aspoň pri-
bližnej centricity tyčky proti piestu. Ak dosiahneme prepínanie vzdušného prúdu i tesnosť rozvodu v medzipolohe, musí posilňovač správne fungovať aj po zložení. Posilňovač zložíme pri použití tých prípravkov a stláčacieho zariadenia, pomocou ktorých sme ho rozobrali. Z. B.
NA NÁKUP S BABETOU Téměř zdarma si můžeme zhotovit pěkný rámeček na nákupní tašku k mopedu Babeta. Nejprve odmontujeme původní okrasný rámeček a to tak, že vyšroubujeme dva šrouby M6 nad zadním blatníkem a nahoře povolíme matice zadních teleskopů. Rámeček pak vyjmeme tahem dozadu z výřezů. Z pásové oceli 20 X 3 mm si podle výkresu zhotovíme dva stejné třmeny. Okrasný rámeček obrátíme jeho zadní částí dopředu a přimontujeme do prostoru mezi sedadlo a nádrž na benzín. Oba šrouby M5 použijeme na přišroubování rámečku ke zhotoveným třmenům. Vzniklý prostor postačuje
na solidně plnou nákupní tašku. Montáž rámečku nebo jeho demontáž do původního stavu nezabere víc než 5
K NABIJACU AKUMULÁTOROV V USS č. 43/1982 bol uverejnený návod na výrobu nabijača akumulátora, ktorý trvalo kryje straty vznikajúce pri samovoľnom vybíjaní akumulátora. Veľmi dôležité je to najmä v zime, keď medzi jazdami je zväčša dlhá prestávka. Publikované zariadenie má však niekoľko nevýhod: — je použitý pomerne nedostupný transformátor 24 V/2 W, — chýba optická indikácia správnej činnosti, — použitý prúd 60 až 80 mA je zbytočne veľký (zvyčajne sa odporúča 0,0006- až 0,001 -násobok menovitej kapacity), — veľkosť prúdu nemožno vôbec meniť. Navrhol a zhotovil som si preto podobné zariadenie tak, aby som uvedené nedostatky odstránil. Konštruk-
52
minut.
cia zariadenia je veľmi jednoduchá, takže ju zvládne každý motorista, a pomerne lacná — celková obstarávacia cena je asi 100 Kčs. OPIS ZARIADENIA
Transformátor 24 V/2 W sa nahradí zvončekovým transformátorom (obr. 1), ktorý možno kúpiť v predajniach Elektro. Tým sa zaručuje aj bezpečnosť pri práci s elektrickým prúdom. Diódy Dl a D2 spolu s elektrolytickými kondenzátormi C1 a C2 tvoria zdvojovač napätia, na výstupe ktorého je naprázdno napätie približne 22 V. Do obvodu je zaradená žiarovka Ž, ktorá obmedzuje nabíjací prúd a stabilizuje ho na hodnotu 25 mA. Žiarovka plní aj funkciu kontrolnej žiarovky, lebo pri správne pripojenom akumulátore svieti asi polovičným jasom. Ak by na výstupe nabíjača nastal z nejakého dôvodu skrat, bude žiarovka svietiť plným jasom, ale v zariadení sa nič nepoškodí. Ak žiarovka nesvieti vôbec, znamená to, že buď nie je zasunutý konektor K do zásuvky na prenosnú lampu, alebo má zlý kontakt a treba ho očistiť. Zariadenie možno nechať trvalo pripojené na sieť, lebo
*-,•?-•>-•'
•••-•-••
V
JIRITREJBAL
zvončekový transformátor má v nezaťaženom stave veľmi malý odber prúdu a je konštruovaný na trvalé pripojenie. Pred jazdou stačí konektor K vytiahnuť zo zásuvky na prenosnú lampu a po návrate z jazdy ho tam opäť zasunúť. Tým si zabezpečíme, že akumulátor bude stále v nabitom stave. Nabíjací prúd možno regulovať výmenou žiarovky Ž za iný typ podľa tab. 1. Pre bežné akumulátory osobných automobilov je najvýhodnejšia žiarovka 12 V/0,1 A. Zariadenie možno bez úprav použiť aj na nabíjanie akumulátorov s napätím 6 V. Potom však musíme použiť žiarovku Ž 24 V/0,05 A. : VÝROBA ZARIADENIA Celé zariadenie treba umiestniť do
vhodnej škatuľky z izolačného materiálu. Najjednoduchšie je použif univerzálnu škatuľku, ktorá sa predáva pod označením U6 za 11,50 Kčs. V Prahe ju možno bežne kúpiť v predajniach Elektro, např. v Žitnej alebo Jindřišskej ulici, ale aj inde. Do zadnej
steny vyvŕtame štyri otvory 0 4,2 mm a osem otvorov 0 3,2 mm (obr. 2). Vo veku škatuľky prevŕtame otvor 0 7 mm, ktorým budeme pozorovať žiarovku umiestnenú vnútri škatuľky. Tento otvor môžeme znútra prelepiť kúskom organického skla, alebo ho
môžeme nechať nezakrytý. V bočnej stene vyvŕtame dva otvory 0 7 mm na káble. Elektrické prepojenie možno realizovať metódou plošného spoja. Keďže nie každý motorista má skúsenosti s výrobou plošných spojov, je v tomto prípade jednoduchšie prepojenie pomocou lámacej svorkovnice (obr. 3). Tento spôsob je už síce zastaraný, ale vzhľadom na jednoduchosť elektrického obvodu úplne vyhovuje. Odpadá tak nevyhnutnosť výroby plošného spoja a spájkovanie súčiastok. Najprv z izolovaného vodiča 0 0,5 mm zhotovíme tri prepojky na Obr. 2
ľavej časti svorkovnice. Ďalej pripojíme obidva vodiče, ktorými je svorkovnica prepojená s transformátorom. Až potom svorkovnicu priskrutkujeme na zadnú stenu škatuľky dvoma skrutkami M3 X 15 mm. Voľný koniec sieťovej flexošnúry prevlečieme zvonka ľavým otvorom v škatuľke a potom ho pripojíme na zvončekový transformátor Tr na strane označenej 220 V. Transformátor pripevníme štyrmi skrutkami M4 X 15 mm na zadnú stenu škatuľky vedľa svorkovnice. Obidva prepájacie vodiče, ktoré sme si pripravili, zapojíme na svorky transformátora označené 8 V — 0,2 A. Transformátor opäť zakryjeme, aby pri ďalšej práci nemohlo dôjsť k úrazu elektrickým prúdom. Na zadnú stenu škatuľky pripevníme dvoma skrutkami Použité súčiastky
53
M3 X 15 mm objímku na žiarovku a prepojíme ju so svorkovnicou podľa obr. 3. Potom pripojíme na pravú časť svorkovnice diódy D1 a D2. Pri zapájaní musíme dbať na správnu polaritu diód — katóda je vždy označená farebným pásikom. Ako posledné pripojíme obidva elektrolytické kondenzátory C1 a C2. Ich vývody neskracujeme, aby sme ich mohli po zapojení umiestniť do priestoru nad svorkovnicou. Pri zapájaní musíme opäť dbať na polaritu. Kladný pól kondenzátorov je označený znamienkom plus a je vyvedený izolovane. Na posledné dve
svorky (na obr. 3 označené + a —) pripojíme dvojžilový kábel (CYSY 2X0,75) s dĺžkou asi 2 m tak, že na čierny vodič pripojíme kladný pól nabíjača. Na koniec tohto kábla prispájkujeme automobilovú vidlicu K, ktorá sa používa na pripojenie prenosnej lampy. Ak máme automobil, ktorý má záporný pól akumulátora pripojený na kostru, prispájkujeme hnedý vodič na stred konektora a čierny na jeho obvod. Ak máme prikostrený kladný pól, zapojíme vodiče opačne. Nakoniec ešte pripevníme obidva zapojené káble dvoma príchytkami na základnú
platňu tak, aby sme zabránili ich mechanickému vytrhnutiu zo škatuľky. Najprv prístroj pripojíme pomocou sieťovej šnúry do sieťovej zásuvky. Žiarovka zatiaľ nesvieti. Potom skratujeme výstupný konektor a žiarovka musí svietiť plným jasom. Ak je všetko v poriadku, môžeme konektor zasunúť do zásuvky na prenosnú lampu. Žiarovka musí svietiť asi polovičným jasom. Ak budeme postupovať presne podľa návodu, musí nabíjač spoľahlivo pracovať na prvé zapojenie. ING. JIŘÍ VÁŇA
Podľa zborníka USS č. 43/1982 som si zhotovil nabíjač akumulátorov. Základom nabíjača je malý transformátor z trafokontrolky 220 V/24 V/2 VA, ktorý má na sekundárnej strane jednu diódu KY 701 a poistku 0,1 A. Po pripojení na akumulátor je nabíjací prúd 60 až 80 mA. Nabíjač má dlhšiu elektrickú šnúru zakončenú konektorom na pripojenie do zásuvky pre ručné svietidlá. S nabíjacom som spokojný, ale pôvodné zapojenie som trochu upravil, lebo nie vždy som si bol istý, či nabíjač po pripojení pri takom nízkom prúde (60 až 80 mA) pracuje. Preto som do obvodu na sekundárnej strane namiesto poistky zapojil malú žiarovku 2,5 V; 0,15 A (obr. 4). Po pripojení nabíjača na akumulátor sa žiarovka rozsvieti.
slúži ako kontrolná žiarovka a zároveň plní funkciu náhradnej poistky. Výmenou uvedenej žiarovky za žiarovku inej hodnoty môžeme znížiť nabíjací prúd v rozsahu až 20 mA. Celé zariadenie uložíme do izolačnej škatuľky. Polaritu konektora musíme, pravdaže, zapojiť podľa typu vozidla. J. T.
SKLADACÍ RAMPA Mnoho garáží u rodinných domků má vjezd pod úrovní terénu. Tato situace umožňuje zhotovit si velmi jednoduše skládací nájezdovou rampu; veškeré opravy a úpravy spojené s pracemi pod autem jsou pak snadnější a příjemnější. Výroba rampy je jednoduchá a montáž rychlá — lze ji smontovat za 15 minut. Po najetí automobilu na rampu můžeme šikmé nájezdy odstranit, zasahují-li do veřejného prostranství. Rozebraná rampa nezabírá příliš místa, takže ji snadno uložíme, popř. pověsíme na stěny garáže. POSTUP PRÁCE Do zdiva vedle vjezdu do garáže zabetonujeme čtyři vzpěry 1, které
zhotovíme z profilu I č. 10, minimální délky 1 m. Na vzpěry 1 privaríme dosedací desky 3 z plechu 8 mm tlustého nebo z ploché oceli 100X8 mm. Vzpěry zabetonujeme tak, aby dosedací desky 3 vyčnívaly těsně nad úroveň zdi. Ze stejného profilu I č. 10 vyrobíme dva hlavní nosníky 2; jejich délku X volíme podle šířky vjezdu do garáže. Na konce nosníků 2 privaríme desky 3; otvory 0 12,5 mm v těchto deskách vyvrtáme podle otvorů v deskách vzpěr. K přednímu nosníku 2 musíme ještě přivařit šikmé výztuhy 10; slouží k přišroubování šikmých nájezdů. Jak vodorovné nájezdy 4, tak i šikmé nájezdy 5 zhotovíme ze dvou úhelníků 50X50 mm, které spojíme privarením plechu 3 mm tlustého.
Legenda k obr. na vedlejší straně: 1 — vzpěra (4 ks); 2 — hlavní nosník (2 ks); 3 — deska (8 ks); 4 — vodorovný nájezd (2 ks); 5 — šikmý nájezd (2 ks); 6 — zarážka (2 ks); 7 — spojovací tyč (1 ks); 8 — podpěra (2 ks); 9 — deska podpěry (4 ks); 10 — výztuha na přední nosník (2 ks); 11 — očko (2 ks); 12 — šrouby Ml 2 s maticemi ( 2 4 + 24 ks)
Místo plechu můžeme použít i vhodnou pásovou ocel. Délku obou nájezdů volíme podle délky auta a situace terénu. Otvory 0 12,5 mm pro šrouby vrtáme zároveň s hlavními nosníky a to tak, aby vzdálenost obou nájezdů odpovídala rozchodu kol automobilu. Vodorovné nájezdy 4 musíme ještě asi uprostřed délky podepřít podpěrami 8. Zhotovíme je z úhelníku 50X X50 mm, k němuž privaríme desky 9, vyrobené z plechu 5 mm tlustého nebo z ploché oceli. Otvory v horní desce 9 svrtáme s nájezdy 4. Na konce vodorovných nájezdů 4 musíme ještě přivařit zarážky 6 svařené z plechu 3 mm tlustého. Úhelníky na začátku šikmých nájezdů 5 musíme odříznout, abychom při najíždění neprorazili pneumatiku. Nakonec ještě privaríme k šikmým nájezdům oka 11, do nichž při montáži zaklesneme spojovací tyč 7, ohnutou z kruhové oceli 0 10 mm. Tato tyč udrží oba nájezdy ve vzájemné vzdálenosti. Celou rampu sešroubujeme šrouby M12 s maticemL
54
O.P.
ŘEZ A - A
55
stroje a nástroje PRÍPRAVOK NA VŔTANIE K ručnej elektrickej vŕtačke Combi som si zhotovil prípravok na vŕtanie; ak upravíme priemer prichytenia, možno prípravok použiť aj na iné vŕtačky. Prípravok slúži na dokonalé kolmé vŕtanie tak priechodných otvorov, ako aj otvorov na závity vo vodorovnej a zvislej polohe, prípadne aj na vŕtanie v ľubovoľných šikmých plochách. Prípravkom môžeme vŕtať aj pod vopred nastavenými uhlami, ak vysunieme vodiace tyčky 4 na rysky, ktorými sú označené uhly nastavenia 15°, 30° a 45°. Tyčky zabezpečujeme skrutkami M5X8. Vŕtať možno aj rozličný okrúhly materiál; uložením do prizmy 2 je zabezpečené vŕtanie otvorov na stred guľatiny. Ak vysunieme jednu z dvoch vodiacich tyčí 4 tak, aby tvorili doraz, máme zabezpečenú rovnakú vzdialenosť od okraja materiálu pri vŕtaní. Na zabezpečenie rozličnej vzdialenosti od okrajov slúži nastaviteľný doraz 10, 11, ktorý si vopred nastavíme na vyžadovanú vzdialenosť od okraja vŕtaného materiálu, posunieme vo vodidle 9 a zabezpečíme skrutkou M4X8. Ak by sme potrebovali vŕtať v uzavretom priestore do okraja materiálu, stačí celkom vysunúť jednu z tyčiek a klzák otočiť o 180°, tak sa ľahšie dostaneme pri vŕtaní do menej prístupných miest. Pri tejto činnosti pritláčame ľavou rukou základňu stojana na vŕtaný materiál a pravou rukou stláčame vŕtačku do záberu. Hĺbku vŕtania možno nastaviť nastaviteľným dôrazom 8 na vodiacej tyčke. Prípravok prichytíme rukoväťou 14, ktorú môžeme priskrutkovať na jednu z dvoch strán. Vŕtačku upíname do klzáka 5, 6; miernym tlakom podporovaným hmotnosťou vŕtačky prekonávame odpor pružín 12 a 13 a zvislým posuvom vŕtame obrábaný predmet. Po skončenom vŕtaní pružiny vysunú vŕtačku späť do základnej polohy. Proti vysunutiu klzáka z vodiacich tyčiek sú konce zabezpečené skrutkami a podložkami 20, 2 1 .
56
VYHOTOVENIE DIELOV Na základnú platňu 1 privaríme kocky 2 a 3. Ofrézujeme základňu a prizmu 90° a vyvŕtame otvory ť) 10 H 7 mmvrozstupe90 ± 0,05mm.Dodržať presne rozstup je pre správnu činnosť klzáka veľmi dôležité. Nakoniec vyvŕtame otvory na závity M 3, M 5 a M 6. Vodiace tyče 4 vyhotovíme z kaliteľného materiálu. Tyčky vysústružíme prídavkom na brúsenie a zhotovíme rysky v uvedených rozstupoch. Potom tyčky zakalíme (ich závity musíme pritom chrániť) a nakoniec obrúsime na 0 10 mm. Klzák sa skladá z dvoch dielov 5 a 6, ktoré k sebe zoskrutkujeme a podložíme podložkou. Do obidvoch dielov zároveň vyvŕtame otvor 0 45 mm a otvory 0 14 mm na rozstupe 90 mm, ktorý je opäť nevyhnutné presne dodržať. Vyvŕtame otvory so zahlbením na hlavy skrutiek v diele 5 a vyrežeme závity. Puzdra 7 vysústružíme z bronzu: dorazový krúžok 8 zhotovíme z ľubovoľného ťahaného materiálu. Vodidlo 9 vyhotovíme z plochej ocele, do ktorej vyfrézujeme alebo vypiľujeme drážku na nastaviteľný doraz a zhotovíme otvory. Nastaviteľný doraz zhotovíme z pásovej ocele. Rameno 10 ohneme a doraz 11 naň buď privaríme, alebo prispájkujeme mosadzou tak, aby rameno zvieralo s dôrazom pravý uhol. Pružiny 12 a 13 navinieme na súRozpis materiálu
struhu alebo na klieštinách zo struny, ktorú tepelne spracujeme kalením a popúšťaním. Pružina 13 je kratšia o šírku dorazu 8. Ako rukoväť 14 použijeme rúčku na pilník, do ktorej vyvŕtame otvor na skrutku M6X18. Skrutku zalepíme lepidlom Epoxy 1200. MONTÁŽ Do platne 1 zasunieme tyčky 4 — musia voľne prechádzať. Tyčky jemne potrieme olejom na šijacie stroje a zabezpečíme skrutkami 16 s drážkovanou hlavou; môžeme použiť
57
aj krídlovú maticu so zvarenou skrutkou. Na jednu z tyčiek nasunieme dorazový krúžok 8 so skrutkou 17 a kratšiu pružinu 13, na druhú tyčku potom pružinu 12. Na tyčky nasunieme klzák 5, 6, do ktorého vopred za lisujeme bronzové puzdra 7. V prípade, že tyčky neprechádzajú voľne.
vystružíme puzdra ručným výstružníkom. Na vrchný koniec tyčiek priskrutkujeme podložky 2 1 , ktoré zabraňujú vysunutiu celého klzáka pri manipulácii so stojanom. Na základnú platňu 1 priskrutkujeme vodidla 9, do ktorých vopred vložíme nastaviteľný doraz 10, nastavíme pravý uhol
ODSAVAČ PILIN Při provozu i malé okružní píly vzniká velké množství pilin a prachu; ten je zvlášť nepříjemný, protože znečistí celou dílnu. Abych tomu zabránil, vyrobil jsem si k okružní pile 0 200 mm odsavač, který se mně velice osvědčil — zachytí téměř všechen odpadový materiál. Jeho výroba není složitá, v podstatě jde jen o výrobu většího zásobníkového prostoru na odpad a sacího krytu u pily. Vlastní odsávání pak lze řešit třemi způsoby — buď si odsavač vyrobíme sami (provedení A), nebo použijeme jakýkoliv starý domácí vysavač s elektromotorem 0,275 až 0,75 kW (jeho výkon bude pro odsávání suchých pilin dostačující), který upevníme ve vertikální poloze na zásobníkový prostor (provedení B), popřípadě — nechceme-li dělat zásah do konstrukce vysavače — napojíme vysavač pomocí hadice na zásobník (provedení C). POSTUP PRÁCE Zásobník zhotovíme nejlépe z plechové nádoby 1 obsahu asi 30 I, jejíž rozměry jsou uvedeny na výkrese. Vyhoví však i jiná nádoba podobného tvaru. V šikmé části nádoby zhotovíme otvor, k němuž připájíme hrdlo 3 vyrobené z plechu. Na toto hrdlo pak přilepíme novodurové koleno 11, do kterého budeme zasouvat hadici 12 od vysavače, vedoucí k sacímu krytu 13.
s platňou 1 a pritiahneme skrutkami 19. Skrutka 17 zabezpečuje vysunutú polohu nastaviteľného dorazu; môže byť na jednom z dvoch vodidiel 9 podľa toho, na ktorú stranu dáme nastaviteľný doraz. Takisto priskrutkujeme rukoväť 14. jJAN VOJTA
Na rozdíl od domácích vysavačů, kde filtr slouží zároveň jako sběrný pytel, je u tohoto zásobníku přiváděn vzduch s odpadem na vnější stranu filtru 2, takže odpad se usazuje v dolní části nádoby 1. Filtr ušijeme z plstěné tkaniny asi 2 mm silné. Aby vlivem podtlaku filtrační pytel nesplasknul, vložíme do něho klec, kterou vyrobíme ze dvou obručí 10 spojených šesti tyčkami 9. Zespodu je nutné filtr i s klecí podepřít stojánkem 6. Filtr upevníme k hrdlu nádoby pomocí tvarového gumového těsnění 4 a rozperným kroužkem 5. Pomocí tří pérových úchytek 7, kterými bylo původně uchyceno víko, upevníme k zásobníku pertinaxovou desku 8; tvar této desky se bude lišit podle toho, jaký způsob odsávání zvolíme. U provedení A (jak tomu bylo v mém případě) bude deska větší, tak aby na ni šel upevnit i odsavač. Ten lze snadno vyrobit z ventilátorové skřínky z vysavače, k níž zhotovíme oběžné kolo, které nasadíme na hřídel elektromotorku (0,35 kW). U provedení B stačí pertinaxová deska 8 menší; z vysavače sejmeme víko se sběrným pytlem a upevníme ho ve vertikální poloze na pertinaxovou desku. U provedení C, které je nejjednodušší, nasadíme na novodurové koleno zalepené v desce 8 jen hadici od vysavače. I v tomto případě je vhodné vyjmout sběrný pytel (není-li ovšem pevně spojen s víkem sací přípojkou); zmenší se tím odpor vzduchu a poněkud stoupne vzduchový výkon. Nakonec ještě zhotovíme z tenkého plechu sací kryt 13 u pily. Aby odsávání dobře fungovalo, je důležité jeho správné provedení. Na výkrese je uveden tvar pro kotouč 0 200 mm. Při práci musíme dbát na to, abychom nádobu včas vyprázdnili — při přeplněném zásobníku se filtr obtížně vyjímá. Před opětovným vložením filtru do nádoby ho musíme vyčistit vyklepáním. JAROSLAV MENCL Legenda k obrázku na vedlejší straně: 1 — plechová nádoba (1 ks); 2 — filtr z plstěné tkaniny (1 ks); 3 — hrdlo zkroužené z plechu (1 ks); 4 — pryžové profilové těsnění; 5 — rozperný kroužek z kruhové oceli 0 6 mm (1 ks); 6 — stojánek z kruhové oceli 0 6 mm (1 ks); 7 — pérová úchytka (3 ks); 8 — deska z pertinaxu 8 mm ti. (1 ks); 9 — tyčka z drátu 0 4 mm (6 ks); 10 — obruč z pásové oceli 10X2 mm (2 ks); 11 — novodurové hrdlo Js 30 (2 ks); 12 — hadice od vysavače; 13 — sací kryt
58
ŠÍŘKA KRYTU JE 70 mm
59
REDUKCE K VRTAČCE EV 513 D K ruční elektrické vrtačce EV 513 D nejdou připojit přídavná zařízení určená ke starším vrtačkám s průměrem objímky 43 mm. Návody na zhotovení redukce již ve sborníku USS sice vyšly (např. č. 51 a č . 55), ale ani jeden z návodů mi nevyhovoval, protože pro běžného kutila je velmi obtížné zhotovit Whitworthův závit pro unašeč. Další nevýhodou je i to, že při používání především větších vrtáků se sklíčidlo vrtačky zatáhne a nejde dob-
ře vyšroubovat. Zbytečně pak může někdy dojít k poškození jak sklíčidla, tak i závitu na vrtačce. Navrhnul a zhotovil jsem si proto takovou redukci, která uvedené nedostatky nemá. S ní pak lze použít k vrtačce EV 513 D všechna doposud vyráběná přídavná zařízení s upínacím průměrem 43 mm (např. příklepový nástavec, úhlové rameno, kotoučová pila, stojan S51, nůžky na plech, brusný stolek atd.).
Redukci 1 vysoustružíme buď z běžné oceli nebo z duralu. Unašeč 2 vyrobíme z co nejkvalitnější oceli, může být popřípadě i kalený. Pro upevnění redukce na vrtačku použijeme objímku, kterou lze běžně zakoupit v obchodě za 24,— Kčs; musíme z ní však předem vyjmout vložku. Vrtačku s přídavným zařízením pak spojíme takto: do sklíčidla vrtačky zasuneme unašeč 2 až na dno a utáhneme. Na vrtačku dáme redukci a stáhneme objímkou. Celou sestavu vložíme do přídavného zařízení tak, aby unašeč vrtačky zapadnul do unašeč e zařízení a utáhneme objímku přídavného zařízení. Jestliže na vrtačku použijeme např. příklepový nástavec, můžeme na redukci ještě navléknout rukojeť s objímkou, která se prodává za 10,50 Kčs (pod číslem 50 465). Ta pak slouží k lepšímu držení vrtačky při poklepovém vrtání. ING. STANISLAV ŠEVCOVIC
OCHRANA K OKRUŽNÍ PILE A SROVNÁVAČCE Okružní pila je zdrojem nejčastějších úrazů rukou a nejvíce se jich stává při rozřezávání materiálu — hranolků a latí — po délce. Prsty se při tom dostávají do nebezpečné blízkosti rotujícího listu pily; stačí vteřina nepozornosti a jeden či více prstů je pryč. Vyobrazená pomůcka (obr. 1) slouží k přitlačení materiálu ke stolu pily a jeho posunování do řezu v poslední fázi řezání, kdy ruce se už nebezpečně blíží k zubům pily. Pomůcku uchopíme pravou rukou a opřeme o konec rozřezávaného materiálu, přidržovaného levou rukou. Opřeme ji tak, aby posunovala širší část materiálu a prošla vedle pily; materiál totiž musíme dotlačit až za pilový list, aby jej pila nestrhla a neodhodila proti pracovníkovi. Když pomůcka bezpečně tlačí materiál do řezu, levou ruku přirozeně oddálíme. Ještě jednu radu: Kotouč pily nesmí příliš vyčnívat
60
nad prořezávaný materiál; správně mají vyčnívat špičky zubů jen asi milimetr! Práce je pak bezpečnější. Pomůcku si uděláme nejlépe z tvrdého dřeva, konec provrtáme a pomůcku zavěsíme trvale na dosah ruky. Její rozměry jsou jen informativní. Sklon výřezu a délku laťky si každý musí upravit podle výšky stolu, vzdálenosti kotouče od okraje stolu a také výšky své. Pravý úhel výřezu na konci laťky by měl zůstat zachován. Konec laťky se zakulatí, aby „seděl" v dlani. Rovněž Srovnávačka může být nebezpečná — zvláště opracováváme-li krátké a tenké kusy dřeva. Na velkém suku pak nože rovnačky (zvlášť tupé) vyrazí opracovávaný kus zpět a levá ruka přitlačující materiál vpředu sjede setrvačností na stůl a někdy do nožů. Po vlastní špatné zkušenosti jsem si zhotovil rukojeť s prodlouženou spodní částí a osazeným zubem. (obr. 2). Materiál se přitlačuje na
ÍL 300-400
plochu stolu a současně proti nožům. Rukojeť je nejlépe zhotovit z tvrdého dřeva nebo laťovky tloušťky 20 až 22 mm. Při použití rukojeti stačí krátké kusy přitlačovat jen» rukojetí; při delších je levá ruka dostatečně daleko od nožů. Špička rukojeti slouží k posunutí nebo odstrčení materiálu z blízkosti hoblovacího válce. Výrobu není nutné zvlášť popisovat; vše je patrné z nákresu. FRANTIŠEK PRÝMAS
Z PRAXE PRO PRAXI K DOLÉVÁNÍ DESTILOVANÉ VODY DO AKUMULÁTORU používáme většinou hustoměru s balónkem, který je běžně v prodeji. Při doplňování destilované vody pouhým okem těžko odhadujeme výšku hladiny elektrolytu nad deskami. K tomu, abychom snadno a rychle dosáhli ve všech článcích akumulátoru stejné výšky hladiny, stačí jednoduchá úprava hustoměru. Ustřihneme si 30 mm bužírky s vnitřním průměrem 4 mm. Ve vzdálenosti 10 mm od okraje vystřihneme dva až tři otvory
Matice
Otvor v matici
Nástrčkový klíč č.
unášecí element (obr. 2b), který i bez zakalení dokáže přenést dostatečně velký kroutící moment potřebný k řezání nebo prořezávání závitů. Závitník nasuneme do zhotoveného čtyřhranu v matici a tu do příslušného klíče (obr. 2c). Úprava je nenáročná; při vymačkání čtyřhranu častějším používáním není problém zhotovit novou vložku. Přehled potřebných klíčů a matic uvádí tab. 1. V nepřístupných místech je toto „kloubové" uložení unášeče v klíči neocenitelnou pomůckou, ale i v přístupných místech je při řezání závitů menších dimenzí výhodné, protože podstatně urychluje řezání závitů ve srovnání s řezáním klasickým vratidlem. ING. MIROSLAV KUBÁSEK NA RUČNÍ BROUŠENÍ DŘEVA se většinou používá jen hranolek dřeva obalený brusným papírem. Práce je však mnohem pohodlnější, vyrobíme-li si jednoduchý přípravek (obr. 3). Skládá se ze dvou dřevěných hranolků spojených navzájem pružinou, která přidržuje brusný papír zasunutý mezi oba hranolky. Do obou hranolků provrtáme uprostřed otvor 0 11 mm. V horním i dolním hranolku zhotovíme pak dlátem zářez asi 4X4 mm. Z drátu 0 1 mm si navineme tažnou pružinu (vnější 0 i O m m ) zakončenou na obou stranách očky. K provlékání pružiny použijeme drát uchycený za očko pružiny. Pružinu uchytíme nahoře i dole dvěma kolíčky. Při výměně brusného papíru stačí jen vsunout mezi oba hranolky dva šroubováky. V VÁCLAV ČERNOCH PRAVIDELNĚ VYŘEZÁVÁNÍ ZÁVITŮ OČKEM není tak jednoduché; nedržíme-li vratidlo přesně kolmo k ose trubky či kruhové tyče, může se stát, že závit je „podříznutý". Snadno tomu zamezíme, zhotovíme-li si vodítko ze staré hlavičky od vrtačky, která mívá jen opotřebený kužel, ale jinak je v pořádku. Pomocí kličky co nejvíce rozevřeme čelisti hlavičky a pak ji na soustruhu ze strany kuželu v ose provrtáme (obr. 4). Otvor bude mít průměr odpovídající maximálnímu průměru kuželu (v mém případě 0 13 mm). Vhodné je tedy předem vyvrtat otvor vrtákem menšího průměru (asi 6 mm), aby se zmenšil odpor při vrtání otvoru většího průměru. Při práci pak postupujeme tak, že materiál, do kterého chceme řezat závit, upneme svisle do svěráku. Nad svěrá-
61
©
kem musí materiál přečnívat o výšku hlavičky a požadovanou délku závitu. Na vyčnívající materiál nasuneme hlavičku čelistmi dolů a utáhneme ji kličkou tak, aby materiál nahoře přečníval asi o 4 až 5 mm. Hlavičku dotáhneme jen tak, aby s ní šlo ještě ručně otočit kolem osy. Pak nasadíme vratidlo s očkem a začneme vyřezávat závit. Hlavička se posunuje před vratidlem a zaručuje tak kolmost vratidla k řezanému materiálu.
Vodítko je výhodné hlavně při řezání závitů na malých průměrech (2 mm), u nichž není při ručním řezání takový cit; lze ho však použít i na řezání závitu 0 12 mm. Hlavičku lze použít i k odjehlení otřepů děr po vrtání. Do hlavičky upneme vrták většího průměru a otvor ručně odjehlíme — ušetříme si tak nutnost měnit ve vrtačce v r t á k .
•"
- ••..-
•*••••
PRAKTICKÁ ÚPRAVA STŘÍKACÍ PISTOLE Mám elektrickou vibrační stříkací pistoli EVERSPRAY. Při nástřiku se však potřebuje velké množství barvy, protože sítko umístěné na nasávací trubičce musí být v barvě ponořené. V případě, že stříkáme jen malou plochu, spotřebujeme zbytečně mnoho barvy i ředidla na umytí nádobky. Tuto nevýhodu odstraníme tak, že z nasávací trubičky pistole sundáme sítko a nasadíme na ni nálevku, zakoupenou v Domácích potřebách za 1,70 Kčs. Můžeme použít libovolnou nálevku z umělé hmoty s vnitřním
62
průměrem trubičky 9 až 10 mm. Vnitřní průměr nasávací trubičky upravíme tak, že její konec nahřejeme a nasuneme na kruhovou ocel 0 10 mm. Víčko zakrývající nálevku vysoustružíme z novoduru. Při nástřiku s takto upravenou pistolí jednak ušetříme barvu i ředidlo, a jednak se zrychlí manipulace při stříkání různými druhy a odstíny barev. Pozorl Při práci je třeba držet pistoli „vzhůru nohama"! Z. K.
- . - ' v -
.•
• • ; - . . .
JIŘÍTYLŠ
XVII. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava vypisuje ďalší ročník konštruktérskej súťaže pre domácich majstrov. Cieľom súťaže je zamerať tvorivú činnosť domácich majstrov spoločensky potrebným smerom a získať prehľad o nových konštrukciách vhodných na publikovanie v zborníkoch Udělej-Urob si sám. Vypisovateľ súťaže má záujem najmä: a) o konštrukcie pomôcok a strojov pre domácich majstrov s vyššími parametrami bezpečnosti práce, ako majú doterajšie konštrukcie, a to najmä v oblasti obrábania a povrchovej úpravy dreva, kovov a plastov, b) o konštrukcie umožňujúce úsporu energie spotrebovanej priamo obyvateľstvom, c) o konštrukcie umožňujúce získať energiu z netradičných zdrojov, d) o konštrukcie uplatniteľné v záhradkárstve, chovateľstve a v iných záujmových činnostiach v rámci racionálneho využívania voľného času, e) o konštrukcie a nové — amatérom dostupné — pracovné postupy pri údržbe, opravách a modernizácii domového fondu, f) o konštrukcie a úpravy bytového zariadenia zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov, g) o konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu, h) o netradičné konštrukcie, ktoré doteraz boli mimo okruhu záujmov domácich majstrov. Najlepšie konštrukcie odmení porota súťaže týmito cenami: I. cena 8 000 Kčs '.. V II. cena 6 500 Kčs III. cena 5 000 Kčs ,*:,;« IV. cena 3 000 Kčs s V. cena 1 500 Kčs VI. cena 1 000 Kčs vecné ceny po 100 Kčs v súhrne 5 000 Kčs, teda celkove sa ráta s 30 000 Kčs. Po skúsenostiach z minulej súťaže ostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže. Prvá cena sa môže priznať len konštrukcii, ktorá sa realizovala a predviedla porote. Na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora porota vyzve vybraných súťažiacich v priebehu februára a marca 1987. Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky, jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori týchto práv nezriekajú, pokiaľ konštrukciu včas prihlásili na patentovanie alebo ako zlepšovací návrh. Podmienkou výplaty cien je, že autor ocenenej konštrukcie na požiadanie redakcie doplní dokumentáciu tak, aby tvorila dostatočný podklad na publikovanie návodu. Jedinou podmienkou prijatia konštrukcie do súťaže je, aby bola pre priemerného domáceho majstra realizovateľná tak z hľadiska dostupnosti materiálu a jeho ceny, ako aj z hľadiska náročnosti na vybavenie dielne. Umožňuje dať vyhotovit niektorú súčiastku konštrukcie v niektorom podniku miestneho hospodárstva. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 3 1 . január 1987. Do tohto dňa treba zaslať dokumentáciu
na adresu: Redakce Udělej-Urob si sám. Vltavská 16, 150 00 Praha 5. Dokumentácia by mala obsahovať fotografie, výkresy a stručný popis konštrukcie vrátane technických a ekonomických parametrov v rozsahu a podrobnostiach potrebných na posúdenie tvorivého prínosu konštrukcie. « - s xxx Je zvykom, že na tomto mieste redakcia upozorňuje na námety, o ktorých riešenie má záujem. Výber týchto námetov je jednak výsledkom poznatkov z korešpondencie s čitateľmi, jednak výsledkom úvah redakčného kolektívu, na tému: Čo sa v našom životnom štýle zmenilo a ako sa to odrazí v činnostiach domácich majstrov? Zatiaľ čo námety, ktoré vznikli zhromaždením požiadaviek čitateľov, spravidla nájdu svojich úspešných riešiteľov v príspevkoch zadaných do daného ročníka súťaže, námety druhého typu čakajú na úspešné riešenie aj niekoľko rokov. Avšak to, že naše námety často predchádzajú naliehavú potrebu, nie je vôbec na škodu. Riešenie postupne dozrieva, takže v okamihu, keď sa s ním začnú zaoberať tisíce ľudí, má redakcia zhromaždené už prvé poznatky a ako návod môže potom vydať do určitej miery vyriešenú konštrukciu. Pokladáme preto za vhodné zopakovať niektoré námety, ktoré zatiaľ neboli celkom úspešne vyriešené. 1. Veľa našich zdravotne postihnutých občanov by uvítalo invalidný vozík s pomocným elektrickým pohonom, ovládateľný ďalšou osobou kráčajúcou za vozíkom. Totiž nie vždy tí, ktorí invalida vezú na prechádzku, majú dosť sily, aby vozík vytlačili do kopca, cez obrubníky chodníkov a pod. 2. Veľmi užitočný by bol stroj na spracovanie větvového odpadu priamo v lese s pohonom od malotraktora a stáložiarne kachle a kotly ústredného vykurovania na spaľovanie dreva. 3. Stále nie je vyriešený cestný dopravný prostriedok na pohon vlastnou silou s pomocným motorom s obsahom 50 až 125 cm 3 pre dve osoby chránené pred dažďom. Išlo by o vozidlo na cesty do lesa, na kúpalisko, ihrisko (a v lete do zamestnania alebo na dovolenku) pre tých, ktorí v našom hornatom teréne si už netrúfajú na bicykli a nechcú pritom strácať telesnú kondíciu a peniaze jazdou v aute. 4. Aktuálny je aj pohon člnov a house-boatov na princípe parného stroja vykurovaného propán-butánom, ktorý by neznečisťoval ovzdušie a mohol by preto jazdiť aj po vodných plochách, kde je zakázaná prevádzka lodí so spaľovacím motorom. Agregát by sa mohol riešiť ako samostatná plávajúca tlačná jednotka, ktorá by sa pripínala na to či ono plavidlo (house-boat — pramička). Z nových námetov uvádzame: 5. Agregát na výrobu bioplynu zo záhradných a domových odpadov na vyhrievanie skleníkov, bazénov a pod. 6. Malá zváračka pásových píl. 7. Riešenie automobilu s predným pohonom na prepínateľný pohon spaľovacím a elektrickým motorom (na zadnú os), pričom by sa akumulátory viezli v prívesnom vozíku. 8. Obytná nadstavba na Avii 15 s kompletným vybavením (kuchynka, chladnička, WC, sprchový kút). Ako vidieť, domáce majstrovanie má pred sebou ešte veľa úloh. Tešíme sa, že XVII. konštruktérska súťaž pomôže aspoň niektoré z nich vyriešiť. Redakcia USS
63
NABÍZÍME VAM • Předplatné sborníku Udělej — Urob si sám
"~
Sborníky zasíláme poštou až do bytu za nezvýšenou cenu. Vycházejí 4X ročně — v březnu, červnu, září a prosinci. Výtisk stojí 14,— Kčs, roční předplatné činí 56,— Kčs. Dosavadní předplatitelé mají složenku přiloženou v tomto čísle, noví zájemci o předplatné si mohou o složenku napsat na dole uvedenou adresu. • Starší čísla sborníku Udělej — Urob si sám od č. 51 • Plánky: Malotraktor Oleško 40,— Kčs Příslušenství I k Olešku 30,— Kčs Universální dřevoobráběcí stroj 50,— Kčs El. žehlící mandl 18 _ K č s Objednávky přijímá: PROPAGAČNÍ TVORBA Expedice USS Hájkova 1 130 00 Praha 3 tel. 27 93 63 Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UDĚLEJ-UROB SI SÁM zväzok 59
MDT 379.826, Zostaviteľ Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, v auguste 1986 ako svoju 9935. publikáciu Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5, tel 54 14 57
">
-~
Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 81 obrázkov; 11,67 AH, 11.90 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1986 1. vydanie. Náklad 181 000 výtlačkov 302 05
510/21; 818
• -
-»«' - -
'*&
