PLOŠNÝ PRŮZKUM, ZHODNOCENÍ A DOKUMENTACE ARCHITEKTONICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ
ČESKÁ KAMENICE
ALENA SELLNEROVÁ
ČESKÁ KAMENICE
historie
Kolem poloviny 13. století byla za velké kolonizace založena lesní lánová ves. Za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278) byla střední část vsi povýšena na město a z okrajových částí později vznikly osady Horní a Dolní Kamenice. Kamenice byla zpočátku královským městem, ale Václav II. (1278-1303) ji brzy věnoval za věrné služby Janovi z Michalovic z rodu Markvarticů. Ten město připojil k scharfensteinskému panství, jehož sídelní hrad Ostrý stál u Benešova nad Ploučnicí. V první polovině 14. století byla správa východní části panství, k níž náležela i Kamenice, přenesena na hrad Falkenštejn u Jetřichovic a ještě před rokem 1406 na nedaleký hrad Fredevald. První věrohodný doklad o České Kamenici pochází až z roku 1352, kdy již byla opevněným městečkem s farním kostelem. Od konce 14. století máme zpráv o České Kamenici více, protože z té doby se dochovala historicky i umělecky velmi cenná městská kniha, která je vedle městské knihy pražské a novobydžovské jednou z nejstarších v Čechách. Knihu založil 27. srpna 1380 Jan III. z Michalovic a byla vedena až do roku 1516. Kamenice se řídila litoměřickým městským právem a v jejím čele stál zpočátku dědičný rychtář, od roku 1380 byla zavedena radniční správa v čele se starostou. První doložená městská privilegia jsou z roku 1383, kdy Jan III. propůjčil obyvatelům České Kamenice, Chřibské a okolních vesnic odúmrtní právo, podle něhož mohli majetek zemřelých dědit příbuzní až do 3. pokolení. V roce 1394 získali obyvatelé 67 tehdy stojících městských domů právo vařit pivo a byli osvobozeni od roboty. Ve stejném roce bylo také uděleno privilegium střeleckému bratrstvu. Měšťané dále mohli prodávat pivo a víno, provozovat městské lázně a pořádat výroční trhy. V 15. století měla Kamenice vedle týdenních trhů 2 výroční trhy a také solný obchod, který Vartenberkové znovu potvrdili po roce 1541. Městu příslušelo také hrdelní právo, které se až do roku 1765 vykonávalo na Šibeničním vrchu severně od města. V roce 1406 prodal Jan III. z Michalovic scharfensteinské panství Hynkovi Berkovi z Dubé, jehož synové si panství rozdělili a Kamenicko dostal Jan Berka z Dubé. Ve 20. letech bylo město několikrát obsazeno husitskou posádkou a v roce 1428 celé panství koupil Zikmund z Varternberka, který je připojil k Děčínu. Zikmund ale podnikal loupežné nájezdy do Lužice a zhořelečtí proto roku 1440 dobyli a zničili jeho hrad Fredevald. Zikmund sám byl brzy poté zajat a uvězněn v Jindřichově Hradci, kde zemřel. Protože však jeho synové Jan a Jindřich v nájezdech pokračovali, vojska lužického Šestiměstí roku 1444 opět zaútočila na četné vartenberské hrady a města v severních Čechách. Přitom byla dobyta a vypálena i Česká Kamenice s Kamenickým hradem, nově postaveným po zničení Fredevaldu. Velké válečné výdaje nakonec přiměly roku 1450 Jana z Vartenberka k uzavření míru s Šestiměstím.V 16. století moc Vartenberků slábla a roku 1511 celé děčínské panství koupil
Mikuláš Trčka z Lípy. Od něj je v roce 1515 získali míšeňští Salhausenové, za jejichž držení se zde rozšířilo protestantské náboženství. V roce 1522 si Salhausenové děčínské panství rozdělili a Ostrý (Scharfenstein) s Kamenicí dostal Bedřich ze Salhausenu. V roce 1535 připadla kamenická část panství jako věno jeho dceři Anně ze Salhausenu, která se vdala za Prokopa
Vartenberka,
čímž
došlo
k trvalému
oddělení
kamenického
panství
od Scharfensteinu. Vartenberkové si pak ve městě postavili zámek, ze kterého spravovali kamenické panství až do roku 1614, kdy je získal Radslav Kinský ze Vchynic. Po jeho smrti roku 1619 se panství ujal Vilém Kinský, který byl ale v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn. Po něm Kamenicko převzal Jan Oktavián Kinský z chlumecké větve rodu a v majetku Kinských panství zůstalo až do správní reformy v roce 1850. Za třicetileté války (1618-1648) byli v České Kamenici několikrát ubytováni rakouští vojáci, kteří zde v roce 1634 způsobili velký požár. O deset let později se tudy přehnali Švédové. Město ale válku přečkalo poměrně dobře, protože v roce 1654 bylo z 207 zdejších domů pouze 7 pustých. Již po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla zahájena zdlouhavá rekatolizace, která ale byla důsledněji prosazovaná až po skončení třicetileté války. Nespokojenost s novými pány, zostřením poddanství a s náboženským útiskem vedla již v roce 1625 k nevolnickému povstání proti Otovi Jindřichovi z Vartenberka. Vzbouřenci přepadli jeho sídlo Červený dvůr v nedalekých Markvarticích a svého pána i s manželkou zabili. Českokameničtí se účastnili také selských povstání v roce 1680 a 1775. V okolí města se bojovalo i za sedmileté války (1756-1763). Bitvu pruských a rakouských vojsk, ke které došlo v červenci 1757 pod Studencem, dodnes připomínají pomníčky u Studeného, Lísky a v sedle U Křížového buku. Vojenské oddíly městem procházely i za napoleonských válek v letech
1809
a 1813
a za prusko-rakouské
války
roku
1866.
Město ale netrpělo jen válkami. V letech 1656, 1677 a 1753 je postihly velké povodně a morová nákaza v roce 1713 si vyžádala 68 obětí. V srpnu 1778 zavlekli pruští vojáci do města černé neštovice, kterým podlehlo asi 600 osob. Téhož roku ve městě vypukl obrovský požár, při němž vyhořelo 38 domů a dolní mlýn. Ještě v letech 1848-1855 ve městě řádily epidemie tyfu, úplavice a cholery. Přesto se město stále rozrůstalo a s rozvojem řemesel získávalo na důležitosti. Snad nejstarším řemeslným provozem v České Kamenici byl prostřední mlýn, doložený již roku 1389. Od roku 1426 začaly vznikat řemeslnické cechy. Jako první byly založeny cechy kolářů, kovářů, zámečníků a řezníků, o něco později cech pekařů a postupně přibývaly další. V 17. století se ve městě objevili také první zušlechťovatelé skla. V té době již byla Česká
Kamenice poměrně velká a po dokončení zámeckého dvora a Mariánské kaple se zařadila mezi reprezentativní barokní města. Průmysl se zde plně rozvinul ve druhé polovině 19. století. Již roku 1834 byla založena papírna v Horní Kamenici, ale nejdůležitější místo měl průmysl textilní. Po roce 1855 zde vzniklo několik tkalcoven a přádelen, mezi nimiž měly významné místo závody kamenického velkoprůmyslníka Franze Preidla. Dále zde byla například továrna na pletené zboží, kožedělné závody, strojírna se slévárnou železa, továrna na nábytek, ale také 7 rafinerií skla a exportní obchod se sklem.Rozvoj průmyslu v lednu 1869 podpořilo otevření železnice z Děčína do Varnsdorfu, na kterou v roce 1886 navázala odbočka do Kamenického Šenova, prodloužená roku 1903 do České Lípy.V roce 1894 byl v České Kamenici zřízen vodovod, napájený z pramenů v okolí Pustého zámku a roku 1900 byla uvedena do provozu městská elektrárna. V roce 1910 dosáhla Česká Kamenice nejvyššího počtu 4971 obyvatel. Za druhé světové války byla v nedalekém Rabštejnském údolí vybudována podzemní továrna pro brémský letecký koncern Weser, u níž vznikl také koncentrační tábor. Ke konci války zřídili nacisté v okolí města několik zajateckých pracovních táborů. Ještě 8. května 1945 byla Česká Kamenice bombardována, ale město neutrpělo velké škody. Zničen byl jen hostinec U slunce a Dělnický dům.Po válce bylo německé obyvatelstvo z větší části vysídleno a počet obyvatel města klesl o více než polovinu. Zkonfiskovaný majetek převzali národní správci a velká část obchodů, hostinců i část průmyslových podniků byla zrušena. Neobydlené domy postupně chátraly a některé z nich byly později zbourány. Byly mezi nimi i původní gotické lázně a některé další památkově cenné budovy.
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
leden 2008
ČESKÁ KAMENICE
úvod
Předkládaný institucionální výzkumný úkol se zabývá plošným výzkumem stavební produkce v České Kamenici. V období od druhé poloviny 19. století do začátku 1. světové války se z bezvýznamné lokality stalo významné průmyslové centrum, které významově zastínilo i přes řeku ležící historický Děčín.
Náležitá odborná pozornost nebyla věnována žádné českokamenické stavbě, což je pochopitelné prizmatem historického vývoje. Toto území bývalých Sudet je z hlediska studia architektonického vývoje determinováno z více hledisek – je zde jazyková bariéra, archivní materiály jsou téměř výlučně v německém jazyce. Míra zachování pramenů je také výrazně nedostatečná, protože v období během odsunu původního německého obyvatelstva a příchodu nových obyvatel z vnitrozemí se ztratilo mnoho původní projektové a plánové dokumentace. Archiv stavebního úřadu ku příkladu téměř celý shořel.
Stavební produkce 1. poloviny 20. století také nebyla příliš ovlivňována styly propagovanými v centrech českého architektonického vývoje. Česká kunsthistorie se začíná teprve
v poslední
době
zabývat
německou
architektonickou
školou,
která
svým
dekorativismem, Heimatstilem a expresí významně zasáhla na území Děčínska a zejména Ústecka. Tyto styly byly v porovnání s geometrickou modernou, purismem a zejména funkcionalismem z hlediska českého architektonického rámce spíše pojímány jako degradující a nevýznamné.
Vzhledem k absenci materiálů byl prvotní průzkum značně náročný, soustředila jsem se zejména na stavby rodinných vil. Vždy se jedná o typickou či výjimečnou produkci, posuzováno v rámci regionu. Přičemž několik staveb i tento regionální rámec významně překračuje.
V České Kamenici byla výstavba vždy individuální, podnikový bytový dům vystavěla pouze firma Knappe v Dolní Kamenici. Klasická výstavba bytových domů zde zcela odpadá, protože na okraji intravilánu obce zůstávalo dostatek volného prostoru pro další zástavbu.
Významným zdrojem poznání architektury 1. poloviny 20. století v České Kamenici je fond Sbírka situačních map a plánů okresu Děčín SOkA Litoměřice, pobočka Děčín a písemné materiály Stavebního úřadu Magistrátu města Děčín. Nejcennější informace poskytuje kniha kolektivu autorů Česká Kamenice, vydaná v České Lípě roku 2002. Plánové a spisové materiály jsou přefocovány kvalitním digitálním fotoaparátem s vysokým rozlišením, nebo skenovány na stolním skeneru.
Výsledky archivního průzkumu jsou komparovány s vlastní stavbou a je provedeno závěrečné památkové zhodnocení zohledňující výjimečnost a originalita architektury dotčené stavby a intaktnost a autenticita stavebního díla. Na základě památkového posouzení jsou nejvýznamnější objekty ze zkoumaného souboru architektonické produkce navrženy k zápisu do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek.
Výstupem projektu je katalog vybraných objektů sestávající se z katalogového listu, situačního plánu, fotografické dokumentace současného stavu a plánové dokumentace z doby vzniku, případně dobových fotografií a pohlednic zachycujících předmětný objekt. K úvodu výstupu jsou zařazeny plánové přílohy rámcově zachycující vývoj zástavby České Kamenice.
ČESKÁ KAMENICE
historie
Kolem poloviny 13. století byla za velké kolonizace založena lesní lánová ves. Za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278) byla střední část vsi povýšena na město a z okrajových částí později vznikly osady Horní a Dolní Kamenice. Kamenice byla zpočátku královským městem, ale Václav II. (1278-1303) ji brzy věnoval za věrné služby Janovi z Michalovic z rodu Markvarticů. Ten město připojil k scharfensteinskému panství, jehož sídelní hrad Ostrý stál u Benešova nad Ploučnicí. V první polovině 14. století byla správa východní části panství, k níž náležela i Kamenice, přenesena na hrad Falkenštejn u Jetřichovic a ještě před rokem 1406 na nedaleký hrad Fredevald. První věrohodný doklad o České Kamenici pochází až z roku 1352, kdy již byla opevněným městečkem s farním kostelem. Od konce 14. století máme zpráv o České Kamenici více, protože z té doby se dochovala historicky i umělecky velmi cenná městská kniha, která je vedle městské knihy pražské a novobydžovské jednou z nejstarších v Čechách. Knihu založil 27. srpna 1380 Jan III. z Michalovic a byla vedena až do roku 1516. Kamenice se řídila litoměřickým městským právem a v jejím čele stál zpočátku dědičný rychtář, od roku 1380 byla zavedena radniční správa v čele se starostou. První doložená městská privilegia jsou z roku 1383, kdy Jan III. propůjčil obyvatelům České Kamenice, Chřibské a okolních vesnic odúmrtní právo, podle něhož mohli majetek zemřelých dědit příbuzní až do 3. pokolení. V roce 1394 získali obyvatelé 67 tehdy stojících městských domů právo vařit pivo a byli osvobozeni od roboty. Ve stejném roce bylo také uděleno privilegium střeleckému bratrstvu. Měšťané dále mohli prodávat pivo a víno, provozovat městské lázně a pořádat výroční trhy. V 15. století měla Kamenice vedle týdenních trhů 2 výroční trhy a také solný obchod, který Vartenberkové znovu potvrdili po roce 1541. Městu příslušelo také hrdelní právo, které se až do roku 1765 vykonávalo na Šibeničním vrchu severně od města. V roce 1406 prodal Jan III. z Michalovic scharfensteinské panství Hynkovi Berkovi z Dubé, jehož synové si panství rozdělili a Kamenicko dostal Jan Berka z Dubé. Ve 20. letech bylo město několikrát obsazeno husitskou posádkou a v roce 1428 celé panství koupil Zikmund z Varternberka, který je připojil k Děčínu. Zikmund ale podnikal loupežné nájezdy do Lužice a zhořelečtí proto roku 1440 dobyli a zničili jeho hrad Fredevald. Zikmund sám byl brzy poté zajat a uvězněn v Jindřichově Hradci, kde zemřel. Protože však jeho synové Jan a Jindřich v nájezdech pokračovali, vojska lužického Šestiměstí roku 1444 opět zaútočila
na četné vartenberské hrady a města v severních Čechách. Přitom byla dobyta a vypálena i Česká Kamenice s Kamenickým hradem, nově postaveným po zničení Fredevaldu. Velké válečné výdaje nakonec přiměly roku 1450 Jana z Vartenberka k uzavření míru s Šestiměstím.V 16. století moc Vartenberků slábla a roku 1511 celé děčínské panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy. Od něj je v roce 1515 získali míšeňští Salhausenové, za jejichž držení se zde rozšířilo protestantské náboženství. V roce 1522 si Salhausenové děčínské panství rozdělili a Ostrý (Scharfenstein) s Kamenicí dostal Bedřich ze Salhausenu. V roce 1535 připadla kamenická část panství jako věno jeho dceři Anně ze Salhausenu, která se vdala za Prokopa
Vartenberka,
čímž
došlo
k trvalému
oddělení
kamenického
panství
od Scharfensteinu. Vartenberkové si pak ve městě postavili zámek, ze kterého spravovali kamenické panství až do roku 1614, kdy je získal Radslav Kinský ze Vchynic. Po jeho smrti roku 1619 se panství ujal Vilém Kinský, který byl ale v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn. Po něm Kamenicko převzal Jan Oktavián Kinský z chlumecké větve rodu a v majetku Kinských panství zůstalo až do správní reformy v roce 1850. Za třicetileté války (1618-1648) byli v České Kamenici několikrát ubytováni rakouští vojáci, kteří zde v roce 1634 způsobili velký požár. O deset let později se tudy přehnali Švédové. Město ale válku přečkalo poměrně dobře, protože v roce 1654 bylo z 207 zdejších domů pouze 7 pustých. Již po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla zahájena zdlouhavá rekatolizace, která ale byla důsledněji prosazovaná až po skončení třicetileté války. Nespokojenost s novými pány, zostřením poddanství a s náboženským útiskem vedla již v roce 1625 k nevolnickému povstání proti Otovi Jindřichovi z Vartenberka. Vzbouřenci přepadli jeho sídlo Červený dvůr v nedalekých Markvarticích a svého pána i s manželkou zabili. Českokameničtí se účastnili také selských povstání v roce 1680 a 1775. V okolí města se bojovalo i za sedmileté války (1756-1763). Bitvu pruských a rakouských vojsk, ke které došlo v červenci 1757 pod Studencem, dodnes připomínají pomníčky u Studeného, Lísky a v sedle U Křížového buku. Vojenské oddíly městem procházely i za napoleonských válek v letech
1809
a 1813
a za prusko-rakouské
války
roku
1866.
Město ale netrpělo jen válkami. V letech 1656, 1677 a 1753 je postihly velké povodně a morová nákaza v roce 1713 si vyžádala 68 obětí. V srpnu 1778 zavlekli pruští vojáci do města černé neštovice, kterým podlehlo asi 600 osob. Téhož roku ve městě vypukl obrovský požár, při němž vyhořelo 38 domů a dolní mlýn. Ještě v letech 1848-1855 ve městě řádily epidemie tyfu, úplavice a cholery.
Přesto se město stále rozrůstalo a s rozvojem řemesel získávalo na důležitosti. Snad nejstarším řemeslným provozem v České Kamenici byl prostřední mlýn, doložený již roku 1389. Od roku 1426 začaly vznikat řemeslnické cechy. Jako první byly založeny cechy kolářů, kovářů, zámečníků a řezníků, o něco později cech pekařů a postupně přibývaly další. V 17. století se ve městě objevili také první zušlechťovatelé skla. V té době již byla Česká Kamenice poměrně velká a po dokončení zámeckého dvora a Mariánské kaple se zařadila mezi reprezentativní barokní města. Průmysl se zde plně rozvinul ve druhé polovině 19. století. Již roku 1834 byla založena papírna v Horní Kamenici, ale nejdůležitější místo měl průmysl textilní. Po roce 1855 zde vzniklo několik tkalcoven a přádelen, mezi nimiž měly významné místo závody kamenického velkoprůmyslníka Franze Preidla. Dále zde byla například továrna na pletené zboží, kožedělné závody, strojírna se slévárnou železa, továrna na nábytek, ale také 7 rafinerií skla a exportní obchod se sklem.Rozvoj průmyslu v lednu 1869 podpořilo otevření železnice z Děčína do Varnsdorfu, na kterou v roce 1886 navázala odbočka do Kamenického Šenova, prodloužená roku 1903 do České Lípy.V roce 1894 byl v České Kamenici zřízen vodovod, napájený z pramenů v okolí Pustého zámku a roku 1900 byla uvedena do provozu městská elektrárna. V roce 1910 dosáhla Česká Kamenice nejvyššího počtu 4971 obyvatel. Za druhé světové války byla v nedalekém Rabštejnském údolí vybudována podzemní továrna pro brémský letecký koncern Weser, u níž vznikl také koncentrační tábor. Ke konci války zřídili nacisté v okolí města několik zajateckých pracovních táborů. Ještě 8. května 1945 byla Česká Kamenice bombardována, ale město neutrpělo velké škody. Zničen byl jen hostinec U slunce a Dělnický dům.Po válce bylo německé obyvatelstvo z větší části vysídleno a počet obyvatel města klesl o více než polovinu. Zkonfiskovaný majetek převzali národní správci a velká část obchodů, hostinců i část průmyslových podniků byla zrušena. Neobydlené domy postupně chátraly a některé z nich byly později zbourány. Byly mezi nimi i původní gotické lázně a některé další památkově cenné budovy.
ČESKÁ KAMENICE
hodnocení
Centrum obce bylo na počátku 20. století již urbanisticky a stavebně dotvořené, nové objekty byly proto dosazovány na několik málo nezastavěných parcel, zástavba se musela šířit po obvodu okrsku obce dále, byly zakládány nové ulice, např. Máchova ulice byla dobudována v listopadu roku 1914. V roce 1899 bylo rozhodnuto o výstavbě Palackého ulice, kterou po vytýčení uliční čáry roku 1906 vystavěla českokamenická firma Weinolt. V roce 1903 také městská rada rozhodla, že prostor kolem Sládkovy ulice může být zastavován jen vilami. Realizace ulice 5. května byla schválena roku 1905.
V roce 1905 byl při výstavbě chodníku na Koňském trhu (náměstí 28. října) poprvé použit asfaltový povrch.
Po první světové válce vznikala v České Kamenici především individuální vilová výstavba (viz. č. p. 9, č. p. 533 apod.). V letech 1904 – 1905 vznikla secesní vila č. p. 530 Franze Knappeho v Horní ulici (dnes ulici Dukelských Hrdinů). Stavebníky vilových objektů byly zejména místní továrníci, později též bohatší obchodníci nebo řemeslníci. Před vznikem samostatné Československé republiky působila v České Kamenici zejména stavební firma projektanta a stavitele Josefa Weinolta (tento architekt je autorem objektu chlapecké měšťanské školy č. p. 535, která byla realizována mezi léty 1909 -1911 za finančního přispění nadace manželů Theresie a Franze Schneiderových a z úvěru českokamenické spořitelny, nebo souboru tří vil v Máchově ulici – č. p. 301, č. p. 311 a č. p. 513, na autorství dalších jeho staveb může jen usuzovat.
V další nové ulici 5. května vyrostla v letech 1903 - 1908 okresní nemocnice č. p. 527, jejímž stavebníkem bylo okresní zastupitelstvo, stavitelem byl opět Weinolt.
Jedním z prvních řadových vícepodlažních objektů byla trojpatrová budova kavárny Central, která nahradila na Hrnčířském trhu č. p. 72. V roce 1909 byla na současném náměstí 28. října realizována stavba pro okresní zastupitelstvo č. p. 177.
Po 1. světové válce vinou značných finančních ztrát se stavební činnost přibližně na pět let zastavila. Během dvacátých a třicátých letech vzniklo ve městě několik z hlediska místního vývoje meziválečné architektury nejdůležitějších staveb : vila továrníka Hübela č. p. 141, dekorativistický dům č. p. 56 a městské vanové lázně č. p. 615 od Zdeňka Krále.
Ve 20. létech také prodává Franz Beitlich svou niťárnu č. p. 486 v Pražské ulici firmě GEC, která objekt přestavěla na moderní výrobnu levného oblečení a obuvi. V roce 1929 bylo přestavěno místní kino a o dva roky dříve, v roce 1927 byla na náměstí 28. října vystavěna Česká eskomptní banka (Böhmische Eskompte Bank), která patřila mezi první objekty ve městě s litými základy. V objekt je v současnosti umístěna pošta. V roce 1926 byl dostavěn dům se sociálními byty č. p. 553 v Žižkově ulici. Na okraji Horní Kamenice při silnici do Mlýnů vznikla po rozparcelování pozemků kolonie řadových rodinných domů.
Ve 30. letech stavební činnost opět stagnuje vinou všeobecné úvěrové krize, která v pohraničních oblastech přetrvává až do roku 1938. V letech 1937 – 1938 přesto dochází k radikální přestavbě secesní nemocnice na moderní zařízení.
Běžná stavební produkce bude po odsunu a tedy i vylidnění města obnovena až na konci 70. let velmi podprůměrnou typovou produkcí.
ČESKÁ KAMENICE
literatu literatura
• Kol., Česká Kamenice, Česká Lípa 2002. • Kol., Česká Kamenice, Děčín 1983
ČESKÁ KAMENICE
prameny
• SOA Litoměřice, pobočka Děčín, fond Velkostatek Česká Kamenice • SOkA Děčín, fond Archiv města Česká Kamenice • SOkA Děčín, fond Stavební plány a projekty okresu Děčín • Archiv stavebního odboru, Magistrát města Děčín
