PLOŠNÝ PRŮZKUM, ZHODNOCENÍ A DOKUMENTACE ARCHITEKTONICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ
ŘEŠENÉ ÚZEMÍ
STRAKONICE
ŘEŠITEL, SPOLUŘEŠITEL
JANA ŠTORKOVÁ, EVA ERBANOVÁ, EVA ZUZÁKOVÁ
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV Ú.O.P. V Č. BUDĚJOVICÍCH
PROSINEC 2009
obsah
1. ÚVOD 2. LITERATURA A PRAMENY 3. HISTORIE OBCÍ 4. SEZNAM OBJEKTŮ 5. OBJEKTY 6. ZHODNOCENÍ
úvod
V rámci úkolu „Odborné poznávání, průzkum, vědecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století“ bylo zkoumáno území okresu Strakonice v jižních Čechách. Kritériem pro výběr objektů byla jejich architektonická kvalita, jedná se tedy o nejvýznamnější architektonická díla. Vzhledem k tomu, že na daném území neprobíhá průzkum průmyslových staveb, bylo mezi pasporty zařazeno i několik velice cenných objektů z této oblasti. Výběr staveb vychází z předchozího kompletního terénního a částečného archivního průzkumu spoluřešitelky Evy Erbanové, která se mapováním staveb Jihočeského kraje zabývá již několik let. Terénní průzkum byl rozšířen o archivní průzkumy, dokumentaci objektů a jejich zhodnocení spoluřešitelek Jany Štorkové, Evy Zuzákové a Evy Erbanové. Na základě všech získaných informací bylo přistoupeno k památkovému zhodnocení jednotlivých staveb, jehož kritérii byly především architektonická a urbanistická hodnota objektu a jeho postavení v rámci vývoje architektury regionu a celé republiky a v neposlední řadě intaktnost objektu. Výstupem úkolu je katalog staveb s identifikačními údaji, popisem, památkovým zhodnocením a přílohami.
literatura a prameny LITERATURA Město Strakonice: V Jihočeské technické práci, Sborníku SIA z roku 1938 je shrnut meziválečný stavební vývoj a regulační otázky, uvedeny významné novostavby s datem realizace a jménem jejich autora (Josef Fritz, Stavební rozvoj města Strakonic za republiky, in: Jihočeská technická práce, sborník SIA, 1938, s. 138-143.). Průvodní zprávy soutěžních návrhů regulačního plánu Strakonic vyšly v časopise Stavitel v roce 1931 (Stavitel XIII, 1931, s.104-111.). Podrobný popis nového regulačního plánu Strakonic přijatého obecním zastupitelstvem v roce 1933 je otištěn ve sborníku Strakonice vydaném v témže roce (Jindřich Lášek, Nový regulační plán města Strakonic, in: R.G.Šimek, Strakonice, Strakonice 1933, s. 89-96.). V roce 1937 byly publikovány v časopisech Architekt SIA a Stavitel průvodní zprávy k soutěžním projektům na regulaci náměstí ve Strakonicích (Architekt SIA XI,1937, s.88-95., Stavitel XXIX, 1937,s. 36-37.) Tištěným pramenen k architektuře dvou místních peněžních ústavů jsou sborníky: Miloš Havrda, K vývoji Strakonic, in: Padesát let spořitelny města Strakonic, Strakonice 1938,s. 61-67, cit. s.63., 75 let Občanské záložny ve Strakonicích 1863-1938, Strakonice 1939. Souhrnou publikací k dějinám města Strakonic je kniha Jana Zdeňka Cvrčka Strakonice-město, lidé, osudy vydaná ve Strakonicích v roce 1988. Významné historické stavby jsou popsány a vyobrazeny na CD Virtuální procházka starými Strakonicemi, která tvoří součást knihy Obecní kronika Strakonic 1916-1946 (Simona Kotlárová (ed.), Obecní kronika Strakonic 1916-1946, Strakonice 2005.)
Stavbám v období po roce 1945 se vztahuje tato literatura: Informace ke stavbě Továrny na sušené mléko a mlékárny ve Strakonicích nalezneme v knize Josef Havlíček, Josef Havlíček návrhy a stavby. Praha 1964, s. 54 a 55. Některé ze staveb jsou zmíněné v publikacích 20 let architektury a výtvarného umění v jižních Čechách 1945-1965. (katalog) Č. Budějovice. a Třicet pět let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách. (almanach) Č. Budějovice 1980. Architekturou meziválečné doby se zabývá práce Evy Žáčkové - Erbanové, Architektura jihočeského regionu, 1918-1939: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná, nepublikovaná diplomová práce FF UP, Olomouc 2003. Urbanistickému rozvoji města a jeho stavbám se věnuje práce Elišky Hájkové, Urbanistický vývoj města Strakonice ve dvacátém století (Se zaměřením na 1. polovinu 20. století), nepublikovaná diplomová práce PF JCU, České Budějovice 2009. Další publikace se vztahovaly k historii města Strakonice či k historickému vývoji architektury: Strakonice. Kapitoly ze života města, vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005. Radomíra Sedláková – Pavel Frič, 20. století české architektury, Praha 2006. Jaroslav Herout, Staletí kolem nás, Praha – Litomyšl 2002. Encyklopedie Českých Budějovic, 2. rozšířené vydání, České Budějovice 2006, s. 73.
Obec Blatná: Historii města Blatné v meziválečné době je věnována práce Jany Mrvíkové , Blatná v letech 1918-33 (diplomní práce), katedra československých dějin FFUK, Praha 1989. Zdrojem informací o datech povolení a kolaudace staveb, jménech jejich majitelů a v některých případech i jménech projektantů domů je kniha Miroslava Vrány Z pamětí města Blatné 1914-1933 (Miroslav Vrána, Z pamětí města Blatné 1914-1933, Blatná 1933). Autor
zmiňuje všechny domy postavené v období vymezeném lety 1914 a 1933, u jednotlivých staveb vždy uvedl číslo popisné, což umožňuje dodnes jejich identifikaci. Neocenitelnou pomůckou v hledání údajů o objektech je rejstřík domů podle čísel popisných. Publikace obsahuje řadu reprodukcí fotografií soudobých novostaveb. Další vyobrazení nových domů jsou otištěna v pamětním listu 25 let Spořitelny v Blatné (25 let Spořitelny v Blatné, Blatná 1932.), dokládají nám podobu běžné, nereprezentativní zástavby města, kupř. dělnických domků, vil středních vrstev. Stavební ruch ve městě do roku 1926 shrnuje stavitel Jan Komanec v knize Město Blatná – obraz historický, kulturní, sociální a národohospodářský (Miroslav Vrána, Město Blatná – obraz historický, kulturní, sociální a národohospodářský, Blatná 1926.). Komanec ve stati podal výčet staveb realizovaných po první světové válce, datum jejich dokončení, jméno projektanta a naznačil možný další stavební rozvoj města. Architektura v Blatné v meziválečném období byla zmíněna v medailonu věnovanému Oldřichu Starému v časopise Architektura ČSR z roku 1954 (Jiří Štursa, Sedmdesát let nositele řádu republiky architekta prof. Ing. Dr. h. c. Oldřicha Starého, Architektura ČSR XIII, 1954, č.4, s. 98-105.). V tomto článku se objevila pouze fotografie dělnické kolonie v Blatné s popiskem. Dějiny místní sokolovny zpracoval Jan Olejník v práci 60.let Sokolovny v Blatné 1933-1993, Blatná 1993. Architekturou meziválečné doby se zabývá práce Evy Žáčkové - Erbanové, Architektura jihočeského regionu, 1918-1939: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná, nepublikovaná diplomová práce FF UP, Olomouc 2003.
Obec Volyně: Volyňskou školou v přírodě se podrobně zabýval článek Libora Erbana, Škola v přírodě ve Volyni, in: Architektura ČSR. XLVII., č. 4, 1988. s. 17-25.
PRAMENY: Město Strakonice: Téměř ke všem vytypovaným objektům existuje v archivu Stavebního úřadu ve Strakonicích plánová i písemná dokumentace. Písemnou a plánovou dokumentaci několika domů chová i Okresní archiv ve Strakonicích. Dataci některých objektů, zprávy o produkci stavitelů a stavebního družstva lze nalézt v Zápisech městské rady z let 1918 -1938, ve kterých jsou zaznamenány povolení stavby a kolaudace domů, které uchovává Státní okresní archiv ve Strakonicích.
Obec Blatná: Hlavní pramen k poznání autorství, datace a původní podoby jednotlivých staveb představuje plánová a písemná dokumentace v archivu Stavebního úřadu v Blatné. Nepatrný počet projektů domů se nachází v Okresním archivu ve Strakonicích, uložený ve složce Okresní úřad Blatná.
mmmmm
mhistorie
Základní informace Strakonice: Strakonice byly v první třetině dvacátého století veskrze průmyslovým městem s převahou obyvatel z řad dělnictva. Město se nacházelo ve výhodné poloze na křižovatce železničních drah a silničních komunikací, proto se zde průmysl čile rozvíjel již před vznikem První republiky. Tradici textilního průmyslu založila a nejvýznamnějším místním závodem již v 19. století byla světoznámá Továrna na fezy. Po první světové válce přibyly kromě jiných i dva jiné významné podniky: Česká zbrojovka a Pošumavské závody na impregnaci dřeva. Strakonice se po roce 1918 začaly slibně rozvíjet v důsledku prosperity zdejších průmyslových závodů, a také nemalou zásluhou poslance, předsedy největší soudobé politické strany - strany agrární, Rudolfa Berana, rodáka z blízkých Pracejovic. Rudolf Beran byl zakladatelem a předsedou Národohospodářského sboru jihočeského, který si stanovil cíl pozdvihnout hospodářsky a kulturně chudý jihočeský kraj. Beran pracoval obětavě pro tento záměr, využíval i svého vlivného postavení, aby dosáhl potřebných opatření. Ve Strakonicích mimo jiné podporoval rozvoj průmyslu zajištěním zakázek pro místní podnik - Českou zbrojovku. V roce 1921 se zvětšila rozloha Strakonic sloučením starého města a Nových Strakonic. Městu přibyly nové plochy k zastavování, potřebné pro jeho rozvoj. Většina stavební činnosti se v té době soustředila na odstraňování bytové krize, která v městě panovala po roce 1918. Možnost výdělku v místních průmyslových závodech přivedla do města dělníky z okolí, kteří se zde usazovali. Avšak bytový fond tomuto přílivu obyvatel nemohl postačit, vyvstal tedy problém nedostatku bytů. Pokusilo se ho řešit kromě řady soukromníků také město a průmyslové podniky. Dělníci si stavěli během dvacátých let za státní podpory domky na pozemcích nazývaných Na Medové kaši, které se nacházely v blízkosti Bezděkovské ulice. Jednopatrové domky zde realizovalo Družstvo pro stavbu dělnických domků. I přesto, že byly tyto stavby dotovány státem, jen málo dělníků si mohlo dovolit začít stavět. Koncem dvacátých let stavěli individuální stavebníci ze středních vrstev rodinné domy v nově vznikající čtvrti nazvané Barvínkov a v ulici Svatopluka Čecha. Strakonice se staly průmyslovým střediskem v jihozápadních Čechách. Vědomy si svého vzrůstajícího významu snažily se Strakonice reprezentovat mimo jiné také novými budovami státní správy. V roce 1924 pro ně projektoval pražský architekt Josef Karel Říha v soudobém pojetí monumentálního směru budovy okresního úřadu a soudu. Jako první město dokončilo novou budovu okresního soudu v Smetanově ulici č.p. 455 v roce 1928. Ve Strakonicích vznikaly i zemské stavby. Roku 1923 byla postavena z podnětu a přičiněním poslance Rudolfa Berana hospodyňská škola v Plánkově ulici č.p. 430. Škola měla odborně připravovat dívky pro práci v zemědělství. Nově založené průmyslové závody ve Strakonicích si musely postavit celé své provozy. Ve městě tak přibylo mnoho průmyslových staveb. Česká zbrojovka nejprve vybudovala v roce 1921 malý závod za železničním viaduktem, který postupně začala rozšiřovat po roce 1923. Pošumavské závody na impregnaci dřeva si v roce 1920 pořídily halu na impregnaci a pilu. Nové stavby budovala i Továrna na fezy. Město se živě rozrůstalo, zastavování se dělo chaoticky až do roku 1929, kdy si kritická situace neuspořádané městské zástavby vyžádala zřízení technického oddělení při obecním úřadě, které mělo dalšímu znešvařování podoby města zabránit.
V roce 1930 se obec rozhodla opatřit si regulační plán, vypsala tentýž rok soutěž, jež byla obeslána třiatřiceti návrhy. Jako nejlepší byl vybrán projekt pražské firmy Josef Kubín a Jindřich Lášek. Obec zadala vypracování konečného projektu této firmě, protože nejlépe vyřešila hlavní problémy města: odvodnění, dálkové komunikace, řešení nové zástavby s přihlédnutím k finančním možnostem obce. Projektanti navrhli regulaci řek protékajících městem tak, aby bylo zabráněno zaplavování v jejich okolí. Plán předpokládal uvolnění těsně obestavených břehů řeky Otavy a regulaci řeky Volyňky až k železničnímu mostu, čímž se měla uchránit již vzniklá zástavba bývalých Nových Strakonic. Dálkové komunikace byly vedeny mimo město na severní a východní straně. Daný stav stavebního uspořádání uvnitř města se jevil jako neblahý. Průmysl totiž již v 19.století ovládl plochy uvnitř města, bez ohledu na jeho budoucí stavební vývoj. Obyvatelé se usazovali poblíž výroby, vytvořilo se tak smíšené zastavení, kde se tovární a bytové čtvrti navzájem prostupovaly. V návrhu celkového zastavění města byl vyjádřen záměr oddělit hustě zastavěné staré město od nových částí sadovými pruhy, za nimiž teprve by vznikaly budoucí obytné čtvrti. Při volbě způsobu zastavění se projektanti projevili jako umírněnější stoupenci dobových funkcionalistických teorií. Určujícími faktory pro ně byly stránka hygienická, účelová, protože však nebyli ryzími stoupenci funkcionalistických tezí, hrála pro ně roli i stránka estetická. Pro nové čtvrti byl zvolen způsob otevřeného zastavování, aby se dosáhlo provětrávání a dostatečného přístupu světla do bytů, stavělo by se tedy pouze izolovaně - v řadách, nebo menších skupinkách. Domy měla obklopovat zeleň pokud možno ze všech stran, takže nové obytné čtvrti by se staly moderním zahradním městem. Výšky domů se podřizovaly starým částem města a celkovému jeho charakteru, byly tedy zvažovány i „zájmy estetické (pohledové).“ Pro oblast nad Podskalím, v Lipkách a pro novou severní čtvrť navrhovali architekti aktuální, konomický způsob zástavby v řadách. Domy by od sebe dělily pouze dva metry široké pěšiny. Kubín a Lášek předpokládali rozšíření města hlavně na sever a západ podle požadavku moderního urbanismu „proti větru“, oba směry vykazovaly nejlepší plochy pro zastavění. Na jihovýchodě města v blízkosti vlakového nádraží vyhradili nové plochy pro průmysl, aby město nebylo obtěžováno kouřem. Regulační plán přijalo obecní zastupitelstvo v roce 1933 . Město se nadějně rozvíjelo až do počátku třicátých let, kdy je citelně zasáhly důsledky hospodářské krize. Největší průmyslový závod ve Strakonicích, Továrna na fezy, jejíž zboží mělo odbyt zejména v zahraničí, utrpěla světovou hospodářskou krizí největší škody. Její provoz se stal ztrátovým, byla nucena propouštět své zaměstnance. O práci tak přišlo několik stovek dělníků. Stav zaměstnanců snižoval i druhý z nejvýznamnějších podniků, Česká zbrojovka, a práce v Pošumavských závodech na impregnaci dřeva se v roce 1934 zcela zastavila. Mezi nespokojeným dělnictvem snáze nalezly odezvu hlasy dvou krajních stran politického spektra - komunistické a fašistické. Občané tyto strany významně podpořili v obecních volbách v roce 1932. V městském zastupitelstvu zasedli členové komunistické a fašistické strany, každá s počtem šesti mandátů hned na druhém místě za vítěznou sociální demokracií se sedmi mandáty. Starostou se tehdy stal primář MUDr. Jiří Fifka. Jeho postavení nebylo záviděníhodné, nastupoval v době hospodářské krize, kdy byl ve městě velký počet nezaměstnaných a obec byla zadlužená. Přesto se ve Strakonicích v době krize podařilo mnoho udělat pro zájmy města i nezaměstnaných dělníků. Obec se snažila pomoci nezaměstnaným sbírkami a vyvařovacími akcemi. Dala práci alespoň části z nich při regulaci řek Otavy a Volyňky v letech 1933-1936. K regulaci mohlo být přikročeno díky zásahu strakonického rodáka poslance Rudolfa Berana. I přes neblahý dopad hospodářské krize na město byl stavební ruch na počátku třicátých let stále čilý. Ve Strakonicích vznikla řada moderních reprezentativních veřejných budov. V roce 1930 byl dokončen okresní úřad v Smetanově ulici č.p. 533 navržený projektantem úředních staveb J.K.Říhou z Prahy. Budova byla zrcadlovým protějškem stavby okresního
soudu. O rok později dokončila obec výstavbu Masarykových škol v Chelčického ulici č.p.555 podle projektu architekta Milana Babušky z Prahy. Nové budovy si opatřily i peněžní ústavy. Občanská záložna ve Strakonicích se reprezentovala dvoupatrovou novostavbou v ulici Na Stráži č.p.270 podle návrhu inženýrů Freiwalda a Böhma z Prahy, dokončenou v roce 1931. Městská spořitelna ve Strakonicích si pro svůj provoz upravila historizující dům na Velkém náměstí č.p. 55 a k němu v roce 1931 přistavěla puristický třípatrový obchodní a činžovní dům č.p. 56 a 57 v Švamberkově ulici. Nové budovy obou peněžních ústavů měnily svými průčelími vzhled hlavního náměstí, byly pro obyvatele znaky moderního města. Na hlavním náměstí – náměstí Svobody přibyly ještě dvě moderní stavby, které se podílely na jeho soudobé proměně. V roce 1930 si nechal Josef Pacl postavit puristický činžovní dům s tiskárnou v Lidické ulici č.p. 210, jehož průčelí se uplatnilo v severní frontě náměstí. Tento dům vyprojektoval architekt František Průša z Volyně. V severní frontě náměstí, vedle paláce Občanské záložny, vznikl v roce 1939 puristický dům, jednalo se přestavěnou budovu lékárny v ulici Na Stráži č.p. 222. Podle návrhů stavitele Josefa Franka se přidalo lékárně druhé patro a byl za ní přistaven dvoupatrový nájemní dům, celek byl sjednocen v puristickém stylu. Výstavba rodinných domků ve třicátých letech vlivem hospodářské krize poklesla. Pokračovala ve zmenšené míře na pozemcích na Medové kaši v blízkosti Bezděkovské ulice, dále nad Volyňskou silnicí nedaleko Předních Ptákovic a také za novými budovami okresního úřadu a soudu. Tato situace přetrvávala až do roku 1936, kdy hospodářská krize ve Strakonicích pominula. V předválečném období po roce 1936 se hospodářská situace Strakonic významně zlepšila. Armádní zakázky oživily oba nejdůležitější průmyslové podniky. Továrna na fezy a Česká zbrojovka začaly pracovat opět na plný provoz. Nezaměstnanost téměř vymizela. I výstavba rodinných domů se obnovila. Ve čtvrti severně od Husovy třídy vzniklo kromě jiných několik málo domů jejichž styl reflektuje vývoj meziválečné architektury. Stavební vývoj po druhé světové válce značně ovlivnila průmyslová výroba. K nejvýznamnějších podnikům patřilo národní podnik Fezko a národní podnik Českých závodů motocyklových. Strakonice byly významně rozšířeny bytovými domy a vybaveností pro zaměstnance průmyslových závodů. Eva Žáčková- Erbanová, Architektura jihočeského regionu, 1918-1939: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná, nepublikovaná diplomová práce FF UP, Olomouc 2003, s. 38-41 a s. 44-50.
Blatná: Blatná byla do počátku dvacátého století chudým jihočeským městečkem, téměř izolovaným od okolí nedostatečnými komunikacemi a dopravou odkázanou jen na pomalé povozy. Chybělo jí železniční spojení. Většina obyvatel byli drobní zemědělci, kteří na pronajaté málo úrodné půdě živořili, a malí živnostníci, jimž se nedostávalo příliš obživy od chudého obyvatelstva. Důsledkem této situace bylo též vystěhovalectví. Obrat ve vývoji obce nastal se zřízením železnice v roce 1901, spojující Blatnou s jinými městy směrem na jih, sever i západ. Železnice umožnila levnější dopravu zboží, což vyvolalo silný obchodní ruch, ve městě vyrostla řada obchodů. Tím se zvětšily příjmy obce a výdělečnost obyvatel. To se zase odrazilo v rozvoji živností. Vznikl zde i drobný průmysl, především kamenický zpracovávající místní kvalitní žulu. Dostatek práce zastavil vystěhovalectví a po roce 1910 začalo obyvatel dokonce přibývat. Rozvoj města Blatné byl v první třetině 20.století neodmyslitelně spjatý s činností starosty Rudolfa Zdráhala. Za jeho působení ve vedení města byla v roce 1901 otevřena železniční stanice, od té doby se datuje výrazný hospodářský rozvoj obce, k němuž přispělo i
zřízení městské spořitelny v roce 1907. Prioritou nového městského zastupitelstva se stalo školství. V roce 1904 byla za přispění města vybudována nová prostorná škola pro děti z Blatné a okolí, později byly zřízeny školy živnostenské, obchodní a lidové hospodářské. Školu z roku 1904 navrhl významný stavitel a stavební rada kanceláře presidenta republiky, rodák z Blatné Karel Fiala. Blatenskému kraji i městu Blatné se snažili prospět i rodáci žijící v Praze. Mezi jinými například člen Spolku architektů a inženýrů František Krejčí vrchní zemský stavební rada, jenž se významně zasloužil o rozvoj silniční sítě v kraji. Blatná byla městem s neobyčejně čilým společenským životem. Vzniklo zde několik desítek spolků a sdružení vzdělávacích, odborných, hospodářských aj. Blatná se po roce 1918 začala rychleji rozrůstat. Stejně jako v jiných městech se objevil i zde problém bytové krize. Snažili se jej řešit jak individuální stavebníci, tak i obec. Po druhé světové válce ovlivnil stavební rozvoj města průmysl, vznikaly obytné domy s vybavením pro zaměstnance n. p. Tesla. Eva Žáčková-Erbanová, Architektura jihočeského regionu, 1918-1939: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná, nepublikovaná diplomová práce FF UP, Olomouc 2003, s. 74-78 a s. 81-82.
Volyně: Tvář obce se začala výrazně měnit v 19. století. Byly položeny základy městské kanalizace, vydlážděno náměstí, začínají se stavět nové patrové domy. V r. 1849 tu byl založen poštovní úřad, o rok později soud a berní úřad. V roce 1885 byla dostavena všeobecná nemocnice (dnes léčebna dlouhodobě nemocných), o 8 let později byl zahájen provoz na železniční trati Strakonice-Vimperk. Další snahy o vybudování průmyslu však neměly trvalého výsledku, a proto se město v následující době věnovalo rozvoji školství a „cestovního ruchu“. Počátkem 20. století se objevují budovy měšťanských škol a od r. 1933 se městečko chlubí areálem střední průmyslové školy. V době První republiky se v obci rozvíjí činnost Sokola, který si staví vlastní budovu. V 80. letech je poblíž města zbudována největší škola v přírodě v celé republice. http://www.volyne.eu/vismo/dokumenty2.asp?id_org=18495&id=1003&p1=52 http://www.volyne.info/volyne2/clanek/clanek.php?id=3723
Strakonice v roce 1934. Mapa vydána v souvislosti s vypracováním nového regulačního plánu. (Strakonice. Kapitoly ze života města, vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005.)
Orientační plán města Strakonic, 1967. (Strakonice. Kapitoly ze života města, vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005.)
seznam objektů STRAKONICE 1. Hotel Bílá růže 2. Rodinný dům MUDr. Jiřího Fifky 3. Činžovní dům penzijního fondu akc.spol.Fezko 4. Masarykovy obecné školy ve Strakonicích 5. Občanská záložna ve Strakonicích 6. Činžovní dům s tiskárnou Josefa Pacla 7. Budova Úřadu práce (čp. 533) a soudu (čp. 455) 8. Budova přádelny Továrny na fezy ve Strakonicích 9. Obytné domy České zbrojovky 10. Sídliště ve Strakonicích 11. Továrna na sušené mléko a mlékárna 12. Obytný soubor Mlýnská s terasovými domy a obslužným centrem Hvězda 13. OV KSČ 14. Okresní archiv Strakonice 15. Domov důchodců Strakonice-Jezárka
BLATNÁ 1. Vila stavitele Jana Komance 2. Kolonie rodinných domků pro železniční dělníky a zaměstnance 3. Sokolovna 4. Okresní úřad 5. Spořitelna města Blatné 6. Smuteční síň a krematorium 7a. Tesla k. p. Blatná – montážní hala M6 7b. Tesla k. p. Blatná – hala JUS
VOLYNĚ 1. Zemská průmyslová škola ve Volyni 2. Sokolovna 3. Škola v přírodě
zhodnocení Strakonice Na počátku 20. století byly reprezentativní budovy města stavěny stále ještě v historizujícím stylu, například bývalá budova radnice čp. 1 z roku 1903, navržená stavitelem Antonínem Albertem, anebo ve stylu na pomezí historizmu a secese, jejímiž zástupci jsou Městská spořitelna čp. 55 navržená v roce 1905 a hotel Bílá růže postavený podle projektu plzeňského architekta Karla Bubly v roce 1905. V první polovině dvacátých let byla obec zadavatelem staveb reflektujících předválečné a poválečné pražské tendence. V roce 1923 nechala postavit nájemní dům s kubistickými prvky od místních stavitelů Josefa Franka a Josefa Špalka. O rok později navrhl pro obec pražský architekt Josef Karel Říha budovy okresního úřadu a soudu v soudobém pojetí monumentálního směru. Koncem dvacátých let vznikla ve Strakonicích avantgardní vila navržená pražským architektem Ivanem Fifkou pro primáře místní nemocnice MUDr. Jiřího Fifku. V první polovině třicátých let narostl počet moderních staveb, většinu z nich navrhli pražští architekti. Obec zadala stavbu Masarykových škol pražskému architektovi Milanu Babuškovi, který ji pojal ve stylu mašinismu. Projekt škol je datován rokem 1928, je tedy o pět let mladší než návrhy iniciátora tohoto směru Jiřího Krohy. Své budovy zadaly pražským architektům i oba peněžní ústavy ve Strakonicích. Občanská záložna ve Strakonicích se reprezentovala dvoupatrovou funkcionalistickou novostavbou v ulici Na Stráži č.p. 270 podle návrhu inženýrů Freiwalda a Böhma z Prahy, dokončenou v roce1931. Městská spořitelna ve Strakonicích zadala v roce 1929 úpravu historizujícího domu č.p. 55 na Velkém náměstí a stavbu obchodního a činžovního domu č.p. 56 a 57 ve Švamberkově ulici pražskému architektovi Josefu Špalkovi. Špalek navrhl úpravu domu č.p. 55 i nový obchodní a činžovní dům v puristickém stylu. V roce 1932 byl v místní nemocnici realizován puristický infekční pavilon podle projektu odborníka na nemocniční stavby Bedřicha Adámka z Prahy. Neznámý pražský architekt vyprojektoval v roce 1931 hodnotnou funkcionalistickou vilu pro lesního tajemníka okresního úřadu Václava Mráze v ulici Svatopluka Čecha č.p. 559. Kvalitní stavby v puristickém slohu z počátku třicátých let zanechal ve Strakonicích architekt František Průša z Volyně. Místní stavitelé Josef Frank a Josef Špalek pokračovali v přejímání tendencí pražské meziválečné architektury a uplatňovali je ve svých realizacích s pochopením jejich podstaty a s formální čistotou, například dům okresní nemocenské pojišťovny v Blatné, ulice Jana Wericha č.p. 502, postavený v roce 1928. V hrubších formách se objevily soudobé tendence v architektuře na objektech navržených strakonickým stavitelem Čeňkem Prokopem. Nejradikálnější funkcionalistickou stavbou ve Strakonicích je budova přádelny Továrny na fezy z roku 1942 od neznámého architekta. Stavební vývoj po druhé světové válce značně ovlivnila průmyslová výroba. K nejvýznamnějších podnikům patřilo národní podnik Fezko a národní podnik Českých závodů motocyklových. Strakonice byly významně rozšířeny bytovými domy a vybaveností pro zaměstnance průmyslových závodů. Architektonicky významné jsou například obytné domy České zbrojovky navržené Františkem Průšou ve stylu pozdního funkcionalismu, postavené v letech 1949-1950 v ulici Nádražní, dále obytný soubor od významného českého architekta Karla Pragera v čp. 763-766, 777-780, 788-790 z počátku 50. let 20. století. Významnou průmyslovou stavbou z téže doby je Továrna na sušené mléko a mlékárna od významných pražských autorů Josefa Havlíčka, Josefa Hrubého a Františka Kerharta. Inovativní stavbou z období normalizace je obytný soubor Mlýnská s terasovými domy a obslužným centrem Hvězda od Borise Čepka z 2. poloviny 70. let 20. století.
Za nejvýznamnější stavbu období po roce 1989 lze prohlásit budovu Okresního archivu autorů Vladimíra Krajíce a Libora Monharta. Blatná Významnou stavbou v Blatné období po roce 1900 je škola od Karla Fialy z roku 1904, navržená ve stylu české neorenesance. V meziválečné době vznikl v Blatné poměrně velký počet kvalitních staveb. Autorem většiny z nich byl místní nadaný stavitel Jan Komanec. Několik projektů zhotovili pražští architekti a projektanti z blízkého okolí. V Blatné na počátku dvacátých let vystoupil se třemi projekty pražský architekt Oldřich Starý. Jako první navrhl kubistické průčelí tiskárny Karla Nepodala č.p. 444, postavené v roce 1921, dále vilu Jana Komance z roku 1922 v rondokubistickém stylu, dělnickou kolonii puristických přízemních domů s polovalbovými střechami, budovanou v letech 1922-1923 a spolu s místním stavitelem Janem Komancem vyprojektoval puristický okresní nájemní dům č.p.465 s kubistickou korunní římsou, opatřený valbovou střechou a postavený v roce 1923. V roce 1930 obec zvolila neoklasicistní projekt pražského architekta Zdeňka Pštrosse pro stavbu Okresního úřadu v Blatné. Od roku 1919 působil v Blatné stavitel Jan Komanec, který se od počátku svých stavebních aktivit projevoval jako výrazná osobnost. Komanec dokázal parafrázovat současné vývojové tendence v architektuře v osobitých projektech domů. Byl schopen vyrovnat se s podstatou aktuálních tendencí, v roce 1928 si postavil puristickou vilu ve Fügnerově ulici č.p. 496, upomínající detaily na holandský neoplasticismus. Na počátku třicátých let pozorujeme v jeho tvorbě tendenci ke kontextualitě, jako příklad lze uvést funkcionalistický trojdům v Smetanově ulici č.p. 598-600 z roku 1937 s valbovou střechou, kterou zřejmě stavitel považuje za vhodný typ pro prostředí malého venkovského města. Vedle Komance působil v Blatné stavitel Petr Kučera, který se oproti Komancovi jevil jako maloměstský architekt, reagující na soudobé tendence se značným časovým zpožděním a podávající je v rustikalizované formě. V Blatné zanechali své realizace i projektanti z blízkého okolí. V roce 1927 navrhla firma Josef Špalek a Josef Frank, stavitelé ve Strakonicích, puristický dům okresní nemocenské pojišťovny v Blatné v ulici Jana Wericha č.p. 502, který dokončila v následujícím roce. Místní organizace Sokola si vybrala puristický projekt Sokolovny z roku 1931 od architekta Františka Průši z Volyně. Početný výskyt kvalitní meziválečné architektury v Blatné souvisel na jedné straně s tvorbou Jana Komance, na druhé snad lze hledat příčiny ve všeobecně vysoké kulturnosti obyvatel města, projevující se v jejich angažovanosti a v neposlední řadě v početných vazbách na Prahu skrze rodáky. Po druhé světové válce významně ovlivnil stavební vývoj města průmysl, zejména národní podnik Tesla. Pro její zaměstnance vznikaly nové bytové domy a vybavení, jakými byly jesle atd. Hodnotnými stavbami je starý i nový závod n.p. Tesly. Zajímavou duchovní stavbou je Smuteční síň architekta Otakara Jankovce z let 1964-1969. Volyně Nejvýznamnějšími realizacemi v tomto městě jsou Zemská průmyslová škola ve Volyni od prvořadých meziválečných architektů Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse, základní dílo českého funkcionalizmu a škola v přírodě od architekta Ladislava Konopky, která je unikátním prvním prototypem tohoto druhu zařízení v tehdejším Československu.
