Platební styk v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Platební styk v České republice Diplomová práce

Autor:

Bc. Klára Kopecká FINANCE, FINANČNÍ OBCHODY

Vedoucí práce:

Ing. Ivana Šímová

Praha

Červen, 2010

1

Obsah: Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Aktuální vývoj práva v oblasti platebního styku ............................................................... 9 1. 1. Legislativa platebního styku v rámci Evropské unie ................................................. 9 1. 1. 1. Směrnice o platebních sluţbách ...................................................................... 10 1. 1. 2. Podrobný výklad jednotlivých hlav ................................................................. 12 1. 2. Změny v legislativě platebního styku v ČR............................................................. 19 1. 2.1. Jednotlivé body veřejné konzultace.................................................................. 20 2. Zákon o platebním styku ................................................................................................. 30 2. 1. Podrobný rozbor zákona o platebním styku ............................................................ 30 2. 1. 1. Část 1. Obecná ustanovení .............................................................................. 30 2. 1. 2. Část 2. Poskytovatelé platebních sluţeb a vydavatelé elektronických peněz.. 31 2. 1. 3. Část 3. Platební systémy .................................................................................. 37 2. 1. 4. Část 4. Práva a povinnosti při poskytování platebních sluţeb a vydávání elektronických peněz ................................................................................................... 37 2. 1. 5. Část 5. Správní delikty .................................................................................... 42 2. 1. 6. Část 6. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná ..................................... 43 2. 2. Související změny dalších zákonů a prováděcí vyhlášky k zákonu o platebním styku ................................................................................................................................ 44 3. SEPA ............................................................................................................................... 45 3. 1. Implementace SEPA ................................................................................................ 48 3. 2. SEPA nástroje .......................................................................................................... 50 3. 3. SEPA pro bezhotovostní úhrady ............................................................................. 50 3. 4. SEPA Inkasa ............................................................................................................ 55 3. 4. 1. SEPA Inkasa versus tuzemská inkasa ............................................................. 57 3. 5. SEPA pro platební karty .......................................................................................... 60 3. 6. Hotovost SEPA ........................................................................................................ 62 4. Změny v bankách............................................................................................................. 64 4. 1. Skupiny klientů ........................................................................................................ 66 4. 2. Rozšíření informační povinnosti banky ................................................................... 66 4. 3. Lhůty provádění platebních transakcí...................................................................... 68 4. 4. Odpovědnost banky za neautorizovanou transakci ................................................. 70 4. 5. Ostatní dopady ......................................................................................................... 71 4. 6. Dopad SEPA ............................................................................................................ 71 5. Změny u klientů ............................................................................................................... 73 5. 1. Smluvní vztah mezi klientem a finanční institucí ................................................... 73 5. 2. Právo klientů na více informací ............................................................................... 74 5. 2. 1. Informace sdělované před uzavíráním smluvního vztahu s klientem.............. 74 5. 2. 2. Informace o provedených platebních transakcích ........................................... 75 5. 2. 3. Další informační povinnosti ............................................................................ 76 5. 3. Změny v bezhotovostním platebním styku .............................................................. 77 5. 3. 1. Lhůty pro provádění platebních transakcí v tuzemském platebním styku ...... 77 5. 3. 3. Změny týkající se zahraničních plateb ............................................................ 79 5. 4. Inkasa ....................................................................................................................... 81 5. 5. Platební karty ........................................................................................................... 82 5. 5. 1. Odpovědnost klienta za neautorizovanou platební transakci .......................... 82 5. 5. 2. Blokace karty zdarma ...................................................................................... 83 5. 6. Změny vztahující se na finančního arbitra .............................................................. 84 Závěr .................................................................................................................................... 86

2

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze, dne 23.5. 2010

Klára Kopecká

3

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí práce a to paní Ing. Ivaně Šímové za její pomoc při zpracování této diplomové práce a také za její podnětné připomínky k danému tématu.

4

Anotace Tato práce je zaměřena na popis nové právní úpravy v rámci celé Evropské unie a s jejími dopady na legislativu České republiky. Je zde uvedena podrobná charakteristika hlavních právních norem, a to jak Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, tak nového platebního zákona č. 284/2009 Sb.. Z hlediska charakteristiky Směrnice o platebních sluţbách jsem popsala obsah jednotlivých hlav této směrnice a jejich článků. Dále se věnuji procesu implementace Směrnice o platebních sluţbách do českého práva, který začal veřejnou diskusí, kterou iniciovalo Ministerstvo financí ČR. Jednotlivé body diskuse jsou zde vyjmenovány a detailně popsány. Dále jsem podrobně rozebrala rozsáhlou problematiku legislativy upravující oblast platebního styku v České republice. Jde o nejvýznamnější legislativní rámec upravující tuto oblast v ČR, také proto se mu v rámci druhé kapitoly věnuji detailně. V další kapitole popisuji projekt Single Euro Payment Area (SEPA), který patří ke stěţejním projektům v oblasti platebního styku. V kapitole SEPA jsou uvedeny jednotlivé platební nástroje, mezi které patří SEPA pro bezhotovostní úhrady, SEPA inkasa, SEPA pro platební karty a SEPA hotovost. Z hlediska výše popsaného jsem se dále věnovala dopadům jednotlivých změn na bankovní sektor a na samotné klienty, a to i s ohledem na základní legislativní rámce a následně implementované procesy v závislosti na těchto zákonech a Směrnicích. V úvodu těchto kapitol jsou popsány obecné charakteristiky a následně je provedena analýza konkrétních dopadů výkladu nového zákona o platebním styku u českých bank pro klienty.

5

Anotace My work is focused on a description of the new legislation throughout all European Union and its impacts on the legislation in the Czech republic. There is indicated a detailed characteristic of the main legal standarts as Payment Services Directive and new czech law 284/2009 Sb. covering the payment services. In terms of charasteristic of PSD I described the contents of its individual titles and also the individual articles. Further I wrote about the process of the implementation of Payment Services Directive into the czech law, which begun by public disscusion, which was announced by Ministers of finance Czech republic. Each points of disscusion are listed and described in detail. I analysed an extensive legislative issues regulationg the payment services in the Czech republic. It is the most important legislation regulating this field in the Czech republic and that´s why I talk about it in detail in chapter two. In the followed chapter I described the project Single Euro Payment Area, which belongs to the key projects of European Union in the field the payment system. In this chapter there are indicated the individual payments instruments including SEPA credit transfer, SEPA debit transfer, SEPA for payment cards and SEPA for cash. As all mentioned above I wrote about the impacts of individual changes in the czech banking and on their clients themselves with regard to basic legislation and then the processes of implementation depending on the new law and the Directive. At the beginning of this chapter I describe the general characteristic and then I analysed the specific impacts of intepretation of law in the czech banks for their clients.

6

Úvod Platební styk patří mezi nejdůleţitější operace, které finanční instituce poskytují svým klientům. Je to oblast, která je nedílnou součástí ţivota kaţdého z nás. Platební styk vyuţivá jak běţný spotřebitel, tak drobní podnikatelé i velké korporace a právem se řadí k jedné z oblastí, která je součástí naplnění vytvoření jednotného vnitřního trhu v rámci Evropské unie. V posledních letech platební styk prošel mnoha změnami, a proto jsem první kapitolu věnovala právě aktuálnímu vývoji práva v této oblasti. V úvodu kapitoly jsem se zaměřila na právě provedené změny v legislativě platebního styku v rámci celé Evropské unie. Podstatnou část první kapitoly jsem věnovala nové Směrnici o platebních sluţbách s podrobným výkladem jednotlivých hlav, která má za primární cíl odstranění rozdílů mezi národními a přeshraničními platbami, ale také zvýšení konkurence a ochranu spotřebitele. Jelikoţ Směrnice o platebních sluţbách je v reţimu plné harmonizace, tak její uvedení v platnost má přímý dopad i na Českou republiku. Druhá část první kapitoly se zabývá změnami v legislativě platebního styku u nás. Na základě potřeby implementace Směrnice o platebních sluţbách do českého práva byla k tomuto tématu vyhlášena veřejná diskuse. Její jednotlivé body jsou taktéţ popsány v této kapitole. V druhé kapitole jsem se podrobně věnovala novému zákonu o platebním styku s charakteristikou jeho jednotlivých částí. Tento nový zákon nahradil zákon o platebním styku z roku 2002 a přinesl spoustu změn. V druhé části kapitoly jsem uvedla související změny dalších zákonů a zmínila jednotlivé prováděcí vyhlášky k zákonu o platebním styku. V mé práci jsem neopomněla věnovat prostor projektu Single Euro Payment Area (dále jen SEPA), který patří k jednomu z nejvýznamnějších trendů v oblasti platebního styku. Ve třetí kapitole jsou uvedeny jednotlivé SEPA nástroje, od SEPA bezhotovostní platby, přes SEPA inkaso, platební karty aţ po poslední nástroj SEPA hotovost s jejich podrobnou specifikací. Jednu z částí této kapitoly jsem zaměřila na rozdíl mezi SEPA inkasem a naším tuzemským inkasem, jelikoţ tyto rozdíly jsou u nás stále velmi diskutovaným tématem. Čtvrtá kapitola pojednává o dopadech nového zákona na banky v České republice. V této kapitole popisuji jednotlivé změny z pohledu banky, kdy byly bankovní domy nuceny provést úpravu u svých IT systémů, interní metodiky a také úpravy smluvní dokumentace. Banky samozřejmě očekávaly vysoké implementační náklady, a to jak jednorázové, tak i 7

opakované. Tyto náklady jsou shrnuty v mé práci ve dvou tabulkách i s jejich peněţním vyčíslením, které poskytly sami banky. Ve své závěrečné kapitole jsem popsala veškeré změny týkající se klientů v České republice, které přináší nová legislativa. Tato kapitola je podrobnou analýzou jednotlivých dopadů na klienty, které se týkají například oblasti informací poskytnuté bankami svému klientovi, lhůt provádění platebních transakcí a také práv klientů při uţívání platebních prostředků. Zároveň jsem zde u jednotlivých změn provedla krátkou charakteristiku a analýzu konkrétních dopadů na klienty u českých bank. V některých případech se budu snaţit porovnat cenový dopad u dané změny, protoţe pro kaţdého klienta je hodně důleţité kolik za určitou sluţbu zaplatí.

8

1. Aktuální vývoj práva v oblasti platebního styku 1. 1. Legislativa platebního styku v rámci Evropské unie Hlavní cíl Evropské unie (dále jen „EU“) je vytvoření jednotného vnitřního trhu, aby byl umoţněn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Schéma členských zemí je uveden v příloze č.1., která také názorně zachycuje rozdělení na země s měnou euro a na ostatní země s národní měnou. Důvod proč na toto rozdělení upozorňuji je prostý. Toto rozdělení je velmi důleţité pro oblast platebního styku a s tím spojený aktuální vývoj práva v této oblasti. Evropská Komise (dále jen „EK“) si velmi rychle uvědomila důleţitost fungování jednotného trhu platebních sluţeb, kterému chyběla do této doby dostatečná harmonizace1. Provádění platebního styku se na národní a evropské úrovni zřetelně liší. Platby na národní úrovni jsou uskutečňovány rychle, bezpečně a s nízkými náklady, coţ neplatí vţdy pro platby mezi jednotlivými členskými státy. To se týká zejména drobných klientů či malých a středních podnikatelů, kteří nemají moţnost si vyjednat přeshraniční platby v EU za stejných podmínek, jako mají na národní úrovni. U některých platebních instrumentů stále existují velké cenové rozdíly mezi evropskou a národní úrovní. Mezi tyto instrumenty patří například hladké platby. Dokonce tu stále existují platební nástroje, které nejsou běţně vyuţívané přeshraničně, jako je například inkaso. Kaţdý členský stát navíc klade na poskytovatele platebních sluţeb často odlišné poţadavky, coţ vytváří značné překáţky pro vstup nových poskytovatelů z jiných členských zemí na trh a sniţuje konkurenci. Konzultace Evropské komise se zainteresovanými subjekty, zpracované analýzy a studie odhalily pět základních problémových oblastí na trhu plateb EU: vysoké náklady platebního systému pro celou ekonomiku kvůli neefektivnímu vyuţívání – hojně uţívané platby v hotovosti jsou daleko nákladnější neţ bezhotovostní, nedostatky v platebních infrastrukturách EU a sluţbách – technické standardy a obchodní pravidla neumoţňují konkurenci jak národních, tak přeshraničních platebních systémů, velké rozdíly v efektivitě platebních sluţeb na jednotném trhu – mezi členskými státy existují velké rozdíly ve lhůtách platebního styku či v cenách za poskytování základních platebních sluţeb k běţným účtům, 1

Úřední věstník Evropské unie č. L 344/13 , str. 1, odst. (1)

9

nedostatek efektivní konkurence a rovné podmínky na trhu plateb – přetrvávající bariéry vstupu do odvětví, fragmentovaná legislativa platebních sluţeb – často velmi efektivní národní platební sluţby, ale systémy nefungují přeshraničně2. V této oblasti jiţ bylo přijato několik aktů Společenství, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech, dále nařízení Evropského parlamentu a Rady 2560/2001/ES ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech, které však tuto situaci v dostatečné míře nenapravili. Souběţná existence vnitrostátních předpisů a neúplného rámce Společenství vedlo k nejasnostem a nedostatku právní jistoty3.

1. 1. 1. Směrnice o platebních službách Tato platební směrnice upravuje a především sjednocuje podmínky poskytování platebních sluţeb v celé Evropské unii, Evropském hospodářském prostoru (dále jen EHP) a Švýcarsku. Její přijetí bylo nezbytné i pro fungování Single Euro Payments Area, především SEPA přímých inkas. Evropská centrální banka a Evropská komise povaţují schválení směrnice o platebních sluţbách za zásadní krok k realizaci projektu SEPA. O SEPA se zmíním podrobněji v samostatné kapitole 3. Směrnice je zaměřena především na ochranu spotřebitelů, zavádí mnoho nových povinností pro banky a jen minimum pro spotřebitele. Upravuje také některé zákonné lhůty, které banky musí dodrţet, jasně definuje informační povinnost bank, upravuje odpovědnost za ztrátu platebních instrumentu resp. platební karty. Dále upravuje vztah plátce a příjemce u inkasa. Některé ustanovení se vztahují pouze na spotřebitele a popř. drobného podnikatele. Návrh směrnice o platebních sluţbách 2007/64/ES prošel dlouhou přípravou v Evropské komisi, která začala v podstatě jiţ v roce 2000 konzultací se zúčastněnými stranami a odborníky a vypracováním dopadové studie. Česká republika se účastnila projednávání návrhu Směrnice jiţ v pracovních skupinách Evropské komise a aktivně se podílela na nalezení přijatelného kompromisního znění Směrnice. Návrh byl předloţen v prosinci 2005 a v průběhu vyjednávání byl značně přepracován. Směrnice byla nejdříve schválena Evropským parlamentem 24. dubna 2007 a posléze

2

Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku, www.mfcr.cz 3 Úřední věstník Evropské unie č. L 344/13 , str. 1, odst. 3

10

předána ke konečnému schválení Radou EU, které proběhlo dne 13. listopadu 2007 a konečně byla publikována 5. 12. 2007. Směrnice má být transponována v reţimu plné harmonizace. To znamená, ţe při její transpozici do tuzemského právního řádu se nemohou členské státy odchýlit od úpravy, která je obsaţena ve Směrnici. Vzhledem k tomu, ţe v mnoha případech bylo nutné respektovat zájmy jednotlivých členských zemí, směrnice na řadě míst výslovně dává členským státům moţnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě takzvaných diskrecí4.Uţ během schvalování směrnice bylo zřejmé, ţe plná harmonizace u všech států EU je dlouhodobou záleţitostí. Směrnice o platebních sluţbách zajistí, ţe elektronické platby v rámci EU – především inkasa, bankovní převody a platby kartami budou stejně jednoduché, efektivní a bezpečné jako odpovídající domácí platby. Od počátku, co byla směrnice předloţena, se nesla v duchu tří klíčových cílů: posílit pozice spotřebitelů a drobných podnikatelů v rámci EU vůči poskytovatelům platebních sluţeb, definovat přesně práva a povinnosti poskytovatelů a uţivatelů platebního styku (dále jen PS) v EU s důrazem na vysokou ochranu spotřebitele, zvýšit transparentnost pro poskytovatele i uţivatele PS, zvýšená konkurence mezi národními trhy otevřením trhů a zajištění pravidel. V České republice jsou některé cíle naplněny samotným přijetím zákona o platebním styku, jiné budou naplněny aţ po přijetí České Republiky k Evropské měnové unii5. Transpozice směrnice se zkomplikovala např. nejednotným výkladem klíčových pojmů v některých členských zemí. Ale i přesto většina členských států dodrţela termín 1. listopadu, do kterého měly směrnici provést a zbývající státy tak měly učinit do konce roku 2009 (s několika výjimkami). Pro srovnání bych tu ráda uvedla Slovenskou republiku, která i přestoţe je členem eurozóny, poţádala o tříměsíční přechodné období, coţ znamená, ţe k transpozici došlo na počátku února 20106. Schématicky znázorňuje transpoziční proces v EU (EHP) obrázek v příloze č. 2, kde ţlutý obdélník ukazuje, ţe příslušný stát jiţ směrnici implementoval a z jeho umístění lze soudit, v jakém čtvrtletí tak učinil. Zelený obdélník značí, ţe stát EU také jiţ přijal novou legislativu, která je implementací Payment Services Directive (dále jen PSD). 4

SEPA Konference, ČNB ze dne 23. 9. 2009, moje zápisky Belgie, Francie, Kypr, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovensko, Španělsko, Malta, Irsko, Finsko 6 SEPA Konference, ČNB ze dne 23. 9. 2009, moje zápisky 5

11

1. 1. 2. Podrobný výklad jednotlivých hlav Směrnice má dvě části, veřejnoprávní a soukromoprávní. Působnost veřejnoprávní části směrnice se vztahuje na všechny platební sluţby poskytované na území EU / EHP. Na druhou stranu soukromoprávní část Směrnice, hlavy III a IV upravující vzájemná práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a jejich klientů, se podle článku 2 odst. 2 obecně vztahuje pouze na platební transakce uskutečňované v měně některého z členských států EU a EHP, kdy jak poskytovatel platebních sluţeb plátce, tak i poskytovatel PS příjemce v dané platební transakci se nacházejí na území EU a EHP, tj. platební transakce začíná i končí na území EHP, bez ohledu na to, zda ve svém průběhu překročila hranice EU a EHP. Před podrobným výkladem bych konečně měla také objasnit přesnou definici platebních sluţeb: Sluţby umoţňující vloţení hotovosti na platební účet, jakoţ i veškeré operace nutné pro vedení platebního účtu. Sluţby umoţňující výběry hotovosti z platebního účtu, jakoţ i veškeré operace nutné pro vedení platebního účtu. Provádění platebních transakcí, včetně převodu peněţních prostředků, na platebním účtu vedeném u poskytovatele platebních sluţeb uţivatele nebo u jiného poskytovatele platebních sluţeb: o provádění inkasa, včetně jednorázového inkasa, o provádění platebních transakcí prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku, o uskutečňování převodů, včetně trvalých příkazů. Provádění platebních transakcí, u nichţ se peněţní prostředky čerpají z úvěru u poskytovatele platebních sluţeb: o provádění inkasa, včetně jednorázového inkasa, o provádění platebních transakcí prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku, o uskutečňování převodů, včetně trvalých příkazů. Vydávání nebo pořizování platebních prostředků. Poukazování peněz. Provádění platebních transakcí, kdy je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván pomocí jakéhokoliv telekomunikačního, digitálního nebo

12

informačně technologického zařízení a platba je ve prospěch provozovatele dané telekomunikační nebo informačně technologické soustavy nebo sítě, který jedná výlučně

jako

zprostředkovatel

mezi

odběratelem

poskytované

sluţby

a

dodavatelem zboţí a sluţeb7. Směrnice má 87 článků, 6 hlav a je strukturována následujícím způsobem: Předmět, obsah působnosti a definice Regulace platebních institucí Informační poţadavky Práva a povinnosti poskytovatele platebních sluţeb a uţivatele platebních sluţeb Závěrečná ustanovení Hlava I Hlava I vymezuje předmět, oblast působnosti, její výjimky a definice, které se vztahují k této směrnici. Článek říká, ţe tato směrnice se vztahuje na platební sluţby poskytované v rámci Společenství. S výjimkou článku 738 se však hlavy III a IV pouţijí pouze v případě, ţe jak poskytovatel platebních sluţeb plátce, tak i poskytovatel platebních sluţeb příjemce, nebo jediný poskytovatel platebních sluţeb v dané platební transakci se nacházejí na území Společenství. V článku 4 jsou uvedeny definice pro účely této směrnice jako např. co je platební institucí, platební transakcí, platebním systémem, ale i platebním účtem. Pojem platební instituce je nový typ subjektu, který Směrnice zavádí. Hlava II Tato hlava se týká zejména poskytovatelů platebních služeb. V článku 5 jsou vyjmenované podklady, které jsou potřeba předloţit pro získání povolení působit jako platební instituce. Další články se týkají kapitálu platební instituce, poţadavků týkající se ochrany peněţních prostředků, udělení povolení a na druhou stranu odnětí povolení. Smyslem úpravy v článku 9 je chránit uţivatele před zneuţitím jeho peněţních prostředků, které svěřil poskytovateli PS. Směrnice poţaduje, aby platební instituce, která se zabývá poskytováním platebních sluţeb i jinými obchodními činnostmi, chránily peněţní prostředky uţivatelů platebních sluţeb dvěma způsoby: Způsobem a) 7 8

http://www.csob.cz/WebCsob/Lide/Konta-a-platby/SEPA_smernice.pdf Článek 73 se týká dne valuty a dostupnosti peněţních prostředků

13

tyto peněţní prostředky nesmějí být nikdy směšovány s peněţními prostředky jiných osob, pokud tyto peněţní prostředky platební instituce stále drţí na konci pracovního dne následujícího po dni, kdy je přijala, má povinnost je uloţit na samostatný účet vedený u uvěrové instituce (banky, druţstevní záloţny) nebo investovat do bezpečných, likvidních aktiv s nízkým rizikem určených příslušnými orgány, zároveň tyto peněţní prostředky musí být v souladu s vnitrostátním právem a v zájmu uţivatelů platebních sluţeb chráněny před nároky jiných věřitelů platební instituce, zejména v případě platební neschopnosti. nebo způsobem b) tyto peněţní prostředky musí být kryty pojištěním nebo jinou srovnatelnou zárukou vystavenou pojišťovnou nebo uvěrovou institucí, která nepatří do stejné skupiny jako samotná platební instituce, a to ve výši dle způsobu a). Článek 13 se týká registrace platebních institucí a jejich uveřejnění ve veřejném rejstříku, který zřídí kaţdý členský stát. Poslední článek tohoto oddílu vyjmenovává další činnosti, které mohou platební instituce vykonávat vedle poskytování platebních sluţeb. Oddíl 2 určuje další poţadavky, které se zejména týkají vyuţívání zástupců, poboček nebo externích subjektů provádějících outsourcing. Oddíl 3 pojednává o příslušných orgánech odpovědných za udělování povolení platebních institucí a obezřetnostní dohled nad platebními institucemi. Hlava III Hlava třetí se zabývá transparentností podmínek platebních sluţeb a požadavků na informace o platebních sluţbách. Tato hlava se pouţije na jednorázové platební transakce, rámcové smlouvy a platební transakce. Podle kapitoly 2 u jednorázových platebních transakcí členské státy vyţadují, aby před provedením samotné transakce poskytovatel platebních sluţeb zpřístupnil uţivateli snadno přístupným způsobem informace a podmínky jako například maximální lhůta pro provedení platební sluţby, veškeré poplatky, které má uţivatel platebních sluţeb zaplatit svému poskytovateli platebních sluţeb9. Kapitola 3 této hlavy se týká rámcové smlouvy, u které se vyţaduje, aby poskytovatel platebních sluţeb poskytnul uţivateli platebních sluţeb na papíře nebo jiném trvanlivém 9

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, hlava III., kapitola 2., článek 37

14

médiu tyto informace a podmínky týkající se poskytovatele platebních sluţeb, pouţití platební sluţby, poplatků, úroků, směnných kurzů, změn a vypovězení rámcové smlouvy a opravných prostředků10. V článku 44 směrnice nařizuje poskytovateli platebních sluţeb, ţe veškeré změny rámcové smlouvy navrhne nejpozději dva měsíce před navrhovaným dnem účinnosti. Uţivatel platebních sluţeb můţe rámcovou smlouvu kdykoliv vypovědět, pokud se strany nedohodnou na výpovědní lhůtě. Výpovědní lhůta nesmí překročit jeden měsíc11. Články 46 – 48 stanoví, jaké informace musí poskytnout poskytovatel platebních sluţeb před provedením jednotlivé platební transakce, jak pro plátce, tak pro příjemce. Mezi tyto informace patří například částka platební transakce odepsaná nebo připsaná na platební účet, veškeré poplatky za platební transakci, případně směnný kurz a den valuty částky odepsané nebo připsané z účtu nebo datum přijetí platebního příkazu. Směrnice obecně rozlišuje dva způsoby, jakými by poskytovatel platebních sluţeb měl uţivateli platebních sluţeb informace předávat: 1. informace by měly být poskytnuty, tj. poskytovatel platebních sluţeb by měl informace aktivně sdělit, a to na papíře nebo jiném trvanlivém médiu, bez dalšího upomínání ze strany uţivatele platebních sluţeb, vţdy však jasně a srozumitelně pomocí snadno pochopitelných slov v úředním jazyce členského státu, ve kterém je platební sluţba nabízena, nebo v jiném jazyce, na kterém se strany dohodnou nebo 2. poskytovatel platebních sluţeb by měl informace uţivateli platebních sluţeb zpřístupnit, tj. uţivatel platebních sluţeb by měl učinit určité aktivní kroky, aby informaci získal. V případě poskytování informací podle článku 47 a 48 Směrnice je při plnění informačních povinností poskytovatel platebních sluţeb12 povinen pouţít 1. způsobu a stanovený seznam informací poskytnout plátci nebo příjemce bez zbytečného odkladu po odepsání částky jednotlivé platební transakce z účtu plátce, nebo po obdrţení platebního příkazu anebo po provedení jednotlivé platební transakce. Dle odst. 2 rámcová smlouva můţe obsahovat podmínku, ţe informace uvedené v odst. 1 se poskytují nebo zpřístupňují pravidelně nejméně jednou měsíčně a to dohodnutým způsobem, který plátci umoţňuje dané informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu.

10

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, hlava III., kapitola 3., článek 42 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, hlava III., kapitola 2., článek 45 12 Dle čl. 32 odst. 1 nesmí poskytovatel PS účtovat ţádné poplatky za poskytování informací podle hlavy III 11

15

Hlava IV Hlava IV určuje práva a povinnosti v souvislosti s poskytováním a uţíváním platebních sluţeb. Článek 52 se týká poplatků. Poskytovatel platebních sluţeb nesmí uţivateli platebních sluţeb účtovat ţádné poplatky za plnění svých informačních povinností není-li stanoveno jinak. Tyto poplatky musí být dohodnuty a musí být přiměřené a odpovídat skutečným nákladům poskytovatele platebních sluţeb. Důleţitý je i bod 2, který se týká platebních transakcí, u kterých nedochází ke směny měny. U těchto plateb se poţaduje, aby příjemce platil poplatky účtované jeho poskytovatelem a plátce platil poplatky účtované jeho poskytovatelem platebních sluţeb. Kapitola druhá se zabývá autorizací platebních transakcí. Článek 54 stanoví, ţe platební transakce je povaţována za autorizovanou pouze v případě, ţe plátce dal souhlas s provedením platební transakce a to před provedením nebo po jejím provedení. Článek 56 určuje povinnosti uţivatele platebních sluţeb v souvislosti s platebními prostředky jako například povinnost oznámit poskytovateli platebních sluţeb nebo subjektu jím určenému ztrátu nebo zneuţití platebního prostředku nebo jeho neautorizovaného pouţití okamţitě po zjištění této skutečnosti a článek 57 zase určuje povinnosti poskytovatele platebních sluţeb. Další článek 58 se týká oznámení o neautorizovaných nebo nesprávně provedených transakcích. Je tu stanoven termín třinácti měsíců ode dne odepsání částky z účtu, do kterých má uţivatel platebních sluţeb nárok na nápravu u takto provedených transakcí. Článek 60 zajistí, aby v případě neautorizované platební transakce poskytovatel platebních sluţeb okamţitě vrátil částku ve výši neautorizované platební transakce a tam, kde je to moţné, platební účet z něhoţ byla částka odepsána, obnovil do stavu, v jakém by byl, kdyby k této platební transakci nedošlo. Článek 61 stanoví odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce, kterou nese plátce do výše 150 eur plynoucích z veškerých neautorizovaných platebních transakcí. Plátce nese ztráty plynoucí z těchto transakcí, pokud vznikly v důsledku jeho podvodného jednání nebo úmyslného nebo hrubě nedbalostního nesplnění jeho povinností. Další článek 62 se týká vrácení peněţních prostředků z platební transakce z podnětu nebo prostřednictvím příjemce. Členské státy zajistí, aby plátce měl u svého poskytovatele PS nárok na vrácení peněţních prostředků z autorizované platební transakce za podmínek, ţe v okamţiku autorizace nebyla stanovena přesná částka platební transakce a nebo částka platební transakce převyšuje částku, kterou by plátce mohl rozumně očekávat s ohledem na svůj předchozí výdajový model.

16

Lhůty pro žádosti o vrácení peněžních prostředků z platební transakce z podnětu nebo prostřednictvím příjemce stanoví článek 63. Plátce můţe poţádat o vrácení peněz u autorizované platební transakce do osmi týdnů ode dne, kdy byly peněţní prostředky odepsány z účtu. Na druhou stranu poskytovatel platebních sluţeb musí do deseti pracovních dnů od obdrţení ţádosti o vrácení peněţních prostředků vrátit peněţní prostředky v plné výši nebo odůvodní odmítnutí vrácení peněţních prostředků. Provádění platebních transakcí je uvedeno v kapitole 3. Článek 64 se týká přijetí platebního příkazu. Okamţikem přijetí je okamţik, kdy poskytovatel platebních sluţeb plátce obdrţí platební příkaz. Připadne-li okamţik přijetí na den, který není pracovním dnem pro poskytovatele platebních sluţeb, okamţikem přijetí bude následující pracovní den. Také je důleţité, ţe poskytovatel platebních sluţeb můţe stanovit okamţik blízkosti konce pracovního dne, po jehoţ uplynutí se všechny přijaté platební příkazy povaţují za platební příkazy přijaté následující pracovní den. V této kapitole je také článek, který se naopak zase týká odmítnutí platebního příkazu. Článek č. 66 pojednává o neodvolatelnosti platebního příkazu, článek 67 zase stanoví, aby převedená částka platební transakce byla v plné výši a všechni instituce, které se podílejí na převodu transakce, se zdrţeli sráţení poplatků z převáděné částky. Další oddíl 2 se věnuje lhůtám provedení a dnem valuty. V článku 68 jsou uvedeny platební transakce, na které se vztahuje tento oddíl. Mezi tyto platební transakce patří: platební transakce v eurech, vnitrostátní platební transakce v měně dotyčného členského státu mimo eurozónu, platební transakce zahrnující pouze jednu směnu měny mezi eurem a měnou členského státu, který není členem eurozóny, provádí-li se poţadovaná směna měny v dotyčném členském státě, který není členem eurozóny, a uskutečňuje-li přeshraniční převod v eurech v případě přeshraničních platebních transakcí13. Konkrétní lhůty k provedení platební transakce upravuje závazně článek 69, který stanoví lhůtu jednoho pracovního dne následujícího po okamţiku přijetí platebního příkazu poskytovatelem platebních sluţeb plátce do dne připsání částky platební transakce na účet poskytovatele platebních sluţeb příjemce. Do 1. ledna 2012 se však plátce a jeho poskytovatel platebních sluţeb mohou dohodnout na lhůtě, která nepřekročí tři pracovní dny. U platebních transakcí, k nimţ byl dán platební příkaz na papíře, mohou být tyto lhůty prodlouţeny o další pracovní den. Bod 2 tohoto článku vyţaduje, aby poskytovatel 13

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, oddíl 2, článek 68

17

platebních sluţeb příjemce pouţil den valuty a poskytnul částku platební transakce na platební účet příjemce okamţitě poté, co tyto peněţní prostředky obdrţel. Co se týká inkas, je vyţadováno od poskytovatele platebních sluţeb příjemce, aby platební příkaz předloţený příjemcem předal poskytovateli platebních sluţeb plátce ve lhůtách dohodnutých mezi příjemcem a jeho poskytovatelem tak, aby bylo moţno zúčtovat inkaso v dohodnutý den splatnosti. U vnitrostátních plateb dává směrnice moţnost stanovit kratší maximální lhůty pro provedení neţ lhůty stanovené v oddílu 2. Pro sloţení hotovosti na účet v měně účtu platí pro poskytovatele platebních sluţeb povinnost zajistit, aby částka byla k dispozici dle článku 71 a to buď neprodleně po přijetí peněţních prostředků, skládá-li hotovost spotřebitel nebo mikropodnikatel a nebo nejpozději následující pracovní den po jejím obdrţení, není-li vkladatel spotřebitelem nebo mikropodnikatelem. Důleţitý je pro příjemce článek 73, který stanoví, aby dnem valuty u částky připsané na platební účet příjemce byl nejpozději pracovní den, kdy je částka platební transakce připsána na účet poskytovatele platebních sluţeb příjemce. Poskytovatel platebních sluţeb příjemce zajistí, aby příjemce měl částku převodu k dispozici okamţitě poté, co je tato částka převodu připsána na účet poskytovatele platebních sluţeb. Na druhou stranu dnem valuty u odepsané částky z platebního účtu plátce byl nejdříve okamţik, kdy je částka platební transakce odepsána z tohoto platebního účtu. Oddíl 3 kapitoly 3 se věnuje odpovědnosti při provádění platebních transakcí. V článku 75 se vymezuje odpovědnost při neprovedení nebo nesprávně provedené transakci. Kapitola 5 se týká ochrany údajů. Další kapitola se zabývá mimosoudními postupy pro vyřizování stíţností a zjednávání nápravy s cílem urovnání sporů. Hlava V a hlava VI Předposlední hlava V se zabývá prováděcím opatřením a platebním výborem. Poslední hlava směrnice jsou závěrečná ustanovení. Článek 86 této hlavy určuje, ţe pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmí členské státy zachovávat a ani zavádět jiná ustanovení neţ ustanovení této směrnice. Vyjmenovává jednotlivá ustanovení, které nejsou tímto dotčeny. Pokud členský stát vyuţije kteroukoli z moţností, která není dotčena plnou harmonizací, informuje o tom Komisy. Členské státy zajistí, aby se poskytovatelé platebních sluţeb neodchylovali na úkor uţivatelů platebních sluţeb od

18

ustanovení vnitrostátního práva. Poskytovatelé platebních sluţeb se však mohou rozhodnout poskytnout uţivatelům platebních sluţeb výhodnější podmínky14.

1. 2. Změny v legislativě platebního styku v ČR Na sklonku roku 2007, těsně po schválení platební direktivy PSD Evropským parlamentem, začala k tomuto tématu v České republice veřejná diskuse, kterou společně iniciovaly ministerstvo financí, Česká národní banka (dále jen ČNB) a Česká bankovní asociace (dále jen ČBA). Této diskuse se zúčastnilo spoustu dalších subjektů, mezi které například patřila Hospodářská komora, Sdruţení ochrany spotřebitelů nebo finanční arbitr. Jak jiţ bylo uvedeno v podkapitole 1.1.1.. Směrnice je sice v reţimu plné harmonizace, ale na řadě míst však Směrnice výslovně dává členským státům moţnost přijmout v rámci určitých hranic vlastní úpravu v podobě tzv. diskrecí. Ve veřejné konzultaci se řešily konkrétně tyto diskrece: Článek 2 – Působnost právní úpravy Článek 3 – Výjimka z oblasti působnosti Směrnice Článek 9 – Ochrana peněţních prostředků uţivatelů Článek 26 – Omezení činností platebních institucí podnikajících na základě výjimky ze Směrnice Článek 30(2) – Aplikace hlavy III i na mikropodnikatele Článek 33 – Důkazní břemeno týkající se poţadavků na informace Článek 34(2) a 53(2) – Výjimka z poţadavků na informace a z úpravy práv a povinností pro platební prostředky pro platby malých částek a pro elektronické peníze Článek 45(6) – Vypovězení rámcové smlouvy Článek 47/3 a 48/3 – Informace pro příjemce a plátce o jednotlivých platebních transakcích Článek 51(3) – Aplikace některých ustanovení hlavy IV i na mikropodnikatele Článek 52(3) – Poplatky za pouţití určitého platebního prostředku Článek 53(3) – Moţné vyloučení odpovědnosti vydavatele elektronických peněz Článek 61 – Odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce Článek 72 – Stanovení kratších lhůt pro provedení vnitrostátní platební transakce15.

14

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, hlava IV článek 86 ods. 3 Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 12, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 15

19

1. 2.1. Jednotlivé body veřejné konzultace Jednotlivé otázky veřejné konzultace byly rozděleny do čtyř bodů. U jednotlivých bodů veřejné konzultace byl uveden stručný popis otevřené otázky s vymezením variant. Dalším bodem byl popis dopadů u jednotlivých variant, který se týkaly jejich přínosů, ale i jejich negativa a náklady. Tyto dopady byly rozděleny na obecné, pro uţivatele platebních sluţeb, tak i pro poskytovatele platebních sluţeb. Třetím bodem bylo shrnutí a výsledek konzultace a konečně čtvrtým posledním bodem byl návrh řešení a odůvodnění. Článek 2 – Působnost právní úpravy Dle článku 2 odst. 2 soukromoprávní část směrnice – hlavy III a IV upravuje vzájemná práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a jejich klientů pouze na platební transakce uskutečňované v měně některého z členských států Evropského hospodářského prostoru16, kdy jak poskytovatel platebních sluţeb plátce, tak i poskytovatel platebních sluţeb příjemce v dané platební transakci se nacházejí na území EHP, bez ohledu na to, zda ve svém průběhu překročila hranice EHP17. Pro názornost uvádím tabulku s jednotlivými případy transakcí. Tabulka 1.: Jednotlivé případy transakcí Platba Z ČR UK ČR UK ČR UK ČR UK ČR USA USA USA USA

Měna Do UK ČR UK ČR UK ČR UK ČR USA ČR ČR ČR ČR

transakce EUR EUR CHF NOK USD USD EUR EUR EUR EUR EUR EUR EUR

účet plátce CZK GBP NOK SKK CZK GBP USD JPY CZK USD GBP GBP USD

účet příjemce GBP CZK PLN SEK GBP CZK GBP USD GBP JPY CZK USD CZK

Vztahující/nevztahující se na ni hlavy 3 a 4 Směrnice ANO ANO ANO ANO NE NE ANO ANO NE POUZE ČL. 73 POUZE ČL. 73 POUZE ČL. 73 POUZE ČL. 73

Zdroj: Výsledek veřejné konzultace, Ministerstvo financí ČR, ČNB, Směrnice o platebních službách na vnitřním trh

16

Britská libra, bulharský lev, dánská koruna, estonská koruna, euro,islandská koruna, česká koruna, kyperská libra, litevský litas, lotyšský lat, maďarský forint, maltská lira, norská koruna, polský zlotý, rumunské leu, švýcarský frank, švédský koruna 17 Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 12, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf

20

Česká republika můţe stanovit stejná pravidla s působností na území ČR i pro platební transakce z/do České republiky z/do jiného státu, který není členem EHP. Do této doby česká úprava upravovala pouze hladké platby v rámci EHP denominované v měně EHP bez ohledu na to, v jaké měně je účet veden. Při implementaci Směrnice v této otázce vyplynuly tři varianty řešení: soukromoprávní úprava by se vztahovala pouze na vnitroevropské transakce denominované v měně EHP, coţ znamenalo neaplikovat diskreci, soukromoprávní úprava by se plně vztahovala i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně neţ měna států EHP, soukromoprávní úprava s určitými omezeními vztáhneme i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně neţ měna států EHP. Cílem Evropské komise je koordinovat členské státy, aby ve svých vnitrostátních předpisech transakce z/do mimo EHP upravily v souladu se Směrnicí s výjimkou případů, kdy je pro rozdílnou úpravu dostatečný důvod18. Na základě veřejné diskuse a v souladu s doporučením Evropské Komise bylo navrţeno ČNB a Ministerstvem financí (dále jen MF) nevztáhnout na platby z/do mimoevropského zahraničí nebo denominované v mimoevropské měně následující ustanovení: povinnost sdělit uţivateli předem cenu a lhůtu platební transakce (protoţe se poskytovatel sluţby nemůţe

spolehnout

na ekvivalentní

chování svých

subdodavatelů, neboť ti nejsou evropskou úpravou vázáni. Aby se zabránilo neposkytování informací ze strany poskytovatele platebních sluţeb na území ČR, navrhujeme stanovit, ţe takový poskytovatel by byl povinen uţivateli sdělit cenu s tím, ţe konečná cena bude tvořena součtem jeho ceny a cen jeho subdodavatelů, účtování poplatků principem SHA19, lhůty, rozdělení odpovědnosti v případě nesprávně provedené platby iniciované příjemcem,

18

Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 16, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 19

Plátce hradí poplatky své banky, příjemce hradí poplatky své banky a zprostředkujících bank, pokud se převodu zúčastní.

21

rozdělení odpovědnosti v případě nesprávně provedené platby iniciované plátcem, moţnost odvolat inkasní platbu autorizovanou bianco20. Článek 3 – výjimky z oblasti působnosti Směrnice Z právní úpravy Směrnice jsou vyňaty některé sluţby, jejichţ seznam je uveden v článku 3. Česká republika měla moţnost stanovit s působností na území ČR stejná pravidla i pro tyto sluţby. Tato otázce řešila problém, jestli je vhodné některé z těchto sluţeb týkajících se pouţití platebních prostředků vyjmout z působnosti Směrnice. Rozpor vznikl, protoţe do té doby Vzorové obchodní podmínky ČNB (který mají charakter doporučení) je upravují stejně jako ostatní pouţití platebních prostředků21. Hlavním tématem této otázky se stal tzv. cash back22. Byly navrţené dvě varianty, a to buď aplikovat diskreci, tzn. cash back by byl zahrnut do působení Směrnice nebo nezařadit. Z veřejné konzultace vyplynulo, ţe uplatňování pravidel a principů Směrnice na cash back je nerealizovatelné a vedlo by k nepřiměřeným komplikacím. Článek 9 – ochrana peněžních prostředků uživatelů Článek 9 se týká poţadavků týkající se ochrany peněžních prostředků. Česká republika měla moţnost rozšířit povinnost podle článku 9 na všechny platební instituce (tedy nejen na ty, které podnikají i v jiné neţ platební oblasti). Mohla jí , ale také zúţit jen na peněţní prostředky jednotlivých uţivatelů přesahující 600 EUR. U nás dosud nebyly tyto platební instituce regulovány, jelikoţ nemohly vést platební účty s kladnými zůstatky a tudíţ nemohly přijímat finanční prostředky od veřejnosti. V tomto případě bylo navrhnuto vyuţít diskreci a rozšířit povinnost na všechny platební instituce. Jako důvod byl uvedeno, ţe je třeba chránit prostředky uţivatelů bez ohledu na to, zda platební instituce poskytuje pouze platební nebo i jiné sluţby.

20

Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 17, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 21 Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku 22 Jedná se o výběry hotovosti na pokladně prodejce zboţí či sluţeb, kdy kupující platí platebním prostředkem za nákup, platí však víc, neţ je cena nákupu, přičemţ rozdíl mezi cenou nákupu a zaplacenou částkou obdrţí v hotovosti.

22

Článek 26 – omezení činností platebních institucí podnikajících na základě výjimky ze směrnice Tato diskrece se týkala moţnosti, aby platební sluţby na území členských států poskytovaly i platební instituce, které nesplňují poţadavky hlavy II kapitoly 1 oddílu Směrnice. Samozřejmě musí i tyto vyňaté platební instituce dodrţovat ustanovení na ochranu klientů dle Hlav III a IV. Smyslem výjimky bylo umoţnit legální existenci subjektů poskytujících platební sluţby v menším rozsahu, které nejsou schopni splnit všechny obezřetnostní poţadavky kladené na standardní platební instituce. V ČR nebylo do této doby poskytování platebních sluţeb výrazněji regulováno. Výjimkou jsou platební sluţby předplacené, kde je důsledně aplikován zákaz přijímání splatných prostředků od veřejnosti osobami bez bankovní licence (§1 zákona o bankách). Výsledek konzultace byl jednoznačný a přikláněl se k vyuţití výjimky, ale byly navrţeny následující omezení: povinnost chránit prostředky uţivatelů tzv. ring-fencingem23, zákaz poskytování úroků či jiného motivování k dlouhodobým úloţkám, povinnost informovat uţivatele, ţe se nejedná o bankovní sluţbu a tedy se na ni nevztahuje systém pojištění vkladů dle zákona upravujícího činnost bank24. Článek 30(2) – Aplikace Hlavy III i na mikropodnikatele25 Jak jsem jiţ zmínila dříve, Směrnice poskytuje obecně při uţívání platebních sluţeb nejvyšší stupeň ochrany spotřebitelům. Směrnice vychází z toho, ţe fyzické osoby – podnikatelé a právnické osoby jako klienti poskytovatelů platebních sluţeb nemají se spotřebiteli rovné postavení. Podnikatelé na rozdíl od spotřebitelů, kteří ve většině případů musejí akceptovat podmínky navrţené poskytovateli platebních sluţeb, mají daleko větší moţnosti si sjednat individuální podmínky a jsou obecně připraveni nést vyšší riziko. Proto mají, co se týče informačních povinností, v hlavě III smluvní volnosti dohodnout se s poskytovatelem platebních sluţeb na odlišných podmínkách smlouvy o platební sluţbě,

23

Článek 9 Payment Services Directive Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 28 - 29, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 25 Mikropodnikatelem se podle směrnice rozumí osoba vystupující ve vztahu k poskytovateli PS v rámci svého podnikání, která v okamţiku uzavření smlouvy o platebních sluţbách vyhovuje definici podle čl. 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení 2003/361/ES.Tedy podnikatel, který zaměstnává méně neţ 10 zaměstnanců a jehoţ roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy není vyšší neţ 2 miliony EUR. 24

23

neţ které jsou garantovány Směrnicí pro spotřebitele. Směrnice umoţňuje členským státům stanovit pro mikropodnikatele stejný stupeň ochrany jako spotřebitelům. Při implementaci Směrnice v ČR z tohoto vyplynuly tři varianty řešení. První varianta by znamenala aplikaci hlavy III pouze na spotřebitele, další moţnost i na mikropodnikatele, poslední varianta by znamenala omezenou aplikaci hlavy III na mikropodnikatele. Výsledek konzultace jednoznačně ukázal na podporu varianty, která poskytne stejný stupeň ochrany pro mikropodnikatele jako u spotřebitele.Většina účastníků veřejné konzultace v čele s Asociací malých a středních podnikatelů a Hospodářskou komorou zásadně vyslovila pro aplikaci diskrece. V českém prostředí je z ekonomického hlediska role drobných podniků velmi významná a schopnost sjednání individuálních podmínek je u mikropodnikatelů stejně nízká jako u spotřebitelů. V ČR platná právní úprava poskytování platebních sluţeb navíc poskytuje stejný stupeň ochrany spotřebitelům i podnikatelům. Článek 33 – důkazní břemeno týkající se požadavků na informace V tomto článku můţe ČR stanovit, ţe důkazní břemeno nese poskytoval platebních sluţeb, který musí prokázat, ţe splnil poţadavky na informace stanovené v hlavě III. Směrnice zde umoţňuje členským státům poskytnout zvýšenou ochranu spotřebitelům. Při implementaci směrnice z toho vyplývají dvě varianty řešení. První varianta je, ţe důkazní břemeno v oblasti informačních poţadavků nese spotřebitel (tj. zachování současného stavu platného v ČR). Druhá varianta byla, ţe důkazní břemeno v oblasti splnění informačních poţadavků nese poskytovatel platebních sluţeb 26. Výsledek konzultace dle zprávy nebyl jednoznačný. Diskutovalo se na jedné straně o tom, ţe pro uţivatele platebních sluţeb by bylo obecně obtíţné prokázat, ţe mu poskytovatel platebních sluţeb neposkytl nějakou informaci. Pro poskytovatele platebních sluţeb by měl obvykle mít moţnost prokázat splnění povinnosti, poskytnout nebo zpřístupnit informaci. Na druhou stranu samozřejmě diskuse narazila i na velikost nákladů na straně poskytovatele platebních sluţeb. Byla tu obava o příliš vysoké náklady, které by se mohly objevit při přenesení břemene na poskytovatele platebních sluţeb. Výsledek konzultace a následní návrh MF a ČNB je aplikovat diskreci a přenést důkazní břemeno splnění poţadavků na informace na poskytovatele platebních sluţeb. 26

Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 33, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf

24

Článek 34(2) a 53(2) – výjimka z požadavků na informace a z úpravy práv a povinností pro platební prostředky pro platby malých částek a pro elektronické peníze Směrnice ponechává členským státům u vnitrostátních platebních transakcí moţnost sníţit nebo zdvojnásobit částky uvedené v čl. 34 odst. 1 a 53 odst. 1, u předplacených platebních prostředků (elektronické peníze) jim dává navíc moţnosti zvýšit limity uvedené v čl. 34 odst. 1 a 53 odst. 1 aţ na EUR 500,00. Směrnice definuje prostředky pro malé platby v čl. 34 odst. 1 a 53 odst. 1 pomocí těchto alternativně stanovených limitů: a) jednotlivá platební transakce nepřekročí EUR 30 nebo b) výdajový limit maximálně EUR 150, nebo maximální částka uloţená na platebním prostředku je EUR 150. Výsledek veřejné konzultace byl pro přijetí diskrece, tudíţ zvýšit limity definující prostředky pro malé platby u vnitrostátních transakcí aţ na dvojnásobek a u předplacených platebních prostředků na EUR 500. Pro zvýšení byla především Asociace malých a středních podniků, kteří to argumentovali tím, ţe je to pro klienty omezující a nedostatečné. Oponentem byla ČBA, která měla jako protiargument, ţe nejsou dosud velké zkušenosti s tímto typem platebních prostředků. Článek 45(6) – vypovězení rámcové smlouvy Podle tohoto článku mohla ČR stanovit pro uţivatele platebních sluţeb příznivější podmínky pro vypovězení smlouvy, neţ jim dává čl. 45.. Z implementace Směrnice zase vyplynuly dvě varianty, aplikovat diskreci nebo neaplikovat diskreci. Výsledek konzultace jednoznačně ukazuje na podporu varianty neaplikovat diskreci, protoţe samotná Směrnice představuje dostatečný kompromis pro snadnou moţnost mobility klientů mezi bankovními institucemi a na druhou stranu argumentuje, ţe by bylo nevhodné vytvářet ještě příznivější podmínky pro uţivatele platebních sluţeb, jelikoţ samotní poskytovatelé platebních sluţeb mají určité náklady spojené se vznikem a zánikem smluvního vztahu s klientem, které nejsou určitě zanedbatelné. Úprava vypovězení smlouvy ve Směrnici znamená významný posun oproti poslední dispozitivní úpravě v ČR směrem k vyšší ochraně uţivatelů platebních sluţeb 27. 27


25

Článek 47(3) a 48(3) – informace pro příjemce a plátce o jednotlivých platebních transakcích Směrnice umoţňuje členským státům stanovit poskytovateli platebních sluţeb povinnost poskytovat informace jednou měsíčně na papíře a to bezplatně. Výsledek veřejné konzultace v ČR navrhnul neaplikovat diskreci. Nejdůleţitějším a největším argumentem bylo zvýšení nákladů poskytovatelů platebních sluţeb, které by se odrazily pravděpodobně v ceně produktu. Článek 51(3) – aplikace některých ustanovení hlavy IV i na mikropodnikatele Není-li uţivatel platebních sluţeb spotřebitelem, mohly se strany dohodnout, ţe je ochrana poskytnutá dle: čl. 52 odst. 1 Směrnice – poskytovatel platebních sluţeb nesmí uţivateli platebních sluţeb účtovat ţádné poplatky za plnění svých informačních povinností není-li v příslušném ustanovení výslovně uveden opak – v takovém případě musejí být poplatky přiměřené a odpovídat skutečným nákladům poskytovatele platebních sluţeb, čl. 59 Směrnice – důkaz o ověření a provedení platebních transakcí, čl. 61 Směrnice – odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce (částka, která byla odčerpaná podvodně, zneuţitím, odcizením nebo ztracením platebním prostředkem), čl. 62 a 63 Směrnice – moţnost plátce poţadovat zpět nečekaně vysokou platbu, kterou autorizoval tzv. bianco, tedy aniţ by znal její výši, čl. 66 Směrnice – pravidla do kdy je moţné příkaz k platbě odvolat, čl. 75 Směrnice – pravidla pro odškodnění chybně provedené či neprovedené transakce a lhůty stanovené čl. 58 Směrnice pouze dispozitivní28. Česká republika při implementaci směrnice zvaţovala tři varianty řešení. První varianta byla, ţe aplikace daných ustanovení hlavy IV by se týkala pouze na spotřebitele, druhá varianta znamenala uplatnit dané ustanovení hlavy IV i na mikropodnikatele. Poslední moţnost byla pouze omezená platnost hlavy IV na mikropodnikatele. 28


26

V rámci konzultace se pro aplikaci diskrece vyslovila sdruţení hájící zájmy podnikatelů. Poukazovali na skutečnost, ţe malé a střední podniky mají malou moţnost si vyjednat individuální podmínky a potřebují stejnou ochranu jako spotřebitelé. V ČR platná právní úprava poskytování platebních sluţeb navíc poskytuje stejný stupeň ochrany spotřebitelům i

podnikatelům29.

Výsledek

konzultace

byl

aplikovat

diskreci

a

poskytnout

mikropodnikatelům stejný stupeň ochrany jako spotřebitelům. Článek 52(3) – poplatky za použití určitého platebního prostředku Dle tohoto článku poskytovatel platebních sluţeb nesmí příjemci bránit v tom, aby od plátce poţadoval poplatek, nebo aby plátci nabídl slevu za pouţití daného platebního prostředku. Členské státy tudíţ i ČR mohly příjemcům poţadování poplatku zakázat nebo je v tomto omezit. Právní řád ČR otázku těchto poplatků do té doby neupravoval. MF a ČNB navrhli při transpozici Směrnice neaplikovat diskreci. Článek 53(3) – možné vyloučení odpovědnosti vydavatele elektronických peněz Poţadavky článků 6030 a 6131 se nevztahují na elektronické peníze v těch případech, kdy poskytovatel platebních sluţeb plátce není schopen zmrazit platební účet nebo platební prostředek, na kterém jsou elektronické peníze uchovány32. Tématem této otázky bylo zda články 60 a 61 se nebudou nebo budou vztahovat na elektronické peníze. Diskrece v tomto případě nebyla vyuţita. Z veřejné konzultace vyplynulo několik důleţitých důvodů. Mezi tyto hlavní důvody patřilo zvyšování nákladů a jejich promítnutí do ceny sluţeb. Původní idea elektronických peněz ,jakoţto levného a pruţného platebního prostředku pro platby malých částek, by se vytratila.

29

Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 49, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 30 Tento článek upravuje odpovědnost vydavatele za neautorizované platební transakce, tedy transakce, k jejichţ provedení nedal drţitel platebního prostředku souhlas způsobem dohodnutým mezi ním a vydavatelem platebního prostředku 31 Tento článek upravuje odpovědnost vydavatele za ztrátu plynoucí ze zneuţití ztraceného či odcizeného platebního prostředku nebo zneuţití platebního prostředku, které jeho drţitel umoţnil tím, ţe nedodrţel své povinnosti. Před tím, neţ drţitel nahlásí ztrátu/krádeţ odpovídá vydavatel za škodu nad EUR 150, po tomto nahlášení za jakoukoliv škodu – určitou výjimku představují případy drţitelovy hrubé nedbalosti či podvodného jednání 32 Směrnice 2007/64/ES, hlava IV článek 53 ods. 3

27

Článek 61 – odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce Podle tohoto ustanovení nese plátce odpovědnost za škodu, která mu vznikla z neautorizovaných platebních transakcí v důsledku pouţití ztraceného nebo odcizeného platebního prostředku nebo ze zneuţití platebního prostředku v případě, ţe nezajistil ochranu jeho osobních bezpečnostních prvků před zneuţitím: 1) pouze do doby, neţ oznámí poskytovateli platebních sluţeb nebo subjektu jím určenému ztrátu, odcizení, zneuţití, nebo nepovolené pouţití platebního prostředku 2) a maximálně do výše EUR 15033. Odpovědnost za škodu způsobenou neautorizovanými platebními transakci učiněnými od momentu oznámení nebo za škodu převyšující EUR 150 nese poskytovatel platební sluţby. Na druhou stranu omezení odpovědnosti plátce do částky EUR 150 se však nepouţije v případě, ţe ztráty vznikly v důsledku podvodného jednání plátce nebo v důsledku jeho úmyslného nebo hrubě nedbalostního porušení povinností podle článku 56 Směrnice. Byly tu dvě moţnosti a to vyuţít diskreci, to by znamenalo sníţení odpovědnosti plátce na částku niţší neţ EUR 150. Nevyuţití diskrece znamenalo stanovení maximální odpovědnosti plátce na EUR 150. Výsledek konzultace jednoznačně ukazuje na podporu varianty nevyuţít diskreci.Vyuţití diskrece by vedlo ke zvýšení rizika morálního hazardu uţivatelů platebních sluţeb, kteří by při vysoké ochraně nebyli motivováni k obezřetnému zacházení s platebním prostředkem. Stávající omezení odpovědnosti plátce ve Směrnici představuje významné vylepšení postavení uţivatele platebních sluţeb oproti současnému stavu v ČR, kde úprava omezení odpovědnosti plátce byla jen jako doporučujícího charakteru34. Článek 72 – stanovení kratších lhůt pro provedení vnitrostátní platební transakce V případě vnitrostátních platebních transakcí mohou členské státy stanovit kratší maximální lhůty pro provedení neţ lhůty stanovené v tomto oddíle. Porovnáme-li zákonné lhůty u platební transakce od poskytovatele platebních sluţeb plátce v § 8 odst. 2a zákona o platebním styku 124/2002 Sb., které platily jiţ před transformováním Směrnice do nového zákona o platebním styku, zjistíme, ţe v následujících případech platily v ČR kratší lhůty. Mezibankovní úhrada neměla 33

Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 47, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf 34 Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, MF, ČNB, str. 58, http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/download/smerni ce_o_plat_sluzbach_vysledek_ver_diskuze.pdf

28

přesáhnout tři pracovní dny35. Lhůta pro provedení transakce od poskytovatele platebních sluţeb plátce k poskytovateli platebních sluţeb příjemce byla v případě příkazů podaných na papíře ještě o další 1 den kratší, neţ stanovila Směrnice. Na druhou stranu české předpisy neupravovaly: omezení stanovení okamţiku přijetí příkazu, zatímco Směrnice umoţňuje toto jen ke konci pracovního dne, v případě inkasních plateb se vztahovaly jen na platby prováděné bankami36, česká lhůta nezahrnovala směnu měn. Diskrece byla v tomto případě vyuţita a zůstaly kratší lhůty pro provedení vnitrostátních transakcí stejné jako platily před 1.listopadem 2009. Kdyby nebyla vyuţita diskrece ve vnitrostátním platebním styku v české měně, znamenalo by to delší lhůty pro provedení vnitrostátních transakci. V roce 2012 by jsme se musely vrátit zpět k původnímu standardu.

35

Zákon o platebním styku 124/2002 sb., § 8 odst. 2 Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném účtování 36

29

2. Zákon o platebním styku Zákon o platebním styku je tzv. transpozicí Směrnice Payment Services Directive Evropského parlamentu a Rady číslo 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu upravující poskytování platebních sluţeb v rámci Evropského hospodářského prostoru. V březnu 2009 zveřejnilo Ministerstvo financí ČR návrh zákona s důvodovou zprávou. Mezi prvním zveřejněním návrhu zákona a jeho verzí chválenou Poslaneckou sněmovnou ČR v květnu 2009 sice došlo k dílčím změnám textace zákona, ale převáţně se jednalo o drobné změny. Právní úprava vydávání elektronických peněz a platebních systémů s neodvolatelností zúčtování byla převzata ze stávajícího zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech a byla podrobena pouze změnám, které souvisejí s transpozicí směrnice o platebních sluţbách37.

2. 1. Podrobný rozbor zákona o platebním styku V tomto oddíle hodlám podrobně rozebrat jednotlivé části nového zákona. Zákon o platebním styku je členěn do šesti částí. Zákon o platebním styku obsahuje komplexní úpravu poskytování platebních sluţeb, vydávání elektronických peněz a provozování platebních systémů. Zákon dále obsahuje jak podmínky pro získání příslušných povolení, tak pro činnosti jednotlivých institucí a jejich dohled, který bude vykonávat ČNB.

2. 1. 1. Část 1. Obecná ustanovení Úvodní paragraf „Předmět úpravy“ vymezuje rozsah působnosti zákona o platebním styku. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropského společenství od směrnice o platebních sluţbách, přes směrnici o elektronických penězích aţ po směrnici o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech. Zároveň odkazuje na nařízení o přeshraničních platbách v eurech č. 2560/2001, které se sice netransponuje, ale je přímo pouţitelné. V § 2 jsou vymezené některé základní pojmy, které zákon pouţívá. Většina definovaných pojmů je převzata přímo ze směrnice o platebních sluţbách. Například definice platební transakce má širší význam oproti předešlému zákonu. Není to uţ pouze převod ve smyslu minulého zákona, ale i převod iniciovaný příjemcem platby, uloţení peněţních prostředků 37

Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/financni_trh_52159.htmlpage=8&year=2009

30

na platební účet nebo jejich výběr z platebního účtu. Platební účet je účtem, který slouţí k provádění platebních transakcí. To znamená, ţe platební účet uţ není pouze účet slouţící k převodu peněţních prostředků, ale je to i účet, na který lze peníze pouze vkládat a vybírat. Odstavec 2 písm. a) aţ d) zde jsou definovány pojmy jako členský stát, domovský členský stát a hostitelský členský stát. Nezbytným bodem tohoto paragrafu je definice pro pracovní den a pracovní dobu. Oba pojmy mají velký význam především z hlediska lhůt pro provedení transakce, které jsou v zákoně stanoveny. Lhůty delší neţ jeden den jsou v zákoně vymezeny pomocí počtu pracovních dní. Ohledně lhůt kratších neţ jeden den je stanoveno, ţe běţí pouze během provozní doby poskytovatele. V paragrafu 3 odst. 1 je obsaţena definice platební sluţby, která je transpozicí přílohy směrnice o platebních sluţbách38. Zákon rozlišuje celkem 7 druhů platebních sluţeb. Platební sluţbou je činnost uvedená v odstavcích 1 nebo 2, jestliţe se nejedná o některý z případů uvedených v odstavci 3, který obsahuje negativní definici platebních sluţeb. Definice elektronických peněz je stejná jako v předešlém zákoně. Změnou, která se týká elektronických peněz je, ţe uţ není pouţito pojmu elektronického peněţního prostředku, ale je zde pouţita obecnější formulace, ţe elektronické peníze jsou uchovávány elektronicky (§ 4). V odstavci 2 je jednoznačně vymezená hranice mezi přijímáním vkladů od veřejnosti a vydáváním elektronických peněz.

2. 1. 2. Část 2. Poskytovatelé platebních služeb a vydavatelé elektronických peněz Platební instituce V paragrafu 5 jsou vymezeny osoby oprávněné poskytovat platební sluţby a v paragrafu 6 zase osoby, které jsou oprávněny vydávat elektronické peníze. § 7 definuje platební instituci jako osobu oprávněnou poskytovat platební sluţby na základě povolení České národní banky. Jedná se o nově zavedenou kategorii osob oprávněných poskytovat platební sluţby. Podle dosavadní právní úpravy byly určité platební sluţby poskytovány na základě bankovní licence, k poskytování jiných se vyţadovala devizová licence a další bylo moţno poskytovat v reţimu ţivnostenského

38

Směrnice 2007/64/ES, hlava I, článek 4, odst. 3)

31

podnikání, tedy bez výraznějšího regulatorního a dohledového rámce. Zákon zavádí kategorii platebních institucí, kterou nově podřizuje regulaci a dohledu. Podle nové právní úpravy můţou platební sluţby poskytovat buď některé ze stávajících poskytovatelů platebních sluţeb, kteří byli regulováni jiţ podle předešlé právní úpravy, nebo osoba, která získá povolení k činnosti platební instituce, případně osoba, která působí jako poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu. Povolení činnosti platební instituce Paragraf 8 vymezuje činnosti, které můţe platební instituce vykonávat přímo na základě svého povolení k činnosti. Vedle platebních sluţeb se jedná o činnosti, které souvisejí s poskytováním platebních sluţeb. Další tři paragrafy se týkají povolení k činnosti platební instituce. Povolení k činnosti uděluje Česká národní banka na základě ţádosti. Pro udělení povolení k činnosti musí ţadatel splňovat řadu poţadavků. § 9 odst. 1 vymezuje hmotně-právní poţadavky. Mezi tyto poţadavky patří například, ţe ţadatel musí být právnická osoba, která má sídlo v České republice. Je tu samozřejmě i poţadavek, který se týká počátečního kapitálu a jeho věcných, technických, personálních a organizačních předpokladů, které jsou vhodné z hlediska řádného a obezřetného poskytování platebních sluţeb. Ustanovení § 9 odst. 2 umoţňuje udělit povolení k činnosti platební instituce i právnické osobě se sídlem mimo členský stát, jestliţe pro Českou republiku tato povinnost vyplývá z mezinárodní smlouvy. A konečně odst. 3 téhoţ paragrafu obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášky, která upraví vzor tiskopisu, na němţ je třeba ţádost podat. Ţádosti o povolení činnosti platební instituce se rozhoduje ve správním řízení dle § 10. Poslední paragraf týkající se problematiky povolení k činnosti platební instituce ukládá platební instituci oznamovací povinnost v případě změny údajů na jejichţ základě bylo povolení k činnosti uděleno. Na toto ustanovení navazuje moţnost České národní banky povolení odejmout v případě neplnění podmínek pro jeho udělení podle § 12 odst. 2 písm. b), případně zúţit jeho rozsah podle § 15 odst. 2 písm. b). Paragrafy 12 a 13 se týkají odnětí povolení k činnosti platební instituce. K odnětí povolení můţe dojít na ţádost platební instituce, nebo můţe mít odnětí sankční charakter dle § 12 odst. 2. V tomto paragrafu je vyjmenováno 5 případů, kdy můţe Česká národní banka odejmout toto povolení. Je to například v případě, ţe platební instituce opakovaně nebo závaţným způsobem porušila povinnosti stanovenou tímto zákonem, nebo nesplňuje podmínky pro udělení povolení. § 13 stanoví podmínky pro postup odnětí tohoto povolení.

32

Paragraf 14 a 15 upravují postup při změně rozsahu povolení k činnosti platební instituce. Tato změna rozsahu se můţe týkat jak rozšíření povolených platebních sluţeb, tak i jeho zúţení. V případě rozšíření se odkazuje na obdobné pouţití určitých ustanovení o posuzování ţádosti o povolení k činnosti platební instituce. V případě zúţení se navrhuje výslovná úprava, která při zohlednění určitých specifik vychází z právní úpravy odnětí povolení k činnosti. Podmínky pro činnost platebních institucí Díl třetí této hlavy je zaměřen na některé podmínky výkonu činnosti platební instituce. Hned první paragraf se týká kapitálových poţadavků, přičemţ tento počáteční kapitál je odstupňován podle druhu poskytování platebních sluţeb, a jednak musí platební instituce podle § 17 průběţně udrţovat svůj kapitál v určité výši tzv. kapitálová přiměřenost. Prováděcí právní předpis stanoví pravidla pro výpočet výše kapitálu platební instituce, jakoţ i pravidla pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Další paragraf stanoví rámcové poţadavky na řídící a kontrolní systém platební instituce. Podrobné rozvedení poţadavků na vnitřní kontrolní systém obsahuje prováděcí vyhláška ČNB39. § 19 až 22 Ochrana peněžních prostředků určených pro platební transakce Zákon o platebním styku dále poţaduje striktní oddělení prostředků svěřených k provedení platebních transakcí od majetku platební instituce. Tohoto tématu se dotýkají § 19 aţ 22, které specifikují opatření pro ochranu peněţních prostředků určených pro platební transakce. V § 19 je vyjádřena zásada, ţe peněţní prostředky svěřené platební instituci k provedení platební transakce, nejsou vkladem podle zákona upravující činnost bank. To znamená nestávají se vlastnictvím této platební instituce. Zároveň tyto prostředky nepředstavují vklad podle zákona o bankách, a proto je platební instituce smí přijímat, aniţ by porušovala zákaz přijímání vkladů od veřejnosti (dle § 1 odst. 3 zákona o bankách). § 20 stanoví přesné podmínky na ochranu peněţních prostředků uţivatelů platebních sluţeb. Tyto prostředky musí být drţeny odděleně od vlastních peněţních prostředků platební instituce. Musí být vloţeny nebo převedeny na samostatný účet platební instituce u banky, spořitelního a úvěrového druţstva, nebo musí být investovány do likvidních aktiv s nízkým rizikem, které stanoví prováděcí právní předpis, nebo kryty pojištěním. Zde byla

39

§ 11 aţ § 27 Prováděcí vyhlášky

33

vyuţita národní diskrece, která vztahuje poţadavky na ochranu peněţních prostředků uţivatelů na všechny platební instituce, nejen na tzv. hybridní, jak poţaduje směrnice. § 22 obsahuje úpravu pro případ insolvence platební instituce. Tato část zákona chrání prostředky uţivatelů před nároky jiných věřitelů v průběhu insolvenční řízení. Insolvenční správce je povinen vydat peněţní prostředky, které byly platební instituci svěřeny za účelem provedení transakce. Platební instituce mohou poskytovat platební sluţby prostřednictvím obchodního zástupce (§ 23). V § 26 se upravují podmínky, za nichţ můţe platební instituce poskytovat platební sluţby prostřednictvím obchodního zástupce. Týká se to i obchodního zástupce v hostitelském členském státě. Platební instituce má oznamovací povinnost vůči České národní bance týkající se vyuţívání obchodního zástupce. Dle § 27 má platební instituce povinnost poskytovat České národní bance informace o své finanční situaci, o výsledcích svého hospodaření, o plnění podmínek výkonu své činnosti a informace o obchodních zástupcích, jejichţ prostřednictvím poskytuje platební sluţby. Výkon činnosti platební instituce v hostitelském státě Vzhledem k harmonizaci poţadavků na regulaci a na dohled, které jsou kladeny na platební instituce v rámci celého EHP, znamená, ţe povolení k činnosti platební instituce udělené v jednom členském státě je uznávané i v ostatních členských státech. Platební instituce, která chce začít poskytovat platební sluţby nebo vykonávat činnosti, jak jsou vymezeny v § 8 v hostitelské státě, to oznámí České národní bance. Na druhou stranu, kdyţ zahraniční platební instituce se sídlem v jiném členském státě, můţe v České republice poskytovat platební sluţby na základě povolení , které jí bylo uděleno orgánem dohledu jejího domovského členského státu. Díl 5 Dohled nad činností platební instituce Dle odst. 2 paragrafu 32 má Česká národní banka oprávnění poţadovat od platební instituce pro účely výkonu dohledu potřebné informace. Co se týká povinnosti mlčenlivosti, tento zákon odkazuje na právní úpravu povinnosti mlčenlivosti v oblasti bankovního dohledu. Při výkonu dohledu mají pracovníci ČNB povinnost mlčenlivosti. Dále zákon o platebním styku ukládá ČNB povinnosti spolupracovat s orgány dohledu jiných členských států, zejména poskytovat si vzájemně informace a spolupracovat při výkonu kontrolní činnosti (§ 33). Česká národní banka můţe při výkonu dohledu nad 34

platební institucí provést kontrolu na místě u platební instituce. § 34 dále upravuje rozdělení pravomocí mezi orgán dohledu domovského státu a hostitelského členského státu při poskytování sluţeb na základě jednotného povolení. Tento zákon stanoví v § 34 jaká opatření k nápravě jsou nutná v případě, ţe orgán dohledu zjistí porušení povinnosti ze strany platební instituce. Cílem opatření k nápravě je odstranění stavu, který neodpovídá poţadavkům daným tímto zákonem nebo jiným právním předpisem upravujícím postup při výkonu činností podle § 8 na platební instituci v době provedení dohledu. Tento paragraf obsahuje seznam speciálních opatření k nápravě, které sledují specifické cíle a obsahují konkrétní způsoby zjednání nápravy. Poskytovatel platebních služeb malého rozsahu Dle tohoto ustanovení (§ 36) poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu je ten, kdo je oprávněn poskytovat platební sluţby na základě zápisu do registru poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu. V odst. 2 je uvedena podmínka, kdy je poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu oprávněn poskytovat platební sluţby. § 37 uvádí katalog podmínek, které musí poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu splnit, aby mohla Česká národní banka zahájit registrační řízení. Pokud ţadatel spolu se ţádostí o registraci doloţí splnění zákonem stanovených podmínek, zapíše jej Česká národní banka do registru, čímţ mu vznikne oprávnění k poskytování platebních sluţeb. Jestliţe ţadatel nedoloţí splnění podmínek pro zápis do registru poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu, nebo existují pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů obsaţených v ţádosti, Česká národní banka ţádost zamítne40. Dle ustanovení paragrafu § 39 má poskytovatel platebních sluţeb za povinnost oznámit ČNB kaţdou změnu údajů uvedených v ţádosti o zápis do registru. § 40 odst. 1 určí, kdy zanikne registrace poskytovatele platebních sluţeb. Je to, kdyţ poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu zemře, zanikne nebo bylo vydáno rozhodnutí o úpadku poskytovatele platebních sluţeb malého rozsahu. Další dva odstavce se týkají podmínek, za kterých zruší registraci sama ČNB. § 42 se týká ţádosti o rozšíření rozsahu platebních sluţeb a § 43 se zabývá zúţením rozsahu platebních sluţeb. § 44 stanoví některé podmínky výkonu činnosti poskytovatele platebních sluţeb malého rozsahu, a to s odkazy na příslušné ustanovení upravující činnost platebních institucí. Odst.

40

Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., § 37

35

tohoto paragrafu ukládá poskytovateli platebních sluţeb malého rozsahu specifické povinnosti týkající se ochrany uţivatelů platebních sluţeb. Dohled nad činností poskytovatele platebních sluţeb malého rozsahu vykonává ČNB ve stejném rozsahu jako u platební instituce (§ 45). Instituce elektronických peněz V této hlavě je upravena další kategorie osob oprávněných poskytovat platební sluţby, ale pouze v souvislosti s vydáváním elektronických peněz. Uvedená ustanovení jsou transpozicí směrnice 2000/46/ES o přístupu k činnosti vydávání elektronických peněz. První odstavec § 46 definuje instituci elektronických peněz, odst. 2 nám říká, ţe instituce elektronických peněz je vedle vydávání elektronických peněz oprávněna vykonávat pouze činnosti související s vydáváním elektronických peněz nebo činnosti související s uchováváním dat. A nakonec odst. 3 stanový co instituce elektronických peněz nesmí. Mezi tyto činnosti patří například poskytovat úvěry. Poţadavků na kapitál se týká paragraf 48, který stanoví počáteční kapitál instituce elektronických peněz, který musí být ve výši 1 000 000 eur. Je to podmínka kapitálové přiměřenosti. Pravidla pro výpočet výše kapitálu, jakoţ i pravidla pro výpočet kapitálové přiměřenosti, stanoví prováděcí právní předpis. § 49 se týká ochrany peněţních prostředků a proto smějí instituce elektronických peněz dle tohoto zákona investovat peněţní prostředky ve výši svých finančních závazků z vydaných elektronických peněz pouze do aktiv s nízkým rizikem, který nám stanoví prováděcí právní předpis. Další paragraf se týká informační povinnosti vůči ČNB, ale také stanoví povinnost uveřejňovat čtvrtletně informace o své hospodářské situaci, o svých akcionářích a další informace. Paragraf 51 této hlavy je paragraf, který se týká výkonu činnosti zahraniční instituce elektronických peněz se sídlem v jiném členském státě v České republice, které tuto činnost mohou vykonávat u nás na základě jednotné licence. Poslední paragraf určuje, ţe instituce elektronických peněz podléhá při výkonu své činnosti dohledu České národní banky. Vydavatel elektronických peněz malého rozsahu Ustanovení o vydavatelích elektronických peněz malého rozsahu navazují na úpravu v § 19 starého zákona o platebním styku. Jedná se o vyuţití výjimky ze směrnice o elektronických penězích (čl. 8).

36

§ 53 aţ 59 nám určuje definici vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, podmínky jeho registrace u České národní banky, průběh samotné registrace, zánik a zrušení registrace vydavatele, jeho informační povinnost vůči ČNB a dohledu nad jeho činností, který má na starosti Česká národní banka.

2. 1. 3. Část 3. Platební systémy Přístup k platebním systémům V paragrafu 60 jsou promítnuty poţadavky, které vyţaduje Směrnice o platebních sluţbách, aby platební systémy měli stejné moţnosti podnikání. Je to kladen velký důraz na ochranu hospodářské soutěţe, aby se zde vytvořily nediskriminačních podmínky a nezakazovalo se účastníkům uţívat zároveň sluţeb jiných platebních systémů. Uvedené poţadavky se však nevztahují na platební systémy s neodvolatelností zúčtování a některé další systémy uvedené v § 61. Platební systém s neodvolatelností zúčtování Tato část právní úpravy byla převzata ze starého zákona o platebním styku. Jedinou věcnou změnou je vypuštění ustanovení o pořádkové pokutě, které se přesouvá s působností pro všechny osoby podle tohoto zákona do společných ustanovení § 138. § 62 „Základní ustanovení“ vymezuje, jaké podmínky musí splňovat platební systém, aby byl systémem, který zajišťuje převody peněţních prostředků. Odst. 3 tohoto paragrafu určí, ţe systém mezibankovního platebního styku provozovaný Českou národní bankou se povaţuje za platební systém s neodvolatelností zúčtování. Tato část zákona se zabývá platebními systémy s neodvolatelností zúčtování od jejich účastníků, přes pravidla platebního systému, definici příkazu a jeho neodvolatelnosti, oznamovací povinnosti provozovatele a účastníků, aţ po oznamovací povinnosti ČNB (§ 63 aţ 73). §69 se týká povolení k provozování platebního systému a další paragraf dohledu nad ním a také povinnosti mlčenlivosti. Poslední dva paragrafy 72 a 73 se týkají odnětí nebo zániku povolení k provozování platebního systému s neodvolatelností zúčtování.

2. 1. 4. Část 4. Práva a povinnosti při poskytování platebních služeb a vydávání elektronických peněz Ustanovení části čtvrté, hlavy I obsahují soukromoprávní pravidla pro poskytování platebních sluţeb.

37

Smlouva o platebních službách V návaznosti na Směrnici o platebních sluţbách zdůrazňuje zákon o platebním styku smluvní základ poskytování platebních sluţeb, kdy se platební sluţby poskytují na základě smlouvy o platebních sluţbách. Jak vyplývá dále z paragrafu 74, můţe mít smlouva o platebních sluţbách dvě základní formy. Můţe se týkat buď řady platebních transakcí v rámcové smlouvě předem neurčených (zde se zavádí pro tento případ legislativní zkratka „rámcová smlouva“), nebo jednotlivě určené platební transakce, která není upravena rámcovou smlouvou (pro její označení se zavádí legislativní zkratka „smlouva o jednorázové platební transakci“). V § 75 a 76 je vymezeno, která ustanovení části čtvrté jsou dispozitivní, tedy je moţné se od nich odchýlit dohodou uţivatele a poskytovatele a za jakých podmínek. § 75 odst. 1 se týká transakce z nebo do státu, který není členem EHP, nebo o transakce denominované v měnách, které nejsou měnou státu EHP. Česká republika na základě veřejné diskuse zde vyuţila diskreci a tyto transakce vztáhla svým národním právním předpisem do působnosti své soukromoprávní části na rozdíl od Směrnice, která tyto transakce nezahrnuje do působnosti této části. Zároveň jsou tyto ustanovení, kde se mohou strany dohodou odchýlit, v bodech a) a b) identifikovány. V odst. 2 se vymezuje moţnost stran odchýlit se dohodou od určitých stanovení zákona pod podmínkou, ţe uţivatel není spotřebitelem ani drobným podnikatelem. Ustanovení § 77 nám jasně sděluje, ţe sice mají právo poskytovatelé sluţeb na úplatu za poskytované sluţby, avšak si nesmí ani dohodnout úplatu (to znamená, ţe i kdyby uţivatel sluţeb s tím souhlasil) za splnění povinností poskytovatele (tedy např. bank) uvedené v části zákona, která upravuje práva a povinnosti poskytovatelů a jejich klientů – uţivatelů platebních sluţeb. Informační povinnosti Úvodní část soukromoprávní úpravy hovoří o tom, jaký rozdíl je mezi poskytnutím a zpřístupněním informace. Za poskytnutí informace lze povaţovat jen nutnost aktivní práce konečného příjemce této informace. Musí tedy klientovi informace aktivně dát a on by si je měl aktivně prostudovat (např. osobní návštěva, doporučený dopis). Zpřístupnění lze vysvětlit, jako moţnost něco si nastudovat, ale není to v podstatě nutnost. Například ji lze splnit tím, ţe banka vyvěsí fyzicky na vývěsku nebo to dá na svoje internetové stránky (§ 78).

38

Další paragrafy, který následují jsou § 79 – 85. Tato celá část právního ustanovení se týká informační povinnosti poskytovatele před uzavřením smlouvy o platebních sluţbách, a to jak o jednorázové platební transakci, tak i před uzavřením rámcové smlouvy. U jednorázové transakce jsou vyjmenovány poţadované informace tímto zákonem, které musí být uţivateli zpřístupněny nebo poskytnuty. Co se týká informací před uzavřením rámcové smlouvy, tak ty jsou uvedeny v § 81 – 85. Tyto informace musí být poskytnuty s dostatečným předstihem v úředním jazyce státu. Informace při poskytování jednorázové platební transakce sluţby zahrnují dvě skupiny informaci: a) informace, které poskytovatel plátce poskytuje nebo zpřístupní plátci po přijetí platebního příkazu (§ 86), b) informace, které poskytovatel příjemce platby poskytne nebo zpřístupní příjemci po provedení platební transakce (§ 87). Pododdíl 2 se týká informací během trvání právního vztahu z rámcové smlouvy. Tyto informační povinnosti jsou uvedeny v paragrafech 89 – 91. Co se týká informací plátci před provedením platební transakce, tak je důleţité tady zmínit, ţe jestliţe plátce chce vědět maximální lhůtu provedení a cenu, musí mu jí poskytovatel platební sluţeb sdělit. Následně musí poskytovatel platebních sluţeb poskytnout plátci informace o platební transakci jako například den valuty odepsání z platebního účtu plátce a částku převodu. Samozřejmě i na straně příjemce jsou povinné informace, které musí příjemce obdrţet bez zbytečného odkladu. Zákon opravdu hovoří o tom, ţe se poskytovatel a uţivatel mohou dohodnout, ţe potřebné informace o provedených transakcích platebního styku budou uţivateli poskytovány, nebo zpřístupněny ve lhůtě ne kratší neţ jeden měsíc, a to dohodnutým způsobem. Přitom tyto informace musí být moţno kopírovat a ukládat ze strany uţivatele. Z odst. 2 tohoto paragrafu opravdu vyplývá, ţe poskytovatel si nemůţe s klientem dohodnout jinou lhůtu neţ měsíční, neboť zákon uţívá výraz, ţe intervaly nesmějí být delší neţ jeden měsíc při poskytování těchto informací. Jedná se tedy o výpisy u účtu, i kdyţ je takto zákon neoznačuje. Další informační povinnost poskytovatelů vůči uţivatelům zahrnují informace o směnných kurzech, o úplatě za pouţití platebního prostředku či o případných slevách či dalších úplatách (§ 92). Je tu moţná dohoda o zúţení informační povinnosti mezi poskytovatelem a uţivatelem dle paragrafu 93. Informace, které musí poskytovatel plátce poskytnout plátci o platební transakci a poskytovatel příjemce příjemci, jsou vyjmenovány v bodě 2 tohoto paragrafu. 39

Změna a výpověď rámcové smlouvy Další díl zákona se týká změny a výpovědi rámcové smlouvy. Nejdůleţitějším bodem v paragrafu 94 dle mého názoru je bod 1., který zní, ţe navrhuje-li poskytovatel uţivateli změnu rámcové smlouvy, musí tak učinit na trvalém nosiči a to nejpozději 2 měsíce přede dnem, kdy má podle návrhu změna rámcové smlouvy nabýt účinnosti. Další tři paragrafy, a to § 95, 96, 97, se týkají výpovědi rámcové smlouvy. Autorizace platební transakce Dle §98 je podmínkou autorizace platební transakce souhlas plátce, který můţe dát buď před provedením platební transakce, nebo po ní. V tomto případě je to na dohodě mezi plátcem a jeho poskytovatelem. Forma a postup udělení souhlasu musí být dohodnuty mezi plátcem a poskytovatelem. Další paragraf mluví o tom, ţe plátce a poskytovatel se mohou dohodnout na omezení celkové částky platebních transakcí provedených za pouţití platebního prostředku za určité období. Dále v rámcové smlouvě mohou upravit moţnost zablokování platebního prostředku z podnětu poskytovatele. Důvody vyuţití této moţnosti jsou dva, a to buď v zájmu chránit poskytovatele i plátce před neoprávněným nebo neautorizovaným pouţitím jeho platebního prostředku, anebo chránit poskytovatele před čerpáním úvěru prostřednictvím platebního prostředku v situaci, kdy můţe být ohroţena jeho splatnost. Před blokací je povinen poskytovatel informovat plátce o této skutečnosti a následně mu vzniká povinnost odblokovat, anebo nahradit takový platební prostředek poté, co pominou důvody, které k blokaci vedly. Následný paragraf 101 pojednává o povinnostech drţitele platebního prostředku, které zahrnují především ochranu personalizačních bezpečnostních prvků a povinnost oznámit zneuţití či odcizení platebního prostředku. Na druhou stranu §102 se týká povinností vydavatele platebního prostředku, které představují

zejména

ochranu

personalizačních

bezpečnostních

prvků,

nevydává

nevyţádané platební prostředky, zabránění jakémukoliv vyuţití platebního prostředku poté, co jeho uţivatel oznámil jeho odcizení, ztrátu či neautorizovanou transakci. Poslední paragraf tohoto dílu je

§ 103, který se zabývá vrácení částky autorizované platební

transakce, která je v české právním řádu naprostou novinkou. Podle této úpravy má totiţ plátce právo do 8 týdnů ode dne, kdy byly peníze z jeho účtu odepsány, poţadovat vrácení částky autorizované platební transakce provedené z podnětu příjemce (tedy inkasa). Plátce můţe poţádat banka o vrácení z důvodu, ţe transakce převýšila částku, kterou plátce očekával. Dle odst. 4 tohoto paragrafu banka či jiný finanční ústav pak do 10 pracovních 40

dnů ode dne obdrţení ţádosti plátce inkasovanou částku vrátí. Pokud vrácení odmítne, musí plátci sdělit důvody a podat informaci o způsobu mimosoudního řešení sporů a také o moţnosti podat stíţnost orgánu dohledu. Provádění platebních transakcí Zákon o platebním styku specifikuje dobu přijetí platebního příkazu, od které se dále odvíjí plnění povinností poskytovatele (§ 104). V paragrafu 105 je uvedeno, kdy poskytovatel můţe odmítnout provést platební příkaz. Je to pouze tehdy, nejsou-li splněny smluvní podmínky pro jeho přijetí, nebo stanoví-li tak jiný právní předpis. Tento zákon dále stanoví podmínky pro neodvolatelnost platebního příkazu a souhlasu plátce (§ 106). Dalším důleţitou podmínku je zákaz provádění sráţek z částky platební transakce, a to jak poskytovateli platební sluţeb, tak i jinými osobami podílejícími se na provádění platební transakce. Tato podmínka je v § 107. Platební transakce vţdy probíhají ve lhůtách dohodnutých mezi poskytovatelem a uţivatelem v souladu s ustanoveními (§ 109). Zákon o platebním styku specifikuje lhůtu pro připsání peněţních prostředků na účet poskytovatele příjemce obecně na nejvýše jeden pracovní den, přičemţ stanoví určité výjimky (například podání platebního příkazu v listinné podobě). Dle paragrafu 110 připsání částky na účet příjemce má nastat neprodleně poté, co poskytovatel příjemce obdrţel tuto částku na svůj účet. V případě převodu peněţní částky v měně zemí mimo EHP se tato lhůta prodluţuje o další den. Co se týká převodu v rámci jednoho poskytovatele platební sluţeb, tam musí být k dispozici na účtu příjemce ve stejný den, kdy nastal okamţik přijetí platebního příkazu (§ 111). § 112 se týká lhůt u vkladů v hotovosti. Jestliţe vkládající osoba je spotřebitelem nebo drobným podnikatelem a nedochází ke konverzi, peněţní prostředky by měly být připsány na účet neprodleně. Lhůty pro inkasa se zásadně odvíjí od dohodnuté lhůty mezi poskytovatel příjemce a příjemcem dle § 113. Den valuty peněţních prostředků stanoví § 114 a nastává nejdříve přijetím platebního příkazu při odepisování peněţních prostředků z účtu plátce a nastává nejpozději okamţikem, kdy jsou peněţní prostředky připsány na účet příjemce. Odpovědnost poskytovatele V paragrafech 115 a 116 je vymezena odpovědnost poskytovatele za neautorizovanou platební transakci. Tyto dva paragrafy rozpoutaly velkou diskusi, která se týkala právě spoluúčasti 150 euro a to jestli má být výklad spoluúčasti chápán za kaţdou transakci nebo 41

za všechny dohromady. V zákoně je uvedeno jednotné číslo oproti Evropské směrnici ve svém anglickém originálu, kde se hovoří o tom, ţe majitel platební kartu nese odpovědnost za škodu do 150 EUR v součtu všech neoprávněných transakcí. Na základě rozpoutané diskuse Česká národní banka vydala 11. listopadu 2009 úřední sdělení, které přináší jednoznačný výklad ustanovení nového zákona o platebním styku, jenţ se týká ztráty plátce z neautorizované platební transakce. Podle tohoto sdělení ČNB nese plátce při zneuţití platební karty odpovědnost ze ztráty z jejího neautorizovaného pouţití do celkového limitu odpovídajícího v přepočtu 150 eurům, který se vztahuje na souhrn částek všech neautorizovaných platebních transakcí41. Paragraf 117 se týká odpovědnosti za nesprávně provedenou platební transakci, pokud nedoloţí, ţe zajistil připsání peněţních prostředků na účet poskytovatele příjemce. Jinak odpovídá poskytovatel příjemce. Další velkou novinku najdeme v § 121, kde je uvedeno, ţe veškerá práva uţivatele a odpovídající povinnosti poskytovatele stanovené v předešlých paragrafech42 tohoto zákona zaniknou, jestliţe uţivatel neoznámí neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci poskytovateli bez zbytečného odkladu po té, co se o ní dozvěděl, nejpozději však do 13 měsíců ode dne odepsání peněţních prostředků z platebního účtu. Jestliţe v této lhůtě uţivatel oznámí poskytovateli neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci, jeho právo nezaniká. § 122 umoţňuje pro platební transakce v rámci EHP poskytovateli, který splnil svoji povinnost vyplývající z nesprávně provedené platební transakce, uplatit postih proti poskytovateli nebo zprostředkujícímu poskytovateli, které toto nesprávně provedení způsobil. Poslední paragraf 123 se zabývá zproštění odpovědnosti. Práva a povinnosti při vydávání elektronických peněz Paragraf týkající se tohoto tématu stanovuje vydavateli elektronických peněz povinnost provést v době platnosti elektronických peněz na poţádání drţitele elektronických peněz jejich zpětnou výměnu.Tato sluţba musí být bezúplatná.

2. 1. 5. Část 5. Správní delikty Zákon o platebním styku člení správní delikty takto: a) správní delikty platební instituce a poskytovatele platebních sluţeb malého rozsahu, 41 42

Úřední sdělení ČNB ze dne 10. listopadu 2009 § 110, 111, 113, 114, § 115 odst. 1. a § 117

42

b) správní delikty instituce elektronických peněz, c) správní delikty vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, d) správní delikty provozovatele a účastníka platebního systému, e) správní delikty provozovatele a účastníka platebního systému s neodvolatelností zúčtování, f) správní delikty poskytovatele, g) správní delikty vydavatele elektronických peněz, h) a další správní delikty. Další správní delikty právnických osob – zahrnují především poskytování platebních sluţeb nebo vydávání elektronických peněz bez příslušného povolení, uvádění nepravdivých informací v ţádosti o povolení nebo zápis do registru nebo porušení povinností podle nařízení o přeshraničních platbách v měně EUR43. § 134 se týká přestupků fyzických osob – zahrnují především poskytování platebních sluţeb nebo vydávání elektronických peněz bez příslušného povolení. Poslední paragraf se týká společných ustanovení.

2. 1. 6. Část 6. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná Zákon o platebním styku ukládá ČNB vedení seznamu platebních institucí a institucí elektronických peněz a dále vedení registrů poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu (§ 136). Dle odst. tohoto paragrafu do seznamu platebních institucí a registru poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu se zapisují také platební sluţby, k jejichţ poskytovaní jsou platební instituce nebo poskytovatelé sluţeb malého rozsahu oprávněny. Tyto seznamy musí být uveřejněny způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Tyto seznamy musí být také pravidelně aktualizovány. Dle § 137 přijme-li ČNB podnět k zahájení řízení z moci úřední ve věci porušení povinnosti poskytovatele podle tohoto zákona, odpoví na něj do 60 dnů ode dne, kdy podnět přijala. Jestliţe je to moţné, má za povinnost poučit stěţovatele o moţnosti mimosoudního řešení sporů. Další paragraf se týká pořádkové pokuty, kterou můţe uloţit ČNB tomu, kdo znemoţní nebo ztíţí výkon dohledu podle tohoto zákona tím, ţe neposkytne součinnosti nebo nevyhoví výzvě, aţ je k tomu povinen podle tohoto zákona. 43

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech

43

Ustanovení přechodná a závěrečná V § 143 je uvedeno, ţe ten kdo není osobou uvedenou v § 5, avšak byl ke dne 24. prosince 2007 oprávněn podle dosavadních právních předpisů poskytovat sluţby, kterou jsou platebními sluţbami podle tohoto zákona, můţe tyto sluţby dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytovat na základě svého dosavadního oprávnění do 30. dubna 2011. Poslední paragraf uvádí jmenovitě zákony, které tento zákon ruší. Patří mezi ně hlavně zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, který tento nový zákon zcela nahrazuje.

2. 2. Související změny dalších zákonů a prováděcí vyhlášky k zákonu o platebním styku Návazně na nový zákon o platebním styku byl vydán změnový zákon č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Tímto zákonem se mění například zákon o bankách, zákon o spořitelních druţstev, kde došlo k úpravám povinností banka druţstevních záloţen při poskytování platebních sluţeb a rozsahu informací, kterou jsou povinny poskytovat svým klientům při poskytování platebních sluţeb. Návazně dochází také ke změnám v občanském zákonu, obchodním zákoníku, v ţivnostenském zákoně a v řadě dalších zákonů. Musím tu také zmínit změnu zákona o finančním arbitrovi č. 229/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde dochází ke změně působnosti finančního arbitra. Zákon doplňuje několik prováděcích vyhlášek mezi které patří například Vyhláška č. 374/2009 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických

peněz,

poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu nebo Vyhláška č. 375/2009 Sb. o informačních povinnostech. První prováděcí vyhláška upravuje náleţitosti jednotlivých ţádostí předkládaných podle zákona o platebním styku včetně jejich příloh a formulářů pro podávání ţádostí. Dále stanovuje poţadavky na řídící a kontrolní systém platební instituce a instituce elektronických peněz včetně poţadavků na systém řízení rizik, vnitřní audit a compliance. Vyhláška o informačních povinnostech stanovuje náleţitosti a strukturu obsahu datových výkazů pro plnění informačních povinností.

44

3. SEPA Pod pojmem Single Euro Payment Area (dále jen „SEPA“) se ukrývá jeden z dalších kroků Evropské unie k uţší evropské integraci. SEPA je jednotná oblast pro platby v eurech, kde budou občané, firmy a další hospodářské subjekty platit a přijímat platby v eurech za stejných základních podmínek, práv a povinností – bez ohledu na své umístění a zda půjde o platby mezi státy a nebo o platby vnitrostátní44. Projektu SEPA předcházelo mnoho nepochybně velmi významných událostí jako zavedení eura v roce 1999 a dále výměna národních platidel v zemích eurozóny v roce 2002. Od tohoto roku mohou spotřebitelé provádět prostřednictvím jednotné měny hotovostní platby v celé eurozóně. Projekt Single Euro Payment Area je zaměřen právě na bezhotovostní platební styk, který nebyl do té doby vůbec jednotný. Tento významný krok by měl dosáhnout toho, ţe jednotlivec a podniky budou mít moţnost provádět bezhotovostní platby za stejných podmínek, jako je to dnes v případě domácích plateb. Pokud v současnosti plátce z eurozóny provádí např. běţnou úhradu v EUR v rámci své země, nebo provádí úhradu v EUR „přes hranice“ do jiné země EU, pociťuje značné rozdíly. První provede v rámci tuzemského platebního styku, druhou v rámci platebního styku přeshraničního (zahraničního). SEPA si klade za cíl tyto rozdíly odstranit. Jak jsem jiţ zmínila dříve, hlavním cílem je posílit evropskou integraci konkurenceschopným a moderním trhem sluţeb platebního styku pro klientské platby v eurozóně, který můţe nabídnout vyšší úroveň sluţeb a efektivnější a levnější moţnosti platebního styku45.

44 45

SEPA pro spotřebitele, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_7284.pdf SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf

45

Obrázek 1.: Období před SEPA/SEPA

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_12732.pdf

Mezi hlavní výhody SEPA patří: jednoduchost: stačí pouze jeden účet pro všechny naše platební transakce v eurech v rámci SEPA prostoru, jednotný formát pro všechny bezhotovostní platby v EUR, rychlost: systém poskytuje maximální zaručenou lhůtu provedení platby, a tudíţ i výhody předvídatelnosti doby zpracování pro všechny strany, rychlost zpracování platby v roce 2008 do tří dnů po datu přijetí platebního příkazu, od roku 2010 do jednoho dne po datu přijetí platebního příkazu, transparentnost: platby jsou prováděny v plné výši – zrušena moţnost poplatků korespondenčních bank. Příkazce a příjemce platby hradí kaţdý zvlášť poplatky plátce a příjemce,

46

efektivnost: stejný formát umoţní automatizované zpracování plateb, nová datová pole umoţní širší specifikaci SEPA plateb pro příjemce. Unifikace platebních podmínek přinese sníţení nákladů46. Za podstatné také povaţuji zde uvést hlavní rysy SEPA plateb, mezi které patří: jednotná měna platby je euro, jednotný soubor platebních nástrojů, efektivní infrastruktura pro platební styk v eurech, jednotné technické normy, jednotné provozní postupy, harmonizovaný právní základ (Payment Services Directive), průběţný rozvoj nových sluţeb orientovaných na zákazníky47. Tento velmi náročný projekt samozřejmě potřebuje i svůj nezbytný právní rámec, kterou vypracovala a schválila Evropská komise. Právním rámcem je Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou jsem podrobně rozebrala v kapitole první. Fungování projektů SEPA v České republice bylo samozřejmě podmíněno implementací nové směrnice do nového Zákona o platebním styku. Na základě mých zkušeností z praxe, kdy jsou některé rozdíly mezi Payment Services Directive a SEPA nejasné, jsem pro lepší ilustraci vloţila tabulku, která ukazuje hlavní rozdíly mezi Směrnicí o platebních sluţbách a SEPA. Jak je s tabulky zřejmé tak například Švýcarsko patří do SEPA prostoru, ale nevztahuje se na něj nová směrnice. Zajímavý je taky řádek týkající se měny. Kdy Payment Services Directive se týká jak měny euro tak i ostatních měn všech členských států na rozdíl od SEPA, která se vztahuje pouze na euro. Co se týká řádku sluţeb, tak je zřejmé, ţe SEPA se zaměřila na tři hlavní platební sluţby a PSD zastřešuje veškeré platební sluţby všeobecně. PSD versus SEPA PSD SEPA EU + EHP (30) EU + EHP + Švýcarsko Země Euro + měny členských států Euro Měna Uvedeny v článku 1 Banky Účastníci PSP – PSU Interbank Prostor Hladké platby, Inkasa, Platební služby karty Služby Zdroj: SEPA konference, prezentace SEPA a súvisiace otázky platobného styku, Zuzana Kalivodová

46 47

SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 2 SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 7

47

SEPA jsou prováděny v rámci tzv. SEPA prostoru, který zahrnuje 27 zemí EU + Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Island, Monako a dále pravidla SEPA dobrovolně akceptují banky Francouzské Guayany, Guadeloupe, Martinique, Reunionu a Gibraltaru48. Země, které mají jinou národní měnu neţ euro, mezi ně patří i Česká republika, jsou přizvány, aby na SEPA participovaly v rámci eurového přeshraničního platebního styku. K sjednocení tuzemského a přeshraničního platebního styku a tedy dosaţení hlavního cíle SEPA můţe v České republice dojít aţ po vstupu do měnové unie49. Je však nutné upozornit, ţe SEPA převody mohou být prováděny pouze do těch bank, které přizpůsobily svůj platební styk SEPA standardům. Banky k systému přistoupí na základě svého rozhodnutí a prostřednictvím přístupových smluv tzv. Adherence Agreement, jimiţ se zaváţí dodrţovat jednotlivá pravidla popsané v Souborech pravidel.

3. 1. Implementace SEPA Plánovací etapa začala jiţ v roce 2004 a v současnosti je dokončena. V této etapě byl vypracován návrh nových pravidel pro bezhotovostní úhrady a přímé inkaso a návrh rámců pro platební karty i pro infrastrukturu zúčtování a vypořádání. Byly sepsány také nezbytné normy a specifikovány bezpečnostní poţadavky. Prováděcí etapa, která je druhou etapou celého harmonogramu, byla zahájena v polovině roku 2006 a pokračovala aţ do konce roku 2007. Probíhalo zde rozšíření nových nástrojů a norem. V této etapě proběhl také zkušební provoz50. V kaţdé zemi eurozóny byly ustanoveny orgány odpovědné za realizaci, migraci a sledování rozšíření SEPA. V České republice je tímto orgánem Česká bankovní asociace. Poslední fází je migrační fáze, v níţ platí vnitrostátní pravidla platebního styku souběţně s pravidly SEPA. Zákazníci mají k dispozici nové nástroje SEPA. Cílem této etapy bylo dosáhnout úplné migrace na nástroje SEPA, tak aby na něj do konce roku 2010 přešla většina transakcí51. SEPA je projektem Evropské rady pro platební styk (European Payments Council- dále jen „EPC“), která ho koordinuje a řídí. EPC byl vytvořen jako vlastní regulatorní orgán pro evropský bankovní sektor. Tento orgán je sloţen z 65 evropských bank včetně tří evropských asociací úvěrového sektoru a Evropské bankovní asociace (EBA). V EPC jsou zastoupeni členové EU, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska a jejich práce je

48

www.europeanpaymentcouncil.eu SEPA konference 23. září 2009, moje poznámky 50 SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 14 51 SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 14 49

48

zaměřena na veškerý platební styk v eurech52. Projekt SEPA samozřejmě vyţaduje součinnost mezi více sektory, jako jsou např. evropský sektor zúčtování a vypořádání, jehoţ cílem je pomocí nástrojů SEPA dosaţitelnost všech příjemců plateb a podniků v eurozóně, kteří se podílejí na přípravě norem. Dále to jsou orgány veřejné správy a spotřebitelé, kteří budou a nebo uţ jsou uţivateli platebních nástrojů SEPA. Projektu SEPA se za orgány veřejné správy účastní Eurosystém53, který sleduje jeho vývoj. Dále je to Evropská komise, která vypracovala strategii, jejímţ cílem je odstraňovat překáţky na vnitřním trhu. A nakonec samozřejmě vnitrostátní orgány, které se intenzivně podílí na projektu SEPA. Ale i přesto vytvoření nových podmínek pro SEPA a jejich zavedení, leţí téměř plně na evropských komerčních bankách. Nicméně aktuálně z iniciativy Evropské komise vzniká nová řídící struktura „The SEPA Council“ se širším zastoupením, především z řad koncových uţivatelů, mezi které patří spotřebitelé nebo korporátní klienti. Během června se předpokládá nominace zástupců z národní úrovně během června 201054. V září 2009 vydala Evropská komise nový dokument týkající se dalšího vývoje a řízení implementace SEPA, a sice „Sdělení Komise – Dotvoření jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA): plán na období 2009 – 2012. Tento dokument stanoví opatření, která mají všechny zúčastněné strany splnit během tří let, a to na základě šesti priorit: podpora přechodu na systém SEPA, vypracování solidního právního prostředí a zajištění souladu, zvýšení povědomí a propagace produktů SEPA, podpora inovací, vyjasnění a zlepšení řízení projektu SEPA, dosaţení normalizace a interoperabiliti55. Na základě této nové iniciativy ze strany EU se i v České republice chystají určité kroky ke zvýšení informovanosti o projektu Single Euro Payment Area. Při této příleţitosti byl vydán Rámcový implementační plán, verze 1.0, ve kterém se uvádí komunikační strategie, které bude přizpůsobená potřebám jednotlivých cílových skupin. Mezi tyto cílové skupiny patří banky, spotřebitelé, podnikatelská sféra a veřejná sféra. Komunikační strategie bude zaloţena na kombinaci následujících forem: vztahy mezi poskytovateli platebních sluţeb a klienty, 52

SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 6 ECB a národní centrální banky zemí eurozóny 54 Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 4 55 Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 4 53

49

jednorázové akce organizované ČBA, zprostředkování informací členy Národního koordinačního výboru SEPA v rámci jimi zastupovaných institucí a sdruţení, vyuţívání informačních materiálů vydávaných Evropskou radou pro platební styk, ECB apod., prostřednictvím webových stránek ČBA56, vystoupení zástupců ČBA na akcích organizovaných komerčními vzdělávacími subjekty, publikace v odborném tisku57.

3. 2. SEPA nástroje Jak jsem jiţ zmínila mezi základní rysy SEPA patří jednotný soubor platebních nástrojů, kterými jsou čtyři platební schémata: bezhotovostní převod SEPA (Credit Transfer – SCT), přímé inkaso SEPA (Direct Debit – SDD), platby SEPA uskutečňované prostřednictvím platebních karet, hotovostní operace SECA (Single Euro Cash Area Framework)58. Projekt SEPA odstartoval 28.1. 2008 produktem SEPA Credit Transfer. V listopadu 2009 se SEPA nástroje rozšířily o nové systémy pro provádění inkasních plateb. V oblasti platebních karet je však dosáhnutí cíle projektu SEPA ještě podmíněné například vytvořením nejméně jednoho dalšího evropského kartového schématu dle zveřejněné Šesté zprávy o stavu realizace jednotné oblasti plateb v eurech, a proto k jeho dokončení je potřeba ještě vynaloţit další úsilí. Jednotlivým platebním nástrojům SEPA se věnuji v dalších podkapitolách, kde uvádím jejich podrobnou charakteristiku společně s výsledky jeho implementace.

3. 3. SEPA pro bezhotovostní úhrady V tomto oddílu nejdříve blíţe objasním podstatu SEPA pro bezhotovostní úhrady, které byly prvním SEPA produktem, který byl zákazníkům nabídnut. SEPA převod je převod 56

Projektu SEPA je vyhrazena samostatná sekce na veřejném webu ČBA, informace a nové materiály jsou průběţně doplňovány 57 Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 15 58 SEPA brochure, http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2009cs.pdf, str. 20

50

v měně EUR z účtu plátce na účet příjemce (iniciovaný plátcem) ve prospěch příjemce z EU/EHP + Švýcarsko prováděný v souladu s jednotnými pravidly a standardy: Mezi hlavní principy SEPA Credit Transfer patří: převod prováděn vţdy v EUR, číslo účtu příjemce se uvádí ve formátu IBAN59, banka příjemce je identifikována prostřednictvím BIC kódu60, není limitován částkou, částka převodu mezi klientskými účty v plné výši, transakční poplatky společně sdílí příkazce i příjemce (typ poplatku SHA), obsahuje nová doplňující pole, která umoţní lepší identifikaci úhrady pro plátce příjemce (nepovinná pole). Jedná se o následující: reference platby, identifikační kód plátce a typ kódu a identifikační kód příjemce a typ kódu. Maximálně 140 znaků, které budou přeneseny příjemce v nezměněné podobě, data předávána Banka – banka ve formátu XML (dle ISO 20022). Obrázek č. 2: Model bezhotovostního převodu SEPA

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_12732.pdf

59

je mezinárodním standardizovaným formátem bankovních čísel účtu v zemích EU, EHP a zemích které mají registrovaný účet ve formátu IBAN. Jednoznačně identifikuje číslo účtu příjemce včetně země a banky, kde je účet příjemce veden 60 je jedinečný kód banky, který je přidělen kaţdé bance, BIC kód banky přesně identifikuje bankou příjemce

51

Jak jiţ bylo zmíněno výše, SEPA se stala realitou 28. ledna 2008, kdy byl uveden na trh evropských platebních sluţeb první SEPA produkt. Tímto produktem byly právě SEPA bezhotovostní platby. Bezhotovostní úhrady budou fungovat souběţně s existujícími národními instrumenty a plná migrace má být dosaţena do 31. 12. 2010. Konečnou verzi 2.3 Systému bezhotovostních úhrad (SEPA Credit Transfer Scheme Rulebook), která byla schválena v červnu 2007 a je jednotným souborem pravidel a postupů pro bezhotovostní úhrady v eurech, zavedlo víc jak 4500 bank61. Tato pravidla obsahují jednak technické standardy (strukturu platební instrukce a její formát), tak pravidla procesní (např. lhůta, ve které musí být převod uskutečněn). Podle EPC zavedli skoro všechny banky podnikající v oblasti platebního styku, které jsou schopné odesílat a přijímat SEPA úhrady. I přes skutečnost, ţe naprostá většina platebních transakcí stále v České republice probíhá v českých korunách, většina českých bank se rozhodla vzhledem k rozsahu platebních vztahů svých klientů se subjekty z eurozóny přizpůsobit svůj eurový platební styk standardům SEPA a umoţnit tak klientům realizovat SEPA převody. Jak je moţné vyčíst z níţe uvedené tabulky, tak počet bank v České republice, které zavedly SEPA úhrady, je nyní šest (UniCredit, ČSOB, KB, ČS, Citi a J&T). Tuto skutečnost je zajímavé porovnat například se Slovenskem, u kterého je uveden počet sedm. Tento rozdíl není velký, a to ani přesto ţe Slovensko je členem eurozóny na rozdíl od České republiky. Pro další srovnání s našimi sousedy, v Maďarsku poskytuje tento produkt jiţ 16 bank a v Polsku 23.

61

www.europeanpaymentcouncil.eu

52

Tabulka č. 3: Počet bank, které přistoupily k SEPA Credit Transfer Banky, které podepsaly přístupovou dohodu k SCT Země Počet bank Země Počet bank Rakousko 728 Litva 8 Belgie 39 Lichtenštejnsko 4 Bulharsko 18 Lotyšsko 19 Kypr 13 Lucembursko 46 6 Malta 13 Česká republika Dánsko 109 Holandsko 41 Estonsko 4 Norsko 130 Finsko 7 Polsko 23 Francie 253 Portugalsko 22 Německo 1814 Rumunsko 18 Gibraltar 3 7 Slovensko Řecko 16 Slovinsko 20 Maďarsko 16 Španělsko 174 Island Švédsko 7 Irsko 9 Švýcarsko 147 Itálie 678 Velká Británie 28 Zdroj: http://epc.cbnet.info/content/adherence_database, cit. prosinec 2009

Zavedení sice bylo bezproblémové, ale ani po roce a půl jeho fungování se očekávání nenaplnila. Podíl SEPA kreditních transferů na bezhotovostních převodech v euru je stále malý, pohybuje se kolem 1,7 %62. Jak spočítali v Belgii, kdyby implementace probíhala stejným tempem jako doposud, byl by tento produkt 100% zaveden v celé EU aţ v roce 2047. SEPA projekt a jeho další vývoj je neustále monitorován. Eurosystém vypracoval tzv. „indikátor SEPA úhrad v eurozóně“, pomocí kterého monitoruje pouţívání SEPA úhrad v eurozóně63. Indikátor se kaţdý měsíc aktualizuje a zveřejňuje na internetových stránkách Evropské centrální banky (European Central Bank-ECB)64. Do své práce jsem připojila indikátor SEPA úhrad, který byl uveřejněn na stránkách Evropské centrální banky v měsíci květnu. Z grafu jednoznačně vyplývá, ţe počet úhrad SEPA stále roste. Za Eurosystém také hodnotí pouţívání SEPA úhrad na národní úrovni tzv. „Národní ukazatelé SEPA úhrad“, které poskytují ucelenější pohled na situaci v jednotlivých státech, ukazují jaký podíl trhu mají SEPA platby.

62

Časopis Bankovnictví 8/2009, str. 15 Šestá zpráva o stavu realizace jednotné oblasti plateb v eurech (SEPA) 64 http:/www.ecb.europa.eu/paym/sepa/timeline/html/index.en.html 63

53

Obrázek č. 3: Indikátor SEPA bezhotovostních plateb

Zdroj: http://www.ecb.int/paym/sepa/timeline/use/html/index.en.html, cit. kveten 2010

Evropská komise a i ECB zvýšila zájem o SEPA produkty s blíţícím se rokem 2010, kdy by měla být dokončena migrace většiny transakcí na SEPA nástroje. Evropská komise si vyţádala vznik národních koordinačních výborů pro zavedení SEPA, z nich pak vznikl oficiální orgán, který se schází v Bruselu dvakrát ročně pod záštitou komise, zabývající se otázkami vnitřního trhu a sluţeb. V ČR tento výbor vznikl loni. Mezi jeho členy patří ČBA, ČNB, MF ČR, Sdruţení pro bankovní karty, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR, České asociace treasury a Svaz českých spotřebitelů65. Mezi hlavní úkoly patří monitorování implementace nástrojů SEPA na národní úrovni, ale také zvýšení informovanosti o projektu SEPA samotném. Výbor má za povinnost hlásit jednou za čtvrt roku Evropské Komisy, jaký podíl mají SEPA kreditní transfery na eurových převodech. EK tak monitoruje průběh implementace v jednotlivých zemích. Pro úspěch SEPA je klíčové pouţívání těchto platebních nástrojů ve veřejném sektoru, kde je realizována aţ pětina všech plateb v Evropě66. SEPA není pouhou jednorázovou záleţitostí, pořád je tu velké úsilí platební nástroje stále zdokonalovat. Jedním z příkladů je například platba Prieuro, která umoţňuje bezhotovostní převod v rámci SEPA během několika hodin. Na druhou stranu je tu stále velký trend za 65 66

Časopis Bankovnictví 8/2009, str. 15 SEPA konference 23. září 2009, moje poznámky

54

tyto sluţby poţadovat od klientů vysoké poplatky za zpracování, coţ vylučuje jeden z důvodů proč SEPA vznikla. Velká pozornost je věnována také doplňkovým sluţbám, které mohou finanční instituce na základě pravidel SEPA nabízet svým klientům, jeţ by mohly vést ke zrychlení a ke zlepšení zpracování plateb. Mezi tyto sluţby patří například elektronická fakturace (e-invoicing)67 nebo elektronické přiřazení platby k faktuře (ereconciliation)68.

3. 4. SEPA Inkasa Inkaso je pro spotřebitele pohodlný způsob pro provádění opakovaných plateb a pro společnosti efektivní metodou jejich výběru, například pokud jde o účty za vodu, plyn, elektřinu a telekomunikační sluţby. Inkaso se provádí z podmětu věřitele, ale zákazník má vţdy právo rozhodnout, zda inkaso ze svého bankovního účtu povolí či nikoli. Pravidla pro přímá inkasa se začala tvořit jiţ v roce 2004. Existují dva základní modely SEPA přímých inkas, které byly poprvé nabídnuty bankami 2.11.2009, těmi jsou: Core SEPA Direct Debit – je určen spotřebitelům i podnikatelským subjektům. Inkaso umoţňuje následné odsouhlasení plateb na výpisech z účtu. Inkaso je odvolatelné, tj. lze ţádat o vrácení peněţních prostředků bez udání důvodu po stanovenou dobu. Klient si můţe s bankou sjednat dodatečné sluţby,např. provedení úhrady můţe být podmíněno úspěšnou kontrolou proti zadanému souhlasu se SEPA inkasem. Business to Business SEPA Direct Debit – je určen výhradně podnikatelským subjektům. Pro provedení úhrady na základě výzvy k podnikatelskému SEPA inkasu je nutné zadání souhlasu se SEPA inkasem. Tento typ SEPA inkasa je neodvolatelný a plátce tudíţ nemůţe poţádat o vrácení provedeného SEPA inkasa. V současné době jsou zahraniční platby inkasa v Evropské unii novinkou. Do této doby neexistoval ţádný celoevropský systém umoţňující provádění těchto plateb přes hranice. Banky umoţní zákazníkům provádět pravidelné platby prostřednictvím nového inkasního systému SEPA napříč 32 evropských států. Znamená to, ţe spotřebitelé a podniky budou moci vůbec poprvé provádět inkasní transakce mezi různými zeměmi eurozóny. Tento 67

Jde o sluţbu před provedením platby, kdy se faktura zasílá přímo do internetového programu zákazníka, který po jejím přijetí vytvoří automatický platební příkaz. 68 Jde o sluţbu po provedení platby, kdy se k této platbě elektronicky přiřadí faktura a zaktualizuje se evidence příjemce.

55

systém podporují nové předpisy EU. Od 1. listopadu 2009 platí v zemích Evropské unie, jenţ pouţívají euro jako své platidlo, nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství tzv. SEPA Direct Debit. Druhým předpisem je směrnice o platebních sluţbách. Jeho účelem je zajistit, aby byl inkasním systém SEPA stejně jednoduchý, efektivní a bezpečný jako národní systémy. K účasti na novém systému se v eurozóně jiţ přihlásilo více jak 2600 bank69. SEPA DD dosaţitelnost pro banky plátců mimo eurozónu je povinná k 1.11. 2014 a pro banky plátců v eurozóně k 1.11. 201070. Poskytovatelem SEPA inkasa je v ČR zatím pouze UniCreditBank. Ve srovnání s nejbliţšími sousedy: na Slovensku sluţby zatím neposkytuje ţádná banka, v Maďarsku 1 a v Polsku 2, jak je vidět z uvedených tabulek, které udávají počty bank v jednotlivých státech, které se přihlásily k SEPA inkasům. Jedna tabulka poskytuje čísla ohledně SEPA Direct Debit a druhá se týká B2B. Tabulka č. 4: Počet bank, které přistoupily k CORE SEPA Direkt Debit Počet bank, které podepsaly přístupovou dohodu k CORE SEPA Direct Debit Země Počet bank Země Počet bank Rakousko 691 Litva 1 Belgie 33 Lichtenštejnsko Bulharsko 1 Lotyšsko 1 Kypr Lucembursko 7 Malta Česká republika 1 Dánsko 96 Holandsko 14 Estonsko Norsko Finsko Polsko 2 Francie 28 Portugalsko 1 Německo 1282 Rumunsko 1 Gibraltar Slovensko 0 Řecko 9 Slovinsko Maďarsko 1 Španělsko 82 Island Švédsko 2 Irsko 5 Švýcarsko 6 Itálie 490 Velká Británie 7 Zdroj: http://www.unicreditbank.cz/cz/sazebnik/obcane/zahranicni-platebni-styk.html

69 70

Do dubna 2010 SEPA konference 23. září 2009, moje poznámky

56

Tabulka č. 5: Počet bank, které přistoupily k SEPA B2B Počet bank, které podepsaly přístupovou dohodu k B2B Země Počet bank Země Počet bank Rakousko 549 Litva Belgie 17 Lichtenštejnsko Bulharsko 1 Lotyšsko Kypr Lucembursko 3 Malta Česká republika 1 Dánsko 96 Holandsko 5 Estonsko Norsko Finsko Polsko 1 Francie 27 Portugalsko 1 Německo 1253 Rumunsko Gibraltar Slovensko 0 Řecko 6 Slovinsko Maďarsko 1 Španělsko 74 Island Švédsko 1 Irsko 2 Švýcarsko 1 Itálie 63 Velká Británie 4 Zdroj: http://www.unicreditbank.cz/cz/sazebnik/obcane/zahranicni-platebni-styk.html

3. 4. 1. SEPA Inkasa versus tuzemská inkasa V České republice je jednou ze skupin tvořící Komisy pro platební styk ČBA pracovní skupina pro inkasa, která je řízena Helenou Šrámkovou, ředitelkou retailového servisu společnosti Banking Transaction Services. Jak jsem jiţ zmínila několikrát, od začátku listopadu začal platit nový zákon o platebním styku, a s tím jsou spojeny změny v inkasu i v ČR. Česká republika ve spolupráci se Slovenskem vyuţila výjimek, které Evropská komise umoţnila, aby přizpůsobila zpracování inkas našemu doposud pouţívanému způsobu. Ţádost se týkala toho, ţe klient můţe odmítnout provádění inkas ze svého účtu s výjimkou těch k nimţ dá bance souhlas, jak to známe z tuzemského platebního styku dnes. Na rozdíl od Slovenska, která patří jiţ do zemí eurozóny a musí SEPA inkasa zavést, Česká republika zavede SDD pro tuzemské platby transakce aţ po zavedení eura71. Při přechodu na nástroje SEPA bude nadále cílem v České republice, aby nedošlo ke sníţení uţitných vlastností produktu inkaso, zůstala zachována dostatečná ochrana plátce i přiměřená jistota konečného zaplacení příjemce. Před i po zavedením SEPA inkas bylo a ještě stále zůstává spoustu nevyjasněných otázek, které jsou překáţkou úspěšného zavedení. Z hlediska České republiky v této oblasti dochází k velké změně oproti českému modelu. Odlišná praxe i v dalších zemích včetně 71

SEPA konference 23. září 2009, moje poznámky

57

ČR však vedla k neustálým připomínkám, kde byl zájem zejména na zmírnění očekávaných rizik. Ve většině zemí EU (státy západní Evropy) je způsob zpracování přímých inkas odlišný právě od našeho zpracování inkas. V zemích západní Evropy je narozdíl od způsobu obvyklém v ČR zaloţen na velké důvěře mezi plátcem a příjemcem. Na rozdíl od tuzemských inkas, kde autorizaci příchozí výzvy o inkaso provádí banka plátce proti souhlasu udělenému klientem, v modelu SEPA inkas znamená autorizace dohodu mezi plátcem a příjemcem inkasa. Tudíţ banky neověřují oprávněnost výzvy a inkaso automaticky provedou. Banky u SEPA inkas v podstatě nejsou do tohoto procesu zainteresovány, jen plní poţadavky příjemce na zatíţení účtu plátce. Banka příjemce jiţ v okamţiku vyslání výzvy do banky plátce připisuje poţadovanou částku ve prospěch účtu příjemce. V případě, ţe výzva bude odmítnuta, je následně účet příjemce opět zatíţen. Plátce má moţnost během různě dlouhé doby (podle země) poţádat o okamţité vrácení odepsaných finančních prostředků. Banky si potom mezi sebou vyjasňují vzniklá nedorozumění včetně vzájemného vyrovnání finančních závazků. Níţe uvedený obrázek názorně zobrazuje a popisuje procesy v rámci SEPA inkasa. Tyto procesy jsou podrobně popsány v základních pravidlech pro provádění SEPA inkas pod obrázkem. Obrázek č. 4: Procesy v rámci SEPA inkasa

zdroj: internetové stránky UniCredit Bank

58

Základní pravidla pro provádění SEPA inkas: C2B podepsání Souhlasu k SEPA inkasu plátcem a předání příjemci tzv. Mandate příjemce zasílá prostřednictvím své banky do banky plátce tzv. „Pre-Notification“ 14 dní před zasláním první výzvy k inkasu (PSD 4 týdny předem) banka plátce musí obdrţet Výzvu k inkasu nejpozději 2 dny před splatností inkasa (u první Výzvy 5 dnů), nejdříve však 14 dní před splatností, tato Výzva je vţdy doplněna základními údaji ze Souhlasu k SEPA inkasu. Příjemce nepovinen uvést zda se jedná o opakující se nebo jednorázovou Výzvu k inkasu pro SEPA inkasa jsou určeny všechny běţné klientské účty, není-li klientem předem určeno jinak, doporučení je provádět SEPA inkasa pouze z účtů vedených v EUR vypořádání SEPA inkasa, zatíţení účtu plátce a připsání inkasované částky probíhá v jeden den, jedná-li se o den bankovní, v případě státního svátku můţe dojít k posunutí splatnosti o 1 den. Vypořádání se uskutečňuje výhradně v euru Existují dva moţné způsoby zaúčtování bankou příjemce: -

banka příjemce zašle výzvu bance plátce a současně přeúčtuje poţadovanou finanční částku předepsanou splatností ve prospěch účtu příjemce

-

banka příjemce zaúčtuje ve prospěch účtu příjemce aţ v den splatnosti, pokud neobdrţí odmítnutí banka plátce zatíţí účet plátce předepsanou splatností v případě, ţe účet vede, ţe není klientem zablokován proti inkasům a ţe je na něm dostatečné krytí. Nejsou-li splněny tyto podmínky, zasílá bance příjemce zprávu „Reject“, aby banka příjemce měla dostatek času na odúčtování jiţ připsané platby. V případě dalších např.technických důvodů pro odmítnutí výzvy k inkasu, je moţné zaslat do 5ti dnů po datu splatnosti zprávu „Return“. přestoţe účet plátce splňoval všechny podmínky pro provedení SEPA inkasa, plátce můţe poţádat do 8 týdnů od odepsání platby z účtu o vrácení finančních prostředků (Refund) a to de facto bez uvedení důvodu (Payment Services Directive s poukazem, ţe částka transakce byla neočekávaně vysoká), finanční prostředky musí bát vráceny neprodleně, nejpozději 2 dny (Payment Services Directive do 10 dnů) po předloţení ţádosti. Připisujeme aktuální valutou + doúčtování ušlých úroků.

59

s uvedením důvodu (neautorizované transakce/plátce se do 8 týdnů o transakci nedozvěděl) můţe dále poţádat o vrácení odúčtované částky do 13ti měsíců ode dne odúčtování, v takovém případě však banka řeší tuto záleţitost jako reklamaci, peníze se vrací v případě, ţe inkaso bylo provedeno na základě neautorizovaného Souhlasu k SEPA inkasu. Klient musí obdrţet finanční prostředky valutou odúčtování a obdrţet náhradu úroků72. V základní principech SEPA inkas jsem zmínila tzv. Mandate, coţ je souhlas k SEPA inkasu. Mandate se uzavírá přímo mezi plátcem a příjemcem, musí být podepsán majitelem účtu nebo zmocněnou osobou. Příjemce předá předepsané informace ze Souhlasu k SEPA inkasu své bance a ta je povinna je předat bance plátce. Platnost souhlasu k SEPA inkasu automaticky zaniká v případě nezaslání ţádné výzvy inkasu po dobu 36 měsíců. Souhlas k SEPA inkasu můţe být jednorázový nebo bez omezení doby platnosti, ale vţdy musí být uveden typ73. Souhlas k SEPA inkasu musí být v souladu se zákony dané země, ve které je uplatňován. Z tohoto důvodu je doporučeno, aby byl souhlas dvojjazyčný, to znamená podle originálu schváleného European Payment Council a v lokálním jazyce. V příloze číslo 3 je k dispozici Souhlas k inkasu Sepa Direct Debit Mandate. V tomto Souhlasu k inkasu jsou vidět jednotlivé náleţitosti, které musí takový souhlas obsahovat. Nedílnou součástí kaţdého Souhlasu k inkasu je tzv. Identifikační číslo příjemce, které je definováno v Souboru pravidel pro SEPA Direct Debit. Jedná se o identifikační číslo, které umoţňuje plátci a bance zkontrolovat údaje v Ţádosti o inkaso s údaji v Souhlasu k inkasu. Postupy pro přidělování identifikačního čísla příjemců jsou stanovány na národní úrovní. Pravidla pro vydávání identifikačních kódů stanovuje v ČR Česká národní banka74. Česká národní banka vydala pravidla, kterými se řídí vedení registru příjemců inkas SEPA v České republice tzv. RIP. Registr RIP i včetně pravidel je zveřejněn na webových stránkách ČNB.

3. 5. SEPA pro platební karty Co je to vlastně platba uskutečňovaná prostřednictvím platební karty? Platebních karet, které mají drţitelé k dispozici, je více druhů. Za základní lze označit dva druhy karet:

72

SEPA konference, prezentace SEPA Direct Debit vs. tuzemská inkasa, Helena Šrámková, Martin Kadorík SEPA konference, prezentace SEPA Direct Debit vs. tuzemská inkasa, Helena Šrámková, Martin Kadorík 74 Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 9 73

60

debetní karty, které umoţňují jejich drţitelům, aby jejich uskutečněné nákupy byly přímo jednotlivě zúčtovány na jejich účtu, kreditní karty, které umoţňují jejich drţitelům provádět nákupy do určitého úvěrového limitu. Dluţná částka je plně vypořádána do konce stanoveného období, nebo je vypořádána částečně a neuhrazený zůstatek funguje jako úvěr, z něhoţ drţitel karty platí úrok. Základní idea vytvoření SEPA pro platební karty je umoţnit klientovi pouţívat jednu univerzální kartu (SEPA platební karta) pro provádění plateb i při výběrech v hotovosti. To znamená drţitelé karet mohou provádět úhrady jednou kartou v celé eurozóně. Je však nutno zmínit, ţe záleţí na rozhodnutí jednotlivého obchodníka, zda bude kartu akceptovat či nikoliv. Spotřebitelé mohou pouţívat svoji kartu v kterékoli zemi SEPA stejným způsobem jako ve své zemi. Mezi další cíle v oblasti platebních karet je, aby klient byl zatíţen srovnatelným poplatkem za vydání karty, za transakce provedené touto kartou, přičemţ transakce by měla být všude stejně rychle zaúčtována. Je také důleţité zmínit, ţe zpracovatelé platebních karet si budou moci konkurovat a nabízet sluţby v celé eurozóně. Na základě silnější konkurence na trhu zpracování platebních karet, měly by být sluţby spolehlivější a levnější. Pro platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet je stanoven soubor zásad a poţadavků, kterým se vydavatelé, příjemci, kartové systémy a provozovatelé budou muset přizpůsobit - tzv. rámec SEPA pro platební karty (SEPA Card Framework – SCF). Tento dokument byl vytvořen Evropskou radou pro platební styk. Hlavní znaky SEPA platební karty: transparentnost poplatků za měnové konverze, Europay MasterCard Visa standart pro platební karty a platební terminály zajišťuje vysokou úroveň bezpečnosti. Výhody SEPA platební karty: dostupnost transakcí v platebních terminálech a bankomatech v celé oblasti SEPA, bezpečnost údajů uchovávaných na čipu, verifikace transakce dle PIN kódu na platebním terminálu a bankomatech.

61

Principy pro jejich harmonizaci jsou uplatňovány průběţně. K plnému sladění má dojít do konce roku 2010. Většina bank je na SEPA jiţ připravena, protoţe vydává všechny karty v SEPA standardu Europay MasterCard Visa. Tato technologie umoţňuje zajistit při platbách kartou vysokou úroveň bezpečnosti. Je tu společné vyuţití magnetického prouţku, čipu a PINu na kartě. European Payment Council monitoruje na kvartální bázi % tzv. EMV complient karet, bankomatů a platebních terminálů v oblasti SEPA. Od 1.1.2011 musí být všechny běţné platební karty v oběhu vybaveny EMV čipem. Situace v České republika je podobná jako ve většině zemích EHP a migrace karet, platebních terminálů a bankomatů je vysoká. Výsledky migrace na čip jsou v České republice (ke konci roku 2009): Karty 87 % Platební terminály 99% Bankomaty téměř 100%75.

3. 6. Hotovost SEPA Dalším důleţitým nástrojem, který zajišťuje bezproblémové fungování platebních systémů, je i hotovost. Po úspěšném zavedením euro bankovek a mincí v roce 2002, které bylo dalším krokem ke zvýšení integrace, je dalším logickým krokem SEPA hotovost. Hotovost je stále nákladnější v důsledku výdajů spojených s jejím výběrem a správou. Proto hlavním cílem vytvoření tzv. jednotné oblasti pro hotovostní sluţby v eurech (SECA) pro subjekty zpracovávající hotovost, je co nejširší vyuţití elektronických platebních prostředků občany EU, čímţ se dosáhne značných úspor v celém společenství. Projekt SEPA hotovost je průběţná harmonizace zpracování eurové hotovosti. Evropská platební rada věří, ţe s vytvořeným zázemím a další spoluprácí všech účastníků v rámci eurozóny, dosáhne sníţení vysokých nákladů na zpracování a manipulaci s hotovostí. Plány týkající se SECA byly vytvořeny v úzké spolupráci s Eurosystem Banknote Committee, finančními institucemi a dalšími klíčovými hráči, kterých se týká tato oblast. V současné době je distribuci hotovosti kaţdé země eurozóny organizována na národní úrovni a zaloţena na rozdílných obchodních modelech. Předmětem SECA je vytvořit určitou úroveň pole působnosti, kde základní funkce kaţdé národní centrální banky v eurozóně je zaměnitelný, tzn. ţe je tu společná úroveň sluţeb a společné procesy, které dodrţují všechny národní centrální banky v eurozóně. 75

Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 13

62

Základním dokumentem je rámec pro jednotnou oblast pro hotovostní sluţby v eurech – Single Euro Cash Area Framework. Ten se týká především eurových hotovostí v zemích eurozóny, který vznikl právě z důvodu nesouladu národní infrastruktury a oblasti distribuce a redistribuce hotovosti. Situace je monitorována na národní úrovni prostřednictvím hotovostních plánů. V České republice máme také vyhotovený Národní hotovostní plán76.

76

Rámcový implementační plán, verze 1.0, http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_13539.pdf, str. 15

63

4. Změny v bankách Od 1. listopadu 2009, kdy vstoupil v účinnost zákon o platebním styku, kterým byla do lokálního prostředí transponována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu, došlo v bankách ke spoustu změnám. Okamţitě po schválení Směrnice začaly banky v České republice vyvíjet iniciativu a prvním krokem byla veřejná diskuse k tomuto tématu. Instituce dotčené novým zákonem měly v té chvíli k dispozici poměrně omezené mnoţství informací: obecný předpoklad, ţe účinnost nového zákona nastane k 1. 11. 2009, předlohu, jenţ bude transformována do českého práva, rámcové odhady, které v případě velkých bank napovídaly, ţe celkové finanční dopady implementačních projektů se budou pohybovat v rámci stovek miliónů korun77. I přes poměrně malé mnoţství informací bylo nutné, aby banky začaly co nejdříve implementační projekty, jelikoţ tu byl jiţ avizovaný termín, který se musel dodrţet. Tato nejistota trvala do března 2009, kdy Ministerstvo financí ČR zveřejnilo návrh zákona. Zavedení tohoto zákona provázely nemalé implementační náklady, které v převáţné části musely financovat banky. Nejenţe banky musely nést na svých bedrech vysoké implementační náklady, ale i po zavedení samotného zákona banky musí dále vynakládat další provozní náklady na dodrţování předepsaných ustanovení v praxi. Mezi hlavní náklady, které banky v posledním období investovaly, byly především náklady na změnu obchodních a právních dokumentů, úpravy interních IT systémů, ale i změny klíčových procesů banky, metodických opatření a nezbytná školení pracovníků na všech úrovních. Banky byly také nuceny upravit mimo jiţ zmíněných oblastí také své sazebníky. Změny se nevyhnuly ţádné z českých bank. Nový zákon donutil banky ke zrušení nebo sníţení některých poplatků na určité sluţby, a proto si banky tyto ztráty kompenzují zdraţením nebo zavedením poplatků jiných. Pro názornost uvádím dvě tabulky, které porovnávají významnost jednotlivých nákladů v praxi. Tyto odhady odpovídají největším bankám v ČR. Zdrojem pro tyto tabulky byly informace poskytnuté samotnými bankami.

77

Časopis Bankovnictví, 10/2009, str. 17

64

Tabulka č. 6: Jednorázové náklady implementace Směrnice Typ jednorázového nákladu

Odhad nákladů (mil.Kč)

Požadavek poskytování / zpřístupnění informací zdarma na trvanlivém médiu

330

Povinnost zasílat informace o zúčtovaných platebních TRN nejméně 1x měsíčně

35

Projektové náklady

desítky

Povinnosti připisovat neprodleně u plateb z platebního systému ČNB

neuvedeno

Nutnost proškolit zaměstnance a informovat klienty o změnách plynoucích z implementace PSD

7

Důkazní břemeno na straně PPS + 13 měsíční reklamační lhůta

17

Zdroj: Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku, www.mfcr.cz

Tabulka č. 7: Odhady opakovaných nákladů implementace pro „velkou banku“ v ročním vyjádření Typ opakovaného nákladu

Odhad nákladů (mil.Kč)

Důkazní břemeno na straně PPS + 13 měsíční reklamační lhůta

120

Změna smluvní dokumentace

85

Povinnost zasílat informace o zúčtovaných platebních TRN nejméně 1x měsíčně

60

Dopady na produkty

35

Okamžité vrácení peněžních prostředků při reklamaci klienta neautorizované TRN/zneužití Zavedení definice účtu - zkrácení frekvence zasílání výpisů k účtům Příliš široká působnost PSD - tj. na 1-leg transakce a 3. měny

25-45 desítky 13

Aplikace PSD i na mikropodnikatele

3 - 7 mil.

Limitovaná odpovědnost uživatele platebních služeb pouze do 150 eur

3 - 7 mil.

Možnost odvolat bianco autorizované inkaso

3 - 7 mil.

2 měsíční výpovědní lhůta

3

Nárůst jednání o žádostech klientů

3

Zroj: Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku, www.mfcr.cz

65

4. 1. Skupiny klientů V novém zákoně je rozšířená kategorie spotřebitele o tzv. drobného podnikatele, který je definován jako subjekt, který má méně neţ 10 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční sumu roční rozvahy nepřesahující 2 mil. EUR. Banky se s tímto faktem musely poprat, jelikoţ dosavadní praxe v segmentaci klientů byla rozlišná. Banky rozlišovaly především své klienty na fyzické osoby, OSVČ78 nebo právnické osoby. Dalším problémem pro banky bylo to, ţe u řady právnických osob nemají k dispozici údaje o jejich bilančních sumách a počtech zaměstnanců. Banky musely při implementaci Payment Services Directive ve své segmentaci zohlednit toto kritérium.Na druhou stranu nový zákon umoţňuje bankám sjednat s klienty, kteří nejsou spotřebiteli ani drobnými podnikateli, jiné podmínky v oblastech, neţ které zákon o platebním styku stanovuje. Pro ilustraci bych tu ráda zmínila, jak definovala své klienty Česká spořitelna, kterých se nový zákon dotkne. Mezi tyto klienty patří spotřebitel, který odpovídá klientskému segmentu fyzická osoba nepodnikatel a dále drobný podnikatel, který je definován jako podnikatel s ročním obratem do 2 miliónů EUR a zároveň s 10-ti zaměstnanci. Banka také přímo určila skupiny klientů na základě svých systémů pro zpracování, které vyuţívá pro jednotlivý segment klientů. Česká spořitelna také vyuţila zákonné moţnosti sjednat s klientem segmentu Corporate jiné neţ zákonem stanovené podmínky a to v určitých přesně definovaných případech79.

4. 2. Rozšíření informační povinnosti banky Rozšíření informační povinnosti banky měly samozřejmě velké dopady do ţivota bank. Banky musely v mnoha případech doplnit struktury klientských výpisů, změnily se IT systémy pro generování klientských výpisů, došlo ke změnám v elektronických distribučních kanálech, vznikly náklady na přenesení těchto změn na dodavatele zajišťující distribuci tiskových výpisů. Banka má povinnost klienta informovat před uzavřením smluvního vztahu s klientem, o provedených transakcích, ale i o neprovedených. Také je důleţité zmínit, ţe banka je povinná poskytnout klientovi i informace, které se týkají změn obchodních podmínek a to ve lhůtě nejméně 2 měsíce před nabytím její účinnosti.

78 79

Osoba samostatně výdělečně činná ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna

66

Co se týká informací sdělovaných před uzavřením smluvního vztahu, je tam podmínka, ţe banka musí aktivně předat klientovi veškerou smluvní dokumentaci na trvanlivém nosiči, coţ ve většině případech je papír. Jelikoţ smluvní dokumentace je velice náročná na tisk, protoţe musí být předaná společně se všemi dokumenty, které obsahují informace stanovené zákonem, tak banky v tomto případě samozřejmě řešily velké náklady na tisk. Jsou tu samozřejmě i další moţnosti, které banky zvaţovaly jako například zaslání určitého souboru mailem nebo předávání smluvní dokumentace na CD. Vzhledem k zásadním změnám v provádění platebních transakcí, které nový zákon přináší, bylo nutné provést i celkovou úpravu všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“). Česká spořitelna strukturovala své VOP tak, aby odpovídaly struktuře nového zákona. Nově byly do VOP přidány i obchodní podmínky přímého bankovnictví a debetních platebních karet. VOP byly vydány s platností dne 31.10.2009. Další povinností jsou informace o provedených platebních transakcích na platebních účtech, které klient musí obdrţet měsíčně a zdarma a to způsobem , který plátci umoţní si tyto informace uloţit v nezměněném stavu. O této povinnosti bylo ve většině bank mnoho diskusí, jelikoţ banky si za výpis z účtu účtovaly poplatek a dokonce v některých případech ještě poštovné. Je pochopitelné, ţe banky se nechtěly dobrovolně těchto příjmů vzdát a hledaly samozřejmě tu nejlevnější variantu, jak klienta informovat a na druhou stranu, aby to nestálo moc peněz a nezvyšovala jim to náklady. Je důleţité si uvědomit a nezaměňovat poskytování výpisů z účtu a plnění zákonem stanovené informační povinnosti o provedených transakcích. Na českém trhu jsou samozřejmě banky, které začaly zdarma zasílat papírové výpisy z účtu poštou, ale většina českých bank vyřešily povinnost jiným způsobem. Například Česká spořitelna nabízí klientům sestavu s informacemi o provedených transakcích, kterou klient obdrţí vytištěnou na poţádání na obchodní místě80. Tudíţ tato banka zachovala poplatky za výpis a inkasuje je nadále. Další moţností je pro klienta jeho internetové bankovnictví. Informace o platebních transakcích by také měly být přesnější. Například u zahraničních transakcí by mělo být z výpisu zřejmé, jaký je směnný kurz transakce, ale i poplatek, který klient zaplatil za provedenou transakci. Banka také musí poskytnout informace při změně obchodních podmínek a to dva měsíce před provedením změny. Některé banky jako Česká spořitelna dodrţovaly tuto lhůtu uţ před listopadem 2009 například při zveřejňování sazebníku. Tento postup dodrţovaly na

80

Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna

67

základě etického kodexu bank. Banky samozřejmě musely zvaţovat cesty, jak klienta se zákonem vyţadovanými informacemi včas seznámit. Je tu moţnost vyuţití komunikačních kanálů jako internetové bankovnictví nebo přítisk k výpisu z účtu. Jestliţe výpis z účtu má klient nastaven na delší dobu neţ danou zákonnou lhůtu o poskytnutí informace o změně obchodních podmínek, banka musí poslat informační dopis. Poslední informační povinností pro banku je sdělit klientovi před realizací transakce, pokud o to tedy poţádá, informaci o tom, kolik bude jeho převod stát a jak dlouho bude trvat. Tato informační povinnost byla náročná na zaškolení jednotlivých pracovníků od poboček aţ po call centra. U tuzemského platebního styku není těţké určit cenu převodu, ale problém byl především u zahraničních plateb, kdy je někdy opravdu těţké určit konečnou částku poplatku, jelikoţ v některých případech nevíme, kolik si budou účtovat korespondenční banky za převod. Co se týče doby převodu a to především u zahraničních plateb, tak tady uţ nestačí uvést pouze lhůtu, v které bude platba zúčtována na korespondenční banku, ale banka musí klientovi sdělit maximální lhůtu převodu aţ na banku příjemce. Povinnost sdělit lhůtu aţ na banku příjemce platí pro úhrady v měnách EU/EHP do zemí EU/EHP. U ostatních měn stačí sdělit lhůtu na korespondenční banku.

4. 3. Lhůty provádění platebních transakcí Zákon je v tomto poměrně komplikovaný a ukazuje se to také v samotné praxi. Zatímco dosud měly banky na převod korun mezi různými finančními ústavy v rámci České republiky tři dny, od začátku listopadu jsou to jen dva. Několik českých bank si samy prodlouţily zákonnou lhůtu o jeden den tím, ţe si vymyslely vlastní definici, kdy povaţují platební příkaz za přijatý. Banky si ale nemohou jen tak měnit definici „okamţiku přijetí příkazu“ jinak neţ stanoví zákon. Tímto krokem banky prodlouţily zákonnou lhůtu aţ o několik dní. Na druhou stranu některé banky dokonce zrychlily převody na dva dny uţ dříve a to i několik měsíců před účinností nového zákona o platebním styku. Mezi tyto banky patří například Česká spořitelna, GE Money bank a Raiffeisenbank. Platby, které jsou v rámci banky, musí být zúčtovány dokonce ve stejný den, kdy byly odepsány z účtu plátce. Server Aktuálně.cz provedl test, aby zjistil, jak rychle nyní převádějí banky peníze. Test Aktuálně.cz ukázal, ţe banky bez problémů dodrţují dvoudenní lhůtu u internetového bankovnictví. Všechny platby v rámci jedné banky skutečně přišly příjemci ještě v ten samý den, přesně jak stanový zákon. Největší problém nastal u převodů, které klient zadal na pobočce na klasickém papírovém nosiči. Většina bank má nastaveny dřívější uzávěrky 68

pro papírové platební příkazy na pobočkách, aby měly samozřejmě nějaký čas na to platbu zpracovat, ale i přesto je to pro některé banky velký problém a argumentují tím, ţe papírové příkazy nedokáţí zpracovat včas. Příkladem je UniCredit Bank, která vysvětluje denní odklad tím, ţe příkazy z mimopraţských poboček musí sváţet do Prahy, kde se teprve typují81. Specifickou formou podání papírového platebního příkazu je sběrný box, ale i u tohoto způsobu předání platebního příkazu klientem, musí banky dodrţet zákonem stanovené lhůty. Zákon bankám dovoluje, aby si samy upravily provozní dobu či uzávěrku zúčtování. Provozní doba znamená tu část pracovního dne, kdy poskytovatel plátce nebo poskytovatel příjemce provádějící platební transakci obvykle vykonává činnosti potřebné pro provedení této platební transakce. Tato provozní doba je pro banky hodně důleţitá a chrání je před tím, aby měla moţnost včas zpracovat platební příkaz. Jestliţe klient podá platební příkaz aţ po tomto termínu, počítá se dvoudenní lhůta převodu aţ od následujícího pracovního dne. Podrobný přehled uzávěrek pro odeslání platebního příkazu do jiné banky ještě ve stejný den jsem vloţila do kapitoly pět, jelikoţ si myslím, ţe je to velmi důleţitý aspekt, který klienty zajímá. Jak jsem jiţ uvedla výše, některé banky si hledají kličky, jak prodlouţit dobu převodu. Dokonce se vymlouvají na to, ţe jim to dovoluje zákon. Odvolává jí se na výjimku uvedenou v § 104 odst. 2 zákona. Tento odstavec zní: Banka se můţe s uţivatelem dohodnout, ţe provedení platební transakce započne aţ v určitý okamţik nebo aţ budou splněny určité podmínky. Dle ministerstva financí nelze ustanovení o odloţené splatnosti v rozporu s jeho smyslem a účelem zneuţívat k tomu, aby banky odloţily splatnost paušálně. Jde zcela jednoznačně o obcházení zákona a vyhýbání se zákonným lhůtám82. Musím tu také samozřejmě zmínit zkrácení valuty připsání finančních prostředků na platební účet příjemce. Tato povinnost se netýká pouze tuzemského platebního styku, ale i zahraničního. Banka musí platbu zúčtovat ve prospěch cílového příjemce okamţitě po jejím obdrţení. Samozřejmě, ţe změny u lhůt převodu se dotkly i zahraničních vyšlých plateb. O tomto se podrobněji zmíním v kapitole poslední „Změny u klientů“. Banky musely samozřejmě provést zásahy do svých IT systémů, do systému elektronického bankovnictví a modifikovaly se procesy v rámci provozu platební operací, tak aby přizpůsobily své zpracování novým lhůtám převodu, které jsou dané zákonem.

81 82

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=653182 http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=653182

69

4. 4. Odpovědnost banky za neautorizovanou transakci Poskytovatel platebních sluţeb nesmí provést transakci, pokud ji plátce neautorizuje. Na autorizace se můţe klient s bankou dohodnout, můţe být provedena předem i po transakci. V případě provedení neautorizované platební transakce nebo nesprávně provedené transakce bankou, banka má povinnost provést příslušná nápravná opatření, a to vrátit částku platební transakce klientovi tzn. uvést účet do původního stavu. Pokud se jedná o neautorizovanou platební transakci provedenou platebním prostředkem, nese banka odpovědnost za ztráty převyšující limit 150 EUR83. Toto bylo z hlediska bank hodně diskutovaným tématem. Jejich hlavní obava byla, ţe klienti této skutečnosti budou zneuţívat. Banky si velmi rychle dokázaly vyjmenovat negativa, které z toho pro ně plynou. Mezi tyto negativa můţe patřit například výrazný růst nákladů vyplývající ze zvýšené odpovědnosti (růst operačního rizika pro banky), moţné zvýšení nákladů na vývoj a zavádění nových bezpečnostních opatření, růst nákladů na krytí rizika úhrady při zneuţití ztraceného platebního prostředku klienta. Patří sem mimo jiné samozřejmě jednorázové náklady na vyškolení zaměstnanců, změnu vnitřních a informačních systémů, změnu smluv a obchodních podmínek84. Dalším tématem k diskusi, která se vedla ohledně limitu 150 EUR, byl samotný výklad části zákona, která se tohoto tématu týkala. V zákoně je uvedeno jednotné číslo oproti Evropské směrnici ve svém anglickém originálu, kde se hovoří o tom, ţe majitel platební karty nese odpovědnost za škodu do 150 EUR v součtu všech neoprávněných transakcí. ČNB proto vydala úřední sdělení, které jasně říká, ţe nese plátce při zneuţití platební karty odpovědnost u neautorizovaných transakcí do celkového limitu 150 eurům. Do doby neţ ČNB toto sdělení vydala, tak i přesto některé české banky chápaly tento limit jako celkovou částku, za kterou nese plátce zodpovědnost v případě neautorizované platební transakce. Musím tu také zmínit, ţe toto opatření se dotkne nepřímo i poklesu zájmu o pojistné produkty k platebním kartám. U tohoto produktu banky musely provést spoustu změn, aby byl nadále pro klienty atraktivní. Pojištění se rozšíří například o pojištění průkazu MHD včetně kuponu, malý technický průkaz k osobnímu vozu, dioptrické brýle a náklady na blokaci SIM karty mobilního telefonu85.

83

Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna 85 Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna 84

70

Je potřeba také krátce zmínit inkaso, kterému se podrobně věnuji v kapitole pět. Banky se také velmi obávají zneuţití moţnosti odvolat bianco autorizované inkaso, u níţ v době autorizace nebyla přesně známa částka, ve lhůtě 8 týdnů z důvodu neočekávané výše částky. Toto ustanovení má dopady jak na současný model tuzemských inkas, tak na nově připravovaný SEPA Direct Debit. Banky se samozřejmě snaţí toto operační riziko eliminovat, a proto se rozhodla většina zavést limity u inkasních plateb.

4. 5. Ostatní dopady Zákon stanovuje, za které sluţby si banka nesmí účtovat poplatek. Tato skutečnost má samozřejmě dopady do sazebníků, které banky musely přepracovat. Tyto změny se týkají především: zrušení poplatků za blokaci karty, zrušení poplatků za zrušení trvalého příkazu nebo příkazu z budoucí splatností, změna v ročním účtování poplatků za vedení platební karty. Změna, kterou banky musely provést u ročního poplatku za vedení platební karty, znamená, ţe pokud dochází ke zrušení karty výpovědí smlouvy ze strany klienta nebo ze strany banky, bude klientovi vrácena poměrná část ročního poplatku za vedení karty odpovídající období roku, za které uţ klient nebude kartu vyuţívat. Výpovědní lhůta končí vţdy ke konci kalendářního měsíce. Mezi další dopady, které se ani tak nedotknou sazebníků nebo nákladů bank, ale které mohly bance zamotat hlavu je, ţe u zaslané platby s konverzí musí banka zajistit, aby případná konverze mezi měnou transakce a měnou účtu klienta pouţila směnný kurz platný k okamţiku předání příkazu do zahraničí. Banky se musely zamyslet na postupu v případě, kdyţ bude mít kurz vysokou denní volatilitu, jelikoţ doba zpracování u platebních příkazů na papírovém nosiči předaném na pobočce je značně časově náročná a neodpovídá s určitostí času přijetí. Jinak si myslím, ţe banky můhou klidně spát.

4. 6. Dopad SEPA Implementace SEPA si vyţádala nemalé náklady. Vytváření SEPA bylo velice nákladnou záleţitostí hlavně pro finanční instituce. Před zavedením SEPA u bank samozřejmě muselo dojít ke spoustu změnám, které byly právě velkou finanční investicí s dlouhodobou návratností. Stručně lze vymezit následující skupiny nákladů:

71

investiční náklady na jednorázovou změnu informačních systémů, náklady na propagaci nových platebních nástrojů pro klienty, provozní náklady na implementaci nových nástrojů, náklady na zaškolení pracovníků bank. Banky, které se rozhodly implementovat SEPA v plném rozsahu, musely komplexně změnit jiţ zavedené bankovní procesy, tak aby odpovídaly SEPA standardům. Byl tu i obrovský zásah do IT systémů, tak aby vyhovovaly platným normám SEPA pro komunikaci a typům zpráv, které se pro SEPA převody pouţívají. Na druhou stranu lze říci, ţe zavedení SEPA bylo a je pro banky značnou příleţitostí. A banky samozřejmě čekají, ţe se vloţené investice vrátí. Do budoucna by mohlo zavedení SEPA a její technická standardizace umoţnit sdílení nákladů na vývoj a pořízení informačních systémů. Pro banky je to také moţnost zvětšení jejich trţní působnosti a zlepšit svojí konkurenceschopnost. Sjednocení podmínek plateb v euru nakonec zlevní i samotný přeshraniční platební styk a vyrovná jiţ několikrát zmíněné disproporce mezi vnitrostátním a přeshraničním platebním styku, které jsou stále velmi vysoké. Níţe jsem vloţila tabulku, kde uvádím poplatky za SEPA platby u českých bank, které jsou znatelně niţší neţ poplatky za zahraniční platbu, které se pohybují u vyšlých plateb kolem CZK 1500 a u došlých kolem CZK 950,00 a banky je většinou počítají jako procento z částky došlé nebo vyšlé platby. Tabulka č. 8: Zpoplatnění SEPA plateb v ČR Zpoplatnění SEPA plateb do 50 tis. EUR v CZK Typ převodu Banka Česká spořitelna GE Money Bank ČSOB Raiffeisenbank UniCredit bank Komerční banka

Odchozí 220 0,9 % min. 220 max. 1500 250 220 250 195

Zdroj: www stránky jednotlivých bank

72

Příchozí 100 100 150 200 200 145

5. Změny u klientů V této kapitole se chci věnovat jednotlivým dopadům nového zákona na klienta v praxi. Od začátku platnosti zákona jsou tyto změny pod drobnohledem jak klientů, tak odborné veřejnosti. Díky velkému očekávání od zavedení tohoto zákona a podrobné analýze si většina zainteresovaných myslí, ţe zákon je více na straně klienta neţ na straně poskytovatele platebních sluţeb.

5. 1. Smluvní vztah mezi klientem a finanční institucí Zákon o platebním styku se vztahuje na všechny typy klientů. Umoţňuje však bankám sjednat s klienty, kteří nejsou spotřebiteli ani drobnými podnikateli jiné podmínky v oblastech, které tento zákon stanovuje. Některé banky v České republice se rozhodly přistupovat ke všem klientům stejně. To znamená, ţe podnikatelům, malým, středním i velkým podnikům věnují stejnou úroveň práv a ochrany jako občanům. Na druhou stranu, některé banky vztahují tento zákon pouze na spotřebitele a drobného podnikatele. V ČSOB se rozhodli přistupovat ke všem klientům stejně. Česká spořitelna, která patří mezi největší banky na českém trhu, se rozhodla, ţe se zákon vztahuje pouze na klientský segment fyzická osoba nepodnikatel a drobný podnikatel, který definuje jako podnikatel s ročním obratem do 2 miliónů EUR a zároveň s 10-ti zaměstnanci86. Další naše velká banka, kterou bych tu ráda ještě zmínila, je Komerční banka, která tvrdí, ţe při úpravě podmínek produktů souvisejících s novým Zákonem o platebním styku uplatnila maximálně proklientský přístup87. Ale i přesto nejvíce změn čekalo zejména na klienty – občany a klienty – drobné podnikatel. Další změnou je zrušení účtu zdarma. To znamená, ţe banky si nesmí účtovat poplatek za zrušení účtu. Platí to však jen u účtů, které jsme měli u banky rok a déle. Tento hodně diskutovatelný poplatek v minulosti, ale hodně bank jiţ dávno zrušilo. Na našem bankovním trhu tento poplatek musela zrušit Poštovní spořitelna. Ale tento poplatek nevymazala definitivně a vyuţila výjimky v zákoně. Tento poplatek tedy zaplatí kaţdý, kdo se rozhodne svůj účet u tohoto finančního domu zrušit dříve neţ uplyne 12 měsíců. Změny se týkají také výpovědních lhůt, a to jak ze strany poskytovatele platebních sluţeb, tak i ze strany klienta.Výpovědní lhůta ze strany poskytovatele platebních sluţeb se

86

Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna Dopis zaslaný KB, a.s. svému klientovi, kde ho informuje o nabytí účinnosti nového zákona ze dne 25. září 2009 87

73

prodluţuje z 1 na 2 měsíce a začíná běţet první den kalendářního měsíce následující po doručení výpovědi. Na druhou stranu výpovědní lhůta ze strany klienta se zkracuje na 1 měsíc u smluv s výpovědní lhůtou delší neţ 1 měsíc a počíná běţet dnem následujícím po doručení výpovědi do banky. Tyto delší výpovědní lhůty byly především u běţných účtů, kde si banka brala určitý čas na zúčtování transakcí, které byly provedeny platební kartou. Změna ve výpovědních lhůtách smluv o platebních sluţbách se promítne i do smluv podepsaných před 1. listopadem 2009. Další důleţitá otázka, která vyplývá ze zněny zákona je, jestli tu byl nějaký rozdíl mezi stávajícími a novými klienty. Ze závěrečných ustanovení zákona lze odvodit, ţe nikoliv. Lze se takto odvolat na ustanovení § 144 odst. 6 a 7., kde je napsáno v přesném znění, ţe právní vztahy mezi poskytovatelem a uţivatelem se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí tímto zákonem, i kdyţ vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Neuzavíraly se sice z praktických důvodů ţádné dodatky či nové smlouvy. Pokud však stávající dokumentace hovoří o poskytování například sluţeb platebního styku, pak je nutné chápat samotné poskytování po nabytí účinnosti nového zákona o platebním styku tak, ţe sluţby musí být v souladu s novým zákonem.

5. 2. Právo klientů na více informací Informování klientů bylo vţdy součástí standardních sluţeb pro klienty finančních institucí a je také jednou s oblastí, kde nový zákon stanovuje práva a povinnosti banky a klienta při poskytování / uţívání platebních sluţeb. Těch informací je celá řada a nový zákon je rozděluje ještě na ty informace, které musí klient obdrţet před poskytnutím sluţby a které v průběhu trvání smluvního vztahu.

5. 2. 1. Informace sdělované před uzavíráním smluvního vztahu s klientem Banka musí klientovi před uzavřením smluvního vztahu aktivně předat veškerou smluvní dokumentaci, která upravuje podmínky uţívání platebního účtu/sluţby/prostředku. Klient tak má moţnost se seznámit se všemi podmínkami ještě před uzavřením smluvního vztahu. Tato informace musí být klientovi předána na tzv. trvanlivém médiu zdarma např. na papíře. Klientovi musí být

při uzavírání smlouvy současně se smlouvou předány i

dokumenty, které obsahují informace stanovené novým zákonem. Jedná se např. o dokumenty jako jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník.

74

5. 2. 2. Informace o provedených platebních transakcích Mezi další informační povinnosti bank dle ustanovení nového zákona o platebním styku patří informování klientů o provedených transakcích na jejich běţném účtu. Banka je povinná klientovi poskytnout informaci o provedených platebních transakcích na platebních účtech zdarma a to kaţdý měsíc. To, co je zdarma, však určí banky. Mohou to být tištěné výpisy zaslané poštou, nebo předané na pobočce, výpisy elektronické, nebo třeba zřízení informačního terminálu. Kaţdého klienta samozřejmě hned napadne, ţe banka má za povinnost poskytovat výpisy z účtu, na které je klient nejvíce zvyklý, a to v papírové formě zasílané poštou nebo k vyzvednutí na pobočce. Ale poskytování výpisů z účtu a plnění zákonem stanovené informační povinnosti o provedených transakcích nelze zaměňovat. V tabulce s názvem „Kde a jak dostanete výpis zdarma“ je přehled několika českých bank a jejich způsobu splnění informační povinnosti vůči svým klientům o provedených platebních transakcích. Z tabulky je vidět, ţe všechny banky nabízejí zdarma právě jiţ zmíněný výpis elektronický, tudíţ klient za ten poslaný poštou musí stále platit. Tabulka č. 9: Kde a jak dostanete výpis zdarma Banka elektronicky Česká zdarma spořitelna zdarma ČSOB zdarma GE Money Bank zdarma Komerční banka Raiffeisenbank

zdarma

poštou

pobočka zdarma jednou měsíčně

zdarma

zdarma jednou měsíčně

Zdroj: internetové stránky jednotlivé bank

Česká spořitelna klientům poskytuje na jejich ţádost sestavu s názvem Informace o provedených transakcích, který obdrţí ve vytištěné podobě pracovníkem pobočky na obchodním místě banky. Klient si můţe o tento výpis transakcí poţádat pouze jednou za daný měsíc, jestliţe poţádá o vytištění této sestavy ten samý měsíc podruhé, tato sluţba mu bude zpoplatněna. Generování standardních výpisů z účtů a poplatky za výpis zůstávají zachovány, protoţe banka je povinná klientovi výpis předat88. Další naše velká banka ČSOB poskytuje také zdarma elektronický výpis, ale také poskytuje svým klientům zdarma výpis poštou. Ve většině případech je zasílání výpisu poštou v ceně jednotlivých kont. Změna se provedla jen u klientů, kteří měli nastaven výpis se čtvrtletní frekvencí. 88

Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna

75

Automaticky a zdarma nastavila banka od listopadu měsíční frekvenci při zachování způsobu předávání výpisů. Jestliţe klient neměl nastaveno zasílání výpisů u běţných účtů, začala banka automaticky zasílat elektronické výpisy přímo do aplikace elektronického bankovnictví, pokud klient tuto sluţbu vyuţívá, v opačném případě obdrţí klient výpisy měsíčně poštou89. Bezplatné informace o transakcích na běţném a spořícím účtu získají nově klienti Komerční banky také prostřednictvím samostatné Expresní linky Plus, která bude klientům poskytována zdarma. Klienti, který tento komunikační prostředek vyuţijí, budou jeho prostřednictvím informovány i o změnách veškerých smluvních podmínek90. Raiffeisenbank nabízí klientům zcela novou sluţbu – tzv. Náhled účtu91. Tato sluţba je určena klientům, kteří nevyuţívají internetového bankovnictví a chtějí přitom mít moţnost zdarma kdykoliv nahlíţet na stav svého účtu. V této aplikaci klient získá veškeré informace, na které má dle novely zákona nárok. Pokud klienti nebudou chtít vyuţít tuto internetovou aplikaci, mohou získat výpis jedenkrát měsíčně zdarma přímo na pobočce.

5. 2. 3. Další informační povinnosti Další informační povinnosti pro banku je poskytnout klientovi informaci o neprovedení jeho transakce a také o důvodu jeho neprovedení. Mezi důvody neprovedení patří například nedostatek finančních prostředků na účtu klienta. Česká spořitelna klientům informace o neprovedení transakce poskytuje na pobočce na základě dotazu klienta. U neprovedení transakce musí klientovi být sdělen i důvod neprovedení. Banka je také povinná poskytovat klientovi informace o změnách v podmínkách, které upravují pouţívání platebního účtu / sluţby / prostředku. Informace musí být klientovi poskytnuta s předstihem 2 měsíců na trvanlivém médiu a zdarma. Jedná se o změny dokumentů, které jsou předávány při uzavírání smluvního vztahu, jako například VOP a Sazebník. Jsou tam samozřejmě výjimky, a to výše úrokových sazeb a relace směnných kursů. Tam musí poskytovatel informovat bez zbytečného odkladu. Pokud jsou ale změny příznivější v těchto dvou případech, pak nemusí informovat vůbec. Informace o změnách klientovi můţe banka poskytnout prostřednictvím informačních kanálů, v tištěné podobě například jako přítisk na výpisu z účtu, přílohy k výpisu nebo samostatným informačním dopisem.

89

http://www.csob.cz/cz/aktuality/Stranky/default.aspx, citováno 15.11.2009 http://www.kb.cz/cs/com/press/releases/748.shtml 91 http://www.rb.cz/osobni-finance/bezne-ucty/platebni-styk/zmeny-v-platebnim-styku/ 90

76

Další informační povinnost se týká platebního styku. Klient má nárok obdrţet před realizací transakce, pokud o to poţádá, informaci o tom, kolik bude jeho převod stát a jak dlouho bude trvat.

5. 3. Změny v bezhotovostním platebním styku K nejvýznamnějším změnám v oblasti bezhotovostního platebního styku patří zejména změny lhůt provádění platebních transakcí a to jak v tuzemském, tak i v zahraničním platebním styku, které zrychlily převod peněz. Nově musí banky došlou platbu svému klientovi připsat týţ den, kdy ji obdrţí. Zrychlení převodů má pro lidi a podnikatele obrovský význam. V zahraničním platebním styku došlo hned k několika změnám, které se týkají omezení pouţití některých poplatkových dispozic, nebo znemoţnění strhávání bankovních poplatků z částky zasílané klientem.

5. 3. 1. Lhůty pro provádění platebních transakcí v tuzemském platebním styku Jak jsem jiţ zmínila zákon stanovuje v jakých lhůtách mají být prostředky transakce převedeny z účtu plátce na účet banky příjemce. Také nový zákon o platebním styku upravuje lhůty, kdy mají být prostředky transakce zúčtovány na účet příjemce, a to od okamţiku obdrţení prostředků bankou příjemce od banky plátce. V praxi by to pro klienty mělo znamenat, rychlejší převod peněz mezi bankami. Novinkou je i to, ţe týţ den, ke kterému jsou peníze připsány, je musí mít klient i fakticky k dispozici, například je bude moci ze svého účtu i vybrat. Dle nového zákona by se tento převod měl zkrátit ze tří dnů na dva dny. To znamená, ţe stávající reţim u tuzemského platebního styku plně vyhovuje poţadavkům nového zákona, a proto se pro většinu klientů v této oblasti nic nemění. Některé české banky toto praktikovaly uţ předtím. Mezi tyto banky patřila Česká spořitelna nebo GE Money Bank. Ať uţ klient vyuţije jakékoliv cesty k předání příkazu k úhradě do banky (telefonické či internetové bankovnictví, předání na pobočce, sběrný box), je třeba aby dodrţoval bankou stanovené časy. Kdyţ klient předá bance platební příkaz do určených limitů, měla by banka předat peníze z jeho účtu do systému CERTIS92 ČNB ještě ten samý den. Příkazy přijaté bankou po skončení pracovní doby nebo v nepracovní den budou zpracovány se splatností následující pracovní den a účet klienta bude zatíţen částkou příkazu aţ 92

Jediný systém mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách, provozuje ho Česká národní banka

77

následující pracovní den. Jestliţe klient tedy chce provést platbu co nejrychleji a nechce si připlatit za expresní platbu, musí dodrţet lhůty pro zpracování a dobře si také rozmyslet a zvolit způsob, jakým příkaz předá bance ke zpracování. Termíny mají banky stanoveny odlišně podle svých podmínek. Běţně některé banky odepisovaly peníze z účtu klienta okamţitě, přestoţe byl příkaz k úhradě zadán ve svátek, či o víkendu. Ovšem ke zpracování do mezibankovního zúčtovacího systému CERTIS je předaly aţ následující pracovní den. Od 1. listopadu uţ banky o víkendu neúčtují93. Klient musí proto datum splatnosti uvést jako nejbliţší pracovní den. Některé banky zachovaly účtování o víkendu a ve svátku pouze v rámci banky. Jde o důsledek ustanovení zákona, podle kterého musí banky připsat obnos na účet příjemce nejpozději na konci dne, v němţ došlo k přijetí příkazu. Tuto praxi u nás dodrţují Raiffeisenbank i Česká spořitelna. I u převodů mezi účty jedné banky klient musí dodrţet lhůty pro zpracování. U České spořitelny je povinností klienta zadat příkaz k úhradě do osmi hodin večer, je to stejná doba jako ve všední den. Níţe uvedená tabulka shrnuje lhůty pro převod standardní platby u některých bank v České republice. Lhůty se liší i právě zmíněným způsobem předání příkazu ke zpracování bance. Například rozhodne-li se klient pouţít sběrného boxu ČSOB či Komerční banky, musí počítat s tím, ţe příkaz banka neprovede dříve neţ následující pracovní den. U České spořitelny musí klient vhodit příkaz do sběrného boxu do 12 hodin, u Raiffeisenbank klient můţe vyuţít sběrného boxu po celou otevírací dobu pobočky. Jestliţe klient vyuţije internetového nebo telefonického bankovnictví, lhůty pro zpracování jsou u většiny bank posunuty do pozdních odpoledních hodin oproti lhůtám, které se týkají poboček. Jedinou výjimkou je mBank, která svému klientovi zaručí převod v den podání příkazu jedině, kdyţ klient zadá svůj příkaz do osmé hodiny ranní. Na druhou stranu Raiffeisenbank nabízí svým klientům zadat platební příkaz k zúčtování týţ den aţ do půlnoci. Ostatní velké banky jako Česká spořitelna a Komerční banka mají lhůty okolo osmé hodiny večerní. Byla jsem překvapená, ţe ČSOB a GE Money Bank nabízí svým klientům lhůtu pouze do 18 hodiny ve srovnání s ostatními českými bankami. V posledním sloupci je srovnání účtování příchozích plateb u jednotlivých českých bank. Banka plátce má totiţ od listopadu povinnost zajistit, aby měla banka příjemce peníze na účtu k dispozici nejpozději do konce následujícího dne poté, co od svého klienta přijme platební příkaz. 93

Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., § 108 odst. 2

78

Tabulka č. 10: Lhůty pro převod standardní platby v České republice* Banka

Pobočka

Sběrný Box

Internetové bankovnictví

Telebanking

Účtování příchozích plateb

Česká spořitelna

otevírací doba pobočky

12:00

20:00

20:00

Průběžně

18:00

18:00

ČSOB

otevírací doba předchozí den pobočky

průběžně do 15:30 průběžně do 18:00

GE Money Bank

14:30

nepoužívá

18:00

18:00

Komerční banka

13:00

předchozí den

20:30

20:30

Raiffeisenbank

15:00

do uzavření pobočky

23:59

23:59

UniCreditBank

10:00

nepoužívá

20:00

20:00

Poštovní spořitelna

17:00

nepoužívá

18:00

18:00

mBank

Nepoužívá

nepoužívá

8:00

8:00

LBBW

14:00

----

16:00

16:00

Citibank

15:00

----

18:30

15:00

----

Volksbank

15:00

15:00

17:00

17:00

průběžně

Průběžně průběžně do 23:59 průběžně do 17:30 průběžně do 15:30 průběžně do 16:00 průběžně do 16:00

v české měně, peníze odúčtovány v den podání příkazu Zdroj: internetové stránky jednotlivých bank

Další novinkou, kterou klienti určitě přivítali, je zrušení poplatků za zrušení trvalého příkazu nebo příkazu s budoucí splatností. Zákon o platebním styku zakazuje účtovat poplatek za zrušení trvalého příkazu před jeho první realizací nebo poplatek za zrušení příkazu s budoucí splatností. Pokud ale klient poţaduje zrušení příkazu v den splatnosti je moţné poplatek za zrušení účtovat. Tato změna se týká nejenom tuzemského platebního styku, ale i zahraničního.

5. 3. 3. Změny týkající se zahraničních plateb U transakcí zahraničního platebního styku došlo hned k několika změnám. Týká se to především lhůt provádění těchto platebních transakcí: úhrady do zahraničí úhrady ze zahraničí. Do konce října loňského roku byl regulován pouze přeshraniční a tuzemský platební styk, dnes je regulován platební styk komplexně. Převody do zahraničních bank by neměly být delší neţ D + 4. 79

Neţ začal platit nový zákon o platebním styku, lhůta provedení určovala okamţik, kdy jsou prostředky předány korespondenční bance (tj. první bance, které se zúčastňuje převodu). Zákon však stanovil lhůty provedení prostředků aţ do banky příjemce. Tyto lhůty jsou různé podle toho, v jaké měně se převod realizuje a do jaké země směřuje. Jestliţe je platba v měně EUR musí být dodrţená lhůta D + 194. To samé se děje s platbami v rámci EU/EHP. Do EU/EHP platí v podstatě totéţ, co pro platby po ČR s maximálně jednou směnou. Jestliţe je platba zúčtována v jiné měně neţ CZK nebo EUR, můţe si poskytovatel a jeho uţivatel dohodnout lhůtu aţ 4 dny, přičemţ se den přijetí příkazu do této lhůty nepočítá. Pro lepší pochopení jsem připojila k mé práci přílohu č. 3., kde jsou velmi dobře vidět jednotlivé lhůty zúčtování na korespondenční banku a banku příjemce u jedné z českých bank. Tyto lhůty budou zase bankou dodrţeny, jestliţe klient doručí svůj platební příkaz včas. Proto tu je uvedena také tzv. provozní doba pro jednotlivé druhy transakcí. Klient také můţe urychlit zpracování zahraničního příkazu. U většiny bank můţe volit mezi různou prioritou převodu. Mezi tyto priority patří například expresní nebo urgentní zpracování platby. I pro tyto platby platí uzávěrky. Příkaz musí být podán ve většině případech uţ ráno nebo během dopoledne. Za tento příkaz si banky samozřejmě účtují vyšší poplatky neţ u běţného platebního příkazu. Banka plátce, ale není schopna ovlivnit, kdy banka příjemce platbu připíše na účet konečného příjemce. Záleţí na bance příjemce v jakých lhůtách připisuje došlé platby. Lhůty pro připsání došlých úhrad ze zahraničí se změnily. Úhrady v měnách EU/EHP došlé z jakékoliv země jsou připisovány na klientské účty s valutou D+0, tedy ihned po přijetí. Ostatní došlé úhrady jsou připisovány na klientské účty D+195. Zákon o platebním styku mění také pravidla pouţívání dispozic poplatků na zahraničním platebním příkaze v případě plateb do zemi EU/EHP a v měnách EU/EHP a v měnách EU/EHP následovně: dispozice BEN nelze u těchto převodů pouţít vůbec, protoţe Zákon o PS zakazuje provádět sráţky poplatků z převáděné částky, k čemu při pouţití poplatkové dispozice BEN dochází, u těchto převodů musí být pouţita dispozice SHA, výjimkou je případ, kdy u převodu dochází ke konverzi mezi měnou transakce a měnou účtu klienta, 94 95

Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., § 109 odst. 3 Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., § 110

80

například platba v EUR z účtu klienta vedeného v CZK. V tomto případě, lze pouţít dispozici OUR.

5. 4. Inkasa Nový zákon o platebním styku zavádí do českého práva naprostou novinku, která se týká právě inkas. Tato novinka se skrývá pod § 103 a je to ustanovení o „vrácení částky autorizované platební transakce“. Toto ustanovení bylo velkým oříškem pro banky. Podle této úpravy totiţ má plátce právo do 8 týdnů ode dne, kdy byly peníze z jeho účtu odepsány, poţadovat vrácení částky autorizované platební transakce provedené z podnětu příjemce (tedy inkasa). Důvodem můţe být například to, ţe plátci se zdá transakce moc vysoká. Banka či jiný finanční ústav pak do 10 pracovních dnů ode dne obdrţení ţádosti plátce inkasovanou částku vrátí. Pokud odmítne, musí plátci sdělit důvody a podat informaci o způsobu mimosoudního řešení sporů a také o moţnosti podat stíţnost orgánu dohledu. Od listopadu mají tedy inkasa přísnější pravidla. Cílem má být co nejvyšší ochrana klienta a i zjednodušení případných reklamací. Pro banky by toto ustanovení znamenalo spoustu nových starostí a následných reklamací. Banky si samozřejmě i s tímto ustanovením poradily a od 1. listopadu 2009 zavádějí pro klienty novou povinnost – nastavit u všech inkasních plateb limity na určité období. U kaţdé banky je ale přístup rozdílný. Některé banky se totiţ rozhodly nastavit limity i u inkas, které byly sjednané před 1. listopadem 2009, jiné je nechají s původními parametry. Také stanovení limitu je u jednotlivých bank rozdílný. Tři české banky na našem trhu se rozhodly neměnit automaticky limity u inkas, patří mezi ně Česká spořitelna, Raiffeisenbank a také Volksbank. Nechávají toto pouze na svých klientech, kteří samozřejmě mají moţnost si dle svého rozhodnutí limit nastavit sami. Banky samozřejmě doporučovali klientům nastavení limitu a nebo jeho kontrolu, aby nemohla nastat situace, kdy bude bankou nastavený limit příliš nízký nebo naopak moc vysoký.

Jak změnit limity souhlasů s inkasem: přes internetové bankovnictví, telefonicky prostřednictvím telefonického bankovnictví, osobně na pobočce.

81

ČSOB dalo moţnost svým klientům nastavení limitu a období u inkas do ledna 2010. Období můţe klient zvolit jako měsíční, čtvrtletní, půlroční nebo roční období, ve kterém můţe jejich účet být průběţně inkasován ve prospěch účtu povoleného příjemce, a to maximálně do výše limitu stanoveného pro tohoto příjemce. V průběhu ledna 2010 nastavila ČSOB měsíční limit vycházející ze sumy původních inkas96. Klient Komerční banky tuto povinnost musel splňovat jiţ od dubna loňského roku, jedinou novinkou tedy bylo nastavení počtu dnů mezi inkasy. Bylo jen nutné nastavit limit u starších inkas. Jestliţe klient tak neučinil sám, banka tuto změnu provedla automaticky. Hranicí byl dvojnásobek nejvyšší inkasované částky za posledních 12 měsíců. Banka i přes automatické nastavení umoţnila klientům tento limit měnit a to zdarma. Mezi další banku, která dala svým klientům prostor pro stanovení limitu uţ před listopadem, je UniCredit Bank. Jestliţe klienti tak neučinili, banka nastavila limity sama. Na rozdíl od ČSOB a KB se rozhodla UniCredit Bank limit určit v jedné stejné výši. Koncem listopadu přistoupila také mBank k nastavování limitů u všech registrovaných inkas a SIPO plateb, kde nebyl limit nastaven. Klienti mBank měli tuto moţnost i v minulosti v internetovém bankovnictví. Tuto moţnost klienti mohli vyuţít, ale nemuseli. mBank se rozhodla nastavit limit ve výši 50 000 Kč automaticky, a to pouze u těch povolení k inkasu/SIPA, u nichţ limit dosud nebyl nastaven. Tento limit samozřejmě klient můţe změnit97. K hromadné úpravě souhlasů s inkasem bez nastavených limitů přistoupila i GE Money Bank a Poštovní spořitelna. Poštovní spořitelna stanovila limit jako nejvyšší měsíční souhrn inkasovaných částek za poslední 3 měsíce. Samozřejmě i u těchto dvou finančních institucí si klient můţe limit změnit.

5. 5. Platební karty 5. 5. 1. Odpovědnost klienta za neautorizovanou platební transakci Před nabytím účinnosti nového zákona o platebním styku nesl majitel karty případnou ztrátu, která mu vznikla třeba odcizením karty, sám. Své peníze mohl ochránit pouze vhodným pojištěním. Od listopadu se o tyto své výdaje dělí s bankou. U neautorizovaných plateb provedených prostřednictvím zneuţitých, ztracených či odcizených platebních karet

96 97

http://www.csob.cz/cz/aktuality/Stranky/default.aspx, citováno 15.11.2009 http://www.mbank.cz/blog/article.html?id=155, citováno 20.12.2009

82

nese klient aţ do oznámení této skutečnosti bance ztrátu maximálně do výše 150 EUR za všechny transakce, pokud ztrátu / odcizení oznámí klient bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozví. Ze zákona tedy vyplývá pro drţitele platební karty bez zbytečného odkladu její ztrátu či odcizení. Je důleţité přesně vymezit, kdy se klient podílí na ztrátě při zneuţití karty a kdy jde naopak ztráta na vrub banky. Jestliţe dojde k jejímu zneuţití po oznámení bance odpovídá banka za škody v plném rozsahu. Znamená to, ţe banka coby vydavatel učinila chybu a neprovedla blokaci nebo tuto blokaci nebylo moţné provést. Provede takzvanou neautorizovanou transakci. Pokud ale klient kartu ztratí nebo mu bude odcizená a klient tuto skutečnost nenahlásí bance, bude hradit aţ oněch zmíněných 150 EUR coby spoluúčast na tom, ţe kartu ztratil. Klient totiţ neumoţnil bance, aby mohla kartu zablokovat. Další moţností je podvodné jednání nebo hrubá nedbalost při plnění povinností majitele karty, kde logicky odpovídá za vše právě majitel karty.

5. 5. 2. Blokace karty zdarma Jestliţe klient nechce, aby došlo ke zneuţití jeho ztracené nebo odcizené karty, musí drţitel této karty poţádat banku o blokaci karty. V novém zákoně o platebním styku se tato skutečnost stává novou zákonnou povinností na straně klienta. Banky si za tuto sluţbu nesmějí nově účtovat ţádný poplatek.V minulosti přitom většina tuzemských bank účtovala za blokaci karty 200 aţ 2000 korun viz tabulka č. 11. Raiffeisenbank tento poplatek zrušila jiţ 1. 7. 2009 všem klientům a měla ohledně toho velkou reklamní kampaň. Citibank dokonce nikdy tento poplatek vůči svým klientům nepouţívala. Tabulka č. 11: Poplatky za blokaci karty do 30.10.2009 Historické poplatky za blokaci karty v Kč Banka elektronická embosovaná karta 0 0 Raiffeisenbank 0 0 Citibank 100 100 LBBW Bank 200 500 Česká spořitelna 200 500 Unicredit Bank 150 2000 Komerční banka 200 2000 Poštovní spořitelna 200 2000 ČSOB 200 2000 Volksbank 250 2000 GE Money Bank Zdroj: http://www.profit.cz/Print.aspx?id=ukradena-karta-uz-vas-nezaboli.cz

83

Nový zákon o platebním styku sice úplně zrušil poplatek za blokaci karty, jenţe banky našly velmi snadně kompenzaci za tyto ztracené výnosy. Některé banky prostě zvýšily poplatek za pouţívání karty, a nebo její náhradní vydání při odcizení nebo ztrátě. Poplatek za uţívání karty se také dočkal změny. Pokud dochází ke zrušení karty výpovědí smlouvy ze strany klienta nebo ze strany banky, banka musí klientovi naúčtovat pouze poměrnou část poplatku. Většina bank tyto poplatky účtovala na celý rok dopředu, ale nyní některé banky dokonce přistoupily na účtování poplatku za vedení platební karty měsíčně. Jestliţe si banka poplatek naúčtuje celý, musí klientovi poměrnou část vrátit.

5. 6. Změny vztahující se na finančního arbitra Zákon nově stanovuje i širší působnost finančního arbitra. Sjednání rozhodčí doloţky nevylučuje pravomoc arbitra a nově je zrušen také limit 50 000 eur, který omezoval hodnotu sporů, se kterými bylo dříve moţné se na finančního arbitra obrátit. V souladu se zákonem o finančním arbitrovi směl řešit arbitr tyto spory do 30. 10. 2009: mezi osobami, které provádějí převody peněţních prostředků a jejich klienty při provádění převodů peněţních prostředků podle zákona č. 124/2002 Sb., zákon o platebním styku, při provádění opravného zúčtování, při provádění inkasní formy placení na území ČR (od 1.1.2005) vše do maximální výše 50 000 EUR, mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky a drţiteli elektronických platebních prostředků při vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků podle zákona o platebním styku98, související s provedením tzv. opravného zúčtování, tj. opravy chyb, kterou provedla banka, a kterou je povinna v souladu s ustanovením § 20c zákona o bankách (od 1.1.2005).99 Jak jsem jiţ zmínila výše, tak dle § 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi,ve znění pozdějších předpisů od 1. 11. 2009 je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů mezi poskytovateli finančních sluţeb a uţivateli platebních sluţeb při poskytování platebních sluţeb nebo mezi vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz je příslušný téţ finanční arbitr,

98 99

Výroční zpráva finančního arbitra r. 2006 Bakalářská práce, Platební styk v České republice, autor: Klára Kopecká, r. 2008

84

pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu. Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra100. Toto posílení věcné i procesní působnosti finančního arbitra vede ke zvýšení principu ochrany spotřebitele na finančním trhu v oblasti mimosoudní vyřízení sporů101

100 101

http://www.finarbitr.cz/download/180_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf http://www.finarbitr.cz/download/180_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf

85

Závěr Cesta k harmonizaci oblasti platebního styku byla dlouhá a náročná. Přípravu PSD komplikovala nejenom velká různorodost vnitrostátních právních předpisů, které se na oblast platebního styku vztahovala, ale také především určité zvyky jednotlivých států Evropské unie v této oblasti, kterých se některé státy nechtěly vzdát. Nová směrnice byla dlouho očekávanou iniciativou, která se od začátku nese v duchu tří klíčových cílů. Mezi tyto cíle patří posílení pozice spotřebitelů a drobných podnikatelů s důrazem na jejich vysokou ochranu, zvýšit transparentnost pro poskytovatele a uţivatele platebních sluţeb a nakonec zvýšit konkurenci v oblasti platebních sluţeb. Směrnice poskytuje ochranu spotřebitele a drobného podnikatele v mnoha směrech, od ochrany před zneuţitím peněţních prostředků svěřených poskytovateli platebních sluţeb přes vymezení práv a povinností v souvislosti s poskytováním a uţíváním platebních sluţeb, aţ po vysoké poţadavky na poskytování informací uţivateli platebních sluţeb jeho poskytovatelem. Tento poţadavek také úzce souvisí s dalším cílem a to se zvýšením transparentnosti v oblasti platebních sluţeb. Musím tu také zmínit v souvislosti se zvýšením transparentnosti stanovení konkrétních lhůt k provedení platební transakci, které urychlily převod peněţních prostředků a také pomohou klientovi určit dobu převodu. Podle mého názoru směrnice klíčové cíle naplnila. Na druhou stranu samotná praxe v budoucnosti ukáţe nakolik tento krok byl úspěšný. V tento okamţik je příliš brzy na vyvozování konkrétních závěrů. Nová směrnice o vnitřních sluţbách ovlivnila i Českou republiku, a tím byly u nás naplněny některé cíle, které byly stanoveny Evropskou unií. Na druhou stranu je tu ještě řada cílů, které Česká republika splní aţ po vstupu do eurozóny. I přestoţe je směrnice v reţimu plné harmonizace, dala členským státům moţnost přijmout vlastní úpravu v rámci určitých mantinelů. Česká republika v několika případech této moţnosti vyuţila. Předcházela tomu veřejná diskuse, která byla určitě velkým přínosem při implementaci Payment Services Directive do českého práva, jelikoţ se diskuse zúčastnila odborná veřejnost. U jednotlivých bodů diskuse se zvaţovaly všechny přínosy, negativa, ale i náklady. Na základě výsledků diskuse byla sepsána zpráva Ministerstva financi, která byla pouţita při sepsání nového zákona o platebním styku. Ve své práci jsem musela také věnovat pozornost projektu Single Euro Payment Area, který velmi úzce souvisí s Payment Services Directive a patří mezi nejdůleţitější projekty, které v této oblasti probíhají. Nová směrnice je velmi důleţitý prvek v projektu SEPA, 86

jelikoţ nesourodost vnitrostátních právních předpisů také značně komplikovaly realizaci jednotného prostoru plateb v eurech. Velkou novinkou, kterou nová směrnice přináší, jsou SEPA inkasa. Do této doby nebylo moţné tuto sluţbu v rámci nějakého celoevropského systému poskytovat. Přestoţe tento projekt ovlivnil platební styk v rámci Evropské unie poprvé před dvěmi lety a jeho zavedení neprovázely ţádné velké komplikace, je jeho podíl na trhu stále malý. Myslím si, ţe bylo na čase, aby se Evropská unie začala tomuto projektu opět věnovat naplno. Mezi nástroje, které by měly pomoci zvětšovat podíl SEPA plateb na trhu, je jeho monitorování, a to jak na národní úrovní, tak v celé Evropské unii. V rámci této čerstvé iniciativy vznikl v České republice koordinační výbor, který se má zabývat nejen monitorováním průběhu implementace, ale také šíření informací o produktech, které SEPA nabízí. Jelikoţ Česká republika není členem eurozóny, tak poskytuje SEPA bezhotovostní úhrady pouze v rámci přeshraničního převodu. Co se týče jeho rozšíření u nás, tak bezhotovostní úhrady SEPA nabízí jiţ šest českých bank, ale na druhou stranu SEPA inkasa u nás poskytuje pouze jedna jediná česká banka, kterou je UniCreditBank. Ani SEPA inkasa nejsou pro Českou republiku povinná, jelikoţ nejsme členem eurozóny, tudíţ tento produkt nemusíme zavádět hned. Právě SEPA inkasa byla u nás a stále jsou velmi diskutovaným tématem, jelikoţ jejich zpracovaní se velmi liší od našeho českého modelu, který není zaloţen na tak velké důvěře jako je model především v zemích západní Evropy. SEPA není pouhou jednorázovou záleţitostí, pořád je tu velké úsilí platební nástroje stále zdokonalovat. Jedním z příkladů je například platba Prieuro, která urychlila bezhotovostní převod v rámci SEPA. Na druhou stranu je tu stále velký trend za tyto sluţby poţadovat od klientů vysoké poplatky za zpracování, coţ vylučuje jeden z důvodů proč SEPA vznikla. Velká pozornost je věnována také doplňkovým sluţbám, které mohou finanční instituce na základě pravidel SEPA nabízet svým klientům, jeţ by mohly vést ke zrychlení a ke zlepšení zpracování plateb. Mezi tyto sluţby patří například elektronická fakturace (einvoicing) nebo elektronické přiřazení platby k faktuře (e-reconciliation). Ve své diplomové práci jsem se dále zabývala změnami platebního styku v České republice v návaznosti na novou směrnici o vnitřních sluţbách, která byla implementována do českého práva, a to jak na straně banky, tak na straně klienta. Implementace Payment Services Directive do českého práva má značné dopady na všechny banky v České republice, ale v některých případech dokonce na celou řadu subjektů, které spadají do pojmu platební instituce dle Payment Services Directive, jako třeba Česká pošta nebo mobilní operátoři. 87

Banky se musely na tyto změny s dostatečným předstihem a důkladně připravit. Měly před sebou opravdu sloţitý a těţký úkol a myslím si, ţe ho všechny zvládly. I přes nedostatek informací v úplném počátku spustily banky přípravy na nový zákon. Pro banky to bylo náročné nejenom ze samotné přípravy, které zaštiťovaly jednotlivé projekty, ale také samotná příprava byla finančně velmi náročná. Do budoucna se banky dále budou vypořádávat s nárůstem provozních nákladů, které některé ustanovení přináší. Na druhou stranu banky si samozřejmě uvědomovaly finanční náročnost a pustily se do úprav svých sazebníků, aby v některých případech zabránily navýšení jejich nákladů. Mezi hlavní změny, které banky ve svých projektech připravovaly, byla nutnost změn informačních technologií a softwaru, obchodních podmínek a klientské dokumentace, interních postupů a pravidel a potřeba zaškolení zaměstnanců. V několika případech se stalo, ţe banky si vyloţily zákon po svém. Domnívám se, ţe zákon o platebním styku je napsán mimořádně komplikovaně a nesrozumitelně. Ukázaly to nejasnosti jak kolem spoluúčasti klienta při ztrátě platební karty, ale dokonce některé banky se snaţí obcházet zákon u lhůt převodu peněz, kde si záměrně prodluţují limity pro převody peněz. Nový zákon o platebním styku ovlivnil zejména banky, ale konečné důsledky se přenesou na samotné klienty. Jak jsem jiţ zmínila výše, pro banky byla implementace změn celkem velkým oříškem s vysokými náklady, ale pro klienta přináší ve většině případů uţitek. Uţ od počátku vzniku Payment Services Directive se mluví na jedné straně o zvýšení konkurence pro poskytovatele platebních sluţeb, ale na druhou stranu má také velký význam právě na ochranu klienta. Podle mého názoru klient ve většině případů opravdu ze zákona profituje. Typickým případem je přenesení důkazního břemene na banku, nebo povinnost banky okamţitého vrácení peněţních prostředků při reklamaci klienta neautorizovanou transakci a v neposlední řadě limitovaná odpovědnost uţivatele platebních sluţeb pouze do 150 EUR. Co se týká dále například lhůt převodu, tak klient by měl nyní některé platební převody uskutečňovat rychleji. Musím tu pouţít slovo „měl“, protoţe se v některých případech takto neděje, jelikoţ některé banky hledají skulinky, jak se zákonem daným lhůtám vyhnout. Klient určitě je také nadšen, ţe zákon v některých případech zakazuje zpoplatňování vybraných produktů banky. Mezi tyto poplatky patří například poplatek za blokaci karty nebo poplatek za zrušení trvalého příkazu nebo příkazu s budoucí splatností. Dalším příkladem je postup, jakým banky smějí účtovat roční poplatky za vedení karty. Ráda bych

88

tu ještě zmínila větší informační povinnost banky vůči klientovi, která mu určitě přinese snazší přístup k některým informacím například o provedených platebních transakcích.

89

Slovník základních pojmů: SEPA – Single Euro Payment Area – Jednotná eurová platební oblast SECA – Single Euro Cash Area – Jednotná oblast pro hotovostní sluţby SEPA Road Map – „Cestovní mapa SEPA“ – plán/harmonogram pro zavedení SEPA SCT – SEPA Credit Transfer – Bezhotovostní úhrada SDD – SEPA Direct Debit – SEPA inkaso B2B – Business to Business – segment podnikové sféry CERTIS – Czech Express Real Time Interbank Gross Systém – mezibankovní platební systém České národní banky PSD – Payment Services Directive – Směrnice ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu EK – Evropská komise EPC – European payment council – Evropská rada pro platební styk ECB – European Central Bank EU – Evropská unie EHP – Evropský hospodářský prostor SIPO – sdruţené inkaso plateb obyvatelstva KB – Komerční banka, a.s. ČS – Česká spořitelna, a.s. ČSOB – Československá obchodní banka, a.s. ČBA – Česká bankovní asociace ČNB- Česká národní banka MF - Ministerstvo financí ČR BIC – Bank Identified Code – identifikační kód banky, umoţňuje automatické zpracování platby IBAN - International Bank Account Number – Mezinárodní číslo bankovního účtu Rulebook – Soubor pravidel, Pravidla SCF – SEPA Card Framework PIN – Personal Identifier Number

90

Použité zdroje: Prameny práva České republiky Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném účtování Změnový zákon č. 285/2009 Sb. Vyhlášky a nařízení Evropské Unie SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech Úřední věstník Evropské unie L 344/13, [cit. 20. 11. 2009]: Dostupné na WWW: ČBA: BEZHOTOVOSTNÍ ÚHRADY SEPA SOUBOR PRAVIDEL SYSTÉMU, VERZE 2.3, ČBA, [cit.10. 11. 2009]: Dostupné na WWW: SEPA pro spotřebitele, [cit.15. 01. 2010]: Dostupné na WWW: Rámcový implementační plán, verze 1.0, [cit.10. 05. 2010]: Dostupné na WWW:

91

MF: Závěrečná zpráva Regulatory Impact Assessment, Ministerstvo financí ČR, Zákon o platebním styku, [cit.12. 11. 2009]: Dostupné z WWW: ČNB: Konzultační materiál, [cit.12. 11. 2009]: Dostupné z WWW: Výsledek veřejné konzultace Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu, MF, ČNB [cit.12. 12. 2009]: Dostupné z WWW: Úřední sdělení ČNB ze dne 10. listopadu 2009, [cit. 07.02.2010] Dostupné z WWW: Informace pro veřejný sektor, [cit. 07.06.2010] Dostupné na WWW: http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_12732.pdf ECB: "The Single Euro Payments Area (SEPA): an integrated retail payments market". 30-page brochure. Published by the European Central Bank, [cit. 07.12.2009] Dostupné z WWW: Indikátor SEPA úhrad v eurozóně, [cit. květen 2009] Dostupné z WWW:

92

European payment council: www.europeanpaymentcouncil.eu SEPA KONFERENCE Moje poznámky, SEPA Konference, ČNB ze dne 23. 9. 2009 SEPA konference, prezentace SEPA a súvisiace otázky platobného styku, Zuzana Kalivodová, [cit. 07.11.2009] Dostupné na WWW: SEPA konference, prezentace SEPA Direct Debit vs. tuzemská inkasa, Helena Šrámková, Martin Kadorík, [cit. 07.11.2009] Dostupné na WWW: Finanční arbitr: Výroční zpráva 2009, [cit. 07.06.2010] Dostupné na WWW: Periodika Časopis Bankovnictví 8/2009 Časopis Bankovnictví, 10/2009 Test Aktualne.cz, [cit. březen 2009] Dostupné na WWW: Tabulka poplatků za blokaci karty jednotlivých bank v ČR, [cit. květen 2010] Dostupne na WWW: Česká spořitelna, a.s. Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: 93

Citibank, a.s. Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: Komerční banka, a.s. Dopis zaslaný KB, a.s. svému klientovi, kde ho informuje o nabytí účinnosti nového zákona ze dne 25. září 2009 Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: UniCredit bank, a.s. Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: SEPA inkaso, obrázek, [cit. 15.2. 2010]: Dostupné na WWW: Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: Raiffeisenbank, a.s. Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW:

94

ČSOB, a.s. Sazebník., [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: GE Money bank, a.s. Sazebník, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: LBBW, a.s. Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW:

Poštovní spořitelna, a.s. Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW:

95

Volksbank, a.s. Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW: mBank, a.s. Lhůty pro platební styk, [cit. listopad 2009]: Dostupné na WWW:

96

Seznam tabulek: Tabulka 1: Jednotlivé případy transakcí, str. 21 Tabulka 2: PSD versus SEPA, str. 48 Tabulka 3: Seznam bank, které přistoupily k SCT, str. 54 Tabulka 4: Počet bank, které přistoupily k CORE SEPA Direct Debit, str. 57 Tabulka 5: Počet bank, které přistoupily k SEPA B2B, str. 58 Tabulka 6: Jednorázové náklady implementace Směrnice, str. 66 Tabulka 7: Odhady opakovaných nákladů implementace pro „velkou banku“ v ročním vyjádření, str. 66 Tabulka 8: Zpoplatnění SEPA plateb v ČR, str. 73 Tabulka 9: Kde a jak dostanete výpis zdarma, str. 76 Tabulka 10: Lhůty pro převod standardní platby v České republice, str. 80 Tabulka 11: Poplatky za blokaci karty do 30.10.2009, str. 85

Seznam obrázků: Obrázek 1: Období před SEPA a SEPA, str. 47 Obrázek 2: Model bezhotovostního převodu SEPA, str. 52 Obrázek 3: Indikátor SEPA bezhotovostních úhrad, str. 55 Obrázek 4: Procesy v rámci SEPA inkasa, str. 59

Seznam příloh: Příloha 1: Evropský hospodářský prostor Příloha 2: Adaptace jednotlivých zemí EHP na Payment Services Directive Příloha 3: Souhlas s SEPA inkasem Příloha 4: Lhůty převodu pro zahraniční platební styk v České

97

Příloha č. 1: Evropský hospodářský prostor

Zdroj: Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna

98

Příloha č. 2: Adaptace jednotlivých zemí EHP na Payment Services Directive

Zdroj: www.europeanpaymentcouncil.eu

99

Příloha č. 3: Souhlas s SEPA inkasem Hlavička / Header: Souhlas s inkasem SEPA

SEPA Direct Debit Mandate

Reference souhlasu – vyplňuje příjemce

Mandate reference – to be completed by the creditor

JMÉNO PŘÍJEMCE & LOGO

CREDITOR’S NAME & LOGO

Text zmocnění / Authorisation statement: Podpisem tohoto souhlasu opravňujete (A) {JMÉNO PŘÍJEMCE} k tomu, aby zasílal Vaší bance příkazy k odepsání prostředků z Vašeho účtu a (B) Vaši banku k odepsání prostředků z Vašeho účtu v souladu s příkazy {JMÉNO PŘÍJEMCE}.

By signing this mandate form, you authorise (A) {NAME OF CREDITOR} to send instructions to your bank to debit your account and (B) your bank to debit your account in accordance with the instructions from {NAME OF CREDITOR}.

Součástí Vašich práv je oprávnění k vrácení peněţních prostředků Vaší bankou podle obchodních podmínek stanovených ve smlouvě s Vaší bankou. Zádost o vrácení musí být podána do 8 týdnů ode dne, kdy byly prostředky odepsány z Vašeho účtu.

As part of your rights, you are entitled to a refund from your bank under the terms and conditions of your agreement with your bank. A refund must be claimed within 8 weeks starting from the date on which your account was debited.

Základní pole / Upper field texts: 1

Vaše jméno Jméno plátce (plátců)

Your name Name of the debtor(s)

2

Vaše adresa Ulice – název, číslo

Your address Street name and number

3

Poštovní směrovací číslo (PSČ) Město

Postal code City

4

Země

Country

5

Číslo Vašeho účtu Číslo účtu ve formátu IBAN

Your account number Account number - IBAN

6

SWIFT BIC

SWIFT BIC

7

Jméno příjemce Jméno příjemce

Creditor’s name Creditor name

8

Identifikační kód příjemce

Creditor identifier

9

Ulice – název, číslo

Street name and number

10

Poštovní směrovací číslo (PSČ) Město

Postal code City

11

Země

Country

12

Typ platby: Opakující se platba nebo Jednorázová platba

Type of payments: Recurrent payment or One-off payment

13

Město podpisu Místo Datum

City or town in which you are signing Location Date

Podpis / Signature texts: Podpis(y) Prosíme podepište zde

Signature(s) Please sign here

100

Poznámka: vysvětlení Vašich práv týkajících se výše uvedeného souhlasu Vám poskytne Vaše banka.

Note: Your rights regarding the above mandate are explained in a statement that you can obtain from your bank.

Další pole / Lower field texts: Podrobnější údaje o vztahu mezi příjemcem a plátcem, který je základem pro souhlas s inkasem – pouze pro informační účely.

Details regarding the underlying relationship between the Creditor and the Debtor – for information purposes only.

14

Identifikační kód plátce Zde uveďte číselný kód, který má uvádět Vaše banka

Debtor identification code Write any code number here which you wish to have quoted by your bank

15

Osoba, za niţ (jejímţ jménem) platbu provádíte

Person on whose behalf payment is made

Název skutečného plátce: pokud provádíte platbu na základě dohody mezi {JMÉNO PŘÍJEMCE} a jinou osobou (například platíteli účet za jinou osobu), prosíme napište jméno této osoby zde.

Name of the Debtor Reference Party: If you are making a payment in respect of an arrangement between {NAME OF CREDITOR} and another person (e.g. where you are paying the other person’s bill) please write the other person’s name here.

Pokud platíte svým jménem, nevyplňujte.

If you are paying on your own behalf, leave blank.

16

Identifikační kód skutečného plátce

Identification code of the Debtor Reference Party

17

Název skutečného příjemce: příjemce musí tuto část vyplnit, pokud inkasuje prostředky na základě pověření jiné strany.

Name of the Creditor Reference Party: Creditor must complete this section if collecting payment on behalf of another party.

18

Identifikační kód skutečného příjemce

Identification code of the Creditor Reference Party

19

Ve vztahu ke smlouvě : Identifikační číslo příslušné smlouvy

In respect of the contract: Identification number of the underlying contract

20

Popis smlouvy

Description of contract

Informace / Information texts: Prosíme vraťte (komu)

Please return to

Vyhrazeno pro potřeby příjemce Creditor’s use only Zdroj: http://www.unicreditbank.cz/cz/firmy/platebni-styk/zahranicni-platebni-styk/sepa/sepa-inkaso.html

101

Příloha č. 4: Lhůty převodu pro zahraniční platební styk v ČR Převody v cizích měnách a měně CZK do zahraničí a v cizích měnách v rámci ČR (odeslané platby) Typ PP a způsob předání Bance Platba do banky Slovenská sporiteľňa a FIT platba obchodní místo Banky

Priorita převodu

Provozní doba pro zpracování PP v den "D" Soukromá Komerční /Firemní klientela klientela

Připsání úhrady Korespondenční bance1)

Připsání úhrady bance příjemce

standardní

otevírací doba 10:00 h

14:00 h

D+1

D+1

10:00 h (pouze priorita expresní) 15:00 h 11:00 h (pouze priorita expresní)

D

D

D+1 D

D+1 D

expresní / urgentní přímé bankovnictví

Přeshraniční převod v EUR / SEPA převod obchodní místo Banky přímé bankovnictví PRIEURO platba

standardní expresní / urgentní

20:00 h 11:00 h

standardní expresní standardní expresní

14:00 h2) 10:00 h 15:00 h2) 11:00 h

14:00 h 10:00 h 15:00 h 11:00 h

D+1 D D+1 D

D+3 D+3 D+3 D+3

11:00 h

11:00 h

Připsání na účet příjemce do 4 hod od předání příkazu Připsání úhrady korespondenční bance1)

-

- v EUR do zemí EU/EHP D+3

přímé bankovnictví Typ PP a způsob předání Bance Ostatní platby obchodní místo Banky

Priorita převodu

Provozní doba pro zpracování PP v den "D" Soukromá Komerční /Firemní klientela klientela

standardní

otevírací doba

14:00 h

D+2

urgentní

14:00 h

14:00 h

D+1

expresní

10:00 h

10:00 h

D

Připsání úhrady bance příjemce

- v měnách EU/EHP do zemí EU/EHP D+4 - ostatní3)

102

přímé bankovnictví

standardní

20:00 h

15:00 h

D+2

urgentní

15:00 h

15:00 h

D+1

expresní

11:00 h

11:00 h

- v EUR do zemí EU/EHP – D+3 - v měnách EU/EHP do zemí EU/EHP D+4

D

- ostatní3) Provedení úhrady ve lhůtě D+1 nebo D je garantováno ve stanovených měnách. Přehled těchto měn obsahuje bod 2.6. tohoto Sdělení. 2) Příkazy doručené do Banky po ukončení provozní doby budou zpracovány s původní splatností ve lhůtě o jeden den delší. 3) Klient a Banka se dohodli, že ve vztahu k těmto platebním transakcím se nepoužije § 109 Zákona o platebním styku, ale pro provedení platební transakce se stanoví lhůta připsání peněžních prostředků na účet korespondenční banky. 1)

Převody v cizích měnách a měně CZK ze zahraničí a v cizích měnách v rámci ČR (přijaté platby)

Úhrada je v měně členského státu EU/EHP Úhrada je v jiné měně než měny států EU/EHP PRIEURO platba

Obdržení peněžních prostředků Bankou

Provozní doba pro zpracování PP v den "D"

Připsání peněžních prostředků na účet příjemce vedený Bankou

D

15:00 h

D

D

15:00 h

D+1

D

15:00 h

D+1,5 h

Zdroj: Podklad pro školení – Payment Services Directive – Zákon o platebním styku, Česká spořitelna

103

Platební styk v České republice

Recommend Documents