Milí Bolatičané, moc Vás zdravím a doufám, ţe máte Pánu za co děkovat. Během léta se duchovní ţivot nepozastavil, i kdyţ byl v kostele „prázdninový pořad bohosluţeb“. Měli jsme moţnost zúčastnit se Světových dnů mládeţe se Svatým otcem Františkem ať uţ osobně nebo prostřednictvím televizních obrazovek. Věřím, ţe to mnohé z nás povzbudilo a potěšilo nás i to, ţe tolik mladých lidí veřejně vyznalo svou víru, a to s velikým nadšením pro Krista. Přímo v naší farnosti proběhl přífarní tábor, který jsme proţili v krásném počtu, skvělé náladě a hlavně s Bohem. S překvapením jsem zjistil, ţe táborové podmínky děti neodrazovaly a ony si nejen ochotně hrály, ale také pracovaly a modlily se. Pověstné počítače a mobilní telefony se skvělou nabídkou různých aplikací prohrály v konfrontaci s tím, co nabídnul tábor. A to je jen dobře. Měli jsme přístup i do skanze-
nu, který jsme rádi vyuţívali. Děkuji všem, kdo pomohli. Bohuţel období prázdnin, dovolených a horkých dnů končí. Pro dospělé to znamená návrat do práce a pro děti a mládeţ začíná školní rok. Také pro farnost znamená nový školní rok nový začátek. Pro mne je to uţ druhý rok sluţby v bolatické farnosti sv. Stanislava. Je to vhodný čas pro vznik nových farních rad, jak pastorační, tak ekonomické. Proto Vás všechny prosím o modlitbu, aby volba členů rad byla dle Boţí vůle a aby se skrze ně Bůh plně projevoval. Rád vstupuji do toho času, který je teď před námi a věřím, ţe ve spolupráci s farními radami dokáţeme lépe pracovat a společně hledat cesty, které se Kristu líbí. Těším se na četná modlitební setkání, která pro nás Bůh připravil. Ze srdce Vám všem ţehnám. o. Lesław Mazurowski
Příprava biřmovanců pokračuje Příprava takřka třiceti mladých lidí k přijetí svátosti biřmování začne opět od září. Probíhat bude způsobem, na který jsou biřmovanci jiţ zvyklí, tedy formou přednášky otce Lesława a setkání ve skupinkách. V září se přednáška uskuteční v pátek 16. 9. v 19 hodin a skupinky se sejdou ve čtvrtek 29. 9. a v pátek 30. 9. 2016, rovněţ v 19 hodin. Pavlína Řehánková
Mladí misionáři Misionář je člověk, který vydává svědectví o existenci Boha, ţije podle křesťanských zásad a hodnot, a ty se snaţí předávat druhým lidem. V tomto duchu se nesl i přífarní tábor ve dnech 11. 8.–14. 8. 2016, kdy se děti vydaly po stopách misijních cest svatého apoštola Pavla. Na kaţdý den připadla jedna cesta se zastávkami na místech a v městech, jimiţ apoštol Pavel procházel – od Damašku, přes Jeruzalém, Filipi, Soluň, Athény, Korint, následně přes Krétu, Maltu aţ do Říma, kde nakonec zemřel. Program začal scénkou, v níţ na mobil jednoho úředníka volal apoštol Pavel a naléhavě si přál, aby byl dětem vydán cestovní pas a vydaly se v jeho stopách. Připravenost pro absolvování tak dlouhé cesty a samotná věrohodnost při hlásání evangelia byla u mladých misionářů zjišťována znalostí desatera misionáře, které se museli naučit. Kaţdý misionář si musel zajistit potřebnou potravu na další cestu, takţe v rámci soutěţí musel např. co nejrychleji oloupat brambory nebo si ulovit rybu.
Desatero misionáře 1. Misionář vidí v kaţdém člověku bratra. 2. Misionář Jeţíše poznává, miluje ho a mluví o něm. 3. Misionář se denně modlí za děti celého světa. 4. Misionář za všechno děkuje Jeţíši. 5. Misionář je šťastný, ţe se můţe dělit s ostatními.
6.
Misionář má radost, ţe můţe slouţit druhým. 7. Misionář vţdycky odpouští. 8. Misionář kaţdý den rád šetří na Misijní bonbónek. 9. Misionář hledá pomoc u Jeţíše. 10. Misionář vţdy myslí na druhé.
Našim společným cílem v rámci celého pobytu bylo vybudovat pomyslný most, který by nás spojil a sjednotil nejen navzájem se sebou samými, ale také s apoštolem Pavlem, který na nás čekal na druhém břehu. Tento MOST jsme budovali z modlitby během dne za druhé (M), oběti v podobě vzdání se sladkostí v páteční den (O), sluţby druhým při umývání nádobí v kuchyni (S) a tvořivosti při výrobě drobných dárečků pro druhé (T). Kaţdý tým za splnění určitých úkolů obdrţel daný počet cihel ke stavbě mostu. Jedním z úkolů v rámci her byla evangelizace obyvatel. Listy, které apoštol Pavel sepsal, a jak z Písma Svatého víme, inicioval konkrétním církevním obcím – Galaťanům, Korinťanům, Efesanům a Římanům (děti představovaly zástupce obyvatel právě těchto měst a oblastí). Děti následně musely dohledat text podle indicií v Písmu Svatém, které jim apoštol Pavel adresoval, zapamatovat si jej, přenést do kostela, sepsat na papír a v úplnosti a bez chyb musel být text přečten nejmladším členem u ambónu. Misijní činnost pak pokračovala v neděli po ranní mši svaté, kdy farníkům při odchodu z kostela děti rozdávaly úryvky z Písma Svatého k zamyšlení.
Misionář mnohdy ani v noci nespí a myslí na druhé. Proto byly děti jedné noci vzbuzeny a měly moţnost se osobně setkat s apoštolem Pavlem. Předtím ovšem musely projít stezkou odvahy v kostele. Před oltářem ve tmě při svíčkách se musely nahlas pomodlit za svou rodinu a poté mohly pokračovat do sakristie a po schodech nahoru. Obzvláště modlitby těch nejmenších dětí nás zaskočily tím, jak dokáţou svými slovy nejen prosit, ale zejména děkovat. Mnohdy my starší zapomínáme Bohu děkovat za dary, které nám dopřává, a doţadujeme se Ho jen tehdy, kdyţ něco naléhavě potřebujeme. Ovšem nejvíce prosí ten, kdo děkuje. Děti přijaly nabídku vzdát se pátečních odměn a sladkostí jako formy misijního bonbónku ve prospěch potřebných a chudých dětí v Paraguayi. Za tímto účelem poputuje hodnota těchto sladkostí spolu se zbylou částkou z tábora ve výši 800,- Kč k sestře Barboře do Paraguaye Zarazilo mě, ţe některé děti rády smlouvají – to nepatří k našim křesťanským hodnotám. Kdyţ jsme prosili, aby se někdo dobrovolně ujal modlitby před jídlem, hned se dotazovaly, kolik bodů obdrţí pro svou skupinu. Tohle je přece nepřijatelné. Proč se vytrácí prostá dobrovolnost, která není zaloţená na nějaké výhodě, odměně, či protisluţbě a protihodnotě plynoucí pro mne samotného? Chtěl bych poděkovat zejména otci Lesławovi, ţe přišel s myšlenkou uspořádat farní tábor a ţe nám zpřístupnil prostory v celém přízemí fary a přilehlou zahradu, neboť jsme nakonec kvůli nevlídnému počasí a chladným nocím přespávali na faře. Rovněţ jemu děkuji za poskytnutí finančního příspěvku a za to, ţe s námi trávil čas při hrách a při společné ranní a večerní modlitbě v kostele. Obecnímu úřadu Bolatice děkuji za zpřístupnění venkovních prostor ve skanzenu; Technickým sluţbám za posekání trávy na farní zahradě; dále pekárně AZPEK, prodejně Malhvo („U Kocura“) a jednomu soukromému dárci za poskytnutí naturálního příspěvku; maminkám a babičkám dětí za napečení výborných koláčů a buchet; všem, kteří se podíleli na přípravě jídla; mládeţi z řad biřmovanců za organizaci her a v neposlední řadě patří velký dík našemu Pánu, ţe celé této akci ţehnal, ţe nás uchránil od moţných zranění a ţe jsme si mohli těchto pár dní náramně uţít. Marek Blokeš
Kniha Ámos Kniha Ámos je starozákonní prorocká kniha, kterou nalézáme v Písmu mezi proroky Joélem a Abdijášem. Knihu můžeme s jistotou datovat, protože obsahuje popisy událostí, které odkazují na konkrétní dobu, a to na polovinu 8. století před Kristem.
ná se o polemiku proti kultu královské svatyně v Bételu a jde v ní o protest proroka v Hospodinově jménu proti zboţštění krále – kultu krále. Starozákonní král byl sice vyvoleným či pomazaným, ale nemohl se rovnat Hospodinu a musel se řídit Boţí smlouvou a zákony.
Prorok Ámos je pokládán za nejstaršího píšícího proroka, jeho dílo je nejstarším uceleným spisem prorocké literatury. Jed-
Proroci starého Izraele prohlašovali, ţe vyřizují slovo, jeţ není pouze lidské, ale Boţí. Svou autoritu mluvit do ţivota svých sou-
časníků odvozovali od zvláštního Hospodinova pověření a zmocnění. Biblický záznam o jejich vystoupení často začíná líčením, jak je Bůh na jejich pozemské cestě zastavil a změnil jejich směr. Ámos říká v 7,14–15: „Nebyl jsem prorocký ţák, zabýval jsem se dobytkem a fíkovníky. Hospodin mě vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal: „Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!“ Mnozí posluchači pokládali Ámosova slova za nesnesitelná a kněz Amasjáš z Bételu ho proto z Betélské svatyně vyhnal do Judské země. Ámos však cítil morální povinnost vyjadřovat se k aktuálnímu dění (Am 3,8): „Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval?“ Vědomí, ţe nemůţe jinak neţ mluvit v Hospodinově jménu, jej stavělo do opozice ke společenským trendům, společenským vrstvám a drţitelům úřadů jako byli králové a kněţí. Zatímco kněţství se v Izraeli tradovalo v rámci kmene Lévi, prorok mohl pocházet z kteréhokoli kmene. Prorokem byl ten, koho si Hospodin k da-nému úkolu vybral. Proto bylo vystoupení proroka nenadálé a představovalo výzvu stávajícím mocenským strukturám. Texty Am 2,6–8; 6,1–8; 8,4–8 obsahují prorokovu sociální kritiku. Zkusme se zamyslet nad tím, jaké nešvary lze rozpoznat a koho prorok oslovuje. Ámosovo proroctví začíná vyhlášením Boţího soudu nad Damaškem, Gazou, Týrem, Edómem, Amónem a Moábem – městy a národy kolem Izraele. Takto si tento prorok získává své posluchače a jejich pozornost, aţ poté přechází ke kritice Izraele a jeho vrchních představitelů. Kritizuje lhostejnost k údělu chudých a modlářství, hovoří o líném a zahálčivém ţivotě vedoucím Izraelity k pýše. Popsané nešvary tedy
nejsou jen přečinem proti bliţnímu, ale zároveň odráţí i špatně pochopenou jistotu spásy. Izraelité jsou svobodní díky Bohu a přitom několik málo z nich ţije v nespravedlivě nabytém nadbytku, zatímco většina izraelských bratří upadla kvůli dluhům do závislosti a otroctví. Ámos apeluje na základní poţadavky lásky k bliţnímu a jeho kritika se tak stává i kritikou náboţenskou, protoţe kdo takto zachází s příslušníky Boţího lidu, pohrdá Boţími zákony a Bohem samým. Bohosluţba, kterou v Bételu provozují a stále větší počet obětí, se Hospodinu nelíbí a stává se sebeklamem a kultem. Izrael takto neslouţí Hospodinu, ale sebelásce a touze po slávě. Ámos se nepokouší bohosluţbu v Bételu zrušit, kdyţ proti ní káţe, ale snaţí se spojit sluţbu k Bohu se sluţbou k bliţnímu. Jeho posluchači to však nechápou a nechtějí přijmout. Prorok sám Hospodinovým slovem trpí, protoţe se ohlášená slova týkají i jeho lidu a jeho vlasti, a tak Hospodina prosí ve jménu Jakobova pokolení o milosrdenství. Tím část trestů, které měly dopadnout na jeho lid, odvrátí. Invazi Asyřanů a Babyloňanů se mu však odvrátit nepodařilo. Ámos ale v závěru knihy (9,11–15) ohlašuje i slovo Boţí milosti a přízně a říká, ţe aţ Hospodin dosáhne svého, upustí od svého hněvu, k Izraeli se vrátí a prokáţe mu dobro. Hospodinovo milosrdenství zvítězí a po zpustošení země a vyhnanství dojde k obnově. Tato prorokova slova v závěru poukazují na Boţí milosrdenství a trpělivost s Izraelem, který mnohokrát během dějin poruší smlouvu s Bohem a neváţí si Hospodinova dobrodiní. Bůh však ve své nekonečné lásce nenechá svůj lid zahynout a očistí jej od hříchů, stejně jako to dělá dodnes s námi, Boţími dětmi.
S přáním číst a poznávat Boží slovo Andrea Pavlíková
Svaté přijímání Pán Jeţíš podal učedníkům chléb se slovy: „Vezměte a jezte.“ Podobně jim podal kalich a řekl: „Vezměte a pijte“. A dodal: „To čiňte na mou památku.“ Eucharistie byla ustanovena kvůli přijímání. A svatý Pavel říká, ţe kdyţ „je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10, 17) Přijímání Kristova Těla eucharistického vytváří z věřících jedno Kristovo Tělo – církev. Kněz musí vţdy přijímat chléb a víno proměněné při dané mši svaté. Pokud není nějaký výjimečný důvod, je třeba, aby chléb (a případně i víno) proměněný při dané mši přijímali také věřící, neboť tak vynikne jednota celé mše svaté – eucharistické modlitby i svatého přijímání. Věřící přistupují k přijímání v průvodu – tak se naznačuje, ţe Eucharistie je pokrmem na cestu, ţe kráčíme za svým Pánem, který nám naopak vychází vstříc. Neţ přijmeme nejsvětější Eucharistii, máme si uvědomit, koho přijímáme a chovat se zboţně. Není dovoleno, aby si věřící sami brali Tělo Páně a posvátný kalich, tím méně aby si je podávali mezi sebou z ruky do ruky. Způsob přijímání na ruku nebo do úst má co nejlépe vyjádřit naši úctu, slavnostní ráz a radost této chvíle, kdy se Kristus stává naším hostem. Přijímání pod obojí způsobou (Tělo i Krev), jak bylo běţné v prvotní církvi, je dnes z praktických důvodů často nahrazeno přijímáním pouze pod způsobou chleba. Pán je ale pod jednou i druhou způsobou přítomen celý, ţivý a oslavený. Pokud se podává Tělo Páně a Krev namáčením, je moţné přijímat pouze do úst. Kněz vezme hostii, namočí ji zčásti v kalichu, ukáţe ji a řekne: „Tělo Kristovo a Krev Kristova.“ Přijímající odpoví: „Amen.“ Přijme od kněze svátost do úst a odchází. Stejným způsobem podává svaté přijímání i jáhen, akolyta nebo laik, jemuţ byla svěřena tato sluţba. V případě, ţe se podává pouze Tělo Páně (nebo ţe se Krev Páně podává napitím), mohou si věřící vybrat, zda chtějí Tělo Páně přijímat do úst v kleče, do úst ve stoje nebo na ruku ve stoje. Podávání na ruku i podávání do úst jsou způsoby, které církev zná ze své tradice, oba dva vyjadřují úctu k Eucharistii a oba dva vyjadřují prázdnotu (otevřené dlaně, otevřená ústa), s níţ člověk očekává, ţe bude obdarován samotným Kristem. Při přijímání do úst podávající ukáţe trochu pozdvihnutou hostii a řekne: „Tělo Kristovo.“ Přijímající odpoví: „Amen.“ a přijme tělo Páně. Kdyţ přijímající dostane svatou hostii, hned ji celou sní. Přijímání na ruku je o poznání komplikovanější. Věřící přistoupí s rozevřenými dlaněmi obou rukou, kde (alespoň u praváků) je pravá ruka dole a v dlani pravé ruky leţí levá. Ruce drţí ve výšce hrudi, aby si jich kněz mohl všimnout. Při přijetí na levou dlaň, po výzvě „Tělo Kristovo.“, věřící odpoví „Amen." (stejně jako při přijímání do úst). Někteří přijímající mají tendenci brát od kněze svatou hostii přímo do svých prstů. Není to ovšem správné a navíc je nebezpečí, ţe hostie můţe upadnout. Přijímající s hostií na dlani udělá úkrok do strany, aby umoţnil tomu, kdo je v řadě za ním postoupit na jeho místo, ještě před podávajícím pak uchopí hostii z levé dlaně mezi prsty pravé ruky a vloţí
do úst. Během přijímání dává věřící pozor, aby nenechal upadnout ţádný úlomek hostie, zvláště dětem a mládeţi se přitom doporučuje pečlivě dbát na čistotu rukou. Věřící přijímá důstojně hned na místě, nelze si odnášet Eucharistii v ruce kamkoli jinam nebo přijímat za odchodu. V takovém případě podávající poţádá přijímajícího, aby na místě přijal. U těch, kteří jsou zvyklí jíst levou rukou, se dlaně jednoduše prohodí. Po příjímání na místě neklekáme a odcházíme hned na své místo. Aby člověk mohl svaté přijímání plně docenit, je třeba zůstat ještě chvíli v modlitbě, setrvávat se svým Pánem, chválit ho. Církev proto po přijímání doporučuje chvíli ticha, případně zpěv, který slouţí jako společné poděkování za milost obdrţenou v Eucharistii. (na základě Všeobecných pokynů k římskému misálu a internetových zdrojů)
Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík
Nezneužívej mého jména! „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.“ (Dt 5, 11) Netajím se tím, ţe doslova trpím ve společnosti lidí, kteří berou jméno Boţí nadarmo. A také se netajím tím, ţe k napsání tohoto článku mne vyprovokovala vysoká frekvence pouţívání Boţího jména a všech moţných variant jmen svatých. Kaţdý si ceníme svého jména, ať uţ jsme s ním spokojeni více či méně. Stojíme o to, aby lidé naše jméno neobcházeli a jím nás nazývali, zvláště podobou jména, kterou máme rádi. Kdyby však lidé v jedné jediné větě opakovali naše jméno třikrát aţ pětkrát, tak jsme toho přesyceni, jsme naprosto znechuceni, zvláště jde-li o různé deformace našeho jména. Náš vztah k druhému člověku se projevuje také v tom, jak navzájem svá jména vyslovujeme. Stejně tak se projevuje naše víra – v tom, jak vyslovujeme Boţí jméno. V prosbě Otčenáše „posvěť se jméno tvé“ Boţí jméno oslavujeme. A po chvíli, kdy toto vyslovíme, spustíme to své: „Ach Boţe, to ten čas letí.“, „No, pozdrav pánbůh, tys tomu dal.“, „Jeţíši, to jsem ráda!“, „Šmarjájosef, co to je?“ Nikdy nevoláme
bez potřeby a lehkováţně: „Jeţíš, Maria, Josef“. Jména Panny Marie a svatého Josefa nejsou sice jména Boţí, ale jsou to jména osob svatých, která se také nemají lehkováţně vyslovovat. Jaký význam přikládáme druhému přikázání dnes? Různý. Zaţila jsem situaci, kdy jsem se ohradila proti klení ve společnosti lidí nevěřících. S respektem přestali a dokonce se ptali, proč to není vhodné. Kdyţ jsem se ohradila ve společnosti lidí věřících, paradoxně jsem zaţila reakci „jestli nejsem nějaká divná“. Také jsem zaţila situaci, kdy malá dívenka odváţně napomenula větší společenství dospělých lidí, ţe často nadarmo pouţívají Boţí jméno. Obořili se na ni, ţe se plete do hovoru dospělých, ale několik lidí nad jejím výrokem hluboce přemýšlelo. Lidé k sobě ztratili úctu. Člověk uţ dnes mnohdy nemá úctu ani k sobě samému. Jak můţe mít úctu k Bohu? Kdo bere svou víru váţně, ten takto nemluví. Máme svým dobrým ţivotem Boha ctít, chválit ho a oslavovat. A my nejen že mnohdy Boha nectíme, neoslavujeme, nehlásíme se k němu, protože by se nám ostatní smáli a pohrdali
námi, nežijeme ten plnohodnotný vztah lásky, ale ani nevedeme dobrý a láskyplný život! A lidem, kteří ten živý láskyplný vztah se žít snaží, ještě házíme klacky pod nohy a poukazujeme na ně prstem. Takto jedná následovník Krista, který je vyslán do „celého světa“ hlásat evangelium? Svatý Pavel v listě Galaťanům píše: „Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat!“ (Gal 6, 7). Proto kdyţ uslyšíme někoho vyslovovat jméno Boţí nadarmo, napomeňme ho, pokud je to moţné a vhodné. Vţdy odprosme Pána Boha za tuto uráţku tichou modlitbou: „Budiţ jméno Páně pochváleno.“, „Pane, buď veleben.“ Je přece pěkné, kdyţ slyšíme říkat: „Pán Bůh zaplať!“, „Pán Bůh poţehnej!“, „S Pánem Bohem.“, „Dá-li Pán Bůh,“ „Chvála Bohu.“ Vţdyť důvěrné vyslovení Boţího jména je vlastně modlitbou. Ale my se za to tak často nesmyslně stydíme!
Někdy uţ nemůţeme dál. Zmocní se nás temnota a nevidíme světlo. Je-li něčeho nadmíru, Hospodin vţdy zasáhne. Ať je to sobectví, neláska k druhému člověku nebo posmívání se Bohu a braní jeho jména nadarmo. Naše následování Krista je pocta, ne obtíţ! Někdy je to těţké a náročné, zvláště staví-li se proti tomuto našemu následování naše okolí a naši blízcí. Někdy pro Krista trpíme a máme pocit, jako bychom na bedrech nesli těţký kříţ. Bůh netrestá, Bůh miluje a po zásluze odměňuje. Jakoby nám Hospodin říkal: Neboj se, člověče, neboj se, když chráníš mé jméno, chráníš a miluješ mne samotného. A to přece potřebujeme slyšet. Naše následování Krista není marné. Nesení Boţího jména má hluboký smysl, pro nás i pro lidi kolem nás. A není zbytečné. Těţké a náročné ano. Chtějme být těmi, kdo s radostí prohlásí: „Vím, čí jsem.“ Pavlína Řehánková
Výzva Milí farníci, mezi vámi je řada těch, kteří ve svém křesťanském ţivotě proţívají dotek ţivého Krista, uvědomují si Jeho blízkost a rádi by se o své duchovní zkušenosti podělili na stránkách Studánky, byť třeba bez uvedení konkrétního jména pisatele. Např. v tomto Roce milosrdenství po rodinách putuje obraz Boţího milosrdenství a někdo má nějakou duchovní zkušenost, proţitek, ponaučení, o které by se chtěl podělit s ostatními. Jen je třeba pro něj danou zkušenost velkou překáţkou zestylizovat, napsat pár řádků (laicky řečeno „dát na papír“, aby to mělo „hlavu a patu“). Kaţdému z nás dal Bůh dary, abychom je vyuţívali a upotřebili ku prospěchu druhých. Chcete-li se zapojit do ţivota ţivé farnosti formou sdílení svých duchovních zkušeností a je pro vás jednoduše problémem „něco napsat“, můţeme se domluvit, ţe to napíše „někdo za vás“ podle toho, jak vy si to budete přát, a to se zaručením naprosté důvěry. Budeme rádi, kdyţ v případě zájmu napíšete na e-mailovou adresu
[email protected] nebo zavoláte na číslo 728 733 409. Nejde o to psát o zázracích, ale o drobných milostech, které vnímáme jako „dotek nebe“. Kaţdý z nás by si přál ve Studánce číst „věci ze ţivota“. Ale ty vytváříme my sami! Kaţdý z nás! A Studánka bude natolik naše, nakolik ji naší uděláme. My všichni. Pavlína Řehánková
Světové dny mládeže - Krakow 2016 Pozornost celého světa se v posledních dnech měsíce července zaměřila na jedno město, kterým byl polský Krakow. Ve dnech 26. –31. 7. 2016 se zde totiţ konaly Světové dny mládeţe za přítomnosti Svatého otce Františka. Setkání mají původ v iniciativě papeţe Jana Pavla II. Tohoto setkání se zúčastnilo téměř 2,5 mil. mladých lidí z více neţ 160 zemí světa. Z ČR do Krakowa dorazilo 6 000 účastníků, z naší ostravsko-opavské diecéze to bylo 750 mladých. Mottem setkání bylo: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. (Mt 5,7) Sraz účastníků setkání mládeţe z naší diecéze se uskutečnil v Ostravě-Zábřehu, kde nás mší svatou ve zdejším kostele sv. Ducha na naši pouť vyprovodil náš otec biskup František. Po menším občerstvení jsme nastoupili do autobusů a vydali se po dálnici do Krakowa. Po příjezdu do Krakowa jsme zavítali do Českého národního centra, kterým bylo po dobu trvání akce cisterciácké opatství v Mogile na předměstí Krakowa. Podmínky v našem Českém národním centru byly opravdu vynikající a celý organizační tým zvládl svou úlohu na výbornou. Zde proběhla registrace, kaţdý poutník obdrţel batoh, ve kterém nalezl broţurku poutníka s přehledem programu, důleţitými informacemi a stručným česko-polským slovníkem, dále visačku, která zároveň slouţila jako jízdenka na městskou hromadnou dopravu, pak pláštěnku, zpěvník, drobné dárečky, také stravenky a vstupenky do příslušného sektoru pro setkání s papeţem. Po registraci jsme se šli ubytovat do škol vzdálených cca 10–15 minut pěšky od našeho národního centra, kde jsme měli zajištěno ubytování ve třídách na svých karimatkách a spacácích. Kaţdé ráno nás v 7 hodin budili nikoli malým zvonečkem, ale opravdu středním zvonem, takţe po chodbách škol se zvuk silně ozýval a vzbudil kaţdého. Následovala snídaně v provizorním stanu před školou, pak jsme se přemístili do areálu cisterciáckého opatství v Mogile, kde nás vţdy jiţ z dálky vítala Schola brněnské mládeţe svými úchvatnými písněmi, svým nadšením a pozitivní energií nejen kaţdé ráno při příchodu do areálu, ale také po celou dobu programu a mší svatých v našem národním centru. Dopolední program zahrnoval mši svatou, kterou celebroval některý z českých biskupů, následně probíhala katecheze, diskuze ve skupinkách nad tématem Boţího milosrdenství a jeho projevy. Následoval oběd opět v provizorních stanech před školami, v nichţ jsme byli ubytováni. Jídlo bylo výborné, typicky polské, obzvláště polévky pro nás Čechy nestandardní, např. kyselá okurková polévka nebo čistý vývar z uzeného masa a červené řepy. Odpolední a večerní program si kaţdý poutník volil sám, zdali se účastnit programu v Českém národním centru nebo se vydat do samotného dění v centru Krakowa. Přesuny ovšem nebyly jednoduché, přestoţe tramvaje a autobusy jezdily pravidelně, doprava kolabovala, tvořily se kolony, později tramvaje mnohdy samotným centrem ani neprojíţděly a nástupní místa tak byla posunuta, obzvláště v podvečerních a večerních hodinách, kdy se vracely davy z areálu, kde probíhala zahajovací mše, uvítání a kříţová cesta s papeţem. Dostat se z centra Krakowa na ubytovnu ve večerních hodinách tak vyţadovalo určitou míru trpělivosti, časově přesun trval téměř 2 hodiny. Po celém Krakowě byla rozmístěna pódia, na kterých se střídaly různé kapely, probíhaly zde koncerty, kulturní a doprovodné programy, při kterých se představovaly různé národy se svými vystoupeními, ať uţ pěvec-
kými, hereckými či tanečními. Obzvlášť působivá byla vystoupení afrických a asijských skupinek mladých. Obecně byl program velmi bohatý a nabídka široká, takţe si kaţdý účastník mohl přijít na své. Kontinuálně vţdy probíhal program jak v Českém národním centru, tak v samotném centru Krakowa. Bylo opravdu náročné rozhodnout se, zda ve vedrech raději šetřit síly na druhý den a zůstat v Mogile nebo kaţdý den podnikat cestu v přeplněných tramvajích a uţít si nezapomenutelnou atmosféru s mladými z celého světa. Večeře byly vydávány na základě stravenek, které jsme obdrţeli při registraci a mohli jsme je uplatnit v některých restauracích, fast foodech, případně ve stáncích rozmístěných v centru Krakowa. Strava byla rozmanitá a uzpůsobená tak, aby vyhovovala všem účastníkům setkání a jejich zvyklostem. Sprchování probíhalo v oddělených a provizorních stanech rovněţ před školou, kde jsme byli ubytováni, ovšem tekla pouze studená voda, takţe po náročném a teplém dni to bylo příjemné osvěţení. Jednoho odpoledne se celá česká výprava vydala na druhý okraj Krakowa, na pouť do Lagiewnik, do svatyně Boţího milosrdenství, kam zejména v tomto Roce milosrdenství putuje mnoho poutníků z celého světa. Abychom mohli shlédnout krásy obou kostelů, a to baziliky Boţího milosrdenství a nově postaveného chrámu sv. Jana Pavla II. a projít Svatou bránou Boţího milosrdenství, museli jsme si vystát dlouhou frontu, nicméně čekání se nakonec vyplatilo. Kdo ještě nenavštívil toto místo, vřele mu to doporučuji, areál se neustále rozšiřuje a buduje se zázemí pro poutníky. Odpolední program jsem si vyhradil také ke zhlédnutí památek, takţe jsem zavítal na královský hrad Wawel a do katedrály sv. Stanislava a sv. Václava, tradičního místa korunovací polských králů. Zde se nachází mimo jiné i hrob sv. Stanislava, jenţ je zároveň patronem našeho farního kostela a byl při mši svaté zavraţděn polským králem Boleslavem II. Smělým v roce 1079. Vyvrcholením celého setkání mládeţe byl víkendový program, kdy jsme se po ranní sobotní mši svaté vydali pěšky do 7 km vzdáleného areálu Campusu Misericordiae, kde večer probíhala vigilie a následující den v neděli slavnostní mše svatá s papeţem Františkem. Cestou jsme museli projít bezpečnostní zónou, která zahrnovala kontrolu celého obsahu batohu. Následně jsme obdrţeli batůţek s jídlem a pitím na oba dny, který rozdávala polská armáda přímo z kamionů. Dostavili jsme se do sektoru, kam jsme měli přidělenou vstupenku, vybalili se, občerstvili a odpočali si, a pak uţ jsme čekali na večerní program. V kaţdém sektoru bylo umístěno několik mobilních WC, dále vojenské stany, ve kterých byly na paletách na sebe naskládány balené vody, které si mohl kaţdý v libovolném mnoţství vzít. Ačkoli jsme byli v sektoru, odkud nebylo přímo vidět na přední část hlavního pódia, nevadilo nám to, protoţe před námi byla umístěna velkoplošná obrazovka, takţe jsme nebyli ošizeni o záběry z vigilie a z nedělní mše svaté. Abychom porozuměli slovům papeţe, byli jsme jiţ dopředu upozorněni, abychom si vzali mobily, případně malá rádia se sluchátky
pro příjem frekvence, jejímţ prostřednictvím bylo zajištěno tlumočení do českého a slovenského jazyka. Po skončení vigilie ještě probíhal do 23. hodiny hudební program, poté jsme zalezli do spacáků a spali pod širákem. Ráno jsme v sektoru na trávě posnídali a připravili se na mši svatou. Po skončení mše svaté jsme ještě cca 2 hodiny zůstali v sektoru, neboť neţ se rozejde dav 2,5 milionu lidí, nějakou dobu to trvá. Při odchodu nás zastihla průtrţ mračen se silným větrem a deštěm, takţe ani pláštěnka nás nezachránila a byli jsme od hlavy aţ k patě mokří. Po příchodu zpět do školy jsme si sbalili věci, rozloučili se a ve večerních hodinách opouštěli Krakow. Překvapila mě disciplinovanost nás křesťanů – to, ţe jsem nepotkal nikoho opilého, ani s alkoholem v ruce, ţe jsme se přes davy dokázali chovat ohleduplně, nikdo nepředbíhal a netlačil se. Nadchli mne mimo jiné mladí poutníci z jiţních států Evropy, konkrétně z Itálie, Španělska a Portugalska, a také z Afriky, kteří na kaţdém rohu, v davech a v tramvajích zpívali a hráli na rozličné hudební nástroje a vytvářeli jedinečnou atmosféru. Obyvatele Krakowa nebylo vůbec vidět ani na ulici, ani v dopravních prostředcích (pro poznámku Krakow má cca 760 tisíc obyvatel). Následně jsme se dozvěděli, ţe jim bylo doporučeno, aby si na dobu setkání vzali dovolenou a raději opustili město. Kdyţ jsem se vrátil ze setkání a projíţděl média, byl jsem velmi zklamán. Média se v dnešní době zaměřují jen na negativismus a senzace, která se nám snaţí vnutit, a my se stáváme prostými konzumenty. Pozornost médií z celého setkání se zaměřila jen na pád papeţe Františka během mše svaté v polské Čenstochové. Ale co nám mladým papeţ František skutečně sděloval během celého setkání, o tom není nikde ani zmínka. Proč? Protoţe to média vyhodnotí za nás, ţe my tohle nepotřebujeme slyšet a ţe je to pro nás přece zbytečná informace. Jsme v téhle věci skutečně svobodnými lidmi a nenecháváme se tak náhodou stáhnout do závislosti na médiích, která nám v dnešní době poskytují mnohdy nepravdivé a zkreslené informace a snaţí se nás zmanipulovat a ovlivňovat? Chci tímto velmi poděkovat TV NOE, která se svým týmem a plným nasazením dorazila do našeho Českého národního centra a přenášela přímé přenosy a vstupy. Papeţ několikrát zmínil, ţe my mladí mnohdy působíme jako ospalí a unavení důchodci. Avšak nepřišli jsme na svět „vegetovat“, mít se pohodlně a dělat ze ţivota pohovku, která nás uspává. Přišli jsme, abychom zde zanechali stopu. Jeţíš je Pán rizika, není Pán komfortu, bezpečí a pohodlí, k následování Krista je zapotřebí dávky odvahy. Pokud kaţdý ze sebe nedá to nejlepší, svět nebude jiný. A to je výzva pro kaţdého z nás. Jsme moc rád, ţe jsem se mohl tohoto setkání zúčastnit, neboť kaţdý z mladých lidí si uvědomí, ţe ačkoli ve své farnosti se můţe cítit osamocený, nepochopený pro svou víru, na podobných akcích zakouší sílu jednoty, ţe je nás podstatně více, kteří chtějí ţít ţivot s Jeţíšem a nestydí se za svou víru. Mrzí mne, ţe ačkoli jsem oslovil mládeţ z naší farnosti, nikdo neprojevil zájem se této jedinečné akce zúčastnit. Další Světové dny mládeţe se totiţ uskuteční v roce 2019 na americkém kontinentu v Panamě. Nicméně jiţ dnes bych chtěl pozvat mladé z naší farnosti na Celostátní setkání mládeţe, které se bude příští rok konat v létě v Olomouci. Marek Blokeš, účastník setkání
Zrcadlo Po probuzení vede naše první cesta zpravidla do koupelny. Tam nás zrcadlo informuje, jaké kroky je nutné podniknout, abychom vypadali pro nový den alespoň trochu k světu. Zrcadlo nám umí předestřít správný obraz, nic nezamlčuje, nic si nevymýšlí. Ukazuje skutečnost. Naše osoba je, zjednodušeně řečeno, souborem určitých vlastností a jednání, které mohou vycházet ze zkušeností a toho, co jsme se naučili nebo zaţili. Snaţíme se jednat snad podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Můţeme být přesvědčeni o své správnosti svého jednání, protoţe to tak jednoduše cítíme. Jenomţe náš pocit a skutečnost mohou být dvě naprosto protichůdné věci. Často si nejsme schopni uvědomit své jednání, dokud nás někdo nekonfrontuje. Dokud někdo nepřijde a neukáţe nám, ţe se věci dají dělat i jinak. Třeba jednodušeji a lépe. Zkrátka nám nastaví osobní zrcadlo, ukáţe moţnosti a na nás je, abychom se rozhodli, jestli budeme pokračovat v zaţitých kolejích nebo to zkusíme jinak. Záměrně nepíšu o konkrétní oblasti, nechť si kaţdý představí tu svou. Vybavuji si příběhy lidí, kteří jiţ dlouho nebyli spokojeni se svým dosavadním ţivotem. Nevěděli jak „odejít“ ze starého ţivota a kde a v čem by nalezli nový. Věděli jen to, ţe ţít jako doposud jiţ není pro ně samotné udrţitelné. Často třeba i náhodou poznali nové věci, které hledali. Opustili staré způsoby a přijali nové. Není to vůbec nic špatného. Není řečeno, ţe to, jakým způsobem ţijeme nyní, musí být napořád. Jednoduše se tu a tam objeví zlomové okamţiky. Tedy nic nového a neznámého. Uměli bychom i my sami přijmout nový směr v ţivotě i za cenu ignorace společenských konvencí? Farník z Bolatic
Díky všem za modlitby za farnost Díky všem, kteří dne 19. července s otevřeným srdcem přijali sms zprávu se zněním: „Milí spolufarníci, Bůh je štědrý dárce milostí zvláště v roce Milosrdenství, proto bych Vás a Vaše blízké chtěla pozvat k modlitbě – Za dar živé víry a jednoty v naší farnosti a požehnání pro otce Leslawa a jeho rodinu. – V modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství a Pod ochranu Tvou se na tento úmysl spojíme vždy ve 21 hodin. Každý se budeme modlit tam, kde právě jsme, a spolu vytvoříme krásné duchovní společenství. Díky Bohu za každé otevřené srdce!“ Díky všem, kteří si uvědomují, ţe modlitby za farnost či kněze vţdy tvořily a tvoří nezbytnou součást ţivota církve a s horlivostí v srdci šířili toto modlitební poselství mezi další farníky. Vznikalo tak stále větší společenství lidí, kterému není farnost jako součást Boţí stvořitelské vůle lhostejná. Přidali se také věřící z jiných farností, modlitební skupiny, řeholníci či kněţí. Díky Bohu za ně!
Díky všem, kteří jednoduše poklekli, byť v jiný neţ určený čas, a sjednotili se s ostatními v modlitbě, třeba prostřednictvím několika denních modliteb. Jedna ţena se mne zeptala: „Víš, starám se o nemocnou osobu, a ta by se ráda modlila, ale ve 21 hodin uţ je pro ni pozdě. Mohu se s ní na tento úmysl modlit i během dne?“ Jistěţe ano! Vţdy říkám, ţe u Pána se naše modlitby prostě a jednoduše „setkají“. Bohu je milý kaţdý dobrý úmysl!
Děkuji také za společnou modlitbu v rodinách! Jedna maminka radostně poznamenala: „To bych si nikdy nemyslela, jak se moje děti budou modlit! S nadšením předříkávají tajemství Korunky. Výzvou k modlitbě se u nás doma stala věta – Dělejte, bude devět!“ Díky všem, kteří jste v modlitbě vytrvali. Modlitby na tento úmysl budou trvat do konce roku Milosrdenství, tj. do 20. 11. 2016. Prosím, kdo můžete, přijměte dodatečně pozvání k této modlitbě a zapojte se! Budeme moc rádi! Vţdyť ţádná modlitba nikdy nepřijde nazmar! Bůh ji ve své prozřetelnosti třeba pouţije k účelu, o kterém my ani nevíme. Jako tomu bylo v případě, kdy skrze modlitby za naši farnost Bůh začal v jedné rodině uzdravovat rozbolavěné mezilidské vztahy. Vnímáme-li duchovním zrakem, nelze tyto dary a milosti přehlédnout! Díky Bohu za vás a otevřené srdce pro modlitbu! Pavlína Řehánková
Dovolená na Vranově Při výběru letošní dovolené mě lákalo vydat se na místo, kde se vydává časopis Milujte se!, který odebírám. Je to časopis pro mladou, střední i starší generaci a mám ho ve velké oblibě, protoţe jeho obsah vţdy dokáţe zaujmout. Vychází 4x do roka a je barevně ilustrován. Protoţe s manţelem jsme velcí nadšenci koupání, vydali jsme se o letošních prázdninách na Vranovskou přehradu, do lokality Bítov. Měli jsme zajištěné pěkné ubytování přímo u vody, které nás lákalo ke koupání. Přivezli jsme si i jízdní kola, ale kvůli kopcovitému terénu jsme je moc nevyuţili. Podnikali jsme výlety do tamního kraje i do blízkého Rakouska, v němţ jsme navštívili hrad v Hardeggu. Manţel má rád veterány, a proto jsme navštívili tři muzea starých motorek a traktorů – v Bítově, ve Znojmě a v Lesné u Znojma. Ve Znojmě jsme objevili i krásné moderní solárně vyhřívané koupaliště, na které jsme rádi jezdili.
Jak jsem však zmiňovala na začátku, mou touhou bylo navštívit Vranov nad Dyjí a setkat se s panem farářem, koordinátorem časopisu Milujte se!, P. ThLic. Markem Dundou, který nás mile přivítal a obdaroval nás několika baleními tohoto časopisu. Ty jsem následně poskytla k rozebrání v našem kostele. Ţe je to úţasný kněz, jsem poznala nejen při osobním setkání, ale také při jeho bohosluţbách, kterých jsme se zúčastňovali. Jeho kázání byla velice poutavá, dovedla zaujmout, byla „ze ţivota“. Kázání si lidé mohou přehrát i zpětně na internetu, na webové stránce www.amims.net. Nejsilnější okamţiky jsme proţili po nedělní bohosluţbě ve Vranově nad Dyjí, kdyţ tento kněz oznámil, ţe kdo bude mít čas a chuť, můţe se po mši svaté zúčastnit přednášky Věry Sosnarové, která má 85 let a proţila se svou sestrou 19 let v gulagu (nuceném táboře na Sibiři). Bylo jim 9 a 14 let. Tato přednáška byla velice zajímavá a také je moţno si ji přehrát na internetu – ze dne 3. 7. 2016 na vranovských stránkách farnosti. Nemohli jsme uvěřit, ţe člověk mohl proţít takový očistec a dokázal odpustit všem, kteří ho nemilosrdně týrali celých 19 let. Tato paní nám řekla, ţe kdyby neměla víru v Boha, v ţádném případě by to nepřeţila. Po přednášce jsme si mohli zakoupit její knihu s názvem Krvavé jahody, kterou sepsal J. S. Kupka. I kdyţ nás potkávaly po celou dobu dovolené různé nepříjemné nástrahy, měli jsme pěkné počasí a vše se vţdy v dobré obrátilo. Nejvíc připisuji tento krásný pobyt Bohu, který nám po celý průběh dovolené ţehnal, a dal nám to, oč jsme ho před odjezdem v modlitbách poprosili. Přeji všem, ať uţ budou cestovat kamkoli, aby nezapomínali, vše odevzdat Bohu s nadějí a vírou, ţe On se o vše potřebné postará. Manželé R. a V. Fojtíkovi
Sešli se, aby pomohli Jednou z akcí, která se v září uskuteční v naší ostravsko-opavské diecézi, je benefiční koncert Charity Ostrava nesoucí název Sešli se, aby pomohli. Koná se 21. září od 19:00 v Multifunkční aule Gong v Ostravě-Vítkovicích na podporu Mobilního hospice sv. Kryštofa. Vystoupí Ondřej Havelka a jeho Melody Makers (v pořadu Nás to tady furt baví), houslista Josef Špaček, operní pěvkyně Patricia Janečková a orchestr Camerata Janáček. Celý výtěţek vstupného bude vyuţit v rámci povolené veřejné sbírky na podporu financování dlouhodobě ztrátového provozu Mobilního hospice sv. Kryštofa, který pomáhá klientům a jejich rodinám zvládat nemoc a závěr ţivota tam, kde se kaţdý cítí nejlépe – doma v kruhu svých blízkých. Sluţba poskytovaná zdravotními sestrami, lékaři, sociálními pracovníky a dalšími je však dlouhodobě ztrátová, odkázaná mimo jiné na příspěvky donátorů. Vstupenky na koncert jsou v předprodeji dostupné v síti Ticketpro, cena lístku se pohybuje od 150 do 300 Kč. Záznam koncertu bude odvysílán na TV NOE, a to 25. září ve 20:00. Hedvika Kramářová
Milosrdní jako Otec Milosrdenství je slovo, které v Bibli označuje Boží jednání s námi lidmi. Je to Boží láska k člověku, která se projevuje konkrétně – přijetím, odpuštěním, trpělivostí, velkorysostí, blízkostí, pomocí… Ježíš říká, že my máme být také milosrdní, jako je milosrdný Bůh k nám. Vybarvi a přečti ta písmena, která jsou v srdíčkách (i ta vzhůru nohama). Tajenku čti zleva doprava. Dozvíš se něco o milosrdenství.
TAJENKA: Milosrdenství…
která přemáhá všechno zlé. (katechetický věstník č. 1-2/2015-16 © Biskupství brněnské)
Informace Setkání farních společenství: Schola Ministranti Podávající sv. přijímání Společenství matek Společenství seniorů
Návštěva nemocných
kaţdou neděli v 13:30 1. 9. v 19:00 a 14. 9. v 18:00 10. 9. v 19:15 5. a 19. 9. v 19:00 21. 9. v 16:00
Druţstevní, Sokolovská, Pá 2.9. Nádraţní, K Hrázi, Jasanová, 1. Máje, Hornická Příkopní, Luční, Slunečná, Pá 7.10. Polní, Květinová, Svobody, Souběţná, Hlučínská
Schůzky biřmovanců: S o. Lesławem v kostele
19:00
pátek 16. 9.
Ve skupinkách na faře
19:00
čtvrtek 29. 9. / pátek 30. 9.
Adorace a pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci
1. 9., po večerní mši svaté adorace vedená za nová kněţská, řeholní a misijní povolání
1. pátek v měsíci
2. 9., tichá adorace a moţnost sv. zpovědi od 17:00 do 17:45, společná modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Jeţíšovu a svátostné poţehnání, následně tichá adorace aţ do 20:00
3. pátek v měsíci
16. 9., po večerní mši svaté Korunka k Boţímu milosrdenství
3. sobota v měsíci
17. 9., po večerní mši svaté adorace, ve které budeme odprošovat, děkovat a chválit Hospodina
Mše svaté:
Sbírky:
Dětská mše svatá
11. a 25. 9. ve 14:30
Mše sv. na Borové
29. 9. v 18:00, po ní návštěva borovských nemocných
Na církevní školy Měsíční na opravy
So 10. a Ne 11. 9. So 17. a Ne 18. 9.
Od pondělí 29. srpna se vracíme ke standardnímu pořadu bohoslužeb. Mše svaté budou slouţeny v pondělí v 18:00, v úterý v 6:30, ve čtvrtek a v pátek v 18:00. Sobotní mše svatá s nedělní platností bude taktéţ v 18:00 a nedělní mše svaté jako obvykle v 8:30 a 14:30. Úřední hodiny farní kanceláře platící od 5. září budou kaţdé pondělí a pátek od 16:30 do 17:30. Ve čtvrtek 8. září v 19:00 se na faře uskuteční první zasedání nové farní pastorační rady. Ve středu 28. září, v den Slavnosti sv. Václava, mučedníka a hlavního patrona českého národa bude slouţena mše svatá v 8:30. Jedná se o slavnost s doporučenou účastí na mši svaté.
Úmysly mší svatých Po Út Čt Pá
29. 8. 30. 8. 1. 9. 2. 9.
18:00 06:30 18:00 18:00
Za + Helenu Kalinowskou k 1. výročí úmrtí Za naše farní společenství Za + tatínka a prarodiče Strakovy a Svobodovy Za + Maxmiliána Češku, rodiče, manţele Kasperovy a za ţivé rodiny
So
3. 9.
11:00 18:00 08:30 14:30
svatba: Iva Langrová a Lukáš Turek Za + Ludvinu Mrkvovou, manţela, děti a za ţivé rodiny Za + Josefa Dudu, syna, rodiče Dudovy a Nevřelovy Na poděkování Pánu Bohu za 40 let manţelství s prosbou o další Boţí poţehnání, za + rodiče a sourozence z obou stran a za ţivé rodiny
Ne
4. 9.
Po Út Čt Pá So
5. 9. 6. 9. 8. 9. 9. 9. 10. 9
18:00 06:30 18:00 18:00 11:00 18:00 08:30 14:30
Za + Hedviku a Elišku Ratajovy a sourozence Za naše farní společenství Na poděkování za 70 let ţivota s prosbou o Boţí poţehnání Za + Roberta Petříka k 1. výročí úmrtí svatba: Monika Slivková a Tomáš Loskot Za + Annu Valentovou k 1. výročí úmrtí Za + Marii (rozenou) Heidrovou Za + Aloise Solicha, manţelku a sourozence
Ne
11. 9.
Po Út Čt Pá So Ne
12. 9. 13. 9. 15. 9. 16. 9. 17. 9. 18. 9.
18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30
Za + Emila Hanzlíka, dceru a za ţivé rodiny s prosbou o Boţí poţehnání Za naše farní společenství Za + Elišku Sněhotovou, + manţela a syna a za ţivé rodiny Za + rodiče a sestru a za + Marii a Vlastimila Liškovy Za + Ludvinu Harasimovou a manţela Za + Františka Šoltýse, manţelku a syna Na poděkování Pánu Bohu za 50 let manţelství a za + rodiče
Po
19. 9. 18:00
Út Čt Pá So Ne
20. 9. 22. 9. 23. 9. 24. 9. 25. 9.
06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30
Po Út St Čt Pá So Ne
26. 9. 27. 9. 28. 9. 29. 9. 30. 9. 1. 10. 2. 10.
18:00 06:30 08:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30
Na poděkování za dar ţivota s prosbou o další Boţí poţehnání a za ţivé rodiny a + rodiče z obou stran Za naše farní společenství Za + Františka Kramáře a + příbuzné Za + rodiče Dastíkovy, dceru, dva syny a tři zetě a za + rodiče Řehánkovy Za + manţela, sourozence, rodiče z obou stran a za ţivou rodinu Za + Maxmiliána Harasima, Valesku Fusovou, padlého manţela a za ţivé rodiny Za + Roberta Velce a rodiče z obou stran Za + Jana Paška, manţelku, tři syny, dvě snachy a za ţivou rodinu Za naše farní společenství Za + Josefa Nováka k nedožitým 60. narozeninám Borová: Za + Marii Řehořovou, manţela, syna, snachu a vnuka Za + Ingrid Ţidkovou k 1. výročí úmrtí Za + rodiče a příbuzné a za ţivé rodiny Na poděkování Pánu Bohu za 80 let ţivota s prosbou o další Boţí poţehnání a za ţivé rodiny Za + rodiče, padlé syny, + dcery a 4 zetě
Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.
Vydává: Šéfredaktor: Web: Telefon: E-mail:
Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Hedvika Kramářová Náklad: 620 ks www.farnost.bolatice.cz Uzávěrka: 23. 9. 2016 731 625 635 Příští číslo: 2. 10. 2016
[email protected] Evidenční MK ČR E 14902
[email protected] číslo: